5. ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH ČR

R-T&A

5.

Úvodní národní inventura POPs v ČR Výroba, použití, odpady, emisní inventura

ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH ČR

5.1 Úvod Jedním z důležitých nástrojů pro zastavení nebo alespoň zpomalení zhoršování životního prostředí je poznání skutečného stavu, tj. nejen objektivní zjištění aktuálního znečištění, ale také hledání zdrojů podílejících se na znečišťování a hledání postupů k jeho omezení. Přípravnou fází pro aplikaci nástrojů ke snižování atmosférických emisí je detailní identifikace zdrojů znečišťování, popis technologií a vymezení jejich závažnosti v rámci celkové emisní bilance. Tyto kroky jsou nezbytnou součástí procesu nazývaného „inventarizace emisí a zdrojů znečišťování“. Mezinárodní programy zaměřené na ochranu ovzduší (např. projekt CORINAIR, projekt CAFE, úmluva CLRTAP vč. protokolů k jednotlivým znečišťujícím látkám a také Stockholmská úmluva) kladou na provedení inventury zdrojů a odhad emisní zátěže velký důraz. Článek 11 Stockholmské úmluvy uvádí požadavky na výzkum, vývoj a monitoring. Mezi těmito požadavky je uveden také monitoring zdrojů a úniků do životního prostředí. Text kapitoly 5. ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH ČR je zaměřen právě na specifický monitoring emisí POPs do ovzduší, vymezení zdrojů znečišťování, jejich popis a odhad produkovaných emisí. Existence významnějších atmosférických emisí POPs v ČR je dána především následujícími dvěma faktory - Česká Republika je zemí s poměrně rozvinutým průmyslovým sektorem a tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů je tvořena z více než 50 % tuhými palivy. Tyto dva základní údaje dávají předpoklad existence významných zdrojů emisí POPs a ve srovnání se zeměmi s odlišnou skladbou spotřeby paliv také předpoklad poměrně významného potenciálu emitovaného množství. K těmto faktorům je nezbytné přidat nedostačující úroveň ekologického povědomí nejen obyvatelstva, ale také středního managementu. Důsledkem toho je stav, který v mnoha případech nevede k zabránění či omezení emisí škodlivin do ovzduší, ale spíše k jejich zbytečnému navyšování. Ilustrativní údaje dokumentující strukturu hospodářství a průmyslu v ČR (stav k r. 2000) ukazují tabulky (5-1 a 5-2) a grafy (obrázky 5-1 a 5-2) [1]. Významné atmosférické emise POPs v ČR jsou spojeny se spalováním paliv. Zejména se jedná o spalování pro čistě energetické účely, jako je výroba elektrické energie a tepla, včetně vytápění domácností. Významný podíl má však také spotřeba paliva při průmyslových procesech, ať už k přímým ohřevům, u kterých dochází ke kontaktu spalin se surovinou nebo výrobkem, nebo k nepřímým, kde jsou spaliny vypouštěny odděleně od emisí pocházejících z vlastního výrobního procesu. K těm prvním patří např. zpracování nerostných surovin, zpracování kovů, chemický průmysl, k těm druhým pak zejména výroby anorganické a organické chemie. Další významná spotřeba paliva je spojena s chemicko-energetickým použitím, jako je např. spotřeba koksu při hutních výrobách. Podíl jednotlivých druhů paliv na primární spotřebě ukazuje tabulka 5-3 [1]. Podíl jednotlivých sektorů hospodářství na spotřebě paliv dokumentuje tabulka 5-4 [1], ze které vyplývá, že hlavním spotřebitelem energie je zpracovatelský průmysl. S nejvýznamnějším sektorem zpracovatelského průmyslu, odvětvím hutních výrob, souvisí také emise vznikající přímo v procesu tepelného zpracování kovů, tj. při primárních a sekundárních výrobách. A to zejména tehdy, jsou-li spojeny s využitím druhotných surovin, znečištěných např. látkami s obsahem chloru (nedostatečně tříděný kovový šrot). Významnost těchto výrob (aglomerace rud, sekundární výroby kovů) potvrzuje také členění kategorií uvedené ve Stockholmské úmluvě, a to jejich zařazením mezi hlavní zdroje emisí POPs.

II-81

R-T&A


Nepříliš příznivá situace je v ČR v sektoru vytápění domácností, kde je přes pokročilou plynofikaci provedenou zejména v první polovině devadesátých let stále významně zastoupeno spalování uhlí. Změny ve skladbě vytápění domácností v letech 1991 a 2001 ukazuje obrázek 5-3 [2]. Problematickou oblastí, která není zatím informačně dostatečně pokryta, je spoluspalování odpadů v domácnostech (ale i ve výrobní a komunální sféře) i v otevřených ohništích. S ukončením distribuce olovnatého benzínu od r. 2001 se naopak významněji snížily emise z provozu osobních aut. Tabulka 5-1: Národní účty – produkce podle odvětví NATIONAL ACCOUNTS

NÁRODNÍ ÚČTY Produkce podle odvětví OKEČ Output: by CZ-NACE

Current prices

běžné ceny 1999 Odvětví

mil. Kč CZK mil 4 617 910

Celkem

CZ-NACE

% 100,0 Total

v tom: A B

Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti v rámci rybolovu

158 898

C

Dobývání nerostných surovin

Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství

1 518

3,4 Agriculture, g, p hunting and forestry 0,0 farms, service activities incidental to fishing

57 773

1,3 Mining and quarrying

47 884

1,0

Mining and quarrying of energy producing materials

9 889

0,2

Mining and quarrying except energy producing materials

v tom:

D

CA

Dobývání energetických surovin

CB

Dobývání ostatních nerostných surovin

1 779 359

Zpracovatelský průmysl

38,5 Manufacturing

v tom:

279 207

6,0

Manufacture of food products; beverages and tobacco

Textilní a oděvní průmysl

92 307

2,0

Manufacture of textiles and textile products

DC

Kožedělný průmysl

13 754

0,3

Manufacture of leather and leather products

DD DE

Dřevozpracující průmysl

50 953

1,1

Manufacture of wood and wood products

2,0

Manufacture of pulp, paper and paper products; publishing and printing

0,9

Manufacture of coke, refined petroleum products and nuclear fuel

DA

Průmysl potravinářský a tabákový

DB

Papírenský a polygrafický průmysl, vydavatelské činnosti DF

Koksování, rafinérské zpracování ropy, výroba jaderných paliv, radioaktivních prvků a sloučenin

91 067

40 010

DG

Chemický a farmaceutický průmysl

105 078

2,3

Manufacture of chemicals, chemical products and man-made fibres

DH DI

Gumárenský a plastikářský průmysl

77 566

1,7

Manufacture of rubber and plastic products

Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot

99 513

2,2

Manufacture of other non-metallic mineral products

DJ

Výroba kovů a kovodělných výrobků

272 010

5,9

Manufacture of basic metals and fabricated metal product

DK

Výroba strojů a zařízení pro další výrobu

154 072

3,3

Manufacture of machinery and equipment n.e.c.

DL

Výroba elektrických a optických přístrojů

198 351

4,3

Manufacture of electrical and optical equipment

DM

Výroba dopravních prostředků

229 691

5,0

Manufacture of transport equipment

DN

Zpracovatelský průmysl jinde neuvedený

1,6

Manufacturing n.e.c.

75 780

E

Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody

242 767

F G

Stavebnictví

463 471

Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží

454 396

H

Pohostinství a ubytování

I

Doprava, skladování, pošty a telekomunikace

323 589

7,0 Transport, storage and communication

J K

Peněžnictví a pojišťovnictví

157 562

3,4 Financial intermediation

Činnosti v oblasti nemovitostí, pronajímání movitostí, služby pro podniky, výzkum a vývoj

L až Q

Ostatní

439 375 464 816

74 386

5,3 Electricity, gas and water supply 10,0 Construction

; p 9,8 vehicles, motorcycles and personal and 1,6 Hotels and restaurants

9,5 Real estate, renting and business activities 10,1 Other

II-82


R-T&A

Tabulka 5-2: Počty registrovaných subjektů podle převažující činnosti Organizační struktura národního hospodářství podle zařazení subjektů do institucionálních sektorů a převažující činnosti v roce 2000*) Organizational structure of the national economy: by businesses in sectors and principal activity, 2000*) Registrované subjekty celkem

Převažující činnost (kategorie a subkategorie odvětvové klasifikace ekonomických činností

Total number of businesses registered

A B

Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství

130 595

Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti v rámci rybolovu

588

C

Dobývání nerostných surovin

558

v tom:

D

CA

dobývání energetických surovin

114

CB

dobývání ostatních nerostných surovin

444 262 130

Zpracovatelský průmysl v tom: DA

průmysl potravinářský a tabákový

12 654

DB

textilní a oděvní průmysl

34 947

DC

kožedělný průmysl

DD DE

dřevozpracující průmysl

46 521

papírenský a polygrafický průmysl, vydavatelské činnosti

11 094

DF

koksování, rafinérské zpracování ropy, výroba jaderných paliv, radioaktivních prvků a sloučenin

DG

chemický a farmaceutický průmysl

DH DI

gumárenský a plastikářský průmysl průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot

10 509

DJ

výroba kovů a kovodělných výrobků

65 041

DK

výroba strojů a zařízení pro další výrobu

8 626

DL

výroba elektrických a optických přístrojů

39 011

2 277

24 4 180 3 951

DM

výroba dopravních prostředků

DN

zpracovatelský průmysl jinde neuvedený

1 395 21 900 1 281

E

Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody

F G

Stavebnictví

221 417

Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží

638 014

H

Pohostinství a ubytování

97 751

I

Doprava, skladování, pošty a telekomunikace

70 390

J K

Peněžnictví a pojišťovnictví , p výzkum a vývoj

L

Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení

11 559

M

Školství

23 998

N

Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti

O

Ostatní veřejné, sociální a osobní služby

P

Domácnosti zaměstnávající personál

Q

Exteritoriální organizace a spolky

j

Celkem *)

,

yp

p

y,

71 321 334 317

29 640 156 966 101 144 2 050 770

údaje z registru ekonomických subjektů podle stavu k 31.12. 2000

II-83


R-T&A

Obrázek 5-1: Produkce podle odvětví (kódy odpovídají členění uvedenému v Tabulce 5-2) P ro d u kce p o d le o d větví O Č u tp u t: b y C Z A 3% A B

B 0% K 10%

L až Q 10%

C D

C 1%

J 3%

E

D 39%

F G

I 7% H 2%

H I

E 5%

F 10%

J K

G 10%

L až Q

Obrázek 5-2: Produkce podle odvětví – zpracovatelský průmysl (kódy odpovídají členění uvedenému v Tabulce 5-2) Produkce podle odvětví OKEČ - zpracovatelský průmysl Output: by CZ-NACE - manufacturing DA

DB 5%

DN 4%

DM 13%

DA 16%

DC 1%

DL 11%

DK 9%

DD 3% DE 5% DJ 15%

DI 6%

DH 4%

DF 2% DG 6%

DB DC DD DE DF DG DH DI DJ DK DL DM DN

II-84

R-T&A


Tabulka 5-3: Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů v v metodice EIA Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů v metodice Total Primary Energy Supply IEA IEA Methodology TJ Černé uhlí koksovatelné Černé uhlí energetické Hnědé uhlí a lignit Brikety Koks Ostatní tuhá paliva Tuhá paliva celkem Ropa Propan a butan Benzin Motorová nafta Petrolej Lehký topný olej Těžký topný olej Ostatní kapalná paliva Kapalná paliva celkem Zemní plyn Svítiplyn Ostatní plynná paliva Plynná paliva celkem Jaderná energie Vodní energie Elektřina Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů celkem

2000 128 560 138 955 612 298 -3 698 -9 074 22 009 889 050 240 777 4 951 32 729 23 439 -6 123 -2 565 2 667 18 778 314 653 314 385 0 0 314 385 148 697 6 329 -36 061 1 637 053

Hard Coking Coal Hard Steam Coal Brown Coal + Lignite Brown Coal Briquettes Coke Wood / Wood Waste Total Solid Fuels Crude Oil LPG Gasoline Diesel Oil Kerosene Light Fuel Oil Residual Fuel Oil Other Oils Total Liquid Fuels Natural Gas Town Gas Other Gaseous Fuels Total Gaseous Fuels Primary Nuclear Heat Primary Hydroelectricity Electricity Total Primary Energy Supply

Tabulka 5-4: Souhrnná energetická bilance v metodice EIA

II-85


R-T&A

Souhrnná energetická bilance v metodice IEA TJ Přírodní zdroje

Supply and consumption - IEA 2000 1 240 429 Indigenous Production

Dovoz

735 758 Imports

Vývoz

-354 780 Exports

Změna zásob Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů Druhotné zdroje a přesuny Bilanční ztráta Spotřeba transformačních pochodů

15 645 Stock Changes 1 637 052 Total Primary Energy Supply -

Returns and Transfers 0 Statistical Differences

-505 365 Transformation Losses

Spotřeba při těžbě a vlastní spotřeba při výrobě elektřiny

-32 167 Transformation own Use

Ztráty v přenosu a rozvodu

-42 450 Distribution Losses

Konečná energetická spotřeba celkem

1 036 800 Total Final Consumption

z toho zpracovatelský průmysl

of which: 430 465 Construction

stavebnictví

18 626 Agriculture

zemědělství

30 153 Transport

doprava

157 749 Commerce and Public Services

obchod a služby

153 170 Residential

domácnosti

246 637

Neenergetické užití

20 270 Non-energy Use

Obrázek 5-3: Porovnání skladby vytápění domácností v letech 1991 a 2001

II-86

R-T&A


1991

LOKÁLNÍ OTOP PP 50%

DOMOVNÍ KOT. PLP 3%

DOMOVNÍ KOT. PP 18% DÁLKOVÝ OTOP 8%

2001

OSTATNÍ (EL., KOMB.) 3%

LOKÁLNÍ OTOP PLP 18%

LOKÁLNÍ OTOP PP 31%

DOMOVNÍ KOT. PLP 11%

DOMOVNÍ KOT. PP 9% DÁLKOVÝ OTOP 13%

LOKÁLNÍ OTOP PLP 31% OSTATNÍ (EL., KOMB.) 5%

PP- pevná paliva, PLP - plynná paliva

II-87

R-T&A


5.2 Skladba zdrojů atmosférických emisí POPs Podle přílohy C Stockholmské úmluvy jsou za hlavní zdroje emisí do životního prostředí považovány následující kategorie: příloha C, část II: Kategorie zdrojů – významné zdroje (a) spalovny odpadů včetně spoluspalování komunálních, nebezpečných nebo zdravotnických odpadů nebo čistírenských kalů; (b) cementářské pece spalující nebezpečný odpad; (c) výroba celulózy a papíru používající chlór nebo chemické látky uvolňující chlor pro bělení; (d) následující tepelné procesy v metalurgii: • • • •

druhotná výroba mědi; aglomerační zařízení v železářském a ocelářském průmyslu; druhotná výroba hliníku; druhotná výroba zinku.

Vedle zmíněných významných zdrojů uvádí Stockholmská úmluva jako potenciálně významné následující skupiny zdrojů: příloha C, část III: Kategorie zdrojů (a) (b) (c) (d) (e) (f)

otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek; tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II; domovní zdroje spalování; zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv; zařízení na spalování dřeva a další biomasy; speciální procesy chemické výroby, při kterých se samovolně vyvíjejí persistentní organické polutanty, zvláště při výrobě chlorfenolu a chloranilu; (g) krematoria; (h) provoz motorových vozidel, zejména při spalování olovnatého benzinu; (i) destrukce zvířecích zdechlin; (j) barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže; (k) šrotovací stroje pro zpracování vyřazených vozidel; (l) doutnání měděných kabelů; (m) rafinérie odpadních olejů. Situace v ČR z pohledu tohoto členění ukazuje, že ze skupin zdrojů uvedených v příloze C, části II je v současné době evidováno 65 spaloven nebezpečného odpadu, 3 spalovny komunálního odpadu a 4 cementárny, kterým bylo vydáno povolení ke spoluspalování odpadu. Ve výrobě papíru a celulózy má Česká republika dlouholetou tradici a v současnosti jsou zde provozovány dva velké závody se základní výrobou celulózy a papíru a 10 závodů s výrobou různých druhů papíru a lepenky a dalším zpracováním. Rovněž hutní průmysl je v ČR velmi rozvinutým odvětvím. Provozovány jsou dvě velkokapacitní aglomerace železné rudy pro výrobu surového železa a oceli (Vysoké pece Ostrava a TŽ Třinec). Odvětví barevné metalurgie v ČR je tvořeno velkým počtem technologií, protože prakticky každá společnost má unikátní výrobkový sortiment. V ČR není realizována žádná primární výroba z rud neželezných kovů a jedná se právě o druhotné (sekundární) výroby, které využívají dovezených surovin (kovy, slitiny) a dále pak kovových odpadů neželezných kovů a jejich slitin. Podle dostupných

II-88

R-T&A


informací je v ČR evidováno 5 druhotných výrob mědi, 16 druhotných výrob hliníku. Samostatná druhotná výroba zinku nebyla v ČR zjištěna. Uvedené výroby mohou být z pohledu emisí škodlivin POPs do atmosféry významné významné spíše z lokálního hlediska. Druhá skupina zdrojů zařazených v části III přílohy C Stockholmské úmluvy je daleko členitější a lze ji rozdělit na dvě charakteristické podskupiny. První podskupinu tvoří, podobně jako zdroje uvedené v části II, tzv. „řízené“ procesy, mezi něž lze zařadit tyto: (b) tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II; (d) zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv; (e) zařízení na spalování dřeva a další biomasy (konkrétní zdroje spalování dřeva a biomasy); (f) speciální procesy chemické výroby, při kterých se samovolně vyvíjejí persistentní organické polutanty, zvláště při výrobě chlorfenolu a chloranilu; (g) krematoria; (i) destrukce zvířecích zdechlin; (j) barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže; (m) rafinérie odpadních olejů. Druhou podskupinou tvoří procesy, které lze z důvodu fyzikální podstaty vzniku emisí, nebo z důvodu četnosti jejich výskytu, charakterizovat jako fugitivní: (a) otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek; (c) domovní zdroje spalování; (e) zařízení na spalování dřeva a další biomasy; (h) provoz motorových vozidel, zejména při spalování olovnatého benzinu; (k) šrotovací stroje pro zpracování vyřazených vozidel; (l) doutnání měděných kabelů. Informace o bodových zdrojích spadajících do první podskupiny lze charakterizovat podrobným výčtem provozovaných technologií a jejich parametrů, jakou u významných zdrojů uvedených v části II. Informace o zdrojích druhé skupiny jsou vzhledem k jejich četnosti nebo nesnadné identifikaci prezentovány aktivitními údaji s případným územním rozlišením, i když u některých kategorií lze rovněž zpracovat dílčí nebo úplný seznam konkrétních zdrojů.

5.3 Inventura atmosférických emisí v ČR Ochrana ovzduší před znečišťujícími látkami v ČR je zakotvena v zákoně o ovzduší č. 86/2002 Sb., který navazuje na původní zákon č. 309/1991 Sb. Upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a způsob omezování příčin a zmírňování následků znečišťování. Rovněž vymezuje práva a povinnosti ve státní správě ochrany ovzduší, kterou vykonávají Ministerstvo životního prostředí České republiky, Česká inspekce životního prostředí, územní orgány a další instituce. Vedle jiných činností mají tyto orgány za úkol provádět dozor nad dodržováním ustanovení právních předpisů a rozhodnutí, a mj. také kontrolovat u provozovatelů zdrojů vedení údajů o emisích znečišťujících látek a dalších souvisejících podkladových informací. Úkolem orgánů ochrany ovzduší je mj. zajistit shromažďování, evidenci a archivaci těchto údajů pro další využití, např. pro ověřování výše vypočtených poplatků za znečišťování ovzduší, ale také pro potřeby zjišťování celkového množství jednotlivých škodlivin vypouštěných do ovzduší, t.j. k provádění emisních bilancí. Podrobné technické údaje o spalovacích a technologických zařízeních a podklady pro provádění emisních inventur jsou obsaženy v tzv. Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší - REZZO.

II-89

R-T&A


Stacionární zdroje znečišťování ovzduší jsou z hlediska velikosti, typu a závažnosti vlivu na životní prostředí rozděleny podle nové legislativy na čtyři základní skupiny, zatím evidované ve třech samostatných subsystémech. Jejich členění a popis podle zákona č. 309/1991 Sb. ukazuje následující tabulka 5-5. Tabulka 5-5: Kategorizace stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Druh zdroje

Zvláště velké a velké zdroje znečišťování

Střední zdroje znečišťování

Malé zdroje znečišťování

Databáze

REZZO 1

REZZO 2

REZZO 3

stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů

stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek

stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší

charakter zdroje

bodový zdroj

bodový zdroj

plošné zdroje

způsob evidence

zdroje jednotlivě sledované zdroje jednotlivě sledované

obsahuje

zdroje hromadně sledované

Samostatnou kategorii registru tvoří mobilní zdroje REZZO 4 sledované liniově (silniční doprava na úsecích zahrnutých do sčítání dopravy) a plošně na úrovni okresů (ostatní mobilní zdroje). Počátek sběru údajů o emisích škodlivin a základních technických údajů o zdrojích znečišťování ovzduší je z historického hlediska položen na konec sedmdesátých let. Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší REZZO byl zaveden v tehdejší ČSSR od roku 1979 v celostátním provozním měřítku. REZZO byl postaven jako systém podrobné a úplné inventarizace zdrojů znečišťování ovzduší a evidence druhů a množství emisí znečišťujících látek do ovzduší. Tento nový systém nahradil do té doby používané způsoby evidence technických údajů o zdrojích a emisích na bývalém MLVH, ČTIO a ŠTIO SSR. REZZO byl rovněž součástí Informačního systému o území (ISÚ). Stacionární zdroje znečišťování ovzduší byly, stejně jako v současnosti, rozděleny podle instalovaného tepelného výkonu na REZZO 1 a REZZO 2 (sledovány jednotlivě) a REZZO 3 (hromadné sledování). Zvláště se pak sledovaly vybrané skupiny mobilních zdrojů v REZZO 4. První sběr dat REZZO 1 byl proveden a vyhodnocen za rok 1980, dále po některých úpravách v r. 1982, 1984 a pak byl již prováděn pravidelně každoročně. Údaje REZZO 2 – 4 byly od poloviny osmdesátých let až do poloviny devadesátých let aktualizovány v pětiletých cyklech. V současnosti jsou, stejně jako údaje REZZO 1, aktualizovány každoročně. Správou databáze REZZO l bylo administrativně pověřeno Povodí Ohře. Od r. 1993 byla správa databáze REZZO kompletně převedena na ČHMÚ, oddělení emisí a zdrojů. Z individuálně vykazovaných údajů REZZO 1 a REZZO 2 a z vypočtených údajů o emisích z malých a mobilních zdrojů je sestavována emisní bilance ČR. Od roku 1980, kdy byla bilance založena na nově vytvořeném systému sběru dat - REZZO, došlo k podstatnému snížení emisí a prokazatelnému zlepšení stavu ovzduší v ČR. V souvislosti s legislativními změnami zavedenými Zákonem o ovzduší č. 309/1991 Sb. a následnými prováděcími předpisy byla do 31. 12. 1998 většina velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší uvedena do souladu s limity na ochranu ovzduší. To se projevilo výrazným zlepšením stavu ovzduší a mírnějšími průběhy inverzních situací zejména od topné sezóny 1997/98 do současnosti. Situace je samozřejmě v různých lokalitách odlišná. Mezi emisně nejzatíženější patří stále oblast Podkrušnohoří, Prahy a Ostravska. V řadě obcí také doposud II-90

R-T&A


přetrvávají problémy s emisemi z lokálních zdrojů a z prudce narůstající silniční dopravy. Vývoj množství emisí hlavních znečišťujících látek od r. 1990 ukazuje obrázek 5-4 [2]. Na některých místech ČR dochází k překračování předepsaných imisních limitů, mj. také pro benzo(a)pyren, který je podle nově platné legislativy jedinou škodlivinou spadající mezi POPs se stanoveným imisním limitem (viz obrázek 5-5) [2]. Na snížení množství emisí se podílely vedle hospodářských změn zejména postupná obměna palivové základny, modernizace technologií a instalace zařízení pro snížení emisí, vynucené uplatňováním emisních limitů. Investice do plošné plynofikace menších obcí s dotacemi ze SFŽP a z výnosů malé privatizace se podílely na snížení emisí zejména ze středních a malých spalovacích zdrojů komunálního sféry a z vytápění domácností. U mobilních zdrojů je nárůst přepravních výkonů kompenzován postupující obměnou vozového parku, zejména u osobních vozidel. Tím by mělo dojít v blízké době ke stagnaci a následnému snižování produkce emisí z mobilních zdrojů. Český hydrometeorologický ústav připravuje pro národní i mezinárodní inventarizaci emisí pravidelnou každoroční emisní bilanci pro jednotlivé kategorie zdrojů REZZO 1 – 4 za celou ČR a také v územním členění na jednotlivé kraje a okresy. Tyto informace jsou dostupné na internetových stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz). Vedle hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý) jsou u bodově sledovaných zdrojů zjišťovány také další emise, pocházející z technologických procesů - amoniak, sirovodík, sirouhlík, těžké kovy, jednotlivé organické sloučeniny, atd. Bilance dalších mezinárodně vykazovaných emisí - těkavých organických sloučenin (VOCs), těžkých kovů (TK) a perzistentních organických látek (POPs) - jsou prováděny výpočtem z příslušných aktivitních údajů (výroby, dovozu a spotřeb rozpouštědel a nátěrových hmot, spotřeb paliv a pohonných hmot, množství spálených odpadů, statistických údajů o produkci vybraných technologií, apod.) a příslušných emisních faktorů, získaných z realizovaných měření na jednotlivých zdrojích, popř. z literatury. Tyto emise jsou bilancovány především na celorepublikové úrovni, pro modelování však již byly připraveny také dílčí inventury pro jednotlivé zdroje nebo části území. Obrázek 5-5: Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2001 (ČHMÚ)

II-91


R-T&A

Obrázek 5-4: Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek v období let 1980 až 2001.

1 267

TL 1980

640

TL 1990

448

TL 1993

202 127

TL 1995 TL 1997

66 57 55

TL 1999 TL 2000 TL 2001

2 257

SO2 1980

1 881

SO2 1990

1 424

SO2 1993

1 089

SO2 1995

697

SO2 1997 SO2 1999

268

SO2 2000

264 263

SO2 2001

937

NOx 1980

531

NOx 1990

429 366

NOx 1993 NOx 1995

349 313

NOx 1997 NOx 1999

321 337

NOx 2000 NOx 2001

894

CO 1980

1 012 1 103 999

CO 1990 CO 1993 CO 1995

944

CO 1997

716

CO 1999

648 657

CO 2000 CO 2001

VOC 1980

441

VOC 1990

346 292

VOC 1993 VOC 1995

277 234

VOC 1997 VOC 1999

227 222

VOC 2000 VOC 2001

0

500

1 000

1 500

2 000

2 500

celkové emise v 1000 t/rok

II-92

R-T&A


5.4 Popis zdrojů atmosférických emisí v ČR 5.4.1 Úvod Sjednocení popisu jednotlivých zdrojů a jejich kategorií má velký význam pro provedení emisní inventury. Mezi důležité údaje patří samozřejmě jednoznačná identifikace jednotlivých kategorií a skupin zdrojů, společná charakteristika používaných paliv a surovin, jednotná klasifikace výrobků a shodně vykazované údaje o jednotlivých znečišťujících látkách a jejich skupinách. Příkladem takové jednotné struktury pro popis zdrojů znečišťování ovzduší je EMEP/CORINAIR Emission Inventory Guidebook [3]. Tento dokument, který je v současnosti zpracován již ve třetí verzi pro UNECE Task Force on Emission Inventories and Projections (http://reports.eea.eu.int/EMEPCORINAIR3/en/), má obsáhlou strukturu sestávající z následujících kapitol: SNAP: šestimístný kód určující subkategorii zdroje NÁZEV: 1. ZAHRNUTÉ AKTIVITY 2. PŘÍSPĚVEK K CELKOVÝM EMISÍM 3. OBECNÉ 3.1. Popis 3.2. Definice 3.3. Metodologie 3.4. Emise/Snižování emisí 4. JEDNODUŠŠÍ METODIKA 5. DETAILNÍ METODIKA 6. VÝZNAMNÉ STATISTIKY 7. KRITERIA BODOVÝCH ZDROJŮ 8. EMISNÍ FAKTORY, KÓDY KVALITY A ODKAZY 9. ZASTOUPENÍ SLOŽEK 10. ODHADY NEJISTOT 11. CHYBĚJÍCÍ ASPEKTY/HLAVNÍ OBLASTI PRO ZDOKONALENÍ ZVOLENÉ METODIKY 12. KRITERIA ÚZEMNÍ DISAGREGACE PRO PLOŠNÉ ZDROJE 13. KRITERIA ČASOVÉHO ROZLOŽENÍ 14. DOPLŇUJÍCÍ POZNÁMKY 15. DODATKOVÉ DOKUMENTY 16. VERIFIKACE 17. ODKAZY 18. BIBLIOGRAFIE 19. VYDÁNÍ VERZE, DATUM A ZDROJ Pro sestavení přehledu zdrojů atmosférických emisí POPs v ČR je využita kategorizace emisí vytvořená pro Selected Nomenclature for Air Pollution (SNAP) a používaná právě v Emission Inventory Guidebook. Jednotlivé položky této kategorizace jsou do určité míry srovnatelné s členěním jiných kategorizací, používaných v rámci mezinárodních aktivit, jako jsou např. Protokoly k CLRTAP o emisích TK a emisích POPs nebo Stockholmská úmluva. Struktura kategorií zdrojů SNAP je členěna na 11 hlavních kapitol, více než 70 kategorií a cca 450 subkategorií. Přeskupením jednotlivých subkategorií byla v letech 2000 – 2001 vytvořena nová

II-93

R-T&A


kategorizace NFR (Nomenclature For Reporting), jejíž formát je blízký kategorizaci používané pro reporting emisí skleníkových plynů CRF (Common Reporting Format). Členění kategorií NFR a jejich kódové označení podle „Guidelines for estimating and reporting emission data“ uvádí tabulka 5-6 [4]. Tabulka 5-6: Členění kategorizace NFR Kódy a názevy kategorií 1 A 1 a Public Electricity and Heat Production 1 A 1 b Petroleum refining 1 A 1 c Manufacture of Solid Fuels and Other Energy Industries 1 A 2 Manufacturing Industries and Construction 1 A 2 a Iron and Steel 1 A 2 b Non-ferrous Metals 1 A 2 c Chemicals 1 A 2 d Pulp, Paper and Print 1 A 2 e Food Processing, Beverages and Tobacco 1 A 2 f Other (Please specify in a covering note) 1 A 3 a ii (i) Civil Aviation (Domestic, LTO) 1 A 3 a ii (ii) Civil Aviation (Domestic, Cruise) 1 A 3 b Road Transportation 1A3bi

R.T., Passenger cars

1 A 3 b ii

R.T., Light duty vehicles

1 A 3 b iii R.T., Heavy duty vehicles 1 A 3 b iv R.T., Mopeds & Motorcycles 1A3bv

R.T., Gasoline evaporation

1 A 3 b vi R.T., Automobile tyre and brake wear 1 A 3 b vii R.T., Automobile road abrasion 1 A 3 c Railways 1 A 3 d ii National Navigation 1 A 3 e Other (Please specify in a covering note) 1 A 3 e i Pipeline compressors 1 A 3 e ii Other mobile sources and machinery 1 A 4 a Commercial / Institutional 1 A 4 b Residential 1 A 4 b i Residential plants 1 A 4 b ii Household and gardening (mobile) 1 A 4 c Agriculture / Forestry / Fishing 1 A 4 c i Stationary 1 A 4 c ii Off-road Vehicles and Other Machinery 1A 4 c iii National Fishing 1 A 5 a Other, Stationary (including Military)

II-94

R-T&A


1 A 5 b Other, Mobile (Including military) 1B1 Fugitive Emissions from Solid Fuels 1 B 1 a Coal Mining and Handling 1 B 1 b Solid fuel transformation 1 B 1 c Other (Please specify in a covering note) 1 B 2 Oil and natural gas 1 B 2 a Oil 1 B 2 a i Exploration Production, Transport 1 B 2 a iv Refining / Storage 1 B 2 a v Distribution of oil products 1 B 2 a vi Other 1 B 2 b Natural gas 1 B 2 c Venting and flaring 2 A MINERAL PRODUCTS (b) 2 A 1 Cement Production 2 A 2 Lime Production 2 A 3 Limestone and Dolomite Use 2 A 4 Soda Ash Production and use 2 A 5 Asphalt Roofing 2 A 6 Road Paving with Asphalt 2 A 7 Other including Non Fuel Mining & Construction (Please specify in a covering note) 2 B CHEMICAL INDUSTRY 2 B 1 Ammonia Production 2 B 2 Nitric Acid Production 2 B 3 Adipic Acid Production 2 B 4 Carbide Production 2 B 5 Other (Please specify in a covering note) 2 C METAL PRODUCTION 2 D OTHER PRODUCTION (b) 2 D 1 Pulp and Paper 2 D 2 Food and Drink 2 G OTHER (Please specify in a covering note) 3 A PAINT APPLICATION 3 B DEGREASING AND DRY CLEANING 3 C CHEMICAL PRODUCTS, MANUFACTURE AND PROCESSING 3 D OTHER including products containing HMs and POPs (Please specify in a covering note) 4 B MANURE MANAGEMENT (c) 4 B 1 Cattle 4 B 1 a Dairy

II-95

R-T&A


4 B 1 b Non-Dairy 4 B 2 Buffalo 4 B 3 Sheep 4 B 4 Goats 4 B 5 Camels and Llamas 4 B 6 Horses 4 B 7 Mules and Asses 4 B 8 Swine 4 B 9 Poultry 4 B 13 Other 4 C RICE CULTIVATION 4 D AGRICULTURAL SOILS 4 D 1 Direct Soil Emission 4 F FIELD BURNING OF AGRICULTURAL WASTES 4 G OTHER (d) 5 B FOREST AND GRASSLAND CONVERSION 6 A SOLID WASTE DISPOSAL ON LAND 6 B WASTE-WATER HANDLING 6 C WASTE INCINERATION (e) 6 D OTHER WASTE (f) 7 OTHER

Pro popis a hodnocení zdrojů sledovaných v rámci Stockholmské úmluvy je vhodnější původní členění podle základní nomenklatury SNAP. Stručná charakteristika jednotlivých hlavních kapitol s uvedením výskytu na území ČR a hodnocením významnosti je uvedena v následujícím textu. SNAP 1: Combustion in energy and transformation industries – Spalovací procesy v energetice a transformace paliv Veřejné elektrárny a kombinovaná výroba tepla a elektrické energie, dálkové vytápění (teplárny), přeměna tuhých paliv na plynná, ropné rafinérie. Vlastní produkce elektřiny a tepla (pouze ve spojení s prodejem elektřiny a tepla) odehrávající se v tomto sektoru. Ostatní vlastní produkce elektřiny a tepla zde není uváděna. V ČR je provozováno 11 velkých veřejných elektráren a cca 60 dalších významných zdrojů vyrábějících teplo a elektrickou energii. Dále jsou v provozu dvě rafinérie ropy a jedna paroplynová elektrárna. Významné jsou zejména emise SO2, NOx a také CO, určitý podíl je s ohledem na značná množství spalovaných tuhých paliv také u emisí TK a POPs. SNAP 2: Non-industrial combustion plants – Neprůmyslová spalovací zařízení Výroba tepla v jiných než průmyslových sektorech, výroba a přeměny energie. Vlastní výroba elektřiny a tepla (pouze ve spojení s jejich prodejem), probíhající v tomto sektoru. V ČR je provozováno velké množství zdrojů zejména pro centrální zásobování teplem bytů a komunální sféry (cca 18 tisíc, z toho cca 800 významnějších). Do této kategorie je zahrnuto rovněž cca II-96

R-T&A


3 mil. domácností vytápěných buď lokálně nebo domovní kotelnou o výkonu pod 200 kW. Menší podíl zde mají emise SO2 a NOx, výrazný je však podíl emisí ze spalování tuhých paliv v domácnostech – tuhé znečišťující látky, CO, VOCs, TK a také POPs. SNAP 3: Combustion in manufacturing industry – Spalovací procesy ve zpracovatelském průmyslu Výroba tepla a výrobní procesy, které své nároky na teplo kryjí přímo spalováním (emise, které nevznikají spalováním, se vylučují). Je zahrnuta i kombinovaná výroba tepla a elektřiny a vlastní produkce elektřiny a tepla (pouze ve spojení s jejich prodejem) ze zdrojů, které přísluší průmyslovému odvětví. V ČR je provozováno cca 14 tisíc průmyslových zdrojů (cca 1000 významnějších) pro výrobu tepla a popř. elektrické energie a dále velké množství zdrojů (cca 400 významnějších), v nichž jsou spalována paliva jakou součást výrobních procesů. Podobně jako u SNAP 1 jsou zde významnější emise SO2, NOx a hlavně CO, významný podíl představují emise TK a POPs z procesů zpracování kovů a nerostných surovin. SNAP 4: Production processes – Výrobní procesy Pouze nespalovací procesy. Nároky na teplo jsou kryty v nespalovacím režimu, a to přímo z teplonosných médií. V ČR je provozováno několik tisíc technologií s emisemi z výrobních procesů (z toho cca 800 významnějších). Vedle emisí VOCs jsou zde významněji zastoupeny také emise tuhých znečišťujících látek z mechanických procesů a manipulací, doprovázejících řadu primárních a sekundárních výrob. SNAP 5: Extraction and distribution of fossil fuels and geothermal energy – Těžba a distribuce fosilních paliv a geotermální energie Zahrnuje těžbu a distribuci fosilních paliv a jejich primární zpracování, rovněž distribuci pohonných hmot. V ČR je těženo cca 50 mil. tun hnědého uhlí a cca 15 mil. tun černého uhlí. Dále je zde těžba cca 260 tis. tun ropy a cca 150 mil. m3 zemního plynu. Významněji jsou zastoupeny emise CH4 a VOCs z těžby a distribuce plynných a kapalných paliv, zastoupení mají rovněž emise tuhých znečišťujících látek z těžby a primárního zpracování tuhých paliv. SNAP 6: Solvent and other product use – Použití rozpouštědel a jiných produktů Použití organických rozpouštědel při aplikaci produktů, které je obsahují, jako činidla a ve výrobě a použití těchto produktů. Počty zdrojů se spotřebou rozpouštědel a přípravků, které je obsahují je odhadován na několik desítek tisíc (z toho cca 800 významnějších). Kategorie zahrnují až na výjimky pouze emise VOCs, jejich podíl na celkové emisi je významný. SNAP 7: Road transport – Silniční doprava Jezdící a parkující vozidla; tankování je zahrnuto v kap. 5. Jsou sledovány různé typy silničních vozidel.

II-97

R-T&A


Podle skladby motorových vozidel je velmi výrazné zastoupení emisí NOx a VOCs, důležité mohou být také emise TK a POPs. Primárními i sekundárními emisemi jsou velmi významné jemné částice prachu PM 10 a PM 2,5. SNAP 8: Other mobile sources and machinery – Ostatní mobilní zdroje a strojní zařízení Provoz letecké dopravy, lodí, traktorů, stavebních mechanizmů, zemědělských strojů, vozidel armády a dalších mobilních zařízení. Situace je podobná jako u SNAP 7, výrazněji mohou být zastoupeny emise částic a PAHs z provozu těžkých mechanismů. SNAP 9: Waste treatment and disposal – Nakládání s odpady a jejich likvidace Zahrnuje spalování odpadů se spotřebou i bez spotřeby tepla. Jestliže je některý odpad považován za odpovídající palivo, pak jeho spalování je zahrnuto do SNAP 1 až 3. Vlastní výroba elektřiny a tepla (pouze pro jejich prodej) náležející do tohoto sektoru je začleněna v této kapitole. Produkce odpadů v ČR je cca 40 mld. tun., spáleno bylo v r. 2001 cca 830 tis. tun. V ČR je evidováno 65 spaloven nebezpečných odpadů a 3 velké spalovny komunálních odpadů. V roce 2001 bylo provozováno 371 skládek, na nichž bylo uloženo celkem 26,8% odpadů z celkové produkce [5]. Největší pozornost je v této kapitole věnována tradičně emisím POPs (dioxiny) a TK, zmínit je možné také emise méně sledovaných škodlivin, jako je HCl, HF apod. SNAP 10: Agriculture - Zemědělství Neenergetické procesy při pěstování zemědělských plodin, chovu zvířat a pěstování lesních kultur. Zahrnuje vlivy antropogenní činnosti na zdroje CO2 a jejich úbytky. Zahrnuje otevřené spalování, zatímco otevřené spalování odpadů je vyloučeno (viz SNAP 9). Celková plocha zemědělské půdy v ČR je cca 3 mil. ha. K 31. 3. 2002 bylo evidováno cca 1,5 mil kusů skotu, 3,4 mil. kusů prasat a téměř 30 mil. drůbeže [1]. Zemědělská činnost a hlavně chovy hospodářských zvířat se podílejí výrazně na emisích NH3 (až 90 %) a také CH4. SNAP 11: Other sources and sinks – Ostatní zdroje Samovolné procesy bez kontroly lidí (metabolismus, rozklad, atd.). Kromě vulkánů nejsou zahrnuty emise CO2.

5.4.1 Popis hlavních kapitol a dalších významných kategorií SNAP 1, SNAP 2, SNAP 3.1 Výroba elektrické energie a tepla, neprůmyslová spalovací zařízení a spalování v průmyslu (část – kategorie 3.1) Skupina zahrnuje kategorie a subkategorie významné z hlediska vzniku emisí ve stacionárních zařízeních při spalování fosilních paliv. Jde o kategorie SNAP 1 - spalování v energetice a průmyslu transformace paliv, SNAP 2 - neprůmyslová spalovací zařízení a SNAP 3.1 - spalování v kotlích, plynových turbinách a stacionárních motorech v průmyslu. Zařazené kategorie zahrnují zdroje emisí z veřejné energetiky (v případě ČR jsou za veřejné elektrárny považovány elektrárny ČEZ, a.s. a Elektrárna Opatovice, a.s.), oblastních výtopen a tepláren, spalovacích zařízení rafinerií ropy, zařízení na transformaci tuhých paliv (včetně otopu koksárenských II-98

R-T&A


pecí a zařízení na zplyňování uhlí), energetická zařízení při těžbě uhlí, ropy a zemního plynu a jeho distribuci, spalovací zařízení komunální a podnikové energetiky (výtopny, podniková zařízení na výrobu tepla), domovní kotelny a lokální topeniště a také spalovací zařízení na výrobu tepla ve zpracovatelském (výrobním) průmyslu zahrnující spalování v kotlích, plynových turbinách a stacionárních motorech. Převažujícím palivem je zde hnědé energetické uhlí (s výjimkou oblasti Ostravska, kde je spalováno těžené černé uhlí), významnější podíl v komunální energetice má spalování zemního plynu. Kategorie zahrnuje zejména velká spalovací zařízení pro výrobu elektrické energie o tepelném výkonu 300 MW a výše. Hlavními zdroji této kategorie jsou elektrárny ČEZ (celkem 10 uhelných elektráren s instalovaným výkonem cca 6000 MWe). Do ochrany životního prostředí investoval ČEZ, a. s., do konce roku 2000 téměř 50 mld. Kč. Většina těchto prostředků byla vynaložena na dosažení souladu provozu uhelných elektráren s právními předpisy pro životní prostředí, přijatými v České republice počátkem 90. let 20. století. Výsledky, kterých tím ČEZ, a. s. v ochraně životního prostředí od svého založení dosáhl, lze považovat za výjimečné i ve srovnání s obdobnými západoevropskými elektrárenskými společnostmi. Elektrárny ČEZ, a. s. plní ekologické limity srovnatelné s požadavky EU. Ekologický program ČEZ, a. s. zahrnoval v letech 1993 - 2001 odsíření celkem 5 930 MW výkonu v 32 uhelných blocích, výstavbu sedmi fluidních kotlů ve čtyřech elektrárnách, zvýšení účinnosti odlučovačů popílku a uskutečnění opatření, která snižují také emise oxidů dusíku a oxidu uhelnatého. Významnější zdroje představují také zařízení pro výrobu elektrické energie, tepla a procesní páry ve zpracovatelském průmyslu, zahrnutá pod kategorii SNAP 3.1, tj. spalovací zařízení o tepelném výkonu nad 300 MW, příp. o výkonu 50 až 300 MW. Jedná se o zařízení, vyrábějící především elektrickou energii a procesní páru pro chod průmyslových podniků a technologické procesy. U velkých podniků s energeticky náročnými výrobami (např. Nová Huť, Třinecké Železárny, Chemopetrol, Kaučuk, Spolana a.j.) se jedná rovněž o kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie pro vlastní spotřebu i pro dodávky do veřejné sítě. S ohledem na regionální potřeby byly tyto průmyslové zdroje při výstavbě koncipovány rovněž jako dodavatelé tepla do tržních fondů (bytový a komunální sektor). Při hodnocení podílu zahrnutých zdrojů na celkové emisní bilanci ČR se jedná o zdroje významné zejména z pohledu emisí SO2, NOx a emisí těžkých kovů (jsou převážně vázány na tuhý úlet ze zařízení, spalujících pevná popř. kapalná paliva). Významnější podíl dalších emisí (VOCs a POPs) se týká především subkategorie SNAP 2.2.5 (domácí topeniště). Množství emisí POPs ze spalovacích zařízení závisí především na podmínkách spalování, t.j. teplotě a nastavení přebytku vzduchu. Velká spalovací zařízení se proto na emisích POPs ze spalovacích zařízení podílejí v menší míře. Produkty nedokonalého spalování, které je typické např. pro kotle menších výkonů a lokální topeniště, jsou často polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Emise halogenovaných organických sloučenin při spalovacích procesech závisí na výskytu halogenovaných prekurzorů, na výskytu aktivního chloru při spalovacích procesech nebo na emisi nezměněných sloučenin ze spalovaného materiálu. Vznik dioxinů (PCDDs) nebo dibenzofuranů (PCDFs) je předpokládán zejména při případném spoluspalování odpadu, které by však v energetických zařízeních v ČR, až na kontrolované výjimky, nemělo být prováděno. SNAP 3.2 a SNAP 3.3 Spalovací procesy s kontaktem a bez kontaktu ve výrobních odvětvích (ve zpracovatelském průmyslu) Hlavní kapitola SNAP 3 zaujímá specifické postavení, neboť se jedná o kapitolu, která představuje určitý přechod od ryze spalovacích procesů k technologiím. Tímto způsobem je také celá tato hlavní kapitola rozdělena. O zdrojích skupiny SNAP 3.1 je pojednáno výše společně s kapitolami SNAP 1 a SNAP 2. II-99

R-T&A


Kategorie SNAP 3.2 zahrnuje procesy bez kontaktu surovin se spalinami, t.j. ohřevy vzduchu pro vysoké pece (tzv. kaupry), u nichž jsou významné zejména emise CO, dále výrobu sádry a nespecifikované procesy v ostatních pecích bez kontaktu. Kategorie SNAP 3.3 zahrnuje významné procesy s kontaktem, mezi něž lze zejména zařadit sektor hutnictví železa (v ČR jsou dvě významné hutní společnosti s primární výrobou železa - provozem aglomerace rud, výrobou surového železa a výrobou i zpracováním oceli). Z hlediska emisí POPs jsou v kategorii SNAP 3.3 dále významné slévárny šedé litiny, které jsou v ČR poměrně rozšířené (více než 100 podniků s rozdílnými kapacitami) i další procesy, např. v barevné metalurgii, z nichž některé mohou patřit mezi významnější z pohledu Stockholmské úmluvy. Kategorie SNAP 3.3 zahrnuje také procesy zpracování nerostných surovin (výrobu cementu, vápna, skla, keramiky apod.). Rovněž sušící procesy při výrobě papíru jsou zařazeny jako samostatná součást kategorie SNAP 3.3. Charakteristickým znakem procesů s kontaktem v kategoriích SNAP 3.3 je skutečnost, že spaliny nejsou přímo vypouštěny do ovzduší, ale jejich zjevného tepla je nejprve využito k přepracování dané suroviny a teprve poté jsou emitovány do atmosféry. Podle povahy procesu nebo zpracovávané suroviny pak tyto emise představují směs škodlivin, pocházejících jak z paliva, tak ze surovin vstupujících do procesu. Reakcí škodlivin obsažených v původních spalinách se zpracovávanou surovinou může docházet k tvorbě dalších škodlivých látek, ale také jejich likvidaci nebo omezení vzniku (např. emise SO2 z paliva se při výrobě cementu zachycují ve slínku) . Ze škodlivin zaujímají v této kapitole rozhodující místo oxid uhelnatý, oxid siřičitý a oxidy dusíku. Na dalším místě je třeba jmenovat emise těžkých kovů, které jsou průvodním jevem téměř při všech zahrnutých procesech. Emise VOCs a zejména metanu jsou nevýrazné a odvozují se od použitého paliva, obdobně jako ve spalovacích procesech. V některých případech jsou dokonce charakterem procesu potlačovány (např. vysokou teplotou při výrobě cementu). Z persistentních látek jsou připomínány PAHs jako poněkud významnější. Jak bylo již uvedeno, metalurgické procesy jsou považovány za potenciálně významný zdroj emisí dioxinů. Kategorie obsahuje téměř výhradně bodové zdroje. V mnoha případech jsou tyto zdroje snadno definovatelné a emise lze přiřadit ke konkrétním výduchům z technologie, v ojedinělých případech se však jedná o nesnadno definovatelné úniky technologickými netěsnostmi, jejichž vydatnost lze jen stěží přesně stanovit. SNAP 4 Výrobní procesy (zdroje bez spalování) Jedná se o nejobsáhlejší kapitolu z hlediska počtu druhů výrob a technologií. Obsahuje všechny průmyslové výrobní procesy, ve kterých nedochází k přímému kontaktu zpracovávané suroviny se spalinami z energetických zdrojů. Zahrnuto je zde základní zpracování ropy a na něj navazující petrochemické výroby, a emise při výrobě a zpracování železa, oceli i neželezných kovů, které nesouvisí se spalovacími procesy. V oblasti anorganické chemie se jedná především o výroby silných minerálních kyselin a čpavkovou chemii, zahrnující zejména výrobu hnojiv. V této kategorii je zahrnuta také výroba organochlorových sloučenin, z nichž některé byly zejména v minulosti významným zdrojem emisí POPs. Ostatní průmyslové procesy, souhrnně označované jako lehký průmysl, jsou zařazeny v dalších kategoriích. V podmínkách ČR se jedná o poměrně široce rozvinutý průmysl zpracování dřeva, t.j. výrobu papíru a celulózy, textilní průmysl a výrobu potravin a nápojů. Vzhledem k rozmanitosti technologií se tyto procesy vyznačují širokým spektrem emitovaných látek, pokrývajících celou škálu sledovaných škodlivin - tedy TZL, NOx, SO2, NH3, VOCs, těžké kovy a persistentní organické látky. Jedině výskyt emisí metanu je v této kategorii ojedinělý a z hlediska II-100

R-T&A


celkové bilance nevýznamný. Kategorie obsahuje téměř výhradně bodové zdroje. V některých případech jsou tyto zdroje snadno definovatelné a emise lze přiřadit ke konkrétním výduchům z technologie, v mnoha případech se však jedná o nesnadno definovatelné úniky technologickými netěsnostmi, jejichž vydatnost lze jen stěží přesně stanovit. Následující výčet subkategorií (s kódy a názvy v členění nomenklatury SNAP) zahrnuje zdroje, které lze z pohledu emisí POPs v ČR zařadit mezi významnější, některé zejména s ohledem na velkoobjemové kapacity výrob: 04 02 01 04 02 05 04 02 06 04 02 07 04 02 09 04 03 02 04 04 13 04 05 25 04 06 02 04 06 03 04 06 04 04 06 10 04 06 11

koksárenské pece (netěsnosti dveří a hašení koksu) otevřené nístějové pece v ocelárně (SM pece) kyslíkové pece v ocelárně - alkalická (kyslíkový konvertor) elektrické pece v ocelárně aglomerace (s výjimkou spalování zahrnutého v 03 03 01) výroba feroslitin výroba chlóru výroba pesticidů výroba buničiny (sulfátový proces) výroba buničiny (sulfitový proces) výroba buničiny (neutrální sulfitový polochemický proces) výroba asfaltových střešních materiálů asfaltování silnic

Typické pro zdroje zařazené v kapitole SNAP 4 jsou rozmanité emise organických látek. Emise většinou neobsahují metan, neboť se jedná hlavně o úniky z destilačních a rektifikačních kolon např. při zpracování ropy a v následném petrochemickém průmyslu. Výrobní proces ropných produktů je uzavřený a spalování odplynů z výroby, které se provádí v pochodních (faklích), je hodnoceno v kapitole SNAP 9. Za hlavní zdroj VOCs v této kapitole je jednoznačně považována výroba koksu, při které uniká určitý podíl organických látek do ovzduší netěsnostmi dveří koksárenských baterií a při hašení koksu. Velmi důležité jsou v ČR emise PAHs z výroby koksu, a to nejen z důvodu poměrně velké měrné výrobní emise. Převážná část výroby koksu je totiž koncentrována na malém území Ostravska, a to se v této oblasti nepříznivě projevuje např. překračováním imisních limitů benzo(a)pyrenu (viz výše uvedený obr. 5-5). Emise těžkých kovů a POPs jsou v této kapitole výrazné zejména v subkategoriích hutního průmyslu. Jinak se tyto emise v celé kapitole vyskytují v malém měřítku, až na dnes již neprovozované výroby organochlorových sloučenin. Vzhledem k tomu, že emise POPs jsou vázány především na tuhý úlet (emise jemných částic frakce PM 10 i menších) je zřejmé, že největšími producenty jsou technologie s těmito emisemi (výroba koksu, některé anorganické výroby). Z dalších oblastí v této hlavní kategorii stojí pak za zmínku již jen emise rtuti z výroby chlóru, příp. galvanické pokovování a výroba baterií, kde lze očekávat především emise Cd, Ni, Pb a Hg. Pro ČR je z hlediska emisí těžkých kovů zajímavá jedna z nově zařazených subkategorií 04 06 16 - těžba minerálních rud, a to s ohledem na tradiční těžbu uranu a dalších rud, i vzhledem k uvažované těžbě zlata kyanidovým loužením. SNAP 5 Těžba a distribuce fosilních paliv a geotermální energie Kapitola SNAP 5 zahrnuje veškeré manipulace s fosilními palivy, které probíhají od těžby, přes skladování surovin a konečných výrobků, až po jejich dodávku ke konečnému spotřebiteli. Obsahuje obory lidské činnosti, které jsou z hlediska emisí jedny z nejméně významných. Emise NOx, těžkých kovů a persistentních látek se v této kategorii prakticky nevyskytují. Na druhé straně se jedná vedle zemědělství o kategorii s největšími emisemi CH4. Kategorie obsahuje bodové, plošné i liniové zdroje. Bodové zdroje jsou velice dobře definovatelné a jsou o nich poměrně konkrétní údaje. Emisní II-101

R-T&A


vydatnost liniových a zejména plošných zdrojů (např. emise methanu z těžby uhlí) je obtížně kvantifikovatelná a často je nutno se přidržet spíše odborných odhadů. SNAP 6 Užití rozpouštědel a ostatních produktů Kapitola SNAP 6 je vyhrazena sektoru použití rozpouštědel a dalších produktů organické a anorganické chemie a petrochemie. Jde o kategorie zahrnující bodové i plošné zdroje, významné svým podílem emisí nemetanických těkavých organických látek - VOCs. Jedná se zejména o použití nátěrových hmot a rozpouštědel. Kapitola zahrnuje také významější emise organických halogenovaných sloučenin klasifikovaných R větou R40 (trichlorethylen, tetrachlorethylen a další). Hlavním zdrojem těchto emisí jsou procesy zahrnuté v subkategorii 06 02 00 odmašťování a chemické čištění. Hlavním zdrojem emisí VOCs jsou organická rozpouštědla, používaná při aplikacích nátěrových hmot a při odmašťování kovů a suchém čištění. Jedná se o takové použití produktů organické chemie, ve kterém dochází k masivním únikům těkavých složek v nich obsažených. Z hlediska použití nátěrových hmot lze označit jejich emise v určitém ohledu za plošný zdroj. Na množství emisí se rozhodujícím způsobem podílí celkové množství spotřebovávaných nátěrových hmot a také vysoký obsah těkavých organických látek v nich. S použitím nátěrových hmot je pak spojeno také sekundární používání čistých rozpouštědel - pro ředění barev a pro údržbu a čištění nástrojů a zařízení. Obdobně lze hodnotit použití čistých rozpouštědel pro odmašťování a suché čištění, u nějž je množství vypouštěných emisí závisle zejména na úrovni čistírenských strojů. Menší významnost z hlediska emisí představuje výroba a zpracování chemických produktů a další aktivity, při nichž dochází k používání rozpouštědel. Možným zdrojem emisí POP je subkategorie, zahrnující ochranu dřevěných materiálů, při níž se používá destilačních zbytků ze zpracování dehtu. Tyto zbytky obsahují v těžko stanovitelných podílech látky spadající mezi POPs (hlavně PAHs), které jsou postupem času emitovány z dřevěných materiálů do ovzduší. V minulosti byly v této kategorii evidovány poměrně významné emise PCBs, a to z výroby a aplikace nátěrových hmot s jejich obsahem. Výroba nátěrových hmot s obsahem PCBs je již delší dobu v ČR zakázána a provedené nátěry jsou dnes již z převážné části odstraněny. Pokud existují, jsou zařazeny mezi tzv. staré zátěže (viz kapitola 3.3). SNAP 7 Silniční doprava Silniční doprava je jedním z hlavních zdrojů antropogenních emisí oxidů dusíku. Z pohledu emisí těžkých kovů jsou významné pouze emise sloučenin olova a to zvláště u dříve používaných olovnatých benzínů. Jejich podíl na trhu se v ČR v průběhu 90-tých let trvale snižoval, od r. 2001 je již jejich prodej zastaven. Vznik emisí POPs (zejména jsou uváděny emise PCDDs/PCDFs u benzínových motorů a emise PAHs u dieselových motorů) souvisí zejména s technickým stavem vozidel a jejich vybavením např. katalyzátory nebo filtry pro záchyt a následné spalování jemných částic prachu. Některé studie však naznačují možné další emise POPs z náhradních používaných antidetonačních přísad automobilových benzinů. Členění kapitoly je odvozeno od skupin vozidel (osobní, nákladní automobily a motocykly), samostatnou subkategorii tvoří odpary z vozidel (pouze emise VOCs). Jako významné jsou novými výzkumy připomínány také otěry pneumatik a brzdového systému i koroze karoserie, a to zejména z pohledu emisí jemných částic PM 10 a případného podílu dalších škodlivin v nich. Za významnější lze považovat emise PAHs a PM 10 z provozu naftových motorů, používaných jak v nákladní dopravě a autobusech, tak v poslední době také u menších vozidel (dodávky i osobní vozidla). II-102


R-T&A

SNAP 8 Nesilniční doprava Podíl nesilniční dopravy na celkových emisích má v průběhu posledních let stoupající tendenci, i když je to dáno především snižujícími se emisemi z dopravy silniční. Převážná většina vozidel evidovaných v kapitole SNAP 8 spotřebovává motorovou naftu (zemědělské a lesní stroje, stavební a jiné speciální mechanismy, lodní a železniční doprava, vozidla armády). S tím souvisí zejména vyšší podíl emisí jemných částic PM 10, včetně emisí PAHs. SNAP 9 Zpracování a ukládání odpadů Kapitola SNAP 9 zaujímá svým zaměřením výjimečné postavení mezi předchozími hlavními kapitolami. Je do ní komplexně zahrnuto zpracování (většinou zneškodňování) a ukládání odpadů a to jak tuhých, tak i kapalných a plynných. Její členění podle SNAP zahrnuje především spalování odpadů, které je podrobně rozděleno do jednotlivých subkategorií podle charakteru zpracovávaného odpadu. Jedná se v podstatě o veškeré spalovací procesy využívané při zneškodňování odpadů v průmyslu a komunálním sektoru. Zahrnuta je i subkategorie 09 10 00 - Ostatní zpracování odpadů, která zahrnuje spíše biodegradační pochody při zneškodňování i využití odpadů, a je zaměřena především na oblast úpravy odpadních vod a zemědělství. Samostatně je hodnocena také subkategorie 09 09 00 - Krematoria (sledovaná v ČR jako střední zdroj) a 09 07 00 - Otevřené spalování zemědělských odpadů, které se v ČR neprovádí ve velkém měřítku a pokud k němu dojde, jedná se téměř výhradně o požáry. Spalovací procesy v kapitole SNAP 9 (spalování odpadů, krematoria, kafilérie) jsou přísně sledovány a jejich emise lze vztáhnout ke konkrétním výduchům (komínům). Jedná se tedy o bodové zdroje a lze je poměrně spolehlivě definovat. Určitou výjimku představují v této struktuře pochodně (fléry) v petrochemii a chemickém průmyslu. Ostatní zpracování odpadů je podstatně hůře definovatelné vzhledem k charakteru některých technologií (např. fugitivní emise ze skládkování odpadů). Spektrum látek, které z jednotlivých procesů unikají, je poměrně široké, a přestože celá hlavní kategorie nepředstavuje bilančně zajímavý zdroj emisí stojí určitě za pozornost, neboť jsou zde zastoupeny emise typických anorganických sloučenin (HCl, SO2, NOx, atd.) i těžkých kovů a persistentních organických látek. Spalovny odpadů produkující emise (mj. také PCDDs/PCDFs) představují lokálně významné bodové zdroje, i když se na celkových emisí podílejí pravděpodobně pouze v řádu jednotek procent. Přehled emisně významnějších subkategorií kapitoly SNAP 9: 09 02 00 09 02 01 09 02 02 09 02 03 09 02 04 09 02 05 09 02 06 09 02 07 09 02 08 09 07 00 09 09 00

spalování odpadů spalování domovního a komunálního odpadu spalování průmyslových odpadů (s výjimkou spalování v pochodních) spalování v pochodních v petrochemických rafinériích spalování v pochodních v chemickém průmyslu spalování kalů z čistíren odpadních vod spalování v pochodních při těžbě plynu a ropy spalování nemocničních odpadů spalování znečištěných olejů otevřené spalování zemědělských odpadů (s výjimkou 10 03 00) krematoria

Spalovací technologie pro zneškodňování odpadů (především tuhých a kapalných) podléhají velice přísným pravidlům a jsou většinou vybavovány čištěním a detoxikací unikajících spalin. Z toho důvodu lze například emise VOCs v odpovídajících subkategoriích považovat za velmi nízké nebo II-103

R-T&A


zanedbatelné. Určité pochybnosti však mohou vzniknout okolo odpadních plynů v pochodních v petrochemickém a chemickém průmyslu, kde dochází ke spalování za běžných atmosférických podmínek (účinnost těchto pochodní je odhadována na cca 96 %). Vzhledem k objemu takto likvidovaných odplynů však nelze ani tyto emise považovat z bilančního hlediska za významné. K emisím těžkých kovů a POPs dochází zejména u spaloven průmyslových odpadů. V případě, že se jedná o spalování materiálů s určitým podílem těžkých kovů a chlorovaných látek, mohou být jejich emise významné. Příkladem mohou být spalovny nemocničních odpadů, které jsou z hlediska emisí těžkých kovů (zejména Hg) jednou z nejproblematičtějších subkategorií. Údaje vztahující se k emisím POPs ze zdrojů zahrnutých v kapitole SNAP 9 tvoří základní část podrobné inventury a jsou uvedeny dále. SNAP 10 Zemědělství a lesnický průmysl, změny užití půdy a zásob dřeva Jedná se o kapitolu zahrnující poměrně široký rozsah hospodářských aktivit. V zemědělství se jedná zejména o živočišnou a rostlinou výrobu, včetně použití pesticidů. Nejsou zde zahrnuty emise vzniklé provozem zemědělských strojů (traktory, kombajny), ani emise z energetických zdrojů používaných v zemědělství. Lesnický průmysl zahrnuje hospodářsky udržované lesy a nikoliv „volně rostoucí“, zařazené v kapitole SNAP 11 - přírodní zdroje emisí. V podmínkách ČR jsou uvažovány pouze lesy hospodářsky udržované. V zemědělství dochází zejména k emisím metanu z chovu hospodářského zvířectva - jednak z trávících pochodů (zejména u skotu), jednak z rozkladu zvířecích exkrementů. Přitom dochází ve velmi omezené míře i k emisím VOCs. Při aplikaci pesticidů a dalších ochranných přípravků rostlin se v omezené míře uvolňují organické látky, které jsou obvykle obsaženy v komerčních přípravcích jako rozpouštědla. Dostupné údaje neukazují v současné době na použití žádného z produktů, uváděných mezi POPs. Významnou součást emisí ze zemědělství tvoří emise NH3 (představují ve většině zemí více než 70%-ní podíl na celkové emisní bilanci amoniaku). SNAP 11 Příroda Kapitola SNAP 11 obsahuje v podmínkách ČR pouze některé druhy emisí, především těkavé organické látky VOCs, methan a oxid dusný. Jedná se o emise z půdy, vodních toků a ploch a jiných přírodních zdrojů.

5.5 Inventura atmosférických emisí POPs v ČR Persistentní organické polutanty zahrnují široké spektrum sloučenin. Jsou to: • • •

chemické produkty např. pesticidy a chlorované bifenyly (PCBs), které vstupují do prostředí buď při výrobě nebo jejich aplikaci; vedlejší produkty výrobních procesů; obvykle jsou obsaženy v produktu a do prostředí vstupují jako kontaminanty daného produktu nebo jako emise unikající v průběhu výrobního procesu; vedlejší produkty neúplného spalování jako např. polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/PCDFs) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs), které vstupují do ovzduší přímo se spalinami nebo koncovými plyny.

II-104

R-T&A


Pro účely vykazování emisí v rámci CLRTAP byla v ČR komplexně zpracována emisní bilance POPs a TK v letech 1997 – 1998. Metodicky vycházela tato inventura z EMEP-CORINAIR Atmospheric Emission Inventory Guidebook a byla zpracována s rozlišením emisí na úrovni Selected Nomenclature for Air Pollution (SNAP ‘97) – Level 1, tedy v základních 11 kapitolách. Pozornost byla zaměřena na hlavní skupiny zdrojů, mezi něž byly vybrány spalovací procesy v průmyslu a domácnostech, spalovny odpadů, aglomerace železných rud, výroby a zpracování kovů a nerostných surovin (výroba železa, oceli, litiny, cementu, vápna a skla), doprava a některé další jednotlivé procesy. Na zpracování inventury se vedle pracoviště oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ podíleli zejména pracovníci Katedry chemie životního prostředí a ekotoxikologie PřF MU Brno, EGÚ Praha, TESO, a.s. a AXYS Varilab. Údaje za rok 2000 byly vykázány v předběžné struktuře NFR - Level 1, která byla shodná s předcházející strukturou hlavních kapitol SNAP. Údaje za rok 2001 byly poprvé vykázány v upravené struktuře NFR (viz tabulka 5-6). Některé údaje byly agregovány do souhrnných kategorií, jak to umožňuje Guidelines for Estimation of and Reporting on Emissions under the Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution [4]. Strukturu inventarizovaných emisí hlášených podle protokolu k CLRTAP o omezování emisí POPs ukazuje následující tabulka 5-7. Tabulka 5-7: Struktura vykazovaných emisí POPs pro účely inventarizace v rámci CLRTAP Emissions of persistent organic pollutants ANNEX I Aldrin (CAS: 309-00-2) Chlordane (CAS: 57-74-9) Chlordecone (CAS: 143-50-0) Dieldrin (CAS: 60-57-1) Endrin (CAS: 72-20-8) Heptachlor (CAS: 76-44-8) Hexabromobiphenyl (CAS: 36355-01-8) Mirex (CAS: 2385-85-5) Toxaphene (CAS: 8001-35-2) ANNEX II Hexachlorocyclohexane (HCH) (CAS: 608-73-1) DDT (CAS:50-29-3) Polychlorinated biphenyls (PCBs) ANNEX III Dioxins & Furans (TEQ PCDDs/PCDFs) Polyaromatic hydrocarbons (PAHs) Hexachlorobenzene (HCB) (CAS: 118-74-1) OTHER Pentachlorophenol (PeCP) (CAS: 87-86-5) Short chained chlorinated parraffins (CAS: 85535-84-8)

II-105

R-T&A


Předmětem sledování a omezování úniků POPs ve Stockholmské úmluvě (článek 5 a příloha C, část I) jsou: Chemická látka polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/Fs) hexachlorbenzen (HCB) (č. CAS: 118-74-1) polychlorované bifenyly (PCBs)

Na tyto látky a na související emise PAHs je zaměřena pozornost při podrobné inventarizaci emisí POPs pro účely této studie.

5.6 Způsob zpracování celostátní inventury emisí POPs 5.6.1 Úvod Jak je uvedeno v kapitole 5.3, rozhodujícím pramenem informací pro zpracování přehledu zdrojů a emisní inventuru POPs jsou podklady databáze REZZO. Jedná se o komplexní centrálně vedenou databázi, sestávající z mnoha tabulek mezi sebou vzájemně propojených. Údaje databází REZZO 1 a REZZO 2 (velké a střední zdroje podle původního členění v legislativě ČR) mají některé tabulky společné – např. číselníky kategorií zdrojů, paliv, emisí, apod. Údaje databází REZZO 3 a REZZO 4 mají tabulky (až na územní identifikaci) samostatné. Dalším informačním zdrojem byla rešerše odkazů na relevantní informace uváděné na internetových stránkách pomocí komerčně používaných vyhledávacích servrů. Rešerše byla zaměřena jednak na odkazy chemického názvosloví (dioxiny, PCBs, apod.), dále na specifické procesy (spalovny, hutní technologie, papírenský průmysl, apod.) a rovněž také na podniky, které mají s problematikou emisí POPs spojitost, i na instituce podílející se na výzkumu a shromažďování oborových informací (např. vysoké školy, průmyslové oborové svazy a AV ČR). Jako další informační zdroj byly využity publikace, z nichž některé jsou k dispozici přímo u řešitele (např. zprávy projektů PPŽP a VaV řešených v gesci MŽP přímo zpracovateli této kapitoly, nebo za jejich spoluúčasti). Čerpáno bylo částečně také z odborné literatury s problematikou emisí POPs v knihovnách ČHMÚ, MŽP, ČEÚ a některých vysokých škol a universit. Významný podíl informací byl čerpán také ze zahraniční literatury (materiály UNEP a TFEIP). Popis zdrojů, jejich provozu i související legislativy, uvedený v této zprávě, odpovídá stavu vykazování emisí za rok 2001, tedy před novelizací zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Změny zahrnující např. rozdělení zdrojů podle nového zákona o ovzduší č. 86/2002 budou zohledněny až při zpracování údajů za rok 2002.

5.6.2 Struktura a obsah databáze REZZO Informace o bodových zdrojích REZZO 1 a 2 jsou v ČR každoročně aktualizovány. Aktualizace se provádí jak u proměnných údajů (spotřeba paliv, provozní hodiny zařízení, množství emisí), tak u stálých údajů (identifikační údaje zdroje, technologická zařízení, zařízení k omezování emisí). Databáze REZZO 1 a 2 jsou naplňovány údaji souhrnného vyhodnocení provozní evidence podle vyhlášky MŽP č. 205/1993 Sb. novelizované vyhláškou MŽP č. 117/97 Sb. Použity byly datové vstupy REZZO 1 a 2 za rok 2001, t.j. ve struktuře podle požadavků vyhlášky č. 117/1997. Vyplněné vzory s údaji předkládají provozovatelé zdrojů každoročně příslušnému orgánu státní správy. Forma II-106

R-T&A


souhrnného vyhodnocení je z pohledu vyhlášky upravena § 18, věcnou náplň stanovuje příloha č. 7 „SEZNAM STÁLÝCH A PROMĚNNÝCH ÚDAJŮ TVOŘÍCÍCH PROVOZNÍ EVIDENCI“. V současné době (poprvé pro sběr údajů za rok 2002) je již platná nová vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která však v oblasti provozní evidence nemění významně její formální ani věcný obsah. Údaje provozní evidence lze rozdělit na tyto základní části: • • • • • • •

identifikační údaje o zdroji a provozovateli zdroje údaje o spalovacích zařízeních - kotelnách a jednotlivých kotlích údaje o měsíční spotřebě paliv údaje o technologiích - kategorizace zdroje, výrobek a spotřeba paliva v technologii údaje o zemědělských výrobách - chov hospodářských zvířat údaje o odlučovačích údaje o emisích a jejich měření - podle seznamu znečišťujících látek dle přílohy zákona č. 212/93 Sb.

Sběr dat a jejich zpracování je rozděleno do následujících kroků: • • • • • •

rozeslání formulářů s předtištěnými údaji za předchozí rok provozovatelům zdrojů vyplnění formulářů provozovateli a jejich odevzdání do 15. února následujícího roku kontrola a verifikace dat prováděná orgány ochrany ovzduší pořízení údajů do elektronické podoby kontroly dat, opravy chyb a konečné uložení a archivace dat export standardních sestav, textových sestav a speciálních výstupů dat.

5.6.3 Přehled zdrojů Pro sestavení přehledu zdrojů emisí POPs jsou u bodových zdrojů významné následující identifikační údaje, umožňující zařazení do subkategorií SNAP, resp. NFR: •

•

•

rozlišení typu hospodářské činnosti provozovatele zdroje (podle IČO jsou zdrojům přiřazeny z REGISTRU ORGANIZACÍ ČR tzv. OKEČ - CZ_NACE neboli odvětvová klasifikace ekonomických činností) [1]. Převod relevantních OKEČ – CZ_NACE (dvoumístný kód) do kategorií SNAP je uveden v tabulce 5-8. kategorizace druhu výroby technologické části zdrojů podle přílohy č. 2 Vyhlášky MŽP č. 117/97 Sb., která stanovuje Kategorizaci vybraných zdrojů znečišťování ovzduší. K přesnějšímu zařazení technologie do kategorizace SNAP/NFR je často nezbytné využití dalších vykazovaných údajů o názvu technologické linky a názvu výrobku. Přiřazení relevantních kódů SNAP k jednotlivým kategoriím druhu výrob podle vyhlášky 117/97 Sb. je uvedeno v tabulce 5-8. územní lokalizace podle kódu okresů a krajů.

Uvedeným způsobem jsou identifikovány jednotlivé bodové zdroje, popř. jednotlivé výduchy technologických zařízení. To znamená, že každý bodově sledovaný zdroj uvedený v REZZO obsahující spalovací zařízení je charakterizován kódem SNAP, a stejně tak každý evidovaný technologický výduch.

II-107

R-T&A


5.6.4 Aktivitní údaje Pro provedení emisní inventarizaci je důležité získat u jednotlivých zdrojů příslušné aktivitní údaje, nezbytné zejména při výpočtech emisí pomocí emisních faktorů. Pokud nejsou k dispozici údaje jednotlivých zdrojů, je zapotřebí pro výpočet emisí zajistit příslušný statistický údaj, popř. odhad produkce celého výrobního odvětví. Údaje pro jednotlivé zdroje nebo celá odvětví byly získány z databáze REZZO, pokud tam obsaženy nebyly, byly zjištěny z dalších informačních podkladů (publikované výsledky statistických zjišťování prováděných ČSÚ a příslušnými ministerstvy podle zákona 470/2002 Sb., informace oborových svazů, internetové stránky podniků), popř. odhadnuty. V případě zdrojů plošného charakterů (vytápění domácností, provoz motorových vozidel, apod.) byly získány podklady z centrálních evidencí nebo ve spolupráci s regionálními institucemi, jako jsou dodavatelé energií a paliv. 5.6.4.1 Aktivitní údaje zdrojů spalujících paliva (v kapitolách SNAP 01 – 03) Zdroje zde zahrnuté představuji veškeré spalovací procesy ve stacionárních zařízeních, vyjma spalování odpadů. Kromě subkategorie 02 02 02 - část (malé zdroje) a subkategorie 02 02 05 (lokální kamna) je lze zařadit mezi bodové zdroje hodnocené z vykazovaných údajů provozní evidence zdrojů. Pro stanovení potřebných aktivitních údajů lze převážně využít údaje o spotřebách jednotlivých druhů paliv a jejich výhřevnosti. Potřebný aktivitní údaj představuje součet množství tepla v GJ.rok-1 vstupujícího do spalovacích procesů v palivech ze všech bodových zdrojů dané subkategorie SNAP. Relevantními údaji však mohou být pro některé subkategorie (např. u spalování spojeného s výrobními procesy) také údaje o produkci výrobků v naturálních jednotkách, popř. údaj o měrné spotřebě tepla dané výroby. Týká se to také inventarizaci emisí TK a POPs, pro něž jsou v mnoha případech vhodnější právě údaje o produkci výrobků v naturálních jednotkách. Tyto údaje lze často získat z databáze REZZO 1, je však nezbytné je číselně porovnat s údaji vykazovanými ČSÚ. Emise z domácích topenišť jsou vypočítávány pomocí modelového zpracování údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) provedeného v roce 1991 a nově také v roce 2001. Každoročně jsou z podkladů regionálních dodavatelů paliv a energií aktualizovány údaje SLDB o počtu domácností, vytápěných jednotlivými způsoby. K těmto údajům jsou pro jednotlivé oblasti stanoveny měrné potřeby tepla v GJ.byt-1. Výstupem jsou údaje o spotřebě základních druhů paliv spalovaných v domácnostech. Z nich jsou pak pomocí emisních faktorů vypočítávány emise škodlivin.

II-108


R-T&A

Tabulka 5-8: Převod kategorií podle vyhl. 117/97 Sb. a relevantních OKEČ (dvoumístný kód) do kategorií SNAP

SNAP KÓD III

NÁZEV KATEGORIE

DR. VYR. 117 OKEČ

Č. VÝKAZU STAT. ZJIŠŤOVÁNÍ

SKP VÝROBKU

AKT. ÚDAJ AKT. ÚDAJ 1999 MJ (REZZO)

AKT. ÚDAJ 1999 (ČSÚ)

POZN.

21 000

MPO

26 010

MPO

10000

Spalovací procesy v energetice a průmysl zpracování paliv (stacionární zdroje)

20000

Neprůmyslová spalovací zařízení (komunální energetika) stacionární zdroje

20205

ostatní vybavení (lokální topeniště, krby, sporáky a pod.)

30100

Spalování v kotlích, plyn. turbinách a stacionárních motorech

10000

40

30307

sekundární výroba olova

20700

27

Prům P5-01

27. 43. 2

30308

sekundární výroba zinku

20700

27

Prům P5-01

27. 43. 2

30309

sekundární výroba mědi

20700

27

Prům P5-01

27. 44. 2

t

30310

sekundární výroba hliníku

20600

27

Prům P5-01

27. 42. 2

t

109 825

98 900

MPO

30311

výroba cementu (s vyjímkou dekarbonizace zahrnuté v 040612)

30301

26

26. 51

t

5 159 000

4 832 694

ČSÚ

30321

papírenský průmysl (sušící procesy)

40404

21

21. 1

GJ

23 000

30324

výroba niklu (termické procesy)

20700

27

27. 45. 3

40200

Procesy v železářskéma ocelářskémprůmyslu a při zpracování tuhých paliv

40202

obsazování vysokých pecí

20201

27

27. 10. 11

t

5 274 000

MPO

40203

odpich surového železa

20202

27

Prům P5-01

27. 10. 11

t

5 274 000

MPO

40205

otevřené nístějové pece v ocelárně (SM pece)

20302

27

Prům P5-01

27. 1

t

3 399 427

MPO

40206

výroba oceli - kyslíkový konvertor

20303

27

Prům P5-01

27. 1

t

2 889 114

MPO

40207

elektrická (oblouková) pec v ocelárně

20304 - 05

27

Prům P5-01

27. 1

t

941 800

MPO

40209

aglomerace (s vyjímkou v kombinaci s 030301)

20101, 20103

13

13. 10. 12

t

6 487 900

MPO

40300

Procesy v průmyslu neželezných kovů

40302

výroba feroslitin

20801

40305

výroba niklu (s vyjímkou termických procesů v 030324)

20700

40306

výroba příbuzných kovů

40400

Procesy v průmyslu anorganické chemie

40416

ostatní procesy

40500

t

1 737

REZZO

40500

Procesy v průmyslu organ. chemie (velkokapacitní produkce)

40400

40522

skladování a manipulace s chemickými látkami v procesech organické chemie

40201

t

1 850 000

VUPEK

40525

výroba pesticidů

40406

10000

40 40

t

14 800

27 27

27. 1 27. 45. 1 27. 45

24

24

24. 20. 1

t

3 482

II-109

R-T&A


5.6.4.2 Aktivitní údaje technologických zdrojů (kapitoly SNAP 04, 05, 06, 09, 10) Subkategorie SNAP zahrnuté v kapitolách SNAP 04, 05, 06, 09, 10 představují obsáhlý soubor výrobních a zpracovatelských technologií, které lze rozdělit do tří základních skupin: 1) Technologické zdroje výrobního charakteru Pro skupinu zahrnující bodové zdroje lze částečně využít údaje o množství vyrobených produktů, popř. o množství spotřebovaných surovin. Údaje, které provozovatelé vykazují v REZZO, nejsou v současné době dostatečným způsobem verifikovány a upřesňovány. Proto je nezbytné jejich další ověření, např. dotazem u výrobců, hodnocením celkové vykázané produkce v ČR, apod. Pro zdroje zahrnuté mezi plošné je ve většině případů nezbytné provést odborný odhad, případně transformaci aktivitního údaje z jiných sledovaných ukazatelů (např. produkce odvětví ve stálých cenách v Kč, apod.). Podobným způsobem jsou zjišťovány aktivitní údaje týkající se spaloven odpadů. Zde je však možno využít také dalších informačních zdrojů, jako je např. ISOH (Informační systém odpadového hospodářství) a také časté informace, prezentované provozovateli spaloven i nevládními organizacemi na internetových stránkách. Podrobnější údaje o spalovnách odpadů prezentují v současnosti také internetové stránky ČHMÚ (http://www.chmi.cz/uoco/emise/spalovny/index.html). 2) Spotřeba rozpouštědel a přípravků s jejich obsahem Pro bilanci VOCs je z důvodu poněkud odlišného spektra zdrojů používána jiná metodika, než pro ostatní hlavních znečišťujících látky. Vedle bodově sledovaných zdrojů, jako jsou např. lakovny, odmašťování v průmyslu a čištění oděvů jsou typickými zdroji emisí VOCs také fugitivní emise např. při aplikaci nátěrových hmot při povrchové ochraně konstrukcí, budov a materiálů, v domácnostech, apod. Jako aktivitní údaje jsou tedy používány údaje o výrobě, dovozu a spotřebě nátěrových hmot, rozpouštědel a dalších přípravků, rozpouštědla obsahujících. Z tohoto důvodu je velmi problematické přesnější územní rozlišení emisí VOCs. 3/ Zemědělské výroby Pro výpočty emisí ze zemědělské výroby je možné využít údajů ČSÚ, sledovaných v dlouhodobých časových řadách. Týká se to také výpočtu emisí z používání hnojiv, pesticidů a dalších přípravků. Pro výpočet emisí NH3 z chovů hospodářských zvířat jsou zjišťovány aktivitní údaje ze statistických šetření ČSÚ, týkajících se počtu jednotlivých druhů hospodářských zvířat, velikosti obdělávaných ploch a spotřeb hnojiv. Využití individuálně vykazovaných údajů v REZZO je vzhledem k jejich absenci či nepřesnosti téměř nemožné. 5.6.4.3 Aktivitní údaje mobilních zdrojů (kapitoly SNAP 07, 08) Pro mobilní zdroje je prvním důležitým kritériem při získávání aktivitních údajů volba měrné jednotky. Pro inventarizace nedostatečné jsou pouhé údaje o počtech vozidel v jednotlivých kategoriích, stejně tak jako údaje agregované na takové úrovni, že neumožňují korektní použití emisních faktorů. V principu existují dvě základní definice emisních faktorů pro mobilní zdroje. Při prvním způsobu, používaném zejména v silniční dopravě, je emise vztažena na ujetý kilometr vozidlem daného typu (typický rozměr emisního faktoru: g.km-1). Použití tohoto emisního faktoru vyžaduje např. aktivitní údaje ve formě počtu vozidel a údaje o středním ročním proběhu daného typu vozidla nebo přímé vykázané údaje o proběhu jednotlivých kategorií vozidel. Zatímco údaje o počtu vozidel jsou v dopravní statistice ČR běžně udávány, údaje o probězích prakticky chybí. K dispozici jsou pouze dílčí údaje a odhady. II-110

R-T&A


Při druhém způsobu jsou emise vztaženy na jednotku množství spotřebovaného paliva v mobilních zdrojích daného typu (typický rozměr emisního faktoru: g.kg-1 paliva). Tyto údaje mohou být odvozeny z vykazovaných údajů o spotřebě pohonných hmot a jejich disagregace mezi jednotlivé kategorie vozidel. Tento postup je používán rovněž v ČR.

5.6.5 Emisní faktory 5.6.5.1

Úvod

Stanovení množství emisí POPs se většině případů neprovádí v ČR přímým měřením na zdrojích. Výjimkou jsou pouze spalovny odpadů, u kterých je prováděno pravidelné měření koncentrací a množství PCDDs a PCDFs, a to pro účely ověření dodržování předepsaného emisního limitu. U skupiny významných zdrojů vyjmenovaných ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 Sb. bylo předepsáno jednorázové měření emisí POP (a těžkých kovů) v letech 1997 – 1999. Na tento právní předpis navazuje také nová vyhláška 356/2002 Sb. s tím, že povinnost měření těchto škodlivin není pouze jednorázová, ale je dána periodicky převážně v období tří let. Při zpracování emisní inventury POPs v letech 1998-9 byly k dispozici pouze dílčí vykazované údaje o měrných výrobních emisích konkrétních zdrojů. Pro většinu zdrojů bylo nutné využít výsledků měření na jiných zařízeních stejné kategorie provedených v ČR v letech 1990 – 2000, popř. měření provedených v zahraničí. Jako významný zdroj informací byl využit Emission Inventory Guidebook [3] a na něj navazující publikace a samozřejmě také oficiální materiály UNEP Chemicals [6]. Podmínkou pro použití příslušného emisního faktoru (měrné výrobní emise) byla shoda rozměru jednotky emisního faktoru s rozměrem dostupného aktivitního údaje, nebo alespoň podklady pro přepočet (např. pro účely použití emisních faktorů POPs pro spalovací zařízení, často publikovaných v jednotkách „g emise.GJ-1 tepla v palivu“, je zapotřebí provést přepočet spotřeby paliva v t.rok-1 na množství tepla v palivu v GJ.rok-1, což lze zajistit pomocí údaje o výhřevnosti paliva). Emisní bilance persistentních organických sloučenin (PCDDs/PCDFs, PCBs a PAHs) pro Českou republiku se zpracovává z dostupných údajů o emisních faktorech (zahrnujících technologický stav zdrojů) a aktivitních údajů (množství spalovaných paliv a pohonných hmot, teplo obsaženého v palivu, produkce vybraných výrob, atd.). Do emisní bilance jsou zahrnuty takové zdroje, u nichž je odhad ročního množství emisí ve vztahu k jednotce v bilanci použité (kg.rok-1) posouzen jako významný. Je zřejmé, že existují další, do bilance nezahrnuté, zdroje emisí POPs. Lze však předpokládat, že množství jejich emisí se pohybuje v hodnotách o dva a více řády nižších. Tyto zdroje nejsou ani dostatečně identifikovány, neexistují pro ně emisní faktory a celkovou emisní inventuru mohou ovlivnit jen nepatrně. To je metodický přístup, který je díky absenci úplné sady emisních faktorů, používán také v zahraničí, a to i pro mezinárodní emisní inventury. Vlastní inventarizace atmosférických emisí POPs pro účely této studie byla provedena kombinací uvedených přístupů pro údaje za rok 2001. Při nedostupnosti zejména aktivitních údajů byly využity také starší data (1999 – 2000). Inventura byla zpracovávána po jednotlivých sektorech a v další části je podrobně popsán její postup s hodnocením míry přesnosti údajů a podílu jednotlivých skupin zdrojů na celkové emisi.

II-111

R-T&A


5.6.5.2 Zpracování přehledu dostupných emisních faktorů Podkladem pro výpočet průměrných emisních faktorů byly údaje z protokolů o měření POPs podle vyhlášky MŽP č. 117/97 Sb. a údaje získané měřeními v rámci projektů financovaných převážně MŽP ČR. V prvním případě se jedná o údaje poskytnuté pro účely řešení projektů z jednotlivých OI ČIŽP a ve druhém o údaje uvedené ve zprávách projektů SPŽP a VaV řešených v období let 1993 – 1999. Část emisních faktorů byla čerpána rovněž z Emission Inventory Guidebook [3] a získaných materiálů UNEP Chemicals [6]. Emisní faktory pro spalovací zdroje byly získány z údajů naměřených na vybraných zdrojích. Tato měření byla provedena na základě povinnosti dané vyhláškou MŽP 117/1997 Sb., předepisující povinná jednorázová měření emisí pro elektrárny, teplárny a výtopny s kotli o tepelném výkonu 50 MW a vyšším, spalující tuhá nebo kapalná paliva. Naměřené údaje byly ke zpracování do emisní inventury poskytnuty z inspektorátů ČIŽP v letech 1997 a 1998, využity byly rovněž údaje o měřeních poskytnuté společností ČEZ, a.s. Z celkového počtu 250 kotlů o výkonu 50 MW a vyšším, evidovaných v databázi REZZO 1 v roce 1997, byly v roce 1997-8 získány protokoly o měřeních provedených na 61 kotlích. Z toho 57 kotlů náleží do výkonové kategorie 50 – 300 MW a 4 kotle do kategorie vyšší tj. s výkonem nad 300 MW. Převážná část měření se vztahuje ke granulačním topeništím spalujícím hnědé a černé uhlí (31), dále k fluidním kotlům (9), kotlům s otopem prášek – plyn (7), plyn – olej (6), olej (2) a další typy (4). Emisní faktory přímo uvedené nebo vypočtené z protokolů o měřeních pro zdroje spalující tuhá a kapalná paliva byly přepočítány na shodnou jednotku t.j. mg.GJ-1 tepla dodaného palivem. Zdroje byly kategorizovány do specifických skupin podle druhu paliva, výkonu a typu topeniště. Pro každou kategorii zařízení byl zjištěn minimální, maximální a průměrný emisní faktor PCBs, PAHs (vyjádřených jako suma hmotnosti) a PCDDs/PCDFs (vyjádřený jako TEQ). Výpočet průměrných emisních faktorů nebyl proveden pouze matematicky, ale bylo přihlédnuto také k uváděným podmínkám měření a na základě nereprezentativnosti byly některé zjištěné údaje před výpočtem vyřazeny. V rámci výzkumných projektů financovaných převážně MŽP bylo provedeno měření i pro některé kotle s výkonem nižším než 50 MW. Emisní faktory byly přepočítány na odlišnou jednotku, v tomto případě na hmotnost emise znečišťující látky vztažené na množství spáleného paliva (mg.t-1). Pro vybrané technologické procesy a zařízení pro spalování odpadů byl získán soubor emisních faktorů POPs z literárních zdrojů [3] [4], z výzkumných zpráv z období let 1993 – 1999 [7] a z protokolů o měřeních. Výběr stacionárních zdrojů pro ověřovací měření POPs prováděná při řešení některých projektů [2] a pro emisní bilance POPs se řídil kategorizací dle přílohy VIII Protokolu o persistentních organických polutantech. 5.6.5.3 Specifická kategorizace zdrojů pro účely inventarizace Zdroje spalující tuhá a kapalná paliva byly rozděleny do skupin zdrojů podle druhu paliva, tepelného výkonu a typu topeniště. Kategorizace skupin zdrojů specifikovaných podle jednotlivých parametrů ukazují tabulky 5-9 až 5-11. Emise POPs (i TK) ze spalování plynných paliv nebyly uvažovány.

II-112


R-T&A

Tabulka 5-9: Kódy paliv Sloučený kód

Kódy REZZO

Palivo

1

1 2 6

HU tříděné HU prachové lignit

2

3 4 5

ČU tříděné ČU prachové proplástek

3

7 8

Koks brikety

4

9

dřevo

5

10 11 12 13

TTO STO LTO nafta

Tabulka 5-10: Kódy výkonu Sloučený kód

Výkon (MW)

1

> 50

2

5 - 50

3

<5

Tabulka 5-11: Kódy topenišť Sloučený kód

Kódy REZZO

Topeniště

1

5

granulační

2

1 2 3 11 12

pásový rošt pásový rošt s pohazovačem přesuvný vratný rošt kombinované topeniště prášek-olej kombinované topeniště prášek-plyn

3

4

pevný rošt

4

6 7 13 14 15 16

výtavné cyklónové kombinované topeniště rošt-olej kombinované topeniště rošt-plyn kombinované topeniště prášek-rošt fluidní

5

8 10

olejové kombinované topeniště plyn-olej

II-113


R-T&A

Sestavení kategorií bylo provedeno sloučením kódů z uvedených tří tabulek a vytvořením pětimístného kódu pro popis každé skupiny zdrojů způsobem uvedeným v tabulce 5-12. Tabulka 5-12: Způsob sestavení kategorií pro zdroje spalování tuhých a kapalných paliv Kategorie

Kód paliva

Kód výkonu

Kód topeniště

10101

1

01

01

hnědé uhlí

> 50 MW

granulační rošt

Na rozdíl od specifické kategorizace spalovacích zařízení byly stacionární technologická zařízení a zařízení pro spalování odpadů kategorizována přímo podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 117/1997 Sb. Vazba na kategorie SNAP byla vytvořena přímým přiřazením (viz tabulka 5-8) nebo pomocí nepřímých doplňujících údajů. K jednotlivým kategoriím byly přiřazeny emisní faktory persistentních organických polutantů. 5.6.5.4 Tabulkový přehled emisních faktorů Emisní faktory POPs použité pro inventarizaci jednotlivých kategorií spalovacích zdrojů jsou uvedeny v tabulce 5-13, pro technologická zařízení v tabulce 5-14 a pro mobilní zdroje v tabulce 5-15. Tabulka 5-13: Emisní faktory POPs pro zdroje spalování tuhých a kapalných paliv Zdroj emisí

Emisní faktor PCBs

Kategorie

Zdroj emisí

PCDDs/Fs

PCBs Kategorie

REZZO 1 -1

Emisní faktor

-1

PCDDs/Fs REZZO 1

[mg.GJ ]

[mg.GJ-1] (TEQ)

50101

0,00292

0

0

50102

0,02358

0

0

0,00001

50104

0,00292

0

10104

0

0

50105

0,02358

0

10401

0,01233

0,00002

50401

0

0,00004

10402

0

0,00001

50402

0

0,00004

10404

0

0

50404

0

0,00004

10405

0

0,00001

50405

0

0,00004

10406

0

0,00001

50406

0

0,00004

10502

0

0,00001

50502

0

0,00004

10503

0,00001

0,00019

50503

0

0,00004

10505

0,00001

0,00019

50504

0

0,00004

10506

0,00001

0,00019

50505

0

0,00004

20101

0,03772

0,00006

50506

0

0,00004

20102

0,00000

0,00001

[mg.GJ ]

[mg.GJ ] (TEQ)

10101

0,01233

0,00002

10101 odsíření

0,02361

10102

-1

REZZO 2

II-114


R-T&A

[mg.t-1]

[mg.t-1] (TEQ)

10502

1,80000

0,01725

0,00001

10503

2,40000

0,03450

0,04989

0

10504

1,80000

0,01725

20406

0,04989

0

20502

0,00010

0,00160

20502

0

0,00001

20503

0,00010

0,00315

20503

0,83387

0,00222

20504

0,00010

0,00160

20504

0,04989

0

30502

3,80000

0,00430

30502

0

0,00003

30503

3,80000

0,00430

30503

0

0,00003

30504

3,80000

0,00430

40104

0,20500

0,00010

50505

26,00000

0,00420

40402

0,90220

0,00702

40503

9,02195

0,07019

40403

0,90220

0,00702

REZZO 3

40404

0,90220

0,00702

[mg.t-1]

[mg.t-1] (TEQ)

40502

0,90220

0,00702

10503

113,71084

0,12168

40503

0,90220

0,00702

20503

19,17903

0,05111

40504

0,90220

0,00702

30503

9,68986

0,00451

20104

0,04989

0

20401

0

0,03239

20402

0

20404

Tabulka 5-14: Emisní faktory POPs pro technologická zařízení a spalovny odpadů Zdroj emisí

SNAP

Emisní faktor [mg.t-1]

Kod 117/97 Technologie

PAHs

PCBs

PCDDs/Fs (TEQ)

aglomerace

30301

20100

244,39

1,18280

0,00384

výroba surového železa

40203

20200

4691,55

0,00000

0,00500

výroba oceli

40207

20300

17

0

0,00526

výroba litiny

30303

20404

3,38

0,13590

0,00057

výroba koksu

40201

10500

2656

0

0,00023

výroba cementu

30311

30301

0

0

0

výroba olovnatého skla

30317

30401

0

0

0

komunální odpad

90201

50101

484,25

5,8000

0,00050

průmyslový odpad

90202

50102

772,67

331,3050

0,10581

nemocniční odpad

90207

50102

20

15,0250

0,15000

kaly z čistíren odp. vod

90205

50201

127

5,4000

0,02583

II-115


R-T&A

Tabulka 5-15: Emisní faktory POPs pro mobilní zdroje Zdroj emisí druh dopravy - palivo

SNAP

Emisní faktor [µg.t-1] PAHs [mg.t-1]

PCBs

PCDDs/Fs (TEQ)

osobní – benzín

70100

5940

0

0,71

osobní – nafta

70100

6970

10000

0,5

70300; 80200; 80500

6970

10000

17,05

90203

854

0

0,71

nákladní – nafta (vč. lodní a železniční) letecká - benzín

5.6.6 Emisní bilance POPs Bilance byla sestavena s použitím průměrných emisních faktorů pro dané kategorie zdrojů a aktivitních údajů (spotřeb paliv, resp. tepla v nich obsaženého, spotřeb pohonných hmot a produkce hodnocených výrob). V tabulce 5-16 jsou uvedeny celkové emise PCBs, PAHs a PCDDs/PCDFs v letech 1990-2001 a porovnání poklesu emisí vztažené k r. 1990. Tabulka 5-16: Emise POPs v letech 1990 – 2001 PAHs Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

PCBs

PCDDs/Fs

[kg.rok-1]

[% z roku 1990]

[kg.rok-1]

[% z roku 1990]

[g.rok-1]

[% z roku 1990]

751,6 747,0 1131,1 1114,7 951,4 1357,2 971,4 657,4 656,7 556,6 487,6 460,0

100 99,4 150,5 148,3 126,6 180,6 129,2 87,5 87,4 74,1 64,9 61,2

772,9 772,0 741,3 643,6 629,8 622,9 554,5 447,8 457,7 485,4 474,1 406,6

100 99,9 95,9 83,3 81,5 80,6 71,7 57,9 59,2 62,8 61,3 52,6

1251,7 1219,9 1219,8 1140,4 1135,3 1135,0 921,5 830,2 766,7 643,2 743,8 620,4

100 97,5 97,5 91,1 90,7 90,7 73,6 66,3 61,3 51,4 59,4 49,6

V roce 2003 je předpokládáno porovnání stávajících používaných emisních faktorů s novými údaji databáze REZZO za rok 2002 a s dalšími informacemi. Rovněž je předpokládána verifikace hodnot dosavadních emisních bilancí za období let 1990 - 2001. Z podkladů Atmospheric Emission Inventory Guidebook a dalších materiálů by měly být doplněny emisní faktory pro méně významné kategorie zdrojů, které nebyly doposud do inventarizace zahrnuty.

II-116

R-T&A


5.7. Podrobná inventura atmosférických emisí POPs Zpracování podrobné inventury atmosférických emisí POPs pro účely této studie bylo provedeno v následujících krocích: • • •

sestavení seznamu zdrojů provedení kategorizace zdrojů načtení vykazovaných údajů o emisích POPs, jsou-li k dispozici

Pokud ne tak: • • • •

zjištění aktivitních údajů a aktuálních výrobních parametrů, zjištění doplňkových statistických údajů (stav k r. 2001) specifikace emisních faktorů pro provedení inventury výpočet množství emisí daného zdroje zhodnocení množství atmosférických emisí v ČR

Vypočtené údaje pro zdroje spadající mezi významné kategorie emisí POPs jsou uvedeny v samostatných přílohách.

5.7.1 Sestavení seznamu zdrojů Hlavní pozornost byla při sestavování seznamu zdrojů věnována nejvýznamnějším kategoriím, uvedeným v části II přílohy C Stockholmské úmluvy. Podrobně byly sestaveny seznamy a zjištěny informace zejména pro spalovny komunálních a nebezpečných odpadů. 5.7.1.1 Skupiny zdrojů uvedené v části II přílohy C Pro sestavení seznamu zdrojů spadajících pod hlavní kategorie uváděné Stockholmskou úmluvou byly využity podklady databáze REZZO 1 za rok 2001, a dále údaje čerpané z literatury a rešerše internetových stránek. Ve značné míře se jako využitelný základní informační zdroj ukázaly být právě údaje databáze REZZO. Podle kategorizace uvedené ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 byly pro sestavení seznamu zdrojů vybrány ty kategorie, které odpovídaly kategoriím definovaným Stockholmskou úmluvou. Přehled je uveden v tabulce 5-17. Tabulka 5-17: Přehled technologií spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C Kód

Technologie podle vyhlášky č. 117/1997

Kategorie Příloha C, Část II

PRŮMYSLOVÁ VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ 20102

Spékací pásy aglomerace

(d) (ii)

20603

Elektrolytická výroba hliníku

(d) (iv)

20702

Výroba ostatních neželezných kovů a jejich slitin - pecní agregáty

(d) (i), (iii), (iv)

20902

Tavení neželezných kovů a jejich slitin

(d) (i), (iii), (iv)

VÝROBA NEKOVOVÝCH MINERÁLNÍCH PRODUKTŮ

II-117


R-T&A

30301

Výroba cementu

(b)

40404

Výroba buničiny, včetně zpracování odpadů z této výroby

(c)

ZPRACOVÁNÍ ODPADU 50101

Zařízení pro spalování komunálního odpadu

(a)

50102

Zařízení pro spalování nebezpečného odpadu

(a)

Počty provozoven v databázi REZZO 1 za rok 2001 s nalezenou odpovídající kategorizací jsou uvedeny v následující tabulce 5-18. Tabulka 5-18: Počty provozoven spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C Kód

Technologie podle vyhlášky č. 117/1997

Počet

Počet 20102

Spékací pásy aglomerace

2

Počet 20702

Výroba ostatních neželezných kovů a jejich slitin – pecní agregáty

2

Počet 20902

Tavení neželezných kovů a jejich slitin

Počet 30301

Výroba cementu

6

Počet 40404

Výroba buničiny, včetně zpracování odpadů z této výroby

3

Počet 50101

Zařízení pro spalování komunálního odpadu

3

Počet 50102

Zařízení pro spalování nebezpečného odpadu

61

Celkový počet

15

92

Pozn.: Počet zjištěných hutních výrob u neželezných kovů je spíše orientační. Tradičně se v kategorizacích této skupiny zdrojů vyskytují nedostatky, které se přenášejí do dat REZZO. Zpřesnění seznamu zdrojů je provedeno z dalších informačních podkladů. Počet spaloven nebezpečného odpadu neodpovídá aktualizovanému seznamu, zveřejněnému na internetových stránkách ČHMÚ. Rozdíl představují spalovny dlouhodobě odstavené mimo provoz.

Pro zdroje spadající do tohoto výběru jsou níže uvedeny texty s dalšími technologickými informacemi, získanými jednak z údajů databáze REZZO, jednak z rešerše internetových stránek s odpovídající tématikou. 5.7.1.1.1 Spalovny odpadů Spalovny komunálního odpadu V České republice jsou v současné době v provozu tři velké spalovny směsného komunálního odpadu. Nejstarší spalovna je v Brně (provozovatel SAKO Brno, a.s.) s roční kapacitou 240 000 tun, byla uvedena do provozu v roce 1989 a v roce 1994 byla vybavena druhým stupněm čištění spalin na principu polosuché vápenné metody. Největší je spalovna v Praze - Malešicích (provozovatel Pražské služby, a.s.) uvedená do provozu v roce 1998 s čištěním spalin metodou mokré vápenné vypírky a roční kapacitou 320 000 tun. Poslední spalovna pracuje v Liberci od roku 2000 (provozovatel Termizo, a.s.) a má projektovanou kapacitu 96 000 tun. Kapacita těchto spaloven tedy souhrnně činí zhruba 650 tisíc tun za rok. V roce 2000 v nich bylo spáleno asi 400 tisíc tun odpadů, v r. 2001 367 tisíc tun odpadů. Roční produkce směsných komunálních odpadů v České republice dosahuje úrovně 4,5 milionů tun. Uvážíme-li, že důsledným omezením produkce odpadů lze toto množství snížit o 10 15 % a materiálově využít dalších 15 - 20 % (papír, plasty, sklo, kovy, bioodpad), potom zbývá asi 3 miliony tun odpadů ročně. Z tohoto množství odpadů lze využít ke spalování cca 75 % (odhad), tedy asi 2,2 milionů tun. Kapacity stávajících spaloven se jeví z tohoto pohledu jako nedostačující [8].

II-118

R-T&A


Vzhledem k tomu, že se jedná o významné lokální zdroje emisí POPs, je popisu těchto tří provozoven věnována samostatná příloha. Vypouštěné koncentrace škodlivin ze spaloven komunálního odpadu jsou podle legislativy pravidelně monitorovány. Kontinuálně jsou zjišťovány emise hlavních znečišťujících látek a taky HCl a HF. Jednorázově se pak v příslušném intervalu provádí měření koncentrací těžkých kovů a PCDDs/Fs. Množství emisí z komunálních spaloven vykazují provozovatelé v rámci provozní evidence a jejího souhrnného vyhodnocení. Vedle celkových ročních emisí sledovaných škodlivin jsou v nových formulářích souhrnné provozní evidence zjišťovány u vybraných zdrojů také naměřené koncentrace škodlivin, hmotnostní tok a měrná výrobní emise. Důvodem pro sběr těchto údajů je zejména potřeba výpočtu průměrných emisních faktorů, použitelných obecněji pro bilance emisí těžkých kovů a POPs. Tabulka 5-19 uvádí údaje za rok 2001, které byly vypočteny z průměrných emisních faktorů pro spalovny komunálních odpadů (individuální měrné výrobní emise jednotlivých komunálních spaloven nebyly v podkladech REZZO 1 za rok 2001 k dispozici). Od r. 2005 budou pro všechny tři uvedené spalovny platit zpřísněné emisní limity pro vypouštění dioxinů (hodnota 0,1 ng.m-3). Je tedy reálné předpokládat, že při zachování objemu spáleného odpadu dojde ke snížení emisí o cca 20%. Tabulka 5-19: Vypočtené údaje o emisích POPs pro spalovny komunálního odpadu (2001) Provozovatel PRAŽSKÉ SLUŽBY, a.s. SPALOVNA KOMUNÁLNÍHO ODPADU, SAKO BRNO, a.s. TERMIZO, a.s. CELKEM

Obec

Spáleno [t.rok-1]

PAHs [kg.rok-1]

PCBs [kg.rok-1]

PCDDs/Fs [g TEQ.rok-1]

Praha 10

185 000

89,586

1,073

0,092500

Brno

99 000

47,941

0,574

0,049500

Liberec

83 000

40,193

0,481

0,041500

177,720

2,129

0,183500

Podíl spaloven komunálního odpadu v ČR na celkových emisích není nijak významný a dosahuje maximálně 2 %. Lokální význam je rozhodně větší, a proto by měl být provoz spaloven komunálního odpadu i nadále důkladně sledován. Spalovny nebezpečného odpadu V ČR je v současnosti evidováno 65 spaloven nebezpečného odpadu, z nich je 25 spaloven nemocničního odpadu (stav k 30. 6. 2003). V současnosti je 18 spaloven nebezpečných odpadů dlouhodobě nebo krátkodobě mimo provoz. Podrobný seznam je uveden v tabulce II-44. Spalovny odpadů jsou v některých případech umístěny přímo v areálu průmyslových podniků a v areálech nemocnic, a ve větší míře jsou zde spalovány vlastní odpady. Druhou skupinu spaloven tvoří spalovny vystavěné jako samostatné provozovny, které z větší části slouží ke spalování svážených nebezpečných odpadů. Některé ze spaloven nebezpečného odpadu spalují rovněž určitý podíl komunálního odpadu, popř. odpadu, který není charakterizován jako nebezpečný. Vypouštěné koncentrace škodlivin ze spaloven nebezpečného odpadu jsou podle legislativy pravidelně monitorovány. Kontinuálně jsou zjišťovány emise hlavních znečišťujících látek a taky HCl a HF. Jednorázově se pak v příslušném intervalu provádí měření koncentrací těžkých kovů a PCDDs/Fs. Pokud však spalovna není provozována, nebo nemá dostatečné množství odpadu pro provedení náročných měření emisí PCDDs/Fs stává se, že je od měření dočasně upuštěno. Pro takové spalovny je možné provést výpočet emisí buď z výsledků měření předchozích let, nebo pomocí průměrných

II-119

R-T&A


emisních faktorů stanovených z měření na jiných spalovnách obdobného charakteru. Detailní výsledky měření na některých spalovnách a výpočty emisí jsou uvedeny v samostatné příloze. Údaje za rok 2001 byly vypočteny z průměrných emisních faktorů pro spalovny nebezpečných průmyslových a nemocničních odpadů (individuální měrné výrobní emise nebyly u převážné většiny zdrojů k dispozici). 5.7.1.1.2 Cementářské pece se spoluspalováním odpadu Některé termické procesy, spojené zejména se zpracování nerostných surovin, jsou charakteristické vysokými teplotami a relativně příznivými podmínkami pro likvidaci nebezpečných látek. Používány jsou metody incinerace při teplotách vyšších než 1 200 °C při dobách zdržení 2 s za přebytku kyslíku (přídavek 6 % v/v na výstupu). Pro spalování materiálu kupříkladu s obsahem PCBs je nutná druhá spalovací (dohořívací) komora a rychlé ochlazení spalin ke snížení koncentrace vzniklých polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů. Mezi vhodné technologie lze zařadit zejména cementárny, v nichž jsou při výpalu slínku v rotačních pecích dosahovány potřebné teploty i doba zdržení spalin. Tyto procesy jsou v současnosti využívány zejména pro likvidaci tzv. starých zátěží, např. kontaminovaných olejů a zeminy s obsahem PCBs. Postup při udělení povolení ke spoluspalování odpadu v ČR nebyl v minulých letech jednotný, a proto je v této oblasti často problémem rozlišit v údajích souhrnné provozní evidence zda se jedná o náhradní druh paliva nebo skutečně o odpad. Podle nové legislativy je tato situace přesně kontrolována a takováto zařízení podléhají prakticky režimu spaloven odpadů, i když s určitou časovou prodlevou pro náběh přísných emisních limitů. Z oficiálních podkladů ČIŽP vyplývá, že povolení podle zákona 309/1991 Sb. ke spoluspalování odpadu mají uděleny tyto provozovny: Českomoravský cement, a.s. /Plc. Českomoravský cement, a.s. /Plc. Českomoravský cement, a.s. /Plc. LAFARGE CEMENT, a.s. /Plc.

Praha-Radotín Králův Dvůr Mokrá Čížkovice

Společnost Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost, člen nadnárodní skupiny HeidelbergCement, je jedním z nejvýznamnějších výrobců stavebních materiálů v České republice. Ve výrobě cementu má dlouholetou tradici. Dva z výrobních závodů – Radotín a Králův Dvůr – jsou v provozu již od konce 19. století, závod Mokrá byl založen v roce 1968. Společnost LAFARGE CEMENT, a.s. převzala výrobu v cementárně Čížkovice v r. 1992. Cementárna má jednu výrobní linku suchého výpalu slínku pracující v nepřetržitém režimu. Výrobní kapacita Lafarge Cement, a.s. představuje 720 tisíc tun slínku a 1 mil. tun cementu za rok. Vzhledem k tomu, že se může jednat o významné lokální zdroje emisí POPs, je popisu těchto a dalších provozoven evidujících spalování nestandardních druhů paliv věnována samostatná příloha. Emise POPs nejsou v žádných podkladech provozovatelů vyčísleny a výpočet jejich množství zatím neumožňují ani pomocné údaje např. o skladbě a množství spoluspalovaných odpadů. 5.7.1.1.3 Výroba celulózy a papíru používající chlór nebo chemické látky uvolňující chlor pro bělení Výroba celulózy a papíru má v ČR dlouholetou tradici. Vývoj oboru v posledních letech je nutno dát do kontextu rozvoje samotných výrob papíru a vláknin (buničin a mechanických vláknin). Papírenská výroba prošla v devadesátých letech celosvětově několika recesemi, které byly umocněny v ČR probíhající transformací. Přesto výroba vláknin celkově vzrostla v roce 2000 o 12,5 % a proti období nejhlubší recese v polovině 90. let dokonce o 30,9 %. Spotřeba papíru, která je významným II-120


R-T&A

ukazatelem ekonomické situace v zemi - někteří tvrdí, že dokonce tím nejcitlivějším - byla v roce 2000 vyšší o 48,1 % proti roku 1990 a o 20,3 % ve srovnání s rokem 1996. Tabulka 5-20 ukazuje vývoj výroby v letech 1996 – 2000. Tabulka 5-20: Výroba papíru a vláknin Proces

Jednotky

1996

1997

1998

1999

2000

% 00/90

% 00/96

Výroba vláknin

kt

490.0

515.0

574.1

571.9

641.3

112.5

130.9

Výroba papíru

kt

726.0

792.0

785.3

769.8

803.3

103.0

110.6

Celková výroba papíru a vláknin

kt

1 216.0

1 307.0

1 359.3

1 341.7

1 444.6

107.0

118.8

Spotřeba papíru

kt

767.0

862.0

876.0

861.0

922.4

148.1

120.3

Souvislost s atmosférickými emisemi POPs je zde poměrně úzká a je omezena pouze na jeden z procesů – bělení. K tomu se používalo v minulosti chlóru, jako účinného oxidačního činidla. Riziko vzniku dioxinů však použití tohoto přípravku pomalu vytlačuje. Podle informace ing. Zbořila (Svaz průmyslu a dopravy), nejinak je tomu v ČR. Zavádění ECF (Elemental Chlorine Free) a zcela bezchlórového bělení TCF bylo „hitem“ prvé poloviny 90. let a tabulka 5-21 s údaji o znečištění vod z papírenského průmyslu ukazuje léta největšího poklesu. Tabulka 5-21: Vývoj zatížení odpadních vod z českého papírenského průmyslu Zátěž výtoku

Jednotka

1990

1992

1994

1995

1997

1998

1999

2000

2001

BOD5

[t]

16 607

4 583

2 400

2 646

2 448

2 284

2 204

1 976

29

COD

[t]

94 234

28 317

19 147

22 208

18 599

15 967

16 485

14 419

87

Suspended Solids

[t]

17 311

8 414

4 029

4 031

3 522

2 255

2 009

2 143

18

AOX

[t]

350,0

240,0

120,0

105,0

11,0

9,3

12,5

17,7

13,7

Specifická zátěž výtoků Spec. BOD5 Spec. S.S. Spec. COD Spec. AOX

Jednotka

1990

1992

1994

1995

1997

1998

1999

2000

2001

-1

12,30

3,92

2,04

2,10

1,87

1,68

1,64

1,37

0,02

-1

12,82

7,20

3,42

3,20

2,69

1,66

1,50

1,48

0,01

-1

69,80

24,22

16,25

17,65

14,23

11,75

12,29

9,98

0,06

-1

0,61

0,48

0,23

0,20

0,02

0,02

0,02

0,03

0,02

[kg.t ] [kg.t ] [kg.t ] [kg.t ]

V ČR se tyto technologie zavedly v obou velkých závodech na výrobu celulózy (BIOCEL Paskov, a.s. a FRANTSCHACH Štětí, a.s.). Třetí provozovaná celulózka (JIP a.s. Větřní) byla v r. 2002 zastavena, nebělí se tam však již od počátku osmdesátých let (dříve se tam chlor a chlornan používal). K malému přenosu chlóru muže docházet z použiti bělené buničiny nebo recyklovaného papíru, takže i pro papírny se nastavují přísné limity. Reálné koncentrace jsou však velmi blízko nule (viz tabulka 5-22 převzatá z materiálu BREF pro papírenský průmysl) [9]. Běžně se hodnota obsahu AOX v papírenských vodách vůbec nestanovuje, pokud bude prosazeno dodržování limitů dá se očekávat, že monitoring bude muset být instalován (i když patrně nepříliš frekventovaný). Používání elementárního chloru pro bělení bylo ukončeno v polovině devadesátých let a nyní se používá ClO2. Pro zesvětlování sběrového papíru pro některé účely jsou v provozu dvě linky (Štětí - Norske Skog a JIP Loučovice), kde se využívá peroxid vodíku a dithioničitan, resp. i jejich kombinace. Papírenský průmysl je dnes veden jako ECF (Elemental Chlorine Free) s využitím chlordioxidu.

II-121

R-T&A


Tabulka 5-22: Tabulky hodnot emisí do vod v papírenském průmyslu dosažitelných s využitím nejlepších dostupných technik pro jednotlivé hlavní technologie Objem [m3.l-1]

CHSK [kg.t-1]

BSK [kg.t-1]

NL [kg.t-1]

AOX [kg.t-1]

Celkový N [kg.t-1]

Celkový P [kg.t-1]

Bělená buničina

30 - 50

8 - 23

0,3 – 1,5

0,6 – 1,5

< 0,25

0,1 – 0.25

0,01 – 0,02

Nebělená buničina

15 - 25

5 -15

0,2 – 0,7

0,3 – 1,0

0

0,1 – 0,2

0,01 – 0,02

1-2

0

0,15 – 0,3

0,02 – 0,05

Kraft

Sulfit Bělená buničina

40 -55

20 – 30

1-2 Mechanické

CTMP vláknina (neintegrovaná výroba, pouze výroba vláken)

15 - 20

10 - 20

0,5 – 1,0

0,5 – 1,0

0

0,1 – 0,2

0,005 – 0,01

Integrovaná výroba vlákniny a papírna (novinový papír, LWC, SC apod.)

12 - 20

2-5

0,2 – 0,5

0,2 – 0,5

< 0,01

0,04 – 0,1

0,004 – 0,01

Recykl <7

0,5 – 1,5

0,05 – 0,15

0,05 – 0,15

< 0,5

0,02 – 0,05

0,002 – 0,005

Papírny zpracovávající sběrový papír se zesvětlením (novinový, tiskový, psací papíry)

8 - 12

2-4

< 0,05 – 0,5

0,1 – 0,3

< 0,5

0,05 – 0,1

0,005 – 0,01

Tissue papír na bázi sběrového papíru

8 - 25

2-4

< 0,05 – 0,4

0,1 – 0,4

< 0,5

0,05 – 0,25

0,004 – 0,015

Integrované papírny, zpracovávající sběrový papír bez zesvětlení (wellenstoff, testliner, bílý liner, lepenky)

Parametry neintegrovaný Bezdřevý papír nenatíraný

0,5 - 2

0,15 -0,25

0,2 – 0,4

Bezdřevý papír natíraný

0,5 – 1,5

0,15 – 0,25

0,2 – 0,4

Tissue

0,4 – 1,5

0,15 – 0,4

0,2 – 0,4

Hlavní podniky papírenského průmyslu v ČR jsou uvedeny v následujícím přehledu s rozdělením podle hlavních výrobních aktivit. Emise POPs nejsou vyčísleny a je pravděpodobné, že atmosférické emise budou velmi nízké nebo nulové. Výroba vlákniny BIOCEL, a.s.; Paskov Nosným produktem společnosti je magnesiumbisulfitová bělená buničina prodávaná pod obchodním názvem VIAN. Svou kapacitou se BIOCEL řadí mezi přední evropské producenty sulfitové buničiny. Sulfitová technologie výroby umožňuje využít nezanedbatelný obsah zkvasitelných cukrů v odpadním výluhu k výrobě krmných kvasnic VITEX, které jsou vedlejším produktem společnosti. Sulfitové výluhy jsou využívány také k výrobě lignosulfonanových derivátů VIANPLAST.

II-122

R-T&A


Frantschach Pulp & Paper Czech a.s.; Štětí Výroba vlákniny, papíru, lepenky a zboží z těchto materiálů. V rámci privatizace Severočeských papíren a následné restrukturalizace vznikla 1.7. 1992 akciová společnost SEPAP, a.s. Po vstupu zahraničního partnera do společnosti SEPAP se závod přejmenoval na AssiDomän, a.s. a po dalším prodeji na současný Frantschach Pulp & Paper Czech a.s. Výroba vlákniny, papíru a lepenky JIP - Papírny Větřní, a.s.; Větřní Společnost již tradičně patří k největším producentům papíru v České republice. Výroba JIP-Papíren Větřní, a.s. je zaměřena především na rozvoj produkce tiskových SC-papírů a tradiční výrobu balicích papírů, zejména tenkých. Papírenský stroj číslo 7 vyrábí kvalitní hlazené papíry pro hlubotisk a ofsetový tisk barevných magazínů - tzv. SC-papíry - v množství přes 47 tisíc tun ročně. Strojně hlazené tiskové papíry a nepromastitelné papíry, vyráběné na papírenském stroji číslo 4 představují roční kapacitu výroby přesahující 10 tisíc tun. Dalších 20 tisíc tun roční výroby pak představuje produkce balicích papírů na papírenských strojích číslo 6 a 8. Divize ROTO vyrábí ročně zhruba 47.000 tun SC ofsetových a hlubotiskových papírů. Divize Papírna vyrábí ročně zhruba 31.000 tun balicích a tiskových papírů. V současnosti nabízí DP svým zákazníkům celkem 1.500 výrobků z primárních buničin, ale i recyklovaných surovin a také dřevoviny. Doplňkovým programem divize papírna je výroba dekoračního krepového papíru. Výroba papíru a lepenky AMERSIL-FILPAP, s.r.o, Štětí Výzkum, vývoj a výroba speciálních technických papírů, papírů pro filtraci vzduchu, oleje a paliv, papír pro sáčky do vysavačů, papír pro filtraci kávy a výroba atypických filtračních vložek. Doplňková výroba ostatních technických a jiných druhů papírů. Duropack Bupak Obaly, a.s.; České Budějovice Závod na výrobu a zpracování vlnité lepenky - nově vystavěný po požáru v roce 1985 - patří dnes k nejvýznamnějším podnikům svého oboru v České republice. Firma vyrábí krepovaný sulfátový papír zejména na obalové účely k balení průmyslových výrobků, jejich součástí apod., vyžadujících pevné balení (např. telekomunikační kabely, nábytek, obrazové lišty, uzávěry papírových pytlů při šití, proklady k porcelánu, při vazbě knih). G.T. MANDL a.s.; Merklín Výrobce a prodejce obalů z nasávané kartonáže. Norske Skog Štětí, a.s.; Štětí Podnik je druhým největším dodavatelem novinového papíru a třetím největším dodavatelem papíru na časopisy v ČR. Plzeňská papírna a.s., Plzeň

II-123

R-T&A


Společnost se zabývá výrobou papíru a výrobků z papíru. Výroba je soustředěna na produkci určenou pro polygrafický průmysl. V současnosti jsou ve společnosti v provozu tři papírenské stroje, stroje na výrobu obálek a další zpracovatelská zařízení. Výrobní program tvoří bezdřevé, dřevité a recyklované papíry a kartony o plošné hmotnosti 60-270 g.m-2. Roční kapacita je 25 000 tun papírů a kartonů a 300 mil. kusů poštovních obálek a tašek. Prohloubila se specializace papírny, která neustále zvyšovala podíl speciálních papírů a kartonů na klasické ofsetové produkci. Kromě zavedení výroby rozsáhlého barevného sortimentu začala papírna využívat sběrového papíru pro výrobu recyklovaných papírů a kartonů. Negativní dopady na životní prostředí byly hlavním důvodem k zastavení výroby sulfitové celulózy v roce 1975. Další podniky: JIP - Papírna Vltavský mlýn, a.s. HUHTAMAKI Přibyslavice, a.s. JIP - CEREPA, a.s., Červená Řečice 5.7.1.1.4 Tepelné procesy v metalurgii Průmyslové odvětví zabývající se výrobou kovů, jejich mechanickou, tepelnou a chemickou úpravou, patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. Největší podíl emisí je produkován v technologiích výroby a zpracování surového železa a oceli a technologiích, které jsou do těchto procesů integrovány (výroba koksu, aglomerace rud). V části II přílohy C Stockholmské úmluvy jsou vyjmenovány tyto specifické procesy: (i) (ii) (iii) (iv)

druhotná výroba mědi; aglomerační zařízení v železářském a ocelářském průmyslu; druhotná výroba hliníku; druhotná výroba zinku

Aglomerace Jak uvádí Neužil a kol. [10], v resortu hutnictví železa jsou největšími znečišťovateli ovzduší technologie aglomerace železných rud (produkující především vysoké emise oxidu uhelnatého, tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a organických látek) a technologie výroby koksu (především emise tuhých látek, organických látek vč. PAHs, oxidu siřičitého a oxidů dusíku). Ostatní výrobní procesy daného resortu se na znečišťování ovzduší podílejí menší mírou. Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.1, SNAP 03 03 01 a 04 02 09, Protokol POPs - 2 Aglomerace anebo spékání železných rud je zahřívání prachové aglomerační směsi (rudná část, palivo, přísady) na takovou teplotu, že dojde k natavení povrchu jednotlivých zrn vsázky a vzniklá tavenina vytvoří mezi zrny kapalinové můstky, které po ztuhnutí zajistí vznik pevného pórovitého materiálu aglomerátu. Spékání rud je pyrometalurgický proces založený na hoření prachového koksu obsaženého ve vsázce. Aglomerace se provádí v ČR dnes již výhradně na sintrovacích strojích s pohyblivými pásy. Tyto pásy mají plochu většinou 75 – 95 m2. Vsázkou do aglomeračního zařízení v železárnách je tzv. aglomerační směs, která se sestává z železné rudy, vysokopecního výhozu, kyzových výpalků a jiných surovin obsahujících železo o zrnu 0 - 10 mm, paliva (tím je nejčastěji koksový prach a přidává se i uhlí) a přísad (např. vápenec, vápno či dolomit) o zrnu 0 - 3 mm. Hlušina rud obsahuje SiO2 , Al2O3 , CaO , MgO, sirníky některých těžkých kovů (při obsahu síry pod 0,15 % a II-124

R-T&A


obsahu arsenu pod 0,06 %), fosforečnany (pod 0,1 %). Další kovy jako Ni, Cu, Zn, Pb, Cr a Co se vyskytují v rudách v desítkách a stovkách ppm. Pro aglomeraci se používají další kovonosné zdroje: okuje z válcoven, některý šrot (smaltovaný), strusky z oceláren, prachové úlety z filtrů aj. Na možných emisích POPs se mohou podílet právě přísady zaolejovaných okují, znečištěného šrotu s podílem plastů, apod. Aglomerační směs se sype na pohyblivý pás ve vrstvě vysoké asi 200 až 350 mm a zapálí se zapalovacím zařízením. V odsávacích komorách pod roštem se vytvoří podtlak, kterým se prosává vsázkou vzduch a odtahují se spaliny. Směs prohořívá shora, kde se tvoří aglomerát. Sintrovací proces je dokončen, když fronta hoření projde celou vrstvou a přítomné palivo vyhoří. Fronta hoření je velmi úzká a teplota v ní dosahuje cca 1 000 – 1 100 oC. Doba zádrže spalin v této vrstvě je relativně velice malá. Vzniklé spaliny mění své chemické složení podle průběhu chemických reakcí ve vsázce, strhávají drobné částečky vsázky a jsou odsávány přes odprašovací zařízení do komína. Množství tuhých znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší závisí kromě technologických faktorů vlastní aglomerace hlavně na technologii odlučování a její účinnosti. Staré mechanické odlučovače prachu které se v minulosti používaly (multicyklony), nebyly schopny vyčistit spaliny z počáteční hodnoty znečištění 1 až 3 g.m-3 pod hodnotu 300 mg.m-3 spalin. V současnosti používané elektrostatické odlučovače prachu většinou bez problémů plní emisní limit, který je pro tuhé znečišťující látky 100 mg.m-3. Stejný limit platí i pro výstup z elektrostatických odlučovačů chlazení aglomerátu. Z technologického hlediska je možno aglomeraci rozdělit na tzv. studený úsek, zahrnující výklopníky surovin, drcení, mletí, třídění a homogenizaci surovin a teplý úsek. Teplý úsek zahrnuje skladování a dávkování surovin, jejich míchání a předpeletizaci, vlastní spékací pás s příslušenstvím, drcení, třídění a chlazení vyrobeného aglomerátu. Patří sem i odsávací soustava s čištěním spalin. Tomuto technologickému uspořádání odpovídá i podrobná kategorizace zdrojů znečišťujících ovzduší ve vyhl. 117/1997 Sb., kde jsou samostatně stanoveny emisní limity pro přípravu vsázky, spékací pásy aglomerace a pro manipulaci se spečencem. Je možno konstatovat, že veškeré technologické operace, které se provádějí za normální teploty, znečišťují životní prostředí většinou jen tuhými prachovými emisemi. To může mít lokální význam mj. také pro zhoršení pracovního prostředí. Kromě tuhých znečišťujících látek je velmi důležité i chemické složení vypouštěných spalin. Když nepovažujeme za nečistotu CO2, i když je to tzv. skleníkový plyn, má největší význam obsah CO ve spalinách. Z technologického principu procesu spékání vyplývá, že asi 20 % uhlíku koksu hoří na CO, zbytek na CO2. Podíl CO v aglomeračních spalinách není možné snižovat tak jako u energetických zařízení a této skutečnosti jsou přizpůsobeny i emisní limity. Současný emisní limit pro obsah CO v aglomeračních spalinách je 6 000 mg.m-3 a pro karbonátové rudy 8 000 mg.m-3. To ukazuje na existenci nedokonalého spalování, které může být zdrojem emisí dalších polutantů. Další škodlivinou produkovanou při spékání je SO2. Síra je do procesu spékání vnášena palivem (koksem), v menší míře ostatními složkami vsázky. V průběhu spékání se síra až z 90 % oxiduje a přechází do spalin. Současný emisní limit je 400 mg SO2.m-3 spalin. Oxidační charakter spékání je příčinou vzniku další plynné škodliviny - NOx. Emisní limit pro obsah NOx ve spalinách je 400 mg.m-3. Kromě uvedených škodlivých látek obsahují aglomerační spaliny celou řadu často velmi nebezpečných látek, množství kterých se však pravidelně nesleduje. Z těžkých kovů jsou to zejména emise zinku, olova, kadmia, rtuti a arzénu. Ze skupiny NMVOCs byly identifikovány benzen, toluen a xyleny. Vedle těchto látek je možno ve spalinách očekávat celé spektrum aromátů a polyaromátů. Ze skupiny POPs se jedná o PAHs (a v nich zastoupení benzo(a)pyrenu) a také o emise PCDDs/Fs. Ty se tvoří během sintrovacího procesu, neboť jsou splněny všechny podmínky k jejich vzniku: teplota nad 200 °C, přítomnost chlóru, přítomnost organické hmoty, přítomnost kyslíku, přítomnost látek II-125

R-T&A


katalyzujících tvorbu dioxinů (např. měď jejíž emisní faktor je kolem 2 g.t-1 vyrobeného aglomerátu). Chlór je přítomen již v železné rudě a to ve formě chloridů. Jejich koncentrace může dále vzrůst během flotačních operací, takže koncentrace chloridů ve směsi vstupující do sintrovacího procesu může být značná. Prach zachycený ve filtrech spalin obsahuje až 25 % chlóru. Pro vznik PCDDs/Fs jsou vyhovující i další podmínky např. krátká doba zádrže spalin ve frontě hoření. Krátkou zádrží je patrně dostatečně kompenzována teplota ve frontě hoření, která by jinak pro vznik dioxinů byla příliš vysoká (udává se, že vhodným teplotním rozmezím pro vznik PCDDs/Fs je 200 – 800 °C). Množství všech polutantů typu TK a POPs emitovaných do atmosféry závisí hlavně na obsahu odpadních a recyklovaných materiálů v aglomerační vsázce (vysokopecní a ocelárenské kaly, zaolejované okuje apod.). V současné době zajišťují v ČR výrobu aglomerátu 2 výrobní celky – Třinecké železárny, a.s. (4 aglomerační pásy) a Vysoké pece, a.s. (dříve Nová Huť - 5 aglomeračních pásů). Do roku 1997 se výrobou aglomerátu zabývaly ještě Vítkovické železárny, a.s. Zde však byla v roce 1998 výroba ukončena a Vítkovické železárny se nadále orientují jen na výrobu oceli a zpracovatelské technologie. Celková produkce aglomerátu a surového železa v těchto podnicích přesahuje každoročně 6 mil. tun. Emise POPs z výroby aglomerátů jsou v emisní bilanci vypočteny z údajů o měřeních, provedených na obou aglomeracích koncem 90-tých let. Pro výpočet jsou použity průměrné emisní faktory pro zařízení vybavená účinnými textilními filtry. Barevná metalurgie Odvětví barevné metalurgie v ČR je tvořeno velkým počtem technologií, protože prakticky každá společnost má unikátní výrobkový sortiment. Je třeba zdůraznit, že v ČR není realizována žádná primární výroba z rud neželezných kovů, a že se jedná právě o sekundární výroby, které využívají surovin a slitin z primárních výrob a odpadů neželezných kovů. Velký počet provozoven zabývajících se barevnou metalurgií naznačuje, že v ČR nejsou až na výjimky provozovány velkokapacitní technologie, a že se jedná o menší podniky s omezeným sortimentem výrobků. Znamená to, že zde nedochází ke koncentraci výroby v určité lokalitě a k významným emisím typickým pro jiné velkoobjemové technologie, jako je např. výroba železa a oceli na Ostravsku. V tomto sektoru v důsledku velkého počtu surovin vstupujících do různých produkčních procesů může docházet k emisím řady těžkých kovů a jiných sloučenin. Jako příklad se v protokolu o těžkých kovech uvádějí emise olova, mědi, zinku, cínu a niklu. Protokol o POPs uvádí průmysl primární a sekundární produkce neželezných (barevných) kovů jako důležitý zdroj emisí PCDDs/Fs. V bilanci emisí POPs v ČR nebyly procesy sekundárních výrob barevných kovů doposud zahrnuty, a to zejména z důvodů nedostupnosti potřebných emisních faktorů. Pro inventury PCDDs/Fs bude možné v následujících letech využít nové informace, uvedené v Toolkit. V dalším textu jsou komentovány pouze ty procesy, které bylo možné identifikovat v ČR. Vzhledem k tomu, že žádná primární výroba z rud není na území ČR provozována, jsou relevantní jen ty části protokolu, které se zabývají odprašováním procesů a technologiemi sekundární výroby barevných kovů. Pro odprašování odpadních plynů se, pokud je to vhodné, doporučuje použití tkaninových filtrů. Koncentraci prachu lze tak snížit až pod 10 mg.m-3, čím zároveň dojde k omezení emisí např. TK a POPs. Prach ze všech pyrometalurgických výrob by měl být recyklován v daném závodu nebo mimo závod. V tabulce 5-23 jsou uvedena opatření při sekundární výrobě barevných kovů [11].

II-126


R-T&A

Tabulka 5-23: Opatření, účinnost snížení prachu a související náklady v průmyslu sekundární produkce barevných kovů Emisní zdroj

Omezující opatření

Produkce olova

krátké rotační pece: odsávací hubice v otvorech + látkový filtr; trubkový kondenzátor, hořáky na kyslíkatá paliva

Produkce zinku

tavící pece IS

Účinnost (%)*

Náklady **

> 99.9

45 $ / t Pb

> 95

14 $ / t Zn

Poznámky: * účinnost snížení emisí prachu ** celkové měrné náklady na potlačení emisí prachu ($ = v dolarech USA)

Druhotná výroba mědi Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.7, SNAP 03 03 09, Protokol POPs – 3 Sekundární výroba mědi představuje okolo 40% z celkové světové produkce mědi. Pro přepracování šrotu s obsahem mědi a dalších materiálů jsou používány pyrometalurgické tavicí procesy, pro rafinaci a finální čištění pak elektrolytické metody. Stávající závody pro primární a sekundární produkci mědi mohou po čištění odpadních plynů dosáhnout úroveň emisí PCDDs/Fs od několika málo pikogramů do 2 ng TEQ.m-3. Před optimalizací agregátů mohla jediná pec produkující měď emitovat až 30 ng TEQ.m-3. Obecně je spektrum látek PCDDs/Fs v emisích z těchto závodů velmi široké, vzhledem k velkým rozdílům v surovinách používaných v různých agregátech a procesech. V následující tabulce 5-24 je uveden přehled BAT v dané oblasti, tak jak jsou uvedeny v protokolu o emisích POPs. Tabulka 5-24: Přehled BAT pro oblast sekundárních výrob kovů (měď, olovo, apod.) Druh opatření

Účinnost

Náklady

Primární opatření - přetřídění šrotu, odstraňování plastů a PVC-složek ze vstupních materiálů; odstranění nátěrů

nízké

Sekundární opatření - chlazení horkých odpadních plynů

vysoce účinné

nízké

5-7 1,5 - 2 ng*

vysoké

- reaktory s fluidním ložem nebo s fluidním proudem v kombinaci s adsorpcí na aktivním uhlí nebo koksárenském prachu

0,1 ng*

vysoké

- katalytická oxidace

0.1 ng*

vysoké

- aplikace kyslíku nebo kyslíkem obohaceného vzduchu ke spalování, vhánění kyslíku do pece (zabezpečuje úplné spálení při minimalizaci objemu odpadních plynů)

- zkrácení doby zdržení v oblasti kritické teploty v systému odpadního plynu Poznámka: zkratka ng* znamená ng TE.m-3

II-127


R-T&A

Druhotná výroba hliníku Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.6, SNAP 03 03 10, Protokol POPs - 5 Sekundární výroba hliníku představuje např. v USA okolo 50% z celkové produkce hliníku. Sekundární výroba hliníku v ČR je charakteristická větším počtem relativně malých závodů s nízkou kapacitou zpracování, převážně hliníkového šrotu. Protokol o omezení POPs upozorňuje u kategorie „sekundární výroba hliníku“ na pravděpodobnost vzniku poměrně vysokých emisí PCDDs/Fs. Pro tavicí pece průmyslu sekundárního hliníku jsou uvedeny koncentrace v rozsahu přibližně 0,1 až 14 ng TEQ.m-3. Výsledná koncentrace v emisích závisí na typu tavícího zařízení, na vstupujících materiálech a na postupu použitém k čištění odpadního plynu. Souhrnně lze konstatovat, že jednostupňové a vícestupňové tkaninové filtry s přídavkem vápence či aktivního uhlí nebo koksu na vstupu do filtru umožňují splnit emisní koncentraci 0,1 ng TEQ.m-3, účinnost snížení emisí je 99 %. Protokol dále uvádí přehled následujících technických opatření pro jejich omezení (tabulka 5-25). Tabulka 5-25: Přehled technických opatření pro omezení emisí PCDDs/Fs Druh opatření

Účinnost

Náklady

Rizika

- vyloučení halogenovaných materiálů (hexachloretanu)

nízké

nutnost užít čistící roztoky

- eliminace maziv obsahujících chlor (např. chlorovaných parafinů)

nízké

Primární opatření

- očištění a roztřídění vsádek znečištěného šrotu, např.odstranění nátěrů opískováním, flotačními separačními postupy či technikami swim-sink nebo rotujícím proudem vysokotlakého paprsku vody Sekundární opatření - jednostupňové a vícestupňové tkaninové filtry s aktivací vápencem či aktivním uhlí na vstupu do filtru;

<1 0,1 ng*

střední / vysoké

- minimalizace a separované odstraňování a čištění různě kontaminovaných toků odpadních plynů;

střední / vysoké

- separovaný sběr a zpracování emisí z operací vsázení a vypouštění

střední / vysoké

- zlepšené předzpracování odpadních hliníkových špon užitím separačních postupů swim-sink a dalšího zlepšení rotujícím proudem vysokotlakého paprsku vody

střední / vysoké

Protokol dále dává ke zvážení použití dalších technických opatření pro jejich omezení. • • •

vyloučení depozice částic v odpadních plynech; rychlé převedení plynu oblastí s kritickou teplotou; zlepšením předčištění hliníkového šrotu odstraněním nátěrů obroušením za mokra a následným vysušením.

Využití těchto možností je důležité, neboť je nepravděpodobné, že by moderní tavící techniky (které vylučují použití halogenových solí) byly schopny zpracovávat nízkokvalitní šrot, který lze využívat v rotačních válcových pecích. Chlor obsažený v tavenině je nutný k odstraňování hořčíku a dalších nežádoucích složek. S využitím současného stavu poznatků lze zpracovat taveniny, například směsi

II-128

R-T&A


dusík/chlor v poměru mezi 9:1 a 8:2, zařízením na vstřikování plynu pro jemnou disperzi a aplikací dusíku před- a po-proplachování a vakuové odmašťování. Pro směsi dusík/chlor byly změřeny emise PCDDs/Fs okolo 0,03 g ng TEQ.m-3 (v porovnání s emisemi nad 1 ng TEQ.m-3 při zpracováním samotným chlorem). V ČR je realizováno několik sekundárních výrob hliníku, daleko více jsou však rozšířeny slévárenské podniky, které produkují hliníkové odlitky různých velikostí a tvarů. Jejich uplatnění je velmi široké. Druhotná výroba zinku Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.7, SNAP 03 03 08, Protokol POPs – NE Poměr primární a sekundární výroby na produkci zinku je na rozdíl od mědi a hliníku cca 10:1, tzn. že více než 90% produkce pochází z primární výroby (sulfid a oxid zinečnatý, koncentráty). Regeneraci zinku z oxidovaných zbytků lze uskutečnit v indukčních tavících pecích. Velmi chudé zbytky a prach (například z ocelářského průmyslu) jsou přitom nejprve zpracovávány v rotačních pecích (Waelzovy pece), ve kterých vzniká vysoký obsah oxidu zinečnatého. Metalické materiály jsou recyklovány tavením v indukčních pecích nebo v pecích s přímým nebo nepřímým ohřevem zemním plynem nebo kapalnými palivy, nebo ve vertikálních retortách typu New-Jersey, v nichž lze recyklovat velmi různorodé oxidické a metalické sekundární materiály. Zinek lze také regenerovat ze strusek pecí produkujících olovo procesem profukování strusky. Obrázek 5-5: Sekundární výroba zinku s použitím vertikálních New Persey retort (Rentz et al., 1996)

Přehled technologií používaných v barevné metalurgii – měď, hliník, zinek V následujícím textu je uveden přehled provozovaných technologií v barevné metalurgii, týkajících se výrob kovů spadajících pod část II přílohy C Stockholmské úmluvy, s rozdělením podle hlavních výrobních aktivit. Výroba hliníkových polotovarů a finálních výrobků z hliníku a jeho slitin:

II-129


R-T&A

• • • • •

tavení hliníku a jeho slitin, odlévání desek, válcování pásů výroba hliníkových slitin lisování hliníkových profilů tažení hliníkových trub tažení hliníkových drátů.

Výroba měděných a mosazných polotovarů: • • • •

tavení mědi a slitin slévání slitin mědi válcování mědi a jejich slitin strojní obrábění.

Výroba feroslitin, Al-krupice, slévárenské slitiny, externí zásypy, krystalický křemík a V2O5: • • • •

aluminotermická výroba feroslitin - FeV výroba Al-krupice - rozprašování hliníkové taveniny proudem vzduchu hydrometalurgická výroba V2O5 přetavování hliníkového šrotu.

Výroba slitin na bázi mědi a niklu ve formě polotovarů: • • •

slévání slitin mědi válcování slitin mědi tažení drátů, rourovna.

Přehled provozoven se sekundární výrobou mědi a hliníku je uveden v samostatné příloze společně s podrobnými technickými údaji. 5.7.1.2 Skupiny zdrojů uvedené v části III přílohy C 5.7.1.2.1 Úvod Pro identifikaci zdrojů spadajících pod kategorie uvedené v části III přílohy C Stockholmské úmluvy byly využity podklady databází REZZO 1 a REZZO 2 - aktivitní údaje pro bodově sledované zdroje, a podklady databází REZZO 3 a REZZO 4 - aktivitní údaje pro domácí topeniště a mobilní zdroje. Pro sestavení seznamu zdrojů spadajících pod tyto doplňkové kategorie byly využity podklady za rok 2001 a dále literární údaje a rešerše internetových stránek. Podle kategorizace uvedené ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 Sb. byly pro sestavení seznamu zdrojů vybrány příslušné kategorie, uvedené v tabulce 5-26. Následně byl pro bodově sledované kategorie sestaven přehled podniků podle hlavních výrobních aktivit vymezených Přílohou C, částí III: Skupiny zdrojů. Tabulka 5-26: Přehled technologií spadajících pod kategorie uvedené v části III příloha C Kód

Technologie

10100

Spalování paliv za účelem výroby tepla nebo elektřiny

10102

Kotle spalující dřevo

II-130


R-T&A

Výroba surového železa 20202

Odlévání Výroba oceli

20302

Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem

20303

Kyslíkový konvertor

20304

Elektrické obloukové a pánvové pece s hmotností vsázky

20305

Elektrické indukční pece s hmotností vsázky nad 5 tun

20400

Výroba odlitků ze slitin železa

20402

Tavení v elektrické obloukové peci

20403

Tavení v elektrické indukční peci s hmotností vsázky nad 5 t

20404

Kuplovny

20405

Tavení v rotační bubnové olejové a plynové peci

20600

Výroba lehkých a alkalických kovů a jejich slitin

20602

Pecní agregáty

20800

Výroba ferroslitin

20802

Pecní agregáty

20903

Žárové pokovování zinkem

40200

Zpracování ropy, petrochemie

40400

Výroba organických látek

60100

Krematoria

60300

Veterinární asanační zařízení

Doplňkově byly ještě zařazeny tyto kategorie: Kód

Technologie

40406

Výroba přípravků na ochranu rostlin

40500

Výroba anorganických látek

40501

Výroba chloru

Počty provozoven s odpovídající kategorizací uvedenou v databázích REZZO 1 a REZZO 2 za rok 2001 jsou uvedeny v následující tabulce 5-27. Tabulka 5-27: Počty provozoven spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C Druh výroby

Název kategorie

Počet REZZO 1

Počet 20202

Výroba surového železa - Odlévání

2

Počet 20302

Výroba oceli - Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem

1

Počet 20303

Výroba oceli - Kyslíkový konvertor

2

Počet 20304

Výroba oceli - Elektrické obloukové a pánvové pece

7

REZZO 2

II-131


R-T&A

Počet 20305

Výroba oceli - Elektrické indukční pece

3

Počet 20400

Výroba odlitků ze slitin železa – bez další specifikace

10

11

Počet 20402

Tavení v elektrické obloukové peci

13

3

Počet 20403

Tavení v elektrické indukční peci

8

7

Počet 20404

Kuplovny

40

1

Počet 20405

Tavení v rotační bubnové olejové a plynové peci

4

18

Počet 20600

Výroba lehkých a alkalických kovů a jejich slitin

2

3

Počet 20602

Pecní agregáty

9

13

Počet 20800

Výroba ferroslitin

2

Počet 20802

Pecní agregáty

7

Počet 20903

Žárové pokovování zinkem

5

Počet 40200

Zpracování ropy, petrochemie

10

Počet 40400

Výroba organických látek

20

8

Počet 40406

Výroba přípravků na ochranu rostlin

6

2

Počet 40500

Výroba anorganických látek

10

3

Počet 40501

Výroba chloru

2

Počet 60100

Krematoria

Počet 60300

Veterinární asanační zařízení

Celkový počet

10

21 5

1

168

103

Pozn.: Počet zjištěných hutních výrob u neželezných kovů je spíše orientační, tradičně se v kategorizacích této skupiny zdrojů vyskytují nedostatky. Zpřesnění seznamu zdrojů je provedeno z dalších informačních podkladů. Nízký je rovněž údaj o počtu krematorií, způsobený patrně nesprávně používanou kategorizací zdrojů na straně provozovatelů.

Pro zdroje spadající do tohoto výběru jsou dále v textu uvedeny odpovídající technologické údaje čerpané z databáze REZZO a z rešerše internetových stránek s odpovídající tématikou. 5.7.1.2.2 Otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek Tato kategorie spadá mezi zdroje, které lze považovat za fugitivní. V podmínkách ČR je otevřené spalování odpadu mimo zařízení k tomu určená zakázáno. Je však pravděpodobné, že v menším rozsahu jsou odpady různého složení likvidovány právě tímto způsobem. Ve statistice Hasičského záchranného sboru Prahy se např. uvádí, že v r. 2002 bylo evidováno 788 požárů odpadů (bez bližší specifikace). V ČR je v provozu cca 400 skládek a z tohoto počtu je okolo 250 skládek smíšených. Hoření skládek lze považovat za havarijní stav, ale údaje o požárech nejsou centrálně evidovány. Podklady pro podrobnější vyhodnocení této kategorie nejsou k dispozici. Některé údaje jsou uvedeny např. v materiálech nevládních organizací. Ve statistice Hasičského záchranného sboru Prahy se např. uvádí, že v r. 2002 bylo evidováno 237 požárů skládek (bez bližší specifikace, ale pravděpodobně menších skládek, které nepatří mezi evidované).

II-132

R-T&A


5.7.1.2.3 Tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II Tepelné procesy v metalurgickém průmyslu patří mezi procesy významné z hlediska emisí znečišťujících látek do ovzduší. Jedná se často o velkokapacitní výroby se značnou energetickou náročností (viz tabulka 5-28). Tabulka 5-28: Měrná spotřeba paliv, tepla a el. energie na výrobu některých výrobků Název výrobku

MFJ

Vyrobené množství

Sklo ploché tažené Etylen Porcelán užitkový a ozdobný Butadien - styrenový kaučuk a latex Hnědé uhlí, těžba v lomech vč. skrývky Kamenina celkem Etanol

tis. m2 tuny tuny

Amoniak Odlitky z oceli Železo surové (vsázka) Hydroxid sodný tekutý a elektrolytický Odlitky z litin - provozní spotřeba Cukr rafinovaný Odlitky - kuplovny a plamenné pece Odlitky z litin - elektrické pece Siemens-martinská ocel včetně duplexu Polyetylen a kopolymery Hliník a slitiny v základních tvarech Lepenky Desky dřevovláknité Železo surové (provozní spotřeba) Slínky cementové - suchý způsob

51 968 439 158 33 640

Spotřeba paliv GJ/MFJ 81,823 31,450 33,128

Spotřeba tepla GJ/MFJ 1,911 23,796 6,303

Spotřeba elektr. en. MWh/MFJ 3,367 0,221 0,873

Spotř. celkem GJ/MFJ 95,854 56,044 42,574

tuny

92 106

0,615

25,035

0,331

26,842

tis. m3

201 998

3,155

1,319

4,493

20,648

tuny tuny tuny 100%NH3 tuny tuny tuny 100%NaOH tuny tuny

1 356 23 151

17,451 4,417

0,000 11,988

0,350 0,294

18,710 17,464

258 043

0,000

11,031

1,416

16,127

244 833 4 670 737

10,913 13,355

0,628 0,000

0,547 0,000

13,510 13,355

135 800

0,000

0,033

2,947

10,643

131 412 441 408

4,175 1,614

1,966 6,953

0,968 0,182

9,624 9,221

tuny

220 033

6,181

0,648

0,464

8,499

tuny

147 968

1,776

0,589

1,392

7,376

tuny

28 910

6,915

0,335

0,013

7,295

tuny

130 067

0,122

3,235

0,586

5,467

tuny

34 844

3,980

0,000

0,274

4,967

tuny m3 tuny tuny

198 573 174 341 4 670 737 2 448 730

0,095 1,942 2,335 3,273

3,476 1,667 1,375 0,001

0,238 0,096 0,020 0,038

4,426 3,955 3,782 3,411

Emise POPs pocházejí z vlastních energetických procesů (spalování paliv) a také z kontaktu horkých spalin se surovinou, často znečištěnou látkami zapřičiňujícími vznik např. dioxinů (viz kapitola 5.7.1.1.4.). Výroba surového železa Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.2, SNAP 03 02 03, 04 02 02 a 04 02 03, Protokol POPs – NE Vyhláška 117/1997 Sb. člení tento proces na dopravu a manipulace s vysokopecní vsázkou, odlévání a ohřívače větrů. Podobným způsobem je provedena i kategorizace SNAP:

II-133

R-T&A


zavážení vysokých pecí odpich surového železa ohřívače větru Každý z uvedených procesů má své charakteristické emise. Pro manipulace a zavážení vysokých pecí vsázkou platí v podstatě to, co již bylo uvedeno u chladné části aglomeračního procesu. Na rozdíl od protokolu o POPs (výroba surového železa není zahrnuta do sledovaných kategorií), protokol o těžkých kovech ji považuje za významný zdroj emisí a je zde vytvořena samostatná kategorie. Tuhé prachové emise vznikají hlavně při manipulaci se vsázkovým materiálem t.j. při dopravě, skladování, třídění a dávkování surovin. Tyto prostory jsou odprašovány mechanickými nebo elektrostatickými odlučovači. Určitým zdrojem emisí tuhých znečišťujících látek (TZL) a plynných emisí je sazebna vysoké pece. Bezzvonová i zvonová sazebna obsahuje prostor, který je střídavě spojený s atmosférou a s pecním prostorem. Objem tohoto prostoru naplněného znečištěným vysokopecním plynem se u starších vysokých pecí v pravidelných intervalech odpouštěl do vzduchu. U moderních pecí se tento plyn přečerpává do plynového řádu. Jelikož je ve vysoké peci přetlak plynu, při vyrovnání tlaku v dávkovacím zařízení a sazebně vysoké pece dochází při každé dávce surovin k úniku plynu a prachu. V ČR nejsou tyto emise dostatečně podchyceny (je používán odhadnutý emisní faktor 25 g TZL.t-1 železa). Vlastní vysoká pec je konstruovaná jako uzavřená tlaková nádoba, takže k emisím může docházet jen netěsnostmi, při jejím zavážení (viz výše), nebo při odpichu. Uvnitř vysoké pece je výrazný teplotní profil. Maximální teplota 1 900 – 2 000 °C je ve spodní části (u výfučen vzduchu), směrem nahoru teplota klesá a nahoře u sazebny je teplota 250 - 300 °C. Prostředí ve vysoké peci je redukční s výjimkou malé oblasti u výfučen větru. Z chování jednotlivých prvků a anorganických sloučenin při tavbě lze odvodit možnost emisí těžkých kovů. SiO2 a oxidy manganu jsou redukovány na Si a Mn a přecházejí do železa. Fosfor z fosfátů přechází z větší části na Fe3P (do železa) a částečně do strusky. Olovo a zinek v redukční atmosféře těkají a přecházejí hlavně do vysokopecního plynu a prachového úletu. Arsen částečně těká a částečně přechází do železa (podle podmínek). Obsah kadmia je většinou nízký, obsah rtuti často zanedbatelný. Síra přechází ze 40 - 75 % do strusky, zbytek do železa. S ohledem na vysoké teploty a redukční charakter procesu nelze očekávat vysoké podíly POPs. Při odpichu se tekuté surové železo na licím stroji odlévá do tvaru housek, které se expedují k dalšímu zpracování do oceláren a sléváren. Odlévárna vysoké pece je dalším zdrojem tuhých a plynných emisí. Při vypouštění surového železa a strusky vznikají nad žlaby tepelné vzduchové proudy, které unášejí vzniklé škodliviny. Proto mají moderní vysokopecní závody žlaby zakryté s odsáváním plynů a následným odlučováním prachu. Emisní limit pro tuhé znečišťující látky ve vysokopecním provozu je 100 mg.m-3. Emisní faktor pro zpracování tekutého surového železa je uváděn 12 g prachu.t-1 železa. Emise POPs z výroby surového železa jsou bilancovány v ČR výpočtem z uváděných aktivitních údajů a z emisních faktorů čerpaných z literatury. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou velkokapacitní technologii, je snahou zpracovatele emisní inventury (ČHMÚ) zajistit v co nejbližší době provedení měření emisí POPs a TK při odpichu surového železa u jedné z vysokých pecí. Získané výsledky by zpřesnily dosavadní údaje. Plynné emise při ohřevu vysokopecního větru jsou typické pro spalovací procesy. Jako palivo se používá směsného plynu. Obsah CO2, CO, SO2 a NOx v plynu opouštějícím komín ohřívačů větru závisí na podílu koksárenského plynu, jeho složení (zejména obsahu sulfanu), na teplotě větru a technologických parametrech. Vysokopecní plyn se čistí pomocí cyklonů a elektrostatických odlučovačů, tkaninových filtrů, mokrou vypírkou nebo kombinací těchto metod. Nejlepších výsledků se dosahuje pomocí tkaninových filtrů emise prachu bývají obvykle pod 10 mg.m-3, elektrostatické odlučovače a mokré vypírky dosahují II-134

R-T&A


koncentrace emisí prachu 30 - 50 mg.m-3. Produktem čištění vysokopecního plynu jsou kromě vyčištěného plynu dva druhy odpadu. Vysokopecní výhoz je produktem hrubého čištění plynu v prašníku, kde se zachytí až 70 % prachových částic. Jedná se o suchý prachový odpad s poměrně vysokým obsahem uhlíku a nízkým obsahem škodlivin (Pb, Zn, Cd, atd.). Veškerý výskyt vysokopecního výhozu se bez problémů zpracovává na aglomeraci. Druhým odpadem je vysokopecní kal, který je produktem polojemného a jemného čištění vysokopecního plynu. Vysokopecní kal obsahuje vyšší množství škodlivin, hlavně zinku, olova, kadmia a alkálií. Z tohoto důvodů se vysokopecní kal recykluje jen částečně. Výroba oceli Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.3, SNAP 03 03 02, 04 02 05 - 7, Protokol POPs – 4 Systematiky je od sebe třeba oddělit velké ocelárny, které jsou začleněny do hutních kombinátů, a ostatní ocelárny využívají jako hlavní surovinu železné housky a ingoty. Ve velkých ocelárnách se provádí výroba oceli ze základní suroviny, kterou je tekuté surové železo. Tento postup je v ČR využíván pouze na Ostravsku (Třinecké železárny, a.s. a Vysoké pece, a.s.) Emise POPs z výroby oceli jsou bilancovány v ČR výpočtem z uváděných aktivitních údajů a z emisních faktorů, odvozených z měření provedených na některých provozech v Třineckých železárnách, Vítkovických železárnách a Nové Huti Ostrava v letech 1995 – 1999. Výroba oceli v SM pecích SM pece jsou plamenné nístějové pece s regeneračním topením. Palivem u těchto pecí je koksárenský plyn, zemní plyn nebo topný olej. Vsázkový materiál těchto pecí tvoří 60 až 75% surové železo, 40 až 25% ocelový odpad a struskotvorné přísady. Tento pochod bývá intenzifikován kyslíkem. Při této technologii výroby vzniká celkem asi 200 kg strusky na tunu oceli. Tuhé emise tvoří prachové podíly ve spalinách. Jejich koncentrace je různá a mění se během průběhu tavby (0,1 - 0,7 g.m-3 spalin). Při intenzifikaci pochodu kyslíkem tyto hodnoty dosahují několika desítek g.m-3. Emisní faktor se pohybuje od 1 do 3 kg.t-1 oceli. Plynné emise tvoří SO2 a NOx. Koncentrace SO2 ve spalinách závisí na druhu používaných paliv a pohybuje se od 0,1 do 2 g.m-3. Koncentrace NOx je od 0,4 do 0,6 g.m-3 spalin. Emisní faktor se pohybuje v rozmezí 2,4 do 4,3 kg.t-1 oceli. Určitá část emisí uniká do prostoru ocelárenské haly při sázení, nalévání surového železa, stahování strusky, při přidávání struskotvorných, oxidačních a legovaných přísad otevřenými dvířky pece a také při odpichu oceli odpichovým otvorem. Rovněž při přidávání přísad do pánve při odpichu odcházejí vznikající emise do prostoru haly ocelárny. Výroba oceli v tandemových pecích Tandemové pece jsou v podstatě dvě spřažené SM pece a patří ke kyslíkovým pochodům výroby oceli. Je zde využíváno oxidu uhelnatého, vzniklého při uhlíkové reakci v jedné nístěji. Jeho spálením na oxid uhličitý vzniká reakční teplo, které je využito k předehřevu vsázky ve druhé nístěji. Z toho důvodu nejsou nutné rekuperátory tepla. K oxidačním reakcím je používán pouze kyslík.

II-135

R-T&A


Koncentrace tuhých emisí (prachových podílů) činí na počátku procesu 30 až 50 g.m-3 a na konci klesá na 6 až 10 g.m-3. Tuhé emise jsou zachycovány na mokrých odlučovačích, kde je dosahováno hodnot v rozmezí 50 až 100 mg.m-3 spalin. Plynné emise SO2 dosahují nízkých hodnot a jsou limitovány obsahem síry ve vsázce – asi 1,6 g.t-1 oceli. Emise NOx mají hodnotu 0,06 – 0,5 g.m-3 spalin, emisní faktor dosahuje hodnoty 0,05 kg.t-1 vyrobené oceli. Určitá část emisí uniká do prostoru ocelárenské haly obdobným způsobem, jako již bylo popsáno u SM pece. Výroba oceli v kyslíkových konvertorech Podstatou výroby oceli v kyslíkových konvertorech je dmýchání kyslíku tryskou horem (LD proces) nebo tryskami spodem (OBM proces) do kovové vsázky, kterou tvoří tekuté surové železo a 20 až 25 % ocelového odpadu. Podíl emisí z kyslíkových konvertorů je podstatně nižší ve srovnání s ostatními způsoby výroby oceli, a to je důvodem k postupnému přechodu na tento proces. Koncentrace tuhých emisí v surovém konvertorovém plynu se pohybují v širokém rozmezí 160 – 400 mg.m-3. Ve spáleném plynu tento obsah klesá na 15 až 40 mg.m-3, protože spaliny jsou čištěny elektrostaticky nebo mokrými odlučovači. Při použití mokrého čistění lze dosáhnout hodnot mezi 20 až 60 mg.m-3 spalin. Plynné emise SO2 závisí, jako u tandemových pecí, na obsahu síry ve vsázce. Obsah SO2 v plynu je velmi nízký – 20 až 100 mg.m-3. Emise NOx v konvertorovém plynu prakticky neexistují, vznikají až spálením plynu. Obsah NOx ve spalinách bývá 100 – 300 mg.m-3, což jsou hodnoty typické pro spalovací procesy. Emisní faktor činí 0,05 kg NOx.t-1 oceli. Emise CO jsou likvidovány jeho spalováním s následným využitím tepla ve spalinovém kotli. Ke vzniku emisí mimo systém odprášení dochází při sázení a nalévání surového železa a rovněž při odpichu oceli. Při přidávání přísad do oceli v pánvi, obdobně jako u předcházejících technologií výroby, dochází k úniku emisí do prostoru ocelárenské haly. Výroba oceli v elektrických obloukových pecích Tyto pece se používají pro výrobu nejkvalitnějších ocelí. U elektrických obloukových pecí se přeměna elektrické energie na tepelnou uskutečňuje v elektrickém oblouku mezi grafitovou elektrodou a kovovou vsázkou. Použitím elektrického oblouku se dosahuje velmi vysokých teplot, které jsou nezbytné pro dosažení požadované kvality produkce. Čištění spalin z obloukových pecí spočívá v jejich odsávání do spalovací komory, kde je oxid uhelnatý dopalován na oxid uhličitý. Tuhé emise ze spalin jsou odlučovány zpravidla pomocí látkových hadicových filtrů, rovněž je možné použití i filtrace mokré. Emisní faktor se pohybuje v rozmezí 0,01 až maximálně 0,06 kg.t-1 oceli. Emise oxidu siřičitého jsou velmi nízké a odpovídají obsahu síry ve vsázce. Obsah NOx je udáván v hodnotách 550 mg.m-3 spalin. Protože základním principem výroby oceli je oxidace nečistot a jejich vazba do strusky je nutno v odtahovaných odplynech očekávat zvýšené podíly emisí těžkých kovů. Při výrobě oceli jsou připomínány zejména emise Pb, Cd, As, Hg a Zn. Emise POPs z procesu výroby oceli zahrnují PCDDs/Fs, vznikající zejména ve fázi vsázky a v počátku rafinačního procesu. V pozdějších fázích výroby (rafinace, odpich, vypouštění strusky) k tvorbě dioxinů nedochází – organické látky již nejsou přítomny a teplota je vysoká. Množství vznikajících dioxinů závisí na obsahu nekovových příměsí (organické hmoty a chloru). Pokud je zpracováváno surové železo, bude obsah těchto příměsí nízký. Vyšší bude při zpracování tzv. těžkého šrotu (v podstatě recyklace odpadů z válcoven a dalších hutních provozů) a jeho další zvýšení lze očekávat při použití tzv. lehkého šrotu (železný komunální odpad).

II-136

R-T&A


Slévárny Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.4, SNAP 03 03 03, Protokol POPs – NE Vyhláška 117/97 má pro tuto oblast výrob vytvořenu skupinu, která se dále dělí na dopravu a manipulaci se vsázkou nebo produktem, tavení v elektrické obloukové peci, tavení v elektrické indukční peci s hmotností vsázky nad 5 tun, kuplovny a tavení v rotační bubnové olejové nebo plynové peci. V členění SNAP je pouze jedna kategorie zdrojů – slévárny šedé litiny, která nepokrývá celou kategorizaci vyhl. 117/97. Zatímco protokol o POPs slévárenské procesy jednoznačně nekategorizuje (výstupy pracovní skupiny MŽP pro Protokol POPs zařazují výrobu litiny do kategorie 2 vedle aglomerace), protokol o TK obsahuje jednoznačně definovanou kategorii slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t.d-1. Uvedený mezní kapacitní údaj však nelze přímo porovnat s údajem ve vyhl. 117/97. Tavení litiny je ve slévárnách prováděno v kuplovnách, elektrických obloukových a indukčních pecích a plynových pecích (kelímkových, rotačních nebo bezkoksových kuplovnách). Podle použitého způsobu tavení jsou kvalitativně a kvantitativně charakterizovány emise tuhých znečišťujících látek (prach) a emise plynných polutantů (CO, NOx, SO2). Tyto procesy jsou obdobné s procesy v ocelářském odvětví a na tomto místě je uveden jen jejich výčet se stručným popisem. Problematika emisí z oboru slévárenských procesů byla rozpracována a systematicky řešena na pracovišti Státního výzkumného ústavu materiálů Praha, pracoviště výzkumu slévárenství Brno, nyní v SVÚM a.s. Praha, slévárenství Brno. V údobí od konce šedesátých let až do současnosti byly tyto úkoly řešeny v rámci řady resortních a státních úkolů pro ministerstvo průmyslu a obchodu, projekty MŽP ČR a s realizací v rámci zakázek technické pomoci pro slévárny. Byl zpracován výčet převažujících používaných technologií při výrobě odlitků s vazbou na souhrn poznatků o emisích po kvalitativní a kvantitativní stránce. Je třeba zdůraznit, že podniků které provozují slévárenské procesy je značný počet a jedná se o široké spektrum technologií. A to jak z pohledu jejich výkonů, tak i z pohledu jejich struktury nebo typů technologie. Zde byly využity poznatky a údaje o technologiích a emisích z doplňkových materiálů (nových literárních údajů, výsledků měření emisí prováděných pro slévárny a údajů dílčích zpráv ekologické komise CIATF). Prvně byly posuzovány emise persistentních látek a těžkých kovů v devadesátých letech, a to v konfrontaci výsledků měření na kuplovnách prováděných v rámci projektů MŽP a měření v Německu. Emise POPs z výroby litiny jsou bilancovány v ČR výpočtem ze statistických údajů a z emisních faktorů získaných z měření provedených v letech 1992 - 2000. Rozsah zjištěných emisních faktorů je však značný a proto je při použití průměrných údajů celá bilance emisí POPs z výroby litiny zatížena určitou chybou. Tavení v kuplovnách Bilanční rozbor emisí z kuploven byl zpracován na základě zjištěných hodnot produkovaných škodlivin vztažených na dosažený tavící výkon kuplovny s přepočtem do hodnot emisního faktoru. Podle použitého odlučovače nebo lapače jisker dosahují emise tuhých látek (v kilogramech na tunu vytavené litiny) hodnot od 7,2 (stříška) až pod 0,06 (látkové filtry) při odhadované odpovídající výstupní koncentraci do ovzduší v mezích od 2 400 – 1 440 (stříška) až pod 5 mg.m-3. Přesné hodnoty emisí tuhých znečišťujících látek u kuploven lze získat měřením. Provedená měření emisí u nově instalovaných látkových filtrů prokazují dosahování výstupní koncentrace TZL na výstupu do ovzduší kolem hodnoty 1 mg.m-3.

II-137

R-T&A


Pro kuplovny je za významný plynný polutant považován CO, jehož emisní faktor se pohybuje v mezích 18,7 – 75,0 kg.t-1, což odpovídá jeho hmotnostní koncentraci v kouřových plynech v rozmezí 6 250 – 26 900 mg.m-3. Množství emisí SO2 závisí na stupni jeho pohlcování ve vodě, emisní faktor SO2 se pohybuje v intervalu 0,4 až 6,4. O řád nižší významnost mají emise NOx, pro které je uváděna hodnota emisního faktoru 0,05 – 0,08 kg.t-1 a koncentrace na výstupu do ovzduší v rozmezí 10 – 27 mg.m-3. Tavení v elektrických obloukových pecích Tavení v EOP (elektrická oblouková pec) je provázeno výrazným vývinem prachu a plynů (spaliny uhlíku elektrod a vsázky, oxidy NOx, CO2, CO, sloučeniny síry, páry kovů při zplyňování kovů za vysokých teplot elektrickým obloukem, hořlavé uhlovodíky a vodní páry při natavování znečištěného šrotu). Průměrné hodnoty emisního faktoru pro prach (pro EOP s odsávacím zákrytem bez odlučování prachu) se pohybují v intervalu 7 – 9 kg.t-1 a při dmychání O2 dosahují hodnot 8 – 13 kg.t-1. Průměrné hodnoty emisních faktorů vztažené na 1 tunu vytavené oceli dosahují pro některé polutanty těchto hodnot: EF_CO = 10 – 25; EF_NOx = 1,5; EF_SO2 = 0,45; EF_F = 0,06. Tavení v elektrických indukčních pecích Emise vyvíjené při tavení v elektrických indukčních pecích jsou významně ovlivňovány stupněm znečištění vsázky. Výsledky provedených provozních měření emisí u instalovaných systémů odsávání indukčních pecí jsou podstatně ovlivněny skutečně dosahovanou účinností odsávání zákrytů nebo hermetizace pecí. Emisní faktor pro prach dosahuje při tavení relativně čisté vsázky hodnot EF_TZL = 0,12 až 0,7 kg.t-1 vytavené litiny, při tavení litinových třísek značně znečištěných olejem hodnoty až 1,5 a při tavení vsázky běžně znečištěné v peci ISTOL s kloboukovým zákrytem s 40 %-ní účinností se jeho hodnota pohybuje v intervalu 0,06 až 0,12 kg.t-1. Emise z úpravárenských a čistírenských zařízení Samostatným problémem v této skupině zdrojů není ani tak vlastní tavba, ale proces odlévání a následná manipulace a recyklace hmoty, ze které je vytvořena forma nebo jádro. Výroba odlitků je převážně prováděna do pískových forem a to ručně nebo strojně na jednotkových strojích nebo automatických formovacích linkách. Výroba formovacích a jádrových směsí je prováděna v úpravárenských zařízeních (sušení v rotačních nebo fluidních suškách, chlazení a homogenizace směsi v kolových nebo průchozích mísičích, doprava syrového a vysušeného písku pásovými dopravníky, elevátory. Po odlití forem a vychladnutí odlitků jsou odlitky z forem vybavovány ručně nebo mechanicky na roštech. Upotřebená směs je vratnou dopravou vracena zpět do zásobníků, po cestě probíhá její úprava (drcení hrudek, prosívání v polygonových sítech, chlazení, regenerace). Vybavené odlitky jsou odjádrovány na roštech, v rotačních bubnech a apretovány (čištěny v tryskačích stolových, bubnových, komorových) a broušeny. Všechny uvedené technologické uzly jsou provázeny emisemi škodlivin a to převážně prachu. Při výrobě směsi na formy a jádra v procesu přípravy směsi a odlévání forem dochází hlavně u směsi vytvrzovaných chemicky k emisím plynných škodlivin a to v závislosti na použitých složkách a přísadách. Základ hmoty jader a forem většinou tvoří písek, který se mísí s nejrůznějšími pojidly. Složení těchto hmot je často předmětem „výrobního tajemství“. Přesto je zřejmé, že se zpravidla jedná o vyšší uhlovodíky, různě substituované, které se při tepelném namáhání mohou transformovat na širokou škálu organických polutantů, vyznačujících se často značnou toxicitou. Kritickým okamžikem, kdy dochází ke skokovému nárůstu koncentrací emisí, je vytloukání forem. Polutanty, které se po odlití výrobku a v průběhu jeho chladnutí vytvářely a byly vázány na hmotu formy nebo jádra, se II-138

R-T&A


jednorázově uvolní při jejich destrukci na vytloukacím rámu. Další podíl emisí se uvolňuje v průběhu následujících manipulací a úprav s hmotou pro výrobu forem a jader. Významným zdrojem emisí organických polutantů, podezřelých jako POPs, jsou procesy pro přesné odlévání. Tyto procesy často využívají jako jádra přesného modelu budoucího odlitku, který je vyroben z některého polymeru (např. pěnového polystyrenu). Při nalití žhavého kovu do takového jádra dojde k jeho tepelné destrukci a k jednorázovému vývinu produktů této destrukce do ovzduší. O složení těchto emisí nejsou zatím dostupné informace. Výroba ferroslitin Ferroslitiny se vyrábějí v elektrických pecích karbotermickou redukcí, redukovadlem je uhlík, nejčastěji z koksu resp. ve speciálních pecích bez použití vnějšího zdroje tepla, tzv. metalotermií. Připomínány jsou emise především těžkých kovů a to W, Mn, Fe, Cu, As, Sn, V, Mo, dále síry a fosforu při redukčním pochodu. Technologie používané v ČR k povrchovým úpravám kovů Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 2.10, SNAP 04 03 07 Vyhláška 117/97 zařazuje tyto technologie do jedné kategorie, která není dále rozdělena. V textu uvádí jen příklady relevantních procesů např.: moření, galvanické pokovování, fosfatizace, smaltování, leštění, broušení, tryskání a související operace. Protokoly o TK a POPs nepovažují tyto operace za významné zdroje emisí a ani kategorizace SNAP nemá vytvořeny explicitní kategorie pro celou škálu povrchových úprav kovů (uvedeny jsou pouze galvanovny a elektrolytické pokovování). Technologie povrchových úprav (PÚ) kovů lze rozdělit do dvou základních skupin: • •

vytváření organických povlaků (nanášení tekutých a práškových nátěrových hmot na všechny typy podkladových materiálů). Podíl těchto technologií v celkovém objemu PÚ činí cca 90 %. vytváření anorganických povlaků (vytváření zejména kovových povlaků, případně anorganických smaltů, převážně na kovových podkladových materiálech). Podíl těchto technologií v celkovém objemu PÚ činí cca 10 %.

Společné pro všechny typy technologií vytváření povlaků je předběžná příprava povrchu (přípravné operace). Podle technických požadavků jsou používány mechanické úpravy, chemické úpravy a moření. Technologie předběžných příprav povrchu zajišťují odstranění nežádoucích nečistot. V některých případech jsou tyto technologie jako konečná povrchová úprava. Vliv technologií vytváření organických povlaků na životní prostředí je samostatnou problematikou, související převážně s emisemi VOCs. Technologie povrchových úprav kovů kovovými (anorganickými ) povlaky Nezbytnou součástí těchto technologií jsou technologie předběžných příprav povrchu, zajišťující odstranění nežádoucích nečistot z povrchu výrobků určených pro následné vytváření povlaku. Významné jsou technologie odmašťování, mechanické úpravy a moření. V technologickém řetězci následuje vytváření povlaků všemi známými technologiemi a dokončovací operace, které upravují některé typy povlaků do konečného stavu.

II-139

R-T&A


Podle použitého procesu můžeme povrchové úpravy kovů rozdělit na • •

• • •

mechanické – broušení, kartáčování, leštění, omílání, broušení, suché a mokré tryskání chemické – odmašťování ve vodných i nevodných odmašťovacích lázních, chemické moření a odrezování, fosfátování, pasivace, chromátování, barvení aj., chemické leštění, bezproudové vylučování kovových povlaků a mechanicko-chemické vylučování kovových povlaků, zejména povlaku Zn elektrochemické – vylučování kovových povlaků, vytváření anorganických vrstev (anodická oxidace, zejména hliníku), elektrolytické odmašťování a elektrolytické obrábění (moření, leštění aj.) organické – ochrana povrchu kovů převážně látkami s obsahem organických rozpouštědel tepelné úpravy – termodifúzní procesy – zinkování, hliníkování, chromátování, křemíkování aj.; ponorové pokovení – zinkování, cínování, hliníkování, olovění, dále nedifúzní procesy – žárově stříkané povlaky, vakuové pokovování, smaltování

Z uvedeného přehledu používaných operací je zřejmé, že lze očekávat rozmanitou škálu polutantů v emisích z těchto procesů pokrývající v podstatě celé spektrum sledovaných škodlivin. Na druhé straně je nutno připomenout, že jejich podíl na celkové bilanci nebude významný. Za významnou je však třeba považovat tu skutečnost, že některé z těchto procesů povrchových úprav kovů jsou podezřelé z emisí těžkých kovů a POPs. Celá oblast je doposud nedostatečně prověřena měřením emisí. Vedle výše uvedených hutních procesů je zdrojem emisí POPs (převážně polyaromatických uhlovodíků) také výroba koksu, kterou lze považovat za doprovodnou výrobu pro celý hutní průmysl. Tato výroba je tedy rovněž zařazena do přehledu, i když nepatří mezi procesy vyjmenované Stockholmskou úmluvou. Výroba koksu Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 1.5, SNAP 01 04 06 a 04 02 01, Protokol POPs - 9 Výroba koksu je založena na zahřívání uhelné směsi obyčejně nad 1 000 °C bez přístupu vzduchu, t.j. na vysokoteplotní karbonizaci. Výrobu koksu je možno rozdělit do čtyř na sebe navazujících technologických uzlů: • • • •

uhelná služba zahrnující procesy přípravy uhelné vsázky jako doprava a vykládka uhlí, jeho drcení, mletí a míchání, transport a dávkování uhelné směsi; koksárenské baterie, ve které probíhá vlastní karbonizační proces a kam patří i obsazování koksových pecí, vytlačování koksu a otop baterie; koksová služba zahrnuje úpravu vyrobeného koksu od jeho hašení, úpravy zrnitosti, třídění až po jeho expedici; chemická část koksovny obsahuje provozy, kde se surový koksárenský plyn čistí a kde vzniká řada cenných chemických látek (dehet, síran amonný, benzol a mnoho dalších).

Každý z uvedených technologických cyklů je charakteristický nejen prováděnými operacemi, ale i druhem a vlastnostmi vznikajících škodlivin. Zatímco uhelná a koksová služba poškozují životní prostředí hlavně prachovými emisemi (drobná zrna uhlí a koksu) (0,65), koksárenská baterie a chemická část koksovny produkují velké množství škodlivých látek různého charakteru a vlastností. Při otopu koksárenských baterií uniká do ovzduší kromě prachu i CO, SO2 a NOx. Při karbonizačních

II-140

R-T&A


a chemických procesech se sleduje únik prachu, CO (1,52), H2S (0,10), SO2 (0,88), NH3 (0,06), HCN (0,14), NOx (0,50), pyridinu (0,04), fenolu (0,04), benzenu (0,15), toluenu (0,03), xylenu (0,01), naftalénu (0,16), benzo(a)pyrenu (0,01), bifenylu (0,01), alifatických uhlovodíků (0,09), aromatických a ostatních uhlovodíků (0,32). Čísla v závorce za jednotlivými škodlivinami udávají orientační hodnotu měrné emise dané látky v kg.t-1 vyrobeného koksu. Emise POPs z výroby koksu jsou bilancovány v ČR výpočtem ze statistických údajů a z emisních faktorů získaných z měření provedených v letech 1992 - 1994. Rozsah zjištěných emisních faktorů je však značný a proto je při použití průměrných údajů celá bilance emisí POPs z výroby koksu zatížena určitou chybou. Navíc se jedná o emisní faktory poměrně zastaralé a je tedy snahou zpracovatele emisní inventury (ČHMÚ) zajistit v co nejbližší době provedení nového měření emisí POPs z výroby koksu, popř. provedení zpřesněného odhadu množství emisí, který by lépe charakterizoval současný technologický stav koksoven. Získané výsledky by zpřesnily dosavadní údaje, zejména při bilanci PAHs a benzo(a)pyrenu. Přehled provozovaných technologií V následujícím textu je uveden přehled provozovaných technologií v barevné metalurgii, týkajících se výrob kovů spadajících pod část III přílohy C Stockholmské úmluvy, s rozdělením podle hlavních výrobních aktivit. Výroba olova, výrobky z olova a jeho slitin: • • • •

redukční tavení v šachtové peci - technologie VARTA rafinace surového olova tavení v krátkých bubnových pecích druhovýroba olova

Recyklace odpadních slinutých karbidů na bázi wolframu a kobaltu: • • •

pražení hydrometalurgie, chemické procesy - WO3 redukce WO3

Hydrometalurgická recyklace průmyslových pocínovaných odpadů: • •

hydrometalurgie, chemické procesy extrakční elektrolýza

Recyklace odpadů na bázi ušlechtilých kovů: • •

přetavování a rafinace ušlechtilých kovů hydrometalurgická extrakce ušlechtilých kovů

Výroba slinutých karbidů, feritů a termistorů: •

prášková metalurgie

Přehled provozoven s výrobou a zpracováním kovů, spadajících pod část III přílohy C, je uveden v samostatné příloze společně s technickými údaji.

II-141


R-T&A

5.7.1.2.4 Spalování v domácnostech Kategorizace: Vyhl. 117/97 – NE (malé zdroje), SNAP 02 02 02 a 02 02 05, Protokol POPs - 7 Vytápění domácností je významným zdrojem emisí nejen v bilanci stacionárních zdrojů, ale také v celkové emisní bilanci. Kategorie REZZO 3 vymezená v rámci inventarizace emisí v ČR představuje vytápění domácností provozované spalováním paliv v domovních kotelnách o výkonu do 200 kW a v lokálních topeništích. Podle údajů emisní bilance hlavních znečišťujících látek je např. podíl tuhých znečišťujících látek na celkových emisích v roce 2001 více než 40%. Skladbu vytápění domácností uvádí následující tabulka 5-29. Tabulka 5-29: Počty bytů podle způsobu vytápění (výsledky modelového výpočtu pro rok 2001) [12] Rok

Dálkový otop

Domovní kot. PP

Domovní kot. PLP

Lokální otop PP

Lokální otop PLP

Ostatní

Celkem

2001

481 752

356 305

421 651

1 193 598

1 174 910

205 168

3 833 383

PP = pevná paliva; PLP = zemní plyn; OSTATNÍ = elektr. vytápění, kombinované a jiné typy vytápění

Přes příznivý vývoj počtu domácností používajících pro vytápění ekologičtější druhy paliv (viz Obr. 53), je v ČR stále poměrně vysoký podíl spalování uhlí (zejména hnědého) a koksu. V řadě lokalit je spalován také významný podíl dřeva (z celorepublikového hlediska se sice jedná o cca 5 % bytů, v místech se snadnou dostupností dřeva se však může jednat o daleko významnější množství). A s ohledem na vyšší podíl emisí PAHs při spalování dřeva se může lokálně jednat o závažný problém. Spalování dřeva je v rámci Stockholmské úmluvy považováno za závažný proces a je mu tedy věnována samostatná kategorie v rámci části III přílohy C Stockholmské úmluvy. Dalším jevem, který provází nepříznivý vývoj cen dodávaných paliv a energií v ČR (hlavně cen zemního plynu a elektrické energie), je využívání komunálního i jiného odpadu jako paliva. Podíl spalovaných odpadů lze však jen těžko odhadovat. Bude nezbytné této problematice věnovat v následujících letech zvýšenou pozornost. Emise POPs z vytápění domácností jsou bilancovány v ČR postupem, uvedeným v kapitole 5.6.3.1. Aktivitní údaje jsou modelově vypočítávány a emisní faktory jsou čerpány z měření provedených v letech 1992 – 1997 [7]. Rozsah zjištěných emisních faktorů je však značný a proto je při použití průměrných údajů bilance emisí POPs z vytápění domácností zatížena určitou chybou. Navíc se jedná o emisní faktory poměrně zastaralé a je tedy snahou zpracovatele emisní inventury (ČHMÚ) zajistit v co nejbližší době provedení nové sady měření emisí POPs pro co nejširší spektrum používaných paliv, vč. dřeva a některých složek komunálních odpadů. Získané výsledky by zpřesnily dosavadní údaje, zejména při bilanci PAHs a benzo(a)pyrenu. 5.7.1.2.5 Zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 1.1 a 1.2, SNAP část 01 00 00, část 02 00 00 a 03 01 00, Protokol POPs – 6 Jak vyplývá z údajů uvedených v předešlém textu, podíl fosilních paliv na tuzemské spotřebě prvotních energetických zdrojů v metodice IEA představuje v ČR více než 90%. Hlavní energetická

II-142


R-T&A

základna pro výrobu elektrické energie (veřejné i průmyslové elektrárny) je tvořena tepelnými elektrárnami spalujícími hnědé uhlí (cca 60 %). Menší podíl má spalování uhlí v lokální energetice (výtopny a průmyslové kotelny), kde začíná převažovat použití zemního plynu. Vývoj spotřeby jednotlivých druhů paliv u zdrojů evidovaných v REZZO 1 ukazuje obr. 5-6. Obrázek 5-6: Vývoj spotřeby jednotlivých druhů paliv v letech 1990 – 2001 u zdrojů REZZO 1

60 000

40 000

6

3

10 t (10 m )

50 000

3

30 000 20 000 10 000

Brown coal Hard coal Natural gas Residual oil

0 1990 1992 1994 1996 1998 1999

Coke Lignite

2000 2001

Údaje o skladbě topenišť, jejich technické specifikaci, spotřebě paliv i vybavení zařízeními ke snižování emisí jsou sledovány v databázích REZZO 1 a REZZO 2. Tyto podrobné podklady slouží mj. také k výpočtu emisí POPs podle příslušných emisních faktorů (viz kapitola 5.6.4.). Průměrné stáří kotelního fondu je jedním z ukazatelů, který může být charakteristický pro hodnocení potenciálního významu této kategorie z pohledu emisí POPs. Starší kotle s nedokonalou regulací a nižší účinností přispívají k emisím POPs významněji, než nové nebo rekonstruované kotle, provozované například dominantním výrobcem elektrické energie, společností ČEZ, a.s. Podíl jednotlivých skupin zdrojů na celkových emisích POPs je dán především skladbou paliva, případně také úrovní zařízení ke snižování emisí. Ve veřejné energetice, do níž lze zahrnout elektrárny ČEZ, a.s. a výtopny regionálního významu (Praha, Brno, Ostrava), jsou ve většině případů kotle vybaveny dokonalými způsoby čištění spalin (mokré odsiřovací způsoby, které významně snižují emise jemných částic prachu a tím také POPs). Výtopny ve velkých městech spalují většinou ekologicky příznivější druhy paliv, zejména zemní plyn. Z celkové sumy cca 35 000 MW příkonu zdrojů spalujících pevná paliva spadajících mezi zvláště velké spalovací zdroje (nad 50 MW příkonu) je v současnosti odsířeno mokrými způsoby 21 706 MW, t.j. více než 60%. Skladbu topenišť podle druhů paliv ukazuje následující tabulka 5-30.

II-143

R-T&A


Tabulka 5-30: Zastoupení jednotlivých typů topenišť u velkých a středních zdrojů (r. 2001) Typ paliva

REZZO 1 - Výkon (MW)

REZZO 1 %

REZZO 2 - Výkon (MW)

REZZO 2 %

Tuhá paliva

34 819

56

3 432

19

Kapalná paliva

3 186

5

1 474

8

Plynná paliva

19 746

32

12 298

67

Komb. topeniště

3 906

6

1 272

7

Celkem

61 657

100

18 476

100

Podrobná inventura emisí POPs ze spalovacích zařízení byla provedena výpočtem pomocí údajů o spotřebě paliv a emisních faktorech pro příslušnou skupinu topenišť (viz kapitola 5.6.3.). Aktivitní údaje jsou čerpány z databáze REZZO 1 a 2 a emisní faktory z měření provedených v letech 1997 1999. Ke zpřesnění emisní bilance této skupiny zdrojů určitě přispějí nová ustanovení v legislativě ochrany ovzduší o periodickém měření emisí POPs zvláště velkými spalovacími zdroji. 5.7.1.2.6 Zařízení na spalování dřeva a další biomasy Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 1.1.2, SNAP část 01 00 00, část 02 00 00 a 03 01 00, Protokol POPs – 8 Samostatně hodnocenou skupinou spalovacích zařízení, standardně používaných zejména pro účely vytápění, jsou kotle spalující dřevo a další biomasu. Zastoupení kotlů na dřevo, evidovaných v REZZO, můžeme nalézt ve všech výkonových skupinách spalovacích zdrojů, t.j. u domácích topenišť, kotlů spadajících mezi střední zdroje i kotlů s výkonem v rozsahu 5 – 20 MW. V některých provozovnách, v nichž je dřevo zpracováváno (výroba nábytku a hlavně papírenský průmysl), je dřevo spalováno i v kotlích s výkonem vyšším než 30 MW. Spalování biomasy jiné než dřevo bude pravděpodobně vykazováno ve skupině tzv. jiných tuhých paliv, a v současnosti ho tedy nelze blíže specifikovat. Biomasa [13] je definována jako hmota organického původu; jde o veškerou živou přírodu. Hovořímeli o biomase v souvislosti s energetikou, máme na mysli nejčastěji dřevo a dřevní odpad, slámu a jiné zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat. Využití energie biomasy je nutné rozdělit do několika podskupin, protože se při využívání tohoto obnovitelného zdroje jedná o celou řadu různých možností. Energii lze získávat z biomasy termochemickou nebo biochemickou přeměnou. Rozlišujeme biomasu "suchou" (např. dřevo) a "mokrou" (např. kejda). Od toho se odvíjejí dvě základní technologie zpracování: suché procesy (termochemická přeměna) spalování zplyňování mokré procesy (biochemická přeměna) fermentace (produkce etanolu) anaerobní vyhnívání (produkce bioplynu) Zvláštní podskupinu potom tvoří lisování olejů a jejich následná úprava, což je v podstatě mechanicko-chemická přeměna (např. výroba bionafty a přírodních maziv).

II-144

R-T&A


Spalovací zařízení Kotle nad 100 kW se používají pro průmyslové aplikace nebo systémy centrálního zásobování teplem. Spalují nejčastěji dřevěné štěpky nebo balíky slámy. Často jsou vybaveny automatickým přikládáním paliva a jsou schopny spalovat i méně kvalitní a vlhčí biomasu. Někdy tato zařízení využívají kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (kogenerace). Kotle pro rodinné domky pracují obvykle tak, že se palivo nejprve zplyňuje a teprve potom se plyn spaluje. Takový systém umožňuje velmi dobrou regulaci srovnatelnou s plynovými kotli. Kotle spalují nejčastěji polenové dříví či pilinové brikety, někdy v kombinaci se štěpkou nebo dřevním odpadem. Přikládat je nutno asi čtyřikrát za den; popel se vybírá přibližně jednou týdně. V zahraničí si získávají oblibu lisované pilinové pelety, které umožňují bezobslužný provoz kotle a komfortní dopravu a skladování. Cihlové pece, kachlová kamna na dřevo se v Čechách používaly už od pradávna. Jsou zajímavou součástí celého interiéru, mají vysokou účinnost, jsou dostatetným zdrojem tepla po celý den. Poskytují příjemné sálavé teplo, čímž jsou ve srovnání s radiátorovým vytápěním úspornější. Kovová kamna se vyrábějí jak z plechu, tak z litiny. Výhodou je, že se rychle rozehřejí. Účinnost kamen závisí na konstrukci i na uživateli. Dokonalé spalování dává často mnohem více tepla, než vyžaduje aktuální spotřeba. Často se tedy dává přednost méně dokonalému spalování (nižší účinnost, více kouře) a rovnoměrnější dodávce tepla. Některá moderní kamna mají také vestavěnou topnou vložku, takže pracují zároveň i jako kotel ústředního vytápění. Odhad spotřeby Spotřeba dřeva (surového i odpadního, tj. zbytků po jeho zpracování) v REZZO 1 v roce 2001 činila cca 475 tis. tun, v REZZO 2 se jednalo téměř o 190 tis. tun. Podle údajů SLDB z r. 2001 je podíl bytů, uvádějících dřevo jako hlavní druh paliva pro vytápění cca 4,3%. Jedná se o cca 166 500 bytů z celkového počtu 3,8 mil. bytů. Při odhadu 5% podílu dřeva na spotřebě paliv v domácnostech (REZZO 3), t.j. včetně domácností v nichž je dřevo vedlejším palivem, by se mohlo jednat o spalování cca 1,4 mil. tun dřeva. Srovnání těchto údajů např. s daty ČSÚ uvádějícími těžbu palivového dříví nelze provést, neboť u sektoru domácností se bude ve větším množství jednat o spalování dřeva, které není dodáváno z tržních fondů. Celková spotřeba dřeva ke spalování by se tak mohla pohybovat odhadem okolo 2 mil. tun. V bilanci energetického hospodářství za rok 2000 je uvedeno množství tzv. jiných tuhých paliv, v nichž bude zastoupeno dřevo rozhodující měrou, ve výši 22 TJ (Primární spotřeba prvotních energetických zdrojů). Tento údaj by odpovídal spotřebě paliva o výhřevnosti 9000 kJ.kg-1 ve výši cca 2,4 mil. tun. Vyhodnocený údaj je tedy v řádové shodě s odhadem údaje o spotřebě dřeva z podkladů REZZO 1 - 3. Centrální podklady o spalování biomasy nejsou zatím k dispozici. V podmínkách ČR se však bude jednat převážně o slámu. To ukazují např. prezentace uvedené na internetu. Pro zajištění podrobnějších údajů o spalování biomasy u bodově sledovaných zdrojů (nad 200 kW) bude ve formulářích souhrnné provozní evidence pro rok 2003 navrženo doplnění kódů specifikujících druh spalované biomasy. Výpočet emisí POPs u bodově sledovaných zdrojů spalujících dřevo (REZZO 1 a 2) probíhal postupem obdobným jako u zařízení na spalování fosilních paliv. Bilance ze spalování dřeva v domácnostech bude zpracována pravděpodobně v r. 2003 z nových podkladů SLDB.

II-145

R-T&A


5.7.1.2.7 Speciální procesy chemické výroby, při kterých se neúmyslně vyvíjejí persistentní organické polutanty, zvláště výroba chlorfenolu a chloranilu; Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 4.4 a 1.2, SNAP část 04 05 26, Protokol POPs – Výroby speciálních látek, jako je např. chloranil, jsou prováděny za velmi přísných bezpečnostních opatření. Úniky vyráběných látek lze považovat u dokonalejších technologií za vyloučené. Výroba chloranilu byla evidována v datech REZZO až do r. 1998. V letech 1996 – 8 byla v provozní evidenci uváděna jediným výrobcem (Spolchemie Ústí n. Labem) shodná výrobená množství 5 t.rok-1. Od r. 1999 již není výroba chloranilu uváděna a podle dostupných informací došlo k jejímu zastavení. Rovněž výroba chlorfenolu není podle dostupných informací v ČR v současné době prováděna. Určité riziko a možnost atmosférických emisí představují tzv. staré zátěže, které se nacházejí u chemických podniků, které v minulosti provozovaly např. výroby ogranochlorové chemie (SPOLCHEMIE, SPOLANA). Možnosti úniků emisí POPs z těchto staveb nebo kontaminovaného prostředí v jejich okolí do atmosféry nelze objektivně vyhodnotit a tím ani odhadnout jejich případný podíl na celkových emisích. 5.7.1.2.8 Krematoria Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 6.1, SNAP 09 09 00, Protokol POPs – Provoz krematorií je v současné době v ČR na poměrně vyspělé technické úrovni. Legislativa v ochraně ovzduší předepisuje již od r. 1991 poměrně přísné emisní limity pro pece v krematoriích. Vedle hlavních škodlivin jsou limitovány také koncentrace plynných sloučenin chlóru a fluóru. Rovněž je uvedena technická podmínka vynucující dodržení vysoké teploty, zajišťující termickou a oxidační destrukci všech nebezpečných látek, t.j. teplota 850 oC s dobou setrvání spalin nejméně 1 s (podmínky podobné jako pro spalovny nebezpečných odpadů). Kremační pece jsou vybaveny hlavním a dopalovacím hořákem, palivem je zpravidla zemní plyn, variantně bývá používán také lehký topný olej nebo propan butan. Spaliny vzniklé při kremaci v hlavní komoře jsou odtahovány přes boční směšovací komory s přívody sekundárního vzduchu do dopalovacích komor. Za přítomnosti sekundárního a terciárního vzduchu dochází k efektivnímu dopalovacímu procesu a tím k dokonalému zlikvidování škodlivin v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí. Proces kremace je řízen počítačem, kontrolu ekologicky nezávadného spalování zajišťuje kyslíková sonda, umístěná v dopalovací komoře. Filtrační zařízení suchého či mokrého typu jsou nezbytnou součástí vybavení kremačních pecí. Používají se zejména tkaninové filtry pro teplotu filtrované vzdušiny až 200 °C a reaktivní odlučovače sloučenin fluoru a chloru. Nejčastěji sledovanou škodlivinou je oxid uhelnatý, jakožto indikátor dokonalosti funkce termoasanačního (dopalovacího) systému. Monitorovací zařízení je možno rozšířit o sledování dalších složek. Výsledky rozborů jsou ukládány do paměťové jednotky a následně interpretovány ve formě požadované orgány ochrany ovzduší. Průzkumem internetových stránek byli zjištěni dva výrobci kremačních pecí - PKI Teplotechna Brno s.r.o. a Tabo-cs spol. s.r.o. Olomouc. Vedle toho zde byl v počátku devadesátých let uskutečňován dovoz technologií např. z Francie. Počet evidovaných krematorií v databázi REZZO 2 je 29 (21 se správně uvedenou kategorizací 60100, ostatní s názvem provozovny odpovídajícím provozu krematoria, nebo s příslušným OKEČ). Výpočet II-146


R-T&A

emisí pro kategorie tohoto typu je prováděn z aktivitních údajů a emisních faktorů pro příslušné škodliviny. V databázi REZZO 2 však spolehlivé údaje nebyly k dispozici. Počet kremací v ČR byl odhadnut ve spolupráci s pracovníky Spolku přátel žehu na cca 70 tis. za rok. Odhadovaný emisní faktor je podle Kalače cca 4 µg TEQ PCDDs/PCDFs na tělo [14], což představuje odhad roční emise ve výši 280 mg TEQ PCDDs/PCDFs. Seznam evidovaných krematorií je uveden v samostatné příloze. 5.7.1.2.9 Provoz motorových vozidel, zejména spalujících olovnatý benzin Kategorizace: Vyhl. 117/97 – NE (mobilní zdroje), SNAP 07 00 00 a 08 00 00, Protokol POPs – NE Je všeobecně známo, že mobilní zdroje jsou velmi významným producentem znečištění ovzduší a u některých druhů znečišťujících látek je můžeme řadit na první místo mezi zdroji antropogenního znečištění. Při provozu motorových vozidel je emitováno široké spektrum škodlivin - NOx , CO, VOCs, v omezeném měřítku i tuhé znečišťující látky resp. frakce PM 10 a s ní spojené emise těžkých kovů a persistentních organických látek. Významné jsou také emise z otěru pneumatik, brzdových systémů a vozovky. Stejně tak je v současnosti věnována velká pozornost sekundárnímu znečištění ze zvíření jemných částic prachu a jejich reemisí. Problematice emisí POPs z dopravy je vedle následujícího textu věnována také kapitola 5.11.3. Pro úplnou inventarizaci emisí z mobilních zdrojů je zapotřebí získat řadu aktivitních údajů v podrobném členění. Výchozí hodnotou pro výpočet množství emisí je údaj o celkovém prodeji pohonných hmot. Aby bylo možno tyto celkové údaje rozčlenit do jednotlivých skupin (osobní vozidla, nákladní silniční a železniční doprava, atd.) jsou zapotřebí údaje o jednotlivých přepravních výkonech. Ty stanovuje z dostupných podkladů MD ČR. Pro další rozčlenění spotřeby paliv uvnitř jednotlivých skupin vozidel (např. na osobní vozidla s naftovým nebo benzínovým motorem vybaveným nebo bez katalyzátoru) jsou využívány podrobné údaje Registru vozidel, vedeného MV ČR. Důležitým údajem pro výpočet emisí je právě počet vozidel vybavených katalyzátorem a z něj odvozený podíl spotřeby benzínu, na tato vozidla připadající. Vedle statického počtu vozidel zjištěného z evidence (rok výroby nebo dovozu odpovídající normám EURO 1 – 3, t.j. vozidlům vybaveným řízeným katalyzátorem) je zapotřebí do výpočtu zahrnout také korekci na roční proběh jednotlivých tříd vozidel. Počet ujetých kilometrů za rok bude logicky u novějších automobilů vyšší, než např. u vozů Škoda, dvacet a více let starších. Pomocí měrné spotřeby každé ze skupin vozidel je pak stanoven např. podíl spotřeby benzínu připadající na vozidla s katalyzátorem a podíl připadající na ostatní vozidla. Stoupající tendence počtu vozidel vybavených katalyzátorem je zjevná a je v souladu s tempem obměny vozového parku osobních aut. Ve struktuře vozidel v ČR znatelně převládá počet osobních a dodávkových automobilů (76 % z počtu všech evidovaných vozidel). Do skupiny vozidel s méně než deseti procenty patří autobusy a nákladní automobily. Vývoj počtu vozidel vybavených katalyzátorem ukazuje tabulka 5-31. Jak je uvedeno výše, místo statického počtu vozidel s katalyzátory je pro výpočet emisí nutné použít hodnotu dynamického proběhu jednotlivých tříd vozidel, která určuje jejich podíl na spotřebě pohonných hmot. Tabulka 5-31: Počet vozidel vybavených katalyzátory (tis. vozidel) Rok 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Počet

19

58

141

183

280

436

517

670

842

981

1 181

1 470

1 682

%

0,8

2,4

5,6

6,8

9,5

14,0

17,5

20,6

24,1

26,6

32,02

37,1

41,6

II-147


R-T&A

Počet automobilů do 3,5 t na 1 000 obyvatel (stupeň motorizace) má trvale stoupající tendenci, od roku 1993 výraznější. Od roku 1996 je patrný nárůst především u automobilů do 3,5 t i nákladních automobilů. Tabulka 5-32 uvádí přehledné statistické údaje. Tabulka 5-32: Počet motorových vozidel v ČR (tis. vozidel) Rok

Druh vozidel 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Jednostopá

1 172 1 174 1 175 1 151

Osobní a dodávky

2 411 2 483 2 580 2 747 2 924 3 043 3 193 3 392 3 493 3 440 3 439 3 530 3 619

912

915

918

930

927

800

749

755

760

Nákladní

156

158

156

148

184

203

225

247

260

268

276

296

324

Autobusy

26

26

26

25

19

20

20

21

20

19

18

18

21

Celkem *

3 765 3 841 3 937 4 071 4 039 4 181 4 356 4 590 4 700 4 527 4 482 4 599 4 724

U přepravních objemů a výkonů v osobní dopravě dochází v období let 1990 - 2002 k trvalému růstu především v individuální automobilové dopravě (IAD) a k poklesu ve veřejné osobní silniční (autobusové) dopravě. Přepravní výkony a objemy v IAD se oproti roku 1990 zvýšily více jak o polovinu. Přepravní výkony v železniční dopravě se rozdělují na elektrickou a motorovou trakci podle počtu kilometrů najetých elektrickými a motorovými soupravami (vlkm). Přepravní objemy a výkony v osobní železniční dopravě v roce 2002 opět po dvouleté stagnaci poklesly. Důvodem je především obchodní politika Českých drah, které v roce 2002 výrazně zdražili jízdné v osobní přepravě. Nadále pokračuje vzrůstající trend objemů a výkonů v letecké dopravě, kde přepravní výkony stouply od roku 1990 téměř na trojnásobek. V silniční nákladní dopravě dochází v období let 1990 - 2002 v souvislosti se zvyšováním poptávky k trvalému nárůstu přepravních výkonů. Důsledkem je postupné zvyšování zatížení silniční sítě a silničních hraničních přechodů. U silniční nákladní dopravy se rozvíjí především veřejná doprava, při stagnaci dopravy na vlastní účet. Nárůst přepravních výkonů v silniční nákladní dopravě činí od r. 1990 přibližně 20 % ročně. U železniční nákladní dopravy je v posledních třech letech zaznamenáno opětné snižování výkonů v průměru asi o 5% ročně. Je zřejmé, že od roku 1990 se poměry výkonů silniční a železniční nákladní přepravy zcela obrátily. Vodní a letecká nákladní doprava se podílí na výkonech v zanedbatelném množství. V motorech spalované pohonné hmoty svým složením výrazně ovlivňují kvalitu ovzduší. Tato skutečnost si vyžádala např. zpřísnění legislativních požadavků na obsahy benzenu a síry v automobilových benzínech a motorové naftě v EU. Došlo také ke stanovení nových parametrů, kterými jsou u benzínů aromatické uhlovodíky a olefiny, a u nafty pak polyaromatické uhlovodíky. Schválením směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/EC o jakosti benzínu a motorové nafty platné od 1. 1. 2000 byly zavedeny nové přísnější ukazatele kvality pohonných hmot, pro některé z nich pak bylo definováno ještě další zpřísnění, a to od 1. 1. 2005. V oblasti požadavků na kvalitu pohonných hmot se legislativa ČR přibližuje požadavkům EU v několika časových intervalech. Česká technická norma pro PHM ČSN EN 228 z prosince 1998 je českou verzí evropské normy EN 228/1998. Vyhláška MPO ČR č. 227/2001 Sb. pak v souladu s právem EU stanovuje požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti.

II-148


R-T&A

Podíl dopravy na celkové spotřebě energie v ČR má stoupající tendenci. Největší podíl spotřeby energie v dopravě má individuální silniční doprava a silniční nákladní doprava. Trend spotřeby energie u silniční dopravy se od roku 1997 stabilizoval na hodnotě okolo 90 % z celkové spotřeby energie v dopravě. Jak je uvedeno výše, základním údajem pro bilanci emisí z mobilních zdrojů je údaj o prodeji pohonných hmot. V tabulce 5-33 je zahrnut prodej veškerých pohonných hmot, tady nejen v resortu dopravy, ale i pro vozidla používaná v zemědělství, lesnictví, stavebním průmyslu a ostatních sektorech, např. v armádě. Roste spotřeba zkapalněného ropného plynu (LPG) [16]. Nadále pokračuje významný růst prodeje motorové nafty, což má negativní dopad na vývoj emisní bilance. Tabulka 5-33: Prodej pohonných hmot v ČR v letech 1990 – 2002 (tis. tun.rok-1) Rok

Druh vozidel

1990

Benzín natural Benzín olovnatý

9,5

27,5

8,0

1993

103,7

1994

320,4

1995

621,3

8,0

12,0

8,0

8,0

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

782,1 1 010,3 1 210,8 1 172,7 1 390,0 1 562,3 1 974,4 1 960,0 893,3

836,5

726,5

610,0

583,0

355,5

-

-

9,0

3,4

5,0

6,0

2,6

2,8

3,2

3,0

1 192,0 1 054,0 1 308,0 1 425,6 1 651,6 1 684,4 1 850,1 1 941,0 1 788,7 1 975,6 1 920,6 1 977,6 1 963,0

Petrolej letecký Nafta motorová

1992

1 174,5 1 018,5 1 192,3 1 097,2 1 022,3

Benzín letecký Benzín celkem

1991

256,0

222,0

232,0

174,1

138,1

177,2

156,1

148,5

160,0

189,0

189,0

181,7

190,0

2 275,1 1 894,5 1 906,0 1 682,5 1 685,6 1 982,9 2 285,3 2 239,6 2 275,0 2 232,0 2 393,1 2 668,4 2 730,0

Biopaliva

•

•

•

•

•

25,0

30,0

170,0

180,0

178,0

228,3

207,5

224,7

Kap. raf. plyn

•

•

•

•

•

1,6

5,0

8,2

12,0

61,0

62,1

72,4

92,0

Zem. plyn

•

•

1,3

1,2

2,4

3,2

3,4

3,8

4,5

5,3

4,9

4,9

4,9

Celkem (mimo zem. plyn)

3 723,1 3 170,5 3 446,0 3 282,2 3 475,3 3 871,1 4 326,6 4 508,6 4 415,7 4 635,6 4 793,1 5 107,6 5 199,7

• údaje nejsou k dispozici - prodej zastaven

Zdroj: ČAPPO

Emise hlavních škodlivin z dopravy jsou vypočítávány standardními postupy pomocí údajů o spotřebě pohonných hmot jednotlivých skupin mobilních zdrojů, přepravních výkonů a příslušných emisních faktorů [15]. Emise POPs (nebo i TK) jsou vypočítávány ze spotřeby pohonných hmot (benzín a nafta) a emisních faktorů pro osobní a nákladní vozidla. Emisní faktor PCDDs/PCDFs je závislý, stejně jako i u jiných škodlivin, na druhu paliva a technickém vybavení vozidla. Tabulka 5-34 uvádí některé emisní faktory doporučované pro inventarizace. Tabulka 5-34: Emisní faktor PCDDs/PCDFs pro osobní vozidla (Toolkit) Emisní faktory [µg TEQ.t-1 spáleného paliva]

Klasifikace Ovzduší

Voda

Půda

Produkt

Rezidua

Olovnatý benzín

2,2

NA

NA

NA

NA

Bezolovnatý benzín bez katalyzátoru

0,1

NA

NA

NA

NA

Bezolovnatý benzín s katalyzátorem

0

NA

NA

NA

NA

Je možno konstatovat, že s výjimkou Pb a limitovaných polutantů (CxHy a CO), emise z dopravy neustále rostou, což koresponduje se vzrůstajícími objemy dopravy. Emisní růst je však naštěstí pomalejší než růst objemů přepravy, neboť jsou uplatňována redukční opatření (podpora alternativních

II-149

R-T&A


paliv, emisní limity a stropy, atd.). Nárůst provozu především nákladní automobilové dopravy je také v souladu s rozvojem hospodářských aktivit a zahraničního obchodu ČR. Je zřejmé, že aplikovaná redukční opatření nejsou dostatečně účinná a bude nutné přijmout taková opatření restriktivního a ekonomického charakteru, která by například omezila provoz v exponovaných oblastech, vyčíslila externí náklady a postupně je převedla na majitele a provozovatele vozidel. 5.7.1.2.10 Veterinární sanační zařízení Kategorizace: Vyhl. 117/97 – 6.3, SNAP – NE, Protokol POPs – NE Veterinární asanační zařízení jsou Stockholmskou úmluvou zmiňována mezi doplňkovými zdroji emisí POPs. Základní provoz kafilérií v ČR spočívá ve zpracování těl zvířat na produkty dále upotřebitelné jako krmiva (masokostní moučky, tuky, apod.). Podle popisu uvedeného v Toolkit se v této kategorii jedná spíše o proces likvidace nevyužitelných zbytků nebo zvířat, která nelze zpracovat, spalováním. Používaná zařízení se často vyznačují nedostatečně řízeným spalovacím procesem a nedokonalým spalováním, které může být zdroje emisí POPs, vznikajících např. při kontaminaci těl zvířat látkami s obsahem chloru (nátěrové hmoty s PCBs, apod.). Odhad emisních faktorů pro jednotlivé typy pecí uvádí Toolkit (viz tabulka 5-35). V ČR není v trvalém provozu zařízení, které by provádělo speciální likvidaci těl zvířat, nevyužitelných v rámci klasického asanačního procesu (kafilerie). K jejich likvidaci jsou využívány spalovny nebezpečných odpadů, vybavené příslušným čistícím zařízením, omezujícím rovněž emise POPs. Tabulka 5-35: Emisní faktor PCDDs/PCDFs pro spalování těl zvířat (Toolkit) Emisní faktory [µg TEQ.t-1 spáleného zvířecí mrtvoly] Ovzduší

Rezidua

Staré pece, vsázkové, bez zařízení na čištění spalin

500

nezjištěno

Modernizované typy, kontinuálně provozované a řízené, s některými prvky systému čištění spalin

50

nezjištěno

Moderní zařízení, kontinuálně a kontrolovaně provozované, s úplným systémem čištění spalin

5

nezjištěno

5.7.1.2.11 Barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály. 5.7.1.2.12 Zařízení pro zpracování vyřazených vozidel Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály.

II-150

R-T&A


5.7.1.2.12 Doutnání měděných kabelů Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály. Lze odhadovat, že při likvidaci odpadů nepovoleným volným spalováním, nebo jako úprava šrotu (odstranění plastové izolace) je spalování kabelů realizováno. Tento jev je dáván hlavně do souvislosti s aktivitami lidí s nízkými nebo nulovými příjmy, kteří se snaží zhodnotit ve sběrných surovinách odpadní popř. i zcizené měděné kabely i jiný materiál s obsahem kovů. 5.7.1.2.13 Rafinérií odpadových olejů Kategorie rafinérie odpadových olejů uvedená v části III přílohy C Stockholmského protokolu zahrnuje likvidaci, resp. regeneraci olejů ve velkém měřítku tak, jak je prováděna např. u dvou hlavních výrobců olejů a maziv ČR – společnostech PARAMO a KORAMO. Ti se spolupodílejí na zajištění systému sběru odpadních olejů podle požadavků legislativy EU. Bližší podrobnosti o množství a výrobních postupech při rafinaci odpadových olejů však nebyly z dostupných pramenů získány. Odpadní oleje obsahují větší či menší množství látek, které mohou znečišťovat životní prostředí. Jedná se zejména o přídavky aditiv, zaručujících stálost a neměnné vlastnosti olejů po dobu jejich životnosti. Tato látky mají často toxický charakter a při běžných způsobech likvidace (skládkování, spalování) by docházelo k jejich průniku do životního prostředí. Sběr odpadních olejů od spotřebitelů je proto řízen na úrovni EU směrnicí o nakládání s odpadními oleji 75/439/EC. Česká republika provádí implementaci této směrnice aby zajistila veškeré náležitosti s tímto související. V ČR má určitou specifickou tradici likvidace upotřebených automobilových olejů v malém měřítku přímo v autoservisech, zajišťujících jejich výměnu. Nová legislativa v ochraně ovzduší tuto činnost omezuje a od 1. 6. 2004 by tato zařízení v současnosti klasifikovaná jako malý nebo střední zdroj neměla být v provozu. Jedním z typických zařízení je ohřívač vzduchu ASV 202 a ASV 203 na upotřebené oleje pro vytápění průmyslových prostor - dílen, autodílen, skladů, zemědělských prostor, staveb, apod. Zařízení využívá principu odpařování a následného hoření olejových par. Čerpadlem dopravovaný olej z nádrže vtéká do spalovacího válce (bubnu) na naftou rozpálenou misku, kde se odpařuje a hoří ve střední části bubnu. Takto ohřátý buben je ochlazován ventilátorem a teplý vzduch proudí do volného prostoru. Typ ASV 202 má výkon 10 kW, spodní nádrž a menší rozměry. Typ ASV 203 má dvě rychlosti čerpadla, výkon 15 až 20 kW a variabilní zadní nádrž s filtrem a odkalovacím ventilem. Oba typy jsou řízeny termostaty a mají pojistnou misku pro případ přeplavení paliva. Použití tohoto zařízení je povoleno pouze pro oleje, sbírané od spotřebitelů v rámci servisní činnosti, tzn., že není dovolen odkup či odběr jiných olejů pro likvidaci na tomto zařízení. Další formou likvidace upotřebených olejů je jejich spalování např. v cementářských pecích, t.j. v zařízeních, ve kterých teplotní a dynamické podmínky zaručují likvidaci všech toxických látek. Pro tyto účely bylo u cementáren provedeno několik spalovacích zkoušek a měření, jejichž výsledky potvrdily reálnost likvidace upotřebených olejů v těchto zařízeních. Podrobněji je toto zmíněno v kapitole 5.7.1.1.2 Cementářské pece se spoluspalováním odpadu.

II-151


R-T&A

5.7.1.2.15 Požáry Problematika volného hoření je pokud jde o emise POPs poměrně málo doložena reálnými měřeními a většinou se využívají expertní odhady. V podmínkách ČR bylo realizováno několik měření souvisejících s realnými požáry průmyslových podniků. Od roku 1993 laboratoř Axys Varilab řešila 3 zakázky týkající průzkumu znečištění prostředí PCDDs/Fs po velkých požárech průmyslových objektů. Ve všech případech bylo významně zastoupeno hoření elektroinstalace v PVC izolaci. Předmětem analýzy byly až pozůstatky po požáru po vychladnutí spáleniště a analyzovaným materiálem byly pevné zbytky po hoření, omítky zasažené zplodinami hoření a stěry sazí. Ve dvou případech byly zkoumány i dekontaminované plochy. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 5-36. Tabulka 5-36: Výsledky analýz PCDDs/Fs z požářišť Vzorek

Materiál

Jednotka

PCDDs/Fs (TEQ)

Požár I. 1 2 3

Odpad

ng.g-1

28.2

Odpad

-1

0.42

-2

12.7

-2

Stěr

ng.g

ng.m

4

Stěr

ng.m

108

5

Odpad

ng.g-1

10.05

Odpad

-1

13.1

6

ng.g Požár II.

1

Omítka

ng.g-1

0.22

2

Omítka

ng.g-1

0.23

Omítka

-1

0.25

-2

12.0

-1

8.2

-1

0.13

3 4 5

Stěr z podlahy Omítka

ng.g

ng.m ng.g

6

Omítka

ng.g

7

Omítka

ng.g-1

7.9

-2

970

-1

2 060

8 9

Stěr ze stěny Saze

ng.m ng.g Požár III.

1

Stěr

ng.m-2

52

2

Popel

ng.g-1

2.3

3 4 5 6

Stěr Stěr Stěr Stěr

-2

1 600

-2

1 400

-2

8 300

-2

58

ng.m ng.m ng.m ng.m

II-152

R-T&A


5.8 Vykazování emisních údajů 5.8.1 Úvod Vykazování údajů o emisích provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší je jedním ze základních vstupů pro zpřesnění emisní inventury POPs. Jedná o finančně poměrně nákladný proces, a proto je při stanovení podmínek individuálního vykazování emisí zapotřebí respektovat také velikost zdroje, jeho potenciální podíl na celkových emisích a vliv na životní prostředí. V principu lze provádět zjišťování údajů o emisích třemi způsoby [3,17]: • • •

měřením; nelze-li metodu měření zajistit, výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit, expertním odhadem

V podmínkách ČR tento princip znamená, že pokud nejsou pro danou kategorii zdroje předepsány legislativou emisní limity pro danou škodlivinu, popř. není stanoveno pro určitý zdroj a konkrétní škodlivinu plnění obecného emisního limitu, není povinností provozovatele stanovovat množství emisí (koncentraci, hmotnostní tok, měrnou výrobní emisi) měřením. Výjimky tvoří taková ustanovení legislativy, kde je měření jednorázově nebo v určitých časových periodách předepsáno přímo pro vybrané kategorie zdrojů. Nejsou-li tedy dostupné výsledky měření, je nutné použít další metody zjištění emisí POPs. Stručná charakteristika jednotlivých postupů zjišťování emisí: Měření Měřením se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu). Autorizovaná měření prováděná v ČR se dají rozdělit na dvě skupiny. Při těch prvních, např. před prvním uvedením zdroje do trvalého provozu, je zapotřebí za maximálně nepříznivých podmínek prokázat u daného zařízení plnění emisního limitu. Při těch druhých by mělo měření proběhnout za podmínek odpovídajících průměrnému ročnímu stavu, a tato měření jsou pak využita ke stanovení množství emisí, měrné výrobní emise a emisních faktorů. Výpočet Výpočtem se rozumí zjištění hodnoty emisí pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance.

II-153

R-T&A


Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance. V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků. Expertní odhad Expertním odhadem se rozumí zjištění hodnoty emisí na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při jakýchkoli výpočtech je nutno využívat co možná nejkvalitnější údaje.

5.8.2 Individuální měření emisí Individuální měření emisí POPs nemá v ČR dlouhou tradici. Samostatná legislativa ochrany ovzduší, popisující komplexně pro převážnou většinu zdrojů znečišťování ovzduší konkrétní opatření a náležitosti jejich provozování, byla v ČR poprvé legislativně zakotvena počátkem devadesátých let. 5.8.2.1 Měření předepsaná legislativou Prováděcím předpisem, ve kterém byla poprvé stanovena povinnost měření emisí POPs, byla vyhláška MŽP č. 270/1993 Sb. o způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich měření u velkých a středních zdrojů znečišťování. Měření obsahu PCDD/F ve spalinách bylo předepsáno pro všechny spalovny nebezpečných a komunálních odpadů s četností jedenkrát za rok formou jednorázového měření. Významnější posun v této oblasti byl proveden novelizací vyhlášky 270/1993 v r. 1997 vyhláškou MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší). Vedle zachování měření u spaloven odpadů byla předepsána jednorázová povinnost pro kotle spalující tuhá nebo kapalná paliva o tepelném výkonu 50 MW a vyšším. Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb.; §13, odst. 4) U elektráren, tepláren a výtopen s kotli o jmenovitém tepelném výkonu 50 MW a vyšším, spalujícími tuhá nebo kapalná paliva, se ve spalinách zjišťují jednorázovým měřením emise těžkých kovů uvedených v příloze č. 1 a perzistentních organických látek (polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzodioxiny, polychlorované dibenzofurany, polycyklické aromatické uhlovodíky) vždy po prvním uvedení zdroje do provozu a dále vždy po každé záměně paliva nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do šesti měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. U zdrojů již provozovaných musí být měření podle tohoto odstavce provedeno do 30. června 1998. II-154

R-T&A


Pro spalovny odpadů byly stanoveny následující podmínky. § 14 Spalovny zvláštního a nebezpečného odpadu: (1) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu, s výjimkou komunálního odpadu, se ve spalinách zjišťuje měřením: ....... e) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6. (2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují: a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené pod písmenem a), b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 1 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b), c) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující látky uvedené pod písmeny c) a d), d) jednorázovým měřením vždy po prvním uvedení spalovny do provozu a dále jedenkrát za tři kalendářní roky v případě spalování odpadů stálého složení, a to znečišťující látky uvedené pod písmenem e). ..... (4) Provozovatel neprovádí měření emisí těch znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 písm. c) až e), jejichž výskyt lze ve spalinách s přihlédnutím ke složení spalovaného odpadu prokazatelně vyloučit. § 15 Spalovny komunálního odpadu (1) U spaloven komunálního odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením ..... g) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6. (2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují takto: a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to teplota spalin a obsah kyslíku uvedené pod písmenem a), b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 1 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b), c) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 3 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 3 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem c), d) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující látky uvedené pod písmeny d) až g). Jak je zmíněno v kapitole 5.6.4, měření emisí podle §13 nebylo provedeno u všech vymezených spalovacích zařízení a navíc řada výsledků obsahovala pouze údaje o naměřených koncentracích a naopak v nich chyběly podklady pro stanovení hmotnostního toku a emisního faktoru (měrné výrobní emise). II-155

R-T&A


Úprava podmínek měření pro spalovny odpadů byla provedena novelizací vyhlášky 117/1997 Sb. vyhláškou 97/2000 Sb. Povinnost měření byla upravena následovně: měření PCDDs/Fs - jednorázovým měřením vždy po prvním uvedení spalovny do provozu a dále během prvních dvanácti měsíců provozu jednorázovým měřením každé dva měsíce a v dalších letech dvěma jednorázovými měřeními ročně v intervalu mezi měřeními ne kratším než tři měsíce. Vedle stanovení povinnosti měření emisí PCDDs/Fs byl předepsán poprvé v legislativě ČR emisní limit pro 0,1 ng TEQ.m-3 a to pro všechny spalovny odpadů. Protokoly o měření emisí PCDDs/Fs u spaloven odpadů a u energetických zařízení byly jednorázově zpracovány v ČHMÚ v souvislosti s řešením projektu VaV MŽP 520/1/99 „Vědecké a technické podklady pro inventarizaci emisí látek znečišťujících ovzduší“ [7]. Protokoly, v nichž byly obsaženy všechny informace odpovídající požadavkům na vyplnění formulářů o provedených měřeních a získaných výsledcích (http://www.chem.unep.ch/pts/default.htm Regionally Based Assessment of Persistent Toxic Substances), byly použity pro vložení dat za ČR. Celkem bylo vloženo více než 30 protokolů, převážně pro spalování uhlí v kotlích o výkonu nad 50 MW. Je předpoklad, že brzy bude možné tuto databázi za ČR rozšířit údaji za technologické procesy. Další významný posun nastal v oblasti zjišťován emisí POPs při novelizaci celé legislativy v ochraně ovzduší v roce 2002. Povinnost měření emisí POPs u spaloven odpadů byla v Nařízení vlády č. 354/2002, kterým se stanoví emisí limity a další podmínky pro spalování odpadu, uvedena zcela v soulad s předpisy EU (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES, o spalování odpadu). Vedle spaloven odpadů byla tato povinnost zavedena rovněž pro zařízení, schválená pro spoluspalování nebezpečných odpadů. Významná změna byla zavedena vyhláškou MŽP č. 356/2002, kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. Jednorázová měření POPs předepsaná vyhláškou č. 117/1997 Sb. pro kotle o výkonu 50 MW a vyšším byla rozšířena rovněž na další kategorie významných zdrojů a navíc byla tato jednorázová povinnost změněna na měření v intervalu jedenkrát za tři roky. Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.; § 17 Měření u jmenovitě určených zdrojů (1) Jmenovitě určené zdroje jsou: a) zdroje spalující fosilní paliva v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a v průmyslových kotlích s jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW, b) zařízení na pražení nebo sintrování (aglomeraci) kovových rud (včetně sulfidických) s kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti, c) zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba, včetně elektrických obloukových pecí) včetně kontilití s kapacitou nad 2,5 t/hod, d) slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den, e) zařízení pro výrobu mědi, olova a zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních surovin metalurgickými procesy s kapacitou nad 30 t kovu denně pro primární II-156

R-T&A


zařízení a 15 t kovu denně pro sekundární zařízení nebo pro jakoukoli primární výrobu rtuti, f) zařízení pro tavení (zejména rafinaci, slévárenské odlévání) včetně výroby slitin mědi, olova, hliníku a zinku, včetně regenerovaných produktů, s kapacitou tavení nad 4 t/den pro olovo nebo 20 t/den pro měď, hliník a zinek, g) zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou nad 500 t/den nebo v jiných pecích s výrobní kapacitou nad 50 t/den. (2) U těchto zdrojů se zjišťují jednorázovým měřením bez přihlédnutí k § 9 odst. 4 zákona .... b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF), a to individuální toxické kongenery v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce. Toxicita je vyjádřena ekvivalentním množstvím 2,3,7,8 TCDD (TEQ). Množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství výše uvedených toxických kongenerů vypočtených jako součin analyticky stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného faktoru ekvivalentní toxicity (I-TEF) podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, c) emise polychlorovaných bifenylů (PCB), a to individuální toxické kongenery v rozsahu přílohy č. 1 k této vyhlášce. Emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených toxických kongenerů, d) emise polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), a to fluoranten, pyren, benz[a]antracen, chrysen, benz[b]fluoranten, benz[k]fluoranten, benz[a]pyren, indeno[1,2,3-c,d]pyren, dibenz[ah]antracen, benzo[g,h,i]perylen. ..... (4) Jednorázové měření u znečišťujících látek podle odstavce 2 se provádí při obvyklém provozním výkonu zdroje při prvním uvedení zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky nebo po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. U zjišťování emisí jiných znečišťujících látek nejsou tím dotčena jiná ustanovení hlavy III této vyhlášky a § 9 zákona. Tato ustanovení by měla v následujících letech přinést konkrétní informace o množství emisí POPs nejvýznamnějších zdrojů a umožnit stanovení průměrných emisních faktorů využitelných v širším měřítku. 5.8.2.2 Měření v rámci projektů, jiná měření Vedle měření emisí POPs předepsaných legislativou byla v letech 1990 – 2002 provedena řada měření emisí POPs zejména s finanční podporou MŽP (projekty PPŽP a VaV). Některá měření byla zejména v počátku 90-tých let zaměřena pouze na kvalitativní stanovení obsahu jednotlivých persistentních organických látek ve spalinách, popř. na získání údajů o jejich koncentracích. Později byla tato měření prováděna již důsledně se snahou získat pro daný zdroj údaje o hmotnostním toku emisí POPs a měrných výrobních emisích. Ucelený přehled o těchto měřeních nebyl doposud sestaven, využitelné údaje o měrných výrobních emisích však byly zpracovány v rámci řešení projektů MŽP řešitelem ČHMÚ (VaV 520/1/99 a VaV 740/3/01). Přehled provedených měření a používaných emisních faktorů je uveden v samostatné příloze. Vedle měření financovaných projekty se v průběhu minulých let uskutečnila řada dílčích měření u jednotlivých zdrojů, zejména v hutním průmyslu a u zařízení, plánovaných k využití pro II-157

R-T&A


spoluspalování odpadů. Tato měření jsou financována privátními společnostmi a jejich výsledky jsou obtížně dostupné. 5.8.2.3 Emisní limity pro POPs Regulace emisí látek znečisťujících ovzduší je v ČR upravena zákonem č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších úprav a navazujícími předpisy. V oblasti regulace emisí ze spaloven tento zákon v zásadě odpovídal tehdy platným směrnicím ES. Směrnice Rady EC/96/61 o integrované prevenci a omezení znečišťování zahrnula PCDDs/Fs jako novou samostatnou kategorii látek, kterou je třeba brát v úvahu z hlediska ochrany ovzduší při stanovování emisních limitů. Pro spalovny byl doporučen pro tyto látky emisní limit 0,1 ng TEQ – NATO.m-3. V řadě zemí EU byl v průběhu 90 let emisní limit 0,1 ng TEQ.m-3 přijat jako závazná hodnota emisního limitu pro PCDDs/Fs. V dubnu roku 2000 byla přijata novela vyhlášky č. 117/97 Sb., kterou se stanovují emisní limity stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší. Touto novelou, vyhláškou č. 97/2000 Sb., byl zakotven emisní limit PCDDs/Fs pro spalovny odpadů zcela v souladu s doporučením Směrnice Rady ES. Přehled emisních limitů POPs podle nové legislativy vydané v r. 2002 uvádí následující tabulka 5-37. Tabulka 5-37: Kategorie zdrojů s udanými emisními limity POPs, obecné emisí limity a další limity Právní předpis, odst. Zdroj

Emisní limit Pro

Kód NFR

Kód SNAP

Hodnota

353/2002 Sb. Ostatní stacionární zdroje Příloha 1 1.1 energetika zvláště velký zdroj

třídění a úprava uhlí, briketárny

pro PAHs platí obecný emisní limit jako specifický limit

1A1a

0101

1.2 výroba koksu zvláště velký zdroj

koksování, vytlačování koksu

pro PAHs platí obecný emisní limit

1A1c

010406

3.7 obalovny živičných směsí a mísírny živic velký zdroj znečišťování

obalovny a mísírny

pro PAHs platí obecný emisní limit

1A2f

0301 (030313)

4.4 chem. průmyslová zařízení – výroba základ. prostředků na ochranu rostlin a biocidů zvláště velký zdroj

pro POPs podmíněně: hmotnostní koncentrace tuhých znečišťujících látek obsahujících látky těžko odbouratelné, lehce akumulovatelné nebo vysoce jedovaté (vyhl. 192/1998 Sb.) v odpadních plynech z výroby, rozemílání, míšení, balení či přečerpávání prostředků k ochraně rostlin před škůdci a plevely nebo k likvidaci škůdců a plevelů při hmotnostním toku 25 g/h a větším nesmí překročit hodnotu 5 mg/m3

2B5

0405 (040525)

6.7 zařízení na výrobu uhlíku zvláště velký zdroj

vysokoteplotní karbonizace, výroba elektrografitu vypalováním či grafitací a zpracování uhlíkatých materiálů

pro benzo(a)pyren a další karcinogenní látky platí obecné emisní limity

354/2002 Sb. Spalování odpadu Příloha 2

II-158

R-T&A

Právní předpis, odst. Zdroj


Emisní limit Pro

Kód NFR

Kód SNAP

Hodnota

2.1 spoluspalování odpadu v cementářských pecích

celkový emisní limit

PCDDs + PCDFs 0,1 ng TE.m-3

6C

0902

2.2 spoluspalování odpadu v zařízení na spalování paliv



6C

0902

2.3 spoluspalování odpadu v jiných průmysl. zařízeních



6C

0902

PCDDs + PCDFs 0,1 ng TE.l-1

-

-


6C

0902


6C

090208


6C

090201


6C

090207

Příloha 4 vody vypouštěné ze zařízení na čištění odpadních plynů

nefiltrovaný vzorek Příloha 5

specifické emisní limity pro spalovny odpadu d) emisní limit z průměrných hodnot součtového obsahu PCDD a PCDF ve vzorku odebraném během období nejméně 6 hodin a nejvýše 8 hodin

emisní limit z průměrných hodnot součtového obsahu PCDD a PCDF ve vzorku odebraném během období nejméně 6 hodin a nejvýše 8 hodin

Příloha 6 specifické emisní limity a požadavky na měření při spalování odpadních olejů 1 specifické emisní limity

specifické emisní limity

Příloha 8 specifické emisní limity a popro všechny provozní kapacity žadavky na měření pro stávající spalovny komunálního odpadu platné od 1.1. 2003 do 28.12.2005 1 specifické emisní limity Příloha 9 specifické emisní limity a požadavky na měření pro stávající spalovny nebezpečného odpadu spalující pouze infekční nemocniční odpady platné od 1.1.2003 do 28.12.2005 1 specifické emisní limity

specifické emisní limity

Příloha 10

II-159

R-T&A


Právní předpis, odst. Zdroj specifické provozní podmínky a emisní limity platné v přechodném období ode dne účinnosti tohoto nařízení do 31.12.2002 pro spalovny odpadů a spoluspalovací zařízení 1.1.e spalovny nebezpečného odpadu

Emisní limit Pro

Kód NFR

Kód SNAP

6C

0902

6C

090201

Hodnota

u spaloven nebezpečného odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením součtový obsah PCDD a PCDF (TE) u spaloven komunálního odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením součtový obsah PCDD a PCDF (TE)

2.1.g spalovny komunálního odpadu 356/2002 Sb. Obecné emisní limity Příloha 1 3 obecné emisní limity

PCDDs + PCDFs 0,1 ng TE.m-3 PAHs: 0,2 mg.m-3 PCBs: 0,2 mg TEQ.m-3 jiné chlorované POPs: 0,2 mg.m-3 Dodatek: 357/2002 Sb. Kvalita paliv

§4 odst. 7 maximální přípustné obsahy

kapalná paliva

PCBs < 10 mg.kg-1

5.8.3 Výpočty emisí Vzhledem k prozatímnímu nedostatku přímých vykazovaných údajů o emisích POPs ze strany provozovatelů zdrojů je nutné pro převážnou většinu kategorií zdrojů provádět výpočty emisí POPs z dostupných technických údajů o provozu jednotlivých zdrojů a emisních faktorů. Technické údaje představují nejen základní údaje o provozovaných kapacitách (množství spáleného paliva, množství výrobku, spotřeba suroviny apod.), ale také případnou technickou specifikaci zařízení, zařízení ke snižování emisí apod. Rozdílný přístup je ve zpracování celorepublikové emisní bilance a v přípravě emisní inventury jednotlivých zdrojů. Zatímco pro republikovou bilanci lze čerpat řadu údajů o výrobách s větší četností v agregované podobě (např. množství vyrobené litiny, obalovaných živičných směsí apod.), při podrobné inventuře je zapotřebí tyto údaje získat pro všechny evidované zdroje jednotlivě. Tyto údaje však jsou některými provozovateli vyplňovány do souhrnné provozní evidence velmi nedbale a neúplně. Centrální pracoviště odborného charakteru, jakým je oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ, nemá příliš mnoho možností na vymáhání dodatečných údajů u jednotlivých zdrojů. To je možné pouze ve spolupráci s orgány ochrany ovzduší a jedná se o proces značně náročný. U těchto případů je tedy přistoupeno ke zjišťování údajů z doplňkových podkladů (např. internetové prezentace firem), popř. jsou vyrobená množství odhadnuta na základě údajů předchozích let, provozovaných kapacit a počtu

II-160

R-T&A


provozních hodin nebo z odhadu jiných vykazovaných údajů (např. poměru emisí tuhých látek v jednotlivých letech). Tyto způsoby do určité míry vnášejí nepřesnosti do provádění podrobné inventarizace emisí POPs a výsledky vypočtené pro jednotlivé zdroje v součtu neodpovídají celorepublikovým hodnotám. Při výpočtu emisí POPs v rámci inventarizace v ČR byly potřebné údaje pro zařízení na výrobu elektrické energie a tepla získány z databáze REZZO tj. z REZZO 1 pro zdroje s tepelným výkonem vyšším než 5 MW, z REZZO 2 pro střední zdroje s tepelným výkonem 0,2 – 5 MW a z REZZO 3 pro lokální topeniště s výkonem menším než 0,2 MW. Zdroje byly členěny do kategorií podle druhu paliva, výkonu, typu topeniště a dalších podmínek uvedených v kapitole 5.6.4. Při výpočtu emisí byl pro každý zdroj z databáze REZZO 1 získán údaj o množství spalovaného paliva, který byl pomocí výhřevnosti přepočten na teplo dodané v palivu podle rovnice:

Q = Qri × S , kde: Q je teplo v GJ,

Qri je výhřevnost v GJ.t-1 a S je spotřeba paliva v tunách. Emisní faktory pro zdroje z databáze REZZO 1 byly vyjádřeny jako hmotnost emise znečišťující látky připadající na jednotku množství tepla dodaného v palivu, tj. v mg.GJ-1. Pro výpočet emisí ze zdrojů databáze REZZO 2 a 3 byly použity údaje o spotřebovaném množství paliva. Příslušné emisní faktory pro výpočet emisí byly vypočteny jako hmotnost emise znečišťující látky vztažená na množství spotřebovaného paliva za rok a vyjádřeny v mg.t-1 spáleného paliva. Pro technologická zařízení byly aktivitní údaje získány z databáze REZZO, ze Statistické ročenky České republiky a publikace Výroby vybraných průmyslových výrobků v průmyslu ČR z let 1990 – 2001, (ČSÚ). Výběr technologií se řídil kategorizací dle Přílohy VIII Protokolu o persistentních organických polutantech Úmluvy CLRTAP. Emisní bilance POPs zahrnovala např. aglomeraci rud, výrobu surového železa a oceli, výrobu koksu a cementu. Z databáze REZZO 1 byly získány údaje o množství spáleného komunálního, nemocničního a průmyslového odpadu, které byly využity pro výpočet emisí. Při výpočtu emisí z mobilních zdrojů byla použita data ze Studie o vývoji dopravy z hlediska životního prostředí v České republice (1995 – 2001), CDV Brno. K výpočtu emisí POPs byly použity údaje o spotřebě pohonných hmot a emisní faktory uvedené v AEI Guidebook.

5.8.4 Vykazování emisí v databázi REZZO Jak vyplývá z textu uvedeného v kapitole 5.8.1, nelze v současné době čerpat téměř žádné individuálně vykazované údaje z databáze REZZO. V letech 1980 – 1994 nebyly POPs zařazeny ani do seznamu znečišťujících látek. Od roku 1995 byly do seznamu znečišťujících látek zavedeny škodliviny, uvedené v tehdejší legislativě (zákon č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a o poplatcích za jeho znečišťování, příloha č. 1 - Seznam znečišťujících látek a sazba poplatku za jejich vypouštění). Ve skupině látek I. třídy je uveden benzo(a)pyren a dále bifenyl a jeho chlorderiváty.

II-161

R-T&A


Vykazování těchto škodlivin v REZZO bylo však spíše ojedinělé. Navíc v této době nebyly dostatečně popsány metody odběru vzorku a jeho analýzy a proto nejsou uvedené emise použity při inventarizacích emisí v letech 1995 – 1999. Přehled vykázaných údajů o emisích je uveden v samostatné příloze. Změna nastala nejprve v roce 2000, rozšířením seznamu znečišťujících látek uvedeného v příloze č. 1 vyhlášky 117/1997 Sb. Do seznamu škodlivin vykazovaných v rámci souhrnné provozní evidence byly vedle některých individuálních sloučenin přidány všechny tři hlavní kategorie POPs s následujícími kódy: 11002 11006 14001 14002 14003

benzo(a)pyren (1,2-benzpyren) dibenzoantracen polychlorované bifenyly polychlorované dibenzofurany polychlorované dibenzodioxiny

Vykazování těchto škodlivin v REZZO bylo stále spíše ojedinělé. Přehled získaných údajů je uveden rovněž v samostatné příloze. Další změna, zahrnující již kompletní seznam individuálních POPs a jejich skupin definovaných pro mezinárodní emisní vykazování, byla provedena pro údaje za rok 2002, které jsou zpracovávány nyní v průběhu r. 2003. Rozdělení emisí a jejich kódové označení vycházející z přílohy č. 1 vyhlášky č. 356/2002 Sb. ukazuje tabulka 5-38. Tabulka 5-38: Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin podle vyhl. 356/2002 - POPs 3. Persistentní organické látky (POPs) 3010

Polychlorované dibenzodioxiny (PCDDs) a dibenzofurany (PCDFs) celkem vykazované v ekvivalentech toxicity (I-TEQ) 2,3,7,8 - TCDD

3020

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) celkem

3030

Polychlorované bifenyly (PCBs) celkem

3040

Jiné chlorované persistentní organické sloučeniny

3041

Hexachlorcyklohexan

3042

Tetrachlorfenol

3043

Hexachlorbenzen

3044

Trichlorbenzen

Nová struktura REZZO, kladoucí důraz na povinnost vykazování škodlivin bez ohledu na způsob jejich zjišťování, se neomezuje pouze na prezentaci výsledků autorizovaných měření prováděných pro účely kontroly dodržování emisních limitů na zdrojích. Podle ustanovení uvedených v nařízení vlády č. 351/2002 by měli provozovatelé pro účely zapracování do emisních inventarizací využívat všech metod zjišťování množství emisí, t.j včetně výpočtu z dostupných emisních faktorů a odhadů množství emisí. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb.; § 5 Emisní inventury a projekce emisí (1) Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní II-162

R-T&A


projekce těchto látek pro období do roku 2020 (§ 6 odst. 9 zákona). Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot. (2) Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. (3) Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze v provozním cyklu vymezeném v § 2 písm. f). Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona). (4) Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona pro znečišťující látky, pro něž má zdroj stanoven emisní limit nebo pro něž jsou ve zvláštním prováděcím předpisu stanoveny emisní faktory. Množství emisí znečišťujících látek, pro něž zdroj nemá stanoven emisní limit nebo emisní faktor, se zjišťuje výpočtem pomocí měrné výrobní emise způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem. Pro výpočty množství emisí POPs i dalších škodlivin bude pravděpodobně nutné uvést ověřené emisní faktory jako přílohu příslušných prováděcích předpisů, aby je mohli provozovatelé k výpočtům emisí využívat.

5.8.5 Jiné informační zdroje Jiné informační zdroje vztahující se k emisním údajům POPs lze získat podrobnou literární a internetovou rešerší. Pro tyto účely byl sestaven přehled dostupných zdrojových informací podle klíčových slov, týkajících se zdrojů atmosférických emisí POPs. Výsledky rešerše byly využity zejména při zpracování seznamu zdrojů vyjmenovaných ve Stockholmské úmluvě a pro emisní inventuru.

5.9 Provedení emisní inventury 5.9.1 Úvod Inventura emisí POPs v ČR byla zpracována v letech 1990 – 2001 různými institucemi nebo týmy odborníků a pro různé účely použití. V některých případech se jednalo o inventury omezené na určité skupiny zdrojů, popř. vymezené území. V současnosti se celorepublikovou inventarizací emisí POPs zabývá téměř výhradně pracoviště oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ, ve spolupráci s dalšími subjekty. To je dáno do určité míry snadným přístupem ČHMÚ k údajům provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a k dalším, např. statistický datům. ČHMÚ je organizací pověřenou MŽP prováděním emisních inventur a pracoviště oddělení emisí a zdrojů má tedy k této činnosti zprostředkovaně vytvořeno potřebné legislativní zmocnění. Emisní inventarizací POPs (ve spojení s TK) se v současné době zabývá samostatný specialista oddělení. Srovnání výsledků různých inventur emisí POPs provedených v ČR uvádí Holoubek a kol. v dokumentech k implementace Protokolu o POPs (tabulka 5-39).

II-163


R-T&A

Tabulka 5-39: Srovnání výsledků inventur emisí POPs realizovaných v ČR Odhady emisí POPs v ČR 1989 ΣPAHs [t.y-1]

4, a

215

ΣPCBs [kg.y-1]

31 000 -1

ΣPCDDs/Fs [g TEQ.y ] a

odhad na základě literárních dat

b

odhad na základě reálných měření

-

19931, a

19902, b

19942, b

19993, b

378

4 214.6

3 635.2

850

23 340

3 917.5

3 464.2

-

30.25

2 121.5

1 776.6

650

1

Holoubek I., Caslavsky J., Nondek L., Kocan A., Pokorny B., Lenicek J., Hajslova J., Kocourek V., Matousek M., Pacyna and J. M. Thomas D. (1993): The Compilation of Emission Factors of Persistent Organic Pollutants in Czech and Slovak Republics. Report of AXYS Ltd., Canada and Masaryk University, Brno, CR. 2 Parma Z., Vosta J., Horejs J., Pacyna J. M. and Thomas D. (1996): Atmospheric emission inventory guidelines for persistent organic pollutants. Report for External Affairs Canada. AXYS Ltd, Sidney, Canada/Prague, CR. 3 Holoubek I. and Kohoutek I. (1999): Emission inventory of persistent organic pollutants. Research project (1997-1999), Ministry of the Environment, Prague, Czech Republic. 4 Warmenhoven J. P., Duiser J. A., de Leu L. T. and Veldt C. (1989): The contribution of the input from the atmosphere to the contamination of the North Sea and the Dutch Wadden Sea. TNO Report No. R 89/394A, The Netherlands.

Oficiální inventarizace provedené v letech 1999 (zpětně za období let 1990 – 1998) až 2002 prezentuje pro účely mezinárodních hlášení k plnění závazků CLRTAP oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ. První předložená inventura byla zpracována v rámci řešení projektu MŽP VaV/520/1/97 „Výzkum a vývoj vědeckých podkladů kvantifikace znečišťování ovzduší v ČR“. Způsob provedení emisní inventury v r. 1999 byl v podstatě shodný se způsobem současným, popsaným v kapitole 5.6 a změny v metodice inventarizace v průběhu let 2000 – 2002 se týkaly pouze doplnění emisních faktorů pro některé kategorie zdrojů (Emission Inventory Guidebook - 3. vydání, v měž byly uvedeny nové emisní faktory pro POPs [3]). Nejednalo se však o významné zdroje a trend vývoje prezentovaných emisí POPs nebyl tímto výrazně ovlivněn. Celkové údaje za ČR za období let 1990 – 2001 jsou uvedeny v tabulce 5-16 v kapitole 5.6.5. V současné době probíhá druhá významná etapa zpracování emisní inventury POPs. Zpětně jsou kontrolovány použité průměrné emisí faktory pro významné skupiny zdrojů, a to zejména v případech, kdy výpočty průměrných hodnot byly v roce 1999 provedeny z údajů se značným rozptylem (v některých případech se jednalo až o rozdíly ve čtyřech řádech). Z nově vyhodnocených průměrných emisních faktorů a z doplněných podkladů pro další kategorie zdrojů (např. údaje uvedené v Toolkit) je sestavována ověřovací inventura pro rok 2001. Její výsledky budou k dispozici v průběhu roku 2003 a lze předpokládat, že nově vypočtená množství emisí POPs budou o něco nižší, než doposud vykazovaná. V případě významnějších změn bude inventura dané skupiny látek přepočtena zpětně pro celé období let 1990 – 2001.

5.9.2 Úplnost inventarizace Jedním z velmi kritických bodů při sestavování inventury emisí POPs je její úplnost. Hodnocení úplnosti lze provést ze dvou samostatných hledisek. Tím prvním je úplnost zahrnutých kategorií zdrojů pro provedení inventury. Tím druhým hlediskem potom úplnost inventarizace jednotlivých kategorií zdrojů, t.j. podchycení všech zdrojů a výrobních kapacit u sledované skupiny zdrojů. Do tohoto druhého hlediska lze zahrnout také využití variability používaných emisních faktorů, zejména pokud jsou svou hodnotou výrazně závislé na technických podmínkách provozu zdroje, na vybavení zařízením ke snižování emisí, apod.

II-164

R-T&A


5.9.2.1 Úplnost kategorií zdrojů Inventura emisí prováděná v ČR je z pohledu úplnosti kategorií zdrojů vcelku vyhovující. Zahrnuje veškeré bodově evidované spalovací zdroje (REZZO 1 a REZZO 2) a rozhodující většinu zdrojů spadajících mezi malé spalovací zdroje. Z této skupiny nejsou evidovány a vypočítávány emise pouze u skupiny zdrojů, které lze zařadit mezi tzv. malou komunální energetiku, t.j. jedná se např. o drobné provozovny, nádražní budovy, školky, zdravotnická zařízení a budovy jiných institucí. Podstatná část těchto zdrojů, pokud nejsou napojena na centrální zásobování teplem, je pravděpodobně plynofikována a jejich příspěvek k emisím POPs je v porovnání s domácími topeništi velmi nízký. Nedostatečně jsou však podchyceny emise ze spalování dřeva v domácnostech a to z důvodů absence potřebných údajů o spalovaném množství. Emise z technologických procesů jsou inventarizovány u omezené části zdrojů, a to zejména z důvodu absence použitelných emisních faktorů. Do bilance jsou zahrnuty nejmasivnější technologie vyjmenované v části II přílohy C Stockholmské úmluvy – spalování a spoluspalování odpadů a výroba aglomerátu. Atmosférické emise z výroby celulózy a papíru jsou prakticky zanedbatelné a nejsou zjišťovány. Určitý potenciál emisí pro doplnění emisní inventury je pravděpodobně u kategorií druhotných výrob kovů (měď, hliník, zinek). Pro tyto zdroje jsou sice známy emisní faktory (např. Toolkit – PCDDs/PCDFs), z podkladů REZZO však zatím nelze získat potřebná vyrobená množství. Rovněž bude třeba znát technické podmínky provozu těchto zdrojů, aby bylo možné zvolit odpovídající emisní faktory (emisní faktory uvedené v Toolkit jsou pro některé typy výrob v rozsahu dvou až tří řádů, a to v závislosti na vybavení zařízeními k omezování emisí). Na doplnění této části inventury je v současné době rovněž zaměřena pozornost. Do bilance jsou zahrnuty rovněž nejmasivnější technologie a procesy, vyjmenované v části III přílohy C Stockholmské úmluvy – tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II jako jsou výroba surového železa (vč. výroby koksu s významnými emisemi PAHs), oceli a litiny. Další, méně významné technologické procesy (krematoria, organické výroby, asanační technologie, apod.), nebyly v době prvního zpracování emisní inventury zahrnuty z důvodu neexistence potřebných emisních faktorů. Některé z těchto technologií nejsou v ČR již provozovány, některé budou do emisní inventarizace doplněny, neboť jejich provozované kapacity jsou z podkladů REZZO (resp. z dalších doplňkových podkladů) k dispozici. Problematičtější bude zahrnutí zdrojů s případnými fugitivními emisemi, jako je např. doutnání měděných kabelů. Emise z mobilních zdrojů jsou vypočítávány z oficiálních údajů o prodeji pohonných hmot a měly by tedy být z hlediska úplnosti zdrojů kompletní. Vyjmenované problematické okruhy jsou řešeny v současnosti v rámci novelizace emisní inventury POPs v ČHMÚ. 5.9.2.2 Úplnost inventarizace jednotlivých kategorií zdrojů Problematika úplnosti inventarizace jednotlivých kategorií zdrojů se týká především takových procesů, u nichž se vyskytuje značná četnost, případně variabilita technologií v rámci daného procesu. To se netýká v např. emisí z procesů primární výroby železa, které jsou soustředěny do dvou výrobních podniků. Více problematickou je oblast výroby litiny a barevných kovů, kde existuje podstatně širší spektrum technologií, větší četnost zdrojů a také rozdílné podmínky pro omezování emisí POPs dané technologickou úrovní provozoven. Ke zlepšení situace by mělo dojít v rámci novelizace způsobu

II-165

R-T&A


sběru údajů souhrnné provozní evidence podle nové legislativy v ochraně ovzduší, která je v současnosti prováděna v ČHMÚ. Úplnost inventarizace z tohoto pohledu je problematická rovněž u všech zahrnutých spalovacích zdrojů. Důvodem je velká variabilita technického stavu spalovacích zařízení i zařízení ke snižování emisí a také způsob jejich provozování. To jsou parametry velmi subjektivní a těžko hodnotitelné při výběru vhodných emisních faktorů. Tady lze např. hledat zdůvodnění pro značný rozptyl naměřených a udávaných emisních faktorů. Emisní inventury by v takových případech bylo reálnější prezentovat rovněž v rozmezí hodnot, než jako jedno přesné, ale jen matematicky přesné, číslo.

5.9.3 Kvalita dat, přesnost inventarizace, odhady emisí Hodnocení kvality prováděných inventur emisí je standardizováno metodikou uvedenou v Revised reporting guidelines for estimating and reporting emission data. Kvalitu dat lze posuzovat v několika krocích. Výsledná kvalita dat je dána celým systémem opatření, která mají zamezit výrazným chybám. Za současného stavu úrovně informací a znalostí o emisích POPs lze za dostatečně kvalitní považovat inventuru s přesností v rozmezí cca 30 - 50 %. To je také odhad pro inventuru prezentovanou v ČR. 5.9.3.1 Verifikace a validace v rámci datových souborů Pojmy verifikace a validace mají širší sémantický obsah, který je konkretizován účelem, tzn. požadavkem na dosažení potřebné kvality určitých informačních dat. V praxi vytváření a užívání datových souborů se setkáváme s pojmy, jako je např. přesnost, správnost, spolehlivost, neurčitost, transparentnost, věrohodnost apod. Tyto pojmy jsou často užívány pro charakteristiku určitých zpracovaných nebo k dalšímu zpracování či využití předávaných souborů informací (s kvantitativními, tedy diskrétními nebo kvalitativními či kvalifikačními údaji). Pro názornost lze uvést sémantické rozdíly a aplikační priority některých termínů v pojetí analytické praxe (tj. při získávání dílčích dat) a v pojetí globální aplikace (tj. zejména při interpretaci informace vyplývající ze souboru dat nebo z jeho zpracování určitým algoritmem) v následující tabulce 5-40. Tabulka 5-40: Významové rozdíly některých pojmů Pojem

Analytická aplikace

Globální aplikace

Přesnost

Základní vlastnost souboru výsledků získaných za minimálně variabilních podmínek

Základní požadavek na vstupy pro zásadní rozhodnutí zohledňující variabilitu souborů dat v delším časovém období a respektující účel, pro který jsou data uváděna

Správnost

Významná vlastnost jednotlivého výsledku nebo Uvědomění, že dosažení správnosti dat pro střední hodnoty souboru výsledků, je dána chybou, globální prezentaci vyžaduje výsledky získané tj. rozdílem od skutečné hodnoty (dvě složky v režimu QA/QC chyby: náhodná a soustavná)

Spolehlivost

Vyjádření přesnosti a správnosti současně; jelikož přesnost je vlastností souboru dat a správnost je vlastnost jednotlivého výsledku, je spolehlivost vyjádřením vlastností střední hodnoty; může mít význam statistický (jako celková možná chyba nebo interval spolehlivost), nebo význam informační (vyjádření neurčitosti)

Spolehlivost vstupních dat jako základní předpoklad pro dlouhodobá rozhodnutí a sledování trendů

Neurčitost

Spíše k hodnocení kvality interpretace analytické informace; kvalitativní rozlišení analytické informace mezi soubory dat

Důležité vyjádření kvality vstupních i výstupních dat, odrážející (zpravidla jednoduchou klasifikační stupnicí) spolehlivost prezentovaných dat (nikoli ve smyslu informatiky)

II-166

R-T&A

Pojem


Analytická aplikace

Globální aplikace

Transparentnost

Význam pouze ve smyslu konstrukce měřícího nebo výpočtového algoritmu, jinak vlastnost podrobněji popsaná programy QA/QC, GLP nebo výpočetními schématy

Velmi důležitá vlastnost prezentovaných výsledků vyjadřujících současně jejich strukturu a vazbu k danému účelu

Věrohodnost

Význam při konstrukci kvalifikovaných odhadů

Vlastnost získávaná klasifikací výstupů za delší období nebo ve více programech, významná pro zařazení dílčích databází do vyšších (globálních) struktur

Verifikace

Významná v rámci analytického procesu (při získávání jednotlivých, dílčích dat)

Nástroj k porovnání více datových zdrojů, jsou-li k disposici

Validace

Významná pro celý analytický proces a klasifikaci jeho provedení

Významný prostředek k posouzení konsistence více datových souborů nebo informačních zdrojů zpracovávaných k danému účelu, nezbytný při argumentaci a k uplatnění globálních dat

5.9.3.2 Verifikace a validace, nejistoty a správná praxe emisních inventarizací Emisní inventarizace, což jsou postupy především pro kvantifikaci úhrnného vstupu znečišťujících látek do ovzduší na určitém území, je významným nástrojem hodnocení životního prostředí, opírajícím se o početné soubory dat. Vstupní data charakterizují určité stavy v daném časovém úseku, a to buď statisticky vyhodnotitelným kontinuem údajů (tj. z hlediska daného časového úseku s minimálním nebo zanedbatelným počtem přerušení v získávání jednotlivých dat), nebo diskrétními údaji, zpravidla získávanými podle určitého časového plánu. Údaje mohou být výsledky měření konkrétních znečišťujících látek na konkrétním emisním zdroji, nebo to mohou být výsledky výpočtů podle známých (zpravidla kodifikovaných) vztahů mezi hodnotou emise a jiného kvantitativního ukazatele (parametru) na zdroji. Emisní inventarizace pro účely mezinárodních dohod mají za účel sledovat trendy ve znečišťování ovzduší na území překrývajícím více státních celků a porovnávat příspěvky jednotlivých členů dohod k celkové emisní bilanci. Pro území Evropy je nejvýznamnější dohodou Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, iniciovaná a spravovaná Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů (EHK/OSN). Jedním z produktů této Úmluvy jsou i pravidelně vyhodnocované emisní inventarizace s přehledy, vypracovanými podle dohodnutých pravidel. Ke sjednocení postupů pro vypracování národních emisních inventur byly v rámci Úmluvy vydávány a postupně upřesňovány určité pokyny, které jsou součástí obsáhlého kompendia „Atmospheric Emission Inventory Guidebook“, na jehož tvorbě a aktualizaci se podílí odborníci ze signatářských zemí Úmluvy. Ve třetím vydání Atmospheric Emission Inventory Guidebook v roce 2001 byla uvedena nově zpracovaná kapitola pojednávající o verifikaci a validaci emisních inventur „Good Practice Guidance for CLRTAP Emission Inventories“. Účelem uvedené kapitoly je přispět ke konsistenci postupů směřujících k objektivnímu posouzení emisní situace a k získání relevantních podkladů pro vytváření modelovacích nástrojů a formulaci strategických záměrů, a to podle principů jež jsou dále stručně popsány. Jedním z principů, který nová kapitola přijímá, je určení zdrojů nejistot a kvantifikace nebo odhad nejistot, což vychází ze studií provedených v rámci mezinárodních programů pro inventarizaci skleníkových plynů. Princip verifikace a validace emisních dat je přijímán, aby strany Úmluvy uváděly data pečlivě, smysluplně a spolehlivě. Pojmy verifikace a validace jsou tu chápány s následujícím obsahem:

II-167

R-T&A


Verifikace:

dotýká se správnosti postupů plánování, vývoje, a naplňování datových souborů pro inventarizace, a to s vědomím účelu pořizované inventarizace; nástroji jsou např. porovnání s jinými studiemi (pořízených nezávislými subjekty) nebo konfrontace výsledků s měřeními prováděnými jinými prostředky nebo metodami;

Validace:

je prokázání správnosti a opodstatnění přístupu k vytvoření emisní inventarizace podle zadaných pravidel a prokázání vnitřní konsistence inventury; účelem je dosažení oficiálního přijetí a schválení inventury jakožto určitého protokolárního aktu.

Je-li účelem emisní inventarizace popis stavu znečišťování ovzduší emisemi v globálním (nadnárodním) měřítku na základě dílčích emisních inventur, pak princip verifikace a validace lze schematicky znázornit:

VALIDACE Byla správně použita daná pravidla?

Globální úroveň emisí

Emisní inventury

VERIFIKACE Jsou předávány správné údaje? Validovaná inventura, tzn. uznaná, že byla provedena správně podle pravidel, může být postoupena do zprávy, která je konečným výstupem (produktem vypovídajícím o globální úrovni emisí nebo interpretujícím tuto úroveň pro určitá, např. strategická rozhodnutí). Mezi verifikací a validací platí zpětná vazba, např. ukáže-li se, že verifikovaná data, tzn. pořizovaná k určitému účelu, nenaplňují správně globální přehled, je nutné upravit nebo opravit zadávaná pravidla. Tento proces je dlouhodobý a přispívá k věrohodnosti konečné výpovědi. Princip nejistoty emisních inventur je chápán jako podstatná součást výsledku emisní inventury. Nejistota globální úrovně emisí je dána jak nejistotou dílčích dat, tak i nejistotou výsledků, prezentovaných národními orgány v úhrnech (národních nebo sektorových). Verifikace, jež má zajistit přenos správných údajů, a validace, jež má zajistit správnost (účelnost) použitých postupů (pravidel), jsou podporovány systémem zajištění kvality dat QA/QC (quality assurance / quality control), který je zpravidla vypracován v rámci akreditace nebo certifikace subjektů, které primární data získávají (např. laboratoře akreditované podle ČSN EN ISO/IEC 17025) nebo je zpracovávají (subjekty certifikované podle ISO 9000). Systém zajištění kvality dat stanoví podmínku uvádět nejistoty na všech úrovních (a pokud nelze nejistotu určit z kvantitativních výsledků, pak je třeba uvést alespoň její kvalifikovaný odhad), čemuž má předcházet rozbor zdrojů nejistot. V složitém systému získávání dat pro emisní inventury nelze předpokládat, že by bylo možné ve výsledné nejistotě zahrnout všechny její složky, proto se vyvíjí snaha, vyjádřit nejistotu v procesu verifikace a validace dílčích dat nástroji QA/QC.

II-168

R-T&A


Účelem vyjádření nejistoty emisní inventury není zpochybnit platnost inventury, resp. odhadu emisní inventury. Pořizování emisních inventur je opakovaný proces a vyjádření nejistot (zvláště jsou-li uvedeny a kvantifikovány jejich zdroje), má zásadní význam: • • •

•

pro určení priorit, jimiž lze dosáhnout konečného výsledku dílčí inventury (národní, sektorové apod.) s menší nejistotou, pro upřesňování metodických postupů (zásad, pravidel, formulářů, výpočtových algoritmů apod.), pro určení mezí, v jakých se pohybují výsledky inventury, což je důležité pro interpretaci výsledků inventury a tím i pro rozhodnutí, jež se od výsledku inventury odvíjejí (např. technická a správní opatření, legislativní kroky, mezinárodně politická rozhodnutí pro bilaterální nebo multilaterální smlouvy apod.) pro určení míry použitelnosti dat emisních inventur při vytváření a provádění modelových aplikací nebo strategických studií či projekcí.

Princip správné praxe provádění emisních inventur je chápán jako soubor postupů pro zajištění co nejpřesnějšího odhadu emisních inventur ve smyslu minimalizace dílčích nejistot a nejistoty celkové, pokud je toto dostupnými prostředky dosažitelné. Správná praxe provádění emisních inventur zahrnuje: • • • • • • •

výběr vhodných a přiměřených metodických postupů pro výpočet a odhad emisí na národní úrovni, zajištění kvality dat procedurami QA/QC, uplatnění postupů verifikace a validace, vyjádření nejistot v procesu získávání, zpracování, vyhodnocování a interpretaci dat, vyjádření nejistot v kvantifikované formě (jako součást všech složek výpočtu a odhadu emisí), archivaci dat a vypracovaných zpráv, zpětné hodnocení vypracovaných zpráv s ohledem na jejich průkaznost a průhlednost (transparence dosvědčující, že zpráva je vypracována v požadované struktuře a v přímé souvislosti se zadaným účelem).

Pro vytvoření zpráv o emisních datech podle mezinárodních protokolů jsou vydávány pokyny, zpravidla aktualizované s roční periodou. Pro Úmluvu CLRTAP byly vydány poslední směrnice pro vypracování národních emisních přehledů na 26. zasedání výkonného orgánu EMEP ve dnech 2. - 4. září 2002 v Ženevě. Součástí směrnice jsou i předepsané tabulkové formuláře, které strany Úmluvy vyplní a odešlou výkonnému orgánu EMEP ve stanoveném termínu. 5.9.3.3 Posouzení kvality emisních dat Výše uvedená legislativní opatření pro správu dat se dotýkají fenoménu jejich získávání, neboť jinak než zákonnými opatřeními nelze celostátně zajistit sběr statisticky důležitých údajů. Jsou-li pak data soustředěna a uspořádána do předem stanovených a účelně strukturovaných souborů, je třeba zabývat se jejich kvalitativními znaky, což zajišťují výše zmiňované procesy QC/QA, tedy "quality control" a "quality assurance". Tyto procesy jsou známé jak z disciplin zabývajících se analytickými postupy, tak postupy souvisejícími s normami řady USO 9000. Postupy quality control QC, řízení kvality, i quality assurance QA, zajištění kvality, mají ovšem v případě sběru a vyhodnocování emisních dat specifický význam.

II-169

R-T&A


Řízení kvality QC je systém rutinních technických činností, jimiž se zajistí, že vytvářené datové soubory (databáze) mají požadovanou kvalitativní úroveň. Systém QC se opírá o následující hlavní články: • • •

zajištění rutinní, zásadové a nezpochybnitelné kontroly integrity dat, jejich správnosti a úplnosti, zjištění a určení konkrétních chyb nebo opomenutí, vypracování přesné dokumentace všech kroků, jež byly pro získání dat učiněny, a archivace této dokumentace (což je důležité pro pozdější zpracování dat podle jiných metodických postupů nebo kritérií).

Součástí postupů QC je kontrola správnosti uváděných dat, včetně kontroly jejich původu, kontrola výpočetních postupů, určení zdrojů nejistot a odhad míry celkové nejistoty. Na vyšší úrovni pak jde o kontrolu použitých měřících metod, uplatnění správných emisních faktorů pro konkrétní kategorie zdrojů a případně i o celkovou revizi technické zprávy, jež je pro účely získání nebo předání emisních dat vypracována. Postupy QA zahrnují činnosti, které lze označit jako oponentské, tedy vykonávané osobou nezúčastněnou na sběru dat či vytváření datových struktur. Výsledkem procesu QA je zpravidla zpráva, která zhodnotí uplatněné postupy QC a posoudí, zda metodika získávání emisních dat odpovídá současnému stavu vědeckých poznatků, zda byly využity všechny prostředky dostupnosti dat a zda program QC je efektivní. Uvedené postupy souvisejí s procesy verifikace, která v případě emisních dat je zaměřena především na odhalení chyb, zejména tam, kde jde o tzv. kvalifikované odhady. Verifikační procesy mohou být zahrnuty do programu QC/QA. Postupy QC lze stanovit ve dvou úrovních: • •

pro data získávaná převážně pomocí emisních faktorů a pro data získávaná převážně měřícími metodami.

Při použití emisních faktorů se jako postupy QC uplatňují zejména činnosti: • • • • • • • • • • • • •

kontrola, zda je použit dokumentovaný zdroj emisních faktorů pro konkrétní kategorie, kontrola, zda zdroj emisních faktorů je řádně citován, kontrola vlastních výpočtů pomocí emisních faktorů, kontrola použitých jednotek a fyzikálních rozměrů (včetně kontroly konverzních vzorců), kontrola, zda výsledky jsou zařazeny do správné kategorie, kontrola, zda jsou použity konsistentní aktivitní parametry, kontrola přenosu dat mezi soubory, kontrola, zda je proveden správný výpočet nebo odhad nejistot, kontrola, zda vyřazení některých dat bylo korektní, kontrola celé dokumentace, zda jsou uvedeny podpůrné informace nebo údaje o autorství použitých dokumentů, kontrola případnou rekalkulací v jednotlivých kategoriích, kontrola, zda byly ve všech případech použity konsistentní metodiky a zda vstupní data jsou ze stanoveného časového období, porovnání s dřívějšími výsledky nebo zprávami.

II-170

R-T&A


5.9.3.4 Nejistota dat K výpočtu emisí pomocí emisních faktorů se používají intensitní, zpravidla ekonomicko statistické činitelé, jako např. výroba/spotřeba energie, ukazatelé produkce/výroby, populace aj. Kvalita těchto činitelů závisí na způsobu získávání potřebných dat a odráží se v nejistotě, s níž jsou (nebo by měly být) uváděny. V řadě případů ale nelze nejistotu odhadnout, a proto příručka Emission Inventory Guidebook uvádí následující chybovou tabulku 5-41 pro různé zdroje dat. Tabulka 5-41: Odhad chyb pro různé zdroje dat Datový zdroj Oficiální národní statistika Aktualizovaná národní data poslední statistiky s použitím HDP International Energy Agency (IEA) Databáze OSN Data z jiných zdrojů

Rozpětí chyby -

Poznámka Oficiální národní data lze pokládat za "bezchybná", nicméně chybu lze odhadnout ze statistických odchylek v údajích o produkci a spotřebě

2-5%

Ekonomický ukazatel státu se pravděpodobně nemění o více než několik procent v řadě po sobě jdoucích let

Pro země OECD: 2 - 3 % pro nečlenské země: 5 - 10 % 5 - 10 %

IEA publikuje národní statistické energetické údaje, jež lze u členských zemí OECD pokládat za stejně spolehlivé jako národní aktualizovaná statistická data Spolehlivost dat jako u IEA

30 - 100 %

Klasifikační stupnice emisních odhadů s rozsahem chyb podle materiálů Evropské unie je uvedena v následující tabulce 5-42. Tabulka 5-42: Klasifikační stupnice emisních odhadů Stupeň

Definice

Typické rozpětí chyby

A

odhad založený na velkém počtu měření provedených na velkém počtu zdrojů, jež plně representují sektor

10 - 30 %

B

odhad založený na velkém počtu měření provedených na velkém počtu zdrojů, jež representují podstatnou část zdrojů v sektoru

20 - 60 %

C

odhad založený na počtu měření provedených na malém počtu representativních zařízeních nebo kvalifikovaný odhad založený na počtu relevantních údajů

50 - 150 %

D

odhad založený na jednotlivých měřeních nebo na technickém výpočtu

100 - 300 %

E

odhad založený na technickém výpočtu odvozeném pouze z předpokladu

řádové

5.9.4 Prezentace údajů a závěrečná doporučení Prezentace oficiálních údajů o emisích znečišťujících látek je prováděna zejména z podkladů vedených v ČHMÚ. Týká se to standardních periodických publikací, mezi nimiž lze jmenovat tyto: • •

Zpráva o životním prostředí MŽP - tištěná neprodejná verze, náklad 850 výtisků (r. 2002), prezentace na internetových stránkách MŽP (www.env.cz) Statistická ročenka ŽP, ČEÚ - tištěná česko-anglická neprodejná verze, náklad 1800 výtisků (r. 2002), prezentace na internetových stránkách ČEÚ (www.ceu.cz)

II-171

R-T&A

•


Znečištění ovzduší na území ČR, ČHMÚ – tištěná česko-anglická verze (včetně prodeje), náklad cca 1000 ks, prezentace na internetových stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz)

Strukturu významných kategorií zdrojů podle podílu na celkových emisích jednotlivých sledovaných skupin POPs ukazují následující grafy (obrázky 5-7 až 5-9) . Obrázek 5-7: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PCDDs/Fs v ČR PCDD/F

plošné zdroje 53,89% aglomerace 3,02%

výroba surového železa 3,11%

bodové zdroje 27,37%

výroba oceli 4,41%

spalování odpadu 2,63%

výroba koksu mobilní zdroje

0,11%

5,46%

Obrázek 5-8: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PCBs v ČR

PCB

plošné zdroje 77,77%

aglomerace 1,46% mobilní zdroje

bodové zdroje 2,98%

5,05% spalování odpadu 12,73%

ostatní technologie 0,01%

II-172

R-T&A


Obrázek 5-9: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PAHs v ČR

PAH

plošné zdroje 85,40%

aglomerace 0,29% bodové zdroje

výroba surového železa

4,10%

4,45%

spalování odpadu 0,06%

mobilní zdroje 3,74%

výroba koksu

ostatní technologie

1,94%

0,02%

Lze předpokládat, že významnější změny podílů jednotlivých kategorií na celkových emisích nebo výraznější omezení emisí POPs nelze v krátkodobém horizontu očekávat. Snížení emisí POPs je podmíněno např. zvýšením podílu zemního plynu pro vytápění v domácnostech a v dokonalejším odpadovém hospodářství. Dílčí omezení emisí POPs by mělo následovat při uplatnění nové legislativy v ochraně životního prostředí, zejména zákona o ovzduší a zákona o integrované prevenci. Podle této nové legislativy budou muset všechna nová nebo rekonstruovaná zařízení emitující např. POPs dodržovat požadavky BAT. Z hlediska postupu inventarizace bude zapotřebí klást důraz zejména na úplnost a kvalitu vykazování údajů o emisích a dalších souvisejících technických parametrů, a to zejména na straně provozovatelů zdrojů. Napomoci by k tomu měl také připravovaný návrh prováděcího předpisu k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování. Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví „seznam ohlašovaných látek, způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek, způsob a forma ohlašování do integrovaného registru znečišťování a některá opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí“, předpokládá od roku 2004 povinný reporting údajů o emisích a přenosech látek, spadajících pod problematiku IRZ (EPER, PRTR ...). Tato povinnost by se vztahovala na všechny provozovatele, kteří překročí prahovou hodnotu stanovenou pro danou škodlivinu. Tzv. „uživatelé registrované látky“ budou na základě výsledků měření, výpočtu nebo odborného odhadu každoročně předávat příslušnému orgánu údaje specifikované formulářem a to přímo elektronickou formu. Dobrá využitelnost těchto dat bude podle názoru řady odborníků pouze při integraci požadovaných údajů IRZ se stávajícími informačními systémy v oblasti životního prostředí (REZZO - ovzduší, HEIS – odpadní vody a ISOH – odpadové hospodářství). Vedle toho je třeba doplňovat znalosti o dalších, bodově nesledovaných procesech, při nichž mohou vznikat emise POPs. Jedná se zejména o emise z tzv. starých zátěží, ale také např. z hoření skládek a volného spalování odpadů. Na základě porovnání doporučených emisních faktorů (CORINAIR, Toolkit) a stávajících používaných údajů naměřených v ČR by mělo být rovněž zváženo provedení ověřovacích měření emisí u kategorií, které nejsou pokryty povinným měřením v rámci legislativy v ochraně ovzduší (např. domácí topeniště).

II-173

R-T&A


Pozornost bude věnována rozvoji nástrojů pro celkové zpřesnění emisní inventarizace, zahrnujících změny nejen v samotných formulářích souhrnné provozní evidence, ale v také v celém systému zpracování a kontroly dat REZZO, jako základního nástroje provádění emisních inventur v ČR. Souběžně bude nutné vyhledávat doplňkové zdroje informací zejména v oblasti standardních výstupů ČSÚ, resortních statistických informací, ale také údajů samotných provozovatelů zdrojů (např. povinné údaje zveřejňované spalovnami komunálních odpadů na internetu a ve výročních zprávách).

5.9.5 Zpracování přehledu zdrojů pro UNEP Jedním z cílů projektu bylo také zpracování podrobného přehledu zdrojů pro dotazníky umístěné na webových stránkách UNEP Chemicals (http://www.chem.unep.ch/) pod heslem Persistent Toxic Substances (PTS). Každý dotazník obsahuje údaje o zpracovateli dotazníku, znečišťující látce, zdroji emisí, naměřených a vypočtených hodnotách a odkazu na podklady. Do informací o zdroji jsou zahrnuty údaje o jeho kategorizaci, zeměpisném umístění a provozních podmínkách. Naměřená data zahrnují periodu odběru vzorku, objemový tok plynu, hmotnostní koncentraci a roční tok znečisťující látky. Požadavky pro správné vyplnění dotazníků jsou následující: • • • • •

povinně se musí odpovědět na tučně vytištěné a podtržené položky, zodpovězení ostatních položek je nepovinné vkládat pouze celá čísla poskytovaná data udávat v požadovaných jednotkách při vyplňování údajů o poloze je nutné uvést zemi, ve které byl proveden odběr vzorku a tzv. „geo-references“ (zeměpisné souřadnice nebo kód oblasti) vyplnit údaje o zpracovateli na začátku každého dotazníku.

Jako podkladové materiály pro zpracování dat pro vyplňování dotazníků byly použity protokoly o měření provedených podle vyhlášky MŽP ČR č. 117/97 Sb. a v rámci projektů VaV MŽP ČR. Dále pak údaje uvedené ve zprávách projektů SPŽP a VaV řešených v období let 1993 – 1999. Pro doplnění údajů o provozních podmínkách zdrojů byly použity údaje z databáze REZZO. Výsledky provedených měření byly pomocí údajů uvedených v protokolech a v databázi REZZO přepočteny na požadované jednotky. Kvůli absenci údajů v některých protokolech nebylo možné všechna data použít a vložit do dotazníku. Například hmotnostní koncentrace bylo nutné přepočítat na normální stavové podmínky (101,325 kPa a 273,1 K) a 11% obsah O2 ve spalinách. Tento přepočet nebylo možné provést v případě, že protokol o měření údaj o obsahu O2 neobsahoval. Za Českou republiku bylo do této doby vloženo 32 dotazníků, výhradně za sektor výroby elektrické energie. Vyplnění předcházela příprava dat do potřebné struktury. Dotazníky byly vyplňovány postupně od června do září tohoto roku. Po uplatnění příslušných ustanovení nové legislativy v ochraně ovzduší budou v průběhu roků 2003 – 2005 k dispozici další údaje o měřeních emisí POPs.

5.10 Závěr Uvedenou studii shromažďující podklady pro inventuru atmosférických emisí POPs lze považovat za jedno z prvních komplexních zpracování. V rámci možností byly autorem zpracovány kapitoly popisující stav inventarizace prováděné pověřenou institucí (ČHMÚ), a dále byly do zprávy zkompilovány informace uvedené v materiálech, autorovi dostupných. Tyto texty, které jsou v ČHMÚ

II-174

R-T&A


shromažďovány např. v rámci řešení projektů PPŽP a VaV zadaných MŽP, jsou zde většinou bez dalších úprav nebo jen s malými korekcemi uvedeny zejména pro ilustraci úrovně dosažitelných informací v tomto oboru.

5.11

Emise POPs z dopravy

5.11.1 Úvod Doprava se v posledních desetiletích stala významným faktorem ovlivňujícím životní prostředí člověka a to jak v pozitivním tak i negativním směru. Komplexní popis vlivů dopravy na prostředí by v sobě musel zahrnovat znečištění vznikající během výroby dopravních prostředků, znečištění vzniklé během stavby a provozu komunikací, zahrnující vedle kontaminace prostředí přímo z materiálu komunikací i např. možnou kontaminaci z barev a nátěrů dopravního značení, kontaminaci z posypových solí, oděru pneumatik a povrchu vozovky apod., dále vliv dopravy na fragmentaci krajiny, kontaminaci prostředí spojenou s uchováváním a transportem pohonných hmot a v neposlední řadě také významnou kontaminaci ovzduší emisemi ze spalování pohonných hmot. Nejzávažnějším problémem je kontaminace ovzduší emisemi, především díky jejich významnému vlivu na lidské zdraví, zejména ve velkých městech s vysokou hustotou automobilové dopravy. Odhaduje se, že hmotnostní jednotka exhalátů z motorové dopravy je ve městě a ve velkých obytných aglomeracích 10 – ti násobná oproti exhalátům vzniklých z jiných zdrojů (průmysl, topení) a dokonce 100 násobná oproti jiným exhalátům v oblastech mimo město. Výfukové plyny motorových vozidel obsahují stovky chemických látek v různých koncentracích, s různými účinky na zdraví člověka. Vedle „klasických“ sledovaných polutantů jako jsou např. oxidy dusíku, oxid uhelnatý, oxid uhličitý nebo oxid siřičitý je v poslední době zaměřena pozornost také na persistentní organické polutanty (POPs) jako jsou polyaromatické uhlovodíky (PAHs), polychlorované bifenyly (PCBs), polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a dibenzofurany (PCDFs). 5.11.2

Zdroje POPs v dopravě

POPs (PAHs, PCBs, PCDDs, PCDFs) mohou pronikat do životního prostředí z dopravy v principu dvěma způsoby. Buď po syntéze ze svých prekurzorů, nebo úniky POPs vytvořených mimo vlastní dopravní činnost. Na tomto základě lze vymezit čtyři cesty, kterými doprava produkuje tyto látky. • • • •

Spalování pohonných hmot při provozu vozidel Úniky při přepravě materiálů Uvolňování z konstrukčních materiálů dopravních cest Likvidace odpadů

5.11.3 Emise POPs z mobilních zdrojů 5.11.3.1 Úvod Vzhledem ke skutečnosti, že POPs nepatří mezi limitované složky (vozidla musí splňovat pouze emisní limity uhlovodíků) existuje do současné doby velmi málo spolehlivých měření emisních faktorů POPs. Situaci navíc stěžuje fakt, že dosud získané hodnoty mají poměrně velký rozptyl (např. PAHs - BA 95 natural: 0,25 - 0,5 mg.km-1; CNG: 0,2 - 0,55 mg.km-1; BA 95 natural: 7 - 25 g.km-1 při

II-175

R-T&A


rychlosti 90 km.h-1; CNG: 11 - 40 g.km-1 při rychlosti 90 km.h-1). Chemické rozbory pevných částic, na které jsou POPs rovněž vázány se provádějí ještě v daleko menším rozsahu a získané informace nemají reprezentativní charakter. Při výpočtu a bilancování množství emisí POPs produkovaných dopravou bylo vycházeno z COPERT III [25] a prácí Ústavu výzkumu motorových vozidel Praha [26] Pro vyhodnocení (výpočet) emisí z dopravy bylo vycházeno jednak z produkce (tj. spotřeba paliv, energie, přepravní vzdálenost, výkon) a jednak z emisního faktoru. Emisní faktor (Ef) polutantu p je vždy uváděn v hmotnostním množství na jednotku energie (g.MJ-1), délky přepravy (g.km-1), hmotnosti spotřebovaného paliva, (g.kgpal-1) nebo výkonu motoru (g.kWh-1). Zatím co emisní faktory limitovaných složek (CO, CxHy, NOx, PM) jsou povinně měřeny u silničních vozidel - nové, importované, pravidelné technické kontroly (periodické technické prohlídky železničních vozidel a plavidel se v ČR neprovádí), emise POPs z dopravy nejsou limitovány žádnými předpisy. Proto se na rozdíl od limitovaných složek u vozidel běžně neměří a bývá především vázáno na oblast experimentální. 5.11.3.2 Výpočet celkových emisí POPs Pro stanovení emisí POPs byla využita metodika výpočtu [27], která vychází z údajů o evidenci množství prodaných pohonných hmot. Po odečtení nedopravních zdrojů, tj. spotřeby v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a armády (týká hlavně nafty), je množství prodaného paliva i distribuováno pomocí přepravních výkonů mezi jednotlivé druhy dopravy: • • • • • • •

individuální doprava (ID) silniční veřejná osobní doprava (AD) silniční nákladní doprava (SND) autobusy MHD železniční doprava – motorová trakce (ŽD) vodní doprava (VD) letecká doprava (LD)

Uvedené druhy dopravy jsou celkem rozděleny do 23 kategorií, podle používaného paliva a vybavení katalyzátory. Z takto rozdělené spotřeby se poté kalkulují emise, pomocí průměrných emisních faktorů. Pro každou z uvedených kategorií je použit průměrný emisní faktor [g.kg pal-1], který vychází z naměřených a statisticky zpracovaných hodnot. U vybraných kategorií silniční dopravy, tzv. kategorie kp, s velmi rozdílnými ročními kilometrickými proběhy, se paralelně s výpočty spotřeby druhu dopravy d, pomocí přepravních výkonů, kalkuluje spotřeba kategorie kp z uvedených proběhů. Kontrola správnost je zajištěna tak, že součet spotřeb kategorií kp, vypočtených z proběhů patřících k druhu dopravy d0, musí být shodný se spotřebou d0, vypočtenou z celkové spotřeby. Dále roční kilometrické proběhy jsou zadávány tak, aby odpovídaly výsledkům celostátních dopravních sčítání, které se provádí 1 krát za období 5ti let. Pro zpracování emisní inventury byly použity spotřeby jednotlivých pohonných hmot stanovené v rámci Metodiky pro stanovení emisí látek znečišťujících ovzduší z dopravy [27] a emisní faktory, statisticky vyhodnoceny v Databázi emisních faktorů (zpracovatel CDV) a přepočtené z g.km-1 na g.kg pal-1. Emisní inventura zahrnuje emise PAHs, PCDDs, PCDFs a PCBs (benzínová vozidla).

II-176


R-T&A

Tabulka 5-43: Celkové emise PAHs v ČR [kg] Druh dopravy ID AD SND

Rok 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

5 265 4 592 5 620 6 127 6 642 7 105 8 249 8 541 8 591 9 223 9 206 9 625 379

282

256

209

167

194

197

176

271

266

307

347

2 389 2 039 2 388 2 220 3 003 4 003 5 206 5 810 5 160 5 572 5 837 7 316

MHD autobusy

169

132

138

125

109

138

170

172

190

221

250

296

ŽD mot.trakce

449

320

296

195

163

233

249

206

214

190

165

186

43

35

33

27

23

30

40

20

23

24

21

18

VD LD Doprava celkem

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

8 694 7 400 8 731 8 903 10 106 11 703 14 111 14 926 14 448 15 496 15 786 17 788

Roční množství emisí PAHs v ČR z dopravy přesahuje v roce 2001 podle uvedených výpočtů 17,8 tun. V kategoriích benzínových vozidel splňujících emisní limity EURO a naftových vozidel jsou emise PAHs tvořeny z více než 90% naftalenem. U starších benzínových vozidel, které nesplňují normy EURO, převažuje fenantren, který tvoří okol 50%, naftalen zde tvoří méně než 10%. Porovnáním emisních faktorů PAHs z různých zdrojů zjistíme, že nejsou výrazné rozdíly mezi novějšími a staršími vozidly jako u VOC, neboť PAHs nejsou limitovány žádným předpisem. Vychází tedy značný nárůst těchto emisí, který koresponduje s růstem spotřeby benzínu a nafty a přepravních výkonů silniční individuální a silniční nákladní dopravy. Emise z letecké dopravy nejsou součástí uvedené emisní bilance, neboť není znám podíl PAHs na emisích uhlovodíků vzniklých spalováním leteckých paliv. Tabulka 5-44: Celkové emise PCDDs v ČR [mg] Druh dopravy ID

Rok 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

168,5 147,2 179,9 195,1 214,9 209,6 219,9 211,2 178,1 163,6 123,2

2001 97,3

AD

5,1

3,8

3,5

2,9

2,4

2,8

2,8

2,5

3,7

3,5

4,0

4,5

SND

13,7

13,4

17,5

17,9

29,0

32,9

38,1

45,8

37,0

43,1

46,1

48,1

MHD autobusy

2,1

1,6

1,7

1,5

1,3

1,7

2,0

2,0

2,1

2,0

2,2

2,4

ŽD mot. trakce

5,6

4,0

3,7

2,4

2,0

2,9

3,1

2,5

2,6

2,3

2,0

2,3

VD

0,5

0,4

0,4

0,3

0,3

0,4

0,5

0,2

0,3

0,3

0,3

0,2

LD Doprava celkem

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

195,5 170,5 206,7 220,2 250,0 250,2 266,4 264,2 223,8 214,8 177,8 154,8

II-177


R-T&A

Tabulka 5-45: Celkové emise PCDFs v ČR [mg] Druh dopravy ID

Rok 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

348,4 304,4 372,0 403,2 444,4 433,3 454,6 436,6 368,2 338,0 254,6 201,1

AD

5,7

4,3

4,0

3,4

2,9

3,4

3,3

2,9

4,2

4,1

4,6

5,1

SND

23,2

23,5

31,4

32,8

54,7

61,3

69,9

84,5

67,6

80,0

84,8

88,8

MHD autobusy

2,1

1,6

1,7

1,5

1,3

1,7

2,0

2,0

2,1

2,0

2,2

2,4

ŽD mot. trakce

5,6

4,0

3,7

2,4

2,0

2,9

3,1

2,5

2,6

2,3

2,0

2,3

VD

0,5

0,4

0,4

0,3

0,3

0,4

0,5

0,2

0,3

0,3

0,3

0,2

LD Doprava celkem

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

385,5 338,2 413,2 443,7 505,6 502,9 533,4 528,9 445,0 426,7 348,5 299,8

Emise PCDDs/Fs z dopravy se pohybují celkově řádově v miligramech. Nejvíce jsou produkovány staršími vozidly, nesplňující normy EURO 1 - 3. Sestupný trend v produkci těchto emisí dopravou je dán obměnou vozového parku především v individuální dopravě. Z databáze emisních faktorů COPERT není však možno vyčíst jsou-li tyto emise u starších vozidel vázány na tzv. halogenové vynašeče, nebo vznikají-li ze stopových obsahů chlóru v benzínu [25]. Emisní faktory PCDDs/Fs jsou velmi nízké, řádově v pg.km-1, proto je pravděpodobný vznik tohoto minimálního množství i spálením paliv, která neobsahují halogenové vynašeče. Tento předpoklad podporuje i fakt, že součástí databáze jsou i emisní faktory naftových vozidel, kde se halogenové přísady nepoužívaly. Podobně jako v případě PAHs, nejsou emise PCDDs/Fs z letecké dopravy součástí emisní bilance. Tabulka 5-46: Celkové emise PCBs v ČR [mg] – benzínová vozidla Druh dopravy ID

Rok 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

143,2 125,3 154,3 169,0 190,1 192,4 212,0 218,8 204,7 224,4 216,1 222,4

AD

0,4

0,3

0,4

0,3

0,4

0,4

0,4

0,3

0,4

0,4

0,4

0,4

SND

6,1

6,6

9,3

10,0

17,5

19,1

21,2

26,0

20,3

24,7

26,1

26,9

MHD autobusy

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

ŽD mot. trakce

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

VD

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

LD

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Doprava celkem

149,8 132,3 163,9 179,3 208,0 211,9 233,6 245,1 225,5 249,6 242,6 249,8

Emise PCBs byly kalkulovány pouze pro benzínová vozidla, neboť nebyla zjištěna žádná měření emisních faktorů PCBs naftových vozidel.

II-178

R-T&A


5.11.4 Legislativa Obsah PAHs v palivech je limitován vyhláškou MPO č. 227/2001 Sb. v motorové naftě (EN 590 ČSN 65 6506) a směsném palivu (ČSN 65 6508). Limitní hodnota PAHs je stanovena pro období 1. 1. 2003 – 31. 12. 2004 max. 11,0 % hm. Po tomto období by vyráběná paliva již neměla obsahovat PAHs. Vzhledem k technologii výroby benzínu je obsah PAHs zanedbatelný. Podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích upravuje zákon č. 56/2001 Sb. Vymezuje mimo jiné práva a povinnosti osob, které vyrábějí, dovážejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty a dále práva a povinnosti stanic měření emisí. V návaznosti na uvedený zákon byly vydány vyhlášky MDS č. 301/2001 Sb. a 302/2001 Sb. Vyhláška č. 301/2001 Sb. odkazuje na příslušné homologační předpisy a směrnice Evropského společenství pro vozidla jednotlivých kategorií. Tyto předpisy a směrnice neudávají samostatné emisní limity pro PAHs, ale stanovují emisní limity celkových uhlovodíků a pevných částic, jejichž jsou součástí a na které jsou vázány. Vyhláška č. 302/2001 Sb. stanovuje v příloze 1 rozsah a způsob měření emisí uhlovodíků.

5.11.5 Redukce emisí POPs u mobilních zdrojů PAHs jsou ve výfukových plynech vázány na pevné částice (PM) a omezování jejich vstupu do životního prostředí tedy souvisí se snižováním množství emisí pevných částic [29, 30]. Za většinu emisí pevných částic jsou zodpovědné vznětové motory a s ohledem na jejich úspěšné pronikání i do pohonu osobních a dodávkových vozidel, věnují výrobci problematice emisí pevných částic značnou pozornost. Obsah pevných částic ve výfukových plynech dnešních moderních vznětových motorů je účinně snižován kromě aplikace vnitromotorových opatření (např. aplikace vysokotlakých vstřikovacích systémů [31, 32]) i použitím katalyzátorů. V současnosti jsou vozidla se vznětovými motory vybavována oxidačními katalyzátory, které kromě redukce obsahu oxidu uhelnatého (CO) a nespálených uhlovodíků (HC), rovněž snižují obsah pevných částic ve výfukových plynech až o cca 50% destrukcí organické frakce částic [33]. Vývojový trend a současná situace ve vybavenosti vozidel katalyzátory v České republice jsou zřejmé z tabulky 5-31 uvedené v kapitole 5.7.1.2.9. Uvedený počet vozidel s katalyzátory je odhadnut dle tempa obměny vozového parku a v souladu s tímto tempem je zjevná stoupající tendence počtu vozidel vybavených katalyzátorem. Rovněž je potřeba zdůraznit požadavek na zabezpečení odpovídajících parametrů paliva, které podmiňují účinnost výše uvedených technologií [35]. Zejména se jedná o obsah síry, která jednak snižuje též emise pevných částic a jednak ovlivňuje efektivnost katalytických systémů. Problematice kvality motorových paliv je v ČR věnována značná pozornost, analýza hlavních modifikací současných procesů a informace o nových procesech pro výrobu autobenzínů a motorové nafty do roku 2010 uvádí Švajgl (2002) [36]. Bohužel počet pevných částic je u vznětových motorů s katalyzátory nezměněn a tak problémy spojené s vlivem ultrajemných částic na lidské zdraví zůstávají nevyřešeny. Tyto problémy vznětových motorů vyřeší až zavedení tzv. zachycovačů částic [32, 33, 37-39], vybavených automatickým čištěním a regenerací, kdy dochází ke spálení zachycených částic. Tyto zachycovače se v současnosti sériově prakticky nemontují, změna situace se očekává během cca 3 - 5 let.

5.11.6 Přeprava POPs Přeprava nebezpečných látek po silnicích, tedy i POPs je v současnosti řízena Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) č.6/2002 Sb., která byla přijata v Ženevě 30. září 1957 a v České republice byla vyhlášena pod č. 64/1987 Sb. Tato dohoda platila v ČR až do roku

II-179

R-T&A


1994 pouze pro mezinárodní dopravu. Ve vnitrostátní dopravě tedy do tohoto roku nebyly stanoveny podmínky pro přepravu nebezpečných věcí, tudíž se jejich přeprava nijak nesledovala. Sledování přepravy některých, vybraných, nebezpečných látek začalo v roce 1994, kdy vešel v platnost zákon č.111/94 Sb. o silniční dopravě. Zákon v § 22 mimo jiné uvádí, že nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem (vyhl. Ministerstva dopravy č. 187/94), jejichž přepravou může být zvláště ohrožena bezpečnost osob a věcí nebo ohroženy složky životního prostředí, lze přepravovat jen na základě povolení Ministerstva dopravy (MD). Vyhláška MD č. 187/94, kterou se prováděl zákon 111/94 Sb. o silniční dopravě, uvádí v § 20 ods. 1 a 2, že k přepravě nebezpečných věcí uvedených v příloze č.3 této vyhlášky se vyžaduje povolení MD, dosahuje-li jejich přepravované množství hmotností stanovených v této příloze nebo přepravují-li se v jednom vozidle nebo v jedné jízdní soupravě dvě nebo více různých nebezpečných věcí uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky, jestliže jejich celkové množství dosahuje hmotnosti stanovené pro jednu z nich. V § 21 odst.1 a 2 jsou pak stanoveny náležitosti, které musela žádost dopravce o povolení k přepravě nebezpečných věcí obsahovat, a také náležitosti, kterými musel dopravce žádost doložit. V příloze č. 3 výše uvedené vyhlášky je dán seznam všech látek, které vyžadovaly povolení MD pro jejich přepravu po území ČR. Jedná se o tyto nebezpečné látky: • • •

látky třídy 3, kromě látek skupiny A a látek spadajících v ostatních skupinách pod písmeno b) nebo c) – Aldrin, Chlordan, Dieldrin, Endrin, Heptachlor, kapalné látky třídy 6.1 kromě látek spadajících pod písmeno b) nebo c) – Aldrin, Chlordan, DDT, Dieldrin, Endrin, Heptachlor, Mirex, kapalné látky třídy 8 kromě látek spadajících pod písmeno b) nebo c).

V tabulce 5-47 jsou uvedeny jednotlivé látky rozdělené dle UN-čísla a třídy ADR s uvedeným množstvím, pro které již bylo nutné povolení k přepravě. Tabulka 5-47: Charakteristika látek Název

UN-číslo

Třída ADR

Množství látky [kg]

ALDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více

2 995

6.1, 72

500


2 996

6.1, 71

500


2 761

6.1, 73

500

ALDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 762

3, 41

CHLORDAN* ; bod vzplanutí 23°C a více

2 761

6.1, 73

500


2 996

6.1, 71

500


2 995

6.1, 72

500

CHLORDAN* ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 762

3, 41

DDT ; bod vzplanutí 23°C a více

2 761

6.1, 73

500

DDT ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 761

6.1, 73

500

DIELDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více

2 761

6.1, 73

500


2 995

6.1, 72

500


2 996

6.1, 71

500

DIELDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 762

3, 41

1 000

1 000

1 000

II-180

R-T&A


ENDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více

2 996

6.1, 71

500


2 761

6.1, 73

500


2 995

6.1, 72

500

ENDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 762

3, 41

1000

HEPTACHLOR ; bod vzplanutí 23°C a více

2 995

6.1, 72

500


2 996

6.1, 71

500


2 761

6.1, 73

500

HEPTACHLOR ; s bodem vzplanutí pod 23°C

2 762

3, 41

MIREX* ; bod vzplanutí 23°C a více

2 761

6.1, 73

500


2 995

6.1, 72

500


2 996

6.1, 71

500

1 000

* tyto látky nebyly v ČR vyráběny, požívány ani registrovány, ale pro jejich tranzit přes ČR bylo nutné povolení MD Vysvětlivky: UN-číslo – je čtyřmístné přírůstkové číslo zaznamenané v registru nebezpečných látek OSN pro více než 3000 položek. Jednotlivá čísla (kódy) jsou uděleny jednak samostatným látkám a jednak některým přesně definovaným směsím. Souhrnné UN-číslo mohou mít také látky se souhrnnými vlastnostmi. Třída ADR – jednotlivé třídy klasifikace ADR (1-9) rozdělují nebezpečné látky podle jejich vlastností takto: tř. 1 – výbušné látky; tř. 2 – plyn;, tř. 3 – hořlavé kapaliny; tř. 4.1 –hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky a znecitlivělé tuhé výbušné látky; tř. 4.2 – samozápalné látky; tř. 4.3 – látky, které ve styku s vodou vyvíjejí zápalné plyny; tř. 5.1 – látky podporující hoření; tř. 5.2 – organické peroxidy; tř. 6.1 – jedovaté látky; tř. 6.2 – infekční látky; tř. 7 – radioaktivní látky; tř. 8 – žíravé látky a tř. 9 – různé nebezpečné látky a předměty. Podle Un- čísla a tříd ADR jsou tedy v tabulce následující látky: 2761 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, tuhý, jedovatý 2762 – 3 - pesticid, chlorovaný uhlovodík, kapalný, hořlavý, jedovatý 2995 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, kapalný, jedovatý, hořlavý 2996 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, kapalný, jedovatý Pozn. Členění látek je uvedeno dle ADR, která platila v době platnosti vyhl. 187/94 Sb..

Pro přepravu ostatních pesticidů hexachlorbenzen, chlordecon, lindan a toxafen nebylo nutné žádné povolení, totéž platilo i pro PCBs. Jednotlivá povolení pro přepravu zajišťoval Odbor silniční dopravy a BESIPu MDS ČR, včetně vedení jejich evidence. Dopravce, který požádal a zaplatil poplatek 1 000,Kč získal povolení na potřebnou dobu přepravy a pokud se nejednalo o rozvážku, byla mu také v povolení stanovena trasa přepravy. Povolenky k přepravě byly Odborem silniční dopravy a BESIPu předány Odboru krizového řízení MDS ČR, který prováděl jejich převádění do elektronické podoby a ukládání do databáze. Podle vyjádření Odboru krizového řízení MDS ČR nebyly za roky 1994-2000 uděleny žádné povolenky pro přepravu výše uvedených pesticidů. Povolení byla nejčastěji udělována pro přepravu chloru, trhavin typu A,B,D, TNT, butanu, kyseliny sirové a fluorovodíkové apod. Žádosti o povolení přepravy látek uvedených v příloze č. 3 prováděcí vyhl. 187/94 byly zrušeny novelou zákona o silniční dopravě č. 150/2000 Sb. Od data uvedení této novely v platnost tedy lze přepravovat nebezpečné látky libovolně. Jediná povinnost poskytnout podklady a potřebné údaje pro přepravu nebezpečných látek vyplývá v současnosti dopravcům a správním úřadům ze zákona 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému. Tento zákon uvádí v § 9 mimo jiné, že správní úřady a dopravci jsou povinni MDS ČR poskytnout potřebné podklady a údaje pro účely dopravního informačního systému před každým provedením přepravy nebezpečných věcí v silniční, železniční, letecké a vnitrozemské vodní dopravě.

II-181

R-T&A


Ze získaných informací o silniční přepravě poskytnutých Centrem dopravního výzkumu (CDV) však vyplývá, že většina dopravců podklady MDS ČR neposkytuje, protože není technicky možné jejich zpracování a předávání IZS se tedy neprování. Správní orgány (Okresní úřady - OÚ) evidovaly přepravu nebezpečných věcí přepravovaných po silnici pouze jako odpady. Pro přepravu těchto látek jsou dopravci povinni vyplnit přepravní list a tento pak odevzdávaly na příslušný OÚ. Přepravní listy byly na příslušných OÚ evidovány, ale dále předávány nebyly. Sloužily pro kontrolní činnost OÚ. OÚ zanikly k 31. 12. 2002 a jejich kompetence přešly dle zákona buď na obecní nebo krajské úřady. MDS ČR proto opět nedostává informace o této přepravě a tedy nemůže poskytovat potřebné podklady pro IZS. Přeprava nebezpečných nákladů po železnici se řídí Mezinárodní úmluvou o přepravě nebezpečných věcí po železnici (RID). Přepravu také upravuje zákon 266/94 Sb o drahách, kde je v §39 mimo jiné uvedeno, že přeprava nebezpečných věcí po železnici je povolena jen za zvláštních podmínek. V nařízení vlády č.1/2000 Sb o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu je pak v § 14 mimo jiné uvedeno, že ve vnitrostátní přepravě nebezpečných věcí na dráze celostátní a na drahách regionálních se postupuje podle podmínek platných pro přepravu nebezpečných věcí v mezinárodní železniční přepravě stanovených mezinárodní smlouvou – vyhl. 8/85 Sb, Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF ve znění sdělení č.61/91 Sb. a dalších. Dopravci, kteří chtějí přepravovat nebezpečné věci po železnici, musí splnit podmínky přepravy podle RID a odevzdat na Českých drahách (ČD) vyplněný nákladní list. ČD nákladní list zaevidují (převedou do elektronické podoby). Díky evidenci mají přesný přehled o nakládce, vykládce a samotné přepravě nebezpečných věcí (typ látky, přepravované množství, trasa po které se náklad pohybuje apod.). Přepava nebezpečných věcí letecky se v ČR řídí pokyny Technical Instruction for Desave Transport of Dangerous Goods by Air – Doc. 9284 – AN/905 (Technické pokyny pro přepravu nebezpečného zboží vzduchem). Tento dokument byl sestaven Mezinárodní organizací pro civilní letectví ICAO a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců IATA. Jedná se v podstatě o letecké pokyny pro přepravu nebezpečných věcí, které dělí přepravované zboží do 9 základních tříd. Pro každou přepravovanou látku je v tomto dokumentu stanoveno kolik látky lze přepravovat, za jakých podmínek, jak musí být látka zabalena apod. Pro přepravu nebezpečných věcí letecky v ČR mají licenci České aerolinie (ČSA). Evidence vnitrostátní přepravy není nijak vedena, ČSA nehlásí jednotlivé přepravy. Tranzit přes naše území a dovoz nebezpečného zboží cizími leteckými společnostmi na území ČR musí být hlášen Odboru civilního letectví MDS ČR, který uděluje povolení k přepravě a také vede jejich evidenci. V současné době je tedy přehled pouze o nebezpečném zboží, které je přes naše území přepravováno, a které je na území ČR dováženo. Vnitrostátní přeprava nebezpečných věcí po vodě se řídí zákonem č. 114/1995 Sb. o vnitrostátní plavbě, kde v § 36 tohoto zákona je uvedeno, že předměty a látky, pro jejichž povahu může být ohrožena bezpečnost přepravovaných osob a věcí nebo životní prostředí, stanovené prováděcím předpisem, lze přepravovat jen na základě povolení plavebního úřadu. Podmínky přepravy nebezpečných věcí a náležitosti žádosti o její povolení jsou stanoveny v Nařízení vlády č. 222/1995 Sb. V tomto nařízení vlády se v § 35 uvádí, že žádost o povolení dopravy nebezpečných věcí jejichž seznam tříd je obsažen v příloze č.2 této vyhlášky, musí obsahovat úřední název věci, objem přepravy, její časový rozvrh, místo nakládky a určení a druh plavidla dopravujícího nebezpečné věci. V dalších § je pak uvedeno, že odesílatel zvláště vyznačí nebezpečné věci dopravované vodní dopravou při objednání dopravy a podle stanovených podmínek pro přepravu připojí k průvodním listinám charakteristiku nebezpečných věcí, druh nebezpečí a opatření pro případ mimořádné události. Dopravce je dále oprávněn použít k dopravě nebezpečných věcí jen plavidla, která jsou způsobilá k této dopravě podle podmínek stanovených předpisem 233/1995 Sb. – vyhláška MD o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách. Plavidlo dopravující nebezpečné věci pak musí být označeno příslušnými znaky dle Řádu plavební bezpečnosti. V osobní vodní dopravě je cestující oprávněn vzít si jako zavazadlo na loď nebezpečné věci jen v rozsahu a za podmínek, které II-182

R-T&A


stanoví smluvní přepravní podmínky. Pokud plavební úřad udělí povolení k přepravě nebezpečných věcí, je pode zák. 114/95 Sb povinen informovat o vydaném povolení příslušné okresní úřady, jejichž územním obvodem bude přeprava nebezpečných věcí uskutečněna. Pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí po vodě platí vždy předpisy daného státu. Byla podepsána mezinárodní dohoda ADN – Evropská dohoda o mezinárodní vodní přepravě nebezpečných věcí, která však dosud nevstoupila v platnost.

5.11.7 Závěry • • •

• •

• •

POPs jsou dopravou buď produkovány nebo jsou přepravovány (s případným rizikem úniků). Nejméně problematické se jeví zpracování inventury emisí pocházejících ze spalování pohonných hmot. Emisní faktory, kategorizace vozidel a spotřeba pohonných hmot jsou většinou známy. Úniky přepravovaných komodit náležejících do kategorie POPs je poněkud obtížnější stanovit. Při znalosti množství a přepravních tras je možné alespoň vysledovat jejich pohyb po republice. Vlastní průnik do prostředí bude zřejmě možné odhadnout podle údajů o haváriích. I při eventuální znalosti množství uniklých pohonných hmot není známý obsah POPs v nich a výsledky bude nutné odhadovat se značnou nejistotou. Při hodnocení průniku POPs do prostředí z dopravních cest budou odhady pravděpodobně zatíženy nejistotou závislou na nejistotách odhadů časové a místní závislosti uvolňování POPs z komunikací. Zpracování inventury likvidace odpadů z dopravy (autovraky, pneumatiky, rekonstrukce dopravních cest) bude zatíženo zřejmě největší nejistotou, protože vlastní likvidace probíhá na pracovištích s různou úrovní, včetně likvidace odpadů vlastníky vyřazených automobilů. Rovněž způsoby nakládání s prosívkou z rekonstrukce železnice jsou různé (skládkování, zpevňování komunikací, recyklace). Emise POPs u mobilních zdrojů negativně ovlivňuje vysoké stáří vozového parku v ČR a teprve jeho obnova moderními vozidly, vybavenými příslušnými technologiemi pro redukci POPs, přispěje ke snížení jejich celkové produkce. Jako nedostačující se jeví evidence nebezpečných látek v silniční dopravě.

5.11.8 Literatura [1] ČSÚ, Statistická ročenka České republiky 2002, Praha 2003 [2] ČHMÚ Úsek ochrany čistoty ovzduší, Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2001, Praha 2002 [3] UNECE/EMEP Task Force on Emissions Inventories and Projections, EMEP/CORINAIR Guidebook on Emission Inventories (3. doplněné vydání), European Environment Agency Kodaň 2002 [4] UNECE/EMEP Task Force on Emissions Inventories and Projections, Guidelines for Estimation of and Reporting on Emissions under the Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution, EB.AIR/GE.1/2002/7, UN ECE Ženeava 2002 [5] MŽP, Životní prostředí České republiky v roce 2001, Praha 2002 [6] UNEP Standardized Toolkit for Identification and Quantification of Dioxin and Furan Releases, (1. vydání), UNEP Chemical, Ženeava 2003 [7] Závěrečné zprávy projektů (viz kapitola 5.12) [8] Dvořan, V. (2002): Termické zhodnocení odpadů ve spalovnách směsných komunálních odpadů (diplomová práce), Praha. [9] Ing. Zbořil (2002), Svaz průmyslu a dopravy, ústní sdělení [10] EUROPIAN COMMISION, JOIN RESEARCH CENTRE, Institute for Prospective Technological Studies (Seville) Referenční dokument Nejlepší dostupné techniky v průmyslu papíru a celulózy (překlad), MPO 2000 [11] UNECE Environment and Human Settlements Division, CLRTAP, PROTOKOL k úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států o persistentních organických látkách (POPs), Aarhus 1998 [12] Machálek, P., Machart, J. (1997): Emisní bilance malých zdrojů znečišťování ovzduší 1991-1995, ČHMÚ prac. Milevsko.

II-183

R-T&A


[13] i-EKIS - síť Energetických Konzultačních a Informačních Středisek České energetické agentury (internetová prezentace), http://www.i-ekis.cz/ [14] Kalač, P. (1995): Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany v životním prostředí, ČEÚ Praha. [15] Adamec, V., Dufek, J., Jedlička, J. (2002): Studie o vývoji dopravy z hlediska životního prostředí v České republice za rok 2001, Centrum dopravního výzkumu Brno. [16] ČAPPO - Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (internetová prezentace), http://www.cappo.cz/ [17] Fara, M. (2002): Požadavky na kvalitu emisních dat, studie v rámci závěrečné zprávy o řešení projektu VaV 740/3/01 Vědecké a technické aspekty vstupu do Evropské unie, EGÚ Praha. [18] Holoubek, I., Anton Kočan, A., Holoubková, I., Hilscherová, K., Kohoutek, J., Falandysz, J., Roots, O. (2000): Persistent, Bioaccumulative and Toxic Chemicals in Central and Eastern European Countries - State-of-the-art Report. TOCOEN REPORT No. 150a. Brno. [19] Draft Exposure and Human Health Reassessment of 2,3,7,8-Tetrachlorodibenzo-p-Dioxin (TCDD) and Related Compounds, Chapter 4: Combustion Sources of CDD/CDF: Power/Energy Generation. http://www.epa.gov/nceawww1/pdfs/dioxin/part1and2.htm. [20] Leukertová, J. (2001): Vliv asfaltových emulzí na životní prostředí. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s. [21] Leukertová, J. (1999): Výzkum vlivu provozu na pozemky dálnic a silnic z hlediska životního prostředí. Státní projekt č. S 401/120/603. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s. [22] Leukertová, J. (1999): Hodnocení vlivu pojiv na ekologii. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s. [23] Leukertová, J. (1999): Vliv údržby na zeminu z krajnic a silničních příkopů. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s. [24] Gabriel, E., Huzlík, J., Švanda, J. (1993): Výzkum vlivu znečištění kolejového lože ropnými látkami na kvalitu vod. Výzkumný ústav železniční Praha. [25] COPERT III - Computer Programme to Calculate Emissions from Road Transport. Methodology and Emission Factors. Version 2.1. EEA. 2000. [26] Krobl, L. (2001): Přehled emisních faktorů silničních motorových vozidel. Výzkumný ústav motorových vozidel Praha. [27] Dufek, J., Adamec, V., Klustová, P., Cholava, R., Huzlík, J., Marešová, V., Marvanová S. (2002): Stabilizace a postupné snižování zátěže životního prostředí z dopravy v České republice. Výzkumná zpráva. Centrum dopravního výzkumu Brno. [28] Database of Sources of Environmental Releases of Dioxin-like Compunds in the United States. Version 3.0. (EPA/600/C01/012). . [29] Walsh, M.P. et al. (2002): Vehicle Emission Trends. Paris, ECMT. [30] Walsh, M.P. et al. (2001): Vehicle Emission Reductions. Paris, ECMT. [31] Kröbl, L. (2002): Požadavky vznětových motorů na motorovou naftu. In Odborný seminář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002. [31] Robert Bosch GmbH: . [32] Association for Emissions Control by Catalyst (AECC). . [33] Pražák, V., Buchta, J. (2002): Motorová nafta pro pohon vozidel. Vývoj kvality a perspektivy jejího využívání. In Odborný seminář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002. [34] Švajgl, O. (2002): Modifikace rafinérských procesů k výrobě motorových paliv do roku 2010. In Odborný seminář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002. [35] Manufacturers of Emission Controls Association (MECA). . [36] Nett Technologies Inc. (NETT). . [37] PSA Peugeot Citroen (PSA). .

5.12

Emise POPs - Projekty VaV a další

Měření emisních faktorů pro zpřesnění emisní inventury bylo součástí několika projektů financovaných MŽP ČR: • • • •

Projekt PPŽP/520/2/96: Získání technických podkladů pro legislativní úpravy a plnění mezinárodních podkladů v ochraně ovzduší Projekt VaV/520/1/97: Výzkum a vývoj vědeckých podkladů kvantifikace znečišťování ovzduší v ČR Projekt VaV/520/1/98: Komplexní strategie omezení látek znečišťujících ovzduší z provozů výroby a zpracování kovů v ČR Projekt EU 740/4/99: Zavedení protokolů o těžkých kovech a persistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států v České republice

II-184


R-T&A

• •

Persistentní organické škodliviny v motorových emisích při použití olovnatého benzinu a různých olejů Studie vlivů vzniku POP látek při spalování odpadních olejů v komerčně dostupných kotlích malých výkonů, s cílem snížení jejich tvorby (OHS Frýdek-Místek, VŠB Ostrava (VĚC) a ÚCHP AV ČR Praha)

5.12.1 Vliv vzniku POPs při spalování odpadních olejů v komerčně dostupných kotlích malých výkonů Použité a odpadní oleje vznikají vyřazením motorových, převodových, hydraulických, turbinových, elektroizolačních, teplonosných a dalších olejů z provozu po skončení doby jejich životnosti. Během jejich životnosti jsou tyto oleje znečištěny produkty oxidace, tepelným namáháním (organická kontaminace) a otěrem kovových mechanických částí (anorganická kontaminace – kovy). Místem jejich vzniku jsou servisy motorových vozidel, individuální výměna olejů a strojírenský, stavební, elektrotechnický, chemický a potravinářský průmysl. Současná právní úprava v ČR je jen částečně kompatibilní s úpravou v zemích EU a v současné době dosud není v ČR přijata politika priorit nakládání s odpadními oleji v kontextu směrnic EU. Důsledkem takové úpravy je rozšířený způsob zneškodňování olejů spalováním v různých energetických zařízením, zpravidla menších výkonů (25 – 250 kW). Statistické údaje publikované UEIL (Union of Independent Lubricant Manufacturers) vykazují, že z 5,2 mil. t mazacích olejů, které se v EU ročně spotřebují, se 2,6 mil. tun eviduje jako odpadní oleje. Z toho bylo 1,6 mil. t sebráno a z toho 37 % bylo regenerováno. V rámci ČR je situace prodeje a sběru patrná z níže uvedené tabulky 5-48. Tabulka 5-48: Množství prodaného a použitého oleje Rok

Prodej čerstvých olejů [kT]

Sběr použitých a odpadních olejů [kT]

Podíl sběru [% z prodaných olejů]

1988

150,7

58,1

38,6

1989

170,2

60,0

35,2

1990

155,3

45,1

20,0

1991

162,8

40,7

25,0

1992

160,7

36,0

22,4

1993

140,8

28,2

20,0

1994

151,9

27,0

17,8

1995

148,8

26,7

18,0

1996

154,4

24,8

16,1

1997

150,5

24,3

16,1

1998

151,0

23,1

15,3

Z uvedených faktů vyplývá, že množství vykoupeného oleje k prodanému je v ČR velmi malé. Důvod této skutečnosti je mimo jiné ve stále více se rozšiřujícímu způsobu využívání upotřebeného oleje neekologickými cestami v zařízeních, která nejsou pod dostatečnou kontrolou (emisí, vstupních

II-185

R-T&A


surovin). Např. v běžné dílně, zabývající se opravou automobilů, a provádějící výměny oleje, přičemž tyto oleje jsou mnohdy používány jako palivo pro vytápění provozních prostor. Podle odhadů [21] se předpokládá roční prodej čerstvých olejů v úrovni 145 - 150 tisíc tun, zřejmě více poroste spotřeba průmyslových olejů a to zejména na úkor kategorie ostatních, motorových a převodových olejů. Bude to dáno neustále se zlepšující klasifikací olejů a výrobou olejů ve vyšších jakostních třídách. To povede k prodlužování výměnných lhůt v zařízeních a dopravních prostředcích. Dále poroste podíl spotřeby polosyntetických a syntetických olejů, se kterými je nutné při případné regeneraci nakládat odlišným způsobem než s minerálními oleji. Z důvodu růstu požadavků na zvyšující se kvalitu čerstvých mazacích olejů, zejména motorových, nebude většina použitých a odpadních olejů regenerována, ale bude převedena na topné oleje. Recyklace olejů pro účely výroby nových olejů se z ekonomických a technických důvodů nedá předpokládat, jak ukazuje i praxe v Evropské unii.

II-186

5. ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH ČR

Recommend Documents