4. Napěťové poměry v distribuční soustavě

Tesařová M. – Průmyslová elektroenergetika, ZČU v Plzni 2000

4. Napěťové poměry v distribuční soustavě 4.1 Napěťové poměry při bezporuchovém provozním stavu Charakteristickým znakem kvality dodávané elektrické energie v distribuční soustavě je napětí. Základní požadavky na napětí: - v mezích stanovených normou - pokud možno stálé, bez kolísání - symetrické - nemá obsahovat harmonické. V sítích vvn a vn se udržuje vyšší napětí z důvodu zmenšení ztrát (činných i jalových) při přenosu a rozvodu el. energie. Proto jsou zde povoleny odchylky až +10 %Un. V tab 4.1 jsou uvedeny přibližné hodnoty zmenšení ztrát při zvyšování napětí a stejném přenášeném výkonu v sítích. V sítích nn je podle ČSN IEC 38 povolena horní odchylka +10 % Un. Vyšší napětí u spotřebičů způsobuje vyšší ztráty (viz tab. 4.1), snížení životnosti některých spotřebičů apod.

U[%] P[%] Q[%] Tab. 4.1:

+2 -5 - 10

Sítě vvn, vn +5 - 9,5 - 15

+ 10 - 17,5 - 20

Spotřebiče +1 + 0,4 +2

U spotřebičů má nižší napětí za následek nižší ztráty v síti, protože se proud spotřebiče a tím i výkon snižují (nepříznivé vnější projevy spotřebičů - malá svítivost, delší doba vaření apod.). V současné době se na úrovni nn přechází na jmenovité hodnoty a dovolené odchylky podle IEC 38, tj. na 230/400 V ±10%. V přechodném období do r.2003 se napětí má pohybovat v rozmezí 230/400V +6%/-10%. Horní odchylka v přechodném období je stanovena na +6%, neboť horní mez napětí 230 V +6% je téměř shodná s horní hodnotou dříve používané velikosti a odchylek napětí, tj. 220 V +10%. Tím je zaručeno, že provoz spotřebičů dimenzovaných na napětí 220 V nebude zvýšením jmenovité hodnoty napětí z 220 V na 230 V negativně ovlivněn. Předpokládá se, že během přechodného období budou spotřebiče na 220 V vyřazeny z provozu. Všechny nové elektrické spotřebiče musí již vyhovovat vyššímu napětí, tj. 230 V. - 50 -

4.1.1 Úbytek napětí Při posuzování kvality napětí se kromě "dovolená odchylka" rozeznává dále "odchylka" napětí, což je rozdíl mezi skutečným napětím v daném místě a napětím jmenovitým a "úbytek napětí", což je rozdíl mezi velikostí napětí např. na začátku a na konci vedení, na primární a sekundární straně transformátoru (napětí přepočteno na jednu stranu transformátoru) apod. Pozn.: Nejedná se o komplexní hodnotu rozdílu mezi U1 a U2 , ale o rozdíl velikostí napětí U  U 1  U 2

(viz obr. 4.1).

Při návrhu distribuční sítě je nutné stanovit úbytky napětí, které vzniknou na venkovních nebo kabelových vedeních a na transformátorech při předpokládaném výpočtovém zatížení. Stanovení parametrů - transformátoru

Pk  U n2 R S n2 u k %  U n2 Z 100  S n

X  Z 2  R2

Pk  ur Sn u z  k %  uk 100

r

[; kW, kV] [; MVA, kV]

x  z 2  r 2  ux

[]

- elektrického vedení

R  R1  l

[]

X  X1 l

[]

B  B1  l

[S]

Sv U v2 S x  X  v2 Uv U v2 b  B Sv r  R

R, Z, X, B - parametry transformátoru nebo el. vedení r, z, x, b - parametry transformátoru nebo el. vedení v poměrných hodnotách R1, X1, B1- parametry el.vedení na 1 km l - délka vedení Un, Sn - jmenovité hodnoty transformátoru Uv, Sv - vztažné napětí (u vedení UV=Uved) a výkon Pk - ztráty nakrátko transformátoru uk - napětí nakrátko transformátoru Při kontrole úbytků napětí se uvažuje teplota 60 oC (pro stanovení R vedení). - 51 -


Náhradní schéma Při výpočtu úbytku napětí na el. vedeních vn, nn a na transformátorech je možné zanedbat v náhradním schématu příčnou admitanci. Náhradní schéma vedení i transformátoru a fázorové diagramy jsou potom obdobné, jak je zobrazeno na obr. 4.1. Úbytek napětí U - pro induktivní odběr (v distribuční soustavě převažující) a

U f  U 1 f  U 2 f

b

e

d

( X  I  cos   R  I  sin  ) 2  R  I  cos   X  I  sin   2U f

- pro kapacitní odběr

c

a

b

e

d

( X  I  cos   R  I  sin  ) 2 U f  R  I  cos   X  I  sin   2U f U  3  U f kde

a až

e

c

jsou znázorněny na obr. 4.1.

Vztah pro c je odvozen z trojúhelníka ABC: ind

( X  I  cos   R  I  sin  ) 2  (U f 1  c ) 2  U 12f kap ind

( X  I  cos   R  I  sin  ) 2  2U 1 f  c  c 2  c  (2U 1 f  c) kap

ind

( X  I  cos   R  I  sin  ) 2 kap

c

pro případ c << 2 U1f

2U 1 f

Jiný postup výpočtu by byl stanovením napětí U1 při známém napětí U 2  U 2  0 a proudu I  I č  jI j . a

b

e

d

ind

ind

ind

kap

kap

kap

U f  ( R  jX )  ( I č  jI j )  R  I č  X  I j  j ( X  I č  R  I j ) U 1  U 2  3  U f  U 1č  jU 1 j U 1  U 21č  U 21 j U  U 1  U 2

- 52 -

f

Obr. 4.1: Náhradní schéma el. vedení a transformátoru, fázorové diagramy

- 53 -


Podle ČSN 34 16 10 je možné provádět výpočet úbytků napětí za některých předpokladů zjednodušeně. - el. vedení Je-li cos  > 0,5 , je možné zanedbat část c (obr. 4.1) ind

U  3  ( R  I  cos   X  I  sin  )  kap

R  P  X Q U

nebo v poměrných hodnotách při zvoleném Uv, Sv ind

u  r  i  cos   x  i  sin  )  kap

r  p  xq u

- transformátor Je-li u k  20% ind

ind

2

uT  n  (r  cos   x  sin  )  n  0,5  ( x  cos  r  sin  ) 2  kap

kap

ind

ind

2

 n  (u r  cos   u x  sin  )  n  0,5  (u x  cos  u r  sin  ) 2 kap

kde n 

P p Pn

nebo

kap

n

S s Sn

nebo n 

I i In

Úbytek napětí se při stejném přenášeném výkonu S mění s účiníkem. U transformátoru, kde je X >> R, je tato změna značná. Například při cos  = 0,8 (sin = 0,6) je úbytek až 2,5 krát větší než při cos  = 1 - (transformátor 22/0,4 kV). Menší úbytky napětí jsou při stejném zatížení v sítích kabelových než v sítích s venkovními vedeními, protože reaktance kabelů je značně nižší než u venkovních vedení a kapacita kabelů (vyšší než u venkovních vedení) příznivě ovlivňuje účiník při přenosu. Na obr. 4.2 jsou zakresleny úbytky napětí U na el. vedení vvn, vn a nn, a na transformátorech vvn/vn a vn/nn. Důležitá je otázka přípustného poklesu napětí na svorkách motorů. Při rozběhu motorů se zvýší proud a tím i úbytek napětí v přívodu k motoru. Sníží se napětí na svorkách motoru, příp. i na přípojnici v rozvodně nebo na napájecím transformátoru. Napětí na svorkách motoru může při rozběhu poklesnout pod přípustnou mez. Prodlouží se doba rozběhu případně se motor nerozběhne. Pokles napětí při rozběhu motoru by nepříznivě ovlivnil i ostatní spotřebiče (např. - 54 -

odpadnutí stykačů). Aby došlo k rozběhu motoru, musí být záběrný moment při poklesu napětí Mz(U) větší než zátěžný moment poháněného stroje při nulových otáčkách Mr:

M z (U )  M r

U   kde M z (U )  M z (U n )   Un 

2

Podmínku pro rozběh lze tedy psát: 2

M z (U n )  U  M   r   Mn Mn U n  a v poměrných hodnotách

m u2  k

kde

m

u  M z (U n ) Mn

k …. m , k

min. potřebné napětí na svorkách motoru

Mr U ,u Mn Un

m – poměrný záběrný moment motoru (štítková hodnota) Mn - jmenovitý moment motoru



k m k m    m m 

Pokles napětí: ( u  1  u )  1 



u 

m k m m

Bude-li pokles napětí na začátku rozběhu způsobený rozběhovým proudem motoru Iz s účiníkem cos z splňovat uvedenou podmínku, bude splněna výchozí podmínka M z (U )  M r . Motor se rozběhne, ale rozběh může trvat delší dobu, což může být nepřípustné např. z hlediska oteplení motoru delším průchodem Iz apod. Výpočet skutečného poklesu napětí při rozběhu motoru v síti se provádí při zatížení motoru proudem Iz a při účiníku cos z. Veličiny Iz , cos z , m jsou parametry motoru, k je parametr poháněného stroje. Průřez el. vedení nebo výkon napájecích transformátorů se volí tak, aby nedocházelo k nepřípustnému poklesu napětí a aby se omezilo kolísání napětí v síti. Podklady a výpočet jsou uvedeny v lit. /14/. - 55 -


4.1.2 Předpoklady pro udržení napětí v distribuční soustavě v dovolených mezích Pro dodržení úrovně napětí ve stanoveném rozmezí jsou nezbytnými předpoklady: - řádně vypracovaný projekt - volba schématu napájení (vzdálenosti a počty uzlových stanic 110 kV/vn, délky vedení vn, vzdálenosti a počty el. stanic vn/nn, rozsah napájené sítě nn apod.) - volba transformátorů (s regulací, bez regulace) - náležitý průřez vodičů - z jednoho zdroje napájet spotřebiče s podobným charakterem odběru, příp. oddělit kabelová vedení od venkovních vedení - kompenzace jalového výkonu - respektování budoucího rozšiřování sítě apod. - dodržování provozního režimu - odepínat málo zatížená vedení - dodržovat a řídit napětí v uzlech nadřazené soustavy - volit správně místa rozpojení vedení - vedení v zauzlené síti nebo paralelní vedení spínat podle zatížení (změní se parametry sítě) - provádění revizí zařízení a pravidelné údržby. Pokud nastanou v dané síti problémy s dodržením úrovně napětí, je možné provést následující opatření: - přestavení parametrů automatických regulátorů napětí (úroveň napětí, kompaundaci) u transformátoru vvn/vn - přestavení odboček distribučních transformátorů vn/nn - důslednou kompenzaci jalového výkonu - zařazení dalšího regulačního transformátoru nebo autotransformátoru - rekonstrukci el. vedení (zesilování sítí, zahušťování sítí) - zvýšení počtu napájecích stanic.

4.1.3 Rozbor prvků v distribuční soustavě z hlediska regulace napětí Transformátor 110 kV/vn je posledním článkem, na kterém lze provádět regulaci napětí při zatížení. Většina transformátorů je provedena s převodem 110 kV ± 8x2%/vn. Transformátory jsou vybaveny automatickými regulátory napětí. Počet regulací během dne nemá z důvodu nároků na přepínač odboček přesáhnout 25. Je proto nutné automatický regulátor správně nastavit. - 56 -

Nastavuje se zejména: uz - zadaná hladina napětí  - proudová kompaundace T - časové zpoždění regulace N - necitlivost Napětí u2 na výstupu transformátoru má hodnotu:

u2  u z 

I2  In

I2 - zatížení transformátoru In - jmenovitý proud transformátoru u2, uz,  - v poměrných nebo procentních hodnotách Proudová kompaundace umožňuje zvýšení napětí na výstupu transformátoru při vyšším zatížení a tím eliminaci zvýšení úbytků v síti vn a dosažení potřebného napětí i na konci delších vedení. Regulace napětí u transformátoru 110 kV/vn umožní nastavení výchozího napětí pro distribuční síť, nezávislého na napětí v síti 110 kV a na úbytku napětí v transformátoru (zvýšení napětí o UT - viz obr. 4.2). Distribuční transformátory vn/nn Transformátory vn/nn jsou vybaveny odbočkami na primární straně, které lze přepínat ve stavu bez napětí. Starší transformátory mají 3 stupně, a to +5; 0; -5 %, novější 5 stupňů: +5; +2,5; 0; -2,5 a -5 %. Distribuční transformátory již neumožňují regulaci za provozu. Je proto na jejich výstupu napětí:

u 2  u1  uT  uT u1, u2 - napětí na primáru a sekundáru transformátoru uT - odchylka napětí daná pevně nastavenou odbočkou regulace uT - úbytek napětí na transformátoru (cca 5 % při In) Odbočka +5 % se užívá zejména ve stanicích umístěných v blízkosti rozvodny. Protože jsou odbočky na primáru transformátoru, je při této odbočce napětí u2 nejnižší. Odbočka -5 % se používá na konci dlouhých paprskových vedení. Není-li na transformátorech 110 kV/vn využita kompaundace, jsou spotřebitelé napájení z transformátorů s odbočkou -5 % při odlehčení sítě postiženi zvýšeným napětím. Nejčastěji je využita odbočka 0 %. Při náhradním napájení z jiné rozvodny nedochází k velkým odchylkám napětí. Je využívána zejména v městských kabelových rozvodech, kde je úbytek napětí malý. - 57 -


Zásady regulace napětí V distribuční soustavě zpravidla jeden transformátor 110 kV/vn napájí samostatně dílčí oblast. Pro účely regulace se tato oblast nahradí tzv. charakteristickým bodem, jehož napětí nejlépe reprezentuje napětí v oblasti. V tomto bodě se uvažuje napětí na primáru distribučního transformátoru o cca 2 % vyšší než Un. Aby nahrazení sítě tímto bodem bylo přesnější, sdružují se odběry tak, aby měly obdobný charakter. Dělí se na průmyslový, venkovský a městský odběr. Charakteristický bod se volí v místě, kde se předpokládá cca poloviční úbytek napětí vzhledem k úbytku na nejvzdálenějším místě sítě:

u  12  u1  12  u 2  uT u1 - úbytek na nejdelším vývodu vn v maximu zatížení Imax u2 - úbytek v síti nn v maximu zatížení uT - úbytek na distribučním transformátoru Tento úbytek v charakteristickém bodě musí být kompenzován zvýšením napětí v transformovně 110 kV/vn na přípojnicích vn. Proto musí být proudová kompaundace  nastavena tak, aby byla splněna podmínka:



I max  u In

  u 

In I max

 - kompaundace In - jmenovitý proud transformátoru Distribuční transformátor vn/nn v charakteristickém bodě bude nastaven na odbočce 0 (tj. o cca 5 % vyšší napětí na sekundáru než na primáru, není-li transformátor zatížen). Jestliže má být napětí v charakteristickém bodě 102 % Un, a to na sekundáru distribučního transformátoru, bude hodnota napětí uz nastavená na automatickém regulátoru transformátoru 110 kV/vn 97 % Un. Necitlivost N se u automatického regulátoru nastavuje vyšší než je jedna odbočka transformátoru (odbočky po 2 %). Volí se např. 2,5 %. Časové zpoždění se volí tak, aby nedocházelo k více regulacím než 25 za den. Vyhovuje např. nastavení T = 5 min. Stanovení úbytků napětí, nastavení odboček regulace, sledování hodnot napětí ve všech napájených bodech při maximu i minimu zatížení se v současné době s výhodou provádí využitím počítačových programů. Na obr. 4.2 je znázorněn průběh napětí v části distribuční soustavy od - 58 -

přívodního vedení vvn (110 kV), přes regulační transformátor vvn/vn, vedení nn až ke spotřebiči. Při napětí na začátku vedení vvn o velikosti u1 (U1) bude napětí na konci vedení nn u2 (U2):

u 2  u1  u vvn  uT 1  uT 1  u vn  uT 2  uT 2  u nn 110 kV/vn

vn/nn

Obr. 4.2: Průběh odchylek a úbytků napětí v sítích 110 kV, vn a nn

4.2 Přepětí Přepětí je každé napětí, které je vyšší než nejvyšší provozovací napětí soustavy U m (420; 245; 123; 25; 12; 7,2; 3,6 kV). Přepětí jsou provozní nebo atmosférická. Provozní přepětí vznikají: - při manipulaci v síti (spínací - doba trvání ms, ms) - vypínání malých induktivních proudů (transformátor naprázdno, reaktor až 2,5 Unf) - vypínání malých kapacitních proudů (vedení naprázdno, kondenzátorová baterie - až 3,5 Unf) - při poruchových stavech v síti (doba trvání ms, ms) - v soustavě s izolovaným uzlem transformátoru při přerušovaném zemním spojení nebo při zapnutí a vypnutí trvalého zemního spojení (až 4 Unf) - při zapínání (vzniku) a při vypínání zkratů (až 2 Unf) - při zvýšení napětí alternátorů, při náhlém odlehčení soustavy, při poruše automatického regulátoru napětí transformátoru apod. Tato přepětí jsou odstraněna pomocí regulátorů nebo nadpěťových ochran během několika sekund. Jedná se o tzv. ustálená provozní přepětí, která dosahují až 1,5 Unf.

- 59 -


Atmosférická přepětí ohrožují zejména venkovní vedení. Vznikají buď přímým úderem blesku nebo elektromagnetickou a elektrostatickou indukcí. Doba trvání je 20-50 ms. Při přímém úderu dosahuje přepětí až 10 000 kV, při indukovaném přepětí až 300 kV. - přímý úder do fázového vodiče je nejméně příznivý z hlediska výše přepětí. Amplituda napětí blesku je (0,5-1).108 V. - přímý úder do zemnícího lana - přímý úder do stožáru - indukované přepětí ve fázových vodičích vzniká elektrostatickou a elektromagnetickou indukcí při úderu blesku v blízkosti elektrického vedení.

Ochrana proti přepětí Proti atmosférickým přepětím je nutné silová zařízení elektrizační soustavy chránit. Při návrhu ochranných opatření se vždy uvažuje celá elektrická síť (jedné úrovně napětí) se zřetelem k přepětím, která se mohou přenést ze sítě jiného napětí. Velikost maximální hodnoty napětí umax přepěťové vlny je nejvyšší při přímém úderu blesku do elektrického zařízení. Před přímým úderem blesku chrání: - zemnící lana (zejména u venkovních vedení vvn) nebo výběhová zemnící lana do vzdálenosti až 1000 m od elektrické stanice, spojená na stožárech se zemí (pokud možno nízký uzemňovací odpor) - tyčové jímače nebo jímací vedení pro ochranu rozvodných zařízení - jímací soustavy pro ochranu budov v elektrických stanicích. Postupující přepěťová vlna o velikosti u max může v důsledku skokové změny vlnové impedance Zv (tzv. rozhraní) měnit velikost hodnoty umax. Je-li změna Z v na vyšší hodnotu, přepětí se zvyšuje, je-li na nižší hodnotu, přepětí se zmenšuje. Nepříznivý případ nastává např. při přechodu z vedení na transformátor, příznivý při přechodu z venkovního na kabelové vedení. Proto se před vstup do elektrické stanice zařazuje úsek kabelového vedení (cca stovky metrů). Předpokladem pro správné řešení ochrany proti přepětí je koordinace (sladění) izolace v dané elektrické síti. Základním článkem ochrany proti přepětí jsou svodiče přepětí, a to ventilové bleskojistky a ochranná jiskřiště. Ventilové bleskojistky jsou nejčastěji používanou ochranou proti přepětí. Klasické bleskojistky jsou na bázi silicium-karbid. Sestávají z mnohonásobného sériového jiskřiště se schopností okamžitého působení a z napěťově závislých odporových bloků. Při přepětí vyšším než je Uzáp dojde k průrazu na bleskojistce. Průchodem proudu se zvyšuje teplota a prudce klesá odpor bleskojistky a protéká - 60 -

proud o vysokých hodnotách. Zbytkové napětí nesmí překročit hodnotu izolační schopnosti chráněného zařízení. Po snížení napětí na bleskojistce na normální napětí sítě prochází bleskojistkou nepatrný proud, který se přeruší na jiskřišti bleskojistky při příštím průchodu nulou. Voltampérová charakteristika je znázorněna na obr.4.3.

Jmenovité hodnoty: Uzap - zapalovací napětí Uzb - zbytkové napětí mezi sítí a zemí při průchodu Ivb Im - maximální hodnota proudu (2,5 kA; 5 kA; 10 kA) Inásl - proud při poklesu napětí na provozní hodnotu UN Obr. 4.3: V-A charakteristika ventilové bleskojistky

Dnes se stále častěji používají bleskojistky na bázi ZnO, většinou bez sériového jiskřiště. Ochranná hladina bleskojistky je určena jmenovitým zbytkovým napětím nebo rázovým zapalovacím napětím nebo zapalovacím napětím v čele rázové vlny děleným 1,15 (uvažuje se nejvyšší hodnota). - 61 -


Trubkové bleskojistky (Torokovy trubice) se používají pro ochranu venkovních vedení do 22 kV. Na jiskřišti způsobí přepětí přeskok, fáze se spojí se zemí a protéká zkratový proud. Protože je jiskřiště vloženo v plynotvorné hmotě, vznikají plyny, které se vyfukují ven z trubice a přitom ochlazují oblouk až zhasíná. Trubkové bleskojistky se doplňují vnějším ochranným jiskřištěm (v sérii). Mají horší ochranné vlastnosti než ventilové bleskojistky a omezenou schopnost zhášet následný proud.

Ochranná jiskřiště svedou přepětí za cenu vzniku zkratu. Při přepětí způsobí jiskřiště zkrat mezi fází a zemí a následné vypnutí zkratu vypínačem. Hlavním úkolem ochranných jiskřišť je zajistit koordinaci izolace různých částí zařízení. Uplatňují se jako paralelní cesta výbojového proudu na průchodkách, podpěrkách, izolátorových řetězcích. Jejich provedení je kulové, růžkové nebo hrotové. U transformátoru je to např. vodivá tyč umístěná v určené vzdálenosti od kovové čepičky transformátorové průchodky (fáze) a vodivě spojená se zemí. Jiskřiště představují jen hrubou přepěťovou ochranu, mají velký rozptyl zapalovacího napětí (13 %).

- 62 -

Koordinace izolace jsou taková opatření, která zabrání, aby přeskoky vlivem přepětí vznikaly v místech, kde mohou způsobit vážnější škody. Správné koordinace izolace v síti se dosáhne: a/ vhodnou volbou ochranné hladiny. Ochrannou hladinu udává např. Uzb bleskojistky (viz předchozí), zapalovací napětí jiskřiště, přeskokové napětí dané vzdáleností ve vzduchu apod. Maximální ochranná hladina pro 110 kV je 450 kV, pro 22 kV je 95 kV, pro 6 kV je 40 kV atd. Ochranná hladina elektrických vedení je obvykle vyšší než ochranná hladina požadovaná pro zařízení v elektrických stanicích. Proto se na přechodu vedení do stanice osazují ventilové bleskojistky, které určují ochrannou hladinu pro elektrickou stanici. Proti odraženým vlnám se chrání nákladná zařízení transformátory - nebo také přípojnice dalšími soupravami bleskojistek. b/ vhodným rozdílem mezi izolační hladinou zařízení a ochrannou hladinou svodičů přepětí v daném místě. Izolační hladina je dána maximální hodnotou zkušebního rázového napětí zařízení a musí být alespoň o 20 % vyšší než ochranná hladina. c/ vhodným rozdílem mezi izolačními hladinami různých zařízení nebo různých částí jednoho zařízení. Např. vnější izolace, tj. izolátory, průchodky, má mít nižší hladinu izolace než izolátory uvnitř transformátorů, generátorů, motorů, přístrojů apod. Vyšší izolační hladina se vztahuje např. na izolaci vinutí transformátorů, přeskokové vzdálenosti vypínačů a odpojovačů, na vzdálenosti fázových vodičů venkovního vedení apod. Aby byla izolační hladina např. průchodky transformátoru nižší než izolační hladina vlastního transformátoru, instalují se na průchodkách transformátoru jiskřiště. Provozním přepětím přechodným se předchází používáním vhodných vypínačů a pojistek, včasným odstraňováním zemních spojení, správnou kompenzací zemních proudů, vhodným řešením rozvodů z hlediska vzniku rezonančních jevů apod. Provozní přepětí ustálená se odstraňují automatickou regulací napětí u alternátorů nebo transformátorů, příp. jsou vypínána nadpěťovými ochranami osazenými např. na přípojnicích rozvodny.

V tab. 4.2 jsou pro elektrické sítě 22 kV a 110 kV uvedeny hodnoty provozního napětí, vzniklých přepětí a ochranných a izolačních hladin elektrických zařízení.

- 63 -


Tab 4.2: Úrovně napětí [kV] 22 110 Provozní napětí: jmenovité napětí Un nejvyšší provozované napětí sítě Um nejvyšší provozované napětí sítě Um fázové Přepětí: provozní ustálená (síťový kmitočet, efektivní hodnota) provozní spínací (amplituda) atmosférická indukovaná např. atmosférická - přímý úder např. Ochranné a izolační hladiny: ochranná hladina (nejvyšší) Uomax zapalovací napětí bleskojistky Uzap zbytkové napětí bleskojistky Uzb ochranná hladina zařízení Uo = Uzb izolační hladina vnější izolace izolační hladina vnitřní izolace

- 64 -

22 25 14,4

110 123 71

30 80 200 1 000

160 350 300 900

95 80 85 85 125 150

450 340 380 380 470 700

4. Napěťové poměry v distribuční soustavě

Recommend Documents