22.února 2007
10 Kč
I/4
CO NA TO ŘEDITELKA ŠKOLY...
- reakce na anketu
str. 2 a 3
POLÉVKOVÁ ODYSEA aneb Jak přežít v jídelně
str. 3
KDY JE OPRAVDU ZIMA - ne všem je v zimě zima
KVINTA A PRVÁK NA
str. 6
LYŽÁKU
- dopis z Krkonoš
str. 7
Drazí studenti, studentky a studenťata, máme tu čest vám blahopřát, že jste úspěšně přežili pololetní masakr (jinak byste tohle četli jen těžko) i náhlé útoky chorob, o které dnes není nouze. Věříme, že po všech těch útrapách si jistě zasloužíte trochu relaxace ve formě čtení našeho krásného nového čísla Gymblovin. Tentokrát se zde dočtete něco o lyžování teoreticky i prakticky (kvinta a prvák byly v Krkonoších). Dovíte se, co se u nás změní a co ne (reakce vedení školy na naši anketu). Budeme i trochu vařit, což takhle dát si džus? To ale není zdaleka všechno. Přejeme vám tedy co nejpříjemnější počtení, listování, prohlížení, pálení a jiné znehodnocování našeho díla. Vaše redakce
I/3
2
Co na to ředitelka školy... Redakce Gymblovin mě seznámila s výsledky ankety na téma „co vylepšit na naší škole“ (výsledky byly zveřejněny v prvním čísle našeho časopisu na konci listopadu, pozn. redakce) a požádala mě o stanovisko k jednotlivým bodům tohoto průzkumu. Činím tak velmi ráda, protože tímto způsobem možná odpovím na spoustu otázek, na které byste rádi znali odpověď. 1.
Vzhled a vybavení tříd
Z výsledků ankety vyplývá, že se většině žáků líbí barevné třídy. Mně se líbí též. Nově vymalovaná barevná třída je mnohem hezčí a útulnější než třída bílá. O poznání méně se mi tyto třídy však líbí na konci školního roku, kdy se zdá, že tam probíhaly činnosti daleko méně oduševnělé, než je předávání a přejímání nových poznatků. Zdi jsou špinavé a poškrábané, na mnoha místech vystupuje na povrch bílá základní barva … Bílá zašpiněná omítka se dá lehce a levně opravit. Barevná se opravit nedá, musí se provést nový celkový nátěr, který je nesrovnatelně dražší. Jsem však přesvědčena o tom, že za jistých okolností jsou žáci této školy schopni chovat se i ve školních třídách jako doma. Tam také nešlapeme po zdech, neryjeme do omítky ani jinak nepoškozujeme vybavení místností. Důvod je zcela zřejmý: Jednak jsme slušně vychováni, jednak by každoroční malování bytu přišlo na pěkné peníze. Stejné je to i ve škole. A teď k oněm okolnostem: navrhuji umístit vždy první ročníky studia do vlastní třídy, kde prožijí celou dobu své docházky do školy. V případě poničení čehokoli ve třídě se pak žáci budou spolupodílet na znovuobnovení třídy do původního stavu. Co vy na to? 2.
Zabezpečení tříd
Zde jednoznačně převážil návrh vylepšit zámky u skříněk v učebnách. Nezbývá než souhlasit, zatím však není jasné, jakým způsobem toho lze docílit. 3.
Vybavení tělocvičny
Nevím, jak často cvičíte na trampolíně, kterou by většina z vás raději vyměnila za větší, proto věc zkonzultuji s učiteli tělesné výchovy před tím, než zaujmu jakékoli stanovisko. 4.
Délka přestávek
Obávám se, že v tomto bodě zklamu všech 23 žáků požadujících delší přestávky. Většina žáků gymnázia do školy dojíždí, proto jsou přestávky rozvrženy tak, aby dopolední blok výuky skončil do 13.00 tak, aby mimoblovičtí stihli oběd i svůj dopravní spoj. Proto v tomto směru nic měnit nebudeme. 5.
Návrhy na nové kroužky
Některé náměty zní velmi zajímavě, proto mohu přislíbit, že se jimi budeme zabývat při přípravě kroužků pro příští rok. Pozn. redakce: V listopadu jste si přáli tyto kroužky: florbal, keramiku, psaní na PC, basketbal, pěvecký a hudební kroužek, taneční, francouzštinu pro mladší žáky, modelářství, výchovu zvířat, doučování, ale i sexuální výchovu. Nechme se tedy překvapit, které z návrhů se paní ředitelce zdály zajímavé.
3 6.
I/3 Styl výuky
Škola hrou bez zkoušení by opravdu nebyla špatná. I nám učitelům by se jistě tento model výuky líbil. Ale sáhněte si do svědomí. Kolik z vás by se pilně připravovalo na vyučování „jen tak“ z přesvědčení, že to, co se naučíte, se stane dobrým základem pro další studium na vysokých školách, které by logicky po absolvování gymnázia mělo následovat? Zatím většině žáků toto vědomí spoluodpovědnosti za svoji budoucnost bohužel chybí. Proto hrozba testů a zkoušení bude (a troufám si říct, že ještě hodně dlouho) trvat i nadále. Co se týká výuky Tv, i to je vyučovací předmět jako každý jiný. Přesto budu případné možné změny konzultovat s tělocvikáři. Závěrem chci ještě poděkovat vašemu spolužákovi Kaďousovi za jeho příspěvek v posledním čísle Gymblovin. I mně velmi vadí nepořádek, jaký po sobě někteří z vás zanechávají nejen v šatnách, ale po celé škole a v jejím okolí. Proto jsem se rozhodla, že stavbu studovny zatím odložíme na dobu, až budu s určitostí vědět, že tuto místnost hodlají navštěvovat studenti … Marcela Šustrová, ředitelka školy
No, a když už jsme u Kaďouse...
Polévková odysea No, co si budeme povídat, už sám nadpis napovídá, na co tento článek odpovídá. Je to leckdy otázka života a smrti – jde totiž o jídlo. Otázka zní: „Jíst či nejíst?“ Samozřejmě, že jíst, ale co a jak? Je skutečně správné u řízku rozeznat hlavu? Pokud se vám také už někdy stalo, že vám karbanátek okousal příbor nebo se vám špenát ovinul kolem těla, jistě si dovedete představit, jak se průměrný člověk cítí ve školní jídelně. Dnes vám předkládám několik praktických rad pro boj s jídlem, přestože jsem před lety uzavřel jakousi smlouvu se sekanou, která mi to zakazuje. Ti, kteří se v jídelně stravují (popř. jsou stravováni) mi jistě prominou, že snad opomenu zmínit právě jejich případ, ale po pár letech školních obědů se člověk stává poněkud otupělým a již tolik nevnímá, když na něho jídlo mluví. Dlouhé debaty se špagetami nebo bláznivě barevný výlet s houbovou omáčkou navodí vždy tu pravou atmosféru, kořeněné dobrodružství zahřeje cestou tam i zpátky a hrachová kaše vás bezpečně ochrání před divou zvěří. To jsou jen první z nekonečné řady výhod naší jídelny. Jsou tu ovšem i negativa. Pokud vám třeba připadá žemlovka málo sladká, zkuste dýchnout do čaje. Při pokojové teplotě sublimuje a lze jej tak využít jako dochucovadlo. V žádném případě jako pití! Brambory je nejlépe ihned naházet do polévky, aby se stačily alespoň trochu prohřát, ale pokud je polévka nepřijme, slušně se jí omluvte a na brambory si sedněte. Pokousání masem se lze účinně bránit vegetariánskou stravou, ale ani zde není výsledek zaručen. Pokud už se vám přeci jen něco takového stane, omývejte ránu proudem vlažné vody. Maso se tepla lekne a zanedlouho se pustí. Potížím se zeleninou se nevyhne nikdo. Nejlepší je si jí vůbec nevšímat, natož do ní píchat vidličkou. Toliko k výčtu těch základních fíglů, nezbývá mi než vám popřát hodně štěstí a pokud možno žádnou chuť. Na případné osobní konzultace se chystám otevřít přípravný kurz pro potenciální strávníky. Místo a čas se zájemci dozvědí den předem kvůli utajení před krupicovou kaší. Kaďous (oktáva)
4
I/3
Svátek sv. Valentýna Svátek sv. Valentýna je rozšířený po celém světě a v posledních letech se stále více slaví i u nás. A není divu. Vždyť kdo z nás by nechtěl oslavovat jednu z nejkrásnějších věcí v životě - lásku? Ale víte, proč zrovna 14. února? Proč ne třeba v květnu? Máj je lásky čas. Sv. Valentýn není výmysl dnešní doby, je skutečnou historickou osobností. Kdo sv.Valentýn vlastně byl? Moc o něm nevíme, z dokumentů lze jen vyčíst, že zemřel v roce 269 a byl prohlášen svatým. Vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270) a vypráví se o něm spousta legend. Nejznámější z nich je asi tahle: Vše začalo během třetího století našeho letopočtu, v té době ještě v pohanském Římě. Císař Claudius II. se rozhodl, že zakáže zasnoubení a sňatky. Domníval se totiž, že ženatí muži jsou horšími vojáky než ti svobodní. Jeho rozhodnutí se setkalo s mnohými, kteří s ním nesouhlasili. Mezi nimi byl i jakýsi křesťanský kněz jménem Valentýn, ten se rozhodl, že císařův zákaz poruší a nadále oddával všechny milující se páry. Na všechno se však přišlo a Valentýn byl uvězněn. Mohl být propuštěn, ale pod tou podmínkou, že se vzdá své křesťanské víry, Valentýn jako správný mučedník (jinak by se jím samozřejmě stát nemohl, to dá rozum) tuto nabídku odmítl, a proto byl na příkaz císaře Claudia zřejmě 14. února kolem roku 270 popraven. Poslední vzkaz, který Valentýn před svou smrtí poslal, patřil dceři vězeňského dozorce. Na konci vzkazu stálo: „Od Tvého Valentýna“. A tak od té doby si v den svátku Sv. Valentýna posílají a dávají zamilovaní lidé tyto „Valentýnky“ s vyznáním lásky. Sv. Valentýn je křesťanským patronem čisté a oddané lásky, stal se tedy také patronem lidí, kteří se milují a oslava jeho osoby je oslavou lásky a všech milujících a zamilovaných. A když člověk někoho miluje, měl by mu to dávat najevo co možná nejvíc, protože jak říká jedno úsloví: Žij každý den, jako by byl tvůj poslední. A cožpak není láska jednou z nejdůležitějších věcí v životě. A kdo říká, že dárek ke sv. Valentýnu musíte koupit zrovna v obchodě! Zapojte svou fantazii! zdroj: www.atlas.cz
Valentýnský rychloprůzkum Naše redakce se snažila udělat na škole rychlý miniprůzkum, který by zjistil, kolik studentů Valentýna slaví. Obáváme se ale, že výsledky nejsou objektivní. Máme totiž podezření, že se většina dotázaných nepřiznala. Přesto zde zjištěná data zveřejníme: • v primě slavili svátek sv. Valentýna 4 lidé • v sekundě nikdo (spíš se nikdo nechtěl přiznat) • v tercii také nikdo 14. února neslavil • v kvartě už to ale byli 4 lidé • kvinta byla bohužel právě na lyžáku • v sextě bylo obdarováno 5 blízkých V ostatních třídách se průzkum nepovedlo z různých důvodů provést. Vzhledem k věku studentů těchto ročníků předpokládáme, že by se počet slavících výrazně zvýšil. Mája, Iva a Áďa (sekunda)
5
I/3
Kdy je opravdu zima 10 oC +5 oC +2 oC 0 oC -1 oC - 4 oC -10 oC -12 oC -15 oC -18 oC -20 oC -22 oC -23 oC -24 oC -26 oC -29 oC -30 oC -31 oC -35 oC -39 oC -40 oC -44 oC -45 oC -50 oC -70 oC -75 oC -120 oC -268 oC -270 oC -273,15 oC
Obyvatelé helsinských činžáku vypínají topení. Laponci pěstují kytičky. Laponci se opalují, zatímco Slunce vychází nad horizont. Italská auta nejdou nastartovat Destilovaná voda zamrzá. Dech se stává viditelným. Čas naplánovat si dovolenou u Středozemního moře. Laponci jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo Kočka se snaží nasáčkovat se ti do postele Čas naplánovat si dovolenou v Africe. Laponci se jdou koupat. Příliš velká kosa na to, aby sněžilo. Americká auta nejdou nastartovat. Helsinští nájemníci zapínají topení Dech se stává slyšitelným. Francouzská auta nejdou nastartovat. Příliš velká kosa na bruslení. Politici litují ubohé bezdomovce. Německá auta nejdou nastartovat. Každé vydechnutí se dá použít jako materiál pro stavbu iglu. Kočka zkouší nasáčkovat se ti pod pyžamo. Žádné normální auto už nejde nastartovat. Laponec zakleje, poskáče po pneumatikách a nastartuje svého žigulíka. Příliš velká kosa na líbání, rty přimrzají k sobě. Laponská fotbalová družstva začínají trénovat na jaro. Čas naplánovat si dvoutýdenní horkou koupel. Laponci odhazují sníh ze střechy. Rtuť zamrzá. Příliš velká kosa na to, aby se dalo přemýšlet. Laponci si zapínají vrchní knoflíky u košile. Auto chce s tebou do postele. Laponec si obléká svetr. Můj finský kolega zvažuje, že přivře v kanceláři okno. Laponci zavírají záchodové okýnko. Tuleni opouštějí Grónsko. Laponci vyměnují prstové rukavice za palčáky. Lední medvědi opouštějí severní pól. Univerzita v Rovaniemi (Laponsko) organizuje přespolní orienťák. Santa Klaus opouští polární kruh. Laponci si narazí kulicha přes uši. Alkohol zmrzl. Laponec je nasraný. Helium zkapalnělo. V pekle mrzne Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Laponec, žužlaje zmrzlý destilát, připouští: "Jo, je trochu zima...." Týna Pelikánová (sekunda)
I/3
6
Lyžování Ti, co se nezalekli strmých svahů, absolvovali lyžařský výcvik a naučili se lyžovat, vědí, že neprohloupili. Vždyť co může být v nehostinném studeném období lepší, než se nechat vyvézt lanovkou vzhůru k oblakům? A pak se pustit do strhující jízdy, kdy carvingovými oblouky či téměř šusem rozrážíme bělostný prašan. Nebo si snad raději vezmete běžky, abyste se pokochali krásami přírody? Z lyžování je fenomén lidské zábavy. Koho by dnes napadlo po dni prožitém v moderním skiareálu s umělým sněhem, soustavou vleků a lanovek, že lyže na nohy nasadili už naši předci ve starověku? Proč? Inu, fyzika je neúprosná v každé epoše – klouzat se je efektivnější než chodit. Podle archeologů lyže pocházejí už z období 5000 let př. n.l. Patřili dokonce k jednomu z nejslavnějších nástrojů člověka, když sloužili při lovu a v arktických podmínkách jako jediný účinný dopravní prostředek. Ve středověku jich bylo užito k válčení. Tak roku 1499 Rusové dobyli na lyžích v zimě Jugorské země. Roku 1534 konaly dobrou službu v ruských vojenských oddílech na Litvě, vysvětluje Ottův slovník naučný. Válečný význam u lyží také o něco později ocenili Němci a Rakušané. A třeba Finové prosluli svými lyžujícími lučištníky. Ne náhodou byl jednoduchý prostředek klouzání rozšířen ve Skandinávii, hlavně v Norsku. Tam už začali koncem středověku lyže sloužit také pro zábavu, zatímco do jiných koutů Evropy se ještě nerozšířily. Obrat nastal v dubnu 1843, kdy se v norském městě Tromso konaly první lyžařské závody. Zvítězil jistý Laponec, jenž trať dlouhou 5 kilometrů urazil za 29 minut. Našinci si první ski prohlédli v Praze v roce 1887. Zasloužil se o to tehdy 17letý člen bruslařského klubu Josef Rossler – Ořovský, jenž se narodil v rodině zámožného obchodníka s drogistickým zbožím v centru Prahy. Z Norska objednal brusle a dva páry lyží. Jakmile dodávka přišla, hned s bratrem prkýnka vyzkoušeli na dvoře domu. V noci, aby nebudili pozornost, se pak proháněli po zasněženém Václaváku. Za kolébku našich lyžařů je považována Jilemnice v Krkonoších. Kolem roku 1890 si lyže nechal z Norska přivézt hrabě Jan Harrach pro své lesníky, protože v hlubokém sněhu při práci naráželi na obtíže. O něco později okopírovali jejich výrobu, netrvalo dlouho a vznikl Český krkonošský spolek Ski, nejstarší organizátor sportovního lyžování u nás. Po vzoru severských lyžníků české ski vyráběli koláři. Tvořili je z jasanových prken máčených ve vařící vodě, aby mohli ohnout špičky. Skluznice se mazala mýdlem, včelím voskem nebo ševcovskou smůlou. A vázání? Postačily kožené proužky, které se přibily k lyžím hřebíky. Klára Rousová (sekunda)
7
I/3
Kvinta a prvák na lyžáku Milá maminko a tatínku, posílám Vám pozdrav z lyžáku, vysoko z hor, ani nevím, jak jsem se sem vydrápala, sjezdovek je tu jako máku, a kdo si je má všechny pomatovat. Ale už se ani moc neztrácím, občas ujedu a nezastavím, ale přes tu helmu není vážně nic slyšet. Sníh tu je…sice ho občas střídají kamínky, ale na tu bídu na Šumavě…nemůžu si stěžovat. Počasí máme jako na apríla. Dole u vleku nám prší a nahoře je sněhová vánice. Dnes to však vypadalo, že bude jasno, nevzala jsem si brýle a sněžilo tak, že jsem musela jezdit se zavřenýma očima. Kupodivu žiju! Budíček nemáme, kdo přijde poslední na snídani je bez moučníku, džusu a šunky. V horším případě i bez rohlíku. Tak už raději vstávám místo v osm v šest a pilně stepuji před hospodou jako prváci půl hodiny dopředu před lyžárnou…asi mají strach, aby jim někdo nevyměnil hůlky. Jinak myslím, že jsme se celkem skamarádili. Občas to sice vypadalo ostřejší, třeba když nám přivázali Šťěpánka prodlužovačkou k zábradlí a nechtěli ho vrátit s tím, že je to jejich virtuální oběť. Máme je rádi, i když jim říkáme zobáci ;). Snad si zvykli… Pokojíky jsou malé, takže ze dveří skáčeme šipku rovnou do postele a ještě se pak musíme prohrabat vzorně uklizenými věcmi k té své. Ale jak říkal pan učitel Kazda - postupem času jsme konečně objevili krásu stísněných prostorů. O koupelnu bývá sice boj, ale kdo nechce čekat, může jít přece ve dvou. Zrcadla jsou tu z obou stran dveří, takže když se někdo maluje z té nespravné strany, hrozí, že mu někdo make-up vylepší do fialových odstínů. Na pokoji máme televizi, můžeme na ni dokonce i koukat, ale nesmíme na ní nic ladit, takže u nás se kouká na Extra a Zoufalé manželky, zatímco u prvaček se včera promítal Hříšní tanec a Ulice, klukům jde shodou okolností dvojka, takže sledujou Šárku Záhrobskou na mistroství. Na svahu nás s ní potom srovnávají, ale že rychlost není všechno, se nám jim zatím nepovedlo vysvětlit. Taky že se jezdí systematicky shora nebo naopak zespodu řady, ještě nepochopili, takže když mi tam někdo sem tam vjede, s radostí ho smetu! Včera si kamarád rozřízl nohu o hranu lyže, ale nebojte, moc nebrečel. Podle mě má docela kliku, zadarmo se svezl na skútru…. Zvažovala jsem, že to také vyzkouším, ale kamarádka mi to rozmlouvá, prý tu horská služba nejezdí zrovna opatrně…tak uvidím. Učitelé jsou na nás hodní a už nás ani moc nepoučujou. Asi pochopili již na Nových Hutích, že to stejně nemá cenu. Občas si sice rejpnou, ale bývá to na místě. Napsala bych Vám toho víc, ale nechci Vám dělat starosti. Tak se mějte hezky a za měsíc se možná uvidíme. Všichni totiž plánují, že v pátek bude taková vánice, že nebudeme moc ani na běžky ani domů. Natož v pondělí do školy! Snad se ještě shledáme. Martina Marťa (kvinta)
I/3
8
9
I/3
Výlet do redakce MF Dnes Paní učitelka Lehečková přiběhla do naší třídy s návrhem exkurze do redakce MF Dnes. Souhlasili všichni. Den předem nám přinesla lístky, že prý to máme dát doma podepsat. Jestli to nedoneseme druhý den podepsané, tak nám utrhne hlavy. Jelikož se všichni báli, radši to doma nenechávali. „Pendolíno“ přijelo do Plzně včas. Jezdící schody a velký kopec byl zdolán (redakce MF Dnes sídlí na konci Americké třídy). Naše oči se dívaly na obrovské dveře. U dalších, tentokrát menších dveří nás už vítal šéf redakce, pan Martin Polívka. Dovedl nás do své kanceláře, kde byly připraveny židle. Tam jsme se pohodlně usadili. Pan Polívka v redakci pracuje asi 13 let. V práci tráví většinu času. Píše, telefonuje, shání informace 6 dní v týdnu od rána až do 7 večer. Ale nejen on. Pracuje zde dalších asi 15 osob. Dva fotografové, šest redaktorů a občas nějací studenti. Redaktoři mají rozdělené úkoly. Jeden má na starosti lékařství, druhý politiku, třetí kriminalitu, čtvrtý sport a další má propiska nestihla poznamenat. Aby mohli redaktoři vůbec psát na dané téma, potřebují počítač a dopolední poradu, která se koná vždy kolem půl desáté. Na poradě si rozdělí témata, prodiskutují je a hurá k počítačům a telefonům. V počítačích je nainstalováno několik speciálních programů, např. program na uspořádání textu do sloupečků nebo na vkládání fotografií do textu. Redaktoři napíší jen čistý text. K němu si ale musí zjistit podrobné informace sami, každou z nich pak musí ověřit. MF totiž záleží na tom, aby se v jejich novinách neobjevily žádné pomluvy a polopravdy. Po redaktorovi kontrolují článek ještě alespoň tři lidé. Titulek a grafickou úpravu novin má na starost editor. Pravopisné chyby večer opravuje korektor. Když je plzeňská část novin hotova, putuje počítačovou sítí do Prahy. Tam mají 4 „kopírky“. Noviny pro náš kraj se tisknou necelou hodinu. Kolem půlnoci odjíždějí první kamiony plné novin do prodejen a trafik. A teď něco o hotových novinách. MF Dnes jsou druhé nejprodávanější noviny v České republice (hned po Blesku). Denně se prodá neskutečných 290 tisíc výtisků. Stojí okolo 11 Kč. Mají 32 stran. Občas vyjde nějaká příloha, např. návod jak vyplnit daňové přiznání, přihláška na VŠ nebo SŠ atd. Nakonec nás pan šéfredaktor ještě provedl po redakci. Mají to tam velice pěkné. Ale to už nemáme moc času. Poděkovat a pozdravit je slušností. Učinili jsme tak a spěchali na vlak. Čtenářům Gymblovin bych chtěla říct, že novinařina je práce hezká a dobrodružná, ale velmi náročná na čas a myšlení. A proto považuji lidi, kteří se tím živí za velice odvážné. Ne každý má vlohy pro psaní článků … Kristýny Karlíčková (sekunda)
10
I/3
Club Penguin Oficiálně je Club Penguin „celosvětový online flash chat“ a je to označení zcela odpovídající. Na adrese www.miniclip.com se jednoduše a hlavně bezplatně zaregistrujete, na e-mailu si vyzvednete heslo a už se můžete pustit do víru zábavy. Výhodou je, že nemusíte nic stahovat a hra se dá hrát přímo v prohlížeči. Takto vypadá oficiální logo hry
Na začátku doporučuji spustit si tutorial, abyste se naučili základní dovednosti jako například pohyb, mluvení s ostatními tučňáky atd. Po skončení tutorialu spusťte hru a vyberte si server. Proč? Tuto online hru totiž hrají statisíce lidí, a aby mohli hrát všichni, musí být rozdělena. Ale mapku máte všude stejnou – jediné, co se liší, jsou hrající tučňáci. Po zvolení serveru se pravděpodobně ocitnete ve městě. Zde asi bude plno ostatních tučňáků – zvláště hrajete-li ve večerních hodinách. Nedávno byla zavedena funkce průvodce. Tím se může stát tučňák, který je starší než 45 dní a zodpoví správně otázky v malém testu, který mu je předložen. Poznáte je podle černého klobouku s otazníkem. Je dobré některého z nich vyhledat – většina vás ochotně provede po celém tučňáckém světě.
Toto vidíte, když kliknete na svého tučňáka. 1- takzvaný PIN 2- zde vidíte, kolik máte právě peněz 3- špionský telefon
Puflík (Puffle) – váš domácí mazlíček. Můžete ho krmit, koupat, venčit atd. Jeho adopce stojí 800 mincí a dva z nich můžete mít, i když nejste member
Ve světě tučňáků můžete také vydělávat peníze. Stačí vyhledat některou z 11 her, které jsou různě rozmístěny po světě. Za ně si můžete kupovat oblečení, puflíky (domácí mazlíčky), nová iglú a nábytek do něj. A ejhle – musíte se stát memberem (členem) a to něco stojí. Za měsíc byste zaplatili asi 150,Kč. Ovšem některé části oděvu lze získat, i když nejste member. Každý měsíc se koná nějaká party (Halloween, Vánoční party, Fiesta, Festival sněhu, …) a na každé z nich jsou nějaké věci zdarma (santovská čepice, rumbakoule, ledová korunka, …), a tak je podle mě zbytečné platit. Tak to by bylo asi tak všechno, co mám na srdci. Na zbytek už jistě přijdete sami a pokud byste přeci jenom potřebovali rozsáhlejší informace, podívejte se na www.clubpenguin.webz.cz – největší česká stránka o CP. Luboš Vaindl (sekunda)
I/3
11
My Chemical Romance Něco nového, něco zajímavého. Partička pěti nespoutaných originálních kluků z New Persey, co se zhlédla ve stále více oblíbeném Emo-stylu, a tím si získala mnoho posluchačů jakéhokoli věku z celého světa. Od svých začátků (někdy kolem roku 2000) naši milí Chemici ;) prošli vším možným (co se týče drog a alkoholové závislosti nevyjímaje) – ovšem dokázali si splnit svůj sen a dnes po pár letech koncertování si mohou užívat slávy, obdivu a světel reflektorů. Jejich pecky uslyšíte na předních příčkách hudebních hitparád, kde zatím vede song Welcome to the blafl parade (3. píseň na nejnovějším CD The Black Parade). • Členové: My Chemical Romance Gerard Way (zpěv), Mikey Way (basovka), Frank Iero (kytara), Ray Toro (kytara) Bob Bryar (bicí) • Diskografie: I Brought You My Bullets, You Brought My Love (2002) Three Cheers For Sweet Revenge (2004) • Historie: Kapelu založil Gepard a Matt (bývalý bubeník) v roce 2000 v New Persey. Později do kapely přibral Gerard svého bratra Mika a po pár měsících se k nim přidal kytarista Frank na místo druhého kytaristy. Nikola Šelmátová (1. ročník)
A pokud vám už vyschlo v krku, zkuste náš recept...
Pomerančový džus 3 pomeranče s kůrou 1 citron bez kůry 2 – 3 mrkve Vše rozsekáme na kostky a přidáme 4 lžíce cukru. Poté dáme vše vařit s půl litrem vody, nejlépe do Papinova hrnce na ½ až 1 hodinu. Mezitím, co se budou potraviny vařit, si připravíme 6 litrů vody a ¾ kg cukru. Cukr s vodou též povaříme. Když je vše hotové, směs rozmixujeme a přidáme 5 dkg kyseliny citrónové. Smícháme a přecedíme. Nepřeceděný džus je také dobrý … Kristýna Karlíčková (sekunda)
I/3
12
Živly Další kousek románu… Za okamžik stála mezi dveřmi. Chvíli si jí nikdo nevšímal, pak ale s houstnoucím tichem na ni hledělo pět párů dívčích a sedm párů chlapeckých očí. Její neprostupný a naprosto ledový výraz v obličeji všechny vyděsil. Měli ji vždy za malou holku (přestože jim všem bylo už šestnáct), která si nechá všechno líbit a která za nimi běhá jako pejsek. Vždy se v jejich společnosti jen nesměle usmívala a nehodlala jim v čemkoli odporovat. Dnes bylo ale všechno jinak. Vypadalo to, že se změnila jen Veronika, změnou ale prošel celý svět. „Lidi, jdeme "Na Konec světa"!“ vykřikla najednou naprosto nevzrušeným tónem. Zbytek očí v místnosti na ni vyděšeně civěl. Ona ale nezahálela. Přešla ke dveřím a na každého naházela jeho oblečení. Přestože nikdo z nich tohle jednání nechápal, raději se oblékli. Nevěděli, co od Veroniky čekat. Poprvé nad nimi měla navrch. Ona sama se také oblékla, obula, vzala si batoh, který si přinesla z pokoje, a otevřela dveře. Byl to jasný pokyn, aby se její „přátelé“ obuli a doslova vypadli z jejího domu. Když zavírala dveře, oddechla si. Její plán však teprve začínal. Celá skupinka procházela živým městem. Nad hlavami jim blýskaly poslední ohňostroje. Všude bylo veselo a hlučno. Jen malá skupinka středoškoláků procházela tiše městem. Byli jediní, kteří momentálně neměli důvod oslavovat. Po deseti minutách opustili město a dále kráčeli do kopce. Po několika dalších minutách už šli jen tichou, ale napjatou krajinou, dalo se říci, že byla nervózní. A svou nervozitou působila i na dvanáct ze třinácti lidí stoupajících do kopce. Bylo to tu jako jiný svět. Ticho, klid, jinak než ve městě. Jakoby byli několik desítek kilometrů od civilizace. Mířili skutečně jako na konec světa. Veronika dále vedla tichý průvod, roztroušený na dvaceti metrech. Přestože se Veroničini "přátelé" báli, nevytvořili skupinku. Každý z nich byl zahloubán do svých vlastních myšlenek. Nedrželi se u sebe. Nedrželi při sobě. Téměř každý z nich asi až teď pochopil, že tahle parta lidí k sobě nepatří. Parta se pomalu rozpadala, aniž by o tom kdokoli z nich věděl. Psychika každého z nich klesala jako rtuť teploměru ve stoupajícím mrazu. Na děvčatech byl vidět strach a nejistota každého kroku, chlapci se snažili zachovat klid (ne, že by se jim to dařilo). Ve vzduchu visel výbuch - a to ne ten přírodní, ale psychický, lidský. K úlevě dvanácti lidí z procesí se konečně ocitli na místě. Stáli před koncem světa. Stáli před cukrárnou "Na Konci světa". Dvanáct "odvážlivců" zůstává stát opodál, v dostatečné vzdálenosti od Veroniky i podivného domu, který však dobře znají. A snad právě proto. Veronika mezitím byla klidnější než kdy předtím. Tohle místo ji naplňovalo vždy klidem. Ale cítila něco ve vzduchu. Něco ne normálního, něco nadpřirozeného. Přesto na sobě nedala nic zdát, aby náhodou nenavrátila sebevědomí svým přátelům. Stáli před malým domkem na návrší, o kterém kolovaly různé klepy. Chodili sem lidi, kteří se nechtěli ukazovat na veřejnosti a každá mládežnická parta tu byla alespoň jednou, protože chtěli vyzkoušet něco nového. Většinou sem ale už nikdy znovu nepřišli. Byl tu takříkajíc klid. I když, jak se to vezme… Klidně se tu člověk rozhodně necítil… Veronika otevřela velké dubové dveře. Oslnilo je silné žluté světlo. Pak vybídla skupinku vyděšených lidí ke vstupu. Neodporovali. Zjevně se nechtěli rozběhnout zpátky dolů z kopce nebo se rozprchnout do okolí tohoto podivného místa. Nejspíš to způsobila černočerná tma. Když Veroniku obcházeli, měla kamennou tvář. Vstoupila jako poslední a dveře za sebou doslova zabouchla. Opět na ni hledělo dvanáct, vlastně už třináct párů očí. Ostatní zákazníci, samí podivíni, se starali o sebe nebo o své jídlo a ani se na ni nepodívali. Jen v rohu místnosti u dokonale zatemněného okna zvedl již řečený třináctý pár očí tmavovlasý muž v rudé košili. Nevšímala si ho. Teď zjistila, že světlo tady uvnitř nebylo tak silné, jak to vypadalo zvenčí. Bylo tu dokonalé přítmí, ale zároveň světla dost. Musel to být všechno nějaký optický klam. Možná za to mohly i stěny obložené podivným nerostem, který Veronika nedokázala identifikovat. Na poměry domku celkem velká místnost obsahovala osm stolů, různých velikostí (ať už pro patnáct lidí nebo jen pro dva). Kromě velkých dubových dveří odtud vedly ještě čtyři další malé (též dubové) dveře. Jedny byly vedle
13
I/3
„objednacího okénka“ a pravděpodobně vedly do něčeho jako je kuchyně. Další troje byly v druhém rohu u zadní stěny, tam, kde seděl ten neznámý. „No, tak se tu posaďte, najděte stůl, místa je tu dost. Všechny vás zvu na extra sladké hody. Objednejte si cokoli, ať to stojí, co to stojí. A nešetřete,“ řekla, usmála se (poněkud potutelně) a zamířila k okénku. Ne, že by jí její „přátelé“ věřili. Nechtěli odmítnout takové pozvání, ale přesto každý z nich na chvíli zaváhal. Veronika zatím dorazila k okénku. Než stačila nahlédnout do kuchyně a někoho zavolat, objevila se před ní velká hlava černých vlasů a obličej s malýma očima a knírkem. „Zdravím. Před půl hodinou jsem sem volala. Takže…“ řekla a vytáhla z kapsy pět tisícikorun, „tohle je za speciální službu, o kterou jsem vás žádala.“ „Rozumím,“ odpověděl starší muž tichým hlasem, až Veroniku překvapilo, že někdo tak robustní může mít tak slabý a nevýrazný hlas. „Potřebuji, abyste jen zajistil ono „překvapení“. Než na to dojde, dejte jim všechno, co si objednají. Máte nějaké dotazy k provedení?“ řešila Veronika poslední detaily. „Ne, je mi to naprosto jasné.“ „Dobře, děkuji, až přijdu zaplatit, můžete začít,“ řekla Veronika, muž přikývl, Veronika vytáhla z batohu tašku a podala ji muži. Jen opět přikývl a Veronika se vydala ke stolu pro patnáct osob, který obsadili její přátelé a který byl jen pár metrů od tajemného muže. „Tak objednáváme si, lidi! Musíme slavit, začal nám přece nový rok, rok 2006!“ vykřikla, když došla ke stolu, protože nikdo ze sedících nedržel v ruce jídelní lístek, kterých bylo na stole dost. Veroničini přátelé se sesedli tak, aby zbyly vedle sebe tři volné židle. Veronika to pochopila. Naschvál si chtěla sednout vedle někoho, ale rozhodla se s nimi tu hru dál hrát. Oni se dneska svého trestu dočkají. Než si ale sedla, rozhlédla se Veronika znovu po místnosti. Nalezla podobný, ba naprosto stejný obraz, který viděla při vstupu. Nikdo z ostatních zákazníků si jí nevšímal. Její zrak padl nakonec i na onen stůl v rohu místnosti, přestože vlastně jen kvůli němu se rozhlížela. „Obyvatel“ stolu ji nezklamal. Hleděl přímo na ni. Jakoby nic se otočila a sedla si na prostřední z volných židlí. Dvanácti lidem kolem téhož stolu spadl kámen ze srdce. Veronika na nic nečekala a vzala do ruky jídelní lístek. To samé udělali i ostatní „od stolu“. Nechtěli ji nejspíš provokovat. Netrvalo dlouho a jejich velký stůl byl plný nejrůznějších dortů, zmrzlinových pohárů, zákusků, limonády. „Přátelé“ se konečně uklidnili a přestali si na Veroniku dávat pozor. Všichni se pustili do jídla a konečně se ozvaly i hlasy. Ostatně tady v místnosti bylo téměř ticho. Kromě tiše bavících se dvou žen u stolu u dveří a hlasů a zvuků z kuchyně, tu nebylo slyšet nic víc. Byly tu ještě další čtyři stoly obsazeny jedním člověkem. Ti ovšem mlčeli. Jeden z nich sídlil v rohu místnosti. Veronika pomalu ukrajovala lžičkou z poháru zmrzlinu. Nikam nespěchala, nebyla ani nervózní. Její komplikovaný plán ji vůbec nevzrušoval, teď se o něj nestarala. Střídavě tedy usrkávala limonádu a ukrajovala zmrzlinu. Nesmála se vtipům svých „přátel“, ale vše okolo dokonale vnímala. Ostatně, její smysly pracovali dnešní večer až moc dobře. A jakýsi šestý smysl jí teď hlásil pořád tu stejnou zprávu. Záda jí skoro hořela. Pomalu položila pohár se zmrzlinou a prudce se otočila. Nevěděla, co čekala, že uvidí, ale spatřila zase ty hluboké oči, které se momentálně vpíjeli do jejích. Jak se na něj tak dívala, nemohla odtrhnout oči a po celém těle se jí rozlévalo teplo. A nebylo to city, které k němu cítila, které BY k němu cítila, bylo to jeho pohledem. Pak konečně odtrhla oči a vydechla. Rychle do sebe naházela celý zmrzlinový pohár a hned se sápala po dalším, ke kterému se u stolu nikdo nehlásil. Pak do sebe hodila ještě několik sklenic ledové limonády. Žár nemizel. Už toho měla plné zuby. ... TO BE CONTINUED…
Jana Lanková (sexta)
I/3
14
Zábava Pranostiky: V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest. V zelené-li roucho březen se obleče, neúrodu za sebou přivleče. Březen suchý, duben mokrý a květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní. Mrzne-li o Kunhutě (3.března), mrzne ještě čtyřicet dní. Na svatého Řehoře (12.března) přeletěly vlaštovičky přes moře. Svatý Josef (19.března) s tváří milou končí zimu plnou.
Pro zasmání: Mladá holka zalepuje dva metry dlouhý balík. Kamarádka se jí udiveně ptá: „Co to děláš?” Římský císař promlouvá ke gladiátorům: „Balím pošťáka.” "Gladiátoři, dneska budete mít zápas ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu!" Syn si přinese ze školy poznámku: "A jak poznáme soupeře?" ptají se gladiátoři. "Váš syn mě vůbec neposlouchá a dá Císař se uchechtne a povídá: jenom na rady hlupáků a darebáků. "Snadno, krokodýli budou mít bílé čepičky." Prosím Vás, promluvte si s ním!"
Úplně na závěr bychom Vám všem nabídli možnost zdarma zveřejňovat na stránkách tohoto časopisu nejrůznější inzeráty. Takže pokud chcete něco prodat, koupit, darovat nebo dostat, napište to jednoduše na nějaký lístek a ten pak vhoďte do žluté schránky nebo dejte kterémukoli ze členů naší početné redakce.
