4 2012

OSMAN-BURSA 2012

Expedice 22/3 – 1/4 2012 Rekordy: 1. délka expedice 6 100 km 2. 8× států (z toho 5 v rámci EU) a 12 x hranice 3. 6 hlavních měst 4. 3× metro (2. a 3. nejstarší - Istanbul 1875 a Budapešť 1896) 5. Nejzápadnější bod Asie – Mys Baba 26°03´´ 6. Nejmenší moře na světě – Marmarské 11 140 km² 7. Budapešť patří mezi 8 největších aglomerací EU (2,5 mil. obyv.) 8. 7 milionových měst – Istanbul 13 mil., Ismir 4,5 mil. a Bursa 2,5 mil. 9. 6× kulturní dědictví UNESCO 10. 3× řecká archeologická naleziště – Hieropolis, Efes a Pergamon

Čt

1 den

22/3

7,00 odjezd z UL (koleje) – miniautobus North Bus (max. 90 km/hod.) - 16 účastníků a 2 řidiči 100 km 9,00 Praha – kompletace o Michala 12,30 hranice Slovenska (káva 30 Kč) 13,45 Maďarsko 15,00 Pannonhalma UNESCO Pannonhalma (česky Panonský vrch) je město v Maďarsku v župě Győr-MosonSopron, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Győru s přibližně 3 900 obyvateli. Na kopci u městečka (282 m n. m.) se nachází benediktinské arciopatství sv. Martina založené v roce 996 uherským knížetem Gejzou. Klášterní komplex je od roku 1996 zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Pannonhalmský arciopat patří mezi tzv. územní opaty, což znamená, že pro několik klášteru podřízených farností (v současnosti 14) plní funkci biskupa (a přijímá biskupské svěcení).

630 km 17,00 Budapest Budapešť hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 8. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,7 milionu obyvatel (2005), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob. Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 n. l. založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum.

K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno opevněné Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním provincie Pannonia městem Inferior. Ve své době se jednalo o dosti velké sídlo; počet obyvatel se odhaduje na 20 000. Úpadek Římské říše a období stěhování národů znamenaly také vylidnění Aquinca. V Panonii se vystřídali Hunové, Ostrogóti, Langobardi, Avaři, Slované a nakonec počátkem 10. století se zde usadili Maďaři vedení knížetem Arpádem, který si zvolil za své sídlo dunajský ostrov Csepel. Kopec 140 m vysoký, dříve nazývaný Starý vrch, ze kterého je nejúžasnější pohled na celé město. Jméno dostal po biskupovi Gellértovi (sv. Gerard), kterého odtud v roce 1046 svrhli v sudu do Dunaje. Historie tohoto pahorku je temná, údajně se tu také slétaly čarodějnice na sabat. Rakušané zde postavili citadelu. Až na konci 19. století se stal Gellértův vrch oblíbeným místem pro pikniky. V roce 1967 byl kopec upraven na park. Citadela - po potlačeném povstání v roce 1848-49 zde byla Rakušany vybudována pevnost. V současné době je zde hotel, restaurace a noční klub.

Stavba nového parlamentu byla přáním maďarského lidu i logickým krokem po ustavení duální monarchie v Rakousko-Uherské říši roku 1867. Země vytvořila vlastní ústavu a vypsala výběrové řízení na jeho vyprojektování pod patronací samotného Františka Josefa. Soutěž vyhrál architekt Imre Steindl návrhem inspirovaným britským Houses of Parliament, který následnou realizací brzy předčil veškerá očekávání a dost možná překonal svůj vzor. Stavba proběhla v letech 1885 až 1904 - nutno dodat, že ani konkurenční návrhy na podobu parlamentní budovy neskončili v koši. Jejich uskutečněním vznikly sousední Ministerstvo zemědělství a Etnografické muzeum.

Parlament je skutečně impozantní - jeho vybudování spolykalo na 40 miliónů cihel a půl miliónu opracovaných kamenů formujících 268 metrů dlouhý půdorys. Vrcholek stavby dosahuje 96 metrů a je nejvyšším bodem v Pešti.

17,30 parkoviště u Dunaje, podél Dunaje – Parlament – sochy bot - 3× metro (320 f)

Metro v Budapešti je hlavní a páteřní sítí celé budapešťské MHD. Má tři linky – M1, M2 a M3, které jsou v běžném hovoru nazývány spíše svými barvami – žlutá, červená a modrá. Nejstarší linka - M1 - se nazývá Földalatti Vasút, t.j. podzemní dráha, ostatní linky nesou název metró. Nejstarší linka podzemní dráhy, obvykle nazývané Jubilejní, která však krátce po návštěvě císaře Františka Josefa I. byla pojmenována na nějakou dobu i po něm, pochází z konce 19. století. K vybudování podzemní dráhy v Budapešti vedl podobný důvod, jaký stál i u ostatních sítí podzemních drah v celém světě, a to přeplnění povrchové dopravy. Andrássyho ulice, v 19. století jedna z nejdůležitějších tepen města spojující centrum Linku postavila Budapešťská železniční společnost, musela však splnit nejprve tu podmínku, že podzemní dráha bude do oslav tisíciletého osídlení země Maďary v roce 1896 již v provozu.

Výstavba probíhala ohromně rychlým tempem, otevření pro veřejnost se konalo pouze po 20 měsících stavby. Magistrát si ještě během stavby kladl další podmínky, například na ztvárnění jednotlivých stanic. Linka M1 má tak díky tomu obdivuhodnou secesní výzdobu. Stanice jsou obložené bílými a hnědými obkladačkami, litinové sloupy podpírající vozovku nad nástupišti jsou ukončené dekorativními hlavami. Kromě posledního povrchového úseku u stanice Széchenyi fürdő byla trasa vybudována hloubením; tj. celá vznikla jako jeden výkop v ulicích. Výška troleje nad temenem kolejnice je pouhých 2,30 m. V 70. letech byla rekonstruována, povrchový úsek byl zahlouben, stanice Állatkért byla zrušena a trasa byla prodloužena o jednu stanici (Mexikói út) k novému depu.

19,30 odjezd z centra, hostel Budapest

Pá

2 den

23/3

6,15 vstávání 8,00 odjezd 800 km 10,30 Szeged Szeged, ([seged], česky Segedín, německy někdy také Szegedin) je město v jihovýchodní části Maďarska, které je administrativním centrem župy Csongrád. V roce 2005 měl Segedín 162 889 obyvatel a rozlohu 280,84 km². Městem protéká řeka Tisa. Město dalo název pokrmu zvanému segedínský guláš. Segedín a jeho oblast byl obýván už od starověku. Nejstarší známý název města je Partiscum. Jméno Szeged se poprvé objevilo v roce 1183 v dokladu o králi Bélovi III. Votivní kostel Panny Marie je situován na náměstí Doma. Stavba začala v roce 1913, ale kvůli vypuknutí první světové války, byla dokončena až roku 1930. Je to čtvrtý největší kostel v Maďarsku. Dnes má město krásné budovy a široké třídy, hlavně díky velké povodni v roce 1879, která zničila celé město (165 lidí zemřelo). Císař František Josef navštívil město a slíbil, že Szeged bude krásnější, než byl. Svůj slib splnil. Během dalších let město opět ožilo. Byly postaveny nové paláce, široké bulváry a nové administrativní budovy.

- náměstí s dómem (2× keška) - řeka Tisa 11,30 odjezd

12,00 hranice Srbska Srbsko (srbsky Србија, Srbija) je republika v centru Balkánského poloostrova. Hlavním městem je Bělehrad. Jako samostatný stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko a Černá Hora, kdy Černohorci rozhodli těsnou většinou pro vystoupení ze společného státu v referendu konaném 21. května 2006. Dne 17. února 2008 pak došlo k jednostrannému vyhlášení samostatnosti provincie Kosovo, což vedlo k napětí na mezinárodním i vnitropolitickém poli. Srbsko sousedí na severu s Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Makedonií, na jihozápadě s Černou Horou, Albánií nebo mezinárodně plně neuznaným Kosovem na západě pak s Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem. Srbsko je kandidátskou zemí Evropské unie.

- roviny (odpadky podél silnice) 1 050 km 15,30 Bělehrad Bělehrad (Београд / Beograd) je hlavním a největším městem Srbska. V letech 1918–1992 byl také hlavním městem Jugoslávie. V roce 2002 zde žilo 1 281 081 obyvatel, aglomerace čítá 1,75 milionu lidí. Město leží na soutoku řek Dunaj a Sáva. Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu.

- pomníky války

Kalemegdan Pevnost Kalemegdan byla po staletí centrem města. Ve 4. – 3. století př. n. l. ji založili Keltové. Pevnost, známá pod jménem Singidunum (latinský název Bělehradu), byla mnohokrát bourána a tak, přestavována, jak se střídali její okupovatelé – Římani, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Maďaři a v 16. století Turci, za nichž došlo k největší expanzi tvrze. V 18. století byla tvrz třikrát přestavěna Rakušany a stalo se z ní jedno z nejdůležitějších vojenských opevnění v Evropě. V roce 1867 došlo k definitivnímu odchodu Turků z Kalemegdanu. Dnes je pevnost významnou kulturní a historickou památkou, její součástí je rozlehlý park, zoologická zahrada, basketbalové hřiště, muzeum a několik restaurací a kaváren s nádherným výhledem na soutok Sávy a Dunaje.

Avalská televizní věž (Srbsky: Авалски торањ / Avalski toranj) byla 205 metru vysoká telekomunikační věž v bývalé Jugoslávii na hoře Avala blízko Bělehradu. Věž byla záměrně zničena během bombardování Jugoslávie silami NATO 29. dubna 1999. 21. prosince 2006 byla zahájena výstavba nové věže. Během bombardování Jugoslávie se NATO pokusilo umlčet Radio-televizi Srbska, neboť kanál považovalo za blízký Slobodanu Miloševićovi. To vedlo k několika útokům na důležité civilní budovy (nejznámějším a nejkontroverznějším pak byl útok na hlavní budovu televize) včetně Avalské televizní věže. Útok speciální bombou přišel 29. dubna 1999, šlo o jednu z nejhlasitějších explozí v okolí Bělehradu. Až do útoku z 11. září 2001 se jednalo o nejvyšší budovu zničenou při násilné akci.

17,00 odjezd 1 300 km 20,00 Niš Niš patří mezi nejstarší města Balkánu. Ve 3. století př. n. l. zahnali Keltové Illyry z oblasti Niše a založili město Navissos. Římané město dobyli roku 75 př. n. l. a přejmenovali Navissos na Naissus, které se vyvinulo na jeden z nejdůležitějších vojenských táborů na Balkáně. Městem vedla strategická silnice Via Militaris, která spojovala Konstantinopol přes linii Adrianopolis-Philippopolis-Serdica-Naissus s Singidunumem (dnes Bělehrad). Roku 274 se zde narodil Konstantin I. Veliký, který jako římský císař legalizoval křesťanství. Také západořímský císař Constantius III. pochází z Niše. Po roce 395 patřilo město Naissus Byzantské říši. Kolem roku 580 se v okolí města Naissus začali usazovat první Slované a dali městu slovanský název Niš.

- ubytování v zahrádkářské kolonii - 6 osob v jednom pokoji (vrzací dveře, dveře na WC nejdou zamknout a posléze odemknout) 23,00 pokus o spánek

So

3 den

24/3

6,30 vstávání 8,00 odjezd (hlavní třída a apteky) 10,00 Vranje – benzinka 11,00 – 11,30 hranice Makedonie Republika Makedonie (do OSN přijatá pod prozatímním názvem the former Yugoslav Republic of Macedonia, zkracováno jako FYROM — bývalá jugoslávská republika Makedonie) je stát ležící na Balkáně. Jeho sousedy jsou Srbsko (polovina hranic s územím Kosova), Bulharsko, Řecko a Albánie. Název i symboly státu navazují na historickou Makedonii, což se nelíbí Řecku, které obsahuje větší část tohoto území a také moderní Řekové mají historické, kulturní a také genetické spojení s antickými Makedonci.

12,00 odbočka do Skopje (skleníky) 14,00 hranice s Řeckem → změna času na 15,00 Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy, z latinského Graeci, které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků. Dále Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny.

1 750 km 16,00 Soluň Soluň, zastarale Tesalonika (řecky Θεσσαλονίκη, přepisováno jako Thessaloniki, někdy též Saloniki z tureckého Selânik), je neoficiální metropolí řecké Makedonie, správní středisko oblasti Střední Makedonie a prefektury Thessaloníki. Má přes jeden milion obyvatel i s předměstími a je druhým největším řeckým městem.

Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandr, král Makedonský, nedaleko dnes historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία του ∆ήµου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a tehdejší Konstantinopolí.

Galeriův oblouk a nedaleká stavba nazývaná jednoduše Rotunda. Obě tyto stavby nechal postavit ve 4. století n. l. římský císař Galerisu jako součást svého výstavního paláce v Soluni. Právě oblast paláce dnes tvoří významnou archeologickou lokalitu. Ruiny paláce si můžete prohlédnout jen z povzdálí anebo se vydat na procházku mezi ně a zblízka se pokochat nádhernými antickými mozaikami a představovat si jak asi kdysi vypadal výstavní palác, z kterého se dodnes dochovalo jen pár zdí a sloupů. Mnohem fotografovanější a známější než trosky paláce je již zmíněný Galeriův oblouk. Ten nechal císař postavit na oslavu svého vojenského tažení proti Peršanům.

Cihlová stavba, Rotunda, je umístěná asi 120 metrů od Galeriova oblouku a nemusíte se bát, že byste ji přehlédli. Původně měla Rotunda sloužit jako mauzoleum pro císaře Galéria. Ten však zemřel a byl pochován mimo území Soluně, takže stavba stála nějakou dobu nevyužita. Teprve až císař Konstatntin I. Veliký učinil z Rotundy první křesťanský kostel na území severního Řecka: Agios Georgios (Svatý Jiří). Budova Rotundy je vysoká 30 metrů a průměr stavby je 24,5 metru.

- oslava → Bílá věž → Galeriův oblouk → Rotunda - večeře: kebab 2,20 € a pivo 1,50 € 1 850 km 20,00 Vrasna – bloudění (Lidl zavřený – smlouvání s uklizečkou) - nákup v samoobsluze € - ubytování super (v noci zima) 22,30 spánek

Ne

4 den

25/3

8,00 odjezd – pohoří Pangeon (1950 m n. m.) - v dálce výběžek Athos Athos (v pravoslaví většinou „Svatá Hora“ - z řeckého Agion Óros) je jeden ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti mužskými kláštery (v pravoslaví se říká monastýry). Legendy praví, že horu Athos navštívila Panna Marie, prohlásila ji za svatou a zakázala na ni vstoupit ženám i živočichům samičího pohlaví. Tato tradice se udržuje více než 1000 let. Jméno Athon je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi. V současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).

1 950 km 9,30 Kavala Kavala (řecky: Καβάλα, bulharsky a makedonsky: Кавала) je město ležící v řecké Makedonii u Kavalského zálivu naproti ostrovu Thassos. 6. století př. n. l. zde bylo osadníky z Thassu založeno město Neapolis. Pod tímto jménem se stalo součástí Římské říše a je zmíněno v Bibli v souvislosti s návštěvou apoštola Pavla.

Posléze se město stalo součástí Byzanstské říše, Řeky bylo nazýváno Christoupolis a Bulhary Morunets. Císař Justinián I. nechal město v šestém století opevnit. Pevnostní i ekonomický význam města v následujících stoletích stoupal, ale v roce 1185 bylo město vypleněno Normany. Později se město stalo součástí Osmanské říše, kam patřilo mezi lety 1387 až 1912. Ovšem v roce 1391 sultán Bajazid I. město vypálil a znovu vystaveno bylo až v patnáctém století, již pod současným jménem Kavala. V roce 1769 se zde narodil Muhammad Alí, zakladatel dynastie, která vládla v Egyptě až do dvacátého století. Z jeho rodného domu je dnes muzeum.

bulharské domy, rodný dům Muhammada Alího, pevnost (vstup 1,5 €, keška) Muhammad Alí (1769, Kavala - 2. srpna 1848, Káhira) byl egyptský místokrál, vojevůdce, ale také diktátor. Jmenován velitelem tureckého vojska v Egyptě. Po Napoleonově odplutí ovládl s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi. Za tento úspěch ho sultán jmenoval v roce 1805 místokrálem Egypta s titulem paši. Muhammad Alí dokázal ve velmi krátké době zkonsolidovat zemi a pacifikovat útočné beduínské kmeny. Rázně potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity - mamlúků. V té době se však již stal faktickým vládcem země,

10,30 odjezd 11,00 Komotini 12,00 hranice s Tureckem (hot dog 3 €) - problém s vízem pro řidiče (není možné zakoupit na hranici, nutné získat na ambasádě) 15,30 odjezd z hranice zpět 2 150 km 17,00 Alexandroupoli Alexandroupoli je hlavní město provincie Evros v Thrákii. Významný přístav a obchodním centrem severovýchodního Řecka. Původní název Dedeagach (znamená v turečtině "strom dědečka") podle místní tradice upomíná na moudrého derviše, který strávil velkou část svého života ve stínu místního stromu a byl nakonec pohřben vedle něho. Dedeagach zůstal oficiální jméno města během osmanského období. V roce 1920 bylo město přejmenováno na počest krále Alexandra.

- hotel Veneria (3lůžák za 30 €, makedonská vlajka) - procházka po molu, focení majáku 23,00 spánek

Po

5 den

26/3

8,00 vstávání - odjezd řidičů do Komotini na ambasádu (vízum až v 17,00 hod.) 12,00 oběd – chleba z pekárny - čekání před nádražím („starší dámy nemohou hrát na schovávanou, protože by je nikdo nehledal“)

2 200 km 14,00 odjezd do Komotini Komotini ( Greek : Κοµοτηνή , Turkish : Gümülcine ) is a city in Thrace , northeastern Greece. It is the capital of the region of East Macedonia and Thrace and of the Rhodope regional unit . It was the administrative center of the Rhodope-Evros super-prefecture until its abolishment in 2011. The city is home to the Democritus University of Thrace , Founded in 1973. Komotini is home to a not zeable Turkishspeaking Minority, which constitutes 50% of the city's population. Komotini has existed as a settlement since the 2nd century AD. That is confirmed by archaeological finds of that era up until the 4th century.

Stamp from Komotini issued by the Greek military administration during the Second Balkan War (1913).

- staré město, pizzerie a kavárna (káva 1,5 €) 17,00 vízum ještě není 18,00 konečně odjezd 19,00 znovu hranice 20,45 konečně na turecké straně Osmanská říše (též Otomanská říše) byla jedna z největších a nejmocnějších říší v prostoru při Středozemním moři. Říše existovala v letech 1299 až 1922 a během této doby zahrnovala oblasti Malé Asie, Balkánu, Černomoří, Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Říše měla od 16. století zcela islámský charakter Božího státu, ve kterém již od počátku vládli sultáni dynastie Osmanů. Díky své poloze byla Osmanská říše spojnicí mezi evropským a asijským kontinentem. Administrativně byla dělena na tzv. vilájety (provincie)

Za jejího vlastního zakladatele je považován Osman I. Gází (1299–1326), který začal svěřené území rychle rozšiřovat výboji proti Byzanci a roku 1299 se prohlásil za samostatného vládce. V roce 1303 zemřel poslední příslušník ikonyjské dynastie a jeho říše se rozpadla na několik menších, mezi sebou soupeřících útvarů. Někteří seldžučtí náčelníci poté přijali Osmanovu svrchovanost. Turci si stejně jako kdysi kočovní Arabové rychle osvojili mořeplavbu a začali podnikat také pirátské nájezdy na ostrovy Egejského moře (například roku 1308 vyplenili byzantský Chios).

- hledání místa, kde lze koupit dálniční známku - tma, svítící moře 2 600 km 23,45 Istanbul – navádění Růženky - pokoje po 6 lidí (1 WC společné pro 2 noclehárny) - průchod kotelnou

- smrtící spánek Největší města v Turecku (2010 v tis.) 1 2 3 4

Istanbul Ankara İzmir Bursa

Istanbul Ankara İzmir Bursa

13,300 4,500 4,500 2,500

Út 7,00 vstávání 8,00 evropská snídaně – kouzelné pohledy na Bospor Istanbul (turecky İstanbul; z řec. eis tén polin (v 15. století vyslovováno is tin polin) „do Města“) je největší turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu.

6 den

27/3

Istanbul byl za časů byzantské říše jako Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Název změnili na dnešní roku 1453 město ale nazývali Konstantiníje). Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita, podle islámu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia. Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu.

(do

je

9,00 Modrá mešita a Hagia Sofia Sulejmanova mešita Sulejmanova mešita, díky poloze na jednom z istanbulských kopců, je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí města. Mešita je vrcholné dilo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér, který osvětluje celkem 138 zdobených oken. Mešita byla postavena za pouhých sedm let. Od roku 1557 shlíží její silueta na město až dodnes. Kromě koberců, arkád z lomených oblouků a žulových sloupů zaujmou i lustry s bronzovými svícny, mezi nimiž jsou vidět velká, černá, pštrosí vejce. Samotná mešita je součástí komplexu staveb, ke kterým patří medresa, karavanseraj, zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé a proto se rohodl vybudovat palác Topkapi.

Hagia Sofia Hagia Sofia neboli Chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Od roku 1935 až do současnosti slouží jako muzeum. Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I. 27.12.537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal: „Zvítězil jsem i nad tebou Šalamoune.“

Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě. Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů. Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.

- žeton na tramvaj 2 TL, průchod turniketem, metro tunel – 5 TL - pod Galatasarajskou věží Istanbul is served by two underground funicular railways, of very different ages and styles. The older of these lines is the Tünel. This line is the oldest underground metro line in continental Europe, and the second in the world after London. The Tünel is 573 m long with an altitude difference of 60 m and no intermediate stations between Karaköy and Tünel Square. It has been continuously in service since 1875. It was originally steam-powered with two wooden trains serving parallel tracks. It was modernized in 1971. Today the line is single-track with a passing loop, electrically powered and runs on rubber tires with rebuilt ex-RATP MP 55 vehicles. A trip takes approximately 1.5 minutes. About 15,000 people use the line each day. Unlike the modern one below which runs at strictly five minute intervals, this one goes when the driver has finished his tea with the ticket collector.

11,00 odjezd Dva mosty přes Bospor: Bosphorus most je 1074 m (3524 ft) dlouhý a byl dokončen v roce 1973. Fatih sultán Mehmet (Bospor II) most je

1090 m dlouhý a byl dokončen v roce 1988, je asi 5 km severně od prvního mostu.

13,30 trajekt Gebze – Tavsanli (105 €) 15,00 Bursa Bursa je město v severozápadním Turecku a sídlo provincie Bursa. Metropolitní oblast dosahuje 2,6 milionů obyvatel (2010). Město je jedním z nejprůmyslovějších center v zemi a bylo hlavním městem Osmanské říše mezi léty 1326 a 1365

- “Lze tam lyžovat?” - nákup v Carrefour 17,45 „V Izmiru to bude zajímavý“, „Pivo nedostal“, „Kdo?“, „Ten co tam nebyl“. „Pošleme mu mail“. 3 100 km 22,00 Izmir – kulaté náměstí s globem

4lůžkový pokoj (fotbal) 00,30 spánek

St

7 den

28/3

7,30 snídaně – anglická slanina 8,00 evropská snídaně 9,30 odjezd, doprava – dálniční karta, semafory s časovačem, autobusy a tramvaje s turnikety na žetony „Z 5 druhů špuntů, které vždycky vozím, se jeden hodil“ 3 350 km 13,00 Pamukkale Hierapolis - vstup 20 TL, chůze naboso Pamukkale (česky bavlněný hrad) je jednou z největších turistických atrakcí Turecku. Svah pokrytý sněhově bílým travertinem skutečně vzhledem připomíná kopec nebo hrad bavlny. Rozloha bílého „hradu“ je 2 700 metrů na šířku a 160 metrů na výšku. Areál nachází v jihozápadní části země nedaleko města Denizli.

v

se

Místo Pamukkale je oblast tektonického zlomu, kde na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník. Z minerální vody stékající po skále vznikají usazeniny - travertin. Tak vznikaly v průběhu mnoha tisíc let působivé terasy, kaskády a jezírka. A nepřestaly vznikat doposud, pramen je stále aktivní. O pramen se lidé zajímali už v antických dobách a zhruba 250 let př. n. l. zde bylo založeno lázeňské město Hierapolis. Pozůstatky města se nacházejí přímo nad travertinovými kaskádami. Pamukkale je spolu s Hierapolí zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

14,30 odjezd

18,00 téměř Efes (zavřeno) Efez (řecky Efesos, turecky Efes) bylo jedním z velkoměst iónského Řecka v Malé Asii, které se nacházelo v Lýdii na pobřeží Egejského moře (dnes několik kilometrů od pobřeží v İzmirské provincii asi 50 km jižně od İzmiru). Založili jej kolonisté především z Athén. Ke zříceninám Efesu se lze dostat dnes z přístavu Kusadasi. Místo bylo známé již ve 2. tisíciletí př. n. l., neboť se nám dochovalo v chetitských textech, kde je zřejmě totožné s osídlením zvaným Apasa – důležitým střediskem pod vlivem chetitské a mykénské kultury. Asi v 10. století př. n. l. začalo osídlení místa jónskými Řeky. Narodil se zde roku 535 př. n. l. filozof Hérakleitos.

3 650 km 20,00 Izmir – metro, 1 linka a 12 stanic, „šachy“ s kartou, cena 1,75 TL İzmir, dříve též Smyrna, je město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře. Má zhruba 4 milionu obyvatel a je správním střediskem stejnojmenné provincie. İzmir je jedno z nejstarších středomořských měst. Bylo založeno ve třetím tisíciletí př.n.l. a už v té době bylo jedním z center kultury na anatolském poloostrově. V období okolo roku 1500 př. n. l. se dostalo pod vliv chetitské říše. V prvním tisíciletí př.n.l. se začali do İzmiru stěhovat Řekové, z této doby se dochovaly

keramická a hrnčířská díla. Řekové opředli město mnohými pověstmi.

Před první světovou válkou představovali Řekové polovinu z asi 300 000 obyvatel města. Roku 1919 město obsadila řecká armáda a mělo být na základě Sèvreské mírové smlouvy s velkou částí západní Anatolie přičleněno k Řecku. Řecké tažení však bylo v létě 1922 obráceno na ústup a v září téhož roku vstoupila do města turecká armáda. Město zčásti lehlo popelem a na 200 000 Řeků z obavy o svůj osud uprchlo do Řecka. Mnozí se usadili v Athénách, kde založili čtvrť nazvanou Nea Smyrni (Νέα Σµύρνη), tj. „Nová Smyrna“. Smyrna, od té doby zvaná İzmir, zůstala součástí Turecka. İzmir has a subway network (rapid transit over the surface in parts) that is constantly being extended with new stations being put in service. The network "İzmir Metrosu", consisting of one line, starts from the Üçyol station in Hatay in the southern portion of the metropolitan area and runs towards northeast to end in Bornova. The line is 11.6 km (7.2 mi) long.

- podzemní, povrchová a nadzemní část 21,00 přístav – maják, centrum, čisté ulice, odchody s luxusními oděvy - večeře (smažená vejce – 4 TL) 24,00 spánek (TV sitcom o tureckých kosmonautech)

Pá

8 den

6/5

8,00 snídaně 9,00 odjezd 3 800 km 11,00 Pergamon - lanovka 10 € a vstup 10 € - vyhnání z ráje Pergamon, případně Pergamum, byla starověká řecká obec na území Mýsie v severozápadní Malé Asii. Toto město, jež se rozkládalo na útesu vypínajícím se na severním břehu řeky Kaikos (dnešní Bakırçay), asi ve vzdálenosti 25 kilometrů od břehů Egejského moře, se stalo centrem mocného a významného helénistického království, kterému mezi léty 282 až 133 př. n. l. vládla dynastie Attalovců. V současnosti se zde nachází turecké město Bergama.

- smlouvání: talířek z 15 € na 7 € 12,30 odjezd – nákup chleba 14,00 podél ostrova Lesbos (plameňáci) „Tobogán – to tam musí být voda“

15,00 Asos a téměř mys Baba a Troja, Behramkale (Assos) – osmanský most

4 100 km 18,30 Canakkale Çanakkale je město a mořský přístav v provincii Çanakkale , na jižním (asijské) pobřeží Dardanel (Hellespont) na svém nejužším místě. Počet obyvatel dosahuje 110 tis. (2010). Je nejbližším městem nedaleké starověké Tróje. "Dřevěný kůň" z filmu Trója je od roku 2004 vystaven na nábřeží. Çanakkale je druhým městem, které se nacházejí na dvou kontinentech po Istanbulu.

- nákup v Carrefouru – Rakija Izmir - hra v karty 23,30 spánek

Pá

9 den

7,30 snídaně 8,30 odjezd, nákup Atlasu 9,00 trajekt 2 km 10,00 Galipoli (Gelibolu) – vojenský památník V bitvě o Gabonapehely (1915–1916), vedené Velkou Británií a Francií proti Osmanské říši, šlo o kontrolu strategicky důležitého Dardanelského průlivu, tedy o přístup k Marmarskému moři a tím i o možnost napadnout tehdejší hlavní město Konstantinopol. Velitelé Sir Ian Hamilton

Otto von Sanders Mustafa Kemal Síla

5 divizí (na začátku) 14 divizí (celkem)

6 divizí (na začátku) 14 divizí (celkem) Ztráty

252 000 z toho: 205 000 Angličanů 47 000 Francouzů 3 bitevní lodě

253 000

4 400 km 13,00 Edirne – Velká mešita

30/3

Edirne (dříve Adrianopolis, česky též Drinopol) je město ležící v evropské části současného Turecka. Bylo založeno císařem Hadriánem jako Hadrianopolis a v současné době má cca 120 000 obyvatel. V minulosti bylo okolí města díky své strategické poloze místem řady významných bitev. Toto místo bylo osídleno již dlouho před založením Hadrianopole. Podle řeckých mýtů zde založil město Orestés a pojmenoval ho po sobě – Orestias. Bezprostředně před Hadrianem zde však již stála thrácká osada. Hadrianus tuto osadu přeměnil na město, přestavěl ho a ustanovil hlavním městem thrácké provincie. Poblíž města byl roku 323 poražen Licinius a o 55 let později zde byl v bitvě s Góty zabit císař Valens. V roce 813 bylo město dobyto Bulhary a chán Krum přesídlil jeho obyvatele na sever za Dunaj. Za dob latinského císařství, roku 1205, zde bulharský car porazil křížáky a o několik let později ho obsadil Theodoros Komnenos Dukas, kterého však Bulhaři o tři roky později porazili. Sultán Murad I. obsadil toto město roku 1360 a mezi lety 1365 a 1453 to bylo hlavní město celé Otomanské říše. Narodil se zde i sultán Mehmed II., který později dobyl Konstantinopol. Díky své významné poloze bylo častým terčem útoků a často se zde měnili vládcové. Město střídavě patřilo Řekům, Bulharům, Turkům nebo dokonce Rusům.

- tržnice: stříbrný náhrdelních 38 TL, zrcátko 6 TL - hledání pošty (poštovní schránky neexistují) 14,00 odjezd 14,30 drama na hranici (návrat kvůli přívěsu)

17,30 Bulharsko Po počáteční neutralitě vstoupilo na podzim roku 1915 Bulharsko do první světové války na straně mocností a ústředních vyhlásilo válku Srbsku. Cílem bylo zvrátit výsledky druhé balkánské války. První světová válka končí pro Bulharsko druhou národní katastrofou. Přestože je mu smluvně garantován přístup k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o něj v důsledku přesídlování maloasijských Řeků přichází. V roce 1918 car Ferdinand abdikoval a na trůn přichází jeho syn car Boris III. (1918 1943). Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem ekonomických okolností ale v roce 1941 vstoupilo do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. V roce 1946 bylo referendem zrušeno carství a Bulharsko se stalo lidovou republikou. Od roku 1944 až do roku 1989 vládne v Bulharsku komunistická strana. Bulharsko bylo stejně jako Československo součástí východního bloku, plně loajální Sovětskému svazu. Po roce 1989 procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do NATO a v roce 2007 se stala členským státem Evropské unie.

4 650 km 21,30 Sofia (chrám a jezdecká socha)

23,30 hranice se Srbskem, změna času na 22,30 4 800 km 24,00 Niš a spánek

So

10 den

31/3

8,00 vstávání 10,00 odjezd 5 050 km 13,00 Bělehrad Bělehrad (srbsky Београд / Beograd) je hlavním a největším městem Srbska. Mezi lety 1918–1992 byl také hlavním městem Jugoslávie. V roce 2002 zde žilo 1 281 081 obyvatel, aglomerace čítá skoro 1,7 milionu lidí. Město leží na soutoku řek Dunaj a Sáva. Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přibudovali i přístav pro svoji říční flotilu.

14,00 Maďarsko – hranice (čekání 2 hod.) 5 450 km 20,00 Budapest Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 8. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,7 milionu obyvatel (2005), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob.

22,00 hranice Slovenska

22,15 Bratislava 23,00 Česko

Ne

11 den

00,30 Brno 3,00 Praha 6 100 km 4,00 Ústí n. L. - konec expedice

1/4