4^ X^44X4414^^^^^

tttTtttttttTtttttttTtTiT^''^^

'TTi*i

>>i>4444444x^.444s^^v^444444x.^^^^ 4'>'^^4^'^"?'44^'^t<^^444^'^^444^T»'^^l*'f4^>^4'^^^

444^>^'i.v'f^444x^^4^^4^<^444^>i.44^4v4s^^

4^144.111144X^44X4414^^^^^

^" 1.^

A

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA CECHA díl

i.

DRUHÝ KVT.

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI KNIHKUPEC. 1899.

DRUHÝ KVÉT. ODLESKY PÍTOMNOSTI

A MINULOSTI.

Napsal

SVATOPLUK ECH.

^^l

PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC v

.

1899.

:::^'j'-T"ZTryi,_

veSkerá práva vyhrazena.

1144344

I.

6I1C

v iMA2f,

Druhý kvt. Odlesky pítomnosti a minulosti.

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy

I.

K-Ozliné

okolnosti zpSsobily, že

nemohu své Sebrané spisy

uspoádati systematicky dle obsahu neb doby sepsáni, nýbrž musim vaditi do prvních dílfi práce bud dosud v knize nevydané neb k optnému vydání uvolnné. Z této zevnjší piiny hodí se mi pro první sešity nejlépe práce psáti r.

ped

1893.

šesti lety

a

jejíž

Nyní podávám

ji

„DRUHÝ KVÉT',

kterou jsem zaal

pouze ást byla uveejnna ve „Kvtech" celou. Jsou to po vtšin osobní pamti

z let jinošských, jen lehce obepjaté

jakýmsi belletristickým rámcem.

5.

.

1.

První myšlénka o novém život.

myšlénka pepadla Svobodu práv na rozhraní starého a nového roku, což je dosti podivné, ponvadž Sylvestrovská plnoc navzdor své významnosti

Tato

nebývá dobou moudrých nápad. Hlava jeho nebyla také nijak naladna k rozumným úvahám, když s ojínným vlasem a vousem, ale s píjemným ohnm v žilách vstoupil do svého teplého pokoje, zavel za sebou dvée na klí a rozškrtav nkolik sirek, po chvíli marného hledání svíku na podlaze mezi rozházenými knihami objevil. Zapáliv ji, svlékal se mechanicky, duchem prodlévaje dosud v zakouené a veselým hlukem naplnné místnosti, s hustou smsí vtšinou živ gestikulujících a smjících se lidí, s nkolika vysokými, úzkými zrcadly na stnách, z nichž jedno, šikmo naproti, ukazovalo mu mladou ženskou tvá, trochu pitloustlou, ale hezkou, s velmi svží pletí a s párem koketních, lehkým dechem smyslné unylosti zamžených oí, které chvílemi, pi nkterém žertu v jejím okolí, až na jiskivý proužek se schovávaly za tepetavé asy, zatím co všecek zaokrouhlený obliej záil rozmarným smíchem. Tato tvá nejvíce utkvla mu v mysli. Vidl ji dosud, v onom zrcadle, v nmž ji mohl tgm v hostinci dáma sedla pohodln a bez petržení pozorovati,

a

11

pólo zakryta skupinami jiných setkávaly se v tom zrcadle i jejich oi.

stolu ^vzdálenjšího,

asem pi emž její host.

vždy

úsmvn

pimhouily

se

—

snad

nmá, všem ostatním utajená beseda s neznámým lovkem, teba že již vousy a vlasy jeho nápadn prokvétaly. Svobodu alespo ta zrcadlová nmohra rozhodn poutala, jak svou novostí v obyejné bavila

i

ji

tato

každodenní

nud

hostince,

té svží, hezké, veselé

tak

i

píjemným dojmem

tváe ženské.

dv

Vidí ji dosud; kmitají se ped ním i malé nákulovaté, pestrými ušnice jako neposedné jiskry a sklennými cetkami ovšené hlavice jehlic, trících daleko jako nad hlavou žaponské krasavice z pletenc bujného kaštanového vlasu. Ví, že do zítka ze všeho toho nezbude v pamti než matný, charý stín, ale oddává se cele prchavému kouzlu obrázku, jenž se ku podivu tpytí v jeho hlav, rozohnné sklenicí pune, kterou ped odchodem z hostince vypil na poest rozpustilého Sylvestra. Svléknuv se ulehl a chtl sfouknouti svtlo; ale v tom zaujal ho zvuk starých stojacích hodin na skíni. vdl, že budou odbíjeti dvanáctou, kterouž v ho-

dv

te

svdn

A

stinci

po odchodu oné dámy nevykal, poítal pece

zvonité údery.

Když po dvanácté rán hodiny umlkly,

vstoupila

mu

pojednou na mysl významnost toho okamžiku. Práv uplynul jeden rok a zaíná nový. Je to arci pouze smyšlená, lidskou libovlí stanovená pehrada v nekoneném proudu asovém, plynoucím nepetržit od vnosti do vnosti, ale vyzývá pece k mimoádným úvahám.

Tyk

tak

—

tyk tak

—

tyk tak

—

míjí dále

as

stejnomrným, nezadržitelným krokem. Kolikrát vy-

ono staré kyvadlo svou kratikou, jednos levé strany ku pravé a nazpt! Svoboda zadíval se bezdky na hodiny. tyhranná, devná jejich schránka, ern natená, ozdobena je konalo tvárnou

již

obchzku

v rozích a na hoejší hran mosazným vncovím zastaralého vkusu a má nahoe baatou vyvýšeninu, jejíž vrchol jest ozdoben mosaznou šiškou. Za sklem v pedu vidti je kovový ciferník, v jehož plmsícovém výezu pebíhá sem tam okrouhlý pívsek jinak ukrytého kyvadla. Je to výrobek z konce minulého století. Pocházejí z výbavy jeho nebožky matky a as

mily

v domácnosti její babiky, ne-li prababiky. Kdyby mly duši a mluvu, co by mohly vypravovat Hlavou jeho mihlo se pásmo polojasných obraz, v nichž fantasie zbžnými rtami nastínila postavy rzného stáí a pohlaví, v rozmanitých krojích minulých as: podivné úesy, fantastické pokrývky hlav, pestré obleky, tu široce napouchlé, tu tsn piléhající, nejroz-

již

linjšího stihu, uprosted pokoj s nábytkem a náadím, jehož skrovné zbytky již leda se válejí na starých pdách nebo v obchpdech s takovým pežilým hamparátím vábí milovníky kuriosit. Tyk tak, tyk tak, tyk tak! Týž jednotvárný hlas jejich mísil se do veselých, smutných, rozilených nebo lhostejných hovor onch lidí dávno zemelých, mil jim hodiny radostné nebo žalostné, muiv zarýval se jim do mozku, když v tžkých starostech zmítali sebou beze spánku na loži, nebo zase družn, mile zníval do tichých rodinných besed u praskavých kamen, kde šastní manželé spokojen k sob se tulili uprosted hrajících si, roztomilých dítek. Nejednou asi tlouklo o závod s tikotem toho kyvadla blažené srdce dívky, oekávající toužebn ho-

dinu milencova píchodu, nebo upíral se úzkostlivý ísi pohled na tu rafii, blížící se k hodin, jež pinésti mla osudné njaké rozhodnutí. Minuly dávno všechny ty chvíle blaha i zármutku, rozkoše i starostí, lidé, s tolika rznými naslouchali, promnili

kteí

hodiny dosud jako

promny Tyk

A

myšlénkami a se

ped

tomu

tikotu

a popel, ale staré mmohými lety opakují bez

své jednotvárné, pcdantsky tak,

city

v prach

odmené:

tyk tak, tyk tak!

—

Vzpomíná si, že jako malý jemu samému hoch, když na veer v dtské postýlce zavíral oi, zatím co pokojem znl pouze tichý zvuk drát v rukou matiných a šustot list, které toucí otec obracel vzpomíná si, že tehdáž sniv naslouchával tikání tchto hodin, jež v nastalém tichu samojedin zvun se ozývalo svtnicí, a že si pedstavoval, jakoby to kyvadlo kolísalo se pímo nad jeho hlavou a jakoby strakat odný veselý mužík, obmykaje rukami i nožkami konec kyvadla, s pitvornými posunky houpal se nad ním, v odtempu opisuje na právo, na levo vzdušnou dráhu, až pak spustiv nožky a zachycen toliko rukami, s nataženým tílkem lítal sem tam, jako hoši ve zvonici, když dávají se unášeti provazem rozhoupaného zvonu; konen nebyl to již mužík, nýbrž sám usínající chlapec, který se houpal na kolísavém kyvadle, vysoko ve vzduchu, nad jasnými vodami, v nichž zrcadlily se ohromné, divné kalichy pekrásn zbarvených kvt, které rostou jen v krajinách dtského snu. po tolika letech jsou to tytéž hodiny, jejichž stejnomrný zvuk v sestárlém muži nebudí již luzno-

—

meném

A

barevné vidiny dtské, ale šedivé, popelcové myšlénky o pomíjejicnosti všeho vezdejšího Tyk tak, tyk tak, tyk tak! .

.

tyicet pt rok již minulo, co tikot starých hodin do prvního pláe nemluvnte, minulo jako sen, pelétlo jako blesk, a as pádí bez zastávky dále. Než Ptatyicet rok se nadju, bude konec Je-li mísil se

.

.

.

.

.

.

možná, že tento nastávající staec prošedivlých vlas avybledlého, zprahlého ducha je totožný s oním bujarým mladíkem, který ješt nedávno vru zdá se v kypící svžesti tlesných to skorém jako vera a duševních sil tkával do záludných mlh budoucnosti tisíce aroskvoucích obraz? Mladík ten, hled na svraštlé líce a šedivé vlasy, usmíval se pólo soucitn, pólo zhrdav a jako irou nemožnost zaplašoval myšlénku, že by on sám nkdy dospl k tmto trudným koncm

—

—

A

lidského života. stalo se, ani se nenadal. Kdyby mu tak tehdáž njaká vštecká ruka byla nakreslila nynjší jeho podobu a pod ni napsala: Hle, takovým budeš za dvacet let Zajisté byl by se smíchem smazal hloupou, nemožnou karikaturu Jeho nohy bezdky sešinuly se s postele a vklouzly do trepek. Oblekl župan a pecházel pokojem. Pepadl ho rej takových myšlének, jež hlav nepejí klidu na podušce. Poznal, že po dlouhé dob nadešla mu opt chvíle, kdy lovk zastavuje se na své životní dráze, aby rozvážlivým okem pohledl na zpt i ku pedu, !

.

.

kdy bedliv prohlíží své kdy vystupuje

okolí, aby poznal, kde se ze sebe, aby obhlédl a prozkoumal svou vlastní osobu se všech stran zrakem chladného, nestranného soudce. Pozoroval toho starého lovka, který se mu jevil pojednou zcela cizím, vyvolával z pamti pásmo jeho životních, pemítal o jeho vášních a bludech,

octnul, a

i

píbh

porovnával jeho a

teskn

zámry

s tím,

uvažoval, co jej asi

co

skuten

oekává

vykonáno,

v budoucnosti...

8

Najednou se z vedlejšího

bh

zastavil a naslouchal.

pokoje

i

z

—

nadstropí

i

Odkudsi, snad

z dolejšího patra

ví odkud nemohl nikdy pesn stanoviti toho zvuku ozvalo se povdomé ukání. Znal velmi dobe to klepání neznámé ruky. Ozvalo se mu poprvé v den, kdy drahá jeho matka louila se s životem, a dlouho po její smrti slýchal je pravideln den co den, obyejn v uritou hodinu veerní, kdy ulehal na lože, v prvním ase silnjší, zetelnjší, pozdji slabší a Nkdy a to zvášt za dn, kdy byl vyrušen slabší z obvyklých kolejí nkterou významnjší píhodou nebo kdy se zabral do vážnjších myšlének, ozvalo se opt bouliv, jakoby dtkliv na sebe silnji, asem upozorovalo. Zvykl záhadnému zvuku již tou mrou, že ulehaje na lože napínal již po sluch, jako oekáváme zaklepání pítele, který nám na uritou hodinu slíbil svou návštvu. Z poátku odbyl tu vc pomyšlením, že asi v dolejším poschodí nkdo zaukal na dvée. Když se však pravideln opakovala, musel pomýšleti na jiné vysvtlení a hádal, že snad je to klepání njakého nástroje nebo náiní, jímž nkdo v hoejším nebo v dolejším poschodí vždy z veera vykonává njakou krátkou práci, nebo snad stejnomrný klapot kolébky, v níž

nebo

—

smr

.

.

.

tém

nm

tam uspávají dcko. Ovšem spojoval s tmi a podobnými výklady i lehký stín ehosi tajemného, nadpi-

—

rozeného ale nikoli z povrivosti, které byl dalek, nýbrž pouze proto, že jej naplovala posvátn sladkým pocitem pedstava tajemného styku se ztracenou milo

vanou bytostí. Pozdji zvuk, již k neslyšnosti ztlumený, jen jako v upomínce slab se hlásící, umlkal zcela na den, dva, na nkolik dní ozýval se ideji a ideji,

tém .

.

.

zanikl na dlouhou dobu, v níž Svoboda na záhadné ukání úpln zapomnl. Ale z cista jasná dostavilo se opt. Ozývalo se zase nkolik dní a bylo teba hledati ponkud jiné vysvtlení než díve pesthovali se zatím do jiného domu. A zase pestávalo a znovu se ohlašovalo, zejména tehdy, když byl vzrušen njakou závažnou událostí nebo dojat živými upomínkami na zašlé osoby a dje.

až

:

Byla tu souvislost v pravd nápadná. Znal již tu zvláštní urit oekávati duševní náladu, v níž mohl

tém

Dnes to uslyším! Svoboda byl rozhodným nepítelem spiritistického blouznní a humbugu. Za celý život nestalo se mu pranic záhadného, ba neslyšel ani od nikoho jiného vážn nebo pesvdiv vypravovati njakou takovou zjevné výmysly nebo vci píhodu. Byly to leda zcela pirozené, v nichž pouze churavící smysl nebo matný duch toho, jemuž se pihodily, shledal cosi neobyejného. A když zaal moderní spiritismus stra-

bu

šiti

ve spolenosti a literatue, tu pravil

si

jen

s ironi-

ckým úsmvem: »Aha, nudící se lovenstvo hledá si zase jinou zábavu! Otuplé jeho nervy zatoužily po tom pikantním mrazení, které nám dtem pebíhalo rozkoší naslouchali po zádech, když jsme s hrzou v polotmavém kout eledníku píšerným historiím starých žen, deroucích peí. A to se rozumí, že ihned i

lidé, kteí z té duchovité híky tží zcela hmotné výsledky pro svou kapsu, a že najdou se také pánové ueného vzezení, kteí vpraví tento nesmysl

jsou tu

i

dkladný systém duchovdecké folianty !«

jako jiné v

m.á

a sepíšou o

nm

rozsáhlé

Nebojte se tedy: hlavní osoba mého vypravování duchovrci práv tak málo spoleného jako já.

s

10

A

nehodláme spiritismu

koení, jímž bychom své

užiti

ani jako belletristického

dodali pikantnjší píVypravujeme prost holou skutenost. I jen zavaditi vážnou myšlénkou o povídaky spiritismu, jevilo se Svobodovi nedstojným rozumného lovka. Byl by to pokládal práv tak za známku scsláblého stáím ducha, jako kdyby byl pocítil choutku,^ vrátiti se k nábožným myšlénkám svého dtství. Psohistorii

chuti.

bilo

mu

znepokojení

již to,

že shledává

vbec

v

onom

zvuku njakou zvláštnost a že se jí zabývá. > Díve nebyl bych si takového klepání a ukání ani povšiml nebo leda se zamrzel na neklidného souseda, že mne vyru-

—

— »Pro zabývám se tím pravda, že by njaký význam — ale^pro vbec

myslíval šuje v práci « nyní a hledám vysvtlení.?

vc mla

si.

Nevím,

ta

pro mne si takovými dtinskými nápady.^* Ci jsou to

hraju s

již

poátky úpadku

duševního, který neodvratn provází pozvolný rozklad sestárlého lidského organismu .?<

Pes to mudroval vždy znova o zvuku onom, ovšem co nejstízlivji. Když ho klepání provázelo do nového bytu a pozdji též na tetí místo, odbýval z poátku vc myšlénkou, že ve všech domech s vtším potem obyvatel jsou zcela pirozený rozliné šramoty a i v ostatních bytech, zejména v tichu pozdního veera a pro toho, kdo v oekávání jich bystí pomyšlení, sluch. Pozdji však zahnízdilo se v nenosí-li toho »ukavého ducha « ve vlastní hlav, netrpí-li obasnou sluchovou hallucinací, není-li zkrátka v jeho mozku njaký malý nepoádek, jevící se tím zpsobem zejména ve chvílích silnjšího vzruchu duševního Proti hallucinaci stála však závažná okolnost:

zvuky, slyšitelné

nm

.f*

i

ostatní

co on.

lenové rodiny

Ale vzpomnl

si,

že slýchají asem totéž že tvrdili tak teprve potom,

tvrdili,

11

když jim o svém sluchovém dojmu vypravoval; vnesl tedy do nich prost, možno-li užiti tch slov, sím duševní nákazy, z nhož se u nich týž úkaz mohl vyvinouti stejným zpsobem jako u nho. Necít v sob dostatené pípravy a zpsobilosti k ešení pathologických a psychologických problém, nehloubal o tom dále a pestával na úsudku, že snad možno jeho pípad vaditi do tohoto oboru. Nejsilnji ohrožena byla stízlivost jeho úvah, když ped plrokem meškal na venkov, u lože, v nmž jeden len rodiny hynul tžkou, nezhojitelnou nemocí. Pi matném svtle noní lampiky bdl samoten ve svtnici venkovského domku, pod jehož stechou panoval již hluboký noní klid. S bolestí pohlížel na zhubenlou, dlouhým utrpením ztýranou drahou tvá, jež ve zmti hustých, tu a tam pedasnou stíbrnou nitkou protkaných vlas nepohnut ležela na podušce, nalézajíc po muivé horece okamžik zapomenutí v kratikém objetí milosrdného spánku. Pojednou ozvalo se na stn, jako z vní, známé ukání -^ zetelné, rychlé, dtklivé Svoboda se zachvl pi tom zvuku, jenž po .

.

.

dlouhé pestávce nkolika msíc opt se nadání ozval v té smutné noní hodin, a šeptal, upíraje

oi

A

!«

tak z ne-

bezdky

za-

Rozumím, rozdruhého dne odpoívala

v onu stranu stny:

umím, nadchází konec

mu

»

v té svtnici ztuhlá mrtvola.

V

názorech Svobodových se tím ovšem nic nezmNadpirozenost byla rozumí se samo sebou nadobro vylouena. si pak náhoda i hallucinace i nco podobného nepemýšlel o tom více. Než jakkoli se mu píili otepaní »ukající duchové*, pece asem prodléval rád fantasií u pedstavy, o jejíž lichosti byl arci pesvden, u pedstavy naplující ho teskn nilo.

Bu

—

—

—

12

blahým pocitem, že by duchové drahých zemelých mohli hlásiti se k žijícím tímto zpsobem. A tato pedstava zaujala ho i v té noci sylvestrové, když zaslechl po optné dlouhé pestávce zase tajemný ukot. jej, ale bylo mu zárove sladko. Mihl stínovitý obrys milé, dobré tváe, z níž s láskou, ale jasné, bystré oi; hledly opravdov, jako hledívaly za živa v okamžicích

Zamrazilo se

ped ním

záily

vážn,

na

dv

zvlášt významných. „Co's mi pišla zvstovat?* tázal se v duchu Svoboda své pedstavy. »Že odejdu brzy za tebou? mám cosi uinit, ehosi zanechat? Jsi se mnou nespo-

i

kojena?*

ukání

umlklo,

pelud tváe

zmizel, ale

Svoboda

hovoil v myšlénkách dále s rrilým. fantomem a zejména vracel se stále k otázce: »Jsi se mnou nespokojena?* Byl sám nespokojen s celým svým životem za posledních nkolik let. Nebyl to vlastn život, ba skoro ani vegetování, nýbrž spíše tlení. Ani dívjší jeho život nebyl takovým, jakým býti ml, ale tehdáž cítil v sob pec dosti pružin, kteréž jej povzbuzovaly alespo k obasné plodné práci a po každém poklesnutí brzy opt radost ze života. Byla vzpimovaly jeho sebedvru tu ctižádost; byla touha vtliti idey, které se tísnily v jeho nitru bylo pání zavditi se svou prací a svými úspchy niilovaným osobám i národnímu celku, k nmuž lnul píchylností již za útlého mládí vštpenou a pozdji všemi okolnostmi života hluboce zakoennou byla obasná záliba v práci samé a potšení ze zdailého díla, jakož i jiné podnty ideální nebo mén ušlechtilé. Avšak poznenáhla zaaly tyto pružiny jedna po druhé ochaboyat a pak zasáhly jej rychle za sebou ni

;

13

které rány, které ochromily na as všecek jeho život duševní. ani Díve býval irým optimistou a nemohl pochopiti mranou náladu resonujících škarohlíd, kteí se mu protivili. Jeho názor životní byl jasný, klidný, veselý. I zevnjší okolnosti byly mu celkem píznivý a když se i dostavovaly asem svízele, bolesti, nezdary, tšil se zvláštní theorií o » vlnách osudu «, kterou si pólo žertem, pólo vážn sestrojil. Byl v tom kus fatalistické povry. Když jej po delším štstí neb alespo klidu potkala njaká nemilá vc, pravil si: »Aha, vlna jde doll« a oekával s resignací, že budou následovati a jiné nehody, že po njaký as bude až pak zase nastane píznivý obrat a vlna ho ponese opt

takm

h

vzhru na

he,

jasnjší výši.

Ale jednou pišla doba, kdy tato theorie se neosvdila. Jedna vlna strhla jej náhlým spádem do propasti a syící peeje zavely se nad ním. A sotva že z

omráení

se

probral, pivalily se vlny jiné, ale ne,

aby ho vznesly opt do výše, nýbrž aby jej vždy znovu srazily do hlubiny. A když po tch boulivých nárazech solnou vláhu vytel z oí, spatil kolem sebe divadlo zcela zmnné, zhola neutšené: na slabé trosce ležel tu bezmocen, samoten, zbaven milých druh a družek pouti, a vkol nedmuly se již ty krotké vlny mavých barev, jejichž stídavému stoupání a klesání se díve s dvrou odevzdával, nýbrž vzily se temné spousty rozlícených vod, hrozících novými pohromami A stejn hroziv viselo nad nimi erné, zamraené nebe, bez jediného shbného zákmitu Bylo to v dob, kdy stíhala svobodu rána za ranou ztráta nejdražších osob, nezdary a protivenství všelikého druhu. Poznal kruté, nemilosrdné drápy osudu, .

.

;

.

.

14

který ho dosud jen asem lehce pocuchával. Poznal v celé dsivosti ukrutný, jízlivý pošklebek tajemné oné mocnosti, o níž se bláhov domníval, že má pro nho jen leda škádlivé úsmvy. A když se chtl vzpímiti k zápasu s ní, hledati útchy v bývalé, ušlechtilým zasvcené práci, tu shledával pojednou, že udala se osudná zmna. Síly ochably, i v nitru jeho vznty potuchly. Zdálo se mu, že velká ást interesu pro život zmizela s tmi, kteí s ním díve jeho radosti a pée sdíleli. Ctižádost poklesla a také leccos jiného, co jej díve vábilo a k práci podncovalo, ztratilo svou pitažlivost, nebo zprotivilo se mu dokonce.

úelm

K tomu

poznal, že

hlížel

tém

nepozorovan

sestárnul.

léta byl

neml

v ruce, zaražen po-

na prošedivlé vlasy

a jiné

známky tlesné

Jakoby zrcadlo po

se-

objevoval též v sob úbytek duševních sil: pohešoval bývalé pružnosti a svžesti ducha, paleta fantasie schudla a ztratila jasný, živý lesk svých barev, pozoroval i slábnutí pamti, v níž každou chvíli marn hledal nkteré známé jméno. Zprvu s bolestí a pozdji s trpkou resignací studoval tento pozvolný rozklad své bytosti. v sebe. Snažil Tím ztrácela se i všechna se sice zapuditi ty chmury a vzchopiti se k nové práci; pecházel pokojem, osnoval zámry, pemítal o njakém zamýšleném díle, ale dále se nedostával myšlénky se poznenáhla roztkaly k jiným a polovina dne uprchlá dumáním zcela neplodným. šlosti;

dvra

—

pedmtm

Odpoledne vracel se ku svému zámru, nutil se marn do práce, ale konen máchl rukou: Ne, nejsem dnes k niemu! A vyšel si na pokraj lesa, ulehl pod njaký buk, ztrávil ostatek dne pohlížeje neinn na

15

mravence lezoucí po mechu, na vzdálený kraj a mnící se oblaka, snaže se povrchní hrou bezvýznamných myšlének utlumiti v nitru muivé vzpomínky a hlodaDruhý den nový njaký zámr se stejjící výitky ným koncem. A leckdy ekl si hned ráno: „Dnes nejsem schopen žádné poádné práce, zbyten bych !« vzal nkterou zábavnou knihu se nutil k .

.

.

nemu

—

a zabil den, jak mohl. Tak míjel den za dnem nicotn, bez užitku a potchy. I ty práce, které jindy Svobodu tšívaly, staly se mu nyní trudným namáháním, k nmuž bez úspchu když se asem vší mocí sbíral své ochablé síly. k innosti pinutil, jevily se mu její skrovné výsledky tak slabými a špatnými, že zlostn opt zmail, co tu si pravíval: »Jsi stár. s odporem konati zaal. tom vzí všechno. Nutíš se marn do prací, na nž nestaí už tvé hynoucí síly. Nech, brachu, všeho Co bys vytvoil Leda ubohá »senilia«, pro posmch mladému svtu! Je zkrátka konec.« Jindy staila mu zase nepatrná rýma nebo jiná nevolnost, aby omluvil své lenošení. Jednou byl píliš zemdlený vedrem; po druhé nebylo divu, že zanechal práce naslouchaje burácení nekonených hrom Když pršelo, spleen; vysvitlo-li slunce, bylo híchem, nepoužiti krásného dne k potulce rozkošnou pírodou. vadil mu v práci kvikot kolovrátku, jindy štkot psa Ale astji a astji vracela se ona myšlénka Konec

A

A

V

!

.í*

—

ml

Nkdy

.

.

.

:

všemu,

jsi

Mj jeho

stár

jak prožil polovinu zaujaly bože,

minulý práv rok!

tém

cele

starosti

a

První bolesti

stále ped jeho milá osoba, neodvratn smrti zasvcená Pak žel nad její ztrátou, již celý rok naped poci-

lovka,

s

nímž pod jednou stechou,

oima hyne

.

a

.

16

ovaný ... A pak nkolik dlouhých msíc tam venku, v té samot mezi lesy.'' Spaní... oekávání obda... zabíjení asu procházkou, krmením drbeže, prohlížením ovoce a zeleniny v zahrádce, rozprávkami o poasí a podobných vcech s hospodáem a jeho ženou... lektýra, jaká byla práv zábava s vesnickými dtmi popíjení. spaní. A zbytek Tu veee po ruce a tam trochu ledabylé práce, bez ceny, a lenošení, maskované jalovým pemýšlením o pracích, z nichž ani jednu opravdov konati nezaal. A v tomto zpsobu života nastala návratem do Prahy jen zmna zevnjší scenerie. Místo venkovské svtnice s bezem a drbeží pod okny pokoj v druhém pate vysokého domu; místo procházek lesem idší .

.

.

.

.

.

.

.

,

.

.

!

veer osamlé popíjení potulky odlehlými ulicemi v hostinci ... A tak žije podnes. Svoboda stanul uprosted pokoje a rozhlédl se kolem. Zde nedbale pohozený odv na židli, tam rozházené knihy na podlaze, onde polouschlá kvtina, na kterou si již dávno nevzpomnl, pavuina v zaprášeném vrný odlesk jeho rozekout, nelad a nepoádek rvané, vadnoucí a pustnoucí duše. Tak prožil opt rok a prožije i ten, který práv zaíná ... Což není kmitlo mu náhle myslí. pro.^ možno, abych se vzmužil a vzpružil > Abych zaal žíti ;

—

—

—

A

jinak?

A

nm

k

emu

optovati marné pokusy ?

—

— odpovídal

Skoní jako všecky pestarý známý hlas. k tomu již potebné dešlé. Již se nevzchopím. chvilkou mohl jsem poznati, jak síly a pružnosti.

v

Nemám

Ped

mj v

mozek slábne: i duchové v hlav povrivé báby. Spádá si

klepajícího šicího stroje. Není-li

nm

již

Iclepají

již

to

jako

njakého zejmá známka

strašidlo z

17

že jsem se mohl tak dlouho vážné takovým dtinstvím ? Ne, tak daleko ješt nedošlo! namítal onen nový hlas. Vím a vdl jsem vždy dobe, že je to pošetilost, a jestliže jsem se jí pece oddával, lze to vysvtliti rozrušením ducha prudkými ranami sklíeného a neinností zmalátnlého. Teba jen vzchopiti se mocí z té lethargie, napnouti všecku energii vle a pak teprve se ukáže, jsem-li ješt schopen zdárné práce ili nic Nech si je pravda, že mj duch stáím poíná slábnouti, pro bych nechal ležeti ladem zbytek svých sil, a sebe skrovnjší? Nemohu-li již konati mnoho, nco pece dovedu. Lépe pracovati cokoli, teba vci bezcenné, než tlíti dále v tom hnusném lenošení. Takhle žíti nemohu. Hle, práv zaíná nový

duševní

sešlosti,

zabývati

—

—

rok a snad mže i pro mne zaíti nový, lepší odstavec Ano, vzmužím se a bohdá že ješt není konec Man pohlédl Svoboda na zamrzlé okno, po jehož ledových arabeskách tkaly zarudlé odlesky dohoívající svíky, že tabule okenní v tu chvíli vypadaly jako zdobn ciselované desky, posázené drahým kamením. Zadíval se na a pravil si, že svt za nimi je pece krásný a že možno i stárnoucímu zraku radoživota.

n

vati se z

nho, dokud nepikvaí

2.

Nový

vná

tma.

rok.

Akoliv spal Svoboda jen málo hodin, probudil se dosti svží. pokoji byla ješt tma. Prvním pohledem zabloudil k okenním tabulím, jež slab prošeovaly temnotou, a hned mu napadly všechny my-

V

šlénky dnešní noci. Svatopluk

ech:

Sebrané spisy.

I.

2

18

Jindy, když se probudil ped obvyklou hodinou, se znova usnouti nebo zstal až do píchodu posluhovaky ležeti v posteli, bav se ledabylou etbou snažil

nebo volnou hrou mlkých myšlének. Dnes však vyskoil rázem z postele, rozsvítil, sám rozdlal ohe v kamnech a zaal se oblékati. I toilettu svou konal tentokrát mnohem pelivji než jindy.

Když byl s ní hotov, zastavil se u knih, rozházených na podlaze. Musím to dnes trochu spoádat! ekl si a chtl se poohlédnouti dále pokojem, ale v tom prokmitlo mu hlavou: Pro to neiním hned? futurum vzí Pro zase odkládám.?* V tom beztoho hlavní koen zla Namoiv péro, napsal energickým rtnutím na záhlaví nástnného kalendáe, visícího nad psacím

vném

stolem: "Všechno hned!« a jal se bez prodlení rozházené knihy zastrkávati do knihovny. Pi tom napadlo mu však, že by spíše ze základ srovnati celou bibliotéku, která toho potebovala v každém ohledu. Knihy stály a ležely tu pomíchány v neladncm zmatku a žádná nemla již dávno své pevné místo, tak že Svoboda asto nkterou, když jí k njaké práci

ml

poteboval, celé hodiny musel hledati a mnohdy, rozmrzen dlouhým hledáním, radji oné práce se vzdával. Rozhodl se tedy, že hned po odchodu posluhovaky zane uvádti poádek a systém v ten knihový Babel a že si zárove sestaví píruní katalog s udáním místa každé knihy, aby ji vždy bez obtíže našel. Ješt

vera

byl by takovou mechanickou, titrnou piáci od-

ale

naladn k nizávažnjšímu nebo kdy jí bude nezbytn teba dnes pravil si: »Hle, mám hned práci pro první

den

!

kazoval na dobu, kdy nebude naprosto

emu

:

Ovšem

práci malichernou, ale

pece

stokrát uži-

19

Kolik asu, jindy maenóho hledáním, získám tím dnem nebo dvéma suchopárného rc^istratorského zaméstposmšn dívjší, dosud nenání.» Arci ozval se umlený hlas: »Aha, již hlásí se pedantství a puntí-

tenjší

nežli

líné snéní.

zbyteným nekoneným i

i

sestárlého mládence!* Avšak Svoboda jej •odbyl: »Již dosti tch lamentací o stáí a jalového stále hloubám o každém svém sebeironisování vypadám ? kroku a bázliv pemítám, jak pi je to Budu zkrátka konat, co uznám za dobré,

káství

!

Na

nm

a

k smíchu nebo plái komukoli. Zatím se zaalo rozednívat. Zima venku povolila a ledové kvty v oknech byly polorozmrzlé. Mezerou toho povlaku bylo vidti ven do mlhy, která zastírala

posnžcnou rozsáhlou j)lá, táhnoucí se ped zámstíjkým domem, v nmž bydlel. Kdesi daleko v té mlze kmitalo nkolik svtélek, ozáených oken, za nimiž se také již lidé probudili, a na levém pozadí probíraly se z hustých par nejasné obrysy ehosi mohutného, strmého, divotvárného byla to velkolepá výspa Hradan, jejichž svatovítská vž se nyní pojednou lesklým vrcholem své bán vynoila z mlhového moe jako hlavou majáku. pochvaloval Svoboda. Jak je to hezké Již dlouho jsem nepozoroval první rozbesk ranní. Jaká milá svžest' spoívá v tom zásvitu asného jitra Zrak jeho padl na polouschlou kvtinu. Musím ji zaliti! pipamatoval si. Vzal plechovou konvici a vyšel na chodbu. Tam stál jeho soused, offtciál Maloch, ve starém kabát, s fésem na erných kudrnách, s rákoskou v jedné a svátením kabátem v druhé ruce. :

!

"A pan Svoboda !«

—

—

zvolal vesele.

»Má

úcta a šastný

20

—

Hic, lovk musí dokonovat, co nánový rok! mezdník Icdabylo na polovic odbude Kdybych se asem sám nechopil rákosky, zstalo by v mém šatstvu prachu jako v staré registratue.* »Jdu si pro krapet vody na kvtiny« — pravil Svoboda, stisknuv lehce podávanou mu pravici. Officiál zatoil úslužn kohoutkem vodovodu, u nhož práv stál, a pi tom zahledv se man na protjší dm, potásl pátelsky rukou na hezkou služku, která tam na pavlai cosi kutila a nyní se

smíchem Pak vážností denci.*

»Vy

zmizela. obrátil se

jakoby

povzdechl: nejste

nic

*Máme

pece

stár,'

k sousedovi a s líenou kíž, my staí mlá-

to

namítl

s

úsmvem

Svo-

boda.

»Nu, šestaticítka není žádné mládí a píhodnou

nerozumnou dobu k ženní jsem rozhodn propásl,* žertoval officiál a zdravý, pisndlý jeho obliej rozšíil se v bodrém smíchu, jenž sem tam pohyboval

vykroucenými,

dlouhými špikami

jeho

knír,

pod

dv

plné ady bloskvoucích zub nimiž se zableskly Officiálv obliej byl z tch, jichž veselá záe rozlévá se i po okolí, po tváích spolubesedník, jimž budí se i v nitru alespo jakýsi reflex šastného roz-

maru, sálajícího z takové tváe. Svoboda bezdky pizpsobil se jeho žertovnému tónu a vymnil s ním týmž veselým zpsobem ješt nkolik bezvýznamných vt Hle, jiný lovk! pemýšlel Svoboda, vrátiv se Ten o svých úkolech do pokoje a zalévaje kvtiny. pozemských as nikdy nerozumoval žije prost jako stroj, jako automat, jenž byl kdysi natažen cizí vlí nebo náhodou a klidn vykonává odmenou dráhu.

—

—

:

21

nm

hybné péro a milá figurka jednou praskne v již nikdy nevstala. Avšak napomenul se, stav na skí prázdnou konvici — kdož ví, nekivdíš-li mu? Kdož ví, jsou-Ii hlavy 'lidské tak prhledné, jak se domníváš? Jiný snad tvou vlastní hlavu týmž bagatelisujícím pohledem, jakým ty onu spokojenou tvá pod fésem myslí si také, že vidí tam všechna koleka tvého daííž

se skácí, aby

—

mí

—

ševního stroje, že tuší tuctovou pízi, kterou utkávají, a že zná všechny malicherné a všední pružiny tvého konání Snad možno íci, že každý lovk pokládá jen sama sebe za pravého svobodn myslícího a volícího lovka, jak ideální tu bytost skonstruovala theologie a jeden tábor filosof, kdežto na ostatní lidi pohlíží jen jako na žijící automaty, jejichž myšlénky a iny jsou pouhým výrobkem mozkového mechanismu a zevnjších okolností. Ve své zkušenosti mám arci omluvu. Pozoruju-li nkterého lovka po delší dobu, mohu s jistotou tvrditi, že v uritém pípad bude jednati tak a nejinak, a neosvdí-li se nkdy výpoet, potebí jen pátrati po skrytém vlivu z vní, který zpsobil tuto mimoádnou odchylku. A co jsem živ, nezklamala tato methoda. Ovšem, není v tom nic zvláštního. Vyplývá z toho jen, že každý lovk je takový živý stroj, ale že jednotlivec to dle povahy vci pozorovati sice na ostatních, nikoli však na sob samém. Kdyby mohl ze sebe vystoupiti a sama sebe z pozorovati, zajisté by shledal, že jeho jednání je také prost nutnou, nezmnitelnou výslednicí rzných na jeho vli nezávislých sil. A naopak: pociuje-li v sob jednotlivec oblast' ukrytou pozorování jiných, musí z toho souditi, že on mže sice pozorovati skutky ostatních

mj

m

mže

vní

i

22

a poznávati urité zákony, které jimi vládnou jako logická pravidla lidským myšlením, ale že i v každém bližním jest ješt více, než možno poznati z onch vnjších projev, ješt jiný svt utajený zraku pozorovatele.

Avšak co jest ten tajemný svt ve mn? Není vlastn pouhým sebeklamem? Kdybych zkoumal bedliv své vnjší projevy, neshledal bych, že se v nich obráží mé celé Já krom nkterých stinných stránek^ které ze samolibosti opatrn ped svtem ukrývám? nejsou maením asu takové meditace, z nichž nevychází nic krom hry s nejasnými pojmy a prázdnými slovy ? Ozvalo se nesmlé zaklepání a vešla posluhovaka. »Dobré jitro peju,-? pozdravila tiše. »I\Iilostpán už obleen a už si taky sám zatopil?!* dodala rozhlížejíc se udiveným zrakem. »Chci ode dneška vstávat asnji... Nechci být v novém roce takovým lenochem jako dosavad...*

A konen

.

.

.

s úsmvem. >Pro pak? Když nemá milostpán co zmeškat Ale musím pece milostpánovi gratulovat...* Odkašlala si trochu a narovnala se v dstojnjší postoj, pi emž

vysvtloval Svoboda

se opírala o vysokou hl vztyeného smetáku, jejž nevdomky podržela v ruce, tak že tu stála jako sv. Mikuláš se svou biskupskou berlou. »Tak jim peju, milostpane, v tomto novém roce hodn štstí a stálé zdraví a spokojenost a všecko aby se jim vyplnilo, co si

pejou sám.« »Dkuju, paní Stíbrná,

a peju vám navzájem všeho dobrého. » Pála bych si jenom, aby tenhle nový rok byl lepší než minulý,* povzdechla paní Stíbrná, vracejíc

28

obyejnému klimbavému

nahrblému držení tla. Mj mi stonal Cecilka nám dlala starosti — a toho Políka jsme ztratili No, dá Pán Bh, že bude lip. Už alespo Cecilku máme v dobrém míst. Takových je málo. Byla jsem tam tuhle to je zrovna jako u nejvtší vrchnosti. Deset pokoj a co všecko ješt k tomu. Všechno samý lustr, samé zrcadlo a jaké zrcadlo a ty koberce kdyby vidli, milostpane To je nco jiného než u našich radovic v prvním poschodí. Ti myslejí kdo ví co, když dají vytahat na dvorek ty své prošlapané hadry a nemá to ani být, aby nám je dveka vyklepávala zrovna ped okny Ješt v zim že oteveš si okno má lovk pokoj ale v lét klec lovk má rád trochu toho božího vzduchu takovému s kanárkem jsem vždycky vyvsila ven stvoeníku je taky lip, když se mže trochu prolufakoliv ta špetka antovat a vidí kousek zeleného greštu a bezu v naší zahrádce nestojí ani za ale pece .si vždycky hned veselej poskakoval s bidýlka na bidýlko beztoho je mu smutno bez samiky To byla radost, milostpane, když jsme mli sameka, samiku a pt mladých Mj postavil vždycky talí s vodou na stl a pustil to všecko z klece. A staí s mladými hned k talíi a vyskákalo to na obrubu nejdív jen tak zobákem si postikovali prsíka potom pomalu nožkama do vody a zase ven a zase dál do vody potom už se v ní celí potopili a vrtli sebou a tepetali kidýlkama a na konec se to všechno ve vod chumelilo, sameek celý žlutý, samika blavá s ernou chocholkou a mláata taková hezouká, skoro bílá, jenom na kidýlkách maliko nažloutlá a všechno to sebou vrtlo a tepese k

a

—

»Loni jsem užila málo dobrého.

i

—

dom

—

!

!

—

;

—

!

—

—

—

i

e— —

—

!

—

—

—

—

— —

—

—

pkn

24

vod, n!«

tálo ve

se na

Radost byla dívat

až stíkala z talíe.

Paní Stíbrná za té ei zaala uklízet a nyní, oprašovadlem z rznobarevného peí v ruce, na chvilku ustala, hledíc ped sebe pimhoueným okem, jakoby tam vidla líený výjev. Odlesk milé vzpomínky ozáil její povadlou tvá i zdálo se, jakoby se v té zái byla ztratila sí jemných vrásek, která jí hust pokrývala. Ze starého oblieje prosvitlo na chvíli cos jako matný obrys tváe jiné, dávno bývalé, mladé a s

hezké.

Svoboda použil ruky

této pausy,

aby

jí

všinul

do scvrklé

msíné služné s mimoádným pídavkem. »Nco k novému roku,« vysvtlil, když se

na obnos na své dlani zadívala. »I božíku, milostpane "Vždy to nemuselo být. No, dkuju mockrát, milostpane! Ale proto jsem negratulovala, to ne ten šmejdil už Jako domovník vera po celém dom s kartkami i k tm študenv tetím poschodí vlez' že se nestydí! Ale tam toho asi nabral Ti nemají groše už patnáctého, nekuli posledního. Ten erný zvláš ped plnocí nepijde dom žádný den kdyby tak chudáci rodie vdli! Jako mj nebožtík bratr ten dal taky syna študovat. Byla jsem tam u nich ve Vráži jednou pes celé léto ml tam hospodáství. Ale je tam tuze hezká krajina, jak se íká. U vesnice malý zámek, ale pkný, a hned za ním les, a na právo les, na levo les, kolem dokola samý les. Tam bylo jahod, panebože! A hub Pinášela jsem jich vždycky plný košík, takových krásných, zdravých híbk, velikých a malých, až se srdce smálo. A zve tam bylo, zajíc, koroptví, všeho! No, te Cecilka taky !

!

—

tm

!

—

—

—

!

— —

—

—

—

25

Vera nám poslala kousek srního ... To naši radovic se mžou schovat se svými koroptvemi, když pár z venkova dostanou, hned je povsí na balkón, tam, co je Cecilka, mají baaby to vidl celý žanty a krocany každou ckvíli. To je taky nco jiného: jedenáct pokoj a koupelna jako salón, i koberec v ní lepší nežli všechny ty ucourané hadry, s ktemají. rými se radovic roztahujou po dvorku. Není to ani žádný zpsob vyklepávat jinému prach zrovna do okna, teba že zstává v sklepním byt. Zadarmo ho taky užije.

dm —

A

nemáme. Však jsem

se posledn ozvala. ,Jáku, Fanynko,' povídám, ,taky byste mohla vyklepávat ty koberce jinde! Kdo pak bude ten váš prach polykat? vycinkala Tohle nedlá žádná poádná partaj

—

jsem

A

hodn jí její dra

nahlas,

'

A

aby to radová nahoe

slyšela.

ješt bránila! Vbec se divím, že radovic dávno nevyhnali takovou služku. Všecko jen tak halabala odbyde, nepoádná je až hanba a klepy jaktživa jsem nevidla takovou pomlouvanou dlá osobu. A zlá je: našemu Políkovi, chudákovi, ubližovala, kde jen mohla. A chodí po dom neumytá, neesaná, roztrhaná jako hastroš ... Za to v nedli, když má vycházku se svým istým galánem, to se naparádí, klobouk má na hlav jako krajá a péro takhle Kdyby vdla, jak v tom vypadá! Uinné strašidlo. Ostatn, ty druhé služky v dom nejsou o nic lepší. Pan officiál je takto hodný pán a spoádaný^ pán, ale ta

se

—

—

mže

takhle zadávat. ekne se se divím, že si že je veselý pán a že to dlá jen žertem, ale pece to není žádná est pro takového dobe postaveného a vzdlaného pána, když se chlubí, že s nimi hovoí a že vzal ondyno tu šilhavou inženýrovic služku na schodech za bradu.

tomu arci,

dveky

26

Plna mravního rozilení vybušovala paní Stíbrná

svým pestrým oprašovadlem v knihovn celé oblaky prachu, který pak opt zcela pohodln ulehal na pedešlá místa, a byla by snad ješt ledacos na pana ofíiciála vyzradila, kdyby ji nebyla vyrušila roznášeka novin.

Svoboda pijal noviny a zasedl s nimi za psací stl. Jindy naslouchával paní Stíbrné jako šumnému spádu vod, valících se bez petržení pod vytaženým stavidlem; dnes však neml chuti, zkrátit si tímto zpsobem o hodinu dost již krátký zim.ní den. Projevil tedy schýlením hlavy nad asopisem, že hodlá dnes dáti pednost jeho zprávám ped novinami paní Stíbrné, ostatn z ásti již starými a dobe známými.

eem

Posluhovaka skuten umlkla; ba jemné šelestní soukenných jejích stevíc svdilo, že se snaží pitlumit i zvuk své hápavé schze, aby ml pán ke své etb nejvtší m.ožné ticho. Kdyby se byl Svoboda po ní ohlédl, byl by zpozoroval dokonce v jejím pepjat tichém kutní jakýsi ironický osten, namíený proti jeho dnešní upjatosti. Nejen že pecházela po špikách, ale tajila dech a stavla nádobí na skí tak úzkostliv, jakoby nejmenší cinknutí mohlo zpsobiti osudnou i

katastrofu. ale již

Zrak Svobodv toulal se po sloupcích asopisu, po chvíli zaletl oknem do krajiny. Ledové kvty roztály v paprscích sluneních a jen v rozích oken-

ních tabulek rýsovaly se zbytky krásných palmovitých kap rao vitých útvar. Mlha venku se rozptýlila. Bylo vidti širou Letenskou plá, celou bílou snhem, jak ohromnou hladkou tabuli, pokrytou liliov istým ubrusem Jen erné vrány, tu a tam rozptýlené po snhu, oste se odlišovaly od té oslující bli. Po levici vroua

27

bila

bílou planinu Letná erným strom a kovin. Po pravici

pásmem svých

bez-

pak vidl jsi opodál pknou skupinu nových letohrádk za Bruskou branou, jejichž ke slunci obrácené strany vesele záily pod stechami obílenými snhem. Dále v pozadí Dejvice, roztroušená stavení, nový kostelík Stešovický se špiatou vží, pahorky, zasnžená pole a na té bílé temné proužky nebo dvojité šry erných teek: bezlistá stromoadí. Ale nejkrásnjší pohled byl na Hradany. Malebn strmla tu sms nižších a vyšších, tyhranných a okrouhlých vží a jiných staveb v rozmalistých

pd

nitých barevných tonech, jedna bílá, druhá šedá, tetí až erná, jiné do ervena, do žlutá, do hndá, a nad tím rznobarevným zdivem blaly se jejich posnžené stechy jako rznotvárné jehlance ze tpytného cukru. nejvýše strmící hlavní vže svatoI prolamovaná vítské byla všecka bílá, a snhem blyštila se i kamenná špiatá temena obou nových vží prelních, jejichž

bá

graciosní tla byla dosud zakryta devnou hustou pízí vysokého lešení. Ostatní pozadí s Petínem bylo ješt zahaleno mlhou. Z té krásy a blosti venku ješt úinnji než díve linula se do duše Svobodovy zvláštní, dávno nepocítná svžest a nadjná radost životní. ' Paní Stíbrná zatím na své nezvuné poádající obchzce pokojem pibalansovala se opatrn až k a diskrétn zašeptala: » Prosím, na malinkou chvíli, milostpane!« dávajíc mu smrem smetáku na srozumnou, že hodlá uiniti poádek i pod psacím stolem. Ale když povstal od stolu, zstaviv tam noviny, ukázala na již rázn svým strakatým oprašovadlem a pravila neztlumeným, ponkud chrastivým hlasem: »Jestli pak je tam, prosím, ješt nco o té paní doztepilá,

nmu

n

28

máí v Žitné schodí?*

A

ulici,

vera

co skoila

s

tetího

neekajíc odpovdi pokraovala hned

»To

pose

mj

tak djou vci na svt Jako mi zrovna povídal, že mu hokyná pedítal z dnešních novin o njakém mladíkovi z Triestu nebo odkud, kterak uezal své milence na louce hlavu srpem. Jen to lovk posrpem! To když jsem byla u svého nebožtíka váží bratra ve Vráži, taky jsem nkdy chodila na trávu ne snad že bych jim tam byla dlala, ani sáhnout jsem na nic nemusela, ale jen tak že to tšilo; je to radost takhle na louce, tráva tak voní a celá je strakatá všelijakými kytkami Leccos je taky hezkého í s kravikami v chlív jsem se ráda na venkov obírala ... A bratr ml tam taky hromadu králík, takhle velikých, celých bílých, s ervenýma oima a !

a

—

—

m

.

.

.

.

.

.

dlouhatýma ušima Mohla jsem na nich vždycky oi nechat, když se pustili do chrástu a chrupali o píPedloním jsme taky dostali od uhlae králíka, trž .. chudák Políek si s ním hrával ale kde pak u nás v dom! Tady lovk nic neuhlídá. Najednou byl milý králík pry, zmizel jednou jako když se do zem propadne Já byla toho dne mimo a mj nedá na tomu by moh' brejle s nosu ukradnout, nic pozor nic by nevdl. No, zkrátka, králík byl ten tam a víckrát jsme ho nevidli. A jestli pak by vili, milostpane, toho samého dne veer cítím tam dole na chodbice u nás takovou vni. Vedle u zedník nco pekli. Hned jsem vdla, kolik uhodilo. íhám na chodb a když ona vyšla ven, povídám ,To to dnes u vás voní, paní Holasová. Jako byste mli ákou trachtaci. Snad nepeete kuátko.?" Ona se zapálila zpozorovala jsem to dobe a hrub si vyjela ,A kdy.

—

.

!

dm

—

:

—

—

—

.

29

bysme

komu po tom! Za své peníze munám nemusí dívat mne kiet nemu.lovk se pec mže zeptat.' — Ale

pekli, co je

péct co chceme a nikdo se do trouby.' ,No, proto hned na

žem'

si

síte!'

já

—

na to

nezdvoaka

vedla svou dál, že to bylo hanba potoho kik, že se všichni sbhli na chodbu. To si nedovedou, milostpane, ani pedstavit^ jaká je to u nás dole verbež. Nezdvoilá, nevzdlaná, pomlouvaná samý klep a samá hádka. Jako ten dává si totiž íkat skladník, skladník naproti nám ale válí jen sudy v tom obchod na Václavském námstí pokejme, jak pak se ten obchodník jmenuje no vzpomenu-li pak Svoboda, který zpozoroval, že zatím svj úkol v pokoji jakž takž odbyla, použil jejího rozmýšlení a propustil ji s podotknutím, že by si rád už zašel na snídaní do kavárny. Obyejn vaíval si Svoboda kávu sám doma. Ped asem býval každodenním ranním navštvovatelem kahodiny i více proítávárny a trávíval tam nkdy ním všech asopis bez výbru; proítal je arci vtšinou, velmi zbžn, skákaje od titulu k titulu a vybíraje pouze tu a tam nkterou vc, která se mu zdála zvlášt zase strakatinou rzných jímavou. Picházel pak zpráv a titul v hlav, asto rozilen a rozrušen nkterou událostí nebo kritikou svží, klidná nálada ranní bývala ta tam, znaná ást dopoledne zatím minula a z oné strakatiny kavárních dojm nkterý pak proti vli zaujal jeho mysl, neodbytn ji zamstnával a rozpádal v ní nekonené pásmo jalových úvah a kombinac. Stávalo se na píklad, že zpráva o nkterém úspchu germanisace v eském kraji probudila v pání, aby dostatenou moc neb prostedky ta

slouchat.

Byl

z

—

— —

—

—

—

dv

dom

;

nm

ml

30

k odražení nepátelského výpadu. Roznícená fantasie chopila se toho a Svoboda po celou hodinu kul plány, jakby zakupováním statk a zizováním továren s eskými dlnickými osadami posiloval rodný živel na rozhraní jazykovém a jinak v boji proti ponmování užíval svého ohromného jmní, které arci existovalo prozatím jen v jeho bláhových snech. Tímto zpsobem bývalo asto ztraceno celé dopoledne. Poznání to pimlo jej, že kavárny nadobro se zekl a že se obmezoval na ranní etbu jediného denního listu, kterýž mu byl donášen do domu. Jen obas, za týden nebo ideji, rozhlížel se též po asopisectvu ostatním. Získal tím arci více asu a klidu k dopolední práci; ale ve skutenosti nepracoval více než pedtím, jak i

tená

již

poznal

z

jeho sylvestrovského rozjímání.

Dnes napadla mu kavárna vlastn jen proto, aby zkrátil hovor své posluhovaky; ale pes to pokládal jaksi za povinnost, zachovati se dle svého slova.

Kráeje umrzlou cestou po zasnžené Letné dol,

most Františka Josefa a dále Elišinou tídou, -oddával se dílem bezdnému pozorování snhem obílepak po

ného msta, krásného obrazu blostechých

Hradan

v jasné zái slunení, ledové hladiny Vltavské a jiných zjev kolem, dílem zabíral se v myšlénky. Napadlo mu, nejedná-li hned zahájením prvního dne proti nov vytknutému programu životnímu. Pro maí as vycházkou do kavárny Pro se nedal do poádání své knihovny, jak si ustanovil } Není-li smšná ona devisa v ele jeho kalendáe: » Všechno hned!« kterou pestupuje, sotva že ji napsal.? Proti tomu namítal sob sám, že nezáleží na pe•dantickém plnní litery kteréhokoli pedpisu, nýbrž na zachování ducha jeho. Ranní vycházka v erstvém .í^

31

neuškodí a v kavárn mže se co by práv posnídal a prohledl nkolik dležitjších asopis. Vždy je naopak teba, aby bedlivji sledoval souasný ruch duševní a spolejak bylo u nho obyejn enský. Ale hned zase ozvala se skepse: Je-li píkazem, že by musel každý vzdlaný lovk stopovati souasné proudy a to snad jen za tím úelem, aby zachytil njaké vzdálené, pohloubji pi ohromnosti té vrchní pontí o nich a mohl se látky vtšinou ani proniknouti nemže tou povrchní znalostí vyzbrojiti pro konversaci s jinými živými slovníky asových narážek.? Marné úsmšky! mluvil dívjší hlas Jest opravdu povinností toho, kdo chce stoupati dále a výše, aby trval v ustaviném vnímavém styku s duchem své doby. Jen v organickém spojení s celkem rozvíjí se zdárn individuum, pijímajíc od ostatních a sdlujíc navzájem živnou mízu duševní, sílíc a vzrstajíc se vzrstem celého kmene Který len se odlouí od toho ústrojného lidstva. celku, ten pestane rsti, zakrní, zvadne a zetlí. Tomu zákonu pisvduje pohled na všechny slavné muže a veliké iny. Vzpomnl i na Husa a tehdejší hnutí chatrné ješt duševní komunikace eské, jak tu za národ náš chtiv pijal a po svém zpsobu rozvinul novou svtohybnou myšlénku až z dálné Anglie K vyízení toho sporu Svoboda jako obyejn nedospl, ponvadž zatím již se octnul ped kavárnou. Byla to kavárna sice elegantní, ale jedna z menších a nevaln navštvovaná.

zimním vzduchu zdržeti

mu

krátce, jen

—

—

—

—

—

—

as

—

.

.

.

—

Usedl na pohovku, potaženou erveným sametem, si kávu. Protože v kavárn bylo málo host, mohl mu íšník snésti slušný poet zahálejících asopis, z nichž nejprve mu padly do oí pikantní illu-

a poruil

32

tak zvaných humoristických týdenník vídetaké známka, že je u nás pravil si ských. Hle! ledaco shnilého. Naše kavárny, i kdyby nkterá mla jen hrstku asopis, neopomenou se pedevším vyzdobiti tmito kvty cizího moálu. Nehodil bych se za lena >komise cudnosti«; ale tohle není ani lascivní, ta víderíská nízkost dochází nýbrž prost odporné. hle! jak jsou ohyzdné zde vdného porozumní ty nudity nadšenými obdivovateli rozsápány a pošpinny sluší jim to vru výborn! strace

—

—

A

—

—

Na to vybral jeden chystal se prohlédnouti

domácí politický asopis a

zbžn

jeho obsah.

V tom vešla do kavárny malá spolenost. Ramenatý lovk v odvu, který poukazoval nejspíše na zámožného rolníka; s ním hubený muž s brejlemi a píznaky venkovského uitele; pak dv dívky, tém ješt žaky, z nichž jedna, patrn churavá, mla nehezký obliej nezdravé pleti ovázaný šátkem. jinými

Usedli ke stolu a domnlý hospodá poruil dvaaj a dvakrát bílou kávu. Venkovští lidé zajímali Svobodu vždy více nežli mstští; proto zadíval se poobrázornji na píchozí. Oba mužští byli k ceni zády a dívka s ovázaným obliejem nelákala niím k pozorování utkvl tedy pohledem na druhé dívce, která sedla tváí pímo proti nmu. Byl by shrnul svj dojem v úsudek: Nepatrná! ale cosi vybízelo jej, aby jí pec ješt vnoval trochu pozornosti. Pedevším opravil první odhad jejího vku Ne, nebyla dvátko, nýbrž dívka. Snad patnáct, snad šestnáct, snad sedmdivil se vru tak znanému náct neb osmnáct let kolísání úsudku. Snad bylo zpsobeno nžnou subtilností jejího tla ve spojení s jakousi bj^strou energií

krát

nmu te

;

:

—

i

33

tváe a pohyb, kterouž

vku

již

obyejn

shledáváme jen ve

zralejším.

Byla pravým opakem krasavic, které nás oslují na první pohled. Z poátku pipadala Svobodovi nepovšimnutí nehodnou. Ale pi dalším patrnou, pohlížení vynikal každou chvíli nový rys, který se mu rozhodn líbil. Zaujaly ho pedevším její oi. Z mírn podlouhlého, útlého oblieje upely se na, bezpochyby pivábeny zpytujícím jeho zrakem, erné pod jemným chvilku zvdav, pak erným oboím, prodlely na uchýlily se jinam a po chvilkách vracely se k jako s nmou otázkou: Co chceš? Pro se na mne

tém

nm

nmu

díváš?

Krom hlasu není or^^^ánu, kterým by psobila duše na duši tak pímo jako zrakem. Tlumonicí rozumové, myšlenkové stránky duše jest ale pro citovou stránku má význam podízený. Nech ústa jiného pekypují sebe vroucnjšími slovy lásky, my hádáme pedevším z tónu hlasu a z výrazu jeho oka, je-li cit onen pravý i pouze líený. Nejasná jest mluva zrak a pece projevuje podstatu a povahu duše zejmji nežli e. Zde mluvila z tch erných oí duše mladiká, rozpínající svá hravá kídla motýlí s nedotknutým ješt pelem k radostnému letu nad spoustou krásných kvt, jakouž se jí dosud jevil svt. Píjemno jest hledti do takových oí. Sestárlý duch okívá v jejich paprscích jako pouvadlá rostlina v koupeli jarního dešt. Svoboda mluvil s ženami radji pohledem nežli slovy. Nalézal více delikátnosti a poesie v onom nmém hovoru. Mlo pro nho zvláštní pvab, rozmlouvati z povzdálí oima se zraky krásné ženy, kterou vidl teba poprvé, jejíž jméno, stav a pomry životní mu byly zcela neznámy a s níž se ani nechtl sblížiti

e;

Svatopluk

ech

:

Sebraní spisy.

I.

S

4 mu mu

tento éthcriclcy jemný styk duse tím více, ponv.idž je tato mluva plna tajemných nebo jen zpola vyslovených záhad, lákaLíbil

jinak.

se

Líbil se

s duší.

k pvabné he. Bezdky pipamatoval si dámu

jících fantasii

z hostince, s nížto zrcadle také vedl zrakovou rozmluvu. Ale tam byla jen píjemn pobavena jeho smyslzde nost, kdežto zde pocioval nco zcela jiného byla v pravd ona delikátní poesie, o níž jsem shora mluvil. Zde ty isté, mladiké, jasn záící oi vysílaly vykládal asi obas pohledy, jejichž si k takto: Pro mne tak vytrvale pozoruješ.? Líbím se i?

vera

v

nástnném

—

e

nmu

mn

se nelíbíš. Snad, kdybys Nu, tší mne, akoliv ty mladší. Ale tak co chceš íci ty, starý lomladé dívin.-^ Ty odpovídáš oima, že vk, prozatím nic, než abych s tebou dále vedla tu nmou romluvu. Budiž! Odporu k tob nemám a kdož ví, není-li v tob pece ledaco zajímavého. Nalézíim ve tvých oích nkteré hádanky, jichž ešení by mne

byl

—

mn

mohlo

baviti a

píjemn zamstnávat mou

fantasii.

Snad nebyl výklad ten zcela správný,

ale že dívka rozhovor, poznával urit. Oi její tu od sladkého peiva, které lámala tenkými, jemnými prsty, tu pes kvítkovaný koflík s kávou, který s pvabným sklonem hlavy zdvihala ke rtm, tu pes okraj obrázkového týdenníku, který držela otevený ped sebou, tu vedle ovázaného oblieje družky, s níž cosi mluvila, zalétaly co chvíli k a nebyl v nich výraz odporu ani hnvu, nýbrž naivní ponkud zvdavosti a nevinné koketcrie. I když byla na pohled úpln zabrána do hovoru s družkou, poznával dobe, že myslí vrhá více na tichého pozorovatele a že úkradkem

voln pistupuje na

ten

nmý

nmu

na

postranní pohledy, jež umjí tak dobe maskovati hebké asy díví. krásny byly ty oi, vskutku krásny. Ty jaré erné oi s tím jemným tepením erných brv. Byla to zvláštní er, opravdu skvostná: tak hluboká a pec tak živá kdyby to neznlo píli.š paradoxn, ekl touž krásnou erní odrážel bych: jako erný plamen. se hustý její vlas od bílého ela. Líbila se mu dále, tím více. Poznenáhlu shledal krásným i celý její malý obliej, graciosn hrdé držení hlavy na štíhlé šíji, jakož i ostatní tlo, forem sice filigránsky útlých, ale pi tom plných zdravé, mladistvé pružnosti a svžesti. Nkteré duševní dojmy mají cosi píbuzného s vnmi. O Schillcrovi se praví, že miloval vni shnilých jablek a že rád k nim ichal, když se chtl naladiti k básnickému tvoení. Znám spisovatele, jehož fantasii karafiátu. dovede lib rozševeliti jemná, sladká Ve Svobodovi zase naopak zrakovým dojmem vzbubylo mu pi pozená nálada vyvolala pedstavu hledu na mladikou tu dívku, jakoby náhle byl ucítil jemný libodech fialek. oknech tpytily se ledové zde zakvty, venku byl teskutý mráz, ale k vítal najednou pocit, jaký míváme, když hledíce na rozjasnnou beznovou oblohu pomýšlíme, že jaro jest již ve vzduchu. Možná, že tato kavární scéna pipomíná vám pouze obvyklou starou šablonu a známé fráze. Ah, ovšem pravíte si hrdina spatí hrdinku, ta nemže být jinaká než dokonale krásná, hrdina se do ní rázem zamiluje a blouzní o záivé noci zrak a jaru v duši

dlouhé

A

—

A

ím

vn

vn:

V

nmu

—

—

práv známá

historie.

skuten

To

jako zde tvj pan Svoboda. stará, Ciní-li na vás pedcházející odstavce tento dojem, je tím vinna jen moje spisová-

asi tak,

30

telská nedostatenost.

Nebo

ujišuji vás, že tu vzato Nepravil jsem, že ona dívka byla neobyejná kráska; vy snad byste ji prohlásili za zcela nepatrnou, jako sám Svoboda uinil v prvním okamžiku, a divili byste se, jak na ní mohl vypozorovat njaké krásy. Ale pes to jest jisto, že jeho zrak na banálními snad ní našel všechno to, co shora uvedeno. A pokud se týe onoho náhlého slovy což nezkusili jste nikdy, že za jistých okoldojmu ností nkterá nepatrnost rázem promnila celou náladu vaší duše ? Jdete teba v mrzutých všedních myšlénkách ulicí; náhle povšimli jste si v jednom pízemním okn ady balsamín, kvetoucích erven, mode a bíle, práv jak záívaly kdysi v okn milého pokoje, kde jste prožili blažené chvíle a hle! rázem odlesk té dávné šastné nálady proniká vaši mysl, jdete dále s rozjasnnou lící, pružným krokem, v tiché veselosti, která vás pak provází celý den. Tím spíše mže tak úinkovati pohled na mladou dívku, na které váš zrak neb okamžitá nálada shledává zvláštní pvaby. Ostatn neekl jsem ješt, že by se byl Svoboda do ní za-

všechno ze skutenosti.

—a

— —

—

miloval.

Ne, nenazývám to láskou, bylo to jen dávno nepocítné píjemné rozjaení. V tu chvíli míhaly se mu myslí samé lahodné a lib osvžující pedstavy: porosené kalichy takových kvt, které pokládal za nejskvostnjší, svží vody ve stínu svislých zelených vtví, rozkošné jarní krajiny, tpytné komnaty oživené ideálními postavami dívími z nejzamilovanjších jeho básník atd vlastn jen mlhavá sms z úryvk takovýchto obraz, splývající hemžení líbezných linií a svžích delikátních barev. I kavárna jakoby se mu jevila v jasnjším, novém osvtlení: všiml si pkných vzork

—

87

na tapet, jejichž barvy jakoby byly oživly; tžké sametové tepení záclon s pozlacenými koneky imponovalo mu jako neobyejn nádherné; obdivoval se bohat vyezávanému rámu a skvoucí jasnosti zrcadla, v nmž co nejistji se obrážel rub zajímavého dívího zjevu: oblá raménka a bílý útlý zátylek, nad nímž hebký, hluboce erný vlas vyesán byl vzhru pod malý,

vkusn vyzdobený dámský klobouek

— zkrátka,

všecko vypadalo pojednou krásnjší a zajímavjší. Studoval te bedlivji též ostatní leny malé spolenosti a jejich vzájemný pomr. Dle jejich ústroje, dvou malých cestovních vak a nkolika odložených

bu

balík soudil, že práv do Prahy pijeli nebo jsou uchystáni na zpátení cestu. Ramenatý lovk široký, zdravý obliej v rámci krátkých svtlých, jen málo prosivlých kudrn; jeho vzezení jevilo bodrou pímost a zárove sebevdomí lovka, který ve svém kruhu zaujímá vážené postavení. Srkaje aj, do nhož si byl nalil všechen rum, naslouchal jaksi blahosklonn hubeného muže s brejlemi, který mu s živou gestikulací cosi vypravoval. asem obracel se s krátkým oslovením k obvázané dívce zpsobem, který nasvdoval, že to asi jeho dcera. I muž s brejlemi vnoval jí chvílemi pozornost a již mazlivé její zpsoby byly známkou, že má v tom tverolístku privilegované postavení a že jest uvyklá pijímati od ostatních dkazy nžné pée a šetrnosti. Tíže bylo hádati, jaké místo zaujímá mezi nimi ernovlasá kráska Oba muži si jí nevšímali a jestliže asem k ní se obrátili, inili to jako k osob napolo cizí; s uritostí mohl Svoboda souditi, žd^není dcerou ani jednoho ani druhého. Jen churavá dívka stále se s ní zabývala, ale tak, jakoby si byla vdoma své spo-

ml

ei

tém

38

lecnské neb jinc pevahy. Snad chudší píbuzná lu bo družka, která ji provází na nádraží nebo z venkova pomyshl si Svoboda. s ní pijela Ctveroh'sck zatím posnídal a se k odchodu z kavárny. Také Svoboda zavolal sklepníka, zaplatil a vyšel za venkovany. Nejsa si ani jasn vdom svého konání, kráel stále za nimi a když usedli v Jezdecké

—

ml

do vozu tramwiye, vstoupil tam po krátkém váPonvadž uvnit nebylo již místa, zstal státi venku na stupátku. Neodvratn pohlížel na sklennou pepážku, na níž uvnit za nkterými jinými hlavami rýsoval se jemný profil podlouhlého dívího ulici

hání také.

oblieje.

Na

nejbližší

stanici pistoupil

však protivný

bichá, který mu zahradil vyhlídku do vnit a Svoboda musel se spokojiti pohlížením na kopii proslulé která, vyvšena mezi jinými s šokoladou«, » dívky obchodními návštími na

stn

jednomu vyrabiteli rzných Za rychlé jízdy míjely

vozu,

inila

reklamu

sladkostí.

kol pestré uliní zjevy, až na Podskalské nábeží, kde tlustý dojel protiva vystoupil. Svobodovi odcstel se znovu výhled obrátila. její na díví tvá, která se nyní k

konen vz

utkvly na tedy

pece

nm za

nmu

s

Oi

výrazem, který pravil:

mnou

!«

A

»Aha, jedeš zasvitla v nich laškovná

radost z malého dobrodružství, lichotícího její díví marnivosti. Na konci Smíchova vystoupili všichni z vozu a Svoboda ubíral se za venkovany na nádraží. Tam pospíšili hned ramená a muž s brejlemi k otevené již pokladn a dívky ekaly na procházejíce se po chodb. Svoboda obrátil se týmž smrem, ale v tom vyskytl se proti jeden známý, který vyšel práv z nádražní restaurace.

n

nmu

30

»Ejhle, pítel.

Svoboda! Co pak tu clláš?«

Svoboda uveden

byl v rozpaky.

Zardl

oslovil

ho

se a chvilku

marn pemýšlel, co by odpovdl. Najednou vstouOn, pila mu na mysl smšná stránka jeho konání. starý vážný

lovk,

stopuje tu jako blouznivý jinoch holici takový kus

nebo dotrný blátošlap mladou cesty až na konec pedmstí! »I

jen

— jen

tak,«

—

vykoktal.

>'Cekal

—

nepijel na njakého známého *Ale, vždy píjezdní budova je v »Vím. Ale chtl jsem si zajíti do »Nužejdi! Hned pijdu za tebou; za jistou lístek jedu do Rokycan

—

—

—

jsem tu

pedu.

—

restaurace

—

koupím

jen

si

rodinnou zále-

žitostí.*

Známý

pokladn

Svoboda liknav dohonil ho již pítel, koupiv lístek, a Svoboda, zalétnuv ješt pohledem k ernovlasé dívce, vešel za ním do vnit. Srkaje po druhé kávu, naslouchal roztržit vypravování známého o rokycanských píbuzných, kteréž ostatn brzy

kráel k

odešel

restauraci.

k

Než k

ní

a

došel,

ukoneno druhým zvonním k

bylo

odjezdu.

Pítel

svj vak, rozlouil se a vyšel na perron. Svoboda zdržel se ješt ekáním na sklepníka a

sebral

práv když

zaplatil,

rozjel

se vlak a

mžiku zmizel. Svobodovi

v píštím

oka-

pipadalo, jako by odjezdem vlaku bylo povolilo kouzlo, které dotud opádalo jeho mysl a inilo jej svým bezvolným otrokem, neschopným jasné úvahy. Nyní teprve uvdomil si pln své jednání: neznámá dívina, kterou spatil poprvé a bezpochyby též naposled, dovedla na hodiny zabrati všechny jeho myšlénky a zpsobila, že jako nerozuma

dv

40

podnikl dlouhou, bczúclaou jízdu na Smíchovské nádraží a promarnil hned první pldne nastávajícího roku, pro který si ráno tak pevn ustanovil heslo nej-

svdomitjšího užívání asu k užitené innosti.

V

prvním okamžiku bylo mu as jako lovku, který náhle vystízliví po šampaském. V hlav se mu rozjasnilo a jen jakási sladká mlha zstala ješt na jeho mysli.

dn

Spšn, opustil

práv doma

jako by chtl nahraditi promaený as, nádraží a vskoil do vozu tramwaye, kterýž odjíždl. Zaal pemýšleti, do jaké práce se nejdíve dá Vytáhl hodinky bylo tvrt na

dvanáct

—

—

dojede

——

dom

práv na obd. Nuž, tedy

V tom zdvihla se v jeho duši zas odpoledne ona opojná mlha, dv erné oi vysvitly z ní svžím, lahodným leskem a pak upedla se z ní celá útlá podoba díví, lehká a vzdušná jako elf. Pedstavila se mu živ jako v nedávné skutenosti a srdce Svobodovo zachvlo se blahem i steskem. Chvilku noil se v tu pedstavu, ale pak zaplašil ji rázným máchnutím ruky .

.

obd

dopíjel doma koflík erni kávy. Náhle hlavou sklonnou zaal pecházeti po pokoji a konen, pisednuv ke psacímu stolu, nartal na prázdný arch papíru tyto ádky

Po

vstal,

s

Ty's jako jarní kvtina, tak líbezná, tak nevinná a plna smavých záí

—

Ach marn toužím po tob, jen astry chladné k ozdub má jese mého stái.

41

Peetl, co napsal, a peškrtnuv Vide Heine

—

psal stranou:

to nkolikrát

pi-

Du

bist wie eine Blume, so hold, so schon, so rein

...

Znovu pecházel z rohu do rohu pokoje a po napsal pod petrženou sloku tyto verše:

chvíli

Mrak noci tvj vlas, le z temna tvých as blesk jarního slunéka co v nitro mi pa, tam plno je vnad a

zpvu

vn

a

a

svítí,

kvítí.

Však tyto verše mly osud pedcházejících a po novém, delším pemýšlení objevily se na papíru jiné i

ádky: Já a

smle básníkem sob

tenám

i

se zval lhal,

mj

hlásá, že krásu zpv le nyní vím, že za svj

vk

jsem neshlé pravý svta

vdk

a nepoznal, co krása. Ted teprv kouzlo rosných niv a jarní noci hvzdný div, báj skrytá v lesním toku, taj

a

májového veera

zem

krása veškerá

mi vzešla ve tvém oku. Odložil péro, etl a zavrtl hlavou. Jak suché, jak bledé! pravil si v duchu a zastril popsaný papír ne-

dbale do podložky.

Hleme, hleme!

—

dlouhém ase pihlásila

uvažoval peripateticky

— po

se zase poesie s jarem, rosou

42

—

a kvítím! Je arci zubožená ale rýmy jsou to pece. to všechno zpíisobily polodtské erné oi. Jak smšné je takové erotické blouznní v šedivé hlav! Snad je dokonce i protivné. Ale což.'' Kdo za-

dv

A

mže

povdíti takovému jarnímu paprsku, aby neprobleskl starým elem.?' A není to vskutku nic než zabloudilý reflex ze slunné krajiny mládí; pro bych se chvíli nepokochal jeho jasem? Jen váše byla by smšná a odporná. Zde zadíval jsem se pouze v lahodném zadumání na erstvý, poroseny kvt jeho vstoupila mi na okamžik do hlavy nic více! Ale nyní už dosti píjemné híky a s chutí do práce! A není-li práv nic platnjšího po ruce do práce nejbližší, je jakákoli. Stanu se na pl dne biblio-

—

— vn —

a

tekáem. Pistoupil ke knihovn, zaal knihy vyjímati z pihrádek a roztiovati je dle obsahu. Zamstnával se takto piln asi hodinu, ale u jedné knihy se zastavil. Bylo to staré vydání „Slávy dcery" v otené vazb. Svoboda zadíval se na tu známou knihu, otevel ji, peetl na sežloutlém list první slova: „Aj, zde leží ." a pojednou ocitl se v jiné dob, na jiném zem ta míst. Nebyl již ve svém mstském pokoji, ale v pízemním pokoji venkovského zámku, ve slušn, le skromn zaízeném pokoji správcovského bytu. Pokoj ten je zelen malován a jeho okny, opatenými z vní starou, úhlednou, dole obloukovit vypouklou míží, vidti je do zeleni parku, jehož hust skupené stromy a koviny zpsobují v pokoji ustaviné zelenavé polovedle stará pošero. V jednom rohu je knihovna hovka a na ní sedí starší muž, plnovousý, vážného oblieje, drže v rukou práv tuto knihu. A zaíná z ní .

.

—

—

4i)

nahlas

ísli

synovi

studentíku, sedícímu vedle se z jeho rtu ona slova:

nho.

S jakým citem nesou

— zdea

„Aj, slzícím

"

leží

zem

ta

jak vele, v

ped okem mým smutn rzných promnách a pe-

chodech tlumoí zvuný jeho hlas postupem básn se záchvvy nitra od hlubokého bolu, od l^lamennho hnvu až k nadšenému vzletu a radostné, stídající

hrdé nadji!

A s jakým drazem pedítával maloruskou píse Marliského o zrádci vlasti v pekladu Celakovského, konící krutým ortelem: „Radost se mu ni ve snu nezamíhej, jen mrak a dsnost kroky jeho stíhej a kam obrátí pohled svj, havran ho laný obletuj! Raduj se, laný havrane, lahdky se ti dostane: tím háncem vlasti budeš se pásti!" Tuto báse slýchal od Svoboda nazpam. tak asto, že ji brzy Kolik povznášejících a blaze rozncujících hodin ztrávil v tom „zeleném" pokoji, naslouchaje zamilované

nho

uml

etb

otcov nebo jeho slovm o tch vcech, nichž prodléval nejradji: o eské minulosti, o nadjích Slovanstva, o kráse pírody a pod., nebo sám hltaje básn a povídky rzných dob a spisovatel, teba že asto chlapeckým svým umem chápal jen polovici toho, co etl! Pozdji, když syn dospíval, zaal jej otec také uvádti do sanctissima svých názor o a úkolech života lidského. Svoboda pamatuje se, jak pemocný uinila dojem slova, jimiž otec poprvé s ním promluvil o velikých záhadách lidského bytí zpsobem pro nho docela novým, naprosto odchylným ode všeho, co dosud ve škole i mimo školu slýchal a ítal. Úkolem lovka jest, aby byl šasten, pravého štstí dosahuje však jen konáním dobra, a co jest dobro, nahlasité

pi

svt

na

44

psáno jest do srdcí našich onou tajemnou rukou, kterou nikdy nezbadá lovk smrtelný a kterou ctíme na svt jen plnním onoho zákona božího, psaného nikoli v mrtvé knihy, ale v živá prsa každého z nás. byly základní vty životní filosofie, kterou mu otec vštpoval. Tehdáž pijímal všechna jeho pouení ochotn bez nejmenší výhrady, snažil se hledti na svt jeho oima, vzhlížel k nmu jako k autorit naprosto neomylné. Ale ponenáhlu zaal se v probouzeti odboj. Ne proti základním rysm otcových zásad a názor, ale v nkterých otázkách podízenjších. Zaaly na jinocha mocn psobiti vlivy jiné: proudy panující tehdáž mezi studentstvem a tení knih otvírajících mu nové obzory. Tak zjevila se roztržka hned v politice. Za tehdejšího polského povstání horoval syn s ostatní mládeží pro Poláky; otec však povstalce odsuzoval a byl pesvden, že pracují jen do rukou nepátel všeho Slovanstva, nechtíce se smíiti s Rusy. Pozdji se arci synovy náhledy v té píin znan zmnily, ale novým zdrojem spor byly zase otázky politiky domácí, kdež syn pidával se ke stran radikálnjší. V theorii byli sice oba stejn svobodomyslní a národn uvdomlí; avšak otec mínil, že teba se mírniti vzhledem ke skuteným pomrm, jichž „lámáním pes koleno" by se vci spíše uškodilo, nežli prosplo; avšak o takových diplomatických ohledech nechtl s>ti ani slyšeti, shledávaje v nich pouhé vytáky z rázného, oteveného boje, kterýž je arci svízelnjší než opatrné

To

nm

diplomatisování.

Tak stavl se v duchu syn proti otci i všude tam, kde se mu zdálo, že tento neídí se v praxi zcela dle demokratických zásad, které mu pece sám vštpoval.

45

Mane pipomíná si Svoboda jeden pípad: Jednoho veera, když jako studentík dlel na prázdninách, chytil panský stoh na poli za ovínem. Jak pi takových událostech bývá, sbhlo se k ohni celé msteko a každý ml plno rad a rozum. V tom zmaten sem tam pobíhajícím a kiícím davu vynikal svým resonováním zvlášt jeden krejí, komický vychrtlý mužík s prošedivlým vncem vous pod oholenou bradou a ve starosvtském, až na paty sahajícím hebíkovém kabát, jehož objemné šosy podivn lítaly kolem rtuovit pohyblivého drobného tla. Za živých posunk máchal kazatelsky vztyenou hubenou rukou a protestoval proti opatením, která Svobodv otec naídil, veštivým tenkým hlasem, který oste vynikal z veškeré okolní vavy, poukazuje na nebezpeí, které prý z toho ohn hrozí msteku. Otec, beztoho rozilen zkázou stohu, oboil se posléz na mužíka hnviv posmšným tonem: „Nevídáno! Bude nám tu snad rozkazovat lecjaký krejík!" Ale krejí odsekl mu podráždn, nápodob jeho posmšný hlas a posunek^ „A bude snad mluvení zakazovat lecjaký správík?" Smích, jen ásten tlumený, byl dkazem, že vtšina stála na stran krejí kove. Uinilo to na mladikého Svobodu dojem jako malý výbuch revoluce. Ti, kdož ješt ped patnácti roky byli pokornými robotníky milostivé vrchnosti, ti, které dosud vídal vzdávati alespo poníženou poctu všemu, co k „pánm" se poítalo, projevili tu své pravé odbojné smýšlení, zhostivše se všech ohled za mimoádného rozruchu, požárem zpsobeného. Mrzela jej smlost krejího, pohana otci zpsobená, ale nic na plat: podle svých zásad musel se v duchu postaviti proti nmu, na stranu chudého muže

tém

mn

4C

ízn hájil svou obanskou rovnost s kterýmkoli jiným lovkem. Otec repliku krejího v obecpeslechl, nebo úmysln nechal bez odvety ném vzruchu zanikla tato episoda bez dalších následk: ale mladý student od té doby dlouho ješt hledl na komického krejíka se sympatickým respektem jako na rázného demokrata. Podobné neshody v náhledech vyskytovaly se ím dále hustji a znenáhla budila se v synovi náchylnost, opponovati vbec každému mínní a ustanovení otcoviL Byl to instinktivní odboj proti autorit, která jej díve úpln ovládala. Byla to nezdolná snaha, vymaniti se z vodítek a postaviti se voln na vlastní nohy. Byla z lidu, který

bu

—

po neodvislosti, samostatnosti, po svobodném, samovolném rozpjetí svých vlastních dorostlých kídel.

to touha"

Pes to vyskytovaly se mezi nimi zjevné rozmíšky debatách o rzných náhledech popával jen zídka. mu otec volného slova a leda jen se usmíval zpsobem, který znail: aj, kue chce býti moudejší než kvona.

V

A

pokud se týe uspoádání života, podroboval se mladý Svoboda zpoátku zcela, pozdji alespo v hlavních rysech vli otcov, teba že nkdy s reptáním neb s odporem utajeným v duši. Záleželo mu pece vždy na tom, aby si zachoval jeho spokojenost. I pi volb životního povolání zachoval se mladý Svoboda podle vle otcovy. Tento snažil se vštípiti

mocnou ctižádost. Jako již z nejútlejšího vku chlapci vypravoval mu nejradji o slavných mužích a

mu

pímým vyzváním, aby Bohuš rovnž hodn vysoko nad ostatní a zstaviti kdys po sob nehynoucí památku. A když hoch nkdy pochyboval, že by cíle toho mohl dojíti, íkával mu A ve Jen chtj opravdu a dosáhneš všeho na svt koníval asto

usiloval vyniknouti

!

41

chvílích takových nebylo vrcholu moci, lesku a skivy, který by se byl ciilapci jevil nedostižným. Když etl z chudého roznášee piroh všemohoucího ministra, snil o stejné

knížku o Menšíkovu, který vyšinul se až na

karriée;

umioval

mu otec vypravoval o Napoleonovi, že se stane slavným vojevdcem a svtoslyše, kterak Rotšild z nuzného pekupníka na zádech dospl k milionm, chystal se když

si,

vládcem s rancem také na podobnou dráhu ;

Arci pozdji, když zaal poznávati život a miti své síly, stávaly se jeho aspirace skromnjšími a po prvních pokusech v literatue zdálo se mu dosti vysokým cílem, dobyti vavín spisovatelských. Starý Svoboda byl poetické mysli a velý pítel básnictví. Snad práv tato jeho záliba spolupsobila, že Bohuš zaal se zabývati veršováním. Otec sice tyto pokusy nepozoroval s nelibostí, a když Bohuš pozdji dosáhl prvních veejných úspch, byl na nemálo hrd ale aby syn píliš pilnul k literatue, nekuli zcela se jí vnoval, píilo se jeho a nadjím vzhledem k Bohušov budoucnosti. Vídal ho asi v duchu nejradji, jak bude slavn vystupovati v hluku veejnosti, hímati s enické tribuny, a jak vedle znamenitého jména v národ dobude sob i skvlého postaven-í hmotného. .

.

.

tsn

;

n

zámrm

Ped

vstoupením Bohušovým na universitu nkolikrát vznikl rozpor mezi obma. Svoboda pamatuje se zejména na jednu takovou potyku. Udala se zase v tom známém »zeleném« pokoji. Otec jeho byl ducha píliš rozumného a ušlechtilého, než aby byl syna nutil

k povolání nemilému, ba nepronesl pi té porad ani jméno urité fakulty; mluvil jen všeobecn o výhodách a nevýhodách rozliných stav a na konec rozehál se

48

velebením dráhy životní, která by nejen smoku prospchu národa a lovenstva, ale zárove vedla k vysokému a skvlému postavení ve spolenosti, k vyniknutí nad ostatní, ku sláv asné i posmrtné. Ale ím více se rozohoval, tím úpornji vztyoval se vzdor v duši Bohušov. Posléze vypjal zasmušilé elo a pravil odhodlan: »Tím vším nemohu se státi, ponvadž cítím, že nejsem Stvoen k takové dráze. »A eho se ti nedostává k ní? íkám ti znovu a jsem o tom pesvden: Pevnou vlí všeho dosáhneš.* »Ale nevábí-li ani cíl? Nebažím-li po všem tom,

opt

vala

o

em »

m

jsi

mluvil

Krásná

?«

e!*

zvolal otec,

odporem

již

ponkud

podráždn. »Byl bys tedy smýšlení tak všedního, že bys ani nechtl vznésti se k výši a sláv, mezi veliké a

mocné muže svého národa?*

»A pro bych nemohl žíti jinak? Tiše psobiti Sám jsi mi íkal astokráte, že úkolem

v užším kruhu?

lovka jest, aby dosáhl neml radji zvoliti

tedy v

nm

pravého štstí. Pro bych si povolání skromnjší, budu-li

spokojen, nežli slávu, lesk a bohatství, v nichž

bych se

necítil

Syn mluvil

šasten?* tu

ponkud neupímn.

V

pravd

choval v duši silnou ctižádost; jen že se chtl vyšinouti jinou cestou, než jakou mu otec naznaoval. Tohoto na chvilku synova námitka zarazila; ale pak odpovídal tím dtklivji: > Mluvil jsem vždycky jen o pravém štstí, jak doznáváš. Jinak mohl by si lenoch íci: Já jsem nejšastnjší, nemusím-li se nijak namáhati nuže, pro bych se vzdlával, pro bych bral na sebe njaké povinnosti, pro bych se vbec staral o nco jiného než o to, eho je nutn teba k pohodlnému, klid;

49

ncmu živobytí ? Tak zajisté nelze rozumti pravému štstí. V pravd šasten je pouze ten, kdo dle možnosti rozvinuje své schopnosti, peuje o své zdokonalení a má blahé vdomí, že podle sil svých pispívá k dobru jibys chtl sobecky mysliti jenom na svou Není-liž tvou povinností k národu, abys mu sloužil v úkolech nejdležitjších, pokud až nejsme zde my, staí tvé schopnosti? A konen tvoji rodie? Hle, ode dávna žila vemne touha, povznésti se, vyniknouti ve svt nebylo mi toho však dopáno nuže, dbej, aby alespo v tob, krvi mé, byla splnna moje touha A také vezdejší statky nczasluhují, abys o nich mluvil pohrdliv. Považ, kolik ných.

Ci

vlastní spokojenost

— —

;

!

dobrého mže býti vykonáno zlatem, dostane-li se do pravých rukou. Vidíš, s jakými starostmi zápasím, abych mohl uživiti svou rodinu a poskytnouti vám všem ádného vzdlání; nuže, netšilo by t také, kdybys jednou a své trpce zkoušené matce mohl v stáí opatiti trochu lepšího pohodlí a státi se podporou svým sourozencm ?« Tchdáž byla jejich rozmluva ímsi perušena, ale podobné diskusse opakovaly se astji. Otec dal však posléze synovi úplnou vli a nenamítal nieho, když

mn

se rozhodl pro fakultu filosofickou.

S tím úmyslem jel Bohuš do Prahy, ale náhoda, pouhá náhoda utváila jeho osud jinak. Otec, pi etné rodin hmotnými starostmi tísnný, hledal pro syna mezi pražskými známými píznivce jeden z nich mohl Bohušovi opatiti jakousi hmotnou výhodu, ale jen v tom pípad, Vstoupí-li na fakultu právnickou. Bohuš rozmýšlel se den a zvolil pak skuten místo filosofie ;

práva.

Pechod Svatopluk

ech:

z

jednoho odhodlání do druhého nebyl

Sebrané spisy.

I.

4

50

ty

mu

píliš nesnatíný, ponvadž v žádné ze fakult nespatoval svj pravý budoucí cíl z pozadí všech jeho zámr vystupovala stále a stále literatura, kteráž ho vábila na svt nejvíce. Otci však bylo onou volbou asi nejlépe vyhovno a jemu k vli setrval Bohuš dlouhou adu let pi povolání právnickém, s nechutí a s vdomím, že se pro tuto dráhu naprosto nehodí. Hodiny prázdn vnoval stále literatue a po smrti otcov nic ho nedovedlo déle zdržeti v kancelái advokátní; pi nejbližší vhodné píležitosti opustil ji a oddal se výhradn spisovatelství. A nyní je bezmála na konci této dráhy Nespokojen ohlíží se nazpt po ní a teskn hledí ped sebe na ten kousek cesty, který mu dosud zbývá. Ale ví, chce-li ješt pracovati, že nezbývá mu než práce na tomto poli. Zanedbal ji už tak dlouho! A pojednou probleskla Svobodovi hlavou my;

a

i

Chop

.

.

.

se prvního, co se ti nabízí! Vyplašil jsi nuže, hle je zachytit svým pérem! to práce jakákoli; cennjší snad pece bude nežli rovnání knihovny.

šlenka: roj

A

vzpomínek

—

Dlouhou dobu pecházel pokojem v myšlenkách na zašlé dni a pak usednuv ku pracovnímu stolu, zaal psáti tyto

ádky: 3.

Z minulosti.

»Ty dávné asy! Jest mi, jakobych se chystal k návratu do šastnjší daleké minulosti, jakobych k ní putoval touž cestou, kterouž jsem ped mnohými lety jako studentík tolikrát putovával k domovu.

51

a

Ubírám se pes kamenný most na Malou stranu vzhru na Pohoelec. Jnký to býval zanedbaný a

starosvtsky opozdilý kousek Prahy! Všechno tu bylo nepravidelné, nerovné, otluené, zvtralé, špinavé, sešlé a zaprášené. Dnes již rysy toho námstíka se urovnaly rozlinými opravami a barvy jeho se vyjasnily novým nátrem nkterých dom.. Tžko si již pedstaviti býBreughelova šttce dstojný obraz. Všechno valý, i stavení bobylo tu znetvoené, zpustlé a rozbité hatého Strahovského kláštera k té stran obrácená, uprosted námstí. A po pravici, již i zubožená socha u Strahovské brány bývaly dv nebo ti zájezdní hospody ve starých, špinavých domech, jež nyní v nové úprav slouží z vtší ásti erárním úelm. Pamatuju se, že bývalé ty hospody inily již na chlapce dojem pravých formanek nejnižšího druhu a nemálo mne odpuzovaly svým zpustlým zevnjškem ale pes to mly pro mne i sympatický rys, nebo tady bývalo asem stanovišt panských for z mého domova, pivážejících naší vrchnosti zajíce, koroptve a jiné naturalie, k nimž bývala vždy pidána i pro mne njaká vítaná zásilka z kuchyn pelivé matiky. asto však zajíždly panské fry až dol na Staré msto, do hospody »u Valš« v Poštov-

tém

—

;

ské

ulici.

ob

Ty staré hospody se pežily, klesly za pokroku asovému. Tehdáž ped ticeti lety nevedla ješt z Prahy do Slaného železná dráha; po veliké íšské silnici vozili tudy zboží formani a dopravu osob ctihodný dostavník Drahoovského. Starý pro nás, studentíky ze Slánská, nemalý význam. Vždy jeho trochu šosácky pistižená postava s bureaukratickým nádechem, ale jinak bodré, prostosrdcné povahy, souvisela s nejradostnjšími a

obstarával

Drahoovský

ml

52

nejsmutnjšími dny našeho studentského života. S jakou rozkoší vsedali jsme v první den prázdnin »uVaIš« do jeho prostranného omnibusu na cestu k domovu a s jakou pošmurnou náladou dávaH jsme se po prázdninách v jeho slánské » kancelái* zapsati ku zpátení jízd do Prahy! A bývala to jízda nekonená. V lét pražili jsme se v koženém biše toho Molocha, tsn stlaeni ve spolenosti jiných obtí, obyejn svým vzezením, svými hovory, svými výpary málo nám píjemné; v zim fiel zase mráz do vnit etnýmj skulinami a zvlášt k nohám dobýval se naposled i nejtlustšími hounmi a bakorami.

A

pi tom

jednotvárná

jsme

defilující

Ale

pes

míjela kolem nás v níž z dlouhé

krajina,

nudn

topoly podél

zoiifale

chvíle

zvolna poítali

silnice.

dávno zesnulý dostavníku, zachoval jsem ti vzpomínku pátelskou. Mezi trny tvými kvetla i leckterá rže vonná a svží, z pamti vynouje se leckterý hezký obliej díví, který vítzn zaplašoval tvoji nudu a mladé nitro teba ješt nkolik dní potom naploval sladkým toužením a snním. A vbec, jinošská fantasie dovedla vždycky svou arovnou pízí zastíti i sešlé alouny té dusné bedny i nemilou spolenost, jednotvárnou vyhlídku a zkrátiti, zpíjemniti dlouhou tu cestu. Pozdji umožnila nám železná dráha dojíždti oklikou, pec nepomrn rychleji pes Kralupy do Brandýska, a dostavník Drahoovského živoil již jen prostedkováním kommunikace mezi touto stanicí a Slaným, vzdáleným od ní asi dv hodiny jízdy. Ta tam byla doba jeho slávy: scházel více a více, sedadla to vše, ó starý,

i

a

jeho byla stále splasklejší, povlak ošumlejší, trhliny povážlivjší, dvíka nepilehavjší, pohyb drkotavjší

—

63

pirozený jeho skon dostavil se asi práv v té dob, kdy vystavním pražsko-duchcovskc dráhy pes Slaný znien poslední základ jeho existence, v kteroužto dobu jsem však již dokonil svá studia a pesthováním se mých rodi do Prahy ztratil všechen styk s krajinou a

Slánskou.

Ostatn, dostavník býval ješt

bájen proti

rychlým a jinému po-

dom

dopravoval.

pohodlným dopravním prostedkem vozu, který mne studentíka asem Byla tó panská »fra«, pijela-li s

práv

njakou zvinou pro vrchnost neb

—

v tu dobu za jiným úelem vrátný s ele-

—

do Prahy. »Konvojant« obyejn dínem složili svj náklad a v prázdném voze upravili pro mne ze slámy a houní sedaku, na které jsem se pak zmítal od úsvitu do noci nebo od veerního soumraku do bílého dne nekonenou cestou k domovu. Bývala to cesta hrozn nudná a svízelná, zvlášt v zim. Pamatuju se zvlášt živ na jednu takovou jízdu vánoní. Veer ped štdrým dnem došel jsem do ústavu madame S ové, kdež byla moje sestra na vychování. » Madame «, jak jsme jí krátce íkali, byla rodilá Francouzka, dostala se jako vychovatelka do Prahy a stala

—

se zde chotí prof. S., s nímž si zaídila ústav na vychování dívek, který došel obliby zejména v eských kruzích. Pan S. byl vlastenec a také ostatní uitelé na ústav byli téhož smýšlení. Tento bezdtný manželský párek doploval se navzájem výborn. Pan S. byl hubený, matné pleti a ponkud mdlého oblieje, který se však rád oživoval výrazem suchého humoru, když mluvíval s » pantáty* a » panímámami*, jak s okázalou staroeskou bodrostí pravideln tituloval otce a matky svých svenek, kteí pijímali nezvyklé oslovení s úsmvem jak originální

54

Vlastní duší ústavu byla > madame «, statná paširokého, obtloustlého, ale výrazného oblieje, navzdor své tlnatosti ku podivu ilá a hbitá, ohnivá a rázná, jejíž bodrou veselostí záící tvá s ozdobou nkolika velikých, závitkovit stoených kadeí na skráních byla jako oživující slunce ústavu. ozýval se tu její pekotn rychlý, inivý, veselý hlas, drmolící neb ješt s cizím pízvukem trochu šišlav eštinu, a její srdený neodolatelný smích, jímž proznívaly leckdy ironické tóny vtipného výsmchu, kterého svenky její mnohem více se bávaly nežli vážného pokárání. Pi tom všem byla dobrota sama. » Madame « tedy propustila sestru, poruivši vrátproti zim zaopatil. Došli jsme nému, aby nás k »Valšmf a brzy na to sedli jsme v prostém košatinovém voze, na sedace ze slámy, zabaleni do houní a pein, nohy majíce zavázány v pytli s czankou a s ohátou cihlou, kolkolem ješt obaleni ohromným kožichem, jejž nám otec na cestu poslal. Za stechu sloužila nám rozepjatá, záplatovaná plachta vozu. Na zaátku jízdy bylo nám v tom úkrytu velmi mláata v tepíjemn. Choulili jsme se tu jako plém hnízd, necítíce strašného mrazu, který všechno venku promoval v úbl a stíbro. Ze své houové skrýše vidli jsme jen ped sebou temné obrysy vrátného a eledína v oteveném pedním oblouku plachty, ojínné a parou se kouící kon, trochu tpytného ble krajiny a kus jasného noního nebe, na jiskily se hvzdy démantovým leskem. asem zamihl se modrý plamének sirky pod rukou eledínovou, kou špatného tabáku vyvalil se z jeho dýmky až ke nkdy zaznlo j<3ho drsné »hi!< nebo »ehý!« a švihnutí bie nkdy dal se s ním vrátný do ei, ale žcit.

nika

Vn

nminu

he

ádn

dv

nmž

mn;

;

65

pro

mne znl

ten hovor jen jako

šumní

vtru,

nebo

duch mj byl tém úpln zaujat kouzelnou alounickou prací, kterou má chlapecká obraznost provádla na hrubé placht vozové. Tžko již vmysliti se nazpt v tyto dtinské sny. již promnily tu plachtu v nádherný palác nebo robinsonskou chýši, jisto jest, že bych si nyní už nedovedl zbudovati takové pvabné obydlí, ponvadž ty tam jsou pekrásné illuse, z nichž jsem upádal stny jeho. Vím nyní, že není ve skutenosti tch vdk, ctností a slastí, které tam tušila

A

duše chlapecká a které existují práv jen v obraznosti veteš nepotebná pro náš realistický vk. Ale když cihla pod mojí nohou vychladla a fantasie ochabla, zaala jízda pozbývati pvab a zmnila se v poslední tetin v hotovou útrapu. Dotrná zima vnikala všemi pokrývkami k mému tlu, nohy zábly víc a více, všechny píjemné pedstavy zmizely a s tupou resignací oddával jsem se objetí vítzného, nelítostného mrazu konen složili nás po plnoci jako dva veliké rampouchy v prjezdu *ského zámku do nárue nedokavých rodi, naež jsme brzy zase roztáli v teplém pokoji pi pozdní chutné veei a v milém dechu vroucí jejich lásky. Byla-li povtrnost píznivá, putovával jsem k domovu radji pšky, to byl notný kus cesty a k tomu krajinou málo zajímavou. Pes to kráíval jsem vesele zaprášenou, starými topoly a lipami vroubenou » císaskou* silnicí, vedoucí k Slanému jednotvárným, polnajejí,

i

—

a

tým krajem, v

nmž krom

silniní

aleje

není

tém

žádného stromoví. Bylo mi tak volno a blaze v mladé

skivanm v modré výsosti, jejichž líbezný tou cestou provázel. oceoval jsem každý jen ponkud zajímavjší zjev nudného okolí a

duši jako asi

zpv mne

Vdn

5G

nejvšednjší píhody byly mi zdrojem vzácné zábavy. Pocioval jsem cosi z té nálady, s jakou asi toulaví pvci stedovku vydávali se na svou dobrodružnou

pou:

rozkoší naplovala mne ta neobmezená volnost po celoroním strádání v tsných poutech semináské a gymnasiální kázn, hlava byla plna vábivých pedstav a srdce radostn tlouklo vstíc všem tm požitkm, které mi v nejsvdnjších barvách kynuly z té rajské oasy, jakou tvoí prázdniny ve svízelném suchopáru školského života. Ovšem, nežli se vynoila na obzoru Slánská Kalvárie, býval jsem již notn utrmácen a za Slaným oekával mne ješt hezký kus cesty! Tam jsem se již únavou sotva vlekl s kopce do kopce. Ale pedstava brzkého shledání s milými vždy opt vzpružovala chabnoucí síly Konen doplahoil jsem se k milému, známému háji; ale darmo lákal mne k odpoinku pod stinnými vtvemi na mkkém mechu v nedokavé touze probelhal jsem se jím bez zastávky a lezl s posledním napjetím sil vzhru do protjší strán, na .

.

.

—

mne pívtiv vítal známý zámek. Již stojím ped plotem parku; pelézám jej a kradu se od zadu opatrn k obydlí mých rodi. Qici díve nepozorován spatiti rodinný náš kroužek a hodn jej pekvapiti. Pistupuji k oknu ano, vidím je tam pohromad, všechny ty drahé oblieje, otce, matku, sourozence, sedící u veee kolem známého stolu ve známém útulném pokoji Snad práv vypravují si o a diví se, pro jsem ješt nepsal, kdy pijedu Ale v tom zahlédla mne níž

—

.

mn

.

v

okn

matka, tvá

.

.

.

.

zazáila a všickni vyskoili od stolu s radostným zvoláním Blahá vzpomínka

již

její

.

.

.

Ale po celý druhý den musel jsem pak objejn léiti své zubožené nohy. Poprvé pijel jsem do Prahy touto cestou na pod-

67

r. 1858. S jiné strany, z našeho dívjšího bydlišt v Berounsku, navštívil jsem s otcem Prahu již díve jednou chtl mne tam otec dáti na hlavní školu, ale nebyl jsem pijat, hlavn proto, že jsem neml pražádné pípravy v Když jsme se potom pesthovali na Slánsko, odvezl mne otec do bližších

zim

]..

:

nmin.

posíláni valem hoši z dalekého eaby díve a dkladnji pochytili nezbytnou tehdáž nminu. Tam jsem navštvoval tetí tídu hlavní škol}', odbyl pak hned o prázdninách zkoušku ze tvrté a vstoupil na gymnasium. Když jsem odbyl

Litomic, kamž ského

i

okolí,

první gymnasiální tídu, nabídl otci jeden jeho píznivec,

vysoký hodnostá církevní, že mi zaopatí bezplatné místo v pražském arcibiskupském chlapeckém konvikte; ml tuším právo navrhnouti chovance pro jedno neb nkolik míst. Otci bylo tžko nepijati nabídky vysoce postaveného píznivce, kteráž mu poskytovala znanou výhodu, že ml jednoho syna na celé ostatní gymnasium bezplatn zaopatena a mohl tím snáze peovati o vzdlání ostatních sedmi mladších dítek. Nenapadlo mu ovšem nikdy, aby mne uril ke stavu knžskému; ale o to zde také nešlo, nebo konvikt ml sice býti jakousi školkou pro alumnát, však neukládal svým chovancm vstoupení do semináe za povinnost, kdyby po odbytém gymnasiu necítili v sob povolání ku knžství.

Pamatuju se živ, jakou žalostí jsem byl naplnn, když na sklonku prázdnin došel z Prahy dekret o mém pijeti do konviktu. Zdálo se mi, jakoby to byl* ortel, který mne odsuzuje navždy do temného, smutného žaláe. Bylo mi, jako bych dával s bohem krásnému, veselému svtu, všem jeho radostem i nadjím a za živa ml býti pohben v pošmourných zdech semináe.

58

Otce darmo mne utšoval, že mi nebude v konvikte že budu pijíždéti na svátky a velké prázdniny, že mne nikdo nebude nutiti do knžství a že si po skoneném gymnasiu budu moci zvoliti stav, jaký se mi bude líbit. Dlouho plakal jsem hoce. K dekretu arci nmeckému, nebo tehdáž, v dob absolutismu Bachovského, byla eština vypuzena térn odevšad piložena byla obšírná instrukce s nekoneným seznamem vcí, kteréž mám s sebou do konviktu l)inésti. Tato »výbava« byla zde vypotena s úzkostlivou svdomitostí až po kartáek na zuby a »Zungenschaber«, nad kterýmžto posledním piznávám se upímn dosti jsme si hlavu lámali. Když naši tyto vci schystávah, díval jsem se na to bezmála s týmž pocitem, jako by mi šili rubáš a zle,

—

—

—

—

sbíjeli rakev.

Ale co naplat!

nejmén

Pišel

patron

eský studentm

svatý Václav, a s žalostí velikou nastoupil jsem s otcem cestu do Prahy. Ovšem, jinak byl bych se tšil na veliké msto, jehož ohromné domy s bájen skvostnými krámy a jiné krásy míhaly se v mé pamti jako mlhavý zlatý sen z doby mé svrchu zmínné první pražské cesty. Nyní lákaly mne sice opt divy stovžatého msta, ale nade všechny jiné pocity pevládaly strach a tesknota. Málo mne potšila Hvzda, vštící jeho blízkost, a nepívtiv pijala mne zasmušilá Strahovská brána, za chmurného podzimního dne ješt nevlídnjší. Ale pak zaujaly mne paláce a kostely malostranské, pestrý ruch ulic, kamenný most a jeho sochy, Vltava s ostrovy tou mrou, že jsem zcela zapomnl na své bolesti. Teprve za mostem byl jsem z nmého obdivu opt nemile vyrušen otcem, který mi ukázal kostel s adou kamenvítaný,

69

ných

svatých

i)apcž a biskupu

na

balkonu a po-

—

nešastchmurné dlouhé prelí ohromné budovy ného semináe. Však prozatím jsme jeli hemživými, tsnými ulicemi staromstskými na Václavské námstí, tehdejší Koský trh, kde jsme se ubytovali v hostinci »u zlaté husy*.

Teprve druhého dne odebrali jsme se do semia vše, co jsem tam spatil, potvrdilo moje obavy. Hluboce sklíen kráel jsem tmi pedlouhými pošmournými chodbami, s jejichž klenutí shlížely staré,

náe

vybledlé malby, pedstavující výjevy ze života jesuitských svtc, Ignáce z Lojoly a Františka Xaverského, a jimiž jako erné stíny míhaly se postavy alumn; teskn pohlížel jsem okny z šestihranných, olovem spojených skelných tabulek do kvadratury, v níž kolem veliké kamenné kašny stásaly zasmušilé stromy sežloutlé listí na ernou, holou pdu, a s úzkostí vešel jsem v nevlídný »dormitá« s holými stnami, kde jako v kasárnách stály u stn ady prostých postelí. Ani pívtivá slova pana » prefekta* nedovedla vzpímiti mou sklíenou mysl. Když jsme vyšli ze semináe, dal jsem se znovu do i)láe a otec stží mne utišil cestou na

Hradany, kde jsme zašli k onomu prelátovi, jeliož pízní se mi dostalo v konvikte bezplatného místa. Dobrotivý a žertu milovný starý pán pijal nás velmi laskav a brzy zhostil jsem se tísn, s jakou jsem stanul v prvním okamžiku ped vysokým církevním hodnostáem. Otec sdlil mu bez okolk, jakou mám hrzu ped konviktem. Vlídný staec smál se srden a potšil mne, že se knzem státi nemusím, nepocítím-li po odbytém gymnasium náklonnosti k tomu stavu. Laskavé chování prelátovo a jeho sestry, prosté, dobrosrdené staenky, skuten ponkud mne obodilo a

60

pi výteném obdu, k nmuž otce se mnou pozval, skoro jsem se rozveselil. Ale za to veer, když rozlouiv se s otcem a octnuv se již nadobro v seminái, usedl jsem v šerém >dormitái« vedle postele na svj kufík, poslední trosku a relikvii milého, útulného domova tu bylo mi smutno a teskno až k smrti. Cítil jsem se jako vyhoštnec, zstavený o samot na pustém ostrov, obklíený jen truchlivými, dsivými obrazy a nevidoucí nikde zásvitu nadje. Avšak chlapecká mysl dovede se brzy utšiti. Vev » refektái* arci málo k tomu pispla. Pedevírem ješt veeel jsem doma, v útulném pokoji, v kroužku milých, známých obliej, naslouchaje laskavým slovm rodi a dovádje se svými sourozenci. Jaký k tomu kontrast inila první veee v seminái, v té ohromné síni, jedné z nejvtších a jist nejdelší

—

ee

v celé Praze, dláždné kamennými plotnami, jejíž pední a zadní stranu zaujímají obrovské malby, pedstavující svatbu v Galilejské a Kristovu návštvu v Betanii. U pední prelní stny mezi dvma kamenickou prací zdobenými vchody, vedoucími do

dv

Kán

pkn

refektáe z malé pedsín s dvojicí pístnných mramorových umývadel, vží se uvnit vysoko obrovská, vypuklými obrazy svtc a ornamenty bohat ozdobená kamna z doby jesuitské jako njaká kachlová pagoda, a s obou postranních stn shlížejí vážn podobizny pražských arcibiskup. Na právo táhne se ada kolosálních, vysokých oken, vedoucích do zastreného prázdného dvora. Podél každé stny stála ada dlouhých stol se sedadly. Malá kazatelna v pozadí doplovala zaízení toho rozlehlého prostoru. A k onm stolm ubírali se konviktisté podle škol, k hoejším vtší, k do-

61

lejším menší, a na

znamení prefektovo

stojíce

odíkali

spolenou latinskou modlitbu. Pak usedli a z postranních dveí na právo, vedoucích do kuchyn, vyšel sluha s modrou zástrou, nesoucí obma rukama dlouhé prkénko obtžkané cínovými talíi s krmí na ten den pipaodedající. Zašel k nejvyššímu stolu, kdež mu po bírali náklad, vrátil se do kuchyn pro nový a chodil tak, až ped každým z nás stál talí, jejž doplovala tvrtka bochníku. Za veee chodil prefekt síní mezi

ad

našimi stoly a když jsme dojedli, znovu zdvihli se všichni a zakonili veei spolenou modlitbou. Tato první veee málo mne tedy potšila, ale mi byli všickni cizí pohled na malé spolustolovníky, a leckteí mne svým vzezením v tu první dobu i odpuzovali, pece mi dodal trochu mysli. Úinkovalo tu » Útcha nešastným jest soudruhy -míti nejiž staré: štstí* a pak jsem vidl, že ani ti nejstarší, kteí již 6 7 let v konvikte ztrávili, nevypadali nikterak jako muenníci: nkteí naopak tváili se velmi vesele. O veei a po ní již jsem se také shovoil s n-

a

—

kterými soudruhy u nejnižšího stolu. S jedním hned sblížila shoda životních okolností: byl také synem

m

hospodáského úedníka téže vrchnosti, jenže z jiného statku, a dostal se do konviktu stejným zpsobem jako já. Nco stavovské výlunosti pinesl s sebou a do jisté stále zachoval každý chovanec v této konviktské republikánské obci, kde mli jinak všichni stejná práva

míry

povinnosti. Synové úadník, uitel, emeslník, rolník, dlník, mšan, venkovan, bohatších i chudých, Cech, každý ml tu stejn svj cínový talí s rovnoprávn odmenou porcí v refektái, svou polovici dvojitého pultu v »museum« (ve studovn), svou semináskou postel se spoleným cínovým umyvadlem i

Nmc —

62

v »dormitái« a zimní dobou, kdy nosili jsme všichni instrukcí nám pedepsaný šedivý »Radmantel«, srovnávala nás i jakási spolená uniforma. Ostatn, plášt nosily se tehdáž místo nynjších zimník vbec a zvláštní njaký odv mimo zpsob toho plášt nebyl konviktistm pedepsán. Vtší rozdíl inilo arci mezi námi poadí škol. Již tertián shlížel pravidlem dosti s patra na sekundána a vyšší škola, tím více hloubila se tato propast pohrdání. Nižší snášeli to jako vc úpln pirozenou a vzhlíželi na vzájem s rostoucím v témž pomru respektem k žákm vyšších tíd, až nahoru k velikým, dstojným, peueným, z ásti již se holícím oktavánm, kteí se nám jevili jako bytosti povznesené, jako ideály nedostupné a nedostižné. Každý z nich byl pro nás malé pedmtem obdivu a uctivého studia. Jejich poznámky a vtipy kolovaly od úst k ústm jako výroky orakula, každý jejich posunk a pohyb pro nás dležitý význam a zvláštní kouzlo, jejich zpsoby a nezpsoby snažil se každý dle možnosti napodobovati jako vzorné projevy dokonalého konviktisty- studenta. Snížil-li se nkterý z tchto poloboh k rozmluv s povrženým nižším gymnasistou, bylo to vyznamenání vzácné. Mezi druhou a tetí tídou gymnasiální (parváni se do konviktu ješt nepijímali) nebyla ovšem tak veliká mezera, ale pece vážili jsme si my sekundáni dvrnjších styk s terciány. Mne získal svou blahosklonností hned první den štíhlý tercián T., jemného, ušlechtilého oblieje, svže rumných tváí, kueravých tmavých vlas a živých, jiskrných oí, který se ke choval velmi pívtiv a stal se mi jaksi rádcem a prvodím na prvních krocích do neznámého konviktského Rázem vzniklo mezi námi pátelství, sice neživota.

ím

tm

ml

mn

C3

obyejn velé, ale nikoli to pravé, nebo nepetrvalo tuším ani rok. pl deváté zavznl zvonek, zvoucí nás do » oratoe*. Byl tam malý oltá, po stran u nho jakási kazatelna a ped oltáem lavice, do nichž jsme usedli v uritém poádku. Na kazatelnu vystoupil prefekt nebo viccrektor, náš vyšší pedstavený, a konal s námi pobožnost, z ásti latinsky a s ásti nmecky. Brzy však domohla se tu i eština jakéhos práva, zejména v písních, které krom latinských byly pouze eské. Vzpomínám zejména, s jakou radostí jsme zpívali v dob vánoní starou známou: » Narodil se Kristus Pán, veselme se!« a jiné krásné zpvy domácí. Z oratoe odebrali jsme se v dormitá a v té velké prostoe, s etnými postelemi u stn a s dvma adami umývaích skíní uprosted, záhy uhasly olejové lampiky a nastalo ticho. Po deváté hodin nesml tu nikdo svítit. Ten první veer jsem si v posteli ješt zaplakal pak nazpátek do známého mia tšivý sen unesl lého pokoje v zámku %*ském, mezi šastnjší bratry

V

m

a sestry

.

.

mj

Takový

vstup do konviktu. Sklonek svého byl chlapectví a celé své jinošství, plných sedm let ztrávil jsem v nm, a starším se stávám, tím astji zalétám nazpt do nho avšak jen s ostychem odhodlávám se, podati tyto vzpomínky veejnosti. Nejednoho kvtu zbavil moji mladost, nejedním tžkým stínem uložil se v mé bytosti, ale také dosti zažil jsem tam chvil milých a blahých, že nemohu vzpomínati hostil a živil, ne sice .skvle, s trpkostí. Sedm let

ím

;

m

na

dostaten nepijímal jsem tch dobrodiní z vlastní vle a volby, nýbrž nucené jako poslušný syn svého ale

;

64

ohledu na nho, sotva bych tam byl vyale pes to protiví se mi, abych snad úmysln hyzdil toto hnízdo svých jinošských let. Zpronevil jsem se zásadám, které mi tam byly vštpovány i vlastn nezpronevil, ponvadž se ve nikdy neujaly nebo alespo jen velmi povrchn * pobloudil jsem* ve smyslu jeho, jsem ztracený jeho syn, stojící v táboe zcela opaném ale ke psaní tchto ádkii nepohádá mne snad tendence jemu nepátelská. Chci líiti jen kus svého života, který s ním jest neotce, a nebýti

trval

do konce

—

—

mn

—

;

rozlun

A

spojen.

je to s

obmnami

kus života mnohých jiných.

tam se mnou, pede mnou jsme se pak rzno po Cechách; jedna ást, ást vyvolených, nosí nyní kleriku nebo i roucho eholní, sedí v tichých farách vesnických nebo dosáhla vysokých hodností církevních; druhá, snad stejn veliká ást, ást nevrných, pidržela se híšného svta a jeho marností, úaduje, uiteluje, léí, hájí ped soudem darebáky, zabývá se žurnalistikou, píše povídky a básn nebo protlouká se ješt bídnji životem. Nkteí také zapadli, neznámí ostatním, nebo dávno již odpoívají pod zemí. Ale vtšina jich žije dosud a snadno mže zrakem zablouditi v tuto knihu doufám

Hezký poet mladík

a po

mn.

žil

Rozptýlili

i

—

;

nenebudou mne viniti z nediskretnosti uvádím jmen a poznáme se jen sami mezi sebou. Snad je i povinností nkterého z nás, aby zachránil ped úplným zapomenutím ten kus zapadlého svta. Ano, zapadlého. Konvikt sice dosud existuje, ale ne již ve zdech pražského semináe pesthovali jej daleko od rušivého hluku mstského, na úpatí Svaté Hory, pod bezpenou ochranu otc redemptorist. Tam již bude asi život valn jiný. Ostatn v mém líení nebude však,

že

.

;

G5

jen kus historie konviktu, nýbrž kus naší minulosti vbec; jakkoliv jsme mli, krom docházek na novomstské piaristsk gymnasium a spolených procházek v okolí pražském, dosti písnou klausuru, vnikaly pece vSechny záchvvy politického a osvtového ruchu pražského i do zdí semináe a obrážely se dosti živ v myslích naší malé obce. Ba, možno íci, že pi stálém spolužití tolika

konin zem,

mladík rzných stup vku, z rzných rzného stavu a ducha, rzné nátu výmna názor ilejší než venku, ve

z rodin

rodnosti, byla studentstvu gymnasijním žijícím rozptýlen ve svých rodinách nebo v najatých bytech a stýkajícím se hlavné jen ve škole a toliko s píslušníky stejné tídy. Možná, že bude v mém líení leckterá závadná mezera a v podrobnostech leckteré nesprávné udání; ale myslím, že takové poklesky pamti, která jest mi výhradným zdrojem, nepadají píliš na váhu, ponvadž mi nejde o pesnou zevrubnost, nýbrž hlavn o zachycení celkového obrazu, jaký tato doba zstavila v mých dojmech a vzpomínkách, a ponvadž ony podrobnosti na mnoze i jinak jsou lhostejný.

tém

Nuže, vracím se v duchu do tebe, bývalý konJsem ovšem malý žáek, v okrouhlé epici se štítkem, v šedivém plášti, jehož pravý cíp jsem si pehodil koketn pes levé rameno. Pod ním nesu v ozáblé ruce knihy a sešity. Vracím se z piaristského gymnasium na Píkopech, z odpoledního vyuování. Je prosinec a dosti tuhá zima, ale já pociuji více hlad nežli mráz. Jsem v onom vku, kdy žaludek obd nejádnjší do hodin vytráví tak dkladn, že bys opt kemeny chroupal. Ale v konvikte neeká mne svaina, jedlé píspvky z domova v mém kufru vzaly vera za své a v kapse není ani krejcaru. vikte.

ty

Svatopluk Cech: Sebrané spisy.

I

O

S tichou resignací míjím cestou krámy s lákavými potravinami. Zvlášt dva mi z tch dob podnes utkvly do nedávná trvavší v pamti: obchod lahdkami

—

—

v Železné ulici, obyejn s bohat vyšperkovanou kaní hlavou za výkladním sklem a s ohromnými vzácnými rybami se zlatovým nebo zaržovlým masem, zavšenými u vchodu, a krámek se sladkým peivem v Karneb vedle nho, kde stálov ulici, v erveném vala za rznými sladkostmi boubelatá matrona ve snhobílém krajkovém epci, s mosazným posýpadlem v ruce, jímž každý koupený koláek štde posypávala závjí tlueného cukru. Na onen lahdkáský obchod díval jsem se vždy pouze jak na bájené sídlo rozkoší pro mne na vky nedostižných. Myslil jsem si, že tam asi chodí jen millionái. Tato dtská pedstava pispla snad bezdky k tomu, že mi skuten po celý život lahdkáské závody zstaly oblastí neznámou a že jsem dosud neokusil ani kaní hlavy ani vzácných onch ryb. Ale na sladké peivo boubelaté staenky jsem se brzy odvážil i zachutnalo mi tak, že jsem tam neopomenul zajíti, kdykoliv mi kapsa dovolovala takový pepych, což bývalo však jen zídka. Dnes, jda kolem toho

dom

krámku, díval jsem se moude na druhou stranu. Ale bylo na konci Karlovy ulice, u prchodu na Anenské námstí. V prchodu tom sedla » housková bába«, od níž jsme obyejn své svainy kupovali. Pi volb druhu peiva neídili jsme se z pravidla kvalitou, nýbrž kvantitou, a nejoblíbenjší byly proto vydatné podlouhlé bochánky po tech krejcaích, z erného houbovatého tsta, pikyslé, s píchutí popele, leckdy pískem chroupající, ale za to navrch leskle hndé, verozmr spod dkladn pomouené a pedevším vskutku imposantních. Na ty zašilhal jsem s bolestí neukojitelné vášnivé touhy. Ale což naplat

he

—

67

Minul jsem krámek a zahnul pod prelními sloupy salvatorskcho kostela ke vchodu Klementina. Pod tmi sloupy sedali obyejn dva otrhanci, kteí pro nás tvoili takoka nezbytné píslušenství toho zápraží chrámového jako živé jeho karyatidy a také druh ode druha byli jako nerozluitelní. se živili, nevím; snad výkony nynjších veejných posluh, kterých ale já jsem je pracovati nikdy tehdy ješt nebylo nevidl. Stáli ped chrámem nebo povalovali se na jeho zápraží ve sladkém far niente jako praví lazzaroni.

ím

—

—

z tchto otrhanc jmenoval se Vamobklopoval jakýs romantický nimbus, a Hálek jej dokonce do naší literatury, použiv ho pode jménem Lambera za episodní figuru ve svém románu » Komediant*. Líí jej takto: >Na dvoe v Klementinum

Jednoho

bera uvedl

—

vždycky té chvíle, když šli studenti ze školy, velmi nápadný tím, že mluvil na okolojdoucí studenty latinsky. Oblek jeho byl nuzný. Kalhoty a kabát ml z hrubého pytlového plátna, epici na hlav scházelo asi tvrt štítku a ostatn byla taková, že by byl sotva kdo zdvihl na ulici. Zcela nepomrn ji k tomu jeho obleku ale byla jeho košile, která byla vždycky tak istá, jakoby se týdn tikrát pevlékal. Na krku ml nedbale uvázaný šátek, který také zcela slušn se ml k jeho prádlu, ale v nejvtším odporu stál k jeho obleku. epici nosil vždy zcela do týla stáhnutou, tak že se zdálo, jakoby si zúmysln chtl stával

lovk

ml

dodati ráz nejnižšího proletáe. Oko sivé, tvá zarostlou hustým vousem, vlasy obyejn v nepoádku a na oblieji vbec stopy násilné spustlosti. Pi tom nebyl snad sešlý stáím; naopak; oudy neobyejn silné, mrštné. Mohlo mu být asi sedmadvacet let.* Toto líení shoduje se s mými upomínkami, vyjma

68

leda ono isté prádlo, jehož jsem

si snad nepovšiml. jeho polopátelské, polosmšné hovory s malými studenty, protkané latinskými floskulemi, dobe se

Na

pamatuji.

Dílem asi z doslechu, dílem z vlastní fantasie Hálek ve svém jmenovaném románu s touto zajímavou proletáskou figurou romantickou historku o nepátelských srážkách Lamberových s nešlechetnou prý sestrou, která matku do hrobu pivedla a svého snoubence ošemetn zradila, vdavši se proti vli své rodiny za bohatého penzomnce. Již ped vydáním onoho románu, který vyšel r. 1861; hned po svém vstoupení do konviktu slýchal jsem skuten o Vamberovi, že posmšn pokikuje na jednu bohatou dámu, kdykoliv se setká se skvostným jejím povozem. Co však bylo v oné historce o seste pravdou, co pouhým výtvorem mstských klep nebo výmyslem básspojil

níkovým, nevím. Kdežto Vambera tím romantickým nimbem, svými latinskými drobty, svou herkulskou postavou a jakousi banditskou noblessou a grandezzou svého chování budil mou sympatii, ba skoro jakousi úctu, jevil se mi naproti tomu jeho nerozluný soudruh prototypem spustlého niemy. Byl malý, ml ježaté vlasy a na tváích zrzavé šttiny; jedno oko stále mhouil a na té stran stahoval se jeho ohyzdný obliej ve spoustu skivena vrásek; pohled ml drze potmšilý a lísta cynickým úšklebkem. Zdál se mi jako zlý duch nešastného, kleslého Vambery. Nevymizí mi z pamti, jak jsem ho jednou potkal na dvoe Klementina Belhal se lín, maje svou ježatou hlavu zdravým okem nachýlenu k levé dlani, ve které opatrn nco držel; v druhé ruce ml slámku, kterou míil na ten neznámý ped-

vn

:

G9

mt.

Byl cele zaujat tím

záhadným konáním. Když

nmu,

shledal jsem, že drží v prstech velikou, zmítající sebou a bzuící mouchu, do jejíhož bíška s raffinovanou zdlouhavostí vrážel onu slámku. Jediné jeho oko, nachýlené chtiv nad obtí, div se jiskilo a tvá jeho mla tak odporný výraz ukrutné Od té rozkoše, že jsem se s hrzou odvrátil. potmšilou lidskou bestii, chvíle spatoval jsem v ze vrozené zlomyslnosti nebo ze vzteku nad svým ponížením žhav nenávidící všechno tvorstvo a maloukájející toto záští alespo pohledem na muka ubohého drobného zvíátka, které jedin dovedl podrobiti své moci. Pokládal jsem ho za schopna každého

jsem došel k

tém

bu

nm

mocn

zloinu.

Minul jsem oba otrhance a stojím ped branou, vedoucí do prvního dvora ohromné budovy Klementina. Tam je hned na levo vchod do semináe. Ale zrak mj zabloudil ješt na právo, kde u postranní zdi chrámové sedla babka ped nízkým, hrubým stolkem, na nmž leželo nkolik housek a nkolik hromádek umounného, zaprášeného, scvrklého ovoce. Byla to žena odná jako žebrácká, s tlem k jedné stran pitvorn sraženým a zkrouceným, s obliejem chorobn opuchlým, zasedlé, zemité pleti. Sedla tu vždy ve svých chudých hadíkách jako do klubka schoulena, s rukama do zástry zamotanýma a kývala obyejn hlavou na kivo schýlenou jako porculánový mandarin.

Mrknul jsem po ní jen a zamíil na levo k fortn semináe; ale tch nkolik krok stailo, aby uzrálo ve náhlé rozhodnutí. Obrátil jsem se odhodlan a zaboil k babici.

mn

70

—

—

» Zaplatil nebo pozcjtí* bych vám zcjtra rozpait nutím ze sebe, s rumncem studu v oblieji. »I dobe! dobe !« pobízí mne babice a vzhledá ke mn svým zvláštním zpilsobem, ponoukajícím vždy k útrpnosti smíchu zárove; nemohouc totiž náležit zdvihnouti svou na kivo sraženou hlavu, zkroutila jen šikmo vzhru z pod ela vypoulené oi. i

Shrábnuv umounnou, starou housku a pyramidku zubožených padavek, chvátám do semináe a baba kývá dále zmrzaenou hlavou. pocit, býti dlužníkem toho Tísnil a zahanboval ubohého tvora, ale hlad pehlušil všechny námitky. Babice vdla, co znamená ono pozejtí, že musí zkrátka pokati do té neurité doby, až dostanu z domova njaký groš na pilepšenou; ale ekala trpliv a poskytovala a jiným ochotn dále na dluh své bídné zboží až do jisté, ovšem nepíliš vysoké sumy, kdy pestala íkati: »Dobe, dobe!* a kroutila k neplatícímu odbrateli truchlivé oi s nmou žalobou, nebo si mu dokonce postžovala, že jí ten neb onen jeho soudruh Odjiž tolik a tolik dluhuje a ku placení se nemá. bratel ovšem porozuml a píští dni proklouzl vždy plaše malým otvorem mezi zevnjší branou Klementina a fortnou semináe, chrán se pohlednouti stranou, kde tušil nmou výitku ve zkroucených oích ubohé vitelky. Sedíc práv naproti fortn, vidla každého, kdo vchází a vychází, znala nás všechny a zhruba naše pomry. Poskytovala nám úvr, ponvadž asi vdla, že nás v dob nouze jen tato okolnost a v dob majetnosti uznalost za dívjší ochotu poutá k jejímu bídn zás'obenému krámku. S lehí myslí vcházím do semináe. Pede mnou táhne se dlouhá, šerá chodba, v klenutí ozdobená dvo-

m

mn

i

71

jitým hustým pásmem starých, potemnlých maleb, pedstavujících hlavní výjevy ze života sv. Ignáce z Lojoly. Na Icvo stíhají se adou etné výklenky oken, jdoucích do Kižovnické ulice a opatených starožitnými ozdobnými mížemi, v nichž spatuje se z železných prut sestrojené jesuitské IHS a Maria i v paprskovém kole. Po pravici je nkolik dveí a hned u vchodu zasklená budka fortníkova. Tento fortník byl pro nás osobností dležitou. Kdo se opozdil pes ti tvrt na pátou, toho udat panu prefektovi, naež se provinilci dostalo trestu dtkou nebo ujmou v jídle. nikoho neml pouštt ze semináe mimo as urený k chzi do gymnasia nebo na zvláštní dovolení prefektovo. Fortník byl sice písný pán, ale sem tam, výjimkou pece zamhouil oko, zvlášt u tch, kteí si dovedli získati jeho píze. Proto jsme si ho všichni nadcházeli dle možnosti. Ale vedle své hrozivé cerberské stránky pro nás

ml

A

ml

druhou velmi sympatickou. Kdykoliv jsme šli kolem jeho sklenné klece, mrkli jsme po pohledem nesmlé nadje nebo dychtivého oekávání, a tu se stávalo nkdy, že na nkterého z nás zakýval svým tenkým ukazovákem a zavolal jméno toho šastného smrtelníka. Zachovával i tu svou dstojnou tvánost, ale myslím, že pece cítil s námi ást našeho radostného pohnutí, když nám podával psaní z domova nebo dokonce njakou mnohoslibnou škatuli. i

nm

Svým zevnjškem

byl fortník statný ješt,

pkn

pihublého a zdrav erveného oblieje, vždy hladce oholený, vždy dstojného vzezení a porostlý

muž,

hyb vážn odmených.

Pokládal sebe jaksi také za našeho pedstaveného a rád zabíhal v roli našeho duchovního napomínatele a rádce. Nosil jakýs portýrský

72

frak

s

lesklými knoflíky,

ervenou vcstu^a vyšívanou

sametovou domácí epiku, kterou patrn pokládal za píslušenství své livreje, nebo brával ji i na vycházky do msta. Portýrské berly neml; ale za to byl na všech vycházkách za každého poasí veliký deštník nerozluným jeho spoleníkem. Bez vyšívané epiky a deštníku ho nikdo na ulici nespatil. Za jeho nepítomnosti zastávala jej v úade cho, drobná, dobrá matrona, nesmlá a tichá jako putika. Její pítomností ztrácela fortna skoro všechnu svou hrozivost. Opozdilci oddechli si z hluboká, když za sklem budky místo písného Cerbera spatili dobrotivou, starou tvá ženskou v bílém epeku, jejíž oi ani se nepozdvihly ze starých modliteb, do nichž byly stále pohrouženy, nebo jen ostýchav po zašilhaly pes poestné, kostné brejle, jakoby ho prosila tím pohledem za odpuštní, že se stala bezdným, ale zárove nmým (na to se mohl každý spolehnouti !)

bu

nm

svdkem jeho poklesku. Na právo hned za fortnou vedou schody do dvou hoejších pater. Na jednom odstavci tch schod stojí socha archandla Michala se štítem, na nmž záí nápis: Quis ut deus-f* V prvním pate táhne se soubžn s dolejší chodba stejn dlouhá, v klenutí také etzem starých maleb ozdobená, které tu pedstavují výjevy ze života druhého jesuitského svtce Františka Xaverského. I v druhém pate je stejná chodba jako ob dolejší, avšak bez maleb na strop. Od schod na levo je z této chodby vchod na kr kostela Salvatorského, spojeného se semináem visutou chodbikou. Tudy jsme chodívali v nedli odpoledne na nešpory. Já však ubírám se tou chodbou ku pedu v opaném smru; po jedné stran ústí do ní dvée nkolika

73

semináských pokoj, po druhé stran má dlouhou adu oken, jimiž je vidti na Kamenný most a do Kižovnick ulice. Asi v polovici hlavní chodby zahýbám do píné chodby postranní a míjím v ní s pohledem náležitého respektu dvoje dvée na pravici, jež patí k bytm našich dvou pedstavených vicerektora a prefekta. V chodbách již se šeí a sluhové semináští roznášejí erstv naplnné olejové lampiky, jež rozsvcují a zavšují na uritých místech chodeb. Tchto sluh bylo nkolik pro theology a jeden pro nás konviktisty. Chodili v dlouhých modrých zástrách, byli :

oholeni a

epiky

nkteí nosiU na temeni hlavy kulaté, piléhavé zpsob knžských pokrývek tonsury. Byli

na

známi a oslovováni jen svými kestními jmény, jako »pan Franc* atd. Ponvadž pezdívky u nás konviktist byly v bujném kvtu, nevyšli ani sluhové s prázdnem. Jednomu jsme na píklad mezi sebou neíkali jinak než Pifka. Kdo ho jen chvíli pozoroval, musel uznati trefnost pezdívky. Sluha ten dbal nejvíce o klerikální nádech svého zevnjšku: nosil kulatou ernou epiku, ml pod ní v krátce stíhaných vlasech i pirozenou malou tonsuru, býval vždy hladce oholen a jeho úzký límeek nápadn se podobal kolárku. Byl poádný a istotný až k pedanterii. Postavy byl nevysoké, ml bezbarvý obliej ostrých rys, špiatý nos, pichlavé nestálé oi, velmi ilé pohyby a rozhodn cholerickou letoru. Každé chvíle se na nco zlobil a pak sebou potrhával, vyhazoval prudce jedním ramenem, bral rychle za sebou malé šupce a stíleje oima hnviv kamsi stranou, ulevoval své » pifce « pekot-

smšn

nými, trhanými vtami. Zcela jiný byl >pan Anton «, domácí sluha nás konviktist. Hubený, vyouhlý kolohnát, náramn dlou-

74

hých rukou, váhavých pohyb, tváe vždy špatn holené a šatu zanedbaného. Vynikal dobromyslností, obmezeností, neistotou a vroucí náklonností k lihovinám.^ Byl kovaný Némec a vzel pod pantoflem své ženy ešky, velmi statné a rázné osoby. V seminái bylo jako kdysi na Karlštejn. Manželky svtských jeho sluh a zízenc smly tam za dne docházeti, ale ped veerem musely bez výjimky jeho zdi opustiti. Pes noc nesmla zstati žádná ženská bytost pod semináskou stechou. Náš Anton ml v pedsíce našeho velkého dormitáe zapažený kumbálek, odkud bylo za dne leckdy slyšeti peprné manželské levity. Po ženin odchodu stžovával si nám pak na domácí tyranku. Avšak písnost Anton její byla snadn pochopitelná, zejména v dobách, kdy pan manžel míval svou kvartální nemoc, jevící se v podivném lesku oí, v neobyejné hovornosti, ale zárove v tžkosti jazyka a zvlášt v nejistot nohou. Chodíval pak po starých, dkladných dlaždicích chodby semináské, jakoby to byla paluba korábu, zmítaného bouí. Jednou by byl málem sletl pes palubu. Cekali jsme v refektái netrpliv na veei. Konen podailo se Antonovi s dlouhým prkénkem talí v rukou vy-

dvrn

rejdovati

šastn soutskou dveí

z

kuchyn do

širého

prostoru refektáe; ale zde nastával mu zase obtížný k nejvyšúkol, doplaviti se bounými vlnami na šímu stolu. Všichni stopovali jsme s napjetím jeho nebezpenou plavbu. Anton konal divy ekviHbristiky, kterých by mu byl závidl leckterý hrdina trapezu, prkénko v jeho rukou hourácelo se strany na stranu, tanily skonou, že ídký jejich cínové talíe na

pi

nm

obsah rozléval se kolem do kola, a konen, když Anton místo ke stolu oktavan a septimán zabloudil

75

k nám sekundánm, vhupl jeden talí kaše bez okolk do druhého. Pekvapený nosi zamumlal jen v suchém humoru: »Da sitzen wieder zwei auf einander!-? ale v tom všiml si pan prefekt jeho svízel a zachránil naši veei ped úplným ztroskotáním. Povolal »PiflíU« na pomoc, ten odebral Antonovi ohrožené prkénko a posloužil nám s obvyklou pesností, potrhávaje pi tom hlavou i ramenem a vrhaje jízlivé pohledy dolíi ke vchodu refektáe, kde nešastný Anton úpln zmožen poklesl na lavici, vroubící ohromná kamna. Rozumí se, že vinník druhého dne utržil poádnou dtku, neod našich pedstavených, a bezjen od své ženy, ale pochyby vznášelo se nad ním na vlásku propuštní ze služby; ale na konec mu pece odpuštno a skroušený híšník písahal nám svatosvat, že se již do smrti pálenky nedotkne. Neteba dodávati, že písahu i

i

svou

o nejbližším kvartále. konci píné chodby, jíž se v duchu znova ubírám, tu kde se v rovném úhlu sbíhala se zadní chodbou podélnou, bylo » museum* (studovna), dlouhá sí, upravená z pvodního pokraování oné píné chodby. Z poátku byly naše studovny v jiných místnostech a pozdji bylo vedle doteného t. zv. »velkého utkvlo ono musea« ješt »museum malé« ale za sebou, » velké « nejvíce v pamti. Stály tu na dlouhou adou natené pulty; byly dvojité, se spádem na strany, a pi každém sedli tyi konPulty byly otvírací, viktisté, po dvou naproti sob. každému úastníkovi s dvma víky na každé stran patila tedy tvrtina celého pultu. Ve vnitní pihrádce své knihy a sešity; zavel-li víko, pultu pod víkem sloužila mu naklonná jeho plocha za psací a studijní klí od svého oddlení pultu a podlohu. Každý zrušil

Na

mn

;

pi

ern

ob

;

ml

ml

7G

od malé zásuvky pod hlavní jeho pihrádkou. Na plopultu stály dva kalamáe a dva svícny s millovými svíkami, urené ku spolenému užívání vždy dvou proti sob sedících student. Své oddlení pultu pokládal každý za sacrosanctum, jehož se ne-

chém hebenu

smla

dotknouti ruka cizí a veliké rozilení vzbudilo mezi námi, když jednou náš pedstavený porušil oto pultovní tajemství, pátraje po njakých zapovzených knihách. Nejblíže u dveí sedli žáci nižších tíd a dále vyšší až k oktavánra, z nichž jeden byl dozorcem musea. Ve ti tvrt na pt svíce rozsvíceny, každý musel sedti u svého pultu a zaalo tiché studium,

které trvalo až asi do tvrt na osm, kdy je ukonil hlas zvonce, volající nás k veei do refektáe. Po dobu studia bylo vedle obracení list nebo skípání per slyšeti jen leda tu a tam klapnutí pultu nebo tichý šepot; stal-li se šepot rušivjším, zakroil nkterý vyrušovaný soused nebo sám dozorce. asem dostavil se na inspekci pan prefekt a prošel zvolna celou síní. Z pravidla mli jsme s uením na píští den tolik práce, že jsme studijní ty hodiny

svdomit

zachová-

když toho nebylo, tropili jsme rzná allotria, etli zábavné knihy, slepovali z lepenky jesliky a jiné trety, vyrábli elektrické stroje, psali povídky a básn pro tajný konviktský asopis, neb dokonce hráli v šachy

vali

;

ale

a karty,

pi

emž

zdvižená víka

pult tvoila nám

ochrannou stnu proti inspekním návštvám prefektovým. Poznávali jsme jeho kroky hned venku na chodb a jakmile se ozvaly, padala rychle víka pult, zapovzené vci mizely pod nimi a na nich objevovaly se otevené mluvnice nebo fysiky, v nichž jsme pi vstoupení jeho již na pohled celou duší byli pohrouženi.

77

Ped njakým prázdným dnem

kutili

jsme jednou

místo studii zase všelijaké neplechy, když tu z istá jasná otevely se dvée musea a pan prefekt objevil se nenadále ped námi, vnikaje jediným bystrým pehlédnutím studovny v rzné ty nepravosti, jimž jsme se bezstarostné oddávali. Pekvapením zapomnli jsme vvka pult sklapnouti v as nkolik pestupník, pistižených in flagranti, utržilo dtku a dva »vyšší gymnasisté«, dopadení s umounnými špády v rukou, poku;

i

továni

dokonce »dietou«,

t. j.

ztrátou

veee.

Jak se stalo, že jsme nezaslechli na chodb krok prefektových? Poznali jsme hned píinu: místo bot, jichž vrzání a klepání nám bývalo jindy výstražným znamením, ml dnes na nohou soukenné stevíce s mkkými podešvemi. Bezpochyby koupil si je pouze pro pohodlí nebo pro lepší opatení nohou proti nastydnutí pi chzi po kamenných dlaždicích zimavé chodby. Ale takový nevinný výklad nemohli jsme pipustiti pokkidali jsme svého pedstaveného za jakousi nepátelskou mocnost, s níž jest nám vésti ustavinou tajnou válku a jejíž každý krok je dobe vypotenou strategickou fintou. A tak jsme spatili v nezvuných stevících válenou lest', jíž si pan prefekt usnadnil netušené pepadání našich slabých posic. Pomýšleli jsme arci hned na obranu. Zorganisovali jsme službu strážní; jeden z nás musel vždy pecházeti venku na chodb a jakmile se otevely dvée prefektova pokoje, pospíšiti s návštím do musea. Ale v té dob, za teskuté zimy, bylo íhání v mrazivé chodb velmi nepíjemné, tak že jsme museli pemýšleti na jiný prostedek. Nezbylo než uložiti menším konviktistm, sedícím u obou ncjdolcjších pult hned u dveí, aby nechávali pulty stále oteveny; zdvižená víka tvoila

78

pak jakousi krycí hradbu, tak že nemohl nepítel alevstoupení hned celé museum pehlédnouti. Ale zdá se, že prefekt po nkolika dnech prohlédl uskok: otázal se písn nejdolejších student, co poád hledají ve svých pultech a bylo po barikád. Mysli tím nezdarem rozhoené ulevily sob alespo pomstou. Nejostejší tónina zosnovala spiknutí, do nhož však bylo zasvceno celé museum krom nkolika nespolehlivých nebo z udavaství podezelých. Když pak veer nastala doba studií, namazána klika dveí zvení rybím (jaterním) tukem, kterýmž jsme bývali vždy hojn zásobeni, ponvadž vedle hoiných obklad byl hlavním medikamentem starého seminá-

spo pi

—

ského lékae. Kteí

bu

z nás museli jíti ven, procházeli oklikou skrze dormitá nebo užívali náležité opatrnosti, aby se rukou nedotkli šeredného, nelib páchnoucího mazu,^ který se utvoil na mosazné klice. Cekali jsme netrpliv na píchod pana prefekta. Ticho bylo tak hluboké a sluch napjetím tak zbysten, že tentokrát nejbližší u dveí zaslechli jemný šelest mkkých stevíc, blížících se venku chodbou, a dali signál vztyením ruky. Všechny zraky upjaly se dychtiv na dvée. Tyto se rychlým hmatem otevely a v nich objevila se známá štíhlá postava v klerice a erném plášti; ale tentokrát neobhlédla hned byste museum, nýbrž zstala státi mezi dvemi a zaražen prohlížela si ruku, na níž pi smáknutí kliky ucítila nco

neobyejného. Rozumí se, že jsme s hlubokým vnitním uspokojením, arci na zevnjšek dle možnosti tajeným, pozorovali výraz ustrnutí a hnvu v oblieji svého pedstaveného. Následovalo ovšem vyšetování, ale vinník nevypátrán. takových vcech byli jsme všichni za jednoho,

V

79

jeden za všechny. Myslím, že jsme kivdili až na njakou osamlou výjimku i tm, které jsme pokládali za »špicly«. Špiclovstvf

bylo vbec strašidlem celé tehdejší doby, obcházejícím i mimo zdi semináfe. První a ásten i druhý rok mého pobytu v konviktu byl ješt policejním editelem pražským povstný Páumann a také pozdji, v dob ústavní, nechovala se policie k nám mnohem lépe. Jeho nástupci nechytali sice eské studenty vlastnorun na ulici a neezali jim stapce slovanských klobouk, ale pohlíželi na každý projev národního ducha stejn nepátelským okem a stežili pomocí svých tajných slídi každé jeho hnutí, vždy hotovi k zatýkání a trestání. Tajná tykadla policejní vnikala zejména do kaváren a hostinc, ba i do spoleností v domech soukromých; v nejdvrnjší schzi toho neb onoho vlasteneckého spolku pítomna byla policie v podob nkterého, leckdy na pohled nejradikálnjšího lena, jenž teba sám ustavin na udavae láteil a jiné ze špiclovství podezíval. Proto vládla všude nejistota a nedvra: každou chvíli se hovor pitlumoval a zraky otáely se ostražit kolem nebo utkvívaly podeziv na nkteré osob opodál, která zdála se nápadn bystiti sluch. Vzájemné podezívání bylo ve kvtu a mnohdy stíhalo osobu zcela nevinnou sám se pamatuji z doby pozdjší, ze svých universitních studií, že jsem léta pokládal jednoho navštvovatele kaváren za zjištného policejního špehouna, až jsem v pak seznal s pekvapením muže bezúhonného a k národu svému celým srdcem lnoucího. jak trapno bylo tehdáž lovku, když se domníval ísti v pohledu jiného takové podezení; vždy žádný tvor na svt nebyl nenávidnjší a povrženjší nežli tajný politický udava

echm

•

;

nm

A

80

Špiclovství v konvikte nebylo ovšem s politikou v žádném spojení. Týkalo se jen našich pestupk proti disciplin, mravnosti a nábožnosti. Pokládali jsme své pedstavené za píliš dobré stratégy, než aby nepoužívali v té ustaviné válce s námi prostedku tak obyejného, jakým jsou vyzvdai v nepátelském území; takové vyzvdae pak vtili jsme v tch soudruzích, kteí byli u pedstavených ve vtší lásce nebo astji s nimi se stýkali. asem i takový, který nebyl s pedstavenými v žádném mimoádném styku, stal se podezelým prost svou fysiognomií nebo svým chováním; jevil na píklad rozpaitost, ervenal se, když se na špicly naráželo. Byl to ovšem dvod velmi nespolehlivý. Vím, že asto krev mi valem šlehala do tváe, když jsem se jen domníval, že mne nkdo má za schopna jsem se jí nikdy nedopustil. té neb oné špatnosti, komu fáma vtiskla stigma udavaství, nesnadno se ho zbavoval. Vytušil tu výtku z pohled a chování ostatních, z jich šept a narážek, nebo mu ji nkterý init.? avšak co soudruh vmetl zejm do tváe co to bylo plátno.? NejrozZlobit se, protestovat hodnjší slova jeho nedocházela víry. Jedin platnou obranou bylo dokázati svou nevinu skutkem, nejlépe nepátelskou srážkou s pedstaveným ale k tomu neml každý chuti a odvahy. vrame se k veerním studiím. Návštvy prefektovy vadily nám hlavn jen ve dni, kdy nás nepohánla k pilnosti sama nutná školní píprava na zítek. takových dní nebývalo mnoho. Nejastji mla vtšina z nás tolik práce, že nám nezbývalo asu na allotrie a že jsme sami dbali o ticho ve studovn. Bylo-li nkde silnjším šepotem rušeno, poruil si brzy nkterý ze soused dtkliv »Silentium!«

a

A

—

—

ml

;

Le

A

I

81

anebo zakroil sám

»

senior «

od nejhoejšího

pultu,

n-

který to z oktaváni, ustanovený oficieln za dozorce musea. Oktavíini, pipravující se na maturitu, potebo vah ovšem ticha nejvíce. nich pak bývaU každým šelestem podráždni tak zvaní »díové«. Na piaristskcm gymnasium, které jsme tehda všichni museli navštvovat, žádala vtšina profcssorú memorování uiva od slova ke slovu. Známá anekdota, dle níž zkoušející se táže: »Kdo se usmíval nad eckem?* naež zkoušený odpovídá: »Nad eckem usmíval se jasný blankyt, « nevypadala u nás ani jako pouhá anekdota. Pi tc soustav mli jsme všichni dosti práce,

Krom

vn

abychom

se dle možnosti slovnému znní uložených píprav nauili; ale >díové« pepínali vc tu do krajnosti, mumlajíce každou vtu mnohokrát za sebou, aby v ní pi odíkávání nevynechali a nepestavili ani jediného slova. Arci že mnohý pi tom ani zbla nerozuml z toho, co ústa jeho mechanicky papouškovala. Ale proto pece odnášel si eminence z pedmtu, v nichž byl teba naprostým nevdomcem. Rozumí se, že taková píprava byla velmi pracná, a »díové« proto v dobách, vymených nám k odpoinku, kdy jiní i v museum se hlun bavili, sedali se svými knihami v dormitái nebo pobíhali po chodbách, mumlajíce bez ustání tytéž vty své djepisné, mluvnické a t. d. preparace jako pobožná babika své otenáše. Ostatn i mnozí mén pilní rádi studovali peripateticky na chodbách. Byli tam v odlehlých koutech bezpenjší ped vyrušováním nežli v museum a pak mli nkteí potebu, dopáti pi duševní práci tlu njakého pohybu. K tmto náležel jsem já a podnes konáni vtšinu své duševní práce pecházeje ustavin po pokoji a sedaje pouze na ty chvilky, jichž potebí i

i

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy,

I.

6

82

k mechanickému napsání hotové již myšlénky. obchzky, jež vykonám za den od jednoho koje ke druhému, seadil v nepetržitý pochod mohl bych se nkdy tím chodeckým výkonem

Kdybych rohu po-

ku pedu, pochlubit

mezi otužilými touristy. V zim ostatn vadilo studiu v chodbách slab osvtlených asné setmní a asem i kruté mrazy,

i

a

nkterého neodstrašily. Zima byla vbec úhlavním nepítelem nás kon-

ani tyto

V dormitái topilo se jen vzácnou výjimkou. Jak asto jsme tu drkotali zuby, zabalujíce schouleni chvjící se tlo až nad hlavu do peiny, na níž se dech náš ukládal jako jinovatka. A ráno nalezli jsme nkdy v cínových umyvadlech místo vody pevn pirostlý led. V museum se sice topilo, ale mnohdy bývali jsme tam s temperaturou nespokojeni. Když jsme interi pellovali Antona, dušoval se, že topí co mže, a vyítal nám zimomivost on prý by v museum zase horkem nevydržel. Provádli jsme pak tichou demonstraci: když prefekt pišel na inspekci do studovny, našel nás všechny zachumlané do pláš, šál a bakor, jakobychom byli uchystáni k výprav na Sibi, Jestliže pedstavený nerozuml nebo snad nechtl rozumti, odhodlali jsme se konen k ádné stížnosti, pednesené nkterým za živého souhlasu ostatních. Pan prefekt vyšetil temperaturu kamen a nás odbyl výtkou pílišné choulostivosti jako Anton nebo pikázal tomuto, aby ádnji topil, Anton dával nám pak svj hnv najevo lomozem, s jakým házel topivo do kamen vytáplo se zvení a po studijní hodin zahuboval si na nás alespo ped mladšími, na které si více troufal. Nepomohla-li stížnost, sahali jsme nkdy ku krajprost enímu prostedku svépomoci. Kradli jsme viktist.

;

bu

—

—

—

83

cno

—

topivo, kde jsme se k jakému mohli dostati. Ani nám však nenapadlo, spatovati v tom krádež pokládali jsme to za dovolenou anneksi a rekvisici v té ustaviné válce, kterou jsme vedli se svou semináskou vrchností. A pak jak jsme mli pokládati za nepravost, Všechna co jednotlivec konal jen pro obecné dobro kamna v seminái vytápla se z chodeb, do nichž za tím úelem ústily malé kumbálky, jichž dvíka se nczamykala a v nichž bývalo uloženo topivo. Kolem téch dvíek obcházeli jsme chtiv jako straky a jakmile kdo chap! sthovalo se polínko uzel píhodnou chvíli pod jeho šedivý koviktský pláš. Výtžek házel se hned do našich kamen a pebytek uschovával se v zásobárn, kterou jsme si zídili ze staré, vysloužilé almary v pokojíku za museem, z níž jsme vyklidili trochu vetchého haraburdí, kteréž tam v prachu, plísni a pavuinách odpoívalo. Olupovali jsme takto theology i naše a jejich pedstavené, myslíce si: však oni toho úbytku neuiti a postarají se, aby mli pes to stejn teplo, nám pak je pomoženo. Zatopili jsme si pak nkterý den, že žíznivá plotna jen svítila a že soudruhové nejblíže u kamen sedící zakoušeli muka pedpekli. Nkdy ovšem nebyly okolnosti našemu koistní píznivý, zejména když pozdji sluhové zaali vtiti neplechu a dávali si lepší pozor na topivo. Ješt nejjistjší byla výprava do prvního poschodí, k páteru L., professoru bohosloví, muži dobromyslnému, jehož jsme se báli nejmén. Pamatuji, s jakou pýchou se vrátil z jedné takové výpravy » primus* naší tídy, hlavní sice »di«, ale jinak družný a ke všem iperným kouskm naklonný, k tomu vysoký ahoun, pod jehož pláš se již nco vešlo tehdáž piplížil se s potmši;

1

—

;

lým

úsmvem nazpt

do musea a

hrd

vytáhl ze zá-

84

svého plášt tunou koist: dv statná polena, pravé paezy! Jednou však páter L. uslyšel na chodb

hyb

ped svým bytem podezelý

šramot,

vyhlédl díví, zhurta, co tu

rychle

dvemi a pistihl dva konviktisty, tápající ureného pro jeho kamna; spustil na

n

v

zásob

když dopadení, nemohouce zapírati, upímn se vyzpovídali, že chodíme jinam na topivo, ponvadž

tropí, ale

studovn zima zasmál se a sám jim pidal ješt njaké polínko k tm, které již ukrývali pod plášti, napomenuv je pouze, aby to píšt nedlali. Tím stal se u nás ješt oblíbenjším a byli jsme také pesvdeni, že dostojí svému slibu a nevyzradí oba krádcc našim pedstaveným ale od té doby jsme si již pece netroufali provozovati ve vtších rozmrech své nekalé emeslo. Studie naše v museum iikonoval hlas zvonce, volající nás k veei. Zvonec ten, jehož silný, pro nás tak sympatický zvuk se rozléhal po celém seminái, psobil úinkem pímo magickým všichni rázem se zdvihali, péro teba v pli rozepsané vty odhozeno do zásuvky, knihy se rychle sthovaly do pult, víka hmotn spouštna a vše o pekot pospíchalo dol do pízemí, k refektái. Nkterý pímo bžel, aby se tam dostal první. Snadno uhodnete, co ten všechen shon a poplach znamenal. Chléb pinášel se z kuchyn sice již rozkrájený na stejné díly, tuším tvrtky malého bochníku ale krájel se pece jen od oka a snadno mohl nkterý Spchajídíl vypadnouti o poznání vtší nežli druhý. cím šlo tedy o to, aby si z uchystaných již na stole tvrtek mohli vybrati nejvtší. Krom toho bylo nehodou, zmeškati okamžik, kdy Anton pinesl ke stolu na svém prkénku talíe s hlavním jídlem nebo rozumlo se samo sebou, že pro posledního píchozího zbyla je v naší

:

;

:

;

86

porce dle pesného odmcní nejmenší a po svdomitém uvážení za nejmén svdnou uznaná. Mezi námi konviktisty nebylo žádných ohled zdvoilosti a dobrého tónu, žádné konvenienní lži a petváky málokdo ostýchal se projeviti beze všeho obalu v celé iré nahosti svj vrozený egoism. Vzpomínám, jak znamenit jsme se jednou pobavili na útraty jednoho soudruha, který kvapíval vždy do refektáe nejvíce. Byl z domova chuas a jeden jeho spolužák z téže krajiny povídal o škodolib, že o prázdninách prodává hrušky u silnice a hlídává pi tom krávu, která se pase v píkop. Nevím, nebyla-li ta historka pouhým klepem; ale jist neslouží k necti bývalému chudému hochovi, který je dnes vysokým hodnostáem. Dnes míti každý den to, co bývalo asi tehdáž nejžádoucnjším jeho snem: plnou tabuli dobrých jídel Chvat jeho do refektáe byl proto snadno vysvtlitelný. Nedostával z domova žádného pilepšení, byl poukázán pouze na semináskou stravu a ve svém jako lunt suchém tle k závidní zdravý žaludek, kterému naše porce velmi asto nestaily. Rozdíl v jich objemu, teba sebe nepatrnjší, nebyl tedy pro nho nikterak lhostejný. Nejvíce pospíchal do jídelny ve ;

nm

mže

!

ml

—

pímo blouzniv špekové knedlíky ostatn hlavní pochoutku všech konviktist která picházela na stl vždy v onen den. Miloval vbec všelikou mastnotu, zejména i onu záhadnou tekutinu, naplující hluboký cínový talí až do polovice, z níž vyníval obyejn knedlík jako ostrov z nazelenalého jezírka. Mnozí mli k této mastnot nechu a rádi ji penechávali Franckovi jak jsme ho krátce nazývali do jehož talíe se sléval omastek se všech stran, tak že ho míval vrchovatý talí, z nhož tu testedu. Miloval

—

tém

—

—

86

kutinu

chut

vyjídal Ižicí

rukama, plnými doušky

zdvihnuv talí obma nebo Jednou byla opt steda. a dnes zabral se zvlášt do i,

pil.

Francek byl také >dí« uení, takže asi jen chvilkami tšiv prokmitala jeho uhmoždnou, nad mluvnicí sklonnou a obma rukama pevn sevenou hlavou luzná vidina cínového talíe, zelenavého jezírka v a naervenale bílého, kulatého ostrova uprosted. Pi tom nepetržit mumlal svou lekci, nemaje pro své okolí nejmenšího smyslu. Mohli jsme tedy snadno provésti své tveráctví; nakladli jsme mu opatrn do objemných postranních kapes kabátu množství suchých krek, ohark, plechových kroužk pod svíky, tratiknot a jiných vcí, naež jsme ho nepozorovan pivázali k židlici. Jedva jsme byli hotovi, zavznl z dola hlas zvonce, volající k obdu. Francek rázem vyskoil, hodil knihou do pultu a pádil ke dveím ale s lomozem letla židle za ním

nm

—

za zlostného láni té pítže zbavil, vyrazili jsme my ostatní již za hluného smíchu na chodbu. když vybhl za námi, zdržely ho zase peplnné, harašící a cinkající kapsy, z nichž zaal vztekle vyhazovat všechen ten brak, kterým jsme je našpikovali. Dorazil do refektáe poslední a vrhl zuivý pohled na porci chleba, která mu zbyla a v níž na první pohled poznal nejhubenjší ze všech. Uchlácholili jsme jej teprve, když jsme mu odlili dva plné talíe omastku Dtinské vzpomínky Naivní školácké píhody, nemající snad špetku zajímavosti pro nikoho krom toho, který je spatuje v kouzelném osvtlení svého mládí, jímž i nejvšednjší a nejstízlivjší episodky nabývají vzácného pvabu. Vnucují se do péra, nelze se jich zbýti, bez nich zdál by se nám neúplným ten obraz dávno minulého životního jara. a než se

A

.

!

.

.

87

Zapel bych pokrytecky jeden

z nejdležitjších konviktského života, kdybych se trochu šíe nerozepsal o semináské kuchyni. Byla to vedle zimy vc, o které jsme nejastji

moment našeho

Bývá tak asi všude, kde vaí se spolená od trestnic, kde vystrava pro veliký poet lidí šlehuje vzpoura nejastji pro njakou záležitost chudé kuchyn vzeské, až k refektái nejbohatšího kláštera, jehož sebe bohatší tabule asi stží bývá po chuti vždy resonovali.

a

—

všem úastníkm.

Možná, že bych dnes mnohou výtku odvolal a již tehdáž pokládal jsem v hloubi srdce leckterou za nespravedlivou neb aspo upílišenou; avšak ostré kritisování všech semináských opatení patilo mezi námi jaksi k dobrému tónu a co dále vypravuju, jest pouze ohlasem onch kritik, již správných i nesprávných. Ráno mli jsme kávu s houskou. O jakosti kávy mluvili jsme jen s ironií, a tradice o myši, malé obysvého ejné myšce, kterou jeden konviktista na hrnku utopenou nalezl a kterou jsem vidl vlastníma oima, udržuje se snad v seminái podnes. skládal se z polévky, masa a príkrmu,

a

dn

bu

Obd

z

mouky, zemat nebo zeleniny; k

pokrm téhož druhu.

Obd

i

veei

byl

njaký

veei doplovala

dosti

porce chleba, kteráž musila sama posloužiti k ukojení hladu v tch pípadech, kdy jsme z osobní nechuti nebo demonstrativn z obecného usnesení nechali nedotknuto hlavní jídlo. Takovouto demonstraci provádli jsme jednou dsledn nkolik týdn za sebou proti vaenému zelí, které jsme mívali v uritý den k veei nota bene, ne snad s njakým uzeným, nýbrž talí pouhého vaeného, v ídké jíše plovoucího zelí. Náš pedstavený si poprvé demonstrace nevšiml; slušná

—

po druhé okusil zelí a prohlásil, že je dobré a zdravé; pozdji nám již písn domlouval a veer v oratoi etl nám s prhlednou tendencí životopis jednoho svatého, který aby bojoval proti žádostem tla svého, vybíral si nejhorší pokrmy a ješt je naschvál kazil nechutnými písadami. Ale píklad svatého nenadchl nás k následování: demonstrovali jsme mlky dále, až po ase nenávidné zelí z jídelního lístku zmizelo. Málo pátel mly také mrkev, hrách a oka. Tu vždy odnášel Anton od stolu vtšinu talí nedotknutých nebo jen z ásti vyprázdnných. On byl jediný, kterého naše stávky a demonstrace nemrzely; odnášela si po nich jeho žena vždy spokojen ze semináe plný veliký košík zbytk, nebo tyto náležely semináským

sluhm. Za

to zstalo mu málo ve stedu, v den všeobecn oblíbených špekových knedlík. Vedle tchto a buchet mly nejvíce ctitel koláe, které bývaly v pátek veer. S tmi vyvinul se zvláštní obchod: Lehkomyslníci, kteí si chtli opatiti peníze na njaké mimoádné vydání,

prodávali své pátení

koláe

již

naped zámožnjším

nebo šetrnjším soudruhm. Mli jsme pravé lichváe v tom oboru. Ti mohli pak v pátek nejen pojísti spokojen své vlastní dva koláe, nýbrž odnášeli si ješt nkolik za pravou babku naped koupených, nedbajíce lítostivých pohled, jež hladoví prodavai na promrhanou lahdku upírali. Oni lichvái tžili z lehkomyslnosti soudruh, pro požitek pítomnosti nestarajících se o budoucnost; mnohý z tchto, který den ped tím své koláe prodal smšn lacino, nebyl by je v pátek veer, kdy v plné svdnosti své ležely ped ním, penechal za žádnou cenu. Piznávám se, že jsem náležel k nejlehkomyslnjším. Stávalo se, že jsem prodal '

89

msíc naped jednomu

všechny své koláe na celý

mým dvrným

onch

píHchváíi, který byl jinak telem; ten pak po každé v pátek chladn a tvrd jako Shylock brával oba mé koláe, zatím co já musel se z

spokojiti

pouhým chlebem.

Jednou, abych

si

mohl

koupiti nco k svain, prodal jsem mu dokonce za všechny ranní housky na celý týden, tak ti'i krejcary soudruh, bera že jsem pak snídal pouhou kávu.

Mj

chladnokrevn, bez ohledu na mé laskominy, prodané mu pokrmy, byl ovšem ve formálním právu; ale každým takovým veerem, kdy jsem o suchém chleb musel pohlížeti, jak si plnými ústy na koláích pochutnává, stávalo se pátelství naše chladnjším a konen spapouze lakotného a bezcitncho sobce toval jsem v rozešli jsme se docela. nedle s gastronomického staZvláštní jest, že noviska náležela mezi špatné dni. Mívali jsme ten den k obdu bílou kenovou omáku k masu a pak nákyp (rýžový, krupikový nebo nudlový), což obojí mlo málo pátel, snad práv proto, že nám bylo imputo-

—

nm

i

abychom v tch vcech spatovali nco lepšího, nedlního, což jsme naprosto nemohli uznati. Ostatn, nedle byla pro nás vbec málo píjemným dnem. Mli jsme sice celý den prázdno, ale jak jsme jej trávili! Dopoledne mše a exhorta na gymnasiu, odpoledne nešpory, pi nichž jsme na kru kostela Salvatorského zpívali latinské žalmy, nápv málo se nám zamlouvajících, mezi nimiž asto mne ješt v upomínkách strašívá verš: „In exitu Israel de Egypto, domus pak spolená procházka Jakob do populo barbaro" za vedení pana prefekta mstem a za msto, vtšin

váno,

.

z

nás odporná a asto v

tivých

dn

vskutku

.

.,

zim

nehrub

a za pošmourných bláradostná, a školní

konen

90

píprava

—

to vše s tou

obyejn

dosti

namáhavá

kenovou omákou

a tím

—

na pondlí:

nákypem spá-

dalo se v jakýs tžký, ponurý, nevlídný stín, který mi posud nepíjemn uléhá na duši, vzpomínám-li takové

semináské nedle. Za to milovali jsme dni postní, zvlášt pak suché dni, kdy vedle obvyklé pátení erné ryby byla ješt ve stedu ryba smažená. A slavnými dny byly svátky našich tí pedstavených: nejnižšího

—

—

—

vicerektora, prefekta, vyššího Rozumí se, že všichni ti byli

a nejvyššího knží. Tu mívali jsme tak zv. hostinu s peení a pivem nebo

Celkem

byli

rektora.

jsme

s

totiž malou sklenikou vína. kuchyní semináskou rozhodn

„bene":

i

nespokojeni: s výbrem jídel, s pípravou, se vším. A vinu uvalovali jsme s polovice na nctenost pedstavených, s polovice na zištnost traktérovu. Zdravý tuk, jímž statné jeho tlo jen jen kynulo, pokládali jsme pímo za lup ukoistný z našich vlastních tl. A pece nemohli jsme na pachatele náležit zanevíti. Odzbrojoval nás práv tím svým sousedsky boubelatým zevnjškem: svou vysokou statnou postavou pipomínal a tžko bodrého pantátu mlynáe starých zlatých bylo pocítiti opravdové nenávisti pi pohledu do jeho okrouhlé, zdrav ervené, usmívavé tváe pod sivými kudrnami, do bystrých modrých oí, z nichž probleskovalo tveráctví. Rád s námi žertoval a pijímal s úsmvem i naše polohumoristické útržky, jakým byla na píklad parodie na známou národní píse náš traktér jmenoval se Skivan:

as

—

Skivánek

je

malý pták,

nikdy nezahálí, ve dne v noci šidí nás,

seminá

si

chválí.

—

91

Nkdy,

když jsme

všeobecnou

stávkou

v refektái demonstrovali, rozzlobil se na nás

poádn,

ale hnv jeho netrval dlouho. Když zemel, jsme postrádali jeho bodrého, veselého zjevu.

upímn

Kuchyn

zvlášt

byla jediné místo v seminái, kde vládlo

druhé pohlaví. Kolem ohromné plotny s objemným kotlem otáely se tam jadrné postavy kuchaek a dveek s vykasanými rukávy a tváemi horkem zrumnnými. Ale do tchto prostor vnikaly jen kradmé naše pohledy pootevenými dvemi z refektáe. Jinak byly nám ty dvée zapovzeny. Jimi procházeli jen sluhové, pinášející nám jídla, nebo nkdy sám traktér; ženský kuchyský personál však nepekrooval jejich práh. Co bylo za tím prahem: kuchyn a byt traktérv ležely jaksi již mimo obvod semináské klausury, venku v híšném svt; mly také svj zvláštní vchod a východ na zadním, zastreném dvoe semináe, z nhož se vycházelo na veejný dvr Klementina a odtud na Mariánské námstí nebo do Karlovy ulice. Do téhož dvorku byla také obrácena veliká okna refektáe a naproti ml byt svtský „provisor" semináský. Ale která hranice je nepekonatelná všetenosti Protekcí nebo shovívavostí kuchyského personálu zjednali si nkteí konviktisté práv tudy podloudnou kommunikací se svtem zevnjším. Nechávali klidn fortníka stežit ádný východ semináe a vydávali se na nedovolené cesty do msta zadem skrze refektá a kuchyské místnosti. Bylo to arci nebezpené a jednou došlo v té píin k ostrému a podnikavosti lidské

.í*

vyšetování, jehož následkem bylo dokonce z

—

pamapropuštní jednoho našeho soudruha konviktu. Tuším, že byl usvden i z njakých d-

tuju-li

dobe

—

92

s kuchyskými vílami, o emž se jindy ledacos proslýchalo. Jiný podloudný východ ze semináe vedl prosté nkterým oknem velkého refektáe, pi emž arci bylo teba opatrnosti, aby takový zlodjský skok nevzbudil pozornost protjšího revisora nebo kuchyského personálu. Ba, nkteí nerozpakovali se, zneužiti samého kostela ke svým spádm, vykrádajíce se v píhodné chvíli z chodby druhého poschodí na spojený s ní kr chrámu Salvatorského, odtud pak dol do sakristie a z té kostelem ven na ulici. Avšak vrátím se na okamžik ješt k našim hmotným požitkm. Mly pro mne tutéž dležitost jako byl zdráv a dobré sousto pro ostatní. Žaludek

vrných styk

i

asem

mj

mlo

pro

mne

veliký

mn

význam.

Ale jednou na

delší

ve rozhodný obrat. První podnt dala marnivost. Soudruhové dobírali si mne k asem pro tlouštku. Tuším, že jsem nebyl ani nápadn pesvdení, tlustý, ale z tch narážek ujalo se ve že jsem neforemn tuný a že všichni lidé pohrdliv a posmšn pohlížejí na mou vypasenou podobu. A byla práv tlouštka velmi protivná. Bylo to v dob, kdy jsem již se zanícením proetl spoustu básní a sám veršoval o pekot. Jinocha ideálního a k tomu básníka nemohl jsem si pedstaviti jinak nežli štíhlého a jemného. A hle! takto presentuji se svtu jako pravý opak, jako otylý jedlík, jehož zevnjšek vypravuje pouze nenávist o nejhrubších požitcích hmotných. Pojala k vlastnímu tlu a ke hmot vbec. Zaal jsem skus tlem svým bojovati jako pravý askét. Pemáhaje usilovné nutkání a choutky zdravého žaludku, ujímal jsem si den ode dne více potravy a to zcela soustavn s vytknutým cílem, že znenáhla uvyknu své tlo na

dobu

nastal

nmu

mn

mn

m

ten

93

ncjnutnjjší

minimum pokrmu,

možnosti svého ducha

a že vybavím

do

krajní

pout povržené hmoty. Stálo mne znané pemáhání, zdržeti se první den úplného nasycení a ulehnouti s žaludkem neuspokojeným, v i)ult lákala od veee uschovaná buchta; ale za to jak povznesen jsem se cítil druhého dne prvním vítzstvím ducha nad tlem a s jakou pevností jsem si uložil toho dne ješt vtší ujmu! Hledl jsem na tlesné požitky zcela jiným okem nežli díve; rty stáhly se mi pohrdáním, když jsem vidl chvat, s jakým soudruhové pospíchali k obdu; schváln loudal jsem se hodn pomalu a když si pak ostatní vybírali porce nejvtší, pokal jsem do posledka a nedbale vzal si zbylý talí, z nhož jsem pak pojedl jen nkolik Ižic. Tak jsem pokraoval i tetí a tvrtý den a konen pátého dne dovedl jsem toho, že jsem v poledne jedl s hladovým žaludkem jen jako ptáek a veee vbec se nedotekl. V odmnu byl mi hrdý pocit triumfu nad mrzkou hmotou; pipadalo mi, že celá moje bytost je volnjší, istší, ideálnjší a všechny mé myšlénky vznášely se od prachu zemského vzhru k jasným, vznešeným vidinám. Ale ach! na zejtí stal se náhlý z

a

obrat.

Z vad mé povahy vynikala od jakživa nestálost, nedostatek vytrvalé energie. asto zaujalo mne njaké pedsevzetí silou neobyejnou; vášniv chopil jsem se ho a zaal je provádti s úsilím až pepjatým, ale znenáhla horlivost chladla a za týden, za msíc, za rok upouštl jsem od vci nadobro, zaujat opt njakým jiným zámrem. Tak se na p. stalo, že jsem se zabýval dosti asto cizími jazyky, ale žádnému poádn se nenauil. Ve vdách mám tu a tam v nkterém, teba podízeném odboru zbytené, podrobné vdo-

94

z dob, kdy jsem tu neb onu zaal co nejdkladnji studovati, ale ponvadž jsem nevytrval, zejí vedle toho mezery velmi povážlivé pro lovka, který chce býti jmín lovkem vzdlaným. zde. Po týdnu hodiv Moje nestálost ukázala se na den stranou své pedsevzetí, nahradil jsem si dlouhý pst najedením do plné zvle. Následujícího dne vrátil jsem se zase ke své zdrženlivosti a provozoval jsem delší dobu, ale zneji s obasnými výjimkami ješt náhla upouštl jsem od prvotní písnosti a jen jakýsi theoretický odpor proti hrubému požitku podržel jsem ješt léta. Nezdržoval jsem se již ukojiti svj hlad nebo nepovolovati své mlsnosti, ba asem býval jsem stídmým, ale vždy vzel mi v hloubi duše pocit, že tato odvislost od mrzké hmoty jest nedstojná, bylo mi stydno zabývati se njak vážn otázkami žaludkovými a hledl jsem s pohrdáním na každého, kdo dával bez ostychu na jevo, jak dležité jest pro nho vydatné a dobré pojedení. Onen mj spolužák, který si pozdji na útraty mé

mosti,

i

i

lehkomyslnosti lacino zjednával koláové a jiné hody a s nímž jsme se na konec chladn rozešli, býval

poátku po delší dobu mým nejastjším spoleníKdyž jsme zaali potaji pstovati zapovzený kuácký sport, vyhledal pro to zvláš výhodnou skrýši. V jedné síce za studovnou byla dvíka k malému z

kem.

kumbálku, sloužícímu k ukládání topiva a k vytápní z vní kamen v zadním dormitoi, která se však nikdy nevytápla nebo jen vzácnou výjimkou. Úzký ten prostor byl zcela prázdný, úpln tmavý a všecek zaazený. A. zanesl si tam odnkud starou židlici, njaký výstupek nebo cos jiného sloužilo mu za stl a svtlo sloupku umožovalo mu zde studování nebo tení pro

95

zábavu

i

lepení všelijakých lepenkových

košík

a tret,

jímž se ncjiadji zabýval. Kd}ž zavel za sebou dvíka dobe piléhající, byl zde bezpeen a odlouen od celého svta. Ani nám ostatním, neku-li pedstaveným nenapadlo, že by se nepovšimnutý „capouch" hodil za tajné obydlí. Zaídil si zde skrytou domácnost, kam se mnoho školní pípravy a chtl uchyloval, když býti zcela nevyrušován, nebo když se hodlal po svém pobaviti a zejména když si chtl zakouit. Svj útulek tajil peliv ped ostatními, dílem aby nkterým špiclem nebyl našim pedstaveným vyzrazen, dílem aby zstal zabezpeen ve výhradném držení znamenité skrýše. notnou dávku egoismu a byl také dosti uzavený; ncdružil se upímn s nikým, choval se ke všem zdrželiv, hrd a nedviv, jakoby dával na jevo, že nejsme dosti dobí pro jeho spolenost a že je lépe míti se ped námi pede všemi na pozoru.

ml

Ml

mn

Nevím, pro se práv ke jedinému naklonil, nebo toho nebyl snad ani ne sice pátelstvím nýbrž jakousi blahosklonnou, shovívavou schopen, pízní. Byli jsme povahou velmi rozdílní: on jaksi šosácky suchý, poádný, konservativní, lpící na zkostnatlých názorech a zásadách úzkoprsého malomštactví, v nichž byl vychován, a s pohrdou i nenávistí hledící na vše, co z nich vyboovalo neb nad se povznášelo já naopak s lehce vzntlivou fantasií, lehkomyslný, nepoádný, tkavý, s novotáským kvasem v duchu nasyceném záhy hojnou rznorodou etbou a tíhnoucím ke všemu neobvyklému, fantastickému, od

—

—

—

n

skuteného vkolí odchylnému. Ani samotáem jsem tehdáž nebyl jako on; byl jsem sice ostýchavý, nesmlý, zamlklý ve vtší a hlunjší spolenosti, ale jsem pátely a v jejich kruhu rád jsem se bavíval.

ml

9G

Bylo to tedy snad pouhou náhodou, že A. práv mne si

zvolil

za

dvrníka.

Jednoho dne veer, kdy jsme nemli žádné nutné pípravy školní, vyzval mé v museum tajemným kývnutím, abych ho následoval. Šel jsem za ním do síky za studovnou a tu, rozhlédnuv se opatrn po sousedních místnostech, není-li nepovolaného svdka na blízku, uvedl po tichu do své skrýše. Zavel pelivé, roz svítil sloupek a pásl se na mém pekvapení. V jeho pohledu byla pýcha bohatého domácího pána, který provádí hosta nádhern zaízenými pokoji a praví mu pohybem ruky máchající do kola: Hle, toto všechno líbil se skuten velmi tento úzký brloh jest mé! A uazených stn, s rozviklanou židlí, se starou prázdnou bednou, na kterou mne hostitel blahosklonn poukázal jako na pohovku, a s podobn improvisovaným stolem, na nmž krom nkolika knih a sešit úloh ležela la-

m

mn

ciná porculánová dýmka vedle mchuinového pytlíku na tabák. Bylo tu robinsonovsky útulno, a pomyšlení, že zde sedíme uprosted samého semináe ukryti jako kouzelnou apkou ped všelikým dozorím zrakem,

zvyšovalo tento pvab. Samo nebezpeí vyzrazení, proti nmuž bylo potebí rzných opatení, jako zaclonní svtla, aby snad záe njakou štrbinou zrádn na venek nepronikala, zdržování se všeho šramotu atd., psobilo kouzlem dobrodružnosti. A., napomenuv mne šeptem, abych se choval hodn rozevel hrd mšec s tabákem, nacpal peliv tiše, dýmku a -- ne, nepodal mi ji, to nebylo nikterak v jeho povaze, nýbrž vsunul špiku její labužnicky mezi vlastní zuby, zapálil ji a odfukoval se spokojenou tváí modravé obláky dýmu, blažen asi spíše vdo-

mím, že

mu

závidím,

nežli

pochybným požitkem

—

97

pochybným pí jeho kuáckém zaátenictví vbec pi jakosti jeho tabáku zvlášt.

a

Avšak nechci stavti dávného soudruha do píHš špatného svtla. Byl sobec, pravda ale my všichni milujeme své já, jeden více, druhý mén, jeden zjevnji, druhý ukrytji. Jeho rodie vštípili mu asi prostou životní filosofii, získanou v tuhém zápasu o slušnou ponkud existenci, že nutno pokládati život za všeobecný boj, v nmž každý musí bojovati pro sebe a ponechati ostatním, aby se starali sami, jak se protlukou. V praxi ídí se valná vtšina lidí touto zásadou, teba že v theorii horlí pro obtavou lásku k bližnímu. Takové petváky on neznal nikdy na píklad sentimentáln neblouznil, že hodlá kdysi prospívati lidstvu, nýbrž vy;

;

znával nepokryt, že studuje piln jen proto, aby sám jednou se ml dobe. Takové byly jeho sny o budoucnosti a v pítomnosti staral se hlavn o to, aby si zídil v té konviktské obci dle možnosti pohodlné, snesitelné bydlo a hájil své državy svdomit na všechny strany. právní cit v nejpísnjším ímském smyslu. Majetek byl mu pojmem v pravd posvátným. Vždy zdávalo se mi, že kolem jeho pultu v museu, kolem jeho postele s kufrem v dormitoi táhnou se neviditelné a pec oste vytené meze, nepekroitelné pro jiného, jež si ustavin hlídá Argovým okem, hotov každé porušení své držby odraziti všemi zbranmi uraženého práva. Svj pult vždy zamykal, jeho péro bylo nedotknutelné a ponvadž se mu protivilo každé spolené užívání, poídil si svj vlastní plechový zavírací kalamáík, aby nemusel namáeti s protjším sousedem z velikého sklenného kalamáe, do otvoru na hebene pultu zapuštného, které správa konviktu sama opatovala. Od nho si nikdo nevypjoval ani pcroízku

Ml

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy.

I.

i

98

eho jiného hav vyhovno,

vdl, že by mu bylo jen vápohledem tak pohrdlivým a vyítavým, že si radji došel pro potebný pedmt teba až k soudruhu nejvzdálenjšímu. On sám nikdy si nevypjoval a od nikoho nic nechtl zadarmo; u nho platilo »do lit des« i obrácen. Nabýval nkdy cizích vcí smšn lacino, ale vždy formou úpln správnou; což mu bylo po tom, že prodavai svou lehkomyslaniž

;

každý

s

A

z práva jednou nabytého neností se poškozovali! slevoval nikdy ani teky; jestliže skoupil tolik a chleb, že je nemohl všechny snísti, buchet, nechával zbylé klidn ve svém pult zplesnivti. Darovati je hladovým sousedm, kteí mu je skoro zadarmo prodali, byl by považoval za hích proti svým zásadám a za iré bláznovství. pykají za svou leh-

nkdy

kolá

A

komyslnost

!

pi jeho povaze, ponvadž mezi odrostlými velmi astý a možno íci pro celou lidskou spolenost zvlášt význaný. Zásadní cgoisnms takových lidí je hlavním základem, na nmž spoívá odvký ád spoleenský. Zdržuji se tak dlouho

je tento typ

—

—

i

Ubohý A. odpoívá již v hrob. Sotva že ukonil klopotnou, svízelnou dráhu studií a mohl si zaíditi ve svt bydlo podle srdce svého, táhla smrt ernou áru pes tu slibnjší ást jeho životního výpotu. ne-

A

vzpomínám mu zlým

ani

nešastných

kolá

ani

tch

stín, které jsem se svého stanoviska spatoval v jeho povaze; zase stíny své a máme je asi všichni. Vedle svých vad dobré vlastnosti: byl pímý, vrný svým zásadám, správný ve všem, svdomit dbalý všeho toho, co pokládal za píkaz mravného poádku. Ba, nyní z dáli má pro mne jakýsi zajímavý pvab

mám

ml

99

povaha ohledným egoismem.

celá ta chlapecká

se

i

svým upímným, bez-

Jak se nám to tehdáž píjemn sedlo v tom uazencm brlohu, zveseleném kmitavou záí sloupku! A.

mlky a jeho stízlivý obliej nabýval nezvykle snivého výrazu. Zaal mi pak šeptem vypradlel erstvými vovati o svém rodném mst, v ješt vzpomínkami bylo to nedlouho po velkých práod stazdninách. Jezdíval tam již po železnici, ale nice ješt hodinku k domovu, i vyprávl mi, že cesta vede kolem rozsáhlých luk a že tudy lidé neradi chodí v noci, ponvadž prý bývá slyšeti z tch luk podivné sténání a bdování; on prý se strašidel nebojí, ale pece bývá mu dosti úzko, když se od nádraží pozd veer samoten ubírává dom. Za to ve dne bývá prý radost pohledti na tu luinu, zvlášt na podzim, když je celá poseta fialovržovými kalíšky kvetoucího ocúnu. Zamlel se opt se sniv sklopenými zraky a já zatím pohlížel v myšlenkách na uouzenou stnu kumbálku, kterou si má obraznost mnila v nekonenou, pekrásn zelenou plá, z níž záily nesíslné zaržovlé plaménky ocúnových Byl to kouzelný obraz pomyslil Kéž bych jej mohl spatiti ve skutenosti jsem si a pohlédl závistiv na soudruha, který se o prázdninách kochává takovým divem. Ale ten tváil se nyní jaksi unyle a rozpait. Kobafal chvíli

nmž

:

ml

kvt

.

.

.

1

nen

—

!

se sklopeným zrakem, s váznoucím dechem jal mi svovati, že miluje ve svém rodišti jednu dívinu. Kdybych prý vdl, jak je hezká! Mohl jsem si pomyslit, jak byla hezká. Vytanul pede mnou div krásy, když jsem hledl do jeho v sladké upomínce pivených a zamlžených oí, do jeho sklonné, jako odleskem vnitní záe svtélkující líce. Pohlížel jsem

se

—

100

na nho nyní se závistí ješt mnohem vtší a zárove s obdivem. Bylo to poprvé, kdy mi jiný hoch stejného se mnou stáí sdHl, že je zamilován. U mne sice již to

ono

dve

vzbudilo živjší

city,

podobné zaínající

milenky znal jsem dosud jen z povídek a to jako bytosti polobájené, nadpozemské, jako víly étherického tla a nevýslovné duševní líbeznosti. Ani mi dosud nenapadlo, že by mne mohl šastný osud sblížiti s takovou nebešankou. A hle! on ji už našel. Závidní hodný lovk Pedstavil jsem si v polozetelných obrysech nejkrásnjší dívku, jakou jsem si dovedl vybájiti, kterak se vznáší po boku toho štíhlého, rostlého hocha rumnných tváí kolem onch zelených luk, záících fialovržovými kvty ocúnu jaká v tom byla pro mne poesie! Náhle položil A. prst výstražn na rty a zbystil sluch. Zavrzly dvée musea. Snad pan prefekt! Pro vtší bezpenost, z obavy ped nkterou zrádnou skulinou sfoukli jsme svtlo. A sedíme tu po tm, bez nejmenšího hnutí, zadržujíce i dech. Kroeje šustí síkou kamsi do dormitoe, vracejí se, optné zavrznutí dveí lásce, ale

tém

!

pkn

—

—

musea a zase ticho. Ješt chvíli ekáme, pak rozsvcuje A. znovu sloupek a v bezpeí povídáme si šeptem dále. astokrát pobyl jsem takto s A. v tajném útulku. Pozdji poídil jsem si také lacinou sádrovku a kouil tam s ním o závod, ovšem svj vlastní tabák. Kouili jsme »sprostý«, jen nkdy míchaný s ^ tíkrálovým*. S hrzou si vzpomínám na ty zavlhlé houžve a uzly, jež siptly a prskaly v našich dýmkách, daíce nás -

—

dýmem

takové chuti, že se naše ústa keútroby kormoutily. A pece mocí jsme se pemlouvali, že je to vzácný požitek. štiplavým

ovit

svíjela

a všecky

101

hodný všech obtí

a

nebezpeí, které jsme k vli

nmu

na se braH.

Za tchto kuáckých duett pokusil jsem

se

nko-

na soudruhovi zevrubnjší zprávy o jeho lásce, která mne velmi zajímala. Ale on odpovídal njakým bezvýznamným slovem a vždy odbooval na jiné pedmty. Snad ho i mrzelo, že jednou proti svému obyeji pekypl takovou dvrností a že mne zasvtil ve své tajemství nejintimnjší. Jsem ostatn pesvden, že byla jeho láska velmi nevinná. Byl ve vcech mravopoestnosti zvlášt písným na sebe jako na jiné. Když jednou peetl jakousi tuctovou mravovolil svou skrovnou etbu s velmi kárnou povídku šosáckým vkusem, v níž byly vylíeny trudné konce lovka zhýralého, duševn i tlesn zkaženého, pišlo to tak vhod jeho písnému smýšlení, že se v hovoru stále a stále k tomu píbhu vracel a nejživjším zpsobem dával na jevo, jakou ošklivost a hrzu v budí mravní zpustlost, která vede k takovému rozvratu. ova nezstala ovšem po ase utajena Skrýše A ostatním konviktistm ale právní zásady byly mezi námi tak vyvinuty, že všichni mlky respektovali výhradné držení prvního objevitele a zaizovatele brlohu. Pozdji, když mé pátelské styky s A. pestaly, objevili jsme s jiným soudruhem kuáckou místnost ješt mnohem bezpenjší a výhodnjší. Kdysi povšimli jsme si v malém zadním dormitoi starých dvíek, zastavených jednou postelí. Odstavivše postel, shledali jsme, že dvíka nejsou uzamena a že je tudy pístup na temné schodišt, vedoucí nkam do výše. S mocn napjatou zvdavostí vydali jsme se hned na výzkumnou cestu. S bázlivým ponkud ostychem, tápajíce ve po zdích, vystupovali jsme do neznámých výsostí molikráte,

vylouditi

— —

nm

—

;

tm

102

hutné semináské budovy, bývalého sídla jesuit. Dostali jsme se do úzké, šeré chodby, do níž ústily adou tmavé cely, prázdné a dveí zbavené. Vše tu inilo dojem mysteriosn pochmurný, že nám nebylo hrub volno. Vyprávlo se pak mezi námi, že to byly cely jesuitských novic nebo snad vzení, v nichž pykali v domácí kázni pestupnici eholních pravidel. Ekert praví o tom, že nad severním kídlem semináské budovy » vynívá na slemeni stechy úzký pístavek po zpsobu vlašských klášter s malými, nyní zazdnými okny. Tam bývala nkdy chodba, kde jesuité, majíce odtud krásný rozhled, se procházeli a hodinky modlili. Ve vikýích bývaly jizby pro mladší eholníky*. Avšak dležitjší byl pro nás tehdáž objev, že možno touž cestou dostati se i na rozsáhlé pdy pod stechou ohromné budovy. Byly tu pod cihlovou krytbou rozlehlé volné prostory, do nichž vnikalo jasné svtlo velikými otvory viký; mohutná devná kostra beven, trám a kráat kižovala se ve výši, spoívajíc dole na roštu ohromných klád, po nichž jsme chodili jako po širokých stezkách. V prohloubených tvercích nadstropního zdiva mezi tmi trámy byly rozloženy suché vrstvy rozliných lékaských bylin, vydávajících silnou koenitou vni Zvdli jsme, že to jeden lékárník používá za plat pdy Klementina k sušení svého léivého koení. Objevení toho podkrovního svta bylo pro nás ovšem znamenitou událostí. Zasvtili jsme i nkolik jiných spolehlivých soudruh do fenomenálního objevu. Drahnou dobu vykrádali jsme se v prázdných chvílích nahoru a holdovali tam v bezpeí své kuácké vášni, procházejíce se volným vzdušným prostranstvím po širokých trámech devného spodku stechy nebo se-

103

z mohutných viký. Ale konen pedstavení pece na naše spády; prý vidl nkdo ze sousedství vycházeti kou z viký naší stechy natomu tak i onak a oznámil to v seminái. stalo' vyšetování, na štstí bezvýsledné, pak dostalo se ve svolaném shromáždní celého konviktu písné dtky neznámým pachatelm, kteí mohli snadno zpsobiti požár nedozírných následk, a nešastná dvíka v dormitoi opatena jsou bezpeným zámkem.

díce

v

nkterém

se dostali

—

Bu

*

Hodina prázdn po veei bývala vnována spolené zábav. Tiché museum promnilo se tu v hlunou besední sí. Jen tu a tam nkterý »dí«, ukryt za oteveným víkem svého pultu, hlavu a uši pevn svídlanmi, brebentil dále svou lekci v okolní vav. možno, uchýlil se ovšem radji z hluného musea do nkterého tichého koutku dormitoe nebo raje

Bylo-Ii to

Tam

zdržovali se také radji sapednost rozhovoru jen ve dvou nebo tech. lét ovšem byly chodby a oba zim však vnitní semináské dvory valnji oživeny. sloužilo museum za hlavní shromaždišt. Diskutovaly se tu pede vším rzné záležitosti školské a semináské, však i veejné: národní, politické, literární a sociální. Siln pstovala se politika. Rok po tom, kdy jsem jako žák druhé latinské tídy vstoupil do konviktu, daly se po pádu Bachov pípravy k novému organisování Rakouska na základ ústavním. Ruch, vzbuzený tím v národ, vnikal k nám do zdí semináe. i Oživovali jsme tradice z roku osmatyicátého, které jsme pinesli ze svých domov, a sdlovali jsme si, co kdo z nás doslechl o vcech, jež se pipravují ve Vídni

na odlehlou chodbu.

motái nebo

ti,

kdo

dávali

V

V

mocn

104

a ve vlasteneckých kruzích pražských. Samostatných novin eských roku 1859 ješt nebylo; vláda odpírala koncesi k jich vydávání. Stali jsme se také oitými svdky první demonstrace, která po letech úmorného absolutismu ozvala se v ulicích pražských, jako znamení, že národnost eská sbírá se k novému ilejšímu a ráznjš-ímu životu. Bylo to v pedveer 11. listopadu 1859, stoletých narozenin Schillerových. Praha, tehdy ješt svou representací a zevnjším nátrem nmecká, oslavila ped-

veer památného dne velikým pochodovým prvodem, na njž jsme se dívali s balkonu Salvatorského kostela. Ješt mi tane ten obraz živ na mysli. Stál jsem na tom imposantním kamenném pavlánu vedle jednoho svého soudruha v husté tlaenici konviktist, alumn, sluh semináských a jiných lidí, kteí si tam pístup zjednali. Opíral jsem se o kamenné zábradlí balkonu a iperný soudruh vyšvihl se až k nohám jedné z mohutných soch, zdobících toto zábradlí. Nálada valné vtšiny zvdavc na balkon nebyla slavnosti píznivá. Bylo tu slyšeti leckteré úštpky, a když mj soudruh hlasit prohodil nkolik posmšných vtip, byl odsouhlasným smíchem lidí stojících za námi. Jak jsem se tehdáž obdivoval mladému píteli a jak jsem mu závidl! Je malý hoch jako já a již si troufá baviti dosplé cizí lidi, dovede je dokonce rozesmáti svým vtipem, kdežto já bych se ostýchal obrátiti na sebe pouhou jejich pozornost. V hust sražených zástupech dole na Kižovnickém námstí bylo slyšeti šum, hovor, tu a tam výkiky nebo smích. Pojednou se to množství zaalo vlniti a mezí ním objevily se první ady úastník prvodu, ve fracích, s cylindry na hlavách, v rukou držíce

mnn

105

hoící pochodn, jichž zarudlá zá rozlévala se fantasticky temnem nad hlavami polozctelných zástup. V tom na jednom míst dole ozval se hlasnjší kik nastal tam jakýsi a zavznlo i pronikavé pískání ale práv odvolal nás hlas zvonce zmatek a chumel s balkonu, nevím zda k veei i k modlitb. Pozdji jsme se však dovdli, že eské obecenstvo tu a tam

—

—

protestovalo proti prvodu posmšným nebo hnvivým pokikem a hvízdáním, ba že nkterým úastníkm té

nmecké slavnosti pochodn a do eky hozeny. i

rukou byly vytrženy

z

Musím íci, že jsem byl tehdáž ponkud na vahách, mám-li demonstraci tu schvalovati. Pokud elila proti ale Schiller! Mli nmectví, neml jsem námitky jsme doma nmeckou sbírku básní Schillerových s krásnými obrázky, na jichž význam jsem se již jako dít

—

matky doptával tak, že byl v

;

a ta mluvívala o

nmeckém

díve, nežli byl jeho ctitelem.

parv

V

Litomicích pak na hlavní škole pi každé pí-

velebiH nám uitelé Schillera ležitosti a poznal jsem již nkteré jeho

a v

O

básníkovi

mé pedstav obklopen vznešeným nimbem jsem ješt ádky od nho etl. A také otec

ped svým

básn

v origi-

vstoupením do konviktu peetl jsem již i nkterá jeho dramata a byl jsem jím nadšen. Myslel jsem si tedy, že i Cech bez rozpaku mže oslavovati takového veleducha. Ovšem, neml jsem tehdáž ješt jasného tušení, jak soustavn germanisující smr používal i vznešeného umní jako všeho jiného ke svým nekalým úelm. Hledím-li zpt na svá gymnasiální léta, shledávám, že vyuovací soustava úmysln smovala k tomu, abychom nmeckou literaturu pokládali za nejdokonajedin poznání hodnou na svt. Kdylejší a nále.

prázdninách pak

tém

ICG

bychom nebyli mimo školu poznali básníky anglické, francouzské, španlské, vlašské, ruské a polské, byli bychom se mohli domnívati, že nejen dvojice Schillcr a Gothe trní samojediná na nejvyšším vrcholu svtového Parnasu, ale že vbec vedle tchto nmeckých vclcduch básnické koryfcy jiných národv na prosto

vzdlanému lovku pln

mizí a že

pknou

adu nmeckých

staí, pozná-li jen

klassik od onch dvou velikán až po Hagedorna, Gleima atd. Vše elilo k tomu, abychom netoliko prosákli nmeckým duchem, nýbrž nabyli zárove pesvdení, že teba hlavn a pedevším pimknouti se k nmecké kultue, která je nejvznešenjším výkvtem lidské vzdlanosti. A jaké to byly tehdáž do r. 18G0 zlaté doby pro ponmovací tendenci v Cechách! eský národ byl spoután okovy absolutismu a neml místa, kde by byl pozvedl hlasu svého; shry pracovalo se pro germanisaci všemi prostedky všemohoucí vládní moci a ve školství mli Mareschové volné ruce k hubení nenávidného eského jazyka. Ltední i hlavní školy byly veskrze nmecké a kde nkterá výjimka zbyla z doby pedešlé, ta dodaten odstranna, nebo již jen z dneška na zítek živoila. A jaký duch panoval v tch germanisujících školách, nejlépe vidti z toho, že na píklad nkteí professoi eského pvodu klidn diktovali a nechali si odíkávati od eských žák: »Wir Deutschen* atd., jakž bych toho mohl uvésti píklady z vlastních gymnasiálních studií. A pece mnuli si Páumannové a Mareschové ruce tu

t.

zv.

bu

ped asem. Všechno

jejich úsilí nemohlo vypleniti odpor proti vnucovanému cizáctví, kde na venkov a vštpený a živený z domova, namnoze v mstech mohutnji, než se zdálo nahoe. z duší

mládeže i

—

I

107

dále psobily tradice z roku osmatyicátého a ncchsi zdánliv uspané, pirozenou silou žilo a rostlo uvdopak eskou etbou a stykem s promní národní, budilejšími soudruhy. Již v Litomicích, v letech 57. a 58., žil jsem uprosted nmeckého msta v jakési uvdomlé eské

—

kolonii.

tém

bez obrany První rok jsem sice osamle a v cizím živlu, který mne obklopoval se všech stran. Bydlel jsem u bichatého Nmce, na kterého vzpomínám jako na výlupek všeho šosáctví: nenávidl vše, co sahalo nad péi o dobré a pohodlné bydlo, rád láteil na rýpaly a revolucionáe, za jichž odrdu pokládal i eské »flaštencc«, o kterých mluvíval jen s pohrdlivým úšklebkem. Jeho paní mla asi stejný obzor duševní, jen že k tomu družila znanou dávku povreného pobožnfistkáství. Mluvívala nejradji o rztonul

ných zjeveních, a pamatuji, že vrátila se jednou ze své každodenní vycházky ke kapli jednoho svatého za mstem všecka vydšena: když prý se tam modlila, zaslechla .shry hlas, pronášející zcela zeteln její jméno. Zkrátka byl tu svt naprosto rozdílný od toho, v jakém jsem doma vyrostl.

Oba museli

se

z

poátku dorozumívati

se

mnou

pomocí eštiny, ponvadž jsem slova nmeckého neuml; avšak lámali z ní bídné jenom skrovné drobty.

vbec neumla esky a také <íymnasista, bydlící se mnou a zjednaný mi za domácího uitele, byl kovaný Nmec. Tak mohl jsem v byt voln rozmlouvati jen s druhým spolubydlitelem, synkem zámožného rolníka z jedné vesnice na blízku mého domova. Avšak ten byl v Litomicích již druhý rok, ve vyšší tíd, dovedl se již nmecky smluviti a hledl proto na mne.

Služka jejich

108

úplného nováka, trochu pes rameno; nedával mi dlouhých audiencí a pak, teba že mu ani z daleka nenapadlo odíkati se svého ešství a teba že projevoval pirozený kmenový antagonism proti neml pece ani potuchy o vlastenectví v tom smyslu, v jakém jsem byl doma vychováván. A teba že nás eských dtí z dalekého okolí byla tehdáž spousta ve » školském mst* Litomicích vždy eských škol krom obecných tehdáž vbec v Cechách nebylo neml jsem ten první rok žádného posilujícího styku s eskými spolužáky. Každý jsme jaksi ojedinle a na svj vrub zápolili s cizím živlem, uprosted nhož jsme se z nenadání octli. Ale pece v tom perném prvním roce dostávalo se mi asem vlasteneckého osvžení, dílem dopisy

Nmcm,

—

—

,

i

mého

otce,

který

mne

tém

v

každém napomínal,

abych zstal vždy vrným synem svého národa, a jednou dokonce místo pochvaly mne pokáral, když jsem mu poslal psaní pracn nmecky sestavené, abych se pochlubil svými pokroky v té ei, dílem obasnými styky s jedním žákem vyšší tídy, echem uvdomlým, s nímž jsem se náhodou seznámil. Ten mi vyprávl také mnoho o svém uiteli, že je ech rodem smýšlením. Odtud pohlížel jsem vždy na toho uitele, kterého jsem jen nkdy v prjezde školní budovy a na ulici potkával, s úctou a láskou velikou hoel jsem touhou, abych se mu mohl piblížiti. Uslyšev, že povzbuzuje žáky své tídy ku sbírání pírodnin a že ochotn jim vysvtluje každou, kterou mu k nahlédnutí pinesou, pásl jsem dychtiv po njaké takové vci, a když jsem šastn jakousi zkamenlinu nebo co to bylo našel, chvátal jsem s tlukoucím srdcem pímo k jeho bytu. S nedokavostí i posvátným ostychem i

i

—

—

100

zaklepal jsem na jeho dvée, a když mi otevel, všecek uzardlý vykoktal jsem esky, že mu pináším njaký nález. Zajisté uhodl z mé eštiny (na jiného uitele nebyl by se nikdo z nás odvážil se svou mateštinou) a z celého mého vzezení, že mne k vlastn pivedlo jeho ešství. Usmál se vlídn, pojmenoval mi nalezenou pírodninu, vyptal se esky na mé jméno a rodie a propustil mne s nkolika pochvalnými, laskavými slovy. Cítil jsem se toho dne šasten a povznesen. Druhý rok bydlel jsem u bodré eské vdovy, paní ové, kde jsem se ocitl jako na útulném domáckém ostrov v tom cizím moi. Byla majitelkou malého jednopatrového domu v odlehlejší ulici, se zahradou, táhnoucí se za ním k njakým starým zdem,

nmu

M

I.

.

.

.

.

bezpochyby zbytkm bývalých hradeb mstských. Kdykoliv jsem vešel širokými vraty do toho domu, bylo mi, jako bych se z cizího nepátelského území uchyloval do pevné tvrze domácí. Tam jsem byl jako v rodném kraji, mezi samými Cechy. Domem a zahradou ozýval se tu jen hovor našinský a zídka vnikaly sem z vní zvuky nmecké. Naše paní tuším ani hrub nmecky neumla,

rovnž její nete, veselá, hezká, asi dvacetiletá dívka, a studentíci, jichž mla asi G nebo 7 na byt, byli vesms Cechy až na jednoho žida, který však esky uml a s vlky výti musel. Krom naší studentské kolonie hostil jen jediného nájemníka, pana Laschka, starého vdovce a poestného mistra koláského, který svou dílnu naproti pes ulici. Na vzdor onomu „sch« ve svém jmén byl také Cech. Pízemí obsahovalo vedle kuchyn jen prostranný pokoj studentský, s velikým stolem uprosted a s postelemi podle stn. Z kuchyn šlo do studentského

dm

ml

110

pokoje okénko, zastené bílou látkou. Stávala-li se mladá cháska nepokojnou, poodhrnula se záclonka, dv pátravé oi nahlédly do vnit a zaznlo výstražné zaukání na sklo okénka; jestliže výstraha nepomáhala, objevila se vedle široké, otevelo se prudce a v ové, snažící se, aby vyboubelaté tváe paní padala písn, tlustá ruka s hroziv pozdviženou va-

M

nm

.

.

.

.

ekou. Tím okénkem podáváno nám

také z kuchyn jídlo. Ztravovali jsme se u své domácí všichni až na onoho nuzn z chužida, který odbýval své obdy a dých potravních zásob, zasílaných mu z domova, aby se neprohešil požíváním pokrmu zapovzených. Nelví. Zašastník byl tu mezi námi jako Daniel v koušel úštpk a ústrk všeho druhu. Nerespektovali jsme ani jeho pobožnosti, kdy ovinuv se obadními eho ménky, mumlal nesrozumitelná slova modlitby. bývalo líto a proto jsem mu neodpíral pátelské spolenosti, kterou ve své opuštnosti u mne jediného nalézal. Nejradji chodíval se mnou na konec zahrady, pod

veee

jám

Mn

ony staré zdi, kde jsme sedali nad jakýmsi píkopem, jímž tekl kalný potok. Vyprávl mi tu o svém domov a sdíleli jsme si na vzájem zábavné píbhy, které jsme kdy etli. On byl starší mne a etl mmoho; pamatuji se, že mi jednou s velkým zanícením vypravoval obsah Byronovy » Nevsty z Abydu*. Byl to hoch vtipný a moudrý; snášel útoky se všech stran s rozumným klidem. Ale konen, asi po pl lét, vypudilo pejej pece všeobecné nepátelství z našeho domu ;

sthoval se jinam. ové byl jeden Seniorem naším u paní quintán nebo sextán, bydlící zvláš v malém pokojíku nahoe vedle bytu pana Laschka a parádního pokoje

M

.

.

.

.

Itl

Ml

paní domácí. nmecké jméno, ale byl Cech rozhodný. Pohh'žeU jsme na nho s posvátnou úctou: vždy pevyšoval o pl hlavy pana Laschka, kouil již

dýmky a ml dokonce zcela opravdovou lásku. Njaký as po svém píchodu z prázdnin sedal za-

statn

7.

hlavou pohíženou do dlaní, a jednou pistihla ová slzícího; brzy jsme zvdli, že má ve svém domov dve, po kterém tak teskní. Rozumí se, že tím nabyl v našich oích ješt skvlejšího nimbu. Pozdji pesthovala paní mou postel k nahoru. Byl jsem sice hrd na spoleníka tak vzácného, ale

mlkle

s

ho paní

M

.

.

.

.

nmu

své nevýhody asto veer pinová ložnice mla cházel k mému souložníku jeden jeho spolužák, naež se spolen pozd do noci pipravovali z matematiky nebo fysiky, odíkávajíce hlasit, bez ohledu na mj spánek, úkoly z uebnic, kreslíce a poítajíce na devné erné tabuli, jako ve škole na stojanu umístné, i

:

pijíce pivo z kamenných džbánek a kouíce z dýmek tak horliv, že celý pokojík naplnil se jediným obla-

kem pavého dýmu.

V

dobách, kdy jsme mívali prázdno, ráda .... ová dávala nás menších studentík paní

M

si

od

ped-

ítati v kuchyni eské knihy. Milovali jsme ty tenáské dýchánky, ale nkdy bývaly pece spojeny s obtížemi. Vzpomínám, kterak jeden z nás kdysi zaal pedítati njakou novou knížku, ale uvízl hned v první vt. Povídka zaínala asi takto; »Z jasn zelené houštiny lesní vynoil se roztomilý slamný klobouek s ržovými stuhami, pod nímž laškovn blýskala dv jiskrná oka díví ...» Peditatel dospl pouze k ržovým stuhám, ale pak, mrknuv okem po následujícím ádku, zarazil se, zervenal a odšoupl knížku s rozpaitým smíchem.

112

tte

»No, copak je slamný klobouk nco zlého? Jen dále!* pobídla ho s úsmvem paní domácí a také

mladá nete zaala

se po tichu šibalsky smáti. Peditatel, ervený jako rak, zaal znovu, ale skonil ješt díve než poprvé. Knížku vzal srdnaté jiný; le ani on nedostal se k jiskrným okám dívím. Žádný nebyli bychom dále tli za živý svt. Pro sebe byl by to každý proetl jako nic; ale zde ped paní ovou a dokonce ped její švarnou neteí, které se ob smály, až jim slzy tekly po tváích! S pohrdlivým úsmvem pomohl nám konen pes nešastný zaátek veliký student shora, Iderý se práv do kuchyn namanul. Ostatn jindy, byl-li peditatel již v proudu, penášeli jsme se bez obtíže i pes místa její

M

.

.

mnohem

povážlivjší. jsme takto spolen mnoho zábavných knih, z nichž nejhlubší dojem uinil Sabinv »Hrobník«. Mluvívali jsme pi tom také o Praze a nkdy nabýval ová rozšafná paní IM hovor i rázu vlasteneckého, nikdo vždy nás ochlazovala pouením, že bez se nedostane a že Nmec, je-U hodný, daleko ve

Petu

a

.

.

.

nminy

svt

stejn milý jako Cech. Do Prahy pišel jsem také mezi uvdomlé eské soudruhy a zvlášt v konvikte probudil se mezi námi brzo ilý národní ruch. První vážnjší jeho projev byl následující. Hned první dobu mého pobytu v konvikte, latinské, pinesli r. 1860, kdy jsem byl teprve v tetí jednou starší konviktisté do musea nkoiikaarchový rukopis, který s velkým tajnstkástvím dali nkterým z nás mladších opisovati. Bylo to memorandum Riegrovo k císai, podepsané od celé ady vynikajících eských politik, v nmž uvedeny byly hlavní stížnosti eského národa a žádalo se o povolení samostatných

je

jí

113

eských novin

politických. Hrdi, že tak dležitá véc našim rukám, chopiH jsme se horliv práce a brzy bylo zhotoveno nkolik opis. K emu byly ureny a kam se všechny dostaly, nevím. Ale jeden opis zstal v seminái a byl po veei polohlasn pedítán v kruhu zasvcených; vlastenecky rázná slova jeho, jakých jsme dotud neslýchali, vzbudila v nás pravé nadšení. Jak známo, odevzdali petici tu Ricger s Machákem císai, ale vyízení jejího se nedokali. Avšak povoleno pece vydávání eských novin, jenže jinému žadateli, totiž Dru. Krásovi, který je v íjnu r. 186U zaal vydávati. Pamatuji se, jak mocný dojem na mne uinilo, když poprvé držel jsem v ruce veliký ten arch papíru, s ohromnými tištnými písmeny „Cas" v ele. A zájsem ml rove piznávám se k jinému pocitu. z domova živé národní vdomí a celkem si je také

svena

A

v Litomicích zachoval, ulehla pece bezdky silná vrstva germanisace na mé smýšlení: vida svrchovanou ve školách, nadvládu, ba z velké ásti samovládu ve veejném a lepším spoleenském život, zvykl jsem pozvolna myšlence, že není proti tomu pomoci, a na-

nminy

dje, že bude jinak, jevila se mi jako luzný sen, jímž v neštstí malujeme si obraz budoucího blaha, kteréž kyne nám prozatím jen z nedozírné dálky a v té kráse, jak se pedstavuje naší blouznivé fantasii, nikdy splniti se nemže. Zkrátka byl to pro mne nedostižný ideál, k nmuž ovšem teba stále vzhlížeti, ale jehož uskutenní vznáší se nkde v oblacích. Zaal jsem pozvolna i zvykati na jho tak, že jsem nejen asto zapomínal na jeho tlak, ale jaksi nevdomky s ním srostl a sotva vmysliti se mohl do pedstavy, že bych se mohl obejíti bez nho. Pál jsem si vroucn o Svatopluk ech; Sebrané spisy. I

nminy

114

splnní vlasteneckého ideálu, ale kde jsen:i v praxi spatoval rznjší pokusy k tomu, hledl jsem na ponkud chtj nechtj brejlemi skepse, které mi nepozorovan školské vychování a ponmilá spolenost vpravily na oi. Zdálo se mi, že jsou ty pokusy nevasnc, pcpjaté, fantastické, nehodící se do viikolní skutenosti a vru leckdy jevily se mi jako podniky Donquixotovy, nech jsem se proti tomu názoru bránil jakkoli. Tak na p. jsem ml velikou radost z tch

—

prvních

eských

n

—

novin, ale v nejvnitrnjším nitru hlásil

se pocit, že je to

nco

dlaného, umlého, schválného

že se to všechno jenom snaží vypadati jako skutené noviny, kdežto v pravd je to pouze na oko umle sbitá Potemkinova vesnice. Zvlášt tehdejší inseráty, plné nov tvoených eských slov pro vci pod nmeckým názvem každému známé, inily na mne tento dojem. Týž pocit jsem i pozdji, když nkteí svtští supplenti na našem gymnasium zaali nám pi

a násilného,

ml

vdeckých terminech

íkati také vždy názvy eské. Ale to byly pouze bezdné dojmy, jichž jsem se ubrániti nedovedl; v srdci vítal jsem radostn každou takovou vymoženost, umloval skeptický ten vnitní hlas a snažil se ^horliv, pisvojit si každý takový pokrok národní vci. inila to ostatn všecka tehdejší mládež vkol mne. Brzy zaali jsme projevovati své národní smýšlení zevnjším úborem. Bylo to tuším na sklonku r. 1859 nebo r. 1860. Nmci zaali nositi t. zv. Sillerovy vesty zvláštního stihu, ovroubené barevným prýmkem. A tu

tém

i

nim vesty » slovanské*, tuším modré nebo ervené s hustou adou lesklých kovových knoflík. Ale nepotrvaly dlouho. Za to tím trvaleji ujala se amara, známá již z roku osmatyicátého. Objevila objevily se proti

115

hned ze zaátku v nkolika podobách a prodlala postupem let nkolikerou zmnu. Tu byla s širokými pentlemi, tu s teními nebo tlustšími šrami, tu visely na ní šry i kolem krku, tu pokrývalo ozdobné šnrování rukávy, nkdy na jinobarevné vložce, tu zase z erného, vážného, až po kolena sahajícího odvu mnila se v lehkou svtlobarevnou kazajku, lišící se jenom našitými šrkami od obyejného letního kazvláštní nábátku. A s ní družil se po njaký as se

i

i

krník, splývající

—

dvma

širokými, vyšívanými cípy na jakým jsme zejména v dívjších

takový, s letech uvykli vídati Nerudu. Hlavu pokrýval z

prsa

poátku

kulatý » slovanský klobouk «, s dvma svislými stapci vzadu, pak ikoš, vedle nhož se vyskytovaly rzné pestré beranice: podbradky, pemyslovky, svorsrstnatý >výtenický« nostky, ba po njakou dobu klobouk, tvaru zcela obyejného, ale pasovaný za národní proto, že jej nosil nevím již který z eských

erný

i

pedák.

Nmc

bylo mezi námi v konvikte velmi málo.

Jeden byl veselý, joviální chlapík, který se nastaršího prosto vyhýbal všem národním sporm. bratra, tuším v septim neb oktáv, který byl stejné povahy. Oba nestarali se vedle povinných školních vcí o nic jiného nežli o hudbu, kterou pstovali s pravou vášní, a byli oblíbeni u všech konviktist bez

Ml

tém

rozdílu národnosti.

Zcela jiného rázu byl jeden Nmec z nižší tídy, kdež mezi svými spolužáky, vstoupiv na studie dosti pozd, svou vyouhlou, hranatou postavou vynikal jako Gulliver mezi Liliputány. Byl chorobné pleti, mraného vzezení a neomalených zpsob. Hned jak po-

tém

116

prvé v prvodu svého otce, majícího vzhled schátra lého divadelního herce a mhivícího njakým saslcým nebo pruským dialektem, mezi námi v konvikte se objevil, vzbudil posmch a nechu všeobecnou. Podivný, posupný, jeebatý, odný nepoádn v šaty, které nezdály se na nho šity a byly z nejhrubší látky, klát rukama nepomrn dlouhýma a hápav se šouraje v nemotorných, rozpraskaných botách, pipadal nám jako divoch, který pichází z neznámé pustiny. Ale zárove jako divoch shlížející nepátelsky a pohrdliv na své nové okolí. Byl to nevlídný podivín, jemuž rovných málo jsem poznal v život. neml hrbu, pipomínal mi pozdji, když jsem proetl román Viktora Huga, v nejednom ohledu Quasimoda, zejména nemotorností svou a zvláštním bizarním rysem oblieje. Pítele nezískal ani jediného. Ostatn žádného pátelství nehledal a s nikým ani se nestýkal byl nemluvný samotá a když asem pece nco prohodil, znlo to jako zamruení medvda, kterémuž se podobal i svou neohrabaností. Uzavíral se na prosto do sebe, tak že z nás nikdo nezvdl ani, jest jeho otec a jaké jsou jeho domácí pomry. O jakýchkoli ohledech nebo spoleenském brusu nebylo pi ani zdání. Štítili jsme se ho pro jeho neistotu a všichni mluvili o vbec jen s opovržlivým úsmškem. Když pronášeny tyto útržky tak,

A

tém

;

ím

nm

aby

je

mohl

slyšeti,

nm

nebo když

jej

ostatní dráždili na-

njaké neplechy, odpovídal nesrozumitelným bruením nebo jen pohledem pohrdlivé nenávisti a zkistrojením

vením rt k ironickému pošklebku. Jednou, když mu v dormitoi zase nco vyvedli, dal pokušitelm nmou

odpov,

napsav kidou na pelesti své postele velikými literami citát z bible tuším tohoto znní:

k

117

» Ejhle! telátka obklopila mne a volkové shromáždili se vkol !« s udáním proroka, kapitoly a verše, z nhož byla ta slova vzata. nejastjším spoleníkem mezi Nmci byl jeden spolužák z Chebska. Dlouhou dobu bývali jsme ustavin pos tím bodrým hochem pátely a naše rozmluvy obyejn konívaly národními spolu, spory. On byl proniknut národním nmeckým smýšlením, ítal njaký asopis velkonmecké tendence a odbíral malé sešitové vydání nmeckých klasik, kde zvlášt s velikým nadšením ítal vlastenecké básn Kornerovy, Arndtovy a jiných. Vždy mi chlubn poukazoval na velikost a sílu, slavné djiny a velkolepou literaturu svého národa, s nímž nemžeme se ani zdaleka miti my neetní, bezm.ocní Cechové se skrovným duchovým životem a chudikým písemnictvím. Co se literatury týe, mohl jsem mu arci divy vypravovati o naší, z níž neznal nieho, akoli mne tajn hntlo, že v duchu musím uznati pednost písemnictví nmeckého. Ponvadž jsem také vidl, že souasného trudného stavu eského národa a máloslibné nejbližší budoucnosti nejlépe se nedotýkati, držel jsem se hlavn rninulosti, vynášeje nkdejší moc a slávu samostatných

Mým

tém

a

Cech, jejichž vítznou

sílu

i

Nmci

astji

zakusili.

Rozdráždný odprce^ pak shledával zase kde jaké nmecké vítzství nad Cechy a zvlášt rád pokooval

m

vychloubáním, že eský král ml svou korunu z rukou císae nmeckého a že musel posluhovati jako íšník pi tabuli císaské. Ale já ml jeden trumf, kterému na konec obyejn neodolal: bitvy husitské. Vypoítával jsem všechna ta slavná vítzství husit nad ohromnými pesilami vojsk nmeckých a posmíval se strachu kteí zdšeni dávali se na útk, jedva že z dálky

Nmc,

118

válený zpv eský nebo zvuk bubnu, potaženého Zižkovou kží (kteroužto bajku jsem tehdáž bral za historickou pravdu), dovolávaje se proti odprci na svdectví i samého nmeckého básníka Alfreda Meissnera. se pak malomocn svíjel pod mými argumenty a marn snažíval se oslabiti pádnost tchto

zaslechli

Nmík

ran jízlivými

úsmšky

o vzteklých divoších, mlátících s nimiž prý ovšem tžko

kolem sebe cepy a palicemi,

bylo bojovati poádnému rytístvu. Aby byl zlehoval váhu tchto pro dávanou jejich minulost, ani mu nenapadlo. Vždy také Nmci tehdáž za let padesátých ve své rozdrobenosti a ne-

dj

valn utšených státních pomrech radji pohlíželi v doby zašlé, v doby svtovládných císa nmeckých, sníce o starém

Barbarossovi na Kyffliáuseru asi tak blanických. U nás Cech pak zetehdáž význam v pravd vševládný. Žili jsme takoka jen v minulosti. Djiny Palackého byly naším evangeliem. A dje nejmlhavjší dávnovkosti mly pro nás tutéž váhu jako novjší. Pamatuji, že hádával jsem se o dosah vítzství Samova nad franckým Dagobertem u Vogastisburku s takovou prudkostí a vášní, jakoby na záviselo celé bytí eského národa. asto pecházeli jsme s tím celé hodiny po dlouhých chodbách semináských zabráni celou duší do vášnivého sporu, skákajíce si rozilen do ei, zraky a gestikulujíce mnohdy tak s rozjiskenými prudce, jako bychom si chtli v píštím okamžiku zajeti do vlas. Ale pes to jsme zstávali osobními pátely jako dva vojíni na vzájem sob naklonní,

my o rytíích jména mla historie jako

nm

Nmcem

které osud postavil

do dvou nepátelských tábor

spolu bojují jen ze svaté povinnosti.

a

kteí

Pokládal jsem

119

opravdu za svou povinnost, vpravovati mu správné názory o nascíin národ, a byl jsem potšen sebe skrovnjším úspchem, jako na píklad jeho piznáním, že znalost eštiny není pece bez užitku, naež jsem se mu ihned nabídl za uitele a njaký as velmi horbez valného výsledku, do nho vtloukal eská liv,

a

slova.

Ale když pozdji národní hnutí mezi námi vzpínalo se mohutnjšími vlnami, rozdlil nás tento silnjší

proud

i

osobn nadobro od sebe živé vdomí kivd eský národ na každém kroku musel od hrabivosti a zášti nmecké, utlumilo ve mn ;

a píkoí, které snášeti

osobní sympatie k soudruhovi, který dával na jevo s oním konáním svých soukmenovc. Kdežto rudohorský tento selský synek s pímoští mnohdy až neurvalou projevoval své germánské smýi

vášnivý souhlas

šlení,

byl jiný z našich

plomatem. chází

Ml

z ryze

Nmcii, Plzeák, rozeným

di-

nmecké jméno a tvrdil, že ponmecké rodiny; ale pes to bylo jeho sice

dosti podezelé. Když vstoupil do konviktu, nikdo jsme v Nmce ani netušili; vždy mluvil esky zcela jako my a pocházel k tomu z msta, které již jako stedisko nejryzejšího eského kraje, pes jeho tehdejší zevnjší nátr nmecký, pokládali jsme za jedno z mst neještjších. Njaký^ as presentoval se ten malý Plzeák skuten jako Cech neb alespo neinil nieho, aby nás vyvedl z klamu, ale pak zaal pozvolna jeviti své pravé národní smýšlení, až konen stál proti nám jako rozhodný politický odprce. Pi tom však nevystupoval pímo nepátelsky proti nám, choval se k nám hladce a družn, vyhýbal se národnost-

nmectví

nm

ním hádkám, jTiáme v

nm

a

nemohl a nechtl již ani tajiti, že protivníka krutjšího a chytejšího, než

120

byli ostatní jeho nmetí soudruzi, které on teprve zorganisoval v jakési jednotné a svých cíl vdomé sdružení, odbývající za jeho náelnictví tajné konventikle a ídící se hlavn jeho podnty a návody. Takovým zstal po celou dobu svých studií a divím se, že pozdji nevynikl jako politický pedák nmecký; sedí tuším v redakci njakého krajinského nmeckého listu.

njaký as nebo stále na Mezi nimi byl jeden mladík povahy neobyejn ušlechtilé. Nehled k té neurité národní barv zapsal se mi navždy do pamti jako vzácné slouení duševní bystrosti, lahodnosti a jem1

nkteí

jiní

hranici

nmectví

nosti.

—

kolísali se

a ešství.

B. neužívám pravých zaáteních písmen, nýbrž byl útlé sousahám Icdabylo mezi litery abecedy

—

stavy tlesné, neduživého vzezení, ale velmi sympati-

ckého výrazu tváe,

jejíž

jemné

rysy,

a

ne zrovna

krásné, na první pohled svdily o zvláštní ušlechtilosti vnitní. Z jeho erných, dlouhými ernými asami zastínných oí prozírala lehkým flórem snivé melancholie bystrost ducha i dobrota srdce. Ku snivé zamlženosti jeho zraku pispíval asi také oní neduh,

na který

si

asto naíkal. Mnohdy

asem

lení hlavy,

trápilo jej též bo-

tak prudké, že celé hodiny sténaje

lehal na posteli.

Tyto

Ve

íítrapy

chvílích

tlesné asto skliovaly se mi

dvrných svoval

pedtuchou, že brzy zeme. dodával; »yíce

muí mne

»

Nebojím

obava,

že

i

jeho ducha. s

truchlivou

se však smrti,< se stanu choro-

myslným. asto, když mne celé dni hlava tak prudce bolívá, myslívám si, že musím sešílet, a v, že díve hrozný ten osud, jehož se dsím i pozdji zastihne

m

nejvíce.*

121

Trapná tato obava, která jej pronásledovala po celou dobu studií, nesplnila se. Je dosud živ a vypadá mnoheui zdravjší než za svého mládí: zstal mu bystrý duch a zdá se, že dosplejším vkem vymizely z jeho nitra i rzné ony stíny, které vrhaly své chmury na elo jinochovo. i

Chmury

mrzutým samotáem. rozmluv s jiným.i rozjasovždy pívtivý úsmv jeho bledý, dumavý obliej. tyto neinily jej však

Neuzavíral se nikomu a v val

živ se bavíval o pedmtech, které ho zajízejména o thematech vdeckých, literárních a podobných; pi tom rád si zažertoval jemným zpsobem. Ostatn nebýval fakirem ani v kruhu všednji a bujnji se bavících druh, akoliv tu smích, jímž se veselosti ostatních úastnil, míval nádech demokritovské shovívavosti. Za to kde naskytla se píležitost k potyce jemn broušeným vtipem, vždy zaleskl se rázem jeho zrak, byste vztyila se hlava a zachvlo se útlé chípí, jakoby ušlechtilý komo zvtil pole válené, kde cítí se ve svém živlu.

Rád

a

maly,

i

Ale jeho vtip nezraoval nebo zranil-li bezdky, ihned pikládal hojivý balsám. B. neublížil nikdy nikomu a neml v konvikte ani jediného nepítele. Všichni podléhali sympatickému kouzlu jeho povahy jej milovali neb alespo uctiv respektovali. Stává se obyejn, že lidé hrubšího ducha s nepátelským úsmškem pohlížejí na ty, kdož ideálnjším smýšlením povznášejí se nad jejich nízký obzor životní; ale B., jehož vnitní život byl všecek utkán z ideálních vznt a vzlet, odzbrojoval i nejhrubší mezi námi tím, že jim nedával ani v nejmenším pociovati své vyšší mravní hodnoty. Jsa duševním aristokratem byl pi tom úpln :

bu

122

prost vší afektacc a výlunosti. A vbec netžil naprosto nijak ze své duševní pevahy. Vzpomínám, jaký význam mla pro nás mladistvé ctižádostivce pochvala profcssor, výborná známka, pední místo v lokaci. Co tu bylo pýchy a studu, radosti a žalu, touhy a strachu, evnivosti a závisti pro njaký eminenc více nebo mén, co horené píle a napínání všech sil jediné za tím úelem, abychom postoupili o íslo v premiant neb si alespo uhájili v ní své estné místo! Všemi prostedky snažili jsme se získat si náklonnost professor, úzkostliv hovli jsme všem jejich libstkám, studovali slabé stránky každého, abychom se teba postranními cestami vlichotili v jejich píze. B. byl dalek toho ctižádostivého shonu. Všichni jsme byli pesvdeni, že vyniká nad nás dvtipem a vdomostmi a kdybychom sami byli mli urovati lokaci svým hlasováním, byli bychom jemu pisoudili jednomysln první místo. Kdo nedovedl vniknouti v njaký temný odstavec uebnice, rozluštiti záhadné místo v nkterém klassikovi, rozuzliti njaký spletitý matematický úkol každý uchyloval se o pomoc k B. ovi, který ji poskytoval jist a s nejvtší ochotou. Náš primus, mladík nepíliš nadaný, ale s výbornou pamtí a železnou pílí, užíval jeho rady a podpory každou chvíh; B. byl takoka jeho spiritus amiliaris, bez jehož pomoci by sa nebyl udržel ve své školní hodnosti. B. mu vysvtloval tžší místa pípravy, pomáhal pi domácích pekladech a úkolech; ba leckterý úkol našeho » prvního* byl celý od zaátku do konce prací B ovou, kterou onen pouze na isto opsal. jist byl úkol ten spíše lepší, nežli vlastní úkol B v; íkali jsme žertem, že si do vlastních úkol naschvál pidlává chyby, aby snad prvního nezastíni).

ad

:

.

.

.

A

.

.

.

.

.

123

Konal svou nezištnou úlohu rádce skuten tak horliv, jakoby pokládal za vlastní estnou záležitost, aby náš primus byl zachován pi svém dstojenství, a když tento na konci školního roku objevil se opt v glorii prvního premianta, sedl B. spokojen v druhé nebo tetí lavici s vysvdením sice dobrým, ale za celou adou mén nadaných mén pilných žák. Snad tento jediný rys dovede vysvtliti, že se tak rozehívám vzpomínkou na tu vzácnou povahu, jež zdála se býti úpln prosta všeho egoismu. V lahodném, harjedné závažné monickém tom celku zapomínám zapomínám, že cit, na který jsem kladl a mezery skoro kladu váhu tak velikou cit národní, byl v nevyvinut. B. byl rodem Pražan, mluvil esky stejn i

tém

—

nm

:

plynn

jako

nmecky,

ale pocházel z rodiny

nmeckého

smýšlení. Octnuv se mezi námi v konvikte, kolísal se nerozhodn mezi tradicí z domova a vlasteneckým proudem eským, který v naší, pevalnou vtdorážel. Zdálo se šinou eské spolenosti nkdy, že již jest cele náš, ale pak zase váhal, ustutento vnitní spor na poval zpt a myslím, že venek rozešil formulí, že sice pevaha životních okolale to že ností nutká ho, aby se poítal k není pekážkou, aby nechoval nejvelejší sympatie k Ce-

jména

i

mocn na

konen

Nmcm,

chm

a všem jejich spravedlivým snahám. V nitru však, možná, odklidil otázku svého národního píslušenství heslem kosmopolitismu. Nevím, jak na hledli Nmci; my Cechové ve styku s ním zapomínali zcela, že se vlastn hlásí k našim národním sokm vždy stopoval s úastí stejn živou jako my všechny nové zjevy eské literatury, každý nový pokrok eského života, úastnil se našich psaných asopis a jiných podobných podnik, mluvil jen esky a obyejn shodoval se :

tém

124

námi v eích skutcích. Pamatuji na píklad, že jeho jsem za hlavního dvrníka pi svých prvních dostaveníkách s eskou Musou. Jen když hovor dotkl s

i

zvolil

se pímo otázky národnostní, ustupoval na své nestranné stanovisko, pipomínaje, že není echem, ale že schvaluje náš spravedlivý zápas o zachování naší národnosti a že nesouhlasí s útoným postupováním svých sourodákii proti nám. Jisto jest: kdyby lidí ne snad stejn nám pátelských, ale jen stejn spravedlivých byla vtšina mezi nmeckými pedáky v Cechách, obratem ruky stala by se ta krásná oním želaným rájem národního smíru, jenž dosud jen jako vzdušný zlatý pelud mihá se na vzdáleném obzoru.

zem

Avšak pedákem nestal jsi se, milý B a již se nestaneš ídil jsi se v život asi týmiž zásadami jako ve škole. Domnívali jsme se, že svými schopnostmi a vdomostmi dostoupíš mí.st nejvyšších, a zatím sedíš dnes, stár, asi na téže zastrené lokaci, jako kdysi ve školních lavicích. Snad tžili z tvé intelligence jíní jako tam. Kdybych napsal tvé pravé jméno, málo kdo by nevyniklo na povrch zaujímáš jen skrovné je znal místo v národní organisaci té strany, pro kterou jsi se zevn rozhodl. Ci zatím také uvnit.?' Vloudil se i do tvého srdce had plemennéhq záští, panovanosti a nespravedlivosti.?' Pochybuji. Úad, jejž zaujímáš, není v bitevním šiku a tvoje jméno neítám v seznamech nmecké branné hotovosti proti nám. Ale snad pinutily pomry, abys ústy zapíral neb alespo tajil své pravé pesvdení A snad otelo i zkalilo se všedním proudem života mnoho v té svtlé povaze, jež záí tak jasn v mých upomínkách, snad zidealisována tou vzdáleností a kouzelným písvitem, který obestírá nám celý ,

asi

!

—

;

t

.?•

-

125

svt doby jinošské Ale nech by tak bylo: zsta nczkalena v nic pamti, ty podobo i illusc minulosti! Jeho bytost pipadala mi jako vzdušný kvt svlacc, jenž slabým toliko svazem upoután k zemi, všecek tíhne a rozvíjí se v isté, jasné výsosti. O svoji hmotnou stránku staral se jen, pokud nutnost velela; všechno jeho snažení neslo se k prospchm a požitkm duševním. Nedbaje své oní choroby a slabého ústrojí tlesného, od rána do veera ustavin zabýval se horlivým studiem a zušlechující etbou; celé hodiny spánku ubíral si k duševní práci; ani když ho trápilo prudké bolení hlavy, neodkládal knihu z ruky. A nestudoval pro školu jak nejlépe patrno z toho, co jsem o výše povdl, nýbrž z vlastní touhy po vdní. Neobmezoval se na školní uivo, nýbrž hledl proniknouti na všech stranách za jeho meze. A s jakou dychtivostí shánl se i po knihách krásné literatury, s jakým zanícením a porozumním kochával se ve výtvorech poesie! Živ vzpomínám na rozkoš jedné noci, do polovice s ním probdné. Veerní modlitba v oratoi byla skonena a konviktisté ubírali se ke spaní do svých dormitorií. My s B. jsme však vykali až minulo nebezpeí inspekce prefektovy, a vrátili se do prázdné studovny. B. vytáhl poklad, pro který mne sem pozval. Byl to Byronv »Kain« v nmeckém pekladu. Pipornínám, že jsme byli tehda již ve vyšším gymnasium. etl jsem již díve nco z Byrona v eském pekladu: úryvek z *Parisiny<', »Tmu«, »Sen« a »Melodie hebrejské*, které mne okouzlily nejvíce. Ale o pravém,

vzhru

—

—

nm

celém Byronovi neml jsem dosud tušení. B. dopídil se nkolika svazk jeho básní, vypravoval mi toho dne veer o nich s nadšením a vybídl mne. abych si poslechl po veerní modlitb teba jen zaátek » Kaina".

12(>

Zaal mi

tedy polohlasn pedítati a já byl hned jsme knihu nedali z rukou, dokud jsme ji týmž zpsobem neproetli až do konce. Kolem do kola hluJDoké ticho, my tu sami za jedním z dlouhé ady erných pult v dlouhé pološeré síni, v níž blikala jenom naše svíce a do níž adou oken nazíraly hvzdy jarní noci, ale duch náš v letu závratném kolotal jiným svtem, plným grandiosní velebnosti a arovné krásy. Byl jsem u vytržení a nikdy nezmizí z mé duše památka toho nesmírného dojmu. Uneseni proudem velkolepé poesie, zapomnli jsme na vše vkol, až teprve dohoívající svíka pipamatovala nám skutenost. Lepili jsme na oharek sebrané kusy a zbytky svíek a šastn vystailo nám to práv tak do konce básn, naež jsme se, opojeni veledílem, po tichu dotápali ke svým postelím v dormitoi. B. pjil mi druhého dne ostatní svazky a já tu etl »Childe-Harolda«, íManfreda*- a >Don Juana*! Neteba snad ani dodávati, že v tu dobu veliký Brit podmanil si celou moji duši. Chtl jsem ho ísti v originále a z prvních penz, které se mi dostaly do ruky, koupil jsem si u antikváe anglický svazek jeho menších epických básní zárove s anglickým slovníkem i zaal jsem bez mluvnické pípravy hned ešiti jeho » Nevstu Abydskou*. Hmoždil jsem se tím nkolik dní, pak jsem se dal teprve ádnji do gramatiky a pak nu, vyzpovídal jsem se již ze svých mnohých krátkodechých pak uložena prozatím angliina do kufru, kde šastn zstala. K reminiscenci na první petení Kaina druží se bezdky jiná podobná vzpomínka na onen den, kdy jsem poprvé etl Máchv »Máj*. Stalo se to arci mnohem díve a scenerie byla zcela jiná. uchvácen.

jej

Již

tém

—

nábh

—

—

127

Jeden spolužák vyzradil mi nový zdroj etby,

erpal v tch

— arci

nemnohých

— dnech,

z

nhož

kdy jsme

mohli njakou hodinu zstati mimo seminá. Pramenem tím byla ítárna eského musea. Jednou vybídl mne, abych tam šel s ním. s posvátnou úctou vstupoval jsem do musejní budovy. Vždy Museum mlo tehdáž zcela jiný význam nežli dnes. Byl to nejhlavnjší ústav národní a za dob tuhého absolutismu takoka jediná opora eských vlasteneckých snah. lenem musea byl každý ádný vlastenec a musejní asopis býval nejvážnjší, nejrozšíenjší publikací eskou. S obecným napjetím hledívalo se vstíc shromáždním sboru musejního a jednání v sledováno veejností eskou asi s týmž interesem jako nyní dležitá rokování snmovní. Spory v museu rozeovaly celou hladinu národního života. Personalie a zákulisní historky musea poskytovaly nejvdnjší látku vlasteneckých klep a asových anekdot. V hovorech petásaly a kritisovaly se smr, obsah i zevnjší úprava musejního asopisu a stesk nkterého satyrika » stále menší jsou rohlíky jak ty naše musejníky« koloval hned po celé Praze. Zkrátka, k museum obrácen byl hlavní zetel všeho národa. Uctiv vcházel jsem proto v dm, jenž hostil ústav takové dležitosti a v nmž shromažovali se nejslavnjší mužové eští. Ale spatil jsem tam tehdáž pouze i na skriptora Dundra, který tímal žezlo v ítárn. nho padal nimbus, jenž pro nás obestíral vše, co s museem souviselo, neuinil na mne valný dojem. Nejasn míhá se v mé pamti neúhledná podoba s oholeným, zarudlým obliejem, ve starosvtském odvu a s blavým šátkem zadrhnutým kolem krku. Ale neruím za správnost ani toho mlhavého obrysu. Jisto jest pouze,

Tém

nm

A

128

že akoliv nás malé tenáe pijal s tváí dosti písnou mnoho respektu, a trochu bruiv, nevzbudil ve nýbrž jevil se mi spíše ponkud komickým.

mn

Tato moje první návštva musejní ítárny byla pouze na zkoušku a na obhlídku terrainu proto vyžádal jsem si bez výbru knihu, která se mi práv v seznamu namanula: njakou staroeskou zdravovdu. Sedl jsem nad ní hodinu, zabývaje se však více pozorováním místnosti, pana skriptora a lidí, kteí se ;

obas v ítárn objevovali. Kdož mohl vdti, nebyl-li mezi nimi nkterý vynikající vlastenec! Sledoval jsem proto uctiv každý jejich posunk a lapal pozorn každé slovo jejich rozprávky s Dundrem. Když jsme knihy vraceli, choval se k nám pan skriptor již mnohem pívtivji, poctil nás i krátkou rozmluvou, v níž nám pilné tení eských knih doporuoval, a na rozchodnou daroval nám dokonce po exemplái njakého svého pouného spisku, jehož celý stoh sešit narovnán byl na stole ped ním. Byl to bezpochyby spis vydaný jeho vlastním nákladem; rozdával z toho stohu asto a snad odbyl takto více exemplá nežli prodejem. Podruhé zvolil jsem si v ítárn již kloudnjší tení a po tetí osmlil jsem se požádati o Máchv »Máj«. Dundr vytáhl oboí do výše, zmil postranním pohledem mou mladikou postavu od paty k hlav, pokolébal povážliv hlavou, ale pak mi pece vydal pedmt mé touhy V dychtivém oekávání zasedl jsem s

knihou za stolek u okna.

Jméno Máchovo a drobty z jeho spis znal jsem jako malý chlapec. Otec v tu dobu etl jeho » Cikány* a mluvíval o nich s blouznivým obdivem; také verše: » Zborcené harfy tón, ztrhané struny zvuk...*

již

129

asto mi znly v duchu od té chvíle, kdy je otec jednou chvjícím se hlasem, v hlubokém dojmutí matce mé pedítal. I nešastný životní osud Máchv byl mi znám již z Litomic, kde jsem jako žáek hlavní školy jeho hrob navštívil. Nyní tedy mám poprvé v rukou ten slavný »Máj«, o nmž jsem tolik slýchal! Rázem rozplynula se vkol prosaická ítárna s nemén prosaickým panem Dundrem a v nejluznjších barvách objímá mne pekrásná veerní májová krajina s šíroširou hladinou jezera v hor, s bílým stínem vže, kde v temném sklepení nešastný do spoutaných rukou kloní bledou tvá Když jsem knihu doetl, bylo mi, jakobych se probouzel z kouzelného, ve své hrze a truchlivosti arovn krásného snu, v nmž se mi zjevil docela nový, netušený dosud svt a jehož vidiny ješt dlouho potom zaujímaly všechny moje myšlénky. Když jsem už pi tchto tenáských vzpomínkách, vsí se mi na péro ješt nkteré: Vzpomínám na »Kavkazského plenníka*, první Puškinovu báse, kterou jsem etl ovšem v eském peklade Bendlov, uveejnném v musejníku. Psobila na mne také jako náhlé zjevení ehosi ped tím netušeného. A jest mi, jakobych práv v tuto chvíli zase, malý studentík na prázdninách, stál s tou knihou v ruce u okna známého bílého po-

ln .

vze

.

.

i

—

kojíku, vssávaje zrakem rozkoší zamlženým verš za veršem a po petení celé básn dlouho jak v opojení se dívaje ven, kde v soumraku již temnly stromy parku a mezerou vtví, na okraji ozlacených ješt posledními paprsky sluneními, prohledala daleká modravá krajina, za níž na veerním nebi maloval mi pelud ©snžená temena kavkazská. Stejn živ tane mi na mysli vytržení, s jakým jsem pozdji, také o prázdSvatopluk

ech

;

Sebrané spisy.

I.

9

130

ninách, etl peklad básn Lermontova »Mciri«. Dále vzpomínám, jak se celá moje bytost zachvla prvním dotknutím titána Shakespeara, když jsem zaal ísti jeho »Hamleta«. A Mickiewiczv »Pan Tadeusz* etl jsem ho poprvé v originále, se slovníkem v ruce, za stálého nebezpeí, že budu pepaden panem prefektem pi náhle návštv naší konviktsk studovny, kde jsem se jím proti zapovdí zabýval v hodinách urených ke školní píprav. A pece jaká to byla nevýslovná rozkoš! Snad ji jen zvyšovala ta pro mne nová a navzdor slovníku leckde nepochopitelná polština, s množstvím cizích slov, s jiným akcentem i na slovech s eskými se shodujících: znla mi jako hudba jiného kouzelného svta a místa jen zpola pochopená nabývala jen ješt opojnjšího pvabu jako v magickém A vzpomínám i na krásné jarní odpopolosvitu. ledne, kdy jsem si o nkolikadenních feriích doma vyšel na strá do mladého háje, usedl na mech vedle zlatých petrklí a rozevel knížku, z níž rozechvného

—

.

.

—

—

byl to Heine. vytrhlo teprve klekání Divím se, že první tení jiných znamenitých knih, na píklad Gothova „Fausta«, který pec na mne uinil v pravd ohromný, úchvatný dojem, nezstavilo ve rnn stejn zetelnou a živou vzpomínku jako pi onch shora jmenovaných, kde tkví mi v pamti nejen úinek knihy, ale i chvíle, místo a nejmenší podrobnosti okolí. '

Snad spolupsobilo pi tom

i

ledaco

z

tch vnjších

okolností. 4.

Reeidiva.

Po nkolik dní nechal Svoboda odpoívati své zápisky z minulosti, zabývaje se pracemi jinými. Cítil

131

skutené osvžení myšlének a zjaení vle: Kdežto jindy marn pivolával njakou pedstavu, která by tvoivost jeho roznítila, nyní naopak hrnuly se k samy, navzájem se tísníce, a v pozadí toho mlhavého hemžení míhalo se cosi, chvjiv probíralo se cosi, jakoby njaký svtelný obrys proniknouti se snažil víivým shonem ranních par. Jindy rozbíhávaly se myšlénky Svobodovy v neurito nyní nedal jim roztkati se, nýbrž pevnou vlí zadržel je ped sebou, rozlišoval, tídil, porovnával, vybíral. Avšak ona míhavá záe v pozadí vytrhovala jej z té duševní práce, vábila ho vždy výhradnji k sob, obrys její vyhraoval se zetelnji a zetelnji, až se rozplynul konen mlhavý tlum všech ostatních pedstav, ji zastiujících, a jediný ten obraz v úplné jasnosti vytanul ped ním. Ano, je to ona. Vznáší se ped ním zeteln útlá postava, která by vzrstem svým upomínala na lodyhu lilie, kdyby práv nžná útlost její nehatila porovnání s tímto hrdým, nádherným kvtem. Jasn ji spatuje ped sebou, jako vera, od erné zmti vlas pod stuhami prostého klobouku až k malé noze, na níž si vera povšiml i nepatrné knoflíkové ozdoby na drobné obuvi. jest mu, jakoby znova stopoval neznámou na smíchovské nádraží, v pamti jeho oživují všechny podrobnosti krátkého intermezza, každý její pohled, cítí, kterak výraz tváe, bezvýznamný pohyb hlavy. opojení znovu rozlévá se jeho hrudí a stoupá mu

nmu

;

A

A

k hlav Máchl rukou a zaal se procházeti pokojem. »Pojal se pemítati, »jaký dojem ta osbka na divno« mne uinila! Neznámá mladiká device na mne starého muže, který sice neztratil dosud smyslu pro krásu .

.

—

132

—

—

a tudíž ani pro krásu díví ale pece Darmo mluvit o takové smšnosti. Pelétla pes obzor, zalétla ví kam a nikdy už ji nespatím. Za týden marn bych se asi namáhal, abych oživil v pamti rysy její tváe. .

mj

bh

Ale pece zabýval se ješt myšlenkou na to neznámo, do nhož zapadla, a je-li pravd podobno, že

by se s ní mohl kdy opt setkati. Leda zvláštním vrtochem náhody. Neví ani, odjela-li na blízkou i vzdálenou stanici, je-li tam nkde smrem k Plzni její stálé bydlišt i jela-li tam pouze návštvou.

mu hlavou nápad, že by do novin v povdomém slohu: »Ona ernovlasá slena, která tam a tam toho a toho Jako bizarní žert kmitl

se

mohl

uchýliti

dne...« Vari!

Ale nech

smšnou,

—

Až

se otásl.

snažil se jakkoli

uvdomit

si

pošetilost

odpornou zvrácenost svého blouznní, dávno nepocítný a posud trvající dojem verejší nea

ne-li

episody podobal se na vlas lásce, v jediném okamžiku vzniklé a rázem celou bytost proniknuvší lásce, jak se o ní doítáme v románech. Musel daleko nazpt vzpomínkami, než nalezl ve svém život podobný mocný úinek setkání s ženskou bytostí. Ale patrné

tehdáž byl svží, vzntlivý mladík a

Vzpomnl

ped

si

na

báse

te —

Pavla Heyse, kterou krátce

tím etl: Nuž, Mládí, chceš se rozlouit? bylo's vrno dlouhý as. A že jsem ve tvých loktech snil, svt pro mne dobrý, krásný byl

Mn

a boj

i

klid

vždy radostný, vždy nový

zas.

133

Tvj vdk

mi pes noc neprchá

jak píze ženy vrtkavé. Jen váhav jsi bralo zpt dar za darem, za kvtem kvt a mocí já tisk' ve svých ješt dlan tvé.

—

vrnou milku kruší žal, když louení tu chvíle zlá: vždy znova na hru klesá hru, yždy znova pocel, s bohem bud! a ješt v dál slz deštm skropen šátek vlá. Jak

Ach! te již milý zjev mi skiytvšak ješt slyším sladký hlas. Nelákej mne v dálku tam. Hle, veernice snivý plam

Ml

!

již

modrem

Tvj zpv

—

kmit' jen spánek plaší s as.

Tato báse zaujala ho náladou, píbuznou elegizbarvení jeho vlastní duše toho dne, kdy mu padla do rukou, a proto se po petení pokusil o její peklad. A tehdáž si pravil: Ano, i tob nadchází spánku as.

ckmu

Avšak nyní se vzepel. Vari, staecké elegie Pekroil, pravda, o nkolik let tyicítku i teba, drsnji eeno, má již jen nkolik let do padesátky, ale je zdráv, silen, svží dosud tlem i duchem. Ano, dnes cítí, že i duchem. Mdloba pedcházející doby byla pouze omráením po prudkých ranách života, dnes cítí, že se opt z ní probral, že se opt pružn vztyuje jako stéblo trávy kroejem na krátko uhntené. Ješt asu dost pomýšeti na spaní. I

.

134

Bezdky vzpomnl

mu

si

na starého Tiziana.

Kolik

když maloval svou arokrásnou Venuši? Bezmála sedmdesát. Svoboda snažil se, pedstavit si živ ten obraz nezapomenutelný; nedailo se mu to ovšem náležit nebo jak možno v myšlénkách plné oživiti ono neskonalé kouzlo barev a linií?! Ale bylo

let,

—

—

odlesk ideálního pvabu, ped nímž kdysi opojen stanul mezi pelétavým ptactvem cizokrajné gallerie. všechno to horoucí zanícení, jež po staletích ješt dýše a nejchladnjšího diváka uchvacuje z nesmrtelného plátna, prochvívalo kdys duši a vedlo ruku sedmdesátiletého muže A zajisté i jiní malíi neb sochai, se snhem stáí na hlav, v horoucím zápalu prociovali všechny vznty sladkého blouznní ve své díln, kde pod jejich rukou z mramoru vykvétala neb z plátna záiv se probírala mladistvá podoba ženská, kterou ozdobovali plmsícem Diany nebo hvzdovým vínkem Madonny a kterou zbožovali celou duší. Vždy odlesk té lásky záí dosud z každého rysu a záhybu jejich výtvor. Zalíbilo se mu v té myšlénce. Co by v drsné skutenosti života bylo smšné a protivné, nemá žádné závady ve svt duchovém. Kdož mu zabrání, aby krásu její ze skuteného ústedí nepenesl v oblast neznající pehrad spoleenských ni pírodních, nedbaa rozdíl, peklenující každou jící žádného veta propast, inící možným i nemožné?! Tam, kde myšlenka objímá myšlénku, není nic smšného a odporného ani v rozdílu vku ani v jakékoli jiné nesrov-

pec

zamihl se

mu alespo jakýs

A

!

pomr

nalosti.

A skuten jakoby byl podobu její rázem oddlil ode všeho hmotného podkladu, zmizelo vše zevnjší, co se dosud na ni zachycovalo místnost a spolenost, :

186

v které ji byl spatil, stízlivý rámec tramwayového vozu a nádražního vestibulu, rozprchlo se ústedí skutenosti se všemi možnými vztahy svými; vznášela se tu pouhá lahodná pedstava, k níž shledávala obraznost nejvhodnjší ústroj a okolí ze své vzdušné íše. Stávala se stedem poetického výtvoru, jehož kontury prozatím toliko nejasn se probíraly a mnily. Ale vlnily se z duše s hravou lehkostí, mkké a svží, s tím záivým oparem, který již dávno neochvíval jeho duševní tvoení; pocítil i ve spáncích dávno pohaslý ohe té rozkošné horeky, jež mu kdysi ohlašovala píchod poetických vidin, a v duchu jeho zavznla pojednou ta neuritá, tajemná hudba, která provázela první jeho básnické pokusy. Ba, pistihl se i pi jiné libstce mladých let; bezdky objevil se totiž nyní opt na papíe, když zaal psáti, jakýs fantastický ornament z nkolika spletených péra, jakým tehdáž i

rt

obyejn zaínal své manuskripty ... Do duhových jeho pavuin vjela svým smetákem paní Stíbrná, která uznala za nutn potebnu njakou manipulaci na kamnech, nemajících náležitého tahu, a svými novinkami o dolejších radovic a hoejších studentech samotáského pavouka vyhnala na procházku. Píznivá nálada potrvala následující dni a pozvolna vyhraoval se obrys celého díla; ba, již zaala se podložka na psacím stole plniti slibnými rozbhy k veršovanému románu, jehož mladistvá hrdinka vymohla si již lyrické parenthese vnované jejím oím, trochu na zpsob oslavy krásných nožek v »Evgenu

—

i

da

Onginu*. Ale pojednou Svoboda zase ochabl. Jednoho dne tvrí žár do skrání a místo tajemné duchové hudby znlo v uších zcela prosaické huení; nedostavil se

136

rysy jeho hrdinky zakalovaly se, tratily se jako i jasné v mlze; a když zaal ísti, co dosud napsal, pipadala mu hned první stránka tak suchou, tak stízlivou, že mrzut hodil všechno nazpt do podložky. pravil si Teba pro Jsem znaven, vyerpán

—

—

.

dnes odpoinku, osvžení novými dojmy. Ubíral se dol do msta. Umrzlý sníh skípal mu pod nohami a zárove slétaly s hry lehounké blavé páprky. Sypaly se dosti ídce, ale hledícímu do výše zdálo se, že tam víení jejich houstne a nade vším že visí nekonené bílé mrano, z nhož se oddlují a tepetav snášejí tpytné vloky, jakoby valem oprchávala záivá nádhera jarního, jedinou spoustou kvt

obaleného stromu. Je trochu píbuzenství mezi nejvyšším rozvojem a nejhlubším ztrnutím pírody. Májová

noní

krajina,

zalitá

blavým svtlem úplku,

leckdy iní dojem posnžené plán zimní a tpytná lednová bl asem vzbuzuje podobn oberstvující náladu jako veselé paprsky kvtnové. I Svoboda pocítil nejen tlesné, ale též duševní osvžení v té drobné chladné metelici, která však byla prozáena veselým svitem slunce, tam ve výši kdesi ukrytého za tou víící snhovou mlhou. Zatím došel ke známé kavárn a bezdky vstoupil dovnit. Pohled jeho zalétl hned ke stolu, kde sedl tehdáž venkovský tverolístek, a teba že celý stav vcí odporoval domnnce, že by tam opt mohl spatiti malou spolenost, která ped nkolika dny plzeským vlakem

bh ví kam odjela, ml pocit podobný zklamání, když tam uvidl kroužek protivných švihák. Ponvadž vyhledal

si

politický denník

nkoHk

peetl

již

ráno doma,

list belletristických. Ale jen

zbžn

137

pelétl jejich obsah a nad posledním zabloudil myšlenkami jinam. Pohlédl znovu na stl v rohu a bylo mu ulevením, že šviháci zatím odešli. A jak se zahledl najedno z prázdných nyní kesel, mél chvilkový pelud, že tam opravdu sedí známá neznámá. Tak zeteln se mu vynoil opt z pamti její obraz. Pivel oi a ssál vnitním zrakem podrobnosti té znovu oživlé podobizny ale pojednou máchl rukou, a zaplativ opustil kavárnu.

—

Chodil bez uritého cíle ulicemi. Zašel i na Píkopy, jimž se obyejn vyhýbal. Nebyly píliš oživeny a mrazivý zimní den vnášel nkteré nové, oberstvující rysy do jejich obvyklé tvánosti. Sníh pestal padati, ale jeho istá bl pokrývala dláždní a ležela na výstup-

ímsách, stechách dom, jejichž ojínná okna tu tam ohniv záila odleskem slunením na skle vý-

cích,

a

;

i

kladních skíní stíbrné zákmity ledových ornament poetisovaly obchodní prosu od bílé pdy živji se odrážely postavy chodc, jimž zbytky snhu sem tam rušily elegantní nudu moderních oblek a jíní postibovalo na zervenalých a zmodralých tváích i pod osnženými cylindry výtvory friseurského umní; záil karmin mrazu na líci mnohé mladistvé dámy, jejíž ruce choulily se do nitra huatého rukávníku jako popelící se kuátka. ;

pkn

Ale Svobodu nezajímal jaksi žádný z tch zjev; kráel byste dále jako pohánn tušením neho neznámého, toužebn oekávaného, co teprve pijíti má.

Hodnou chvíli se tak ubíral ulicemi, až pojednou stanul u zastávky tramwaye, kde práv zastavoval vz jedoucí na Smíchov. Ani nevda jak, ocitl se Svoboda na jeho zadní ploše a teprve pohled na blížícího se konduktéra

138

vzbudil v hodlá.

nm

otázku,

»Kam, prosím ?«

—

pro

vlastn vstoupil a

kam

jeti

—

na Smíchovské náHm, na nádraží odpovdl konduktérovi tém nahodile. Ale když se vz opt rozjel, tu již bylo mu, jakoby skuten ml co initi na Smíchovském nádraží, jakoby tam byl pedem vytený cíl jeho dnešní vycházky. A všechna jeho mysl soustedila se v ped k cíli tomu,

»Kam?

draží,*

takže si nevšímal nieho z mnící se scenerie ulic kolem, ani lidí ve voze, a vždy jen jako ze sna se probouzel hlasem zvonce na zastávkách. Když dojeli poslední stanice, pispl na pomoc jedné panice, podav jí se stupátka dol malou její dcerušku, zakublanou do vlnného šátku, z nhož jen jako z kukan vyhledala boubelatá, zimou zrumnná

dtská tváika. Paní mu podkovala pívtivým kývnutím hlavy a

holiku do náruí, pravila »No, pokej, hned uvidíš tatínka!* opakovalo dvátko, » Tatínka,*

pijímajíc

k

ní

mazliv:

radostn svítíc k tomu buclatými, v erných vlnných rukavikách vzícími rukami, které se dobyly z pod mkkých, dlouhých tásní šátku. Jakoby také oekával kohosi, jehož píjezd nesmí zmeškati, pospíchal Svoboda s jinými ku pední malé budov nádraží, v jejíž otevené sloupové chodb zástup ekajících nasvdoval, že vlak asi již brzy piJešt jede. Podíval se na jízdní ád tam vyvšený nkolik minut je asu! Jako ostatní chodil sem tam chodbou, zastavuje

oima, a

tlesklo

si

—

.

se chvilkami u zasklených dveí, vedoucích na perron. Vyhledal jimi na koleje s týmž napjetím, jako nkteí

189

z lidí tlaících se k nim a zimou pešlapujících. Zejména bylo patrno toužebné oekávání na tvái štíhlého mladého muže, který lehce open o ze, neodvratn pohlížel sklennou tabulí na perron a neklidnou rukou si echral mkké, erné vousy, vroubící pkné, ušlechtilé

rysy

pisndlého

oblieje.

Znenáhla ovládala zástupem netrplivost. Vytahohodinky, vyhledali astji na perron, tiskli se hustji k zaskleným dveím. I babky s nšemi, ekající tu na njaký výdlek, sthovaly se blíže a nedokav tely své ozáblé ruce. A také Svoboda s rostoucím napjetím postavil se do skupiny u východu. vali

Konen

ozvalo se na kolejích hlomození a supání zízenc železniních, zvonní a pískot. Zasklené dvée se otevely a smsice cestujících chumelila se od vlaku. Tžké kožichy, huaté epice, vaky, plaidy, obšírné šátky a módní dámské klobouky, hrnuly se blíže ve zmateném chumái, který se zvolna rozdloval v postavy venkovské i mstské, mladé i staré, ubohé i vyfintné, jež se znova zamotávaly v soutsce vlaku,

volání

východu, u

Tvá

nhož zízenec

vybíral lístky.

ernovousého mladého muže

celá náhle za-

jakoby na ni byl padl odkudsi plný záblesk slunení; vyrazil v ústrety vkusn odné mladé dám svtlých vlas a hezké, svží, ostýchav se usmívající tváe, na níž mráz nebo duševní vzruch roznítily pekrásný purpurový ohe. Neobjali se, jen si stiskli ruce, ale vzhled obou mluvil o vroucím blahu toho setkání. záila,

Svoboda neml asu sledovati je dále. Dával pozor, neušla žádná z nových postav, tísnících se prsmykem východu. Avšak brzy bylo tam volnji, zástup

aby

mu

vycházejících idnul.

140

A

boubclaté dvátko te>Tatínku! Tatínku!* palo se vysoko v náruí statného muže, který k jásající dcerušce sklánl v úsmvu osmahlý, vousatý obliej. Pásmo vycházejících zidlo; již jen po jednotlivé sám objevovali se opozdilci. Svoboda stál již z ostatních dokal se již každý nkoho, u východu s nímž pospíchal k povozm fiakrist a drožká ped vestibulem ekajících nebo k nedaleké stanici tramwaye .nkteí se tu ješt v chodb znovu vítali, potásali si rukama, radostn si vypravovali. Dvemi z perronu nepicházel již nikdo železniní zízenec odešel s lístky. Svobodu jakoby rázem bylo opustilo duševní oblouzení. Nedávné zjaení a napjetí promnilo se mžikem v pochmurnou sklíenost. *Co jsem tam chtl mluvil sám k sob, vraceje se pšky od nádraží, »Jaká to byla bláhovost. Což já mám vbec na celém svt nkoho, jehož píjezd bych mohl toužebn oekávat, kterého bych také radostn vítal a iskl do nárue jako tam ti.'' Zdaž to již nevypadá jako záchvat duševní choroby, jedu-li pro nic za nic z jednoho konce msta až na druhý a pešlapuju-li v ledovém prvanu na nádraží, jako bych tam oekával ví jakého vzácného hosta .-*!< >Ale vždy je zcela lhostejno, v jakou stranu jsem jel nebo šel,« ozvala se v nitru omluva. » Vyšel jsem si z domova, abych se zkrátka osvžil pohybem a podíval se trochu na lidi. Což tedy na tom, který smr '

tém

;

;

.?*«

bh

volil, zdá na Smíchov i jinam .^« »Nehraj si na schovávaku sám se sebou! Však víš dobe, že sem zavedla chorobná fixní idea, fantasma, kteréž ti chvíle pošetilosti zbájila z nepatrného

jsem

t

venkovského dvete.*

•

141

emu

»Biisi tedy. Ale k je dána lovku obraznost Neprožíváme polovici svých slastí a strastí vbec jen fantasií? Což nemohu si zpíjemniti ledabylou pro-

cházku pedstavou,

kému milému

vdomou

setkání, kteréž

fikcí,

že jdu vstíc

konen

nemožností a náhodou by se mohlo

»A kdyby

se bylo stalo,

— povz,

kdyby

nja-

není naprostou

skuten zvláštní

státi ?«

náhodou

co bys byl uinil? Snad sejí piblížil? Ji oslovil? Ji sledoval? Jen si pedstav sama sebe v jakémkoli takovém konání a piznej, že by vše to bylo. jen smšné, neskonale smšné !« byla pijela

Omlouvající hlas byl touto námitkou nadobro poSvobodovi až krev studem šlehla do tváí, když si pedstavil vc s tohoto hlediska. Radji snažil se obrátiti myšlenky jiným smrem a zaal znovu: pozorovati pouliní zjevy kolem sebe. ražen.

Byl zatím došel zpátky na Nové msto. Krátký zimní den ustupoval již soumraku, v zaaly se osvtlovati krámy a výkladní skín, ponenáhlu i okna dom. Hra svtelných odraz a stín nabývala zvláštního pibarvení blavým a stíbrným nádechem posnžených a ojínných ims, výstupk, oken, chodník, po nichž se m.íhala. I podobám chodc, hned tepetavým jasem zaplavených, hned zase do hlubokého stínu se noících, pidávala zvláštní, málem ponkud fantastický ráz, vymykající se z obyejné stízlivosti velko-

nmž

mstských

stafíáží. Svobodu zaalo baviti toto pozoropojednou stanul a zrak jeho utkvl pevn na emsi v hloubi ulice, v jasné prouze svtla, padající na chodník z jednoho krámu. Ten tvar ženského klobouku, ta erná vlna vlas, ta útlá postava a to zvláštní, ..= roztomile energické držení hlavy...

vání, ale

.

142

Rychle ubíral se ku pedu. Náhlé rozilení prochvlo celým jeho tlem, srdce mu prudce bilo, dech

—

ale již opt se postava zmizela v stínu Kvapil již, div nev nové prouze svtelné ale práv ji zahalil znovu bžel. Už je blízko za ní nyní objevila se opt v oslující zái, proudící stín z nádherného skladu -r- poobrátila hlavu k lákavým a Svoboda spatil nezajímavý profil njaké všední neznámé tváe Ale zklamání to psobilo zcela jinak než vystízlivní na nádraží. Nepozvedl se v nitru kárající, umoudující hlas. Piznal se nyní sám sob beze všeho ostychu a sebeironisování, že ten dávno nebývalý vzruch jeho cit je více než chvilková, povrchní náodmudrovati to nelze. Talada. Nech je to pošetilé kovou silou neuchvacují celou duši prchavé peludy. usmál by se s jinými Kdyby tomu dal jméno láska pece ... Co je to tedy.? sám sob. Jako blesk zakmitla tu jeho hlavou vzpomínka na fantastickou povídku z maškarního plesu, v níž si^norina Giovent zjevuje se obstárlému, sešlému písai. Ano, je to tvoje addio, tvj poslední pozdrav z dáli,

se

tajil.

Ona

vynouje

—

—

—

tm tpytm

.

—

.

.

.

—

—

A

signorino

vnou

Giovent!

Poslední zamávnutí

šátekem na

rozlouenou. Íak vrnou družku kruší žal, dyž louení tu chvíle zlá:

vždy znova na hru klesá hru. vždy znova pocel, s bohem bud! a ješt v dál slz

deštm

skropen šátek vlá.

Ano, mladost jeho, o níž se domníval, že již jest dávno za horami, navždy ztracena, nezamávala jen tam

143

daleka šátekem, ale ješt jednou, na chvíli, se vrák nmu. Vtlila se v podobu neznámé díviny, aby ho ješt jednou ovanula dechem jarní poesie života. Naposled! Ale co v tato myšlenka vzbouzela, nebyl sentimentální, larmoyantní stesk, jímž nebývá nikdo zcela ušeten na pechodu k poslední tetin žití a který, ponvadž je tak pirozený, zasluhoval by též malého z

tila

nm

pimhouení oí se strany pán kritik, když odsuzují vzdychavé (a piznávám již ponkud zevšednlé) elegie ne, nebyl to známý onen stesk, na uprchlou mladost

—

:

byla to naopak živá radost, spojená s prudkou touhou, aby pevn zachytil a cele využil tu vzácnou ozvnu

mladistvých cit, která se již nevrátí nikdy. Cítil, že nenadálý ten vznt nic nemá spoleného s vášní smyslnou, že to éthericky jemný a záiv istý kvt, jaký rozkvétá pouze na jarních nivách mladosti. A jestliže stárnoucí duch, zázrakem na krátko omladlý, pokochá se ješt jednou a naposled tím istým duševním kvtem, pranic není v tom odporného, pošetilého, smšného. Zcela proti svému zvyku vyhledával dnes ulice, jimiž proudilo nejvíce obecenstva, a zkoumav pohlížel do živých vln, valících se kolem nho v zái osvtlených krám a pouliních svítilen. Na dn duše míhala se myšlenka, že není pece naprostou nemožností, aby z nkteré té vlny zasvitly ony dv roztomilé erné oi pod tenkým erným oboím, které by byl tak rád

ješt jednou spatil i svým zrakem tlesným. Kdož ví, není-li Pražka; snad vyjela si pouze návštvou s venkovskými píbuznými a zatím se již vrátila. Podíval se dnes, po delší dob, do divadla. I tam tkal pátravým zrakem po hledišti, nevynechal ani jediného oblieje v hustých tch adách, nakupených od i

144

parteru až do výsostí poslední gallerie. Ale v prvním jednání upoutal jeho pozornost dj kusu a nkteí noví herci, jichž dosud neznal; v meziaktí pak sesypaly se

na

pojednou roje vzpomínek. Místnost v jeho myšlenkách se zmnila; bylo to skromné, ale útulné divadlo Prozatímní. Polojasn probíralo se z mlh pamti a v kmitala se sms obraz a výjev, namnoze pouhé úryvky výjev, jedva zetelné obrysy a tváe, matné ohlasy dávno zažitých dojm, bez asového poadu nahodile se stídající a v sebe zaplétající. jedné lóži dv krásné bledé tváe díví, velikých temných oí mnoho asi pamtník vzpo-

nm

V

—

míná dosud tch dvou obliej, dvou tch nerozluných sester, jejichž bledá krása tak úzce se spádala s pedstavou onoho divadla a kteréž ob zmizely již dávno, v nejslinjším kvtu svých liliových pvab, nejen z dohledu divadelních kukátek, ale vbec z pozemského obzoru, jako dva pclétavé vzdušné zjevy, nehodící se v jeho drsné, stízlivé ovzduší. Tam v jiné lóži šlechtická rodina jak hrdi jsme bývali tehdáž na takové vzácné hosty a s jakou dtinskou radostí, prese všechno demokratství, upírali jsme k nim pohledy Tam v rohu dole rázovitá hlava Nerudova onde Bozdch jinde jiní a ped oponou v orkestru pozdvižená s taktovkou ruka kapelníka Smetany. Boue nadšení, kterou rozpoutali jeho Braniboi, nekonený tu zase jásot, vítající poprvé jeho Prodanou nevstu Malá na vrcholu svého nezapomenutelný Kolár Lear umní Sta upomínek víilo zmaten a jiní, jiní. hlavou Svobodovou z tch dávných veer, z dob, kdy s jinými pokládal návštvu divadla ješt za vlasteneckou povinnost a zásluhu, kdy tam spchával i proto, aby pispl k náležitému vyplnní hledišt, jehož me-

—

vdné

!

—

—

—

—

—

—

—

14$

zory nás sklioyaly, jehož obasná peplnnost nám vzdouvala hru blahem a pýchou. Vzpomnl krásného, slunného dne, kdy ohromný malebný prvod, v jásav záilo vše, nejen tím veselým jarním sluncem, které rozjiskovalo hroty prapor a hrálo na pestrých úborech banderií i rozmanitých krojích spolkových, nýbrž i radostným nadšením, které plálo na všech tváích a svítilo z nesíslných kdy tento nevídaný ped tím šik národa kráel oí ulicemi pražskými, aby položil základní kámen k nové velkolepé budov svého umní; vzpomnl i ohromného požáru, kde bolest a zdšení zmítaly vlnami dav, tísnících se vkol, a v obecném víru a zmatku jen ada kamenných Mus klidn stála nahoe* nad prelím, tím divnji dojímajíc naprostým, majestátním klidem svým v té píšerné ervené zái, kterouž plamen za nimi zuících oblévala jejich jen osteji z té záplavy vynikající, nepohnuté, velebné postavy, jakoby mluvily výrazem kamenných lící k zástupm dole: Co nám je po té boui pozemské?! Žádný rozvrat živl a doby nedotkne se nás, vných, nesmrtelných, nade všechen lidský shon a ruch a svár klidn vznáší ku hvzdám ^ jasnou skrá božské umní! vzpomínal i nadšené obtavosti, jíž takoka pes noc umožnno obnovení zniené budovy v lesku ješt i

nmž

—

zm

—

A

—

nádhernjším. Cestou z divadla snul Svoboda dále toto myšlenkové pásmo. Zaletl do svých let chlapeckých, kdy jako studentík nižšího gymnasia radoval se z eských divadelních návští, tehdáž eské dramatické umní bídn živoilo, povrženo a jen jako z milosti pipuštno na skrovný poet odpoledních pedstavení v nmeckém stavovském divadle. Pokroili jsme

dom

a

—

—

Svatupluic Cech; Sebrané spisy.

I

Iv

146

—

potšil se Svoboda. Ale co bylo teba práce kloco úsilí mnohdy na pohled beznadjného, kdy všechno stálo nepátelsky proti nám, kdy jen s v jedné mohli jsme druhou znavenou zvolna klásti kámen na kámen a kdy nejednou, co za léta pracn zbudováno, rázem opt rozmeteno zlobou nepátel A dosud není úpln dobudována tvrz naší nái osudu. rodnosti, ješt zbývá tolik práce, než staneme pevn, rovni mezi rovnými, v kruhu ostatních národ padl tu zrak jeho na staenu, která práv vyšla z prjezdu njakého hostince na chodník, po kráel. Ozáilo ji pln svtlo pouliní svítilny, tak že dobe vidl její celý ubohý zjev: s košíkem oech a etkviek na hubené ruce, malá, slabouká, nahrbená, zachvla se fiícím dechem mrazivé noci, který provál chatrné hadíky na jejím sešlém tle. Tesoucí se rukou poítala na ozáblé dlani nkolik krejcar, výtžek trudné pouti mrazem ulic a dusnem, dýmem, hlukem hostinc, kde snad musela vyslechnouti nejeden hrubý úsmšek rozjaených piják, jichž veselý hovor zaléhá až sem na ulici. A ty relikvie odvu na ní jakoby svdily o lepší minulosti ... Až zatáslo Svobodou, když v jejím vrásitém oblieji pod šedivými vlasy, s nhož staroba s bídou nedovedly vyhladiti znaky pirozené intelligence a snad i lepšího vzdlání, shledal jakous, teba jen vzdálenou podobnost s rysy své nebožky matky. Koupil od ní, nevzal zpátky drobných na podaný peníz a jako studem za tu almužnu, ten laciný úplatek vlastního svdomí, pospíchal odtud. Hle pravil si není tu jen boj o národní bytí z pozadí vyzírá vpadlým okem sociální bída, jejíž pohled vyítavý, žalobný, hrozebný paliv zarývá se do potné,

meem

.

Man

nmž

!

—

—

.

147

svdomí

celé lidské spolenosti a naléhav žádá nových Tolik jiných dležitých problém hlásí se pi každém kroku ... A tu mám vnovati vážnou péi libstkám a rozmarm své vlastní osobiky, tráviti celé dni rozbíráním svých cit a honbou za lichými vidinami, která už naprosto nesluší mým starým nohám.?! Vari, fantomy a vrtochy Jen práce už mi zbývá, dokud na ni staí síly, a staí-li pouze na práci nejvšednjší, ta je lepší než plané, smšné híky. Již nepomyslil na pedmt svého celodenního blou-

ád...

—

!

—

-

i

znní

a jen

ped

usnutím zavznlo

Ml!

Nelákej

mne v

mu

ješt

tiše

v

duchu

dálku tam.

Hle, veernice snivý plam již modrem kmit' —

Tvj zpv

Á kám

z

druhého dne dávných let.

5.

jen spánek plaší s as.

vrátil se

k rozepsaným vzpomín-

Z minulosti.

» Kousek jara rozvíjel se vždy také uprosted pošmourných zdí semináských. Pední tvcrhran ohromné budovy objímá v nitru svém volný prostor, jakousi kvadraturu v jejím stedu stojí zvtralá ozdobná kašna kamenná, zastínná korunami starých kaštan, vedle nichž roste tam ješt jiné stromoví. S dvou pilehlých stran hledí do tohoto vnitního dvoru etná okna bohosloveckých studoven, dormitorií a jiných místností; podél ostatních dvou stran táhne se v pízemí sloupová chodba, sem do dvora otevená, nahoe ;

148

pak jsou okna vnitních chodeb prvního a druhého patra.

Když jarní slunce s modré oblohy, nahlížející do kvadratury, zveselilo ty staré zdi kolem, na jejichž zašlé omítce tu a tam se pestily vybledlé malby a znaky sluneních hodin, tu zaala se také od temných vtví starých onch strom líbezn odrážeti první jasná zele a po jedné stran dvora, na níž nebylo strom, zasvitla též oka rozmanitých kvtin, které si zde theologové na nkolika záhonech pstovali. A když pozdji zhustlé zelené oblaky list vysoko a široko .se rozložily nad starými kmeny, nahlédajíce až v okna hoejších chodeb a svtnic; když mezi nádhernými listovými vjíi kaštan zazáily girandoly krásných bloržových

kvt;

když kvtinové záhonky pyšnji se zaskvly, poupata rží se rozvila a zele vinných lupen na jedné stran ozdobila starou stnu tu býval tento prostor roztomilou svží oasou uprosted zasmušilého, jednotvárného zdiva. Arci byl tento dvr hlavn uren pro theology; nám konviktistm vyhrazen byl za rejdišt zadní ohrazený dvorek, na stran ke kostelu sv. Klimenta, s pum:

pou uprosted a s devníky v pozadí. Nkteí z nás tam' také zahradniili, ale .se smyslem ist praktickým, pstujíce výhradn salát. Nejmenší si tam asem hráli ješt v mí; ostatní pak rádi zde odbývali volné besedy. Bylo tu jaksi za vtrem, ponvadž sera nehledla okna ani našich pedstavených, ani theolog; za šera si tu konviktis.é z vyššího gymnasia nkdy též zakouili, ovšem s obavou, aby je pece nkomu nevyzradily podezelé hvzdiky: záící ve tm konce doutník. Jarem nastávala nám lepší doba v každém ohledu. Konen odcházel nejhorší náš nepítel mrazivý

—

149

chlad, který tak dlouho vanul po dlouhých, kamennými plotnami dKáždných chodbách, který nás krut týral v ložnicích a ped nímž jsme ani v »muscjích« nkdy dostaten nebývali chránni; již jsme tam v hodinách prázdn nemuseli obléhati vychládající kamna, nýbrž mohli jsme se procházeti a besedovati kdekoli: v dormitoriích, nyní píjemných, na velkém i malém dvoe, v chodbách, kde te ponurý soumrak nestídal se ustavin s mrkavým kmitem lampiek, ale veselé prouhy slunení záe na mnohých místech do pozdního veera hrály po kamenné podlaze. A blížil se též konec zimních »kommun«, t. j. spolených procházek za msto, jimiž jsme vyplovali prázdné odpoledne ve stedu, sobotu a nedli. Po dvou putovali jsme v dlouhé jež byla zakonena dohlížejícím prefektem nebo vicerektorem ulicemi pražskými a pak njakou partií nejbližšího okolí, které nám ovšem v zim chystalo málo pvab a za

ad —

to leckterou svízel za dešii, mrazivých

—

vtr

a

snho-

vých metelic. Skrovnou náhradou byla nám »kommunka*, žemle zvláštního tvaru, kterou každý pi návratu z té procházky nalézal na svém pult. Rozkoš byla za to, když konen místo pochod blátivými ulicemi a cestami zámstskými nastoupily vycházky do semináské zahrady, zaujímající stední ást malebného petínského svahu. Možno íci, že tou zahradou mli jsme v lét výhodu ped jinými pražskými studenty: ti, když se jim zachtlo poležet si v tráv pod zelenými stromy, v nerušené samot, museli se vydati hezký ku'. za Prahu a to vtšinou pšky, ponvadž tehdáž spojení drahou bylo ješt velmi skrovné a paroplavba po Vltav teprve snem budoucnosti. Nás však uvedla krátká chze pes

160

pvab

kamenný most

a Malou stranu do svžích sáhlého sadu, kde v nejtsnjší blízkosti shonu

roz-

mst-

ského mli jsme pelud venkovského zátiší. Takhle v první polovici kvtna, jaké blaho, když zahnuvše z pošmourné Újezdské ulice do postranní slepé uliky a prošedše dvorem starého zpustlého stavení, ocítili jsme se pojednou v iré spoust nejerstvjší zelenij prosypané záící blostí tešových, hrušových a slívových kvt, z nichž tu a tam skvostn vynikala jablo bloržovou nádherou a na jednom míst, na stráni u zahrady Schonbornovské, i dv nebo

osamlé mandlon hoely kvtem ohniv erveným! zahrad nebylo žádných pískem posypaných cest, žádných kvtinových záhon, žádných postíhaných skupin keových a podobných parkových umlstek; v panenském pvabu venkovského sadu ovocného, jen zahradnicí Pírodou ošetovaného, kynula toliko ti

V

svží travou, protkanou zlatem pampelišek a pestrými shluky divokého kvítí, ve stínu rozložitých kvetoucích strom, tu ideji, tam hustji sdružených po širé stráni, výše a výše až tam, kde ped hoejší ohradou, již na blízku petínského kostelíka, ovocné stromoví ustupovalo lesnímu, jež tu hust a bujn, v malebné smsici a nespoutanosti samorostlého listnatého hájku obrstalo skupinu rozhlodaných skalisek pískovcových, kouzlíc tedy v naše letní zátiší kousek poesie lesní a romantiky skalní. alespo ze zaátku, skromnému studentíku nižšího i>ymnasia, ta lesní pustinka imponovala jako njaké malé Švýcarsko. Po libosti srdce svého mohli jsme se tedy rozptýliti tou rozsáhlou -zahradou^ ponoiti se do té.osyr žiující zcJeric lázn; ..družní rozložili se v porzných bloi^cích onkam do .mkké trávy; samotái 'vyhkíialí. i

Mn

:

i

;

.

151

s knihou v ruce, nkterý odlehlý koutek; ti, kteí si zakládali herbáe, botanisovali; nejmladší neostýchali se zahrát si v „pasáka* nebo jinou hru; »díové« mrueli své lekce, pecházejíce sem tam njakou zarostlou cestou, jejíž zelené stromy osvžily alespo zevnjší scenerii jejich suchopárné sebetrýzn, vykoná-

vané jindy mezi pošmournými stnami síní a chodeb semináských; kuácké kroužky z vyššího gymnasia uchylovaly se v nejneschdnjší houštinu lesíka, obsadivše nad to stráží nejbližší skalisko, odkud mohla se v as signalisovati blízkost nepítele. Rozumí se, že tím nepítelem byl náš pedstavený, který nás vždy do zahrady provázel, ale jehož dozorí innost zde piroze-

nými pekážkami terrénu valn byla znesnadnna. Oby-

ejn

nepotkával na svých obchzkách živé duše; nebo jakmile se kde jen z daleka zaernala v zeleni jeho klerika, ihned sthovalo se všeckno na jiné strany. 1 tato guerilla pispívala pikantním koením k nezapomenutelným požitkm semináské zahrady. Ba, k nezapomenutelným, byly tak prosté, nevinné a laciné Chtl bych znovu prožíti alespo jedno takové odpoledne vybral bych si ovšem den, kdy nehrozil na zítek ani professor D., ani professor Sch. (nejpísnjší dva z našich uitel), nejlépe tak ped nkterou nedlí nebo svátkem. S dlanmi pod hlavou ležíš pohodln natažen v bujné, vonné tráv a pohlížíš chvílemi nad sebe do spleti lesklých haluzí perozmanit se kižujících, v oblak nesíslných sv&žích list, výše a výše nad sebou nahlouených, tu prosvítavých, tam druh druha s ásti zastiujících, takže povstávají nejrozmanitjší odstíny zeleného šerosvitu, z nhož tím líbeznji záí snhobílé paliky nerozvitých ješt

a

!

—

kvt

nebo zaržovlá poupata nebo

již

úpln

rozvité bílé a

152

zardlé korunky, pojednotliv, v kyticích, v chomáích, celých nádherných kupách a chocholech, že místem zele list se ztrácí v t&m hustém qbalu kvtových hvzd bezdky pociuješ rozkoš ptáka z tch nesetných samorostlých besídek listových a kvtových, jimiž tam ve vzdušné výši poskakuje s vtve na vtev, blýskaje erným okem a zobákem si echraje krásn zbarvené peí; a kde zeje mezera v lupenatém krovu, ano, zazapadá pohled v modré bezdno nebeské padá, nebo bezdná zámna pedstav uinila ti na i

;

—

zdá se ti pojednou, že obloha chvíli z výsosti hlubinu není nad tebou, nýbrž pod tebou, že shlížíš dol v nekoruna smírnou propast azurového moe, v postromu je zeleným a kvtnatým ostrovem a Obracíš radji pohled jinam, ped sebe, cítíš závra kde zrak mezi skupinami strom sbíhá dol zelenou :

nmž man

.

.

.

n

domm

rozÚjezda a pes zahrady k starým se po nekonené spoust pražských stech, z níž trí do slunného vzduchu množství rznotvárných a rznobarevných vží, vyšších a nižších, štíhlých a masivních, špiatých a baatých, jak je po svém ale dnes všechny, vkusu vybudovala rzná století nejpochmurnjší gotické, mají veselý vzhled v zái plav jarního sluneního jasu po levici dále za kostelem Marie Vítzné tpytí se dnes obzvlášt krásn zelená patina malebné bán Mikulášského kostela a také peetná okna královského hradu radostn se lesknou pod vží Svatovítskou, jakoby dávno mrtvá sláva byla procitla k novému, jarému životu. strání

tkává

;

;

Z

tém

sem ztlumený, splývající šum; ale ten mstský život tam dole? Jest mi nasloua jako hlaholu málo jen známé

ulic dolétá

co je pro cizí

mne

chám jeho podálné vav.

ei

Vždy

jsem opravdu

cizin-

ÍW cem uprosted msta; jako v pevnosti, nepátelské okolnímu svtu, oddlen jsem od jeho života silný»'ram ve svt venku « mluví mi zdmi semináe. naši pedstavení ve svých exhortách, máchajíce o odmítav proti stn, k níž zvení šumn doráží híšný život svtský. Vše v seminái smuje k tomu, abychom se vskutku považovali jako posádka v té ohromné, od bojovných jesuit kdysi zbudované duchovní pevnosti, jako posádka církevních brancíi uprosted okolního nepátelského svta, zkad hrozí nám jen úklady a útoky,

nm

—

—

teba staten a bdle odrážeti.^ Ovšem neujal se dále do u vtšiny z nás názor tento náležit a let, tím naopak žádostivji pohlíželi jsme ven z oken semináe; ale pece, co znali jsme my venkovští syn-

jež

ím

sem z tichých vsí neb malých venkovských co znali jsme z okoli)ímo do zdí semináe ního pražského života.'' Skoro jen to, co zjevovalo se nám na našich každodenních pochzkách, vždy týmiž ulicemi, do gymnasia a našich spolených obasných procházkách, pod bedlivým dozorem pedstaveného. Nkdy jen dovolena vycházka k návštv píbuzným tm, kdož njaké v Praze mli já ml jedinou starou tetu, svobodnou, u níž poznával jsem ze svtských nákové, pišlí

mst

—

—

kehounké, cukrem hust posnžené buchtiky mne tam hlavn táhly. A ve ti tvrti na pt musel býti každý již doma v konvikte veerní život pražský byl pro nás velikým mystériem. strah jen

se zavaeninou, které

—

Arci, ve vyšších tídách gymnasia umli jsme si styky s okolním svtem ponkud rozmnožiti ale pražský pak byly to jen styky skrovné a povrchní život zstal nám z vtšiny knihou uzavenou. Valnou vtšinu svých dojm životních erpali jsme z venkova,

již i

—

;

154

za prázdnin ve svém domov, kde klesala s nás pouta konviktu a žili jsme veselý studentský život jako jiní. Mluv zde o našich stycích s Prahou, mám na mysli ovšem jen bezprostední osobní styky s mstským životem; nebo jinak stopovali jsme politický, literární a s ásti též spoleenský ruch pražský, pokud jsme se o pouiti mohli z novin, ústních zpráv a povstí, velmi horliv. Hled tedy tam se svahu semináské zahrady na moe pražských stech, nespádal jsem pedstavy života skuteného, nýbrž pouhé sny a tuchy, jak mi je fan-

nm

tasie

A

kouzlila z onoho neuritého nyní, že ten snný život byl

mstského šumu.

mnohem vábnjší, skutenost, kterou jsem pozdji seznal. Oživoval jsem zkrátka neznámá, tajemná nitra tch nesíslných pedstavami všeho krásného a zajímavého, co jsem z knih vyetl a z vlastní jinošské obraznosti vyvím

nežli

dom

tvoil.^

O kéž bych tak znovu mohl sníti Ale nyní, kdybych v nejkrásnjší teba jarní odpoledne opt ulehl tam do trávy semináské zahrady a zahledl se na panorama široko daleko rozložené Prahy pod sebou, co z tch dávných mladických pelud by se obnovilo ve mn.? Snil jsem tehdáž o staré sláv našeho národa, !

která se kdysi vrátí a jejíž nadšení bojovníci, rozptýtam v té spoust dom, pekonají díve i pozdji všechnu zlobu nepátelského živlu, v se dosud ztrácejí; a když jiné obrazy v>'stídaly tyto vidiny vlastenecké, byly to výjevy upravené mou fantasií dle knih, které jsem nejradji ítal; byli to hrdinové román a hrdinky básní, blouznící a horující zcela dle zákon,. romantiky, která tehdáž vládla literaturou. Ve skutenosti nenacházel jsem ovšem ani tehdy žádlení

tém

nmž

166

ného potvrzení svých romantických domnnek; pevalná vtšina tch stízlivých figurek, které se hemžily ulicemi, málo mne zajímala nebo nadobro se mi protivila jak Svým zevnjškem v krojích zcela neromantických, ba tím mi odpornjších, ím byly po tehdejší mod švihátjší (ml jsem již z let chlapeckých pohrdavou nechu venkovana k a zpsobm specificky mstským), tak svým konáním a svými emi, pokud jsem úryvky jich na ulici zachycoval, zvlášt mluvím o prvních svých letech gymnasiana tehdáž nmina rozhodn pevládala ve veejném žialních vot pražském, kdež hlasitá eská slova v ústech lovka lépe ošaceného inila dojem zbrklé demonstrace neb nejapného zapomenutí se, jež budilo u mimojdou-

odvm

—

—

cích pohrdlivý

úsmšek.

m-

Znenáhla zaaly se pak ovšem tyto pomry Na ulicích zaaly se hustji a hustji objevovati národní kroje, eský hovor ozýval se vždy hlasitji a vedle »Kde domov mj«, »Hej, Slované* atd. staré prosté národní písn, pomalu, již hynoucí na venkov, dožily se v mstech nového, bujného kvtu, S vášnivou niti.

i

oblibou zpívány, kdekoliv sešel se hlouek ech, v domácích spolenostech, v pedmstských sadech, na výletech, zkrátka všude, kde jeii bylo

pímo v,

hostincích,

možno.

V

konvikte byla sice nmina jaksi officielní eí; v níž inna potebná oznámení a vyhlášení, jíž nám také v oratoriu kázali a pedítali životy svatých. Ale jinak naši pedstavení. Cechové, mluvili s eskými konviktisty jen esky a také pi konání pobožnosti, zejména v kostelních písních, nabývala —- ;jak : jsejn již podbtkl;;— cŽtiiia -íitó-dále vtŽíeh' práv:,,; -. í' tf •; ;i

156

Velmi vítanou píležitostí ku projevu národního smýšlení bývala nám sobotní deklamaní hodina. Tu shromažovali se pokaždé všichni konviktisté ve velkém > museu*, v jehož rohu stálo cosi na zpsob malé kazatelny nkolik konviktist, na každou sobotu po k tomu ustanovených, vystupovalo na toto pódium a pednášelo básn neb jiné vci, po vlastním vkusu každého zvolené. Byla to jakási píprava k budoucímu úadu kazatelskému, cviení v enickém a deklamatorním pednesu ale na obsah pednášky nekladeno

ad

;

;

—

pokud ovšem žádné váhy penechán volnému výbru k obmezení nevybízely ohledy nábožensko-mravní a pedagogické. Takž vystídaly se na našem eništi nejen všechny verše eských ítanek (zvlášt » Heman z Bubna < ml mnoho ctitel), ale i básn vybrané ze sbírek tehdáž nejvíce ítaných, zejména z Jablonského a Vocela, Kubešovy žertovné deklamace, pedevším pak a nade vše vlastenecké »Já jsem Cech a kdo je víc a »Tn doby zem eské bez nichž se nemohla tehdáž obejíti žádná i

«^,

eská beseda. Na tyto deklamatorní hodiny

—

tšíval jsem se vždy

—

ovšem jen vážných bylo pednášení básní mým zamilovaným koníkem, ba pravou vášní. A ješitn domníval jsem se, že pedstihuji pravým výrazem, vzlet-

velmi

;

ností a cituplností své deklamace všechny soudruhy. v nás Rozumí se, že i zpv národních písní

ml

horlivé pstitele. Zpívali jsme je v prázdných hodinách

o závod v museum dormitoi, na spolených vycházkách dále za msto a také v semináské zahrad i pes dtky pedstavených, když se zpvný ten hlahol píliš hlasit petínskou strání rozléhal. Poádali jsme tam nkdy pravé akademie. Živ se pamatuji zvlášt na jednu. Zvolili jsme k tomu Záboje i

167

rukopisu králodvorského, jeden soudruh, slynoucí mezi námi jako budoucí Mozart, složil k té básni zvláštní hudební prvod a pedstavení odbývalo se v travnaté roklin, jejíž jedna strá byla hust zarostlá kovím. Posluchastvo stálo a leželo dole na tráv, já pak vystoupil na skalisko, vynívající z koví na stráni, i zaal jsem s, ohromným pathosem a výraznými gesty pedz

nášeti:

>Z rna lesa vystupuje skála, na skálu vystúpi silný Záboj.,.« a když jsem došel k místu, kde »stiípi Záboj najnížcje dolov a vze varito zvuno*, tu stranou z houštiny, kde ukryl se ped tím skladatel hudebního prvodu s nkolika zpváky, zavznla píse Zábojova, provázená zvuky varita, kteréž ovšem zastupoval njaký hudební nástroj novovký, naež mu jiný ukrytý zpvák jakožto Slavoj odpovídal recitativem, a tak vpadali oba hrdinové básn a pozdji také Ludk do mé pednášky všude tam, kde báse uvádí jejich vlastní zpvy a ei. zápalu svém jsme ani nepozorovali, že zatím kruh auditoria rozmnožil se o neekaného posluchae samého pana vicerektóra, který upozornn zvuky a hlasy z rokliny, potichu se piblížil a s úsmvem naši produkci sledoval. Byl to však úsmv blahovolný, a když jsme skonili, zahájil sám první hlunou salvu potlesku, naež nás úinkující ješt zvláš pochválil a dodal, proti takové zábav že ovšem nieho nenamítá, narážeje tím na obvyklejší, nevinné kratochvíle naše. zasloužili jsme si vru pochvaly, alespo za ten perný kus práce, jaké nám dalo memorování, jakož i pesné odíkání a odzpívání staroeského textu.

—

V

—

mén

A

158

Avšak pro rukopis králodvorský

byli bychom podvšechno na svte. Vždy víte, ím tehdáž byl každému Cechu. A také nám v konvikte byl skuteným palladiem, naší nejvtší chloubou a nejpádnjší zbraní proti nmeckým soudruhm, kdykoliv se zaali vychloubati duševní povýšeností svého národa nad naším. Ve mnohém jiném jsme museli, aspo v duchu, s bolestí uznati správnost jejich dvod; ale byla jedna zbra, která nám vždy pomáhala z tísn: drahocenný rukopis. Ped tím se pece hluboce uklonil a z nho pekládal sám velmistr básnictví nmeckého. Nmetí nikli

soudruzi, pokud si publicistických projev všímali, mli ovšem pohotov jízlivou námitku podvrženosti; ale jestliže nkterý vytasil se s výtkami Bdingerovými,

Fejfalíkovými a jiných popra pravosti, zasypali jsme ho takovou spoustou protidvod a dotírali na s takovým rozhoením uraženého nejsvtjšího pesvdení svého, že brzy malomysln umlkal. Byli jsme pi tch zápasech ve výhod nejen svou zdrcující íselnou pevahou, tak že málokterý troufal si podrážditi nás na tomto míst nejcitlivjším, nýbrž i vtší znalostí vci nebo kdežto oni pochytili leda sem tam povrchn njakou námitku z »Tagesbota<, hltali jsme my v pravém slova smyslu, kde co na obranu této vci, pro ;

nás tehdáž nejdležitjší, bylo napsáno. A bylo toho v letech 1859 a 1860 hojn: lánky, brožury i posmšné písn o Fejfalikiádách atd. Kde co vyšlo, hned to nkdo pinesl do konviktu a šlo to z ruky do ruky. Jako vítzné bulletiny lítaly od pultu k pultu zprávy o novém njakém triumfu obránc, jak na píklad Fejfalík hanebnou porážku utrpl se svým prý nehistorickým bubnem, když mu ten a ten obránce nad slunce jasnji dokazuje, že bubn ve vojskách eských i jiných

i6d

ve Í2. století atd. Hned jsme pak pádnost zkoušeli na neetných nmeckých soudruzích, nebo mezi námi Cechy pochybova tehdáž vbec nebylo. znenáhla i na nmecké naší stran utichal všecken odpor. Žádný z nich alespo netroufal si zjevn nám eliti. A my byli pesvdeni, že útoky na naše rukopisy odraženy jsou na vždy. Navzdor všem odpoledních prázdní v semináské zahrad zstávali pece nkteí radji doma.

užíváno

již

takových

dkaz A

—

pvabm

hlavn »díové«, kteí pochzku ze semináe do zahrady a zpt pokládali za zbytenou ztrátu asu Byli to

i

chtli vyhnouti i nástrahám, jimiž zele svit slunení, zpv pták a bzukot hmyzu rnohly je snáze na chvilku odlouditi od latinské gramatiky, nežli stízlivé zdi semináe, kdež nad to po odchodu ostatních všude vládlo ticho nejhlubší. Arci hrozila jim pro pípad vyzrazení dtka neb dokonce ztráta veee, nebo samovolná abstinence od spolené vycházky byla porušením domácího ádu. Avšak touha po »ausgezeichnet« nebo »vorziiglich« na vysvdení a kteí

se

strom, veselý

vkoenný

návyk pevažovaly všechnu báze. kteí správn s ostatními vycházeli na procházku, nedocházeli v plném potu až na strá petínskou. asto ztratil se nkterý pi nadcházce z kamenného mostu pes Kampu a prchodem hostince »u lázní*, kterýžto kousek cesty rozmanitými kouty, záhyby a. kivkami poskytoval nejvíce možnosti uniknouti z do-

a

Ale ani

ti,

hledu provázejícího nás prefekta a zmizeti nkde za rohem, naež pak místo semináské zahrady celá šírá

Praha otvírala se na celé odpoledne volným potulkám a výzvdm takového zbha. Ba stávalo se, že nkterý ješt raffinovanjším zpsobem uprchl až teprve ze semináské zahrady, a to tím zpsobem, že pelezl na

IGO

píhodném jednom míst hoejší ze, oddlující zahradu od prostranství u petínského kosteh'ka, odkud pak mohl kolem strahovské zahrady sestoupiti dol na Malou Stranu. Úelem tchto odboek bylo ve vyšším gymnasium obyejn ovoce v seminái a vbec na gymnasiu nejpísnji zapovzené: kavárna nebo hostinec. Rozumí nebyly hostince a kavárny na rán ležící vyhledávali místa nejukrytjší, i v nich ješt kam nemohl vniknouti z ulice žádný slídivý pohled. Ostatn byly naše poklesky toho druhu valn obmczeny finanními pomry, které mnohým jen zídka dovolovaly takovou nekesanskou útratu, jakou byla sklenice se,

že

\.o

a že jsme

piva nebo kávy.

Zvlášt vzpomínám na kavárnu »u Sokola* v Dominikánské (nynjší Husov) ulici, do které mne z poátku lákaly jen obzvlášt výtené a pomrn laciné buchtiky, ale pozdji též vynikající spolenost, která se tu k živým diskussím politickým a literárním scházela. Vždy tam krom student vysokých škol picházeli dokonce skutení eští literáti. Já jsem ovšem sedal vždy v ncjzazším koutku zadní místnosti, kde mne nikdo z ulice nemohl zahlédnouti, as pobožnou úctou pozoroval jsem tušené nebo zjištné notability národní. Hlavní klientelou kavárny bylo však studentstvo a vbec živly mladší. A bývalo tu vždy živo jako v úlu. Za tepla pinášela se sem hned každá novinka z eského života, letla od stolu k stolu a stávala se u všech pedmtem ilého rozboru. Sklepník, vysoký, ramenatý, podobající

bodrému domácímu pánu, ale bystrý a hbitý, obcoval se staršími hosty sousedsky družn, k nám mladším pak choval se blahosklonn, vyznamenávaje nás ob as krátkým pátelským oslovením neb dokonce njakým dvrnjším sdlením. Byl zasvcen do všeho, se spíše

161

CO se dalo na veejném

jevišti za kulisami národního vždy njakou intimnjší-novinkii, kterou s tajemným výrazem oblieje, dávaje si opatrn k ústm rozestenou .dla, pošeptával od stolu' k stokj, ješt pi tom mrkaje byste na všechny strany, nehrozí-li odnikud nebezpeí. Takové spiklenecké šuškání bylo za tehdejších dob ustaviné soudní a policejní persekuce je.dním z význaných rys ve fysiognomii eských kaváren a hostinc. Hostince mi utkvly mén v pamti snad proto, že v onch odpoledních chvílích, kdy jsem se tam mohl nkdy vlouditi, bývá život hostinský nejmén zajímavý. Vím jen, že bývaly v tu dobu eské hostince pravými galleriemi podobizen a sádrových odlitk byl tehdáž v nejvtším rozkvtu kult výteník a nkterá hostinská místnost byla v pravém slova smyslu vyalounna podobiznami eských politik a literát, z nichž každý se tu pedstavoval se svým heslem. Kdo dost málo vynikl nad povrch národního života, ml zabezpeeno místo v tom hostinském pantheonu. asto si myslívám, kam asi se podly všechny ty podobizny, k nimž jsme kdysi od své sklenice piva vzhlíželi s posvátnou úctou! Rozumí se, že postupem do nejvyšších tíd gymnasia naše pestupky v tomto smru se množily; ale u vtšiny byly celkem pece jen ídké a myslím, že nemly v prvodu velikých mravních pohrom. První pokusy byly pravým opakem požitku. Pamatuji se, jak jsem nevím již, v které tíd poprvé s jedním spolužákem do njaké hospdky zapadl. Bázliv jsme tam vklouzli dvorem do zadní místnosti, ponoené za svtla denního bylo to odpoledne v hluboký soumrak, a nesmle jsme si poruili po sklenici, s obavou, aby nás sklepník neodbyl, že do hospody ješt

života a

i

vdl

—

-

i

—

i

—

—

—

Svatopluk

ech: Sebrané

i

—

spisy. I.

11

162

nepatíme, Neodbyl ale domníval jsem se, že pozoruji na tvái jeho ironický úsmšek, takže jsem se zaervenal do krve a netroufal si napiti se ped ním, aby se mi nevysmál ješt více. Také mluviti nahlas jsme si ;

—

netroufali a pivo nás mohu smle mluviti i za soudruha tehdy lákalo ješt pramálo. Sedli jsme tedy odbýti své pijácké jako na trní a radji hledli

—

spšn

A

když jsme pak opt ostražit z hospdky vyklouzli a šastn na dovolenou cestu ulicí se dostali, spadl nám opravdu kámen se srdce. Podntem k návštv veejných místností byla nám z poátku toliko zvdavost a touha, abychom nezstali za staršími a stásli se sebe ponižující píhanu, že jsme dosud nebyli na piv nebo na káv. Osvdila se tu také neodolatelná moc zakázaného ovoce, jako pi kouení, tení zapovzených knih a mnohém jiném. První zápov v ráji mla v záptí první hích, a pozorujeme-li tisícileté dje lovenstva, jsme v pokušení pronésti paradoxon, že zákazy vždy spíše vedly k rozhojnní nežli k zamezení zla. Ze alespo pensum.

tém

platný nebyly, dokazuje moe krve zaplavující celou historii národ, jimž desatero hlásalo a hlásá: Nezabiješ Alespo o mládeži možno íci, že zápov mívá asto práv opaný úinek: že mnohdy neodstrašuje, ale spíše svádí ku pestupku. Rekne-li se na píklad mladíku: Té a té knihy nesmíš ísti, o, že si od té chvíle nedá pokoje, dokud práv zapovzené knihy se nedopídí a ji s nejvtší pozorností do konce nepete. Jinak snad by si jí byl ani nepovšiml, snad by ji byl ale jako nezajímavou odložil po nkolika stránkách takto musí dkladn zbádati nebezpené tajemství, kteréž ped ním vychovatelé tak opatrn skrývají. Ze

mnoho

—

163

mu bylo opravdu nebezpené, neuví prese všechno ujišování pedagoga, k nmuž jinak teba lne s láskou Pro by to bylo nebezpené ? Tuto pía dvrou mladíkovi vysvtlíte .. Ze to inu tžko Práv to ješt nikdy neuzná ješt není pro nho? a tím spíše bude podnícen ku pestoupení zákazu. Myslím, že marností jest každý index librorum prohibitorum. Byli ovšem nkteí mezi námi, kteí nepestupovali jen takoví, mezí etby dovolené. Ale to byli pi nichž zákazu ani teba nebylo, ponvadž vbec neetli nic krom uebnic a toho, co ísti museli. My ostatní etli všechno bez ohledu na jakékoli zákazy, již na nižším gymnasiu etli jsme zkrátka, co se nám do ruky dostalo, na vyšším pak jsme již chtiv vyhledávali a hltali práv takové vci, které nejdále odboovaly od kolejí lektyry nám doporuované. O básby

.

.

.

pesvdiv

.

—

tém

nících domácích i cizích jsem se již zmínil. Z román byly nejvíce v oblib Dumasovy, Sueovy, pozdji pak Hugovy, jehož „Bídníky", vycházející v pekladu Vávrov r. 1863 a 1864, jsme odbírali po sešitech a etli Renanv „Život Ježíšv", vyšlý s velikým zápalem. v eském peklade r. 186J, stejn jako lehké paížské

zboží Kockovo a horší ješt výstelky toho druhu bloudily potají od pultu k pultu a byly v tchto hlu-

boko pod uivem uschovávány anebo pro vtší ješt vzhledem k obasným revisím pult, v nichž pedstavení práv po takové zapovzené etb pátrali na dn kufr v dormitoriích uzamykány.

jistotu

I

—

Voltaire

—

ml

tu

vroucího

ctitele

a

ochotného

—

rozpjovatele v osob jednoho mého spolužáka M a, který byl mezi námi nejvtším skeptikem a volnomyslníkem. Byla to povaha ryzí, neobyejn silná a

164

—

pevná, duch pronikav bystrý ale pro mne píliš praktický a stízlivý. Spátelil jsem se s ním a naslouchal sice jeho výkladm bez námitky, ponvadž jsem po vtšin s vlastním jejich jádrem souhlasil; ale nezamlouvala se mi prosaická suchost jeho negací, stírající všechen jakýkoli pel poesie a zas otázek a plašující každý písvit illuse.

pedmt

A pece O

chystal se tento stízlivý duch na dráhu verše se tuším nepokusil ale zahájil svou literární innost románem, jehož dj erpal z pohanské doby eské a k nmuž konal pilná studia v oboru slovanské mythologie. „Uveejnil" jej tuším v našem belletristy,

;

konviktském asopise „Zoe".

Tento asopis povstal asi také jen z dychtivosti po ovoci zapovzeném. Roku 1853 stihla krutá katastrofa staromstské akademické gymnasium pro nevinný psaný asopis studentský germanisatorské vlád Bachov staila tato híka, aby nedávno jmenovaného editele, dramatického spisovatele Klicperu, odstranila a gymnasium, dosud eské, v utrakvistické i spíše nmecké promnila. Tehdáž zakázána co nejpísnji gymnasialním žákm literární allotria; ale myslím, že pes to i práv pro to nebylo odtud gymnasia s eskými žáky bez psaného asopisu. ;

My

v konvikte založili si svou „Zoru" velmi záhy a každý, kdo pocioval v sob jiskiku spisovatelského nadání, pokládal za svou povinnost plniti ji poesií nebo naopak byl z poátku honorái nebylo prosou. ješt každý pispvatel povinen, vepsati vlastnorun a dle možnosti kalligraficky svoji práci do ísla, do kterého byla pijata. Pro lepší vzhled psán pozdji celý asopis jediným kalligrafem, kterému se za to do-

O

ei

;

166

stávalo urité

odmny

z

výtžku pedplatného,

jež ob-

nášelo tuším krejcar týdn.

Úastnil jsem se horliv toho literárního podniku a vyznávám, že první debut odbyl jsem si se stejným tlukotem srdce jako pozdji první krok do skutené veejnosti. Chatrná byla moje školní píprava na druhý den toho veera, kdy z brusu nové íslo »Zory< s mou první básní v ele kolovalo v museum od pultu k pultu Se zatajeným dechem zpytoval jsem fysiognomii toucích, snaže se z ní vyísti dojem vzbuzený mou básní. Byla ovšem podepsána jen pseudonymem jako všechny ostatní píspvky, abychom stížili vyšetování, kdyby asopis dostal se do rukou našich pedstavených; ale jinak postaral se každý autor sám, aby jeho pravé jméno pro nikoho z nás nezstalo ta-

básnmi

!

jemstvím. Asi do septimy staila

»Zora« mé literární inúpln. Pak byl jsem nevím již urit, jakým zpsobem uveden do literárního kroužku studentského mimo konvikt nepamatuji, zda to byl >Oreb« nebo »Vltavan«, ale vím, že vydával psaný asopis »Lípu<. Z kroužku toho, založeného studenty staromstského gymnasia, povstal pozdji spolek »Ruch«, nosti

—

—

—

jehož hlavními na zaátku leny byli Jos. Sládek, Ivan Klicpera, Em. Engl a Jaromír Celakovský. Tu jsem si zvolil spolkové jméno Nevolný, tlumoe jím svou porobu konviktskou, jejíž klausura mi dovolovala jen skromnou mrou úastniti se innosti spolkové, zejména schzí, které se konaly v hostincích a to bezpochyby v hodinách veerních, tak že jsem na nich mohl jen zídka a krátce pobývati. Pamatuji se pouze na nkolik schzí »u Šumavy « a v malém hostinci v »železných dveích*. Po vstoupení na universitu jsem

166

ovšem jméno »

»Nevolný«

radostn

zamnil

hrdým

Volný«.

Bezpochyby uvedl mne do onoho mimokonviktského sdružení dotený M., který asi v sext konvikt opustil a také z Novomstského gymnasia na Staromstské pestoupil. I v tom jevila se ráznost a dslednost jeho l)ovahy. Byl synem chudého venkovského emeslníka a neml z domova žádné podpory; ale to jej neodstrašilo od kroku, který se jeho studiím mohl státi osudným. Pobyt v seminái nesrovnával se ovšem s jeho pesvdením, a když se jednou dostal do jakési motuším, že k nám kdysi nkterý pedrální kollise dtklivou stavený za jakési vhodné píležitosti v níž upozoroval na dobrodiní, jichž nám v konvikte [)Oskytují a to v nadji, že staneme se sluhy církve, kdo by tedy rozhodn necítil v sob povolání k buradji vystoupí a uiní místo doucí dráze knžské, jiným, povolanjším tu pravil mi, že se nesnáší s jeho poctivým pesvdením, aby déle v konvikte zstal, a skuten oznámil hned potom pedstaveným své dobrovolné vystoupení. Byl jediným, který se odhodlal k tomu inu, v jeho pomrech vskutku hrdinnému: po odchodu z konviktu, poukázán výhradn na své vlastní síly, musil se svízeln protloukati hodinami a jinak (jeden as psal i ísla v njaké loterní sbrn); ale jeho praktinost a energie pomohly mu pes první nesnáze k lepší existenci. Na universit dostal se pozdji za domácího uitele do bohaté rodiny a po odbytých studiích dosáhl pkného samostatného postavení; ale uprosted slušného blahobytu a rodinného štstí po boku mladé, sliné ženy sklátila ho zákená choroba v nejlepším kvtu let. Literaturu sice ješt po odchodu z konviktu p-

—

ml

—

a

e,

167

stoval, ale bez žádoucích výsledk. Odvážil se jednou, ješt na gymnasiu, s objemnou novellou do nkteré

ji krásn opsanou, v pkn stoené ekal na výsledek s tím vtší dychtivostí, ponvadž by mu byl honorá velmi pomohl v tehdejších trudných pomrech. Po delším ase ukázal mi s trpkým

redakce;

obálce,

poslal

a

úsmvem odpov

redakce, piloženou ku vrácené nozamítavý úsudek nazval ji krátce »klinkáním o studentské lásce*. Tšil jsem ho a huboval ovšem na redaktora; ale M. zavrtl s resignaci hlavou a od té doby nechal román novell. Napsal jen ješt v pozdjší dob a to z pouhé ochoty ke mn, aby mi vypomohl v nahodilé redakní tísni malou satirickou prosu, která byla tuším pod pseudonymem uveejnna v píloze tehdejšího »Svtozora«. velle;

i

—

—

—

—

Poznal bezpochyby sám, že literatura není jeho pravým polem, nebo jinak byl by pi ní setrval s neoblomnou^ houževnatostí, s jakou provádl vždy své zámry. eho se kdy chopil, to snažil se obsáhnouti úpln a s nejvtší dkladností. Jednou zaali jsme se

na píklad v konvikte za chvilek prázdn baviti šachem; nkterý soudruh, sám vzaáteník nebo povrchní diletant, seznámil jiné s figurkami, zpsobem jejich tahu a nkolika nejnutnjšími pravidly hry, naež jsme již hráli každý prost po svém zdání a pro pouhé ukrácení chvíle. Jinak on od chvíle, kdy se poprvé v této krá:

lovské he zkusil, trávil již každou prázdnou hodinku nad šachovnicí vlastnorun zhotovenou, studuje a zkoušeje rzné tahy a úlohy z objemné knihy o šachu, kterou si za své poslední peníze u antikváe koupil. Nepolevil, až se mezi námi bídily a diletanty stal

skuteným,

>

ueným*

mistrem šach.

168

Jsa od mládí stízlivým skeptikem, zamítal také v lásce všeliké blouznní. Oproti ideálním smrm, k nimž se ostatní pispvatelé >Zory« hlásili, íkal o sob s jakousi vzdorovitou pýchou, že je materialista a rozumný požitek že je mu cílem života. A ídil se tou zása'dou v život i tam, kde na pohled práv lepšího bydla se vzdával pro ideové cíle jako pi vystoupení z konviktu; nebo volnjší život podle svých pání, teba že volnost byla vykoupena obasným strádáním, byl mu prost vtším požitkem nežli hmotný dostatek s nutným obmezením a zapíráním svých náklonností a zásad. I ve svých milostných pomrech byl upímným materialistou. Kdežto vtšina z nás své domnlé nebo skutené první lásky studentské obklopovala lyrickým blouznnm, on je nejradji chladn a stízliv analysoval, vyznávaje bez obalu, že se chce sblížiti s druhým pohlavím jen potud, pokud je mu to fysickou a ásten psychickou potebou. Jakož byl sám naprosto pímý, vyhledával i u dívek pedevším dokonalé upímnosti. Nejvtším zlem u žen zdálo se mu koketství. To pímo žhav nenávidl. Jakmile zpozoroval u dívky té vady, již o ní mluvil s pohrdáním nebo nenávistí. A ponvadž trochu koketerie mají dívky všechny, bývalo prvním jeho snažením, aby ji

té

vady

zbavil.

Jednou, maje práv volnou vycházku, potkal jsem ho na ulici. Byl již mimo konvikt a tuším v oktáv. Rozhovoil se o svých pomrech a sdlil mi také, že má opt lásku. Vlastn láska že to není, nýbrž pátelství. » Pravou lásku jsem ml, jak víš, u nás na venkov,* vypravoval; »ale zklamal jsem se v Julince šeredn. Poznal jsem, že je koketou bez srdce. Od té

1G9

doby navazoval jsem nkolikrát, ale všechny ty pomry brzo se petrhly z téhož nebo jiných dvod. Nyní však mám pevný, dvrný pomr s dobrou dívkou, dcerou vdovy, u které bydlím. I ona zaala se mnou koketovat; ale ekl jsem jí hned, že chci jen naprostou pravdu anebo nic. A hle, dovedl jsem toho, že není mezi námi ani stínu petváky a tajnosti. Zachováváme úmluvu, že si navzájem vždy ekneme vše, co myslíme a cítíme. A ekl jsem jí také zcela upímn, že ji nemiluji v tom smyslu, abych pomýšlel na budoucí satek s ní, nýbrž láskou pítele, kterému staí a lahodí ty povrchní, zdrženlivé projevy pízn, jež mu v mezích pouhého pátelství podává hezká, milá dívka. Ona však mne miluje láskou více než pátelskou vyznala mi to a vím tomu; ale uznává, že beztoho pomry myšlenku na trvalé spojení vyluují. Vždy je

bu

—

i

o

nco

starší nežli já

.

.

.

Hle, nemám tedy

lásky,

velé pátelství, a pi tom ledaco z toho, co je vlastn nejkrásnjším kvtem milostného pomru mezi ale

i

—

—

jinochem a dívkou teplé stisky rukou, políbení ano i políbení Nevítáme a nelouíme se jinak než upímným pocelem ... A nevíš-li v možnost takového pátelského pomru, pesvd se sám.«

—

Dovedl mne do svého bytu, malého pokojíku, do se chodilo kuchyní vdovy, u níž byl v podnájmu.

nhož Práv

byla doma jen dcera její, dívka zejm starší než on, dosti pkná, útlé postavy a tváe ponkud pibledlé, rozumných, dumavých oí.

Seznámil nás navzájem a pak ji s významným pohledem chopil za ruku. Ona chvilku váhala, zardla se a zašilhala rozpait stranou ke mn; ale pak dala se políbiti od M který na mne vítzoslavn pohledl. a,

—

170

Mn

sice tehdáž jednání obou imponovalo; ale v duchu nezávidl jsem ani píteli, jak se snad domníval, aniž se konání jeho pítelkyn shodovalo s tou nedtklivou, ideální záíí, kterou jsem v tch mladých a tužebletech obetkával díví postavy svých Možná také, že se M. ve své pítelkyni pece mýlil; že s jeho strany pomr byl takový, jak jej vylíil,

sn

vím

vzhledem

k jeho

pípadech Avšak vtírá

v jiných

—

—

pravdomluvnosti

bezohledné

do péra jakási omluva. Kladu vhodnou látkou literární práce íigurky studentíku, hoch a mladík, figurky pro mne sice ozáené vábným svtlem jinošských upomínek, ale pi pro toucího bezvýznamné tím spíše, ponvadž tch nkolika soudruzích, kteí pozdji v ruchu veejném vynikli, jména zamluji. A chci-li, aby to byly skutené postavy mých upomínek, nemohu k nim pibásovati

sám sob otázku,

se mi

jsou-li

i

svtel a poutavých dj, nýbrž musím je podávati práv jen v té prosté barv skutenosti a v rámci obyejného, málo rušného a pestrého života, zdaž nebude se jak utkvly v mé pamti já sám zdáti ješitností, že nezstavuji pouze svým soukromýr.i vzpomínkám pobledlé obrázky své minulosti, k tomu minulosti ješt polodtské a niím zvláštním nevynikající, jako bych se marniv domníval, že mohou míti význam a váhu i pro jiné.?*! vyzvedla Avšak nikoli, nejde tu o moji osobu se pede mnou vlna uplynulého svta, která snad brzy navždy zapadne v úplné zapomenutí. Vlna ta nesla zcela svého asu mne, ba, byl jsem sám její ástí, nepatrnou, pouhou malou krpjí ve .skrytém záhybu jejím, a nezdá se býti zcela bez užitku, abych zachoval by jenom nepatrný ten fragment její, který eíTektních

A

—

—

i

mn

a

171

se obrážel ve mn, v nerozvitém, nezralém ješt duchu chlapeckém a jinošském, v bezvýznamném život

tuctového studentíka. I nejvšednjší život, v nmž nenajdete žádných vztah k souasným vynikajícím osobám a událostem, je rtou v obraze doby, v projevuje se ástice duše její, ba ty všední životy vyznaují snad i

nm

povahu její uritji nežli pojednotlivé, nápadné zjevy, vymršující se nad povrch. Ostatn pohrdání všedností samo pomalu již sevšeduje. Nic není všedního ve smyslu tom, aby naprosto nezasluhovalo pozornosti a nemohlo poskytnouti cenné koisti tomu, kdo umí vnikati hloubji v podstatu osob a vcí. »Inu ovšem!* zvoláte snad. »Ale práv na tomto umní záleží. Nechceme popírati, že by ne-

mohly i všední pomry a mlké píhody býti pojaty pedstaveny tak, aby pln zaujaly mysl tenáovu; ale Rozumím a na omluvu pravím jen, že není « ani mým úmyslem kresba, sama o sob a svým provedením cenná, ale že mi jde o pouhé vcné nártky za tím úelem, abych možno-li zachoval snad ten onen a

—

drobnjší rys fysiognomie minulosti. Pilným spolupracovníkem a tuším i redaktorem »Zory« byl jeden soudruh z vyšší tídy, kterýž setrval podnes na dráze spisovatelské. Byl to mladík bystrého rozumu vtipu a náležel mezi pední humoristy konviktu. Podle Kubešovy deklamace »Já jsem Cech a kdo je víc< napsal žertovnou báse, líící slasti a strasti konviktisty, kterouž našeho pedstaveného rozesmál pi sobotním deklamaním dychánku, v ní byly i

i

a

smle tlumoeny nkteré

naše stížnosti. Složil také komickou vánoní hru, kterou jsme n'a improvisovaném jevišti i ped pozvanými theology provozovali, a býval nejhlavnjším poadatelem rozliných dosti

172

zábav, kterými jsme se v píhodných prázdných dobách ve studovn nebo v dormitoriích veseHli. Zejména po veei, a to zvlášt ped nedh' nebo svátkem, kdy jsme se školní pípravou na druhý den nemli žádných starostí, bývalo hluno a veselo. Kroužky a hudebník zpívaly a hrály; ve skupinách vypravovaly se rozmarné historky o professorech nebo rzné šprýmy; tropeny šašky s tou neb jinou obtí mezi námi a zvlášt s »díi*^, kteí sedíce i v té dob odpoinku nad uebnicemi nadarmo si uši zoufale zacpávali v bohopusté

pvc

vav.

Ba,

nkdy odbývaly se ádné

ovšem bez dam

—

i

tanení

vneky —

v síce mezi studovnou a ložnicí,

k nimž hudební prvod obstarávali naši houslisté. asto dovedl také kolem sebe shromážditi tlupu vdných, smjících se poslucha nkterý z našich oblíbených komik, pednášeje njakou žertovnou improvisaci nebo provádje njaký mimický šprým. V tom vynikal zejména soudruh K., mimo to dovedný hudebník, týž, který složil prvod k »Záboji«, o nmž shora již vypravováno. Uml výten napodobovati a karikovati zvláštnosti našich professor, pedstavoval virtuosn typ a žargon židovský a dovedl všechny fáse opilosti znázorovati tak dokonale, že by nezasvcenec stží byl uvil v jeho stízlivost. Nkdy kombinoval tyto své hlavní výkony, a tu býval úinek zvlášt drastický. Tak na píklad zvolen byl jedné zimy za Mikuláše, k emuž jej doporuovala vysoká, dstojná postava a výrazný obliej. V biskupském ornáte a infuli, s berlou v ruce, provázen konviktistou pestrojeným za erta a jiným v roli andla, obcházel z ve-

era ped

sv.

Mikulášem (bylo

to jakési zvyklostí za-

svcené privilegium konviktist) po celém seminái, nevyjímaje ani studovny theolog a snad ani byty

173

pedstavených. Když se z obchzky vrátil do našeho uvítán byl veselým jásotem, nebo psobilo » musea*, nám nemalou kratochvíli, vidti hlavního svého šprýmae v dstojné úprav biskupské a s vážnou tváí, kterou k

roli své

pimen

naladil.

Rozjaen touto

kazatelniku v rohu

ovací, vystoupil na naši deklamatorní

studovny a zaal improvisovati žertovné kázání, které znenáhla pešlo v parodii pednášky jednoho našeho professora a pojednou se zmnilo v brebentní komicky gestikulujícího žida. Bylo ovšem svrchovan smšné, vidti v biskupském ornáte dokonalého žida, stahujícího pod infulí obliej (tvá K ova mla sama sebou ponkud semitský ráz) v nemožné posuky a ile šermujícího biskupskou berlou. A když konen požidovštlý Mikuláš ješt ke všemu zaal jeviti známky stoupající opojenosti, až s pošinutou infulí a kymácející berlou

—

vrávorav kazatelnu

opustil

—

tu

vystoupila

boue

veselosti ze všech mezí.

Nebylo v tom snad úmyslné profanování církev-

bezdný výstelek mladické zbujjehož jádrem nebyla protináboženská tendence, nýbrž jen veselá radost z podaené travestie vcí, které nám mly býti nejctihodnjší. Proto smáli se upímn i ti mezi námi, kteí byli písn náboženského smýšlení. Ale ovšem svdily takové projevy, jako na piklad také rozpustilé parodie process', které jsme leckdy po museích a dormitoriích poádali, a podobné zábavy, ních vcí; byl to jen nosti,

pramálo se hodící do zdí semináských, že jsme celkem nebyli hrub proniknuti duchem, jímž nás prodchnouti pedstavení usilovn se snažili. Oni pobožní, odmtající všelikou skepsi ve vcech víry a podrobující se oddané a z pesvdení všem náboženským byli ostatn v menšin a pobožnstkái vzácnými výjimkami, budí-

ádm,

174

nelibost a posmch ostatních. Ty jsme také hlavn pokládali za donášee u pedstavených. Na nejkrajnjším levém kídle byly radikální živly, ovšem více temperamentem, než zásadami, jimiž soutaké spíše jiné druhy mírnjší valn nepedstihovali. vci, než zásady náboženské, politické a literární, shromáždily hlouek nespokojenc k rozhodné opposici

ími

A

proti

kruhu »Zory«. Myslím, že odmítnuté redaktorem

a nechuti osobní byly hlavním podntem k založení nového psaného listu »Cepíj«. Jako puma taskl jednoho dne mezi nás asi dvouarchový sešitek, v jehož záhlaví jakožto vignetta byly nakresleny dva

píspvky

husitské, strašnými

hebíky naježené

cepy, kižující se

nad soujmenným titulem nového > satirického asopisu*. Ovšem že »Cepy« mlátily nemilosrdn do redaktora a spolupracovnictva *Zory« jakožto zabednnc, sosák a zpáteník. »Zora« byla pinucena vzrušiti se z píjemného autokratického klidu k nemén ostrým obranám proti revoluci a takž zuila njaký as krutá válka, v níž nelítaly s obou stran práv stely nejvybranjší. Na štstí pro Zoristy znesváili se pozdji Cepníci sami mezi sebou a z istá jasná objevil se tetí asopis, s ješt strašnjší kresbou a hromovým titulem který zas vesele tískal do »Cep*, až pak » Palcát*, ta miniaturní kopie eského veejného ruchu skonila vzájemným utluením a vysílením obou opposiních frakcí a »Zora« mohla zas klidn, bez vyrušení opvati vlast a milenku, pinášeti historické romány, feriální cestopisy,

humoresky a vtipné rébusy.

Jedna manifestace, nevaln svdící o našem církevním smýšlení, zpsobila v celém seminái velikou boui. Jednou objevili se na velkém vnitním dvoe semináe tesai a postavili tu mezi stromovím tlo-

176

cviné náadí

s

kruhy, šplhacími

dvoe ureném hlavn pro

tyemi

atd.

A

stálo

nerozpakovali jsme se my konviktisté používati vesele vítaného obohacení zábavního semináského repertoiru. Njaký as nebylo v tom závady, ale pak zaali nás nkteí alumnové odhánti. Povstaly spory a vzdory, jichž koneným výsledkem bylo, že nám konviktistm používání onoho náadí zakázáno. Bohoslovci byli tuším ve formálním právu, že si náadí z vlastních píspvk zídili neb z jiných dvod; ale nás konviktisty rozjež pece theohoila zápov tak nevinné zábavy logm nijak nevadila, ponvadž náadí velkou ást mrou nejvyšší. dne zstávalo nepoužíváno Ráno po onom zákazu objevil se na tlocviném náadí nalepený psaný plakát, v nmž theologm slovy nejostejšími sobecké a nepejícné jednání jejich vytýkáno. Ale hlavní bylo, že pisatel dal se strhnouti svým rozhoením k narážce na » kopyto, ouhající

na

bohoslovce,

bu

—

—

ln

samého semináe, pod kutny «. Taková slova v stedu ústavu duchovenstvem zízeného a ízeného, byla ovšem hrozná. Theologové plakát zabavili a odevzdali pedstaveným. Tu nastal pro konvikt pravý soudný den. Všichni byli jsme svoláni do velkého » musea a prudká boue hnvu a výitek, jaké jsme dosud z úst pedstaveného neslyšeli, snesla se na hlavy naše. Chtl zvdti vinníka. Ale všechno úsilí, aby se tento sám pihlásil, všechny dtklivé domluvy a hrozby, aby z

ze

oznámili, zstaly mamy. Ovšem teba dodati, že valná vtšina z nás vbec nevdla, kdo kousek ten provedl. Byl jen malý kroužek zasvcených, a ti zachovávali tajemství, zvlášt když tak záhy po inu

jej ostatní

seznali hrozící následky.

Pedstavený dal nám

as

na

17G

rozmyšlenou a pohrozil, nebude-li vinník prozrazen, že

budou trpti nevinní s vinnými. Pišel pak sám rektor semináe, s plamenným hnvem vylíil nám ohavnost inu a pohrozil pro pípad neudání zloince tuším decimováním, t. j. okamžitým vylouením každého desátého mezi námi ze semináe. Nevím již urit, znla-li i

práv

hrozba ženi

jsme jí byli ohrobez rozdílu a že vzhledem k z nás byla velmi vydatná. Když ani to nepovzdálili se prozatím pedstavení s novými hrozprozatím potrestán celý konvikt dietou, t. j. odeveee. Musili jsme se spokojiti suchým chlebem. takto, ale jisto jest, že

pomrm

všichni

vtšiny mohlo, bami a

jmutím

Však horší nežli trest sám byl nám posmšný a škodolibý výraz (z ásti snad jen domnlý) na tváích theolog, kteí nás na chodbách potkávali. Kde jich stála skupina, radji jsme se z daleka plaše vyhnuli: jist si povídají, jak ti opovážliví kloukové zkrotli I zdálo se nám, že všechno v seminái na nás stigma zlopohlíží jako na zloince ped popravou. inu mli jsme všichni; vždy každý z nás mohl býti neznámým pvodcem bezbožného pamfletu, neb aspo spoluvinníkem. Pomr náš s >majstry« jak vulgo bohoslovci i nebýval nikdy píliš pátelský. alumnové nazýváni Shlíželi na nás se své povýšenosti tak, jakoby nás hlekde ze svého pohrdavého dali kdesi u svých nohou. pehlížení vystupovali, pocítili jsme asto osten jejich nechuti, u nkterých i nenávisti. Ovšem byly i výjimky. Zejména zstávali s námi vtšinou v pátelském spojení ti >majsti«, kteí sami ped tírn byli v konviktu. Zvlášt nkteí z nich rádi pstovali dále družné styky s bývapotšilo lými soudruhy konviktisty z nižších tíd. nás velmi, když jeden, nad jiné oblíbený, i v této kri-

pkn

1

A

—

—

A

A

177

tické

dob

,ii

nás

do klatby daných konviktist se

vdnými

projevy celého »musea« sklíené nasc mysli povzbuzoval a prohlásil, že neuznává sobecké odpírání tlocviného náadí a vbec celé jednání svých soudruhij bohoslovc za správné. A útchy jsme v skutku potebovali. Nebo mrak nad námi nijak se nerozptyloval spíše houstnul. Druhý den optné svolání konviktist, nové, ješt dtklivjší domluvy a hrozby, nová » dieta A zárove zahájeno ve vší form nejpísnjší vyšetování. Jeden theolog prý veer ped objevením plakátu po desáté nemohl usnouti i díval se oknem dormitoria na dvr a tu prý spatil dva konviktisty kutiti nco u tlocviného náadí; jeden byl vyšší, druhý nižší, ale tváe jejich v šeru rozeznati nemohl. Udání to vedlo k výslechm a konfrontování rozliných podezelých, ale bez výsledku. Ani porovnávání našich rukopis s písmem plakátu nemlo úspchu, protože opatrný pachatel nebezpenou listinu napsal zmnnou rukou. Ale naše postavení se tím nezmnilo a stalo se nesnesitelným. Výslechy, domluvy, hrozby se znovu a znovu opakovaly a konen tetího dne oznámil nám pedstavený, že tedy všichni podezelí budou z konviktu propuštni, a vyzýval ješt naposled výmluvnou vinníky, aby se sami pihlásili objevil

a

uvítán

;

»;.

tém

eí

nevinné a neuvádli. a jiné,

teba

chudší,

do tak tžkého

trestu

Když po našem optném mlení, dav nám ješt hodinu na rozmyšlenou, studovnu opustil, vzchopil se od svého pultu jeden náš soudruh, P., mladík štíhlý, hubený, ponkud nezdravé pleti. Neml mezi námi mnoho pátel byl povahy cholerické, zlobivý, nervosní a míval asto rozmíšky s ostatními, obyejn jen pro vyrušování z uení, nebo byl »dí« náramný. Ale ;

a

Svatopluk

ech

:

Sebrané spisy.

I,

12

178

více

než touha po

k horené Tato stala

skvlém vysvdení pohánla

jej

vášnivá láska, jíž záhy pilnul k filologii. se osou a cílem všech jeho snah. Ostatním pedmtflm uil se sice též ádn, ale obmezoval se v nich na uivo školou vymené; v jazycích však nejen že osvojoval si co neja zejména v eštin dkladnji materiál školou poskytovaný, nýbrž dychtiv z domova chupronikal dále a dále za meze tyto. byl synem vdovy, živící se nádennictvím v jeduml si opatovati obšírné nom venkovském msteku knihy vdecké z onoho oboru. My ostatní jsme leda ze soukromé píle studovali Zikmundovu » Skladbu jazyka eského* P. však pohižoval se do Hattaly, Schleichera atd. a pídil se po všem, co v jazykozpytu nového vycházelo. Chvatn snažil se odbyti svou školní pína píští den, a ponvadž pravu z ostatních byl bystrého ducha a snadno se uil, zbývala mu vždy ješt znaná ást doby, k uení v konvikte nám vymená, na ona mimoádná studia filologická. Tu sedal hltaje stránku za stránkou, celou duší ponoen do svého Hattaly neb jiné podobné knihy, pocuchávaje si nervosn vlasy, podupávaje lehce nohou a pohybuje celým a každou chvíli ozvalo se byl ilý jako rtu tlem od jeho pultu písné »Pst!« nebo i zlostné » Ticho! Silentium«, když ho rušil odnkud njaký šramot nebo ponvaož sousedé leckdy naschvál hlasitjší šepot. šramotili, míval P. každou chvíli boje. Byl by nej radji a veustanovil, aby také pro prázdné hodiny po bylo naízeno silentium, nebo i tch používal co nejsvdomitji ke svým studiím, nedbaje hluku a nkdy úmyslného škádlení kolem ba, nedal si žádnými zákazy píli

—

—

as

A

—

—

:

;

pedmt

—

—

A

obd

ei

;

aby po veerní modlitb, kdy jsme se všichni mli odebrati na lože, pi pláchnoucí loj ovce neb na brániti,

179

sebe nalepovaných, za tím úelem stádaných zbytcích míliových semináských svíek neponocoval nad svými knihami, mnohdy do plnoci a déle. Ve svých nemnohých skuten prázdných chvílích družil se P. ncjradji s naším »prvním« neb vbec nkým ze skupiny irých materialist, které nezajímala ani literatura, ani politika zkrátka nic krom zcela hmotných požitk. Nkteí z nich uili se s pílí až pepjatou, ale jen pro školu a hlavn za tím úelem, aby kdys dosáhli pkných míst a dobrého bydla, jehož obrázky si ve svých rozmluvách rádi s nizozemským realismem malovali. Nejmilejší zábavou jejich byla hra v karty pi džbánekách piva, které si do semináe vpašovati umli, a vypravování lascivních historek. Svým smrem P. ovšem nenáležel pesn mezi n, nebo neuil se jak víme jen pro školu a pro budoucí zaopatení, nýbrž samé; také v karty s nimi nehrával, z lásky k nebo to by byl pokládal za híšné uloupení asu svým drahým filologickým studiím. Ale jakožto adept stízlivé vdy sdílel s nimi asi nechu k našemu literárnímu a jinému blouznní; matenelnjší pak zábavy jejich byly snad v tch ídkých prázdných okamžicích, jichž si dopával, nejlepším odpoinkem jeho duchu, usilovnou prací zmoenému. Pravda, nkdy ítal i nevdecké knihy; ale vyhledával v nich hlavn jen zvláštnosti jazykové neb alespo neodolával, aby v zábavné lektye i takové, kterou my jsme hltali v zimniném napjetí a s utajeným dechem sem tam nepodškrtával místa s jazykozpytného stanoviska zvláš pozoruhodná. Tento P. tedy po odchodu pedstaveného, v poslední kritické chvíli, beze slova opustil studovnu. Nepovšimli jsme si toho hrub avšak po delší dob vrátil

—

—

—

vd

bu

—

—

;

se

k nám pedstavený a oznamoval nám, že vinník

již

180

se u

bude

nho z

pihlásil, že je to P., který z trestu okamžit konviktu propuštn. Pipojiv ješt nkolik pi-

mených

dtklivých pouení a výstrah, vyzval nás, se tedy, ana smutná záležitost jest ukonena, vrátili ke svým studiím. Ale když odešel, nebylo o studiích ani ei: všichni jsme si sdlovali rozilen své

abychom

o sensaní události. Mne šouchl jeden soudruh loktem a pošeptal mi stranou drazn: »0n to není!* Tvá jeho tlumoila úžas a obdiv nad inem P-ovým a pekvapení mé po tom sdlení bylo ovšem stejného rázu. • Nemohu ti íci, kdo to udlal, jsem zavázán k mlení; ostatn mám jméno pravého píivodce plakátu sám jen z druhé ruky a z vlastního pesvdení nemohu o tom nic urit tvrditi ale tolik vím jist, že P. to nebyl!* opakoval soudruh. »A pro se tedy udává.? A pravý pvodce ho v tom nechá.?* dotazoval jsem se. Ale soudruh pokril jen ramcnoma; patrn byla i jemu celá ta událost hádankou. šeptalo se podobn. Praví I v jiných skupinách pvodci plakátu se sice ani te ješt neprozradili ale negativním zajištným výsledkem všech tch rozmluv a šepot v > museu* bylo brzy všeobecné urité seznání, že P. vinníkem není. Rázem nastal tu pevrat v dosavadních úsudcích o nm, a jeho málo oblíbená osobnost objevila se ve svtle zcela novém a neobyejn sympatickém. I jakožto skutený vinník byl by získal naše sympatie srdnatým vyznáním v rozhodné chvíli, jímž by zlo nevinným hrozící byl od nich odbyl pi své vrátil a nás všechny krušné tíhy zbavil, chudob jedním z tch, kterým propuštní z bezplatného zaopatení v konvikte musilo se jeviti jako nejtžší katastrofa; avšak jestliže nad to byl nevinen, vystupoval jeho skutek v zái tím skvlejší, jako hrdinný

mínní

—

;

a

181

obtovnosti. My nezasvcení neb jen ásti zasvcení neznali ovšem motivy jeho kroku ale glorie jeho neztratila nic ze svého lesku, již se obtoval dobrovoln za nás všechny neb za nkterého svého pítele.

in neobyejné z

a

dobrovolní zvdové z chodeb pobyl delší dobu u pana rektora pedstavení dovedli i do »musea« theolog. Pozdji pak objevil se sám P. opt u nás; picházel bled, rozechvn, ncrvosnji než kdy jindy potrhávajc hlavou a rukama. Všechny zraky spoinuly napjat a s obdivem a mnozí hrnuli se k na on však po svém nedružném zpsobu jen cosi zamumlal na dotazy naše a proletl jako šípka studovnou do dormitoria. Tam teprv pospíšil za ním kroužek neetných jeho dvrných pátel a jiní, kteí nám pak pinášeli zvsti o prbhu vci. P. prý musí vskutku opustiti konvikt a již si skládá svého Hattalu se staroeskými a jinými knihami. Vypravoval prý také o své kížové cest od prefekta k ostatním pedstaveným a k bohoslovcm jak prý na nho naléháno, aby pro-

Za

chvíli vrátili se

se zprávami, a že jej pak

že

!'.

nm

nmu

;

ale on setrval pi tvrzení, že podntu, bez vdomí jiných, plakát napsal a na tlocviné náadí pilepil avšak jeho tvrzení

zradil své spoluvinníky,

sám

z vlastního

;

nezdálo prý se pravdpodobným a mimo to zapletl se ve svých výpovdích v njaké odpory, tak že byl pedveden i onomu theologovi, který v noci spatil dva konviktisty u tlocviného náadí; a když ani tato konfrontace nemla nepochybného výsledku, musil P. k vli porovnání s rukopisem plakátu njaký ádek napsati a tu prý se dokonce snažil, aby napodobil písmo osudné listiny. Zkrátka, když pi svém udání setrval a ped-

—

182

nm

stavení na žádného spoluvinníka vyzvdti nemohli, byl mu oznámen ortel vylouení z konviktu. P. pokraoval v balení svých skrovných movitostí a již se chystal opustiti seminá, když nastal v záležitosti náhlý obrat. Pišel vzkaz, aby se odebral k vicerektorovi. když se po delší odtamtud vracel letly již ped ním do naší studovny jásavé bulletiny. že P. v konvikte zstane. Jak se to stalo, nevím. Zdali se pedstavení nad chuasem slitovali i zdali pravý vinník pece v poslední chvíli se pihlásil, avšak s ohledem na mocnou mimosemináskou protekci utajen zstal, jak nkteí tvrdili o tom zachovávali P. i ostatní zasvcení, jako vázáni nezrušitelným slibem, hluboké tajemství i potom, když celá affaira poklesla v zapo:

A

dob

—

menutí.

Ale k P-ovi od

té

doby

obrátily se sympatie všech.

mu

promíjely nkteré ty hrany povahy a respektovány jeho filologické studie; nikdo ho nedráždil a naschvál nevyrušoval. I na mne jeho skutek uinil hluboký dojem vyhledával jsem odtud jeho pátelství. jsme se však nesblížili. Po odchodu z konviktu a vstoupení na universitu jsme se jen zídka stýkali; mne vedla práva do Karolinum, on zstal v Kle-

Již se

i

Dvrn

mentinum, kdež na filosofické fakult mohl se již nadobro vrhnouti do náruí své drahé Filologie, kteráž mu zstala jedinou, zbožovanou milenkou do konce života, života bohužel velmi krátkého. Ve své neúnavné, horené píli nepolevil, spíše ji napjal ješt usilovnji. Po nkolika letech pivedly nás okolnosti zas alespo prostorem blíže k sob. Bydlel jsem s pítelem H. v Jesuitské (Velké Karlov) ulici naproti vratm Klementina, a v nkterém

P.

ml

v tu dobu byt starého, rohového

pate

v tsné blízkosti, domu, v jehož pí-

183

zemí byla známá Cardova vinárna. Potkával jsem ho tedy astji alespo na ulici. Do hostinc a kaváren nechodil; sedal radji doma pohížen jako v konvikte ustavin do svých uených knih. Byli jsme tehdáž s pítelem H, v dob, kdy mladá ruka nejdychtivji .se vztahuje po pnivém poháru života a pili jsme nejen z toho obrazného poháru, nýbrž z íší skutených, jichž leckdy slušný poet vyprázdnn v hluné, veselé, bujnými šprýmy sršící spolenosti. Ale nech jsme se, pitkou a zábavou rozjaeni, sebe pozdji po dvanácté vraceli dom, vždy s výše onoho starého domu, úpln již do tmy pohíženého, kmitávala osamlá hvzdika svtlo v pokojíku P-ov. asto zaryl se mi ten kmit hluboko do duše ostnem výitky; avšak leckdy jsme si také s pítelem pravili » Je tohle

— i

—

:

svj nejkrásnjší vk výhradn jen pechodníky, pedponami a píponami a vbec, jest pravým smyslem života jen práce, jediná práce bez ustání, nic než práce, teba sebe užitenjší.?* Poslední moje setkání s naším filologem bylo truchlivé. Zdržoval jsem se tehdáž doma na yenkov, pi-

skuten

život? Ztráviti

—

pravuje se tuším na poslední rigorosum. Tu nenadále dostal jsem psaní od P-y, z pražské všeobecné nemocnice. Již jsem sice vdl, že byl stižen tžkou ledvinovou nemocí a sotva se uzdraví; ale tím více pekvapil a dojal mne jeho dopis. Psal mi o své nemoci, že zkouší strašná muka a že dobe ví o svém beznadjném stavu ra.dji aby smrt díve zkrátila jeho trápení Ale jedna touha že ho ješt sžírá: pry,

—

.

pry kdyby mohl z nemocnice, ven z toho pekla, nkam na venkov, do jiného okolí a na istý vzduch Slyšel prý, že jsem doma; nuže, chci-li mu prokázat dobrodiní, abych jej vzal k nám na venek tam že se mu .

—

.

.

184

—

—

Bylo patrno, snad jist uleví a snad pece ješt kmitá jiskika nadje. Byl jsem hluboce pohnut a zárove v O mne tu nebylo; avšak je-li P. skuten zhojiteln nemocen, jak pivézti umírajícího .

že v

nm

rozpacích.

tžce, ne-

do domác-

všechny doma, teba na dlouhou dobu, svízelnou péí o tžce nemocného, který patrn musí ležeti, potebuje lékae a stálého bedliTu jsem ovšem sám rozhodovati vého ošetování nemohl Ale odepsal jsem mu, že za nkolik dní pijdu do musím beztoho jeti do Prahy a že k nemocnice, kde o tom promluvíme. V Praze dovdl jsem se od známých, že dnové P-ovi jsou již seteni a že na njakou cestu jeho nebude pomyšlení; když pak jsem ho v nemocnici navštívil, pesvdil jsem se na vlastní oi o beznadjném jeho stavu. Odpoíval tu na loži jako Lazar, sotva moha sebou hnouti, zubožená podoba tžkého utrpení; ale vdomí bylo dosud jasné a duch zachoval svou ilost. Když mne spatil, zasvitlo v jeho oích patrn pipínaly se k mému píchodu jeho nadje. S rozjasnnou tváí, s pokusem veselého úsmvu podával mi hubenou, bledou ruku a dkoval mi, že jsem pišel. Ale když jsem se ho ptal, jak se mu vede, zmizel chvilkový onen zásvit z jeho tváe: zaal si trpce nakdybys vdl íkati, co zkouší. » Kdybys vdl ani pedstavit si to nemžeš je to hrozné, hrozné!* opakoval ustavin a ve své obvyklé vzntlivosti a ponosti

mých rodi,

.

.

.

.

.

.

obtížiti

nmu

.

;

—

—

—

—

pudlivosti roziloval se více a více líil mi bolestné podrobnosti své nemoci, stžoval si na opatrovnici, na všechno Znovu vypravoval o mukách své nemoci a pojednou mi sevel keovit ruku a zašeptal váš.

.

.

niv: »Slyš

— asto bych nejradji —

víš,

kdybych

ml

185

nž —

—

a semhle si jej vrazit tak po ruce ostrý, špiatý Pak se opt utišil byl by konec všeho trápení!* a po chvíli odboil k obsahu svého nedávného dopisu. »Co jsi tomu íkal? Co myslíš?* tázal se s napjetím Odpovdl jsem, že není žádných pekážek a že k nám jeti, cítí-li se dosti silným k té cest, a jestliže mu lékai dovolí. ^!« »0 ti co pak ti vyjel P. podráždn, ale pojednou se zamyslil. Snad teprve v této chvíli pišla mu na mysl zevnjší stránka plánu, který se dotud ped ním vznášel jen jako pouhá idea, pouhá toužebná myšlenka: »Pry odtud! jinam! na venkov, do tichého pokoje, v jehož okn se bude usmívati širá zelená krajina s modrem hor v pozadí !« Snad teprve tou chvílí obrátily se jeho myšlenky od toho vábivého, v dáli záícího cíle k nejbližším skuteným okolnostem, k uvažování o faktických podmínkách a zpsobu pro-

—

mže

—

vedení onoho zámru.

Zasmušoval se více a více a »No víš, hned nyní

lancholicky

—

:

konen

—

pravil

me-

v tu chvíli ješt sotva vylézti z po-

Vždy vidíš, že mohu Bude-li mi trochu lip Tšil jsem ho, že bohdá brzy stav jeho se zlepší a jakmile se mu bude zdáti, že tuto cestu (byla k nám dosti daleká) podniknouti, aby mi jen znova dopsal, že bych pro nho pijel a že by snad bylo možno vc tak zaíditi, aby celou cestu vykonal v konemohu stele

—

—

mže

áe. Souhlasil a bylo patrno, že násiln odhání pochyby o možnosti té cesty. Pak ješt pochválil svého píznivce (universitního professora, v jehož rodin byl vychovatelem), že mu všelijakými zásilkami v nemocnici pilepšuje a nadlehuje, vyptával se po nkterých bý-

18fi

valých soudruzích a konen jsme .se rozlouili. »Buclu tedy psáti,* opakoval k posledku a potásal ješt za mnou pátelsky rukou, jakoby tím tlumoil S bohem a na shledanou! Nepsal mi již ani ádku. Záhy po té dotrpl a všechny odborné vdomosti, jež nastádal si usilovnou prací bez oddechu, nemilosrdným napínáním a pepínáním duševních sil, všechny vdecké zámry a snad ctižádostivé sny o píští sláv uence, jimž obtoval vše to všechny chvíle svého mladého života zapadlo s ním bez užitku do pedasného hrobu. Ale kdož ví, zda pece bez užitku.? Neprohlédáme k tajemné základní osnov životního celku, a nevíme, jsou-li pro veliký ten celek opravdu ztraceny snahy a síly, jež napohled propadly zmaru, než mohly dosáhnouti cíle. A konen, kdo mže urit tvrditi, že z té nekonené práce, v níž my ostatní spatovali jen trudný suchopár, nekvetly pstiteli teba vábnjší kvty požitku nežli tm, kteí nejbujnji se veselili v jarých sadech :

—

i

—

tém

života?!

—

s jakou M. a P. se odhodlali k vystoupení z konviktu, imponovala mi jako hrdinství; ale sám nebyl jsem schopen takového kroku. Jsi slaboch leckdy jsem si vyítal s niterným studem, porovnávaje se s obma. Byl jsem v lepších pomrech než oni a jsem, že by mne po mém vystoupení z konviktu rodie podporovali; avšak myšlenka, že bych na sebe uvalil otcv hnv a zpsobil mu tžké starosti, byla pro mne tak hrozná, že pekonala všechno ostatní. Ano, smle mohu íci, že alespo v posledzdržovala v konvikte jediná ních letech gymnasia tato myšlenka, ne strach ped možnými starostmi a svízeli hmotnými; vždy hned po maturit, vstoupiv

Rozhodnost,

!

vdl

i

—

—

m

187

skutené jsem dával hodiny, byl polodcnním opisovaem v advokíitní kancelái, pijímal bezl)latné obdy z milosti a zakoušel podobné trampoty chudého studenta, aniž mi kalily radost z nabyté volna universitu,

nosti.^

mn

býval ve krutý spor pesvdení pocity lásky k otci i bázn ped ním, které v konvikte zdržovaly. Otec projevoval nám dtem stále velou, obtavou lásku a staral se o nás tak peliv, že nemohli jsme ani jinak než opláceti mu rovnž láskou a pocitem hluboké vdnosti. Avšak báze družila se k tomu byl otec zárove i veliká písný a hnv jeho rozpoutával se snadno prudkou

asto

s

onmi

m

;

bouí. Ovšem k nespravedlivému trestání nedával se vždy bývalo píinou skutené naše provinní. Zvlášt budila jeho hnv nedbalost v uení, ponvadž bylo nejsnažnjším jeho páním, prchlivostí svou .strhnouti;

abychom

vynikli pokud možná nejvíce ve škole a pozdji v život. Velikým bývalo proto okamžikem, když jsme mu podávali školní vysvdení: bylo-li výborné, neskrblil pochvalami, a vzácnou odmnou byla nám již radost a pýcha záící z jeho oblieje; bylo-li však vysvdení jen o poznání mén dobré než pedešle, teba jen o jediné » dobe* místo » velmi dobe «, tu již s okem zasmušeným nebo hnvivým inil trpké výitky; a což teprve, jestliže nkterý z nás pinášel známku špatnou! Pak trnuli jsme doma všichni a matka s úzkostí snažila se oddáliti a dle možnosti oslabiti nastávající boui. Prudký hnv otcv snášel se na vinníka trestáním, krutými slovy pokárání a hokými stesky na nezdárného syna, které bolely více nežli hnvivé plísnní. A po celé prázdniny asto opakovaly se tklivé domluvy. Tak bývalo hlavn

188

pi nás

starších

polevoval

V

ím

trestání

v pozdjších letech otec v dále tím více. ;

tom ohledu

nepekraoval nikdy rozumnou míru a

vbec po prvním hnvu

dával potrestanému na jevo, musí- li trestati, a snažil se pesvdivými a tklivými domluse týe, pamatuji se z celého dtství

kterak jeho samého psobiti na hlavn

bolí,

vami. Pokud mne na jediný pípad, kdy mne tlesn trestal; je to zárove jediný pípad, kdy se mi zdálo, že otec trestá

nespravedliv. Alespo jsem si nebyl tehdáž vdom žádného provinní, a ponvadž mé úpnlivé námitky, že jsem nic zlého neudlal, otcem zstaly nepovšimnut)', zaryl se mi tento trest hluboko do dtské duše ostnem kivdy, kterou jsem dle domnní svého utrpl od bytosti, v níž jsem dotud spatoval takoka nejvyšší neomylnou instanci naprosté spravedlnosti. Vím, že jsem tehdáž ped usnutím ješt dlouho vzlykal na loži, v pocitu jakési beznadjné opuštnosti; zdálo se mi, jakoby se byl otásl pode mnou hlavní, nejpevnjší pilí, o který jsem se dosud s neobmezenou dvrou opíral na svt. Od té doby se však nikdy neopakoval

pípad podobný.

Ve vyšších tídách gymnasia pomáhalo mne také zdržovati v konvikte jasnjší poznání hmotných jakožto enaší domácnosti. Vidl jsem, že otec, ditel panství zajjímal dosti pkné postavení, nevycházel

a

pomr

pibývalo vzrstáním etných vzdlání pokud možná nejlepší a takž bylo souasn nkolik syn na studiích, nkolik dcer na pražských vychovávacích ústavech. To vyerz

tžkých starostí, Chtl všem

dítek.

pávalo nosti,

jichž

dáti

znanou ást píjm otcových, tak že v domácskrovn vedené, bylo nejen teba mnohého

a

obmezení, nýbrž dostavovala se leckdy trapná

pn-

189

ím

tíse. Otec stžoval si dále tím astji na své a v posledních letech svých studií, odjíždje na prázdniny, již jsem se opravdu bával tchto ustaviných stesk. Za tch okolností tím mohl jsem pomýšleti na opuštní bezplatného místa v konvikte, nebo byl bych tím otci pidal k etným dosavadním novou velikou starost. Radji jsem tedy své vnitní spory utlumoval sofistickou úvahou, že vlastn dobrodiní onoho nedostává se mn, nýbrž mému otci, a že já sám, podrobuje se jako poslušný syn jeho vli, nemám v té žádného vlastního mravního závazku. žitá

starosti,

mén

píin

nemálo jsem trpl onmi duševními kdy utlumené vnitní výitky byly vyburcovány tou neb onou zevnjší okolností, jako obasným dtklivým appellem pedstavených na naše svdomí, nebo srdnatým odhodláním soudruh, na p. M-a a P-y. Vidl a cítil jsem, že mj vnitní svt jest v úplném rozporu s ovzduším, které mne ve Ale

pes

to

zápasy, zvlášt v dobách,

zdech semináe obklopovalo a bytost

mou

proniknouti

se snažilo.

Bývaly sice chvíle, kdy mystika jako opojivá mlha kladla se na mou duši. Nkdy, klee v kostele, za zvuk varhan, za hlaholu nábožných písní, ve vni kadidla, jehož dým. stoupal vzhru k pošmourné klenb chrámové, zatím co tepetavé plameny svící rozsévaly míhavé záe po kvtech a skvostech oltáe, po šerých obrazech, z nichž tu a tam vynikaly tváe svtc, plné mystického vytržení nkdy, ve chvílích takových uchvacovalo cos jako náhlé posvátné opojení mou bytost, že spínal jsem keovit ruce, vmísil se vroucím hlasem do modliteb a shromáždní a bylo mi,

—

zpv

Vno

jako bych slyšel hlas: se do toho tajemného proudu, odevzdej se mu celý a nech se jím unášeti

190

k onm nebeským záím, jež ti víra ukazuje na bezích neznámého, smrtelným zrakm nedostižného svta! Ale bývala to jen krátká nálada, která mizela, jakmile jsem z chrámu vystoupil do ruchu obyejného života.

asem,

pravda,

takové

rozpoložení mysli trvalo

Zvlášt mocný úinek mly na mne jedny exercicie. Podle pedpisu zavládlo v den, kdy zaínaly, v celém konvikte úplné, hluboké ticho, dokonalé silentium, které nesml nikdo rušiti ani slovem ani šepotem; hrobové mlení panovalo po as exercicií v »museích«, v ložnicích, na chodbách i pi spoleném Nkolikrát denn scházeli jsme se jídle v refektái. v oratoriu k vyslechnutí náboženských meditací, které ten neb onen pedstavený pednášel, a k rzným pobožnostem; ostatní as^ mli jsme vnovati tichému nábožnému rozjímání. Ze jsme všichni u svých pult nerozjímali neb alespo ne o samých posvátných vcech, neteba dokládati; ostatn silentium bylo leckdy rušeno šepotem a také psané dotazy a odpovdi, jež sem tam druh druhu na lístku papíru podával, svdily nejednou o malé skroušenosti a náboženském zanícení. Avšak ony jedny exercicie naladily mne skuten zpsobem, jakého si jen mohli páti jich poadatelé. Duch mj byl k tomu již vhodn pipraven jedním z onch obasných mystických záchvat, který nevím již z jakého podntu práv opt se pihlásil a nkolik dní potrval; v této nálad vstoupil jsem do exercicií s myslí zcela vážnou a s odhodláním, že dám na sebe psobiti duchu náboženského toho cviení. Jeden z našich tehdejších pedstavených byl výborný kazatel a jeho rozjímání psobila na mne takovou suggestivní mocí, že mi bylo, jako bych se skuten stával zcela novým lovkem, proniknutým touž náboženskou zai

déle.

i

101

která sálala z jeho slov. Zachovával jsem silentium a v dobách mezi našimi pobožnostmi hroužil jsem se v myšlenky o novém život, jejž nadále povedu pesn v duchu onch napomínání kazatelových. níceností,

písn

tenkrát

Ale když se nám po skonených exerciciích

opt

jazyky rozvázaly a fortna semináe pro nás znovu se otevela, tu na jasném svtle denním a v obvyklém ruchu života brzy se rozplynula ona nálada jako podivný sen, jehož zvláštní dojmy probuzený duch již ani v myšlenkách obnoviti nedovede. Poznal jsem, že to všechno mé duši bylo cizí a že marn bych se pemlouval, jakobych kdy mohl své jiné pesvdení umleti a slep podrobiti zásadám, které se s ním nesnášely.

Moje matka byla pobožná po svém zpsobu. Nenavštvovatelkou kostela, ale milovala obad; na píklad, v dob adventní ráda chodila za jitního soumraku na roráty, nevynechávajíc jediného dne. Nás dti uila brzy nkterým modlitbám a bdla nad tím, abychom je vždy ped spaním odíkaly, zejména modlitbiku k andlu strážci. Na noc nás žehnala kížkem a ješt odrostlé nepropouštla nikdy bez kížku do ciziny. Doma se modlila málo kdy, ale pak bylo vidti, že to iní s vroucností, k ulevení njaké své tísni duševní; v modlitební knize, jíž užívala, byly vtšinou jen volná náboženská a mravouná rozjímání, psaná pro vzdlanjší vrstvy slohem básnickým. Již ze svého byla horlivou

poesii

nkterých náboženských

domova

—

tém

byl

otec její, hospodáský editel, nejen pítelem malíství, kteréž sám provozoval,

vášnivým ale i pilným

tenáem

spis

filosofických

—

pinesla

192

bezpochyby volnjší nazírání na vci náboženské a otec, hovoící rád o thematech filosofických, psobil na ni v tom smru zajisté ješt rozhodnji; ale vždy zachovávala si pece jistou nedotknutelnou sféru náboženského pesvdení, o které sice s nikým si

mj

nedebatovala, ale která byla patrná z jejího jednání. jak myslím Neschvalovala vbec hloubání o vcech víry a ustálila se na tom, že si uritou posvátnou oblast v duši zachová nedotknutu jakýmkoli rozumováním. Když jsem pozdji ped ní pronášel náhledy, jež náboženským jejím názorm odporovaly, pohrozila mi obyejn prstem, jemn sice a mnohdy v úsmvu, ale s vážným protestem na svého vždy laskavého pohledu. Pokud se pak týe náboženského smýšlení otcova,

—

—

dn

mohl bych jej nejspíše nazvati deistou. Ponkud jsem se již díve dotknul jeho životní filosofie. Hlavní její

vty

byly

:

Úkolem

lidského života jest pravé štstí,

spoívá jen v konání dobra dle zákon, vepsaných do srdce našeho onou neznámou, duchu lidskému nepostižnou prabytostí, kterou jmenujeme: Bh. Bádati o tomto vném tajemství jest marno a bezúelno; mžeme se jen dle svých lidských pomysl o Bohu domnívati, že jest sám prazdrojem a neskonalým souborem vrcholem všeho toho, co nazýváme dobrem. Rozumí se, že tyto názory stavly se proti uritému zjevenému náboženství; Bih zjevoval se a zjevuje ustakteré

i

vin

jen v pírod a v nitru každého z nás. Zamítaje všeliké uení dogmatické, shledával hlavní podstatu náboženství jen v mravouce. Na tuto kladl draz veliký a rad stával se mezi námi dtmi kazatelem, snaže se

vroucí výmluvností rozncovati nás ke

dobrému.

všemu mravn

1U3

síly,

Takové asi bylo Credo otcovo v dob plné mužné mne zasvcovati ve své filosofické nákdy zaal i

V

pozdjších letech se však jeho pesvdení ne sice v jádru samém, ale na vcnek znenáhla mnilo, v pomru k náboženství positivnímu. S pibývajícím stáím zaal se totiž víc a více kloniti k uritým zevnjsi z nich pouhé ším formám náboženským, ovšem symboly onch všeobecných pravd, které uznával. Víc a více chýlil se k náhledu, že positivní náboženství jest potebou nejen prostému lidu, ale i vzdlanci, který si je ovšem musí oišovati ode všech stín a Pohižoval se šlak, pravý jeho smysl zatemujících. v evangelia a vyhledával v nich pravý, ryzí obsah uení Kristova. S hlubokým pohnutím našel jsem po jeho hledy.

—

in

smrti v naší rodinné bibli místa, podškrtnutá jeho rukou, a když jsem je srovnával, vysvitlo mi, že v nich asi spatoval onu hlavní podstatu uení Spasitelova. Nebylo jich mnoho: » Milovati budeš Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své a ze vší síly své; a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Vtšího pikázání nad tato není« » Milujte ncpátely své, dobe ite tm, kteí vás nenávidí; udeil-li by tebe kdo v líce, nastav mu i druhého « » Dobe ite, nic se odtud nenadjíce* >Není Bííh Bohem mrtvých, ale Bohem živých« »Syn lovka nepišel zatracovati duší lidských, ale je * Nesute a nebudete souzeni* spasiti" » Odpuštni jsou jí (žen cizoložné) hícliové mnozí, nebo mnoho milovala^ »Blahoslavení chudí, nebo jejich jest království nebeské a nkterá podobná. Probíraje takto výroky Kristovy, shledával a v pozdjších tch letech asto íkal, že kesanství obsahuje mravouku nejdokonalejší, nejvznešenjší, a pipouštl zjevení

—

— —

—

—

—

—

<:

Svatopluk

ech. Sebrané

spisy. I.

—

H

lOl

tom smyslu, že ony zákony dobra, které píše nadzcmská ruka do srdce každého lovka, v Kristu zjevily

v

se ve své pesnosti a ušlechtilosti nejvyšší. Pozdji sbližoval se otec více a více i s církevními obady, ovšem jen jako s poetickými, úctou tolika

minulých pokolení zasvcenými symboly, rád obnoupomínek svého dtství a snažil se asem i mne, tehdáž vysplého již mladého muže, naladiti smílivji k nejedné vci, kterou sám díve v rozpravách se mnou rozhodn zamítal. Ze však hlavní váhu vždy kladl toliko na ony všeobecné, stžejné zásady kesanství, nestav se jinak na stanovisko žádného uritého vyznání, jeví nejlépe záliba, s jakou až do svého konce asto svtlé a stinné stránky rozliných náboženství positivních porovnával, dávaje v leckterých vcech zejména pednost víe pravoslavné, k níž jako ke všemu ruskému choval zvláštní sympatii. Z toho, co jsem zde zbžn nastínil, patrná jest neshoda mezi náboženskými názory, jaké jsem si pinášel z domova, a duchem v seminái vládnoucím. Picházel jsem do nho s vírou v Boha, tajemného dobrovoval poesii náboženských

tivého otce všehomíra, a v nesmrtelnost duše, kterouž otec vždy rozumovými a citovými dvody horliv obhajoval. tomu družily se mravouné zásady od

mj

K

nho

mi vštpované a pak úcta k nkterým náboženským formám, zasvceným pro mne pietou mé matky. Vše ostatní bylo mi cizí. Z dogmatiky pí^ijímal jsem jen tch nkolik thes, které byly ve shod s mým dosavadním názorem, vtšina církevních obad nemluvila mi k duši a srdci, chladná latina modliteb nezdála se mi pravou eí, kterou bych kdy mluviti mohl k otci nebeskému; chtl-li jsem se v pravd, vroucn pomodliti, odíkal jsem jen po tichu otenáš. A na vyšším

ií)r)

gymnasiu

vliv

tionalistických

nkterých vdeckých doktrín, etba raspis a svobodomyslný proud, který

tehdáž vítzn rozléval se celou spoleností, podmílaly ledaco z toho, eho jsem se dosud s pevným pesvdením držel. Více a více nabývaly vrchu irá negace a skepse. A pece musil jsem se denn úastniti všech pedepsaných náboženských výkonu a sám odíkávati i

slova, v jichž obsah jsem nevil. V obyejném proudu denního zvyku jsem to konal beze všeho rozmýšlení nebo jsem jako mnohý jiný soudruh odbýval vnitní námitku úvahou, že nejsem dosud svéprávný a samostatný, že musím tyto jako jiné pedpisy konviktského o nich smýšlím a školního ádu prost zachovávati, jakkoli. Ale asto zmítaly pece mým nitrem trapné rozpory a mnohdy netroufal jsem si ani oí pozdvihnouti k duchovním mentorm svým v obav, že by mohli vyísti z mého pohledu mou nevru a vylouiti z gymnasia. nejen z konviktu, nýbrž Ano, i z gymnasia. Professor D., náš uitel náboženství, neznal by v té vci teprve žádného milosrdenství. Vždy to byl nejpísnjší z našich professor, pravý postrach žák. íká se, že postupem vzdlanosti život lidský bledne a stízliví; stídání pestrých a boulivých bývalých ustupuje ím dále krotší jednotvárnosti, prudkost vášní ochabuje, bitkost životních kontrast se otupuje. Našinec vpravuje se již nesnadno i pouhou myšlenkou v duševní stav lovka stedovkého, jehož cesty životní obklopovalo stálé nebezpeí, hrozící z libovle mocnjších, z omyl a svévole kruté justice, z ncmusel kráeti zkrocené vášn odprc soukromých s rukou pevn položenou na jilci mee, vždy hotov

a

m

i

dj

—

196

k

na život a na smrt, a jak snadno probuzená samém divoká váše první tasila smrtící kov k zapasu takovému! Všedním byl mu pohled na pouliní krvavou ež, na popravu ve stedu mstského tržišt, na ekan s viselcem na každém pahorku, kam snad i jeho samého zítra dopraví zloba nepátel pomocí muírny a kivých svdk. Boj, krev, muka tlesná, hrza smrti v tisíceré podob zjevovaly se mu hroziv píšerám, nehled ani ke všem se všech stran jež povrivá mysl tkala mu do tajemných stín záhady, jíž byla mu po vtšin celá píroda. A pece, v

boji

nm

—

tm

práv psobením kontrastu, uprosted vší té nejistoty a hrozivosti tím opojnjší byly asi chvíle bujné rozkoše, plamenné rže, urvané nad srázy propastí k té pedstav minulosti tím radji se utíká jeho touha po inu a mladý duch, nalézá ukojení ve stízlivosti a mlkosti života jej obklopujícího. Romantismus rozpahá svá fantastická kídla a unáší celá pokolení od nudy šosáckého okolí do vlastn zbásnného fantomu pestré boue minulosti minulosti nebo alespofí tam, kde ješt kmitají douž v divy daleblesky skvlejšího zapadlého svta, kých palác východních i mezi rozedrané stany cikánské. Ovšem valná ást svdnosti, kterou má ten starý svt pro mladou mysl, spoívá v pouhé form, v zevnjší scenerii. Toužíme po tvarech a barvách, jakých nám nepodává všední skutenost okolní, po jinakých projevech citu a vášn, než jaké spatujeme kolem sebe v každodenním život. Co do vci samé, ani jsme si za jinošských let nebyli vdomi, že vlastn zakoušeli jsme sami leckterou chvíli, která nemnoho zadávala okamžikm stedovkého

A

zmn

ím mén

—

—

a

197

vzn,

písnou tvá hrozného soudce, za nímž

hledícího v

Šklebil se

vchod muírny.

Snad leckterého z vás, kteí studovali jste se mnou tehdáž, ješt nkdy pronásleduje strašný sen: Sedíte ve škamn a v duchu opakujete si ješt jednou kapitolu církevního djepisu, kterou máte dnes umti náhle otvírají se dvée tídy, podle škamen mihne se temný stín, a zvolna vystupuje na katedru protáhlá postava v erném taláru. hlubokém utišení spoívají zraky všech nás na vrásitém, bezbarvém oblieji, s pevn sevenými rty, a malá je v každém dušika, když písné hrozivé oi rozhlédnou se tídou, jakoby rázem každého z nás proniknouti chtly až na dno duše. hned na to objevuje se v hubených rukou nezapomenutelný katalog, scvrklé prsty probírají se s ukrutnou zdlouhavostí jeho šustícími stránkami, prodlužujíce v nekoneno muka nejistoty, až pak s tenkých rt zavzní hrobovým hlasem osudné: »Heraus-

—

V

A

kommen werden

,

.

.«

jmen zaíná Adámkem a koní Vobrákterého však pater D. uvdomlý Cech

Litanie tilem,

dsledn

—

—a

vyslovoval Vóbratil.

ale bda professor chápe se Již si oddechujete znovu katalogu, navlhuje na rtech dlouhý prst a znovu obrací jím stránky, jenže nyní od zadu: »Weiter werdén .« noch hcrauskommen ;

,

A

!

.

Stojíte tu ped škamnami v dlouhé soudruh neštstí, zaujímající obyejn celou šíku svtnice. Examinátor sestupuje s katedry a kráí podél této ady zvolna sem tam, s hlavou

nevyklouzli jste.

ad

me

naklonnou, s rukama na zádech, obas ubohé inkvisity pronikavým pohledem. Pro všechno konání tohoto professora nám

vi

108

nebylo takoka jiného vysvtlení, nežli že mu psobil zvláštní rozkoš náš strach ped ním a naše trýze. Vyvolání celé dlouhé ady žák, kteí pak státi museli plnou hodinu ped jeho písným zrakem, kdežto obyejné vyzkoušel jen ti nebo tyi z nich; nkdy zase rychlé vyzkoušení všech a vyvolání nové ady nešastník obas náhlé peskoení od jednoho konce ady na druhý, když se tam zahostila již klamná bezpenost; dlouhé hrozivé prohlížení tu toho, tu onoho v ad, od nhož pak beze slova obracel se k jinému; ;

bezdvodné se,

že

—

sarkastické úsmšky vše to a jiné zdálo vyplývati z jiné pohnutky.

nemže

Vzpomínám

nám

projevilo se v

bylo divné, když jednou Strach jednoho

vyvolaných

zaal

z

si,

že

nm hnutí milosrdenství v ad byl tak veliký, že

se

prudce

tásti na celém tle; byl to jeden z tch, které pater D. s obzvláštní krutostí pronásledoval a který mohl tudíž tentokrát oekávati jenom zlý konec zkoušky. Proi nkolifessorovi neušlo jeho chvní; zadíval se krát pronikav. Ale tím rozmohlo se jen tesení ubožákovo, jemuž zaala se tásti na konec i hlava.

na

Tu

však pater D. pravil k

»Co pak

—

se

tesete.''

nmu

Což se mne

vlídným hlasem: bojíte

—

tuhle

(*Tuhle tohle« bylo v eštin každým jeho zase »In dieser Hintetím slovem, jako v tohle

sicht*

.f"*

nmin

nebo »In dieser Beziehung*.)

Když examinand celým vzezením k otázce jeho pisvdil, domluvil mu professor laskav, že nemá pražádné píiny k strachu, umí-li, a poslal jej nazpt do lavice s podotknutím, že jej bude zkoušeti teprve nkdy jindy. A od té chvíle jednal s ním vlídn, ba vadil jej pozdji mezi své miláky. Možná, že žali-

199

cliotil

se

ped ním

mu práv

jen tím

šíleným strachem, který

projevil.

Ano, své

miláky

ml

strašný

professor

také.

Pravé jako je mívá nejkrutjší tyran. Bylo jich ovšem jen málo. Ty zkoušel s vlídným obliejem, kývaje povzbudiv a pochvaln hlavou, napomáhal jim takovým zpsobem, že nkdy teba úpln nepipraveni odnášeli si výborné známky. Víjbec umní nebo neumni nerozhodovalo nikterak. U patera D. byli jedni pedureni ku spasení, jiní k vnému zatracení. Tito poslední mohli se uiti s železnou pílí, mohli míti úkoly Nic naplat! Obyejn, nežli ješt své v malíku na danou otázku mohli svou ukoniti, již dtky a sarkastické posmšky, sesypaly se na a kruté vyplísnní skonilo stereotypním: » Dostanete i

i

— n

odpov

ádn

pkn

dvojku, tuhle tohle! Jdte si sednout, tuhle tohle, a eknte doma pantátovi, aby vás dal k praktickému, kchchch!* Jízlivý smích, jímž ta rada pravidelné vyznla, dával zejm na srozumnou, že míní se tu praktickým zamstnáním pasení husí nebo cosi

nemu

podobného.

A

pece nerad bych mu kivdil. Zejména nespravedlivost nechci mu vytýkati. Jestliže neodmoval svou píze a uznání vždy podle nadání a píle žák, ídil prohlašoval, se jen zásadou, kterou nám asto že jako uitel náboženství neklade hlavní váhu na náboženské vdomosti, ale na skutené náboženské smýšlení. Ovšem se leckdy mýlil v tch, které za nábožné a mravné pokládal, i naopak; ale pak byl to práv

drazn

jen omyl, ne úmyslné nespravedlivé nadržování jednm a pronásledování jiných. Myslím vbec, že pater D., jsa hluboce proniknut vážností svého poslání, horliv se snažil vésti nás k dobru dle svého pesvdení; ale

200

tém

ponvadž k tomu

neznal jiných prostedk než postrachu a kruté písnosti, a ponvadž i náboženskou nauku, kterou nám pednášel, odíval v nevlídné barvy svého celého pošmourného názoru svtového, spíše nás od ní odpuzoval, než k ní vábil. Jako asi stedovký inkvisitor sotva v kom vzbudil upímnou lásku k víe, kterou vštpoval jen mranou písností a krutými tresty. Vedle patera D. budil nejvíce strachu professor Sch. Ne snad že by byl pouštl hrzu svým vzezením a hnvivým plísnním tváil se vždy zcela lhostejn a mluvil šeptem; ale byl nepekonatelným mistrem v » chytání*. To bylo jeho vášní, jeho koníkem. Dnes vyvolal a odmnil tvj výtený výkon eminencem; v domnní, že si mžeš z jeho pedmtu trochu oddechnouti, nepipravil jsi se na píští hodinu ale byrs prvním z vyvolaných á professor Sch mna si ruce, vepsal ti do katalogu chladnokrevn dvojku nebo

—

tém

t

—

,

trojku. íhal takoka, kde by koho nepipraveného pekvapil, a vymýšlel rzné lsti, aby nás ukolébal v klam-

nou bezpenost a pak tím krutji Ti dva

vyburcoval. naše onemocnní

z ní

mli na svdomí nejedno

—

v konvikte ne snad, že by byli naši chorobu pímo zpsobili, ale bylo to asto práv ped hodinou Jednoho dne patera D. nebo professora Sch. pocítil jsi najednou, že ti není njak dobe. S utrápenou tváí došel jsi k panu prefektovi s oznámením, že bolí siln hlava, že píchá na stran, že máš prudké hryzení zkrátka, že ti je špatn. »Nu, což, jdte tedy do nemocnice.* I poslechl jsi srden rád této rady. Nemyslete, že jsme byli prost simulanty. Picházely však chvíle a nálady, kdy jsme byli jaksi naklo-

—

t

—

t

—

231

—

bolení hlavy, skunni poddávati se hypochondrii tené bolení, ale takové, že bychom si ho jindy nebyli povšimli, jevilo se nám pak píznakem vážné choroby

—

A pro

by jím nemohlo býti? Semináská nemocnice Jakž bych mohl pi líení konviktu pominouti toho blahodárného zaízení, útulného toho asylu, sídla tiché blaženosti! Nechci upírati, že tam bývali asem i vážn, ba tžce nemocní; ale já s mnohými bývalými soudruhy vzpomínám toho místa svých krátkých nemocí a nkdy tím delších rekonvalescencí jen s radostí a upímnou vdností. Chvátáme tedy se svou nemocí od pana prefekta dol do pízemí semináe, do zamoudlé svtniky, kde nás pan Jakub vítá obvyklým bruením a vykazuje nám v sousedním pokoji na právo, ureném pro kon!

viktisty,

naši

pacientskou postel

s

ošumlou

plentou.

Tento strážce nemocnice, bývalý voják, chybný na nohy, ml vzezení starého mrzutého profousa, ale byl dobrák od kosti. Ml také žertovné píjmí »Tubus«, souvisící

s

jeho zvláštním zalíbením a vedlejším za-

mstnáním: shánl rád a prodával (ovšem kupcm mimo seminá) staré malby a jiné antikvity a rarity, mezi nimiž proslul starý tubus, od nho samého (byl

dkladn znovu zízený, že jím oko nic nevidlo. Nad postelí v jeho pokojíku visel obrovský obraz, nevím od kterého starého malíe, notn zaazený; pedstavoval Adama a Evu v ráji, oživeném tvernožci a ptáky všeho druhu. Tato malba byla nejvtší Jakubovou pýchou a íkal pravý všeumlec) tak ani nejbystejší

Krom

o ní, že mu ji nikdo zaplatiti nemže. toho zdobilo svtnici ješt nkolik menších starých obraz, tak zamoudlých a zatmlých, že jsi sotva rozeznával, co pedstavují.

202

Když nám ošetovatel vykázal naše

»lože bolestí*,

V obhned hotoviti hoiný obkladek. vyklou hodinu pišel pak semináský doktor, šedovlasý joviální starý pán, který vzal nejprve šupec, ohmatal na to naši tepnu, prohlédl jazyk, vyptal se pívtiv na to ono a pedepsal obyejn onen již pipravený hoiný obkladek, který byl v semináské nemocnici takoka universálním léivým prostedkem. A myslím., že na obvyklé naše nemoci úpln postaoval. Z lék jal

se

vnit užívaných nejhlavnjší byl jaterní tuk, jehož spo-

tebovala se v seminái spousta; nkteí pacienti tak mu pivykli, že i mimo nemocnici piln ho popíjeli. Po odchodu lékaov pikládal Jakub s velikou vážností své hoiné placky na tu neb onu ást tla, tše nováky, aby si z pálení nic nedlali. My zkušenjší jsme útchy nepotebovali; vdli jsrne, že »kdo chce ^neho užit, musí také nco zkusit*. asto pedpisoval pan doktor také »dietu«, jíž byly rozliné stupn a druhy. Tu pak pinášel Jakub v poledne nejšastnjším pacientm leckdy zadlávané telecí s knedlíky a jiné podobné lahdky, o kterých se nám jindy v konvikte ani nezdálo. Ale velikou vadou bylo, že dle starého, tradicí posvceného zvyku

alespo polovice krm zbýti musila Jakukdo té zvyklosti nešetil, nemohl se nadíti zvláštní protekce Jakubovy a ta znaila mnoho, ponvadž jeho referáty o stavu nemocných mly u pana doktora velikou váhu; neskromný jedlík býval obyejn úpln pozdraven, nežli se nadál. Za to však rekonvalescence stídmjších znan se protahovala a ti, které toho úastniti veerních dýuznal za hodné, smli se chánk v jeho ložnici; tu sedával nebo lehával obleen na .své posteli, která mu sloužila zárove za pohovku, ne-li celá,

bovi

;

i

203

nemocní u

nho

kolem starého, kulatého

na tabákem. o znamenitých obrazech starých malí, které dle té neb oné známky objevil, a jiných svých zamilovaných vcech, že nkdy v horlivosti vypravování ani nepozoroval nkterého postranního napití nebo zabafnutí pacient. Nemocnice požívala jaksi v seminái práva exterritoriálnosti; bylo to místo vyaté ze semináských a konviktských zákon. Pedstavení tam nepii cházeli; tam vládli jen pan doktor s Jakubem. Byl jsi v ní jako zabednn v ochranné arše, nestaraje se o vci, které se djí kolem do kola. ráno zbudil t hlas zvonce shora: to konviktisté musejí vstávat a chystati se do oratoe; ty klidn obracíš se na druhou stranu a sladce dímáš dále. Pozdji slyšel jsi hmot krok po chodbách a schodech: to soudruzi tvoji, mnohý se strachem ped hrozící zkouškou, ubírají se do gymnasia; ty mžeš ísti na posteli svj román a asem sniv pohlížeti na široké lupeny vína, jež se plazí z vní kolem oken nemocnice, obrácených do sadu velkého vnitního dvora. Pro tebe nebije ani hodina, volající do -musea ke studiím, nemusíš na nešpory, na spolenou vycházku ... Jsi tu bezpeen a

stolu,

nmž stál žbánck piva vedle mchuiny s A pan Jakub vypravoval o svých patáliích,

ád

asn

pede

vším. Magna quies, veliký nebeský klid Píliš nadužívati jsme ovšem nesmli dobroty starého doktora, který patrn zamhuoval shovívav oi i nad leckterou vleklejší nemocí. Za nkolik dní musely pece jeho odkladky nebo náplasti vykonati svj léebný úkol. Šastnjší s njakým tvrdošíjným otokem palce mohli se ovšem tšiti z kury !

hoiné

delší

— ale konen omrzí všechno,

Takž jsme

se tedy na

konec

s

sama nemocnice! povzdechem sthovali i

20-1

útulného Tuscula Jakubova nazpt do vavy bitevní, hrozící katalogy patera D., professora Sch. a nkterých jiných »zlých« professor!

i

ped

Vedle nich bylo ovšem také dosti professor >hodných«, Ostafn nebyli snad ani onino tak zlí, jak se nám jevili. Bývaly doby, kdy jsme i samému pateru D. sympatii k jeho písnost odpouštli, ba pocizejména zamlouvalo se nám jeho vlastenecké ovali smýšlení, u tehdejších našich piaristských professor našeho dotud nmeckého vzácné. Hned po gymnasia v utrakvistické zaal nám náboženství též esky pednášeti, akoliv eštinou dosti kostrbatou.

nmu

i

;

pemn

Ona zmna stala se na vyšším gymnasiu a pinám také ti svtské supplenty. Bylo pro nás pravým osvžením spatiti na katede po samých piaristských erných talárech pojednou také obyejné svtské odvy. A jakoby odtud nový duch zavál. Zvlášt dva z tch svtských uitel jednali s námi zcela jinak,

vedla k

než jsme dotud byli uvykli: laskav, 5koro družn, jako starší pátelé. z nich, professor Siti., ernovlasý mladý jiskrných oí, rumnný a ilý, picházel k nám vždy s veselou tváí, zaínal svou matematickou pednášku srdeným »milé dítky« nebo »milí mladí pátelé*, hrav, beze všech suchopára zasvcoval nás ných výklad a písného zkoušení, do svého pedmtu. Seznamoval nás hned i s eským názvoslovím a s Cechy opakoval celou pednášku po esku. Soukrom pstoval vedle matematiky s oblibou jiné obory: nabádal nás, abychom pro nho sepisovali zvláštní slova a rení, užívaná v naší krajin, a povzbuzoval nás ke sbírání starých eských mincí, jsa horlivým numismatikem.

Jeden

muž

tém

i

205

Druhý, professor

okouzloval nás vážnou laskasvého chování. Ale i na tetího z nich, professora V., vzpomínám s upímnou sympatií. Byl sice ponkud upjatjší než oba pedešlí, a písn vyžadoval od nás pilného studia v oborech filologických, které pednášel a jimž sárn celou duší byl oddán; ale s dokonalou spravedlností spojoval horlivou snahu, vpraviti nám skuten ádné vdomosti, zejména pak seznámiti nás dkladn s eskou mluvnicí a skladbou. Za to malé obliby požíval jiný výpomocný uitel, Byl mladý kižovník Pe a velkonmeckého smýšlení, které projevoval pi každé pílcžito.sti. Zavádl k nám novou, pravou nmeckou výslovnost, v níž >Liebe« znlo skoro jako »lífe« a »tragen« jako »dráchn«, a touto nám dvojnásob nesympatickou nminou diktoval v hodinách nmecké literatury samé panegyrické úvahy o nedostižné velikosti a závratné hloubce nmeckého ducha a p. Ale když jednou dospv k husitským válkám, u nás také djepis ovšem zcela dle tehdejší naší uebnice pioncsl vrtu, že císa Sigmund byl na Vítkov hoe poražen fanatickou, cepy ozbrojenou lzou*, tu ozvalo se kdesi pidružilo se jiné a za pod lavicí dupnutí, k vostí a

Po.,

neobyejn jemným zpsobem

—

ml

—

Nmec

.

— —

—

í

nmu

chvilku rozléhala se tída všeobecným hromovým dupotem, že professor všecek ustrnulý v pednášce ustal. Když hlomoz utichl, chtl, hnvem bled a drt nás písnými pohledy, onu vtu tím draznji opakovati, avšak nový dupot pehlušil jeho slova a již neustával. Zlostí se tesa pivedl Pe. na nás editele gymnasia, také Nmce, od nhož jsme utržili písnou dtku ale když v následující hodin djepisu professor zaal zkoušeti, marn se namáhal, aby ze zkoušeného dostal ;

20G

a

onu vtu o •fanatické, cepy ozbrojené lze*, jsme jindy djepis vždy do slova dle uebnice odíkávali.

Avšak již koní vláda professoríi, zlých oobrých, na dva mésícc vymyká nás z jejich moci celoroní vysvdení, které máme šastn v kapse vesele sestupujeme po schodech semináských k fortn a vítzoslavn hledíme na Cerbera v zasklené budce, který nás musí na celé dva msíce propustiti z písné konviktské klausury. Zdá se nám, že je trochu kyselosti v pívtivém úsmvu, s nímž potepává za námi rukou na rozlouenou. Ale dnes usmívá se na nás všechno. I ta zubožená babice venku, naproti vchodu semináe, choulící se za svými umounnými houskami a padavkami, pokouší se o veselé usmání, dávajíc nám s bohem živým kýváním své zachumlané, na jednu stranu stoené hlavy Chudák, ztrácí na dva msíce své hlavní odbratele, ale chce nám pece dáti na jevo, že má radost z naší radosti. i

;

Vycházíme již z hlavní brány vnjšího semináského dvora na Kižovnické námstí jsme volni na dlouhý as, volni jako ti ptáci pod modrou oblohou!

—

Avšak nechci se rozepsati o všech slastech prázdnin, které jsem trávíval tam v milém V., kde naše rodina bydlela v pízemí jednopatrového, dosti velkého, ale ne práv nádherného zámku, stojícího uprosted prost zaízeného parku, na výšin vedle kostela, za kterým níže leží skromný mstys. Nechci líiti své styky s obyvatelstvem v ským, jehož nkteré sympatické po.

stavy

tsn

.

.

jsou sloueny s

mými

nejmilejšími vzpo-

207

mínkami, ani mladé soudruhy studenty naší krajiny,

jsme zakládali a po nekonených, vášnivých poradách o jednotlivé lánky stanov tuším založili krajinský studentský spolek » Oharku* s nezbytným psaným asopisem téhož jména. Ba, odolám i pokušení, vypisovati své rozliné feriální cesty, bych mohl použiti denníku, zachovaného dosud mezi mými sežloutlými papíry o cest, kterou jsem tuším jako kvintán s mladším bratrem podnikl na Snžku. Otec, který velmi pál takovým studentským cestám, opatil nás na ni vším potebným, zejména také dopisem na jednoho svého známého na Mlníce a radou, více žertovnou, abychom po starém studentském obyeji tu a tam zaklepali na farách, se svým vysvdením v ruce. Ale bohužel dal nám též prese všechny mé protesty zhotoviti zvláštní cestovní kabelu na emenech, kterou jsme mli stídav nésti na zádech. Byla sice praktická, ale tehdáž kvetla práv nejbujnji po celých Cechách píse se pinkl proto byl onen vak, svojí úpravou a zejména hází* umístním na zádech vandrovnickému zavazadlu podobný, krpjí pelyku do naší radosti z nastávající cesty. Kus dal nás otec vyvézti, tuším až za lázeské místeko Mšeno; ostatní cestu vyjma asi tíhodinný kus, kdy nás jednou svezl koí, jedoucí týmž smrem vykonali jsme pšky na Snžku s prázdným koárem a zpt v osmidenním pochodu. První den vystoupili jsme na ip a dorazili na Mlník, kde nás vlídn pohostil a po svých vinnicích provedl onen otcv známý, v níž

i

a

»A

—

—

—

Druhý den putovali jsme pes msto Mšeno, tehdáž ješt celé ze deva vystavné, pak rozsáhlými, krásnými lesy Blskými a pes Bakov do Mnichova Hradišt, kde jsme se nkolik dní zdrželi starý poštmistr.

tém

208

u strýce.

Na

to vedla nás cesta

pes Turnov

a Železný

— nocleh nás obou v ve zvláštním pkném pokoji tu dle záznamu v denníku dvacet krejcar — a odtud pes Jablonec a RoBrod do Vysokého

hostinci,

stál

vzhru na

hlavní heben krkonošský. Z nkodenníku poznávám, jak jsem byl nadšen smaragdovou zelení horských údolí, výše plazící se kleí, roztroušenými devnými » boudami*, kišálovými prameny a velikolepou vyhlídkou do Slezska, kterou nám však brzy zastela hustá, krápající mlha, v níž jsme se dále plahoili na vrchol Snžky. Zapsal jsem si také, že cestou njaké dámy ze Slezska, konající tu horskou partii v nosítkách, daly se s námi do ei, vyzvídajíce, odkud picházíme; soudily prý z našeho divného kroje mli jsme oba amary že jsme asi hodn z daleka. Po všech cestovních trampotách spokojili jsme se v drahém hostinci na Snžce polévkou a noclehem na podlaze, kde nám poskytli za lože slamník a houni. Ze byly tehdáž ješt jiné národnostní pomry, svdí poznámka v denníku, dle níž jsme se ve svých amarách pi veei pátelsky bavili s njakými nmeckými studenty Slezáky, kteí mluvili zle o Prusku, blouznili o Praze a uznávali oprávnnost našich eských snah. Ponvadž i druhého dne mlha tvrdošíjn zastírala proslavenou vyhlídku, sestoupili jsme za dešt a vtru do Vrchlabí, došli toho dne do Jilemnice a nazejtí nazpt do Mnichova Hradišt, odkud nás po novém nkolikadenním pobytu a odboce na Bezdz dvoudenní pochod uvedl opt do milého domova. Hle, neodolal jsem pece zcela pokušení, použiti svého nevydaného studentského cestopisu, na jehož sežloutlých stránkách nalézám i pokusy illustratorské kytnici lika

vt

—

—

!

—

—

200

vyobrazení ipského kostelíka, silhoiiettu Mlníka, Bezdz, Trosky, Fridštein, Malou Skálu a Snžku. Podrobné nártky jednotlivých ornamentu z bezdzské hradební kaple jsou díjkazem, jak hluboký na mne uinil dojem zvlášt tento zpustlý klenot gotiky. jak odolati onomu pokušení, když tyto cesty bylo zcela jiné cestování, než byly tak rozkošné! jaké se obyejn provádí nyní, kdy železniní sí již na všechny strany protkala echy. Vycházeli jsme za asného jitra, svží jako to jitro samo, hledíce do širé dálky ped sebou podnikav a v radostných nadjích jako dobyvatelé neb objevitelé nového svta. A leckdy museli jsme si jeho krás vskutku pern dobývati únavnými pochody jednotvárným krajem, v úpalu na zaprášené silnici nebo v dešti a vichici; ale tím více nás pak tšil s nkterého pahorku náhlý pohled v rozkošné údolí, tím vtším požitkem byl po vedru v holé krajin vstup do hustého lesa, kde božsky chutnal doušek z jasné studánky, nebo po boulivém nease zázrané vzplání osvžené pírody v nové, tím skvostnjší kráse. Pln jsme využili všech pvabných krajinných scenerií, byli jsme vdní za každou jen trochu zajímavjší episodu, a veer, dostihše njakého nám

Le

To

dotud neznámého msta, plni zažitých dojm, uléhali jsme ztrmáceni do úpadu, ale tšíce se již naped, co nového zase uvidíme a zažijeme zítra. A jak lacino jsme cestovali pi svých tehdejších skromných požadavcích! Nejbujnjší naše »vyhození z kopýtka* na oné krkonošské cest bylo v Jilemnici, kde jsme si k veei poruili guláš; jindy veeeli jsme obyejn chléb se syrekem a k obdu staila nám houska s uzenkami nebo jen ovocem tohoto jsme ovšem požívali s dostatek po celou cestu, nebo byla

tém

—

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy.

'

I.

14

210

pravé doba esání švestek. Pamatuji zejména na liikuUský obd v Tatobitcch u Kozákova, kde švarná selská dívice natrhala nám plný klín nejkrásnjších erstvých plod a se smíchem odmítla naše krejcary. Zlou trampotou cesty byla nám jen osudná kabela na zádech a užil jsem jí jak náleží, nebo bratr uvolil se pronésti ji každým mstem a každou vesnicí jen za tou podmínkou, když ji celý o.statní as ponesu sám. A ped jednou vesnicí, jejíž mládež nás již z daleka vítala písní o »pinklu«, byli bychom málem oba nešastný vak prost zstavili v silniním píkopu. Avšak dosti již touristické odboky. Chci tuto kapitolu svého mládí ukoniti již jen nkolika z tch feriálních obrázk, v nichž se obrážejí první milostné a národní vznty. Ano, opt národní nelze jinak nebo líení oné doby bez tohoto živlu bylo by prost nepravdivé, ponvadž bylo jím tehdáž prosyceno všecko, všecko. První beseda, kterou jsme poádali jaké to bylo rozkošné vzrušení! Vše se tu spojovalo k opojení našich

—

'

—

—

—

—

Nyní možno s úsmvem teba útrppo všem tom, co nás tehdáž uchvacovalo nadšením; avšak vmyslete se nazpt v onu dobu ped tyiceti bezmála roky, kdy nebylo idey mocnjší než práv národní a kdy po dlouholetém utlaení v plné svžesti a mladosti vystupovala ped oslnné

mladých

ným

—

duší.

ohlížeti se

A

vmyslete se v naše mladické duše, touv ústrety všemu krásnému a vznešenému, co naše illuse tkaly do mlh budoucnosti, v neznámé dosud kraje života, do nhož jsme teprv ostýchav vstupovali.Zdálo se nám, že pipínajíce si blo-

zraky

lidu.

žebn

letící

—

ržové odznaky besedních výbor stáváme

se bojovníky

oné idey, pro nás tehdáž nejsvtjší a celého ducha

211

svým dílcem, na vykázaném bojišt, pispíváme ackým zápasem také formy, jimiž se projevovala, k jejímu vítzství. roucho, v do svta vstupovala, všechny ty nyní vybledlé a otepané fábory a pentliky, prapory a návše to psobilo rodní kroje, obraty a písn ješt kouzlem novosti a bylo prodchnuto živým dechem té

doby

ovládající, a že

nám bodu velkého

A

nmž

—

ei

myšlenky,

jíž

sloužilo,

O amarách již jsem když poprvé objevily se v

Pamatuji se živ,

mluvil.

ulicích pražských.

Po

zim

absolutismu byly to jako první kvty nového národze zaátku vyskytovaly se jen ojedinle, ního jara budíce zlobný úšklebek jednch, pohrdlivý neb shovívavý úsmv jiných, ustrnutí tetích, ale také radostné zajiskení v pemnohém oku musily ješt zápasiti s mrazivým vanem prchající zimy, se zlobou zarytého Cechožrouta, policejního editele Páumanna, který poádal na pravé razzie, ale marn houstly vihled, rozšiovaly se s úžasnou rychlostí a za krátko hemžila se jimi celá Praha, z Prahy rozlétly se vítzn po kra-

—

—

n

:

eských, až konen obetkali se jejich šrami mnozí ti, kdož ze zaátku mluvili o dtinské malichernosti. Našli byste v eských krajích asi málokteré

jích i

staré album, jehož vybledlé fotografie z let šedesátých a sedmdesátých by výmluvn nehlásaly tu slavnou dobu amary. mladíka bez ní byste snad na tch fotografiích vbec nenašli. snažil se ten onen

A

Marn

nám

šíiry poznámkou, že nezáleží na tom, co nosíme iia prsou, ale co chováme v nich. a že tento kroj beztoho není šatem skuten národním, nýbrž pouhým libovolným výmyslem; my odpovídali, že co chováme v prsou, chceme jeviti zeteln na starší snížiti

její

i

212

venek, a že nejde o národní stih amary, nýbrž o národní smýšlení, kteréž se jí manifestuje. nebyla tato vc jen dlaná, nýbrž mla základ zcela pirozený. Když povolilo ^jamo germanisující reakce, každý uvdomlý Cech touhu projeviti uprosted znmilého šosáctva své smýšlení zpoátku bylo to v Praze, tehdáž na venek pevahou nmecké, i kusem hrdinství; ale když píklad vzbudil následovníky, stala se ta krojová demonstrace nejlepším (:)rostedkem, aby se stejn smýšlející na vzájem poznali a poet svj zmiti mohli. Pátelsky záícím okem pohlédli tu na sebe dva jinak sob neznámí chodci v amarách, kterými si navzájem povdli: brate! Hle, pibývá nás! Jen chut » Rozumíme si, dále!« A více amar v ulicích se objevovalo, tím více rostla odvaha a radostná nadje stejn smýšlejících, tím více mizela nadutost a bojovnost odprc. pak bylo to i jakousi kontrolou a pojistkou: kdo se jednou okázale oblekl do té tehdejší národní uniformy, nemohl již tak snadno pi kterékoli píležitosti, kdy se octl ve spolenosti, na veejném míst, v obchod atd. uprosted našich odprc, zastriti své Credo do kapsy, nýbrž musil po pípad odhodlan proti nim hájiti prapor, k nmuž se hlásil šatem svým. Jsem pesvden, že i amara má nkterý díl zásluhy o mohutný vzrst našeho národního uvdomní a že nyní, zmnných již pozbyla úelnosti, alekdy za spo nezasluhuje velkopanských úsmšk. Ba jsem tak naivní, že bych nepokládal za pražádné neštstí, kdybychom byli v amarách zstali nynjší stihy frak, sak a císaských kabát nejsou také vzory dobrého vkusu a trochu rozmanitosti v nynjší všeevropské garderobní jednotvárnosti by snad neškodilo.

A

ml

—

zejm

ím

A

pomr

;

218

Hrd tedy VNpjati ve svých aiiiarách chodili jsme pozváními na první besedu v naší krajin. ChodiH v sousedních. K rolníkm, emesljsme ve své obci s

i

níkm, obchodníkm, uitelm, knžím, hospodáským

úedníkm, pokud jsme se od tchto nadali Nkde, kam již paprsky uvdomní

vlídného

pronikly, vítali nás radostn, se slovy velého souhlasu, jinde s pekvapením a udivením, nkde s úsmvem shovívavým, ba tu a tam i s chladem neb nechutí nedosti utajenou. Ale dívky bez výjimky jen s potšením. s jakými pocity konali jsme poslední pípravy Když jsme v ist vybíleném a vydrhnutém »sále< prostého venkovského hostince pibíjeli na stny plepijetí.

A

1

tence erstvé chvoje a draperie bloerveného organtinu, rozvšovali zrcadla týmž zpsobem ozdobená a podobizny národních vdc, svíky v nástnných svíc-

pkn

nech upevovali do vystíhaných papírových krajek tu bylo nám. jako bychom zdobiH chrám k posvátné, radostné slavnosti. A pak nadešel veliký, slavný den. Napjati a rozechvni ekali jsme v osvtleném, vykrášleném sále na píchod prvních host. A picházeli, sami nedokaví, slavnostn vzrušeni. Jak prudce bilo mi srdce, když záící prostor znenáhla naploval se sváten odnými lidmi, z nichž mužští byli vtšinou již v amarách, a lahodnými zjevy dívími v lehounkých, bloržových a biomodrých odvech plesových. Byl jsem jako penesen do arovného sadu, jímž se chvly milostné víly v záivých, oblaných ízách. Vždyt; octl jsem se poprvé mezi tolika vyfintnými, krásnými dívkami, s nimiž jsem tu ml baviti se a taniti na svém prvním plese který dosud vtšinou jen ostýchav, úkradkem já, si troufával pohlednouti na vzrostlou slenu. A ml

—

:

—

2U jsem brzy vystoupiti na pódium v pozadí sálu, ped ty všechny díví zraky, deklamovati tam poprvé ped shromáždným obecenstvem, které se mi zdálo širou veejností.

m

Ale díve oekával úkol jiný. Když byl sál hosty již naplnn, odebral jsem se za pódium do koutka, zasteného oponou, abych tam sloužil jako nápovda slen, která mla pednésti proslov. Proslov! Kdykoliv nyní ítám neb slýchám toto slovo, vždy se divívám, že za dobu, v níž tolik vcí se pežilo, tento starobylý, dávno již bezúelný obad nijak nepozbyl moci své, nýbrž posud se pokládá za mrzuté sice, ale nezbytné píslušenství každého shromáždní, v nmž se nco oslavuje nebo manifestuje, ba zcela prostých a nevinných zábav spolkových Kdyby byl alespo roucho zmnil, kdyby se byl promnil v krátkou e, jíž by se prost objasnil úkol shromáždní a vzbudilo pimené smýšlení obecenstva; ale nikoli: dosud musí to býti vzletné rýmování, které nkterý nešastný autor (nejlépe zvuného jména) z prožluklé vlastenecké neb jiné povinnosti v potu tvái urobí, které pak deklamator pracn do pamti vpraví a po jehož slušném nebo špatném odíkání obecenstvo i

bouliv zatleská, již z radosti, tená formálnost odbyta. Ale tenkrát, na zaátku let

že je ta

nudná

ml

a zby-

šedesátých, takový proslov ješt svj pravý smysl a význam. Býval asto také všelijak slátán, ale íkal vždy alespo nco, co bylo posluchastvu nové zaznívala z nho slova o lásce k národu a vlasti, mnohým posluchaem nikdy díve neslýchaná, o slavnjší minulosti a slavnjší bohdá budoucnosti slova, kterých krátce ped tím, v dob utlaení a ponížení pod biem ponmujícího absolu:

—

215

eská veejn pronésti nesmla. Proto odíkávány tehdáž proslovy s nadšením a poslouchány pobožn jako verše nového evangelia. Stál jsem tedy v zasteném koutku za pódiem s knihou proslov v ruce, oekávaje, až vystoupí pednášeka, dcera mlynáe z okolí, která již mla povst vlastenky. Konen pišustila na pódium ve svém slavtismu, žádná ústa

nostním úboru, poklonila se zcela bez rozpak a zaala pednášeti. Vidl jsem se svého stanoviska jen rub její postavy a neznal jsem ji dosud; nemohl jsem tedy ani vdti, je-li hezká i škaredá. Ale když zajejí libozvuný altový hlas, když zaala s drazeln a pathosem deklamovati verše proslovu, tu rázem zamiloval jsem se do ní. Byl jsem nadšen již tím, že vybraná básnická slova eská, mluvící o tistaletém spánku a zázraném probuzení národa, zaznívají z úst dívích, a byl jsem u vytržení nad jistotou, rázností a ohnivostí, s jakou plnila ped tolika lidmi svj deklamatorský úkol, kdežto já s teskností pomýšlel, jak asi na témž jevišti sám za malou chvíli obstojím. Skonila bezvadn a za hluného potlesku sestoupila s pódia za oponu. Tu jsem teprve spatil její obliej. Nevynikal krásou, ale nerozplašil mou illusi, vzbuzenou

znl

jejím hlasem zstal kolem ní nimbus, kterým ji obetkalo ped chvílí mé vlastenecké nadšení. Blaho mne ;

prochvlo, když jdouc mimo prohodila ke

mn nkolik

vyjadujících uspokojení, že jí mé soufflérské pomoci teba nebylo. Ten den a ješt njaký as potom zstala záivým stedem mých tužeb; ale na skutenou slov,

si netroufal pomysliti, ponvadž se mi zdála povznesenou nade mne mladikého studentíka: byla o nkolik rok starší, zdála se mi navzdor mé kvint nebo sext vzdlanjší a vbec duchem po-

lásku jsem

píliš

21G

výšcnjší nežli vzdálenosti

její

krom

a vážné,

já,

toho udržovalo mne v uctivé hrdé vzezení a chování.

ponkud

Stídaly se pak jiné deklamace se zpvy, až jsetn okusil i já trému prvního vystoupení ped veejností a závratné blaho prvního potlesku. Na tomto jsem si snad zakládati nemusil; vždy naše obecenstvo tleskalo za každým výkonem. Ale byl jsem piže výkon byl nejznávám se k té ješitnosti, zdailejší a potlesk, za nhož jsem s pódia sestupoval, zdál se mi pravým orkánem. Dalším postupem veera musel jsem ovšem uznati, že nejhlunjší úspch z nás

pesvden

—

—

mj

ml

hospodáský píruí, neodolatelný náš komik, svým mne nikterak nehnétlo, ponvadž jsem komiku pokládal sice za chvilkov psobivjší, ale co do pravé hodnoty vnitní mén cennou. Celý ráz frajtrem Kalinou; ale to

mé povahy

a

mého

smýšlení byl v

oborem; nehodlal jsem

se v

nm

neshod

s

tímto

ani zkoušeti.

Po ukonení ásti deklamatorní a pvecké odsálu ady židlic i pohovky honoracemi

stranny ze

nž

zapjené

a zstaly jen prosté lavice u stn, na se uvelebily paniky a panímámy, aby zálibn pozorovaly a kritisovaly tanení rej mládeže. Nevím, jak jsem pekroil Rubikon alo jisto je, že tu také moje ruka

—

ostychem poprvé spoinula na boku jedné z bloržových vil a že jsem tu tedy uinil první obvyklý *krok do svta «. Z doby ped tím pamatuji jen málo význanjších styk s druhým pohlavím. Jedna malá veselá Nmkyn z Litomic, která se jakožto spolužaka v tom s mou sestrou spátelila a s ní na nkolik prázdných dní k nám pijela; sestra jednoho mého pítele s

mst

a spolukonviktisty, syna hospodáského úedníka v okolí pražském, která mne zaujala zvláštním aristokratickým

217

rázem nžnc tváe a postavy v rámci vkusn a vybrané upravené domácnosti, inící u porovnání s naším prostším domácím zaízením na mne dojem bytu šlechtického; dv, ti jiné dívky, s kterými jsem se za svých to feriálních cest a návštv u píbuzných setkal asi souet dívích zjev, které v tom ase prvního více smyslným neb více ideálním zpjinošství sobem krátkou dobu zamstnávaly moji mysl.

—

bu

Kdyby nebylo znanjšího

rozdílu

vku

a jiných

okolností, vyluujících i jen pomyšlení na njakou lásku, mohl bych sem poítati i mladikou cho starého, šedovlasého podivína, u nhož jsem jednou o prázdninách dva neb ti dny prodlel. Jeden náš hospodáský

píruí, jehož byl strýcem, vyžádal si od mého otce týdenní dovolenou pro urovnání njakých rodinných záležitostí a vzal mne studentíka s sebou na tuto cestu, která ho vedla k nkolika píbuzným, usídleným na rzných místech Stedohoí. Píruí ten jeho píbuzní byli Nmci. Nejprve navštívil svého strýce v jedné

asi

i

ím

strýc nejkrásnjších krajin » eského Švýcarska*. již se urit nepamatuji; vím jen, že jsem byl pímo oslnn skvlým zaízením jeho domácnosti a že mluvil nejvíce o vcech obchodních, z ehož soudím, z

ten byl,

bu zámožným samostatným obchodníkem i prmyslníkem neb dobe placeným vyšším úedníkem njakého velkého podniku toho druhu. Ale zevnjškem a zpsoby budil v mé romanticky naladné mysli spíše pedstavu stedovkého váleníka. Byl kostnatý, vytáhlý, hubené tváe neobyejn výrazných rys; rázože byl

vitost tuto zvyšovala

sndá, jako zvtralá ple, dlouhé

takové též oboí a krátce stiutvožené šedé vlasy, pokrývající hust jeho enou lebku a vybíhající ostrou špikou do vysokého,

huaté blavé

kníry,

pkn

218

A

hrd zklenutého ela. stár, byl ohniv ilý a zosobnná takoka energie v každém slov a pohybu. Jako v tom vku všude, pídil jsem se zde nejdíve po njaké etb a náhodou b}l to nmecký pei

klad nkterého Scottova historického románu, co mne pedevším zaujalo z knih, jež mi hostitel náš ze své bohaté bibliotéky pinesl; rytíské ovzduší, jímž tato kniha hned první pldne celou moji duši pronikla, jen

ješt vydatnji pomohlo mé fantasii petvoiti poestného obchodníka nebo prmyslníka v bojovného hradního pána, kterýžto pelud byl dovršen tím, že obýval skuten budovu romantického rázu, v pravd kídlo starobylého zámku neb alespo stavení ve slohu stedovkém zbudované, z jehož oken byla rozkošná vyhlídka na Labe, malebn se vinoucí pekrásným údolím mezi tlupami rznotvárných hor, s nichž tu a onde shlížela zasmušilá zícenina. Pravým kontrastem svého muže byla mladistvá cho, jejíž vzácný pvab vtiskl se mi nesmazateln do pamti. Vzpomínám na ohnivou svžest jejích rumnných rt, na sladkou skvoucí zái jejích oí byla jako erstvá jarní kvtina v nejkrásnjším rozpuku. Vzpomínám na líbezný prohyb její dlouhé, záiv bílé šije, na ztepilost její celé, dosud práv díví postavy, na jasný, laskavý úsmv, stále záící z její tváe, a mkkou, ekl bych sametovou, svrchovan ženskou

bu

.

.

.

nhu

ve všem jejím konání. Prochvla mnou zvláštní rozkoš, když táhlé, jemné její prsty v laskavém pohladní hebce, teple pejely po vlasech mé chlapecké hlavy.

A jsem

poznal na první pohled, že by vkem hodila za milenku mého prvodce, mladistvého píruího, nežli za manželku jeho strýce, pece spíše

se

210

ml

k tomuto nepivábilo pouze bodomácnosti a ve skvostech, jimiž vkusná toiletta mladé paní se tpytila. Zdálo se mi zcela pravd podobno, že skuten cítí k lásku, kterou mu rozlinými nžnostmi projevovala; vždy dle mého náhledu byl ve své mužné drsné rázovitosti opravdu zajímavý a krásný navzdor svému stáí, navzdor šedým vlasm, které pro mne jen tím více poutavosti pidávaly jeho pkné hlav bohatýra, s mladickými blesky v erných oích, s neutlumeným dosud žárem v energických pohybech.

jsem

hatství,

dojem, že

jevící

se

ji

v celé

nmu

tm

Shora pojmenoval jsem našeho hostitele podivínem. Ale nemyslil jsem to ve špatném smyslu; dojem nezvyklý, zajímav podivný uinil na mne práv jen svým zevnjškem a leda trochu neobyejnou živostí svých rázných pohyb. Po nkolika letech jsem ovšem i

zvdl

od onoho hospodáského píruiho, že starý

jeho strýc upadl v duševní chorobu; možná tedy, že práv to, co na starém .pánu nejvíce zajímalo a jako zabloudilého do našich dob hrdinu Scottova románu mi jej pedstavovalo, byly první pedzvsti jeho choromyslnosti.

m

Lahodná podoba jeho mladé vší

pímsi

po návratu

z

—

choti ovšem beze provázela mne ješt dlouho onoho výletu do Stedohoí.

smysl nosti

—

—

Ale nejkrásnjší milostnou písní, kterou jsem ovšem nikdy nenapsal a s náležitým zachycením toho mžikem vzniklého a mžikem zaniklého jarního paprsku citového ani napsati nemohl, kterou jsem jen prožil v jediné krátké chvíli, aby odtud navždy proznvala

—

jako echo nejblaženjší mladosti mou duší touto první milostnou písní, ba spíše jen lehounkým prvním

220

vánkem ze sad neznámo

jcšté lásky, bylo jedno setkání o prázdninách v mých prvních gymnasiálních letech. Bylo to asi na samém zaátku znovu oživlého národního ruchu. Vím, že krátce ped tím z kterési odlehlé zásuvky peliv dosud ukryté podobizny Husa a Žižky pesthovaly se na stnu našeho bytu a za nimi již bez ostychu vyšly na svtlo boží rozliné jiné vci, které díve jen za zvláštnch, vzácných píležitostí na okamžik objevovaly se našim zrakm, jako zaprášené balíky starých novin, stoený obraz, pedstavující hlavní úastníky Slovanského sjezdu, hl, v jejž dutin skrýval se dlouhý tenký kord a p. Mezi tmi vcmi byla i zvláštní apka, která mne oarovala hned na první pohled. Byla trochu podobná ikoši, ale v'ce splesklá, podlouhlá a užší, celá z erného sametu a vyfintná pívskem sametových pomponk, visících po stran od hoejšího pedního k zadnímu rohu. Nebyla to tedy ani svornoatka ani jjná ze známjších národn ch apek, jimiž zkvetly Cechy roku osmatyicátého jako jarní sád mnohobarevnými tulipány. Snad v té dob bujné krojové nevázanosti dal si ji

nkdo

zhotoviti

nám

po

vlastní své fantasii.

A

nevím

nebyla ani na otcovu hlavu, nýbrž náhodou jako schváln šita na hlavu moji. bezpochyby S radostí jsem se jí proto zmocnil první svou amaru jsem tehdáž již nosil a první

vbec, jak

se

k

dostala:

—

i

zablesknouti se

ped

—

veejností, naskytla se mi slavností, odbývanou v nedaleké Peruci na památku setkání knížete Oldich s Boženou, první národní slavností, na kterou se pamatuji. Jak známo, dosud na Peruci ukazují Oldichv dub, a studánce prýštící se ve vsi pod zámkem, odedávna íkali » Božena «. Za svých let chlapeckých vídal píležitost,

jí

širší

221

jsem ješt tuto studánku v úprav zcela primitivní; pozdji byla však nákladn obezdna a stechou na zpsob altánu opatena. Nevím, zda nová tato úprava stala se již v dotené dob a zda ukonení její i nco jiného dalo podnt k oné slavnosti. Sešlo a sjelo se tu

mnoho

lidu z širého okolí,

namnoze

již

v

novém

hlavním jeho shromáždištm bylo prostranství za tím úelem koly ohrazené a množstvím ervenobílých prapor okrášlené, na travnaté stráni na sever za Oldichovým dubem pozvolna k lesu stou-

národním

kroji,

a

pající.

Zamíil jsem pfcdevším tam a radostn vzrušen nevídaným dosud slavnostním divadlem, procházel jsem se mezi rozjaenými zástupy. Byl to jeden z tch zlatých okamžik mládí, kdy všechno se spojuje, aby nás opojilo irým blahem. Radost z nastalých prázdnin, kdy zbaven školních a konviktských pout a starostí jako volný pták létati mohu za vším, co mne tší; pocit jaré svžesti ve všech žilách, jimiž mladická krev lehce probíhala a slastn hrála jako opojné víno; veselý jas letního slunce, ozaující a prozaující všechno

prapor a sváten ozdobeného pvabné krajiny s nádherným zámkem pívtivou ddinou, s množstvím ovocných strom

vkol; smavá

pestrost

množství v rámci

a a širými, krásnými lesy; na všech obliejích jako jediný odlesk téhož ideálního zápalu, který mi prohíval jinošská prsa to vše sdružovalo se k vytvoení chvilky tak šastné, jakých nebývá mnoho v život. Každý mladík má vtší neb menší dávku marnivosti a takž musím se piznati, že k mému tehdejšímu štstí pispíval i nový oblek a zejména ona malebná, fantastická apka, jakou jsem se honosil samojediný v celém valném shromáždní, již hojn bylo v

—

a

nm

222

rozmanitých ukázek národního úboru, tehdáž ješt neustálenélio a zejména v pokrývkách hlavy v nejrznjší smry zabíhajícího. Nesl jsem ji hrd, pesvden, že

mi

velmi dobe a že jí platn pispívám k malebslavnostního celku.

sluší

nému dojmu

jsem se na volnjším míst promuj padl na skupinu stojící opodál. Byl to bezpochyby njaký mlyná nebo bohatý rolník s rodinou. jeho dcery mly šat panštjší, nežli jaký se tehdáž ješt nosíval i v zámožných selských rodinách. S uspokojením postehl jsem, že mj úbor

Takto

zastavil

stranství a zrak

Ob

vzbudil jejich pozornost. Starší dotkla se loktem mladší a zahledly se na mne. pohled na vzájem spoinul na nich a soustedil se na mladší. Byla jedva patnáctiletá, útlého štíhlého vzrstu, s podlouhlým

Mj

ob

obliejem, tenkým rovným nosem nad malými svžími ústy ale co mne rázem zaujalo, ba okouzlilo, byly její oi, záivé a modré jako ten letní blankyt nad námi na chvíli ztopil jsem se do toho hlubokého lesklého modra a již nezdálo se mi nic krásnjším na svt. Její pohled byl rozkošn prostomilý, dtsky dumavý z poátku tkvl patrn s naivní zvdavostí pouze na mé malebné apce (tšilo m, že neposti'ehl jsem v žádného úsrnšku, spíše cosi jako zálibné

— —

—

nm

podivení), ale pak svezl se níže a její oi setkaly se na chvilku s mými, na delší chvilku ... Vzpomínám krásné úvahy Schopenhauerovy o prvním setkání dvou toužebn hledaly pár oí, kteréž se dotud ve a v tom náhlém shledání s opojnou rozkoší do sebe

svt

se ponoí s poznáním, že jsou ureny pro sebe na vky. Snad bylo nco z toho jásavého splynutí dívího

a jinošského pohledu v oné chvilce, než dívka

oi na

223

mne upené z

Ale ješt nkolikrát zakmitl sklopila pod naklonnýcli as modrý blesk stranou ke V tom rozdlil nás slavnostní prvod, který se .

.

.

mn

.

,

zatím na shromáždišti utvoil a stedem zhustlých záv hemživém tom stup jako pestrá eka se valil. víru zanikla mi skupina s obma dívkami. Marn jsem po nich pátral na shromáždišti a pozdji ve vsi na místech slavnosti a po hostincích. Zmizely mi na dobro a již nikdy jsem je nespatil. Zstal mi v duši pouze ten jeden pohled modrých oí a záí ve vzpomínce dosud jako nejkrásnjší azur jarního nebe. A kouzlo jeho je tím práv snad vtší, jediném, že ten blankytný pozdrav že zstalo pi neodl se ani v uritý výraz neznámé díví duše

A

nm

milosti.

V

—

téže

— Peruci — památné pro naši rodinu

jakožto

kde na selském statku hospodail otec mého otce, jeho dd a snad onen pradd, který dle rodinného podání jalípžto potomek eského exulanta spatil z Nmecka nazpt do vlasti se pisthoval jsem také poprvé dívku, která byla již ádn nastolenou, nkolikaletou panovnicí mého srdce, akoliv ani tato první láska neprobrala se z poetických mlh k uristaré sídlo

její,

i

—

hmotným obrysm. Pi jednom ze dvor

tjším,

velkostatku, ve vesnici K.,

hodinu cesty od V. vzdálené, byl pivovar, do nhož práv v dob, kdy jsem na vyšším již gymnasium pijel na jedny velké prázdniny, pijat byl nový sládek. Když pak mj otec z nejbližší inspekce dvoru a pivovaru K ského se vrátil, vypravoval o rodin nového

asi

.

.

.

sládka, jací j.sou to veselí a zábavní lidé, a s potutel-

ným úsmvným pohledem na mne krásu

a

chválil zejména ipcrnost obou sládkových dcerušek. Hned

224

také oznámil, že s rodinou touto umluvil na písti nedli sctkíiní v Peruci, kteréžto nejkrásnjší místo ve svém novém okolí pedevším rádi by poznali. Pojedeme tam tedy v nedli po ke » krásné vyhlídce*, kdež se sládkovic se shledáme a potom v jejich spolenosti lesem do hostince ^v lázních* se pro-

obd

jdeme.

V

oné dob uznal již otec za vhodné, mluviti se o vcech lásky. Vždy vdl, že jsem již vyspl v jinocha a že zajisté v a rozmluvách se soudruhy asto se toulám touto oblastí. Snažil se jen,

mnou

etb

mé vznty v náležitých mezích a uvésti je na pravou dráhu. Neustával varovati mne ped nízkou vášní smyslnou, ale ve slušných spoleenských stycích mladíka s hodnými, vzdlanými dívkami spatoval ušlech ující vychovávací prostedek. Mému seznámení s onmi sládkovými dcerami patrn pál, mísilo se k tomu trochu škádlivého žertu bavily jej asi mé rozpaky, i když s úsmvem stranou na mne pohlížeje vychvaloval zachovati

a

;

jejich roztomilost.

A

mluvil o nich tak, že v nedli po poledni s na-

jsem se k umluvenému místu setkání, na peruckou myslivnou, pod mohutnými lipami u samého lesa. Ale sládkovic tam ješt nebyli. Naše rodina procházela se tedy prozatím sama na pokraji

pjetím

blížil

stráni za

pšinou mezi starými modíny zašli jsrríe již vyhlídku*, i skrásovi, jak otec toto místo obyejn nazýval. Je to malý, patrn kdys umle upravený výstupek nad píkrou lesní strání, spadající do hlubokého píního údolí, na jehož dn lesa,

a

naped na »krásnou

v hustém stínu strom tee potok. Ale za nižší protjší strání toho údolí otvírá se úchvatná vyhlídka na Stedohoí, zajisté jedna z nejkrásnjších vyhlídek v echách.

225

Sem

býval otcv nejoblíbenjší výlet. Kdykoli si dopáti chvíle zvlášt milé, vždy vyjel si s celou rodinou na Peruc a odebral se s námi na toto místo. A na ten výlet vždy jsem se zvlášt tšíval. Znal jsem již naped zevrubn všechny zastávky a podrobnosti té pouti, které se pokaždé na vlas stejn opakovaly. Nejprve vzhru cestou mezi starými oechy, pak po travnaté pláni ve stínu košatých lip, na to onou modínovou alejí, pi emž otec pokaždé podotknul, jak miluje tento originální krásný strom lesní a pak jsem se již pedem tšil na radostné pohnutí, jakým zazáí otcova tvá, až ohybem stezky mezi lískovím a habím vystoupí na volnou skalní plošinku nad srázem a jako vždy z hluboká vydechnutým: »Ah, to je krása! to je krása!* uleví svému nadšení nad velkolepým obrazem, který náhle jako kouzlem široko daleko rozvine se ped námi. Sírodálný koberec z rolí, sad a ddin a v pozadí v ohromném plkole hust nakupená spousta rznotvárných sivých, zahndlých, zelenavých a zamodralých hor, špiatých, baatých, vyšších, nižších, bez potu a konce. Pró mé rodie ml tento pohled ješt zvláštrií, intimní pvab Tam pod ohromným modravým kuželem Milešovky bylo rozkošné Skalecké údolí, v nmž moje matka prožila svá díví léta, a vždy ukázal otec na kostelní vížku kmitající se na boku modré Sutomské hory, kde byli oddáni » Vidíš ji tam?« obracel se k matce, hledaje ruku její, a matin zrak zarosil se vždy vzpomínkami. Dlouho dlívali jsme ped vzácným divadlem na výstupku bývala též bezová lavika, ovšem již tehdáž schátralá a pak sestupovali jsme vždy pšinou, klikat se vinoucí po píkrém lesnatém svahu ke dnu údolí, pešli po bezovém mstku, který se poeticky problával hlubokým soumrakem lesním, v nmž chtél

tém

—

i

.

.

.

—

—

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy.

I.

15

220

potok vypadal jako zasmušilá erná íka podsvtí, nás vedla cesta dále hustým lesem k tak zvaným » lázním*, kdež býval tehdy malý hostinec. Takový byl program i tenkráte. Jenže prozatím musili jsme na » krásné vyhlídce ? oekávati píchod rodiny sládkovy. Otec vycházel asem netrpliv nazpt i

naež

k

pohlédnout, nejdou-li již, a dovésti je na vyhlídku, pro neznalého dosti ukrytou. Konen ozval se v modínové aleji hlasitý hovor a ševel, a když jsme tam s matkou povyšli, spatili jsme otce picházeti s živ gestikulujícím pánem a starší paní, za nimiž kráely dv mladiké sleny a dva mlaokraji lesa

za námi

díci

i

spíše odrostlejší hoši.

Srdce mi prudeji zatlouklo, když jsem shlédl sleny. Na první pohled pedstavoval sice neoslnily jsem si je dle líení otcova ješt slinjší ale musil jsem uznati, že jsou opravdu hezké, a když jsem z blízka pohlédl v jejich svží, ilým životem hrající tváe a vesele záící oi, bylo rozhodnuto, že tyto nov pibylé krasavice zastíní všechny dívky našeho okolí. Nastalo vítání. Matka hned se sdružila s paní sládkovou, otec zabral se do živého hovoru s » panem starým* a ovšem již spoleenská povinnost velela, státi se galantním a dle možnosti zábavným prvodcem jeho dcer. Byl jsem v úkolu tom zeleným novákem valn. a nevedlo se mi v Z poátku, na > krásné vyhlídce* ješt nebylo zle. Otec upozoroval nadšen na všechny krásy pohledu a sládek s celou rodinou dávali ovšem na jevo svj souhlas stejn horlivými projevy obdivu. Nepokládal jsem ani za slušné, vyrušovati sleny njakým oslovením z požitku tak vzácného, jsem tentokráte sám vnoval pramálo pozornosti velkolepé horské scenerii v dáli, prohlížeje si postranními pohledy pilnji ob dívky vedle sebe.

m

mn

nm

a

—

—

227

He

bylo,

lesní stezkou

když jsme pak sestupovali píkrou

dol k bezovému mstku pes

Dívkám klouzaly nohy na hladké

lesní

potok.

pd —

se

smíchem, ješt ztlumeným, chytaly se ob kmen, ale mladší zaala již vystrkovati ržky dokonalého šotka, kterého jsem brzy v ní poznal. Smála se již hlasit, i celý její mladiký sndý obliej smál se k tomu, a

erné oi, jen jen hrající veselostí, pošilhávaly šibalsky na mne, smutného rytíe, kterýž se sice zmohl na poznámku o krásném dnu, ale pak živou mocí nemohl pipadnouti na njaké kloudné pokraování a kterého do rozpak ješt vtších uvedl otec pokáráním, že sleny z

jaksi

jejích

špatn

sklopených

baví.

oí

Starší byla vážnjší, ale i prokmitávaly pod hebkými

ernými asami veselé jiskry. Nevím již, jak jsem ztrávil

ostatek toho dne. Jako galantuomo jsem se bezpochyby ani v dalším prbhu výletu neosvdil, nebo vracel jsem se z nho sice s mnohými vábnými dojmy, ale rozhodn nespokojen

dom

sám

s

sebou.

Avšak nkterý den potom pišla paní sládkova s dcerami návštvou k mé matce, pi emž již pouta mé ostýchavosti ponkud povolila, a pozdji dostavily se na naši studentskou besedu, kde starší z obou dívek stala se uznanou královnou plesu, jíž jsem se já horliv koil... Avšak tím dostihuji hranice, kterou jsem vytknul tmto svým upomínkám z prvního jinošství. Asi odtud zaíná nová perioda mé mladosti, mocnjších vznt vnitních a živjších styk se skuteným životem, k níž se snad ješt vrátím jindy. i

6.

již

Závrek.

Pišlo jaro. Vyhlídka z oken Svobodových dávno se zmnila: Zimní blost ustoupila erni rozmoklé

228

pudy a holých strom, zasivlé žluti suchých trávník; pozdji zaaly v tom ponurém obraze prosvítati zelené teky, vloky, obláky a prouhy; zelenost se množila

úsmv

a nabyla znenáhla vrchu, ta svtlá, erstvá, jako mládí záící zelenost, kterou práv jen píroda má

mezi barvami své zázrané palety. A veliká malíka vrátila se opt i k nejistší bli, namoila do ní zálibn šttec a natrousila do zeleni tu ideji, tam hustji liliových vloek. Zde v malé zahrad mezi skupinou posledních mstských jakoby s jasného blankytu divem byl spadl hustý oblak snhu na vtve strom; tam dále, již mezi zelenými poli, nad cestou po obou stranách

dom

vznášejí se podobné bílé obláky dvma soubžnými adami; na stráních a pahorcích v pozadí blají se rovnž etné stromy ovocné, že ty pojednotlivé hust skupené chomáky skýtají tam na zelené polí podobný pohled jako nad nimi lehcí » beránkové* v modru nebeském. A veselé paprsky neodolatelnou mocí vábily z domu. Ani nevda jak, ocitl se Svoboda venku a zamíil v tu stranu, kde rozpínající se obvod msta nehotovými dosud ulicemi a zaátky píštích blok vtíral se do

pd

i

zeleného kraje jako rozstíknutá pna píboje. Kráeje mezi dostavnými a vznikajícími domy, bezdky pipomenul si chodec, jak prožil konec zimy a

poátek

jara.

S trpkým

úmvem vzpomnl

novoro-

ního rozmachu energie, jak zaíti chtl život zcela nový a jak se domníval, že pociuje v sob neobyejné

osvžení a vzpružení, od

nhož

si

urit

sliboval

novou

periodu zdárné práce a plného souladu vnitního. A co z toho se uskutenilo.'' Chorobné chmury, jež ulehly na ducha ochablého a rozlinými ranami sudby rozrušeného, se tehdáž sice rozptýlily; ale pošetilé blouznní, které hned v záptí zaujalo na nkolik dní celou jeho mysl, zdaž nebylo také chorobným záchvatem, teba

220

pízrak mámilo

že místo spiritistických

obrazem neznámé dívky?!

—

A

jej lahodným rozmach do práce?

Jeho výsledky? Zaátek literárního díla, který za krátko putoval do podložky mezi podobné, na ukonení marn ekající nábhy, a hrstl-:^ prostých vzpomínek z mládí, suše nartnutý, o sob malicherný materiál, který by mohl nabyti ceny jen umleckým zpracováním a psychologickým prohloubením. A z tch skrovných prací vlastní volby vyrušil jej brzy nátlak okolností prací jinou, jednou z tch prací, kterou konáme práv jen pod biem nutnosti a s vdomím, že ztracena je každá chvíle jí vnovaná. Po ukonení toho protivného pensa, vlekoucího se pod neochotnou rukou do nekonena, chabé marné napínání sil k nové vdnjší innosti piplání se s lehkou churavostí, která se dostavila

—

—

pošmourným, blátivým zaátkem

—

pak dívjší nebudou nikdy naslouchání místním zprávám a kritikám provedeny asem osamlé ubíjení veera za paní Stíbrné sklenicí v kout opuštného hostince Taková je bilance první tetiny roku, který byl zahájen tolika dobrými úmysly a nadjemi. Zkrátka,

s

jara

peripatetické pemítání o plánech, jež

—

—

.

,

vše skonilo jak obyejn. »A pece ne!« obhajoval se

—

.

sám ped sebou » Pece vykonal jsem nco a nech si Svoboda. jedna z tch prací zstala neukonena, druhá se nezdaila a tetí byla vbec s mého stanoviska jalová, jen okolnostmi vynucená pece byly tu práce a namnoze snaha, vykonati, na staily mé síly. Ze sesláblé ty síly staí pouze na málo, není mojí vinou. « --- Pikdysi vzbudil padly mu znovu myšlenky, které v spokojený, pod fésem se smjící obliej officiálaMalocha. Pišla mu na mysl theorie, že lovk jest živým automatem, jehož výkony uruje pouze vnitní, neznámou

—

—

i

nm

2ÍÍ0

mocí nebo prost pírodou do nho vložený mcchanisimis ve spojení s okolnostmi a vlivy zevnjšími. Snad tedy to, co se nazývá víilí, jest pouze hybným pérem, jakousi pružinou onoho mechanismu, na níž lovk sám i

nic

i

mniti nemže.

Je-li toto

péro silnjší a pružnjší

slabší a mdlejší, není ani naší zásluhou ani naší vinou.

»Nuže, pokud staila síla mé vle,« pokraoval Svoboda ve své obran, »napjal jsem ji skuten. Nahodilou a nezmnitelnou vnjší pekážkou, churavostí, byla na as ochromena docela; ale pak znovu se sbírala období pokleslosti nebylo tak zlé, jak jsem si je shora sám líil, a netrvalo dlouho již delší dobu cítím opt erstvou chu k práci a pracuji opravdu. A pracuji tak, jak dle sil svých pracovati mohu. Že tyto síly jsou slabé, není mojí vinou. Práv v tu dobu nemám si co vyítati.* Upokojen, jasným zrakem pohlížel na široké vjíe mladých kaštanových list, jejichž krásná zele úinn se odrážela od temné barvy mohutných kmen a vtví.

—

—

Bubenem a vesele se rozhlížel krajinou, tu prodlévaje na zeleni polí,

Prošel

bloržových

kvt

venkovskou již tam na spoust v korunách jabloového sadu, onde

na velikých kvtech broskve, záících jednotliv ze špalíru na stn osamlého stavení jako ervené hvzdy. Minul pahorek s malou zíceninou u Podbaby, ústí stromovým kvtem bílého Šáreckého údolí, a kráel po silnici dále k Selci. Lehce a mkce šlo se mu po vyšlapaném okraji cesty, bez prachu, v lahodn hejícím slunci; sliboval si, že tak pjde stále, do neuritá dále tou

teba

celý den.

nech

dorazí kamkoli. Vltavy, u níž tu a tam sedl s udicí trplivý rybá-ochotník a za níž vysoké skalnaté pásmo protjšího behu i ve své

Po

silnicí,

pravici

provázel

jej

oslonný proud

holosti bylo zpvabnno jarním osvtlením, místy pak vyšperkováno ostrvky svží zelenosti, sem tam i kve-

231

toiicím

bílým

strmkem nebo keem jako osamlým snlioi ržovým oblákem. Ale mnohem nádhernji

okrášlen byl a kvetlo,

beh

zele

s

dole všechno se zelenalo

levý: tu

oblenými kovisky

plazila se

vzhru hlubokými výmoly rznotvárného

nkde

na hojnými kyticemi taice, divotvorná ta kvtina, která každého jara holé srázy slunnjších skal povltavských obsypává kouzelným zlatem. Svoboda, kochaje se pohledem na zlaté ty kvty, záící s každého výstupku a hrbolu, z každé štrbiny, všude, kde arodjná ona rostlina jen pí živné prsti nalezla na rozervaných a rozbrázdných sklonech neb stnách skalních dívaje se na jasnou žlu pampelišek, svítících u jeho nohou z mladé trávy, na lesklé stevlíky a rznobarevné motýly, oživující pdu a vzduch kolem pravil sám sob: »Hle, jak mladá píroda hýí a plýtvá barvami, svtly, krásami pekypující bujnosti plnými hrstmi sype vkol záivé skvosty, není místeka, jež by nepostýlala a nevnila smavými vdky. Však jí brzy nadejde doba vystízlii

tomto

skalí a

svítila

—

—

!

V

i

vní

zele za krátko zbledne, pokryje se prachem letních cest, zlaté kytice zmizí s holých skal, kvt za kvtem opadne s vtví ... a chodec, jda tudy kolem sežloutlé vedrem trávy, marn bude kísiti v upomínkách všechnu krásu a rozkoš, jíž ho okouzlil tento nyní zprahlý kraj za první májové procházky. A tak i sestárlý lovk nadarmo se snaží, obnoviti v pamti svží pvab všeho toho, co bylo záí a vní jeho mladosti!* Výšiny levého behu odstupovaly od eky, místo holého, rozervaného skalí zjevil se opodál na stráni hájek. Svoboda minul Sele a kráel dále k Roztokm, a ochabnutí. Jasná tato

—

libuje

si

pimlo,

v píjemném letním teple, které ho již díve že svlékl a pes ruku pehodil zbytený svrch-

232

nik. její

Pešel cestou pes koleje železné dráhy na druhou stranu; ale po krátké chzi pojednou stanul.

tešové stromoadí, vlastn po

Bylo tu dlouhé

zárove celý tešový sad, nebo tam posázeno bylo tmito stromy travnaté prostranství, táhnoucí levici

i

se

od

až k listnatému táhlého pahorku.

silnice

lesíku, jenž

vystupoval

po úboí Tato spousta tešových strom, práv v plném, nejkrásnjším kvtu, zastavila Svobodovy kroky. Zdálo se mu, že v tom obraze soustedil se a vyvrcholil všechen pvab jara. Jako by tu chodce nejmén vnímavého Vesna mocí chtla zastaviti, pinutiti k radostnému obdivu, shrnuvši valem kolem nho, ze všech stran mu pímo vtírajíc všechnu krásu, které si snad ped tím náležit nepovšiml rozptýlené sem tam po širé krajin. ekl bys, že v pádu zachytila se tu nad zemí, v jasném vzduchu, ohromná strž nejistšího, tpytného snhu alpského; ale kvtný ten sníh nebudí pedstavu mrazného chladu, nýbrž kypící velosti, je irý blažený úsmv, záí nejsladší radostí a rozkoší života. V nesíslných nádherných kyticích svítí mezi mladým listím neb obaluje vtve tak hust, že zele zcela mizí i

nm

a že vtve vztyují a rozpínají se vzduchem jako obrovské chocholy ze samých bloskvoucích hvzd. Azevšad obletují roje bzuících vel snžnou tu nádheru. Svoboda postál drahnou chvíli, nemoha se nasytiti rozkošného pohledu. Pak zahnul od silnice i mezi ady tešových strom na palouku po levici a procházel se zvolna tím sadem, pohlížeje chvílemi vzhru v záivá oblaka kvt, jejichž snhobílé chocholy, krajky a tásn pekrásn se odrážely na hlubokém modru oblohy nad nimi. Tak došel k zelenému lesíku, jehož okraj zdobil)' ješt nkteré kvtiny prvního jara a v nmž njaké v

283

ptáe notovalo svou sladkou melodii májovou U velI-Lho omšeného kamene byla tu studánka i snad

tka

jarní vody. Svobod:i jenom, nahodile povstalá položil na kámen svrchník a usednuv na nm, blažil se dále pohledem na kvtnou krásu ped sebou. tom vyrušil jej hlasitý hovor spolenosti, která se objevila na silnici. Patrn výletníci z Prahy, dv ti spátelené rodiny, jež si umluvily spolenou celodennr výpravu na venek. Snad ujely kus drahou a další kus

V

do Roztok nebo Klecan konají pšky. Radost potulky

pvabnou

pokiky

a hlasitým smíchem.

jarní

krajinou

projevují

z volné,

veselými

Na zaátku tešového stromoadí oddlila se od spolenosti dívka, hbit k pedu kráející. Zrychlenou

tém

bžíc, zamíila od silnice hloubji pod konání jevilo kvetoucí stromy a celé její vzezení dtinskou, jásavou rozkoš z té záivé blostné spousty nad její hlavou. Smjíc se, lehce tleskajíc v ruce, otáela hlavu vzhru na všechny strany a tkala jiskivým zrakem od stromu k stromu. Hned, jak se s hloukem výletník objevila, pohnul sebou prudce Svoboda a pak ztrnule, s utajeným dechem, pohlížel neodvratn jenom na ni, jak se od spolenosti oddlila a mezi kvetoucími .stromy blíže picházela. Byla to ona. Táž neznámá dívka, kterou tehdáž v zim jako pomaten sledoval celou Prahou až na pedmstské nádraží a jež odtud zmizela z jeho obzoru. A hle! nyní vynoila se pojednou opt, znenadání, na zcela jiné stran, na blízku Prahy. Je tedy bezpochyby pece Pražanka a tehdáž jela pouze na krátko kamsi na venek, s onmi dvma muži a churavou dívkou, snad píbuznými, kterých tu Svoboda nespatuje ve spolenosti na silnici. Ale je to ona! Má sice nyní jiný ústroj, lehounký koketní odv jarní s jas-

chzí,

i

—

23 i

nými barvami motýl a prvních kvt háje; ale poznal na první pohled. Jakž by nepoznal tu graciósní útlou postavu s tím roztomile energickým držením hlavy, ten podlouhlý, jemn rázovitý, subtilní obliej pod hlubokou erní vlas a ty bystré erné oi pod tenkými, líbezn rozepjatými oblouky erného oboí! Jaký kontrast byl mezi krásnou hlubokou erní tch oí, as, vlas a snžnou, záivou blostí kvtových spoust, do nichž s veselou radostí vzhru po-

ji

A

pece

jak dokonale hodil se sem celý její na mysl, že tento dav kvetoucích tešní je soustedním a vyvrcholením jarních pvab, opravil nyní onu myšlenku tím, že k dovršení práv té svží, lase nedostávalo pece ješt hodné díví postavy, jež teprve obraz pekypujících májodoplnila a oživila i kouzlem lidského jara. vých Zrak jeho, všecek upoután dívkou, nebyl ani zpozoroval, že neodboila od spolenosti sama, ale že v patách za ní následoval mladý muž, který jen proto skokem poponkud zstal pozadu, ponvadž spíšila mezi stromy. Nyní však i on zbystil krok a brzo jí dostihl; kráel po jejím boku dále, sdíleje živ její nadšení z té kiásy kolem. Ukazovali si chvilkami nkterý zvláš bohat kvty obsypaný strom, vymovali prostá slova radostného obdivu, žertovali spolu a smáli se. Ostatní spolenost nevšímala si jejich odboky a rovn ubírala se dále silnicí. Patrn byl mladý ten muž hned od zaátku výletu zvláštním spoleníkem a prvodím mladiké krasavice, emuž nasvdovala i díví kabela a njaká ást ženského odvu, A že nebyl jejím rytíem jen které galantn nesl. z pouhé zdvoilosti a spoleenské povinnosti, zeteln projevovaly pohledy, které na ni upíral, ton jejich rozmluvy, štstí, které záilo na tvái obou. hlížela!

zjev!

Pišlo-li

mu díve

neho

—

vdk

tém

285

Ani nejlehí stín nelibosti z toho nemihl se duší Svobodovou. Nic nebylo v z onoho záchvatu, který tehdáž v zim nkolik dní zmítal jeho oblouzenou myslí. byla mu ta díví postava v pravd pouhou krásnou myšlenkou, opozdilým snem mladosti, pi nmž bylo lhostejno, zdali ve skutenosti pijal náhodou na se podobu oné dívky. Spíše byl Svoboda spokojen, že vedle ní objevil se v tom kvetoucím rámci mladý muž a že krásný obraz jara docelen i tím, co k nmu nejlépe se hodilo: výjevem šastné lásky. Bezdky vytanul mu na pamti z daleké minulosti palouk pod peruckým lesem, slavnostn ozdobený pra-

nm

Te

i

a chvilkový zásvit pekrásných modrých oí, kterých pak již nespatil nikdy... Jinak ti dva tam! pešli mimo, nepozorujíce ho kráejí dále Již tešovým sadem, jehož kmeny a snžné chomáe mu asem zakrývají hezký párek ale dobe postehl, kterak ruka mladého muže v klamném bezpeí zabloudila k ruce díví a jak ty dv ruce zstaly spojeny. A snad spojily se tím pro celý život. Snad

pory,

—

—

kvt

zstane

tm dvma chodcm

povždy nejvýznamnjší

a zárove nejkrásnjší vzpomínkou tento nezapomenutelný májový den, kdy kvetouce mládím vedli se rozkošným jarním krajem a pod záivými kvty tešní v jejich srdcích kvetlo opojné štstí lásky. on sám? Svdek jejich blaha.? Svoboda bezsvsil elo a zahledl se do malého zrcadla vody

—

A

dky

u svých nohou. Spatil tam svj obliej pod šednoucími vlasy Ano pravil si zde na skráních, to£ ten jediný druhý kvt lidského života! Nic krom upomínek nezbývá z uprchlého životního jara. Ale nebylo mu teskno pi té myšlence. Jasn, spokojen pohlédl opt na skvostnou bl tešových .

.

.

strom,

—

za nimiž se

—

mu

již

ztratil

mladý párek.

Cítil,

286

že již se nadobro zajizvily hlodavé rány, kterými postupující stáí kdys tak asto rozdíralo jeho nitro, i tkal dále pásmo svých myšlenek: Náhradou za vše

nám

uprchlé jest livá,

ale

klidn

pírody a

života

mdlejší naše

—

Není to resignace truchnekalící nám radosti z krás kolem, na které nech si pro

resignace. veselá,

oi

—

leckterý svj kouzelný pípozornji a vdnji, že snad již

ztratily

svit hledíme tím dlouho diváky nebudeme. Tšíme se z každého nového jara zem i z jara nových pokolení, které stále roz-

kvétá kolem nás. Náš vlastní život jest za námi, jako už hotový, nezmnitelný; pipadá nám tém, jako by to byl život nkoho jiného, toho mladšího lovka, kterým již nejsme, a s uklidnnou myslí pohlížíme zpt na jeho zdary a nezdary, zápasy, viny, snahy a práce. Ano, pracovali jsme také, v dychtivém a klopotném snažení, a mezi planými bylo snad i nkteré dobré dílo; mli jsme radost z práce, která se nám dle soudu našeho zdaila, a asem slyšeli jsme snad rádi potlesk jiných. i když sil ubývalo, tu milosrd-

dj

A

ným zaízením

i skromnjšími naše touhy hanu a úsmšek, které by nás díve do hlubin duše byly zranily, pijímali jsme na konec klidn a teba s úsmvným pikývnutím.

a ochabovala

Vždy jeme

sami

stávaly

se

ctižádost.

I

dobe známe

své slabosti.

A

nyní pracu-

—

aby ruce neležely v klínu a snad pece i z té práce vzejde njaký, nech sebe menší užitek celku. Není teba nieho více. Však-t kolem nás kypí nové svží síly, nová a nová pokolení bouí v ped novými nadjemi, snahami, myšlenkami, jako jaro pírody rok co rok pilétá v bujarém tanci na zelené nivy, ovneno novými opojnými kvty .... již

jen,

Evoe, jaro obojí!

POZYc

rz

•

t/^f 7(*7 /

yf

44^4^4^>i.v4>^•4^>^^4^'»^
^

^

>

444^^^^444-^44444444444-y'tTH4^TT4'ttTtT'^ .4x>ž.44v>^|444x>í>44444444444444444tt41Í'^^ '* .44X4s44>^44444?^-y4444^444444444'tt'^TfÍTTrrrr

.4|4v|.444l4444444444444444^tH4t44T44t^^ .^Xl4.444444444444^^'^44444Tt444444TTTtÍT^

..4.4l444444444?4'l54'Httl4tt^Í^^^^ 4.4s>ÍK4s4444vHx^4444^^44444444444Tt4tTT^ltffi

.l4444444444?4444444444ilT44Ttt4ltn±t^^ Ux4v444444444444444444444'^4T-^-HTTt4T^ k4444444444444Tt44tttTTtͱÍttlTnll^^ ^v|44444444444444444ttt4tf44TtT?444T*'*^^ 4444vH44^4444^444444ttll't"T4TTttl4^

^s44v4s>iv>^44v>i444v^v^4444iTtTlT^

Il4Xl4Xl4Xiv^44-^444^^ H444TH-H-t44ttttt1t^^

n H H ?r '

'

:t||tt|;

444444

y PG 5038

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

1899 díl 1

PLEASE kV«.v^vé.v^v^véi

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

|á.>^444.^^ kvéiN^ikvikvíkvikvé

"

kvÍ».V^vÍkv»K<«N^

|i».va^vé>N«>vé>v»vé

kv»v*i\'*v»v#>\>a

pi4.|444x^

^

?:

í

TF

;

ÍK\>a(k'».v»vvéivikk'4

>

^

^

^

> >

li ^ % í ^ ^ In N S ^ N N

l> ^ ^ ^ N

>-

•

:

i

;

k\«.vak\'avvékv#tvi

|N

s»

v

5

v.

s

:

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY