5 (1) HOUBY A LIŠEJNÍKY Jsou stélkaté heterotrofní eukaryotní organismy, které se na Zemi objevily už v průběhu prvohor. Jejich tělo nejčastěji tvoří jednoduchá vláknitá nebo větvená stélka (na jednotlivé orgány nerozlišené tělo). hyfa – základní částice houby v podobě vlákna podhoubí (mycelium) - soubor houbových vláken (Nejčastěji ho najdeme rozptýlené v půdě. Měří stovky až tisíce kilometrů a obvykle obaluje kořeny symbiotických rostlin.) plodnice – útvar vznikající z podhoubí za příhodných podmínek (hlavně teplo a vlhko), za účelem nepohlavního rozmnožování výtrusy. (Výtrusy vodních hub jsou bičíkaté (zoospory) a dokáží se aktivně pohybovat.) Základní stavební látkou buněčných stěn hub je složitý polysacharid chitin. Zásobní látku pak tvoří škrob glykogen nebo olej. Houby jsou všudypřítomné organismy s nenahraditelnou úlohou při rozkladu organických látek – reducenti. Podílejí se spolu s bakteriemi a členovci na rozkladu organické hmoty (saprofytismus). Členíme je do čtyř oddělení: hlenky, chytridiomycety, oomycety a eumycety
Hlenky Nevytváří podhoubí, ale pouze jednojaderné bičíkaté myxaméby. Rozmnožují se dělením. Živí se bakteriemi, paraziticky nebo i saprofyticky. Nádorovka kapustová – vytváří nádory na kořenech brukvovitých rostlin. Pýchavička „vlčí mléko“ – saprofytická houba s jasně oranžovými plodničkami je hojná na pařezech.
Chytridiomycety Tvoří mnohojaderná trubicovitá podhoubí. Patří sem saprofytické, ve vodě žijící houby a někteří parazité kulturních plodin. Lahvičkovka – napadá buňky klíčících brukvovitých rostlin. Rakovinec bramborový – způsobuje rakovinu hlíz brambor, ale napadá i všechny ostatní lilkovité rostliny. Tam kde se vyskytne je nutné brambory dlouhodobě nepěstovat – cca 10 let. Je to významný škůdce brambor.
Oomycety Žijí ve vodě, vlhké půdě nebo jako parazité rostlin. Vřetenatka révová – její podhoubí žije v mezibuněčných prostorách listů vinné révy a do buněk vysílá přísavky, kterými odčerpává živiny. (Výtrusnice v době zralosti vyčnívají z průduchů listů. Za suchých dnů se odlamují a roznáší je vítr. Spory se ve vodě dokáží pohybovat za pomoci bičíků (zoospory). Za deštivých dnů se spory proměněné v drobná vlákna, i s hlínou dostávají po dopadu kapek na spodní stranu listů. Houby pak pronikají do révy pomocí průduchů. Uvnitř rostlinného hostitele může proběhnout také pohlavní rozmnožování.) Choroba se pozná podle hnědavých skvrn na svrchní straně listů, rub je naopak potažen bílým moučnatým povlakem. Obdobný cyklus je znám také u plísně bramborové a okurkové. Příznivé je pro ně teplé a vlhké léto. Způsobují tmavé skvrny na listech a hnití hlíz. Napadá nejen brambory, ale i ostatní lilkovité rostliny – rajče jedlé.
Eumycety – vlastní houby Mají většinou vláknitá, přehrádkovaná podhoubí. Výtrusy jsou vždy nepohyblivé. Eumycety dělíme do čtyř tříd: zygomycety, endomycety, askomycety - (vřeckovýtrusé houby) a basidiomycety (stopkovýtrusé houby.)
Zygomycety Mají trubicovité mnohojaderné podhoubí. Patří sem všudypřítomné houby, které označujeme jako plísně. Často znehodnocují i běžné potraviny a krmiva. Plíseň hlavičková – pokrývá svým „kožíškovitým“ podhoubím organické materiály. Její drobné spory jsou všudypřítomné. Výtrusnice jsou dobře patrné jako drobné černé tečky. Kropidlovec černavý – roste na špatně uskladněných potravinách podobně jako plíseň hlavičková.
Endomycety Patří sem nejčastěji jednobuněčné houby. Nejvýznamnější zástupci endomycetů jsou kvasinky a sněti. Kvasinky Jsou lidmi odnepaměti využívané kulturní houby. Rozmnožují se hlavně nepohlavně – pučením.
Využívají se k výrobě alkoholických nápojů a kynutého pečiva (kvasinka pivní a vinná - jako produkt látkového metabolismu vytváří etanol. Pečivu dávají kvasinky také charakteristickou vůni a chuť. CO2 produkovaný kvasinkami v těstě vytvoří bubliny - vykynutí). Kvasinky obsahují celou řadu velmi prospěšných látek – např. vitamíny řady B, enzymy, bílkoviny a stopové prvky. Sněti Významná skupina parazitických hub - napadají kulturní plodiny a trávy. Sněť kukuřičná – vytváří velké nádory dělivých pletiv kukuřice. Napadené rostliny je třeba spálit. Prašná sněť pšeničná – místo obilek se vytváří obrovské množství sazovitých výtrusů, které vítr roznáší po okolí. Mazlavá sněť pšeničná – vnitřek obilek přeměňuje na mazlavou, rybinou zapáchající hmotu.
Ascomycety – vřeckovýtrusé houby Představují nejpočetnější skupinu cca 60% všech známých hub. Žijí ve formě haploidního podhoubí s jednojadernými buňkami, které jsou oddělené perforovanými přehrádkami umožňujícími pohyb plazmy a jader. Rozmnožují se hlavně nepohlavně (z podhoubí vyrůstají různé typy plodniček nebo nosičů obrovského množství nepohlavních výtrusů.) Paličkovice nachová – houba vytváří tvrdohoubí (tzv. námel) v klasech trav a žita. Námel obsahuje alkaloidy, které se používají při výrobě léčiv. Štětičkovec (penicilium) – některé druhy této plísně se používají při výrobě antibiotik (léčí bakteriózy), jiné v potravinářství pro zrání sýrů a přirozenou konzervaci (pršut.) Jiné druhy jsou patogenní a napadají potraviny. Padlí – parazituje na rostlinách způsobuje moučnaté povrchy na stoncích, listech i květech. Rozrůstá se do buněk v podobě parazitických vláken – haustorií.
Hlízenka – způsobuje hnilobu ovoce – moniliózu. Napadá jádrové a peckové ovoce (hrušky, jablka, třešně, apod.) Do ascomycetů řadíme také velké masité a velmi cenné houby – smrže a především lanýže, které mají velmi výraznou aromatickou chuť i vůni. Roste pod zemí na kořenech dubů. K jejich vyhledávání se využívají prasata. Cena 1 kg lanýžů je až 1000 EURO. Využívají hlavně v italské a francouzské kuchyni.
Basidiomycety – stopkovýtrusé houby Buňky hyf stopkovýtrusých hub mají v místě přepážky charakteristické soudečkovité útvary. V jejich životním cyklu převládá diploidní dvoujaderné podhoubí, které vzniká splynutím dvou jednojaderných haploidních vláken podhoubí vyrůstajícího z pohlavně odlišených výtrusů. Dvoujaderné podhoubí roste neomezeně dlouho a za příznivých podmínek (teplo a vlhko) vytváří masité nadzemní plodnice. Ve výtruso-rodém roušku vznikají kyjovité útvary – basidie. V nich dochází ke splynutí jader. Při následném meiotickém dělení vznikají čtyři haploidní pohlavně odlišené + a – výtrusy. Basidie (stopečky) jsou umístěné buď v rourkách – např. hřibovité houby, nebo na lupenech – např. bedlovité houby. Plodnice hub stopkovýtrusých mají různý tvar, velikost i vlastnosti. Mnohé jsou jedlé (kozák březový, hřib smrkový, křemenáč osikový, muchomůrka růžovka apod.), jiné patří mezi nejjedovatější organismy na světě (muchomůrka zelená, závojenka olovová, vláknice Patouillardova).
Rzi – parazitické houby napadající především lipnicovité rostliny (trávy a obilniny) houby vytváří oranžové až hnědavé skvrny na listech - (rez travní). Dřevokazné houby – rozrušují celulózu a dřevovinu (lignin) – způsobují trouchnivění dřeva, což je přirozená součást koloběhu látek v lesních ekosystémech. Za přítomnosti vlhka houby napadají i konstrukce střech a budov, podlahy i sochy. Základní podmínkou životnosti dřeva bylo a vždy bude sucho a průvan, které zabraňují růstu hub. Zástupci: choroš, troudnatec, hlíva, václavka, dřevomorka.
Symbiózy hub Mykorrhiza – vzájemně prospěšný vztah hub (nejčastěji houby stopkovýtrusé) a vyšších rostlin (dřeviny, trávy atd.). Rostlina poskytuje houbě organické látky a houba zase napomáhá rostlině s příjmem vody a anorganických látek tím, že zvětšuje (až 3x) celkový povrch kořenového vlásnění. Předpokládá se, že mykorrhiza je pro řadu vyšších rostlin nepostradatelná (smrk). Velké množství jedlých hub vytváří plodnice právě pod stromem, jež ji poskytuje mykorrhizní zázemí – např. kozák smrkový, křemenáč osikový, hřib smrkový atd. Lichenismus – specifické soužití heterotrofních (nejčastěji vřeckovýtrusých) hub a autotrofních řas nebo sinic dalo za vznik celé skupině organismů, které označujeme jako lišejníky. Jedná se o relativně mladé soužití, neboť jeho vznik se datuje do období třetihor. Řasa poskytuje organické látky vznikající jako produkt fotosyntézy a houba vytváří základní zázemí v podobě stélky, udržuje v organismu vodu a stará se o příjem minerálních látek. Lišejníky jsou vytrvalé organismy, v přírodě značně rozšířené zvláště v podmínkách, kde by jiné
organismy neobstály – tundry, vysoké hory, arktické oblasti, apod. Rostou velmi pomalu, často jen v řádu desetin mm ročně. Vyskytují se běžně také na kůře stromů a ve větvích. Některé druhy jsou bioindikátory zachovalých ekosystémů – především rozvětvené stélky provazovek. V exhalacemi silně narušených oblastech lišejníky prakticky chybí, nebo se vyskytují jen omezeně. Bioindikátor – citlivý organismus, který svou přítomností dokládá dobré životní podmínky – čistotu vody i ovzduší a nenarušené ekologické vztahy – např. – ledňáček říční, rys ostrovid, ploštěnka potoční, čolek horský, lišejníky atd. Společně s mechy je považujeme za pionýrské organismy – osidlují skály, spáleniště i střechy budov, kde vytváří humusový základ pro výskyt následných druhů již vyšších rostlin. V arktických oblastech lišejníky slouží jako potrava některých zvířat (sobi). Mnohé druhy našly své uplatnění ve farmakologii i přírodním léčitelství.
