5 16 měsíců volebních kampaní

Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu,

Občasník Strany svobodných občanů – listopad 2014

BERAN 3

Na Sněm do Obecního domu

5

16 měsíců volebních kampaní

13

Nezávislost, nebo balkanizace?

Věřím, že příště napíšeme program, který osloví 10 procent voličů Pilot Petr Buráň vletěl s kandidátkou Svobodných rovnou do zastupitelstva v Hodoníně. On a Terézia Išková získali dva mandáty. Jak se to jemu a jeho týmu povedlo? A co by dnes udělal jinak? Na co myslí lídr úspěšné kandidátky v povolební neděli u oběda? Jestli jsme uklidili vše a nikde nic nenechali. Hlavně ale do čeho jsem se to dal a co vlastně teď budu dělat. Čeká nás spousta práce, protože jsme politikou nepolíbení. Máme ale odhodlání se vše naučit a být rovnocenným soupeřem i partnerem na hodonínské politické scéně. Máte pro ostatní svobodné nějaký tip, jak uspět ve volbách? Co rozhodlo ve váš prospěch? Buďte hodně vidět, to je základ. Potom zvolte téma, které opravdu trápí místní obyvatele a oblečte jej do pravicového kabátu. Myslím, že náš úspěch byl v tom, že jsme otevřeli témata, o kterých se hodně mluví, ale nikdo z politiků se o nich neodvážil diskutovat. Možná proto, že to nejsou témata vhodná pro odklánění majetku. Jaké byly hlavní stavební kameny vaší kampaně? Byli jsme neznámí, takže jsme si včas zabrali kromě klasických výlepových ploch nejlepší

Strana svobodných občanů číslo 1 | ročník 1

místa ve městě a postavili na ně tři metry vysoké kostky s billboardy. Tím jsme dali lidem vzkaz, že jsme tady. Měli jsme vynikající heslo vymyšlené předním českým marketérem Pavlem Šímou. Vhodně zvolená témata podpořená webem, facebookem, kampaní AdWord… Je něco, co byste i přes úspěch udělal v kampani jinak? Všechno jsme dělali poprvé v životě (ve dvou), takže skoro všechno. Poskládal bych jinak kandidátní listinu a v článcích a komentářích na facebooku bych byl méně arogantní k trollům. Začal bych mnohem dříve s přípravou, už u voleb do EU, podrobněji napsal program. Máme na to čtyři roky. Co bude první věc, kterou v zastupitelstvu uděláte? První věcí bude návrh na zveřejnění většiny podkladových materiálů pro jednání rady. Přes radu procházejí veřejné zakázky, všechny dotace a chci, aby to lidé mohli vidět a kontrolovat činnost tohoto neveřejného orgánu.

strana 1

Na co se v komunální politice zaměříte, jaká budou vaše témata? Postupné zprůhledňování rozhodování vedení města. A dlouhá příprava strategie privatizace části městského majetku. Musíme být chytřejší a vždy o krok napřed, protože oni se vždy budou cukat, že něco nejde. Budeme se také snažit bránit a upozorňovat na nesmyslné dotace a investice, které občanům města nic nepřinesou. Kde vidíte Svobodné v Hodoníně za čtyři roky? Jaký máte cíl? Věřím, že tvrdou a poctivou prací vydržíme v povědomí lidí a bude za námi vidět kus práce. Za čtyři roky, tentokrát už s interními informacemi, dokážeme napsat volební program, který neosloví 7 % občanů, ale kolem 10 %. Podloženými argumenty budeme přesvědčovat lidi, že současná politika jde dělat mnohem lépe, než tomu bylo doposud.  Martin Rumler

www.svobodni.cz

Už v neděli volali političtí konkurenti Sedmdesátitisícová Praha 3 bude mít v zastupitelstvu i dva Svobodné. Vedle Mojmíra Mikuláše bude „nápadům“ vedení radnice čelit i lídr kandidátky Tomáš Štampach.

Na co myslí lídr úspěšné kandidátky v povolební neděli u oběda? V povolební neděli především zažívá po dlouhé době trochu klidného času v rodinném kruhu, je pryč stres a nervozita z volebního klání. Ale aby toho klidu nebylo moc, tak už vyřizuje první telefonáty od politických konkurentů. Máte pro ostatní Svobodné nějaký tip, jak uspět ve volbách? Co rozhodlo ve váš prospěch? Dát ostatním kolegům univerzální návod, jak uspět v komunálních volbách, je velice složité, jelikož každá obec je specifická. Obecně lze však říci, že je potřeba činnost místního sdružení Svobodných dostat do povědomí „sousedů“ daleko dříve než až během volební kampaně. V Praze 3 o nás bylo slyšet v průběhu celého uplynulého roku. Chodili jsme na jednání zastupitelstva, psali jsme články do lokálních periodik či diskutovali s lidmi na

Strana svobodných občanů

ulicích i na internetových stránkách věnovaných politickému životu v naší městské části. Jaké byly hlavní stavební kameny vaší kampaně? Za základní stavební kámen naší kampaně vnímám pracovitý a obětavý tým lidí z naší pobočky. Na tomto místě musím vyzdvihnout alespoň pana Mojmíra Mikuláše a pana Jana Růžičku. Samozřejmě důležitým střípkem do mozaiky v podobě úspěchu byl i volební program, který byl pro lidi srozumitelný a byl jasně identifikovatelný od programů našich politických konkurentů. Je něco, co byste i přes úspěch udělal v kampani jinak? Jelikož toto byla moje první volební kampaň v podobě lídra, tak pochopitelně ne vše bylo ideální, ale zásadního přehmatu jsem se snad nedopustil. Do příštích voleb však musím zapracovat na svém ústním projevu, zde v současnosti vnímám svůj největší handicap. Co bude první věc, kterou v zastupitelstvu uděláte? To je v době našeho rozhovoru velice těžká otázka na zodpovězení. Především záleží na složení rady naší městské části a jejího programového prohlášení, což v tuto chvíli

strana 2

není známo. Můžu tak říci a slíbit, že budu prosazovat náš volební program „Svobodná Praha 3“. Na co se v komunální politice zaměříte, jaká budou vaše témata? Volby dopadly tak, že je pro nás de facto nemožné vstoupit do jakékoliv vládní koalice. Velice rád bych se tak pokusil získat post např. v kontrolním či finančním výboru, abych mohl alespoň takto zamezit případnému neefektivnímu hospodaření radnice. Témata, kterým se tedy chci věnovat, budou především spojena s oblastí investic a problematikou transparentního fungování radnice. Jako Svobodní se chceme dále zaměřit na dokončení privatizace bytů a změnu současného systému sociálního bydlení. Kde vidíte Svobodné v Praze 3 za čtyři roky? Jaký máte cíl? Svobodné v naší svébytné čtvrti bych za čtyři roky rád viděl jako vyzrálou a sebevědomou politickou sílu, které si občané budou vážit za jasně danou filozofii a kus odvedené práce v zastupitelstvu. A cíl je zcela zřejmý, v příštích volbách dosáhnout lepšího volebního výsledku a získat větší počet mandátů, než jsou současné dva, aby hlas Svobodných byl více slyšet.  Martin Rumler

www.svobodni.cz

Na Sněm do Obecního domu Republikový sněm Strany svobodných občanů se blíží. Už 15. listopadu se sejdeme v Obecním domě v Praze. Právo účastnit se sněmu má každý člen (počet členů k 12. 10. je 1055). Jednání sněmu se bude řídit platným Jednacím a volebním řádem Republikového sněmu. Účast je třeba nahlásit předem a zaplatit registrační poplatek dle pokynů níže. Sněm se uskuteční v sobotu 15. listopadu 2014 od 9.30 hod. v Praze, Náměstí Republiky, Obecní dům, sál v suterénu – Plzeňská restaurace. Časový plán: 9.30–10.30 Příchod a registrace 10.30–12.30 Jednání Republikového sněmu 12.30–14.00 Přestávka, oběd 14.00–18.00 Jednání Republikového sněmu cca 16.00 Přestávka na kávu Návrh programu Republikového sněmu: 1. Projevy hostů a vedení strany 2. Zprávy předkládané sněmu 3. Hodnocení kampaně do EP, komunálu a senátu 4. Politická rozprava 5. Připomínky a podněty členů Registrační poplatek a příspěvek na pronájem sálu a občerstvení činí 200 Kč při platbě bankovním převodem předem a 300 Kč v hotovosti na místě. Registraci a informace k platbě předem najdete zde: https://snem2014.svobodni.cz/. Předem je také možné rezervovat oběd v sousedící restauraci. Menu a informace k platbě najdete zde: https://snem2014.svobodni.cz/. V případě problémů s registrací nebo jiných dotazů prosím kontaktujte [email protected]. Dokumenty: Zprávy předkládané sněmu budou k dispozici předem na webu v sekci Republikového sněmu: https://www.svobodni.cz/4-pro-cleny/83-republikovy-snem/ Stanovy: https://www.svobodni.cz/files/docs/Stanovy-2011.pdf Jednací a volební řád: https://www.svobodni.cz/files/docs/Jednaci-a-volebni-rad-Republikoveho-snemu.pdf

listopad 2014

strana 3

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV.; sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad. Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Areál byl později používán k různým účelům, když byl využíván jako seminář, byl v areálu také postaven kostel svatého Vojtěcha. V letech 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny. Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997.

Stra svob obča

Kontrolní komise: orgán strany v dospělosti klíčový Stanovy Svobodných praví, že Kontrolní komise (KK) je kontrolním orgánem strany, dohlíží na hospodaření a dodržování obecně závazných právních předpisů a stanov a řídí se statutem schváleným Republikovým výborem (ReV). Chci zde osvětlit, že KK je v dospělé (či dospívající) straně sexy, proč by se měli kandidáti o místa prát a jak důležitá je zodpovědná volba členů KK pro jejich voliče, Svobodné. Myslím, že nejsem jediný, komu při seznamování se se stranou KK nepřišla zajímavá, a proto ani ke studiu jejího statutu nepřistoupil. Já jsem statut pozorně přečetl až po dvou mandátech v ReVu a vřele to doporučuji všem vám, kteří jste členy Svobodných rok, neřku-li déle. KK má jako jediná z nepolitických volených orgánů strany aktivní roli: je „očima“ všech členů a na žádost člena, orgánu, či z vlastního rozhodnutí kontroluje, vydává doporučení, stanoviska ke konkrétním otázkám, návrhy. Předseda KK je vždy zván na schůze Republikového předsednictva (ReP), krajských před-

sednictev (KrP) a může se zúčastnit jednání ReV, ReP, KrP s hlasem poradním. Explicitně stanovy a statut zavazují KK k práci v oblasti hospodaření strany a evidenci, která tudíž ve výroční zprávě KK sněmu nemůže chybět. Není ale údělem KK, aby v této zprávě nic jiného nebylo a celý rok o KK nikdo jiný než republiková kancelář neslyšel. To je pouze stav přiměřený zárodečnému vývoji strany, kterým nám ale už prošla! Aby KK byla štikou ve Svobodném rybníce, potřebujeme 3 nové členy, kteří si poslání KK zvolili za své a kterým dali Svobodní zodpovědně mandát být jejich „očima“, před kterými nesmí být nic skryto. Hospodaření a účetní evidence strany je povinné téma, je výborné, pokud k němu máte vztah. Ale ten není podmínkou, akceschopná KK může pomoci Svobodným mnohem více. Například vím z vlastní zkušenosti o neformálním užitku z našich návštěv schůzí KrP – občas se naskytne příležitost přenést dobré věci mezi kraji. Ale hlavně jsem přesvědčen,

že KK má nezastupitelnou roli v zajištění jakosti infrastruktury Svobodných. Naši zakládající členové nakročili dobře a moderně, dobrý začátek ale nestačí a politické orgány na tuto roli přece nevolíme? Aktuálně v KK řešíme: • Zpráva KK pro ReS za 2013 • Kontrola přijímání a vedení databáze členů Diskutujeme o prioritních úkolech na dva roky: • Nakládání s dokumenty (autentizace/podpisy a uchování, přístupnost) • Stanovy a soulad dokumentů se stanovami • Jednací řád KK • Návštěva všech KrP • Hospodaření v krajích 2014 (2015) • Informační systém strany Zveme vás do KK právě teď, přispějte ke kvalitativnímu skoku KK z verze nula: je nás Svobodných už hodně a potřebujeme zdravé a průhledné hospodaření a efektivní infrastrukturu strany.  Jiří Strachota místopředseda kontrolní komise

Krátké pozastavení nad volebními výsledky ve statutárních městech Mnozí z členů nyní mají potřebu najít viníky „volebního propadáku“ Svobodných v komunálkách, a tak mne napadlo podívat se na jediná skutečně relevantní čísla, která ukazují, jak to s tím „propadákem“ kde je: konkrétní výsledky voleb. Abych měl nějakou základní čáru, zvolil jsem statutární města, v nichž byly okolnosti voleb (tj. kandidovaly vesměs všechny velké strany, výsledky se více podobaly těm parlamentním) obdobnější, než kdybych například srovnával nějaké velké město s malou vsí. S překvapením jsem zjistil, že nejvíce jsou výsledky frustrováni ti, kteří dopadli nejlépe: Svobodní v Praze. Jejich zisk 3,57 % nepřekonal nikdo a vezmeme-li v úvahu, že oproti volbám do Poslanecké sněmovny kandidovalo do městských zastupitelstev mnoho různých


sdružení „Pro“ a podobně, tak výsledek vůbec nevypadá špatně. Praze se nejvíce přiblížily Pardubice s 3,52 %. Přes 3 % přelezli pak již pouze Svobodní v Českých Budějovicích s výsledkem 3,43 %. Přes 2,46 procenta (zisk v parlamentních volbách) se přehoupli kandidáti v Jihlavě (2,96 %), Děčíně (2,85 %), Kladně (2,63 %) a Hradci Králové (2,53 %). Těsně se k parlamentnímu průměru přiblížila kandidátka Svobodných v Brně (2,4 %). Jako největší problém či výzvu do příštích parlamentních voleb, ať se budou konat kdykoli, pokládám situaci v Jablonci, Teplicích, Mostě, Prostějově, Přerově, Opavě, Havířově, Karviné a Frýdku-Místku. Jinými slovy ve statutárních městech, ve kterých se Svobodným vůbec kandidátku nepodařilo sestavit.

strana 4

Spolu s velkými městy, ve kterých nedopadly výsledky nijak dobře (méně než 2 % – Ostrava, Ústí nad Labem, Liberec), je to důvodů k přemýšlení a práci až až. Nemám nic proti zastavení se, vyhodnocení a případným vylepšením, doufám jenom, že to nebude na úkor rozšiřování povědomí o Svobodných a nebude to překážkou růstu. Chceme-li v parlamentních volbách uspět, nečeká nás nic jednoduchého. V prvé řadě budeme muset mít jasnou představu o tom, kde a jakým způsobem chceme nové voliče získat. Představa však sama o sobě nestačí. Musí být doprovázena funkčním systémem aktivit Svobodných, který přetaví tuto vizi do praxe. S obojím musíme začít co nejdříve.  Miroslav Červenka

www.svobodni.cz

Šestnáct měsíců volebních kampaní Máme za sebou perných 16 měsíců, kdy jsme byli prakticky nepřetržitě v procesu přípravy nebo realizace nějaké volební kampaně. Průběžně se zapojilo velké množství lidí, často i opakovaně a často i za nemalé finanční a osobní spoluúčasti. Za to všem patří velký dík. Zase jsme se jako strana posunuli o kus vpřed.

Každé volby byly svým charakterem jiné. Podzimní komunální kampaň se značně lišila od přípravy té europarlamentní a obě dvě se lišily od kampaně do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Europarlamentní kampaň byla centrálně vedená a měla velkou podporu pro jednoho lídra,

Svobodní sledovali 11. října výsledky voleb v žižkovském klubu Progress. Foto: K. Kykalová Ramešová

listopad 2014

strana 5

hlavní heslo a značku. Příprava zahrnovala i sociologické výzkumy a testování. Komunální a senátorské kampaně byly po obsahové stránce (osobnosti, programy, hesla) logicky tvořeny lokálně, tedy v jednotlivých městech a obcích. Rozpočty a tím pádem i kampaně byly podle schválených pravidel plně v pravomoci krajů. Nakonec jsme postavili téměř 200 komunálních kandidátek. Jejich centrální podpora měla několik podob. Komunikace probíhala přes zaregistrované koordinátory kandidátek, kterých bylo 131. V přípravné fázi byla klíčová tvorba reklamních materiálů podle grafických šablon, zahrnujících plakáty, letáky, bannery, noviny atd., nebo i podle lokálních zadání a úprav na přání koordinátorů. Šablony využilo přes 80 lokáních koordinátorů, dalších 30 využilo možnost zpracování vlastních mutací a námětů. Nabídku vytvoření lokálních webových stránek využilo okolo 80 měst a obcí. V aktivní fázi kampaně pak byla podporována značka Svobodných, hlavně pomocí internetových bannerů (8,7 mil. zobrazení) a reklamní sítě AdWords (8,6 mil zobrazení). Byly připraveny a šířeny videospoty pomocí youtube a facebooku. Na facebooku jsme také intenzivně publikovali, dosah se v kampani pohyboval okolo 500 tisíc zobrazení týdně. Nejúspěšnější příspěvky vidělo přes 200 tis. uživatelů. Centrální webové stránky měly v průběhu kampaně návštěvnost přes 176 tisíc, z toho 43 % návštěvníků bylo nových. Předseda Petr Mach poskytl osobní podporu mnoha kandidátům po celé republice, uskutečnil spoustu lokálních besed a podpořil kontaktní kampaně. Centrální podpora tedy doplnila intenzivní lokání kampaně. Úspěšné kandidátky v menších městech a obcích určitě ukázaly cestu dalším. Uspět lze vhodnou kombinací lokálně uzpůsobeného programu, efektivní venkovní reklamy, kvalitní distribuce tištěných materiálů, silné aktivity na internetu (web, facebook) a častého osobního kontaktu s občany v ulicích. U větších měst se ve výsledcích projevila silná navázanost voličů na parlamentní politiku a silná konkurence v investicích do marketingu.  Petr Pořízek

Stra svob obča

Kam Svobodní kráčí? Je tomu již téměř rok, kdy bylo zvoleno nové Republikové předsednictvo Svobodných. Tento rok byl pro Svobodné zřejmě dosud nejdůležitějším. Na jaře proběhla pečlivě připravená kampaň, do níž se zapojily stovky dobrovolníků z celé republiky. Výsledkem byl volební výsledek překračující pětiprocentní hranici a zisk jednoho mandátu v Evropském parlamentu. „Mnohem důležitější pro Svobodné bude podzimní klání, jestli se jim podaří bodovat i v některých městech, případně v rámci některých osobností do Senátu. Pak by měli šanci začít si budovat pozici vedle TOP 09 a ODS,“ sdělil tehdy jakýsi politolog Právu. Po úspěchu, který měl být jen prvním z mnoha, doufali mnozí Svobodní v zisk křesel v zastupitelstvech a možná i v Senátu. Výsledky podzimních voleb pak přišly jako studená sprcha. Velmi mě mrzelo, jak málo Svobodných se odvážilo tento výsledek pojmenovat selháním. Podle některých voliči nepochopili, proč je právě program Svobodných pro ně nejlepší. Lidé svobodu nechtějí a ani si ji nezaslouží! Navíc přece nemůžeme nikomu slibovat dota-

ce ani akvaparky! Proto jsou komunální volby pro Svobodné druhořadé. Zřejmě narozdíl od „eurovoleb“. Je tedy euroskepticismus skutečně tou ideou, ze které vychází politika Svobodných? Není spíše euroskepticismus pouze jedním z důsledků politiky, která klade na první místo svobodu jednotlivce? Domnívám se, že na rozdíl od kampaně ve volbách do Evropského parlamentu vedení strany zcela podcenilo podporu lokálních kandidátů. To se projevilo i dílčími krizemi na úrovni některých krajských předsednictev. Nebyl stanoven žádný cíl, podle kterého by bylo možno posuzovat, zda byly volby úspěchem či neúspěchem. Neexistuje strategie a vedení s členskou základnou nekomunikuje. Máme přece nejlepší program a navíc vynikající vnitrostranickou demokracii! Úspěch nakonec přijde. Mnoho Svobodných šlo v těchto volbách bojovat o podporu voličů pod praporem Svobodných. Výprask, který dostali, většina z nich nečekala. Je otázkou, kolik z těchto lidí bude mít elán do budoucích kampaní. Ve Svobodných údajně dochází ke střetu

liberálního a konzervativního pojetí politiky. Možná ale existuje jeden důležitější střet. Domnívám se, že ve Svobodných proti sobě stojí ti, kteří usilují o úspěch v politickém boji, a ti, kteří si chtějí své působení v politické straně na okraji voličského zájmu náležitě užít. Věřím ale, že Svobodní již nejsou debatním klubem sloužícím jako platforma pro ty, kteří chtějí lamentovat nad osudem klasických žárovek a pomazánkového másla. Na to do tohoto projektu již příliš mnoho lidí vložilo příliš mnoho času, úsilí, důvěry i peněz. Je tomu již téměř rok, kdy bylo zvoleno nové Republikové předsednictvo Svobodných. Uplynulé volby jejich stranu zásadním způsobem poškodily. Nikdo ale nemá silnější mandát k udávání směru a vize než Republikové předsednictvo. Doufám, že na nadcházejícím Republikovém sněmu budou členové Svobodných seznámeni se strategií pro příští rok. Doufám, že půjde o strategii ambiciózní, rozhodnou a nakonec i úspěšnou. Pokud se toto členům RePu nepodaří, prosím, za rok je raději vyměňte.  Václav Chalupa

Buďme srozumitelní Letos jsme se zúčastnili tří typů voleb a zažili si okamžiky radosti i zklamání. Nyní před sebou máme (snad) dva roky bez voleb, a tedy čas na přípravu. S tou musíme začít ihned. Do jarních voleb do Evropského parlamentu jsme se rozhodli dát naprostou většinu pro kampaně dostupných prostředků. Využili jsme analýzy a soustředili jsme se na naše veřejně dobře známé téma, EU-skepticismus. O fous jsme uspěli a překročili jsme tak hranici mezi velkým zklamáním a velkým úspěchem, který se v podobě jednoho mandátu dostavil. Díky tématu a jednoduchým heslům jsme byli jasně čitelní a získali jsme dost hlasů i přesto, že mnoho EU-skeptiků k volbám do Evropského parlamentu nechodí už z principu. Podzimní komunální volby byly značně jiné. Nebyly centrálně organizované, neměly centrální rozpočet a nebylo ani jednoduché v nich voličům ukázat, proč by měli volit právě nás. Vždyť jsme ve státě, ve kterém obce žijí téměř výhradně z přerozdělených, na úrovni státu vybraných daní. Ekonomický liberalismus


nás vede k omezování přerozdělování, ale ani z pozice v obecní radě s tím nemůžeme udělat téměř nic. Myslím si, že náš současný hlavní problém tkví v tom, že se stále snažíme udržet si dvojí pravicovost – liberální a konzervativní. Takovou snahu považuji za dlouhodobě neudržitelnou. Nelze přece zároveň trvat na osobní svobodě a zároveň jednotlivcům přikazovat, co mají podporovat, co mají odsuzovat, případně že mají proti někomu „preventivně válčit“. Vnitřní vývoj strany za posledních 5 let potvrdil, že Svobodní jsou liberálně pravicovou stranou. Tedy že usilují jak o osobní, tak o ekonomickou svobodu každého jednotlivce a že soukromé vlastnictví a volná soutěž jsou typickými projevy svobody. Teď zbývá vyhlásit to veřejně. Respektujme současný stav ve společnosti a navrhujme jeho změny směrem k větší svobodě. To neznamená, že bychom neměli mluvit o všech důsledcích svobody a odsuzovat násilí ve všech jeho podobách. To znamená,

strana 6

že bychom měli voličům předkládat návrhy, jejichž důsledky si mohou snadno představit. Pokud budeme razit své názory bez ohledu na okolí, budeme stále slabí, těžko získáme pro jakékoliv naše návrhy většinu v Parlamentu, a v demokratickém prostředí tak nejspíš neuspějeme. Musíme tedy nejen jasně zakotvit naši pozici v české politice (jako liberálně pravicovou), ale být připraveni spolupracovat i se stranami, které jsou nám na politické mapě blízké. Tedy s liberály v oblasti osobní svobody (byť třeba se socialistickými myšlenkami v ekonomické oblasti) a s liberály v oblasti ekonomické svobody (byť třeba s neliberálními postoji v osobních tématech). Pokud se nám podaří, aby nás voliči takto na politické mapě vnímali, nebudou kvůli nejistotě ohledně filozofie Svobodných upřednostňovat naše blízké politické konkurenty a základna našich „skalních voličů“ se rozroste.  Karel Zvára místopředseda Svobodných

www.svobodni.cz

Čísla a další aspekty uplynulých voleb S týdenním odstupem od sečtení výsledků komunálních a senátních voleb bych rád také přidal své hodnocení. Volby a jejich výsledek můžeme, podle mého názoru, z pohledu Svobodných rozdělit na dva důležité aspekty. Prvním je číselný výsledek, druhým přínos pro organizaci a fungování strany. Samotný číselný výsledek je pro mě osobně velkým zklamáním. Tyto volby pro nás byly velkou příležitostí, jak potvrdit trend výsledkového růstu, posilování a úspěchů strany, zejména po eurovolbách. Především výsledky v největších městech se těší důležité mediální pozornosti, z čehož mohli a budou moci těžit například v Praze úspěšní Piráti. Pro nás Svobodné ale číselné výsledky ve velkých městech úspěšné nebyly. Přestože v Praze nám předvolební průzkumy (které naše pozdější skutečné výsledky obvykle podhodnocují) takřka předpovídaly mandáty v zastupitelstvu, náš zisk hlasů byl pouhých 3,58 procenta, což při vynaložených lidských a finančních nákladech znamená obrovskou ztrátu za očekáváním. Stejně tak v Brně (kde jsem sám byl lídrem kandidátky) přesto, že nám průzkumy dávaly jen nepatrnou šanci na mandáty, zůstal výsledek 2,41 procenta rovněž daleko za očekáváním. Celkově pro Svobodné jako pro stranu, jejíž ideové cíle se dají prosadit takřka pouze na půdě celostátního parlamentu, je neúspěch ve velkých městech velmi nepříjemnou vizitkou (nejlidnatějším městem, kde jsme získali komunální mandáty, je třicetitisícový Cheb), obzvláště vzhledem k vynaloženým lidským a finančním nákladům na proběhlou volební kampaň. Jako neúspěch lze hodnotit také

výsledky našich kandidátů do Senátu, kde žádný z nich nepřekonal symbolickou hranici 6 procent, za jejíž dosažení se vrací volební kauce. To bohužel znamená zhoršení oproti naší účasti v minulých senátních volbách 2012, kdy šestiprocentní hranici překročilo hned pět z osmi našich kandidátů. Dalším nepominutelných aspektem je také úspěch našich největších přímých konkurentů a stran, s nimiž jsme často poměřováni: ODS nezažila předpovídaný pád a reálně hrozí, že bude nepravdivě předstírat návrat k pravicovým idejím, a tím lákat zpět voliče na tradiční značku. ANO, které se falešně a bohužel úspěšně snaží hrát některá pravicová hesla, se oproti mnohým očekáváním uchytilo i v komunální politice. Piráti, ač převážně díky sázce na spolupráci s mainstreamovými subjekty a osobami, zaznamenali rovněž nepominutelný úspěch. Mandát v Senátu získala i do té doby naprosto marginální, relativně pravicová Strana soukromníků (deklarovaný soupeř v podobě OKS sice naprosto vyhořel, nicméně mnohem podstatnější jsou pro nás úspěchy ostatních jmenovaných). Samozřejmě je skvělé, že jsme získali 68 zastupitelských mandátů, tedy více než dvojnásobek oproti minulým komunálním volbám. A to jak mandátů obhájených na základě práce dosavadních zastupitelů, tak mandátů zcela nových. Všem zastupitelům gratuluji a přeji hodně štěstí v jejich práci. Ale minimálně opticky bychom v roce 2014 měli oproti roku 2010 zaznamenat výraznější růst, zvláště vzhledem k našim dosavadním výsledkům ve sněmovních volbách a eurovolbách.

Toliko čísla k výsledkům. Ale je tu i ten druhý aspekt, rovněž velmi důležitý. Práce v souvislosti s volbami byla mnohem více decentralizovaná než v předchozích volbách, naši lidé se naučili pracovat relativně nezávisle na centrech v krajích i centru republikovém, našli jsme v obcích, městech i městských částech nové lídry a organizátory. Lidé, kteří spolu prošli kampaní, vytvořili přirozené týmy a v týmech také mohou pracovat nejen před volbami, ale i v mezivolebních obdobích. To je důležitým prvkem v růstu strany, abychom mohli v budoucnu být stranou akceschopnou a stabilní. Celorepubliková čísla z uplynulých voleb nás nemohou těšit, ale díky těmto volbám máme důvod k optimismu, co se lidského a organizačního rozvoje strany týče. Nyní nás ještě čeká pečlivá analýza toho, jak se postavit ke komunálním volbám obecně. Měli bychom mít ale na paměti, že komunální volby nikdy nebudou naší nejsilnější stránkou. Prosazovat naše ideje a hlavní témata vzhledem k postavení a pravomocem komunálních zastupitelstev přes ně příliš nemůžeme, a nemůžeme ani rozpočtově konkurovat velkostranám, které si v každém větším městě mohou zvlášť najmout specializované profesionální marketéry a zaplavit město svou reklamní přítomností. Do voleb hlavních, tedy těch sněmovních, však máme svoje ideje, které nám nikdo nevezme, a chuť a vůli je prosazovat, a když se je naučíme i vysvětlovat a nepolevíme ve své práci, uspějeme.  Jakub Ježek, lídr kandidátky v Brně

Něco špatného u nás Komunální a senátní volby jsou za námi. Vzhledem k tomu, že nebyl jasně definovaný cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout, není vlastně úplně jasné, zda jde o úspěch či neúspěch, nicméně si dovolím kratičké subjektivní hodnocení. Z mého pohledu jde o neúspěch, a to neúspěch hraničící s opravdovým průšvihem. V těchto volbách jsme totiž byli natvrdo konfrontováni s faktem, že po téměř šesti letech existence

listopad 2014

jsme bezvýznamnou politickou stranou. Předchozí úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, kde šlo o naši „královskou disciplínu“, ani lokální úspěchy v komunálních volbách by nás neměly mást – jsme i nadále celkem neznámou stranou. Ba co víc, jsme stranou bez vize, které by volič rozuměl, bez charismatických osobností, bídně organizovanou, mizerně komunikující jak uvnitř, tak navenek. A voličům jsme podle mého názoru vyslali

strana 7

jasný signál pro další volby – toto jsou ti, pro které hlasovat znamená vyhodit hlas. Co s tím? Můžeme se třeba nadále navzájem přesvědčovat, že ano, bude líp, případně že to prostě (jednou) dokážeme. Nebo nadávat na voliče, že jsou blbí. Nebo si připustíme, že je něco špatně u nás. A čím dříve si to připustíme, tím dříve budeme ochotni s tím něco udělat.  Roman Kříž

Stra svob obča

Komunální a senátní volby ve Středočeském kraji Příprava na komunální volby se letos prolínala s kampaní do Evropského parlamentu, takže jsme mohli souběžně představovat v kontaktní kampani kandidáty do EP a budoucí komunální politiky. Krajské předsednictvo uspořádalo už na jaře ke komunální problematice panelovou diskusi, kde se vášnivě diskutovalo na téma městské (obecní) policie a na téma placení obecních poplatků a možnostech jejich snižování nebo rušení. Bylo konstatováno, že zrušení obecní policie by možná bylo velmi kompatibilní s programem Svobodných, ale také s jistotou prohraných voleb – občané si přejí bezpečné obce a neuvědomují si, jaké je poslání této pořádkové policie. Svobodní se shodli, že snižování, případně rušení obecních poplatků je přesně to správné téma pro komunální programy, rovněž tak i transparentnost (smluv, zakázek i účtů) radnice. Krajské předsednictvo projednávalo jednotlivé kandidátky a předávalo je ke schválení Republikovému výboru (ReV). Zde vidím velkou rezervu pro příští volby: Republikový výbor

neměl dostatek času na schválení a schvalovací proces se protahoval. Lídři některých kandidátek neměli jistotu, že jejich navržení kandidáti budou včas schváleni, nebo sháněli na poslední chvíli kandidáty na obsazení všech míst kandidátky a nestihli dodat včas kandidáty ke schválení. Proto bych se velmi přimlouval, aby v přípravě příštích voleb byly kandidátky menších měst a obcí schvalovány krajským předsednictvem. ReV by tak měl více času na schválení kandidátek měst např. nad 20 tisíc obyvatel a členů kandidujících u jiných politických stran a sdružení. Svobodní ve středních Čechách kandidovali ve 24 městech a obcích. Výsledek je dobrý, získali jsme 12 mandátů zastupitelů v 8 městech a obcích. V době uzávěrky Berana Svobodní ve středních Čechách dohadovali vstup do dvou rad města a jedná se také o postu starosty. Hodnocení si Středočeši uskuteční na krajském sněmu, ale už dnes je jasné, že v komunálních volbách budou vždy voliči pečlivě zvažovat, zda se přiklonit k místním osvědčeným sdružením nezávislých, nebo

k čistě stranické kandidátce. Jedním z možných příkladů správného přístupu k voličům je Kutnohorská změna, na jejíž kandidátce byli 4 členové a jeden příznivec Svobodných v první desítce kandidujících a výsledkem je 6 mandátů zastupitelů. Za úspěch lze také považovat dva zastupitele ve městě Slaný a rovněž dva ve městě Řevnice. Jediný středočeský kandidát na senátorský post (obvod Příbram) pan Karel Beneš získal 2 500 hlasů, což představovalo 5,5 %. Určitě na poprvé velmi dobrý výsledek. Gratuluji všem úspěšným kandidátům a děkuji za velmi dobrou předvolební kampaň i ostatním lídrům a aktivním kandidátům. V příštích volbách to bude ještě lepší, teď je třeba zahájit školení pro nové zastupitele a v příštím roce začít s rozjezdem kampaně pro krajské volby 2016. Středočeši jsou dobrá parta a těší se na budoucí společné aktivity.  Milan Vodička předseda krajského sdružení

Úspěch v Žatci V Žatci se to podařilo. Se 7,11 procenty jsme překročili pětiprocentní hranici a do zastupitelstva vyslali Ing. Tomáše Petříčka a Ing. Aleše Jelínka. Tomáš Petříček byl bezpochyby hlavním symbolem úspěchu Svobodných v Žatci. Bývalý učitel a vícenásobný vicemistr světa v kanoistice získal přes devět procent preferenčních hlasů v rámci strany. Z třetího místa přeskočil na první a spolu s ním se dostal z druhého místa člen Svobodných Aleš Jelínek, který byl hlavním organizátorem celé komunální kampaně. Vzhledem k rozložení sil na radnici není výchozí pozice dvou z jednadvaceti zastupitelů špatná a Svobodní budou mít v Žatci jistě významné slovo. V kampani jsme vsadili na širokou škálu prostředků a standardní marketing. Lampy, tři billboardy, předvolební stánek a diskuse s voliči. Tři hlavní hesla – živé město, návrat


podnikání a stop megalomanským projektům. Myšlenky, na kterých se shodneme, přestože cesta k nim se může mezi stranami lišit. Vedle lídra a Aleše Jelínka se na kampani podíleli zejména kandidáti, především Martin Vrbata a člen Svobodných Jarda Zídek. Poučení z úspěšné kampaně je jednoznačné. Známé tváře táhnou a je to dobře. Máme štěstí, že mezi rozumnými lidmi jsou často i ti slušní a často i úspěšní. Dlouhodobě věřím v rostoucí úspěch Svobodných i v komunálních volbách. Nízké daně a malý stát nejsou jen celostátní témata. Podařilo se to v Ústeckém kraji, v jedné z nejchudších částí České republiky. Ukazuje se, že Svobodní jsou stranou právě pro voliče, kteří nechtějí žádná speciální privilegia, ale především klid od státu, nízké daně a co nejjednodušší správu věcí veřejných.  Dominik Stroukal

strana 8


www.svobodni.cz

Mohla nám kontaktní kampaň vyhrát volby? Podívejme se na zoubek tomu, jaký vliv mělo předvolební vzepětí mnoha Svobodných během několika týdnů před volbami, kdy věnovali svůj čas kontaktní kampani a jiným snahám oslovit voliče. K tomu nám poskytují ideální příležitost volební výsledky z Prahy. Praha má jednu zvláštnost – probíhají zde dvoje komunální volby zároveň. Jedny volby jsou do radnic jednotlivých městských částí a druhé do pražského magistrátu. Svobodní tak v Praze měli v každé městské části dvě kandidátky. Jednu místní, unikátní pro každou městskou část, a druhou společnou pro celou Prahu. Praha měla společnou billboardovou kampaň a byly vytištěny společné volební noviny. Jednotlivé městské části se potom staraly o kampaň kontaktní, vymýšlely vlastní program, tiskly letáky a případně přicházely s dalšími originálními nápady. Díky velikosti jednotlivých částí nelze předpokládat, že významné množství voličů znalo naše kandidáty osobně. Tím nám odpadá další vliv – osobní pověst kandidáta – a můžeme tak hodnotit skutečně jen naše mediální a reklamní působení na voliče. Na první pohled zaujmou rozdílné výsledky v městských částech a na magistrátu. Ve vol-

bách do městských částí je rozpětí výsledků 2,78–6,53 %, výsledky na magistrát mají mnohem menší rozptyl: 3,19–3,96 %. Scénář, kdy si volič řekne, že náš program pro celou Prahu je špatný a naopak nabídka v místní části je lepší (nebo naopak), mi připadá na hranici sci-fi a reality. Většina voličů toto nerozlišuje. Podíváme-li se na naše dva nejlepší výsledky, na Praze 3 (kandidátka získala o 3 procenta více než tým magistrátu ve stejné části) a na Praze 9 (o 2 procenta více), potom mají společnou jednu věc: v těchto městských částech jako jediných nekandidovalo Babišovo hnutí ANO. Za velkou část úspěchu tedy můžeme poděkovat tomu, že Babišovi lidé zde nesestavili kandidátku a volič hodil hlas nám. Na volebním lístku na magistrát už ale hnutí ANO našel a volil je. Naopak v naší nejméně úspěšné části na Praze 7, kandidovala velmi silná koalice PRO7, která získala 43 procent hlasů. Na volebním lístku na magistrát ji ale volič nenašel a hlas putoval k nám. Nic z toho nemohly naše týmy v městkých částech bezprostředně před volbami ovlivnit. Na těchto extrémních případech vidíme, jak externí vlivy mohou zásadním způsobem zamíchat volebními výsledky. Tyto výsledky by

se zásadně nelišily, pokud by členové v těchto městských částech zvolili jiná hesla, sepsali jiný program nebo rozdávali předvolební noviny usilovněji. Tyto faktory totiž ovlivnily také výsledky voleb na magistrát a tam jsou rozdíly jen v desetinách procenta. Více již v kontaktní kampani před volbami neovlivníme. Soustřeďme se proto na práci, která nám může přinést zisky větší.

Městská část Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10

Výsledky v městské části 3,82 % 4,25 % 5,71 % 5,18 % 3,90 % 2,93 % 2,78 % 2,79 % 6,53 % 3,96 %

Výsledky na magistrát 3,57 % 3,75 % 3,83 % 3,96 % 3,77 % 3,28 % 3,95 % 3,19 % 3,47 % 3,91 %

 Jaroslav Černý


listopad 2014

strana 9

Stra svob obča

Masaryk stále inspirací V den nezávislosti oslavujeme počátek novodobé existence československé a potažmo české státnosti. Nezávislost ale není jen vyhlášení samostatnosti států, ale je to v osobní rovině každodenní přístup k životu pro kohokoliv z nás. Svoboda myšlení a rozhodování je společně s kritickým přístupem základem nezávislosti. Na druhou stranu znamená svoboda rozhodování také odpovědnost za vlastní život. Mark Twain jednou napsal: „Nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene.“ Myslíte si, že jsou to jen prázdné fráze? Je dlouhá řada lidí, kteří považují nezávislost za způsob života a ani necítí potřebu to ohlašovat celému světu. A tak máme dlouhou řadu předků, na které můžeme být hrdí. Československý den nezávislosti je nerozlučně spojen s osobou Prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigue Masaryka. Všichni ho známe jako oblíbeného státníka a politika, ale tak to nebylo vždy. Tomáš Masaryk je velmi typický příklad osobnosti, která povyšovala obhajobu vlastního názoru nad osobními

zájmy. Dovolím si jen dva příklady za všechny. Anežka Hrůzová byla zavražděna v březnu 1899 a z její vraždy byl obviněn Leopold Hils-

ner, mladík židovského původu. Masaryk (v té době profesor Karlovy university) se postavil proti panující protižidovské hysterii a žádal pro Hilsnera spravedlivě vedený proces, za což si vysloužil ostrou reakci tehdejšího veřejného mínění, včetně bojkotu ze strany vlastních studentů. Druhý příklad demonstruje Masarykovu svobodomyslnost snad ještě výrazněji. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský byly snahou českého národního obrození rehabilitovat český jazyk a kulturu v konfrontaci s německou historií reprezentovanou starogermánskými ságami. Spor o jejich pravost od počátku rozděloval českou veřejnost. Postavit se za jejich nestranné posouzení, protivit se autoritám jako František Palacký a zpochybnit tak významné dokumenty národního obrození vyžadovalo od Masaryka velkou osobní odvahu a nezávislost. I po 79 letech po svém odchodu je pro nás President Osvoboditel inspirací.  Václav Kareš

Zakažte život, přestane se umírat! Řekněte mi, jaký jste měli jako děti pocit, když vám pořád někdo něco zakazoval. Asi v té době nic moc, že? Tak mi vysvětlete, jak je možné, že když z dětí vyrostou dospělí, nezřídka samostatní lidé, hýkají nadšením nad každým novým zákazem a omezením, které vypadnou z politiků ať již u nás, nebo v Bruselu. Volíte si politiky, aby spravovali veřejné statky, nebo aby řídili a regulovali vaše životy? Protože jestli to první, tak se vám to pohříchu moc nedaří. Veřejné finance jsou v katastrofálním stavu, zato zákonů, regulací a omezení, které zasahují vaše soukromí, se tedy urodilo, to vám povím. Kdysi jsem psal na svém blogu o tom, že sebelepší zákony nenahradí morálku a lépe se nám nebude žít s dokonalou legislativou, ale s etikou a morálkou v nás. V poslední době si pravomoc omezovat vás již činí kdekdo. Stačí, když se vyhlásí referendum o vaší herně, a máte šmitec. Někde výše se někdo zamyslí a máte šmitec s kouřením ve své


hospodě. A tak bych mohl pokračovat dále. Jako dezert bych vám naservíroval příběh z hotelu v Nizozemí, kde právě pobývám a kde nejdou otevírat okna, aby jim z nich lidé nevyskočili! Protože jsem svedl líté souboje v online debatách o smyslu a účelu zákazů, rád bych zde dal pár příkladů k zamyšlení. Na začátek je třeba uvést, že účelem každého zákazu je samozřejmě někoho ochránit, popřípadě spáchat dobro. Zastánci zákazu pak vysvětlují, co všechno se stane, pokud by onen zákaz neexistoval, v pomatené víře, že samotná existence zákazu či represe spojená s vymáháním problém sprovodí ze světa. Znamená to tedy, že když jste do 18 let nemohli pít alkoholické nápoje (a jistě jste je díky zákazu ani nepili), že v den osmnáctých narozenin jste skončili na jednotce intenzivní péče s otravou alkoholem? Víte, že v Německu je na mnoha dálničních úsecích neomezená rychlost? Myslíte, že se tam lidé vraždí? Jak píše nejmenovaný novinář v Česku: „Vrazi

strana 10

řítící se po dálnici 160 km/h by měli být zavřeni.“ Tady v Nizozemí jsou legální tzv. lehké drogy, přesto se tady nikdo nebrodí mrtvolami feťáků a externality, jako je podřezávaní kolemjdoucích pro peníze na drogy, se zde také nekonají. Mimochodem, víte, že alkohol pod 15 procent se tady prodává dětem od 16 let a je povolena eutanazie? A když už jsme tedy u dětí. Neučte je prosím respektovat „autority“ a bezmyšlenkově přijímat informace, ať již je servíruje kdokoliv. Učte je samostatnému úsudku, odpovědnosti za své rozhodnutí a vzdoru proti útlaku a omezení. Stejně jako nejde vynutit láska, nejde zákonem vynutit morálka či etika. Ušlechtilé věci, jako jsou solidarita nebo sociální cítění, jsou vždy dobrovolné. Mějme v úctě svobodu, a to nejen tu naši, ale zejména svobodu těch druhých. Přejme jim to, co si přejeme sami: abychom se mohli o svých životech svobodně rozhodovat.  Jiří Hemerle

www.svobodni.cz

Deklarace nezávislosti – jako kdyby Jefferson znal Evropskou unii V roce 1776 sepsali a vydali Otcové zakladatelé Spojených států amerických Deklaraci nezávislosti na Velké Británii. Dokument obsahuje okřídlené věty: „Pokládáme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoje oprávněné pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoje pravomoci upraveny takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.“ Deklarace později vyjmenovává příkoří, kterých se král Jiří III. dopustil na svobodě. Mezi těmito jsou například: „Svolával zákonodárná shromáždění na neobvyklá a nevyhovující místa, vzdálená jejich archivů, jen aby je tak únavou z všelijakých obtíží přinutil k přijetí svých vlastních opatření.“ Jako kdyby Jefferson mluvil o Bruselu a Štrasburku. „Zřídil množství nových úřadů a poslal sem houfy úředníků, aby sekýrovali náš lid a ujídali z jeho majetku.“ Když započteme Evropskou komisi, Dvůr auditorů, Evropský hospodářský výbor, Výbor regionů, Evropského ombudsmana, Evropského inspektora ochrany úda-

jů, Evropskou centrální banku atd. a k tomu připočteme Evropský úřad pro bezpečnost potravin, Evropskou agenturu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu atd., dostaneme se na 170 tisíc úředníků. „Spojil se s jinými, aby nás podrobil právnímu zřízení, jež je cizí našemu založení a není potvrzeno našimi zákony, dávaje svůj souhlas k činům vzešlým z domnělé zákonodárné moci.“ „K zamezení našeho obchodu se všemi částmi světa.“ Jednotný celní sazebník, který nám zabraňuje efektivně obchodovat s USA, Čínou, Indií a dalšími rostoucími částmi světa. „K našemu zdanění, aniž bychom dali svůj souhlas.“ Minimální sazba DPH, kterou určuje EU, zelené daně, chystaná harmonizace DPPO, chystaná Tobinova daň… „K odnětí našich výsadních listin, zrušení našich nejcennějších zákonů a základní změně způsobu našich vlád.“ Nikým nevolená Evropská komise, jejíž edikty jsou mnohem početnější a mají větší právní sílu než zákony, které vydává náš parlament. „K zastavení činnosti našich vlastních zákonodárných sborů, prohlašuje se za oprávněného dávat nám sám jakékoliv zákony.“ Protiústavní eurozatykač, protiústavní Lisabonská smlouva nebo směrnice a nařízení, které by nikdy nemohly skutečně demokratickým parlamentem projít: od zákazu žárovek a vysavačů po normu na zakřivení banánů.

„Plenil naše moře, pustošil naše břehy.“ Společná rybářská politika a společná zemědělská politika jsou ve skutečnosti environmentální katastrofou, kterou Brusel odmítá uznat. Nemůže být pochyb, že Thomas Jefferson, Benjamin Franklin, John Hancock nebo George Washington by chtěli vystoupit i ze současného království krále Jeana-Clauda I. Protože jejich vlastními slovy: „Kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou.“  Martin Pánek

ww

Méně regulací, více svobody

listopad 2014

w.s vo bo d

strana 11

ni. cz

BERAN  občasník Strany svobodných občanů. Vydává: Strana svobodných občanů, Perucká 2196/14, 120 00 Praha 2, IČ: 71339612. Odpovědný redaktor: Martin Rumler ([email protected]). www.svobodni.cz. Evidence MK ČR E 20310. Toto číslo vychází v listopadu 2014.

Stra svob obča

Vznik naší republiky Vznik naší republiky po třísetletém panství habsburské dynastie by nebyl možný bez svobodné vůle většiny národa napříč všemi jeho společenskými vrstvami a politickými stranami. Rozhodný a jednotný postup si vybojoval respekt států Dohody a uznání představitelů budoucího státu v zahraničí a legionářů jako vojska tohoto ještě neexistujícího státu válčícího po jejich boku. Díky tomu Československo jako jediné z nástupnických států bývalého Rakouska-Uherska usedlo při jednání o míru mezi vítězi. „Dosáhli jsme své samostatnosti odporem a revolucí proti Rakousku-Uhersku; my jsme si svou samostatnost vybojovali na Sibiři, ve Francii, v Itálii, jak to stručně řekl president Poincaré. Ta revoluce však byla zvláštní; její branná forma nebyla provedena doma na našem území, nýbrž za hranicemi, na územích cizích. Musili jsme se jako národ zúčastnit světové obranné války; bez této účasti bychom nebyli své samostatnosti dosáhli,“ shrnuje své paměti ze světové války Tomáš Garrigue Masaryk. Nezapomíná ani na podíl našich lidí v rakouské armádě, kteří často činným i trpným odporem působili k jejímu rozvratu a kteří mnohdy za svůj antirakouský postoj zaplatili smrtí. Důležitým orgánem za hranicemi byla Národní rada organizující diplomacii a propagandu. Vůdčí osobnost TGM má před svým odjezdem na konci roku 1914 na zahraniční cestu svou koncepci již v zásadě hotovou a projednanou s představiteli všech domácích politických stran. Hlavní myšlenka na samostatnost tak spojuje domácí i zahraniční odboj. Doba na diskuse už ale není – kurýři vozí zprávy v podrážkách bot, zašité v oděvech a ve speciálních kufrech s dvojitými stěnami. Při odhalení hrozí smrt. Spojkou mezi tajným domácím odbojem Maffií a těmi, kdo pracují v cizině, je až do září 1915 Dr. Edvard Beneš, poté i on na falešný pas vyjíždí naposledy a od té doby se neúnavně věnuje formování legií a boji za mezinárodní uznání budoucího státu. To poslední je obzvlášť důležité. Všichni naši doufají, že stát bude samostatný, ale po nástupu císaře Karla koncem roku 1916 je ve hře i tajně projednávaná možnost separátního míru s Rakouskou říší, která by znamenala zachování monarchie s ústupkem federalizace. S touto možností počítá Rakousko do poslední chvíle. A bojovat je třeba i s některými českými představiteli doma zastávajícími názor, že „český národ hledí vstříc svému vývoji jen pod žezlem Habsburků“. Za skutečné


touhy národa však mluví manifest uveřejněný v květnu 1917 podepsaný sto padesáti českými básníky, spisovateli a umělci vyzývajícími odpovědné české politiky, aby v parlamentu jednali a mluvili jménem českého národa tak, jak si národ skutečně přeje. „Revoluce se neúčastnil náš národ jen legiemi a zahraniční Národní radou, nýbrž se jí účastnil také doma: toho dokladem jsou tresty civilistů na hrdle, žalářování, strkání do vojska a odsudky k smrti nejpřednějších politiků, konfiskace a věznění a všechny ty tresty, jimiž Vídeň národ pronásledovala,“ vzpomíná dále Masaryk. „Doma byl týž odbojný duch jako venku. Revoluce venku byla možná, protože doma s ní byl souhlas od počátku a po celou dobu války.“ Dne 23. října 1918 uveřejnily pařížské listy neuvěřitelnou zprávu: Vídeňská vláda dala vůdčím českým politikům svolení, aby navázali styky s prozatímní československou vládou v zahraničí. Poslední zoufalý pokus zachránit habsburskou říši byl skutečností. Ve Vídni doufali, že Češi budou federální uspořádání akceptovat. Dr. Kramář, Dr. Šámal a ostatní delegáti přijeli do Ženevy 26. října. 28. října se sešli s Dr. Benešem k jednání a během následujících dnů se shodli na ústavě, hospodářství a správě budoucího Československa. Mezitím se představitelé v Praze spontánně ujímají iniciativy. Události dostávají rychlý spád. Večer 27. října dostává jeden z vedoucích domácích politiků Dr. Alois Rašín zprávu o beznadějné situaci rakouských jednotek na řece Piavě, na kterou císařský dvůr reaguje žádostí o příměří. Ihned se ujímá nutných jednání v Praze. Časně zrána 28. října 1918 provedli členové Národního výboru za vedení Rašína a Švehly změnu právního řádu a ustavili prozatímní vládu Československé republiky. Národní výbor přebírá válečný obilní ústav, místodržitelství – zatím neoficiálně, protože špatně informovaný místodržitel hrabě Coudenhove zrovna ráno odjel do Víd-

strana 12

ně, zemskou správní komisi, zemské vojsko a v následujících dnech další důležité úřady a instituce. Zemské vojenské velitelství je definitivně převzato až 30. října, do té doby stále hrozí nebezpečí, že Prahu vojensky obsadí. Od prvních okamžiků spontánních radostných demonstrací nedělního rána 28. října 1918 však národ dokazuje, že je samostatného státu hoden. Všichni vědí, co mají dělat. Je zajištěna vlastní pořádková služba, sokolské hlídky v ulicích nedovolují žádné lynčování ani rabování. Uherské pluky postupně odjíždějí domů a odevzdávají i zbraně. Slavnostní chvíle obnovení státnosti nic neruší. „Psaná ústava, parlament, byrokracie, policie, vojsko ani průmysl a obchod samy nezabezpečují demokracie, není-li mravní opravdovosti občanů a souhlasu aspoň v hlavních názorech na svět a život,“ uzavírá TGM ve svých pamětech. „Demokracie není hrubost a vulgárnost, ale žádá obcovací formy prosté a přirozené, ty se vyvíjejí jen tam, kde jsou lidé k sobě upřímní a kde jsou svobodní.“ Nechť tato slova inspirují i nás. Buďme svobodní!  Hana Sečkárová

Literatura: HITCHCOCK, Edward B. Edward Beneš: Zasvětil jsem život míru. Jaroslav Podroužek. 1946 MACKENZIE Compton. Dr Beneš. Družstevní práce. 1947 MASARYK, Tomáš G. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. Orbis, Čin. 1925

www.svobodni.cz

Nezávislost nebo balkanizace? Před 96 lety vyvolal rozpad Rakouska-Uherska vznik nových států, čímž byla završena dlouholetá snaha jejich obyvatel o samostatnost. Od této chvíle známe samostatné Československo jako základ novodobé české státnosti, z něhož po mnoha peripetiích mohla vzniknout Česká republika jako naprosto samostatný státní útvar v přirozených národních hranicích vymezených jak jazykem, tak mnohasetletou historií českého království.

I nyní čelí Evropa podobným odstředivým tendencím, které se nejnověji projevily referendem o nezávislosti Skotska. Podobné snahy jsou vidět i v dalších regionech evropských států, jako je např. španělské Katalánsko nebo italské Benátky. Evropská unie je stejně jako Rakousko-Uhersko nejednotný slepenec držený pohromadě silou. A stejně jako u Rakouska platí, že čím větší je nesvoboda, tím hlasitěji zní volání po samostatnosti. Pokud by Rakousko-Uhersko bylo svobodným státním útvarem, který by nepotlačoval svobodu jednotlivců a který by pro jednotlivé národy neznamenal vězení, neexistoval by v podstatě racionální důvod usilovat o samostatnost. Nezávislostí sice jednotlivé národy získaly politickou odpovědnost za své další směřování, ale ztratily přirozeně a dlouhodobě se rozvíjející kulturu. Vrcholem rakousko-uherského etatismu

listopad 2014

a jeho nesvobodných tendencí byla jím rozpoutaná světová válka – po jejím skončení vlastně nebylo cesty zpět a celý slepenec se nutně musel rozpadnout. Zda byla následná česká samostatnost pozitivní nebo negativní, nelze odpovědně určit – nemáme srovnání, jak by se naše cesty ubíraly dál. Ušetřili bychom si nacistickou okupaci a komunistickou diktaturu? Žili bychom dnes ve svobodnějším systému? Dokázalo by Rakousko-Uhersko postupně hrát stejnou roli, jakou ve 20. století hrála Velká Británie? Kdo ví… Dnes žijeme v podobném superstátě, jakým bylo Rakousko-Uhersko. Evropská unie vykazuje mnoho podobných rysů – jedná násilně vůči svým občanům, snaží se zasahovat do jejich životů, pokouší se ovlivňovat jejich mínění, manipuluje jimi. Vytváří promyšlenou propagandu a nepohodlné názory se snaží umlčovat. Projevuje se násilně vně svých hranic a pokouší se hrát roli válečnické velmoci,

strana 13

třebaže zatím nemá svou vlastní armádu. Jsou evidentní snahy evropských politických elit vyzkoušet si válečné dobrodružství v Libyi nebo vystupovat z pozice síly vůči Rusku. Uvnitř politických struktur Evropské unie se tvoří něco, co bychom mohli směle nazvat novou aristokracií, žijící ve svém vlastním světě, vytvářející rodinné vazby a mocensky si upevňující svoji pozici vůči poddaným – občanům. Postupné snahy o zničení přirozených národních států vedou k rozdrobení na regiony. I v případě, že by se Evropské unii dokonale podařilo potřít v lidech povědomí přirozeného národního uvědomění, lidé budou stejně hledat nějakou hodnotu, na niž by se mohli odkazovat a upínat. Zničí-li se však národní povědomí, budou se odkazovat k nějaké úžeji vymezené hodnotě – k příslušnosti k jednotlivým regionálně-etnickým fragmentům. Rozpad Rakouska-Uherska dal vzniknout několika novým státům, které však v podstatě vycházely z dlouho se rozvíjejících přirozených národních hranic. Dnes jsme však svědky něčeho poněkud jiného, co lze nejlépe nazvat slovem balkanizace. Odloučením regionů, z nichž by vznikly samostatné státy, se bude Evropa postupně stále více drobit nezávisle na přirozených národních hranicích. Zatímco rozpadem Evropské unie by znovu vznikla naprosto nezávislá Francie, Německo, Česká republika a další přirozené národní státy, odtrhováním jednotlivých, často vzájemně znepřátelených regionů vznikne celoevropský Balkán se všemi důsledky, které z toho plynou. Přejeme si svobodu a nezávislost na Evropské unii a tyto snahy vítáme. Krátkodobě snad může být postupná fragmentace Evropy prospěšná, protože oslabí snahy o další kroky k federalizaci Evropské unie. Pokud by se však měla Unie rozpadnout tímto způsobem, dlouhodobé následky budou spíše negativní. Pokud by dnes Evropa nebyla nesvobodným vězením národů, separatistické snahy by byly mnohem méně patrné. Kdybychom žili v Evropě samostatných národních států, které by uznávaly svobodu jednotlivce, trh a kapitalismus, jaký by pak existoval racionální argument pro osamostatnění? Domnívám se že žádný. To je mnohem důležitější než touhy zastánců skotské nebo katalánské nezávislosti.  Luboš Zálom

Stra svob obča

Projektové financování Svobodných Organizace strany s sebou přináší určité náklady. Snažíme se provozní náklady minimalizovat a vést velmi konzervativní hospodaření, co se provozních výdajů týče. Na co si navzájem nevybereme, to mít nebudeme. V současné době máme dva dlouhodobé projekty, na které bychom rádi získali příspěvky, a nesnižovali tak možné výdaje na kampaň a jiné aktivity republikového předsednictva: Projekt

Kam jdou prostředky

Specifický symbol

Již získáno

Republiková kancelář

Na odměnu pracovníků republikové kanceláře. Ti dělají zápisy, odpovídají na dotazy, slouží jako centrální informační bod, organizují věci mimo kampaň a odpovídají se Karlu Zvárovi. Jde o základní zázemí, aby předseda strany neořezával fotky a neztrácel čas odpověďmi na drobné otázky.

100

4 200 Kč

Beran

Na odměnu sazeče a šéfredaktora, který musí celé číslo naplánovat, kontrolovat a dát dohromady. Tisk a distribuce je zařízena z jiného věcného daru. Nestojí tedy stranu další finanční prostředky.

101

10 370 Kč

Budeme vděčni za jakýkoli finanční příspěvek, který nám pošlete. Někteří z nás si už nastavili měsíční trvalý příkaz. Jiní přispěli relativně velkou částkou. Tyto příspěvky přesvědčují mnohé, že je možné poptávat služby a ne se ve všem spoléhat jen na dobrovolnou a tím pádem méně pravidelnou činnost. Chceme-li fungující organizaci, musíme ji budovat nejen nadšením! Každá koruna bude vynaložena efektivně. Jak přispět: na účet 2100382818/2010, specifický symbol dle projektu v tabulce výše, variabilní symbol 5 + číslo člena či příznivce.

Rádi bychom poděkovali všem, kteří dosud přispěli. KANCELÁŘ Jméno Karel Zvára Tomáš Pajonk Matěj Vokáč Radim Klusáček Petr Šantrůček Lukáš Janda

Částka (Kč) 4000 2400 600 500 300 300

Za republikové předsednictvo  Tomáš Pajonk

Podpořme euroskeptické síly Karel Zvára na shromáždění Svobodných dne 28. října 2014 v Praze Před 96 lety vzniklo samostatné Československo. Datum vychází ze dne, kdy vyšel zákon o samostatnosti Československa. Ovšem Československo mělo v nástupnických státech Rakouska-Uherska výsadní postavení, protože narozdíl od ostatních zemí nemuselo čekat na pařížskou konferenci v r. 1919, ale vyjednalo si své podmínky, tedy uznání nezávislosti samostatně s tehdejšími velmocemi. Chci říci, že to samotné vyhlášení nezávislosti by


BERAN Jméno Daniel Steigerwald Roman Kříž Tomáš Pajonk Jan Filák Vratislav Škorpil Matěj Vokáč Hynek Říhák Martin Crha Lukáš Janda Martin Kyselý Václav Chuchma Jiří Šafra Jan Kufa Jan Ullwer Pavel Háse František Pavlis

Částka (Kč) 6000 5000 1600 1000 800 600 500 500 300 300 300 300 200 200 100 100

vlastně nemohlo fungovat, pokud by nebylo podepřeno zvenčí. Dnes, kdy je ČR součástí EU a kdy se snažíme opět si vyjednat naši nezávislost, můžeme se dostat do dvou různých situací. 1) Budeme v podobně výjimečné roli, jako v roce 1918 2) Že se s někým „svezeme“. Podpořme prosím euroskeptické síly, které sílí v celé EU, abychom mohli využít toho, až např. Velká Británie bude opouštět EU, abychom se s ní svezli a tímto způsobem nabyli nezávislost jako kdysi bývalé státy Rakouska-Uherska.

strana 14

www.svobodni.cz

Období přerodu Tento rok se ve Svobodných událo velké množství věcí. Bylo přijato hodně členů po volbách do Sněmovny. Kraje dostaly peněžní prostředky. Proběhla největší kampaň, která kulminovala ziskem jednoho mandátu v Evropském parlamentu. V komunálních volbách jsme postavili množství kandidátek a vedli největší množství malých kampaní. S drobnými výbornými výjimkami jsme v komunálu neuspěli a výsledek v Praze dopadl velmi pod očekávání. Jsme více v médiích a nutno říci, že ne vždy pozitivně. Volební preference Svobodných se ale stále pohybují kolem 2 %. Můj pocit z toho všeho je, že okolí nás vnímá spíše jako přešlapující idealistickou stranu s jasnými cílem ale nejasnou cestou k němu. Jsme nyní v období přerodu, nejsme už politickými panici, ale ani úspěšnými matadory. Osobně si myslím, že tato pozice je velmi, velmi nebezpečná. Už nejsme nová naděje a současně nemáme zatím za sebou ani žádný skutečný politický výstup, o který se můžeme opřít. Nedojde-li ke kvalitativnímu skoku ve výstupu Svobodných, může snadno dojít k pádu. Další růst v žádném případě není automatický a úspěch už vůbec ne. Ideály už nestačí. Ty jsou základ. Husité měli své ideály podpořeny vozovou hradbou, logistikou a výborným vojevůdcem. Adamité ne. Tak dostali na holý zadek, a to doslova. Necítíte určitou podobnost? Jen já mám pocit, že jsme spíše ti Adamité?

I my musíme začít dělat věci účelně a efektivně. S plánem, vizí a organizací. Nejsme však strana vůdcovského typu – své vedení si volíme sami. Volíme ovšem také i tím, že se rozhodneme sami nekandidovat. To vidím bohužel často. Mnozí schopní totiž nekandidují. Mají představu o světě. Nejsou si jistí, že Svobodné zvládnou na 100 %. Realita je ale taková, že jejich 25 % je ovšem mnohdy x-krát více než 100 % výkonu od jiných. Nezkušení a zatím v reálném světě neúspěšní lidé o sobě žádné pochybnosti nemají. Zatím neví, že neví. To jim nemůžeme mít za zlé, jen musíme mít kandidáty lepší. Prosím proto všechny úspěšné Svobodné. Když se díváte na jakékoli volby a vidíte, že tam není nikdo, koho byste se nebáli představit svým známým jako osobnost Svobodných, pak prosím silně zvažte, zda není čas se zved-

nout a jít do toho. Pokud to nebudeme brát opravdu vážně, tak to můžeme rovnou zabalit. Totéž se týká i našich příznivců. Máte-li pocit, že to jde dělat lépe, nečekejte, že se to změní samo. Nezmění. Buďte členy. Volte. Tlačte vedení, vybírejte. Rýpejte. Komunikujte mezi sebou. Organizujte se. Vedení na členskou základnu reaguje. Co členové chtějí, dříve nebo později dostanou. Budou-li chtít plán, vizi a organizaci, dostanou ji. Bude-li jim stačit, to co máme, nic se nezmění.  Tomáš Pajonk místopředseda Svobodných

Nevěřím, že lidé chtějí být závislí na státu Radim Smetka na shromáždění Svobodných dne 28. října 2014 v Praze Tato setkání 28. října už je taková naše malá tradice. Většinou tady mluvíme o nezávislosti naší republiky na EU, případně na jiných celcích v historii. Já chci mluvit o tom, jak se můžeme stát nezávislými na státu my jednotlivci. Je to možná pro každého konkrétního člověka na ulici důležitější. Nevěřím, že lidé chtějí být závislí na státu. Když mluvím s lidmi – ať už při kampani nebo jinde, vidím, že chtějí být nezávislí, že chtějí stát na svých nohou. Minimálně naprostá většina z nich. My bychom měli být tou stranou, která se za ně v tomto postaví a která jim v tomto pomůže.

listopad 2014

Být nezávislý znamená nejen to, že se státne vměšuje do našeho života, ale že se i my obejdeme bez něj. Netrvám na tom, že se musíme obejít bez státu každý den – každý z nás občas potřebuje služby policie, soudu apod. Ale jde o ten každodenní kontakt. To, že na každou věc, která vás jen napadne, potřebujete zvláštní povolení. Že potřebujete razítko od pěti úředníků, potřebujete běhat, vyřizovat… To je ta závislost na státu! Naprosto zbytečná závislost. To není věc ideologie, o níž bychom se přeli s jinou politickou stranou, která by říkala: „Potřebujeme více razítek, protože lidé rádi běhají po úřadech.“ Aspoň doufám, že taková poli-

strana 15

tická síla tu neexistuje. Jenom nikdo nezvedl to téma – odstranit zbytečnou byrokracii. Přitom to je pro nás Svobodné naše vlastní téma – něco, čím můžeme přesvědčit každého voliče, něco, v čem nám každý dá za pravdu, a zároveň je to něco, v čem kdyby se proti nám postavila politická konkurence, tak by to pro ni bylo sebevražedné. Pojďme využít příští rok, kdy nás nečekají žádné volby, a vymysleme způsob, jak můžeme ulevit svým spoluobčanům. Až jednoho dne zasedneme v parlamentu – a já věřím, že to bude už za tři roky – abychom rovnou věděli, které bariéry lidem odstranit a jak jim usnadnit život.

Stra svob obča

Petr Mach: Není nám jedno, kdo nám vládne Petr Mach na shromáždění Svobodných dne 28. října 2014 v Praze Děkuji Vám, že jste si přišli v tento den se Svobodnými připomenout Den nezávislosti. Vyjadřujeme tím společně, že nám není jedno, kdo nám vládne, odkud nám vládne a případně že nám vůbec někdo vládne. Sešli jsme se tu dnes, abychom si připomněli datum 28. října 1918 jako den, kdy došlo k obnovení české státnosti po mnoha staletích, kdy nám bylo vládnuto odjinud. Toto obnovení samostatného státu nepřišlo automaticky. Nenastalo by, kdyby nebylo hrdinství lidí jako Alois Rašín, nebo 70 let předtím Karla Havlíčka či Josefa Jungmanna, který má sochu zde na tomto náměstí. Obnovu naší státnosti oslavujeme nejen proto, že nám přestaly vládnout jiné národy. Samostatnost oslavujeme i jako cestu k prosperitě, která nastala jako důsledek osamostatnění a která trvala bohužel jenom 20 let, než jsme o svoji svrchovanost opět přišli, když z nás německá říše udělala protektorát. Naši státnost se povedlo obnovit opět díky hrdinství lidí, kteří šli bojovat proti cizí nadvládě do Anglie, Francie nebo na východ, do Sovětského svazu. My se tu ale dnes scházíme nejen proto, abychom si připomněli minulost, ale také abychom mluvili i o dnešku. A to proto, že jsme, aniž by si to většina lidí uvědomila, o naši svrchovanost, a tedy i o svobodu, znovu přišli – v roce 2003, když lidé hlasovali v referendu pro vstup České republiky do Evropské unie. Někdo může namítat – a budeme to slýchat neustále – že jsme o vstupu do EU přece rozhodli dobrovolně a že zase můžeme z EU vystoupit. Mám proti tomu dvě námitky. Jednak je zde řada těch, kdo v roce 2003 možnost hlasovat v referendu neměli – a přesto dnes žijí v zemi, která je členem EU z rozhodnutí někoho jiného. A takových lidí, kteří neměli tu možnost se rozhodnout, samozřejmě každým rokem přibývá. Za druhé to, že jsme vstoupili do EU dobrovolně, neznamená, že jsme se tím nepřipravili o samostatnost. Mnozí lidé mají pocit, že je lepší, když někdo za nás vyřeší problémy, že za nás bude roz-


hodovat. To mi přijde jako velký alibismus. Je to podobné, jako když nyní mnoho lidí slyší na billboardová hesla typu „Prostě to za vás zařídíme! Prostě se nemusíte starat, prostě to uděláme.“ To je politika vzdávání se odpovědnosti. A tuto politiku bohužel zvolili mnozí voliči, když jsme vstupovali do EU. Vzdáváme se tím odpovědnosti: „Oni vymyslí, co máme financovat, oni mají dotační programy, oni mají směrnice na to, jak se máme chovat, čím máme svítit, topit atd.“ Ale ruku v ruce se sezbavováním se odpovědnosti přicházíme o svobodu. A když přicházíme o svobodu, připravujeme se o prosperitu, která je vždy jen důsledkem svobody. Nelze se uregulovat k prosperitě. Nelze nařízeními zařídit prosperitu. Prosperita je důsledek toho, že lidé se jako svobodné bytosti mohou chovat podle svého, aniž by škodili druhým. A to je naše politická filozofie. Jako občan jsem v této zemi rád a chci zde žít. Chci zde žít se svojí rodinou a nechci, aby jednou moje děti musely emigrovat. Bohužel vídám kolem sebe stále častěji, že lidé odcházejí do Velké Británie či do Švýcarska, což jsou pro ně svobodnější země, kde si dokážou vydělat peníze. Bohužel to tak bylo po staletí, že z této země lidé odcházeli. Nechci, aby se to dělo. Chci, abychom si uchovali naši svrchovanost a naši svobodu, naši jedinečnost. Nechci, abychom pili jenom europivo a jedli euromáslo, aby všude bylo všechno stejné. Rád cestuju po celé Evropě a mám radost, že je to v každé zemi jiné a že se můžeme navzájem inspirovat. Pokud nám někdo říká, že je přece dobré být v EU, protože můžeme svobodně cestovat

strana 16

a obchodovat, tak my na to říkáme – my chceme svobodně cestovat a obchodovat, ale na to nepotřebujeme EU! Na to nám stačí svobodný obchod a svobodné cestování. Na to nám stačí společný prostor, kde se neuvalují cla, kde se nestaví bariéry, které lidem brání vzájemně komunikovat. Pokud nám někdo říká „to je ale dobře, že jsme v EU, protože dostáváme na dotacích víc, než kolik tam platíme,“ tak na to říkám, že tyto dotace jsou velmi draze vykoupeny! Jsou vykoupeny tím, že musíme poslouchat směrnice někoho jiného a začínáme si myslet, že bychom si sami nedokázali zaplatit naše čističky, naše chodníky a naše cyklostezky podle toho, kolik bychom jich chtěli mít. Proto nesmíme polevit v našem úsilí dosáhnout opět svrchovanosti ČR, a tím pádem i osobní svobody nás všech. Buďme připraveni, že nás na počátku nebude mnoho. Buďme připraveni na to, že se naši odpůrci nevzdají a nebudou nám naši situaci nijak ulehčovat. To, že jsme získali mandát v Evropském parlamentu, nám samozřejmě nezajistí svrchovanost. Díky tomu tam můžeme, dokud se našim oponentům nepodaří nás umlčet, říkat naše názory. A oni se nás budou snažit umlčet. Budou říkat, že se spojujeme s ďáblem, budou se snažit zničit frakci euroskeptiků, budou nás kritizovat, že máme asistenty, když jsme euroskeptici, že je můžou mít jen ti ostatní. Na to všechno buďme připraveni a nenechme se tím prosím nijak zviklat, pojďme to spolu táhnout dál, abychom zde mohli slavit skutečnou nezávislost třeba už v roce 2018!

www.svobodni.cz

5 16 měsíců volebních kampaní

Recommend Documents