Dokumenty Státního okresního archivu v Mělníku vystavené při příležitosti setkání rodáků a přátel města Mělníka v prostorách mělnické radnice dne 26. června 2010 1. Graduál mělnický, rukopis ze 14. století 14. stol., orig., pergamen, latinsky, 26 x 34 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Graduál ze 14. století je jedním z dochovaných rukopisů mělnické kolegiátní kapituly při kostele sv. Petra a Pavla v Mělníku. Graduál představuje církevní liturgickou knihu, obsahující zpěvy při mši, tzv. graduale. Původně byl graduale celý ţalm, který se zpíval, kdyţ lektor po přečtení epištoly z kazatelny po stupních (gradus) sestupoval, odtud i jméno. Kapitulou se nazývá sbor kněţí katedrály kolem biskupa (katedrální kapitula) nebo při jiném kostele (kolegiátní kapitula), vázaných určitými povinnostmi. Členové kapituly jsou buď sídelní, nebo čestní kanovníci, představeným bývá probošt. O počátcích mělnické kapituly toho mnoho nevíme, pravděpodobně jiţ od počátku kostela sv. Petra při něm působil jeden či několik kněţí. První spolehlivou zmínku o existenci kapituly nám zanechal ve své předmluvě a věnování kronikář Kosmas před rokem 1125: „Panu Šebířovi, proboštu kostela mělnického, nadaného jak vědeckým vzděláním, tak i duševní schopností...“ Neznáme ani nejstarší sídlo mělnických kanovníků, uvaţovat lze snad o prostoru mladší tzv. husitské školy a jejím okolí. 2. Král Jan Lucemburský potvrzuje roku 1336 darování pozemků Praha, 1336, 23. ledna, orig. pergamen, latinsky, přivěšena pečeť, 32 x 19 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Král Jan Lucemburský potvrzuje tesaři Vaňkovi darování dvou lánů ve vsi Brozánky od své manţelky Elišky a povoluje, aby je emfyteutickým právem směl prodat. Jedná se o nejstarší v originále dochovanou listinu mělnického městského archivu. Známy jsou jen dvě starší listiny, obě obsaţené v konfirmaci Karla IV. z 28.3.1352. V západní Evropě i ve slovanských zemích byl ve středověku proveden různým způsobem podobný princip jako v římském právu, dle něhoţ bylo odděleno přímé drţení a uţívání nemovitosti od vlastnictví. Projevuje se jednak ve formách šlechtických lenních statků, jednak v různých formách uţívání selských statků lenních, dědičně pachtovních, zákupných atd. Zejména pro dědičné drţení a uţívání statků městských a selských uţívalo se u nás názvu práva emfyteutického neboli zákupného a poněvadţ to byli němečtí kolonisté, kteří se na právu emfyteutickém v našich zemích usazovali, říkalo se právu tomu téţ ius theutonicum. Výkupem pozemků se právo emfyteutické postupem času proměnilo v právo vlastnické. 3. Rychtář, purkmistr a přísežní města Mělníka vydávají roku 1365 listinu o prodeji pozemků Mělník, 1365, 13. března, orig., pergamen, česky, přivěšená pečeť, 22 x 11 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Dědičný rychtář, purkmistr a všichni konšelé města Mělníka dosvědčují, ţe před ně předstoupili bratři Ješek a Mikuláš Ervínovi, kteří prodali a vydali své pozemky spoluměšťanovi Mikuláši Přibnerovi ze Strašnic. Převod soukromého vlastnictví ve středověkých městech byl velmi častým a poměrně snadným úkonem. Veřejný charakter převodu vlastnických práv na městském soudu nevyţadoval sice vyhotovení písemnosti svědečného charakteru, přesto bylo v zájmu pořizovatele mít listinu transakci dosvědčující. Přes velký počet takových převodů se podobné listiny v archivech dochovaly jen velmi vzácně, protoţe při dalších transakcích tyto listiny zpravidla ztrácely na významu. Narůstající sloţitost majetkoprávních poměrů zejména po roce 1372, kdy měšťané získali jednu z nejdůleţitějších výsad v privilegiu Karla IV. na svobodné disponování nemovitým i jiným majetkem, vedla k častějšímu vyuţívání městských knih, které byly pro evidenci majetkových převodů praktičtější.
4. Město Mělník kupuje roku 1604 statek Dolní Přívory od Jiřího Vančury z Řehnic Mělník, 1604, 21. dubna, orig., papír, 20 x 33 cm, česky, pečeť přitištěna pod papírovou ochranou -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Městská rada vydává plnou moc ke koupi statku Dolní Přívory se vším příslušenstvím císařskému rychtáři Janovi Husoví, primasovi Václavovi Nedvědovi, radním Pavlovi Sobotovi a Janovi Pětikolskému a starším obecním Sixtovi Dvorskému a Havlovi Poříčskému od rytíře Jiříka Vančury z Řehnic, na Studenci a Dolních Přívorech. Městské hospodářství bylo koncem 16. století značně aktivní, a proto si mělničtí mohli v roce 1604 zakoupit od Jiřího Šťastného a Jana Jindřicha Vančury z Řehnic a na Studenci statek Dolní Přívory, tvrz a ves se dvorem, s pivovarem, mlýnem, dvěma vinicemi, s lesy, štěpnicemi, chmelnicí a řekou Labem a s příslušnými vesnicemi Tuhaní, Libiší, Všetaty, Nedomicemi a Ovčáry za 28500 kgm. Přívorský statek se stal základem mělnického městského hospodářství a dokladem toho, ţe prosperitu města zajišťovalo vrchnostenské hospodaření. Městské podnikání ve vlastních velkostatcích má počátek v první polovině 16. století, vývoj byl ve většině českých měst přerván konfiskacemi roku 1547 a tak skutečně pravé městské vrchnostenské podnikání počíná aţ v druhé polovině 16. století. Do zakoupení přívorského statku se pohybovala částka věnovaná na splátky dluhů a úroky mezi 18–1 %. Po zakoupení statku rázem stoupla na 62% všeho vydání a v následujícím roce vzrostl dluh jiţ na 23620 kgm, coţ se rovnalo 83 % ceny statku přívorského. Největším věřitelem byl přirozeně prodávající velkostatku Jiří Vančura se 7000 kgm, dále Barbora Berková z Lobkovic s 3000 kgm, Melichar Holdius s 2000 kgm, M. Ulaverius s 1500 kgm, Adam Linhart z Neyenpurku, Václav Luţský z Vostroskal, hejtman na Lysé, paní Cvejnarová, Lidmila Crocinová s 1000 kgm a pak řada měšťanů s 500 kgm a menšími poloţkami. Výše úroku byla 6 %. Značné byly také úřední výlohy s koupí statku, jen při zemských deskách museli mělničtí při koupi zaplatit taxu převyšující 302 kgm. V roce 1615 proto odprodali z tohoto statku králi Matyášovi k Brandýsu vesnice Nedomice, Ovčáry a Všetaty v ceně 7150 kgm. 5. Pečetidlo cechu ševcovského v Mělníku z 16. - 17. století Mělník, 16. - 17. stol., pravé, pečeť obrazová, stříbro, 45 mm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pečetidlo cechu ševcovského v Mělníku: v pečetním poli okrouhlého tvaru postava rytíře s mečem v pravici, přitaţeným k rameni, levou rukou přidrţujícího barokový štít se třemi odstředivě rozmístěnými škorněmi s ostruhami. Zbylá plocha vyplněna vlnící se páskou s nápisem. Nápis humanistickou majuskulou, latina: SIGN/ UM: SUT/ ORU/ M: CIVI/ TAT/ IS/ ME/ LNICE/ N/ SIS. Drţadlo: sklopné křídlo ozdobně prořezané na řetězu z téhoţ kovu délky 450 mm, zakončeném krouţkem o průměru 20 mm. Obrazovou náplň cechovních pečetí tvořilo cechovní znamení, které mělo mnohdy charakter erbu. Rámcově můţeme rozdělit náplň cechovních pečetí do následujících okruhů symbolů: a) nástroje a nářadí jednotlivých řemesel, b) suroviny, c) pracovní nebo výrobní postup, d) spojení uvedených symbolů s erbem města nebo vrchnosti, e) spojení uvedených symbolů s náboţenskými motivy nebo postavy světců, patronů řemesel uţité samostatně. 6. Pečetidlo města Mělníka z 1. poloviny 14. století Mělník, první pol. 14. stol., pravé, pečeť znaková, mosaz, 35 x 38 mm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Menší (sekretní) pečetidlo města Mělníka: v pečetním poli štítovitého tvaru v pravé polovině jednoocasý český lev ve skoku s jazykem, zbrojí a korunou, vlevo půl orlice doleva hledící se zbrojí a korunkou na hlavě. Opis gotickou majuskulou s unciálou, latina: SECRETUM . MELNICENSIS xx. Drţadlo: kobylka s ouškem. Není znám jediný doklad uţití tohoto typáře. Vznik komunálních pečetí byl závislý na skutečné potřebě vlastního typáře, zvýšená administrativní činnost si vynutila jiţ ve 14. století u řady měst a městeček existenci většího a menšího typáře. Ty jsou kromě rozdílné velikosti lehce poznatelné i podle znění legendy. V dosavadní literatuře nebyla
zatím věnována dostatečná pozornost otázce, jak se uţívání většího a menšího typáře lišilo. Menší pečeť se často uţívala v záleţitostech městského soudu a v mladší době jako uzavírací. Ve vlastním materiálu se však setkáváme i s případy, ţe na listině, která by podle obvyklých zvyklostí měla nést pečeť větší, je pečeť menší. Snad v konkrétních případech záleţelo také na výšce poplatku za zpečetění. 7. Veduta Mělníka z roku 1771 Mělník, 1771, orig., papír, list původně vlepený v knize, česky, 49 x 19 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pohled na město Mělník a nejbliţší okolí z ptačí perspektivy zabírá většinu staveb ve městě, na předměstí, v Rybářích a Pšovce. Veduta je spolu s dalšími dvěma součástí mělnické kroniky Jana Josefa Albrechta. Jako jediná je kolorovaná: šedě je vybarvena síť komunikací, zeleň má svou přirozenou barvu, ţlutě jsou znázorněny střechy většiny staveb, červeně střechy mělnického zámku, děkanského kostela, staré školy a kapucínského hospice. Pole jsou šrafované, vinice a zahrady znázorněny stromky a keříky, na spodním okraji veduty je řeka Labe. Kresby staveb jsou schematické a nelze je vyuţít ikonograficky pro konkrétní podobu jednotlivých budov. Několik popisek v legendě neodpovídá skutečnosti, tak např. pod číslem 6 se neskrývá Praţská brána, ale Vodní věţ. 8. Registrum viniční z let 1579-1602 s nejstaršími předpisy pro mělnické vinaře Mělník, 1579-1602, orig., papír, česky, 10 x 32 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Registrum viniční bylo vedeno při perkmistrovském úřadu v Mělníku k evidenci vinařů, které úředníci sjednávali za pevně stanovenou mzdu na práci na vinicích jednotlivých měšťanů, tzv. nákladníků. Jsou zde zapsány i další údaje týkající se městského vinařství. Zvláštní pozornost zasluhují nejstarší předpisy pro mělnické vinaře v úvodu knihy. Vinařství bylo pro měšťany výnosným zaměstnáním a poskytovalo pracovní příleţitost pro řadu jeho obyvatel. Dohled nad vinařstvím ve městě příslušel městské radě. Vykonávala jej sama, prostřednictvím vinařského cechu a ve spolupráci s perkmistrovským úřadem. Tento úřad tvořilo od roku 1542 osm, později čtyři měšťané zvolení k viniční správě ve městě. Od roku 1547 byl úřad pod panovníkovým dohledem tím, ţe do něj dosazoval vhodnou osobu. Vedle dohledu na dodrţování viničních předpisů měl především na starosti sjednávání vinařů na práci na vinicích měšťanů. Na sezónní práce na vinicích byly najímány nádenní síly jednotlivými vinaři. Městská rada stanovovala denní mzdu za práci na vinici, aktuální platy provolával biřic. Smyslem nařízení bylo při trvalém nedostatku pracovní síly zajistit relativně stejné podmínky pro všechny nákladníky. Pozoruhodné jsou formulace jednotlivých artykulů nejstarších předpisů pro vinaře, jejich obšírné zdůvodňování a hledání vhodných výrazů umoţňuje nahlédnout do ţivota na mělnických vinicích oproti pozdějším řádům - mnohem důvěrněji. 9. Registra příjmu a vydání obecního mlýna pod městem Mělníkem 1562 Mělník, 1562, orig., papír, česky, 8 x 22 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Rejstříky obilní, stodolní nebo také někdy zvané mlýnské vedli úředníci (tento z roku 1562 Jan Klusáček), kteří byli v podstatě placenými správci městského dvorského hospodářství. Vrchní dozor nad městským hospodářstvím měla městská rada, obecní starší a královský rychtář, vlastními vykonavateli finanční správy byli však městští důchodníci. Bývali z počátku tři, později dva a byli voleni městskou radou po jejím obnovení. Byla to funkce čestná a vedle obvyklých poct na radnici při nastoupení úřadu dostávali podle usnesení městské rady 4 kgm, purkmistru náleţela roční odměna 6 kgm. Příjmy města byly z vína, úroků a šosů, z mlýnů, z gruntů obecních, ze soli a z ţeleza, rozličné příjmy a po roce 1604, kdy obec koupila statek v Dolních Přívorech, také z něho. Vydání byla na náklady viničné, na úřady purkmistrovské, vydání primasům, na obecní mlýny a na různé obecní potřeby. Důchodníci nespravovali jednotlivé úseky městského hospodářství sami, ale
byli vrchními orgány, u nichţ se celé městské hospodářství soustřeďovalo. Pro kaţdý úsek městského hospodářství byli z měšťanů voleni zvláštní správci, úředníci. Funkce to bývala také čestná aţ na správce dvorů, těm byla městskou radou povolována jistá roční vesměs naturální odměna. Tito úředníci vedli svoje vlastní rejstříky, podle nichţ vyúčtovávali příjmy a vydání. Vyúčtování se konala v přítomnosti primase, několika radních, starších obecních a královského rychtáře. 10. Kniha trhová viniční 1542-1625 Mělník, 1542-1625, orig., papír, česky, restaurováno, 20 × 29 cm -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Kniha obsahuje záznamy o prodejích a směnách (frejmarky) zemědělské půdy na městských gruntech a jiné skutečnosti týkající se drţby polností (nikoliv domů, pro které byly vedeny samostatné knihy). Zápisy jsou řazeny chronologicky s ponecháním volného místa na pozdější kvitance. O vkladu rozhoduje městská rada na ţádost kupujícího po předloţení příslušné smlouvy a zaplacení určené taxy. Do knihy viniční zapisuje městský písař, s výjimkou zápisů týkajících se jeho osoby. Z povahy knihy plyne, ţe předmětem trhu byly vinice, pole, zahrady, téţ půl lisu apod. Lokace pozemku byla dvojí, jednak je uváděna poloha podle sousedících pozemků, jednak je vţdy uvedeno, na kterém dílu se pozemek nachází, coţ bylo důleţité pro vybírání úroků rozepsaných právě podle těchto dílů v knize městských úroků. Pokud byl pozemek koupen a hned zaplacen, je kupující ve smlouvě kvitován z přijetí celé sumy. Byl-li koupen na splátky, je stanovena výše závdavku a ročních splátek. 11. Klusáčkovy a Maternovy projekty městského divadla v Mělníku z roku 1886 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Rok 1884 měl být posledním rokem divadelního odboru sokolského. Starosta Sokola František Vinkler s purkmistrem Václavem Hauptem připravovali totiţ velkorysejší plán. Chtěli postavit v Mělníku stálé městské divadlo, řízené samostatným spolkem ochotnickým. Náklad 18-20 000 zl., měl se z poloviny uhradit vydáním 1000 podílů po 10 zl., nezúročitelných, do 20 let slosovatelných a z poloviny hypoteční půjčkou na novou divadelní budovu, dobrovolnými dary a výtěţkem přednášek, koncertů, divadel a zábav. Návrh schválila městská rada, obecní i okresní zastupitelstvo. Do konce roku 1885 se sešlo za 9300 zl. podílů a za 1190 zl. darů, bylo nalezeno uţ i stavební místo v „malém sadě“ u zámku (na místě kasáren zbouraných roku 1880). Ale kdyţ oba došlé plány na divadelní budovu (prof. Jana Kouly a stavitele Dobroslava Klusáčka) ing. O. Materna, technický inspektor při Národním divadle, zavrhl a nahradil je projektem vlastním, velkolepým sice, ale vyţadujícím prostranějšího staveniště (nedaleko nové měšťanské školy) a nákladu 60 000 zl., který značně přesahoval finanční síly občanstva, byl tím smělý, krásný sen o samostatném městském divadle na Mělníce pohřben. Nevznikl ani připravovaný spolek ochotnický, ač byly jeho stanovy uţ schváleny. 12. Kniha oběžníků mělnického gymnázia 1929-1949 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------O střední školu usiloval Mělník od roku 1871. Impuls vyšel od Josefa Praţáka, člena okresního zastupitelstva, na schůzi 10. června 1871. Sám tehdejší ministr vyučování dr. Josef Jireček, pobývající roku 1871 na Mělníce, uznal potřebu střední školy ve zdejším městě. Mělo zde být zřízeno státní reálné gymnasium, městská rada se jiţ na zasedání 22.10.1871 usnesla poskytnout novému ústavu potřebné místnosti, ale brzký pád ministerstva Hohenwartova (30.11.1871) zmařil slibné naděje. Teprve v 90. letech 19. stol. bylo o věci uvaţováno znovu, tentokrát o vyšší reálce. Informace o jejích moţnostech sháněl uţ roku 1894 lékárník V. Vávra, konkrétní návrh na její zřízení podal ve schůzi obecního zastupitelstva 23.3.1896 ředitel měšťanských škol Ludvík Böhm. Tehdy však dostala státní reálku průmyslovější Mladá Boleslav a Mělník by se musel spokojit s ústavem komunálním. K tomu však nebylo dost odvahy, protoţe okresní zastupitelstvo tehdy a ani
ještě v letech 1903-1904, kdy ředitel Böhm svůj návrh opakoval, nebylo ochotno převzít polovinu zřizovacích a provozních nákladů. Nicméně trojí pokus o získání střední školy připravil půdu natolik, ţe se Mělník přece jen dočkal, ale teprve roku 1910. Za zakladatele gymnázia je moţno povaţovat JUDr. Františka Valinu (starosta města v letech 1908-1919), který s podporou osvícených členů obecního i okresního zastupitelstva (první obsáhlé zdůvodnění návrhu podal 23.4.1909 mělnický evangelický farář František Ţilka) a poslaneckými kruhy, šel za věcí velmi energicky. Kdyţ ministr kultu a vyučování hrabě Stürgkh přislíbil závazně do čtyř let postátnění ústavu a kdyţ se i okresní zastupitelstvo 2.8.1910 uvolilo hradit polovinu všech nákladů, usneslo se obecní zastupitelstvo téhoţ dne zřídit v Mělníku komunální reálné gymnasium, a to hned počátkem škol. roku 1910/11. Prvním jeho ředitelem zvolen profesor reálného gymnázia v Praze (v Křemencově ul.) PhDr. Viktor Nejdl, prvním profesorem suplující učitel téhoţ ústavu Václav Opatrný. Slavnostními bohosluţbami 12.9.1910 vešlo reálné gymnázium, do jehoţ I. třídy se přihlásilo 48 ţáků a 11 privatistek, v ţivot.
Státní okresní archiv v Mělníku
1. Graduál mělnický, rukopis ze 14. století
2. Král Jan Lucemburský potvrzuje roku 1336 darování pozemků
3. Rychtář, purkmistr a přísežní města Mělníka vydávají roku 1365 listinu o prodeji pozemků
4. Město Mělník kupuje roku 1604 statek Dolní Přívory od Jiřího Vančury z Řehnic
5. Pečetidlo cechu ševcovského v Mělníku z 16. - 17. století
6. Pečetidlo města Mělníka z 1. poloviny 14. století
7. Veduta Mělníka z roku 1771
8. Registrum viniční z let 1579-1602 s nejstaršími předpisy pro mělnické vinaře
9. Registra příjmu a vydání obecního mlýna pod městem Mělníkem 1562
10. Kniha trhová viniční 1542-1625
11. Klusáčkův projekt městského divadla v Mělníku z roku 1886
12. Kniha oběžníků mělnického gymnázia 1929-1949
