4 Sociální dialekty a jejich místo v současném českém jazyce Pod pojmem sociální dialekty rozumíme uţívání jazykových prostředků v určitém sociálním prostředí. Nelze je ztotoţňovat s tzv. dialektismy (nářečními slovy) typickými pro jednotlivé územní oblasti naší vlasti. K sociálním dialektům řadíme slova příznaková, a to především profesní mluvu (profesionalismy), slang, a argot.
4.1 Profesionalismy Profesionalismy jsou pojmenování, kterých se pouţívá v různých profesích, obvykle místo úzce odborných termínů. Profesní mluvou označujeme soubor termínů a frází uţívaných skupinou zaměstnanců při pracovním procesu. Velmi často jde o jednoslovná pojmenování, z různých oborů, např. z lékařství: pacoš (pacient), kožař (koţní lékař), penoš (penicilin), eksnout (zemřít), z techniky: kontrolka (kontrolní lampa), z kaţdodenního ţivota: panelák (panelový dům) aj. Uplatňují se rovněţ obrazná pojmenování, např. ve sportu: palubovka, jedenáctka, nově utvořená jsou i slova sloţená, např. mikrojesle, dvojgaráž apod. Další profesionalismy doloţíme příklady výrazů a vazeb, které jsme získali prostřednictvím našeho výzkumu (především při řízených rozhovorech s číšníky a učiteli Střední odborné školy obchodu a sluţeb). Z mnoha různých oblastí jsme zvolili okruh pěstování vína. Dověděli jsme se, ţe vínu se nejlépe daří v důvěrném prostředí, ve společnosti lidí milých, daleko od „hlučícího davu“, v ústraní všedního ruchu. Údajně (podle názoru respondentů) „má víno rádo“, kdyţ se o něm mluví, a vyţaduje osobnost, která ho dokáţe ocenit. Běţný konzument pije šampus, šampáňo, bublinky, bublifuk nebo červené a bílé (víno), popřípadě slangové čůčo (víno ovocné). Ve snaze obohatit škálu chutí a vůní často se experimentuje a víno se míchá s dalšími nápoji. Z červeného vína a coca-coly vznikne tzv. houba, ze sektu s vodkou lední medvěd a doslova „vraţednou“ kombinací červeného vína, rumu, fernetu, vodky a griotky vznikne černá sjezdovka. Uvedené kombinace obvykle odsoudí kaţdý milovník opravdového vína. Můţeme také ochutnat mladé víno (burčák), z kterého dalším kvašením vzniká řezák (rampáš), dále vína letošní (z posledního vinobraní), vína neškolená a školená (dosahují kvality a zralosti uloţením a kultivací v lahvích nebo sudech), vína bariková, barikovaná (zrají ve speciálních dubových sudech o objemu 225 l), vína archivní, archivy (určená k delšímu uchování) aj. Vysokou jakostní skupinu tvoří vína s přívlastkem (s predikátem, vína predikátní). Můţeme uvést dále vína
39
kabinetní, kabinety (vynikající vína pro vybranou společnost), která se původně pila v uzavřené místnosti (kabinetu). Záţitkem je doušek pozdního sběru (sklizeno aţ po hlavní sklizni). Z pozdní sklizně pochází také výběr z hroznů. Vyrábí se z nejzralejších hroznů, a proto má nejvyšší cukernatost. Unikátem jsou slaměnec a zmrzlák. Slaměnec (slámové víno) pochází z hroznů pozdní sklizně, které jsou uloţeny na slámě a ponechány opět slunečním paprskům „k dotvoření“. Zmrzlák (ledové víno) je typické tím, ţe hrozny se nechávají na keřích velmi dlouho, aby se jich dotkly první mrazy. S vínem jeho obdivovatelé jednají jako s ţivou bytostí, a proto i čas měří jeho délku ţivota. Víno můţe být mladé, zralé, se stařinkou, staré, s juchtovinou, prošlé, ba dokonce odumírající. Můţe mít i své „vady na kráse“ a být svíravé, drsné (s přebytkem taninu), škrablavé (s přebytkem kyseliny octové) nebo ocelové (s přebytkem kyseliny vinné). Dokonce můţe i onemocnět, získat zákal různého druhu, octění (vznik kyseliny octové), křísovatění (vznik povlaku na hladině), vláčkovitost (je olejovité, vytahuje se jako vlákno) aj. Někdy se zvrhne (zhořkne a zhnědne), někdy má tzv. náčiňovou hadru (pachuť připomínající pach starého hadru, která vzniká hnitím špatně odfiltrovaných kvasinek), jindy má sirku (chuť připomínající zkaţená vejce). Ideální víno má jiskru.37 Komunikační návyky mluvčích jsou ovlivňovány odborným vzděláním a zaměstnáním natolik, ţe lze mluvit o subjektivních stylech profesních.
4.2 Slang Slang je soubor nespisovných pojmenování, která se vyskytují v pracovních nebo zájmových skupinách lidí. Typickým znakem je silné citové zabarvení výrazů a spojení, často spojená s deformací slov. Historie slangu sahá asi do poloviny 18. století, kdy se slovo slang poprvé objevilo v Anglii a znamenalo jazyk vulgární. Má pravděpodobně původ v anglickém s’language (něčí jazyk, např. soldier’s language jazyk, mluva vojáků). Postupem času výraz slang pronikl do povědomí jako označení výraziva lidí, kteří si jsou nějakým způsobem blízcí, kteří mají silné vnitřní sociální vazby a zřetelně se diferencují od jiných sociálních skupin. Slangové výrazy obvykle vznikají z potřeby pojmenovat nové jevy a skutečnosti nebo pojmenovat jinak jev uţ pojmenovaný. V tomto případě je motivací snaha vytvořit originální výraz a aktualizovat výraz jiţ zaţitý, projevit smysl pro hravost, exkluzívnost 37
Některé náměty z výše uvedených názvů jsme zpracovali v Dotazníku č. 2 (v iz Příloha č. 9).
40
či smysl pro humor a nadsázku. Typickým znakem slangu je jazyková hra. Stejně jako u profesionalismů i u slangu se při tvoření výrazů uplatňuje vyjadřovací úspornost, a z toho plynoucí tendence k jednoslovným pojmenováním. 38 Můţe jít třeba o slova spojená s různými řemesly, která jsou velmi často cizího původu, např. šichta, šichtmistr, vercajk, vinkl, rašple, šuplera, šmirgl, ponk, cimra, štempl aj. Variabilita slangového výraziva je podmíněna i různým sociálním sloţením příslušníků prostředí, v němţ se slang pouţívá. J. Hubáček 39 nově zavádí pojem interslang, který signalizuje právě ony slangové výrazy, jeţ přesahují své původní zájmové prostředí. Člověk se můţe pohybovat v prostoru různých zájmových skupin a pouţívat v důsledku toho i více různých slangů. Pokud jsou členy sociální skupiny převáţně mladí lidé, jako je tomu např. v prostředí studentském, vyznačuje se slang výraznější expresivností, vtipem, neotřelostí výrazů a mnohem větší variabilitou názvů, např. bábovka (hezká dívka), čadit (kouřit), džouk (vtip), gaučink (odpočívání na pohovce), hukot (skvělý záţitek), chytit nerv (rozčilit se), je mi to šumák (je mi to jedno), kalba, popř. pařba (mejdan), lama (nezkušený člověk), mazanec (skvělý záţitek), setřít (pouţít dobrý argument), to je hukot (je to skvělé), to je hustokrutý (neuvěřitelné), vysmahni (jdi pryč) aj. 40 Velký význam pro pochopení podstaty slangu mají i faktory psychické, které se projevují jako snaha členů určitého prostředí o jazykové vyjádření výjimečnosti provozované činnosti. Z mnoha různých slangů lze uvést např. slang sportovní (kanady, bomba, jedovka – nebezpečná střela na branku, kraulař, slalomář, běžet čtvrtku), vojenský (bažant, lapiduch, záložák, frčky, prápora – velitel praporu), studentský (šrotit, se šprtat se, pajdák – pedagogická fakulta, výcuc – výpisek) a slangy další, např. rybářský (muškař, štikař, kaprař, bobkař – rybář lovící na stále stejném místě), ţelezničářský (mašinfíra, ajznboňbák, veksl, nádražák, šraňkař – závorář), profesionálních řidičů (courák – vlek, mlíko – mlha, koláč – volant), hudební (štěbenec – klarinet, flíglhorna – křídlovka, valdhorna – lesní roh), myslivecký (barva – krev, světla – oči, lízák – jazyk jelena), herecký, divadelnický (štěk, šmíra, bidýlko, doják, tahat z boudy – neumět roli 38
Vý zku mu názorů na slang js me věnovali první tři poloţky Dotazníku č. 2 (viz Příloha č. 9). Hubáček, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové oviny, 2002, s. 405-406. 40 Blíţe v iz Příloha č. 5. 39
41
a čekat, co řekne nápověda), stavbařský (podšalovat – podbednit, podbít, šamotka – šamotová cihla, formovka – tvárnice) aj. S šířením výpočetní techniky do běţných domácností se stále více rozvíjí slang tzv. ,,pařmenů“ (mluva hráčů počítačových her). Prostřednictvím chatů a různých diskusí na internetu se výrazy tohoto slangu dostávají do povědomí především teenagerů, k nimţ patří i část našich respondentů. Jde například o názvy počítačových her jako chodička-mlátička, strkačka, vrážečka, erpégéčko, hopsačka, zívačka, skákačka-mlátička apod. Časté jsou synonymní řady slangových slov, na jejichţ vzniku se podílí jazyková hra, někdy i averze vůči oficiálnímu vyjadřování. Ze studentského slangu můţeme uvést: prasknout, rupnout, dostat padáka, dostat kopačky (neuspět při zkoušení, propadnout), z hudebního slangu: kikstrouba, kropáč, konev, kročna, kiksna, kvočna, lesní er ó há (označení lesního rohu), pod výrazy čoch, díra, knajpa, pajzl, palermo, palírna, paluša, putála, putyka, špeluňa, osvěžovna se skrývá označení pro hospodu (pohostinství) apod. Dochází rovněţ k přenášení významů, např. harfa (kolejiště seřazovacího nádraţí), zebra (bílé pruhy na vozovce), pískat (rozhodovat sportovní zápas), anebo tvoření frazeologických vazeb, např. horolezci odcházejí bandasky (ztrácí sílu v rukách), chtěl tam hodit kukačku (podívat se), uplatňuje se přejímání z cizích jazyků, především z němčiny, např. cajgr (ukazatel), vercajk (nářadí), ale i z angličtiny, např. džery, džekyl (muţ); abgrejdovat počítač (zlepšit, rozšířit jeho funkce); lézt on sajd (na první pohled) aj. 41 Při našem výzkumu jsme se zaměřili na slang studentský, ale také na mluvu číšníků a pracovníků pohostinství. Výrazy uvedené v našem výzkumu se pokusíme charakterizovat v další části této diplomové práce. Stejně jako jiné slangy je i mluva číšnická a mluva pracovníků pohostinství charakterizována zálibou v některých způsobech tvoření slov a novými slovy. Vrchní číšník je označován jako vrchňas nebo svrchňák, číšník se označuje pinkl, havran, kávonoš kafák a kafoň, jídlonoš špajzák. Podobně je odvozeno pojmenování výčepního výčepák. Pracovnice, která umývá nádobí je umejvajda, uklízečka ficka, pracovnice studené kuchyně salátovka, příručí handrle. Dobrý host je tuli, špatný host (levý) dostává jméno
salát. Kolega z konkurenčního podniku je vokoun. Nejvíce výrazů mají číšníci pro hosta 41
Hubáček, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 405-406.
42
nezkušeného. Je to křen nebo kořen a také kchó (slovo pravděpodobně vzniklo zkrácením ze slova kořen a pod vlivem němčiny pak byla aspirována počáteční souhláska). Výraz kchó se spojuje s výrazy běţnými ve vídeňském „rotwelsch“, jako šmetr kchó - vychloubavý kořen (vídeňsky schmettern můţeme přeloţit jako „mluvit“), lajvont kchó - výborný kořen (opět z vídeňského Leinwand - vše v pořádku), stálý host je štamgast, příliš navoněný host je označován jako šampón. Host sedící u stolu č. 2, 3… je host na dvojce, trojce… apod. Pokladna je kasa (z německého Kasse), počáteční hotovost kasagelt (sloţenina z německých slov Kasse – pokladna a Geld – peníze), markovat jídla na pokladnu se označuje jako nahodit kasu, číšníkova peněţenka kasírtaška (z německého kassieren – přijímat peníze a Tasche – taška). Chtít od hosta uhradit útratu je označováno jako kasírovat hosta (opět z německého slovesa kassieren – viz výše). Kniha, do které se zapisuje návrh denního jídelního lístku je označována jako menubuch (kombinace francouzského slova menu a německého slova Buch – kniha), personální strava se nazývá
personálka. U nápojů, které číšníci hostům
přinášejí, se rovněţ pouţívá mnoha jazykových zvláštnosti. Bílá káva je chápána ve spojení se smetanou, a proto se výraz káva vůbec nevyslovuje, zůstává u pouhých slov s předloţkami: bílá s, bílá bez. Rumu se říká šutr a šutrovaná černá je černá káva s rumem. Pivo vedle výrazu pivčo, točené, točák má slangové označení bláto, škopek, bahno a marast, nedotočené pivo podmirák, dvojité pivo tuplák. Jedním stisknutím páky se získá šnyt piva. Sklenice plzeňského, obecně zvaná jedna tvrdá, je také jedna plz nebo jedna zez Plzně. Výraz gambáč označuje pivo značky Gambrinus. Odstáté pivo bývá označováno jako koza. Z dalších nápojů lze uvést názvy limča (limonáda), kofča (kofola), kořalka (lihovina), chlast (jakýkoli alkoholický nápoj), svařák (svařené víno), čízo (cinzáno), křídlo (redbull), turek (turecká káva) aj. Z jídel má maso název flákota, sekaná je co týden dal, ptáček se označuje jako fogel, foglík (z německého Vogel – pták), ţemlovka zemlbába (první část sloţeniny pochází z německého Semmel – houska, ţemle), bramborák je cmunda, tvarůţky tvargle (pravděpodobně z německého Quarg – tvaroh), jestliţe chce host nářez, má na mysli „přidat pokrm“. Tlačence se říká šnátrová trnda, koňskému salámu tažné vuřt. Kuřivo je kouřka, cigareta ciflka, zápalky štrýby. Za zmínku stojí i výraz televize¸ kterým se označuje mikrovlnná trouba. Číšnické pojmenování peněz je téměř ve všech případech převzato z argotu (viz dále). Obecné názvy jsou lóve, granty, dajty, rantále, mari, mós, outratníky, šušně.
43
Koruna má jméno křunda, krándla, fándla, vrána, rutna a tipl (existuje úsloví ani tipla ve významu „ani haléře“). Deset korun bývá označováno jako klika nebo krumpna, dvacet korun je dopl, u stokoruny přetrvává název zelená, hradčany, mařena a také kolo, kilo, man, pět set korun je pětikolo, pětiperioda nebo cihla, tisíc korun tácek, talíř, fecna, rizna aj. Spropitné bývá ve slangu nejčastěji označováno jako tuzér, bakšiš nebo mejto, v Praze jsou známé ještě výrazy převoz a výpalné. Kdyţ číšník hosta oklepává, očekává spropitné, kdyţ host vysedává a neplatí, je ho třeba vykouřit. Nedal-li host spropitné, tak obsluhující personál vypek. Nezaplacená útrata má označení přejaté z němčiny grínšpajz. Nejde-li to v podniku jako dříve, chcíp tam pes. Jestliţe se někdo urazil, dělá votočenýho. Slangovému označení podléhají i některé části oblečení. Nejčastěji byla uvedena slova pro oblečení (ovál), pro košili (šmizla), kravatu (podvazek), vázanku – motýlek (vrtule), boty (mlsáky), utěrka přes ruku (hankrle) Personál v pohostinstvích má velkou zálibu v pouţívání slov zdrobnělých, např. bude si pán přát novinky (noviny), večerníček (večerník) apod. Obdobně je tomu při objednávání nebo při vyúčtování, např. tak to máme dva párečky, čtyři chlebíčky, jedno pivečko, šest koňáčků, čtyři rohlíčky apod., anebo dáte si kafíčko, kávičku aj. Vedle uvedených výrazů je třeba uvést i nemalý význam neverbální komunikace, která obvykle probíhá „za zády“ hosta mezi personálem. Jde o určitý slang mimický. Za zmínku stojí v této souvislosti i mluva hostů (především tzv. „štamgastů“ v menších hospůdkách), jejichţ výrazy pro jednotlivé nápoje si osvojuje postupně i personál. Většinu z uvedených výrazů jsme získali od mládeţe a studentů. Při různých pojmenováních má velký význam především metaforičnost. U zvláště oblíbených nápojů jde o celé synonymní řady. Jako příklad můţeme uvést několik označení piva: blonďák, zrzek, zrzavá voda, chytrá voda, chmelovej džus, bahno, heřmánek, v některých oblastech i lívanec (pravděpodobně jde o souvislost se slovesem lít). Celou řadu synonym má i oblíbený alkoholický nápoj fernet: černý švihák, lak na rakve, rozmačkaní švábi, anebo zcela poetické označení dech mrtvé milenky. Svá neobvyklá označení mají i některé kombinace nápojů, např. zetor (zelená, tonik, rum), BMW (becherovka, malibu, whisky), krvavá záda (griotka a vodka), magické oko (pivo a zelená), beton (becherovka a tonik), čert (griotka a rum), téměř odpudivá jsou
44
označení mozek v krvi, nebo dědovy chrchle (vycházející z vizuálního efektu spojení barev griotky a vaječného koňaku). Další náměty jsme získali z řízených rozhovorů se studenty i profesionálními pracovníky hotelu Flora. I kdyţ je v současné době velmi populární angličtina, stále jsou ještě v hovorové češtině frekventovaná slova a výrazy pocházející z němčiny. Nemáme v úmyslu se touto problematikou podrobněji zabývat, avšak do Přílohy č. 7 jsme zařadili nejčastěji uţívané kontexty, v nichţ se vyskytovala slova přejatá z němčiny. 42
4.3 Argot Výrazem argot se označují nespisovná pojmenování, kterých pouţívají určité skupiny lidí s cílem utajit před veřejností obsah interní komunikace (prkenice - náprsní taška, stříkačka - pistole, zatloukat - zapírat, zpívat - přiznat se). Typická je bohatá synonymie (peníze jsou označeny různými výrazy, např. prachy, květy, boby, cinkanina, pavučiny, vata mejdlo, mergle, grešle apod.). I kdyţ se na argot v současné době díváme především jako na historický jazykový fenomén, jeho stopy jsou v českém jazyce natolik výrazné, ţe mnoho výrazů se uplatňuje dodnes, např. (gauner, pajzl, póvl, flek, čachrovat, melouch, šábnout se s někým, dej mi búra). Vycházejí z něho v současnosti i výrazy vyskytující se např. ve vězeňském a kriminálním slangu (bachař, kameník zkušený vězeň, klepačka - vraţda), v řemeslnickém a technickém slangu (ampus – kovadlina, blenda – clona, knajp – ševcovský nůţ), v slangu pracovníků městské dopravy (angličan – dvojitá křiţovatková výhybka, babosed – místo určené k sezení invalidů, bačkory – elektromagnetické brzdy u tramvaje, housenka – kloubový autobus, kaštani - cestující), v motoristickém slangu (bačkory – ojeté pneumatiky, bošák – klíček do zapalování, haubna – kapota, targa – otevírací horní část střechy), ve slangu pracovníků médií (bouch – předěl ve zpravodajské relaci, bublák – hudba pod mluveným slovem, vata – nouzová výplň programu, textu, vodárna – mlaskající herec), v drogovém slangu (alguška – algena, beláč – bellaspon, buchna – injekční stříkačka, čokoláda – hašiš, dojezd – doznívání účinků drogy, halušky – halucinace, herodes – heroin, peří - pervitin) aj. 43
42 43
Nejčastěji pouţívané výrazy z němčiny jsou uvedeny v přílohové části diplomové práce. Slovník nespisovné češtiny. 2. opravené vydání. Praha: Maxdorf, 2006.
45
Všechny
tyto
argoty
původně
vycházely
z
jazyka
jidiš
(jazyka
východoevropských Ţidů zaloţeného na němčině), z mezinárodní gaunerské mluvy rotwelsch a z romštiny. Máme rovněţ literární svědectví o existenci místních argotů, a to pražské galérky (např. dacan, dales, vybílit, vodprejsknout) a brněnské plotny (např. bims - chléb, čechr - flám, lochna - díra, lochčit se - smát se aj.). Celá řada výrazů se vyskytla i v umělecké literatuře, př. chlupatej - policista, hrát na housle - pilovat mříţe aj. V hovorovém jazyce dodnes ţijí některá slova a frazeologické obraty: mejdan, čokl, špicl, šlamastika, dávat bacha, jít do pytle, být v bryndě apod.44 4.4 Charakteristika žákovského a studentského slangu Jak jsme jiţ v předcházejících kapitolách uvedli, na Moravě, kde jsme realizovali náš výzkum, se preferuje více spisovná čeština, neboť některé její jevy mají oporu právě v moravském nářečním zázemí. Obecná čeština je na Moravě chápána více méně jako projev módnosti a proniká zvláště do mluvy mladší generace, např. i pod vlivem písňových textů či mluvy osob vystupujících v médiích. Mluvu mládeţe lze obecně ji chápat (i se všemi výstřelky) jako objektivní skutečnost, která vyplývá z biologické a psychologické odlišnosti mládeţe samé. Je proto do určité míry zbytečné a obvykle i neúčinné se nad jazykem mládeţe příliš rozhorlovat. Nesmíme však ustupovat od poţadavku, aby se mladí lidé naučili vyjadřovat spisovně vţdy tam, kde má své místo pouze spisovný jazyk. Tolik diskutovanou vulgarizaci řeči snad nelze ani pokládat za záleţitost sociolingvistiky. Vulgární můţe být jen člověk, nikoli jazyk. Odlišnost jazyka mládeţe a jazyka dospělých je podmíněna především generačně. Stačí například připomenout tak často uváděné slovo vůl. Původní vulgarismus vůl se stal vzhledem k jeho častému uţívání oslovením téměř neutrálním. Výraz ztratil svůj hanlivý a uráţlivý význam a mnohdy má funkci pouze volně přičleněného výrazu, například Co děláš, vole?, popřípadě Vole, co děláš, vole?, nebo Vole, kam jdeš vole, vole? Obdobným vývojem prošel i výraz kráva. Jeho původně hanlivý význam se změnil v řeči mladých lidí ve význam neutrální. Za zmínku stojí třeba i to, ţe inspiroval manaţery výroby a prodeje sýrů Veselá kráva k sestavení
44
Viz i SUK, J. Několik českých slangů. Praha 1991.
46
slovníku expresivních výrazů ţáků. 45 Výsledkem uvedeného výzkumu bylo pět nejfrekventovanějších slov či spíše nadávek v mluvě české mládeţe. Patří k nim výrazy debil, blbec, kráva, kretén, vůl, které rovněţ můţeme řadit k těm nejfrekventovanějším v mluvě námi zkoumaného vzorku mládeţe. Zajímavý je i původ u mládeţe frekventovaného vulgarismu hajzl. Jde o výpůjčku z německého Haus (dům), přesněji z jeho zdrobnělé podoby „domeček“, který docela poeticky označoval venkovské dřevěné záchodky (ve slovnících se však v rámci tabuizace ani německá zdrobnělina, ani český výraz zpravidla nevyskytují). Jak jsme jiţ uvedli, pro současnou mladou generaci je příznačný „vlastní“ slovník. Jako příklad můţeme uvést silně expresivní výrazy tak to je fakt borka nebo to je ale hustej týpek, které podle druhu intonace mohou vyjadřovat kladné i záporné hodnocení sdělované skutečnosti. Zvukové prostředky jsou pro mluvu mládeţe velmi významné, neboť pro jejich výslovnost je typická záměrná nedbalost či leţérnost, jeţ se projevuje vypouštěním hlásek, popřípadě celých hláskových skupin, například: člověče čoeče
čéče. Taková redukce slov znesnadňuje porozumění, zvláště při dalších
kontaktech. Při besedách se studenty jsme se dověděli o proţití odpoledne velmi zajímavá hodnocení, jeţ bychom mohli shrnout do výstiţné „zkratky“: „Odpoledne přijdu ze školy, z uší si vytáhnu sluchátka od empétrojky, sednu si k písíčku (popř. ke kompíku či komplíku), apgrejduju si antivirák, na uesbéčko si stáhnu nový díl československé Superstar a potom mohu pařit fakt drsný hry aţ do večera. Mezitím pošlu několik esemesek, popřípadě zpráv po ajsíkju kamarádům, zčekuju fejsbuk… a zavolám otci (či fotrovi) do práce, samozřejmě přes skajp, aby se při cestě domů stavil v mekáčovi a donesl mi pořádnej čísburgr.“ Tímto způsobem bychom mohli pokračovat a mnohd y se musíme přiznat k tomu, ţe některé výroky jsou pro starší generaci méně srozumitelné, někdy aţ nesrozumitelné. Pestrost mluvy mládeţe je podporována kreativitou, vtipem i ironií, které vedou ke vzniku nových, neotřelých výrazů. Nesmí to však být na úkor spisovnosti. V návaznosti na tento poznatek jsme se v rámci úvodního průzkumu zaměřili na frekvenci některých slov, která mladí lidé pouţívají v různých „krizových situacích“. Navázali jsme přitom na výzkum realizovaný na Ústavu pedagogiky a sociálních věd ve spolupráci s Katedrou českého 45
jazyka a literatury Pedagogické
fakulty UP
Vý zku m byl realizován r. 2006 a zúčastnilo se ho 22 193 respondentů ze 461 českých škol.
47
v Olomouci. 46 Orientačního průzkumu se zúčastnilo 40 studentů Střední odborné školy v Olomouci a získané výsledky potvrzují výsledky citovaného výzkumu. V první poloţce jsme se ptali na to, jaká slova mladí lidé nejčastěji uţívají v krizových situacích.
Také
v našem
průzkumu
převládly
nepublikovatelné
vulgarismy
(60 %); k frekventovaným výrazům lze řadit: sakra, kruci, fix, krucifix, krucinál, hergot, hergot námol, do prrr, do prčic, jsem vůl, blbec, kretén apod. Zajímavá reakce byla: neříkám nic, jenom strašně zařvu; všechno kolem rozmlátím, začnu dupat a nahlas řvát apod. Vedle verbálních projevů se vyskytly také popisy projevů neverbálních. Došlo i na konkrétní demonstraci některých projevů, které byly poznamenány agresivním chováním, afektem a hysterií. Při společné besedě jsme dospěli k závěru, ţe je třeba se nad vlastními projevy zamýšlet a zvaţovat své chování, především v souvislosti s budoucím povoláním, tj. s povoláním, při němţ pracujeme v kolektivu spolupracovníků, ale také jednáme s cizími lidmi, které by mohla nevhodná reakce odradit od návštěvy zařízení, v němţ budeme pracovat. Cílem tohoto orientačního průzkumu bylo názorně přiblíţit moţné reakce v různých situacích a připomenout nezbytnost kontroly verbálních i neverbálních prostředků „krizových“ situacích.
46
Výsledky výzku mné práce byly předneseny na konferenci v Trnavě v příspěvku HOLOUŠOVÉ, D., KROBOTOVÉ, M. a STRÁNSKÉ, E. Vysokoškolský student – budoucí učitel a jeho vyjadřování.
48
