5 Živnostenské podnikání

I Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje

I/5 Živnostenské podnikání Cíl kapitoly Cílem kapitoly je seznámit vedoucí úředníky ÚSC s prameny právní úpravy a s obsahem rozhodujících pramenů v oblasti živnostenského podnikání, v rozsahu potřebném pro účastníky vzdělávacího programu. Živnostenská správa, resp. správa na úseku živnostenského podnikání, je zaměřena na veškeré rozhodující otázky, které souvisí s ingerencí výkonné moci do podmínek živnostenského podnikání a jeho kontroly. 5.1 Základní pojmy a legislativa Živnostenské podnikání představuje v současné době nejrozšířenější formu podnikání. Právní úprava tohoto režimu je provedena zákonem o živnostenském podnikání (tzv. živnostenský zákon)1, přičemž základním posláním tohoto zákona je vymezit podmínky pro vznik, změnu a zánik živnostenských oprávnění. Mimo to živnostenský zákon upravuje i pravidla pro výkon kontroly nad živnostenským podnikáním. Na obsah živnostenského zákona potom bezprostředně navazuje i zákon o živnostenských úřadech.2 Právní režim živnostenského podnikání souvisí co do svých odlišností s dělením živností na jejich druhy či kategorie. Zákon o živnostenském podnikání rozlišuje dva základní druhy či kategorie živností, které se vztahují k rozdílným případům podnikatelských činností různého věcného zaměření, pro něž současně platí, že se od sebe také zásadně liší svým právním režimem. Jedná se o: a) živnosti ohlašovací, b) živnosti koncesované. Ohlašovací živnosti se potom ještě dále člení na: • živnosti volné, • živnosti řemeslné, • živnosti vázané. Okruhy živností ohlašovacích řemeslných a živností ohlašovacích vázaných jsou blíže vymezeny v přílohách č. 1 a 2 zákona o živnostenském podnikání. V příloze č. 3 živnostenského zákona jsou pak blíže vymezeny okruhy koncesovaných živností. Okruh živností ohlašovacích volných v žádné z příloh živnostenského zákona není uveden, jejich seznam je stanoven zvláštním právním předpisem.3 Obsahové náplně jednotlivých živností jsou potom stanoveny dalším prováděcím předpisem.4 V souvislosti se členěním živností je třeba ještě poukázat na to, že zvláštní kategorii živností představují živnosti provozované tzv. průmyslovým způsobem.5 Jedná se o případ provozování více živností, které spolu vzájemně souvisí tím, že směřují ke vzniku konečného výrobku 1

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v aktuálním znění.

2

Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zák. č. 286/1995 Sb., zák. č. 132/2000 Sb. a zák. č. 320/2002 Sb.

3

Nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění nař. vl. č. 468/2000 Sb.

4

Nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.

5

Viz ust. § 7a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

50

I/5 Živnostenské podnikání

nebo k poskytnutí služby a jsou pouze dílčím prvkem technologického procesu. Z právní úpravy lze dovodit, že průmyslovým způsobem lze provozovat jak živnosti ohlašovací, tak živnosti koncesované, tzn. že v tomto případě jde o kategorii, která prochází „napříč“ živnostmi ohlašovacími a koncesovanými. Proto se také hovoří o „způsobu“ provozování živností. 5.2 Organizace správy na úseku živnostenského podnikání K realizaci vzniku, stejně tak i změn a zániku živnostenského oprávnění, jakož i ke kontrole živnostenského podnikání dochází v souvislosti s výkonem tzv. živnostenské správy. Organizace živnostenské správy je představována jednak příslušnými orgány státní správy, přičemž se dále vedle nich počítá s rozvinutím činnosti i tzv. samosprávných živnostenských orgánů. Orgány živnostenské státní správy jsou Živnostenský úřad České republiky, krajské živnostenské úřady a obecní živnostenské úřady.6 Živnostenský úřad České republiky je ústředním orgánem živnostenské státní správy v České republice a jako takový řídí, usměrňuje a kontroluje činnost krajských živnostenských úřadů. Do jeho pravomoci a působnosti náleží zejména vedení ústřední evidence všech podnikatelů, kterým byly vydány živnostenský list nebo koncesní listina, a dále rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím krajských živnostenských úřadů a mimo to mu přísluší plnit ještě některé další úkoly. Živnostenský úřad České republiky jako samostatný ústřední orgán nebyl dosud fakticky zřízen a výkonem jeho působnosti je tč. pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Krajské živnostenské úřady jsou organizační složkou příslušných krajských úřadů v postavení jejich odborů, na území hlavního města Prahy potom jde o odbor Magistrátu hlavního města Prahy. Do jejich pravomoci a působnosti náleží výkon činností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, týkajících se tzv. řídící, koordinační, kontrolní a metodické činnosti vůči obecním živnostenským úřadům, rozhodování o odvolání proti rozhodnutí obecních živnostenských úřadů, dále krajské živnostenské úřady vedou pro své územní obvody tzv. živnostenské rejstříky a plní ještě některé další úkoly. Obecní živnostenské úřady nejsou zřizovány ve všech obcích, nýbrž jen v sídlech obecních úřadů tzv. obcí s rozšířenou působností, a to v postavení jejich odborů. Do pravomoci a působnosti těchto živnostenských úřadů spadá výkon činností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, které se týkají jak živností ohlašovacích, tak živností koncesovaných. V rozsahu své působnosti vystupují v postavení dotčených orgánů státní správy v územních a stavebních řízeních, týkajících se živností, a obdobně jsou také oprávněny v jim příslušejících případech provádět živnostenskou kontrolu a ukládat pokuty podle živnostenského zákona. Na území hlavního města Prahy plní úkoly obecních živnostenských úřadů živnostenské odbory úřadů městských částí určených Statutem hlavního města Prahy. 5.3 Obsah správy na úseku živnostenského podnikání S pojmem živnostenské podnikání souvisí vymezení samotného pojmu živnosti jakožto podnikatelské činnosti, která může být vykonávána jen na základě platného živnostenského oprávnění. U živností musí jít především o činnost soustavnou. Tím se rozumí určitá trvalost, stálost a pravidelnost této činnosti, na rozdíl od činností a úkonů jednorázového a nahodilého charakteru. Dalším charakteristickým znakem živnosti je, že musí jít o činnost samostatnou, s čímž souvisí i to, že příslušné subjekty živnostenského podnikání živnost vykonávají 6

Ust. §§ 3 až 5 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zák. č. 286/1995 Sb. a zák.č. 132/2000 Sb.

51


vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Aby šlo o živnost, musí být každá taková činnost dále vykonávána za účelem dosažení zisku. Není přitom rozhodující, zda zisku bude či bylo skutečně dosaženo, nýbrž záleží na tom, zda u dané činnosti dosahování zisků objektivně přichází v úvahu. Naproti tomu činnosti, kde je objektivně sledován jiný účel a dosahování zisku nepřichází v úvahu, např. činnosti čistě dobročinného a charitativního rázu tuto podmínku nesplňují a nelze u nich uplatnit právní režim živnostenského podnikání. Živností se však nerozumí každá podnikatelská činnost. Živnostenský zákon totiž počítá s určitými činnostmi, resp. okruhy činností, které jsou z působnosti živnostenského zákona vyloučeny a k nimž tudíž živnostenské oprávnění založit nelze. Živností se tedy, zjednodušeně řečeno, rozumí taková podnikatelská činnost, která není vyloučena z působnosti živnostenského zákona. V této souvislosti je třeba uvést, že z působnosti živnostenského zákona je vyloučeno např. provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory apod., dále jsou z působnosti živnostenského zákona vyloučeny vyjmenované činnosti fyzických osob jako např. činnost lékařů, advokátů, znalců, tlumočníků apod., a dále obdobně živností nejsou ještě některé další činnosti jako např. činnost bank, pořádání loterií, provozování rozhlasového a televizního vysílání apod. Subjektem živnostenského podnikání mohou být jak fyzické osoby (tj. občané), tak i právnické osoby (tj. zejména nejrůznější druhy organizací jako např. obchodní společnosti, družstva, ale i státní podniky apod.). Pro živnostenské podnikání není rozhodující, kdo je uskutečňuje, nýbrž co je obsahem, resp. na co se zaměřuje každá konkrétní podnikatelská činnost. Subjekty oprávněnými provozovat živnostenskou činnost nejsou jen české, tj. „tuzemské“ fyzické a právnické osoby, nýbrž i tzv. zahraniční osoby. Pro účely živnostenského zákona se za českou osobu považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky. Bydlištěm na území České republiky se přitom rozumí trvalý pobyt. Za zahraniční osobu se potom analogicky považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Zahraniční fyzická osoba, která hodlá provozovat živnost na území České republiky a která má podle zvláštního zákona povinnost mít pro pobyt na území ČR povolení, musí k ohlášení živnosti a k žádosti o koncesi doložit doklad prokazující povolení k pobytu za účelem podnikání. V případě fyzických osob, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka podle zvláštních předpisů, tyto osoby mohou provozovat živnost za stejných podmínek jako občané České republiky s bydlištěm na území České republiky. Státní příslušník členského státu Evropské unie, který je na území členského státu Evropské unie oprávněn provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství. Právnická osoba se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie, která je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství. Pro účely živnostenského zákona se považuje za státního příslušníka členského státu Evropské unie i státní příslušník jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu

52


Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace. Pokud živnostenský zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo výkon podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem Švýcarské konfederace a výkon činnosti na území těchto států. Těžiště výkonu živnostenské správy spočívá v činnostech živnostenských úřadů, spojených s režimem vzniku, změn a zániku živnostenských oprávnění a dále s prováděním kontroly živnostenského podnikání. Vznik živnostenského oprávnění je u všech druhů živností vázán na splnění určitých zákonných podmínek, přičemž zákon o živnostenském podnikání tyto podmínky dělí do dvou skupin, a to na: • podmínky všeobecné, • podmínky zvláštní. Tyto podmínky přitom nejsou podmínkami jen pro vznik oprávnění, nýbrž současně jsou i podmínkami pro provozování živnosti, tzn. že musí být zachovány po celou dobu živnostenského podnikání. Povaha podmínek živnostenského podnikání vyžaduje, aby jejich splnění bylo posuzováno vždy ve vztahu k určité konkrétní fyzické osobě. Při živnostenském podnikání podnikateli v postavení fyzických osob se tyto podmínky vztahují přímo k těmto osobám, v případě živnostenského podnikání právnickými osobami se pak vztahují k jejich tzv. odpovědným zástupcům.7 Zákon o živnostenském podnikání k všeobecným podmínkám u všech živnostenských oprávnění bez rozdílu řadí: • dosažení věku 18 let, • způsobilost dané osoby k právním úkonům, • bezúhonnost, • předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá daňové nedoplatky, • předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud a území ČR podniká nebo podnikal, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zvláštními podmínkami provozování živností jsou odborná nebo jiná způsobilost, předepisovaná z části samotným živnostenským zákonem, a dále pak, v návaznosti na obsah jednotlivých příloh k živnostenskému zákonu, předepisovaná zejména zvláštními právními předpisy. Prováděcí předpis přitom stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost.8

7

Ust. § 11 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

8

Nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost.

53


Se zákonnými podmínkami živnostenského oprávnění bezprostředně souvisí i tzv. překážky provozování živností, jejichž případná existence, stejně jako nesplnění některé z uvedených podmínek, znemožní založení živnostenského oprávnění. K těmto překážkám patří: • prohlášení konkursu na majetek podnikatele, jestliže bylo soudem rozhodnuto že provozování podniku musí být ukončeno, • zamítnutí konkursu v posledních třech letech pro nedostatek majetku, • uložení zákazu činnosti fyzické osobě soudem nebo správním orgánem, pokud zákaz trvá. Při vlastní proceduře vzniku živnostenského oprávnění se projevuje rozdíl mezi ohlašovacími a koncesovanými živnostmi spočívající v tom, že u ohlašovacích živností je pro vznik oprávnění k provozování těchto živností rozhodující vůle subjektu, který se rozhodne touto formou podnikat, zatímco v případě koncesovaných živností je pro vznik oprávnění k jejich provozování rozhodující vůle živnostenského úřadu. U ohlašovacích živností v případě, že subjekt ucházející se o živnostenské oprávnění splňuje zákonem předepsané všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti, k založení živnostenského oprávnění stačí, aby zamýšlené provozování živnosti předepsaným způsobem ohlásil. Průkazem živnostenského oprávnění v tomto případě je následně vydávaný živnostenský list (do jeho vydání stejnopis ohlášení živnosti s prokázaným doručením příslušnému živnostenskému úřadu). Naproti tomu u koncesovaných živností je pro vznik oprávnění k jejich provozování třeba, aby stát, reprezentovaný živnostenským úřadem, nejprve posoudil žádost uchazeče o živnostenské oprávnění a na jeho základě výkon živnostenského zákona povolil, a to rozhodnutím o udělení tzv. koncese. Živnostenský úřad posuzuje v předepsaném postupu splnění jak všeobecných, tak i všech v úvahu přicházejících zvláštních podmínek k provozování živností, a oprávnění k provozování takové živnosti zakládá v každém jejím jednotlivém případě teprve svým rozhodnutím. V těchto případech je průkazem živnostenského oprávnění koncesní listina (do jejího vydání pravomocné rozhodnutí, jímž byla udělena koncese). Průkaz živnostenského oprávnění podnikateli slouží, jak nakonec odpovídá jeho obecnému označení, k prokazování živnostenského oprávnění. Pro tyto účely lze živnostenský list i koncesní listinu nahradit tzv. osvědčením, které podnikateli na jeho žádost vydá živnostenský úřad, a které bude také obsahovat všechny rozhodující údaje, svědčící o předmětném živnostenském oprávnění. Z věcného hlediska je rozdíl mezi ohlašovacími a koncesovanými živnostmi v tom, že u ohlašovacích živností jde o činnosti s méně náročnými zvláštními podmínkami jejich provozování, zatímco u koncesovaných živností jde o činnosti vyžadující splnění nejpřísnějších zvláštních podmínek k provozování živnosti. 5.4 Ohlašovací živnosti Ohlášení ohlašovací živnosti je nutno provést u místně příslušného živnostenského úřadu. Stanovením místní příslušnosti se rozumí určení, který z živnostenských úřadů věcně příslušných je s ohledem na svoji územní působnost povolán k přijetí ohlášení a k vydání živnostenského listu. Podle platného právního stavu je k přijetí ohlášení živnosti příslušný ten živnostenský úřad, v jehož územní působnosti leží, resp. se nachází u fyzických osob jejich bydliště, u právnických osob potom jejich sídlo. Zahraniční osoby potom ohlašují živnosti u živnostenských úřadů podle místa povoleného pobytu nebo umístění organizační složky na našem území. 54


Při koncipování ohlášení ohlašovací živnosti je třeba vycházet z požadavků, které jsou pro jeho obsah předepsány platnou právní úpravou. Náležitosti ohlášení se vztahují k osobě a předmětu živnostenského podnikání a jsou stanoveny tak, aby podle nich mohlo být posouzeno naplnění výše uvedených podmínek živnostenského podnikání. Ne všechny údaje a skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení splnění podmínek provozování živnosti, je možné vtělit do vlastního ohlášení, a proto živnostenský zákon ještě předepisuje, které doklady je třeba k podávanému ohlášení živnosti připojit. Především se jedná o výpis z rejstříku trestů ohlašovatele, je-li jím fyzická osoba, příp. jejího odpovědného zástupce, je-li ustavován, u právnické osoby pak výpis z rejstříku trestů jejího odpovědného zástupce. Výpis z rejstříku trestů přitom nesmí být starší tří měsíců, jinak nemůže plnit v těchto souvislostech svoji funkci, a dále mj. to jsou zpravidla doklady o odborné způsobilosti ohlašovatele a tam, kde to přichází v úvahu, současně, resp. i samostatně, doklad o odborné způsobilosti odpovědného zástupce. Podáním ohlášení u příslušného živnostenského úřadu, nestanoví-li ohlašovatel živnosti v ohlášení pozdější termín, zpravidla vzniká oprávnění k výkonu ohlašovací živnosti. Pro vydání živnostenského listu stanoví zákon o živnostenském podnikání živnostenskému úřadu lhůtu 15 dnů ode dne, kdy mu bylo ohlášení živnosti doručeno. Jestliže podání ohlašovatele živnosti nemá předepsané náležitosti včetně připojovaných dokladů, musí živnostenský úřad příslušný k přijetí ohlášení a vydání živnostenského listu vyzvat ohlašovatele, a to ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od dne ohlášení, aby zjištěné závady odstranil. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu ne kratší než 15 dnů, kterou může na žádost ohlašovatele živnosti, a to i opakovaně, prodloužit. Pokud ohlašovatel zjištěné závady ve stanovené lhůtě neodstraní, živnostenský úřad rozhodne, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo. Obdobně vždy, kdy živnostenský úřad zjistí, že ohlašovatel nesplňuje zákonné podmínky provozování živnosti, taktéž svým rozhodnutím stanoví, že živnostenské oprávnění ohlášením živnosti nevzniklo. Naproti tomu tehdy, když ohlašovatel zjištěné závady svého podání ve stanovené lhůtě odstraní, a stejně tak vždy tehdy, kdy živnostenský úřad po obdržení ohlášení živnosti s předepsanými přílohami zjistí, že toto podání je bez závad, živnostenský úřad přistoupí k vydání živnostenského listu a živnostenské oprávnění se považuje za vzniklé ode dne podání ohlášení. 5.5 Koncesované živnosti U založení oprávnění k provozování koncesované živnosti platí pro stanovení místní příslušnosti živnostenského úřadu stejná pravidla jako pro stanovení místní příslušnosti živnostenského úřadu k přijetí ohlášení ohlašovací živnosti a k vydání živnostenského listu. K rozhodnutí o udělení koncese dochází ve správním řízení, zahajovaném na základě žádosti o koncesi, podávané subjektem, který se uchází o založení živnostenského oprávnění ke koncesované živnosti. Podání žádosti o koncesi nemá tedy stejné účinky jako podání ohlášení ohlašovací živnosti. U koncesovaných živností živnostenské oprávnění vzniká až dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Náležitosti žádosti o koncesi jsou až na výjimky v podstatě shodné s náležitostmi předepsanými zákonem o živnostenském podnikání pro ohlášení ohlašovací živnosti. Totéž v zásadě platí i pro doklady, které je třeba k žádosti o koncesi připojit. Z povahy věci plyne, a právní úprava s tím počítá, že u koncesovaných živností jsou stanoveny vyšší nároky na odbornou a dále tzv. jinou způsobilost. Tuto způsobilost je přitom třeba dokládat v návaznosti na právní úpravu provedenou v živnostenském zákoně doklady, jejichž bližší specifikaci lze dovodit z přílohy č. 3 k tomuto zákonu. 55


Jestliže žádost o koncesi neobsahuje předepsané náležitosti včetně připojovaných dokladů, musí živnostenský úřad příslušný k provedení řízení o založení živnostenského oprávnění k provozování koncesované živnosti vyzvat žadatele, aby zjištěné závady odstranil. Učiní tak nejpozději do 30 dnů od doručení žádosti o koncesi, a žadateli k odstranění zjištěných závad stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů. Tuto lhůtu pak může na žádost podnikatele i opakovaně prodloužit. Pokud žadatel zjištěné závady ve stanovené lhůtě neodstraní, živnostenský úřad řízení zastaví. Naproti tomu, když žadatel vytýkané závady odstraní, živnostenský úřad pokračuje v daném řízení. Zákon o živnostenském podnikání v souvislosti s projednáním žádosti o koncesi výslovně ukládá živnostenskému úřadu, aby sám obstaral ještě další doklady mimo těch, jejichž předložení je uloženo přímo žadateli, pokud je těchto dalších dokladů pro posouzení žádosti třeba. Je-li obsahem takových či takového dokladu vyjádření či stanoviska dotčených orgánů, je živnostenský úřad takovým stanoviskem vázán. Tedy bude-li v určitém konkrétním případě předepsané stanovisko takového orgánu k žádosti o koncesi negativní, musí být negativní i konečné rozhodnutí živnostenského úřadu. V případě, že živnostenský úřad v daném řízení dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky provozování koncesované živnosti, tj. i tehdy, když je stanovisko některého z dotčených orgánů k žádosti o koncesi negativní, pak žádost o koncesi svým rozhodnutím zamítne. V případě opačném, tj. když živnostenský úřad dospěje k závěru, že pro provozování dané koncesované živnosti jsou splněny veškeré požadované podmínky, pak rozhodne o udělení koncese. Návazně, do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese živnostenský úřad vydá podnikateli koncesní listinu. 5.6 Účinky a kontrola Živnostenský list a koncesní listina mají bezprostřední právní účinky především pro daného podnikatele. Existence založeného živnostenského oprávnění se však současně dotýká i činnosti některých dalších subjektů veřejné správy, a proto se také jejich opisy zasílají těmto subjektům. Jde jednak o orgán vykonávající správu daně, dále o příslušný orgán státní statistiky, dále o úřad práce, správu sociálního zabezpečení a orgán, který vede registr všech pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění. Mimo to bude živnostenský úřad zasílat opis živnostenského listu a koncesní listiny i dalším orgánům, pokud to budou vyžadovat zvláštní zákony.Všem uvedeným subjektům se opisy živnostenských listů a koncesních listin zasílají s ohledem na jejich úkoly, související s jejich vztahem k podnikatelům jako subjektům živnostenského podnikání. Přesto, že živnostenský úřad, který přijal ohlášení živnosti a vydal živnostenský list, nebo který rozhodl o udělení koncese a vydal koncesní listinu, je oprávněn u podnikatele kontrolovat soulad jeho činnosti s obsahem jeho živnostenského oprávnění, zákon o živnostenském podnikání stanoví podnikateli povinnost hlášení případných změn souvisejících s touto činností. Ze zákona o živnostenském podnikání bezprostředně vyplývá, že podnikatel je povinen živnostenskému úřadu, který přijal ohlášení živnosti a vydal živnostenský list, nebo který rozhodl o udělení koncese a vydal koncesní listinu, oznámit všechny změny týkající se údajů a dokladů, které byl povinen uvést a předložit při ohlášení živnosti či při podání žádosti o koncesi, popřípadě předložit doklady o těchto změnách, a to nejpozději do 15 dnů od jejich vzniku. Živnostenský úřad potom na základě tohoto oznámení rozhodne o změně živnostenského listu nebo změní rozhodnutí o udělení koncese a vydá koncesní listiny se změněnými údaji a pokud 56


by to nebylo možné, rozhodne o pozastavení provozování živnosti, případně živnostenské oprávnění zruší. Mimo to živnostenský úřad živnostenské oprávnění zruší vždy tehdy, když o to podnikatel sám požádá. Zrušení živnostenského oprávnění však není podle platné právní úpravy jediným způsobem jeho zániku. Zánik živnostenského oprávnění přichází podle živnostenského zákona v úvahu v šesti skupinách případů. Je tomu tak jednak za určitých podmínek při smrti podnikatele, dále zánikem živnostensky podnikající právnické osoby, uplynutím doby při založení živnostenského oprávnění jen na dobu určitou, výmazem zahraniční osoby z obchodního rejstříku, dále stanoví-li tak zvláštní právní předpis a nakonec již uvedeným zrušením oprávnění rozhodnutím živnostenského úřadu. Pokud jde o kontrolu „nad dodržováním podmínek živnostenského podnikání“, zákon o živnostenském podnikání výslovně stanoví, že živnostenskou kontrolu9 provádějí samotné živnostenské úřady v rámci své působnosti. Kontrolní činnost v rámci živnostenské kontroly přísluší vykonávat pověřeným pracovníkům živnostenských úřadů. Ti přitom mohou ke kontrole přizvat i zástupce ještě dalších orgánů a osob, určených zvláštními právními předpisy. Na druhé straně i kontrolovaný podnikatel si může ke kontrole přizvat jím zvolenou třetí osobu. Při zjištění nedostatků při provozování kontroly živnostenský úřad může podle jejich povahy jednak kontrolovanému podnikateli uložit odstranění zjištěných nedostatků a jednak může uložit i příslušnou pokutu10, popř. V krajním případě může i zrušit živnostenské oprávnění. Aktuální stav v existenci živnostenských oprávnění je veden v tzv. živnostenských rejstřících vedených krajskými živnostenskými úřady. Význam živnostenského rejstříku je dán především tím, že slouží k přesné evidenci podnikatelů, jež mají živnost v územním obvodu vždy daného živnostenského úřadu, a současně i k případnému zveřejňování údajů o těchto podnikatelích a jejich živnostech. 5.7 Porušení pořádku na úseku správy živnostenského podnikání Zákon o živnostenském podnikání vychází z toho, že k tomu, aby živnostenský úřad mohl náležitě plnit svoje úkoly, musí být vybaven i oprávněním či oprávněními ukládat při zjištění porušení právních povinností na svém úseku postihy, či jinak vyjádřeno - zjednávat nápravu. Realizace tohoto oprávnění přichází v úvahu především při tzv. neoprávněném podnikání,11 přičemž podle zákona o živnostenském podnikání se v těchto případech uplatňují postihy jak vůči právnickým osobám, tak vůči fyzickým osobám. Mimo to přichází v úvahu i stíhání fyzických osob pro neoprávněné podnikání podle trestního zákona. Neoprávněným podnikáním se přitom rozumí podnikání, jež je podle platné právní úpravy předmětem živností a jež se provozuje bez příslušného živnostenského oprávnění. Může jít přitom jak o případy, kdy podnikatel v postavení osoby právnické nebo osoby fyzické nikdy neměl živnostenské oprávnění k danému podnikání založeno, tak o případy, kdy živnostenské

9

Ust. §§ 60a až 60d zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10 11

Viz dále v textu pojednání o porušení pořádku na úseku správy živnostenského podnikání. Ust. §§ 61 až 63a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

57


oprávnění sice založeno má, ale konkrétní činnosti vykonává nad rámec předmětu tohoto oprávnění, a nakonec i o případy, kdy nadále podniká poté, co jeho živnostenské oprávnění zaniklo. Nejmírnější v úvahu přicházející postih pro neoprávněné podnikání stanoví zákon o živnostenském podnikání v činnostech, které jsou předmětem živností ohlašovacích volných, nejpřísnější postih pak pro neoprávněné podnikání v činnostech, které jsou předmětem živností koncesovaných. Výše možných postihů je navíc ještě diferencována podle míry neoprávněného podnikání. Vedle správního postihu podnikatelů při neoprávněném podnikání živnostenský zákon nevylučuje ani příslušný postih odpovědných fyzických osob podle trestního zákona (to i v případě odpovědných fyzických osob při neoprávněném podnikání právnických osob). Trestní zákon přitom stanoví v případě neoprávněného podnikání většího rozsahu trest odnětí svobody až na dobu jednoho roku nebo peněžitý trest, který může být stanoven až do výše 1,000.000,- Kč. Ve specifikovaných případech neoprávněného podnikání však může být pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta. Vedle případů, u nichž přichází v úvahu postih subjektů za neoprávněné podnikání ve sféře působnosti zákona o živnostenském podnikání, pamatuje dále tento zákon i na postihy příslušných subjektů při porušení jiných povinností12 stanovených živnostenským zákonem. Postihy, které v těchto případech přichází v úvahu, jsou představovány výhradně pokutami, přičemž jejich výše je odstupňována podle závažnosti porušených povinností, a živnostenský úřad pak může dále ještě v rámci příslušného zákonem stanoveného rozpětí pokuty její konkrétní výši stanovit zejména s ohledem na míru a další okolnosti protiprávního jednání. Zákon o živnostenském podnikání v případě těchto porušení právních povinností nediferencuje mezi jejich subjekty jako právnickými nebo fyzickými osobami, nýbrž jednotně hovoří jen o podnikatelích. To znamená, že ve smyslu tohoto ustanovení lze stíhat jak podnikatele s postavením právnických osob, tak podnikatele s postavením fyzických osob. Současně je třeba uvést, že toto ustanovení výslovně počítá i s postihem odpovědného zástupce, pro případy porušení povinností, které pro něj vyplývají ze živnostenského zákona. Zákon o živnostenském podnikání upravuje v souvislosti s úpravou postihů příslušných subjektů ze strany živnostenského úřadu také základní podmínky, jimiž je postup při ukládání těchto postihů ovládán. Živnostenský zákon výslovně předepisuje, že v případě pokut ukládaných živnostenským úřadem při neoprávněném podnikání lze dané řízení zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o neoprávněném podnikání živnostenský úřad dozvěděl, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k porušení došlo, nebo kdy toto neoprávněné podnikání ještě trvalo. V případě pokut ukládaných živnostenským úřadem při porušení jiných právních povinností lze dané řízení zahájit opět jen do jednoho roku ode dne, kdy se o takovém porušení povinností příslušného subjektu, tj. podnikatele nebo ve specifických případech odpovědného zástupce, živnostenský úřad dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy taková skutečnost ještě trvala, a jedná-li se o nesplnění povinnosti ve lhůtě stanovené živnostenským zákonem, nejpozději do tří let ode dne, kdy uplynula lhůta pro splnění uložené povinnosti. Kontrolní otázky 1. Co se rozumí pojmem „živnost“ a jaké znaky musí činnost, aby šlo o živnost, splňovat? 2. Jaké vymezuje zákonná úprava podmínky pro vznik živnostenského oprávnění? 3. Jaké druhy živností, z hlediska jejich základního členění, právní úprava rozlišuje? 12

Ust. § 65 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

58


4. Jak procedurálně vzniká u uchazečů oprávnění k živnostenskému podnikání u živností volných? 5. Jak procedurálně vzniká u uchazečů oprávnění k živnostenskému podnikání u živností koncesovaných? 6. Za jakých podmínek může docházet ke změně živnostenského oprávnění? 7. Za jakých podmínek může docházet k zániku oprávnění k živnostenskému podnikání? 8. Jaká pravidla platí pro režim kontroly dodržování podmínek živnostenského podnikání, včetně možnosti ukládat sankce? Použitá a doporučená literatura HORZINKOVÁ, E. Živnostenský zákon v praxi. Praha: ANAG, 2000. Nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností. Nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost. PRŮCHA, P. Živnostenské oprávnění. Brno: Masarykova univerzita, 1998. REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ. J. a kol Jak řídit kraj, město obec: Sociální a technická infrastruktura. Brno: Masarykova univerzita, Praha: IMS, 2002. SKULOVÁ, S. a kol. Správní právo (zvláštní část). 4. doplněné a opravené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2001. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

59

5 Živnostenské podnikání

Recommend Documents