5.1.4 Humánní systémy Standard č Standard č Standard č Standard č

OBSAH 1 Úvod ...............................................................................................................10 2 Cíle .................................................................................................................11 3 Metody zpracování..........................................................................................12 4 Teoretická, geografická, agronomická, ampelografická východiska pěstování a zužitkování vinné révy........................................................................................13 4.1 Ekologické podmínky pro révu vinnou.......................................................13 4.2 Ampelografická charakteristika .................................................................16 4.2.1 Zařazení do systému ..........................................................................16 4.2.2 Fytologický popis ................................................................................17 4.2.2.1 Podzemní orgány révy vinné ........................................................18 4.2.2.2 Nadzemní orgány révy vinné ........................................................19 4.2.2.3 Stavba hroznu a látky v něm obsažené ........................................21 4.3 Historie a současnost pěstování révy vinné .............................................23 4.4 Zužitkování hroznů....................................................................................25 4.4.1 Výroba vína a podobných nápojů........................................................25 4.4.1.1 Výroba červeného vína .................................................................25 4.4.1.2 Výroba bílého vína........................................................................26 4.4.2 Růžová vína........................................................................................28 4.4.3 Šampaňské a aromatizovaná vína ......................................................28 4.4.4 Alkoholizovaná vína ............................................................................28 4.5 Kategorizace vína .....................................................................................29 4.5.1 Kategorie vín dle barvy .......................................................................29 4.5.2 Kategorie vín dle obsahu cukru...........................................................29 4.5.3 Kategorie vín dle třídy a druhu ............................................................30 4.5.3.1 Aromatizované víno ......................................................................30 4.5.3.2 Vermut..........................................................................................30 4.5.3.3 Americano ....................................................................................31 4.5.3.4 Jakostní víno ................................................................................31 4.5.3.5 Likérové víno ................................................................................31 4.5.3.6 Perlivé víno...................................................................................31 4.5.3.7 Stolní víno ....................................................................................32 4.5.3.8 Šumivé víno..................................................................................32 4.5.3.9 Víno s přívlastkem ........................................................................33 4.6 Zpracování hroznů révy vinné na rozinky ..................................................34 4.6.1 O rozinkách ........................................................................................34 4.6.2 Konzervace ovoce sušením ................................................................34 5 Světové standardy základního vzdělání a vinná réva. .....................................35 5.1 Světové standardy geografického vzdělávání a vinná réva. ......................35 5.1.1 Svět v prostorových termínech............................................................36 5.1.1.1 Standard č.1 .................................................................................36 5.1.1.2 Standard č.2 .................................................................................36 5.1.1.3 Standard č.3 .................................................................................36 5.1.2 Přírodní komplexy a regiony ...............................................................36 5.1.2.1 Standard č.4 .................................................................................36 5.1.2.2 Standard č.5 .................................................................................37 5.1.2.3 Standard č.6. ................................................................................37 5.1.3 Fyzické systémy .................................................................................38 5.1.3.1 Standard č.7 .................................................................................38 5.1.3.2 Standard č.8. ................................................................................38

8

5.1.4 Humánní systémy ...............................................................................38 5.1.4.1 Standard č.9 .................................................................................38 5.1.4.2 Standard č.10 ...............................................................................39 5.1.4.3 Standard č.11 ...............................................................................39 5.1.4.4 Standard č.12 ...............................................................................39 5.1.4.5 Standard č.13 ...............................................................................39 5.1.5 Životní prostředí a společnost. ............................................................39 5.1.5.1 Standard č.14 ...............................................................................39 5.1.5.2 Standardč.15 ................................................................................40 5.1.5.3 Standard č.16 ...............................................................................40 5.1.6 Využití geografie .................................................................................40 5.1.6.1 Standard č.17 ...............................................................................40 5.1.6.2 Standard č.18 ...............................................................................40 5.1.7 Shrnutí ................................................................................................41 6 Hlavní oblasti pěstování vinné révy .................................................................42 6.1 Evropa ......................................................................................................42 6.1.1 Itálie....................................................................................................42 6.1.2 Turecko...............................................................................................45 6.1.3 Francie................................................................................................46 6.2 Amerika.....................................................................................................49 6.2.1 USA/Kalifornie ....................................................................................49 6.2.2 Argentina ............................................................................................50 6.2.3 Chile ...................................................................................................51 6.3 Jižní Afrika ................................................................................................54 6.3.1 JAR.....................................................................................................54 6.4 Shrnutí ......................................................................................................56 6.5 Světové odrůdy vinné révy........................................................................57 6.5.1 Chardoney ..........................................................................................57 6.5.2 Cabernet Sauvignon ...........................................................................58 7 Didaktická transformace získaných poznatků..................................................61 7.1 Učebnice regionální geografie a hospodářského zeměpisu a vinná réva ..63 7.2 Didaktická transformace na místní podmínky ZŠ v ČR ..........................67 7.2.1 Výsadba, pěstování, sklizeň a zpracování / Vinařův rok/.....................67 7.2.1.1 Výběr stanoviště ...........................................................................67 7.2.1.2 Pěstování vinné révy a sklizeň......................................................70 7.2.2 Charakteristika vybrané odrůdy ..........................................................71 7.2.2.1 Původ rozšíření ............................................................................72 7.2.2.2 Fenologická charakteristika ..........................................................73 7.2.2.3 Poloha a půda ..............................................................................73 7.2.2.4 Hospodářská využitelnost odrůdy .................................................74 7.2.2.5 Klimatické charakteristiky oblasti Nymburska................................75 7.2.2.6 Význam pěstování révy vinné .......................................................75 8 Závěr...............................................................................................................77 9 Seznam použité literatury................................................................................78 10 Seznam Příloh..............................................................................................80

9

1 Úvod Světové standardy geografického vzdělávání kladou velký důraz

na

zjištění vazeb mezi hospodařící lidskou společností a přírodním prostředím. Vinná réva je ideální plodina ukazující na vazby mezi geografickým podložím, klimatem, fyziologií révy a kulturní specifikou jednotlivých regionů světa. Česká republika jako okrajová oblast pěstování vinné révy nabízí učitelům zeměpisu vhodné ilustrační příklady pro výše uvedené vazby. Německý geograf Rudloff již v minulosti vydal knihu se soupisem klimatických charakteristik meteorologických stanic celého světa s klasifikací dle Köpenna. Tyto údaje jsou vhodné pro ilustraci globálního klimatického prostředí. Současný trh s učebnicemi pro základní vzdělávání je otevřený stále novým publikacím. Učitel zeměpisu má velkou možnost vybrat si z nepřeberné škály text, který vyhovuje jeho potřebám, způsobu výuky a prezentaci učiva. V této práci jsem provedl didaktickou transformaci získaných poznatků pro prezentaci vinné révy ve výuce. A vypracoval návod na pěstování vinné révy v místě školy spolu s výběrem vhodné odrůdy pro oblast Nymburk.

10

2 Cíle Zmapovat hlavní vinařské oblasti Evropy, Severní Ameriky a Jižní Afriky, popsat jejich ampelografické charakteristiky a způsoby využití produkce ve spotřebě obyvatelstva v místě i obchodních sférách. Dále zkoumat jak se Světové standardy geografického vzdělávání uplatňují na prezentaci vinné révy ve výuce. Kriticky zhodnotit obsažení tématu vinné révy ve vybraných učebnicích zeměpisu pro Základní školy. Sledovat fenologické a klimatické charakteristiky vinné révy. Provést didaktickou transformaci zjištěných faktorů a navrhnout způsob prezentace pro potřeby výuky na ZŠ, včetně návodu na praktické využití pěstování v místě školy a následně po prostudování literatury vybrat a navrhnout vhodnou odrůdu pro oblast Nymburka, jakožto okrajové oblasti pěstování vinné révy vyskytující se přibližně na 50° s. š..

11

3 Metody zpracování Před vypracováním této diplomové práce jsem musel nejprve prostudovat základní dostupnou literaturu, abych byl patřičně zasvěcen do tématu. Ze serveru FAOSTAT jsem získal produkční, exportní a importní data, ukazující na státy důležité ve světovém obchodu s produkty vinné révy. Tato data jsem kartograficky zpracoval a vytvořil tabulky, následně grafy a mapové výstupy. Zapůjčil jsem si k analýze několik učebnic zeměpisu volně dostupných na trhu a používaných ve výuce na základních školách. Tyto učebnice jsem podrobil poměrně podrobnému zkoumání. Chtěl jsem zjistit jestli se dostatečně věnují tématu vinné révy. K hodnocení jsem vybíral jak učebnice starší, v praxi již dlouho používané, tak i nové učebnice uváděné na trh. Studoval jsem SSGV, které jsem podrobil hodnocení k využití pro výuku tématu vinné révy na základní škole. Také jsem sledoval fenologické etapy růstu révy vinné na stanovišti Všechlapy č.p 42 okr. Nymburk a pořizoval fotodokumentaci, kterou uvádím v přílohách.

12

4 Teoretická, geografická, agronomická, ampelografická východiska pěstování a zužitkování vinné révy 4.1 Ekologické podmínky pro révu vinnou Odrůdy evropské révy mají velmi výraznou závislost na ekologických podmínkách stanoviště. To se ani tak netýká jejich růstu a plodnosti, ale hlavně na nich závisí vyzrávání hroznů a tvorba látek, které jsou podstatnou složkou jakosti vína. V renomovaných vinařských oblastech Evropy, ale i jiných světadílů, se podařilo najít hlubší závislosti mezi určitou odrůdou a tamními ekologickými podmínkami oblasti. Tím je dána výjimečnost produktu vzniklého z optimálního souladu mezi vlastnostmi odrůdy a jejích hroznů z určitých mikroklimatických a pedologických podmínek oblasti, která se obráží ve všeobecně uznávané kvalitě vína'. Takové oblasti požívají mezinárodními konvencemi zajištěnou ochranu původu vína. Jsou to ku příkladu francouzská jakostní vína označovaná zkratkou AOC /apellation d origine controllée/ jako je Bordeaux, Bourgogne, Champagne aj. Oblast výroby takových vín je přesně vyznačena na katastrálních mapách, kde jsou vytýčeny hranice nejen oblasti, ale i jednotlivých poloh v terénu. I v rámci oblasti jakost vína kolísá podle vhodnosti polohy pro pěstování révy. Podobně označované oblasti pro výrobu jakostních vín vznikly i v dalších státech Itálii, Španělsku, Portugalsku, Řecku aj. Nedílnou součástí výroby takových vín je kromě ekologických podmínek oblasti také způsob pěstování révy, jedna nebo jen několik málo odrůd, které dávají ve směsi náplň jakostního vína a k tomu vhodný způsob technologie výroby vína , která dovede jakostní znaky zdůraznit. Tepelná charakteristika stanoviště patři mezi hlavní sledované činitele. Určuje se délka vegetačního období, která je dána počtem dnů s vyšší průměrnou denní teplotou nežli 10°C, po čítáno od ustálení této teploty zjara až do zmizení na podzim. Suma aktivních teplot je součtem všech průměrných denních teplot vyšších nežli 10°C za vegeta ční období na daném stanovišti. Suma efektivních teplot je součtem všech zvyšků průměrných denních teplot nad 10°C a ukazuje na tepelnou intenzitu sta noviště.

13

Průměrná teplota nejteplejšího měsíce, kterým je červenec nebo někdy srpen, by měla dosahovat 19°C. P ři vyšších teplotách se již dají dosahovat jakostní vína. Výskyt mrazíků ve vegetačního období je, důležitý hlavně zjara. Pěstování révy je nerentabilní, když se vyskytují jarní mrazy více než 2-3 krát za 10 let. Pro volbu jednotlivých odrůd na dané stanoviště podle jeho tepelné charakteristiky se určuje suma aktivních teplot odrůdy, která se počítá od vyrašení do sklizně hroznů. Má-li odrůda stejnou sumu aktivních teplot jako stanoviště, pak se dá počítat jen s 50% jakostních sklizní. Čím má odrůda nižší sumu aktivních teplot potřebnou pro vyzráni hroznů nežli je suma aktivních teplot na stanovišti, tím bude její pěstování v dané oblasti úspěšnější. Suma efektivních teplot má svoji hraniční hodnotu, pod kterou by neměla na daném stanovišti klesnout, vymezenou výší 1000°C. Stanoviště s touto sumou efektivních teplot jsou většinou hranicí severního rozšíření vinné révy v Evropě. Suma aktivních teplot od konce kvetení révy do sklizně hroznů se nazývá sumou zrání. Suma zrání v °C d ělená číslem 100 udává přibližnou cukernatost hroznů ve stupních klosterneuburských jaká by mohla být na stanovišti v daném ročníku dosahována v průměru. Vodní srážky určují zásobenost půdy vodou, která má největší význam ve třech obdobích vegetačního cyklu, První období potřeby vody je před rašením révy. Tuto potřebu zajišťují obvykle zimní srážky v našich oblastech. Poslední suché zimy se projevuji na révě nepříznivě. V kritických polohách dochází při nadměrném vysušení půdy k praskání kmenů révy suchem, ke špatnému rašení oček zjara. Druhé období potřeby vody je po kvetení, kdy narůstá oplodí bobulí. Nedostatek vody v půdě vyvolá

tvorbu malých bobulí hroznů. Třetí období

výrazné potřeby vody je před zaměkáním bobulí, kdy voda spolu s teplotou určuje konečnou velikost bobule. K udržení sporého růstu révy je zapotřebí nejméně 300 mm ročních srážek. V závislosti na teplotní charakteristice stanoviště je optimum ročních srážek v rozmezí 600 - 800 mm. Kinetické síly ovzduší mohou působit urychlování průběhu fenofází, leží-li vinice v proudnicích teplého vzduchu. Naopak mohou mít proudnice studeného vzduchu na révu a její vývin během roku vliv retardační. Průběh vzdušných proudů je nutné v krajině sledovat a podle toho vybírat vhodné polohy pro vinice. Zeměpisná poloha vinic se odráží v jakosti a typu vína v oblasti vyráběného. Většinu vín ve světě vyráběný řadíme mezi vína jižního typu, která

14

vznikají v teplejších oblastech mírného pásma obou polokoulí. Charakterově odlišná vína pocházejí ze severních vinařských oblastí Evropy, které se nacházejí severně od Alp. V jižních vinařských oblastech dosahují nejlepší jakosti vína červená. Vzniká tu více barevných látek více tříslovin a vína obsahují většinou jen kyselinu vinnou. Kromě toho se zde daří výroba nejrůznějších vín dezertních z přezrálých hroznů přírodních i alkoholizovaných. Produkují se zde jakostní stolní hrozny a v některých jižních oblastech také rozinky z odrůd bezsemenných. Severní vinařské oblasti poskytují jakostní bílá vína svěžího charakteru a osobitého odrůdového výrazu s jemnými aromatickými látkami a s příjemnou, někdy i výraznou kyselinou. Většinou se zde produkují vína suchá, jen ve zvláště příhodných ročnících i vína polosladká z pozdních sběrů.V severních vinařských oblastech hrají důležitou roli mikroklimatické podmínky jižních, proti větrům chráněných svahů vybraných viničních poloh. Jen pečlivá volba odrůd zde může zajistit vysokou jakost vína na zvláště výhodných terénních útvarech. Nadmořská výška omezuje pěstování vinné révy hlavně v severních vinařských oblastech. Při zvýšení nadmořské výšky o 100 m poklesne cukernatost hroznů o cca 1°- 1,5° ČNM. Klesá nejen cukernatost, ale zvyšuje se i množství kyselin. V závislosti na reliéfu krajiny se v severních vinařských oblastech dají využívat polohy do 250-300m nadmořské výšky. V jižních vinařských oblastech nejsou zvláštnosti vinice až do 2000m nadmořské výšky (Kraus, 2003). Reliéf krajiny má na ekologické poměry vliv hlavně

Tab. č.1: Vhodnost výběru stanoviště Nadmořská výška

stupněm svažitosti pozemků a jejich orientací ke světovým stranám.

Jižní

svahy

jsou

Orientace ke světovým stranám

m n. m. 125

bodů 9

směr J + JJZ

bodů 9

150

8

JJV

8

nejteplejší a také nejsušší,

175

7

JZ

7

mívají

s

200

6

JV + ZJZ

6

humusu.

225

5

VJV + Z

5

250

4

rovina

4

nízkým Jsou

půdy

skeletové,

obsahem vhodné

pro

jakostní

275

3

V + ZSZ

3

produkci při nižších sklizních

300

2

VSV

2

hroznů. Západní svahy mívají

325

1

SZ

1

0

SV + SSZ

0

půdy úrodnější, ale ohrožení révy houbovými chorobami tu

nad 325

SSV + S Zdroj: Kraus V. a kol.: Rukověť vinaře . 1 vyd. Praha 2004, ISBN 80-209-0327-5.

15

bývá větší, protože listy révy po nočních rosách pomalu osychají. Sklizně hroznů tu jsou středně vysoké. Východní svahy poskytují většinou nejvyšší sklizně protože v ranních hodinách je při dobrém osvětlení asimilace nejintenzivnější. Jakost plodů bývá nižší. Ohrožení révy jarními mrazy tu je největší neboť po nočním mrazu, kdy se v mezibuněčných prostorách listů tvoří krystalky vody, dojde po osvětlení listů sluncem k odpařeni vody vymrzlé mimo buňku a pletiva listů vysychají.

4.2 Ampelografická charakteristika 4.2.1 Zařazení do systému Vinná réva Vitis vinifera Říše (regnum) Rostliny (Plantae) Podříše (subregnum) Vyšší (Cormpbionta) Oddělení (divisio) Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída (classis) Dvouděložné (Magnoliopsida) Čeleď (familia) Révovité (Vitaceae) Rod (genus) Viná réva (Vitis l.) Druh (species) (viz níže)

Réva vinná [Vitis vinifera L. ssp. sativa (DC.) Hegi] je lianovitá, světlomilná a teplomilná rostlina s mohutným kořenovým systémem, patřící do čeledi Vitaceae- révovité a rodu Vitis L. Její odrůdy moštové a stolní jsou v Evropě pěstovány po mnoho století mezi 30.-50.rovnoběžkou s. š.

Rod Vitis L. dělí různí badatelé do různého počtu sekcí. J. E. PLANCHON (1887) uvádí dvě sekce: l. Muscadinia a II. Euvitis s 9 sériemi.

Podle A. M. NEGRULA (1946) lze druhy rodu Vitis L. rozdělit do tří ekologických skupin

16

1. severoamerická skupina s 28 druhy, 2. východoasijská skupina s více než 40 druhy a 3. euroasijská skupina s jediným druhem Vitis vinifera L., který se dělí na dva poddruhy:

I. subsp. sylvestris(C. C. Gmel.) Hegi — bas.: V. sylvestris C.C. Gmel = réva vinná lesní, rozšířená v okolí Středozemního moře a

II. subsp. sativa (D.C.) Hiegi=réva vinná pravá.

Odrůdy révy vinné pravé ( Vitis vinifera subsp.sativa,syn. Vitis vinifera subsp. vinifera) A. M. NEGRUL (1946)

rozdělil do tří skupin podle

ekologickogeografických podmínek, za kterých vznikaly:

1. skupina západní — prales occidentalis (sem patří např. Tramín', 'Caberneť, 'Semillon'), 2. skupina černomořská — prales pontica (sem patří např. 'Ezerjó', 'Lipovina'), 3. skupina východní — prales orientalis (sem patří např. 'Muškát bílý', 'Chrupky').

Významné další druhy rodu Vitis L. jsou: V. rotundifolia Michaux = r. okrouhlo-listá, V. labrusca L. = r. liščí, V. aestivalis Michaux = r. letní, V. berlandieri Planchon = r. Berlandierova, V. riparia Michaux, syn. V. vulparia L. = r. poříční, V. rupestris Scheele = r. skalní, V. amuremis Ruprecht = r. amurská a další. Využívají se buď samostatně při šlechtění nových odrůd, nebo jejich různí kříženci, většinou jako podnože, odolné proti mšičce révokazu (Phylloxera vastatrix), nebo s jinými dalšími důležitými pěstitelskými vlastnostmi.

4.2.2 Fytologický popis Jako každá rostlina, i vinná réva - odborně Vitis vinifera - se skládá ze dvou částí: nadzemní - keře a podzemní - kořenů. Zakořeňuje se zpravidla do hloubky 12 až 15 metrů. Druhy vinné révy, které se pěstují v severních a středních oblastech, tedy například i u nás, mají v místě, kde vyrůstají ze země,

17

takzvanou hlavu. Tento tvar vyžadují také druhy, které je třeba krýt před mrazem, což se dělá jednoduchým zahrnutím zemí. 4.2.2.1 Podzemní orgány révy vinné Révy vinná má pod zemí kořenový kmen a kořeny. Kořeny rozeznáváme hlavní, postraní a povrchové (rosné)Kořenový kmen je ztlustlá podzemní část původního řízku (podnože). Jeho délka závisí na klimatických a půdních poměrech. V našich podmínkách bývá nejčastěji dlouhý 0,30 – 0,35 m, v suchých nebo písčitých půdách 0,50 – 0,60 m. Na dolní části kořenového kmene vyrůstají hlavní kořeny, ve střední části postranní kořeny a v horní části rosné kořeny.Tím, že hlavní kořeny rostou ve spodní části kořenového kmene, můžeme půdo hluboko zpracovávat bez poškození révy vinné.Tyto kořeny bezpečně upevňují rostlinu v půdě i při pěstování na svazích a chrání ji proti vymrznutí. Umožňují čerpání živin z hlubších vrstev půdy. Hlavní kořeny přivádějí do keře vodu a živiny. Jsou nejsilnější, vnikají hluboko do půdy, a proto nejlépe upevňují keř v půdě. Rozrůstají se do hloubky 1,5 – 8m. Největší část kořenů se rozrůstá v hloubce do 1m. Dobře odolávají i prudkým mrazům, neboť půda do takových hloubek nepromrzá. Postranní kořeny vyrůstají se střední části kořenového kmene, nejčastěji z nodií. Společně s hlavními kořeny upevňují rostlinu v půdě. Nejvíce se jich nachází v hloubce 0,15 – 0,45m. Zde se rozrůstají, vytvářejí množství kořenového vlášení, které čerpá pro rostlinu živiny. Častým zpracováním půdy – kypřením – podporujeme rozvoj postranních kořenů, a tím zabezpečujeme i dobrou výživu a růst révového keře. Proto při kypření půdy je vhodné současně také přihnojovat průmyslovými hnojivy. Povrchové (rosné) kořeny vyrůstají těsně pod povrchem půdy. Pro rostlinu jsou nežádoucí, zejména když vyrůstají z podnožové nebo ušlechtilé části keře. Mohou převzít funkci hlavních a postranních kořenů. V tomto případě však keř postupně krní a odumírá. Povrchové kořeny je třeba při běžném ošetřování pravidelně odstraňovat

18

4.2.2.2 Nadzemní orgány révy vinné Podzemní část přechází do nadzemní části kořenovým krčkem. Na nadzemních orgánech révy vinné rozeznáváme staré dřevo, dvouleté dřevo, jednoleté dřevo a letorosty. Staré dřevo (stařina) je část révového keře, která je starší více než dva roky. Jeho tvar závisí na způsobu vedení révy vinné. Na starém dřevě rozlišujeme podle způsobu pěstování hlavu, což je ztloustlá část starého dřeva vytvořená pravidelným krátkým řezem. Její velikost závisí na věku révy vinné. Dále můžeme na starém dřevě rozlišit kmen. Bývá různě vysoký, od 0,15 (nízký) do 1,20 (středně vysoký) a 2,00 m (vysoký). Na kmenu neponecháváme obrost, pouze ramena. Ramena jsou rozvětvené části starého dřeva, na kterých pěstujeme plodný obrost. Ramena můžeme vytvořit také z jednoletého dřeva. Dvouleté dřevo vyrůstá ze starého dřeva. Vzniká z loňských čípků, polotažňů, nebo tažňů. Je tmavší barvy a tlustší než jednoleté dřevo. Tvoří spojovací část mezi jednoletým a starým dřevem. Podmiňuje plodnost révy vinné. To znamená, že plodný letorost vyroste zpravidla pouze z toho jednoletého dřeva, které vyrůstá z dvouletého dřeva. Jednoleté dřevo (réví) je zdřevnatělý letorost révy vinné po ukončení vegetace (odpadu listů), na kterém jsou očka. Jednoleté dřevo může být plodné (vyrůstá na dvouletém dřevě) a neplodné (jalové – vyrůstá ze starého dřeva). U některých odrůd vyrůstají plodné výhonky také ze starého dřeva.Na jednoletém dřevě rozeznáváme kůru, kolénka (nodia), očka, články (internodia) a úponky. Letorost je nejmladší článek révového keře. Vyrůstá z oček v období vegetace. Nese listy, úponky, květy a fazochy. Letorosty mohou být plodné a neplodné. Neplodné vyrůstají většinou ze spících oček starého dřeva. Očka vyrůstají z paží listů. Rozeznáváme letní očka, ze kterých ještě c tom samém roce vyrostou zálistkové výhonky – fazochy. Přezimující očka jsou složená, hlavní očko má u báze malá očka,která vyraší, jen když se poškodí hlavní očko. Kvalita základů květů v očkách závisí na počasí předchozího roku v létě a na výživě. Listy vyrůstají střídavě na boku kolének. Tvar listů je pro odrůdu charakteristický. Každý list se skládá z čepele řapíku. Okraj čepele je více či méně zoubkatý. Čepel může být hladká, bublinatá až kučeravá, slabě nebo velmi

19

laločnatá s výkrojky. List je orgán, ve kterém probíhá dýchání, fotosyntetická asimilace, jejímž produktem jsou cukry, a nakonec vypařování. Květy tvoří hrozen. Ten vyrůstá většinou na výhonku zdola naproti 3. – 5.listu na místě úponku. Jeden hrozen má 200 až 400 květů. Květy mohou být oboupohlavné, pestíkové nebo prašníkové. Nejvíce pěstovaných odrůd má oboupohlvné květy, tzv., že mají dobře vyvinuté pestíky i tyčinky. Dobře se opylují vlastním pylem. Prašníkové květy mají podnožové révy, pestík v těchto květech je zakrnělý a nemůže se opylit. Pestíkové květy se zakrnělými tyčinkami mají některé odrůdy, např. „Magdalénka raná“. Oplodní se pouze část květů, ostatní odpadají. Réva vinná kvete většinou začátkem až koncem června. Za suchého, teplého a slunečného počasí odkvete za 4-5 dní, za deštivého počasí se kvetení protahuje. Plody jsou bobule. Tvar, velikost, barva a chuť bobulí jsou pro danou odrůdu charakteristické. Podobně i tvar, velikost a barva hroznů. Bobule mají pod slupkou dužinu, ve které jsou semena. Slupka je často pokryta tenkou vrstvičkou vosku, kterou nazýváme ojínění. Moštové odrůdy mají dužinu šťavnatou, konzumní chrupavou. Nejcennějšími látkami v dužině jsou cukry, potom kyseliny, minerální látky a vitamíny. Vegetační období vinné révy začíná s jarním oteplováním. Míza začíná proudit z kořene do horní části rostliny, očka se začínají nalévat, réva pučí. Postupně se vyvíjí zelený letorost. Letorost je dělený na kolínka očkem a dvěma malými podočky. V kolínku střídavě proti sobě vyklíčí list. Jde-li o plodný letorost, vyrůstá z kolínka proti listu květ, z kterého se později vyvine hrozen. Období fyziologického dozrávání je různé podle druhů a trvá od 35 do 60 dní. S postupujícím létem ubývá v bobulích hroznů kyselin, obsah cukru se zvyšuje a zhruba v polovině října je víno zralé k obírání. V příznivém roce u nás některé rané druhy dozrávají i o dva až tři týdny dříve. Plod vinné révy se skládá z třapiny a bobulí. Třapina tvoří kostru střapce, je rozvětvená a zakončená drobnými střapečky, na kterých visí bobulky. Zelené třapiny obsahují hodně chlorofylu, proto se víno před lisováním odzrňuje, aby se do moštu nevylouhovala listová zeleň. Odzrňování tedy neznamená vybírání zrníček, ale oddělování bobulí od třapin.

20

Bobule se skládají ze slupky, semének a dužniny prostoupené žilkami. Slupka je potažená jemnou vrstvou vosku, která zabraňuje vniknutí vody do bobulí a zároveň jejímu vypařování. Ve slupkách bobulí některých druhů vinné révy se nacházejí různé složky, které mají vliv na charakter budoucího vína. U modrých sort je to červené barvivo, které se uvolňuje v kyselém a alkoholickém prostředí. Proto se hrozny „červeného" vína nechávají před vylisováním nakvasit. Ve slupkách voňavých sort, hlavně kořeněných, jako například Tramín, Můller-Thurgau, Rulandské, Muškát Otonel atd., jsou uloženy jemné, buketní a aromatické látky. Na slupkách všech odrůd se nachází velké množství bakterií, plísní a kvasinek, které pomáhají při přetváření moštu na víno. Semena uvnitř bobule se při dozrávání zbarví dohněda. Obsahují olej a třísloviny.

4.2.2.3 Stavba hroznu a látky v něm obsažené Hrozen se skládá z bobule a třapiny. Třapinu tvoří hlavní osa kostry se stopkou, s bočním větvením a plodnými stopečkami, na nichž sedí bobule. Bobule se na celkovém objemu hroznů podílejí 95 - 98 % a třapina 2 - 5 %. Z technologického hlediska působí nepříznivé na výrobu vína zejména třapiny nevyzrálých hroznů. Podle stupně zralosti obsahují třapiny 75 - 80 % vody, 1 - 3 % taninu, 7 - 10 % dřevitých látek, dále třísloviny, minerální látky, organické kyseliny apod. Protože se z nich při kvašení velmi snadno vyluhují chuťové nepříjemné látky, doporučuje se je před lisováním z hroznů odstranit. Průřezem bobule zjistíme, že sestává ze slupky, dužniny a semen (peciček). Slupka tvoří 6 -12 % bobule, semena 2 - 5 % a dužnina 83 - 92 %. V bobuli bývají 1 -4 semena. Některé stolní odrůdy jsou bezsemenné. Velikost, hmotnost, tvar a barva bobulí jsou pomocným rozpoznávacím znakem jednotlivých odrůd. Slupka bývá různě zbarvená a na jejím povrchu je voskový povlak, který zmenšuje odpařování vody, chrání bobule před účinky dešťové vody a postřikových látek, hmyzu a mikroorganismů. Za vydatných, delší dobu trvajících dešťů bobule praskají. Bílé odrůdy mívají zelené, žlutozelené a jantarové zbarvení bobulí. Červené odrůdy mají slupku červenou až červenofialovou. U modrých odrůd bývá slupka tmavočervená, modrá až tmavomodrá. Slupka může

21

být slabostěnná nebo tlustostěnná - podle odrůdy. Sytost zbarvení bobulí je podmíněna stupněm jejich zralosti. Síla slupky má také vliv na výlisnost moštu. Slupka obsahuje cukry, organické kyseliny, třísloviny a velmi cenná barviva, důležitá zejména u modrých odrůd, z nichž se vyrábí červené víno. Modré odrůdy mají ve slupce více tříslovin než bílé. Nejdůležitější součástí je dužnina, která vyplňuje slupku. U většiny odrůd je bezbarvá, někdy načervenalá a jen výjimečně mají některé odrůdy červené barvivo i v dužnině. Dužnina bývá masitá, šťavnatá, slizovitá nebo chrupkavá. Stav dužniny má vliv na způsob lisování a výlisnost moštu. Přibližně 8 % z celkové hmotnosti dužniny připadá na cévní svazky, zbytek je sladká šťáva (mošt). Nejcennějšími látkami dužniny jsou cukry a organické kyseliny. Obsah cukru i kyselin je závislý na odrůdě, ročníku, půdě, poloze a stupni zralosti hroznů. V dužnině jsou jednoduché zkvasitelné cukry, a to hroznový a ovocný cukr. Jejich poměr je 1 : 1 ve formě invertního cukru. Jeho množství se pohybuje od 10 do 24 %. Obsah titrovatelných kyselin je od 6 do 14 g na 1 litr. Nejvíce jsou zastoupeny kyseliny vinná a jablečná. V nepříznivých ročnících převládá a kyselost tvoří kyselina jablečná. Semena (pecičky) jednotlivých odrůd se liší barvou, tvarem a velikostí. Obsahují 10-20 % olejů, které se skládají z glyceridů, kyseliny stearové, palmitové a linolové. Dále obsahují značné množství tříslovin a hořkých látek. Proto je důležité, aby při lisování nebyla rozdrcena. Obsah taninu je 7 - 8 %. Bílé odrůdy mají v semenech méně taninu než modré. Olejovité látky mohou poškodit kvalitu budoucího vína. Třísloviny při výrobě červeného vína působí příznivě na rozpouštění a ustálení červeného barviva. Po vylisování rmutu zůstávají v lisu jako odpad matoliny. Jejich množství je závislé na dokonalosti lisování a odrůdě. Z celkového množství hroznů jich bývá 20 i více %. Matoliny obsahují ještě určité množství cukru, kyselin i jiných rozpustných organických a anorganických látek. Dají se proto využít na výrobu matolinového vína, po vykvašení na destilát, po zchutnění na krmivo pro hospodářská zvířata nebo se mohou kompostovat. Ze semen se vyrábí jedlý olej a vinný tanin.

22

4.3 Historie a současnost pěstování révy vinné Réva dneška je příběhem tisíců let starých tradic. Je známo, že réva vinná rostla již před 150 mil. lety (druhohory), a proto patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Již člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a zajisté poznal i opojné účinky zkvašené šťávy z bobulí. Můžeme tedy říci, že vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence . Ukázalo se, že jedna specifická třída divokého vína, která pochází z oblastí

okolo Černého moře, kde dnes leží Arménie, Gruzie a východní

Turecko, je zvláště

dobře uzpůsobena k rychlé fermentaci. Vděčila za to

přirozeně sladkým plodům. Je to ve skutečnosti jediný druh vína, který pochází z Evropy a Blízkého východu, a protože na celém světě hrál ve vývoji výroby vína takovou prvotřídní roli, že byl později botanicky zařazen jako Vitis vinifera (Walton, 1999). Podrobnějšími studiemi se lidé zabývali v okolí Kaspického moře před 10 000 lety př. n. l. a vzniklo tak vinařství, poskytující vědecký základ tohoto oblíbeného celosvětového zájmu. Samotný termín víno pochází z gruzínského gvino a jako nápoj je spojeno se vznikem civilizace. Pro svou jedinečnou chuť byla nejčastěji kultivována planá Vitis vinifera, hojně pěstována zejména ve vyšších kulturách Blízkého východu, dnes v oblastech Iránu a Izraelu. A právě archeologická expedice v Iránu objevila džbán z úzkým hrdlem, na jehož dně byla jakási nažloutlá usazenina. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že obsahuje kyselinu vinnou v množství, které se vyskytuje výhradně ve vinných hroznech, a terebintovou pryskyřici, jíž se ve starověku až po éru Římanů užívalo ke konzervaci vína. Džbán byl prokazatelně zhotoven mezi lety 5400 a 5000 před naším letopočtem. Nejstarší nalezené víno je tedy sedm tisíc let staré a Sumerové jsou zatím nejstaršími zjištěnými vinaři. Dále se réva rozšířila do Egypta, Sýrie, Babylonie, potom do Číny, Palestiny a Řecka. Egyptští faraóni věřili, že víno je darem Osirise - boha kvetoucí vinice. Réva byla pěstována na březích Nilu. Rozkvět byl zaznamenán 2700 př. n. l., kdy faraón Tutanchámon pozvedl úroveň výroby a podávání vína. O vyspělosti vinařství a vinohradnictví v Egyptě se zachovalo mnoho dokladů.

23

Našly se amfory-džbány z pálené hlíny, na kterých je uveden ročník vína, jeho kvalita, původ a dokonce i vedoucí vinice. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii se dá hovořit již o vyspělém vinařství. Víno se stalo součástí kultury a považovalo se za jednu ze základních životních potřeb. Zakladatelem je považován bůh vína Dionýzos, o kterém vzniklo mnoho pověstí. Dědicové řecké kultury, Římané, převzali jejich révu i vína. Bylo zvykem pít víno zředěné vodou, také do něj přidávali koření. Začali víno scelovat, mísit, ale i falšovat. Do vína používali sádru, křídu, drcený jíl - dnes Bentonit; ke konzervaci pryskyřice a drcený mramor. Dále se ještě přidávaly drcené kameny, perly a různá arómata. Z tohoto období je zachována literatura o vinařství, ve které jsou uvedeny způsoby pěstování a postupy při výrobě vín. V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila i do těchto oblastí. Tímto způsobem dorazila réva do Francie, Španělska, Německa a v letech 276 až 282 za vlády císaře Próbuse i na naše území . Po Kolumbových cestách bylo vinohradnictví a vinařství přeneseno ze Starého světa do Nového. Španělští misionáři přinesli pěstování vinné révy do Chile a Argentiny v 16. století a do dolní Kalifornie (lower California) v 18. století. Moderní vinohradnictví založené na dovezené vinné révě V. vinifera se rozvinulo s přílivem evropských přistěhovalců počátkem 20. století. Nejdůležitější vinařská oblast Jižní Ameriky vznikla na úpatí And. V Kalifornii se středisko vinohradnictví přesunulo z jižních misií do Central Valley a severních krajů Sonomy, Napy a Mendociny. Britští osadníci počátkem 19. století vysázeli evropskou révu v Austrálii a Novém Zélandě a Nizozemští osadníci dovezli vinnou révu z Porýní do jižní Afriky dříve než v roce 1654. Zavlečení východoamerického révokaze v létech 1870 až 1900, sajícího na kořenech, vážně ohrozilo vinohradnictví po celém světě. Révokaz ničil vinohrady téměř všude, kde byla V. vinifera pěstována. Zejména v Evropě a části Austrálie a Kalifornie. V boji proti tomuto parazitu se začala ušlechtilá réva štěpovat na podnože pocházející z východních Spojených států, které se osvědčily svojí odolností proti révokazu. Po ozdravění vinohradů uzákonily evropské vlády ochranu označení oblastí. Zákonem byly přiděleny místní názvy a jakostní hodnocení jen pro vína vyráběná v přesně stanovených oblastech s

24

přísně řízenými postupy. Dnešní produkční země vydávají obdobná ochranná nařízení .

4.4 Zužitkování hroznů 4.4.1 Výroba vína a podobných nápojů

Ať už je vybavení a technika zastaralá či moderní, jednoduchá nebo složitá, při přeměně hroznů na dobré víno bude vždy nejdůležitější lidské umění (Blaha, 1961). 4.4.1.1 Výroba červeného vína Když pěstitel usoudí, že hrozny dozrály, a přesto si udržely dostatečnou kyselinku, mohou být sklizeny, ať už strojově nebo ručně. Mnozí lidé věří, že ruční sklizeň zaručuje vyšší kvalitu. Strojová sklizeň, při níž jsou hrozny z keřů setřásány, má naproti tomu tu výhodu, že může probíhat i v noci. Kvašení - výrobci dbalí kvality odstraňují hnilobou napadené hrozny, ať už na vinici nebo v cuverie. Stonky se rovněž odstraňují, aby se předešlo ostré tříslové chuti, jíž by mohlo být poznamenáno hotové víno. Pak se ovoce lehce pomačká a dopraví se do nádrže z nerezové oceli nebo dřevěné kádě. V nich se hrozny dva až tři dny macerují. Kvašení spustí buď dodané ušlechtilé kvasinky, nebo kvasinky přirozeně obsažené v hroznech. Ovoce může být zahřáto, nebo se do něj přidává kvasná šťáva zvaná mošt. Aby se zabránilo vysychání plovoucích slupek a jader, lije se mošt přes ně nebo se v procesu zvaném pigeage

stlačují

ke

dnu

dřevěnými

kopisty.

Někteří

výrobci

používají

fermentovací stroje podobné míchačkám betonu, ale ozývá se kritika, že tento postup způsobuje nadměrnou trpkost vína. Pro úspěšné vykvašení musí být udržována teplota mezi 25 a 30 °C. U m ěkkých, šťavnatých hroznů, kupříkladu odrůdy Beaujolais, se užívá procesu zvaného macération carboniqne, při němž hrozny kvasí nedrcené. Úpravy směsi - obsah alkoholu ve víně se dá zvýšit přidáním cukru během kvašení. Přidáním kyseliny vinné, látky přirozeně obsažené v hroznech, se dá zvýšit i kyselost. Doslazování i dokyselování je zakázáno právní úpravou, která je však často ignorována. Pokud je směs příliš vodová, stočí se část růžové

25

šťávy, čímž se zahustí zbytek. Víno z této stočené šťávy se může prodávat jako růžové (rose). Po vykvašení -kvašení je ukončeno, když se veškerý cukr promění v alkohol. Nyní se víno může nechat týden až čtyři týdny macerovat na slupkách. V této době se probarvuje a třísloviny ztrácejí na výraznosti. Poté se stočí volný mošt (vin de goutte) a pevné části se lisují. Z toho vzniká tvrdší, tmavší lisované víno (vin de presse). Obě vína se uchovávají zvlášť, dokud se výrobce nerozhodne je před nalahvováním smíchat. Po vykvašení se červené víno vždy ponechává projít procesem zvaným malolaktická fermentace, při níž se kyselina jablečná mění na kyselinu mléčnou. Některá vína, jako je Beaujolais a většina vin de pays, je předurčena k pití zamlada, ale nějkvalitnější vína zrají až osmnáct měsíců v dřevěných sudech. Stále častěji, až téměř výhradně, jsou vyrobeny z nového dubového dřeva. Při správném použití dodá dub vínu příjemnou vanilkovou příchuť, která však může přerazit jemnější chuťové odstíny. Přetáčení a čištění - Na ochranu proti bakteriím se víno během výroby síří. Pokud se však přesíří, může reagovat s vodíkem. Vznikne sirovodík nebo páchnoucí merkaptany, což jsou sloučeniny sirovodíku a alkoholických sloučenin. Dá se tomu zabránit přetáčením vína z jednoho sudu do druhého, při němž se víno provzdušňuje. Před nalahvováním se víno čistí práškovým jílem nebo šlehanými bílky, aby se odstranila kalnost. Může se také odfiltrovat od sedimentů, i když mnozí výrobci nyní dávají přednost lahvování nefiltrovaného, a dokonce i nečištěného vína, které zachovává nejvěrnější chuť a vůni. 4.4.1.2 Výroba bílého vína Jemnou chuť bílého vína může ovlivnit množství faktorů a četní pěstitelé věří, že vyrobit skutečně dobré bílé víno je vrcholným uměním. Zatímco slupky modrých hroznů uchovávají třísloviny, které zabezpečují červenému vínu dlouhou životnost a barvu, slupky bílých hroznů do hotového výrobku zasahují málo nebo vůbec. Z různých důvodů je mnohem složitější vyrobit chutné bílé víno než červené. Slabší slupky většiny bílých odrůd zvyšují riziko napadení hroznů ničivou plísní. Bílé hrozny mohou také zoxidovat nebo „se uvařit", když se po sklizni nechají na vinici, jak se často stává na jihu. Někteří výrobci se tomu snaží zabránit noční strojovou sklizní.

26

Předčasná sklizeň bílých hroznů dává víno příliš zelené, příliš pozdní naopak bezcharakterní a bezduché. V některých oblastech se však hrozny nechávají úmyslně přezrát, aby se v nich utvořilo co největší množství přírodního cukru. Pak je naděje, že budou napadeny žádanou houbou Botrytis cinerea neboli ušlechtilou plísní. Tato houba koncentruje chuť a vůni hroznů a sama přidává příchuť sušených meruněk. Ušlechtilá plíseň se objeví jen za vlhka, které ovšem vytváří podmínky i pro nežádoucí šedou plíseň. Výrobci botrytického vína proto musí věnovat zvláštní pozornost výběru hroznů. Síření a lisování - jedním z nejlepších způsobů jak se vyhnout oxidaci a nežádoucím plísním je použít oxid siřičitý, který je účinným antiseptikem i antioxidantem. Síra je v cuverie nezbytná jako mycí prostředek v kuchyni, ale její přemíra je ve víně stejně nežádoucí jako mýdlo v omáčce. Většina výrobců dnes používá chladicího zařízení, které drží bakterie na uzdě. Po převozu do cuverie jsou bílé hrozny často i se stonky vysypány do lisu. V případě méně romatických odrůd může vinař nechat podrcené hrozny několik dnů v kádi nebo stroji podobném míchačce na beton zvaném vinimatic, kde se ještě před lisováním vyluhují aromatické látky ze slupek. Po vylisování se od moštu oddělí jádra a slupky. V tomto stavu se mošt může zchladit, vyčistit nebo přefiltrovat, ale mnozí výrobci kvalitních bílých vín věří, že tyto úkony berou vínu chuť, vůni a plnost. Kvašení- po kvašení, při němž se využívají přírodní nebo ušlechtilé kvasinky, putuje víno do nádrží z nerezové oceli nebo do dřevěných sudů. Kvašení probíhá při teplotách od 5 do 30 °C a m ůže trvat týdny i měsíce. Při nízkých teplotách vzniká lehké svěží víno, při vyšších víno bohatší a hustší, ale ne tak výrazné. Po vykvašení se suchá bílá vína jako je Bourgogne a Bordeaux nechávají projít malolaktickou fermentací.U sladších vín, které těží z kyseliny jablečné, se malolaktické fermentaci zabraňuje sířením. Lehká vína ovocných chutí se čistí, filtrují a lahvují často už několik měsíců po sklizni. Jemnější vína vyzrávají až osmnáct měsíců, nejčastěji v dubových sudech. Poté může následovat filtrace. Síra v pokud možno co nejmenším množství se přidává před lahvováním, aby se zabránilo oxidaci vína při jeho dozrávání (Hubáček, 1996).

27

4.4.2 Růžová vína Růžové víno ze Champagne se vyrábí mícháním červeného a bílého. Všechna ostatní francouzská růžová vína se vyrábějí z moštu modrých hroznů, který se stočí, než slupky stačí víno plně zbarvit. V každém jiném ohledu se růžové víno vyrábí stejně jako bílé.

4.4.3 Šampaňské a aromatizovaná vína

V mnoha oblastech Francie se vyrábějí výtečná šumivá vína, samozřejmě včetně světoznámých vín šampaňských. Zajímavá jsou také alkoholizovaná vína, známá jako vin doux naturels. Jak nápoje typu koly, tak nejjemnější šampaňské obsahují bublinky rozpuštěného oxidu uhličitého. Do koly je přidáván uměle. Téže metody lze použít i u vína, ale nevzejde z ní víno kvalitní nebo trvanlivé. Při výrobě šumivých vín se používají čtyři různé metody, jejichž pomocí vzniká v procesu kvašení přirozený oxid uhličitý. Nejtradičnější metodou je nyní řídká méthode rurale, při níž se víno lahvuje už při základním kvašení, stejně jako cider nebo pivo. Vzniklý oxid uhličitý nemá kam uniknout, a tak se rozpouští ve víně. Jedním z vín vyráběných touto metodou je sladký Clairette de Die Méthode Dioise Ancestrale od severního toku Rhóny. Jemná suchá vína se touto metodou vyrábějí v Gaillacu v jihozápadní Francii, kde se ovšem nazývá méthode gaillafoise.

4.4.4 Alkoholizovaná vína Přestože jsou francouzská alkoholizovaná vína, neboli vins doux naturels, méně slavná než portské, sherry, Marsala nebo Madeira, zaslouží si větší pozornost. Princip výroby všech alkoholizovaných vín je týž: kvašení moštu z přezrálých bílých nebo modrých hroznů je přerušeno přidáním neutrální vinné pálenky. Tím se podíl alkoholu zvýší nad patnáct procent. Alkohol zabije kvasinky a zastaví kvašení. Vína vyráběná touto cestou, např. Muscat de Beaumes-deVenise, jsou sladká a ovocné chuti. Často jsou poměrně jednoduchá a zřídka

28

získávají zráním. Jednou výjimkou je Banyuls, nejjižnější apelace ve Francii. Červený Banyuls je francouzskou obdobou výběrového portského. Zraje věkem a nechává se v lahvích až čtyřicet let. Další souměřitelná alkoholizovaná vína jsou typu rancio, např. Rasteau od jižního toku Rhóny. Označení rancio získají tehdy, když jsou skladována v dubových sudech a vystavována horku (často přímému slunci) a vzduchu po dobu nejméně dvou let, během nichž víno získává svou výraznou lahodnou pikantní ranciovou chuť.

4.5 Kategorizace vína 4.5.1 Kategorie vín dle barvy

bílé víno je vyrobeno z bílých, růžových nebo červených hroznů révy vinné

růžové víno je vyrobeno z modrých hroznů bez nakvášení u stolních vín šumivých a perlivých vín i směsi bílého a červeného vína

červené víno vyrobené z modrých hroznů nakvášením nebo jejich tepelným zpracováním

4.5.2 Kategorie vín dle obsahu cukru

u vín suché nejvýše

4 g zbytkového cukru / litr

polosuché

4,1 - 12 g zbytkového cukru / litr

polosladké

12,1 - 45 g zbytkového cukru / litr

sladké

minimální obsah 45 g zbytkového cukru

u sektů "brut nature" "přírodně tvrdé"

méně než 3 g cukru / litr (cukr nebyl dodán)

"extra brut" "zvláště tvrdé"

0 - 6 g cukru / litr

29

"brut" "tvrdé"

obsah cukru nižší než 15 g / litr

"extra dry" "zvláště suché"

12 - 20 g cukru/ litr

"sec" "suché"

17 - 35 g cukru / litr

"demi-sec" "polosuché"

od 33 - 50 g cukru / litr

"doux" "sladké"

více než 50 g / litr

4.5.3 Kategorie vín dle třídy a druhu

4.5.3.1 Aromatizované víno Se vyrábí z vína nebo hroznového moštu (a jejich směsí), s přídavkem vody, nejvýše 15 %. Aromatizují se pomocí přírodních aromatických látek nebo povolených aromatických extraktů, aromatických bylin nebo koření. Je možné také použít povolené přídatné ochucující látky. K doslazení se používá sacharóza, hroznový mošt nebo zahuštěný hroznový mošt. K doalkoholizování se používá přírodní líh tak, aby skutečný obsah alkoholu v konečném výrobku dosahoval nejméně 14,5 % a nejvýše 22 % objemových. 4.5.3.2 Vermut Označení vermut bývá použito v případě, že aromatizace byla provedena aromatickými látkami získanými z pelyňku a přislazení bylo provedeno pouze karamelizovaným cukrem, sacharózou, hroznovým moštem nebo zahuštěným hroznovým moštem

30

4.5.3.3 Americano Americano je hořké aromatizované víno vykazující charakteristickou hořkou chuť. K aromatizaci se používají přírodní látky z pelyňku a hořce. Žlutého nebo červeného zabarvení se dosáhne použitím povolených přísad.

4.5.3.4 Jakostní víno Vyrábí se z hroznů moštových odrůd sklizených ve vinařských oblastech ČR, které dosáhly nejméně 15 stupňů cukernatosti, nebo ze rmutu nebo moštu z těchto hroznů. Jakostní víno je vyráběno ve dvou druzích. Jakostní víno bývá mimo základní údaje označeno názvem vinařské oblasti, ve které byly sklizeny hrozny pro jeho výrobu a názvem odrůdy, ze které bylo vyrobeno. Odrůdové jakostní víno musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z odrůdy uvedené na obalu. Známkové jakostní víno smí být vyráběno smísením odrůdových jakostních vín.

4.5.3.5 Likérové víno Musí vykazovat nejméně 15 % objemových a nejvýše 22 % objemových skutečného obsahu alkoholu a nejméně 17,5 % objemových celkového obsahu alkoholu. Jakostní likérové víno se vyrábí z hroznového moštu, z vína nebo ze směsi hroznového moštu a vína, může se vyrobit taktéž z vinného destilátu. Likérové víno vinařské oblasti výroba – viz. výše, užité víno a mošt však musí pocházet z vinařské oblasti a registrovaných odrůd.

4.5.3.6 Perlivé víno Vyrábí se z tuzemských vín stolních nebo jakostních sycením oxidem uhličitým, musí vykazovat nejméně 9 % objemových celkového obsahu alkoholu a nejméně 7 % objemových skutečného obsahu alkoholu; přetlak v lahvi při teplotě 20 °C musí být v rozsahu 0,1 až 0,25 MPa. Vína takto upravená jsou svěží a dobře pitelná. Ve srovnání s víny šumivými je perlivost těchto vín menší.

31

4.5.3.7 Stolní víno Stolní víno se vyrábí z hroznů sklizených na území České republiky, které dosáhly nejméně 11 stupňů cukernatosti (hrozny s cukernatostí 10 stupňů mohou být zpracovány na základě zvláštního povolení Ministerstva), nebo rmutu, moštu či vína získaných z hroznů odrůd moštových a odrůd registrovaných jako stolní – i z dovozu. Ke zpracování mohou být použity také hrozny neregistrovaných odrůd vysazených před 1.9.1995. Stolní víno nesmí být označováno názvem odrůdy ani názvem vinařské oblasti.

4.5.3.8 Šumivé víno Jedná se o druh vína, ve kterém je rozpuštěn oxid uhličitý. Oxid uhličitý vzniká při kvašení, kdy se cukr mění na alkohol a oxid uhličitý. Při výrobě ostatních vín oxid uhličitý volně uniká. Při výrobě šumivých vín je tomuto zabráněno tím, že víno při druhotném kvašení kvasí v uzavřené láhvi. Druhým způsobem je výroba šumivých vín v uzavřeném tanku. Šumivé víno se vyrábí prvotním nebo druhotným kvašením vín. Celkový obsah alkoholu kupáže použité k výrobě musí dosahovat nejméně 8,5 % objemových a přetlak v lahvi při teplotě 20 °C nejmén ě 0,3 MPa, tento druh nesmí být označován jako sekt. Šumivé víno bývá mimo základních údajů označováno názvem druhu vína, názvem místa, kde byla uskutečněna výroba vína. Jakostní šumivé víno (sekt) se vyrábí prvotním nebo druhotným kvašením moštů a vín (i z dovozu) z odrůd, které jsou povoleny v zemi původu pro výrobu jakostního vína. Přetlak v lahvi při teplotě 20 °C musí vykazovat u klasické láhve nejméně 0,35 MP, celková doba výroby při kvašení v tancích musí být nejméně 120 dnů v období od 1. ledna 2002, celková doba výroby při kvašení v lahvích musí být nejméně 9 měsíců. Doba kvašení (od počátku kvašení až do odkalení) v tancích bez míchacího zařízení musí být nejméně 60 dnů, při použití míchacího zařízení nejméně 30 dnů. Celkový obsah alkoholu kupáže použité k výrobě musí být nejméně 9 % objemových; při použití kupáže s jednou odrůdou nejméně 8,5 % objemových, skutečný obsah alkoholu v hotovém výrobku musí být nejméně 10 % objemových.

32

Aromatický sektem lze označit jakostní šumivé víno aromatické, jestliže při jeho výrobě bylo použito pouze prvotní kvašení kupáže z moštů pouze odrůdy Irsai Oliver, Muškát moravský, Muškát Ottonel, Tramín červený nebo Müller Thurgau. Zároveň musí být splněny další technologické požadavky ukládané zákonem. Označování Aromatický sekt se kromě výše uvedených údajů označuje názvem odrůdy nebo údajem, že víno bylo vyrobeno z hroznů aromatických odrůd. Jakostní šumivé víno vinařské oblasti (sekt vinařské oblasti) se vyrábí druhotným kvašením kupáže z jakostních odrůdových vín vinařských oblastí, a to jen uvnitř vinařské oblasti, v níž byly sklizeny hrozny pro jeho výrobu. Přetlak v lahvi při teplotě 20 °C musí být nejmén ě 0,35 MPa, s výjimkou láhví do objemu 0,25 lt. Celková doba výroby včetně zrání musí být nejméně 180 dnů při kvašení v tancích a 270 dnů při kvašení v lahvích. Doba kvašení musí být nejméně 90 dnů; při kvašení v tancích za použití míchacího zařízení nejméně 30 dnů. Celkový obsah alkoholu kupáže použité k výrobě musí být nejméně 9 % objemových; při použití kupáže s jednou odrůdou nejméně 8,5 % objemových, skutečný obsah alkoholu v hotovém výrobku je nejméně 10 % objemových. Šumivé víno bývá mimo základních údajů označováno názvem vinařské oblasti, ve které byly sklizeny hrozny. Pěstitelský sekt se vyrábí, jsou-li splněny podmínky výrobu sektu vinařské oblasti s tím, že vlastní výroba se uskuteční u pěstitele révy vinné, jejíž hrozny byly použity k výrobě

4.5.3.9 Víno s přívlastkem Vyrábí se z hroznů, rmutu nebo moštu jedné moštové odrůdy révy vinné stanovené pro vinařskou oblast prováděcím právním předpisem, sklizených ve viničních tratích. Víno s přívlastkem musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z odrůdy uvedené na obalu. Víno s přívlastkem bývá navíc označováno názvem přívlastku. Názvem vinařské oblasti a vinařské obce a rokem sklizně hroznů. Kabinet se vyrábí z hroznů, které dosáhly nejméně 19 stupňů přírodní cukernatosti. Pozdní sběr se vyrábí z hroznů, které dosáhly nejméně 21 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z hroznů se vyrábí z hroznů, které dosáhly nejméně 24 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z bobulí se vyrábí z vybraných bobulí, které dosáhly nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti.

33

Ledové víno se vyrábí z hroznů, které byly sklizeny při teplotách minus 6 °C a nižších, v pr ůběhu sklizně a zpracování zůstaly zmrazeny a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Slámové víno se

vyrábí

z

hroznů,

které

byly

před

zpracováním

skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň 3 měsíců a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti.

4.6 Zpracování hroznů révy vinné na rozinky 4.6.1 O rozinkách Rozinky jsou sušené bobule révy vinné, Vitis vinifera. Jednotlivé odrůdy vinné révy jsou vhodné pro různé účely, a to: jako stolní ovoce, k sušení a výrobě rozinek, k drcení a výrobě hroznové šťávy/vína. Sušením na slunci se získávají tmavohnědé až černé rozinky. Světle až středně hnědé rozinky se získají sušením ve speciálním sušícím tunelu. Následným opracováním oxidem siřičitým se u rozinek sušených v tunelu docílí zlaté až jasně žluté barvy. V závislosti na použité výchozí odrůdě jsou pak rozinky s jádry nebo bez jader. Nejčastěji používanou odrůdou k produkci rozinek bez jader je Thompsonova, bez jader. Na trhu existují tři typy sušených hroznů: rozinky, korintky a sultánky. Korintky se získávají sušením na slunci z hroznů bez jader. Jsou vhodné především do pečiva. Větší a sladší, opracované oxidem siřičitým (do světlé barvy) a vyrobené rovněž ze speciálních odrůd jsou sultánky .

4.6.2 Konzervace ovoce sušením Sušení ovoce má oproti jiným způsobům jeho konzervace výrazné přednosti. Například technologicky jednoduchý způsob konzervace dále výsledný produkt je nenáročný na skladování bez dodatečné energie na chlazení, je také výhodný pro přepravu (zkoncentrování živin v menší hmotě a objemu) vysoká přidaná hodnota a v neposlední řadě je šetrný způsob konzervace (zejména při sušení za nižších teplot) uchovávající v ovoci vitamíny a enzymy (Blaha,1961).

34

5 Světové standardy základního vzdělání a vinná réva. Tato

kapitola

je

věnovaná

světovým

standardům

geografického

vzdělávání (dále je n SSGV). Dal jsem si za cíl zjistit, které SSGV se uplatňují na prezentaci vinné révy ve výuce. Zda učitel zeměpisu je může při výuce tohoto tématu využít. Zhodnotím jednotlivé předpisy podle toho, zda se tomuto tématu věnují, či nevěnují a pokud se mu věnují, tak do jaké míry. Dále se pokusím uvést některé příklady využití přímo na jednotlivé standardy.

5.1 Světové standardy geografického vzdělávání a vinná réva. Poté, co byla v USA geografie určena jako jeden ze základních vzdělávacích předmětů, chtěli to geografové doložit kvalitním vymezením svého pracovního pole na úseku vzdělávacím, pustili se tedy do přípravy formulace standardů. Uvědomili si přitom nejen velkou početnost dílčích geografických disciplín, ale i jejich intenzivní mezioborové vztahy k vědám sociálním a přírodním (Matoušek, 1996). Aplikace standardů do učiva má jasně vymezit požadavky, kterých musí žáci dosáhnout na různých stupních svého vzdělávání. Standardy mají vymezit, co musí žáci umět a kdy to musí umět. SSGV byly sestaveny pro výuku zeměpisu na prvním a druhém stupni základní školy a na středních školách. Děleny jsou na osmnáct standardů a šest oblastí. Každý ze standardů se dále dělí do tří částí podle toho, pod jaký stupeň vzdělání dané téma spadá. Dal jsem si za úkol nalézt ty standardy, ve kterých se objevuje téma vinné révy případně jak se na její prezentaci uplatňují. Soustředil jsem se především na standardy pro druhý stupeň. Na závěr kapitoly jsem se pokusil shrnout obsah SSGV co se týče tématu prezentace vinné révy ve výuce. SSGV jsou koncipovány tak, že u každého z celkem 18 standardů je výčet, nejen toho co žák - student pochopil a zná, ale i co je schopný v geografii provádět, vykonávat, jaké získal geografické dovednosti.

35

5.1.1 Svět v prostorových termínech 5.1.1.1 Standard č.1 Jak využívat mapy a další geografické znázornění, přístroje a techniky k získání, zpracování a předání informací z prostorového hlediska. Ve druhé části studia žáci navazují na poznatky z první části studia a již zvládají využití základních geografických pomůcek a techniky ke kladení i zodpovězení otázek týkajících se rozmístění prostorových jevů a objektů na Zem, včetně interpretace jejich prostorových struktur. To je doloženo dovedností objasnění pohybu v prostoru za pomocí mapy, kdy žák může dostat úkol, aby zakreslil hlavní směry obchodu s hroznovým vínem. 5.1.1.2 Standard č.2 Jak

užívat

mentální

mapy

k získání

informací

o

obyvatelstvu,

geografických objektech a přírodních komplexech z prostorového hlediska. Žák

dovede stanovit a porovnat různá kriteria pro posuzování

geografických objektů. Zde by mohl učitel položit žákům otázku jaké je rozmístění pěstování révy vinné ve světě. Navazují otázka by samozřejmě byla proč tomu tak je a z jakého důvodu jsou některé oblasti významnější a jiné nikoliv. 5.1.1.3 Standard č.3 Jak analyzovat prostorové rozmístění obyvatelstva, geografických objektů a přírodních komplexů na zemském povrchu. Na základě vědomostí umí analyzovat a vysvětlovat rozmístění přírodních a humánních jevů s ohledem na jejich širší prostorové struktury, uspořádání a asociace. To mu umožňuje analýzou map zjistit nové skutečnosti (např. o klimatu, terénu, které podmiňují rozmístění pěstování révy vinné.

5.1.2 Přírodní komplexy a regiony 5.1.2.1 Standard č.4 Fyzické a humánní charakteristiky geografických objektů (míst).

36

Na konci druhého stupně základní školy student zná a chápe jak různé skupiny obyvatelstva (různá etnika) specificky přetvářejí geografické objekty. Učitel by do toho to oddílu standartu mohl zahrnout farmáře s evropskými předky hospodařící v Brazilské oblasti Rio do Sul. Zde tito kolonisté vytvořili terasovité plochy právě pro pěstování révy vinné. 5.1.2.2 Standard č.5 Lidé

vytvářejí regiony

jako pomůcku k interpretaci geografického

prostředí. Na konci druhého stupně základní školy student zná a chápe složky a typy regionů, jak a kdy se regiony mění, vazby mezi regiony, účinek a smysl regionálních názvů a symbolů. Proto je student schopen vysvětlit jak jsou regiony propojeny. To se dokládá dovedností. Použít tzv. kulturního klíče (např. stravovací zvyklosti – pěstování a následná konzumace vína) při vysvětlování skutečnosti, že migrace vytvářejí kulturní vazby mezi regiony. Příkladem mohou být rozsáhlé plochy vinic na územích v minulosti kolonizovaných Portugalci, Italy, Francouzi či Holanďany. Rozdílné jsou však způsoby konzumace vína a pokrmů k němu podávaných. Dále ve druhé části studia žáci si stanoví kritéria pro vymezení regionů, umí rozlišit typy regionů, vysvětli jak se regiony mění v prostoru i čase, jak jsou propojeny (např. díky chodu ročních období, potažmo v roce rozdílně rozmístěným vegetačním obdobím na jižní a severní polokouli, se mohou navzájem doplňovat trhy s čerstvým ovocem – hrozny révy vinné. 5.1.2.3 Standard č.6. Jak kultura a zkušenosti lidí ovlivňují vnímání přírodních komplexů a regionů. Žák na konci druhého stupně zná a umí jak technika ovlivňuje vnímání geografických objektů regionů, a proto umí Vysvětli t jimiž kulturně spřízněné skupiny vnímají a využívají geografické objekty a regiony. To dokládá schopností vysvětlit účinek techniky (např. vliv závlah na některé odrůdy pěstované v Chile. Ukázat jak kultura ovlivňuje vnímání geografických objektů a regionů. To je doloženo schopností na příkladech ukázat, že v různých částech světa

37

náboženství a tradice ovlivňují postoje k využívání půdy (např. vliv islámu na využití produkce vinné révy na Středním východě a v Severní Africe).

5.1.3 Fyzické systémy 5.1.3.1 Standard č.7 Fyzické procesy utvářející vzhled, skladbu a druhy zemského povrchu. Žák na konci druhého stupně zná a umí jak fyzické procesy utvářejí strukturu fyzického prostředí a jak fyzické procesy ovlivňují utváření a umístění přírodních zdrojů. Proto student umí analyzovat fyzické struktury z hlediska procesů, podílejících se na jejich vzniku, trvání a zániku. To doloží dovedností porovnat, jenž mají podobné fyzické znaky. Např. Naopak nalézt u oblastí pěstování vinné révy jejich společné fyzické znaky.

5.1.3.2 Standard č.8. Charakteristiky a prostorové rozmístění ekosystémů na zemském povrchu. Na konci druhého stupně základní školy student zná a umí vysvětlit jak fyzické procesy fungují v ekosystémech. Proto umí vysvětlit rozmístění ekosystémů v různých měřítkách (od lokálního po globální). To se prokáže schopností vysvětlit jak a proč se ekosystémy liší místo od místa. Odvodit, že za to mohou odlišnosti půdní, klimatické a disturbance způsobené člověkem a přírodou. Obrázky pěstování vinné révy v Austrálii na červené půdě. Příkladem mohou vinice v JAR známé zvláštním druhem mikroklimatu odvislého od přílivu teplého vzduchu z oceánu. Mohou to být kulminační terasy tolik vhodné pro svahové pěstování vinné révy.

5.1.4 Humánní systémy 5.1.4.1 Standard č.9 Charakteristiky, rozmístění lidí na zemském povrchu. Žák chápe vliv způsoby ovlivněné

migrací na charakteristiky míst.Proto dokáže popsat

charaktery míst migracemi lidí. To se prokáže schopností

38

vysvětlit , jak příliv přistěhovalců může změnit charakter místa ( Italové do oblasti na jihu Brazílie, kde se dosud na velkých plochách pěstuje vinná réva).

5.1.4.2 Standard č.10 Charakteristiky, rozmístění a komplexnost kulturních modelů Země. Žák dokáže popsat a vysvětlit význam cest kulturní difúze při vytváření různých kulturních modelů. To se prokáže dovedností sestavit koláž obrázků pocházejících alespoň ze čtyř zemí, dokumentující modely kulturní difúze (např. vinice spolu se zemědělskými pracovníky ze čtyř kontinentů). 5.1.4.3 Standard č.11 Modely a sítě ekonomické vzájemné závislosti na povrchu Země. Žák umí s použitím mapy určit hlavní směry toku mezinárodního obchodu s vínem a vinnými hrozny. Mezi jednotlivými světovými regiony pěstování révy vinné umí zakreslit do mapy hlavní obchodní cesty současnosti i minulosti. Dokáže

zjistit

geografické

problémy

v období

přechodu

od

jednoho

ekonomického systému k druhému. 5.1.4.4 Standard č.12 Procesy, modely a funkce lidských sídel. 5.1.4.5 Standard č.13 Vliv procesu spolupráce a konfliktu na regionální členění a správu.

5.1.5 Životní prostředí a společnost. 5.1.5.1 Standard č.14 Jak aktivity člověka modifikují životní prostředí. Žák zná důsledky modifikací životního prostředí člověkem. Proto je schopen zhodnotit příklady kdy technika ovlivňuje kapacitu člověka přetvářet fyzické prostředí. To se doloží dovedností popsat úlohu v moderním zemědělství a udělat soupis možných dopadů těchto činností na životní prostředí (např.

39

účinky použití chemických hnojiv a pesticidů, použití moderních zařízení na obdělávání půdy a sklizeň a vliv hybridizace plodin na biodiversitu). 5.1.5.2 Standardč.15 Jak fyzické systémy ovlivňují humánní systémy. Na konci druhého stupně základní školy žák zná a chápe jak různá fyzická prostředí mohou stimulovat nebo omezovat aktivity člověka.Proto je schopen vysvětlit jak vlastnosti různých fyzických prostředí ovlivňují aktivity člověka. To se doloží dovedností uvést příklady to jak lidé zohledňují aspekty životního prostředí při rozhodování o lokalizaci svých aktivit. Popsat rozdíly mezi pěstování v severních a jižních vinařských oblastech Evropy. 5.1.5.3 Standard č.16 Změny, k nímž dochází v posuzování významu, využívání a rozmístění přírodních zdrojů.

5.1.6 Využití geografie 5.1.6.1 Standard č.17 Využití geografie při interpretaci minulosti. Na konci druhého stupně základní školy student zná a chápe jak se prostorová organizace společnosti mění v průběhu času. Proto dokáže popsat způsoby jak se prostorová organizace společnosti mění v čase. To se prokáže dovedností vyznačit proces šíření počtu oblastí pěstování révy vinné

ve

starověku, středověku, na počátku 19. století a v současnosti. 5.1.6.2 Standard č.18 Jak

využít

geografii

k porozumění

současnosti

a

plánování

pro

budoucnost. Žák na konci druhého stupně základní školy student zná a chápe jak vzájemné ovlivňování fyzických a humáních systémů se může odrazit na profilu současných i budoucích podmínek na Zemi. Proto je schopen analyzovat interakce mezi fyzickými a humánními systémy s cílem pochopit současné podmínky života na Zemi a sestavit i kvalifikovanou vizi životního prostředí do

40

budoucna. To je podloženo dovedností zhodnotit geografický dopad využívání různých zdrojů energie v 21. století (ropy, uhlí, jaderné, termální, sluneční či větrné energie – vliv globálního oteplení na posun oblastí pěstování vinné révy).

5.1.7 Shrnutí Učitel zeměpisu postupující při výuce podle SSGV, by neměl mít problém poukázat

na

vazby

mezi

geologickými,

pedologickými,

hydrologickými,

klimatickými i kulturními charakteristikami nesmím zapomenout na fyziologii rostliny (vinné révy) daného regionu světa. SSGV se opírají i o znalosti z přírodopisu a tak má učitel možnost při výuce podle SSGV využít mezipředmětových vztahů a žáci tak mohou lépe a v širších souvislostech pochopit onu provázanost fyzickogeografické a socioekonomické sféry.

41

6 Hlavní oblasti pěstování vinné révy 6.1 Evropa 6.1.1 Itálie kteří

Řekové,

Obr. č.1: Italské vinařské oblasti

podnikli invazi do Itálie, ji nazývali

Oenotria,

země

vína. Itálie zemí plnou vína zůstala a dones vyrábí více vína než jakákoli jiná země na světě. Vinná

réva

se

pěstovala na území dnešní Itálie již jedno století před Kristem.

Podle

archeologických se

dlouho

výzkumů

věřilo,

že

kultivaci vína sem přinesli Řekové staletí předtím, než

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

povstala Římská říše. Nyní

Italie1990/05

se má za to, že některé kmenové kultury, zejména Etruskové, jejichž panství se rozkládalo podél západního pobřeží poloostrova, už uměli pěstovat vinnou révu a vyrábět víno a že Řekové pouze přivezli nové odrůdy. Ať už to bylo jakkoli, jméno, které dali Řekové novému území v místech, která se později měla stát Římem, bylo Oenotria, což doslova znamená "země vína". To samo naznačuje, jakou důležitou roli hrálo víno v této části světa od nejrannějších civilizací. V době největšího rozmachu Římské říše nacházíme počátky znalectví vína. Klíčové texty tohoto období se zmiňují o zvláště dobrých ročnících kdy začala být obzvlášť vysoce ceněna vína, specifických regionů, jako bylo Lazio v blízkosti samotného Říma, Toskánsko na severu a Kampánie, rozložená okolo Neapole na jihu.

42

Expanze Římské říše do západní Evropy otevřela rušné obchodní stezky, jimiž se nejen zásobovaly okupační armády, ale také se jimi ve veliké míře šířily do Španělska a do Galie (nyní Francie) znalosti o pěstování vinné révy a výrobě vína. Dokonce i Británie, s relativně příjemným podnebím, kterému se v té době těšila, se od Římanů naučila, jak se starat o vinnou révu a jak vyrábět víno. Dnes je Itálie nadále ve většině ročníků nejvýznamnější zemí na světě (pokud jde o množství), která produkuje víno, a Francii tak snadno odsouvá na druhé místo. Víno je dokonce víc než ve Francii nedílnou součást každodenního života. Průměrná italská rodina zkonzumuje při obědě i večeři úžasné množství vína a víno je nezbytnou ingrediencí v tradičním kuchařském umění. Zatímco ve Francii existují celé oblasti - zejména sever ní, jako je Bretaň a Normandie - které Graf č.1: Produkce/export hroznového vína Itálie1990/05

vůbec neexistuje území,

Produkce a export hroznového vína za vybrané období Itálie

špičku

boty

v

Rok

nemluvě

o

Zdroj:

italské

Kalábrii

-

20 04

Export

20 02

Rakousku, až dolů na

Produkce

20 00

regionu, který přiléhá k

19 90

Švýcarskem a tyrolského

Mt

Od alpských hranic se

1 200 1 000 800 600 400 200 0 19 98

bylo naprosto nevhodné.

19 96

které by pro vinnou révu

19 94

pro produkci vína, v Itálii

19 92

jsou klimaticky nevhodné

ostrovech Sicílie a Sardinie - tvoří italské zemědělství především víno. Evropská vesmírná agentura (ESA) zahájila v roce 2004 projekt Bacchus, který má za cíl právě kontrolu vinic. Hned několik satelitů, např. Spot-5 nebo Envisat, nyní poskytuje snímky vinařských oblastí, ze kterých se dá snadno vyčíst přesná plocha vinic. Její určení»ze země« bývalo doposud zapeklitým úkolem. Bedlivému oku družice dnes neuniknou ani snahy rozšířit plochu vinice nad povolenou mez nebo zakládání vinic načerno. Družice zkoumají vinice jak opticky, tak i výkonnými radary nebo v infračerveném spektru. Mohou posoudit kvalitu půdy, sklon svahu, jejich osvícení sluncem nebo vlhkost. Aparatury jsou s to podchytit v samém počátku nástup škůdců nebo chorob vinné révy.Systém je nyní testován v italské vinařské oblasti Frascati, kde působí asi 700 pěstitelů vinné révy a 30 výrobců vína. Na 50 km2 se tu nachází 1800 hektarů vinic.

43

Udržet si celkový přehled o jejich stavu a produkci býval pro »pozemní« kontrolory prakticky neřešitelný problém. Výsledky dálkového průzkumu usnadňují život i samotným pěstitelům. Například jim pomáhají hlídat dozrávání hroznů a stanovení optimálního termínu pro sklizeň. Ve Frascati jsou nejlepší místa pro pěstování vinné révy v místech dávno vyhaslých sopečných kráterů. Právě v nich se drží vyšší hladiny spodní vody a réva tu ani v horkém létě netrpí suchem. Najít takové místo podzemním průzkumem není jednoduché. Ze satelitních snímků jsou však místa se zvýšenou hladinou spodní vody jasně patrná Američané v satelitním dozoru nad vinicemi své

evropské

Obr. č.2: Vinice pod Etnou

kolegy dokonce předběhli. Vesmírná agentura NASA pro ně provádí průzkum vinic z oběžné už

od

dráhy roku

2001.

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 807237-510-5.

Italie1990/05

44

6.1.2 Turecko Turecko je druhou

Obr. č.3: Turecké vinařské oblasti

zemí na světě z hlediska produkce rozinek (hlavně sultánek).

Z

roční

produkce 221 000 tun jde až

90

%

Největším

na

export.

odběratelem

tureckých rozinek je EU. Ochratoxin (OTA) negativně

ovlivňuje

zdraví (má karcinogenní, teratogenní, imunotoxický a neurotoxický účinek) a vzhledem k tomu, že jeho přítomnost v produktech

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

Italie1990/05 ovlivňuje export, provedli v Turecku studii, která se zaměřuje na zjištění výskytu OTA v sultánkách z produkce v letech 1998-2000. Analyzovali 264 vzorků, Tab. č. 2: Produkce/exportturecko1990/05 Produkce a export hroznů Turecko 19902005 Produkce t/rok Export t/rok roky

z nichž u 32,2 % nebyl OTA zjištěn, 9,8 % vzorků mělo OTA v koncentracích nad 10 µg.kg-1, u

1990

350 000 000

1 527 800

1991

360 000 000

1 220 100

1992

345 000 000

1 613 400

OTA v rozmezí 0,026-10 µg.kg-1.

1993

370 000 000

2 250 200

1994

Zjistilo se, že existují velké rozdíly

345 000 000

2 625 900

1995

355 000 000

2 522 800

v koncentraci

1996

370 000 000

2 841 000

letech.

1997

370 000 000

3 340 300

1998

360 000 000

5 394 500

koncentrace OTA činila 54 µg.kg-1,

1999

340 000 000

4 794 300

celková průměrná koncentrace OTA

2000

360 000 000

6 487 300

2001

325 000 000

7 929 400

byla 3,4 µg.kg-1. K analýze byla

2002

350 000 000

7 688 600

použita

2003

360 000 000

9 872 900

2004

350 000 000

15 931 000

2005

365 000 000

zbývajících 58 % byla koncentrace

OTA Nejvyšší

(vysokoúčinná

metoda

v jednotlivých zjištěná

HPLC kapalinová

chromatografie)
Zdroj: FAOSTAT

45

nostpotravin.cz/default.asp?ch=64&typ=1&val=43464&ids=404>.

6.1.3 Francie Jedinečný charakter každého vína je dán kombinací několika faktorů. Jemná odchylka v půdním složení nebo mikroklimatu může způsobit odlišnost chutí

vín

ze Obr. č. 4: Vinařské oblasti Francie

sousedních vinic. V

jazyce

francouzských vinařů se

vyskytují

těžko

přeložitelná jako

slova,

například

celém

v

vinařském

světě užívané slovo terroir.

Jde

kombinaci půdy

a

utvářející

o

podnebí, krajiny charakter

vinice a jejích vín.

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

Italie1990/05

Nejjednodušeji řečeno, terroir se může vztahovat ke křídovému kopci v chladné oblasti, ale zahrnuje další komponenty. Podle Blahy (1965) jsou to noční a denní teploty, příděl srážek, hodiny slunečního svitu, svah a vysychání. Všechny tyto faktory společně reagují v každé části vinice. Přestože doslovným významem slova terroir je půda, ve vinařství má význam mnohem širší. Jeho základní složkou je makro a mikroklima. Makroklima je podnebí celé oblasti, například přímořské a mírné klima Bordeaux, nebo drsnější kontinentální klima Burgundska. Mikroklima naproti tomu závisí na převažujících podmínkách a geografickém umístění vinice: její nadmořské výšce, blízkosti kopců, lesů, řek, jezer nebo moře. Rozhoduje také poloha vinice, její orientace a sklon terénu.

46

Jednotlivé složky terroir vína pěstovaná na jižních svazích mají více slunce a lépe zrají než vína pěstovaná v rovině. Kopce a lesy nabízejí nejen ochranný „deštný stín" proti bouřím, ale chrání vinice také proti větrům, které by jinak rozfoukaly kapsy chladného vzduchu, v nichž se tvoří mráz. Blízkost jezera nebo řeky zvyšuje vlhkost, která může povzbudit vznik ušlechtilých plísní, ale i nežádoucí šedé plísně. Půda, na níž se pěstuje réva, má tři základní vlastnosti. V první řadě je to její struktura, daná velikostí jejích částic. Réva se dá pěstovat v půdě jemné jako písek i vysloveně kamenité. Pokud však její částice nemají být odváty větrem nebo odplaveny deštěm, musí být slepené jílem. Některé půdy ho obsahují více než jiné a jíl sám bývá odlišný. Druhou vlastností je struktura půdy, určená způsobem, jakým jíl tmelí její částice a jak do ní proniká a jak z ní vysychá voda. To záleží také na množství a povaze organické hmoty, podílu sodíku a vápníku a vlastnostech jílu. Třetí vlastnost půdy je stupeň kyselosti, který rozhoduje o kyselince v hroznech. Základní typy francouzských půd Aluviální velmi úrodná, písčito-bahnito-štěrkovitá půda naplavená řekami. Nejlepší je v Mědocu.

Bahnitá poměrně úrodná, nesnadno vysychající říční naplavenina.

Břidlicová Půda z vrstevnatého kamene, která se vyskytuje místy v Alsasku a v Cóte Rótie je bohatá na hořčík a draslík.

Břidlicovitá půda složená z jílu, jílovce a břidlice, kterou nalezneme místy v Pouilly Fumé a v jižním Beaujolais -francouzsky se nazývá schiste.

Hlinitá obsahuje sedimentární jíly, slíny, bahno, kameny a lupek. Hlínito-vápenitá má navíc vápenec.

Jílovitá kyselá, poddajná půda, která dobře drží vodu a nesnadno vysychá. Je důležitá jako podloží v Pomerolu, kde se dobře snáší s hrozny Merlotu. Lupkovitá drobivá, poměrné úrodná sedimentární půda.

47

Písčitá má výhodu, že odpuzuje révokazy. Naopak snadno vysychá a neobsahuje žádné živiny.

Písčitohlinitá drobivá směsice jílu, bahna a písku. Obecně příliš úrodná pro dobré víno.

Písčito-kamenitá obsahuje různé sedimentární horniny, kde převažuje křemík nebo uhličitan vápenatý.

Slínovitá kyselá směsice vápence a jílu, která je nejlepší v Cóte ďOr, na Rhóně a v Juře.

Štěrkovitá nízkovýnosná, snadno vysychající kamenitá akalická půda, vyskytující se v Bordeaux a Cháteauneuf-du-Pape, kde dobře udržuje sluneční teplo.

Vápencová snadno vysychající půda z údolí Loiry. Vápenitá alkalická, snadno vysychající půda, obsahující převážně uhličitan vápenatý. Nejlépe svědčí bílým vínům.

Žulovitá zásaditá půda, bohatá na křemík a tvrdé nerosty. Snadno vysychá a dává nízké výnosy. Nejlepší vinice jsou v Beaujolais a na severním toku Rhóny.

48

6.2 Amerika 6.2.1 USA/Kalifornie Obr. č. 5: Vinařství Kalifornie Američtí vinaři, kteří produkují obrovská kvanta vín, například z hroznů z vyhlášeného

kalifornského

údolí Napa, považovali dosud francouzskou posedlost »terroirem« za přehnanou. Mnozí viděli klíč k úspěchu ve volbě vhodné odrůdy, výběru správné půdy a v co nejlepší péči o révu a hrozny. Chodili na radu k pedologům i hydrologům a radili se s nimi

o

půdě

a

jejím

zavlažování. Geologové se

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

Italie1990/05

dostávali ke slovu jen zřídka. Rozhodovali například spory o průběhu hranice mezi dvěma oblastmi, kde se pěstovala vinná réva a které měly zcela odlišné geologické podloží. Pak si však někteří pěstitelé začali uvědomovat, že kořeny révy sahají do hloubky mnoha metrů a čerpají živiny za »světa«, kterýbyl pro vinaře »terra incognita«. Přitom právě američtí vinaři pěstují vinnou révu v podmínkách, kde je pohled »pod povrch« nesmírně důležitý. Například ve vyhlášeném údolí Napa bylo mnoho vinic založeno na mocných vrstvách náplavových půd a vůbec se tak nepodobají typickým evropským vinicím, zakládaným obvykle na svazích. Své noční můry se tak zbavil i jeden z vlastníků vinic právě v údolí Napa. Jeho dvě na první pohled stejné a vzájemně sousedící vinice byly osázeny stejnou odrůdou. Víno z každé z nich však bylo úplně jiné. Teprve až geologové zjistili, že každá z vinic stojí na zcela jiném náplavu. Pravěké přívaly přinesly půdu na každou z vinic z jiného svahu okolních hor. Rázem tak bylo jasné, že na první pohled totožné vinice jsou ve skutečnosti zcela odlišné, vyžadují jiné odrůdy a ji-

49

nou péči o révu. Pěstitel se zařídil podle výsledků geologické expertizy a výsledky si dnes nemůže vynachválit (Jaroslav, 2006).

6.2.2 Argentina Převážná část vinic leží na úpatí And v

Obr. č. 6: Argentinské vinařské oblasti

západní provincii Mendoza. Jako první zde vinnou révu vysadili jezuitští mniši v polovině šestnáctého století. Je to velice suchý region a silně závisí na zavlažování tajícím sněhem z hor, aby nebyla vinná réva v konečné fázi zrání vyprahlá. V minulosti kvalitu vína zhoršovala často náročná

cesta

v

horku

do

nejbližšího

centrálního vinařského závodu, kam se hrozny rozhodně

nedostaly

v

prvotřídním

stavu.

Nejdůležitější proto byly investice do nových technologií, hygienicky

které

umožňovaly

zpracovat

hrozny

rychle v

a

závodech

postavených poblíž vinařských oblastí. Po mnoho let byla hlavní součástí argentinského vinařského průmyslu skupina růžových odrůd, která reprezentovala spodinu

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

jihoamerické produkce vína. Dvě odrůdy hroznů jménem Criolla - Grande a Chica (druhá v Chile známá jako País, v Kalifornii jako Mission) a Cereza, jejíž jméno znamená "třešně" . Výsledkem zpracování těchto hroznů je buď těžké, mdle chutnající bílé víno s výrazným narůžovělým nádechem, nebo se hrozny míchají s tmavšími odrůdami, aby vzniklo stále poměrně bledé červené víno. Vína se konzumují v místě vzniku, potenciální dovozci ze zahraničí o ně nejeví zájem a odrůdy, z nichž se vyrábějí, budou brzy nahrazeny odrůdami světovými. Bílým hroznům dominuje obyčejná odrůda Pedro Gimenéz (nesmí se plést s odrůdou Pedro Ximenéz z Jerezu) a jednotvárný Muscat of Alexandria, který produkuje, těžkopádná sladká vína. Slibný citronový Torrontés je

50

doprovázen Sémillonem a Chardonnay pro bílá vína špičkové kvality. Mezi červenými kraluje Malbec, stojící za mnohými červenými víny, která stojí za to mnohými červenými víny, která stojí za to nechat zrát. Italským červeným hroznům z Piemontu a z Toskánska se v tomto podnebí daří dobře, stejně tak jako španělskému Tempranillu. K těmto odrůdám se v poslední době připojil Cabernet a dokonce i Syrah. Mendoza V této provincii se vyrábějí přibližně tři čtvrtiny veškerého argentinského vína (Walton 2002).

6.2.3 Chile Historie pěstování révy v Chile začíná se španělskou kolonizací. Konkvistadoři se do Chile

Obr. č. 7: Vinařské oblasti Chile

dostali poprvé z Peru v roce 1535, podruhé potom v roce 1541 ; tentokrát pronikli až daleko na jih k řece Bío-Bío a podrobili si Indiány kmene Arauků, sídlící na pacifickém pobřeží. Réva vinná byla až do té doby v Chile neznámá. Indiáni si vyráběli alkoholické nápoje z brambor, obilí nebo z ovoce pimiento. Pedro de Valdivia, zakladatel Santiaga de Chile, a později Francesco de Aguirre začali neprodleně s kolonizací

země.

První

osídlenci

s sebou

nepřinášeli jenom rýče, dobytek a koně, ale i vinnou révu. Víno, které z jejich hroznů vyráběli, bylo určeno pro misijní stanice, zřizované ve velkém počtu po celé zemi. I u samotných dobyvatelů to byl vysoce ceněný nápoj. Z dopisů španělskému králi Carlosovi

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237510-5.

V. z roku 1551 vyplývá, že pití vína se v Santiagu a v La Sereně stalo široce rozšířeným zvykem. Španělští osídlenci vysadili révu nejprve na severu Chile kolem řek Copiapó, Elquí a Choapa. Byly to evropské odrůdy, dopravené sem přes již dříve osídlené Mexiko (které tehdy sahalo až po dnešní Kalifornii) a Peru: především muškátové a modré krajové odrůdy País, které se zde nazývaly Mission nebo Criolla Chica a jsou pravděpodobně identické s odrůdou Monica ze Sardinie. Diego de Oro posunul vpřed vinohradnictví i na jihu země u města Concepción.

51

Roku 1554 vysadil Diego Garcia de Cárceres první keře révy i v hlavním městě Santiagu. V následujících desetiletích se kultury révy šířily po celé zemi na severu přes Coquimbo, Aconcagua, Santiago, Maule až po Concepción na jihu. Vinařství vzkvétalo, i když Indiáni kmene Arauka, kteří si částečně uhájili svoji nezávislost, se stále znovu stavěli na odpor proti dobyvatelům a zničili vinice jižně od řeky Bío – Bío. Potíže však dělala španělským osídlencům i jejich vlastní koruna. Protože poškozovali obchod španělským obchodníkům s vínem se severoamerickými koloniemi, obzvláště s Mexikem, bylo jich počátkem 17. století královským Obr. č. 8: Blokdiagram ovlivnění klimatu ve Valle Central prouděním chladného vzduchu z Pacifiku

Zdroj:Priewe, J.: Vína Nového světa. vyd. 1, Praha: 2003. ISBN 80-242-0981-0.

dekretem zakázáno vysazovat v Chile novou révu. Tento zákaz byl ovšem v Chile opakovaně ignorován. Roku 1678 musel chilský guvernér Marqués de Navamorquende Madrid přiznat, že se dodržování tohoto dekretu nedaří prosazovat. Ve stejném dopise proto Koruně doporučil, aby byl dekret zrušen a namísto toho aby byli španělští osídlenci povzbuzováni ve zmírňování chudoby v zemi a podporování blahobytu. Ukázalo se, že Koruna je uznalá. Vydala nařízení, podle něhož „se nebude měnit, co měnit není třeba, obzvláště pěstování révy na svrchovaném území Chile“. V následujících staletích obchod vzkvétal – k veliké nelibosti anglických obchodníků. Po moři byla zasílána velká množství prostých levných vín do Peru a Mexika, kde se stala nevítanou konkurencí vín evropských. Současně se v Chile rychle rozšiřovalo vinohradnictví, přičemž se pomalu přesouvalo ze severu k jihu. Oblasti Atacama a Coquimbo ztratily své vedoucí postavení. V roce

52

1830 založila chilská vláda na

popud Francouze Claude Gaye zemědělský

pokusný ústav, v němž se začalo experimentovat s evropskými kulturními rostlinami, mezi jinými i s révou. V roce 1850 rostlo Quinta Normal, jak byl ústav nazván již 40 000 keřů révy 70 různých odrůd. Roku 1851 převzal Španěl Silvestre Ochagavía do Chile první ušlechtilé francouzské odrůdy a vysadil je na vinicích: Cabernet Sauvignon, Malbec, Merlot, Pinot Noir, Sauvignon, Sémillon a Ryzlink rýnský. Jiní vlastníci půdy se zachovali stejně; byli to například Maximiano Errázuriz, Francisco Subercaseaux, Domigo Concha y Toro, Francisco Undurraga - jména, která hrají v chilském vinařství velkou roli jdodnes. Tab. č. 3: Důležité mezníky v chilském vinařství Mezníky vinařství v Chile Po 1541

Španělští dobyvatelé pod vedením Franciska de Aguirre vysadili na severu země u La Serena a Copiapó první keře révy

1550

Pedro de Valdivia propaguje pěstování révy u města Concepción

1554

Založení prvních vinic v Santiagu

1576

Arakuové ničí vinice jižně od řeky Bío-Bío

1620 1655 1678

zákaz španělského dvora nově vysazovat révu na ochranu obchodu s vínem mezi Španělskem a Amerikou zničení veškerých vinic jižně od Santiaga Indiány kmene Arauka Španělská Koruna vyhovuje žádosti chilského guvernéra o zrušení zákazu vysazování révy vinné

1851

Do Chile se dostávají první francouzské odrůdy révy

1877

Počátek exportu chilského vína do Evropy

1889

Grand Prix pro chilské víno na světové výstavě v Paříži

1938

Počátek prohibice vede ke stagnaci vinařství

1965

státní pozemková reforma způsobuje krizi chilského vinohradnictví.

1979 1985

Španěl Miguel Torres zakládá v Chile „bodegu“ a jako první začíná používat tanky z nerezové oceli a malé dřevěné soudky Chilský vinařský průmysl se začíná obnovovat ve velkém stylu. Zakládají se nové vinice, nakupuje se špičková evropská technologie, začíná vývoz

Zdroj:Priewe, J.: Vína Nového světa. vyd. 1, Praha: 2003. ISBN 80-242-0981-0.

53

6.3 Jižní Afrika 6.3.1 JAR Vinařství počinem

prvním

Obr. č. 9: Vinařské oblasti v JAR

holandských

osadníků, kteří v polovině sedmnáctého

století

dorazili na mys Dobré naděje.

Nevíme,

odrůdy

hroznů

sebou

ale

je

přivezli,

jaké

pravděpodobné, že řízky pocházely z Bordeaux. První vína nevzbudila ve staré

vlasti

osadníků

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

téměř žádnou pozornost. Jihoafrické vinařství se zapsalo do historie až výrobou legendárních dezertních vín. Statek blízko Kapského Města, kde guvernér van der Stel pouhých čtyřicet let po vyhlášení holandské kolonie vysadil vinnou révu, se jmenoval Constantia. Z hroznů, jež se nechávaly přezrát a potom usušit na vinici, se zde vyráběla sladká vína obou barev. Není jisté, zda byla tato vína alkoholizována, ačkoli analýzy obsahu staletých lahví otevřených před několika lety napovídají, že nikoli. Je možné, že se alkohol přidával do vín určených na export, tedy na dlouhou cestu po moři. Ať to bylo jakkoli, vína vzala Evropu útokem. V osmnáctém a devatenáctém století požívala takové vynikající pověsti, že byla dražší než klasická dezertní nebo alkoholizovaná vína evropská. V roce 1861 se dostala k moci Velká Británie. Whigovská vláda Williama Gladstonea zrušila celní úlevy, platné do té doby pro zboží dovážené z kolonií. Jihoafrická vína měla rázem stejné podmínky jako dodavatelé z bližších zemí. Když byl po pětadvaceti letech do země zavlečen révokaz, dílo zkázy bylo dokonáno.V této době už jihoafrická vína nebyla schopná konkurovat ostatním vínům a v zemi se začaly shromažďovat obrovské přebytky. Establishment Kooperatiwe Wijnbowers

54

Vereniging neboli Družstevní asociace

Obr. č. 10: Černošští dělníci na

pěstitelů vína (KWV) vyvolala v roce

sklizni vinných hroznů v JAR

1918

společnou

katastrofální

akci

situace.

na Tato

nápravu obrovská

organizace vládla nad vinaři pevnou rukou. Stanovila povolené odrůdy pro jednotlivé oblasti, kvóty objemu výroby i prodejní ceny. Tato akce byla úspěšná, i když omezila rozmanitost produkce. Po mnoho let jediná vína, která se dala spatřit na exportním trhu, byla stáčena pod záštitou KWV. Nadměrná produkce se posílala k destilaci

na

brandy

nebo

se

alkoholizovala, aby se tak vyrobila řada vín - některá připomínala portské, další

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

spíše madeiru - která se stala místní specialitou. Stolní vína měla často v základu hrozny, které se v kruzích znalců netěšily valné pověsti. Kyselý Chenin blanc, v Jižní Africe známý jako Steen, a tenký červený Cinsaut nebyly skutečně šlágrem nikdy. Po politickém urovnání byla KWK zbavena moci. Do země začaly proudit investice a nyní se Jihoafrický vinařství průmysl znovu vrátilo na špici, kde se drží poslední dekádu mezi vinařské giganty jižní polokoule.

55

6.4 Shrnutí V roce

Graf č.2: Produkce/export hroznového vína Chile 1990/05

1985

započalo Chile vyvážet ve

větším

vinné

Produkce a export hroznového vína za vybrané období Chile

množství

hrozny

a

250

za

200 Mt

posledních 15 let se export ustálil na třetině

150

Produkce

100

Export

50

produkce. Informace je

produkci

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

o

19 92

zkreslena

19 90

však

0

Rok

přeměněnou

Zdroj:

ve vinný mok. Na světových trzích se projevuje změna v komoditách vyvážených z Latinské Ameriky podle Knox, Marston (2005) je vývoz netradičních zemědělských produktů (nontraditional agricultural exports NTAEs) (vývoz nového zboží, který je v kontrastu s tradičním vývozem, jako je např. cukr a káva) je stále důležitější v oblastech Mexika, Střední Ameriky, Kolumbie a Chile, kde nahrazuje obilí a vývoz běžných produktů, jako je káva a bavlna. Tyto nové plodiny jsou velmi výnosné, jsou však velice náročné na vstupy (lidskou práci, pesticidy a na vodu), aby jejich produkty dosáhly potřebné kvality pro vývoz a Graf č.3: Produkce/export hroznového vína Argentina 1990/05

byly

vhodné

rychlý

transport

obchodů.

300 250 200 150 100 50 0

do Jsou

náchylné na různé klimatické podmínky a také na rozmary mezinárodního

Produkce Export

obchodu,

kde

se

Rok

Zdroj:

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

setkáváme 19 92

19 90

Mt

Produkce a export hroznového vína za vybrané období Argentiny

pro

s různorodostí chutí, strachem o zdraví kvůli

používání

56

pesticidů a z biologické kontaminace. Argentina trpí nízkou intenzitou vývozu. Významným rokem pro tuto jihoamerickou vinařskou velmoc byl rok 1993 kdy bylo poprvé uznáno mezinárodní chráněné označení původu. JAR je starou vinařskou zemí, která se nyní opět dostává na přední pozice zájem o jihoafrická vína vzrostl zejména po zrušení Apartheidu - cizinci začínají masivně investovat. Nevýhodou je jistě jednostranné zaměření vývozu na Britské ostrovy (přes 50 %). Produkce Kalifornie více méně stagnuje. Export je relativně nízký drží se cca na 15 % výhodou je však, že je rozložen rovnoměrně.

6.5 Světové odrůdy vinné révy 6.5.1 Chardoney Tato

odrůda

má

původ

Obr. č.11 : Chardoney - Kalifornie

v Burgundsku odtud se Chardonnay dostalo

do

světa,

aby

se

stalo

nejmódnějším a nejvyhledávanějším z bílých

vín.

Tento

chameleón

mezi

hrozny se podvoluje rozmarům vinaře a nabízí rozmanitost stylů, jež lahodí každému jazyku. Kdosi kdysy možná řekl, že kdyby Chardonnay neexistovalo, museli bychom si ho vymyslet. Žádná jiná odrůda hroznů, bílá ani červená, nezískala takového mezinárodního uznání jako Chardonnay. V myslích některých zákazníků je toto víno synonymem bílého vína jako takového a není těžké najít důvod. V různých podobách se pěstuje prakticky v každé zemi, která produkuje víno; ve Francii samotné existují

pouze

dvě

oblasti,

kam

Chardonnay neproniklo a to Bordeaux a údolí Rhóny.

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

57

Žádná jiná odrůda hroznů by nemohla tak účinně kolonizovat svět, kdyby neměla přizpůsobivost chameleóna. Pokud se víno z Chardonnay pěstuje a zpracovává odborně, obvykle vznikne něco, co stojí za vypití, ať už se pěstuje v rozpáleném horku Jižní Austrálie nebo v nejistém létě Anglie. Chardonnay je domácí bílou odrůdou v USA, v Austrálii a na Novém Zélandu, nemluvě o pays d'Oc v jižní Francii. Přizpůsobivost, na níž je založen jeho obrovský komerční úspěch, je dvojí. Za prvé, ve srovnání s většinou dalších odrůd je pěstování Chardonnay hračkou. Snáší dobře extrémní klimatické podmínky a dokáže si zvyknout na rozmanité typy půdy. Poměrně spolehlivě zraje a většinou dává dobrou úrodu. Pravdou je, že nejkvalitnější vína se stále vyrábějí z vinných rév, které dávají omezenou úrodu, ale ve světě se prodává obrovské množství Chardonnay, určeného spíše na každodenní spotřebu za nízkou cenu, než na to, aby zrálo ve vinných sklepích. Odrůda vítězí též svou schopností udržet si různé ovocné chuti. Za druhé, jako je Chardonnay přizpůsobivým přítelem vinařů, stejně tak se ukazuje být poddajný ve výrobně vína. Na rozdíl od jiných bílých odrůd není Chardonnay přirozeně aromatická odrůda. Protože se z něj vyrábí víno v nerezavých sudech a brzy se stáčí do lahví, aby se pilo mladé, neoplývá Chardonnay očividnou osobitostí. Pokud má vůbec nějaké ovocné aroma, je to velice nezřetelné jablko umocněné svěží citronovou kyselostí, ale nic víc. Ale je to právě jeho neutralita, která umožňuje, aby se z Chardonnay vyráběla nejvyhledávanější bílá vína světa (Walton, 2002).

6.5.2 Cabernet Sauvignon Rodokmen této odrůdy je pevně zakotven ve štěrkovitých půdách Médocu, v srdci oblasti Bordeaux. O rozšíření této odrůdy v její rodné Francii se zasloužil již Kardinál Richelieu a po několika staletích Král červených hroznů, Cabernet Sauvignon, dobyl vinice po celém světě, aniž by přitom ztratil charakter, který mu přinesl takovou proslulost. Červenou polovinu úspěšné dvojice, jež panuje na mezinárodním vinařském poli, tvoří hrozny Cabernetu Sauvignon. Společně s Chardonnay kráčela tato odrůda v osmdesátých letech rozhodně po světových vinicích a často vypudila domácí odrůdy všude, kde se mělo dělat slušné červené víno.

58

Jeho přizpůsobivost různým půdám a podnebím je nepochybně stejně úžasná jako v případě Chardonnay, ale počet hroznů, které se z této vinné révy průměrně sklízejí, je dokonce i v teplejším podnebí relativně malý. To znamená, že tato odrůda poskytuje méně vína než mnohé z oněch domácích odrůd, které Cabernetu postoupily cenné vinice, a proto si Cabernet sám na sebe zpočátku vydělával těžko. V

mnohých

Obr. č.12 : Cabernet Souvignon – Médoc

oblastech, zvláště v těch, které

z

roku

na

podléhají

rok

zřetelným

změnám

podnebí,

Cabernet

se

Sauvignon

prodával levně, aby přitáhl zákazníky. Kvůli tomu, aby na

jejich

vinětách

uvedeno

bylo

Cabernet

Sauvignon, utáhli si mnozí výrobci

vína

jednoduše

opasky a připustili, aby vína s větším objemem na tuto odrůdu doplácela. Tyto oběti přinesly opojnou

směs

čistých

rybízových chutí a vůní, husté

konzistence

a

značné schopnosti zrání,

Zdroj: Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 80-7237-510-5.

jež v sobě kombinují nejlepší Cabernety Sauvignon. Jména nejvýznamnějších výrobců z Médocu Lafite, Latour, Margaux, Mouton-Rothschild - patří mezi nejznámější vína - a pokud se dá nalézt něco z této třídy v Cabernetu Sauvignon z Chile, Itálie nebo z Bulharska, potom by mohli mít vinaři velkou šanci na lepší časy. Stejně tak jako Chardonnay reaguje i Cabernet nejlépe na stárnutí v dubu, při němž vanilín z nového dřeva napomáhá ke zmírnění některých přirozených prudkostí mladého vína. Ty jsou způsobeny zejména taninem, látkou

59

v mladistvém červeném víně, jíž se potáhnou konzumentova ústa, která může zastřít přirozenou chuť ovoce. Pochází z jader a slupek hroznů a Cabernet Sauvignon je jí zvláště dobře obdařen. Je to způsobeno tím, že hrozny tvoří malé bobule a jádra tedy tvoří větší část suroviny než u jiných odrůd. Kromě toho některé bobule mají silné slupky. Tyto slupky jsou pro výrobu dobře vypadajícího, bohatě barevného červeného vína nepostradatelné, a výrobci Cabernetu musejí postupovat opatrně. Nechejte slupky máčet ve šťávě příliš dlouho a dostanete víno plné tříslovin, jehož chuť bude nemilosrdně připomínat ranní kocovinu. Nemá význam radit zákazníkům, aby si takové víno ponechali deset let Výrobci Cabernetu se postupně naučili (lekce pocházela od původního modelu z Bordeaux), že Cabernet Sauvignon je mnohem lepší ve směsi s alespoň malým množstvím jedné nebo dvou jiných odrůd hroznů. Je-li ponechán svému osudu, bývá často drsný, zatímco pečlivě zvážená směsice Merlotu, Cabernetu Franc nebo australského Shirazu, může tuto odrůdu často změkčit a zcivilizovat, aniž by se pokazila její strohá krása. Svatým grálem je víno, jež může být poctěno dlouhým skladováním ve sklepě. Cabernet (nebo vína, která mají tuto odrůdu ve svém základu) reaguje na zrání fascinujícím množstvím způsobů, přičemž záleží na fermentaci, na typu dřeva, které se používá ke zrání, a na tom, jak dlouho je víno v sudech uloženo. Následně i na tom, jak dlouho je uloženo v lahvích u výrobce předtím, než je uvedeno na trh (Walton, 2002).

60

7 Didaktická transformace získaných poznatků Všechny další faktory mají na chuť vína vetší vliv než odrůda nebo odrůdy hroznů z nichž je víno vyrobeno. Podnebí v němž se pěstují, předurčuje rovnováhu cukru a kyselin v hroznech. Stále nedostatečně popsaným způsobem ovlivňuje víno (podle zkušeností mnohých pěstitelů) také půda, v níž se réva pěstuje (Walton, 2002). Tab. č. 4: Pořadí obchodních řetězců podle tržeb v roce 2004 (v mld. Kč) pořadí skupina v ČR provozuje 1. Makro Cash&Carry Makro 2. Ahold Hypernova, Albert 3. Schwarz ČR Kauflan, Lidl 4. Rewe Penny, Billa 5. Tesco Stores Tesco 6. Globus ČR Globus 7. Tengelmann Plus, OBI 8. Carrefour ČR Carrefour 9. Spar ČR Interspar 10. Delvita Delvita pozn: čísla jsou odhadem společnosti Incoma Research

tržby 2003 35,7 32,5 27 22,3 19 18,2 17,7 10 9 10

tržby 2004 38,2 34,6 34,5 23,3 21 19 18,9 11 11 10

Zdroj:

Z mého vlastního průzkumu trhu, který jsem prováděl na základě odpovědí na mé emailové dotazy rozesílané všem velkým obchodním řetězcům působícím u nás. Vybrány byly podle tabulky s nejvyššími obraty /viz Tab. č. 4 /. Dotazoval jsem se na to odkud obchodní řetězce dováží čerstvé vinné hrozny na pulty v oddělení ovoce a zeleniny pro své zákazníky. Zajímalo mě hlavně jak se tyto destinace mění v průběhu roku, která kdy převládá, roste či naopak ustupuje z tohoto trhu do pozadí. Vstřícně mi odpověděli pouze ze dvou, ale jelikož jejich odpovědi byly velmi podobné nemám důvod se obávat, že ostatní přesunují těžiště nákupu čerstvého hroznového vína – ovoce významně jiným způsobem. Jako názorný příklad bych uvedl informace zaslané firmou Globus: Leden první polovina Brazílie, 2. polovina JAR/Namibie, Argentina. Únor 1. polovina Peru/Chile,

2.

polovina

Argentina,

Namibie,

JAR

březen

1.polovina

JAR/Argentina, 2. polovina Chile, Indie, Argentina duben: 1. polovina Chile, Indie, ve druhé polovině se přidává Jižní Afrika, květen a červen se v podstatě nemění, J. Afrika získává majoritní podíl od července stále zůstává JAR, objevuje se také nějaká Austrálie, nastupuje Itálie od srpna do listopadu má hlavní podíl Itálie,

61

Španělsko, Turecko, ostatní země se dostávají na okraj prosinec nastupuje Brazílie. Samozřejmě záleží na počasí, takže nástupy jednotlivých proveniencí se mohou měnit. Nyní bych se pokusil krátce komentovat získané údaje a zvláště tedy jejich využití při výuce Zeměpisu na ZŠ. Vinná réva je ideální plodinou pro demonstrování vlivu slunovratu na vegetaci a život lidí vůbec. Zprvu je důležité objasnit žákům způsob změny polohy, naší planety vůči Slunci v průběhu roku a projevy s tím spojené – změna délky slunečního svitu, hladiny srážek a průměrný úhrn teplot v jednotlivých měsících. Bohatě postačí když žáci pochopí rozhodující tendence. Tato látka navazuje na učivo šesté třídy. Další důležitým bodem je pro žáka získání povědomí o tom co vyplývá z toho, že naše země leží na severní polokouli a na určité rovnoběžce. Tedy jaké klima panuje v tutéž dobu na polokouli jižní. Nyní se dá říci, že navazujeme na učivo o Naší vlasti povětšinou probírané v osmém ročníku. Snadno žákům vysvětlíme jak dlouho zraje vinná réva a jakými formami zralosti musí procházet. Můžeme provádět například na fotografiích či obrázcích s datem k němuž náleží. Při chronologickém seřazení takovýchto listů si žák sám vytvoří představu za jaký časový úsek a hlavně v jaké časti roku vinná réva dospěje až k plné zralosti. Jestliže si žák uvědomí tuto skutečnost v našich podmínkách. /V této části je látka úzce provázána s učivem Přírodopisu/. Můžeme přistoupit k další části výuky a nabídnout žáku karty s daty z jižní polokoule – zároveň položit otázku jak by takovou změnu dat na kartách vysvětlil. Jako poslední a vlastně i konečnou fázi bych navrhoval aplikaci. V tomto případě využití výše zmíněných dat od obchodníků nakupujících zboží (vinné hrozny) v průběhu roku z různých destinací. Úkolem žáka je najít souvislosti aplikovat získané informace na praktický úkol.

62

7.1 Učebnice regionální geografie a hospodářského zeměpisu a vinná réva Demek, J. a kol.: Zeměpis pro 6. a 7. ročník ZŠ a nižší ročníky gymnázií - planeta Země a její krajiny. 1. vyd. Praha: 1997. ISBN 80-85937-67-0.

Tato učebnice se vinné révě příliš nevěnuje. Je zde řazena mezi subtropické ovoce, náležitá pozornost se jí však nevěnuje. V kapitole o zemědělské krajině o ní není zmínka vůbec. Mezi řádky lze poukázat na stavbu vinic přesněji kultivačních teras, jako na jeden z antropogenních tvarů ovlivňující ráz krajiny ve Středomoří.

Myslím si, že učebnice se dostatečně nevyužívá potenciál vinné révy jako plodiny tolik vhodné k prezentaci ve výuce, pro svou názornou inklinaci k určitému typu krajiny, náročnosti na přírodní podmínky a lidskou práci.

Chalupa P. a kol.: Zeměpis pro 8. a 9. ročník ZŠ – lidé hospodařící na Zemi.1. vyd. Praha: 1998. ISBN 80-85937-67-0.

V kapitole zemědělství je napsáno: „pro zemědělství je určující půda, teplo, srážky, světlo, nadmořská výška a terénní tvary“. To by se dalo charakterizovat jako fyzickogeografická sféra. Naproti tomu je dále zmiňována sféra socioekonomická : „kvalifikace, kultura, kvalita osiva, průmysl a doprava“. Myslím si, že vinná réva je ideální plodina pro názorné vysvětlení těchto faktorů. To však autor učebnice zřejmě ponechává na učiteli. Přímo je vinná réva zmiňována pouze v souvislosti s pojmem zemědělská krajina a to jako její součást spolu s poli, loukami, pastvinami a sady.

Demek J. a kol.: Zeměpis pro 6. a 7. ZŠ – Zeměpis světadílů.1. vyd. Praha: 1998. ISBN 80-7235-003-X

V úvodu učebnice ani v kapitole o jednotlivých světadílu se kniha o vinné révě obšírněji nezmiňuje. Pouze v náznaku část o jižní Evropě – podkapitola Itálie a Řecko se píše, že „Itálie je první ve světě v produkci révy vinné a vyváží vína a hrozinky také nejvíce na světě“. V kapitole západní Evropa je informace o

63

Francii a příhodnosti tamního „mírného podnebí pro pěstování vína“. Dále píše o Francii jako o významném pěstiteli. Myslím

je

velkým

nedostatkem

publikace

naprosté

opomenutí

významného jihoamerického vinařství. Nevhodné používání výrazů víno a vinná réva. Žák by měl mít v těchto pojmech jasno naproti tomu ho kniha spíše mate.

Voženílek V. a kol.: Zeměpis 4 Česká republika.1. vyd. Olomouc: 2002. ISBN 807230-117-9.

Publikace se zabývá vinou révou jen v kapitole o Jihomoravském kraji, tu však vznosně nazývá V kraji vinné révy. V úvodu kapitoly je fotografie vinice s komentářem, ve kterém je psáno i o původu vinné révy poprvé zasazené na Moravě římskými legiemi. Také je v tomto komentáři vyzdvihována bohatá historie vinohradnictví na jižní Moravě. V části hospodářství se píše o vinařských závodech ve Znojmě, Mikulově a Valticích. O jihomoravském zemědělství je zmíněno, že vyniká v pěstování teplomilného ovoce a zeleniny. Chybí názorné vysvětlení vazeb vinné révy a její fyziologické potřeby na geografické prostředí. Poměrně velkým mínusem shledávám fakt, že bylo naprosto opomenuto české vinohradnictví a vinařství, v knize nejsou ani mapky s areály výskytu rozšíření vinic.

Holeček M. a kol.: Česká republika zeměpis pro 8. a 9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia.1. vyd. Praha: 2001. ISBN 80-7168-769-3.

V kapitole zemědělství není žádná zmínka o vinné révě, což mi přišlo až neuvěřitelné. Kapitola Jihomoravský kraj nabízí čtenáři hned v úvodu informaci, že je to mimo jiné kraj vinic. Podkapitola zemědělství píše o tom, že se zde věnují pěstování zeleniny, ovoce a vinné révy. Další informace:“jihomoravská vinařská oblast produkuje kvalitní vína a je celostátně nejdůležitější“. Na stránce nechybí fotografie vinic z Velkých Bílovic, s komentářem a otázkou:“kde se u nás ještě vinná réva pěstuje“. Myslím, že je velkou chybou v předchozích kapitolách o vinařských oblastech neuvádět žádná informace.

64

Kastner J. a kol.: Zeměpis naší vlasti – učebnice zeměpisu pro ZŠ 8. a 9. ročník a víceletá gymnázia.1. vyd. Praha: 1999. ISBN 80-86034-09-7.

Kapitola věnovaná zemědělství se zmiňuje o historii vinařství kde se vyskytuje i jméno Karel IV.. Dále text obsahuje informace o vinné révě jako plodině náročné na teplo, pěstované hlavně v jihomoravských oblastech není však zapomenuto ani na oblasti Litoměřicko, Praha a Karlštejn. Velmi mne potěšila zmínka využití vinné révy k rekultivaci na Mostecku, také se v učebnici píše, že jde o nejsevernější oblast v Evropě. V části s názvem Jižní Morava nechybí fotografie vinohradu. Autoři zde píší o vinicích, které zabírají v nížinných, lehce zvlněných územích tohoto regionu významnou část orné půdy. Nakonec se žák dovídá o tom, že obdělávání těchto vinohradů sebou nese množství práce. Téma vinné révy je podle mne v této publikaci zpracováno velice dobře.

Braun R. a kol.: Amerika zeměpis pro ZŠ .1. vyd. Praha: 1997. ISBN 80-7183090-9.

Celý text poměrně podrobně probírá americký kontinent. Vinná réva se objevuje v podkapitole USA západ. Autor informuje žáka o tom, že se zde nachází největší ovocnářská oblast s hlavními plodinami citrusy a vinnou révou, trpící však nedostatkem vláhy, což nutí farmáře k zavlažování. Dále se o vinné révě zmiňuje kolektiv autorů jen v podkapitole Jižní Amerika Andské státy a to sice jen, že se tu pěstuje jako subtropická rostlina. Velkým nedostatkem je absence jakékoliv informace o hroznech z Argentiny. Ve velmi obsáhlém opakování se réva neobjevuje též.

Dvořák J. a kol.: Zeměpis 7 učebnice pro ZŠ a víceletá gymnázia.1. vyd. Plzeň: 2005. ISBN 80-7238-304-3.

Úvodem se autoři o vinné révě nezmiňují. V kapitole Afrika lze nalézt je malý odkaz na subtropické ovoce vyvážené do Evropy. Část věnovaná Severní Americe neobsahuje jakoukoliv informaci vztaženou přímo k vinné révě. V „Jižní Americe“ se píše o subtropické části Chile, ze které se vyváží víno do celého

65

světa. Odstavec o Argentině obsahuje informace o pěstování ovoce a zejména vinné révy na východních svazích And, které je rovněž světoznámé. Kapitola o Austrálii mluví o vinné révě a ovoci, které se na malých plochách zemědělské půdy. Díky vyspělé mechanizaci však farmáři dosahují vysokých výnosů. Menší zmínka je o pěstování vinné révy, jakožto tradiční plodiny, na horských úpatích Kavkazu v Gruzii. Informace jsou spíše kusé a do souvislostí je musí uvádět učitel sám.

Chalupa P. a kol.: Česká republika naše vlast - zeměpis pro ZŠ s výukou podle programu občanská škola a nižší ročníky víceletých gymnázií.1. vyd. Praha: 1996. ISBN 80-208-0398-X.

V kapitole Typy krajiny jsou uvedeny krajinné oblasti v nichž se pěstuje vinná réva. Kapitola Rovinné kraje obsahuje pod odrážkou informace nazvané „Něco navíc“ o tom, že na příhodných místech se pěstuje chmel a vinná réva. V „Moravských úvalech“ autoři upozorňují na kulturní zemědělskou krajinu na svazích s rozsáhlými plochami vinic a sadů dále. „Pálava“ pod níž jsou na spraších vinohrady a konečně ve „Středomoravských Karpatech“ se autoři vrací ke kulturní zemědělské krajině tentokráte terasovitého charakteru pro lepší pěstování vinné révy a ovoce. V odvětví potravinářského průmyslu není pozapomenuto na vinařské závody v produkčních jihomoravských oblastech a to sice Mikulov, Bzenec a Velké Pavlovice.Dále se zde píše, že největší jsou však ve Starém Plzenci, kde jsou zpracovávány hlavně hrozny z jihu Moravy. O českých hroznech se píše jako o zpracovávaných v Mělníku. Kapitola Zemědělství mluví o rostlinné výrobě jako vycházející z využívání zemědělské krajiny a rozdílných přírodních podmínek. Píše se tu o orné půdě skládající se z polí, sadů, vinic a chmelnic. Vinice jsou na Moravě Znojemsko, Břeclavsko a v Čechách okolí Mělníka. V kapitole Ochrana přírody autoři mluví o značném významu antropogenního reliéfu v zemědělství, jako příklad nabízejí protierozní kultivační terasy v Kyjovské Pahorkatině.

Ačkoliv je kniha nejstarší ze všech mnou zkoumaných myslím si, že tématu vinné révy se věnuje nejvhodněji a komplexně.

66

7.2 Didaktická transformace na místní podmínky ZŠ v ČR Vinnou révu jako rostlinu pěstovanou téměř na všech kontinentech by měl umět využít každý učitel zeměpisu. A to pro její jasnou názornost v oblastech fyzickogeografických, svou vazbou na klimatické podmínky, půdu a v neposlední řadě geologické podloží, stejně tak, v socioekonomických sférách jako komoditu uplatňující se na světovém hospodářském trhu, jakožto na místním-domácím, známé a oblíbené ovoce. Zajímavá interdisciplinární možnost se nám naskýtá v založení pokusné parcely pro naše účely spíše minivinice na ZŠ. Výsadba a následné pozorování růstu révy nám nabízí velkou paletu zapojení přírodovědných předmětů. Např. přírodopis – fyziologie rostliny a fenozáze /viz. příloha č.2./

jimiž prochází viz

příloha, fyzika – klimatické charakteristiky, vliv teplého či chladného proudění doba slunečního svitu, chemie – výpočet případného přihnojování, matematika při výpočtu nákladů např. na kilogram hroznů a samozřejmě pěstitelská výchova. Žák účastněný na takovémto projektu si takto sám snáz uvědomí překážky jako chod ročních období, vliv klimatu, výskyt chorob a nutnosti lidské práce při péči o rostlinu.

7.2.1 Výsadba, pěstování, sklizeň a zpracování / Vinařův rok/ 7.2.1.1 Výběr stanoviště Réva vinná je teplomilná rostlina a při jejím pěstování musíme počítat s touto skutečností. Proto při výběru stanoviště musíme přihlížet ke vhodným klimatickým podmínkám, poloze, půdě, teplotním podmínkám, nadmořské výšce, vláhovým poměrům atd. Nepečlivěji je třeba přistupovat k výběru polohy, ve které chceme révu vinnou pěstovat.Poloha totiž z části ovlivňuje i ostatní podmínky. Nejvhodnější k pěstování jsou polohy jižní, jihozápadní, chráněné před severními větry. Těchto poloh se získávají nejkvalitnější hrozny i víno. Polohy situované na západ jsou méně vhodné, protože jsou vlhčí, s menším slunečním zářením, ale jsou výhodnější než východní svahy, které trpí mrazy a větry a bývají suché. Severní polohy je možné využít k pěstování révy vinné jen v nejteplejších oblastech a

67

chráněných polohách a pěstovat je tu možné pouze rané odrůdy. V těchto polohách však pěstovat révu vinnou nedoporučujeme. Vylučujeme studené, uzavřené polohy, mrazové kotliny a údolí, přes které pravidelně proudí studený vzduch, půdy s vysokou hladinou podzemní vody, oblasti, kde bývají v zimě teploty pod – 20 ºC. Pěstování révy vinné je tam obtížné, je třeba ji chránit proti zimním mrazům. Množství a kvalitu sklizně hroznů jako i růst révy vinné ve velké míře ovlivňují i půdní podmínky, i když réva vinná nemá specifické nároky na druh a typ půdy. Dobře se jí daří v každé půdě, nesnáší však příliš mokré nebo zasolené půdy a trpí v půdách s vysokým obsahem vápníku. Při posuzování vhodnosti půdy k pěstování révy vinné musíme brát v úvahu nejen vhodnost odrůdy pro určitou půdu, ale také vhodnost podnože, na které je réva vinná naroubovaná. Podnože jsou na půdu stejně citlivé a náročné. Citlivě reagují zejména na obsah vápníku v půdě, na půdní vlhkost a obsahu humusu, Před výsadbou révy vinné si necháme udělat půdní rozbor, což pomůže správně určit vhodnou podnož a vhodnou odrůdu, stejně jako správnou výživu révy vinné. Na výběru odrůd má také vliv podnebí, dále způsob pěstování, náchylnost na choroby a škůdce a pěstitelské zaměření, zda chceme pěstovat moštové nebo stolní odrůdy.

Révě vinné se dobře daří v oblastech , kde průměrná roční teplota nemá být nižší než 8 ºC. Během vegetace se má teplota pohybovat v průměru kolem 15 ºC, přičemž v letních měsících nemá klesnou pod 18 ºC. K posouzení možnosti pěstování révy vinné je možné požít i tyto dva ukazatele – vegetační nulu a sumu teplot vzduchu. Vegetační nula révy vinné je 10 ºC průměrné denní teploty vzduchu v období proudění šťáv. Pohybuje se v rozpětí 9,5 – 11 ºC,teplota půdy v hloubce 0,5m se pohybuje od 3,5 - 7,0 ºC Různé odrůdy mají rozdílný teplotní práh pro vegetační nulu ke vstupu do této fáze. V oblastech, kde se dosahuje této průměrné denní teploty až ve druhé polovině května, není možné révu vinnou pěstovat, protože je krátké vegetační období. Suma

teplot

vzduchu

během

vegetačního

období

vyjadřuje součet

průměrných denních teplot od proudění šťáv do ukončení vyzrávání hroznů, tj. po

68

technologickou zralost hroznů. Jednotlivé odrůdy révy vinné mají různou vegetační teplotní sumu. Pro rané odrůdy stačí 2 200 – 2 500 ºC, pro pozdní 2 600 – 3 000 ºC Při pěstování révy vinné v chráněných polohách, v zahrádkách za zdí, za stromy, u stěn domů, na jižním chráněném svahu je třeba mít na zřetel, že vegetační teplotní suma je mnohem vyšší než v otevřeném prostranství v té samé oblasti. Tento poznatek umožňuje zahrádkářům na malých chráněných plochách pěstovat révu vinnou s úspěchem i tam, kde by se na větších plochách v důsledku

nepříznivých

teplotních

podmínek

pěstovat

nedala.

V takto

chráněných prostorách v dobře osvětlených závětrných polohách můžeme rané odrůdy pěstovat i v nadmořské výšce do 400 m. V normálních podmínkách, kde průměrná roční teplota dosahuje 8 ºC, můžeme révu vinou pěstovat do 300 m nad mořem, při teplotě 9 ºC do výšky 350 – 400 m nad mořem. Příznivé teplotní podmínky se dají vytvořit pěstováním révy vinné ve skleníku nebo pod fólií z PVC. Na úspěch při pěstování révy vinné působí také vláhové poměry. Dostatečné množství vláhy je třeba zabezpečit zvláště po odkvetení a ve fázi měknutí bobulí. Při nedostatku srážek je vhodné doplnit chybějící vodu zavlažováním. Časté deště, zejména v období kvetení, zapříčiňují špatné odkvetení, popřípadě silnější výskyt chorob (peronospora, při dozrávání hroznů, praskání bobulí a hnití). Výběr odrůd závisí ve značné míře také na způsobu vedení, pro které se pěstitel rozhodl. Jednotlivé odrůdy mají specifické požadavky na řez. Tyto požadavky se nemohou zanedbat, chceme-li dosáhnout dobré sklizně hroznů. O nárocích odrůd na řez hovoříme u jejich popisu. Náchylnost na choroby a škůdce je rovněž jeden z důležitých ukazatelů rozhodující o výběru odrůd. Některé

jsou náchylné k hnilobně, a proto je

nebudeme pěstovat tam, kde v období dozrávání bývá velmi deštivo. Odolnost proti zimním mrazům není u všech odrůd. Tento ukazatel je proto důležitý při rozhodování v oblastech severnějších, popřípadě při pěstování ve vyšších nadmořské výšce. Na větší pěstitelské ploše bude výběr odrůd volnější, protože nám poskytuje větší možnost výběru. Na malé ploše zahrádky pěstujeme méně odrůd, ve větší zahrádce máme širší výběr. Při pěstování hroznů ke konzumu může být sortiment širší. Důležitým ukazatelem při volbě zejména moštových odrůd je, aby hrozny dozrávali přibližně ve stejném časovém období. Při pěstování ke

69

konzumu je výhodnější, když jednotlivé odrůdy dozrávají postupně (Braun ,Vaňek 1990). 7.2.1.2 Pěstování vinné révy a sklizeň Hrozny kteréhokoli druhu na kterékoli vinici se vyvíjejí podle neměnného rozvrhu, jenž diktuje vinohradníkovi, co má v každém ročním období dělat. Tzv. Vinařův rok

Leden- Navzdory nízkým teplotám prořezávají pěstitelé své keře. Prořízka začíná tradičně 22. ledna, na svátek svatého Vincenta, patrona vinohradníků. Únor- Jakmile skončí prořezávání, nastane na vinici klid. Pěstitel však má plno práce s novým vínem zrajícím ve sklepích. Březen- Pěstitelé většinou dokončili prořízku a obdělávají půdu, aby ji provzdušnili a vypleli. V některých oblastech podle typu půdy a místního podnebí už koncem března raší pupeny jako předzvěst nového růstu keřů révy. Duben- Rašení pupenů je následováno rychlým růstem listů, výhonků a zárodků květů, které nakonec rozkvetou a stanou se hrozny. Už v této době se dá odhadnout objem i doba následující sklizně. Chladné teploty nebo déšť v tomto období může způsobit millerandage, tvoření bezsemenných hroznů, které nikdy nedozrají do dospělosti. Nadbytek slunce na druhé straně způsobuje to, že míza zásobuje spíše listy než zárodky hroznů, což často vede ke coulure, tedy odpadání zárodků od keře. Květen- K ochraně křehké révy před mrazem se často používají petrolejová kamínka a větrníky. Půda se obdělává a pleje a mnozí pěstitelé stříkají keře proti plísni a oidiu a přihnojují půdu. Červen- V tomto měsíci se réva opyluje, oplodňuje a kvete. Suché teplé počasí umožňuje rychlý rozkvět a následný stejnoměrný růst plodů v jednotlivých hroznech. Proměnlivé počasí má na svědomí hrozny s nestejnou zralostí plodů, takzvané „slepice a kuřata". Po rozkvětu jsou některé výhonky navázány na drát, jiné odstraněny. Pokračuje postřik proti oidiu. Červenec- Keře révy reagují na teplé počasí a ze zárodků se stávají malé bobulky. Říká se, že „nasazují". Některé odrůdy, například Merlot, nasazují hůře než jiné. Pěstitel odstraní některá květenství, aby soustředil energii keře do zbylých. Postřik proti oidiu na vinici pokračuje, stejně jako pletí.

70

Srpen- Nadešel čas pro véraison, řadu důležitých chemických změn, jež se obrážejí ve změně barvy slupek. V tomto stadiu prudce vzrůstá obsah cukru v hroznech. Nastává kritické údobí: silná bouře následovaná teplým počasím vytváří výborné podmínky plísním. Vinohradníci proto částečně odstraňují listí, aby umožnili lepší přístup vzduchu a slunci. Sucho v tomto období zpomaluje zrání. Září- Pěstitelé dbalí kvality zastřihují keře a někdy i provádějí takzvanou vendange verte, zelenou sklizeň, při níž odstraňují část budoucí úrody, aby soustředili energii révy do hroznů. Déšť nebo dokonce krupobití může vystavit hrozny riziku plísní. Sklizeň začíná podle oblasti a počasí koncem září. Říjen- Ve většině oblastí je sklizeno. V některých letech a některých oblastech právě začíná pozdní sklizeň. Když jsou hrozny slisovány, slupky, stonky a jádra jsou rozhozeny mezi keře společně s hnojem a chemickými hnojivy. Listopad- S návratem chladného počasí se míza stahuje do kořenů. Uklízí se vinice a keře se připravují na tvrdou zimu. Prosinec- Většina vinařů rozváží před Vánocemi víno zákazníkům. Někteří už začínají s ranou prořízkou. V zájmu úspěšného zvládnutí běžných pěstitelských zásahů by měl každý pěstitel poznat alespoň nejzákladnější morfologickou stavbu a fyziologii révy vinné. Jejich poznáním se můžeme vyvarovat mnohým nedostatkům, které se ještě stále při pěstování révy vinné vyskytují. Na správném ošetřování je závislé, jaké sklizně dosáhneme, jakou budou mít hrozny cukernatost, jak vyzraje dřevo a v neposlední míře ovlivňujeme jím také věk vinice. Proto dříve uděláme jakýkoliv zásah do vinice, si předem promyslíme, čeho chceme dosáhnout, ale nesmíme přitom porušit zákonitosti morfologie a fyziologie révy vinné. O nichž jsem pojednával v předchozí kapitole

7.2.2 Charakteristika vybrané odrůdy Jako vhodnou odrůdu pro klimatickou oblast Nymburska – Rodloff DCbo jsem zvolil Čabanskou Perlu díky jejím přednostem k produkci pro místní trh či

71

spíše

domácí

spotřebu

na

stolní

konzumní

hrozny.

Původ

odrůdy:

Bronnerstraube x Muškát Ottonel, Stark, A., Békéscsaba, Maďarsko

Charakteristika: Brzy raší, velmi rychle roste a dozrává. Někdy už koncem července. Zatažení: 5 - 6 oček/m2. Vyžaduje si výživné, hluboké půdy, potřebuje bujnejší rastoucí podpník. Keř: středně silný růst, rodivost: slabá. Střapec: Středně velký, 130 g; bobule: malé, 2,4 g. Odolnost: peronospóra: velmi nízká, moučnatka: velmi nízká až nízká, plíseň sivá: nízká, proti zimným mrazům: uprostřed zimy dostatečná, na začátku a ke konci období vegetačního odpočinku slabá až střední, sucho je slabá Hrozen:

Šťavnaté,

chrupkavé,

má

příjemně

muškátové

aroma,

harmonická chuť, tenká šlupka. (Poskytuje i dobré muškátové víno.) Tržní hodnota: nejdříve dozrávající odrůda, čímž je na místním trhu atraktivní, na tržní produkci však nevhodná

7.2.2.1 Původ rozšíření Podle mnohých

autorů je Čabaňská perla semenáčem neznámého

původu, který vypěstoval Stark v roce 1904 v Maďarsku. Kozma podává podrobnější historii a uvádí, že známý maďarský šlechtitel Mathiáz János podaroval obchodníka se železem a náruživého zahrádkáře Adolfa Starka z Bekéscsaby semínky z křížení Bronnerstrabe x Muškát Ottonel. Stark je nechal vyklíčit a vybral z nich semenáč, který vynikal časným dozráváním. To znamená, že János je autorem křížení a

Stark autorem selekce jedince, který potom

rozmnožil (Pospíšilová 1981). V Maďarsku se tato odrůda rychle rozšířila do všech rajónů. Rozšířila se také za hranice nejprve okolních států, kde se pěstuje v menší míře stejně tak se pěstuje i ve Francii, Itálii, Švýcarsku ale i ve většině zemí bývalého SSSR. Pronikla i do Kalifornie, Palestiny a Maroka. Umísťuje se spíše do severních vinohradnických oblastí. K nám se z Maďarska dostala poměrně brzy a rozšířila se ve všech vinohradnických rajónech a je možné říci, že v malém množství se pěstuje všude. Zajímají se o ni zejména drobní pěstitelé hroznů, jako o velmi brzy dozrávající odrůdu s výbornou muškátovou chutí.

72

7.2.2.2 Fenologická charakteristika Je to odrůda s nejkratším vegetačním obdobím. Její výraznou vlastností je velmi brzké dozrávání plodů, které je 2 až 3 týdny před Chrupkou. Pučení ani kvetení nenastává mimořádně brzy, dozrávání hroznů však ano.

Délka některých vegetačních fází a příslušná suma aktivních teplot.

Pučení – začátek kvetení

57 dní

770 °C

Pučení - měknutí bobulí

95 dní

1500 °C

Začátek dozrávání bobulí – plná zralost

25 dní

530 °C

Pučení - plná zralost

119 dní

2000 °C

7.2.2.3 Poloha a půda Pro mimořádnou schopnost brzy dozrávat a stejně tak i pro vysokou odolnost proti zimním mrazům je vhodná i do méně kvalitních poloh a do severnějších vinohradnických rajónů. Je však náročná na půdu, vyžaduje hluboké, úrodné živinami velmi dobře zásobené půdy, jinak málo rodí. Daří se jí i na teplých propustných lehkých půdách. Vlhké a těžké půdy pro ní nejsou vhodné. Úroda je odvislá od splnění více

Obr. č.13 : Čabanská Perla

faktorů: na dobrém odkvetení, správný řez, dobrá výživa a vhodná půda. Když není některý z těchto faktorů dostatečně vyvážený úroda se značně snižuje. Kolísání úrody je vysoké a pohybuje se od 3 – 8 t/ha-1 . Kvalita hroznů spočívá hlavně v její příjemné a dostatečně sladké

chuti

bobulí,

která

dodává

plodům harmonickou chuť. Při přezrání se harmonie vytrácí a proto je potřeba

Zdroj: Blaha, J.: Réva vinná. vyd. 1, Praha: 1961.

sběr provést včas. Hrozny jsou málo

VA –D-02*10198.

vhodné na přepravu, jelikož se bobule

73

lehce poškozují, což umožňuje infekci plísní sivou. Škodlivé činitele. Pokládá se za odrůdu středně nebo víc odolnou proti zimním mrazům. Jarní mrazíky ji poškozují jen v extrémních rokách. Je poměrně málo odolná proti suchu, ale v čase kvetení nesnáší ani vlhké deštivé počasí, na které reaguje nadměrným opadáváním květů. Deštivé počasí škodí i při dozrávání, kdy hrozny praskají a hnijí. Jejím největším nepřítelem je hmyz a ptáci. Nabodávají bobule už v začátečním stádiu zralosti a když nejsou bobule chráněné, dokáží ho během dvou až tří dní úplně zničit. Jeho muškátové aroma je pro hmyz mimořádně přitažlivé. Z houbových chorob je to peronospóra, proti které je potřeba vykonat systematickou ochranu. Jemné listy této odrůdy jsou chorobou dost infikované. Je i velmi náchylná na infekci moučnatky a na botrytis , které hlavně ve vlhkých měsících způsobují velké škody. Postihují ji i virové choroby, roncet a svinutka. Které negativně ovlivňují i její růstovou vitalitu. Pododrůdy a klony. Neboť při této odrůdě popsané, ale bylo by možné vybrat selekci, zejména rodivější klony. Popsané v literatuře Perla de Csaba rouge není pododrůdou této odrůdy, ale křížencem odrůd Mme. Jeane Mathiasz x Čabianská perla.

7.2.2.4 Hospodářská využitelnost odrůdy Tato biologicky velmi zajímavá odrůda má jen omezenou upotřebitelnost. Mimořádně brzký čas dozrávání, výbornou chuť hroznů a odolnost proti mrazům odsouvají

do

pozadí

kolísavou

rodivost,

nevhodnost

na

přepravu

a

nevyhnutelnost ochrany před ničením hroznů před hmyzem a ptáky. Navzdory tomu se s oblibou pěstuje a je rozšířená téměř ve všech vinohradech zejména v severních. I ve velkovýrobě by mohla najít své uplatnění tam, kde by se pěstovala v polích zabezpečujících vysokou úrodnost a zejména v blízkosti větších měst, aby ji nebylo třeba daleko přepravovat. Třídění hroznů této úrody je třeba vykonávat opatrně a starostlivě. Tato odrůda nemá zpracovatelskou hodnotu na víno. Překvašená vína rychle ztrácí svěžest a skutečné pitné jsou pouze ve formě burčáků. Pro dobré pěstovatele, kteří mají možnost hrozny chránit je tato odrůda vhodná i v extrémních klimatických podmínkách. Může se tvarovat na stěnách i pergolách.

74

7.2.2.5 Klimatické charakteristiky oblasti Nymburska Obr. č. 14: Teplotní a srážkové údaje pro oblast středních Čech

Zdroj: Rudloff, W.: World climates : with table sof climatic data and practical suggestions. vyd. 1, Stuttgart: 1984. ISBN 3-8047-0509-X.

Komentář: tabulka ukazuje na teploty ve vegetačním období neklesající pod hranici 10°C, což je d ůležité pro růst rostliny a následnou kvalitní sklizeň.

7.2.2.6 Význam pěstování révy vinné Na otázku, zda má pěstování révy vinné význam, bychom dostali jistě rozdílné odpovědi. Jednoznačně však můžeme říci, že hrozny a výrobky z nich mají ve výživě člověka důležité místo. Čerstvé hrozny jsou nejen pochoutkovým ovocem, ale také zdrojem cenných minerálních látek, cukrů, vitamínů A, C, B1, B2 a B

12.

Tyto uvedené látky obsahuje také mošt. Kromě toho obsahují hrozny a

mošt pektiny, které příznivě ovlivňují složení střevní mikroflóry, zlepšují funkci nervů a snižují obsah cholesterolu v krvi. Kyseliny, které hrozny obsahují, příznivě ovlivňují trávení a zvyšují chuť k jídlu. Známe jsou i léčivé účinky moštu u chorob žlučníku, jater a střev. Hrozny jsou cennou surovinou. Kromě moštu a vína se z hroznů vyrábějí nealkoholické nápoje, kompoty a jiné výrobky. Hroznové víno má ve výživě člověka též opodstatnění, pokud se rozumně používá. Obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín C a PP faktor. Z minerálních látek obsahuje draslík, hořčík, vápník, sodík, mangan, železo, měď a další. Důležité je vědět, že i ve víně se nachází nezanedbatelný podíl cukru, zejména sacharóza, glukóza a fruktóza. Kvašením moštu se jejich obsah snižuje, ale obliba vína se zbytkovým cukrem zaručuje, že tato složka vína má a bude mít i v budoucnu význam.

75

Dále se ve víně nacházejí tuky, mastné kyseliny a z monosacharidů arabinóza, xylóza a ramnóza. Vhodnost vína, jako doplňku ve výživě člověka, dokazuje také tabulka. Z tohoto pohledu je patrné, že pěstování révy vinné, pokud sleduje cíl doplnění jídelního lístku o chutné ovoce, popřípadě osvěžení douškem moštu nebo vína, má své opodstatnění. Tab. č. 5: Obsah vitamínů ve víně a denní potřeba jednotlivých vitamínů pro člověka

Vitamín Tiamin – B1 Riboflavin - B2 Pyridoxin - B6 Kobalamin - B12 Biotin - H Nikotinamid - PP Kyselina pantotenová Kyselina listová Mezoinzitol - l Kyselina askorbová

Obsah v vína v mg 10 - 150 10 - 200 0,2 - 0,8 0,05 - 0,15 1,95 - 2,15 0,3 - 9 0,81 - 1 2g - 0,43 100 - 800 5 - 30

litru Denní potřeba člověka v mg 2 3 5 1 10 15 10 0,2 0,5 - 1g 70

Zdroj:Braun J., Vanek G.: Pěstujeme vinnou révu. vyd. 1, Praha 1990, ISBN 80-209-0100-0

76

8 Závěr Účelem diplomové práce bylo zmapovat důležité vinařské oblasti světa. Popsat jejich ampelografické charakteristiky a způsoby využití produkce ve spotřebě obyvatelstva i v obchodních sférách. Zpracovaná data ze serveru FAOSTAT poukázala zejména při vytvoření kartografických názorně na důležitost určitých oblastí pěstování vinné révy. Pro sledované oblasti jsem vybral klimatické charakteristiky a uvádím je v přílohách. Z nich je patrná podobnost klimatu v produkčních oblastech vinné révy.

V kapitole zabývající se SSGV jsem vybral jednotlivé standardy, které jsou vhodné pro prezentaci vinné révy jako plodiny poukazující na vazby mezi fyzickou a socioekonomickou sférou společnosti. Došel jsem k názoru, že obsahují všechny potřebné informace a učitel zeměpisu je tedy může bez problémů použít. Využívají zároveň mezipředmětových vztahů, což je

při

dnešním trendu zaváděném do českého školství velmi výhodné .

Po hodnocení učebnic zeměpisu mohu konstatovat, že paleta učebních textů je u nás poměrně široká a to co jak do kvantita tak i do kvality. Na našem trhu jsou knihy takové, které se danému tématu nevěnují téměř vůbec nebo jen velmi okrajově. Jsou tu však i takoví autoři, kteří se vinné révě věnují dosti v detailu a zmiňují se o ní nejen v části věnované hospodářství – zemědělství, ale i jako o krajinotvorném prvku, či ekologické složce krajiny. Pokud bude chtít učitel využít učebnic zeměpisu pro prezentaci vinné révy ve výuce doporučují si vybranou učebnice prostudovat či využít jiných zdrojů.

Dále navrhuji po didaktické transformaci získaných poznatků způsob prezentace na ZŠ a uvádím návod na pěstování vinné révy žáky v místě školy. Uvádím vhodnou odrůdu pro oblast Nymburk. Tu jsem vybral podle ampelografických charakteristik získaných z meteorologických údajů pro výše zmíněnou oblast.

77

9 Seznam použité literatury 1) Blaha, J.: Réva vinná. vyd. 1, Praha: 1961. VA –D-02*10198. 2) Braun, J., Vanek G.: Pěstujeme vinnou révu. vyd. 1, Praha: 1990. ISBN 80209-0100-0. 3) Braun R. a kol.: Amerika zeměpis pro ZŠ .1. vyd. Praha: 1997. ISBN 80-7183090-9. 4) Demek, J. a kol.: Zeměpis pro 6. a 7. ročník ZŠ a nižší ročníky gymnázií planeta Země a její krajiny. 1. vyd. Praha: 1997. ISBN 80-85937-67-0. 5) Demek J. a kol.: Zeměpis pro 6. a 7. ZŠ – Zeměpis světadílů.1. vyd. Praha: 1998. ISBN 80-7235-003-X 6)Dvořák J. a kol.: Zeměpis 7 učebnice pro ZŠ a víceletá gymnázia.1. vyd. Plzeň: 2005. ISBN 80-7238-304-3. 7) Holeček M. a kol.: Česká republika zeměpis pro 8. a 9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia.1. vyd. Praha: 2001. ISBN 80-7168-769-3. 8) Hubáček,V.: Výroba révového vína. vyd. 1, Praha:1996. ISBN 80-211-075486. 9) Chalupa P. a kol.: Česká republika naše vlast - zeměpis pro ZŠ s výukou podle programu občanská škola a nižší ročníky víceletých gymnázií.1. vyd. Praha: 1996. ISBN 80-208-0398-X. 10) Jaroslav, P.: Pro lepší víno ke geologům. 21.století, 2006, č.5, s. 22-23, ISSN 1214-1097. 11) Kastner J. a kol.: Zeměpis naší vlasti – učebnice zeměpisu pro ZŠ 8. a 9. ročník a víceletá gymnázia.1. vyd. Praha: 1999. ISBN 80-86034-09-7. 12) Kraus, V.: Pěstujeme vinou révu. vyd. 1, Praha: 2003. ISBN 80-247-0562-1. 13) Kraus, V.: Vinohradnictví. vyd. 1, Praha: 1993. ISBN 80-13-0129-5. 14) Kraus V. a kol.: Rukověť vinaře . 1 vyd. Praha: 2004. ISBN 80-209-0327-5. 15) kol. autorů: Geographic Education Standards Project. Geography for life: National Geography Standards 1994. Washington, DC:1994. 16) Pospíšilová, D.: Ampelografia ČSSR. vyd. 1, Bratislava: 1981. 301-04-43. 17) Priewe, J.: Vína Nového světa. vyd. 1, Praha: 2003. ISBN 80-242-0981-0. 18) Rudloff, W.: World climates : with table sof climatic data and practical suggestions. vyd. 1, Stuttgart: 1984. ISBN 3-8047-0509-X.

78

19) Voženílek V. a kol.: Zeměpis 4 Česká republika.1. vyd. Olomouc: 2002. ISBN 80-7230-117-9. 20)Walton, S.: Ilustrovaná encyklopedie víno. vyd. 1, Praha: 2002. ISBN 807237-510-5.

Inernetové odkazy:

1) Svět vína [online] poslední revize 2003 [cit. z 20.4. 2006] Dostupné z 2) Food info [online] poslední revize neuvedena [cit. z 10.5. 2006] . 3) Klimadiagramme [online] poslední revize 10.10. 2005 [cit. 10.5. 2006] 4) FAO [online] poslední revize duben 2006 [cit. 20.4. 2006] Dostupné z 5) Novinky [online] poslední revize 2006 [cit. 20.4. 2006] Dostupné z 6) Bezpečnost potravin [online] poslední revize 2006 [cit. 10.5. 2006] Dostupné z

79

10 Seznam Příloh Příloha č. 1: Data o produkci vinných hroznů Příloha č. 2: Fenofáze Příloha č. 3: Vinná réva od A do Z Příloha č. 4: Klimatické charakteristiky vybraných oblastí Příloha č. 5: Fotografická dokumentace Všechlapy Příloha č. 6: Mapa Rozšíření révy ve třetihorách Příloha č. 7: Mapa Produkce vinných hroznů Příloha č. 8: Mapa Export /import vinných hroznů Příloha č. 9: Pojmová mapa

80

Příloha č.1 : Data o produkci vinných hroznů Obr. č. 1: Porovnání objemu exportní produkce deseti největších světových vývozců za rok 2004

Největší exportéři vinných hroznů světa mil. t/rok 2004 Chile 7

9

10

Italy

5 4

7

USA

69

Netherlands

14

Spain Uzbekistan Belgium 39

Greece

47

Argentina India Zdroj:

Obr. č. 2: Porovnání objemu exportní produkce deseti největších dovozců za rok 2004

Největší importéři vinných hroznů světa za rok 2004

Země

USA Germany Russina Fedaration United Kingdom Canada Netherlands France Belgium China Poland

0

10

20

30

40

50

mil. t Zdroj:

81

Obr. č. 3: Porovnání objemu produkce států s ročním výnosem hroznů nad 100 mil t za roky 2004 a 2005

Země s produkcí vinných hroznů nad 100 mil. tun ročně za období 2004 a 2005 Portugal Germany India Greece

2005

Romania Egypt Brazil South Africa

Rok

Chile Australia Argentina Iran, Islamic Rep of Turkey

2004

China United States of America Spain France Italy

0

200

400

600

800

1 000

mil. t Zdroj:

Obr. č. 4: Porovnání světových top ten producentů hroznů za rok 2005

Největší producenti vinných hroznů světa za rok 2005 1 000

mil. t

800 600 400 200 0

mil.t

Italy

France

Spain

USA

China

Turkey

Iran

Argentina

Australia

Chile

869

754

729

565

553

350

280

237

201

190

Země Zdroj:

82

Příloha č. 2: Fenofáze vinné révy

2 – Pučení (rašení) – bílý pučík. Po nalití 0 – Vegetační odpočinek. Zimní pučíky (očka)

jsou

uzavřené,

podle

odrůd

hrotité až zaokrouhlené, světlohnědé až tmavohnědé. podmínkách

V

našich

období

klimatických vegetačního

zimného

pučíku

probíhá

jeho

zvětšování, obalové šupiny se otevírají a mezi „vatičkou“ je sotva znatelný zelený listový zárodek. U nás

s pravidla, asi

10. – 20. března.

odpočinku trvá zhruba do konce březen, začátku dubna.

3 – Délka letorostů 60 – 80 cm. Zárodky okvětí se zvětšují, jednotlivé kvítky jsou 1 – Slzení. Začátek proudění mízy na

v

jar. Nadzemní části keře se naplňují

fenofázy dosahuje vinná réva v našich

vodou. Při obnovení řezu nejméně 1-2

podmínkách v průměru od 20. – 31.

cm od zimního řezu s řezná plocha

května.

nich

ještě

hustě

stlačené.

Této

zarosí, vytvoří s na ní hruškovitá kapka exsudátu, t.j. slza z proudící mízy. V našich podmínkách to bývá v dubnu.

83

4 – Před kvetením. Na květním lůžku a uvolňují první květní čepičky. V našich

6 – Odkvetení. Čepičky odpadli z 80 -

podmínkách to bývá začátek června.

90% kvítků. V našich podmínkách to bývá obyčejně 15. – 20. června.

5 – Kvetení. Čepičky odpadli z 50% kvetení. U nás to bývá asi 5. – 15. června. 7 – Velikost hrášku. Bobule mají velikost hrášku.

Střapce

se

obtěžkávají

a

zvětšují. V našich podmínkách to bývá asi od 15. července až do konce června.

84

8 – Začátek utváření střapců. Bobule

9 – Změknutí. Začíná dozrávání. Bobule

ještě nedosahují své plné

velikosti,

dosáhli svojí velikosti, měknou, stávají

střapec ještě není uzavřený. U nás tato

se světlejšími, začínají se barvit. V

fenofáze s pravidla nastává asi 20.

našich podmínkách to bývá s pravidla po

července až 10. srpna.

10. srpnu. (Zdroj:Braun J., Vanek G.: Pěstujeme vinnou révu. vyd. 1, Praha 1990, ISBN 80-209-0100-0)

85

Příloha č. 3: Vinná réva od A do Z Alkoholizované víno je víno s přídavkem čistého lihu nebo vinného destilátu Buketní víno je víno bohaté na aromatické látky Dezertní víno dolihované a přicukřené víno Drsné víno víno s vysokým obsahem látek způsobující drsnou chuť, jako chlorofyl ze stopek hroznů, nebo zpracovaných hroznů nezralých Druhák vzniká macerací matolin ve vodě s přídavkem řepného cukru Fádní víno víno s nižším obsahem kyselin, pozbývá charakteristickou odrůdovou chuť a vůni Impregnované víno víno uměle dosycené oxidem uhličitým, tzv. víno perlivé Jemné víno víno s jemnou vůní a jemnou vyváženou chutí Kabinetní víno víno vyrobené z hroznů, které dosáhly vyšší přírodní cukernatosti – 19 až 21 stupňů přírodní cukernatosti Kořeněné víno je v podstatě dezertní víno s přídavkem macerátu aromatických rostlin, jako například pelyňku, máty peprné, koriandru, skořice a dalších Krátké víno víno zanechávající krátkodobý čichový a chuťový vjem Kvasničná příchuť vyskytuje se u vína, které dlouho leží na kvasnicích, které se ve víně rozkládají Lahvové víno stabilizované, neadjustované víno Lehké víno víno s nižším obsahem alkoholu a extraktu Likérové víno je sladké přírodní víno s vysokým obsahem alkoholu s případným přídavkem macerátu z hrozinek, fíků a podobně. Jedná se o Malagu, Marsalu, Portské víno, Madeiru a jiné Matoliny jsou to nevyužité části hroznu (třapiny, stopky a slupky), které zůstanou po vylisování Mladé víno je vykvašený hroznový mošt Mošt hroznová šťáva, lisováním oddělena od slupky a dužniny Moštové hrozny hrozny odrůd povolených ke zpracování na mošty a víno Odrůdové víno je vyrobeno z hroznů moštových odrůd Ohnivé víno víno s vysokým obsahem alkoholu, alkohol však nepotlačuje ostatní složky vína Panenské víno vyrobeno z první sklizně hroznů nově vysázeného vinohradu Perlivé víno víno uměle dosycené oxidem uhličitým

86

Plné víno víno se zbytkovým cukrem a vysokým obsahem extraktu Přesířené víno víno, u kterého bylo delší dobu používáno vyšších dávek SO2 Přírodní víno víno, vyrobené z hroznů révy vinné, bez použití řepného cukru Rmut jsou odzrněné a vylisované hrozny révy vinné Samotok vykvašený mošt získaný samospádem, nebylo použito tlaku, jako přilisování Scelování vín mísení dvou nebo více odrůdových vín, za účelem zlepšení kvality a stabilních charakterových vlastností Stálé víno víno, které ani po delší době nemění svůj charakter Stolní víno víno běžné jakosti, určené pro rychlou spotřebu Suché víno víno s minimálním množstvím zbytkového cukru – max. 4g/ litr Sudové víno neškolené víno, uchováváno v sudech Školení vína technologické operace vedoucí k požadované jakosti a stabilitě vína Šumivé víno přírodní víno, které bylo podrobeno sekundárnímu kvašení v láhvi Tělnaté víno víno s vysokým obsahem extraktu Těžké víno víno silně alkoholické s vysokým obsahem extraktu a zbytkovým cukrem. Travnaté víno víno s příchutí po trávě – vzniká vylouhováním chlorofylu a tříslovin ze stopek, třapin a nezralých hroznů Typové víno je vyrobeno z několika odrůd révy vinné, které jsou pěstovány v témže regionu, obce nebo trati Vinné kvasnice vinné kvasinky, které po odumření klesají na dno kvasné nádoby Vinný destilát vzniká destilací vína nebo vinných kvasnic Vrtkavé víno víno s nestálými buketními a chuťovými složkami Vyškolené víno víno, u kterého byla dosažena požadovaná jakost a stabilita, je připraveno k lahvování Vznešené víno víno z hroznů vyšší jakosti jako například Rulandské šedé, Chardonnay, Sauvignon a Tramín. Známkové víno pro dosažení stálé kvality a charakteru vína se vyrábí scelením dvou či více odrůdových vín. Zoxidované víno víno, které bylo vystaveno vzduchu a bylo nesprávně ošetřováno SO2, víno získává vyšší barevnou intenzitu

87

Příloha: č. 4 : Klimatické charakteristiky Obr. č.1: Klimatické charakteristiky vybraných oblastí pěstování révy vinné Jižní polokoule

Zdroj: Rudloff, W.: World climates : with table sof climatic data and practical suggestions. vyd. 1, Stuttgart: 1984. ISBN 3-8047-0509-X.

88

Obr. č. 2: Klimatické charakteristiky vybraných oblastí pěstování révy vinné Severní polokoule

Zdroj: Rudloff, W.: World climates : with table sof climatic data and practical suggestions. vyd. 1, Stuttgart: 1984. ISBN 3-8047-0509-X.

89

Obr. č. 3: Köpennova klasifikace klimatických oblastí

. Zdroj: Rudloff, W.: World climates : with table sof climatic data and practical suggestions. vyd. 1, Stuttgart: 1984. ISBN 3-8047-0509-X.

90

Příloha č.5 : Fotodokumentace Obr.č.1: Období vegetačního klidu

Pramen: Foto autor

Obr. č.2: Očko /Všechlapy 20.4. 2006/

Pramen: Foto autor

91

Obr. č.3: Pučení /Všechlapy 1.5. 2006/

Pramen: Foto autor

Obr. č.4: Kvetení /Všechlapy 13.5. 2006/

Pramen: Foto autor

92

Obr. č. 5: Dvouleté dřevo, jednoleté dřevo, letorost /Všechlapy 13.5. 2006/

Pramen: Foto autor

Obr. č.6: Stanoviště růstu sledovaných rostlin s orientací na jih

Pramen: Foto autor

93

Příloha č. 6

94

Příloha č. 7

95

Příloha č. 8

96

Příloha č.9: Pojmová mapa

ROČNÍ CHOD TEPLOT

SRÁŽKY

SLUNCE

KLIMA EXPOZICE TERÉNU

KULTURA

VINNÁ RÉVA a ČLOVĚK

ZDRAVÍ

LIDSKÁ PRÁCE

VÝŽIVA OBCHOD

GEOLOGIE PODLOŽÍ

PŮDA

97