40

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra historie Školní rok 2008/2009

Bc. Jiří Hofman, Starší dějiny

Švédský vpád do Čech 1639/40 – různé aspekty soužití okupační armády a civilního sektoru na příkladě měst

Magisterská práce

Olomouc 2009

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu i ostatní informační zdroje, které jsem použil.

V Olomouci dne 13. května 2009

1

I. Úvod „A tu se mi jakoby ve snu zdálo, že stromy, stojící kolem mého příbytku, se rychle mění a nabývají zcela jiných podob; na vršku každého z nich seděl jezdec a všechny ty větve byly místo listím posety všelijakými postavičkami; některé z nich měly dlouhá kopí, jiné muškety, krátké ručnice, partisány, praporce nebo také bubny a píšťaly.

(…)

Ale

kořeny

byly

z neúhledných

lidí,

z dělníků,

z řemeslníků a hlavně z venkovanů a jiných, kteří však přesto dodávali stromu jeho sílu a vždy znovu jej zásobovali, když mu jí chvílemi ubývalo; ba nahrazovali také opadnuvší listí svými lidmi k své vlastní a ještě větší zkáze. Přitom naříkali na ty, kteří seděli na stromě, a to právem, protože celá tíže stromu spočívala na nich a tlačila je tak, že jim všechny peníze z váčků, ba i z truhlic, uzavřených sedmi zámky, vytlačila. A nešlo-li to jinak, přetáhli je komisaři košťaty, jimiž se říkává vojenská exekuce, tak důkladně, že jim vzdechy z prsou, slzy z očí, krev z nehtů a morek z kostí ihned vytryskly. (…)“ 1

Toto přirovnání použil k popisu společnosti během Třicetileté válk y H. J. Ch. von Grimmelshausen jen několik málo let po Westfálském míru a tato společnost bude také objektem našeho zájmu v této práci. Zůstaneme-li u v ýše citovaného příměru, bude jím oblast stromu

někde

mezi

kořen y

a

korunou.

Konkrétně

vztah

mezi

městsk ým prostředím a švédskou armádou, která v roce 1639 po více jak třičtvrtě roku okupovala značnou část Čech. 2

1

Gr i m me l s h a us e n, Ha n s J a ko b C hr i sto p he r v o n: S i mp l ic iu s S i mp l ici s si mu s –

kro n ika tř ice ti le té vá lk y , P r ah a 1 9 5 9 , s tr . 4 4 . 2

Ač ko l i v s e to mů ž e zd á t p ř e h na né , ter mí n o k up ace j e zd e zce la na mí s t ě. Ot t ů v

slo v n í k

n a uč n ý

ji

d e f i n uj e

j ako

„ Oku p a c i

vá lečn o u

(o ccu p a tio

b elli ca ),

p řed sta vu j ící d o ča sn é e fek tivn í o b sa z en í n ep řá t. s tá t. ú ze mí v d o b ě v á lky. ( … ) R o z sa h p ra vo mo c i o ku p a n ta v o b sa zen ém ú z em í se říd í b u ď me zin á r. s mlo u va mi a n eb o b yče jo v ým p rá v e m. Za o b sa z en é p la tí ú ze mí d o té mí ry , a ž ka m sa h á efek ti vn í

mo c

o ku p u jíc í

mo cn o s ti.

( … ) “.

V iz

he s lo

„o k up a ce “,

2

Dosavadní

zpracování

tohoto

vpádu

zůstává

v porovnání

s předcházejícími či pozdějšími válečn ými událostmi v pozadí, což zřejmě trochu odpovídá i tradičnímu pojetí česk ých dějin – stavovské povstání nebo saské obsazení Prah y je mnohem kvalitněji podch yceno – ale i jisté dvojakosti zpracování průběhu třicetileté válk y samotné, kd y je nutno říci, že druhá polovina konfliktu není tak dobře probádána jako ta první. 3 Nutno konstatovat, že už samotné zmapování poh ybu Švédů roku 1639 v Čechách má značné nedostatk y. U některých měst ani nevíme přesně kd y b yla obsazena, jiná jsou naopak uváděna jako dob ytá, ačkoliv se úspěšně ubránila. A přesto nebude naším hlavním cílem tyto mezery doplnit. Švédskou přítomnost v zemi naopak použijeme jen jako kulisu, jako jakousi „laboratoř“, v níž budeme sledovat, jak městské prostředí reagovalo na vojenskou přítomnost – navíc přítomnost armád y „nepřátelské“. Jak se na ni připravovalo a jak ji prožívalo.

II. Metodika Město i armádu tehdejší dob y je nutno považovat za dvě svéb ytné entit y, každá má jin ý charakter, hodnot y, hierarchii, sociální schémata atd. 4 V roce 1639 se t yto dva organism y střetl y a musel y

ht tp : // e nc yk l o p ed i e. sez n a m.cz / he slo /4 2 4 8 5 0 -o k u p ace ( 3 . 1 . 2 0 0 9 ) . J ak p o zd ěj i u vi d í me , t ato kr it ér i a o d p o v íd aj í si t uac i v r o ce 1 6 3 9 . 3

Sr o v. S AL M , H ub er t: A rm eef in a n zi eru n g im Dre iß ig jä g rig en

K ri e g – Der

Ni ed e r rh ein i sch - We st fä l is ch e R eich s kr ei s 1 6 3 5 - 1 6 5 0 , M ü n ster 1 9 9 0 , str . 2 . 4

P r áce vě n uj í cí se mě st s ké mu o r ga n is mu j so u d o st ate č ně z ná m y. Nap o sl ed y j e to

p r áce J . M il ler a: U za v řen á sp o le čn o s t a j ej í n ep řá te lé: mě s to st řed o vých o d n í E vro p y (1 5 0 0 - 1 7 0 0 ), P r ah a 2 0 0 6 . P r o to u ve d u sp í še p ub li ka ce vě n uj íc í s e vo j e n s ké mu p r o s tř ed í: B UR S CH E L, P eter : S ö l d n er i m No rd we std eu t sc h la n d d e s 16.

und

17.

Ja h rh u n d er ts ,

Gö tt i n ge n

1994.

–

G R ÄF,

Ho l ger

T ho mas :

S ö ld n e rleb en a m V o ra b en d d e s Dr eiß ig jä h ri g en Kr ieg e s - Leb en s la u f u n d K ri eg s ta g eb u ch 1 6 1 7 d e s h e ss i sch en Ob r i sten C a sp a r vo n Wid ma rc kte r, Mar b ur g

3

vedle sebe po mnoho měsíců koexistovat. Nás zajímá, jak toto soužití v ypadalo. Jaké mělo průvodní znak y? Bylo jen negativní nebo nalezneme také pozitivní moment y? Jak městská společnost reagovala na blížící se krizové období? Jsme schopni určit nějaké stereot yp y vzájemného chování? Nejedná se o důkladnou studii postupného rozvoje vztahu městského prostředí vůči vojákům. Třicetiletá válka v době, o kterou se zajímáme, probíhala již 21 let a jí samotné předcházela zkušenost z válek

s Turk y. 5

Jde

ted y

spíše

o

jednorázovou

sondu

do

problematik y. K mnoha věcem se nedostaneme nebo se jim nebudeme věnovat tak, jak b y zasloužil y. Práce b y totiž nezdravě nab yla na objemu, nebo b ychom se odklonili od tématu. Například nebudeme příliš zmiňovat náboženskou otázku či chování městsk ých obcí a navrátivších se emigrantů. Z metodického hlediska nebude náš postup jednotn ý a práci ted y není možno jednoznačně zařadit. Pro značnou roztříštěnost a mnohd y nedostatek pramenné základn y je třeba postupovat míst y ve st ylu mikrohistorickém, jinde spíše á la sociální dějin y, některé pasáže budou připomínat dějin y každodennosti, další zase studium mentalit apod. Nelze se ubránit ani klasickému pozitivismu, který je sám osobě legitimním směrem. Vše je však podřízeno společnému cíli – pokusit se alespoň přiblížit k tomu, co znamenala vojenská okupace města za třicetileté válk y. Časově se jedná o období mezi jarem 1639, kd y již probíhaly švédské operace v Sasku, které měl y vliv na jednání česk ých měst, a ofenzívou císařsk ých koncem ledna 1640, kd y b yli Švédové opět v ytlačeni ze země. Reakce měst na tuto změnu podmínek však již naše práce neobsahuje, neboť b y to znamenalo její nejméně zdvojnásobení. Prostorově je oblast našeho zájmu soustředěna na území kontrolované an d er La h n 2 0 0 0 . – P E T E RS, J a n ( ed .) : E in S ö ld n e rleb en i m D re iß i g jä h r ig en K ri eg - e in e Qu e lle zu r S o zia lg e sch ich t e, B er li n 1 9 9 3 . 5

Sr o v. ŠU L C , J ar o sl a v : T řic et il etá vá lka a v še d n í d en v en ko v s ké sp o l e čn o s ti v

Če ch á ch ( se z ře tel em k si tu a c i n a ko mo rn ích p a n st vích a ve s tř ed n í m P o la b í ), i n: Ča so p is Nár o d n í ho M u z ea, hi s to r i c ká ř ad a, ř o č. 1 7 5 , č. 1 -2 ( 2 0 0 6 ) , str . 4 8 .

4

Banérem, respektive na přilehlé kraje, kterých se švédská přítomnost nějak dotkla. Nenalezneme zde proto ani jižní Čech y, ani Moravu a o Slezsku se zmíníme jen velmi okrajově. Samotná města jsme pak v ybrali pro relativní pramennou dostupnost. Městské fond y jsou na rozdíl od velkostatků zpracován y téměř kompletně a jsou proto dostupnější. Městské prostředí, dík y své v yšší

gramotnosti,

také

produkovalo

více

písemností

a

čile

korespondovalo. Mnoho pramenů také najdeme v edicích, ale o tom později. Oproti venkovu také město představuje územně a správně kompaktní celek. Na závěr osvětleme ještě použitou terminologii. Základní roly v textu hrají v ýraz y „Švéd“ a „město“. Městem se v naší práci m yslí obec lidí, nacházejících se v tu chvíli na onom místě, reprezentovaná zpravidla městskou radou. Jak později uvidíme složení populace za městsk ými hradbami se během popisovan ých událostí měnilo. Pod označením Švéd se rozumí příslušník armád y švédské korun y. Nikoliv národnostně Švéd či Fin. Švédské národní pluk y b yl y převážně určen y k posádkové službě v důležit ých pevnostech v severním Německu i jinde. Vojáci verbovaní na pevninské Evropě b yl y totiž považováni za nespolehlivé. S armádou na tažení v yráželi nejčastěji jen jízdní pluk y. Značnou část švédské armád y – mužstva i důstojníků – tak tvořila pestrá směsice všech evropsk ých národů. Zejména Němci, ale nalezli b ychom zde mnoho ob yvatel z česk ých zemí. Pod dobov ým označením „Švéd“ se ted y mohl skrývat například Skot nebo Srb.

III. Pramenná základna Zdálo b y se, že pro události, jenž zasáhl y polovinu Čech po více než tři čtvrtě roku, musí b ýt dostupné značné kvantum pramenů a že ted y bude nesmírně obtížné je všechny postihnout. Leč skutečnost taková není. Hodláme-li se pak zaměřit zejména na švédské působení na obsazeném území, začíná se nám informační základna povážlivě

5

zmenšovat. Důvod y si řekneme ještě později. Nyní uveďme přesto alespoň nev ýznačnější skupin y námi v yužit ých pramenů: Pro naše téma jsou stěžejní údaje t ýkající se vzájemn ých kontaktů mezi švédskou vojenskou mocí a městsk ým ob yvatelstvem – v první řadě ted y archiv y měst. V tomto případě se jedná o města ležící zejména na pravém břehu Labe, neboť tato oblast tvořila v roce 1639 vojenskou i hospodářskou základnu Banérov y armád y. Bohužel archivní

fond y

jednotliv ých

obcí

jsou

ve

sv ých

v ýp ovědních

hodnotách značně limitované a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé,

pokud

budeme

postupovat

zpět

do

historie,

pak

narazíme na problém dochování obsahu konkrétního archivu. Během téměř čt yř staletí, které nás dělí od oněch událostí, b yly mnohé materiál y samozřejmě zničen y, některé i úm yslně. Jako příklad b ychom mohli uvést nešťastné skartace v devatenáctém století – například v Hradci Králové. 6 Leč tato komplikace trápí jistě i jiné historik y bádající ve zcela odlišn ých tématick ých okruzích. Významnější obtíží je skutečnost, o níž bude pojednáno ještě později, a sice že přibližně od května 1639 do března či dubna 1640 v okupovan ých

městech

na

pravém

břehu

Labe

v ýrazně

ub ývá

písemností. Městská správa sice fungovala nadále, leč v omezené míře.

Navíc

místo

se

svou

vrchností,

císařskou

komorou

atd.

korespondovala spíše se švédsk ými hodnostáři a t yto písemnosti se bohužel nedochovaly. Výsledně tak zjistíme, že se v archivních fondech měst na pravém břehu Labe mnohd y nachází všehovšud y jen pár písemností – často zapsan ých teprve zpětně, což samozřejmě velmi v ýrazně komplikuje jejich věrohodnost. V poněkud lepší situaci jsme v případě měst ležících tehd y již mimo přím ý dosah švédské moci – na druhém břehu Labe. Tam jsou již archiv y bohatší a mnoho je otištěno v různ ých edicích, zejména v Lívově edici Pramen y k dějinách třicetileté válk y. 7 Ta obsahuje 6

Vět š i na mě s ts k é ho ar c h iv u Hr ad ce K r álo v é b yl a r o k u 1 8 7 3 zl i k vid o vá n a ( p o z n.

au to r a) . 7

LÍ V A, Vá cla v ( ed .) : P ra men y k d ě jin á m t řic eti le té vá l ky, V.d íl, P r ah a 1 9 5 4 .

LÍ V A, V ácl a v ( ed . ) : P ra men y k d ě jin á m t ř ice ti le té vá lky , VI .d í l, P r a ha 1 9 5 5 .

6

dopis y od městsk ých rad krajsk ým hejtmanům, komoře, místodržícím do Prah y a dalším, respektive odpovědi na ně. Ve zprávách se často objevují připojen y originál y opakovan ých švédsk ých v ýzev k placení kontribucí,

jejich

v ýše

a

v ýhružk y

možn ých

sankcí

v případě

nezaplacení. Je to jedna z velmi mála možností jak se dostat k písemnostem švédské provenience – téměř jediná. Potíž je jen s tím, že údaje o místní situaci nelze automatick y vztahovat na oblast okupovanou

švédskými

vojsk y.

Zde

totiž

vládl y

zcela

odlišné

podmínk y a m y b ychom se dopustili hrubého zkreslení, pokud b ychom chtěli třeba události v Berouně aplikovat na Hradec Králové či je generalizovat na celé Čech y. Míněn y jsou zejména pohnuté popis y drancování, plenění či „militárních exekucí“ (soudob ý v ýraz pro v yplenění cob y trest za neodvádění kontribuce). Jak ještě uvidíme, lev ý břeh Labe již nespadal pod přímou kontrolu švédské moci a docházelo zde jen k nárazov ým v ýjezdům jejichž cílem b yla pouze kořist. Zatímco prav ý labsk ý břeh b yl pevně v rukou Banéra a císařští neb yli po dlouhou dobu s to jej ohrozit, na opačné straně b yla „země nikoho“, kde se střetával y obě strany. Jak bude ukázáno později, realita obou břehů b yla naprosto odlišná. Procházíme-li

pramen y

k soužití

měšťanského

světa

s tím

vojensk ým – švédským, respektive snažíme-li se rozpoznat reakce měst na švédskou přítomnost, upoutá naši pozornost jeden fakt. Značnou část archiválií, v nichž můžeme číst o událostech roku 1639, totiž představují suplik y a zpráv y sepsané nejdříve na jaře 1640 nebo i později, kd yž už se švédská vojska stáhla a zemi opět obsadila císařská armáda. Markantní je to v případě pravobřežní oblasti. Při čtení těchto zápisů však nelze zapomínat jejich prvotní účel nebo alespoň

podtext

–

ted y

omluvit

své

jednání

během

švédské

přítomnosti či minimálně zb ytečně neupozorňovat na chování, které by

mohlo

b ýt

považováno

za

neadekvátní,

a

zároveň

v ylíčit

hospodářskou situaci co nejčerněji a získat tak slev y na budoucích daních respektive kontribucích. Navíc, po mnoho let trvajícím konfliktu lze již hovořit o jisté st ylizaci způsobu psaní – o tzv. 7

„rétorice smrti“, jak píše John Thiebault. To znamená, že se v korespondenci objevují časté odkaz y na smrt, plenění a zkázu kraje, panství nebo města, aniž b y stoprocentně odpovídal y realitě. Slouží spíše jako určité úvod y či předmluv y k suplikám. Jedná se o jeden z příkladů ustálen ých vzorců jednání, které si ob yvatelstvo během válečn ých let v ytvořilo. 8 Poměrně

v ýstižně

to

formuloval

podkomoří

Zdeněk

Lev

Libštejnsk ý z Kolovrat v káravém dopise Mělnick ým: „Že to Vás starej obyčej, že mi více žalujete, než-li Vás bolí, to řemeslo pan primas Váš, pan Šerer s paní manželkou svou dobře umí. Nebo onehdejšího dne, když tu Poláci byli, chtíce já jít na odpočinutí, on i paní manželka jeho s takovým křikem a naříkáním ke mně přiběhli, jináče jsem se nedomníval, než-li že se smyslem pominou, žalujíce, že jim všechno víno z presu berou, že již ten rok žádného vína mít nebudou. Poslal jsem tam hned svou vlastní čeládku, našlo se, že jen jakás konývka odtud vzata byla. Tu vidět, že se více naříká, než-li jest.“ 9 Taktéž Litoměřičtí si v suplice císaři z roku 1640 stěžují, že vesnice jsou opuštěné a není kdo b y robotoval na polích, což v yznívá, jakob y strůjci škod byla švédská respektive později císařská armáda. 10 Ve zcela jiném světle se ovšem tato informace ocitá, kd yž zjistíme, že

8

Sr o v. K AI SE R, M ic h ael : Üb e r leb en im K ri eg – Leb en mi t d e m K ri eg , i n :

E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r s c h u n ge n B d . 2 8 , Ne u s tad t a.d . Ai sc h 2 0 0 2 , s tr . 214.

–

T HI E B AU LT ,

J o h n:

Di e

E rfa s su n g

und

E in o rd n u n g

lo ka l er

K ri eg s er fa h ru n g en , i n: Kr us e ns tj er n, B e n i g na vo n ( ed .) : Z wi s c he n Al lta g u nd Kat as tr o p he - d er Dr eiß igj ä hr i ge Kr i e g a u s d er Nä he, Gö t ti n g e n 1 9 9 9 , str . 3 2 3 . ĎU R Č AN SK Ý, M ar e k : Z k u šen o s ti N ymb u r ský c h s vo já k y za Tř ice ti le té vá lk y, i n: K ud ěj , r o č 1 9 9 9 , č. 1 , s t r . 2 7 . 9

Li st ci to vá n v: KI LI Á N, J a n : Mě sto ve vá l ce, vá lka ve m ěs tě – Měln ík 1 6 1 8 -

1 6 4 8 , Č es k é B ud ěj o vic e 2 0 0 8 , s tr . 1 7 9 . 10

SO k A L i to měř ice - L o vo si ce, AM - L ito mě ř i ce, L ib er Co ncep t u u m ab An no 1 6 4 0

u sq ue ad 1 6 4 4 , fo l 4 r . ( s up l i ka cí sař i líč íc í z k áz u mě s ta za š véd s ké o k up ace) .

8

tytéž nářk y na opuštěné pole a vinice se objevují i o rok dříve, na podzim roku 1638. 11 Obdobně Josef Pekař dosvědčuje, že údaje o škodách, uvedené ve zprávě kosteckého správce z jara 1640, jsou v rozporu s realitou. V dubnu v ypočítává 39 osedl ých a 50 osetých korců, zatímco o měsíc dříve v dokumentech vyhotoven ých pro jiné účel y v ykázal osedl ých 250 a korců 372. 12 Nutno dodat, že v uvedeném měsíčním mezidobí b yla již oblast bojů za hranicemi Čech a ani větší průtah y vojsk, které b y takov ý nárůst škod mohl y způsobit, nejsou z Kostecka známy. Na druhou stranu však nelze ze zásad y odmítat veškeré informace obsažené v suplikách či písemnostech jako nepravdivé, natož pak pomíjet či bagatelizovat realitu válečn ých škod. Je však třeba nakládat s nimi opatrně. Názory tvrdící, že Třicetiletá válka vůbec neb yla tak zničující, jak se tvrdí, se sice již v ysk ytl y, leč b yl y v yvrácen y. 13 O to cennější jsou pramen y pocházející přímo z dob y švédské okupace a určené jen pro vnitřní potřebu městské správ y –zápis y ze zasedání městsk ých rad, soupis y v ydání jednotliv ých purkmistrů, účt y, údaje z městských knih apod. Dalším zdrojem informací je nám korespondence císařsk ých úředníků, krajsk ých hejtmanů,české komory, vojensk ých činitelů ale i církevních osob z té dob y. Jsou uložen y ve fondech jednotliv ých šlechtick ých rodin, archivech měst i úřadů a značná část uvedena také v edicích. Kromě Lívov ých Pramenů ponejvíce ve čtvrtém svazku díla Documenta Bohemica Bellum Tricennale Illustrantia. 14 Jedná se

11

Zp r á va L ito mě ř i c k ýc h čes . ka nc elář i z 2 0 . 1 2 . 1 6 3 8 , u v ed e na v : B Í LE K,

T o máš : Děj in y ko n f i ska c í v Če ch á ch p o r. 1 6 1 8 , P r aha 1 8 8 2 , str . 1 1 1 8 . 12 13

P E K AŘ, J o se f : Kn ih a o Ko st i, P r a h a 1 9 7 0 , str . 3 6 . Sr o v . K AI SE R, Mic h a el: Üb e rleb en im K ri e g – Leb en mi t d em K r ieg , i n :

E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r sc h u n ge n B d . 2 8 , Ne us tad t a.d . Ai s c h 2 0 0 2 , str . 215. 14

P OLI ŠE NS KÝ , J o se f a ko l . ( ed .) : Do cu men t a B o h emi ca B el lu m Tr icen n a le

I llu st ra n tia , to mu s I V, P r aha 1 9 7 8 .

9

zvláště

o

korespondenci

Piccolominiho

a

arcivévod y

Leopolda

Viléma, cob y vrchních velitelů císařské armád y od podzimu 1639. Informace v nich obsažené se chování švédské moci na obsazeném území sice příliš nevěnují, a pokud ano pak jen okrajově, ale umožňují nám orientaci ve vojensk ých operacích nejen v česk ých zemích a osvětlují i mnohé zahraničněpolitické souvislosti. Jsou ted y důležité pro širší pochopení událostí té dob y. Naopak korespondence jednotliv ých krajsk ých hejtmanů a české komory adresované městům, zejména jsou-li tato kárána za své chování vůči Švédům, nám přinášejí důležité a potřebné informace. Mnoho v ypovídají také avíza došlá z celé země. Ab ychom

mohli

co

možná

nejlépe

prozkoumat

realitu

v okupovan ých městech, je důležité mít pramen y i z druhé stran y, ted y z té švédské. Nutno konstatovat, že až na v ýjimk y je jich jen velmi poskrovnu. Jak již b ylo zmíněno, určitá část listin ohledně kontribuce atd. se zachovala v přílohách korespondence městsk ých rad s úřad y v Praze. Jen naprosté zlomk y se nacházejí v městsk ých archivech. Zachoval se však jiný pramen švédské provenience, který nebyl dosud českou historiografií reflektován, ačkoliv má zcela jistě značnou hodnotu pro výzkum dějin Třicetileté válk y a česk ých zemí. Jedná se o edici korespondence vrchního velitele švédské armád y Banéra s říšsk ým kancléřem Oxenstiernou. 15 Ta posk ytuje pro nás jedinečn ý pohled „z druhé stran y“ a osvětluje tak motiv y švédského počínání v Čechách. Navíc Banér od třicát ých let psal své dopis y v němčině, která je pro českého historika jistě bližší než švédština, ve které psal Oxenstierna sám. 16

15

R iks ka n s le ren A x el O x en s tie rn a s s kr if te r o ch b re fve xl in g . Afd . 2 . B d 6 , J o ha n

B an ér s b r e f 1 6 2 4 -1 6 4 1 , Sto c k ho l m 1 8 9 3 . 16

P ř í mo O xe n s tie r no va ko r e sp o nd e nce j e č á ste čn ě zp ř ís t up ně n a na st án k ác h

Ri k s ar ki ve t

na

ad r es e:

ht tp : // 6 2 .2 0 .5 7 .2 1 2 /r a /ao /O x e n st ier na_ 1 6 3 9 -

4 0 _ SW E . h t ml# I 9 5 5 ( 3 . 1 . 2 0 0 9 )

10

Zajímav ým zdrojem informací k událostem třicetileté válk y je i Theatrum Evropaeum. 17 Práce s ním je však velmi komplikovaná a nesnadná. Nejedná se o přímé svědectví, n ýbrž o kompilaci informací z dobov ých informačních letáků, od očitých i jin ých svědků, navíc v ydané až téměř dvacet let po námi sledovan ých událostech. Cílem Meriana cob y v ydavatele b ylo nas ytit touhu soudobého člověka po informacích o válečn ých událostech a dílo je ted y třeba brát v úvahu jen po zralé úvaze. Nejlépe pokud máme patřičné informace potvrzen y z více zdrojů. Výhodou je, že Merian přetiskuje soudobé leták y a proklamace, ke kterým b ychom se dnes již těžko dostávali – pro nás je zajímavá zejména Banérova v ýzva obyvatelům Čech, kterou v ydal před sv ým vpádem do země. Nev ýhodou je značná povrchnost a nevěrohodnost

jeho

líčení.

Například

popisuje

švédsk ý

výpad

k Česk ým Budějovicím, o kterém nenajdeme v jin ých pramenech ani zmínk y. Bohužel, ačkoliv můžeme s jistotou tvrdit, že Švédové se toho

roku

k Českým

Budějovicům

nepřiblížili,

převzalo

tuto

Merianovu informaci spousta pozdějších historick ých děl. Poslední velkou skupinou jsou pramen y nepřímé. Takové, které se net ýkají událostí roku 1639, nicméně přesto nám pomohou objasnit některé okolnosti, o kterých dochované archiválie mlčí. Jedná se o Zackowiczův popis švédské okupace Olomouce, 18 o deník y vojáků i civilistů

z různ ých

oblastí

čt yřicát ých

let

17.

17

M .:

Th ea t ri

ME RI AN,

století

dnešního a

E v ro p a ei ;

Německa 19 ze

nakonec

o

dílo

V i er te r

Tei l,

H.

Da s

i st:

třicát ých J.

Ch.

a

von

Gla u b wü rd ig e

B es ch r eib u n g D en k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 ex clu si ve b eg eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Me i n 1 6 4 8 . 18

Š AF R ÁNK OV Á, L u cie :

Č es ký p ře kla d la tin s ké k ro n i ky P a v la Za c zk o wi c ze o

švéd s kém p a n o vá n í v O l o mo u ci v l et ech 1 6 4 2 – 1 6 5 0 , d ip lo mo v á p r á ce n a k at ed ř e b o he mi s t i k y

Fi lo zo fi c ké

f a k uz l y

U n i ver zi t y

P a lac k é ho

O lo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 . 19

ME N ČÍ K , Fer d i na nd ( e d .) : P a m ět i Ja n a Ji říh o Ha ra n ta z P o l ři c a b ezd ru žic o d

ro ku 1 6 2 4 d o ro ku 1 6 4 8 , P r aha 1 8 9 7 . – F RI E SE NE G GE R, M a ur u s; M A T HÄSE R, W ill ib a ld ( ed .) : Ta g eb u ch a u s d em 3 0 jä h rig en K ri eg , M ü nc he n 1 9 7 4 . – P E T E RS, J an ( ed .) : E in S ö ld n e rl eb en i m

Dr eiß ig jä h r ig en

K rieg

- ein e Q u ell e zu r

S o zia lg e sch ich t e, B er li n 1 9 9 3 .

11

Grimmelshausena. 20 Všechn y t yto uvedené pramen y nám mohou podat svědectví o „každodenních maličkostech“. Voják v kvart ýru ve městě kdesi v Durynsku roku 1635 se neměl důvod chovat jinak v českém městě roku 1639 – samozřejmě pokud bereme v úvah y principielně totožné okolnosti. Taktéž švédsk ý velitel Olomouce postupoval po obsazení města stejně jako ten, který v červnu 1639 přebíral správu nad

Hradcem

Králové.

Grimmelshausenova

trilogie

nám

zase

umožňuje nahlédnout do světa lidí té dob y. Jistě, jedná se o beletristické

dílo.

Ovšem

sociální,

hospodářské

a

myšlenkové

struktury a s ystém y, podle nichž jednají aktéři jeho knih, odpovídají skutečnosti. Zcela

specifickou

skupinou

pramenů

jsou

ty

obsažené

v literatuře, zejména regionálních historiografiích. Značná část těchto publikací totiž pochází ještě z 19. či počátku 20. století a obsahuje informace dnes již nedohledatelné. Díky pozitivistickému přístupu k bádání se to v nich často jen hemží citacemi, jenž jsou pro nás mnohd y jedin ým pramenem. Kupříkladu první dva královéhradečtí historiografové Bienenberg 21 a Švenda 22 nám mnohokrát doslova přepisují listin y a zpráv y, jenž vzal y za své při již zmiňované skartaci městského archivu.

IV. Švédové se blíží Zpočátku roku 1639 v česk ých městech nikdo netušil, že b y švédská armáda mohla zaútočit na dědičné země. V lednu se sice 20

GR I MM E L SH AU SE N,

H a ns

J a co b

C hr is to p h

vo n:

S i mp l iciu s

S imp lic i ss imu s: kro n ika tř ice ti le té vá lk y, P r a ha 1 9 5 9 . GR I MM E L SH AU SE N, Ha n s J aco b C hr i sto p h vo n: P o b ěh l ice Ku rá ž, D ivo u s S ko čd o p o le , P r a ha 1 9 6 8 . 21

B I E NE NB E RG, K. J .: Děj in y mě sta Hra d ce K rá lo v é, r u ko p is z r o k u 1 7 9 0 ,

p ř ek lad J a n B al car z B y str é ho , Hr ad e c Kr álo v é 1 9 5 3 . 22

ŠVE N D A, Fr a n ti še k d e P au la: T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i sto r ie k rá lo v stv í čes kéh o

a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d La b e m, Hr a d ec Kr álo v é 1 8 0 8 .

12

Banér začal posunovat s armádou ze severního Německa na jih s cílem dosáhnout Erfurtu a v souvislosti s tím se jisté obav y na vídeňském dvoře objevil y, 23 leč velení císařské armád y se cítilo sebejistě a možnost švédského úspěchu nepovažovalo za reálné. 24 Ani v Čechách se o Švédech zatím nehovořilo. Banér však neztrácel čas, záh y dosáhl Erfurtu a počátkem března už b yl na cestě na Lipsko. Jeho pověstná rychlost opět sklízela své plod y. Dne 4. dubna hlásil sask ý kurfiřt Jan Jiří do Vídně, že nepřítel opanoval prostor Halle, Lützen a Merseburg a postupuje do saského vnitrozemí. 25 Švédové měli v té době o sv ých záměrech jasno. Již ke konci března Banér informoval Oxenstiernu, že se pokusí vtrhnout do Čech a vůbec dědičn ých zemí, ab y zvětšil svou armádu a císaři zabránil v novém verbování. 26 V postupu se mu snažila zabránit spojenecká sasko-císařská armáda ze Saska, Čech, Morav y a Slezska, která se snažila co nejrychleji přesunout k Drážďanům, kde se měla spojit proti nepříteli. Banér proto přerušil obléhání Freibergu a stáhl se poněkud zpět k Saské Kamenici (něm. Chemnitz). Dne 14. dubna 1639 zde došlo k bitvě, kde b yl y spojenecké síl y drtivě poražen y a obrácen y na útěk, ponejvíce zpět do Čech. Vítěz

nehodlal

promarnit

příležitost

a

jal

se

poražené

pronásledovat, ab y jim zabránil se znovu zformovat. Zatímco se Banér

sám

věnoval

obléhání

Pirn y,

b yl

podél

Labe

k Litoměřicím v yslán siln ý oddíl generála Stahlhandskeho.

27

směrem O měsíc

později, počátkem června, již Švédové téměř stoprocentně ovládali celou oblast na pravém břehu Labe a jasnou vojenskou převahu získali nad císařsk ými i v širokém pásu území na druhém břehu – na Žatecku, Kutnohorsku, Opočensku atd. Pokud se podíváme na celoevropské souvislosti švédského vpádu do česk ých zemí, zjistíme, že se nejednalo o osamocenou akci, 23

L i st Fer d i na nd a I I I . Ga l la so vi, Víd e ň 1 8 . 2 . 1 6 3 9 , DB B T I , s tr . 2 8 3 / no . 7 4 8 .

24

L i st Ga lla s e F er d i n a nd o vi I I I ., S mi ř i ce 1 9 . 2 . 1 6 3 9 , DB B T I , s tr . 2 8 4 / no . 7 5 0 .

25

L i st sa s k é ho k ur fiř ta Fe r d i na nd o vi I I I . ze 4 .d ub na, DB B T I , s tr . 2 9 0 / no . 7 6 1 .

26

Sa s ká Ka me n i ce 8 . d ub na ( p o d le s tar é ho ka le nd ář e) , R AO SB , no . 2 4 8 / st r . 6 0 1 .

27

Z ie si tz b ei P ir na 2 3 . d u b na ( p o d le s tar é ho ka le n d ář e) , eb d ., no . 2 5 0 / str . 6 0 6 .

13

n ýbrž že b yla součástí rozsáhlejšího plánu postupu proti císaři. Švédsk ý operační záměr měl tři části. Prvním tahem b yla porážka Sasů a následná invaze do Čech. Banér zam ýšlel „použít království české, jakž zmíněno, k své výhodě stejně jako pro vyživení a posílení své armády a dovést Čechy a Slezsko k rebelii proti císaři.“ 28 Druhou částí plánu bylo zajištění komunikačních linií mezi švédsk ými Pomořany a Banérovou armádou v Čechách, čehož mělo b ýt docíleno diverzním postupem gen. Lilienhöcka do Slezska od severu. 29 Ten se však opozdil a v yrazil až v srpnu. 30 Proto musela být k pokrytí císařsk ých ve Slezsku v yčleněna část Banérov ých sil, která mu později ch yběla. Kromě toho měla ještě na R ýně operovat armáda Bernarda Výmarského, která na sebe měla vázat císařské vojsko a jeho spojence v Říši. Avšak ten dal přednost vlastním zájmům a do pole vůbec nev ytáhl. Kd yž navíc zemřel, b yla tato část švédské armád y bez řádného velení a nedalo se s ní již počítat. Do událostí vůbec nezasáhla. 31 Čech y

před

Banérov ým

vpádem

rozhodně

neb yl y

prosty

jakéhokoliv vojska. Naopak lze říci, že ob yvatelstvo b ylo nuceno žít vedle vojáků kontinuálně, nejméně několik měsíců. Císařská armáda zde přečkala zimu 1638/39, na jaře 1639 se zde zotavoval y a doplňoval y jednotlivé pluk y, které posléze táhl y ze sv ých kvart ýrů krajem do Saska. Poměrně záh y, po porážce u Saské Kamenice, se tyto jednotk y zase rozprášené a bez jednotného velení stahoval y do Čech. A za nimi již postupovala švédská armáda. 32 Ob yvatelstvo se 28

V o r i g. : „…d a s kö n ig r eich B ö h men , w ie vo rg ed a ch t, zu m ein em vo r t h eil l so

wo l l w eg en d es u n t e rh a l ts fü r d ie a r mé e g eb ra u ch en a ls a u ch d ie se lb e d o ra u s zu ver s te rck en , u n n d m i r in so n d erh ei t a n g el eg e n se in la s sen n d i e B ö h men u n d S ch le si en g eg en d en Ka yse r in r eb e ll io n zu b r i n g en .“, Fr eib er g 1 1 . d u b na ( p o d l e st ar é ho ka le nd ář e) , eb d . , no . 2 4 9 / st r . 6 0 5 . 29

Z ie si tz b ei P ir na 2 3 . d u b na ( p o d le s tar é ho ka le n d ář e) , eb d ., no . 2 5 0 / str . 6 0 8 .

30

Ma n s fe ld G al la so vi, Vr ati s la v 3 0 . sr p n a, DB B T I , s tr . 3 2 4 / no . 8 9 5 .

31

Z ie si tz b ei P i r na 2 3 . d ub na ( p o d le s tar é ho k ale nd á ř e) , R O ASB ., no . 2 5 0 /s tr .

307. 32

P r a me n y, s. 8 -1 1 .

14

tak muselo v ypořádat s dlouhodobou přítomností vojáků - s kvart ýry, „durchcuk y“, kontribucemi atd. Císařské voják y jen pl ynule nahradili Švédové. Dlouhotrvající pob yt vojska v předcházejícím období zanechal v zemi značné škody. Je třeba si uvědomit, že v první polovině 17. století

přítomnost

armád y

–

b yť

by

se

chovala

sebelépe

a

sebehospodárněji – nutně musela vést k exploataci zdrojů. 33 Pokud b ychom proto v ych ázeli jen z předpokladu, že země b yla od 1634 (poslední švédsk ý vpád) „posledních pět let válkou nedotčená“, jak píší někteří autoři. 34 Mohlo b y nás to dovést k m ylnému předpokladu, že Čech y b yl y zemí relativně bohatou a nedotčenou. Skutečnost, zdá se, b yla mnohem pesimističtější. Pomineme-li lamentace městsk ých rad, o jejichž stereotypech a motivaci b ylo pojednáno v předcházející kapitole, máme o tom svědectví i z druhé stran y. Sám Banér, poté co v květnu vstoupil do země, komentoval její stav slov y: „Nepomyslel bych si, že království české, které od mého odchodu před pěti lety nemělo nepřítele, bude tak zbídačené, zpustošené a zničené. Neboť mezi Prahou a Vídní na druhé straně Labe je vše do základu zruinováno a živé duše není téměř k nalezení (…)“. 35 Taková ted y b yla vzniklá situace, za které švédská armáda pronikla do Čech. A nás bude n yní zajímat, jak na ni reagovala města. Ovšem ab ychom jejich jednání správně pochopili, je nutné zjistit, jaké informace vlastně měla k dispozici. Dochované zpráv y a suplik y měst, líčící později po Banérově ústupu ze země události kolem příchodu

33

Švédů,

se

shodují

na

tom,

že

ti

přišli

z nenadání,

CR E VE L D, M ar t i n va n : S u p p lyin g Wa r – Lo g i st ic fro m Wa llen s tei n to P a tto n ,

Ca mb r id ge 1 9 7 7 , str . 9 . 34

E NG L U ND, P etr : Nep o ko jn á l éta , P r a ha 2 0 0 0 , str . 1 8 4 .

35

V o r i g .: „ Un d h e tte ic h n ich t g e mein et, d a s s d a s kö n ig rei ch B ö h men , we lch es

sin t me in e m a u s zu g e in fü n ff ja h r en ke in en f ein d t g eh a b t, so ma n g e r, w ü st e u n n d verd o rb en se in so l te, d e n n z w is ch en P ra g u n n d Wi en a u f j en s ei t d er E lb e a l le s zu g ru n d e ru in ie rt, u n n d fa s t ke in e l eb en d ig e s eel i m la n d e zu fin d e n is t… “, L ito mě ř i ce 3 0 . k v ět n a ( p o d le st ar é ho ka le nd ář e) , R AO SB no . 2 5 2 / str . 6 2 5 .

15

neočekávaně „mimo všecknu nadálost nevědouc o ničem“ 36 a že ted y neb ylo možno se proti nim připravit. Bylo tomu ale skutečně tak? O postupu Švédů informují města v Podkrušnohoří již od března. 37 Tu a tam sice švédské partaje překročil y hory, ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že b y se jednalo o něco vážnějšího. O porážce u Saské Kamenice referuje do Prah y purkmistr a rada města Mostu již o den později 38 a ačkoliv nemáme přím ých důkazů, můžeme s jistotou předpokládat, že se tato informace brz y rozšířila po celé zemi. Ale začněme trochu s ys tematičtěji. Pokud se zaměříme na informační tok y, na kterých se města podílela, zjistíme, že b yl y v zásadě trojí. Zaprvé to b yl y zpráv y, které si město opatřilo samo skrze mobilní člen y své obce. Jednak pasivně podle toho, co přinesli z cest poslové, obchodníci, trhovci atd. A jednak aktivně, neboť kd yž se Švédové blížili, b yly ve směru, odkud se očekával jejich příchod, v ysíláni

zvědové

na

tzv.

„kundšoft y“.

Například

Chlumec

nad

Cidlinou v yslal prvního zvěda dne 29. dubna do Radovesnice, 1. května směřovali další do Poděbrad a Nymburka. 39 Dne 12. května do Boleslavi (z pramene není jasné zda do Staré nebo Mladé). 40 A kd yž se 4. června švédské jednotk y objevil y u Pardubic, 41 byl y tam vyslány na v ýzvěd y hned tři osob y. 42 Tyto zpráv y pak b yl y posílán y „výše“, ted y k rukám správců panství (pokud to b ylo poddanské město), krajsk ých hejtmanů až nakonec skončil y v Praze v české komoře nebo u místodržících.

36

SO A Zá mr s k – p o b o č k a P ar d ub ic e, AM P ar d u b ice, I n v . č. 7 2 7 ( li st r yc h tář e

z 1 . p r o si n ce 1 6 4 0 ) . 37

P r a me n y, zp r á v y o d b ř e zn a 1 6 3 9 , tj . o d s tr . 2 0 8 .

38

P ur k mi str a r ad a mě st a Mo st u č e s. mí sto d r ží cí m, Mo s t 1 5 . d ub n a, DB B T I , str .

261. 39

S O A Z á mr s k – p o b o č k a Hr ad ec Kr á lo vé, ar c hi v mě s ta C hl u me c n ad C id li no u ,

in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 1 0 r . 40

E b d ., fo l. 1 0 v.

41

S AK AŘ , J o s e f: Dě jin y P a rd u b ic n a d La b e m, P a r d ub ice 1 9 2 0 , str . 1 0 8 .

42


in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 1 0 v.

16

Zadruhé,

města

získávala

„shora“

takto

nashromážděné

informace zpětně stejnou cestou. Nutno ale konstatovat, že informace podávané z Prah y nebo od krajsk ých hejtmanů neb yl y tak důkladné a obsáhlé. Zatímco města psala avíza téměř neustále, od nadřízen ých úřadů je dostávala jen sporadick y jako součást různ ých v ýt ek nebo nařízení. Kupříkladu Hradec Králové je v půli května krajsk ým hejtmanem informován, že Švédové opanovali Ml. Boleslav a Jičín, ale tato zpráva je součástí nařízení, ab y město do pole v ypravilo každého 15. poddaného. 43 Nedostatečnost toho zdroje informací nahrazoval třetí avšak nikoliv nejméně důležit ý informační kanál a tím b yl y kontakty přímo mezi jednotliv ými měst y. Na základě formálních či neformálních kontaktů

mezi

nimi

(hospodářsk ých,

správních,

rodinn ých,

přátelsk ých atd.) existoval y jakési „spřátelené struktury“, které fungoval y

(mimo

jiné)

jako

informační

síť.

Podobná

avíza

spřátelen ých obcí nalezneme velmi často. Uveďme jen pár kontaktů z května 1639, kd y již byl Banér v zemi a veškeré informace b yl y v ysoce ceněn y. Chlumec dostával zpráv y z Nymburka, 44 Kadanští dostávali avíza z Žatce, Přísečnice a Něm. Kralup. 45 Informace sice neb yl y vžd y pravdivé, ale vžd y b yl y podrobné. Kd yž Královédvorští podávají zprávu Náchodsk ým, píši, že u Semil a Vysokého je již 300 jezdců, že opanovali zámek a zajali úředníka Jana Staška, za něhož požadují 500 zlat ých. 46

Je ted y zřejmé, že městské obce b yl y o

postupujících válečných operacích poměrně dobře informováni. A to je ještě třeba zakalkulovat ústní přenos informací, který nezanechal v pramenech žádn ý otisk.

43

Mand át kr . hej t ma n a O tta z Op p er sd o r f u z e 1 7 . k vě t na, p ř e ti s tě n v: Š VE N D A,

Fr a n ti še k d e P a u la : T ř etí m ěd ěn n ý o b ra z h i s t o ri e k rá lo v st ví če sk éh o a p a mět i mě sta K rá lo vé H ra d ce n a d La b e m, Hr ad e c Kr álo vé 1 8 0 8 , str . 2 1 . 44


in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 1 0 v. 45

Li s t p ur k mi s tr a a r ad y mě s ta Kad a ň kr aj s ké mu hej t ma no v i, Kad a ň 1 1 . k vět n a,

P r a me n y, str . 2 8 4 . 46

H R AŠE , J a n Ka r el : Děj in y Ná ch o d a 1 6 2 0 - 1 7 4 0 , Nác ho d 1 9 9 4 , str . 1 1 9 .

17

Způsob y, jak ým se města dozvídala o situaci, lze rozdělit na pasivní, tj. pouhé přijímání zpráv, které probíhalo neustále, a na aktivní, které se „nastartuje“ teprve, pokud se riziko stane opravdu reáln ým. Kd yž Chlumec 29. dubna v ysílá svého prvního zvěda, mají Švédové již opanovan ý Děčín, Ústí nad Labem a zejména Li toměřice a Mělník, vzdálen ý vzdušnou čarou cca 60 km. Tato města b yla obsazena právě 28. dubna a to, že chlumečtí zvědové v yrazili právě den poté, jistě není náhoda. Podívejme se na grafické znázornění poměru počtů poslů a počtu cest, které uskutečnili z Chlumce nad Cidlinou za rok 1639. Markantní vzestup počtu v ýprav je právě v období, kd y se k městu přibližovala Švédská armáda. počet poslů

počet výprav

60 50 40 30 20 10

le de n

pr os in ec

to pa d lis

sr pe n

du be n

0

obr.1 – Poměr poslů a jejich cest z Chlumce nad Cidlinou v roce 1639.

Lze ted y shrnout, že města měla na jaře 1639 dostatek informací o poh ybu švédské armád y. Je sice nutno uznat, že mezi porážkou císařsk ých a sask ých vojsk u Saské Kamenice a obsazením polabsk ých měst od Děčína až po Mělník upl ynul y pouhé dva t ýdn y, ale na druhou stranu oblastem středního a horního Polabí zbýval do švédského příchodu ještě minimálně měsíc, v některých případech i

18

dva.

Že

se

překvapivém

v

pozdějších zprávách

příchodu

Švédů

je

přesto možné

objevují

tvrzení

charakterizovat

o

jako

stereot ypní způsob jednání s nadřízen ým i instancemi, tak jako o tom hovoří již zmiňovaný Thiebault a další 47. Ob yvatelstvo o hrozícím nebezpečí vědělo a mělo i dostatek času na něj reagovat. Obecně se v historiografii, zejména regionální, v ysk ytuje názor, že švédská přítomnost b yla již od počátku strašlivě devastující událostí, což je dokládáno mimo jiné i tvrzením, že městská správa neb yla s to vést běžnou agendu a úřad y b yl y neobsazené. A skutečně, již zmiňovan ý úb ytek písemn ých pramenů je do očí bijící. Ovšem věc je složitější. Útlum počtu záznamů v městsk ých knihách či listin se totiž neshoduje s dat y obsazení jednotliv ých obcí. Jak konstatuje Mencl ve sv ých dějinách Jičína, město ukončilo úřední záznam y již 13. dubna, 48 ted y dlouho předtím než Švédové překročili hranice. Novob ydžovská pamětní kniha má poslední zápis 15. března 1639 a další až 17. dubna 1640, 49 přitom Královéhradecko b ylo obsazeno až počátkem června. 50 Litoměřické radní protokol y končí 28. března a mlčí rok (jak řečeno, město b ylo obsazeno 28. dubna), 51 kolínská purkmistrovská kniha se odmlčela 16. března, 52 přičemž město b ylo obsazeno nejspíše počátkem června, v literatuře se dokonce objevuje, že až 3. července! 53 Samozřejmě je třeba počítat s tím, že ne každ ý den b ylo do knih nutno něco zapisovat, přesto je však zřejmé, že část agend y b yla ukončena ještě předtím, než Švédové města obsadili. 47

Vi z p o z ná mk a č. 8 .

48

ME N C L , J .: Jič ín za švé d ský ch vá lek , J ič í n 1 9 4 0 , s tr . 6 .

49

SO A Z á mr s k – p o b o č k a Hr ad ec Kr álo vé , ar c h iv mě s ta No v ý B yd žo v, i n v. č.

1 0 9 4 -1 0 9 5 , k n i ha č. 1 7 - 1 8 , K ni h y p a mě t ní I ., I I . 50

B I E NE NB E R G, K. J . : Dě jin y mě sta H ra d ce K rá lo vé, ru ko p i s z ro ku 1 7 9 0 ,

p ř ek lad J a n B al car z B y str é ho , Hr ad e c Kr álo v é 1 9 5 3 , s tr . 2 8 2 . 51

SO A L ito mě ř i ce – p o b o čk a Lo vo s ice , ar c hi v mě st a L ito měř ic, i n v. č. 1 2 3 ,

L ib er P r o to ho co l : ab An no 1 6 3 7 u sq ue 1 6 4 1 . 52

SO A P r a h a – p o b o čka Ko l í n, ar c hi v mě s ta Ko lí n, K n i ha p ur k mi s tr o vs ká 1 6 3 5 -

1 6 4 3 ( b ez i n v. č. ) . 53

V ÁV R A, J o s e f: D ěj in y krá lo vs kéh o m ěs ta Ko l í n a n a d La b em, Ko l í n 1 8 8 8 , str .

147

19

Část agend y proto, jelikož některé úřední záznam y b yl y veden y i nadále a to i za švédské přítomnosti. Pomineme-li dochovan ý spisov ý materiál, pokračují zápis y zejména do knih trhov ých a počtů městsk ých, méně pak do radních manuálů, ačkoliv u nich musíme konstatovat rapidní pokles z přibližně jednoho či dvou záznamů měsíčně v předcházejícím období na jeden nebo dva po dobu celé okupace. Naopak postrádáme knih y pamětní, konceptů, svědectví a v podstatě i již uvedené radní manuál y. Vysvětlit, proč tomu tak je, lze jen stěží a bez nároku na absolutní jistotu. Zdá se, že se vzrůstajícím nebezpečím, rostla i tendence osob odpovědn ých za městské úřad y starat se spíše sami o sebe. Nelze v yloučit, že tato motivace b yla ještě posílena průtah y vojska ze zimních kvart ýrů směrem do Saska vstříc Banérovi, což b y odpovídalo

útlumu

záznamů

po

polovině

března.

Vycházejme

z předpokladu, že lidé se v první řadě snažili reagovat na novou situaci a přizpůsobit se jí. Starost o to, zda je korespondence zanesena v kopiáři či knize konceptů, neb yla na pořadu dne. Nejistá doba

ohrožovala

zaznamenat

zejména

veškeré

majetek

nemovitostní

a či

proto

b ylo

finanční

naopak

převod y.

nutné Splátk y

purkrechtu, šosovného, pravidelné splátky za nakoupené domy, pole a louk y, stejně tak výdaje z obecních peněz, ab y nemohl být žádn ý z členů rad y obviněn ze zpronevěry. Pokud projdeme dochované záznam y o majetkov ých převodech let 1639/40, 54 zjistíme, že přibližně od dubna – ted y od stejné dob y, kd y u Saské kamenice ztroskotal pokud o Banérovu porážku – v podstatě až na vzácné v ýjimk y nedocházelo k prodeji a nákupu nemovitostí ani pozemků. Poněkud překvapivě se nám první transakce objevují až během Švédské okupace, zejména na podzim, ale o tom až později. Z toho je možné v yvodit následující teoretické závěry. Že se v očekávání možného rizika přítomnosti švédské armád y neb yla 54

S O A P r a ha – p o b o č k a Ko l í n, ar c h i v mě s ta K o lí n, Lib er Vir id i u m 8 – k n i ha

s ml u v a p ř ip o věd í . - SO A Zá mr s k – p o b o č k a Hr ad ec Kr á lo vé, ar c hi v mě st a Hr ad e c Kr á lo vé, i n v. č . 3 3 5 -3 3 7 , k ni ha č. 4 6 -4 8 , L ib er E mp t io n u m Alb u s I ., L ib er Vir d i s I I . a L ib er E mp tio n u m Alb u s I I I .

20

vhodná doba k investicím do nákupu domů, polností ani luk. Z toho v ypl ývá, že ani ukládání hotovosti do nemovitostí neb ylo vnímáno jako vhodné, ačkoliv b y se nám to mohlo zdát jako logicky ideální způsob „uschování“ naspořen ých peněz. Dále to také znamená, že ačkoliv se s přibližujícími Švéd y města plnila utečenci – jak bude ještě ukázáno, nikdo z nich se nepokusil zakoupit za hradbami dům. Buď na to neměli prostředk y, nebo považovali nastalou situaci jen za dočasnou. Přitom o prázdn ých ob ydlích i uvnitř městsk ých hradeb zmínek máme. Ob yvatelstvo – a nejen to městské – v yužívalo tváří v tvář blížícímu se švédskému vojsku v zásadě tři druh y reakce. Mohlo utéct, pokusit se postavit na odpor a voják y od města zahnat, nebo se připravit na jejich příchod a možnou dlouhodobou přítomnost. 55 Útěk před Švéd y měl pro městské obce dvojí následek. Tím prvním b yl masivní přísun venkovského ob yvatelstva. „Ponejvíce se sem sbíhal prostý lid se svým majetkem. Tak bylo město přeplněno lidmi, vozy a dobytkem. Venku za hradbami se ozýval křik a nářky. Někdo se totiž dožadoval vstupu do pevnosti, jiní chtěli ven, aniž by věděli, kam se podějí.“ 56 Nemáme informací o alespoň přibližném počtu uprchlíků, až na v ýjimk y se o nich nic konkrétního nedozvíme. Známá je situace v Rakovníku, kde musela městská rada počet uprchlíků regulovat. 57 Kromě vesničanů se však do relativního bezpečí hradeb stahovala s rodinami o okolní šlechta, zejména ta nižší. 58 55

Sr o v. U LB RI CHT , Ott o : Th e E xp er ien ce o f V io len ce d u rin g th e Th ir ty Yea r s

Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 1 . 56




Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 3 4 . 57

W I NT E R, Zi k mu n d : M ěs to a k ra j ra ko vn ick ý za vo jn y t řic et il eté , i n : Ča so p i s

Mu zea Kr álo v st v í Če s ké ho , r o č L XI I /1 8 8 8 , s . 2 7 9 -3 0 5 , s tr . 2 8 1 . 58

P ř íkl ad y v iz : B Í LE K , T o máš : D ěji n y ko n f i ska cí v Če ch á ch p o r. 1 6 1 8 , P r aha

1 8 8 2 , s tr . 1 1 5 8 . – P E K A Ř, J o se f : Kn ih a o Ko s ti, P r ah a 1 9 7 0 , str . 3 1 .

21

Naopak

z měst

na

Moravu

a

do

jižních

Čech,

kde

se

předpokládalo větší bezpečí, prchala v yš ší šlechta, císařští úředníci – správci panství a krajští hejtmani – a duchovní, zejména představitelé jezuitského řádu. Nutno ještě dodat, že jako jedni z posledních většinou prchal y samotné císařské vojenské posádk y určené původně k obraně měst. Pokud můžeme soudit, k většímu odlivu samotné městské populace naopak nedošlo, ačkoliv pozdější suplik y líčí opak. Nižší sociální vrstv y samozřejmě nelze téměř postihnout, leč t y v yšší – například člen y městsk ých rad – můžeme sledovat již lépe. Porovnáme-li soupis obnovené městské rad y Chlumce nad Cidlinou se jmén y citovan ými v rozličn ých zprávách během švédské okupace a těsně po ní, pak z dvanácti členů ustanoven ých 12. března 1639 pouze jedin ý není citován během dob y obsazení města ale až 1. května 1640. 59 Taktéž v Kolíně se před i během okupace opakují tatáž jména. 60 Zdá se ted y, že následkem švédského postupu b ylo spíše reálné zvýšení počtu lidí ve městě, neboť odcházející císařští úředníci a duchovní

pravděpodobně

neb yl y

početnější

než

přicházející

venkovské ob yvatelstvo. To muselo mít nutně za následek zhoršení h ygienick ých a zásobovacích podmínek, což se opět promítlo do vzrůstajících

cen.

Otázkou,

na

kterou

nedokážeme

s určitostí

odpovědět, je, jaká část utečenců zůstala ve městech na delší dobu a jaká se brz y vrátila do sv ých domovů. Útěk pro ně mohl znamenat jen okamžitou reakci na vzniklou krizovou situaci. Kd yž se švédská přítomnost v zemi ustálila, mohla b ýt možnost návratu domů lákavější než setrvat v relativně přeplněném prostoru města plného utečenců, vojáků a samotn ých členů městské obce. 61 Ob yvatelstvo měst útěk

59


in v . č. 1 3 9 , r ad n í ma n u á l a i n v. č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , k ni ha p o čt ů mě st s k ýc h . 60

SO A P r a ha – p o b o č k a Ko l í n, ar c h i v mě s ta Ko l ín , K n i ha p ur k mi s tr o v s k á 1 6 3 5 -

1 6 4 3 ( b ez i n v. č. ) . 61

Sr o v. U LB RI CHT , Ott o : Th e E xp er ien ce o f V io len ce d u rin g th e Th ir ty Yea r s

Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t –

22

nijak masově nezvolilo. Rozhodnutí setrvat sice znamenalo značné riziko možného budoucího v ývoje, leč v ydat se za dané situace na cestu do bezpečí třeba na Moravu b ylo ještě rizikovější. Cest y b yl y nejisté,

zemí

se

potuloval y rozprášené oddíl y císařské

armád y

přilepšující si ve své hmotné nouzi krádežemi a loupením, z druhé stran y se co nevidět mohl y objevit švédské partaje. Navíc neb yl čas dostatečně v ýhodně zpeněžit nemovit ý majetek. Pokud b y dům zůstal opuštěn a nezaopatřen, hrozilo možnost, že po léta budovan ý majetek přijde během krátkého času v niveč. Vojáci se všeobecně – bez ohledu na čí straně stáli – chovali hůře k neob ydlen ým objektům než ke kvart ýrům

s domácím

ob yvatelstvem. 62

řadě

V neposlední

útěk

znamenal finanční zátěž, neboť v yžadoval dostatek prostředků, za něž uprchlíci ve svém dočasném útočišti mohli nakoupit alespoň základní potravin y. Nemluvě o otázce, kde vůbec složit hlavu. Tyto majetkové nárok y na útěk hrál y při rozhodování jistě svou roli. Pakliže se většina ob yvatel měst nerozhodla k útěku a zůstala doma, zůstával y jim dvě možnosti – aktivní odpor, nebo se smířit s možn ým

příchodem

švédského

vojska

a

připravit

se

na

něj.

Proberme si n yní první variantu. V průběhu zejména května jsme skutečně svědk y mobilizace městského ob yvatelstva k ozbrojenému odporu. V rámci zemské hotovosti je jen v Královéhradeckém kraji z nařízení hejtmanů do zbraně povolán každ ý 15. poddan ý. 63 Víme, že

W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 3 . 62

V Hr ad c i Kr álo v é se Š véd o v é ub yto v al i v o p u št ě n ýc h d o me c h a p r ázd né

j ezu it s ké ko lej i, v iz : Š V E ND A, Fr a n ti še k d e P a ul a: T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i s to r ie krá lo v stv í če sk éh o a p a mět i mě s ta K rá lo vé H ra d ce n a d La b e m, Hr ad ec Kr álo vé 1 8 0 8 , s tr . 2 4 . Ob d o b ně ta kt éž : Š AF R ÁN K OV Á , L uci e:

Č es ký p ře kla d la t in s ké

kro n iky P a v la Za c zko wi cze o švéd sk ém p a n o vá n í v Olo mo u c i v le tech 1 6 4 2 – 1 6 5 0 , d ip lo mo vá

p r á ce

na

ka ted ř e

b o he mi st i k y

Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U ni v er z it y

P alac ké ho O lo mo uc, r o č ní k 1 9 9 8 /1 9 9 9 , s tr . 5 0 63


a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d La b e m, Hr a d ec Kr álo v é 1 8 0 8 , str . 2 0 .

23

se do Hradce dostavili dva muži z Chlumce nad Cidlinou 64 a že 16. května se zde konal „mustruňk“ hned tří set sousedů. 65 Kolem Chlumce se pořizovaly zásek y na cestách. 66 Jelikož v 17.století vedla cesta od Drážďan do Čech po levém břehu Labe, nařídila česká komora stáhnout veškeré dřevo a plavidla na prav ý břeh. 67 Taktéž Litoměřice v yzbrojily soused y k obraně. 68 K větším bojům o města však přesto nakonec došlo jen někde. Ústí nad Labem a Litoměřice neměl y v době obsazení za sv ými zdmi

jediného

císařského

vojáka.

Naopak

se

měšťané

bránili

v Mělníce, kde však b yl k hájení určen oddíl Chorvatů. 69 Z dalších míst v Polabí a na jeho pravém břehu se úspěšně bránila dobře zaopatřená

vojenská

posádka

vodní

pevnosti

Pardubice 70

a

k ozbrojenému odporu se odhodlal i Hradec Králové. Banér později psal do Švédska, že se hradečtí měšťané „sice zpočátku několik hodin bránili s pomocí císařských důstojníků, avšak jakmile tito uprchli, měšťané jim město předali“ (rozuměj Švédům). 71 Několik měsíců vzdoroval Náchod mající jednak silnou vojenskou posádku jednak podporovan ý císařskými z Kladska. Švédům se poddal teprve, kd yž 64




a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d La b e m, Hr a d ec Kr álo v é 1 8 0 8 , str . 2 0 . 66



Nař íze n í č es k ýc h mí s to d r žíc íc h d ato va n é v P r az e 2 8 . d ub na, P r a me n y, s t r . 2 7 4 .

68

SO A Li to měř ic e – p o b o čk a Lo vo sic e, Ar c hi v mě s ta L ito mě ř i c, i n v. č . 1 5 7 4 ,

kar to n 1 2 6 9 , Kar el Go l iá š p r až s k ý mě š ťa n d o k lád á o ko l no s ti p o d d á n í se mě s ta Š véd ů m ( 9 . če r ve nce 1 6 3 9 ) . 69

KI LI ÁN, J a n: M ěs to ve vá lce , vá lka v e mě s tě – Mě ln í k 1 6 1 8 - 1 6 4 8 , Č es k é

B ud ěj o vi ce 2 0 0 8 , s tr . 1 6 2 . 70


71

V o r i g.: „ … u n n d si ch z wa h r d i e b ü rg e r m it z u zi eh u n g ka ys se r lich e r o ffi ci re r

a n fa n g s ein p a a r s tu n d en g e weh re t, a b e r n a ch ve rf li s su n g

d e rs elb en d ie

Ka y se r lich en s ich d a v o n g ema ch t , u n n d t ih me vo n d en b ü rg e rn d ie s ta d t ü b erg eb en , “ L ito mě ř ic e 3 0 . k vě t na ( d le st ar é h o ka le nd ář e) , R AO SB n o . 2 5 2 / str . 625.

24

Banérov y oddíl y zaútočil y ze Saska přes Lužici do Kladska a Slezska, čímž ho zbavil y podpory. 72 Jak je vidět, k ozbrojenému odporu došlo vžd y tam, kde byla přítomna císařská vojenská posádka a naopak. Hradec Králové se sice brání,

ale okamžitě po útěku císařsk ých důstojníků kapituluje.

Nevíme kolik z oněch tří set mužů v ystrojen ých 16.května se obran y skutečně zúčastnilo a s jak ým nadšením. O bojové morálce zemské hotovosti nás ale informuje ve své zprávě o obraně Frýdlantu tamější správce. Stěžuje si, že mu obránci odpírali poslušnost a odmítali proti Švédům bojovat: „jeden řekl, že mušketu zahodí, další, že raději skočí přes hradby a třetí sedlák, že bude nabíjet slepými.“ 73 Města se svépomocí mohla ubránit menšímu oddílu nebo loupeživé partaji – tlupě vojáků. Jak psal litoměřick ý děkan: „Ačkoliv všickni sousedé (jichž sice namále jest) v branách armírováni, hotově stáli, tak že by jakkoliv těm partajím odepříti býti mohli…“. Proti většímu útvaru čítajícímu i několik pluků a dělostřelectvo (b yť měl Banér k dispozici jen slabé polní ráže) „… odoláno býti nemohlo.“ 74 Důležit ým momentem při rozhodování, zda se bránit či nikoliv, b yla soudobá vojenská praxe. Město, které odmítlo kapitulovat a postavilo se na ozbrojen ý odpor, se v ystavovalo riziku, že v případě dob ytí silou, bude vítězn ým vojákům v ydáno v plen. V armádě platil ob yčej,

že

dob yté

město

je

žoldnéřům

dáno

na

určitou

dobu

k dispozici k drancování jako odměna a náhrada za námahu a nebezpečí při útoku na něj. Doba trvání a drastičnost takového drancování b yla pak odvislá od náročnosti útoku a ztrát. Proto města, pokud měla možnost rozhodnout se sama za sebe, ozbrojen ý odpor raději nevolila. Důvodem b yla snaha minimalizovat 72 73

H R AŠE , J a n Ka r el : Děj in y Ná ch o d a 1 6 2 0 - 1 7 4 0 , Nác ho d 1 9 9 4 , str . 1 2 0 a d ále. SV OB O D A, Mi la n: Š v éd sk é o b sa z en í F rýd la n tu p o h led em o č it éh o s v ěd ect ví

Hein r ich a Gr ie s se la , z á meck éh o h e jt ma n a , i n : Fo n te s Ni s sae -p r a me n y Ni s y, 2 0 0 0 -1 , s tr . 2 0 . 74

SO A Li to měř ic e – p o b o čk a Lo vo sic e, Ar c hi v mě s ta L ito mě ř i c, i n v. č . 1 5 7 4 ,

kar to n 1 2 6 9 , k ně z J a n Vác la v Ca ele s ti n z Kr o ne n f f eld u lí čí o ko l no s ti v yd á n í mě s ta Š véd ů m 1 6 3 9 ( d a t . v Li t. 2 0 . čer v na 1 6 3 9 )

25

hmotné škod y. Tak tomu b ylo i v našem případě. Hradec Králové nemá v době švédského útoku ve sv ých zdech žádného zástupce nadřazené světské moci ani církevní. Krajští hejtmani, císařští komisaři, jezuité a většina duchovních uprchla. V momentě kd y utečou i poslední císařští vojáci a město je odkázáno samo na sebe, snaží se okamžitě ukončit

ozbrojen ý střet a začíná se Švéd y

v yjednávat o kapitulaci. Města tad y před příchodem Švédů opustil y duchovní osoby, císařští úředníci a vojáci. Zb ylé obyvatelstvo spolu s uprchlík y z okolí se rozhodlo v yhnout se ozbrojenému střetnutí a nepokoušet se o odražení postupujících Švédů. Nezb ývalo než se připravit na jejich příchod. O několika reakcích b yla již řeč, městská agenda b yla omezena v podstatě jen na majetkové úkon y. V průběhu dubna až června jsme také svědk y rostoucích cen. S rostoucím rizikem švédské přítomnosti se ob yvatelstvo snažilo zásobit a tím rostla poptávka. Není snadné nalézt v pramenech záznam y o cenách a obratu v nákupu zboží, ale v Chlumci nad Cidlinou se nám takov ý dochoval v podobě záznamů ohledně obchodu se solí.

Na jejich základě můžeme konstatovat, že

cena jedné čtvrtk y soli vzrostla o polovinu. Zatímco během března a dubna se prodávala za 24 krejcarů, v polovině května cena poskočila na 36 krejcarů. Rostoucí cen y v tomto období u jin ých komodit jsou pramenně téměř nepodch ytitelné, lze je však logick y předpokládat zejména u potravin. 75 Za rostoucími cenami je třeba spatřovat jednak rostoucí poptávku ale i snahu o větší v ýdělek. Právo na prodej soli v Chlumci nad Cidlinou mělo město. Vzestup cen o polovinu v květnu 1639 nemusel b ýt způsoben ani tak nedostatkem komodity, neboť v předcházejícím období b yla stejná ceno po několik měsíců, jako spíše tím, že město reagovalo na rostoucí poptávku uměl ým zv yšování cen. Chlumci tak do pokladn y pl ynula hotovost, která b yla nezb ytná k uhrazení vojensk ých nároků během okupace. Rostoucí poptávku

75

Sr o v. GUT M AN N, M yr o n P . : Wa r a n d R u ra l Li fe in th e ea rly mo d e rn Lo w

Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 8 .

26

můžeme demonstrovat opět na chlumeckém obchodu se solí. Zatímco za březen a duben 1639 b ylo nakoupeno a prodáno 6 beček se ziskem pro město kolem 5 grošů, jen za polovinu měsíce května se nakoupilo a prodalo 8 beček se ziskem 31 grošů. 76 Prodej ted y od doby, kd y Švédové překročili hranice země, stoupl více než pětkrát a zisk dokonce šestkrát! Zda se obdobn ý růst cen a snaha ob yvatelstva předzásobit se promítla i v jin ých komoditách, zvláště potravinách, nelze zatím zdokumentovat. Lze ji však s jistotou předpokládat. Ab y obce věděl y, jak si na tom vlastně stojí se zásobami a jak ým proviantem disponují vzhledem k předpokládan ým nárokům Švédů, probíhal y soupis y kolik obilí jednotliv ý sousedé mají. 77 Co se t ýče jednotlivých „sousedů“, ted y ob yvatel obce, u nich jsme svědk y snah y ukrýt co největší část cenností a majetku. Zazdíval y

se

ve

sklepích

měšťansk ých

domů,

ukrýval y

se

na

bezpečn ých místech nebo se odvážel y p ryč do měst a pevností, kde b yla větší šance, že dokáží švédské armádě odolat. V Hradci Králové také později Švédové množství cenností zazděn ých ve sklepích nalezli. 78 Soukrom ý majetek mohl b ýt též uschován v kostelech a kryptách, jak tomu b ylo o tři rok y později v Olomouci. 79 Naopak důchodní písař komorního panství poděbradského Jiří Refigius volil jinou cestu, odvezl zavčasu „do města Pardubic a do příbytku mého (míněn pardubick ý měšťan Jan Winkler – pozn. autora) … a potom 4. Juni vidouc an nepřítel k městu Pardubicím nenadále připadl a pevnost Jeho Milosti Císaře pardubskou opanovati usiloval, týž pan Jiří Rafigius dotčené věci své pro lepší a bezpečnější opatření do 76


in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 3 r . 77

W I NT E R, Zi k mu n d : M ěs to a k ra j ra ko vn ick ý za vo jn y t řic et il eté , i n : Ča so p i s


S O L AŘ , J . J . : Dě jep i s H ra d ce K rá lo v é n a d L a b em a b i sku p s tví h ra d eckéh o ,

P r aha 1 8 7 0 , str .1 2 3 . 79




Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 1 3 9 .

27

zámku pardubského v jisté místo z domu mého přenášeti dal…“ 80 Dodejme jen, že Pardubice se Švédům ubránil y a Jiří Refigius tak svůj majetek pravděpodobně zachránil. Jak jsme viděli, všechna provedená opatření, která města a její ob yvatelé tváří v tvář hrozícímu švédskému příchodu podnikla, vedla jednoznačně k zajištění majetku. Na první pohled se až zdá, že lidem o nic jiného než o majetek vůbec nešlo. I ti, kteří před Švéd y raději uprchli, uvádějí jako důvod nikoliv strach o svůj život či rodiny n ýbrž obavu z toho, že budou zajati a bude po nich v ymáháno v ýkupné. 81 Tento

fakt

je

dán

skutečností,

že

navzdory

zažitému

klišé

(způsobenému mimo jiné i onou „rétorikou smrti“) ke ztrátám na civilních životech během válk y ze strany vojáků vůbec nedocházelo tak často, spíše jen zřídka. 82 Pomineme-li samotné bojové operace, nemáme po dobu švédské okupace potvrzen ých zpráv, že b y vojáci bezdůvodně

zabíjeli

civilist y.

Důvodem

úmrtí

b yl y

nejčastěji

epidemie napadající hladem a strádáním oslabenou populaci. 83 A tím se dostáváme zpět k majetku. Lidé si museli b ýt po zkušenostech z minul ých let vědomi, že jen ten, kdo má dostatek prostředků k uspokojení základních lidsk ých potřeb, může vzniklou krizovou situaci přežít. Proto ta starost o majetek. Proto neb yla investice do nemovitostí žádoucí, neboť dům v případě nutnosti nelze rychle zpeněžit a nakoupit si třeba potravin y. Proto b ylo lepší cennosti schovat a postupně směňovat, jak b ylo potřeba. V tomto směru je 80

SO A Zá mr s k – p o b o č k a Hr ad ec K r álo v é, ar c hi v mě s ta Hr ad e c Kr álo vé , i n v. č.

3 3 5 -3 3 7 , k n i ha č. 4 6 -4 8 , L ib er E mp t io n u m Alb u s I I I ., fo l. 7 v. 81

P ř íkl ad e m b ud iž j ác h y mo v s k ý sp r á vce K u tt n er , kt er ý se o mlo u v al, ž e z měs ta

up r c h l a uj iš ťo v al, ž e se j i stě vr á tí , j ak mi l e b ud e mí t z ár u k y, že za něj b ud e zap la ce no

p ř íp ad né

v ýk u p né .

Li s t

K u tt n er a

sp r á vci

mi nco v n í h o

úř ad u

v J á c h y mo vě d ato vá n 2 2 . d ub n a, P r a me n y, str . 2 7 1 . 82

Sr o v. G UT M ANN, M y r o n P .: Wa r a n d R u ra l L ife in th e ea r ly mo d ern Lo w

Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 1 6 3 . 83

E b d ., s tr . 1 6 6 . T ak též U LB RI CHT , Ot to : Th e E xp e rien ce o f V io len ce d u rin g th e

Th i rt y Y ea r s Wa r: A Lo o k a t th e ci vi lia n V ic ti m s, i n : Ca n n i n g J o sep f – L e h ma n n, Har t mu t – W i nter , J a y: P o wer , V io l e nce a nd Ma ss Dea t h i n P r e -Mo d er n a nd Mo d er n T i me s, As h g at e P ub l is h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 2 .

28

starost o majetek vlastně starostí o život, o živob ytí vlastní i celé rodin y.

V. Přechod měst do švédských rukou Jak jsme viděli, většina městského obyvatelstva se rozhodla setrvat a v yčkat, zda věci skutečně dojdou tak daleko a oni budou obsazeni Švéd y, nebo zda se mezitím situace prudce nezmění. Ale ta se pro císařskou stranu nev yvíjela příliš dobře. Víme, že Banér poslal předvoj své armád y podél Labe do Čech již koncem dubna, kd y se sám ještě zab ýval likvidací odporu v Sasku, mimo jiné několik dní dob ýval Pirnu. Šest pluků pěchot y a dvě kompanie jízd y vedené generálem Stahlhandskem pronikl y až k Mělníku a švédské oddíl y se začal y pomalu ale jistě rozjíždět po krajích na obou březích Labe. V polovině května, kd yž se Banér posunuje s hlavní částí své armád y od Pirn y do země, máme švédské partaje hlášen y již ze Semil (12. května), 84 Žatce (13. května), 85 Jičína a Mladé Boleslavi (před 17. květnem). 86 Císařská armáda pod velením Gallase se mezitím horečně opevňovala v Praze, zejména v ležení na Bílé Hoře, a postupujícímu protivníkovi nekladla v ýznačnější odpor. Dne 16. května přesunul Banér svůj hlavní štáb do Litoměřic a v yčkával na zpráv y o nepříteli. Koncem měsíce opět v yrazil směrem na Prahu. Během bojov ých operací v prostoru mezi Brand ýsem nad Labem a Mělníkem se mu podařilo překročit Labe a na druhém břehu drtivě porazit císařské,

84


85

H LO DŇ ÁK , P etr a ko l.: Ža t ec, P r a h a 2 0 0 4 , s tr . 2 3 4 .

86

O j ej ich p ád u s e z mi ň u j e ma nd á t hr ad ec ké ho k r aj s ké ho hej t ma n a d a to v an ý 1 7 .

k vě t na 1 6 3 9 , c ito v á no v: ŠVE ND A, Fr a n ti š e k d e P a u la: T ře tí m ěd ěn n ý o b ra z h is to rie k rá lo v s tv í če s k éh o a p a m ět i m ěs ta K r á lo vé H ra d ce n a d La b e m, H r ad ec Kr álo v é 1 8 0 8 .

29

kteří mu prozatím bránili v překročení řek y. Ještě 29. května stanul y první švédské hlídk y na dohled od Prah y. 87 Během následujících tří dnů se Banér spíše demonstrativně pokoušel město dob ýt, leč neuspěl. Zanechal ted y posléze svého počínání a obrátil se zpět k Brand ýsu a Staré Boleslavi, kde na dalších devět měsíců v ybudoval opevněn ý tábor, svou základnu pro operace v Čechách. Současně v yslal jednoho ze sv ých velitelů, Friedrich ze Záběltic, 88 ab y postupoval proti proudu Labe dále na v ýchod a obsadil tak zb ývající část Polabí. 89 Záběltick ý se 4. června objevil u Pardubic, které se neúspěšně pokoušel dob ýt, ale nakonec musel odtáhnout s nepořízenou. 90 Pardubice zůstal y jedin ým místem na Labi, které Švédové nedokázali opanovat. Na druhou stranu, tamější posádka neb yla s to způsobit jim větší škod y. O tři dn y později, 7. června, se po několikahodinovém boji poddal Hradec Králové a od něj Záběltick ý pokračoval směrem na sever a na Kladsko. 91 Do Dvora Králové nad Labem a Trutnova Švédové posílají

87

O t ěc h to ud á lo s tec h r e f er uj e j ed n a k sá m B a n ér ve s v é m d o p i s e z L i to m ěř ic 3 0 .

k vě t na ( p o d le star é ho ka le nd á ř e) , R AO SB , no . 2 5 2 / str . 6 1 7 ., j ed n a k cí sař s k ý vr c h n í vel it el G al la s v li st ě cí sař i d ato v a né m 1 . čer v na v P r a ze, D B B T I , no . 8 3 2 /s tr . 3 1 0 . 88

Na r o zd í l o d j in ýc h B an ér o v ýc h v el ite l ů, s tí mt o mu ž e m j e tr o c h u p o tí ž,

p r o to že p o uží v á ní j eho j mé n a v li ter a t uř e ko l ís á. U B i e ne nb er g a sto j í v če le Š véd ů p ř ed Hr ad c e m Fr i ed r ic h Čáb e li c k ý, u Š ve nd y n a lez n e me F r ied r i c ha Z áb ěl ti c ké ho a nej no vě j i Rad e k F u ka la ( S en o o d p la tě – d ra ma ta t ři cet il et é vá lky ) u vád í d o ko n ce F r ied r i c ha So b ět ic ké ho ! P r avd o u j e, ž e j e ho d o p is y j so u p o d ep sá n y „Fr ied r ic h v o n Zo b el tit z “ ( Ar c h i v m ěs ta D v ůr Kr á lo vé nad L ab e m I ., AM - DK I ., kt. 5 8 , si g n . 5 8 /5 2 v ýz v a ke ko ntr ib u o vá ní

d o Hr ad c e Kr álo v é )

V t e xt u p o už í vá m j e ho j mé no d le Š v e nd o va zp ů s o b u. Zo b e lt it z j e o b ec v d n eš n í m Sa s k u.

S k lo n

ke

ko m o le ní

j e ho

j mé n a

je

zp ů so b e n

zř ej mě

to u h o u

vid ě t

v Z áb ě lt ic ké m če s ké ho e mi g r a n ta. 89

L ito měř i ce 3 0 . k vět n a ( p o d le st ar é ho ka le nd ář e) , R AO SB , no . 2 5 2 / str . 6 2 3 .

90


91

B anér , L ito měř i ce 3 0 . k vě t na ( d l e s tar é ho ka le nd ář e) , R AOSB no . 2 5 2 / str . 6 2 5 .

– B I E NE NB E R G, K. J .: Dě jin y mě sta H ra d ce K rá lo v é, ru ko p i s z ro ku 1 7 9 0 , p ř ek lad J a n B a lcar z B ystr é ho , Hr ad e c Kr ál o vé 1 9 5 3 , str . 2 8 1 . – ŠV E N D A, Fr a n ti še k d e P a u la : T ř etí m ěd ěn n ý o b ra z h i s t o ri e k rá lo v st ví če sk éh o a p a mět i

30

salva guardii 9. června, 92 pod Nov ým Městem nad Metují stojí 12. června 93 a 25. téhož měsíce se prozatím zastaví o hradb y Náchoda. 94 Vysvětleme si n yní švédské jednání uvedené na předcházejících řádcích. Bude to důležité pro pochopení této i následujících kapitol. Jak jsme si již řekli, Banér nechtěl dát císařsk ým po jejich porážce čas, ab y se znovu zformovali a doplnili sil. Chtěl rychle vtrhnout do Čech, v yužít tamější zdroje k v yživení a posílení své armád y a pokud možno v yburcovat lid k povstání proti císaři. V nejlepším případě b y se mu podařilo dob ýt Prahu a země b y mu tak ležela u nohou. Jenomže jeho plán počítal i s postupem Bernarda Výmarského a Lillienhöcka a ani jeden ani druh ý stále nic nepodnikal. Banér proto musel k zajištění svého postupu do Čech zanechat část sv ých sil v Sasku a další poslat do Kladska a Slezska a tím se oslabil. Před Prahou se tak ocitl v podivné situaci. Císařská armáda mu sice v podstatě v yklidila zemi a sama se stáhla za pražské zdi, ale Švédové neměli dostatek mužů, ab y se je pokusili dob ýt, respektive ab y mohli obsadit zb ytek země. Navíc Banér začínal mírně nervóznět, jelikož do jeho hlavního stanu začal y přicházet informace, že se proti němu vrací

z německ ých

Piccolominiho

sbor,

oblastí který

Hatzfeldov y b yl

narychlo

jednotk y stažen

a

dokonce

i

z francouzského

bojiště. Další císařské oddíl y se formovaly v Polsku a Uhrách. 95 Švédsk ý vrchní velitel se proto rozhodl obsadit a opevnit labskou linii. Měla mu sloužit jako základna pro jeho armádu z hlediska zajištění proviantu i z hlediska strategického, protože ze své „labské pevnosti“ měl blízko do Míšně, Saska, Slezska, na mě sta K rá lo vé H ra d ce n a d La b e m, Hr ad ec Kr álo vé 1 8 0 8 , s tr . 2 0 . P ř iče mž za s k ut eč né d at u m o b s aze n í Hr ad ce Kr á lo vé j e tř e b a p o važo v at p r á vě 7 . čer ve n a ni k o li v 1 7 . č er ve n, k ter ý o d Š ve nd y m yl n ě o p a k uj e d o sa vad n í h is to r io gr af ie. 92

VI T ÁK, An to n í n Ko n s t an ti n : D ěj e k rá lo vs kéh o věn n éh o mě sta Dvo ra K rá lo vé

n a d La b em, P r a h a 1 8 6 7 , str . 7 0 . – T OMK OV Á, E v a: Š véd s ké vp á d y d o T ru tn o va a Dvo ra K rá lo vé n a d La b em, i n : Ki liá n , J an ( ed .) Věn n á měs ta za t ř ic et il eté vál k y a j ej ic h p o vá leč n á o b no va, Mě l ní k 2 0 0 4 , str . 4 8 . 93

B Í L E K, T o má š: D ějin y ko n fi ska cí v Čech á ch p o r. 1 6 1 8 , P r a ha 1 8 8 2 , s tr . 1 1 5 9 .

94


95

B an ér , L ito měř i ce 3 0 . k vě t na ( d le s tar é ho kal e n d ář e) , R AO SB no . 2 5 2 / s tr . 6 2 5 .

31

Moravu i do jižních Čech. Řeka Labe mu současně měla posk ytnout přirozenou ochranu proti případnému císařskému protiútoku. V takto zajištěn ých pozicích Banér zam ýšlel v yčkat, dokud se Bernard Výmarsk ý a nebo alespoň Lillienhöck nepohne vpřed. A skutečně, v jeho korespondenci z té dob y se objevují čím dále častěji dvě hlavní obav y. Jednak o započetí operací na R ýně a ve Slezsku, které b y na sebe vázal y část císařsk ých sil, které se zatím ch ystal y proti němu v Čechách a jednak o zásobování své armád y. Ještě od Freiberku píše, že: „tady dole na Labi je vše zničené a není k dostání žádných zásob, posunu se tedy výše“, po řece směrem do Čech. 96 Kd yž se pak skutečně do Čech dostal, b yl nemile překvapen stavem země, „…neboť království české je tak zničeno a ochuzeno“ 97. Jeho zásobovací situace zatím neb yla zlá, v obsazen ých městech mu do rukou padl y proviantní skladiště císařské armád y. Ale stejně tak si b yl vědom toho, že má-li labskou linii udržet než se situace zlepší, musí své zázemí šetřit, ab y se z něj mohl vyživovat co nejdéle. „Tím spíše mám důvod, držet se na labské pevnosti a do zásobování armády zapojit Slezsko.“ píše z Litoměřic 98 Logicky, pokud se zde měl udržet delší dobu, nemohl svou „labskou pevnost“ jednoduše v ydrancovat. Naopak,

musel

s dostupn ými

zdroji

zacházet

co

možná

nejhospodárněji. A my skutečně nemáme z měst na pravém břehu Labe hodnověrn ých zmínek o tom, že by švédská armáda ve velkém plenila, jak toho budeme svědk y jinde a později. Dokonce máme i dochováno Banérovo nařízení vojáků a důstojníkům, „aby všickni napořád insolentiam od plundrování, loupení, mocí braní, sami od sebe

skutečným

handlováním,

bědováním,

exactionem,

pálením,

žhaním, škoděním a zarmucováním obyvatelů, jak takové excesy mohly 96

V o r i g. : „ We rd e d emn a ch , w ei l h ie ru n ten b e i d er E lb e a l le s ve rö rd e t u n d kein e

leb en sm it te l ve rh a n d en , so vie l h ö h er h in a u ff rü cken …“ B a n ér , Fr ei b er g 1 1 . d ub na ( d le s tar é ho ka le n d ář e) , R AO SB no . 2 4 9 / s tr . 6 0 5 . 97

V o r i g. : „w ei ll d ie se s kö n ig rei ch B ö h men s o d eso la t u n d d ep a u p e ri er t … “,

B an ér , L ito mě ř i ce 3 0 . k vě t na ( d le s tar é ho kal e n d ář e) , R AO SB no . 2 5 2 / s tr . 6 2 5 . 98

V o r i g.: „…a l so d a s s i ch d e sto m eh r u h rsa ch e h a b en w erd e, d ie E lb e fe ste zu

h a lten u n n d d ie S ch l e sie n zu r e rm ee u n te rh a l t zu emp lo ji r en .“ , eb d .

32

by vyjmenovány bejti, pod hrdlem, poctivosti a života ztracení zanechati a zdržeti se mají.“ 99 Nařízení je sice jedna věc a chování řadov ých vojáků druhá, ale jak uvidíme později, k jeho v ýraznějšímu porušení na pravém břehu Labe (a to je nutné zdůraznit) nedocházelo. Pro švédskou armádu postupující do Čech b ylo ted y jedním z nejdůležitějších

a

prvořad ých

cílů

zajistit

si

dostatek

zásob,

zejména potravin ale v podstatě všeho, co armáda k existenci mohla potřebovat. To jí měla zajistit především města a jejich venkovské zázemí. Čím více měst, městeček a vsí se na dodávkách proviantu podílelo, tím lépe. Armáda v 17. století si však nemohla dovolit táhnout od města k městu a všude v ymáhat poslušnost a zásob y. Na hlavní čáře postupu snad, ale to b y nestačilo a křižovat krajem sem a tam

b ylo

k v podstatě

z vojenského ke

ztrátě

hlediska

nem yslitelné.

bojeschopnosti,

vojsko

Vedlo by

se

by

to

změnilo

v neuspořádan ý shluk jednotek, které b y křižoval y zemi a snažil y se postupně navštívit všechna města a panství. Proto ani první kontakt měst s armádou neb yl toho druhu, že b y se před branami objevil sám Banér v čele několikatisícového vojska. Vše probíhalo jinak, do značné míry s ystematick y a ritualizovaně. Bezprostřední blízkost Švédů ohlašoval y jejich tzv. „partaje“, jak se tehd y říkalo. V podstatě jízdní hlídk y, které táhl y krajem před a kolem armád y a měl y funkci v ýzvědnou i zásobovací. Byl y nepočetné, většinou maximálně v počtu několika desítek mužů. Pokud b yl y vpuštěn y do města, spokojil y se s trochou jídla a peněz, často spíše ve formě jakého si úplatku od měšťanů, že celá jejich „návštěva“ proběhne pokojně, a zase odjely. Kupříkladu v Žatci se 12. května objevila švédská partaj v počtu dvaceti čt yř mužů, kteří žádali o jídlo, pití a oves. Kd yž jej spolu se 70 tolary dostali, zase odjeli. 100 Tento druh kontaktů opět sloužil k šíření informací, ačkoliv zde 99

B a nér ů v p at e nt v yd a n ý p ř ed j e ho vp ád e m d o Č ec h ci to va n ý v : M E N ČÍ K,

Fer d i na nd ( ed .) : P a m ět i Ja n a Jiř íh o Ha ra n ta z P o l žic a B e zd ru ži c o d r o ku 1 6 2 4 d o ro ku 1 6 4 8 , P r a ha 1 8 9 7 , s tr . 1 1 3 . 100

Kad a nš tí hej t ma n u ža tec ké ho kr aj e Ko ko ř o v co v i, Kad a ň 1 4 .k v ět n a 1 6 3 9 ,

P r a me n y, str . 2 8 7 .

33

musíme vzít v potaz jejich hodnověrnost. Podívejme se na případ Litoměřick ých, kteří jednu partaj vpustili do města: „tehdy jeden z nich jsa katolický, a jeho Milosti Císaři předešle v službě zůstávaje, pod důvěrností jim Litoměřickým oznámil: Aby na sebe a město pilný pozor dali, že i šest set mušketýrův, na této straně města již v hotovosti jest…“. 101 Nakolik to b yla zpráva skutečná a nakolik cíleně v ypuštěná pro nás momentálně hraje roli (zatím). Dokazuje však, že i mezi měšťan y a Švéd y se šířily informace – oběma směry. Švédští vojáci tak zjišťovali, v jaké situaci je kraj i jednotlivá města. Jak jsou dobře zásobena a opevněna atd. Ostatně s onou švédskou partají z Žatce okamžitě odjelo i několik tamějších ob yvatel. Přesto, co b ylo zmíněno, b yl první kontakt mezi měst y a Švéd y povětšinou písemn ý. Pokud neměla švédská armáda prostředk y, možnosti a čas objíždět kraj, řešila to ted y jinak – písemn ými v ýzvami.

Takováto

korespondence

se

nám

zachovala

nejlépe

z hornického městečka Jách ymova, které b ylo kontaktováno již na přelomu března a dubna, kd y sem ze saského území přijela přes hory švédská partaj. •

Již 8. dubna b yl do města doručen list švédského velitele ze saského Annaberku, v yz ývající měšťan y, ab y v yslali dvě osob y k jednání o v ýši kontribuce, kterou mají odvádět.

•

Jách ymovští na to odpověděli psaním, že jejich správce Kuttner uprchl a oni nejsou oprávněni bez něj žádosti v yhovět.

•

Ve své odpovědi z 10. dubna píše švédsk ý velitel, že čekání na správcův návrat b y celou záležitost neúměrně prodloužilo. Mohl by sice do města v yslat své voják y, ale

101

S O A Li to měř ic e – p o b o čk a Lo vo s ice, Ar c hi v mě s ta Li to měř ic, i n v. č . 1 5 7 4 ,

kar to n 1 2 6 9 , k ně z J a n Vác la v Ca ele s ti n z Kr o ne n f f eld u lí čí o ko l no s ti v yd á n í mě s ta Š véd ů m 1 6 3 9 ( d a t . v Li to měř ic íc h 2 0 . čer v na 1 6 3 9 ) .

34

prozatím to neudělá. Jeho dopis opět končí v ýzvou k v yslání dvou osob k jednání. 102 •

Dne 19. dubna píší Jách ymovští nazpět do Annaberku, že opravdu

nemohou

v této

věci

beze

správce

nic

podniknout. Pokusí se ho v yhledat a získat od něj v yjádření. Do té doby prosí o několikadenní odklad. 103 •

Současně však měšťané napsali i české komoře do Prah y, že jsou tváří v tvář Švédům bez ochran y, že i tamější správce utekl, a proto žádají radu jak se zachovat. 104

•

Nakonec 21. dubna Jách ymovští v yslali do Annaberku dvě osob y „ad referendum“. 105

•

Téhož dne přišel do města list správce Kuttnera, že bez slovení české komory nelze nic podnikat a ať se ted y zachovají tak, ab y se mohli zodpovídat před Bohem a císařem.

•

O den později píší vyslanci z Annaberku, že Jách ymovští mají zaplatit 500 tolarů v ýkupného a vyslat další osob y k v yčíslení přesné kontribuce. Jeden z v yslanců do té dob y zůstane jako rukojmí. 106

Obdobné příklad y (i kd yž ne tak podrobně zachované) b ych om mohli nalézt i v jiných městech. Třeba do Náchoda b yla podobná v ýzva doručena 8. června (připomeňme jen, že Hradce Králové se vzdal 7. června), ale zůstala bez odpovědi. Druhá v ýzva přišla 11. června a následně dorazila i třetí. Ještě 22. a 23. června obdrželo město další dvě, než konečně 25. téhož měsíce Švédové stanuli u náchodsk ých bran. 107 Jen pro ilustraci uveďme text takové v ýzv y, která b yla doručena do Dvora Králové nad Labem po obsazení Hradce 102

J ác h y mo v št í če s ké ko m o ř e, J ác h y mo v 2 0 . d ub n a 1 6 3 9 , P r a me n y, str . 2 6 5 .

103

E b d . str . 2 6 6 .

104

Ebd.

105

Ebd.

106

J ác h y mo v št í

v ys la n ci

u

š véd s k é ho

ve li tel e

v An n ab er k u

mě s t s k é

r ad ě

J ách y mo v a, An n ab e r k 2 1 . d ub n a 1 6 3 9 , eb d ., str . 2 7 6 . 107

H R AŠE , J a n Ka r el : Děj in y Ná ch o d a 1 6 2 0 - 1 7 4 0 , Nác ho d 1 9 9 4 ,s tr . 1 1 9 .

35

Králové. Po úvodní pasáži zde čteme: „(…)že mají okamžitě po doručení (rozuměj Královédvorští) odeslati sem (tj. do Hradce Králové) ze svého středu někoho s dostatečnou plnou mocí, aby se dozvěděli, dojednali a stvrdili, co mají na proviantu a jiném dodat a bezchybně zajistit k vyživování mně podřízené soldatesky. Pokud by se tak nestalo a Vy by jste tím opovrhli, byl bych nucen použít jiných, Vám třebas škodlivějších prostředků. (…)“ 108 Obdržení takov ýchto výzev, respektive po v yzvání některé ze švédsk ých partají jak jsme to viděli v Litoměřicích, b ylo ted y tím prvním kontaktem města se švédskou mocí. Už ze samotné písemné form y i obsahu jednotliv ých v ýzev je jasné, že se zde nejednalo o nějaké živelné počínání, ale o let y propracovan ý s ystém. A jako s ystém má tudíž i svá pravidla a charakteristik y. Z obou stran, ted y ze stran y měst i Švédů, to b yla jakási hra „kdo z koho“. S ystematizované v yjednávání v yužívající specifické argument y obou aktérů. Švédská strana potřebovala, ab y se na jejím zásobování podílelo co nejvíce měst a současně si b yla vědoma, že není schopná je k tomu všechn y donutit silou. V nastalé situaci nicméně představovala v Čechách sílu, které se neb yla schopna postavit ani celá císařská armáda zavřená v Praze. Švédové si toho samozřejmě b yli vědomi a tak najdeme hrozbu „mečem a ohněm“ ve všech v ýzvách k jednání s nimi. Taktéž v Litoměřicích, kd yž měšťané vpustili onu švédskou partaj, zmínil se jim onen Švéd „jsa katolický, a jeho Milosti Císaři předešle v službě zůstávaje“ prý z dobré vůle, že na město se již chystá několik set mužů a že „pokud na nejmenším

108

V o r i g. : „ (… )d a ß S ie a lß b a ld en n a ch emp fa h u n g d ie se s A u s I h rem Mi tt el

etl ich e A n h e ro mi t g en u g sa mb a rV o ll ma ch t a b s ch ick en , u mb zu ve rn eh men s, zu tra ct ie ren

und

s ch l ieß en ,

wa s

Sie

zu

u n t e rh a l tu n g

me in e r

u n t er h a b en d en

S o ld a te sca a n P ro v in a d u n d so n st en h i eh e ro l ief ern u n d u n f eh lb a r v er sch a fen wö l len .

Da mi tt

in n

A u sb l eib u n g

I h r er

und

ve ra ch tu n g s

d ie se s

ich

n ich t

veru r sa ch et we rd e, a n d ere , I h n en v iel le ich t sch ä d l ich er e M it te l wi ed e r S ie fü rn eh men . (… ). “ nad

Lab e m

I .,

S O A Z á mr s k – p o b o č ka T r ut no v, ar c hi v mě s ta D v ůr Kr álo v é k ar t o n

58,

( li s t

š véd s k ého

ve li tel e

Hr ad ce

Kr álo vé

Kr álo v éd vo r s k ý m, Hr ad ec Kr álo v é 2 9 . k vě t na – p o d le st ar é ho ka le nd ář e) .

36

odporu budou, že město a obyvatele jeho v příští nastávající noci slézti, vybrati a zplundrovati mají.“ 109 Byl onen voják opravdu tak věrn ý císaři a katolické církvi a měšťany varoval v dobré vůli, nebo se

spíše

jednalo

o

účelně

v ypuštěnou

informaci,

která

měla

Litoměřické pohnout k činu? Pravdou je, že právě tímto sdělením později po švédském ústupu měšťané omlouvali svou kapitulaci. Tento argument síl y Švédové používali i přesto, že předtím Banér slavnostně

a

veřejně

v yhlásil

sv ým

patentem,

že

k žádn ým

násilnostem docházet nebude. Navíc b y k v ydrancování a v ypálení řekněme Litoměřic téměř se stoprocentní jistotou stejně nedošlo, neboť jak jsme viděli, Švédové pro své účel y potřebovali „labskou pevnost“ pokud možno neporušenou. A zázemí plné doutnajících trosek b y jim k ničemu neb ylo. Přesto hrozbu zničení „ohněm a mečem“ nalezneme všude. Pokud se však pod touto pohrůžkou město nepoddalo, nejsme svědk y toho, že b y se tam Švédové okamžitě v ydali, ab y ob yvatelstvo přivedli

k rozumu.

To

je

dalším

znakem

formálnosti

celého

v yjednávání. Jách ymov si může dovolit korespondovat dvacet dní než v yšle do Annaberku své v yslance. Taktéž Náchod, trvalo to téměř tři týdn y než se u něj objevili Švédové, ab y se jej silou pokusili přivést k rozumu. V případě Jách ymova tomu tak mohlo b ýt částečně pro nedostatek času, jelikož v sousedním Sasku zrovna probíhal y bojové operace. Ale celé v yjednávání s Náchodem se odb ývalo až po obsazení Hradce Králové, kd y měli Švédové v zemi relativní volnost. Přesto trvalo tři t ýdn y, než proti němu b yla použita síla. Některá města, například Rakovník, 110 v ýzvu v květnu a červnu obdržela, ale vůbec na ni nereagovala, jelikož se cítila b ýt relativně mimo švédsk ý dosah. A žádná švédská trestná v ýprava se nekonala. Na druhé straně města úm yslně volila právě tuto v yčkávací a zdržovací strategii. Jak jsme si řekli již dříve, většina ob yv atelstva 109


kar to n 1 2 6 9 , k ně z J a n Vác la v Ca ele s ti n z Kr o ne n f f eld u lí čí o ko l no s ti v yd á n í mě s ta Š véd ů m 1 6 3 9 ( d a t . v Li to měř ic íc h 2 0 . čer v na 1 6 3 9 ) . 110

L E V Ý, Fr .: Dě jin y k rá l o vsk éh o m ě sta R a ko vn ík a , R a ko v ní k 1 8 9 6 , s tr . 2 8 0 .

37

v nich zůstala, navíc se rozmnožila o uprchlík y z okolí. M yšlenka postavit se celé armádě na odpor ve většině případů nepřicházela v úvahu a žádné z měst se k ní také dobrovolně o své vlastní vůli neodhodlalo. Nezb ýv alo ted y než přijmout Švéd y. Že jim neodolají a že jim budou nakonec muset otevřít brán y a v ydat zásob y mohla b ýt hotová věc, ale kd y se tak stane, s tím už se dalo

něco

dělat.

Strategie

měst

v tomto

směru

by

se

dala

charakterizovat asi následujícím způsobem: v ymlouvat se Švédům co možná nejdéle a doufat, že se mezitím budou muset stáhnout. Pro lepší

ilustraci

uveďme

n yní

zápis

ze

zasedání

městské

rad y

v Rakovníce, která projednávala právě požadavk y švédské stran y na dodání 24.000 liber chleba, 30 sudů piva a 100 strychů ovsa: „Pan purkmistr: Nedá-li se nic, obávati se nebezpečenství; s druhé strany postaviti se pro J.M.C. nebezpečno. Z dvojího zlýho jedno voliti se musí. (…) Pan Žák. Omluva, aby na mírnosti bylo zůstáno. Pan Klatovský: Na něčem aby obvyknuto bylo pro nemožnost. Pan Tyčka: Aby se něco učinilo a psaní do Prahy. Pan Ko(chanský): Omluva s termínem něco učinění. Pan Andres: Na obojí strany zle. Pan Eliáš: Aby aspoň polovic přišlo. (…) Pan primas: Učiní-li se něco proti J.M.C. bude to budoucně zle připomínáno a na druhou stranu ne bez nebezpečenství.“ 111 Jinak řečeno, císaře zradit není radno, stejně tak ale odmítnout Švéd y. Mělo b y se ted y švédskému veliteli odpovědět, ab y snížil požadavk y a prozatím posečkal. Výsledkem b ylo, že b yl Švédům do Loun 16. května odeslán dopis, že Rakovničtí jsou příliš chudí než ab y mohli tolik odvádět. 112 Taktéž Jáchymovští použili zdržovací taktik y úm yslně, chtějíce „věc co nejdéle protahovat, neboť se šíří

111

W I NT E R, Zi k mu n d : M ěs to a kra j ra ko vn i cký za vo jn y t ři cet il eté , i n: Ča so p is


Ebd.

38

zvěsti, že záhy dojde k bitvě, kterou snad Švédové budou zapuzeni.“ 113 Ostatně na příkladu jejich korespondence jsme to mohli velmi dobře vidět. Avšak oddalovat se nedalo do nekonečna a zejména pro města na pravém břehu Labe brz y přišla chvíle, kd y musela začít jednat. Pomineme-li některé v ýjimečné případy ozbrojeného odporu, ke kterému b ylo přistoupeno jen pro přítomnost císařské posádk y, pak drtivá většina míst, která se v roce 1639 dostala do švédsk ých rukou, kapitulovala ještě dříve, než se u jejich bran objevil y Banérov y oddíl y. Poté, co obdržela v ýzv y ke spolupráci a švédské jednotk y se povážlivě

přiblížil y,

dospěla

města

k rozhodnutí,

že

nejlepším

způsobem, jak v dané situaci zachránit co nejvíce na životech a majetku,

je

uposlechnout.

Vyslal y

ted y

za

nimi

své

zástupce

k jednání. Snad kromě případu Mělníka, který b yl dob yt ztečí a který byl tudíž dle dobov ých zv yklostí pravděpodobně v ydán Švédům na milost a nemilost (ačkoliv podkladů pro to nemáme), vznikl v ysláním poslů prostor pro jednání mezi oběma stranami. Města nehodlala švédskému vojsku otevřít své brán y dokud nedojde k vzájemné dohodě o tom, co od nich bude požadováno a „co za to“. Cíle a motiv y obou stran již známe, Švédové se snažili dostat k zásobám

ukryt ým

ve

městech

a

k těm,

které

tam

budou

v následujících měsících teprve v yprodukován y. Naopak jednotlivá města hleděla nastalou krizovou situaci přestát s minimem škod na životě i majetku a vyjednat proto takové podmínk y, které co nejméně zasáhl y chod obce. Podmínk y, za kterých se města takzvaně „poddala na akord“, ted y smluvně, se nám z onoho roku nedochoval y. Můžeme si ale pro srovnání v ypomoci podmínkami z jin ých let. V roce 1642 se Olomouc vzdala Torstenssonovi za následujících pravidel:

113

J ác h y mo v s k ý b á n s k ý p ís ař Fr i ed r ic h S c ha ub sp r á v ci K u tt ner o v i, J á ch y mo v

2 0 .d ub n a 1 6 3 9 , P r a me n y , s tr . 2 6 6 .

39

Za prvé: povolit panu generalisimovi a jeho vojsku vstup do města tou největší branou. Za druhé: pan komandant může bezpečně odejít s celou svou rodinou a s veškerým majetkem, který lze odvézt. Za třetí: každý může buď ve městě zůstat nebo bez újmy odejít. Za čtvrté: katolická víra nebude v žádném případě zakazována. Za páté: mše, kolegium, kláštery a konvikt ponechají v původním stavu. Za šesté: zákony Jeho Výsosti a ostatních zákonodárců nebudou měnit. Za sedmé: bude možno, jak se sluší, zachovávat věrnost císaři. Za osmé: ponechají rodinám šlechticů a prelátů všechny jejich výsady. A konečně: složí zbraně. 114 V našem případě zřejmě neb yl kladen takov ý důraz na duchovní stav, jako tomu b ylo v Olomouci, a je otázkou, u kterých měst b yl y takovéto podmínk y dojednán y a u kterých vůbec. Podobnou situaci lze očekávat u velk ých a v ýznamn ých měst jako Hradec Králové či Litoměřice, ačkoliv zpráv y o v yjednávání máme i z méně osídlen ých obcí – Nového Města nad Metují, Dvora Králové nad Labem atd. Nev ylučujeme

však,

že

menší

městečka

se

mohla

poddat

bez

podobn ých oficialit, jelikož zkrátka nebyla tolik v ýznamná. Ale zpět k olomouck ým podmínkám. Předpokládejme, že v našich podmínkách se taktéž objevil y bod y o svobodném pohybu ob yvatelstva, zachování stávajících zákonů. Alespoň nemáme odnikud zpráv, že b y si někdo ztěžoval na omezování v poh ybu nebo že by b yl y aplikován y zákon y švédské

korun y.

Taktéž

katolická

víra

měla

b ýt

zachována.

V některých městech totiž máme případ y, kd y část katolick ých duchovních či řádových bratří neutekla, n ýbrž zůstala a fungovala ve městech po celou dobu švédské přítomnosti – v Litoměřicích to b yl místní děkan a několik kapucínů, 115 v Hradci Králové kněz a kvardián

114

Š AF R ÁN KO V Á, L uc ie :

Č e ský p ř ekla d la tin sk é k ro n i ky P a vla Za c z ko wi c ze o


Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 3 4 . 115

KOT Y Z A, Old ř ic h a ko l.: Dě jin y mě s ta Li to mě ř ic, L ito měř i ce 1 9 9 7 , s tr . 2 0 5 .

40

kláštera sv. Ann y. 116 Ohledně zachování věrnosti císaři je to sporné. Nemáme zpráv, že b y b yl kdokoliv nucen přísahat věrnost švédské koruně či jin ým způsobem v ystoupit proti Ferdinandovi III. Oproti tomu ale víme, že Banér se do Čech v yd al mimo jiné s cílem podnítit proti císaři povstání a v tomto duchu koncipoval i text svého provolání. Avšak nutit někoho proti jeho vůli k odporu proti své vrchnosti se neslučuje s man ýrou i duchem dob y, b yť b yla nesporně pohnutá. Pokud

to

ted y shrneme,

ob yvatelům

měst,

která Švédům

otevřela své brán y, b yl umožněn svobodn ý odchod (pokud by chtěli), b yl y ponechán y v platnosti stávající zákon y (tj. mimo jiné městské úřad y) i katolické v yznání. Součástí mohl y b ýt i další podmínk y, které však můžeme jen tušit. Například v Hradci Králové Švédové, poté co se jim město vzdalo „na akord“, strávili první noc na náměstí a pak se vojáci nastěhovali do opuštěné jezuitské koleje. Jen část důstojníků získala kvart ýry v měšťansk ých domech, jak b ylo tehd y zvykem. 117 I toto mohlo b ýt součástí smlouv y, ale s jistotou to nevíme. Švédové naopak v yžadoval y peníze a zásob y. V této fázi válk y se již jednalo o ritualizovan ý a zaběhl ý postup. Při poddání se města b yla

jednorázově

v ymáhána

finanční

částka,

tzv.

či

„ranzion“

„pasírování hrdla“. V podstatě se jednalo o v ýkupné, jakousi náhradu vojákům za kořist, kterou b y mohli získat, pokud b y b ylo město v ydrancováno. Proto se v ýše částk y lišila podle velikosti a bohatství města. Hradci Králové b ylo nařízeno zaplatit 20 000 tolarů, později snížen ých na 6 000. 118 Po Litoměřicích bylo zpočátku v ymáháno dokonce téměř 36 000 zlat ých a 183 sudů vína, 119 Nové Město nad

116

Š VE N D A, Fr a nt i še k d e P au la: T ře tí m ěd ěn n ý o b ra z h i s to r ie k rá lo v s tví č esk éh o


E b d ., str . 2 4 .

118

Ebd.

119


41

Metují mělo nejprve zaplatit 9 000 zlatých, později snížen ých na 4 000. 120 Druhou dávkou, b yl y pravidelně odváděné finanční a naturální kontribuce, které sloužil y převážně k v yživování vojska. Jejich v ýše se opět odvíjela podle ekonomické síl y jednotliv ých měst a krajů. O nich bude řeč ještě později. Pro tuto chvíli je důležité, že jejich v yměřováním a v ybíráním b yl y často pověřováni místní emigranti vracející se s švédskou armádou ze zahraničí, kteří tudíž kraj i část ob yvatel znali a věděli spíše než švédští důstojníci, kolik si může to které místo dovolit odvádět. Příkladem budiž v Lounech Jan Satman, do roku 1634 lounsk ý měšťan, 121 či Jan Mostník, b ýval ý litoměřick ý soused v ybírající kontribuce na Litoměřicku. 122 Druh ým důležit ým momentem, který je nutno vzít v potaz, je, že v případě kontribucí se jednalo o praxi, kterou k v yživování armád y používal y všechn y zúčastněné stran y. Stejné kontribuce jako počátkem léta po městech v yžadovalo švédské vojsko, po nich v předcházejícím i následujícím období

požadovalo

vojsko

císařské.

Jinými

slov y,

v případě

kontribucí městské obce prostě jen změnil y stranu, které dávk y odváděl y, a v podstatě se ted y nejednalo o zátěž navíc. Co musel y zaplatit navíc, b ylo jednorázové v ýpalné. Cílem Švédů b ylo samozřejmě získat co nejvíce prostředků. Současně si však nemohli dovolit v yžadovat přespříliš, neboť b y rychle v ytěžili svou zásobovací základnu. Ze stejného důvodu také nemohli města, která se zdráhala odvést příliš v ysoké dávk y a poplatk y, „za trest“ v yplenit – jak jsme si řekli již dříve. To b ylo mimo jiné důvodem, proč b yla v ýše v ýp alného posléze korigována a snižována. Laick y řečeno, lepší dostat n yní méně, nežli nemít později nic. Tím, že se s měst y dohodli, získali přesně to,co potřebovali – stabilní a trvající hospodářskou základnu k v yživování vojska. 123 120


121

E b d ., str . 1 1 4 2 .

122

Ž at ečt í kr aj s k ý m hej t m an ů m, Ža te c 1 5 .č er ve nc e 1 6 3 9 , P r a me n y, str . 3 0 7 .

123

Ob d o b ně v r o ce 1 6 4 2 T o r sete n s so n p o d o b yt í L ip s ka, sr o v. B ÖH ME , K. R. :

Geld fü r d i e sch wed i sch e A rme e n a ch 1 6 4 0 , i n : Sca nd ia, B d . 3 3 , 1 9 6 7 , s tr . 6 2 .

42

Obdobně tomu b ylo u samotn ých měst, která se poddala. Situace v zemi na jaře a počátkem léta 1639 b yla z bezpečnostního hlediska velmi nejistá. Císařská strana neměla po porážce u Saské Kamenice sílu postupující Švéd y zastavit, hrozilo ted y reálné riziko, že vítězící Banérov y oddíl y budou křižovat krajem a brát si, co se jim zlíbí, neboť

neb yl

nikdo,

kdo

by

tomu

zabránil.

Banér

sice

sv ým

manifestem deklaroval, že přichází cob y osvoboditel a přítel, ale po více jak dvaceti letech válečn ých událostí si nikdo nemohl dělat přílišné iluze. Mimo to se krajem potuloval y partaje rozprášené a demoralizované císařské armád y. Tím, že se města (ted y ta v přímém dosahu) rozhodla nakonec se Švéd y spolupracovat, se zabezpečila právě proti nejakutnější hrozbě, ted y že budou v ypleněna (buďto švédskou nebo císařskou stranou). Pohled městsk ých obcí se ted y dá opět laick y shrnout do slov: nemusím Švéd y nadšeně vítat, ale je lepší b ýt s nimi zadobře – alespoň dokud jsou kart y rozdán y v jejich prospěch. Uzavření smlouv y také znamenalo, že Švédové berou město formou tzv. „salva guardie“ pod ochranu (v zásadě jej totiž celé považovali za svůj majetek, ale o tom až později). Chránili jej před případn ými loupeživými partajemi jak sv ými tak císařsk ými. Nutno dodat, že ze švédské stran y se nejednalo o dobrou vůli, n ýbrž primárně o ochranu vlastního zásobování. Sv ým způsobem šlo o obchod - v ýměnu. Města se uvolila vložit svůj osud do rukou momentálně silnější stran y konfliktu a za relativní bezpečí platila kontribucemi. Ale učinila tak až v momentě, kd y k tomu situace v tom konkrétním místě dozrála, kd y zb ýval y jen poslední dvě možnosti. Stát na straně Švédů nebo proti nim. Že prvek ochran y hrál v kalkulacích měšťanů svou roli dokládá kupříkladu situace v Novém Městě

nad

Metují.

Kd yž

v září

město

opouštěl

švédský

oddíl

převelen ý jinam, žádala městská obec velitele, ab y alespoň malou část sv ých mužů ponechal pro větší bezpečnost ob yvatel. 124

124


43

A opět při vzájemném jednání nalezneme jisté pravidelnosti. Švédové, jako po celou dobu, klamavě argumentovali vojenskou mocí. Města,

stejně

jako

při

jednání

o

výši

kontribucí

s císařsk ými

úředník y, oponovala chudobou své obce, snažila se požadované platb y co možná nejvíce snížit. Jako prostředník y při jednání používali místní šlechtu, která se v té době načas uch ýlila do bezpečí městsk ých hradeb. Ta b yla zase často příbuzensk y spjata s česk ými emigrant y ve švédsk ých službách. Nejmarkantněji je to vidět opět v Novém Městě. Kd yž tam v polovině června přitáhl švédsk ý sbor, stál v jeho čele již zmiňovan ý emigrant hrabě Zdeněk Hodick ý z Hodic, město si proto za prostředníka k v yjednávání zvolilo místního šlechtice Petra Straku z Nedab ylic, který se zde s rodinou ukryl. Výhod měla tato volba několik. Straka jednal s Hodicem jako urozen ý s urozen ým a nevlastní matka jeho žen y b yl a současně Hodicovou tetou, svou roli zde ted y sehrál y i příbuzenské svazk y. 125 Navíc se objevují náznak y, že na švédské straně se také poh yboval jak ýsi šlechtic jménem Straka, 126 snad Václav Straka z Nedab ylic, který pro víru odešel ze země v roce 1628. 127

Strakovo

vyjednávání

mělo,

zdá

se,

úspěch,

neboť

požadovaná částka byla snížena z devíti na čt yři tisíce tolarů. K obměkčení švédských důstojníků a proviantmistrů, kteří měli na starosti v yměřování dávek jednotliv ým místům, se používal y také ob yčejné úplatk y, byť někde schované do podob y dárků. Tak třeba Chlumečtí, kd yž posílali deputaci s žádostí o slevení ke švédskému majorovi, který pro ně v yměřoval kontribuci, neopomněli na drobné „všimné“ pro majorovo páže, ab y se za ně nenápadně přimluvilo. Dodejme jen, že přímluva pážete zřejmě neb yla dostatečně účinná, neboť kd yž je o týden později v yslána za stejn ým účelem další

125 126

Ebd. ME RI AN,

M .:

Th ea t ri

E v ro p a ei ;

V i er te r

Tei l,

Da s

i st:

Gla u b wü rd ig e

B es ch r eib u n g D en k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 ex clu si ve b eg eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Me i n 1 6 4 8 , str . 3 6 0 . 127

B Í L E K, T o má š: D ějin y ko n fi ska cí v Čech á ch p o r. 1 6 1 8 , P r a ha 1 8 8 2 , s tr . 5 6 9 .

44

delegace, úplatek již nesměřoval pážeti n ýbrž přímo

majorovu

sekretáři. 128 Města ted y při v yjednávání se Švéd y nebyla zcela bez možností svou situaci v ylepšit, respektive snížit finanční zátěž, která na ně b yla kladena. A skutečně se jim to dařilo, alespoň v některých případech. Pokud b ychom to měli poněkud shrnout, pak lze říci, že chování měst i švédské armád y od prvotního kontaktu až po samotn ý akt poddání se, b yl ve skutečnosti jednáním dvou stran, které každá používala k dosažení

požadovaného

cíle svou

strategii

a svoje

argument y a prostředk y. Pokud budeme hovořit o městech na pravém břehu Labe, b yla snaha dospět k nějakému konsensu na obou stranách. A nutno říci, že to byla často překvapivě právě švédská strana, která ze sv ých nároků slevila. Ačkoliv nelze v yloučit, že jednou ze strategií Švédů b yl y právě prvotně přemrštěné nárok y, které jim dávaly prostor pří jednání vůči městům slevit, aniž b y ve skutečnosti získali méně, než kolik předpokládali.

VI. Vliv švédské okupace na městskou ekonomiku Pokud města otevřela po dohodě své brán y švédské armádě, neznamenalo to ještě, že musela mít automatick y i švédskou posádku. Ze stejn ých důvodů, proč neb ylo možno táhnout od města k městu a v yz ývat je ke kapitulaci, neb ylo možno ani posléze armádu rozpustit do jednotliv ých posádek. Část jednotek byla umístěna jen na místech z vojenského hlediska důležit ých. Někde jen dočasně, někde na celou dobu. Například před oběma pokus y o dob ytí Prah y (počátkem léta a poté

znovu

na

podzim)

b yla

značná

část

posádek

ležících

v jednotliv ých obcích a v krajích stažena k hlavní armádě u Staré Boleslavi. Na jin ých místech b ylo zase třeba mít švédské voják y nepřetržitě. Jednalo se zejména o velká města, která b yla používána 128

SO A Z á mr s k – p o b o č k a Hr ad e c Kr álo vé , ar c h i v mě s ta C hl u me c nad C id li no u ,

in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 1 9 r .

45

jako ekonomické a vojenské základn y pro správu větší oblasti. Konkrétně šlo hlavně o Litoměřice, Hradec Králové a opevněn ý tábor u Staré Boleslavi. 129 Banér sebou do Čech přivedl cca 20.000 bojeschopn ých mužů, což neb ylo zase tolik. 130 Značná část z nich musela b ýt ted y neustále k dispozici u hlavní armád y. Není si ted y možno představovat tehdejší realitu tak, že b y všechna města, která se Švédům poddala, musela okamžitě řešit dlouhodobé soužití s voják y uvnitř hradeb. Takže zatímco Hradec Králové, odkud b yl o Švéd y ovládáno území o rozloze dnešního Královéhradeckého a části Pardubického kraje, měl nepřetržitě až několikasetčlennou posádku, v takovém Dvoře Králové nad Labem většinu času žádná jednotka dislokována neb yla. Dvůr Králové měl ted y relativní štěstí, švédská přítomnost v zemi na něj (a města v podobné situaci) doléhala bezprostředně jen skrze v yžadované kontribuce.

Podívejme

se

n yní

postupně

jak

vzniklá

situace

ovlivňovala hospodářství jednotliv ých obcí – přímo i nepřímo.

129

Ví ce k e zp ůso b u j a k ý m Š v éd o vé sp r a vo val i o k up o va n é úz e mí vi z b a ka lář s ká

d ip lo mo vá p r á ce a uto r a „Š v éd s k ý vp ád d o Č ec h 1 6 3 9 /4 0 “ o b háj e ná n a ka ted ř e hi s to r i e Filo zo fi c ké f a k ul t y U ni ve r zi t y P a lac k é ho Olo mo u c v r o c e 2 0 0 6 . 130

O ve li ko st i š véd s ké a r mád y v Čec h ác h má m e n ě ko l i k ví ce mé n ě s tej n ýc h

zp r á v: V d o p i se z 9 . k vě tn a P icco lo mi n i p í še, že , „n emů že p o ch o p it, ja k se mo h lo B a n éro vi p o d a ř it o b sa d it s e 1 7 0 0 0 mu ži p o lo v in u Če ch .“ – Li s t P icco lo mi n i ho vé vo d o v i S a vel li mu d a t o va n ý 9 . k vě t na 1 6 3 9 , DB B T I , str . 3 0 5 /8 1 2 . V T hea tr i E vr o p aei se d o čt e me, že Š véd ů b ylo v č er v n u ko le m 2 6 t i síc , kr o m „š tr á f uj íc íc h “ –

ME RI AN,

M. :

Th e a tr i

E v ro p a ei;

V ie rt er

T eil ,

Da s

i s t:

Gla u b wü rd ig e

B es ch r eib u n g D en k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 exclu si ve b e g eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Mei n 1 6 4 8 , str . 1 1 0 . P o ně k ud p r o tic h ůd n ě v yz n í vá zp r áv a če s. mí sto d r ží cíc h , kt eř í s i v sr p n u st ěž uj í cí sař i , že „z e ze mě t rá v í té ž n ep ř á tel sk é vo j sko , k te ré čí t á se zá ško d n í ky a za va z a d ly p ře s 7 0 0 0 0 d u š í s p ř í slu šn ý m p o č tem ko n í .“ – Li s t čes . mí s to d r ž ící c h c ís ař i d ato va n ý 1 0 . sr p na, P r a me n y, s t r . 3 1 8 .

Ov še m p o k ud si u věd o mí me, ž e n a j ed no ho

b o j uj ící ho vo j á ka p ř ip ad al y j ed na a ž d vě o so b y u tr é n u , ne n í te n to p o č e t zd ale k a ta k p ř e mr š tě n ý. Na p o č át k u r o k u 1 6 4 0 u v ád í P icco lo mi n i v z e mi ko le m 2 0 0 0 0 Š véd ů – P icco lo mi n i kar d in ál u i n fa n to vi 1 2 . l ed n u 1 6 4 0 , DB B T I , s tr . 3 4 5 /9 6 3 .

46

A začněme u různ ých dávek, které města a její ob yvatelé museli platit. O těch nejdůležitějších – o kontribucích – už jsme se zmínili. Byl y to pravidelně v ybírané dávk y na v yživování armád y, které za Třicetileté válk y vybíral y všechn y zúčastněné stran y, jelikož za dan ých okolností se jednalo o nejšetrnější (na tehdejší poměry) způsob získání prostředků vzhledem k zemi, v níž vojsko leželo. V zásadě totiž existoval y jen dvě možnosti, jak se mohla armáda na okupovaném

území

konfiskací (ted y

v yživovat.

Buď

pomocí

kontribucí

nebo

drancování). 131 A pokud b yl y Banérovi záměry

takové, jaké jsme uvedli, b ylo zásobování formou kontribucí ideálním řešením, jak uchránil svou „labskou pevnost“ co nejdéle před zničením, které sebou přítomnost jakékoliv armád y 17. století dříve či později přinášela. 132 Kontribuce zajišťoval y armádě s ystematick ý a pokud možno pravideln ý

přísun

základních

komodit,

bez

nichž

by

nemohla

existovat. Vyžadována b yla proto částečně v penězích a částečně v naturáliích, zejména v potravinách pro mužstvo a píci pro koně. Přitom v ýše základní jednotk y, podle níž se v ýše celé kontribuce v ypočítávala – tzv. „porce“, b yla v podstatě stejná u obou stran konfliktu. V tabulce můžeme porovnat švédské nárok y na jezdce denně z června 1639 133 s požadavk y císařské stran y z července téhož roku. 134

131

sr o v. G UT M ANN, M y r o n P .: Wa r a n d R u ra l L ife in th e ea r ly mo d ern Lo w

Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 4 1 . 132

C RE VE LT va n, Mar ti n : S u p p ly in g Wa r: L o g i st ic f ro m Wa l len ste in to P a tto n ,

Ca mb r id ge 1 9 7 7 , str . 9 133

Se z na m p o ži t k ů j ed né ko mp a ni e o b saž e n ý v B an ér o vě as i g na č ní m l i st ě p r o

p lu k vé vo d y F r a nt i š ka J ind ř ic ha , d a to vá n v hl . s ta n u u St ar é B o le sl a v i d ne 1 8 . čer v na 1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 0 7 . 134

P ř ed p i s zá so b o v á ní cí sař s ké ho vo j s ka, li s t Fer d i na nd a I I I . Sl a v ato vi a

Ko t v ico vi d ato v á n ve Ví d ni 1 9 . č er ve nc e 1 6 3 9 , P r a me n y, str . 3 1 4 .

47

Komodita/na osobu a den Švédové

Císařští

Chleba

2 libry

2 libry

Pivo

2 máz y

2 máz y

Maso

2 libry

20 krejcarů na t ýden

Oves

-

9 liber

Seno

10 liber

12 liber

Sláma

4 libry

-

Obr. 2 – Objem jedné porce v yžadovan ý Švéd y a císařsk ými.

Je ted y zřejmé, že Švédové v yžadovali stejně nastavené kontribuce jako císařští. 135 Pro města to ted y neb ylo nic nového. Co však pro ob yvatelstvo představovalo větší zátěž, b ylo trvání a míra kontribučních nároků. Celou zimu až do přelomu března a dubna muselo kontribuovat na zimující císařské. Ti b yl y posléze pl ynule nahrazeni Švéd y a po nich zase na jaře 1640 císařsk ými. Ostatně drtivá většina suplik městsk ých obcí během Třicetileté válk y se dot ýká

právě

povinnosti

odvádět

kontribuce,

ted y

povinnosti

v yživovat vojsko. Tíživ ý b yl také počet vojáků v zemi, které b ylo třeba nakrmit. Jak zmíněno, v zimě 1638/39 zde leželo několik tisíc císařsk ých, většinou jízd y. 136 Ti sice na jaře v yrazili vstříc nepříteli do Saska, ale vzápětí se poraženi a rozprášeni vrátili zpět. Za nimi se ze severu valilo cca 20.000 Švédů 137 a jim od jihu naopak císařské posil y. Na počátku roku 1640 měl v Čechách císař ve zbrani téměř 40.000 mužů. 138 Obě stran y tak v celé zemi koncentroval y celkem 60.000 vojáků, k nimž je nutno přičíst ještě jednou nebo dokonce dvakrát tolik osob nebojujícího vojenského personálu, trénu atd. –

135

Sr o v. KI LI ÁN, J a n: Mě sto ve vá lc e, vá lka ve m ěs tě – Mě ln í k 1 6 1 8 - 1 6 4 8 , Č es k é

B ud ěj o vi ce 2 0 0 8 , s tr . 1 8 7 . 136

P r a me n y, str . 8 .

137

Vi z p o z ná mk a č. 1 3 0 .

138

L is t P ic co lo mi n i ho ka r d i nál u i n fa n to vi d a to v án v Sc h u tt e n ho fe n u 1 2 . led na

1 6 4 0 , DB B T I , no . 2 6 3 .

48

celkově se ted y mohlo jednat o 150.000 lidí, které b ylo třeba nas ytit. Na 60.000 z nich se musela přímo odvádět kontribuce! Pokud b ychom měli pro názornost uvést nějaká čísla, pak dvacet tisíc Švédů spotřebovalo každ ý den 40.000 liber chleba a v ypilo 40.000 mázů piva. To je kolem 20 tun chleba a 560 hektolitrů piva. Za měsíc je to 600 tun chleba a 16.800 hektolitrů piva! Spotřeba b yla však mnohem vyšší, neboť 1 „porci“ denně dostával jen prost ý pěšák. Každ ý, kdo b yl ve štábu, měl nárok až na 50 porcí denně, důstojníci tzv. „zapsaní na prvním listě mustrovního rejstříku“ (cca 810 osob) dohromad y na 30. 139 To, co ob yvatele v létě 1639 tížilo, ted y neb yl ani tak fakt, že přišel Švéd a začal najednou v ybírat kontribuce. Tížilo je spíše, že v zemi jsou již po několik měsíců tisíce, respektive desetitisíce, vojáků, které musí každ ý den „vem kde vem“ 140 v yživovat a odvádět na ně kontribuce. Pro lepší ilustraci švédského počínání na okupovaném území je také zajímavé sledovat, jak ým způsobem b yl y kontribuce vymáhán y. Velmi to totiž koresponduje s tím, jak se Banérova armáda chovala v předcházejícím

období

a

co

jsme

si

řekli

v předcházejících

kapitolách. Jak jsme se již zmínili, hlavní část švédské armád y byla dislokována v opevněném táboře u Brand ýsa nad Labem a Staré Boleslavi. Větší posádk y dlel y v Litoměřicích a Hradci Králové, který v podstatě představoval centrum švédské moci od Orlick ých hor až skoro po Jizeru, kde už začínal vliv staroboleslavského tábora. Litoměřice zase kontroloval y dolní tok Labe, zajišťoval y spojení s posádkami v Sasku a dohlížel y na oblast na levém břehu řek y – Žatecko, Lounsko atd. Ostatní švédské posádk y v kraji buď neb yl y stálé nebo b yl y jen nepočetné. 139

P ř ed p i s zá so b o v á ní cí sař s ké ho vo j s ka, li s t Fer d i na nd a I I I . Sl a v ato vi a

Ko t v ico vi d ato v á n ve Ví d ni 1 9 . č er ve nc e 1 6 3 9 , P r a me n y, str . 3 1 4 . 140

T ento o b r at p o c há zí z l a me nt ace s ed lá k a J a na Str a uc ha z Ho ř e ni c, c ito vá no v:

KN AP P , An to ní n : P a m ěti k rá lo v skéh o věn n éh o měs ta Ja ro m ěř e n a d La b em, J ar o měř 1 8 8 7 , s tr . 1 0 3 .

49

Pokud se jednalo o posledně jmenované stačil y k jejich v yživování pravidelně v ypisované kontribuce, tak jak jsme o nich mluvili doposud. Případné přeb ytk y b yl y posílán y do větších měst či opevněn ých bodů a odsud putoval y do proviantních skladů v oněch švédsk ých centrech (Litoměřice, Stará Boleslav, Hradec Králové), kde sloužil y k v yživování větších vojensk ých těles. Zejména Banérův hlavní tábor b ylo nutno takto zásobovat z širokého okolí. Ovšem v případě, kd y b ylo jasné, že v daném místě bude větší švédská posádka

po

delší

čas,

používala

armáda

k získání

kontribucí

sofistikovanějších metod – a sice tzv. „asignaci“. To znamenalo, že určité vojenské těleso dislokované na daném místě získalo ke svému v yživování jistou oblast – tato oblast mu b yla takzvaně asignována. Velitel daného útvaru pak v yměřil kolik čeho bude potřebovat a t yto náklad y b yl y pak tzv. „proviantmistry“ rozpočítán y na jednotlivá místa. Například v červnu 1639 b yl Žateck ý kraj Banérem asignován pluku

sasko-engernsko-vestfálského

vévod y

Františka

Jindřicha

ležícímu v Litoměřicích. Měl mu měsíčně odvádět 4.000 tolarů a proviant a obrok. 141 Tyto náklad y rozděloval již zmiňovan ý emigrant a b ýval ý litoměřick ý měšťan Jan Mostník. Ten pak například určil, že Žatec samotn ý musí dovést 100 měřic žita, 200 ovsa nebo ječmene, 4.000 liber chleba a 20 sudů piva. 142 Do Chomutova zase dorazil požadavek na měsíční kvótu 206 tolarů, 25 str. žita, 30 str. ovsa, dva silné vol y, jeden sud vína a dva piva. 143 Tímto postupem se Švédové snažili co nejlépe rozložit kontribuční zátěž, ab y si svou základnu nev yčerpali příliš rychle. Dík y sv ým znalostem k tomu b yli využíváni právě navrátivší se emigranti. Pokud b yla požadovaná kontribuce odváděna alespoň trochu pravidelně a v patřičné v ýši, neb yl y ze švédské stran y kladen y další 141

B a nér ů v a si g na č ní li s t ě p r o p l u k vé vo d y F r a nt i š ka J i nd ř i c ha, d ato v án v hl .

st a n u u Sta r é B o l e sla v i d ne 1 8 . če r v na 1 6 3 9 , P r a me n y, str . 3 0 7 . 142

Li st vé vo d y Fr a n ti š ka J ind ř ic h Ža tec k ý m d a to v an ý v M ěl n íce 2 2 . č er v n a 1 6 3 9 ,

eb d . 143

L i st vé vo d y Fr a nt iš k a J ind ř ic h C ho mu t o v s k ý m d ato va n ý v Li to měř i cíc h 1 9 .

čer ve nc e 1 6 3 9 , eb d ., str . 3 1 0 .

50

nárok y. Zde je třeba říci, že v pramenech se ve formě švédsk ých urgencí logick y dochoval y jen zpráv y o nedostatečně v ysokých nebo opožděn ých kontribucích. Z toho b y mohlo v ypl ývat, že všechn y ostatní

místa

odváděla

kontribuce

řádně

a

včas,

neboť

třeba

z v ýchodních Čech nemáme žádné urgence ani jiné informace o potížích

s odváděním

dávek.

Vzhledem

ke

kontribuční

praxi

v předcházejícím i následujícím období je však záhodno spíše počítat s tím, že problém y s odvod y peněz a naturálií měla dříve či později všechna města. Švédové jim to však do jisté míry tolerovali. Potíže nastal y, pokud neb yly kontribuce dlouhodobě odváděn y tak, jak b y měl y.

Asi nepřekvapí, že všechn y výzv y ke kontribucím b yl y

provázen y obligátní hrozbou zničení ohněm a mečem. Jedna taková v ýzva směřovala z Hradce Králové na Panství Doubravice v tomto znění: „(…) od J. Excelencí pana generála feldmaršálka Jana Bannera mně to přísné poručení dáno jest, bych k zapravení zdejšího magacínu okolní vrchnosti, pod uvarováním vypálení a vší přísné exekucí a dohnání jich přidržel; pročež chci tudy správce panství Doubravic na J. Excelencí přísná poručení dodržena míti, hned po uslyšení toho počátek učiniti a 1.000 korců žita do zdejšího magacínu neodkladně odeslati a s tím toho objednáním sem se dostaviti; sice předřečenou exekucí přísně s ním naloženo bude; dle čehož se spraviti dáti a chrániti bude. (…)“ 144 Do značné míry to ted y kopíruje rétoriku předcházejících v ýzev k poddání se měst. Laick y řečeno: Zaplaťte, nebo si to vezmeme sami a násilím. Pro lepší představu uveďme nyní korespondenci Žateck ých, na níž je možno demonstrovat průběh jednání o odvedení kontribucí. Žatec nespadal přímo do “labské pevnosti“, ležel v oblasti za Labem, která však náležela do sféry vlivu Švédů v Litoměřicích. Skoro celou

144

L is t Záb ě lt ic k é ho sp r á vc i p a n st v í Do ub r a v ic e d ato vá n v H r ad c i Kr á l o vé 2 9 .

zář í 1 6 3 9 , c ito v á n v: SO L AŘ , J . J .: Dě jep i s H ra d ce K rá lo vé n a d La b e m a b is ku p s tv í h ra d ec kéh o , P r aha 1 8 7 0 , str . 1 2 4 .

51

dobu neměl ani vojenskou posádku – švédskou ani císařskou. Co se ted y stalo:

Dne 22. června píše vév. František Jindřich Žateck ým, ab y do 7. července odvedl y Janu Mostníkovi do Litoměřic v yměřenou kontribuci. 145

V polovině července je vév. František Jindřich již potřetí urguje, že mají do 19. t.m. dodat kontribuci zadržovanou od 28. minulého měsíce. 146

Dne 22. července k městu přijel švédský rytmistr pluku vévod y Františka Jindřicha, ab y v kraji roznesl patent y ohledne kontribuce. Byl y mu k tomu sice posk ytnuti tři lidé, městské brán y mu však otevřen y neb yl y. R ytmistr rozzlobeně odjel. 147

Dne 25. července proto Žatečtí obdrželi list vévod y Františka Jindřich, v němž je za to přísně napomínal a hrozil sankcemi a „ohněm a mečem“, pokud b y se to mělo opakovat nebo b y jeho rytmistrovi jinak ublížili. Zejména mají řádně splácet uloženou kontribuci. 148

O den později Žateck ým psal i onen rytmistr. Přijal jejich zprávu o neštěstí, které se jim stalo (předcházejícího dne jim císařská partaj odehnala od města veškerý dob ytek), ale můžou si za to prý sami svou vzdorovitostí. To málo co mu v rámci kontribuce odvedl y „nestojí za nic; nechť si uvědomí, že byl vyslán vévodou a celým plukem nikoliv na žebrotu, nýbrž konat službu. Ukázku pošle rytmistr vévodovi; časem se ukáže, jak s ní byl spokojen.“ 149

145

Li st vé vo d y Fr a n ti š ka J ind ř ic h Ža tec k ý m d a to v an ý v M ěl n íce 2 2 . č er v n a 1 6 3 9 ,

eb d . 146

L i st Ž at ec k ýc h kr aj s k ý m h ej t ma n ů m d ato v á n v Ž atc i 1 5 . čer ve n ce 1 6 3 9 , eb d .

147

L i st Ž at ec k ýc h t ý mž d a to v á n v Ž at ci 2 7 . čer ve n ce, eb d . , str . 3 1 2 .

148

Li s t v é vo d y Fr a n ti š ka J ind ř ic h Ža te c k ý m d ato va n ý v L ib ě c ho vě 2 5 . č er v e nce

1 6 3 9 , eb d ., st r . 3 1 3 . 149

L is t r yt mi str a M ü h lei s en a Ža tec k ý m d ato vá n v Lo u n ec h 2 6 . č er ve nc e 1 6 3 9 ,

eb d .

52

V srpnu b yl na Žatecko přesunut císařsk ý pluk, takže švédské aktivit y v tomto kraji poněkud opadl y. Avšak v září, kd y se císařští opět stáhli, objevil se znovu rytmistr a pod hrozbami požadoval dlužnou kontribuci. 150

Trpělivost Švédům došla teprve 14. září. Tehd y vtrhli se siln ým oddílem do vsi Holedeče, která městu náležela, a dali tu zapálit obecní dvůr, hospodu a dvě chalup y. Pohrozili, že podobně dopadne celé město. 151 Od té dob y b yl y kontribuce placen y, nebo aspoň nemáme zmínek o tom, že b y tomu tak neb ylo. 152

Nemáme přesn ých údajů kolik a kd y Žatečtí do Litoměřic odvedli. Město nepatřilo pod přímou kontrolu Švédů, naopak se čas od času v jeho blízkosti poh ybovali i císařští. Odhodlání platit kontribuce Švédům b ylo ted y podmíněno tím, která ze stran měla v danou chvíli navrch. Opět, stejně jako při jednání o poddání či nepoddání se Švédům, město používalo zdržovací taktiku. Operovalo s ukraden ým dob ytkem a žádalo o odklad či snížení v ýše. Pokud již b yla situace nahnutá, něco poslalo, ale ne zase mnoho. Každopádně ale se Švéd y komunikovalo. Jakmile se přiblížili císařští, komunikace se přerušila, kontribuce se neodváděl y vůbec. Město se zkrátka snažilo kličkovat tak, ab y co nejméně tratilo. Naopak Švédové klasick y hrozili silou a zničením města. Když však Žatec neodváděl nic nebo jen málo, dlouho se žádná trestná v ýprava

nekonala.

Dokonce

ani

když

měšťané

odmítli

vpustit

rytmistra do města, což b y se dalo klasifikovat jako projev vzdoru vůči švédské koruně. Teprve po žních, po téměř třech měsících průtahů a v ytáček, přistoupili Švédové k aktu represe. Vtrhli do vsi v majetku města, ale zde zapálili pouze obecní majetek (dvorec a

150

L is t K ad a ň s k ýc h č es . mí s to d r ž íc í m d a to vá n v Kad a n i 1 4 . zář í 1 6 3 9 , e b d ., s tr .

333. 151

L i st Ž at ec k ýc h če s ké k o mo ř e d a to vá n v Ž at ci 1 5 . zář í 1 6 3 9 , eb d ., str . 3 3 4 .

152


53

hospodu). Nev ypálili celou ves, jen obecní majetek vzdorujícího města – jako varování. Města,

která

b yla

součástí

„labské

pevnosti“

samozřejmě

neměla prostor chovat se tak „odbojně“ jako Žatec. Ta b yla pod přím ým vlivem Švédů a musela, pokud chtěla z kontribucí aslepoň slevit, použít mnohem jemnější technik y, o nichž jsme se zmiňovali v předcházející kapitole. Vyjednávat skrze příbuzné, uplácet, psát ponížené žádosti. Víme,že suplik y o snížení kontribucí se psal y v Chlumci nad Cidlinou, 153 ve Dvoře Králové nad Labem, 154 ale nejsme s to zjistit, na kolik b yl y úspěšné. Taktéž nemáme z oblasti na pravém břehu Labe zpráv o podobné události jako ve vsi Holedeč, nebo že b y jinde b yla kontribuce v ymáhána násilím. Nelze to však v yloučit, jelikož věrohodná pramenná základna ze zdejších měst a městeček je velmi skromná. Zajímavé je, a narazíme na to znovu ještě později, že stejné nebo obdobné způsob y jednání, o kterých jsme n yní

hovořili,

nalezneme i za hranicemi. Naprosto stejně reagují na výzv y ke kontribuci válčících stran třeba města v Nizozemí, neboť také tam armáda ke svému zásobování v yužívala kontribučního s ystému. 155 Znamená to, že způsob y, jak ými spolu města a Švédové v ycházeli, sice měl y jistá česká specifika, ovšem v jádru b yl y založen y na stejn ých principech, jako jinde v Evropě té dob y. Kromě finanční zátěže však přeb ývající vojsko v yžadovalo od ob yvatelstva ještě další „služb y“. Tou nejrozšířenější b yla povinnost kvart ýru, ted y ub ytovat u sebe v domácnosti určit ý počet vojáků nebo důstojníků. Hospodář jim musel zajistit nocleh a jídlo, ale také třeba světlo nebo teplo. Soužití rodin y nedobrovolného hostitele a vojáků 153


in v . č. 1 1 1 5 , k n i ha č. 6 9 3 , K ni ha p o čt ů mě s t s k ýc h , fo l. 1 9 r . ( p o lo ž k y v yd á n í za p ř ek lad s up li k y d o ně mč in y) 154

SO A Zá mr s k – p o b o č k a T r ut no v, fo nd AM D K I ., k ar t . 5 8 , si g n. 5 8 /5 2 ( d o p is

o hl ed ně ko n tr ib u cí d o H r ad ce Kr á lo vé) 155

Sr o v. G UT M AN N, M y r o n P . : Wa r a n d R u ra l L ife in th e ea rl y mo d ern Lo w

Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 4 4 .

54

na

poměrně

malém

prostoru

jedné

domácnosti

představovalo

permanentní zdroj možn ých konfliktů, ale také kontaktů. Vojáci měli tendence považovat veškeré součásti domácnosti, ve které leželi kvart ýrem, za své vlastní a právoplatn ý majitel tímto pozb ýval svrchovanost nad svým domem. Švédové

však

během

vpádu

1639

(alespoň

na

některých

místech) nenakvart ýrovali do měšťansk ých domovů všechn y voják y. Zpravidla tam b ývali umístěni důstojníci, kteří již měli nárok na jist ý standart pohodlí. Řadoví vojáci naopak b ývali často ub ytováni v opuštěn ých objektech – jezuitsk ých kolejích, opuštěn ých staveních apod. Důvodem b yla snaha o udržení kázně. Pokud jednotka dlí uvnitř městsk ých hradeb, je lépe kontrolovatelná z hlediska dodržování poslušnosti a snáze se tak předejde dezercím, než kd yž je rozpt ýlena do několika vsí v kraji. Stejně tak pokud jsou vojáci soustředěni „na hromadě“ v opuštěných objektech městské zástavb y. Tím se omezil jejich st yk s civilním ob yvatelstvem, což mělo opět vliv na lepší kázeň. Třeba v Hradci Králové u měšťanů b ydleli švédští důstojníci, zatímco mužstvo (či alespoň jeho část) b ylo soustředěno v objektu opuštěné jezuitské koleje. 156 Kasárna jako taková v té době ještě neexistovala. Dále pak b yla armádou od ob yvatelstva v yžadována práce – taková, jaká b yla zrovna potřeba. Nejnáročnější b yla práce na opevnění. Švédové se snažili v ylepšit si podmínk y na udržení „labské pevnosti“

budováním

opevnění

na

strategick ých

místech,

která

opanovali – zejména měst. Litoměřice již měl y poměrně solidní opevnění

již

z předcházejícího

období,

o

to

více

se

budoval y

fortifikace v Hradci Králové a kolem tábora u Staré Boleslavi se brand ýsk ým

zámkem

cob y

předmostím.

K jejich

budování

b ylo

nasazeno ob yvatelstvo nejen z těchto míst, ale z širokého okolí.

156


a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d La b e m, Hr a d ec Kr álo v é 1 8 0 8 , str . 2 4 .

55

Dokončené a plně funkční opevnění mělo pro Švéd y prvořad ý v ýznam, muselo b ýt proto hotovo v co nejkratším čase. 157 Další požadované služb y b yl y velmi variabilní. V pramenech máme zach yceno velké množství poslů s list y od nebo pro jednotlivé švédské velitele. 158 Ale najdeme i takové zmínk y, jako že Chlumec musel posk ytnout švédskému veliteli sluhu a pasák y pro Švéd y nashromážděn ý dob ytek (respektive platit vojákům, kteří stádo hlídali místo nich). 159 Tyto služb y zatěžoval y také městsk ý rozpočet, neboť pasák y, posl y i sluhu platilo město ze svého, jak o tom svědčí zachované účetní v ýpis y. 160 Základní otázkou je, kde na t yto náklad y města získávala prostředk y. Respektive je třeba si nejprve uvědomit, na koho b yla uvalena povinnosti tyto v ýdaje uhradit. Platilo je ze svého rozpočtu město jako obec nebo jednotliv ý sousedé? Pokud se podíváme do městsk ých účtů, které se nám z dané dob y zachoval y, 161 nalezneme tam skutečně soupisy v ydání na voják y, ale nikoliv všechn y. Ze svého rozpočtu – tj. z obecních peněz – města hradila třeba stravu a pití pro projíždějící voják y. Jednalo se však jen o krejcarové položk y. Snad šlo spíše o projev dobré vůle města, kd yž projíždějící voják y pohostilo, než ab y to b ylo považováno za pravidelné vyživování

157

Sr o v. ŠVE N D A, F r a nt i še k d e P a ula : T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i sto ri e krá lo v stv í

čes kéh o a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d L a b em, Hr ad e c Kr álo v é 1 8 0 8 , s tr . 2 5 . – Š AF R ÁN KO V Á, L uc ie : Če ský p řek la d la t in s ké kro n ik y P a vla Za c zko w ic ze o šv éd s ké m p a n o vá n í v Olo mo u ci v let ech 1 6 4 2 – 1 6 5 0 , d ip lo mo vá p r á ce na kat ed ř e b o he mi s t i k y

Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 3 7 . 158

Nej lép e SO A Zá mr s k – p o b o č ka Hr ad e c K r ál o vé , ar c h i v mě s ta C h l u me c nad

Cid li no u , i n v. č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č tů mě s t s k ýc h – SO A L i t o mě ř ic e – p o b o čk a Lo vo s ice, Ar c h iv mě s ta L i to měř ic, i n v . č. 1 5 7 4 , kar to n 1 2 6 9 ( p ř íj my a v yd á n í úř ad u p ur k mi s tr o v s ké ho o d 1 . d o 2 9 .8 . 1 6 3 9 a o d 2 9 .8 d o 2 6 .9 .1 6 3 9 ) . 159


in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h. 160



Vi z p o z n. č. 1 5 8 .

56

posádk y. Platilo se již zmiňovan ým poslům, popřípadě pasákům vojensk ých stád apod. Nenalezneme zde však t y největší dávk y, o kterých b yla v předcházející části řeč. Výpalné a kontribuce. Nikde v účtech se t yto položk y nev ysk ytují, b yť zejména kontribuce se v ybíral y pravidelně co měsíc. Na t yto dávk y se tudíž museli skládat sami členové městské obce. Je logické, že jak obecní pokladna, tak měšce jednotliv ých ob yvatel neb yl y bezedné a tak b ylo nutno náklad y buď snížit, nebo si půjčit. 162 O žádostech o umírnění kontribucí již řeč b yla. Dalším možn ým způsobem b ylo rozšířit prostor, ze kterého měla kontribuce pocházet. Město se pokud možno snažilo, ab y dan ý pluk nemuselo živit samo, ale ab y se na tom podílel nejlépe cel ý kraj. Nejsme schopni

určit,

do

jaké

míry

b ylo

těmto

žádostem

v yhověno,

každopádně to nelze ve většině případů předpokládat. Bylo tedy nutno peníze, respektive proviant, někde sehnat. Co se t ýče ob yv atelstva, tad y se projevilo, proč před příchodem Švédů klesl či přímo ustal obchod s nemovitostmi. Prostředk y jinak vhodné k nákupu domů nebo pozemků

b yl y

n yn í

použit y

k pokrytí

těchto

v ýdajů.

Současně

nalezneme v pramenech, že šosovné a další městské daně neb yl y za rok 1639 a 1640 splacen y a b yl y zpětně uhrazen y až v následujících letech. 163

Ačkoliv

pro

to

nemáme

přímých

důkazů,

je

třeba

předpokládat, že část ob yvatelstva se musela nutně zadlužit – jednak u obce, jednak u bohatších sousedů. 164 Na přelomu léta a podzimu, po

162



Viz záp i s y v k ni h ác h : SO A P r a ha – p o b o č ka K o lí n, ar c h i v mě st a Ko lí n , Lib er

Vir id i u m 8 – k n i ha s ml u v a p ř ip o v ěd í. – S O A Z á mr s k – p o b o č ka Hr ad ec Kr álo v é, ar c hi v mě s ta Hr ad ec Kr álo vé, i n v. č. 3 3 5 -3 3 7 , k ni h a č. 4 6 -4 8 , L ib er E mp tio n u m Alb u s I ., Lib er V ir d i s I I . a L ib er E mp t io n u m Al b u s I I I . 164

Že b y s i j ed no tl i vc i v ta ko vé mt o p ř íp ad ě p ůj č o va li p ř í mo z mě st s ké p o kl ad n y

neb o o d j i n ýc h so u kr o m ýc h o so b ne má me p ř í mo d o lo že no . J e vš a k l o gi c ké to p ř ed p o k lád at. T í mt o zp ů so b e m b yl a n ap ř í k lad v té sa mé d o b ě ř eš e na si t uac e na ko st ec ké m

p a n st v í,

z v r c h no ste n s k é ho . Vi z:

kd e

sp r á vc e

p ůj čo v al

poddaným

na

k o nt r ib uc e

P E KAŘ, J o se f : Kn ih a o Ko st i, P r ah a 1 9 7 0 , s tr . 2 6 . –

57

několika měsících švédské přítomnosti se totiž opět začínají prodávat nemovitosti. Prodávající – ať už to b yl y jednotlivci nebo samo město – zřejmě potřebovali rychle obstarat hotovost. Mimo jiné to ale také dokládá, že se našli tací, kteří měli i po několikaměsíční švédské okupaci přesto všechno dostatek prostředků k nákupu. K tomu ale později. Obecní pokladna měla víceméně obdobné možnosti. Primární zdroj peněz pro ně představoval y daně od ob yvatelstva. Obrat y na clech a další zisky z obchodu během Švédské přítomnosti sice nev yschl y úplně, ale povážlivě se ztenčil y na minimum. Vlastní majetek česk ých měst neb yl v této době již nějak závratn ý, ale to málo, co ještě měla, b ylo možno zastavit nebo prodat. Spíše se však jednalo o jednotlivé dom y a pozemk y, neboť na prodej celých vsí nebo dvorců b y b ylo třeba větších investorů a v této neklidné době k tomu ch yběl zájem. Zejména na Švéd y obsazeném území b y se sotva někdo takov ý našel. Ale například v Kolíně nebo Ústí nad Labem se v druhé polovině roku 1639 objevují záznam y o prodeji domů a pozemků v držení města. 165 Obec si také mohla v ypomoci půjčkou z peněz, které b yl y někoho jiného nebo b yl y v ybrán y jako daně panovníkovi nebo vrchnosti. Litoměřice si například přilepšily penězi sirotků, které měl y ve své správě. A mnoho měst použilo prostředk y v ybrané cob y daně královské komoře. Rakovník 760 zlat ých, Jirkov 2.272 zl., Loun y 668 zl., Kolín 289 zl. a Jaroměř 560 zl. 166 Krom toho tu b yla možnost v ypůjčit si od zámožnějších měšťanů. 167

Sr o v. G UT M ANN, M yr o n P .: Wa r a n d R u ra l Li fe in th e ea r ly mo d ern Lo w Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 4 6 . 165

Nap ř . : SO A L ito mě ř i c e – p o b o č ka Ú st í n ad L ab e m, ar c h i v mě s ta Ú st í nad

L ab e m, i n v . č. 5 0 6 , K n ih a tr ho vá 1 6 2 1 -1 6 4 7 , fo l. 2 3 5 a d ále. – S O A P r aha – p o b o čk a Ko l í n, ar c h i v mě s ta Ko lí n, L ib er V ir i d iu m 8 – k ni ha s ml u v a p ř ip o v ěd í, fo l. 2 2 5 v, 2 5 6 v a 2 8 1 v. 166


167

D ne 1 6 . l is to p ad u 1 6 4 0 j e d ato vá n záp is z R o ud n ice n ad Lab e m, kd y mě s to

fo r mo u p o ze mk u vr a cí Alžb ětě B a g ir o vé p o s k y tn u té p e n íze, kt er é zap ůj či la „ v ča su n eb e zp ečn ým, kd y ž m ěs to m ělo k v yp á le n í p ř ij ít i“ . S O A L i to mě ř ic e –

58

Městské zisk y z hospodářského obratu během švédské okupace poklesl y. Svízel obecních financí navíc zhoršovala skutečnost, že část ob yvatelstva neměla kvůli v ydání na voják y prostředk y na placení dávek, nájmů či splátek, které v této době představoval y hlavní a nejdůležitější příjem města. Zemědělství, řemesla i obchod b yl příchodem Švédů postižen. Vojenská přítomnost totiž ohrožovala lokální hospodářství v zásadě dvěma způsob y. Jednak ničením – tj. úm ysln ým pleněním i neúm yslně, např. nekázní vojáků – a jednak krádežemi, respektive rekvizicemi, kontribucemi apod. 168 V případě Banérova vpádu jsme viděli, že b yla celkem úspěšná snaha plenění v oblasti “labské pevnosti“ zabránit. Zb ylé vliv y však Švédové eliminovat nedokázali, nechtěli a ani b y v podmínkách 1. polovin y 17. století nemohli. Bohatství obce i jednotliv ých měšťanů bylo krom poplatků na armádu, na něž padla jak hotovost tak třeba i šperk y a další cennosti, snižováno také pustošením okolí města. 169 Nejednalo se sice o žádné bezuzdné plenění, ale ložírující vojáci se ke svému okolí nechovali nejšetrněji. Zahrad y a domk y na předměstí b yl y z nouze Švéd y i místními rozebrán y cob y palivové dřevo. V horším případě b ylo z Banérova příkazu přistoupeno k budování opevnění, které mělo z vojenského představovalo

hlediska citelnou

prvořad ý v ýznam, ránu.

V Hradci

které

Králové

však

pro

muselo

město

prstenci

bastionů a předsunutých pevnůstek kolem města ustoupit prý na 400 domů. 170 Taktéž v Litoměřicích b yla předměstská zástavba v důvodů lepších podmínek k obraně města zničena. 171 Tento postup náležel v té p o b o čk a Lo vo s ic e, ar c h iv mě s ta Ro ud ni ce nad L ab e m, i n v . č. 1 1 , I -B - 2 h, K n i ha tr h ů v a s ml u v , fo l. 3 1 9 b . 168

G UT M AN N, M yr o n P .: Wa r a n d R u ra l Li fe in th e ea rly mo d e r n Lo w


F RI E D R I C H S, C hr i s to p her R .: Urb a n S o ci ety in a n A g e o f Wa r: Nö rd l in g en

1 5 8 0 - 1 7 2 0 , Ne w J er se y 1 9 7 9 ,st r . 1 1 5 . 170



S O k A Li to mě ř ic e - Lo vo si ce, AM - Li to měř ic e, L i b er Co ncep t u u m ab An n o 1 6 4 0

u sq ue ad 1 6 4 4 , fo l 4 r . ( s up l i ka cí sař i líč íc í z k áz u mě s ta a š véd s ké o k up a ce) .

59

době k základním opatřením, ke kterým sahal velitel města, pokud se předpokládala možnost obležení. Stejně kupříkladu reagoval i velitel císařské posádk y v Pardubicích, kd yž se k nim počátkem června 1639 blížili Švédové. Dal zapálit celé předměstí, čímž městu vznikla škoda za více než 80.000 zlat ých. 172 Otázka reálné v ýše škod y je však diskutabilní. Předměstí jistě neb yla stržena totálně, třeba v Hradci značná část zástavby na předměstí stála ještě na jaře 1640. 173 Také nemůžeme předpokládat, že b y b yla tak hustě ob ydlena jako před rokem 1618. Navíc vycházeje z analogické události v Olomouci v roce 1642,

se

Švédové

snažili

škod y

minimalizovat.

Jak

popisuje

Zaczkowicz: „Ve středu 18. června bylo oznámeno těm, kdo žijí na předměstí nebo snad mají něco uloženo jinde, mohou to všechno svobodně přivézt do města, uschovat to tu a sami se zde ubytovat. Jestliže nechtějí, mají možnost volně odejít z města. V pátek ráno totiž, budou vysláni paliči, kteří podpálí okrajové části Olomouce. Ten den mají také všichni ostatní obyvatelé dostatečně polít střechy vodou, aby neutrpěli škodu, až bude na předměstí hořet.“ 174 I

tak

to

však

musel

b ýt

citeln ý

zásah

do

struktury

a

hospodářství města. Zmizel y zahrad y se sv ými plod y, které se dal y

172


173

P o p is n ě ko l i kad e n n í ho d o b ývá n í Hr ad ce Kr álo v é cí sař s k ý mi na j ař e 1 6 4 0 viz :

SO A Zá mr s k, R A P icc o lo mi n i, kar to n č. 2 0 4 0 6 ( li st P i cco lo mi n i ho p o p is uj í cí o b lé há n í Hr ad ce Kr á lo v é a d a lš í vo j e n s ké o p e r a ce na j ař e 1 6 4 0 ) – M E R I AN, M.: Th ea tr i

E vro p a ei;

V i er te r

Tei l,

Da s

is t:

Gla u b wü rd ig e

B es c h re ib u n g

Den k wü rd ig en G es ch i ch ten , d ie si ch in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b is A n n o 1 6 4 3 exclu s ive b eg eb en h a b e n , Fr a n k f u r t a m M ei n 1 6 4 8 , s tr . 3 5 8 . – B I E NE NB E RG, K. J .: D ěj in y mě s ta Hra d ce K rá lo vé, ru ko p i s z ro ku 1 7 9 0 , p ř e klad J a n B al car z B ys tr é ho , Hr ad e c Kr ál o vé 1 9 5 3 , s tr . 2 8 5 . – Š VE N D A, Fr a nt iš e k d e P au la : T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i s to r ie k rá lo v s tví č es kéh o a p a mět i mě sta K rá lo v é Hr a d ce n a d La b e m, Hr ad ec Kr álo vé 1 8 0 8 , s tr . 3 4 . 174




Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 3 1 .

60

zpeněžit. Dom y, za které někdo mohl platit poplatk y a daně. V niveč b yl y obrácen y řemeslnické díl y a jiná hospodářská zařízení. Christopher Friedrichs ve své knize o dějinách Nördlingenu uvádí k v ýše jmenovan ým aspektům ještě jeden a sice snížení počtu ob yvatel. 175 Avšak v naší krátkodobé perspektivě k němu nedošlo. Před Švéd y sice odešla drtivá většina duchovních a císařsk ých úředníků a snad i blíže nespecifikovaná část měšťanů. Na druhou stranu však města přibrala uprchlík y z okolí – i s jejich majetkem. Početní stav populace ve městech během švédské okupace tak mohl b ýt stejn ý, možná i vyšší, než v předcházejícím období. Kromě zničení nebo zrekvírování části v ýrobních prostředků (např.

volsk ých

spřežení)

trpěla

ekonomika

ještě

omezením

práceschopnosti populace. Venkované i měšťané museli pomáhat při opevňovacích pracích, 176 vykonávat kurýrní a další služb y. Čas, který mohli věnovat vlastnímu zaměstnání, tak b yl omezen. V některých oblastech lidé raději rezignovali na polní práce, neboť hrozilo zajetí či okradení – od švédsk ých i císařsk ých partají. V červenci si kupříkladu stěžovali Žatečtí: „Předevčírem ráno přijela k městu silná císařská partaj a vyptavši se lidí pracujících na poli, neleží-li tu Švédové, odehnal ku Praze dobytek z celého širého okolí.“ 177 Přesto však nenalezneme zmínek, že b y nastalá situace nutila ob yvatelstvo

175


1 5 8 0 - 1 7 2 0 , Ne w J er se y 1 9 7 9 , s tr . 1 1 5 176

Sr o v. ŠVE N D A, F r a nt i še k d e P a ula : T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i sto ri e krá lo v stv í

čes kéh o a p a mě ti mě sta K rá lo vé Hra d ce n a d L a b em, Hr ad e c Kr álo v é 1 8 0 8 , s tr . 2 5 . – Š AF R ÁN KO V Á, L uc ie : Če ský p řek la d la t in s ké kro n ik y P a vla Za c zko w ic ze o šv éd s ké m p a n o vá n í v Olo mo u ci v let ech 1 6 4 2 – 1 6 5 0 , d ip lo mo vá p r á ce na kat ed ř e b o he mi s t i k y

Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 3 8 . 177

P ur k mi s tr a r ad a mě s ta Žat ce k r aj s k ý m h ej t ma n ů m, Ža tec 2 7 . čer ve n c e 1 6 3 9 ,

P r a me n y, s tr . 3 1 2 . – S r o v. G UT M ANN, M yr o n P .: Wa r a n d R u ra l L ife in th e ea r ly mo d e rn Lo w Co u n t ri es , As se n 1 9 8 0 , s tr .8 0 .

61

ve větší míře nějak ým způsobem změnit způsob obživ y a tentýž fakt dokládají i závěry zahraničních studií. 178 Jelikož nemáme přesn ých údajů, v ypomůžeme si z podobn ých situací v Nizozemí. Podle bádání M yrona P. Gutmanna 179 b ylo nejvíce postiženo zemědělství. Nejistá situace v otevřené krajině omezovala polní práce. Lidé se báli, ch yběl y zkonfiskované potah y, pochodující armád y ničil y vzrostlé obilí. Vojáci jej navíc často sklízeli sami. Jednak si tak chtěli přilepšit, jednak nebyl kdo jin ý b y jej sklidil. 180 Nicméně dostatečná proviantní základna b yla pro Banéra životně důležitá a proto se snažil dopad y vojenské přítomnosti na zemědělství zmírnit důrazem na disciplínu mužstva. Relativně kladně (možná až příliš) hodnotí hospodářskou situaci během švédské okupace historik Josef Pekař ve své práci o kosteckém panství. Dokonce konstatuje i zvýšení produkce v některých oblastech – konkrétně vaření piva. 181 Jiný zajímav ý údaj o stavu zemědělství máme z Nového Města nad Metují. Ještě koncem září – ted y po čt yřech měsících švédské přítomnosti – se na zdejším panství nacházelo mnoho set kusů dob ytka a značné

množství

obilí.

A to

nikoliv

ve

švédsk ých

proviantních skladech, ale ve vsích. 182 O něco méně b yla postižena řemesla soustředěná právě ve městech. Uzavřen ý prostor zde velitelům umožňoval větší kontrolu mužstva a sama armáda v ytvářela velkou poptávku po řemesln ých 178


Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 7 7 . 179 180

E b d ., str . 8 0 . ME RI AN,

M .:

Th ea t ri

E v ro p a ei ;

V i er te r

Tei l,

Da s

i st:

Gla u b wü rd ig e

B es ch r eib u n g D en k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 exclu siv e b e g eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m M ei n 1 6 4 8 , s tr . 1 1 0 . – Sr o v. K AI SE R,

M ic ha el :

D er

S ö ld n er

und

die

B evö lk e ru n g .

Üb e r le g u n g en

zu

Ko n st itu ie ru n g u n d Üb e r win d u n g e in e s l eb en s w elt li ch en A n ta g o n i smu s, in : Kr o ll, S. - Kr ü ger , K. ( ed .) : Mil it är u nd lä nd l ic h e G ese ll sc h a ft i n d e r fr ü h e n Ne u ze it, Ha mb ur g 2 0 0 0 , s tr . 1 9 2 . 181

P E K AŘ, J o s e f: Kn ih a o Ko s ti , P r a ha 1 9 7 0 , kap ito la d r u há „Ko st v mo c i

Š véd ů “, s . 2 4 -3 2 . 182


62

v ýrobcích. Jednotliví vojáci ovládali spoustu řemesel ještě z civilního života a neb ylo zvláštností, že si jimi v ležení také přiv ydělávali. 183 Nicméně

k uspokojení

nároků

celé

posádk y

nebo

k vyhotovení

náročnějších v ýrobků b ylo Švéd y v yužíváno místních řemeslníků. 184 Víme například, že Kutná Hora, ač neb yla Švéd y přímo obsazena, prodávala jim sedla a pistole. 185 V našem případě bohužel nemáme bližších či konkrétních údajů, takže nemáme jak porovnat produkci, ani nemůžeme zodpovědět další možné otázk y, jako například jakou roli (pokud nějakou) v tomto procesu hrály městské cech y. Řemeslná

produkce

však

b yla,

dle

Gutmanna,

omezena

kolapsem doprav y a obchodních kontaktů, neboť cest y b yl y přesevše stále nejisté. Výrobky tak neb ylo možné prodávat i v jin ých městech. Samozřejmě nemáme jediné zmínk y, že b y se kdekoliv na Švéd y kontrolovaném území odehrál jedin ý jarmark. Jakási minimální míra obchodu, kterou nemůžeme blíže specifikovat, však zachována b yla. Víme to ze zápisků o clech na Labi v Litoměřicích, kde b yli obchodníci ze Saska proclíváni i v létě 1639. 186 Taktéž Žatečtí, kd yž chtěli zjistit situaci v Litoměřicích, poslali tam špeha, který se v ydával za obchodníka s vínem. 187 Zcela jistě b y si takovou zástěrku nezvolili, pokud b y kupec nev ypadal nenápadně. Lze ted y v yvodit, že 183

Sr o v. P E T E R S, J a n ( e d .) : E in S ö ld n er leb en i m D re iß ig jä h r ig en K r ie g - ein e

Qu el le zu r S o zia lg e sch i ch te, B er l i n 1 9 9 3 , s tr . 1 6 1 . 184

Sr o v .

Š AF R ÁN KO V Á,

L uci e:

Č es ký

p ř ekla d

la tin sk é

kro n ik y

P a vla

Za c zko w ic ze o švéd sk é m p a n o vá n í v O lo mo u ci v le tech 1 6 4 2 – 1 6 5 0 , d ip lo mo vá p r áce n a ka ted ř e b o he mi st i k y Fi lo zo f ic ké fa k u lt y U ni v er z it y P a la c ké ho Olo mo u c, r o čn í k 1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 1 3 6 . 185

Hej t ma n Č ás la v s ké ho kr aj e ar c i k ní že ti Leo p o l d u V ilé mo v i v l is t u d at o va n é m

9 . l is to p ad u 1 6 3 9 v L ed či n. S áza vo u p í še : „ M ěs tu Ku tn é Ho ř e b y lo n ep ř íte le m u lo ž en o v ýku p n é 1 0 .0 0 0 ř í š. to l. , p o n ě va d ž v ša k z mě s ta d o n ep řá te l ské h o le žen í d o d á n o mn o h o v ín a , p i va , so l i, ch leb a , sed el, p is to l í a jin éh o a vš e b ylo Š v éd y d o b ře za p la cen o , n eu t rp ěli Ku tn o h o rš tí ta k ve lk o u ško d u . “, P r a me n y, s t r . 3 5 6 . 186


kar to n 1 2 6 9 ( p ř íj m y a v yd á n í úř ad u p ur k mi s tr o v s ké ho o d 1 . d o 2 9 .8 . 1 6 3 9 a o d 2 9 .8 d o 2 6 .9 .1 6 3 9 ) . 187

P ur k mi s tr a r ad a mě st a Ža tce kr aj s k ý m h e j t ma n ů m, Ž ate c 1 5 . če r ve n ec,

P r a me n y, str . 3 0 7 .

63

v Litoměřicích i nadále pulzoval, b yť omezeně, obchod s vínem. Naopak záznam y o obchodu se solí z Chlumce nad Cidlinou neuvádějí po dobu okupace ani jednu koupi soli. 188 Místní si také stěžovali, že obchod s obilím vázne. Nikdo jej nechtěl kupovat, jedině správce na jičínském zámku. Tak jej vozili aspoň tam. 189 Objem směn y zboží musel zcela jistě (byť proto nenalezneme přím ých pramenů) rapidně klesnout. 190 Proviant potřebovala švédská armáda a v ybírala jej pomocí kontribucí, místní řemeslnou produkci v yužili také a samotné Čech y, kde docházelo k nepřetržit ým potyčkám mezi oběma válčícími stranami, v tu chvíli jistě neb yl y vhodnou tranzitní zemí pro mezinárodní obchod. Méně kupců na cestách znamenalo menší příjm y z cla, které b y jinak putoval y do městské pokladn y. O tom již byla řeč. Ovšem švédská přítomnost v kraji měla paradoxně i pozitivní vliv na hospodářství. Zde je nutné si opět uvědomit, že „labská pevnost“ b yla během švédské okupace místem relativního klidu. Oproti oblastem za Labem tu nekřižoval y (nebo aspoň ne tolik) loupeživé partaje, nedocházelo zde k drancování měst (z císařské ani švédské stran y) a hospodářství, b yť omezené svrchu jmenovan ými činiteli, mělo nesrovnatelně lepší podmínk y. Znovu uveďme množství obilí a dob ytka na Novoměstském panství, či Pekařov y závěry. Švédské kořistnické v ýprav y za Labe posk ytoval y ob yvatelstvu na pravé straně řek y přístup k velmi levné kořisti. Dob ytek, obilí ale i cennosti naloupené v západních a středních Čechách, na Vysočině i jinde b yl y Švéd y po návratu prodáván y pod cenou, ba dokonce rozdáván y na tržištích místním ob yvatelům – jako například v Kolíně. 191 Vojáci si takto snažili přiv ydělat a zbavit se nemotorné a 188




in v . č. 1 8 7 -1 8 8 , K n i ha s věd o mí . 190

Sr o v. F RI E D RI CH S, C hr is to p her R. : Urb a n S o cie ty in a n A g e o f Wa r:

Nö rd l in g en 1 5 8 0 - 1 7 2 0 , Ne w J er s e y 1 9 7 9 , s tr .1 5 4 . 191

SE D L ÁČ E K, Au g u s t : D ěje mě sta Č á s la vě , Čá sl av 1 8 7 4 , str . 2 1 2 .

64

objemné kořisti směnou za praktičtější mince. 192 A protože nabídka po návratu takové loupeživé v ýprav y silně přev yšovala poptávku, b yla i cena zboží dosti podhodnocena. Pokud musel oddíl rychle postupovat jinam, b ylo lepší méně mobilní část kořisti (např. dob ytek) na místě přímo zanechat. 193 Armáda také představovala potenciálního kupce. Nakupovala již zmiňované řemeslné výrobk y, vojáci jistě potřebovali opravit nebo doplnit v ýstroj a výzbroj. S Banérem do země přišlo ale též cca 60.000 hladov ých krků, které b ylo nutno nas ytit. Pouze třetinu z tohoto počtu tvořila bojující složka armád y, která měla nárok na žold a proviant z kontribuce. Zb ytek tvořila pestrá změť trénu – mark ytáni,

rodinní

příslušníci

vojáků,

služebnictvo

a

pacholci

důstojníků a mnozí další. Ti na kontribuce nárok neměli. Ale ani předepsané

kontribuční

dávk y

v chlebu,

mase

a

pivu

vojákům

nestačil y a ti si rádi zpestřili jídelníček něčím jin ým. S ýrem, vínem, kořením, ovocem či zeleninou. To však součástí kontribučních kvót neb ylo a vojáci, respektive mark ytáni pro ně, to museli někde koupit. A samozřejmě kde jinde než od místních. Tím vznikl zajímavý cyklus. Města, která b yla Švéd y v roce 1639 obsazena, jim musela zaplatit v ýpalné a dále pravidelně odvádět peněžní i naturální kontribuce, které sloužil y k v yplacení žoldu a v yživování mužstva. Vojáci však utratili značnou část žoldu na místě za nákup jídla a dalších v ýrobků produkovan ých městem nebo jeho okolím. Přesně nespecifikovaná část kontribucí se ted y vrátila na místo, odkud b yla v ybrána. Jednalo se samozřejmě zejména o finance, které tvořil y přibližně polovinu v ýměru kontribuce. To však b ylo kompenzováno tím, že zatímco kontribuce b yl y placen y na cca 20.000 192

Sr o v. K AI SE R, Mi c ha el: Üb er leb en i m K ri e g – L eb en m it d em Kr ieg , i n:


Sr o v. W I NNI GE , No r b er t: Wi r t sch a f t i m Dr eiß ig jä h rig en Kr ieg : Da s B ei sp i el

Gö t tin g en , i n : Z wi s c he n Al lt a g u nd Ka ta s tr o p he - d er Dr e iß i gj ä hr i g e Kr ie g a us d er Nä h e, Gö t ti n ge n 1 9 9 9 , s tr . 2 9 5 .

65

vojáků, potencionálních kupců místní produkce b ylo dík y početnému trénu asi třikrát více. 194 Pro města se švédskou posádkou Litoměřice

a

další)

mohla

b ýt

vzniklá

(např. Hradec Králové, situace

ještě

mnohem

pozitivnější. Byl zde pravideln ý přísun kořisti, která se prodávala velmi levně. Řemesla mohla mít poměrně stálé zakázk y od vojáků, část v ybran ých kontribucí se točila ve výše zmiňovaném obchodním cyklu a vracela se opět zpátk y do města. Navíc zde b yl y utrácen y i peníze v ybrané na kontribucích jinde, kde Švédové posádk y neměli a kam se ted y neměli jak vracet. A samozřejmě sem mířila i část peněz z v ýpalného a drancování na levém břehu Labe. Zajímavé možnosti v ýdělku se otevřel y městské chudině. V Chlumci nad Cidlinou počet poslů a jejich v ýprav během švédské okupace oproti předcházejícímu i následujícímu období rapidně vzrostl. Další dostávali zaplaceno za hlídání vojensk ých stád či posluhování důstojníkům. 195 V Litoměřicích zase rybáři za peníze převáželi voják y přes řeku, neboť most b yl stržen. 196 Byť placeno z městské pokladn y, nižší vrstv y tak dostal y možnost si přiv ydělat. Bohužel nám pro nedostatek přím ých pramenů opět nezb ýv á, než se obrátit na srovnání podobn ých případů v zahraničí. Badatelé v těchto

situacích

upozorňují,

že

dramatick y

rostoucí

poptávka

vzniklá nahromaděním původního ob yvatelstva, dočasn ých uprchlíků, vojáků a trénu na poměrně omezeném prostoru, měla za následek prudké zv ýšení cen. Jednak dík y vzniklému nedostatku, neboť stejná nebo dokonce i nižší produkce jako dosud musela najednou pokrýt nárok y enormně zvýšeného počtu lidí. Jednak ale dík y úmyslnému

194

Sr o v. W I NNI GE , No r b er t: Wi r t sch a f t i m Dr eiß ig jä h rig en Kr ieg : Da s B ei sp i el

Gö t tin g en , i n : Z wi s c he n Al lt a g u nd Ka ta s tr o p he - d er Dr e iß i gj ä hr i g e Kr ie g a us d er Nä h e, Gö t ti n ge n 1 9 9 9 , s. 3 7 3 - 3 0 6 . 195




kar to n 1 2 6 9 ( p ř íj m y a v yd á n í úř ad u p ur k mi s tr o v s ké ho o d 1 . d o 2 9 .8 . 1 6 3 9 a o d 2 9 .8 d o 2 6 .9 .1 6 3 9 ) .

66

zvyšování cen y obchodník y a v ýrobci, kteří se takto snažili o větší zisk. 197 Většině lidí

to

pomáhalo,

aby dokázali

finančně ustát

kontribuční tlak. V některých případech se však zdá, že určití jedinci ve městech dokázali přímo generovat zisk. Toto bohatství mohlo b ýt sice

menší

než

v předcházejícím

období,

ovšem

dík y

migraci,

zhoršené hospodářské situaci a tlaku armádních požadavků, b ylo koncentrováno v rukou menší skupin y lidí. 198 Laick y řečeno, opět se našel někdo, kdo na tom všem dokázal v ydělat. Doložit

toto

tvrzení

není

jednoduché.

Sv ým

případn ým

zbohatnutím během švédské okupace se samozřejmě nikdo nechlubil a navíc značná část získaného majetku posléze přišla vniveč po změně situace v zemi v zimě a zejména pak na jaře 1640. Přesto tak lze z jist ých náznaků usuzovat. Řekli jsme si, že na přelomu léta a podzimu se opět začal h ýbat trh s nemovitostmi. Podívejme se třeba do Kolína. Dík y své poloze na Labi b yl pro Švéd y branou z „labské pevnosti“ na jih a sem b yla z jihu také svážena získaná kořist. Někd y ji prý b ylo dokonce tolik, že ji vojáci ani neprodávali, ale přímo rozdávali. 199 V říjnu se pak v knize smluv a připovědí poprvé od začátku jara objevují zápis y o koupi domů, polí i zahrad. Často v nich figurují na pozici kupců i stejní lidé a často je nakupován právě obecní majetek. 200 Taktéž v Ústí nad Labem nalezneme během švédské okupace celkem devět majetkov ých převodů (dom y a vinice), které proběhl y taktéž povětšinou na podzim. 201 Není známo od koho v yšel popud ke koupi, zda od kupce nebo od města respektive soukromníka, který potřeboval finance na pokrytí v ýd ajů. Nicméně se našel kupec,

197


Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 1 3 0 . 198


1 5 8 0 - 1 7 2 0 , Ne w J er se y 1 9 7 9 , s tr . 1 8 1 . 199


200

S O A P r a ha – p o b o č ka Ko l í n, ar c h i v mě s ta K o lí n, Lib er Vir id i u m 8 – k n i ha

s ml u v a p ř ip o věd í , fo l . 2 2 5 v, 2 5 6 v , 2 8 1 v. 201

SO A L i to měř ice – p o b o čk a Ú st í nad Lab e m, ar c hi v mě sta Ú st í n ad Lab e m, i n v.

č. 5 0 6 , K ni ha tr ho vá 1 6 2 1 -1 6 4 7 , f o l. 2 3 5 -2 3 7 .

67

který si mohl dovolit část své hotovosti investovat do nemovitostí či pozemků. A pokud tak učinil, musel si b ýt jist, že má i nadále dostatek prostředků na potřebné plat y a dávk y. Respektive si musel b ýt jist (nebo mít alespoň reálnou šanci), že zaplacené peníze brz y opět

v ydělá.

Pakliže

by

někdo

žil

jen

z financí

a

cenností

uschovan ých před švédsk ým vpádem, asi sotva b y v říjnu kupoval dům, kd yž zatím nemohl tušit, jak dlouho ještě Banér v zemi zůstane a

na

jak

dlouho

mu

ted y

zásoba

musí

v ystačit.

S největší

pravděpodobností to ted y b yl někdo, kdo dokázal na vzniklé situaci v ydělat peníze „navíc“, za které se dal v ýhodně utržit třeba dům, louka, pole, vinice apod.

VII. Každodenní soužití Poté, co jsme se zaměřili na ekonomick ý dopad švédské přítomnosti, zb ývá podívat se také na poněkud vnitřnější aspekt y soužití vojáků a ob yvatel měst. To je ovšem mnohem obtížnější otázka,

neboť

máme-li

málo

pramenů

na

detailní

zmapování

hospodářsk ých důsledků, o to méně jich nalezneme, pokud se chceme zaměřit na samotné vnímání Švédů očima měšťanů či naopak. Voják ložírující ve městě, ať již v měšťanském domě či v opuštěné jezuitské koleji, b y neb yl od městského prostředí žádn ým způsobem oddělen. V této době ještě neexistovala kasárna a pevn ý denní režim v ležení, se kterým se setkáme až o sto let později a který do

značné

míry

vzájemn ý

kontakt

omezoval,

či

jej

přímo

znemožňoval. Nejmarkantněji je to vidět na příkladech měst, která měla stálou švédskou posádku (ted y Litoměřice, Hradec Králové, ale i další). Vojáci – a zde je mezi ně nutno počítat i příslušník y trénu! – a měšťané, obě stran y představující vlastní sociální, hodnotový i jin ý s ystém,

se

denně

setkávali

v měšťansk ých

domech

(zejména

důstojníci, kteří zde zpravidla b yl y ub ytováni), na náměstích při nákupu potravin či při dělení a rozprodávání kořisti, v řemeslnick ých dílnách, ba i v kostele. Kontakt y mezi nimi ted y nutně nemohl y b ýt 68

pouze negativní, ačkoliv vzájemn ý antagonismus zde b yl poměrně siln ý a nelze jej pominout. Položme si hned první a možná základní otázku. Byli ve městech

„labské

pevnosti“

Švédové

vnímáni

jako

nepřátelé?

Respektive otázka by měla b ýt položena trochu lépe, b yl y Švédové vnímáni nepřátelsk y? Jan Kilián ve své knize o Mělníce uvádí, že ob yvatelstvo velmi dobře rozlišovalo mezi svou (císařskou) armádou a nepřátelskou (švédskou) stranou. Argumentuje tím, že císařská armáda b yla mnohem disciplinovanější (neboť b yla „na svém“ území), nehrozilo od ní tolik škod a její přítomnost ted y méně ovlivnila každodenní fungování městské obce. Naopak tomu samozřejmě b ylo u Švédů. 202 V opozici k tomu je tvrzení Marka Ďurčanského, který na příkladu Nymburka uvádí, že ob yvatelstvo mezi oběma armádami v kategorii přítel/nepřítel nerozlišovalo. 203 Ke kterému názoru se ted y přiklonit? Zdá se, že klíč leží úplně někde jinde. Problém je totiž ve formulaci samotné otázk y. Hlavní rozlišovací čára nespočívala mezi „spřátelen ým“

císařsk ým

vojákem

a

„nepřátelsk ým“

švédsk ým

vojákem, ale mezi měšťanem a vojákem (nezávisle na tom, pod kterým praporem bojoval). Jakákoliv vojenská přítomnost zkrátka představovala potencionální obtíže a v pramenech té dob y nalezneme dostatek dokladů, že císařští i Švédové dokázali způsobit stejnou zkázu. 204 Ob yvatelstvo 20 let po Bílé hoře b ylo již naučeno, že obdobné generalizování přítel/nepřítel, může b ýt zrádné. Ďurčansk ý proto tvrdí, že kriteria pro určení míry „nepřátelskosti“ b yla složitější 202

KI LI ÁN, J a n : M ě sto ve vá l ce, vá lka ve mě s tě – Měln ík 1 6 1 8 - 1 6 4 8 , Če s ké

B ud ěj o vi ce 2 0 0 8 , s tr . 1 8 4 . 203

ĎU R Č AN SK Ý, Mar e k: Zku šen o s ti N ymb u r sk ýc h s vo já k y za T řic et il et é vá l ky,

in : K ud ěj , r o č 1 9 9 9 , č. 1 , s tr . 2 3 . Sr o v. ta ké S CH E N N AC H, M ar t i n: D er S o ld a t si ch n i t m it d em B a u r n , a u ch d e r B a u r n i t mit d em S o ld a t en b e tr a g t. Da s V erh ä ltn i s z w i sch en Ti r o le r La n d b evö l ke ru n g u n d Mi li tä r vo n 1 6 0 0 b is 1 6 5 0 , i n: Kr o l l, S . - Kr ü ge r , K. ( ed .) : Mi lit är u nd l ä nd l ic he Ge se ll sc ha f t i n d e r fr ü h e n Ne uze it , H a mb ur g 2 0 0 0 , st r . 4 6 . 204

Mi n i má l ně ta k v yz n í vaj í s tí ž no s ti če s k ýc h měs t u ved e né v L í vo vě ed i ci

p r a me n ů, v iz ta m.

69

a silně individuální. Základní ted y civilista/voják, ale roli hrál y také kategorie jako náboženské v yznání, osobní vztah y a zkušenosti, hodnost – v tomto případě jak vojenská (vojín x důstojník), tak společenské postavení konkrétního ob yvatele města, a další. 205 To dokládají i soudobá svědectví např. z německého prostoru či v ýsledk y studií zahraničních autorů. 206 Ale buďme konkrétní. Pokud b ychom se snažili najít odpověď skrze

pramen y

pozdější

provenience,

b yli

Švédové

samozřejmě

nepřátelé. Kd yž se Švédové blížili do země, b yli jistě za nepřítele – alespoň oficiálně – považováni. Pro část populace, která b yl a skrytě či otevřeně nekatolického v yznání, to bylo ale naopak. V Jičíně prý katolíci utíkali do lesů, zatímco nekatolíci téměř tančili na náměstí. 207 Kd yž do Slaného 12. května dorazili první Švédové, ihned se k nim přidalo 12 místních měšťanů. 208 Jak jsme již viděli, pokud města neměla císařskou vojenskou posádku, samo ob yvatelstvo se na ozbrojen ý odpor nepostavilo. S obsazením měst švédskou armádou se situace ještě zkomplikovala. Kupříkladu Nové Město nad Metují. Než jej Hodic se sv ým oddílem získal, jistě b yli za nepřítele spíše považováni Švédové. Kd yž ale v září na městské panství vpadli císařští spolu s Náchodsk ými a zle jej poplenili, asi sotva b yl y považováni za přátele. 209 V tuto chvíli to byl y spíše právě švédští vojáci, kteří Novoměstské chránili. Kd yž později Švédové plenili naopak náchodské statk y, 210 b yla to pro ob yvatele Nového Města vlastně odplata, na které b ylo možno skrze prodávanou kořist i profitovat. 205

ĎU R Č AN SK Ý, Mar e k: Zku šen o s ti N ymb u r sk ýc h s vo já k y za T řic et il et é vá l ky,

in : K ud ěj , r o č 1 9 9 9 , č. 1 , s tr . 2 2 . 206


E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r s c h u n ge n B d . 2 8 , Ne u s tad t a.d . Ai sc h 2 0 0 2 , s tr . 185. 207

ME N C L , J .: Ji čín za šv éd sk ých vá le k, J i čí n 1 9 4 0 , s tr . 6 .

208


209


210


70

Zcela negativní poměr ke Švédům lze předpokládat třeba u katolick ých

duchovních,

kteří

neodešli

a v obsazen ých

městech

zůstali. Nejisté je to již u členů městsk ých rad, ti mohli z různ ých důvodů

se Švéd y s ympatizovat

(neboť

jim

mohli

b ýt

dočasně

prospěšní), stále však b yli vázáni přísahou císaři a za přílišnou náklonnost k nepříteli je mohl stihnout trest. Naopak u nižších vrstev ob yvatelstva můžeme nalézt pro-švédské nálad y. Drtivou porážku císařsk ých oddílů bránících přechod y přes Labe u Brand ýsa způsobil někdo z místních, který Banérovi ukázal nestřežen ý brod. 211 V září se dokonce několik set sedláků z Rakovnicka ozbrojilo a probojovalo se ke Švédům! 212 V Hradci Králové se jist ý měšťan Václav Jirka přátelil se švédsk ými důstojník y a ti mu na oplátku dali před dům stráž, ab y vojáci nic neukradli. 213 Obdobně žaloval v květnu 1640 žatecký rychtář na místního apat ykáře, že se příliš důvěrně st ýkal se Švédy. 214 Nalezli b ychom dokonce i sňatk y mezi švédsk ými voják y a místním ob yvatelstvem. V Hradci Králové se provdala dcera z patricijské rodin y Dorota Střeková za fendricha švédského Modrého pluku Viléma Rossia z Magdeburku. 215

211

KI LI ÁN, J a n : M ě sto ve vá l ce, vá lka ve mě s tě – Měln ík 1 6 1 8 - 1 6 4 8 , Če s ké

B ud ěj o vi ce 2 0 0 8 , str . 1 7 2 . – Sr o v. ME RI AN, M .: Th ea tr i E v ro p a ei; V ie rt er T ei l, Da s i st: Gla u b wü rd ig e B e sch reib u n g Den k wü rd ig en G es ch i ch ten , d i e s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 e xc lu s ive b eg eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Mei n 1 6 4 8 , s tr . 1 0 4 . 212

L i st če s k ýc h mí s to d r ží cíc h

Fr ed i na nd o v i I I I ., P r ah a 1 4 . z ář í 1 6 3 9 , P r a me n y,

str . 3 3 3 . 213

MI K U LK A, J . : Dě jin y Hra d ce K rá lo vé d o ro ku 1 8 5 0 , 2 /1 , Hr ad ec Kr álo v é

1 9 9 4 , s tr . 4 4 . 214 215

H LO DŇ ÁK , P etr a ko l.: Ža t ec, P r a h a 2 0 0 4 , s tr . 2 4 0 . MI K U LK A, J . : Dě jin y Hra d ce K rá lo vé d o ro ku 1 8 5 0 , 2 /1 , Hr ad ec Kr álo v é

1 9 9 4 , s tr . 4 7 . – Sr o v . Š AF R ÁNK OV Á, L u ci e: P a vla

Za c zko wi c ze

d ip lo mo vá

p r á ce

o na

švéd sk ém ka ted ř e

p a n o vá n í

Č es ký p ře kla d la t in sk é k ro n ik y

v O lo mo u c i

b o he mi st i k y

Fi lo zo f ic ké

v let ech fa k u lt y

1642–1650, U ni v er z it y

P alac ké ho O lo mo uc, r o č ní k 1 9 9 8 /1 9 9 9 , s tr . 1 1 2 .

71

Situaci poměrně pěkně ilustruje historka z Mělníka, citovaná v nedávno v ydané Kilíánově historii města. 216 Po švédské okupaci zažaloval tamější rychtář Prušek souseda Adama Purk yněho z Bud yně nad Ohří, že aktivně spolupracoval s nepřítelem a dokonce mu pomáhal dob ýt Mělník. Spor se táhl dlouhou dobu a dostal se až do Prah y. Kd yž už Purkyně nevěděl, jak se očistit, pohrozil, že pokud mu nebude v yhověno, „musel by oznámit místodržícím ty osoby ve městě, které se provinili proti císaři mnohem víc než on, dali se potřebovat nepříteli a přitom ve městě nadále (míněno koncem léta 1640 – pozn. autora) zůstávali a dle libosti provozovali své živnosti“. Přesto nelze tvrdit, že b y Švédové b yl i považováni spíše za přátele. Jak již b ylo řečeno, Banér měl v úm yslu podnítit mezi ob yvatelstvem země rebelantské nálad y, které měl y vést k přímému povstání proti císaři. Ve svém manifestu píše, že má v úm yslu: „jich (rozuměj ob yvatel českého království – pozn. autora)

se jakožto od

papeženců v náboženství a svědomí utištěných a vysoce zarmoucených lidí se ujíti a je retovati a jim, jak mnoho z jejich prostředků pomoci acceptire neb dostane, a přitom věrné cooperiren vymoci chce, prostředkem

té

armádě

ku

pomoci

přijíti

a

z jejich

nouze

je

vysvoboditi, též přátelstvím a discrecí žádnou měrou pak tvrdě a nepokojně traktirovati nedopustí.“ 217 Bohužel pro Švéd y se žádné povstání nekonalo. Již v polovině července Banér ztrácel iluze a psal do Švédska: „Neboť ačkoliv bylo velkých řečí, že se obyvatelstvo v Čechách a ve Slezsku hojně povstane a se všemi silami se připojí k armádě Jejího Královského Majestátu a že vyjeví své velké přání a radost, pak nyní se jeví pravý opak tohoto natolik, že doma není nikdo k zastižení. A Češi, nedávno poražení císařem, jsou tak bázlivý a přestrašení, že se neodvažují nyní přistoupit k věci. Našlo se jen málo pánů a urozených lidí, kteří byli ochotni nasadit své statky. Také kněží, kteří žili z větší části v exiliu ve velké bídě a o žebrotě, 216

KI LI ÁN, J a n: Mě sto v e vá lce , vá lka v e mě st ě – Měln ík 1 6 1 8 - 1 6 4 8 , Če s ké

B ud ěj o vi ce 2 0 0 8 , s tr . 1 6 8 – k ap i to la „P ř íb ě h j ed né ´zr ad y ´ a neb Hl ed á n í v i ní ka “. 217

ME N ČÍ K, Fer d i na nd ( ed .) : P a mě ti Ja n a J i říh o Ha ra n ta z P o l žic a B ezd ru žic

o d ro ku 1 6 2 4 d o ro ku 1 6 4 8 , P r ah a 1 8 9 7 , s tr . 1 1 3 .

72

přicházejí nyní jen někteří a ještě méně jich žádá, aby byli uvedeni zpět do svých kostelů. A poddaní, kteří by se ještě mohli přidat, snášejí po otevření těchto kostelů zvláštní požadavky, sami se ale drží příkladů svých vrchností a duchovních a zůstávají mimo.“ 218 V Čechách ted y o nějakém nadšeném vítání nemůže b ýt tak y ani řeč. Spíš se zdá, že lidé brali Švéd y jako další voják y, se kterými musí

v yjít.

A mělo-li

dočasné soužití

proběhnout

s co

možná

nejmenšími ztrátami na majetku i životech, b ylo třeba s nimi v ycházet co nejlépe. O nějakém nadšení pro věc císaře nebo švédské korun y však nelze hovořit. Armáda představovala potencionální riziko a to b ylo nutno pokud možno minimalizovat. Ob yvatelstvo si proto během let konfliktu v ytvořilo určité model y chování, pomocí kterých se toho snažilo dosáhnout. Naopak vojensk ý živel měl své postupy a svůj pohled na věc a m y se n yní pokusíme alespoň trochu tuto každodenní praxi poodhalit, neboť nám to pomůže lépe pochopit realitu a vztah y té dob y, které se dnešnímu člověku zdají často nepochopitelné, či je vnímá zkresleně. A začněme s městsk ým prostředím. O mnoh ých postupech, které b yl y vůči armádě aplikován y už tu b yla řeč v předešl ých kapitolách. Viděli jsme smlouvání, v ymlouvání se a suplik y, kd yž se švédské vojsko blížilo, respektive pokud

218

V o r i g : „ Den n , o b wo h l vie ll g ro ss sp re ch en s g e we sen , e s wü rd en d ie e i n wo h n e r

in B ö h men u n n d S ch le si en si ch h eu f fig e in ste ll e n , Oh r Kö n ig l. Ma y: t t a rm eé m it a llen vo r sch u b u n te r d i e a r me g r ei ff en , u n d t i h r g ro s se s v er la n g en u n n d freu d e ü b er so l ch e r h ü l ffe a n t a g g eb en , so b ef in d e t s i ch d o ch d a s co n t ra riu m so s eh r , d a s s s ich n ie ma n d t zu h a u se f in d en wi ll. Un n d t se in d d ie vo m Ka y s er vo rh in vo r tr ieb en e B ö h men so za g h a f ft u n d e rs ch ro cke n , d a s s sie s ich n ich t e rkü h n en d ü rf fen d e m we r cke j et zo b ey zu t re tt en , w ie d e n n n u r etl ich e wen ig h er ren u n d ed el leu th e, d ie ih r e g ü t er zu p o s sed i e ren w il le n s, s ich a n g e meld et; d i e p ri st e r a u ch , so n u n meh ren th e il s b ey z wa n z ig k ja h r i n exil io u n n d eu s s se r st en elen d e u n n d t b et tel ey g e leb e t, k o mmen so g a r en t ze lln , d a s s n o ch ka u m e tl ich e wen ig d ie im mi s sio n e s

in ih r e ki rch en b eg eh r et, d a d o c h so n s t d ie u n te rth a n e n , wel ch e

et wa n o ch b e ih a n d en u n n d t h e rb e yzu b r in g en se in mö ch ten , n a ch erö ffn u n g so l ch e r k ir ch en so n d e rb a h re s v er la n g en t ra g en , si ch a b e r, w ie g ed a ch t , a n ih re r o b rig kei ten u n n d t g e is tl ich en e xe mp el s to s s en u n d t a u ch h in w eg b le ib e n .“ Star á B o le sla v 1 5 . če r ve nc e 1 6 3 9 , R AO SB , no . 2 5 3 / st r . 6 3 4 .

73

v ymáhalo nějaké naturální i finanční dávk y. To spolu s neochotou měšťanů bránit se zbraní v ruce vlastní město je právě příkladem takové strategie, kterou si urbánní obce postupně v ytvořily. Viděli jsme to v Čechách roku 1639 a obdobně b ychom to nalezli i v německém prostoru. 219 Taktéž jsme se již zmínili o jisté ritualizaci, kterou můžeme nalézt v písemnostech té dob y. 220 Zejména pokud se jedná o různé žádosti či stížnosti. Mluvíme zde o oné „rétorice smrti“, o

níž

hovoří

Thiebault. 221

Jak

dokládá

příklad

královského

podkomořího Libštejnského z Kolovrat a Mělnick ých, obě stran y – tj. města na jedné a císařští úředníci, respektive analogick y i švédští důstojníci a proviantmistři na straně druhé – si toho b yl y vědomi. Opět, nelze pomíjet reálnou tragiku a škod y válk y, ale je třeba mít na paměti, že popis y škod v ycházející z městského prostředí je nutno brát s jistou rezervou. Pamatujme si zejména to, že města i armáda si b yl y vědom y vzájemn ých způsobů jednání. Ted y konkrétně, že městské lamentace nejsou zcela upřímné. Pomůže nám to později pochopit některé události, respektive chování vojáků. Zajímavé je, jak přítomnost Švédů mění samotné chování města – uvnitř sama sebe i vůči okolí. Celkově se dá říci, že období okupace mělo negativní vliv na městskou samosprávu a poněkud rozvolnilo nav ykl ý s ystém fungování obce – míněno ve sm yslu regulace, nařízení či úřadů. Městská rada b yla ve svém úřadu zachována. Švédové vžd y adresovali své dopisy jí, neboť to pro ně b yl v danou chvíli logick y jedin ý 219

představitel

obce.

Taktéž

listy

opačn ým

směrem

jsou

Sr o v . U LB RI CHT , O tt o : Th e E xp e rien ce o f V i o len ce d u rin g th e Th i rt y Yea r s

Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 3 . – K AI SE R , Mi c hae l: Üb e r leb en i m K r ieg – Leb en mi t d e m K r ieg , i n: E hr e np r e i s, Ste f a n ( e d .) : D er Dr e iß i gj ä hr i ge Kr ie g i m Her zo g t u m B er g u nd se i n Na c hb ar r e g io ne n, B er g i sc he Fo r sc h u n ge n B d . 2 8 , Ne u stad t a .d . Ai sc h 2 0 0 2 , s tr . 2 2 3 . 220 221

E b d ., str . 2 1 4 . T HI E B AU LT ,

J o h n:

D ie

E rfa s su n g

und

E in o rd n u n g

lo ka l er

K ri eg s er fa h ru n g en , i n: Kr us e ns tj er n, B e n i g na v o n ( ed .) : i n: Z wi sc h e n All ta g u nd Kat as tr o p he - d er Dr e iß i gj ä hr i g e Kr ie g a u s d er Nä he, Gö tti n g e n 1 9 9 9 , s . 3 2 3 -3 4 4 .

74

podepsán y obv yklou formulí „purkmistr a rada města…“. Jak ý dopad měla švédská okupace na fungování městské rad y – jak často se scházela, co řešila a jak úspěšně – však nejsme pro absenci záznamů městsk ých knih schopni říci. To ale neznamená, že se konšelé nescházeli. Nevíme, jak vzniklá situace ovlivnila kupříkladu cechovní s ystém, ale víme, které úřad y a funkce přestal y fungovat zcela, neboť pověřené osob y před Banérem včas uprchl y. Většinou ze strachu ze zajetí a požadování v ýkupného to b yli katoličtí kněží, správci panství, císařští rychtáři a další hodnostáři, ačkoliv to neplatilo vžd y a všude. Minimálně však b yla omezena dohlížecí funkce nadřízen ých orgánů – královské komory či vrchnosti – na fungování celého s ystému. To muselo nutně vést k jistému uvolnění poměrů, kd y se ledasco přehlíželo, neboť bylo později možno vše svést na švédské řádění. Například v Jičíně po odchodu místních jezuitů zůstala opuštěná jejich kolej. Následně b ylo rozprodáno víno z kolejních sklepů a jeden b ýval ý novic prý ukradl knih y. Bohužel z textu není poznat, zda se tak stalo až po příchodu Švédů nebo ještě předtím. 222 Obdobně již citovan ý Pekař uvádí jisté machinace kosteckého správce se svěřen ým majetkem. 223 Vzhledem k přirozenému sklonu populace v ystavené krizové situaci (jakou švédská okupace jistě b yla) lze více než předpokládat, že pokud například z poddanského města uprchl správce panství či jin ý úředník zastupující vrchnost, b yla minimálně část vrchnostenského majetku rozebrána ob yvatelstvem, které si hodlalo přilepšit. Naopak nepřítomnost císařského rychtáře spíše nahrávala tomu, že Švédové neb yli přijímáni jen negativně. Opuštěné jezuitské koleje,

kostel y

a

dom y

dočasn ých

uprchlíků

b yl y

samozřejmě

v ydrancován y a v yb ydlen y zejména Švéd y, nicméně b y b ylo až spodivem, pokud b y se na tom alespoň částečně nepodílelo i místní ob yvatelstvo. Důkazy v pramenech pro to samozřejmě nenalezneme,

222 223

ME N C L , J .: Ji čín za šv éd sk ých vá le k, J i čí n 1 9 4 0 , s tr . 6 . P E K AŘ, J o s e f: Kn ih a o Ko s ti , P r a ha 1 9 7 0 , kap ito la d r u há „Ko st v mo c i

Š véd ů “, s . 2 4 -3 2 .

75

snad jen srovnáním s Olomoucí 224 nebo příběh y Grimmelshausenov ých hrdinů. 225 Avšak nelze naivně předpokládat, že b y tváří v tvář vzniklé situaci, kd y v zemi vládl poměrně chaos a Švédové se blížili (nebo už b yli zde), ob yvatelstvo spořádaně v yčkávalo, až si potencionální kořist přivlastní vojáci. Taktéž vztah y mezi soused y b yl y zasaženy, ačkoliv o nich si asi nelze dělat iluze ani v předcházejícím období. Charakteristická je třeba stížnost žateckého rychtáře na onoho apat ykáře Jana Radlera z května 1640, kd y na něj žaluje, že se přátelil se švédsk ými důstojník y a společně jej poškodili na majetku. Vůbec zde nejde o to, zda je to pravda či nikoliv. Dokládá to však, že švédská přítomnost se promítla i do sousedsk ých sporů. V žatecké kauze buď tím, že apat ykář měl již v předcházejícím období konflikt s rychtářem, který v té

době

za

pomoci

Švédů

eskaloval,

nebo

v yvrcholil

právě

rychtářov ým obviněním z dob y po Banérově ústupu, kd y se hledali zrádci, že se apat ykář spolčoval s nepřítelem. Anebo obojí. Ať to již b ylo jakkoliv, důležitý je zde konflikt mezi soused y, švédská zápletka je pravděpodobně jen jednou z jeho epizod. Překvapivou změnou prošlo i chování obcí směrem do svého okolí – vůči jin ým městům či navrátivším se emigrantům. Otázka emigrantů je vůbec zajímavá. Nevíme kolik se jich vrátilo, ale musel jich b ýt značn ý počet. Jen z Pirn y se jich do Čech se Švédy v ydalo kolem jednoho tisíce. 226 Ale navraceli se i z jin ých míst za hranicemi. Puffendorf ve své historii švédsk ých válek v Německu uvádí, že v srpnu 1639 b yl v Sasku přepaden švédsk ý konvoj mířící do Čech,

224




Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 5 0 . 225

GR I MM E L SH AU SE N, Ha n s J aco b C hr is to p h vo n : P o b ěh lic e Ku rá ž, Divo u s

S ko čd o p o le , P r a ha 1 9 6 8 a S imp lic iu s S i mp l ici s s imu s – k ro n ika t řic et il e té vá lky, P r aha 1 9 5 9 . 226

B OB KO V Á, L e n ka : E x u la n ti z P ra h y a se ve ro z á p a d n ích Čech v P i rn ě v le tech

1 6 2 1 - 1 6 3 9 , P r a ha 1 9 9 9 , str . L.

76

který b yl provázen mnoh ými česk ými šlechtick ými rod y vracejícími se do vlasti „jako by bylo po válce“. 227 Řádově lze ted y uvažovat o stovkách až tisících jedinců. Navrátilci se snažili získat zpět konfiskovan ý majetek, ale zřejmě se nejednalo o nikterak masov ý jev, neboť v pramenech nalezneme jen nemnoho zmínek. Zejména se jednalo o šlechtu. Své nárok y na zabavená panství vznesla Salomena Slavatová – Smiřická či Bedřich Bořek Dohalsk ý z Dohalic a někteří další. Ovšem obdobné restituce lze předpokládat i ve městech. Onomu Janu Satmanovi, který na Lounsku pomáhal Švédům v ybírat kontribuce, b yl za spolupráci se Sas y v roce 1634 zabaven majetek za cca 600 kop. 228 Kd yž se v roce 1639 s Banérov ými vojsk y do země vrátil, jistě se jej snažil získat zpět. Taktéž Jan Mostník v Litoměřicích. Dle seznamu pro českou komoru z roku 1654 mu byl ve městě na rynku zabaven dům za 800 kop a dvě vinice za 300 kop. 229 Do Jaroměře se vrátil jist ý J an Šeps a v ynutil si navrácení pozemků zkonfiskovan ých mu po roce 1626. 230 To je však poněkud málo zpráv vzhledem k předpokládanému počtu navrátilců. Leda, že b y skutečně přicházeli rezignovaně a zkroušeně, jak to popisuje jeden z nich Kezelius Byd žovsk ý, který se právě tehd y vrátil nastálo do Mladé Boleslavi. Pirna se Švédům postavila na odpor a b yla dob yta silou. Vítězní švédští vojáci se pustili do drancování, kterému neunikla ani česká enkláva. Okradení a navíc obvinění měšťan y Pirn y, že sami město Švédům v ydali, odešli místní emigranti nakonec v srpnu za Benérem do Čech. Doma je samozřejmě nikdo nevítal. Sice mohli představovat vítaného spojence města při v yjednávání se Švéd y, současně však představovali riziko, že budou nárokovat ztracen ý majetek, který n yní 227

P UFE N DO R F, Sa mu e l .: S ech s u n d z wa n zig B ü ch e r d e r sch w ed i sch en u n d

d eu t sch en K ri eg s Ge sch ich t e vo n Gu s ta v A d o lf F eld zu g e in Deu ts ch la n d a n b is zu r A b d a n ku n g ko n ig in Ch ri st in a , Fr a n k f u r t 1 6 8 8 , s tr . 4 9 1 . 228


229

E b d ., str . 1 1 2 6 .

230

KN AP P , An to ní n : P a mět i k rá lo vs kéh o věn n é h o měs ta Ja ro m ěř e n a d La b em,

J ar o měř 1 8 8 7 , str . 1 0 3 .

77

již náležel někomu jinému. Jisté části lidí ve městě navíc navrátivší se

emigranti

možná

připomínali

události,

na

které

by

raději

zapomněli. Zapracovalo zde nejspíš i špatné svědomí. Kezelius Bydžovsk ý na to ve sv ých pamětech vzpomíná takto: „Doma mu nic nezůstalo, poručníci švagrové to rozptýlili (…) nehrubě vzácně přijat, pro lid švédský banýrovský, v Staré Boleslavi ležící fedrován býti nemohl, kam jinam se vrci nevěda, v té bídě osáknouti musel, po půl létě manželky zbaven jsa u velké nouzi v samotnosti cizí kauty vytloukal (…). Při tom času také někteří kněží pod obojí z exilium se vrátili na některé fary se vetřeli, mezi lidem zbytečné a škodné rozdvojení učinili, takže toho mnozí zlým odbývati museli.“ 231 Výtka ted y

směřovala

i

tím

směrem,

že

vzniklá

situace

–

švédská

přítomnost, navrátivší se emigranti, zejména kněží – stavěla proti sobě jednotlivé členy obce a vedla ke svárům, o nichž jsme hovořili dříve.

Sotva se Švédové počali

stahovat

z Čech,

b yl y

všichni

emigranti, kteří se do Ml. Boleslavi vrátili, na příkaz městské rad y zavřeni do šatlav y. 232 Města ted y své b ývalé soused y rozhodně nevítala. Představovali pro ně další komplikace v té již dostatečně těžké době. Avšak i jednotlivá města navzájem vůči sobě změnila chování. Prvním momentem je ona kořist prodávaná švédsk ými voják y na náměstích. Ti, kteří ji lacině nakupovali, museli také vědět, odkud konkrétně pochází. Že například věci prodávané v Kolíně na rynku b yl y ukraden y v Čáslavi. 233 Přesto se tím nikdo nezab ýval. Doba b yla zlá a každá možnost si přilepšit vítaná. Extrémní situace nastala mezi Nov ým Městem nad Metují a Náchodem. Zatímco první se Švédům poddalo a přijalo i jejich posádku, Náchod, který měl za zád y silnou císařskou posádku v Kladsku, se úspěšně postavil na odpor. To b y samozřejmě neb ylo samo o sobě tak neobv yklé, jenomže od té chvíle jakob y neb yla válka 231

B YD ŽO V SK Ý, J iř í K ezel i u s: K ro n ika M la d o b o le sla v sk á , Ml ad á B o le sla v

1 9 3 5 , s tr . 2 3 2 . 232

E b d ., str . 2 3 4 .

233


78

jen mezi Švéd y a císařsk ými, ale i mezi oběma měst y. Kd yž došlo k onomu

již

zmiňovanému

útoku

císařsk ých

a

Náchodských

na

novoměstské panství, účastnilo se drancování i mnoho náchodsk ých sousedů – „mezi nimiž byl i děkan Náchodský a Kostelecký, Rudolf Straka z Pecinkar a Prunar, a nemohouce se města zmocniti, vpadli do obojího předměstí, kteráž jako i vesnice okolní vyplundrovali (…). Někteří náchodští sousedé k Novému Městu táhnouce hned na cestě od sv.

Václava

k Nahořanům

sedali

,vesnice

a

dvory

na

panství

Novoměstském po celý týden plundrovali (…) s lidmi barbarsky nakládali, mnohé i pobyli a s ženami zle zacházeli.“ 234 Pomineme-li možnou míru přehánění v tomto popisu, zůstává faktem, že Náchodští se ke sv ým sousedům příliš přátelsk y nechovali. Ale proč, to nedokážeme s určitostí říci. Mohlo se jednat o eskalaci dlouholet ých sporů mezi navzájem si konkurujícími měst y. O snahu přilepšit si na úkor souseda, který se vlastně stal nepřítelem, protože měl švédskou posádku.

Obdobnou

dramatickou proměnu

vztahů

nalezneme kupříkladu v Göttingenu. Kd yž se do nedalekého městečka Eichsfeldu nastěhovala nepřátelská ligistická armáda, stalo se jeho území pro Göttingenské „feindliches Ausland“ – nepřátelskou cizinou, na které podnikali loupeživé v ýpad y. 235 Taktéž Grimmelshausenův Simplicius, kd yž je zajat Chorvat y, je spolu s ostatními hanavsk ými s ynk y prodán měšťanům do vedlejšího města, ab y za ně mohlo b ýt požadováno v ýkupné. 236 K dokreslení uveďme ještě události v Rakovníku. Kd yž tváří v tvář blížícímu se švédskému nebezpečí město povolalo ob yvatele do zbraně a měšťané spolu s okolním obyvatelstvem osadili brán y a hradb y, došlo v květnu k následující události: Kolem města po silnici táhlo několik vojáků s vozem pln ým proviantu a trochou dob ytka, 234


235

W I NNI GE , No r b er t: Wi r ts ch a f t i m D re iß ig j ä h rig en Kr ieg : Da s B ei sp ie l

Gö t tin g en , i n : Z wi s c he n Al lt a g u nd Ka ta s tr o p he - d er Dr e iß i gj ä hr i g e Kr ie g a us d er Nä h e, Gö t ti n ge n 1 9 9 9 , s tr . 2 9 5 . 236

GRI MME L S H AUS E N, Ha n s J aco b C hr is to p h v o n: S imp lic iu s S imp li ci s si mu s –

kro n ika tř ice ti le té vá lk y , P r ah a 1 9 5 9 , s tr . 1 2 9 .

79

rakovničtí obránci se na císařské(!) v yřítili z bran, pob yli všechn y, kdo neutekl, a kořist si rozebrali. Muselo se zřejmě jednat o častou situaci, neboť městská rada se cítila povinována podobné praktik y úředně zakázat. 237 Města na situaci, která v zemi vznikla s příchodem Banéra, reagovala tak, že se snažila ještě více uzavřít do své komunit y. Nikoliv

snad

cíleně

prostřednictvím

městské

rad y,

ale

spíše

samovolně, podvědomě. I uvnitř samotné obce docházelo k v ýše jmenovan ým rozkolům mezi soused y, avšak uzavření se směrem navenek, respektive větší snaha postarat se především sami o sebe, je zde mnohem markantnější. Za jin ých okolností b y Náchodsk ým takovéto drancování jen sotva prošlo a opačně Novoměstští b y jistě b yl y

popotahováni,

že

nakupují

majetek

nakraden ý

voják y

náchodsk ým měšťanům. Co znamenali vojáci pro město ted y už víme, ale jak to b ylo naopak? Jak armáda pohlížela na město, konkrétně třeba Švédové na česká města v roce 1639? Stejně, jako když jsme si pokládali stejnou otázku v opačném gardu, to záleží na postavení respondenta. Pro Banéra, jak jsme viděli, to b yla císařova zem, kterou je třeba zabrat a v yužít ku svému prospěchu. Nás ale n yn í bude zajímat spíše to, jak města vnímali sami vojáci, respektive jejich důstojníci, a jak se k nim proto chovali. Ucelen ý pohled b y sám vydal na celou knihu, m y se proto zaměříme jen na některé momenty vojenského chování vůči městům, které jsou pro nás důležité z hlediska pochopení situace ve městech. Začněme

trochu

netradičně

právní

stránkou

věci.

Období

Třicetileté válk y je dobou d ynamického rozvoje vojenství ve všech směrech, včetně kodifikace vojensk ých zv yklostí a práva, které se táhne již nejméně od 16. století. Jak ý právní status ted y měla Švéd y obsazená oblast „labské pevnosti“ a přilehl ých krajů? Dle soudobého v ýkladu, odvolávajícího se mimo jiné třeba na Grotia, b yl y Čech y tzv.

237

W I NT E R, Zi k mu n d : M ěs to a kra j ra ko vn i cký za vo jn y t ři cet il eté , i n: Ča so p is

Mu zea Kr álo v st v í Če s ké ho , r o č. L XI I /1 8 8 8 , str . 2 8 2 .

80

„Occupatio bellica“ – v podstatě válečnou kořistí. A kořist dle práva náleží svému nab yvateli se vším všud y – ať už je to měšec dukátů, zajat ý šlechtic nebo severov ýchodní Čech y. V případě okupovaného území měl ted y Banér nezpoch ybnitelné právo na vše, co se zde nacházelo. Zásob y, peníze, nerostné bohatství, vesnice, města i sami lidé se stávali –cob y kořist – prostřednictvím vrchního velitele švédsk ých vojsk Johana Banéra majetkem švédské korun y. A ten měl také právo zacházet s kořistí tak, jak uznal za vhodné. Až se později posuneme v čase a Banér začne Čech y s ystematick y v ypalovat, nečiní tak z hlediska dobové morálk y a práva žádn ý zločin, jen nakládá se svou kořistí tak, jak v yžaduje situace. To je velmi důležitý moment pro správné pochopení soudobé mentalit y a vůbec hrůz Třicetileté válk y. Podle některých učenců – včetně

právě

Grotia

–

je

vítězi

v určit ých

situacích

doloveno

rozhodovat i o životech veškerých poddan ých protivníka – včetně žen, dětí a starců. Má právo vzít kohokoliv jako rukojmí a požadovat za něj v ýkupné. Z právního hlediska ted y byl ve stejné situaci císařsk ý generál Hofkirchen zajat ý v boji o labsk ý přechod u Brand ýsa koncem května

1639, 238

jako

kolínsk ý

rychtář

ch ycen ý

při

drancování

Německého Brodu, 239 jako litoměřick ý primátor s děkanem odvlečení při švédském ústupu ze země. 240 Ti všichni měli právní status kořisti a za t y všechn y b ylo v yžadováno v ýkupné. Jakkoliv se to dnes muže zdát pokřivené, vojáci sami sebe nepovažovali za drancující zločince, ale

za

v ykonavatele

práva

a

plenění

pro

ně

neb ylo

ničím

nemorálním. 241 238

ME RI AN,

M .:

Th ea t ri

E v ro p a ei ;

V i er te r

Tei l,

Da s

i st:

Gla u b wü rd ig e

B es ch r eib u n g D en k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie s ich in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b i s A n n o 1 6 4 3 ex clu si ve b eg eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Me i n 1 6 4 8 , str . 1 0 4 . 239

SO C H R, J .: Ha vlí čků v B ro d a s ta le tí , H a vl íč k ů v B r o d 1 9 7 1 , s tr . 1 1 0 .

240


241

K t éto p r o b le ma t ice ze j mé na v iz : RE D LI CH , F: De P ra ed a m il ita r i. Lo o t in g

a n d b o o ty 1 5 0 0 - 1 8 1 5 , Vier te lj a hr s sc h r i f t f ür So z ial - u nd W ir t sc ha f t g esc h ic h te, B f. 3 9 , 1 9 5 6 . – ST E I G E R, He i n har d : „ Oc cu p a tio b e ll ica “ in d er L it e ra tu r d e s V ö lke r re ch t s

der

Ch r is ten h e it

(S p ä t mi tt ela lt er

bis

18.

Ja h rh u n d er t ),

i n:

Me u ma n n, M ar k u s – Ro g ge , J ö r g: Die b e se tz te " r es p ub lic a" : z u m Ver h ält n i s vo n

81

Přesto však b yla města „labské pevnosti“ po dlouhou dobu ušetřena zničení. Město, pokud b ylo na správné straně, pro voják y znamenalo relativní hojnost. Ve městě b ylo možno prodat kořist a získat tak peníze. Za ty b ylo možno koupit věci, které na tažení v poli ch yběl y, nebo je b yl o třeba opravit. Byl o zde k dostání jídlo z okolí. A v neposlední řadě město pro voják y znamenalo dobrý kvart ýr – měšťansk ý dům,

jezuitská

kolej

ba

i

opuštěn ý

dům

v bezpečí

městsk ých hradeb je lepší než vesnická chatrč, do které může každ ým okamžikem znenadání vtrhnout nepřítel. A pokud si pročítáme deník y vojáků z té dob y, pak starost o dobrý kvart ýr a jídlo b yla vžd y na prvním místě. 242 I to b yl jeden z důvodů, proč b yl y hrozb y zničení ohněm a mečem často jen plané. Je to možná až překvapivé, ale vojáci b yli schopni se i po letech

rozpomenout

na

jména

hospodářů,

u

kterých

leželi

kvart ýrem. 243 To svědčí o tom, že vzájemné vztah y neb yl y jen čistě nepřátelské a že při dlouhodobém pob ytu docházelo i k užším kontaktům. Raněné voják y nebo jejich nemocné rodinné příslušník y b ychom

nalezli

v městsk ých

špitálech,

jejich

děti

v

místních

školách. 244 S lidmi z města, kteří znali místní kraj, vojáci v yráželi na loupeživé v ýprav y – což však nemuselo znamenat projev y s ympatií ze stran y ob yvatelstva, ale jen snahu přežít v těžké době. 245 Opět se ted y ukazuje, že vzájemné prolínání civilního a vojenského světa b ylo velmi intenzivní. Ostatně část měšťanů sloužila v armádě některé ze stran a naopak mnoho vojáků pocházelo z městského prostředí. Lze se ted y domnívat, že obě struktury navzájem velmi dobře znal y i model y zi vi ler

Ob r i g k ei t

u nd

mil itä r i sc he r

He r r s c h af t

in

b e set zt e n

Geb i ete n

vo m

Sp ä t mi tte la lt er b i s z u m 1 8 . J ah r h u nd er t , B er lí n 2 0 0 6 , s. 2 0 1 - 2 4 0 . 242


Qu el le zu r S o zia lg e sch i ch te, B er l i n 1 9 9 3 , s tr . 1 6 9 . 243

E b d ., str . 1 6 4 .

244

E b d ., str . 1 4 2 .

245


E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r s c h u n ge n B d . 2 8 , Ne u s tad t a.d . Ai sc h 2 0 0 2 , s tr . 220.

82

chování druhé strany. Ob yvatelé města mohli předpokládat, kam až Švédové zajdou, a ti zase kupříkladu přesně věděli, kde jsou ukryté měšťanské cennosti. To se markantně projevuje právě při drancování. To se sice net ýká námi sledované oblasti „labské pevnosti“, nebo alespoň zatím v létě 1639 ještě ne, ale uveďme to zde pro ilustraci. Často se totiž setkáme s tím, že Švédové pravidelně několikrát za sebou zajíždějí pro kořist do těch sam ých míst. Takov ý Rakovník b yl v yplundrován poprvé 25. října, 246 poté 28. prosince a ještě o dva dn y později (30. prosince) znovu. 247 To na první pohled nedává sm ysl. Pokud už b ylo nějaké město v ydrancováno, nemá přeci cenu se tam hned o týden či dva později za tímž účelem vracet. J enže právě zde se názorně ukazuje, nakolik ob yvatelé měst i vojáci navzájem znali chování toho druhého. Lidé ve městech totiž zpravidla ukrývali svůj majetek na několika různ ých místech. Kd yž pak došlo k nejhoršímu a obec b yla v ypleněna nebo měšťan mučen, ab y vyzradil, kde má schovan ý majetek, mohl v ydat jen jednu skrýš a majetek v těch ostatních uchránit. Vojáci to ale věděli a právě proto zajížděli na jedno místo častěji. Docílili tím toho, že ob yvatelstvo postupně v yzrazovalo jeden úkryt za druh ým a Švédové pokaždé odváželi nějakou kořist. Proto t y opakované nájezd y. 248 Toto je jeden příklad, jak se projevovalo to, že obě stran y navzájem znal y své s ystém y chování. Přes vzájemné prolínání se však oba svět y (civilní i vojensk ý) příkře odlišoval y. Často se pak prostředkem k odlišení stávalo násilí vojáků vůči civilistům. Právě násilí je neodm ysliteln ým jevem v líčení

246

Třicetileté

válk y,

neboť

ve

válečném

konfliktu

násilí

Li s t kr á lo v s ké ho r yc h tář e, p ur k mi s tr a a r ad y mě st a Ra ko v n í ka Leo p o ld o vi

Vil é mo vi ze 1 7 . l i sto p ad u 1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 6 1 . 247

Li st hej t ma n a kř i vo kl át s ké ho p a ns t ví če s ké ko mo ř e, Kř i vo k lá t 3 0 . p r o si n ce

1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 6 9 . 248


Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 3 .

83

eskalovat nutně musí. 249 A dnešnímu člověku to často přijde až nesm yslné.

Vojáci

z líčení

městského

ob yvatelstva

(ale

nejen

městského) v ystupují jako téměř nelidské bestie, které mají radost, pokud mohou někoho zbít, zabít, okrást či znásilnit. Částečně je to dáno

účelov ým

přeháněním,

nicméně

násilí

vůči

civilnímu

ob yvatelstvu b ylo reálné a nalezneme jej i na území „labské pevnosti“, kde však b ylo švédsk ým velením z dříve uveden ých důvodů drženo v jist ých mezích. Toto násilí ale neb ylo samoúčelné, n ýbrž mělo svůj důvod a účel. Sem spadají i hrozby použitím násilí, respektive zničení ohněm a mečem, o které jsme hovořili v předcházejících kapitolách. V těch případech

se

jednalo

jen

o

hrozb y,

jenž

však

v konkrétních

podmínkách mohl y dojít naplnění – viz historie z Žatce. Taktéž b ylo násilí užíváno jako form y trestu. Uveďme si zde případ v ypálení města Most, k němuž došlo 22. září 1639, tak jak o něm referují obě stran y – Mostečtí i Banér – a jak rozdílně obě v yznívají. Purkmistr a městská rada o tom v listě čes. místodržícím píše: „…mezi 4. a 5. hodinou odpolední přitáhlo k městu 8 silných švédských jízdních a dragounských regimentů s 3 pěšími brigádami (…). Měšťanstvo se zámeckou posádkou útočícímu nepříteli statečně odpíralo střelbou z mušket a děl, nemohouc se však udržet proti takové přesile uchýlilo se do zámku z města, kterého se Švédové zmocnili a vybízeli třikrát obhájce zámku bubeníkem, aby se vzdali, jinak že město bude obráceno v popel. Když výzvě nebylo vyhověno, počali plenit, načež město na několika místech najednou zažehli, takže jest mimo několika malých domků i s mlýny, pivovary, špitálem, klášterem a radnicí úplně vypáleno.“ 250

249



L i st p ur k mi str a a r ad y měs ta Mo st u če s k ý m mí s to d r ž íc í m, Mo s t2 5 . l is to p ad u

1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 4 0 .

84

Oproti tomu Banér celou událost popisuje takto: „(…) obyvatelé města Mostu se při mém počínání projevili nepřátelsky a to bez jakéhokoliv důvodu. Požadoval jsem něco chleba a vína či piva, abych tak občerstvil zemdlenou soldatesku a abych je naopak ušetřil násilí, poslal jsem k jejich branám jízdní partaj. Oni dobrými slovy je k sobě nalákali a poté, když přišli dostatečně blízko, počali na ně pálit, přes osm lidí poranili a zastřelili. Také velitel jednotky ze zámku vedle města spustil palbu z děl, avšak nezranil ani jednoho muže. Nenalezl jsem na nich ničeho dobrého a potrestal jsem takové nepřátelství vypleněním jejich města a abych jeho odbojné sousedy zbavil chuti k odporu, obrátil jsem ho v popel. Tím jsem také zbavil nepřítele možnosti vložit sem jízdní partaj, která by našim škodila. Protože toto místo je velmi významné, opatřené dvěma hradbami a vodními příkopy, takže nepřítel, pokud by to místo opanoval, mohl by mě uzavřít všechny průsmyky přes hory.“ 251 Násilí jakožto trest b ylo použito také ve Slaném. Dne 22. října sem od Prah y, která b yla právě znovu dob ývána, přijelo několik švédsk ých pluků a požadovalo nějaké zásob y. Kd yž jej Švédové 251

V o r i g. : „ Un d w eil d ie ein wo h n er d e r sta d t B ri xen b ey m ein er a n la g u n g

d a se lb s t si ch fein d tl ich er ze ig et u n d o h n e g eg e b en e u h r sa ch e, d a i ch mi r e t wa s a n b ro t u n d we in o d er b ie r, d ie a b g ema tt et e so l d a te sca d a mi t zu la b en , b eg eh re t u n d d a g eg en , s ie vo r a l le r g e wa l t zu sch ü t zen , ein e p a rth ie reu te r a n i h re th o r e g esch ic kt, si e m it g u t e n erk lä ru n g en a n s ich g elo ck et u n d h e rn a ch , wi e s ie d ie selb e n a h e g n u g a n sich g e zo g en , a u f f si e feu e r g eg eb en , ü b er a ch te b esch ä d ig e t u n d to d t g esch o s se, d e r co mm en d a n t a u ch a u f d em a n d er sta d t g eleg en en b e rg sch lo s se n a ch d en t ro u p p en a u s stü c ken , jed o ch o h n e v er let zu n g ein ig es ma n n e s, g e sch o s sen , u n d ke in e g ü te s ta d t f in d en wo llen , h a b e ic h so l ch e fein d t sch a f t

der

b ü rg e r

mi t

p lü n d e ru n g

ih r er

s ta d t

b e s tra ff en

und

ih ren

wi ed e r sp en st ig en n a ch b a rn zu m a b sch eu u n d d erg l eich en kü t ze l zu ve r t re ib en in d ie a sch e leg en la s se n u n d d a d u rch d em f ein d t e zu g l ei ch d ie g e leg en h e it ver mi tt el s

ein leg u n g

u n si ch e re weg e

ein e r

d a h in u n d

p a r th i e

w ied e r

zu

reu te r ma ch en

in

sta d t

b en o m men .

u n se rn Den n

p a s sa g ie r s der

o rt

so

co n s id e ra lb el u n d m it z wey en ma u e rn u n d w a s se rg ra b en ve r seh en , d a s s d er fein d t, wen n e s b e sa t zu n g d a h in ein g e wo rf fen , mi r a lle p a s sa g e ü b e r s g eb ir g e sp e r ren u n d v er w eh r e n kö n n en . “ li s t d ato v an ý 2 1 . zář í 1 6 3 9 ( d l e star é ho ka le nd á ř e) v L i to měř icí ch, R AOSB , no .2 5 6 / s tr . 6 5 4 .

85

dostali, v klidu opět odjížděli. V tu chvíli na ně však kdosi z města v ystřelil. Za trest b ylo město v ydrancováno a v ypáleno. 252 Násilí však hrálo důležitou roli v sociálním m yšlení ob yčejn ých vojáků a ve v ymezování se vůči okolnímu světu, kd y sloužilo jako prostředek

k překročení

vojensk ým a civilním.

253

socio-kulturních

hranic

mezi

světem

Oblíben ým cílem takov ýchto útoků b yla

bohatá či společensky ex ponovaná vrstva společnosti – např. šlechta či členové městské rad y. V Jaroměři primas Jiří Svěch yň z Paumberka „s manželkou a dítkami někdy téměř až do košile svlečen byl“. 254 V Německém Brodě švédsk ý velitel Schlang „sám s mnoha oficíry do rathouzu přišel, dveře, truhly rozsekati rozštípati dadouc i sám se toho dotýkal, (…) v Rynku nešanujíc ani purkmistra, nás ze všeho do naha

svláčeli a zouvali, (…)“. 255 Prosté voják y, kteří v polních

podmínkách táhnoucí armád y často žili i s rodinami ve hmotné nouzi, 256 dráždilo jejich bohatství i moc. A pokud ted y b yla příležitost dávali jim důrazně na vědomí, že tentokrát to jsou oni, kdo jsou „na koni“. 257 Násilím či hrubostmi vůči příslušníkům jiné než vojenské sociální struktury si také upevňovali vlastní sociální status uvnitř 252

M AL Í N SK Ý, Ko ld a: P a mět i krá lo v sk éh o mě sta S la n éh o , I . d íl, S la n ý 1 8 8 5 , s tr .

190. 253

ULB RI C HT , Ot to : Th e E xp e rien ce o f V io l en ce d u rin g th e Th i rty Yea r s Wa r: A

Lo o k a t th e civ il ia n V ic tim s, i n: C a n ni n g J o sep f – L e h ma n n, Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io l e nce a n d Ma s s D ea t h i n P r e -Mo d er n a nd Mo d er n T i me s , As h gat e P ub l is h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 5 . 254

KN AP P , An to ní n : P a mět i k rá lo vs kéh o věn n é h o měs ta Ja ro m ěř e n a d La b em,

J ar o měř 1 8 8 7 , s tr . 1 0 3 . 255


256


Qu el le zu r S o zia lg e sch i ch te, B er l i n 1 9 9 3 . – G RI M ME L S H AUS E N, Ha n s J aco b C hr is to p h vo n: S imp li ci u s S i mp l ic is s imu s – k ro n ika t ř ice ti le té vá lky , P r ah a 1 9 5 9 a P o b ěh lic e Ku rá ž, D ivo u s S ko čd o p o le , P r a ha 1 9 6 8 . 257


Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 1 5 .

86

plukovní komunit y. V podstatě se jednalo o klasickou šikanu. Kdo si dovolil provést „větší kousek“, získal si jistou prestiž či pověst ve svém okolí. Tímto jednáním pak nutné museli nutně rozvracet sociální s ystém městské společnosti a ačkoliv nemáme přím ých zpráv, lze předpokládat, že těmito v ýpad y proti bohat ým a vlivn ým osobám v městě se nechala strhnout i část ob yvatelstva – zejména chudší vrstv y. 258 Roli v takovýchto případech mohl y hrát i sousedské spory, jak jsme uváděli dříve. Obdobné s ystém y chování b ychom nalezli samozřejmě i u důstojníků. Ti, pokud například b yli nakvart ýrováni k některému ze sousedů, začali se v jeho domě chovat, jako b y b yli ve svém. Za své ted y považovali i veškeré zařízení domácnosti. V Litoměřicích v domě jistého Jana Wotíka měl kvart ýr švédsk ý důstojník. Kd yž chtěl jednou Wotík v yvalit ze svého sklepa pár sudů vína, v yřítil se na něj onen oficír „a lál, že sobě nedá nic z quartýru bráti (…) z domu také dávati (víno) za peníze nesměli, stáli dva mušketýři na šildwachu“. 259 Kromě násilí však důstojníci a jiné v ýše postavené osob y používali k posílení své prestiže i přesně opačn ý postup. Často je totiž nalezneme, jak pořádají třeba večírk y a hostin y, na které b yli zváni nejen další důstojníci ale i důležité místní osobnosti – zpravidla stejné, vůči kterým b y b ylo za jin ých okolností použito násilí, ted y opět členové městské rad y, lokální šlechta apod. Kd yž na jaře 1640 císařští opět ovládli celé Čech y, sotva se někdo chlubil, že b yl hostem na švédsk ých hostinách. Přesto ale pár zmínek v písemnostech nalezneme. O dění na Kosti zpětně referoval tamější správce: „Po ten všechen čas ani jednoho dne bez hostí soldatských, jak ode dvora Banýrova tak i odjinud, nebylo. Stále na pankýtech (banketech) zůstávali, k sobě podobně i rytířské lidi zvali a s nimi někdy celé noci pijívali.“ 260 V chlumecké knize městsk ých počtů zase nalezneme účetní záznam tohoto znění: „jsouce některé osoby radní na děkanství 258 259

E b d ., str .1 1 8 . SO A L ito mě ř ic e – p o b o čk a Lo vo si ce, ar c hi v měs ta L ito měř i c, i n v . č. 1 7 3 ,

L ib er T e st i u m ab An n o 1 6 4 0 u sq ue 1 6 5 8 – p ř íp a d J an a W o t í ka. 260

P E K AŘ, J o se f : Kn ih a o Ko st i, P r a h a 1 9 7 0 , str . 3 2 .

87

vyslány k predikantu, dáno za pivo při posezení … 25 krejcarů“. 261 Obdobně se Švédové chovali i později v obsazené Olomouci: „Pan Valentin Winter, olomoucký komandant, velice zbohatl a jednou se mu zachtělo

pochlubit

se

svým

bohatstvím.

Přesně

na

druhý

den

velikonoční nachystal velkou hostinu, pozval všechnu vrchnost, dále vyšší i nižší důstojníky a jejich manželky, olomoucký senát, a také všechny zajaté císařské důstojníky, kteří se nemohli nijak vymluvit. Za otcem Pavlem, kvardiánem od Sv. Jakuba poslal, třebaže ten se omluvil, několikrát sekretáře a důstojníky, takže kvardián musel chtě nechtě přijít.“ 262

VIII. Švédové odcházejí Doposud jsme hovořili převážně o tom, jak se Švédové chovali v oblasti „labské pevnosti“ a jen letmo a bez bližšího určení jsme se zmiňovali o jejich rozdílném počínání za Labem. Jak jsme viděli většina tamějších měst otevřela své brán y dobrovolně a naopak Banér potřeboval hospodářsk y relativně funkční základnu. Proto od jara do konce roku 1639 nenalezneme zmínek o nějakém ničivém plenění a pálení měst. Takové počínání b y b ylo zb ytečné a v rozporu se zájm y švédské korun y. Nyní se podívejme právě na kontrast mezi jednáním Švédů před a za řekou. Ještě v létě se Banérova pozice v zemi zdála neotřesitelná a přes neúspěšn ý pokus dob ýt Prahu z počátku června b yla stále naděje, že se Švédům podaří provést svůj plán (tj. současn ý útok na Rýně a do Slezska) a Čech y tak budou okupován y celé. Pokud b y to v yšlo, snažili b y se podnítit ob yvatelstvo k protihabsburskému povstání 261


in v . č. 1 1 1 5 , k ni h a č. 6 9 3 , K ni h a p o č t ů mě s ts k ýc h, fo l. 1 9 r . 262




Fi lo zo f ic ké

fa k u lt y

U n i ver z it y

P a la c ké ho

Olo mo u c,

ročník

1 9 9 8 /1 9 9 9 , str . 1 2 2 .

88

respektive potřebovali minimálně to, ab y na ně lidé neútočili a nepřepadali jejich kolon y. Proto se švédští vojáci zpočátku chovali relativně slušně i na místech, která neměli pevně v rukou – tj. na levém břehu Labe. Viděli jsme to třeba na příkladu Žatce. Lev ý břeh Labe – oblast na cestě mezi Hradcem Králové a Olomoucí, Vysočina, střední, západní a severozápadní Čechy – však současně ke svému vyživování používala císařská armáda, což se Švédům samozřejmě nelíbilo. Z vojenského hlediska ted y b ylo nutno nepřítele zbavit možnosti doplňovat si zde zásob y. To b ylo možné jen dvěma způsob y. Buď Banér provede ofenzívu a zatlačí císařské dále, na což neměl dostatečně silnou armádu, nebo to zařídí tak, že si zásob y vezme sám a dříve než císařští. To znamenalo cílené drancování a plenění. Ale než dostaneme ke konkrétním událostem a místům, podívejme se na v ývoj situace očima samotného Banéra. Již

koncem

července

si

v dopise do

Švédska

stěžuje

na

ob yvatelstvo, že „tak hluboko je u nich zakořeněna malověrnost a nedůvěra ve věc i respekt vůči císaři a v sumě je od obojích, od Čechů jakož od Slezanů, upřednostňováno nynější před věčným a jejich šance na svobodu jsou zmařeny a ztraceny ve větru.“ 263 Naděje na získání ob yvatelstva ted y v yšl y naprázdno a tím padl také důvod, proč se chovat zdrženlivě. Na počátku října se Švédové podruhé a opět neúspěšně pokusili

dob ýt Prahu. Císařská armáda však

zůstala

opevněna v šancích na Bílé Hoře „v nichž je však atakovat považuji za přílišný hazard. Proto jsem vyslal nejvyššího Billighausena se čtyřmi regimenty do plzeňského kraje, v němž je tolik obilí, že by se z něj nepřítel mohl dlouhý čas vyživovat. Dal jsem mu instrukce, aby vše zničil a spálil a nepříteli tak toto živobytí odňal, aby se tak Praha tím dříve musela vzdát. (…) Sám jsem také mašíroval 19. října zpět 263

V o r i g .: „ so t ie ff is t b ey d en se lb en d ie k le in mü t ig ke it u n n d mi s st ra u en d e r

sa ch e u n n d t d er r esp ect g eg en d en Ka ys e r ein g ewu r tz el t, u n n d t in su m ma wi rd t vo n b eyd e rle y, so wo h l d en B ö h men u n d S ch l es ie rn d a s ze it li ch e d e m e w ig en vo rg e zo g en u n n d t ih r g eg en we rt tig e s lib e ra tio n sm it te l n eg l ig i er t u n n d t im win d t g esch la g en . “ L is t d a to va n ý v e S tar é B o le sla v i 1 5 .čer v e nce 1 6 3 9 ( d l e st ar é ho ka le nd á ř e) , R AO SB , no 2 5 3 /s tr . 6 5 4 .

89

k Mělníku, kolem něhož jsem rozložil své jednotky, a vydal rozkaz, aby na druhé straně Vltavy, jak daleko to jen jde, bylo našimi partajemi počínáno stejně, aby bylo dosaženo svrchu jmenovaného cíle,

tj.

donutit

nepřítele

opustiti

Prahu

a

zcela

mu

zkrátit

zásobování.“ 264 Od října ted y v oblastech mimo „labskou pevnost“ Švédové začali

aplikovat

v ydrancovat

co

zcela

odlišnou

taktiku.

možná

největší

území,

Snažili ab y tak

se

v yplenit

jednak

a

získali

maximum zásob a jednak ab y císařsk ým znemožnili toto území používat k vlastnímu zásobování. Slan ý je v ydrancován 22. října, 265 Rakovník 25. října, 266 v listopadu Vysoké M ýto, Litom yšl, Svitav y, v ypálena b yla Čáslav a po Kutné Hoře b ylo požadováno 40.000 zlat ých v ýpalného. 267 Příbram se v yplatila jen 700 zlat ými, ale vzápětí ji v yplenili pro změnu císařští. 268 Vydrancování se nev yhnul ani Německ ý Brod 269, Chrudim 270 a ani mnohá další místa. 264

V o r i g. : „in d e m se lb e n a b er ih n zu a tta cq u ir en ich vi el zu e h a sa rd i eu x

b efu n d en n , d a ru mb d en Ob re st en B il lin g sh a u s en m it vi er reg i men te r n in n d en P il sen i sch en c r ei s, d a ri n n en so v ie l vo rra th a n ko rn , d a s s d e r fe in d si ch d a vo n la n g e ze it h e tte a l im en t i eren kö n n en , ve rh a n d en g e we sen , a b g e fe rt ig et , u n d ih m e in s t ru ct io n e rth e il et a ll es zu ru in i ren u n d ve r b ren n en , d a mi t so lch e r u n terh a lt d em fein d e a b g e st r ick et , u n d w ed e r leb en sm it t el e r la n g en , n o ch sich im la n d e a u ffh a l ten , u n d co n seq u en te r P ra g e d e sto eh e q u iti r en mü s te. ( … ) I ch a u ch a m 1 9 Octo b r is vo n P ra g e w ie d er zu rü ck n a ch Mö ln e c k ma r ch i er et, d a se lb s t h eru m d ie tro u p p en lo g ir et u n d o r d re h in t er la ss en n , d a ss a u ff d e r a n d er en sei te d er Mu ld a , so we it n u r im me r zu g e l a n g en , ein g le ich me s sig er p ro c es s im la n d e d u r ch u n s er e p a rth ien a u ch g eü b ett u n d zu vo h rb e sa g te m en d e, d en f ein d n em lich zu r d es lo g i ru n g vo n P ra g e zu o b l ig ie ren , ih m vo l l en d t s d ie v iv re s zu ve r kü r tz en . “ L is t d ato v á n v L ito mě ř i cíc h 2 . li s to p ad u 1 6 3 9 ( d le s tar é ho ka le nd á ř e) , R AOSB , no . 2 5 7 / str . 6 6 5 . 265

M AL Í N SK Ý, Ko ld a: P a mět i krá lo v sk éh o mě sta S la n éh o , I . d íl, S la n ý 1 8 8 5 , s tr .

190. 266


267

L i st hej t ma n a C hr ud i m s ké ho kr aj e Leo p o ld u V ilé mo v i, C hr ud i m 9 . li s to p ad u

1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 5 6 . 268

Li st hej t ma n ů P o d b r d s ké ho kr aj e L eo p o ld u V i lé mo vi d a to va n ý 1 7 . l i s to p ad u

1 6 3 9 , P r a me n y, s tr . 3 6 2 . 269


90

V prosinci, kd yž císařská armáda ležela mezi Plzní a Zelenou Horou, se Banér začal obávat, že b y se mohla zásobovat ze Žatecka. „Proto jsem se rozhodl, že tomu budu hledět zabránit, a 14. tohoto měsíce jsem s většinou jízdy vyrazil z Litoměřic a položil se na Žatecku za tím účelem, abych sehnal co nejvíce obilí a odeslal jej do magacínu v Litoměřicích. (…) Zaměřím svou pozornost na to, aby také zde nepříteli nezbyla než studená kuchyně a tím mu vezmu možnost se tu u mě zásobovat (…). Zatím jsem vyslal své partaje, aby vše odsud až po Plzeň, kam až to jen jde, vyplenily a vypálily. Co nebudu moci odvézt, mám v úmyslu ´per raison de guerre´ zničit, aby toho nemohl použít nepřítel.“ 271 O necel ý měsíc později, kd yž už mu bylo jasné, že císařská armáda je mnohem početnější než on, že jeho plán y ztroskotal y a že ustát nápor nepřítele nebude jednoduché – ne-li nemožné – píše Banér: „Jinak jsem musel v plzeňském kraji a na druhé straně proti Táboru ´per rationem belli´ vše vypálit, abych tak nepříteli odňal možnost se zde zásobovat. Jsem toho názoru, že pokud mu nechám bohatství a množství viktuálií a kvartýrů, jeho kondice bude mnohem

270

P r i ma s mě st a C hr ud i mě čes ké ko mo ř e , P ar d ub ic e 1 8 . lis to p ad u 1 6 3 9 , P r a me n y,

str . 3 6 3 . 271

V o r i g. : „ De rh a lb en m ich re so lv ie rt , d a s p ra e ven i re zu b eo b a ch ten , u n d b in

a m 1 4 . d ie se s m it d e r m ei sten ca va ll er ie vo n Le u tma ri t z a u f fg eb ro ch en , u n d mi ch a lh ie r zu S a a tz lo g ie rt z u d em in ten t a ll es g e t re yd te, so vie l im me r fo rt z u b rin g en , n a ch Leu tma ri t z in s m a g a zin zu sch i cken . ( … ) Werd e me in a b seh e n d a ra u f f wen d en , wi e d e m fe in d e a u ch a lh ie r e in e ka l te k ü ch e zu g e ri ch te t b le ib en , u n d d i e g eleg eh ei t a n d ie sem o r t b ey mi r zu e su b si s tie r en g ä n zli ch b en o m men , u n d sein d ie sfa ls g eh a b t e r d e s sei n g zu wa s se r g e ma ch t we rd en mö g e . I n ma s sen ich a u ch mein e p a rth ien vo n h i er a b n a ch P ilsen g e sch ic kt u n d b is d a h in m it b ra n t, so v ie l u n d w ei t im me r zu la n g e n , a l le s ru in i ren la s sen . Wa s ich a u ch vo n d ie se m o rt, d o ich p e r ra iso n d e g u er r e vo n h in n en zu g eh en o b lig i e rt w erd en so l te, n ich t m it fo r tb rin g en

ka n ,

w erd e

ich

ih m

g le ich e rg e sta lt

zu

ve rn i ch t ig en

b ed a ch t

se in ,d a m it d ie lo g ie ru n g u n d l eb en sm it tel b e id e r se it s ih m e a lh ie r en t st eh en so ll .“ L is t d a to va n ý v Ža tc i 2 1 . p r o si n ce 1 6 3 9 ( d l e sta r é ho ka le nd ář e) , R AO SB , no . 2 6 0 /s tr . 6 9 8 .

91

lepší. Naopak nedostatek ho zruinuje. Doufám, že studená kuchyně ho donutí brzy změnit jeho záměry.“ 272 Od října 1639 ted y Švédové v Čechách uplatňují dvojí způsob chování. Zatímco oblast „labské pevnosti“ se snaží co nejdéle udržet relativně nepoškozenou, ab y jim zůstala funkční hospodářská a vojenská základna, v ostatních částech země praktikují v podstatě taktiku „spálené země“. Co lze, je uloupeno a odvezeno, co nelze vzít sebou, je spáleno. Na pravém břehu Labe nalezneme škod y způsobené Švéd y samozřejmě také. Armáda 17.století zkrátka nedokáže fungovat na omezeném území tak, ab y jej postupně ekonomick y nezničila. 273 A jak dokládají jeho dopis y, Banér si b yl vědom, že zásobovací možnosti „labské pevnosti“ pomalu dosahují sv ých nejkrajnějších mezí. 274 Avšak zatímco zde docházelo ke škodám jaksi „nechtěně“, jako vedlejší efekt pob ytu vojsk, na druhé straně Labe se jednalo o cílen ý postup za účelem naprostého zničení všech prostředků, které b y císařská armáda mohla v yužít. Drancování se nám ted y zde obnažuje ve dvou rovinách, jednak jako doprovodn ý projev válk y („labská pevnost“) a jednak jako prostředek vedení válk y (zb ytek Čech). Z hlediska vojenského jde o neúprosnou logiku války, „ratio belli“ – jak psal Banér. Z hlediska civilního a lidského je k tomu ovšem třeba přistupovat jinak.

272

V o r i g.: „S o n s t a b e r h a b e ich in P i l sen e r cr i ss , u n d a u f d e r a n d e rn se ite g eg en

Ta b o r zu , p e r ra t io n e m b ell i fü rs et z lich b ren n en u n d d em fe in d e d e s elb st d i e lo g i ru n g u n d l eb en sm it t el b en eh men la ss en mü s sen , in b et ra ch t, w en n ih m d ie g eleg en h ei t

zu

r eich e r

und

ü b e rf lü ss ig e r

vi ctu a li si eru n g

und

la g e ru n g

verb li eb en , s ein e co n d itio n so vie l b es s er u n d o h n e so n d e r e ru in a ld a zu co mmo r ie ren g e leg eh ei t b a h a lten h et te, d a g eg e n ich h o f fe, d ie ka lt e k ü ch e ih n b a ld t zu r d elo g ie ru n g u n d mu ta t io n d er co n s ili en a n t reib en w erd e ( … ). “ Li s t d ato va n ý 1 6 . led na 1 6 4 0 ( d le star é ho ka le nd ář e) v L ito mě ř i cíc h , R AO SB , no . 2 6 3 /s tr . 7 2 3 . 273

C RE VE LT va n, Mar ti n : S u p p ly in g Wa r: L o g i st ic f ro m Wa l len ste in to P a tto n ,

Ca mb r id ge 1 9 7 7 , str . 9 274

Nap ř .

v

li s t u

d a to v an é m

1.

p r o si n ce

1639

( p o d le

star é ho

k a le nd ář e)

v L ito měř i cí c h, R AO SB , no . 2 5 8 / str . 6 7 3 .

92

Doba relativního bezpečí „labské pevnosti“ však spěla ke svému konci. Už jsme se zmínili, že koncem roku 1639 sám Banér označoval její hospodářskou situaci za špatnou. Nakolik tomu tak skutečně b ylo nejsme s to určit, jelikož v tomto období utichají i t y skromné soudobé pramen y, které jsme doposud v yužívali. To může b ýt samo o sobě považováno za náznak zhoršující se situace. Časově se tento útlum shoduje s listopadem 1639. nemáme sice jediného náznaku, že b y se Švédové začali i zde chovat tak jako za Labem, ale doba relativního klidu, která se doteď odrážela v některých písemnostech, zdá se b ýt pryč. Dokonce ani jinak optimistick ý Pekař musí pro své kostecké panství konstatovat zv yšující se nedostatek a zhoršení hospodářsk ých podmínek. 275 Obdobně tomu muselo b ýt i jinde a také ve městech. To nejhorší však mělo teprve přijít. V lednu císařská strana shromáždila již dostatečně silnou armádu a započala bojové operace za účelem v ytlačení Švédů z Čech. Labe, jak si Banér ve sv ých dopisech stěžoval, mělo v tuto roční dobu málo vod y, na mnoha místech se obnažily brod y a řeka mnohde dokonce zamrzla a dala se přejít. 276 Tím padla hlavní obraná linie „labské pevnosti“ – Labe. Císařské armádě se podařilo u Kolína řeku překročit a město útokem dob ýt. Jako další b yl dob yt Chlumec nad Cidlinou, čímž se podařilo rozdělit Švéd y ovládané území na dvě navzájem oddělené části. V půli února je po několika dnech prudkého obléhání získán Hradec Králové a v ýchodní Čech y tak b yl y pro Banéra ztracen y. Poté se císařská armáda vedená arciknížetem Leopoldem Vilémem a jeho „poradcem ve vojensk ých záležitostech“ Piccolominnim otočila o 180° směrem na Ml. Boleslav a Litoměřice vstříc

hlavní

švédské

síle.

Část

císařsk ých

mezitím

prováděla

v yčišťovací operace po stranách hlavního voje. Banérovi se sice podařilo

získat

trochu

času,

neboť

mraz y

povolil y,

Jizera

se

rozvodnila a stala nepřekonatelnou, avšak věc již b yla rozhodnuta a

275

P E K AŘ, J o se f : Kn ih a o Ko st i, P r a h a 1 9 7 0 , str . 2 9 .

276

Li st d a to va n ý 1 6 . l ed n a 1 6 4 0 ( d le s tar é ho kal e nd ář e) v L i to měř icí c h, R AO SB ,

no . 2 6 3 / str . 7 2 6 .

93

Švédové pomalu ale jistě zahájili evakuaci

armád y přes

Labe

v Litoměřicích směrem na Žatecko a dále podél Ohře na Míšeňsko. To samé, co na podzim a v zimě potkalo oblasti mimo „labskou pevnost“, čekalo n yní ji samotnou, neboť Banér nehodlal císařsk ým po sobě zanechat ani trochu zásob. Velitel královéhradecké posádk y dostal následující instrukce: „Pokud by se k němu blížila císařská moc a on ji nebyl schopen odporovati, má místo opustit, vyplenit jej a zachovat vojsko.“ 277 Nakonec k tomu však nedošlo, jelikož císařští se objevili příliš rychle a Švédové se už stáhnout nestihli. Dík y pádu Hradce Králové pak k žádnému švédskému drancování před ústupem ve

v ýchodních

Čechách

nedošlo.

Avšak

zkáze

zdejší

města

neunikla. Bojovalo se o Kolín, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Smiřice. Během obléhání Hradce b yla spálena veškerá zb ylá zástavba

v obou

předměstích

a

samotné

město

b ylo

vystaveno

několikadenní intenzivní dělostřelecké palbě. Po kapitulaci také drancování císařsk ých vojáků. 278 Města, o něž se nebojovalo zase musela zažít švédskou evakuaci a likvidaci prostředků, které se mohl y nepřátelské armádě hodit. A to v té době znamenalo všeho – zásob y, ob ydlí, potah y, materiál. Litoměřice chtěl Banér při ústupu zapálit, ale jeho manželka, pohnutá prý pláčem ob yvatel na náměstí, jej nakonec obměkčila. I tak muselo město zaplatit v ýpalné 1.000 tolarů a 2.635 zlat ých zůstalo dlužno za postavení proviantních skladišť, 277

V o r ig. : „A u ff d e m F a ll d ie Kä i s. Ma ch t a u f ih n zu g eh en mö ch t e, u n d er

d en n en n i t wid e rs teh en kö n te , d en O rt zu ve r la s sen , a u ß zu p lü n d e rn , u n d d a s V o lck zu erh a lt en “ M E RI AN, M .: Th ea t ri E vro p a e i; V i er te r T ei l, Da s i s t: Gla u b wü rd ig e B e sch re i b u n g Den k wü rd ig en Ge sch ich t en , d ie si ch in E u ro p a … A n n o 1 6 3 8 b is A n n o 1 6 4 3 exclu si ve b eg eb en h a b en , Fr a n k f ur t a m Me i n 1 6 4 8 , str . 358. 278

O d o b yt í Hr ad c e Kr á lo v é b lí že viz p ř ed c há zej ící p o z n á mk a a d ál e: S O A

Z á mr s k, R A – P i cco lo mi n i, kar to n č. 2 0 4 0 6 ( lis t P icco lo mi n i ho p o p is uj í cí o b lé há n í Hr ad ce Kr á lo v é a d al š í vo j es n é o p er a c e n a j ař e 1 6 4 0 ) - B I E N E NB E RG , K. J .: D ěj in y mě sta Hr a d ce K rá lo vé , ru ko p i s z ro ku 1 7 9 0 , p ř e k lad J a n B a lcar z B ys tr é ho , Hr ad ec Kr á l o vé 1 9 5 3 , str . 2 8 5 . - Š V E ND A, Fr a n ti še k d e P a ul a: T ře tí měd ěn n ý o b ra z h i s to r ie k rá lo v s tví č es kéh o a p a mět i mě sta K rá lo v é Hr a d ce n a d La b e m, Hr ad ec Kr álo vé 1 8 0 8 , s tr . 3 2 .

94

která za sebou Švédové zanechali. Jako rukojmí, dokud nebudou peníze zaplacen y, b yl odvezen primátor J an Karel Pičan z Bellefortu, děkan Roder a dva kapucíni. 279 V městském archivu se z té dob y dochoval y také dvě směnk y, jimiž se město zaručuje v yplatit hraběti Zdeňkovi Hodicovi z Hodic dalších 500 a 1.000 kop míšeňsk ých. 280 Bedřich Bořek Dohalsk ý, než počátkem roku 1640 opět opustil milíčevesk ý statek, zničil prý veškeré jeho zařízení. A emigranti b y prý (hlavně jezuitům) i půdu odvezli, kd yb y mohli. 281 Kromě

těchto

hmotn ých

škod

do

měst

samozřejmě

bezprostředně po Švédech přicházela císařská armáda a ta opět v yžadovala kontribuce – potravin y a peníze. Zřejmě se nechovala o nic lépe než Banérovi muži, neboť z „osvobozen ých“ měst pochází mnoho stížností a loupící a ničící císařské voják y. Největší ztrát y na životech však neměli na svědomí ani Švédové ani císařští. Zhoršené zásobovací, h ygienické a celkově životní podmínk y ve městech během švédské okupace – zejména v zimním období – měl y za následek oslabení populace. Ta se tak stala nách ylnější

k případn ým

chorobám

a

epidemiím

a

ty

skutečně

přišl y. 282 Již na podzim se objevila epidemie, obecně nazývaná soudob ými

pozorovateli

morem,

v císařském

vojsku

uzavřeném

v Praze. 283 Během císařské ofenzív y na jaře 1640 se pak nákaza šířila s voják y krajem a napadala oslabené ob yvatelstvo. Na mnoha místech bývalé „labské pevnosti“ tak počátkem roku 1640 současně působil y na populaci tři negativní faktory současně. Jednak válka, která sebou přinášela vojenskou přítomnost, kontribuce 279 280

KOT Y Z A, Old ř ic h a ko l.: Dě jin y mě s ta Li to mě ř ic, L ito měř i ce 1 9 9 7 , s tr . 2 0 5 . SO A L ito měř ice – p o b o čk a Lo vo si ce, ar c h i v mě sta Li to měř ic, kar t . 1 2 7 0

( s mě n a na 5 0 0 ko p a 1 0 0 0 ko p mí še ň s k ýc h) . 281 282

ME N C L , J .: Ji čín za šv éd sk ých vá le k, J i čí n 1 9 4 0 , s tr . 6 . G UT M AN N, M yr o n P .: Wa r a n d R u ra l Li fe in th e ea rly mo d e r n Lo w

Co u n t r ie s, As se n 1 9 8 0 , str . 1 6 8 . – ULB RI C HT , Ott o : Th e E xp e ri en ce o f V io len ce d u rin g th e Th i rt y Yea r s Wa r: A Lo o k a t th e ci vi l ia n V ic ti m s, i n : Ca n ni n g J o sep f – L e h ma n n, Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le n ce a nd Ma s s Dea t h i n P r e Mo d er n a nd Mo d er n T ime s, As h ga te P ub l i s hi n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 2 . 283

RE Z E K , An to ní n : Če sk o - Mo ra v ská kro n ika , k n . 5 ., P r a ha 1 8 9 1 . s tr . 1 0 6 8 .

95

i další povinnosti a současně ničila hmotn ý majetek skrze úm yslné drancování a vojenské operace. Jednak to b yl hlad, respektive zhoršení zásobovacích podmínek, protože část potravin b yla zavřena ve švédsk ých skladech a t y císařští zabavili spolu s dalším proviantem sehnan ým od ob yvatelstva. Přibližně dvojnásobná armáda císaře měla logick y také dvojnásobné stravovací nárok y. Jako třetí a poslední pak přišla epidemie, která si v yžádala oběti na životech. Ostatně nemoci b yl y největším důvodem úb ytku ob yvatelstva a nikoliv řádění vojáků, jak se někd y m ylně uvádí. 284 Tak došlo na území „labské pevnosti“ k prudké a radikální změně podmínek, kdy se relativně chráněná oblast rychle proměnila v bojovou zónu, kde jedna strana se cíleně snažila zlikvidovat veškerou infrastrukturu a odvézt veškeré zásoby, zatímco ta druhá se z v ypálen ých

trosek

pokoušela

v yzískat

to

poslední

ke

svému v yživování. Následk y pro města b yl y zničující a vešker ý majetek uchráněn ý před Švéd y ba dokonce během jejich okupace nab yt ý přišel takto vniveč.

IX. Závěr Stejně jako reakce měst na blížící se švédskou armádu b y bylo zajímavé

pozorovat,

jak

ob yvatelé

reagují

na

návrat

„starých

poměrů“. Nikde nemáme zmínek, že by ob yvatelstvo pomáhala Švédům například při obraně opevněných bodů proti císařsk ým. Naopak všichni samozřejmě v ystupují jako nejvěrnější poddaní jeho císařské milosti, kteří museli pod Banérem strašlivě trpět. Veškeré 284


E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r sc h u n ge n B d . 2 8 , Ne us tad t a.d . Ai s c h 2 0 0 2 , str . 1 9 7 . – U LB RI C HT , Ot t o : Th e E xp e rien ce o f V io len ce d u rin g th e Th i r ty Yea r s Wa r: A Lo o k a t th e c iv ilia n V ic ti ms , i n: Ca n ni n g J o sep f – Le h ma n n , Har t mu t – W in ter , J a y: P o wer , V io le nce a nd Ma ss D eat h i n P r e - Mo d er n a nd Mo d e r n T i me s, As h g ate P ub li s h i n g 2 0 0 4 , s tr . 1 0 2 .

96

kontakt y mezi ob yv atelstvem a okupační švédskou armádou, o nichž b yla

řeč

na

předcházejících

stránkách,

téměř

jakoby

nikd y

neproběhl y. Emigranti jakob y najednou zmizeli, nikdo o jejich přítomnosti ve městech nemluví a přesto nemohli tak rychle odejít. Sledovat postup y, kterými městské obce posléze omlouval y své mnohd y povážlivé chování během roku 1639 b y b ylo jistě velmi poučné, zejména pokud se zajímáme o obrané mechanizmy měst během Třicetileté válk y, avšak sv ým rozsahem b y to v ydalo na další diplomovou práci a proto naše bádání zůstává tak trochu s otevřen ým koncem. Sledovali jsme, jak se postupně městské obce připravoval y na možn ý krizov ý v ývoj a švédskou okupaci a viděli jsme, jak na ni také reagoval y, kd yž skutečně přišla. Podařilo se nám, alespoň doufejme, doložit následující zjištění: Švédsk ý vpád do Čech 1639/40 nebyl od počátku pouze loupeživ ým tažením za účelem kořisti. Naopak Banér zde měl jiné cíle, pro jejichž splnění musel přistoupit na jist ý druh dohod y či v yjednávání s česk ými měst y – zejména těmi na pravém břehu Labe. Vycházet jen z popisů drancování z různ ých míst v zemi, a to navíc z popisů městské provenience, je bez komparace s jin ými míst y v určitém čase velmi zavádějící a nepřesné. Během tohoto v yjednávání jsme mohli na obou stranách – tj. na straně švédské armád y i městsk ých obcí – vidět různé argument y a postup y, jak dosáhnout svého cíle. Vzájemné kontakt y probíhal y v drtivé většině na bázi v yjednávání. Zajímavé b yl y zvláště obrané mechanizm y měst, ale bez povšimnutí by neměl y zůstat ani poznatk y o způsobu chování Švédů. Například, že švédská strana sahala k reálnému násilí a ničení mnohem méně, než se obecně soudí a naopak že města měla způsob y, jak mírnit vojenské nárok y a minimalizovat vlastní ztrát y. Na téměř tři čtvrtě roku tak ve městech panoval y poměry, které sice často obracel y dosavadní každodenní

97

realitu vzhůru nohama, současně se však stával y sami každodenní realitou. 285 Značná část ob yvatelstva nečinila v ýrazné rozdíl y na bázi přítel/nepřítel a přistupovala stejně k císařsk ým i Švédům. Stejně tak Banérova armáda se sv ým chováním nijak zvlášť nelišilo od armád y císařské. Rozhodovala momentální situace – ted y kdo představoval větší riziko, respektive z koho b ylo možno spíše profitovat a jak ý kdo sledoval cíl. A doložili jsme, že se našli i tací, kteří na švédské přítomnosti skutečně dokázali v ydělat. Naopak Švédům posk ytla „labská pevnost“ na přibližně tři čtvrtě roku spolehlivou a funkční hospodářskou a vojenskou základnu. Kd yž se z ní v březnu 1640 stáhli neb ylo to stále ještě z důvodu nedostatku zásob, ale pro přesilu císařsk ých. Více než odpovědí se však v ynořuje dalších otázek, na které bude nutno ještě hledat odpovědi, neboť se jejich zodpovězení v ym yká rozsahu a koncepci této práce. Přímo se nabízí již zmiňovaná reakce měst na opětovnou změnu poměrů v roce 1640. Narazili jsme na otázku emigrantů a vztahu měst k nim. Vůbec neb yla řeč třeba o návratu ob yvatelstva k nekatolické víře a podobně. Snažili jsme se popsat a v ysvětlit jisté vzorce chování měst vůči armádě a naopak a skutečně jsme je také nalezli. Ty ale musel y nutně procházet nějak ým v ývojem. Otázka je, zda je tento v ývoj možno sledovat v dlouhodobé perspektivě

celého

třicetiletého

konfliktu

(pakliže

ne

v delším

časovém období). Nalezli b ychom rozdíl y například mezi dobou kolem Bílé Hory a třeba rokem 1645 nebo 1648? Lišil se od sebe třeba pohled litoměřick ým měšťanů postupně na Sas y, Banéra a ještě později Torstensona a Wittenberga? Nepoch ybně ano, ale jak? Kromě toho, širokou škálu způsobů jednání česk ých měst v roce 1639 nalezneme také v městech na území říše nebo Nizozemí. Lze ted y oddělit, které prvky mají návaznost na specifické české události 285


E hr e np r e is, S te fa n ( ed .) : Der Dr e iß i gj ä hr i ge K r ie g i m Her zo gt u m B er g u nd se i n Nac hb a r r e gio n e n, B er gi sc he Fo r sc h u n ge n B d . 2 8 , Ne us tad t a.d . Ai s c h 2 0 0 2 , str . 232.

98

17.století – nejčastěji je uváděno právě prizma Bílé hory – a které jsou totožné (či velmi podobné) pro všechn y městské obce řekněme středoevropského prostoru? Poněkud provokativně řečeno, lišilo b y se jednání měst pokud b y třeba k žádné Bílé hoře, rekatolizaci a emigraci vůbec nedošlo?

Tyto a mnoho dalších otázek zatím čekají

na podrobnější studie.

X. Zusammenfassung Es ist die Absicht dieser Arbeit zu zeigen, wie sich die Städte in Böhmen vor der Anfunft der Schweden vorbereitet haben und wie reagiert haben, als sie wirklich gekommen sind. Der schwedische Einfall ins Böhmen 1639/40 war vom Anfang an kein Raubzug. Banér hat das Land für seine längfristige Ernährung gebraucht und deshalb hat er auf einen Pakt und Handlung mit Städte eingehen müssen – besonder mit denen auf dem rechten Elbeufer. Er hat eine funktionelle Basis gebraucht und konnte darum seine „Festung

Elbe“

nicht

einfach

ausplündern.

Die

Verderben

und

Vernichtung beschreibende Literatur irrt sich, weil die von späteren Erzählungen oder den aus anderen Orten ausgeht. Zuverlässigkeit der Quellen der städtischen Provenienz muss man auch kritisch ansehen. Im Laufe der schwedischen Okupation haben wir auf beiden Seiten (d.h. auf der Seite der Stadt so wohl der Arme) spezifische Strategie gesehen, mit den sie ihre Zwecke erreichen wollten. Es war eine Sache der Handlung. Schweden haben Versorgung gebraucht, die Städte anderseits wollten das alles möglichst schadlos überleben. Die Majorität der Bevolkerung Böhmens hat nicht zwischen Schweden

und

Kaiserlichen

als

zwischen

Freund

und

Feind

unterscheiden. Es hat die konkrete Situation so wohl als auch soziale Herkunft usw. der Stadtbewohner und Söldner entschieden – wo hat Risiko gedroht oder wo ein Vorteil liegen konnte. Und es waren solche, die daraus profitieren wissen.

99

XI. Seznam zkratek: DBBTI

= POLIŠENSKÝ, Josef a kol. (ed.): Documenta Bohemica Bellum Tricennale Illustrantia, tomus IV, Praha 1978.

RAOSB = Rikskansleren

Axel

Oxenstiernas

skrifter

och

brefvexling. Afd. 2. Bd 6, Johan Banérs bref 1624-1641, Stockholm 1893. Pramen y = LÍVA, Václav (ed.): Prameny k dějinám třicetileté války, V.díl, Praha 1954.

XII. Bibliografie a prameny Prameny: Rukopisné v archivech

SOA Litoměřice – pobočka Lovosice:

Archiv města Litoměřic:

Inv. č. 23, Liber Intimationum.

Inv. č. 73, Liber Conceptuum ab Anno 1640 usque ad 1644.

Inv. č. 76, karton 5.

Inv. č. 123, Liber Protohocol: ab Anno 1637 usque 1641.

Inv. č. 173, Liber Testium ab Anno 1640 usque 1658.

Inv. č. Inv. č. 207/8, karton 101.

Inv. č. 1574, karton 1269-1270.

Archiv města Roudnice nad Labem:

Inv. č. 11, I-B-2h, Kniha trhův a smluv.

100

SOA Litoměřice – pobočka Ústí nad Labem:

Archiv města Ústí nad Labem:

Inv. č.265, Kniha památná 1625-1652.

Inv. č. 266, Kniha památná 1603-1724.

Inv. č. 451, Kniha missivů a notulí 1634-1639.

Inv. č. 506, Kniha trhová 1621-1647.

SOA Praha – pobočka Kolín

Archiv města Kolín

Kniha purkmistrovská 1635-1643 (bez inv. č.).

Liber Viridium 8 – kniha smluv a připovědí.

SOA Zámrsk:

RA – Piccolomini:

Karton č. 19302, 19462-19464,

20406, 20411-

20417, 21061-21065.

SOA Zámrsk – pobočka Hradec Králové:

Archiv města Hradec Králové: Inv. č. 307-308, knih y č. 18-19, Knih y pamětní I., II.

Inv. č. 335, kniha č. 46 Liber Emptionum Albus I.

Inv. č. 336, kniha č. 47 Liber Virdis II.

Inv. č. 337, kniha č. 48 Liber Emptionum Albus III.

Archiv města Chlumec nad Cidlinou:

Inv. č. 139, Radní manuál.

Inv. č. 157, kniha č. 147, Kopiář města.

Inv. č. 187-188, Kniha svědomí.

Inv. č. 1115, kniha č. 693, Kniha počtů městsk ých.

Archiv města Nov ý Bydžov:

Inv. č. 1094-1095, kniha č. 17-18, Knih y pamětní I., II.

Inv. č. 1110, kniha č. 33, Kniha trhová a gruntovní. 101

SOA Zámrsk – pobočka Pardubice: Archiv města Pardubice:

Inv. č. 727, 812, 823, 1091-1092, 1095.

SOA Zámrsk – pobočka Trutnov:

Archiv města Dvůr Králové nad Labem I.:

Karton 58-59.

Tištěné nebo v edicích:

BYDŽOVSKÝ,

Jiří

Kezelius:

Kronika

Mladoboleslavská,

Mladá

Boleslav 1935. ELVERT, Christian d’: Beiträge zur Geschichte der böhmischen länder, insbesondere Mährens, im 17. Jahrhunderte, Bd. 4, Brno 1878. FR IESENEGGER, Maurus; MATHÄSER, Willibald (ed.): Tagebuch aus dem 30jährigen Krieg, München 1974. GRIMMELSHAUSEN, Hans Jacob Christoph von: Simplicius Simplicissimus – kronika třicetileté války, Praha 1959. GRIMMELSHAUSEN, Hans Jacob Christoph von: Poběhlice Kuráž, Divous Skočdopole, Praha 1968. JESSEN,

Hans

(ed.):

Der

Dreißigjährige

Krieg

in

Augenzeugenberichten, Berlin 1966. LÍVA, Václav (ed.): Prameny k dějinám třicetileté války, V.díl, Praha 1954. LÍVA, Václav (ed.): Prameny k dějinám třicetileté války, VI.díl, Praha 1955. LŮŽEK, Bořivoj (ed.): Letopisy města Luna, Praha 1970. MENČ ÍK, Ferdinand (ed.): Paměti Jana Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic od roku 1624 do roku 1648, Praha 1897. MERIAN, M.: Theatri Evropaei; Vierter Teil, Das ist: Glaubwürdige Beschreibung Denkwürdigen Geschichten, die sich in Europa … Anno 102

1638 bis Anno 1643 exclusive begeben haben, Frankfurt am Mein 1648. MERIAN,

M.:

Topographia

Bohemiae,

Moraviae

et

Silesiae,

Frankfurt n/M., 1650. PETERS, Jan (ed.): Ein Söldnerleben im Dreißigjährigen Krieg - eine Quelle zur Sozialgeschichte, Berlin 1993. POLIŠENSKÝ, Josef a kol. (ed.): Documenta Bohemica Bellum Tricennale Illustrantia, tomus IV, Praha 1978. PUFFENDORF, Samuel.: Sechs und zwanzig Bücher der schwedischen und deutschen Kriegs Geschichte von Gustav Adolf Feldzuge in Deutschland an bis zur Abdankung konigin Christina, Frankfurt 1688. Rikskansleren Axel Oxenstiernas skrifter och brefvexling. Afd. 2. Bd 6, Johan Banérs bref 1624-1641, Stockholm 1893. RICHTER, Miroslav – SEMOTANOVÁ, Eva (ed.): Historický atlas měst České republiky - Hradec Králové, sv. č. 5, Praha 1998. SMETANA, Jan (ed.): Historický atlas měst České republiky – Litoměřice, sv. č. 1, Praha 1996. ŠAFRÁNKOVÁ,

Lu cie:

Český překlad latinské kroniky Pavla

Zaczkowicze o švédském panování v Olomouci v letech 1642–1650, diplomová

práce

na

katedře

bohemistik y

Filozofické

fakult y

Univerzit y Palackého Olomouc, ročník 1998/1999. WEECH, Friedrich von (ed.): Sebastian Bürster's Beschreibung des schwedischen Krieges 1630- 1647, Leipzig, 1875.

Monografie a sborníky:

BARTKIEW ICZ, Kazimierz (ed.): Wojna trzydziestoletnia (1618 - 48) na ziemiach nadodrzanskich, Zielona Góra 1993. BARUDIO, Günter: Der Teutsche Krieg 1618 bis 1648, Frankfurt a./M. 1985. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, Praha 1882.

103

BOBKOVÁ, Lenka: Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639, Praha 1999. BURSCHEL, Peter: Söldner im Nordwestdeutschland des 16. und 17. Jahrhunderts, Göttingen 1994. CREVELT, Martin van: Supplying War: Logistic from Wallenstein to Patton, Cambridge 1977. DENIS, Ernst: Čechy po Bílé hoře, I. díl, Praha 1930. DUDIK, B.: Schweden in Böhmen und Mähren 1640-1650, Wien 1879. ENGLUND, Petr: Nepokojná léta, Praha 2000. FINDEISEN, Jörg-Peter: Der Dreißigjährige Krieg – Eine Epoche in Lebensbildern, Graz/Wien/Köln 1998. FR IEDRICHS, Christopher R.: Urban Society in an Age of War: Nördlingen 1580-1720, New Jersey 1979. FUKALA, Radek: Sen o odplatě – dramata třicetileté války, Praha 2005. GARDINER, Samuel Rawson: The Thirty Years' War, 1618-1648, New York 1969. GINDELY, Antonín: Geschichte des Dreißigjährigen Krieges, III. Abteilung, Praha 1884. GLETE, Jan: War and the state in the early modern Europe: Spain, the Dutch republic and Sweden as fiscasal-military states, 1500 – 1660, London 2002. GRÄF,

Holger

Thomas:

Söldnerleben

am

Vorabend

des

Dreißigjährigen Krieges - Lebenslauf und Kriegstagebuch 1617 des hessischen Obristen Caspar von Widmarckter, Marburg an der Lahn 2000. GUTMANN, M yron P.: War and Rural Life in the early modern Low Countries, Assen 1980. JESSEN, Hans: Der Dreißigjährige Krieg im Augenzeugenberichten, Düsseldorf 1963. KEYM, Franz: Geschichte des Dreissigjährigen Kriegs, Freiberg 1873. KNÖBL, Wolfgang; SCHM IDT, Gunnar (ed.) Die Gegenwart des Krieges, Frankfurt am Main 2000. 104

KROLL, S. - KRÜGER, K. (ed.): Militär und ländliche Gesellschaft in der frühen Neuzeit, Hamburg 2000. KRUSENSTJERN,

Benigna

von

(ed.):

Zwischen

Alltag

und

Katastrophe : der Dreißigjährige Krieg aus der Nähe, Göttingen 1999. KÜHNE,

Thomas;

ZIEMANN,

Benjamin

(ed.):

Was

ist

Militärgeschichte?, Paderborn 2000. KUPKA, Vladimír a spol.: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002. LANGER, Herbert: Hortus Bellicus, Leipzig 1978. MAROŃ, Jerz y.: Militarne aspekty wojny trzydziestoletniej na Ślasku, Wrocław 2000. MATĚJEK, František: Morava ze třicetileté války, Praha 1992. MILGER, Peter: Gegen Land und Leute – Der Dreissigjährige Krieg, München 1998. MILLER, Jaroslav.: Uzavřená společnost a její nepřátelé : město středovýchodní Evropy (1500-1700), Praha 2006. ÖHMAN, Jenn y: Der Kampf um den Frieden : Schweden und der Kaiser im Dreißigjährigen Krieg, Wien 2005. PARKER, Geoffrey: Der Dreissigjährige Krieg, New York 1987. PESCHECK, Christian Adolf: Čeští exulanti v Sasku, Varnsdorf 2001. POLIŠENSKÝ, J.: Třicetiletá válka a evropská krize 17. století, Praha 1970. REBITSCH, Robert: Matthias Gallas, Münster 2006. REDLICH, F: De Praeda militari. Looting and booty 1500-1815, Vierteljahrsschrift für Sozial- und Wirtschaftgeschichte, Bf. 39, 1956. REPGEN, Konrad (ed.): Krieg und Politik 1618 – 1648, Europäische Probleme und Perspektiven, München 1988. REZEK, Antonín: Česko-Moravská kronika, kn.5., Praha 1891. ROBERTS,

M.

(ed.):

Sweden´s

age

of

Greatness

1632-1718,

Al yerbury 1973. ROECK, Bernd: Als wollt die Welt schier brechen - eine Stadt im Zeitalter des Dreißigjährigen Krieges, München 1991.

105

SALM, Hubert: Armeefinanzierung im Dreißigjägrigen

Krieg – Der

Niederrheinisch-Westfälische Reichskreis 1635-1650, Münster 1990 SCHUSTER, O.;

FRANCKE, F. A.: Geschichte der Sächsischen

Armee, Leipzig 1885. TISCHLER, František: Generál Zikmund Myslík z Hirsova, Praha 1916.

Regionální historiografie:

ANKERT, Heinrich: Geschichte der Stadt Leitmeritz, Litoměřice 1923. BIENENBERG, K. J.: Dějiny města Hradce Králové, rukopis z roku 1790, překlad Jan Balcar z Bystrého, Hradec Králové 1953 (uložen v královéhradecké muzejní knihovně). HLODŇÁK, Petr a kol.: Žatec, Praha 2004. HRAŠE, Jan Karel: Dějiny Náchoda 1620-1740, Náchod 1994. KHUNA, K.: Dějiny a kulturní obraz města Chlumce n. C., I. Díl, Chlumec n. C. 1932. KILIÁN, Jan: Město ve válce, válka ve městě – Mělník 1618-1648, České Budějovice 2008. KILIÁN, Jan (ed.) Věnná města za třicetileté války a jejich poválečná obnova, Mělník 2004. KLOS, J.: Paměti města a zámku Nového Města nad Metují, Nové Město nad Metují 1922. KNAPP, Antonín: Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem, Jaroměř 1887. KOŘÁN, Ivo: Dějiny města Smiřice, Hradec Králové 1975. KOTYZA, Oldřich a kol.: Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997. KUBÍČEK, Alois – WIRTH, Zdeněk: Hradec Králové, Hradec Králové 1939. LEDR, Josef: Dějiny města Přelouče nad Labem, Přelouč 1926. LEVÝ, Fr.: Dějiny královského města Rakovníka, Rakovník 1896. LIPPERT, J.: Geschichte der Stadt Trautenou, Trutnov 1863.

106

LIPPERT, J.: Geschichte der Stadt Leitmeritz, Praha 1871. MALÍNSKÝ, Kolda: Paměti královského města Slaného, I. díl, Slan ý 1885. MATOUŠEK, Petr: Paměti města Rovenska, Semil y, 1895. MENC L, J.: Jičín za švédských válek, Jičín 1940. MIKULKA, J.: Dějiny Hradce Králové do roku 1850, 2/1, Hradec Králové 1994. ODLOŽILÍK, Otakar: Zkáza Nymburka za třicetileté války, Nymburk 1934. PEKAŘ, Josef: Kniha o Kosti, Praha 1970. PRÁŠEK, Justin Václav.: Brandejs nad Labem, město, panství i okres, Praha 1913. PRÁŠEK,

Justin

Václav:

Dějiny

města

Turnova

nad

Jizerou

v Boleslavště, Turnov 1879. PRÁŠEK, Justin Václav: Okres Brandejský nad Labem, Praha 1875. ROECK, Berndt: Eine Stadt in Krieg und Frieden – Studien zur Geschichte der Reichsstadt Augsburg zwischen Kalenderstreit und Parität, Göttingen 1987. ŘÍHA, Celestin: Místopis a dějiny král. věnného města Nového Bydžova, Praha 1868. SAKAŘ, Josef: Dějiny Pardubic nad Labem, Pardubice 1920. SEDLÁČEK, August: Děje města Čáslavě, Čáslav 1874. SEYDL, Josef Antonín: Kronika královského města Berouna, Beroun 2003. SOCHR, J.: Havlíčkův Brod a staletí, Havlíčkův Brod 1971. SOLAŘ, J. J.: Dějepis Hradce Králové nad Labem a biskupství hradeckého, Praha 1870. ŠRONĚK, Michal; HAUSENBLÁSOVÁ, Jaroslava: Gloria et Miseria, Praha 1998. ŠVENDA, František de Paula: Třetí měděnný obraz historie království českého a paměti města Králové Hradce nad Labem, Hradec Králové 1808. TOMEK, Václav Vladivoj: Místopisné paměti města Hradce Králové, Praha 1885. 107

TOMEK, Václav Vladivoj: Příběhy kláštera a města Police nad Metují, Praha 1881. VÁVRA, Josef: Dějiny královského města Kolína nad Labem, Kolín 1888. VITÁK, Antonín Konstantin: Děje královského věnného města Dvora Králové nad Labem, Praha 1867. ZEMAN, J.: Z pamětí Smiřic n. L., Smiřice nad Labem 1910. ZUMAN, František : Švédský tábor v Brandýse a St. Boleslavi, Praha 1934.

Články ve sbornících a periodikách: ÅSTRÖM, E.: The Swedish Economy and Sweden´s Role as a Great Power 1632-1697, in: Roberts, M. (ed.): Sweden´s age of Greatness 1632-1718, Al yerbury 1973, s. 58-102. BÖHME, K. R.: Geld für die schwedische Armee nach 1640, in: Scandia, Bd. 33, 1967, s. 54-95. ĎURČANSKÝ,

Marek:

Zkušenosti

Nymburských

s vojáky

za

Třicetileté války, in: Kuděj, roč 1999, č. 1, s. 22-38. FRAJDL, J.; KOHÁROVÁ, M.: Wschodnie Czechy w dobie wojny 30letnej, in: BARTKIEWICZ, Kazimierz (ed.): Wojna trz ydziestoletnia (1618 - 48) na ziemiach nadodrzanskich, Zielona Góra 1993, s. 73-86. KAISER, Michael: Der Söldner und die Bevölkerung. Überlegungen zu

Konstituierung

und

Überwindung

eines

lebensweltlichen

Antagonismus, in: Kroll, S. - Krüger, K. (ed.): Militär und ländliche Gesellschaft in der frühen Neuzeit, Hamburg 2000, s. 79-120. KAISER, Michael: Überleben im Krieg – Leben mit dem Krieg, in: Ehrenpreis, Stefan (ed.): Der Dreißigjährige Krieg im Herzogtum Berg und sein Nachbarregionen, Bergische Forschungen Bd. 28, Neustadt a.d. Aisch 2002, s. 181-233. KAMEN, Henry: The Economic and Social Consequences of the Thirty Years' War, in: Past and Present, 39/1968, s. 44-61.

108

LUNDKVIST,Sven: Die schwedischen Kriegs- und Friedensziele 1632-1648, in: Repgen, Konrad (ed.): Krieg und Politik 1618-1648, Europäische Probleme und Perspektiven, München 1988. RUBLACK, Ulinka: Wench and Maiden: Women, War and the Pictorial Function of ... in German Cities in the Early Modern Period, in: History Workshop Journal, 44/1997, s. 1-21. SCHENNACH, Martin: Der Soldat sich nit mit dem Baurn, auch der Baur nit mit dem Soldaten betragt. Das Verhältnis zwischen Tiroler Landbevölkerung und Militär von 1600 bis 1650, in: Kroll, S. Krüger, K. (ed.): Militär und ländliche Gesellschaft in der frühen Neuzeit, Hamburg 2000, s. 41-78. SVOBODA, Milan: Švédské obsazení Frýdlantu pohledem očitého svědectví

Heinricha

Griessela,

zámeckého

hejtmana,

in:

Fontes

Nissae-pramen y Nis y, 2000-1, s. 19-39. STEIGER, Heinhard: „Occupatio bellica“ in der Literatur des Völkerrechts der Christenheit (Spätmittelalter bis 18. Jahrhundert), in: Meumann, Markus – Rogge, Jörg: Die besetzte "res publica": zum Verhältnis von ziviler Obrigkeit und militärischer Herrschaft in besetzten Gebieten vom Spätmittelalter bis zum 18. Jahrhundert, Berlín 2006, s. 201-240. ŠULC, Jaroslav : Třicetiletá válka a všední den venkovské společnosti v Čechách (se zřetelem k situaci na komorních panstvích a ve středním Polabí), in: Časopis Národního Muzea, historická řada, řoč. 175, č. 1-2 (2006), s. 41-78. THIEBAULT,

John:

Die

Erfassung

und

Einordnung

lokaler

Kriegserfahrungen, in: Krusenstjern, Benigna von (ed.): Zwischen Alltag und Katastrophe - der Dreißigjährige Krieg aus der Nähe, Göttingen 1999, s. 323-344. THIEBAULT, John: Landfrauen, Soldaten und Vergewaltigungen während des Dreißigjährigen Krieges, in: Werkstatt Geschichte, 19/1998, s. 25-39.

109

TOMKOVÁ, Eva: Švédské vpády do Trutnova a Dvora Králové nad Labem, in: Kilián, Jan (ed.) Věnná města za třicetileté válk y a jejich poválečná obnova, Mělník 2004, s. 48-55. ULBR ICHT, Otto: The Experience of Violence during the Thirty Years War: A Look at the civilian Victims, in: Canning Josepf – Lehmann, Hartmut – Winter, Jay: Power, Violence and Mass Death in PreModern and Modern Times, Ashgate Publishing 2004, s. 97-129. WINNIGE,

Norbert:

Wirtschaft

im

Dreißigjährigen

Krieg:

Das

Beispiel Göttingen, in: Krusenstjern, Benigna von (ed.): Zwischen Alltag und Katastrophe - der Dreißigjährige Krieg aus der Nähe, Göttingen 1999, s. 373-306. WINTER, Zikmund: Město a kraj rakovnický za vojny třicetileté, in: Časopis Muzea Království Českého, roč LXII/1888, s. 279-305. ZAHRADNÍK, T. (ed.): Samuele Nymburského „Paměti Litoměřické“, in: Sborník historického kroužku, 1/1900, s. 22-27.

Internetové zdroje:

Axel Oxenstiernas skrifter och brevväxling - Axel Oxernstiernas brev och

skrifter

1636-1654

(i

urval),

http://62.20.57.212/ra/ao/Oxenstierna_1639-40_SWE.html#I9 55 (3. 1. 2009) Ottův slovník naučný - http://encyklopedie.seznam.cz (3. 1. 2009)

110

Obsah I. Úvod

2

II. Metodika

3

III. Pramenná základna

5

IV. Švédové se blíží

12

V. Přechod měst do švédsk ých rukou

29

VI. Vliv švédské okupace na městskou ekonomiku

45

VII. Každodenní soužití

68

VIII. Švédové odcházejí

88

IX. Závěr

96

X. Zusammenfassung

99

XI. Seznam zkratek

100

XI. Bibliografie a pramen y

100

111

40

Recommend Documents