:53

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)

Zprohýbaná země     

Telestovi a Fotónovi - VÝPOMOC   Napsal uživatel Rozeklanec rozeklátý (neověřeno) dne Po, 02/08/2010 - 21:53.   *** Podstata informace **** Ačkoli nás informace v běžném životě neustále obklopuje a neustále do našeho vědomí vstupuje, není nám v obecném povědomí dosud zcela jasné, co informace je. Z etymologického hlediska lze slovo informace vyložit takto: pochází z latinského „informare“, což znamená uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu, formovat, tvořit, zobrazovat, představovat, vytvářet představu, pojem. Latinské „informario“ vyjadřuje představu, pojem, obrys. I tato vyjádření nás přivádí k pochopení, že informace velmi úzce souvisí s lidským vědomím a vnímáním. ( Josef Ledvon - celá práce na konci) Latinské kořenné slovo informare navozuje představu formování hmoty, jako když hrnčíř formuje hlínu. Některé definice slova „informovat“ proto uvádějí, že jeho významem je „formovat mysl“, „utvářet nebo poučovat mysl. Vezmeme-li si libovolnou knihu o kybernetice, což je asi 150 let stará věda o přenosu, zpracování informací a řízení, můžeme se dočíst různé definice pojmu informace. Já považuji za podstatný již samotný název vědy, zabývající se informacemi - řecké slovo "kybernetos" znamená totiž "kormidelník" a poprvé ho použil již Platon v příručce o řízení lodí. Později v roce 1843 ho použil i francouzský matematik a fyzik Ampére, který navrhl novou vědu - kybernetiku, která se měla zabývat způsoby řízení společnosti. Název se však neujal a později se na něj zapomnělo. Teprve po stu letech ho použil Norbert Wiener, který definoval kybernetiku jako "vědu o řízení a sdělování v živých organismech a ve strojích". ( Josef Ledvon - celá práce na konci) Informace jako psychofyziologický jev a proces je specifické pojetí informace v oboru informační vědy.Zde také vzniká hluboká potřeba adekvátní interakce člověka s informačním prostředím, potřeba porozumění významu informačního chování člověka (information behaviour). A též zde vstupuje bádání informační vědy, která si klade za cíl, mimo jiné, lépe porozumět, jak se informace „chovají“ ve společnosti. Profesor J. Cejpek se s přehledem orientoval ve světě nejmodernějších technologií,přesto soustavně zdůrazňoval úlohu člověka, jeho jedinečnost a myšlení. V této souvislosti také předložil pojetí informace jako psychofyziologického jevu a procesu.Toto pojetí informace se zaměřuje na lidské myšlení a mozek člověka. J. Cejpek se k této problematice vyjádřil takto: „Proto také říkám, že náš absolvent by měl něco vědět o tom, jak člověk poznává; jeden z předmětů, který nám chybí, je právě předmět, který se zabývá psychofyziologickými aspekty informace.“ 1 Informační věda je vědou multidisciplinární, do které vstupují nejen informatika, kybernetika, systémové teorie, ale taktéž filozofie, psychologie, neurofyziologie a kognitivní věda. (1 CEJPEK, Jiří; SCHWARZ, Josef. Informační věda by měla reflektovat globální problémy Strana 1 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) současného světa. Ikaros [online]. 2003, roč. 7, č. 5 [cit. 06. 03. 2006]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1329. ISSN 1212-5075.) ( Josef Ledvon - celá práce na konci ) Podstatnou měrou při zkoumání informačního chování člověka z tohoto pohledu přispěl tzv. konstruktivistický přístup. Ten přináší pohled, že uživatelovo informační bohatství nepochází jednoduše jen z možnosti mít přístup k informacím. J. Steinerová vysvětluje: „Uživatel je živá, komplexní osobnost a ne pasivní příjemce informací, stále si cosi v mysli konstruuje a rekonstruuje a používá celé spektrum strategií k překonání mezer v poznatcích.“ 4 Steinerová se ve svém modelu informačního chování jako vícenásobné interakce pokouší propojit různé okruhy a jevy, které se objevují v procesu informačního chování člověka a doplňuje, či upřesňuje další „intervening variables“. Jedná se o percepci, vnímání, endocepty, paměť, myšlení, emoce, konstruování, interpretace, neurofyziologické procesy, kognitivní procesy a další. Tento komplexní model jasně ukazuje, jak široce zasahuje do informačního chování uživatele např. vnitřní myšlenkový model člověka vytvořený v jeho vlastní mysli (jedná se o tzv. endocepty, kterými se budu podrobně zabývat v kapitole 3.4.2). Lidská mysl pracuje na psychofyziologické základně mozku. Příjem, zpracování, ukládání, využívání a reakce na informace jsou tak do značné míry dány složitými neuronovými sítěmi v lidském mozku. J. Steinerová v této souvislosti uvádí: „Přes velký pokrok v oblasti neurofyziologických výzkumů mozkových struktur stále zůstává více otázek, na které je třeba hledat odpovědi…“ 5 ( 4 STEINEROVÁ, J. Informačné správanie: Pohľady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava: CVTI SR, 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2. Kapitola 2.2.1, 80. roky 20. storočia, s. 39. 5 Tamtéž, kapitola 4.1, Neurofyziologická zložka informačního správania, s. 68.) ( Josef Ledvon - celá práce na konci) Definice(zdroj :encyklopedie Diderot,sv 3,s.350) : *** INFORMACE = sdělení,zpráva, 1.)obsah procesu lidské komunikace,odevzdáním a přijímáním oznámení,jejich přenos osobním kontaktem,zvukem,sidnálem a prostředky masové komunikace, 2.)jazykový projev vybudovaný na principu informačního slohového postupu,ve kterém se co nejobjektivněji,věcně a dokumentaristicky konstatují určitá fakta, 3.)INFORMATIKA význam přiřazený obrazům,údajům a z nich utvořeným vyšším celkům.Informace představuje míru uspořádanosti systémů na rozdíl od entropie,tj.míry neuspořádanosti.Informace se v současnosti řadí vedle materiálových,energetických a finančních zdrojů k hlavním faktorům podminujícím POKROK ve všech oborech lidské činnosti. 4.)Informace biologicko-chemická - DNA 5.)Informace fyzikální - přírodní zákony Definice Nového akademického slovníku cizích slov : Strana 2 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) *** 1.)zpráva,údaje,hodnoty nebo elektronicky zpracovávaná data.Teorie informací - vědní obor zabívající se obecnými zákonitostmi vytváření transformací a přenosu,BIOLOGICKA = genetická informace - údaje potřebné k utvoření biologického jedince obsažená ve specifickém sledu nukleoidů v molekule DNA a RNA,SOCIOLOGICKY - sociální informace poznatky,sdělení,zprávy využívané ve společnosti o vztazích lidí,jejich potřebách,zájmech. 2.)informování,poučení, 3.)kybernetika - (v teorii informace) číselné vyjádření množství údajů přenesené sdělovacím kanálem za časovou jednotku při přenosu zpráv. Informační = psychol. - kapacita co největší množství přesně definovaných vjemů,které je schopen jedinec přejmout v určitém časovém intervalu a za určitých podmínek.Informační zátěž - výpočetní technika = systém k ukládání,opětovnému získání,spojování a vyhodnocování informací + informační dálnice - systém elektronické komunikace na bázi propojených počítačových sítí. Informace podle technických norem ISO : Informace jsou "data s vyznamem" (ISO, 9000:2000-12 ) Polský futurolog,filosof a autor sci-fi Stanislav Lem ve své knize Summa technologiae [to je Matrix o 40 let dřív - Problem rozeznatelnosti fikce(virtualni reality) od reality ] z r.1964 srovnával LIDSKY JAZYK jako uměle vytvořeného nositele INFORMACE s chromozomovým jazykem coby INFORMAČNIM KODEM,vytvořeným biologickou evolucí. Název samotný má aluzovat knihu Summa theologiae Tomáše Akvinského. Po několika desítkách let autor hodnotil své předpovědi v knize Tajemství čínského pokoje. Pokud jsme již dříve připomínali problém morálního stárnutí biologických druhů, pak je třeba vzít v úvahu, že časovým horizontem toho jevu jsou miliony let. Proto je zcela adekvátní, když Stanislav Lem v této souvislosti připomíná, že nás udivuje počáteční dalekozrakost evoluce, kterou projevila vytvořením „... materiálu s ničím nesrovnatelnou všestranností a plastičností... A takové dalekosáhlé předvídání„- dodává autor - „prokázal konstruktér neosobní, nemyslící, starající se zdánlivě jen o momentální situaci, o přežití současné generace praorganismů, jakýchsi mikroskopických slizově-bílkovinných kapiček...„ Lem, S.: Summa technologiae. Kraków 1964, česky Summa technologiae. Praha 1995, s. 23-24. Je na místě se zmínit, že problému technické realizace věrných interaktivních iluzí či simulací, včetně komplexu jejích společensko-psychologických (až patologických) důsledků, se ve značném předstihu věnoval už Stanislav Lem ve velmi podnětném díle Summa technologiae (9) (první polské vydání už 1964 (!)), kde o VR píše jako o "fantomatice" či "fantomologii". Rozsáhlé možnosti nové počítačové technologie (např. schopnosti věrné grafické vizualizace či vysoký a dále neuvěřitelně rychle stoupající výpočetní výkon procesorů a pamětí - za poslední desetiletí se rychlost procesorů zvětšila cca 100x) umožnily během 90. let v rozsáhlejším měřítku skutečně realizovat jistou předehru k VR, jako třídu specifických aplikací pro výkonnější počítače. INFORMACE se definuje mj. jako sdělení snižující míru neurčitosti (entropie) DAT na straně Strana 3 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) příjemce (protientropická aktivita).Také se mluví o informační SYMETRII (či ASYMETRII) = (kdy je cílová skupina systematicky podporována přístupem na akademický portál s personifikovaným přístupem, umožňujícím pružně reagovat na potřeby, sdílet informace s ostatními, vytvářet virtuální skupiny a tak zajišťovat informační symetrii v projektu.také v souvislosti s předpoklady teoretickeho modelu dokonalé konkurence navic s plnou informacni symetrii.), jako o ŘADU,o ZAKONITOSTI = obecný PRINCIP interpretovaný v různých disciplínách v různém VYZNAMU,o matematicky vyjádřené VNITŘNI A NUTNE SOUVISLOSTI MEZI JEVY, o SYSTEMU,KAPACITĚ, o CHARAKTERISTICE kterou lze nějakým způsobem změřit zvážit odečíst či jinak zaznamenat,o DATECH (údajích) s významem,o formaci,uspořádání,o tom co vytváří představy,interakce mezi daty,konstruování,interpretaci,zpracování + ukládání + využívání a o reakci na DATA,o sémantickém obsahu,instukcích,o systematickém plánu,návodu,o pravidlech SYNCHRONIZACE (vyjádření synrochonicity opakuje symetricky),o DATECH z kontextem,o číselném vyjádření,souladu,o kauzálních souvislostech,o normách,o koncepci,o řízeném procesu,KODU,DATECH uspořádaných dle pravidelných vzorců,o míře uspořádané složitosti,o komplexním sekvenčním uspořádání vysoce specifických funkčních řetězců,o složitých podle vysoce specifických systémových pravidel uspořádaných struktur majících určitý konkrétní význam,o ŠIFŘE podle určitého kodu,o míře složitosti podle přesně stanoveného řádu,o specifické struktuře ve správném SLEDU,o MODELU,o VZORU,o SOUBORU VLASTNOSTI nebo jiných ZNAKU které slouží jako KRITERIUM TŘIDĚNI,o ZNAKU s charakteristickými srovnatelnými vlastnostmi různých HODNOT,o ZNACICH které nesou svůj VYZNAM kdykoli a nezávisle na okolnostech, o znacích podobného charakteru tvořících znakové soustavy ,o MYŠLENKOVOU KONSTRUKCI SESTROJENOU čistě racionálně s níž je porovnávána REALITA, jako o VZTAHU mezi ZNAKEM a VYZNAMEM ,o konkrétním druhu instrukcí vyjádřených bud chemickými vzorci nebo fyzikálními zákonitostmi či sémantickými obsahy,o informační energii,o matematicky definovanem ROZLIŠENI, o způsobu USPOŘADANI všech známých taxonů obvykle do HIEARARCHICKE KLASIFIKACE,o SKUPINĚ subjektů které spolu SOUVISEJI určitou funkcí ,o USPOŘADANI PRVKU DO VZTAHU které z daného souboru prvků vytvářejí relativní CELEK ( jednotu ), jako o specifické dimenzi jsoucna, která se nedá zredukovat na energii nebo na hmotnost třebaže s nimi úzce souvisí,o teorii informačních bodů,jako o paradigmatu = daný úsek světa můžeme vnímat předem určitým způsobem a tento postoj dále utváří naše poznatky ,jako o časové souslednosti, prostorové návaznosti,o sourodém smysluplném vnitřním smyslu dějů.Obecně je informací jen to, co se vám hodí do nějaké STRATEGIE,musí patřit do nějaké strategické akce, jinak je to nic.Dále se hovoří o informaci jako o zaznamenaném lidské poznání i jako o psychofyziologický jevu a procesu, jímž se uskutečňuje interakce člověka s jeho okolím.Informace jsou zvířátka, která žijí v kontextech. Když se kontexty rozpadnou, zvířátka migrují do jiných kontextů nebo zmizí z našeho obzoru.V souvislosti s informací se používají pojmy jako : jednota sdělení,časové informační bariery,pojmový systém,symetrie informačních systémů čísel a písmen,informační hodnota a vnitřní vztah. Kategoriální jádro informační vědy tvoří např. následující kategorie: informační problém, metainformace, člověk, informační chování, informační vědomí, informační objekt, informační zdroj, informační fond, informační jazyk, informační paměť, informační komunikace, informační systém, informační proces, informační tok, informační průzkum, informační služba, informační prostředí, informační instituce. Informační věda se zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem v živé i neživé přírodě. Studuje funkci a strukturu informací a procesy získávání, zpracování, přenosu a využívání informací ve společnosti. Online slovník knihovní a informační vědy „ODLIS“ (Online Dictionary of Library and Information Science) obecně charakterizuje informační vědu takto: „Systematické studium a analýza zdrojů, vývoje, shromažďování, organizování, šíření, hodnocení, užívání a řízení informace ve všech jejich formách...“ 15 Strana 4 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)

Informační vědu je též možné zjednodušeně chápat jako „…vědu o reprezentaci, prezentaci a recepci informace.“ 16 Reprezentací J. Cejpek rozumí symbolické vyjádření informace znakové povahy, např. chemické vzorce. Prezentace je vlastně způsob šíření informace v lidské společnosti, např. soustavy vzdělávání či specifické šíření informace v živé a neživé přírodě. Recepce pak představuje přijetí informace lidskými smysly a její přeměně ve znalost, poznatek. Vzhledem k tématu mé práce se pak dále soustředím především na poznatky věd zkoumajících informační fenomény spjaté s lidským mozkem a myslí. Z vymezení předmětu informační vědy je zcela zřejmé, že centrem její pozornosti je právě hlubší porozumění fenoménu informace. ( 15 „The systematic study and analysis of the sources, development, collection, organization, dissemination, evaluation, use, and management of information in all its forms…“ ODLIS : Online Dictionary of Library and Information Science [online]. By Joan M. Reitz. 2001, heslo:Information Science [cit. 10. dubna 2006]. Dostupné z: http://lu.com/odlis/odlis_i.cfm#infoscience [1]. 16 CEJPEK, J. Na okraj Šmajsovy „Nájemní smlouvy se zemí“ – k filozofickému ukotvení informační vědy. Filosofický časopis, 2005, roč. 53, č. 5, s. 758. ISSN 00015-1831.) D. Geistová ve své dizertační práci „Informace. Problematika a vymezení pojmu“ předkládá 311 definicí a výkladů pojmu informace. Z toho je zcela zřejmé, o jak komplikovanou problematiku se jedná. Z mnohých definicí pak pro ilustraci uvádím následující: L. Brillouin: „Informace je vnímatelný obraz poznaného anebo předpokládaného obsahu skutečnosti využitelný při přizpůsobování se člověka životnímu prostředí.“ 27 E. Currás ve svém příspěvku „Informace jako čtvrtý životní element a jejich vliv na kulturu lidí“ předkládá definici informace v těchto několika vyjádřeních: a) informace jako proces, který se uskutečňuje v našem mozku a působí na naše ego, b) informace jako odezva způsobená vnějším stimulem, který podmiňuje formu jednání jednotlivce, c) informace jako kvantum působení přijímané zvnějšku, které modifikuje stav našich vědomostí, d) informace jako fyzický akt následovaný psychickým aktem, e) informace jako každý jednotlivý kousek, který spojuje, aby vytvářel celek a umožňoval nám vykonávat výzkumné úlohy, f) informace jako první prvek v hledání moudrosti, který vzniká z dokumentace, g) informace jako proces, kterým přijímáme události vnějšího světa dávajíce nám příležitost vytvářet úsudky a činit rozhodnutí,

 informace jako důsledek dokumentace. E. Currás shrnuje tuto problematiku: „Tak může být informace považována za: fenomén (jev): - který vzniká v našem okolí nezávisle na nás a který zachycujeme vědomě nebo nevědomě - který je vytvořen v kontextu naší noosféry, jež nás obklopuje a spoluvytváří naši Strana 5 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) každodenní činnost; proces: - zpracovaný námi samotnými z nějakých dokumentů pro jejich pozdější použití - jako důsledek dokumentace, jenž vědomým způsobem podmiňuje činnost lidského intelektu a zpětně se odráží v rozvoji lidstva, v jeho prospěchu vědeckém, technickém nebo uměleckém. Přisuzuje se mu holistický charakter.“ 28 ( 27 ŽATKULIAK, J. G. Základy informatiky. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1978. 277 s. Kapitola 2, Svet informácie, s. 14-15. 28 CURRÁS, Emília. Neurónový metabolizmus informácie. Knižnice a informácie [online]. 1998, č. 4 [cit. 4. března 2006]. Dostupné z: http://www.snk.sk/snk/ki/0498/a1.html [2].) Shrneme-li nespočetné množství definic pojmu informace, můžeme ji poté pochopit, buď jako : - míru uspořádanosti systémů na rozdíl od entropie, - nebo jako psychofyziologický jev a proces, - také jako signály, impulzy a obrazy cirkulující v technických zařízeních - a nakonec jako výraz různorodosti v objektech a procesech živé, popř. i neživé přírody. Stejně jako hmota a energie je informace univerzálním a holistickým jevem a procesem (existovala před zrodem Země). Konference FID, která se konala v roce 1998, zahrnula do předmětu informační vědy zkoumání podstaty pojmu informace a zdůraznila význam informace jako psychofyziologického jevu a procesu pro informační činnosti. Obrovským přínosem pro celosvětový vývoj informační vědy a chápání pojmu informace se stala světová 44. konference FID (Fedération Internationále d´Information et de Documentation – Mezinárodní federace pro informace a dokumentaci) v Helsinkách, která probíhala od 28. srpna až do 1. září 1988. Téma tohoto kongresu bylo: Informace, znalosti a evoluce. Rámcový program byl formulován do šesti okruhů: 1. Člověk jako informační procesor, 2. Obsahová analýza a popis dokumentů, 3. Vývoj informačních služeb, 4. Formy elektronické informace, 5. Informace v průmyslu, 6. Informační politika. Svými příspěvky se účastníci konference pokoušeli objasnit aspekty problému informace. J. McHale chápal informaci jako spotřební zboží, které má člověk využívat ke svému prospěchu a tím i usilovat o vyšší úroveň a kvalitu života. McHale předpokládal, že živé bytosti prostě svými smysly sbírají informace ze svého okolního prostředí. Ty jsou pak dále zpracovány a ukládány v mozku k pozdějšímu využití. Informace zpracovaná lidským Strana 6 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) mozkem se pak přeměňuje v poznání, které člověk následně využívá. Informace je podle něj surovina, která se nespotřebovává při svém používání. F. I. Dretske zase tvrdil, že na počátku toho, co bylo, byla informace, svět přišel později. Poukázal na skutečnost, jak informace přichází do mozku, střetává se následně s neurony a aktivuje je. Aby však informací bylo dosaženo účinku, reakce, anebo úkonu, musí být už v mozku zavedena určitá stupnice hodnot. Dále rozlišuje mezi zprávou a informací. Zpráva se dle jeho názoru mění v informaci tehdy, když dospěje do mozku a je mozkem podle jistých kritérií zpracována. T. J. Froelich zaměřil svou pozornost na rozdíl mezi myšlením a poznáním. A konečně R. M. Bergström vystoupil se svou teorií „Man as an information procesor“ (Člověk jako informační procesor), ve které představil člověka jako komunikační systém, v němž ústřední pozici zaujímá mozek. Lidský mozek je schopen sbírat, zpracovávat, uchovávat a provádět reakce na signály, které dostává zvenčí. Bergström rozlišoval mezi informací a zpracováním informace. Při zpracování je možné srovnávat činnost mozku se strojem. Informace je pak energie, která strojem hýbe. Proces vyrábění lze přirovnat k mechanismu schopnosti mozku zpracovávat signály, které dostává. Strojem je samotný mozek a získaným výrobkem je poznání. Podobně se vyjadřuje i A. Dragomirecký ve své knize „Informační teorii psychiky“, když tvrdí: „… že člověka lze chápat jako analogii automaticky řízeného systému, u něhož budeme psychiku pokládat za soustavu zpracovávající informace s cílem řízení organizmu.“ 29 Takové srovnání je ovšem problematické, neboť lidský mozek není pouhým mechanismem, ale obsahuje živé nervové buňky. Na tento problém později reagovala právě E. Currás ve svém příspěvku „Neurónový metabolizmus informácie“, kde nahradila čistě technicko-strojové přirovnání zpracovávání informací na živé metabolické. Metabolizmem se rozumí „výměna hmoty a energie mezi živým organizmem a prostředím na základě dvou procesů: jedním je asimilace a druhým dezintegrace, přičemž oba probíhají souběžně, ale z hlediska životních etap s velmi odlišnou činností. Jde tedy o souhrn přeměn, které působí na substance zaváděné do organizmu nebo jím zpracovávané, a o jevy, které jsou vyvolané v uvedeném organizmu.“ 30 Na základě uvedeného výkladu pojmu „metabolizmus“ Currás hovoří o neuronovém metabolizmu informace. „Na vlastní mozek je možno pohlížet jako na živý systém, který tyto podněty zpracovává. Zatímco výsledkem zpracovatelského procesu probíhajícího ve stroji je výrobek, finálním ´produktem´ zpracovatelského procesu probíhajícího v mozku je poznatek,“ 31 podotýká J. Cejpek. Informace trvale působí na myšlení, spoluvytváří INTELIGENCI, informace není poznáváním, ale základem pro jeho získání. ( 29 DRAGOMIRECKÝ, A. Informační teorie psychiky. 1. vyd. Praha : Stratos, 1994. 134 s. ISBN 80- 900309-3-9. Úvod, s. 19. 30 CURRÁS, Emília. Neurónový metabolizmus informácie. Knižnice a informácie [online]. 1998, č. 4 [cit. 4. března 2006]. Dostupné z: http://www.snk.sk/snk/ki/0498/a1.html [2]. 31 CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 1 vyd. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 80- 7184-767-4. Kapitola 1, Informace, s. 17.) Informace představuje formu „energie“ aktivující neurony, v kosmických podmínkách se chová jako živá energie s fyzickými i duševními složkami (ty jsou však stále málo probádané). Má všeobecný smysl, vzniká syntézou fenoménu a procesu. Všechny výše uvedené teorie a pohledy se zaměřují na procesy, které probíhají v lidském Strana 7 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) mozku. Dle Currás vlastně tyto procesy metabolizují informaci. Je zřejmé, že se právě kongres FID 1988 soustředil na pojetí informace jako psychofyziologického jevu a pokoušel se odpovědět na otázky, jak lidský mozek přijímá, vnímá, zpracovává a využívá informaci. Vlastní mozek člověka se nyní jeví jako objekt, jenž si zaslouží maximální pozornost při objasňování dalších složitých otázek ve vztahu k informacím. Častou otázkou také bývá, zda-li je informace energie a do jaké míry je vůbec vázána na hmotu. Emilia Currás, univerzitní profesorka v Madridu, k tomu poznamenává: “… musíme připustit, že se chová (informace) jako forma energie.“ [1] E. Currás, ve své úvaze na téma „Informace, chaos, řád“, dochází k závěrům, že na počátku všeho to byla právě informace, která se vyvíjela k řádu. V onom řádu byl zpozorován chaos, který opět vytvořil informaci a zase dochází k obratu v řád – chaos – informace… Informace v tomto chodu nemizí, a je zřejmé, „že informace nemůže existovat bez řádu, nebo chaosu, i když na počátku, kdy existovala pouze informace, nebyl ani řád, ani chaos.“ [2] Currás dále odmítá být výsledkem náhody nějakého „zvláštního činitele“, neznámého, který si začal pohrávat s řádem a zkomplikoval ho. Dále tvrdí, že chaos neexistuje. Důkazem pro ni je, že chaos neexistuje ani v atomu, už tam funguje vše podle jasných zákonů a norem, které jsou perfektně sladěné. I tak komplikovaný vesmír nemůže být výsledkem chaosu. Jen současný stav lidského vývoje je to, co limituje lidské poznávání vlastního světa ve vesmíru jako celku. R. Delgado vkládá do pojmu informace i metafyzický prvek. Informaci vnímá jako jakousi přetvořenou hmotu, jako cosi, co hmotu převyšuje. N. Wiener v roce 1961 napsal: „Informace je informace, žádná hmota či energie.“ [3] Wiener (1954) tak chápal informaci, jak známo, jako „pojmenování obsahu toho, co…“, přesněji: „Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ [4] Jasná odpověď tedy na problematiku podstaty informace (hmota, energie, metafyzický prvek či pojem) tak zůstává nadále zastřená. Podobné pochyby vyjádřil i H. Lauschmann, když se zamýšlí: „Lze si představit informaci bez hmoty? Sotva, informace musí být něčím nesena, na něco vázána. Myslitelná není ani hmota bez informace – vždy musí mít nějakou formu a vlastnosti… Není tomu tak, že hmota a informace se spolu necítí dobře a že se svorně zbavují jedna druhé? Pod dojmem duchovní zkušenosti cítíme i na straně informace sklon osvobozovat se od hmoty…“ Své uvažování na toto téma uzavírá: „Hmota je naplněna informací a informace vězí ve hmotě.“ [5] J. Patočka se však ve své rozvažující studii „Filosofie a společenský problém informace“ vyjádřil takto: „Je nepochybně triviální, říká-li se, že informace předpokládá vždy – hmotu a energii – a je k nim vázána…“ [6] ( Josef Ledvon - celá práce na konci) J. Šmajs hájí tezi, že informace pochází ze stejného zdroje jako skutečnost samotná, patří ke skutečnosti, je jejím aspektem – podobně jako je aspektem skutečnosti hmotnost či energie. J. Šmajs dále tvrdí, že informace představuje nejdůležitější výtvor evoluce. Informace dle něj existuje zcela objektivně a vysvětlení kategorie informace považuje dokonce za nejvýznamnější pro celkové pochopení světa vůbec. [7] Ano, pochopení podstaty informace je zcela jistě zásadní. Avšak je v tomto případě evoluce, kterou P. T. de Chardin (Vesmír a lidstvo, Praha 1990) již chápe dokonce jako obecnou podmínku, jíž se musí podřizovat a jíž musí vyhovovat všechny teorie, hypotézy a systémy, Strana 8 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) mají-li být správné, opravdu jistotou našeho vesmíru? I Šmajs sám pokorně přiznává své „zdá se“, „snažím se pochopit“, „mohl vytvořit“ ve vztahu k evoluci; přesto evoluci popisuje jako gigantickou tvořivou protientropickou aktivitu. [8] (Josef Ledvon - celá práce na konci) Nemyslím si však, že evoluce nutně zcela pravdivě vysvětluje problematiku informace, světa a života ve vesmíru. Že v živé přírodě dojde ke vzniku nové kvality, to může být pouze výsledkem přesné informace, vložené např. do molekulárního základu života. Kde se však tato informace bere, je ve světle současné molekulární biologie záhada, na kterou věda nezná odpověď. Zajímavým způsobem pohlížel na problematiku podstaty informace. Dr. A. E. Wilder-Smith (1915 – 1995). Podstatu informace přirovnal ke starořeckému „logos“ (λόγος): „Biogeneze tedy vzniká z hmoty, biochemie a informace. Proto se určití přírodovědci, kteří stále tvrdí, že život pochází jen z hmoty a chemie, velmi mýlí. Zapomínají - často, zdá se mi, vědomě - že informace musí přijít dříve, než se sdělí celá pravda. Informace má hodně společného se starým řeckým slovem logos, neboť logos znamená koncepci, slovo nebo také překvapivý efekt. V tomto bodě se materialističtí badatelé velmi mýlili - zapomněli na rozhodující úlohu, kterou má logos neboli informace!“ [9] ( Josef Ledvon - celá práce na konci) Prof. Dr. Ing. Werner Gitt, německý odborník v oblasti teorie informace, považuje informaci za třetí základní veličinu přírody, která je vedle hmoty a energie nezbytně nutná pro pochopení současné struktury vesmíru. Jeho základní dílo na toto téma má název „Na počátku byla informace“ (Am Anfang war die Information, 1994, 3. doplněné vydání je z roku 2002). Gitt zde hájí stanovisko, že nehmotná informace má svůj původ u inteligentního stvořitele, přičemž nemá na mysli, tak jako Šmajs, jen neurčitou protientropickou aktivitu. Gitt, jenž tedy předpokládá existenci inteligentního stvořitele o informaci říká: „Nyní by mělo být zřejmé, že informace, jakožto fundamentální entita, nemůže být vlastností hmoty, a její původ nemůže být vysvětlen v termínech materiálních procesů.“ [10] ( Josef Ledvon - celá práce na konci ) Informace a inteligence V jednom dokumentárním filmu byl veden rozhovor s profesorem Maciejem Giertychem, významným genetikem z Institutu dendrologie při polské akademii věd. Profesor Giertych na jednu z otázek odpověděl: „Uvědomujeme si, jaké značné množství informací je obsaženo v genech. Věda nedokáže nijak vysvětlit, jak mohly tyto informace samovolně vzniknout. K jejich vzniku je zapotřebí inteligence; nemohou vzniknout náhodou. Slova se přece nevytvoří tak, že se prostě smíchají písmena.“ A dodal: „Například velmi složitý systém replikace DNA, RNA a bílkovin musel být dokonalý už od samého počátku. Kdyby to tak nebylo, pak by živé systémy nemohly existovat. Jediné logické vysvětlení tedy je, že toto obrovské množství informací pochází od nějaké inteligence.“ Co je to náhoda? Například když si lidé hází korunou, uvažují v pojmech matematické pravděpodobnosti. Ale to není ten způsob, kterým slovo „náhoda“ mnozí vědci používají v souvislosti se vznikem života. Mlhavým pojmem „náhoda“ je nahrazováno přesnější slovo, například „příčina“, a to Strana 9 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) zejména tehdy, když příčina není známa. „Když ‚náhodu‘ personifikujeme, jako bychom mluvili o příčinném činiteli,“ píše biofyzik Donald M. MacKay, „je to stejné, jako bychom nelogicky přešli od vědecké představy k představě polonáboženské, mytologické.“ Podobný názor vyjadřuje i Robert C. Sproul: „Když tu neznámou příčinu už tak dlouho označujeme jako ‚náhodu‘, lidé začínají zapomínat, že jde o náhražku. . . . Předpoklad, že ‚náhoda rovná se neznámá příčina‘, začalo mnoho lidí chápat tak, že ‚náhoda rovná se příčina‘.“ Tímto způsobem — ‚náhoda rovná se příčina‘ — uvažoval například nositel Nobelovy ceny Jacques L. Monod. „Čirá náhoda, absolutně svobodná, ale slepá, [je] samotným základem impozantní konstrukce evoluce,“ napsal. „Člověk se nakonec dozvěděl, že je sám v celé necitelné nezměrnosti vesmíru, z níž se vynořil pouhou náhodou.“ Povšimněte si, že říká: ‚NÁHODOU.‘ Jacques L. Monod dělá to, co dělá i mnoho dalších vědců — povyšuje náhodu nad tvůrčí princip. Náhoda je předkládána jako prostředek, díky němuž život na zemi vznikl. Ze slovníků vyplývá, že „náhoda“ je „předpokládaná neosobní nezáměrná determinanta nevysvětlitelných dějů“. Když tedy někdo mluví o tom, že život vznikl náhodou, ve skutečnosti říká, že povstal díky příčině, jež není známa. Je snad možné, že když někdo píše slovo „Náhoda“ s velkým „N“, říká vlastně Stvořitel? O informaci ve vesmíru,v matematice a kosmologii - viz John D.Barrow - Teorie všeho,s.21,46,194,201 (vydala Mladá fronta,edice Kolumbus,1996) Dr. Paul Davies, docent užité matematiky na londýnské King’s College, píše v časopise New Scientist : „Ať se podíváme ve vesmíru kamkoli, od nejvzdálenějších galaxií až po nejhlubší část atomu, všude pozorujeme řád . . . Jestliže informace a řád mají vždy přirozenou tendenci ztrácet se, odkud potom pocházejí všechny ty informace, které činí svět něčím tak zvláštním?“ KOD je SLOŽITA, PODLE VYSOCE SPECIFICKYCH SYSTEMOVYCH PRAVIDEL USPOŘADANA STRUKTURA MAJICI URČITY KONKRETNI VYZNAM(etymol.FORMACE = logické,nikoli chaoticky (entropicky) náhodné seskupení,uspořádání dle určitých pravidel,ŘADU) a ta je VŽDY podmíněna systematickým plánem.Ten je zase VŽDY znakem cílevědomého záměru(který ovšem předpokládá inteligenci a nevzniká náhodně,neřízeně),protože smysluplná informace(sdělení,převod dat) není chaotický shluk symbolů(znaků) bez významu,ale má svá pravidla a zákonitosti - což evokuje myšlenku plánu a inteligence. (triturus) Za podstatou života tak, jak byla v DNA poznána, stojí naprosto evidentně intelekt. Program je myšlenka vtištěná do hmoty. Může mít abstraktní i konkrétní podobu, ale jsou věci, které prostě nemohou vzniknout samy od sebe. Každý programátor ví, že i kdyby mu po klávesnici tisíckrát (nebo biliónkrát) přeběhl pes či kočka, mohou vzniknout nejrůznější sekvence znaků, ale nikdy se z nich nestane funkční program. Ten totiž nikdy není náhodný. A program obsažený v DNA je program s velkým "P". V knize Pavla Housera - Než přijde vakovlk,doc.RNDr.Anton Markoš na.s.117 říká :"Pro mne ale neznamená,že by život byl s kódem totožný,nebo,že by naopak kó vytvořil život,jak to chápe řada genetiků.Bez ohledu na to,co si myslí oni nebo já,je jasné,že mezi oběma přístupy je těžké se rozhodnout (ad také strukturalismus versus funkcionalismus).Znovu se vrátím ke znakům a jejich významům.Uvědomte si,že kód,at už jde o čtyři písmenka genetické abecedy,nebo sekvenci nul a jedniček v případě Strana 10 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) softwaru,sám o sobě žádný smysl nemá,resp. jeho význam je arbitrární.Potřebujete "počítač",abyste ho na něm spustili.A ve světě výpočetní techniky také neřeknete,že děrné štítky vytvořily počítač." s.118 : "Způsob ustavení "tabulky",která převádí SEKVENCE nukleoidů do STRUKTURY proteinů,pokládám za jednu z NEJVĚTŠÍCH ZÁHAD a současně objevů živých bytostí.Znamená to,že INFORMACE o struktuře uložíte do média,které samo tuto strukturu nemá a ani ji nelze bez dalších znalostí z něho odvodit.Informace má smysl jenom tehdy,pokud existuje někdo (nebo něco),kdo ji čte,kdo jí rozumí.Vy také nejste svým adresářem nebo poznámkovým blokem vytvářen,on vám spíše slouží proto,abyste si sáhl pro informaci,kterou zrovna potřebujete." s.120 : PH : " Kde se vlastně kódová tabulka,která převádí sekvenci bází DNA na sekvenci aminokyselin,vzala ? Jakým způsobem se podle vás tento největší objev živých bytostí odehrál ? Najednou nebo postupně ?" AM : " To je velká záhada.Podívejte se,jak to vypadá u dnešních počítačů.Tam byly ty tabulky vytvořeny vesměs NAJEDNOU,např. přiřazení určitého příkazu v programátorském jazyce nějaké strojové instrukci by samo o sobě nemělo smysl.Tyhle tabulky ale vytvořili programátoři s jasným záměrem,nevzniklo to SAMO.V živé přírodě,alespon podle mého názoru,musel spolu digitální zápis a analogový svět koexistovat nějak déle a současný vztah mezi genetickým zápisem a organickým tělem je až výsledkem proběhlého vývoje.Ted se samozřejmě zeptáte,jak vypadaly předešlé fáze tohoto vývoje.Nevím - a neví to dnes asi nikdo." s.111 PH : " Vy jste však ve svých knihách spíše hájil názor,že klíčovou složkou není DNA,ale spíše proteinové struktury buněčného jádra." AM : " Na této struktuře především záleží,KTERÉ geny budou čteny,KDY budou čteny a JAK budou čteny.Já věřím,že tato struktura je podobně jako genom DRUHOVĚ SPECIFICKÁ,a proto v případě,že by se do ní "načetla" DNA příbuzného druhu,bude mít jádro tendenci číst si to po svém.Mufloní DNA určitě obsahuje všechny nebo skoro všechny geny potřebné pro kozu,a tak jde jen o to,kdo (či co) bude rozhodovat o jejich čtení - ony samy nebo matka koza ?" s.113 : " Co vlastně bychom měli měřit při hodnocení VZÁJEMNÝCH PODOBNOSTÍ ? Jsem přesvědčen,že v evoluci musíme přihlížet i ke STRUKTURÁM,nikoli jen k posloupnostem znaků.Ty ZNAKY samy o sobě neznamenají vůbec nic,jen samy sebe,čtení není zakódováno v samotném sledu znaků - to je věcí čtecí STRUKTURY.A pokud máme čtení (tedy nikoli jen dekódování podle kódové tabulky,jako např. mezi latinkou a morseovkou),tak se s tím pojí také POROZUMĚNÍ,no a tady vyskakujeme z experimentální vědy,protože se to standartními metodami uchopit nedá." Taky mě zaujalo,co říká na s.121 o VIRECH :"Ani viry nejsou podle mého názoru ŽIVÉ,nejde o samostatné organismy,ale o soubory genů "nahrané" do vhodného média : virová částice je jakési CD přenášející balík souborů.CD je k ničemu,pokud se nenajde příslušné zařízení k přehrání záznamu,a má li se záznam množit,musí být k dispozici také "vypalovačka" i výroba nosičů - to vše musí virům zajištovat buńka." ZAKON - obecný PRINCIP interpretovaný v různých disciplínách v různém VYZNAMU. 1.) filozofie - obecná,stálá,vnitřní a nutná SOUVISLOST mezi jevy a věcmi.Často bývá INTERPRETOVAN morálně jako vnitřní mravní ZAVAZNOST. 2.) náboženství - regulativní PRINCIP světa určený osudem,bohy nebo Bohem.Řídí běh světa,přírodních DĚJU i lidského života. 3.) právo - prvotní právní NORMA,která FORMOU zákazu,respektive příkazu obecně,reguluje urćitý OKRUH společenských vztahů,tj.autoritativně stanoví práva a povinnosti zpravidla Strana 11 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) individuálně nespecifikovaných subjektů (např.právnická osoba,občan,obžalovanýú pouze DRUHOVĚ,tedy ne KONKRETNĚ VYMEZENYCH případech a na rozdíl od druhotných právních NOREM (nařízení vlády,ministerstev) vydávaných orgány moci výkonné k provedení prvotních právních NOREM,jsou zákony vytvářeny orgány moci zákonodárné,aniž by byly odvozeny od OBECNĚ PLATNYCH PŘEDPISU.POJEM zákona v tomto širším SMYSLU je třeba odlišit od POJMU zákona v užším smyslu (tzv.obyčejný či běžný zákon),toto označení se užívá pro ZAKONY,které mají nižší právní sílu než ZAKONY ústavní. 4.) věda - jeden ze základních prostředků vědecké SYSTEMATIZACE,umožnující vědecké vysvětlení a predikci.Obecný výrok bez omezení časového,nebo KONKRETNI OBLASTI.Chápán zejm.jako matematicky vyjádřená VNITŘNI A NUTNA SOUVISLOST MEZI JEVY. To se pak přece babička nerozhoduje svobodně, nemá informace, které by potřebovala k racionálnímu rozhodování. Trh je k tomu, abychom se rozhodovali racionálně. Ovšem jsou nějaké podmínky - například informační symetrie. Kde se tedy stalo, že lidé přestali mít zásadní informace k tomu, aby mohli rozhodovat o nejpodstatnějších věcech? Znamená to, že přestává působit nějaká časová souslednost, prostorová návaznost? Dnes si vlastně informace jednotlivě vytrháváme třeba z Internetu, ale naprosto nesourodě, bez času i prostoru, a tím pádem se to neskládá do něčeho smysluplného.A otázka záplavy informací, které nejsou nic smysluplného, neukazují nám, jak nacházet vnitřní smysl dějů? Spousta lidí, máte novodobé znalce takzvaného vědění, studuje, všichni sbírají informace, ale do jakéhosi základního smyslu se to neskládá. V čem je problém? Co je to informace? Když se ráno sedlák podívá na nebe a vidí tam mraky, řekne: "Dneska nebudu dělat tu práci, protože bude pršet." To je informace. Když se dnes podíváme do blogosféry, oceánu Internetu, je informací to, co se nám hodí do nějaké akce. Chceme něco podniknout, a proto hledáme informace v rámci akce, kterou máme na mysli. Samozřejmě důležitý je rozdíl mezi mediasférou a blogosférou. U Mediasféry je informace něčím garantovaná, jsou tam filtry. Když něco vyjde v Mladé frontě, nebo spíše v nějakých jiných novinách, člověk důvěřuje vydavateli, jeho politice atd. Když něco najdete v blogosféře, důvěryhodnost informace je váš problém. Ovšem tam už chybí záruka vydavatelů. Česká televize kontroluje zprávy dřív, než je pouští. V blogosféře to tak není. V Internetu tak obíhá celá řada těžko kontrolovatelných zpráv. Takže otázka je, kdo tyto informace filtruje. Jinak obecně je informací jen to, co se vám hodí do nějaké strategie. Chcete něco změnit, chcete si koupit byt? Musíte se na někoho obrátit. Po informaci musí být poptávka a musí patřit do nějaké strategické akce, jinak je to nic. Když se podívá na mraky básník, vidí něco úplně jiného než sedlák. A když se na ně podíváme my, také vidíme něco jiného. To znamená, že neexistuje informace. Je tu ovšem ještě jeden důležitý moment: rozdíl mezi zprávou a informací. Zpráva je nástroj v konkurenčním boji mezi médii, boj o zprávu. Někdy je zpráva také informací, někdy ovšem ne. Otázka je: Dostane se na trh informace, která není zprávou? Informace se v konkurenčním boji příliš neprosazuje. Nejdříve dám jako první nějakou informaci, až pak je to zpráva. Ovšem ne vždy jsou zprávy také informacemi. Vzpomínám si, když kdysi Nova začala zpravodajství, vždy tam byla nějaká mrtvola, nějaká strašná zpráva. Ovšem informace, která v tom byla obsažena, byla nulová. Zprávy a informace bývají matoucí z hlediska výkladu, kdy se k vám dostanou třeba v úplně pozměněném smyslu oproti původnímu obsahu. Strana 12 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) Po planetě lze velmi rychle elektronicky posouvat informace, různá krátká sdělení a tak. Ale kontexty zpráv se posouvají velmi pomalu. Je velmi snadné publikovat v televizi obrázek Eluany, její tváře, když jí bylo 24 a říct, že byla odpojena od přístrojů, a proto zemřela. Jenže kontext té situace lze přesunout velmi obtížně. Informace jsou zvířátka, která žijí v kontextech. Když se kontexty rozpadnou, zvířátka migrují do jiných kontextů nebo zmizí z našeho obzoru (to třeba kontexty zmíněných akcií). Můj učitel Jan Patočka, filozof, odkázal na smrtelné posteli do budoucna otázku, jaký je rozdíl mezi cílem a smyslem. Myslet cíle z nějaké smyslu a ne smysl z cílů. To znamená stanovit si nějaký veliký cíl a tím nahradit otázku smyslu. Smysl není cíl, smysl je něco jiného. Mít stále víc peněz není smysl, ale může to být cíl. Mnoho lidí tím, že chtějí mít stále více peněz (nebo moci), nahrazují to, že jejich život nemá smysl. http://www.ct24.cz/textove-prepisy/46356-byt-velky-neznamena-rust-rika-v... [3] rozhovor s filosofem Václavem Bělohradským Objev genetiky, především struktury DNA roku 1953 Watsonem a Crickem a rozvoj informatiky značně podpořili biologickou vědu. Předmětem zkoumání se stává informace. Objev genetiky, především struktury DNA roku 1953 Watsonem a Crickem a rozvoj informatiky značně podpořili biologickou vědu. Předmětem zkoumání se stává informace. Naváži na konec první kapitoly, kde bylo zmíněno nepravděpodobné samovolné prebiotické uspořádání aminokyselin do peptidu. Vědci Charles B. Thaxton, Walter L. Bradley a Roger L. Olsen zkoumali možnost vzniku proteinů z aminokyselin v prebiotické polévce působením energie a dospěli k následujícímu závěru: „...tok energie systémem je schopen spojovat molekulární stavební kameny, ale není schopen je připojovat s takovou nezbytnou specifitou, aby vzniklá struktura měla biologickou funkci." (in Thaxton, B. a kol. 2003) Pravděpodobnost takového náhodného vzniku jednoho funkčního peptidu o sto aminokyselinách je 4,9.10-191. Pokud by vzájemně reagovaly aminokyseliny nejvyšší možnou rychlostí, to je 1012, po nejdelší možnou dobu mezi ochlazením Země a objevem života, což je asi jedna miliarda let, pak by byla pravděpodobnost vzniku jednoho funkčního proteinu řádově 10-65. Tento poznatek prozrazuje, že je potřeba ještě něco víc, než pouhá energie a hmota. Je zde nutná informace. Informatik Werner Gitt stanovuje pro informaci několik následujících pravidel (Gitt, W. 1993). Prvním je, že informace je charakterizována pěti úrovněmi mezi odesílatelem a příjemcem. Statistika zahrnuje vyslání a přijmutí signálu, syntaxe použití a rozluštění kódu, sémantika sdělované a pochopené myšlenky, pragmatika očekávané jednání a provedené jednání, apobetika zamýšlený výsledek a dosažený cíl. Druhým pravidlem, který vyplývá ze syntaxe je, že každá informace obsahuje nějaký kód. Třetím faktem je, že informace vyžaduje odesílatele, kterým je nějaký duchovní zdroj, jehož vůlí informace vzniká. Odesílatel sleduje informací vyšší účel než pouze její odeslání a zakódování. Chce něco předat a očekává pochopení a nějakou reakci. Je zde tedy vyloučeno tvrzení, že informace je materiálního původu, je pouze vázána na nějaké hmotné médium, ale sama o sobě je duchovní povahy. Nová informace také nikdy nemůže vzniknout náhodou, protože vzniká vůlí onoho duchovního zdroje. Tím je vyloučena možnost vzniku tvořivé informace mutací (čtvrtá kapitola). Evoluční teorie je založena výhradně na materiální bázi, proto nepočítá s jakýmkoli duchovním zdrojem, kterým informace bezpochyby je. Objev DNA jako nositelky informace, tedy duchovní složky, představuje pro tuto teorii velký problém. Proto se snaží vysvětlit informaci opět pouze jako jednu z vlastností hmoty. A skutečně může existovat určitý druh uspořádanosti (pravidelná sněhová Strana 13 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) vločka), který je projevem vlastnosti hmoty, v tomto případě změny skupenství vody, pokud ovšem opomineme otázku, jak tato vlastnost vznikla. Biologové teprve nedávno začali rozlišovat mezi pojmem uspořádanost a specifická složitost. Sněhová vločka má sice velkou uspořádanost, ale k jejímu definování stačí pouhých několik informací, protože se její struktura opakuje. Vzhledem k nízkému obsahu informace můžeme tedy mluvit o vlastnosti hmoty. Znakem všech živých systémů je oproti tomu specifická složitost, která se projevuje zejména ve struktuře proteinů a nukleových kyselin. Ty jsou velice bohaté na informace, nikoliv díky vysoké uspořádanosti, ale díky již zmiňované specifické složitosti. Jednotlivé nukleotidy v DNA nemají úlohu částice v látce (krystalu), ale spíše úlohu zprávy, která je zakódovaná. Je dokázáno, že částice v krystalech vznikly přirozeným procesem, který je experimentálně ověřen. Nelze ale dokázat, že stejným přirozeným dějem vzniká struktura proteinů nebo nukleových kyselin, které obsahují nehmotnou informaci. Teorie informatiky naopak dokazuje, že tvorba této specifické složitosti vyžaduje inteligenci, tedy inteligentní bytost. Termín informace Vztahem tohoto fenomenu a hmoty,vztahy hmoty a vědomí,a tedy kritikou mechanistického pojetí světa se zabývá řada vědeckých teorií. Ve zmíněné práci se hovoří o nalezení matematické formulace subatomárních jevů ve dvacátých letech tohoto století,které se podařilo mezinárodní skupině fyziků,mezi nimiž byli např.Niels Bohr,Louis de Broglie,Werner Heisenberg,Erwin Schroedinger,Wolfgang Pauli a Paul Dirac.Jde o známý závěr kvantové fyziky,že subatomární částice nejsou pevnými objekty,mají velmi abstraktní charakteristiky a vykazují paradoxní dvojí povahu.V závislosti na uspořádání experimentu se někdy chovají jako opravdové částice,někdy jako vlny. "Zdánlivý rozpor mezi částicovou a vlnovou povahou byl v kvantové teorii rozřešen způsobem,který otřásá samotnými základy mechanistického světového názoru.Na subatomární úrovni hmota neexistuje s jistotou na určitých místech,ale spíše vykazuje "tendenci tam existovat",a podobně ani atomické děje se neodehrávají s jistotou v určitém časovém okamžiku a určitým způsobem,ale spíše mají "tendenci se přihodit".Tyto tendence lze vyjádřit jako matematické pravděpodobnosti,které mají charakteristické vlastnosti vln.Nejradikálnější interpretace předpokládají existenci kritické role psyché v kvantové realitě.Autoři,kteří přemýšlejí tímto způsobem se domnívají,že mysl nebo vědomí ve skutečnost ovlivňuje,nebo dokonce vytváří hmotu.Do tohoto oboru patří práce autorů,jako je Eugene Wigner,Edward Walker,Jack Sarfatti a Charles Musés." Hlubokou kritikou základních pojmů mechanistické vědy je dále např.studie disipativních struktur v určitých chemických reakcích,kterou formuloval Ilya Prigogin(1980,1984) a objevem principu,který je řídí - "řád prostřednictvím fluktuací" a s těmito jevy související matematická "teorie chaosu".Při matematické modelaci chaotických procesů nepřecházejí modelové sytémy do jednoduché rovnováhy,ale složitě a neopakovatelně se vyvíjejí,což je při pokusu pozorovatelné u zmíněných disipativních struktur (schopnost stálého vytváření a výměny entropie s okolím - Bělousovova-Žabotinského reakce).Fyzikální a chemické procesy jsou v podstatě indeterministické a předvídatelné pouze s určitou pravděpodobností.Nejnovější výzkumy ukazují,že indeterminismus je vlastní sytémům jakékoliv úrovně složitosti - v disipativních procesech,katastrofických procesech,v turbulentním proudění kapalin,ve fázových změnách (var nebo tuhnutí),u počasí,v živých organismech,v mozku,v dynamice populací a ekologii a v chování ekonomiky. "Při stále hlubším pronikání do nejhlubší struktury hmoty a studiu rozmanitých aspektů nejrůznějších procesů pojem pevné substance postupně mizel z obrazu a zanechal jen archetypální struktury,abstraktní matematické formule nebo univerzální řád.V důsledku Strana 14 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) toho se nezdá být extravagantní alternativa,že spojujícím principem v kosmické pavučině je vědomí jako primární a dále už neredukovatelný atribut existence.V nedávných letech se fyzika rychle přiblížila k bodu,kdy se bude muset explicitně zabývat vědomím.Existují význační fyzici,kteří jsou přesvědčeni,že budoucí vyčerpávající teorie hmoty bude muset zahrnovat i vědomí jako integrální a rozhodující složku.Různé verze tohoto názoru byly vyjádřeny fyziky jako David Bohm(1980),Geoffrey Chew(1968),Eugene Wigner(1967),Fritjof Capra(1982),Nick Herbert(1979),Arthur Young,Saul-Paul Sirag. V průběhu posledních tří desetiletí vedly důležité výsledky výzkumu v matematice,laserové technologii,holografii,kvantově relativistické fyzice a ve výzkumu mozku k objevení nových principů,které mají dalekosáhlé důsledky pro moderní výzkum vědomí a pro vědu vůbec.Tyto principy jsou nazývány holonomní,holografické nebo hologramické.Nové postřehy se týkají takových základních problémů jako jsou uspořádávací a organizační principy reality a ústřední nervové soustavy,distribuce informace v mozku,povaha paměti,mechanismy vnímání a vztahy mezi celkem a jeho částmi. V modelu vesmíru,ve kterém se klade důraz na hmotu a kvantitu,tedy v modelu vytvořeném mechanistickou vědou,se část liší od celku zřejmým a absolutním způsobem.V modelu,který popisuje vesmír jako vibrační soustavu a zdůrazňuje informaci spíše než hmotu,takový rozdíl už neplatí.Tuto radikální změnu,ke které dochází jakmile přeneseme důraz z hmoty na informaci,můžeme objasnit na lidském těle.I když každá buňka je triviální částí celého těla,má prostřednictvím genetického kódu přístup k veškeré informaci o těle.Je možné si představit,že podobným způsobem lze získat i veškerou informaci o vesmíru z kterékoliv jeho části." V těchto souvislostech jsou dále zmiňovány myšlenky Einsteinova spolupracovníka a autora zásadních prací o teorii relativity a kvantové mechanice Davida Bohma,který"rozšiřuje holonomní principy i do oblastí,jež dnes nejsou přístupné přímému pozorování a vědeckému zkoumání.Výsledná vize skutečnosti drasticky mění filozofické předpoklady západní vědy.Bohm popsal podstatu skutečnosti všeobecně a vědomí zvláště jako spojený koherentní celek,který podléhá nikdy nekončícímu procesu změn - holo-pohybu (holomovement).Svět je ve stálém toku proměn a stabilní struktury jakéhokoliv druhu nejsou nic jiného než pouhé abstrakce". Originální a imaginativní model mozku,který předložil nurochirurg Karl Pribram předpokládá,že určité důležité aspekty mozkových funkcí jsou založeny na holografických principech".Je zde citována např.jeho práce"Languages of the Brain"(1971)(Jazyky mozku). Do těchto holonomních modelů světa zcela zapadají teorie britského biologa a biochemika Ruperta Sheldrakea popsané např. v jeho knihách "A New Science of Life"(1981),"The Presence of the Past"(1988) a "The Rebirth of Nature"(1990)(u nás vyšlo pod názvem "Tao přírody"). V poslední jmenované práci hovoří např. o teorii morfogenetických polí.Genetický kód v molekulách DNA pouze určuje sekvenci stavebních bloků aminikyselin v bílkovinných molekulách - tzv.primární strukturu bílkovin. "Geny diktují primární strukturu bílkovin,ne specifický tvar kačení nohy,ovčí ledviny nebo orchideje.Předpokládat,že se organismus sestaví sám ze správně postavených bílkovin je něco podobného,jako by na stavební místo byl ve správný čas dopraven patřičný materiál a očekávalo se,že se spontánně sám poskládá v dokončenou stavbu.Všechny buňky jsou geneticky programovány stejně.Přesto se z nějaké příčiny chovají rozdílně a vytvářejí tkáně a orgány s různými strukturami.Je jasné,že nějaký vytvářecí vliv,jiný než DNA musí různé orgány tvarovat.Ve dvacátých letech tohoto století (v holistickém duchu) celé řada biologů Strana 15 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) nezávisle navrhla nový způsob biologické morfogeneze: koncepci embryonálních,vývojových nebo morfogenetických polí.Tato pole byla podobná známým fyzikálním polím v tom,že to byly neviditelné oblasti vlivu s vnitřními holistickými vlastnostmi,byly to však nové druhy polí fyzice neznámé." Dále zde hovoří o vlastnosti morfogenetických polí přitahovat vyvíjející se systémy k jejich konečným podobám nebo reprezentacím v nich obsažených.Existuje matematická modelace těchto polí pomocí pojmů atraktor a bazény přitažlivosti (podrobněji viz zmíněná práce).Matematik René Thom vyjádřil tuto myšlenku následovně: "Veškeré utváření nebo zanikání nějakých forem nebo morfogenese může být popsáno vymizením atraktorů reprezentujících počáteční formy a jejich nahrazením atraktory,které je uchvátí a reprezentují konečnou formu". Rupert Sheldrake rozšířil tuto teorii na všechny samoorganizující se systémy na různých úrovních složitosti včetně molekul,krystalů,buněk,tkání,organismů a společenství organismů a nazval tyto řídící síly morfická pole. "Morfogenetická pole jsou jen jedním druhem morfického pole,která se týkají vývoje a udržování těl organismů.Morfogenetická pole také řídí morfogenezi molekul,např.ovlivňování způsobu zakódovaného v genech,jakým se řetězce aminikyselin skládají do složitých trojrozměrných struktur bílkovin.Podobně je vývoj krystalů utvářen morfickými poli,která si vnitřně pamatují předchozí krystaly téhož druhu. Způsob,jakým dřívější molekuly hemoglobinu nebo krystaly penicilinu ovlivňují morfická pole současných objektů závisí na procesu nazvaném morfická rezonance.Je to vliv podobnosti v prostoru a čase.Morfická rezonance se nezeslabuje se vzdáleností.Neobsahuje přenos energie,ale informace.Tato hypotéza je nevyhnutelně kontroverzní,ale je ověřitelná experimentem a již existuje věrohodná okolnost v její prospěch.Např.když nově syntetizovaná organická chemikálie krystalizuje poprvé - řekněme nový lék - neexistují žádné morfické rezonance tohoto druhu pocházející z předchozích krystalů.Musí se objevit nové morfické pole.Z mnoha energeticky možných způsobů,jakými by mohla látka krystalizovat,se jeden opravdu realizuje.Podruhé,když látka opět krystalizuje,a to kdekoliv na světě,učiní morfická rezonance,která pochází z prvního krystalu,stejný způsob pravděpodobnější atd.Vytvoří se kumulativní paměť a vzor se stává víc a více návykovým.Následkem toho by se tyto krystaly měly ve světě tvořit snadněji a snadněji.Taková tendence je ve skutečnosti dobře známá.Nové sloučeniny obecně těžko krystalizují a někdy to trvá týdny nebo dokonce měsíce,než se z přesyceného roztoku vytvoří.Jak čas běží,mají krystaly sklon vytvářet se po celém světě mnohem snadněji." Jde tedy o teorii testovatelnou,přičemž oblíbená vysvětlení chemiků o přenášení částeček krystalů ve vousech nebo na oblečení chemiků či jejich rozfoukání po světě ve formě mikroskopických prachových částeček se dají v experimentu vyloučit. Rupert Sheldrake dále hovoří o pokusech neurofyziologů lokalizovat paměť v mozku experimentálních zvířat (viz Pribramovy závěry).Zvířata jsou vycvičena k nějakým úkonům a části mozku se odstraňují,aby došlo k nalezení lokality paměti.Ale i při odstranění vekých kusů mozku (i přes 60%) a různých jeho částí byla zvířata často schopna vzpomínání naučeného.Opakující se neúspěchy najít onu správnou lokalitu paměti byly shrnuty do věty - "zdá se,že paměť je všude a nikde".Některými vědci bylo navrženo,že vzpomínky mohou být uloženy distributivně,neurčitě řečeno podobně,jako je obsažena informace v hologramu. Jak vidíme,řada předních vědců opakovaně hovoří o pravděpodobném holonomním modelu světa a nezachytitelném,leč prokazatelném fenoménu,který nazývají informace.V Strana 16 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) homeopatii jde o to přenést požadovanou informaci z matečné tinktury na určitý nosič,kde by zůstala uchována a z něj dále dle potřeby přenesena na pacienta.V tomto smyslu chemické rozbory onoho nosiče,které mají dokázat,že homeopaté léčí ničím,mají stejný význam,jako snažit se dobrat podstaty informace přenášené novinami,magnetofonovou páskou nebo kompaktním diskem tím,že budeme provádět chemickou analýzu novinového papíru,magnetofonové pásky nebo kompaktního disku. Informace Informace (míra paměti) je zvláštním, filosoficky málo prozkoumaným produktem evoluce, který nejen integruje otevřené nelineární systémy, a to živé i kulturní, ale který současně onticky diferencuje skutečnost. Na rozdíl od viditelných forem evoluce, které se nacházejí v explikátním řádu (Bohm), informace není snadno zjistitelná, protože se nachází v řádu implikátním. Již přirozená biotická informace, která je tak stará jako život sám, kdysi rozdělila útvary pozemské přírody na dvě všeobecně uznávané vrstvy: na struktury živé a neživé. Podobně konstitutivní byla o tři a půl miliardy let později také nově vzniklá informace sociokulturní: působila dokonce onticky radikálněji, protože uvnitř do té doby jednotné pozemskou přírody nejen „konstituovala„ kulturu, ale současně mladé kulturní systémy „postavila„ do potenciální ontické opozice vůči ní. Dnes proto vedle globálního biotického systému s přirozenou vnitřní informací na zemském povrchu existuje ještě jeden globální systém - kultura, se svou vlastní vnitřní informací sociokulturní. Protože oba tyto velké systémy - přírodní i kulturní - vytvářejí a onticky využívají svou vlastní vnitřní informaci, je zřejmé, že pochopení podstaty a systémové role informace může přispět k formulaci evolučně ontologického konceptu skutečnosti. Pokusíme se to v dalším textu více objasnit. Vágní pojem informace je na jedné straně blízký pojmům poznatek, zpráva, smysl zprávy, ale na druhé straně vykazuje afinitu k pojmům paměť, struktura, uspořádanost. Obě naznačené obsahové varianty pojmu - sémantická i strukturní - se obtížně rozlišují, a proto se často zaměňují nejen v běžné komunikaci, ale i v jazyce odborném. Problém pochopení podstaty informace komplikuje především to, že informace i skutečnost jsou korelativní produkty evoluce a že každá informace odkazuje na evolučně vytvořené struktury nebo – jako metainformace, na jinou informaci o strukturách. A protože Země byla vysoce uspořádanou strukturou již před životem a před člověkem, představují její přirozené paměťové struktury(1) pro všechny systémy schopné poznávání, tedy pro živé systémy i pro kulturu, potenciální (akumulovanou) informaci. Obecně srozumitelnou interpretaci problému však komplikuje i to, že informace o struktuře (či o jiné informaci) musí být jako součást systému rovněž zakódovaná ve struktuře, tj. vázaná na látkově energetické paměťové médium. Kritici odmítající uznat objektivní existenci informace mají pravdu v tom, že pojem informace je vágní a relativní a že bez příslušného kontextu (signálu, systému, subjektu) nelze informaci spolehlivě rozpoznat. A v této linii uvažování se pak ze svého hlediska příliš nemýlí ani ti autoři, kteří roli člověka jako nositele a dešifrovatele informace nadhodnocují a zdůrazňují, že informace jako taková neexistuje.(2) Pojem informace se sice rozšířil až v souvislosti s rozvojem kybernetiky (Shannon, Wiener), ale matematické analogie mezi mírou informace (informačním obsahem negentropie) a entropií způsobily, že se stal komplementárním pojmem k pojmu entropie v termodynamice i v obecné teorii systémů.(3) Díky své mnohoznačnosti se pak rychle prosadil i ve všech teoretických a komunikativních situacích, v nichž se uplatňuje subjektově-objektové a subjektově-subjektové uvažování. Existenční ohrožení kultury destabilizovanou biosférou však vyvolává potřebu, aby se pojem informace stal také kategorií ontologie. Strana 17 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)

I když se nejprve informací rozuměla matematicky vyjádřená negativní entropie,(4) tj. míra uspořádanosti systému (opak míry jeho neuspořádanosti), dnešní zvýšený akcent na mezilidskou komunikaci vyvolal minimálně dvě teoretické změny: 1. vedl k hypostazi sémantické stránky sociokulturní informace, a tím zkreslil ontickou roli této informace vůbec; 2. způsobil nepřiměřené povýšení významu kultury a kulturní uspořádanosti - za cenu degradace hodnoty pozemské přírody a nenahraditelné uspořádanosti přirozené. K oběma těmto bodům se následujících kapitolách pokusíme zaujmout stanovisko a uvést některé nové evolučně ontologické argumenty. Explicitně však musíme znovu zdůraznit, že informace není v našem pojetí pouze tím, co se předává mezi vzájemně komunikujícími lidskými subjekty, či co obíhá a zpracovává se v kulturních sdělovacích systémech.(5) Takové úzké antropologické chápání informace odmítáme proto, že informaci – jak jsme již uvedli - považujeme za nutný produkt evoluce, za nejdůležitější součást (aspekt) přirozeně i uměle uspořádané skutečnosti: za průvodič života i lidské kultury. Informace jako systémem vysílaná, přijímaná či zpracovávaná zpráva, ale i jako zhuštěná abstraktní struktura systému (jeho paměť v užším smyslu) nebo jako ve struktuře obsažená uspořádanost (paměť v širším smyslu) existuje objektivně a kategorie informace je pro ontologické pochopení světa ještě významnější než vysoce problematické kategorie pohybu, prostoru či času. Už v anorganickém světě na sebe jeho struktury vzájemně působí nejen látkově a energeticky, nýbrž také informačně. První reálnou informaci, a to jako onticky konstitutivní informaci strukturní (duplikát uspořádanosti) i jako „doplňkovou„ informaci sémantickou (významovou) spontánně vytváří, kumuluje a využívá přirozená biotická evoluce. Informace v obou těchto podobách proto vznikala a plnila onticky kreativní funkce dávno před člověkem.(6) Vrátíme-li se k úvodní myšlence této kapitoly, lze ji nyní formulovat tak, že přirozená biotická informace na jedné straně oddělila vrstvu živé přírody od přírody neživé, ale na druhé straně obě tyto vrstvy propojila a integrovala do jednotného organismu (řádu) pozemské přírody. Už první jednobuněčné organismy před třemi miliardami let přežívaly a reprodukovaly se v pozemském abiotickém prostředí právě díky tomu, že využívaly vlastní přirozenou strukturní a sémantickou informaci. Bez pojmu informace a paměti proto nepochopíme, jak může samovolně vzniknout a rozvíjet se nejvyšší pozemská organizační složitost – autopoietický systém planetárního života.(7) Pochopení problému informace však současně umožňuje postižení biologicky i kulturně zajímavé fylogeneze a ontogeneze člověka -umožňuje nové evolučně ontologické pochopení kultury. V procesuálním evolučně ontologickém pojetí je tedy strukturní i sémantická informace produktem (součástí) evoluce - je zkrátka všude, kde existují systémy (struktury) a látkově energetické výměny mezi nimi. Evoluce - přirozená i kulturní, jak jsme o tom již pojednali, vytváří nejen zpředmětněnou uspořádanost skutečnosti (explikátní paměť, řád), ale také její uspořádanost nezpředmětněnou, onticky potenciální (implikátní paměť, řád).( Ve filosofii ani ve společenských vědách se ovšem pojem informace takto široce nechápe. Patrně z důvodů větší srozumitelnosti převládlo užší pojetí informace, tj. rozumí se jí zpravidla jen poznatek, zpráva, smysl zprávy, tj. informace sémantická, a zcela výjimečně také implikátní uspořádanost systému (jeho vnitřní paměť), tj. informace strukturní. Důvody redukovaného chápání informace jsou ovšem pochopitelné. Příliš široké pojetí informace, např. jako synonyma ontické uspořádanosti vůbec (jako fenotypu), by ztěžovalo interpretaci onticky konstitutivní role spontánních či záměrných informačních změn uvnitř strukturní informace systému, uvnitř genotypu. Rozlišení strukturního a sémantického aspektu, které není snadné ani u informace Strana 18 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) přirozené, kde za informaci strukturní můžeme považovat fraktál informace genetické (přesněji genomické genetické), onticky kompatibilní s realitou, a za informaci sémantickou k ní doplňkovou neuronální informaci epigenetickou, se v kulturní oblasti dále komplikuje. Kromě jiného se zde obraci dominance. Vědecké teoretické poznání jako prototyp parciální strukturní informace, která se může zpředmětňovat v materiální kultuře včetně techniky a která se dnes zprostředkovaně podílí na závažných proměnách globalizující se technické společnosti, se tu podřizuje dominantní systémové roli méně komplexní, avšak s realitou více kompatibilní informace sémantické. Ta je sice v normálních podmínkách značně konzervativní, ale prostřednictvím zvýšené lidské aktivity se v přelomových fázích společenského vývoje může stát výrazně systémově konstitutivní.(9) I když duchu evoluční ontologie neodporuje nejširší možné pojetí informace, budeme dále respektovat vlivnou biologickou konvenci a přirozenou strukturní informaci chápat v souladu s ní: především jako obsah genetické paměti systému, jako podpůrný subsystém, který je tvořen souborem prvků, pravidel, pokynů, algoritmů atp. Informací sémantickou budeme pak rozumět část informace epigenetické - neuronální informaci ukládanou v centrální nervové soustavě (CNS) živočichů.(10) Informaci strukturní, jejíž sociokulturní formě věnujeme značnou pozornost, je už na úrovni živých systémů objektivně vlastní jistá evoluční nadřazenost. Protože vzniká velice dlouhou fylogenetickou zkušeností a po nezbytné selekci se stává obsahem apriorní strukturní paměti živého systému, má uvnitř tohoto systému nejen „výsadní„ postavení, tj. pomáhá reprodukovat jeho evolučně vytvořenou strukturu, nýbrž hraje i dominantní roli ve vztahu systému k okolí. Např. apriorní strukturní informace živého systému interaktivně určuje, které látkově energetické toky v okolí jsou pro zachování systému relevantní (zajišťuje totiž komensurabilitu systému s prostředím – Maturana), a tím, lze-li to tak říci, vytváří organismus, který je vůči okolí nastaven také „sémanticky„ - na příjem jemu adekvátního rozsahu a struktury potenciálních významů.(11) Pojem strukturní informace, jak jsme již naznačili, proto umožňuje správně pochopit nejen proces evoluce živých systémů, nýbrž i proces evoluce kultury. Pojem informace sémantické je naopak užitečný pro analýzu chování živých systémů (pro etologii) i pro pochopení kulturně konstitutivní komunikativní aktivity lidí.(12) Povšimneme-li si ještě otázky, jak se liší nosič informace, tj. specifická paměťová struktura systému, od informace samé, zjišťujeme, že nosič musí být konstruován tak, aby v něm systém mohl informaci ukládat a aby ji v případě potřeby mohl také vyzvednout, rozvinout, interpretovat – prostě, aby ji mohl využít k reprodukci. Z formálně procesuálního hlediska je totiž informace omezením variety systému(13), je jeho algoritmicky stlačenou strukturou, či vnitřní „duchovní„ bariérou systému čelící jeho rozpadu, ale umožňující také změnu, evoluci. Z formálně obsahového hlediska je to pak ekvivalentní strukturní kopie systému (přesněji jeho fraktálu). Například u živých bytostí zahrnuje jejich morfologii, fyziologii, chování, ontogenezi atp. způsobem, který umožňuje vznik, trvání i zánik jedinců, populací i druhů a který v celém rozsahu zná jen příroda sama. A z výše uvedených argumentů současně vyplývá, že relevantním „opozičním„ pojmem k obecnému pojmu informace nemůže být pouze pojem člověk (subjekt), jak to odpovídá v kultuře běžnému antropocentrickému přeceňování sémantického aspektu informace (jejímu lineárnímu pojetí), ale na většině úrovní jím musí být pojem struktura, systém, kontext. Zaujetím evolučně ontologické pozice sice nepodceňujeme význam informace sémantické (sémantického aspektu informace), ale pochopitelně favorizujeme roli informace strukturní.(14) Snažíme se totiž postihnout nejen onticky konstitutivní funkci vnitřní informace systému, nýbrž i paměťově jištěnou opozici přirozených a umělých ontických struktur. A protože všechny struktury na planetě Zemi jsou produktem buď přirozené nebo kulturní evoluce, měli bychom uznat, že existují pouze dva velké ontotvorné procesy, které Strana 19 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) spontánně produkují a využívají svou vlastní vnitřní informaci.(15) To je také důvod, proč jsme vedle výše uvedeného rozlišení sémantického a strukturního aspektu informace přijali ještě jednu zásadní klasifikaci: rozlišení informace (paměti) na přirozenou (přírodní) a na kulturní (umělou). Poznámky 1. V živých systémech jako přirozených paměťových strukturách je ovšem informace zakódována dvojím způsobem. Za prvé je zakódována ve struktuře informační (paměťové), tj. genotypové, za druhé ve struktuře somatické, tj. fenotypové. Fenotypové zakódování evolučně akumulované informace živých systémů bylo ovšem až do nedávné doby jediným pramenem systematického přírodovědeckého studia živých systémů. 2. Srovnej Maturana, H.: Erkennen: Die Organisation und Verkörperung von Wirklichkeit. Braunschweig, Wiesbaden 1985, S. 33 ; Maturana, H., Varela F.: Der Baum der Erkenntnis. Die biologischen Wurzeln des menschlichen Erkennens. Hamburg 1987, S. 78. 3. Tušenou souvislost mezi informací a entropií snad jako první matematicky formuloval Shannon, C. E.: A Mathematical Theory of Communication. The Bell System. Technical Journal 1948/27, pp. 379-423. 4. „Právě tak jako entropie je mírou dezorganizace, neuspořádanosti, je informace, která je přenášena množinou zpráv, mírou organizace, uspořádanosti.„ Wiener, N.: Kybernetika a společnost, Praha 1963, s. 350. 5. Klasickou, tehdejší kybernetice přizpůsobenou definici informace podal před půl stoletím N. Wiener: „Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.„ Wiener, N.: The Human Use of Human Beings. Cybernetics and Society. New York 1954, česky Kybernetika a společnost. Praha 1963, s. 32. 6. Schematicky lze za strukturní informaci považovat každý jazykový zápis (ekvivalent) reálné struktury, který je do té míry strukturně izomorfní s realitou (systémem), že jeho případné „zpředmětnění„ minimalizuje potřebu interpretace. U informace sémantické (významové), která je obvykle fragmentární a víceznačná, vzniká naopak (zejména v kulturní oblasti) vážný problém odkrývání různých rovin jejího významu. Na tři úrovně sémantické informace zajímavě upozorňuje Hofstadter, D, R.: Gödel, Escher, Bach: ein Endloses Geflochtenes Band. Stuttgart 1985, S. 182. 7. Záměrně ponecháváme bez podrobnějšího komentáře Skolimowského v podstatě shodný názor, který ovšem podle nás zbytečně směšuje to, co se pokoušíme důsledně odlišovat: totiž apriorní paměť genetickou a aposteriorní paměť epigenetickou, nervovou. „Je lehčí postulovat než vysvětlit, že život je poznání a že život a poznání jsou vzájemně propojené (patrně vliv H. Maturany – pozn. J. Š.)…, že životní proces je poznávací proces, že poznání mozku se nedá oddělit od poznání obsaženého v našich elementárních buňkách, a že abstraktní poznání představuje jen jeden konec spektra, na druhém konci kterého je poznání měňavek, z nichž jsme se vyvinuli a s kterými zůstáváme (stejně jako se vším ostatním na evolučním žebříku) v buněčně–krevním vztahu, protože dýcháme a fungujeme ve stejném životním rytmu.„ Skolimowski, H.: Tamtéž, s. 94-96. 8. Tato dualita má jistě mnohem hlubší smysl, než může postřehnout přibližná filosofická intuice. Jedním z jeho aspektů je však jistě i problém testování informačně generovaných „konstrukčních změn„ komplexním fyzickým působením vějšího světa. Lapidárně se k tomuto problému vyjádřil S. J. Gould při kritice „Sobeckého genu„ (Dawkins, R.: The selfish Strana 20 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz) gene. Oxford University Press 1976). Poukázal totiž na to, že tato pozoruhodná kniha má osudovou trhlinu. „Dawkins může přiřknout genům jakékoli významné schopnosti, jednu věc jim přece jen dát nemůže – přímou viditelnost v procesu přírodního výběru. Výběr prostě nemůže geny vidět a přímo si mezi nimi vybírat. K tomu potřebuje těla jako prostředníky„. (Napadá mě, jak by to asi vypadalo, kdyby si naše manželky vybíraly nové automobily také jen podle černobílé výrobní dokumentace bez ukázání vozu a bez jakýchkoli názorných barevných obrázků – pozn. J. Š.) Gould, S. J.: Tamtéž, s. 92. 9. Větší sociokulturní integrativní síly neteoretických složek duchovní kultury si povšiml i autor organismické procesuální ontologie Norbert Whitehead. „Mou hlavní tezí je, že sociální systém drží pohromadě slepou silou aktů instinktivního jednání a instinktivních emocí, seskupených kolem zvyků a předsudků. Proto neplatí, že jakýkoli pokrok na stupnici kultury nevyhnutelně směřuje k udržení společnosti. Whitehad, N.: Symbolism, Its Meaning and Effect. Universty of Virginia 1927, česky Symbolismus, jeho význam a účin. Praha, Panglos 1998, s. 52. 10. Přesnější vymezení epigenetické informace, či již pouhého adjektiva „epigenetický„ je ovšem problematické i na úrovni buněčné. Epigeneticky je především řízeno předávání diferencovaného stavu buněk na potomstvo, a to bez jakékoli alterace v kódující sekvenci DNA. Patrně právě na této schopnosti předávání diferencovaného stavu nervových buněk může být založeno učení a epigenetická paměť centrální nervové soustavy (CNS) živočichů. Pomineme-li nejasnou roli proteinových regulačních molekul, je zřejmé, že „…epigeneticky určený proces může být děděn se stejnou věrností jako proces určený genetickou alterací.„ Darnell, J., Lodish, H., Baltimore, D.: Molecular Cell Biology. Scientific American Books, New York 1990. 11. Metaforu „sémantického nastavení„ lze však efektivně využít i v užším smyslu. Např. sociokulturní paměť jedince, etnické skupiny či celé regionální kultury, protože rovněž slouží přežití a sebeprosazení svého nositele, musí být sémanticky vhodně nastavena. Také Wilsonova „epigenetická pravidla„ jako „…dědičné zákonitosti duševního vývoje, které vychylují kulturní evoluci jedním směrem spíše než jiným„, je možné chápat přibližně tímto způsobem. Wilson, E. O.: Konsilience. Praha, Lidové noviny 1999, s. 185. 12. Různými aspekty sémantické sociokulturní informace se zabývá práce Cejpek, J.: Informace, komunikace a myšlení. Praha, Karolinum 1998, 180 s. 13. Problém omezení variety formuloval už Wienerův současník Ashby, W. R.: An Introduction to Cybernetics. London 1956, česky Kybernetika. Praha 1961, s. 160-168. Tento filosoficky málo připomínaný princip může mít ovšem nejrůznější podoby. Dokonce každý vnitřně přijatý názor do jisté míry funguje jako omezení variety lidského myšlení. To by si ovšem měli uvědomit zejména ti, kteří ostře vystupují proti diktátu obecných vědeckých teorií. I jejich poněkud rozvolněné myšlenkové struktury, třebaže méně nápadně, myšlení omezují (a špatnou logikou patrně i kazí). 14. Přirozenou strukturní a sémantickou informaci nesou ovšem už na buněčné úrovni dvě různé biotické struktury: u eukaryontních organismů je to schematicky buněčné jádro a plasmatická membrána. U vývojově vyšších mnohobuněčných živočichů se ontogenetická sémantická (epigenetická) informace ukládá především v jejich CNS. 15. Tato teze neplatí ovšem absolutně. V omezené míře totiž využívá využívá přirozenou informaci i kulturní systém. Jde jednak o přirozenou genetickou a epigenetickou informaci všech živých tvorů vytvářejících biosféru, a jednak o přirozenou informaci člověka. Kulturní systém, jak jsme na to již upozorňovali, má však díky své vlastní informaci a dodatkové energetické výživě vzhledem k přírodě větší ontickou sílu. Strana 21 z 22

Zprohýbaná země Publikováno z Kreacionismus.cz (http://mobile.kreacionismus.cz)   nadřazený [4] | odpovědět [5]  Vložil/a Pavel Kábrt [6], Čt, 01/28/2010 - 19:42 URL zdroje (přijato 01/29/2017 - 02:23): http://mobile.kreacionismus.cz/node/384#comment-4394 Odkazy: [1] http://lu.com/odlis/odlis_i.cfm#infoscience [2] http://www.snk.sk/snk/ki/0498/a1.html [3] http://www.ct24.cz/textove-prepisy/46356-byt-velky-neznamena-rust-rika-vaclav-belohr adsky/ [4] #comment-4394 [5] http://mobile.kreacionismus.cz/comment/reply/384/4394 [6] http://mobile.kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt

Strana 22 z 22 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)