4. ČÍSLO
PROSINEC 2009
DISTRIBUOVÁNO ZDARMA
Čas vánoční
Požehnané vánoční svátky a vše dobré do nového roku přejí obec a redakce
Jen tak jdeš polem, známou krajinou. Však všechno zdá se ti dnes jiné. Kroky tvé vedeny jsou silou tajemnou. Čas jen pomaloučku plyne. Sněhová vločka lehounce se vznáší. A pošimrá tě po tváři. Svou bílou barvou kolem všechno zkrášlí. Sama oděna jen ve stříbřité záři. Slunce se už kloní a ukládá k spánku. Tichá noc přebírá svou vládu nad krajem. Po roce přichází čas vánočních svátků. Štědrý den, Svatá noc, se svým Božím darem. Jan Popelka
Vánoce Vánoce jsou nejhezčí, nejvíce když máš to štěstí! Rolničky a kapříček, nebe plné hvězdiček.
V půlnoc 25. 12. 1915 Betlém ves ve spánku, k půlnoci se chýlí, k pastýřům na stráži anděl dí bílý: „Pospěšte k jesličkám, pastýři svatí, radosť a pokoj si cestu k vám razí.“ Betlém – říš ve spánku, už však tou chvílí na stráži daleko tisíce mílí... Radosť a pokoj jak pastýřům bdícím dej jich dnes, Bože, všem na stráži dlícím! P. Jindřich Koželuha, farář v Hradčovicích
Svatá noc V té svaté noci nám byl dán veliký nebeský dar. Ve stáji chudá matička porodila Ježíška. I ty máš ve své moci rozzářit ty dětské oči. Kolik toho všeho máš kolik druhému z toho dáš. Máme dost, ale co chybí pochopení a láska lidí. Pokoj ať je v naší dědině ve městě i každé rodině. Aby mohl člověk šťasten být o to se musí sám přičinit. Vždyť i na tobě záleží zda bude víc lásky na zemi. Ludmila Pišojová
Děti se radují ze všech stran, zvláště když dostanou nový stan. Ulice jsou plné radosti, všude jen tváře bez zlosti. Julie Šišáková, 4. třída
Ze života obce Konec kalendářního roku bývá časem rekapitulací, bilancování a různých hodnocení.
Nová výsadba u školy.
v obci. Došlo k výsadbě nových okrasných dřevin kolem potoka ve středu obce a následně i kolem víceúčelového hřiště za budovou základní školy. To vše s cílem přispět ke zkrášlení obce a posílit životní prostředí tak, jak se o tom zpívá i v písni naší DH Hradčovjanky „Hradčovská dědina“. Obnovou další drobné sakrální stavby, tentokráte kříže umístěného v zatáčce u hlavní komunikace, došlo i v naší vesnici k realizaci projektu zpracovaného v rámci Mikroregionu Dolní Poolšaví na podporu a záchranu těchto staveb. Finanční náklady na výsadbu zeleně dosáhly cca 42 000,– Kč. Náklady na restaurování sakrální stavby pak 94 100,– Kč, přičemž celá částka byla hrazena z rozpočtu Mikroregionu Dolní Poolšaví a ze státní dotace MMR ČR.
V případě tohoto příspěvku si však dovolím udělat určitou změnu. Jednak proto, že na stránkách Listů byly podávány zprávy o činnosti a o celkovém dění v obci pravidelně v průběhu roku, a dále pak proto, abychom nyní poskytli více prostoru přicházejícím vánočním a novoročním svátkům. Proto jen několik poznámek. Tou první je informace o naší činnosti v investiční oblasti. Hlavní pozornost byla v období od poloviny října věnována zejména pracím na úpravě zeleně
Malování na hedvábí ve farní klubovně. Důležité byly i kroky směřující k úpravě stávajícího a přípravě nového finančního rozpočtu obce. Dále pak příprava, projednání a schválení nové obecně závazné vyhlášky o stanovení systému sběru, třídění a likvidace komunálních odpadů, a v neposlední řadě administrativní úkony směřující k dofinancování staveb, které byly realizovány v předcházejícím období, a prací spojených se státními či evropskými dotacemi. starosta
Divadelní představení „Jabloňová princezna“, pátek 4. prosince. Kulturní a společenský život v obci byl v období po hodech obohacen besedou s důchodci, uskutečněnou 20. listopadu. Dobrá nálada všech účastníků byla umocněna nejen vystoupením žáků základní školy, ale i zpěvačky lidových písní, paní Vlasty Grycové ze Strání a jejího doprovodu. Pro děti z MŠ a žáky místní ZŠ pak bylo u příležitosti mikulášské nadílky obcí zajištěno divadelní představení „Jabloňová princezna“ v podání herců Divadla dětského diváka z Přerova.
V neděli 15. listopadu požehnal P. Pavel Vichlenda nově opravený kříž, umístěný uprostřed obce, v zatáčce u hlavní komunikace. Stavba pochází z roku 1883. Konstrukčně je tvořena křížem, osazeným do kamenné základny a na ni navazujících pěti samostatných pískovcových segmentů, o celkové výši 4,5m. Na největším z nich je zobrazena Panna Marie Bolestná. Litinový kříž tvořící vrchol památky je s korpusem Krista a reliéfním vyobrazením Anděla a s cedulí obsahující nápis „Tak Bůh svět miloval“. Oprava památky byla provedena restaurátorem Tomášem Kopčilem. O slavnostní výzdobu kříže a pohoštění účastníků slavnosti požehnání se postaraly členky Klubu seniorů z naší obce.
Prvních letošních adventních rorátů se účastnilo téměř padesát dětí z naší farnosti.
Rozsvícení vánočního stromu obce a vánoční výzdoby, pátek 4. prosince, v předvečer svátku sv. Mikuláše. Rozsvícení doprovodily krátkým kulturním vystoupením děti z mateřské školy a žáci základní školy.
Ministerstvo obrany České republiky udělilo obci Hradčovice pamětní plaketu „Péče o válečné hroby“, kterou v úterý 13. října 2009, spolu s dalšími šesti oceněnými obcemi a fyzickými osobami, převzal v budově Krajského úřadu Zlínského kraje starosta obce. Pamětní plaketou resortu ministerstva obrany tak byla oceněna záslužná a obětavá práce, kterou vedení obce a řada našich občanů, věnují péči o pietní místa v naší obci.
I letos sv. Mikuláš obdarovával a čerti chytali zlobivé děti.
Pohled rodáka na současné Hradčovice Z rodných Hradčovic jsem odešel před více než 60 roky, brzy po II. světové válce, jako tehdy mnoho jiných. V kraji okolo Uh. Brodu to ani jinak nešlo, pracovních možností bylo velmi málo, muselo se „do světa“. Na rodnou dědinu jsem však nikdy nezapomněl a pravidelně se sem rád vracím k rodině a přátelům několikrát do roka. Často po obědě posloucháme s manželkou dechovku Jarka Buráně, fandím už léta hradčovským fotbalistům a těší mě, že se nyní často píše o Hradčovicích i v novinách a časopisech. Ještě větší radost mám, jak naše vesnice vzkvétá a nebojím se napsat, že se řadí mezi nejlepší a nekrásnější vesnice kolem Uh. Brodu. Jistě proto oprávněně získává uznání a ocenění v rámci okresu i Zlínského kraje. Je pravdou, že v nedávné minulosti se toho u nás moc nedělo. Až výstavba sportovní haly u fotbalového hřiště a krásného sklepa ve Chrástce zhruba před 20 lety jakoby začala novou etapu budování vesnice. Oprava kostela, rekonstrukce školní budovy, vkusná úprava středu dědiny včetně modernizace hostince „U Holubů“ poskytuje na vesnici nový a krásnější pohled. Vkusné obnovení kapličky Panny Marie a pra-
mene „Šimůnka“ a jejího okolí vzbuzuje mnoho vzpomínek na toto památné místo pro Hradčovjany. Dostavba budovy OÚ na společenské využití a vybudování víceúčelového hřiště u školy je vynikající výsledek a ocenění práce vedení obce. Za podobné zařízení by se nemuselo stydět ani větší město. Je pravdou, že mnoho občanů bere tyto skutečnosti jako samozřejmost a nevidí tu obrovskou organizátorskou práci, nekonečné žádosti a jednání při zajišťování financí a další problémy a starosti s tímto spojené. Něco o tom vím z vlastní zkušenosti mých skoro 80 let života mě opravňuje to ocenit.
Vím, že ve vesnici jsou i jiné, méně příjemné starosti a problémy. Musí se řešit sousedské vztahy, nespokojenost, stížnosti a také různé názory lidí na život v dědině. To ale už patří k životu a věřím, že i toto se daří ke spokojenosti většiny řešit. I když ne vždy. Věřím, že jste v Hradčovicích ještě neřekli poslední slovo a naši dědinu budete dále budovat a zkrášlovat. K tomu přeji mnoho zdraví a pohody do budoucna a pěkné a radostné Vánoční svátky všem občanům Hradčovic. Vladimír Janošek, Prostějov
První dotace pro naši obec na rok 2010 V neděli 29. listopadu převzal starosta naší obce první dotaci pro nadcházející rok 2010. Stalo se tak na slavnostním shromáždění představitelů Nadace Děti – kultura – sport, zástupců římskokatolické církve a Arcidiecéze olomoucké, jako i dalších zástupců politického a společenského života z našeho okresu a kraje. Bylo to poté, co nadační grantová komise rozhodla o kladném přijetí projektu „Oprava drobných sakrálních staveb ve farnosti hradčovské v roce 2010“, jehož předkladatelem byla obec Hradčovice a podpořila jej z církevního grantu částkou 50 000,– Kč. Tato částka bude v nadcházejícím roce 2010 obcí použita na opravu a obnovu dvou drobných sakrálních staveb nacházejících se v katastru naší obce, a to Boží muky ve Chrástce a u staré cesty vedoucí na Lhotku.
Hradčovské hody před půl stoletím a dnes (vzpomínky rodáka) Do Hradčovic se rád a často vracím. Potěšilo mě proto pozvání mojí rodiny a přátel na letošní hody. No a jaké byly? Jako vždy – veselé a pěkné, stejné a přece jiné, než na jaké mám vzpomínky staré více jak půl století. Bylo tehdy po strašné válce, všeho byl nedostatek – jídla, oblečení i dalších životních potřeb. Ale na hody se vždy vše našlo a sehnalo, hlavně nesměly chybět výborné hradčovské vdolečky. Stejně jako letos vycházely po „hrubé“ v krásných krojích vyparáděné dívky, tetičky i babičky z kostela po schodech, pod kterými vyhrávala dechovka. Nevím již, zda ji řídil kapelník p. Kolek nebo p. Malina. Po silnici však tehdy nejezdily naleštěné Fabie nebo Fiaty, ale sedlácké koňské vozy s cukrovkou, kterou vozily na nádraží nejen z okolních vesnic, ale i z Prakšic, Pašovic či Vlčnova. Po obědě „sa nosil baran“, ale muzika nebyla nikdy v sobotu, ale až „po nošení“, tedy v neděli. Dodnes nepochopím, jak se mohlo tolik lidí vměstnat na hodovou zábavu do staré a malé hospody „U Holubů“. Hody však pokračovaly i v pondělí a v úterý, vesele a bujně, dalo by se vzpomínat ještě dlouho. Hody se vydařily i letos. Mladí v pěkných krojích zatancovali na návsi staré tance, s dechovkou zazpíval hodové písničky mužský pěvecký sbor, mohl jsem se pozdravit s mnoha kamarády z mládí. Tentokrát se umoudřilo i nevlídné podzimní počasí, které hody skoro vždy provází. A co našim hodům scházelo? Možná jen trochu delší den a větší účast starší generace – rodáků, kterých je po světě rozeseto hodně. Setkání po letech v rodné dědině potěší. Snad i příště. Vladimír Janošek, Prostějov
Anketa mezi zastupiteli Referují regionální média o dění v naší obci dostatečně a přesně? Josef Gregůrek Nevím, regionální média příliš nesleduji. František Macek Vždycky je co zlepšovat, ale myslím si, že ve stávajícím volebním období bylo i v této oblasti uděláno hodně pozitivního. Obec Hradčovice se pravidelně objevuje ve zprávách nejen regionálních médií. Myslím, že je to zásluhou práce celého zastupitelstva obce, které svou prací vytváří podmínky k tomu, aby bylo co prezentovat, a je velkou zásluhou pana starosty, že tuto prezentaci dokáže zajistit a úspěchy obce tak zviditelnit. Anketu zpracoval Jan Šobáň
Návštěva 70. Moravského dne v Chicagu
Miroslav a Marie Kolkovi. Na jaře letošního roku jsme dostali pozvání k osobní účasti na oslavách kulatého výročí založení Ústředny Moravských Spolků v Chicagu, pořádaných našimi krajany žijícími v USA. Toto město, tak vzdálené od naší vlasti, se stalo domovem i pro mého švagra a bratra mého manžela, Rostislava Kolka. Jeho žena Maruška je v současné době předsedkyní tohoto krajanského spolku. Ten působí v Chicagu už celých 70 let. Jeho zakladatelem se stal pan Josef Lysák, který odešel do USA v roce 1920 jako šestnáctiletý chlapec. Josef Lysák byl činný v národním krajanském životě a stal se postupně členem několika moravských spolků. Byl i jedním ze zakladatelů Ústředny moravských spolků a na jeho návrh byl uspořádán první Moravský den, a to 24. 9. 1939, tehdy v Plzeňském parku v Chicagu. Ten letošní, 70. Moravský den, se konal 13. září. Hlavní náplní těchto krajanských dnů jsou setkání krajanů ze všech koutů USA i Kanady. Program letošních oslav začal v 19 hodin daného dne tzv. „Veselicí na uvítání přespolních hostů“. Druhý den zaha-
jovala oslavy v 10.00 hodin Bylo to něco zcela nevšedního – pozorovat tyto mše svatá v českém jazyce, lidi, jak prožívají chvíle svého vzpomínání na kterou celebroval biskup daleký domov a rodiny v naší zemi. Petr Esterka spolu s fará- Ke všemu tomuto veselí se přidala i dobrá moravřem Otcem Dušanem Hla- ská dechovka. Letos to byla dechová hudba Lanždíkem a Odiliem Crkvou. hotčanka. Tato dechovka pak vyhrávala až do Hlavní program Morav- pozdních nočních hodin nejen k tanci, ale i k posleského dne začal ve 14.00 chu. Také se snažila plnit přání zúčastněných. A že hodin odpoledne v Lithua- jich bylo! Kdo měl odvahu, mohl si svou oblíbenou nian World Center, Lemont, písničku s hudebním doprovodem sám i zazpívat. Illinois. A právě tato část pak Jak jsem již uvedla, všichni účinkující byli ve byla pro mnohé zúčastněné svátečním oblečení – v kroji. Také moje švagi srdeční záležitostí. Přede- rová, coby prezidentka, nemohla zůstat pozadu. vším proto, že zde vystoupili K této příležitosti jsem jí dovezla do USA hradčlenové sborů mnoha věko- čovský kroj. Jak jí to slušelo, to posuďte sami. Marie Kolková vých kategorií. A všichni v krojích, ať už ve svých nebo zapůjčených. Pro- Pozn.: Památkou a malým dárkem pro naši obec gram zahájily státní hymny – česká, slovenská, Hradčovice se stala publikace o 70. Morava pak hymna Spojených států. Po jejich odeznění ském dni a pohár s logem Ústředny moravských přednesla svůj zahajovací projev předsedkyně spolků v Chicagu od manželů Kolkových z USA, spolku, paní Marie Kolek. Následovala vystou- za což jako starosta obce srdečně děkuji. Jan Popelka pení sborů s prozaickými moravskými názvy: Besídka, Radost, Šohajka, Moravské kolo, Omladina, … Mezi nejmilejší patřili, stejně jako u nás, ti nejmenší. Tato vystoupení byla prokládána zpěvy pěveckého sboru. Zpívaly se krásné moravské písničky a všechny v našem jazyce. Jak jsem tak seděla v obecenstvu, nemohlo mi uniknout, že mnoha lidem už při zpěvu naší hymny tekly slzy. A tak tomu bylo až do konce programu. Při zpěvu písničky „Naše krásná Moravo, jsi jak máma, mamička...“ tekly slzy dojetí také nám. Rostislav a Marie Kolkovi.
Kaple Panny Marie Lurdské a pramen Šimůnka Letos v létě jsme s manželem navštívili kapličku a studánku u Šimůnky. Velmi se nám líbila úprava kolem a ze studánky jsme se občerstvili lahodnou vodou. Já jsem si pak sedla na lavičku před krásně vyzdobenou kapličku se sochou Panny Marie Lurdské. Zároveň tam seděly moje dvě známé z Hradčovic, paní Marie a Ludmila Šišákovy. Zeptala jsem se jich, zda neví, kdo a kdy dal tuto kapličku vystavět. Paní Ludmila mi řekla, že u nich v rodině se vyprávělo, že kapličku nechala postavit paní Buráňová z č. 37 „Na Schodku“. Poněvadž je tato paní Buráňová příbuzná mého manžela, začali jsme se o tuto záležitost více zajímat. Obrátili jsme se na Moravský zemský archív v Brně. Tam jsme částečné informace obdrželi, ale hlavně nám doporučili Státní okresní archív v Uherském Hradišti. Tam jsme se dozvěděli, že sochu Panny Marie Lurdské dala
zhotovit Anežka Buráňová, rozená Javorová, provdaná za Josefa Buráně ze Lhotky č. 8, na základě věnovací listiny, kde je psáno:
Na listině je připsáno potvrzení knížecího arcibiskupského ordinariátu, že věnování se přijímá.
„Já, níže uvedená, věnuji a odevzdávám tímto farnímu úřadu v Hradčovicích kapitál 40 K, slovy: čtyřicet korun, k tomu účelu, aby tento kapitál tvořil fond na zachování sochy Panny Marie Lourdské, kterou jsem na obecním pozemku s povolením obecního představenstva v Hradčovicích ze dne 19. června 1912 svým nákladem postaviti dala. Z úroků kapitálu budiž tato socha Panny Marie Lourd. vždy v dobrém stavu udržována. Poplatek z tohoto věnování v obnosu 4 K zapraven jest v kolcích na této věnovací listině. V Hradčovicích dne 25. srpna 1912 Buráňová Anežka Jan Dostálek, starosta Josef Burša, svědek“
Podle dochovaného materiálu není zcela zřejmé, zda Anežka Buráňová zaplatila pouze pořízení sochy Panny Marie a obnos na její udržování nebo nechala zbudovat kapličku celou. Celková hodnota díla byla vyčíslena stavitelem na 698 K, což byl obnos ve své době značný a pravděpodobně by přesáhl její finanční možnosti. Provedení „kapličky pro sochu panny Marie Lúrdské v Hradčovicách“ mělo být, jak čteme v objednávce z 21. 8. 1912, „přesně dle nákresu včetně se vším materialem mimo dodání kamene, s vyložením vnitřku kamenem na způsob jeskyně, betonovou dlažbou, betonovým schodem, oplechováním štítu, dodá-
ním 1 kusu betonového kříže na štít, zakrytím střechy polévanou glasurovanou obyčejnou křídlicí, vyzděním základu pro sochu a obarvením fasady z venku.“ V době totality výzdobu kapličky zajišťovala paní Marie Kolková Když bylo potřeba něco
dovézt, vše zajistil pan Šimon Šobáň. Po paní Kolkové se o kapličku starala paní Jaroslava Gášková a v současné době o kapličku pečují paní Marie Horenská a Marie Hanáčková. Vzhledem k tomu, že i v této době hradčovští farníci konali poutě k Panně Marii Lurdské a stále ji mají ve velké úctě, rozhodla jsem se
tyto informace na přání vašeho pana starosty zveřejnit. Doklady, které jsme obdrželi ze Státního okresního archívu v Uherském Hradišti, jsme předali na farní úřad a panu starostovi na obecní úřad, kde jsou k nahlédnutí. Božena Orlovská z Uh. Brodu
Nerealizované projekty Kulturní dům v Hradčovicích I v době plánovaného hospodářství se stávalo, že některé z plánů nevyšly nebo byly přepracovány. I v Hradčovicích z některých projektů sešlo. Pamětníci vzpomínají, že v Hradčovicích v místě nynějšího prostranství před budovou obecního úřadu mělo být vybudováno velké víceúčelové zařízení nazvané Lidový dům, ve kterém se počítalo s prostorným sálem, hospodou, bytem, prádelnou a služebnou SNB. Velikostí budova odpovídala přibližně současnému obecnímu úřadu. Plány byly připraveny v únoru 1948. Projekt však nebyl realizován. (Zdali a jak toto souvisí s únorovým převratem, je třeba ještě dohledat v pramenech.) A podobný osud měly další plány. V letech 1955 – 1956 se počítalo s adaptací bývalé Rolnické mlékárny pro kulturní účely. „Úpravou prostorných místností získá se sál pro promítání filmu s 290 sedadly. Sál bude používán i pro jiné kulturní účely. Se strany severní byla již dříve z bývalé chladírny zřízena hasičská zbrojnice, která se ponechává svému účelu. Na jižní straně sálu sousedí dvě místnosti t.č. používané pro sběr mléka. Tyto místnosti budou později upraveny v druhé etapě rovněž pro kulturní účely. Z bývalé kotelny vybourá se parní kotel, přístavku se využije pro zřízení záchodů,“ píše se v projektové dokumentaci. Když z těchto plánů sešlo, uvažovalo se o jiném projektu. Starobylá Holubova hospoda měla být včetně hospodářských budov zbořena a na jejím místě postaveno nové pohostinství (které by provozovala
Jednota) a také kulturní dům provozovaný obcí. Tyto plány vznikly v době, kdy byly Hradčovice sloučeny se sousední Lhotkou (1960) a potřeba větších prostor byla naléhavá. První jednání proběhlo 16. 11. 1961. Podle představ MNV Hradčovice měl být vybudován taneční sál pro 200-250 návštěvníků, kde by se promítalo kino, konala se divadelní představení, v přísálí byla knihovna a čítárna atd. Ve zdůvodnění je nastíněno využití: „...k promítání filmů – 2× ročně, k různým oslavám – 10× ročně, k přednáškám 30x ročně, ke hraní divadel – 5–8× ročně, k tanečním zábavám 10× ročně. Dále se počítá s využitím sálu pro tělovýchovné účely. Klubovny bude využito ke schůzím MNV a masových složek, výstavkám, přednáškám a pod. Čítárny: k besedám o knize, půjčování knih a pod. [...] Kulturní činnost na všech úsecích veřejného života je bržděna nedostatkem vhodných místností, což má neblahý vliv hlavně na dorůstající mládež. Kulturní středisko není
možno získat adaptací a proto je nutno vybudovat kulturní dům, který by přispíval ke zvýšení kulturního života na naší vesnici zvláště v období dovršování kulturní revoluce na vesnici.“ Společná investice Jednoty a MNV Hradčovice měla mít hodnotu 1 173 000 Kčs a být provedena v akci „Z“. 2. září 1962 proběhlo jednání s majiteli pozemků, kterým byla náhradou nabídnuta stavba nového domu v trati Fertály. Jednalo by se o domy č.p. 68 a 166 a parcelu, na které stál dříve dům č.p. 67. I z této plánované akce nakonec sešlo, přestože k realizaci už mnoho nezbývalo. O několik let se prodloužil život staré malebné hospody, jejíž jádro je dosud skryto i ve stávajícím objektu. Vodní nádrž Lhotka MNV Lhotka se v roce 1947 rozhodl pro zřízení umělé nádrže na návsi pro hospodářské a protipožární účely. V březnu 1948 vypracovala kancelář ing. Miroslava Šmída z Brna projekt stavby nádrže. Pro místo stavby byla zvolena patrie pod kaplí a nádrž měla být v ose podélné s návsí. Plněna měla být vodou z nedaleké obecní studny „kde i v době největšího sucha na podzim 1947 bylo pozorovat stálý přítok vody.“ Naopak přítoku povrchových vod mělo být zabráněno, aby nádrž neznečišťovaly. Nadbytečná voda měla být odváděna svodem povrchových vod. Nádrž měla mít rozměry 8,5 x 14m a obsah 220 m3. Petr Zemek
Ohlédnutí za besedou s důchodci
Žáci IV. třídy v pracovních činnostech.
Říjnová drakiáda.
Již tradičně koncem listopadu proběhla v naší obci Beseda s důchodci, připravená zastupitelstvem obce v čele s panem starostou a zaměstnanci OÚ Hradčovice. Na úvod nám děti ze základní školy zahrály pohádku o Smolíčkovi a k tomu ještě přidaly zpěv, tanec, flétnu i recitaci. K tanci a poslechu po celý večer vyhrávala skupina Madison. Pan starosta nás seznámil s děním v naší obci i s plány, které má obecní zastupitelstvo do budoucna. Milým zpestřením programu bylo vystoupení zpěvačky Vlasty Grycové ze Strání, která spolu
s cimbálovou muzikou navodila atmosféru pravé lidové zábavy. Rádi jsme se všichni k jejímu zpěvu připojili a zazpívali si naše krásné slovácké písničky. Po výborných řízcích a bramborovém salátě od kuchařek z mateřské školy se jen zaprášilo a každý si potom ještě s chutí dal kávu, zákusek, víno..., prostě na co přišla chuť. Strávili jsme velmi pěkné chvíle a chválíme všechny, kteří se na zdařilé akci podíleli. Děkujeme, že na nás nezapomínáte. Jménem seniorů Anežka Buráňová
Beseda s důchodci 20. 11.
Jak se dříve pralo Chci napsat, jak se pralo za dob našich babiček. Je to podle vyprávění mojí mamky nar. v roce 1914. Všechno oblečení a ložní prádlo bylo tkáno ze lnu a konopí. Pralo se tímto způsobem. Přeosíval se popel ze dřeva. Topilo se většinou na ohništi. Popel se smíchal s louhem. Prádlo se skládalo po vrstvách do dřevěné bečky, zasýpalo popelem a louhem. Pak se zalilo vřelou vodou (dešťová). Bečka byla na třech nožkách. Dole byl otvor
zajištěný kolíkem, kudy se voda vypustila. Říkalo se jí pajchovňa. Na druhý den se prádlo pralo tak, že se pokládalo na nízkou podlouhlou lavici a bouchalo se do něho pístem. Poté se prádlo vyvařilo. Píst jsem ještě viděla. Máchalo se na potoku, a v zimě, když nebyla v potoku voda, se v řece vysekal led a máchalo se prádlo tam. Žehlilo se dřevěnými válečky. Když nebylo vyžehleno, tak se fěrtůšek přetáhl párkrát přes pelest postele a šlo se do školy. Než přišla doba praček tak se pralo takhle: Prádlo se namočilo do sody, večer se vyždímalo, na stole se každý kus namydlil mýdlem a stočil do válečků. Ráno se prádlo zalilo mýdlovou vodou z kotle a pralo se z první špíny na valše. Vymáchalo se a vyvařilo v kotli s nastrouhaným mýdlem. Pak se ještě jednou pralo na valše z druhé špíny. Poté se vymáchalo ve dvojí vodě než byla čistá. Naškrobilo a pověsilo se. Ve válku, když nebylo mýdlo, jsme si doma uvařili mýdlo vlastní. Recept na vaření mýdla: 3 l dešťové vody 1 kg tuku (sádlo) louh potaš (uhličitan draselný) na každé kilo tuku 10 dkg. kalafuny (smola) vařit 2-3 hodiny pomalu. Louh se musel dávat pomalu, po zrníčkách, protože začne velice pěnit a všechno by přeteklo.
Jak hmota trochu vychladla, vylila se na plech. Po ztuhnutí se nakrájely kostky. Dnes, v době automatických praček, se nám toto vyprávění nezdá ani možné, že naši rodiče a my starší jsme takhle žili. Marie Sopúšková, Lhotka 67
Vánoční koncert Obec Hradčovice ve spolupráci s dechovou hudbou Hradčovjanka pořádá v předvečer svátků vánoční koncert. Všichni jste srdečně zváni na neděli 20. 12. v 15 hodin do sportovní haly.
Naši jubilanti 2. 1. Františka Šrámková, Lh. 14 75 let 5. 1. Marie Matyášová, Lh. 83 80 let 9. 1. Karel Kadlčík, Hr. 157 75 let 29. 1. Miloslav Zálešák, Hr. 231 85 let 4. 2. Anna Klabačková, Hr. 226 75 let 20. 2. Marie a František Pochylí, Hr. 213 50 let manželství 24. 2. Josef Hruboš, Hr. 186 80 let 27. 2. Anna Minaříková, Lh. 91 85 let 14. 3. Marie Šrámková, Lh. 72 80 let 20. 3. Anežka Bednaříková, Lh. 3 85 let
Hradčovské listy, zpravodaj pro občany Hradčovic a Lhotky. Vydává Obec Hradčovice, odpovědní redaktoři Petr Zemek, Josef Hruboš a Jan Šobáň. Podepsané příspěvky zasílejte e-mailem na adresu
[email protected] nebo odevzdávejte v kanceláři obecního úřadu.
