Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3 č íslo
M A G A Z ÍN REPORTÁŽ: Tunisan všechno odkývne ROZHOVOR: Venda Truhlářová: Strýček byl pro mě nejvyšším a současně nedostižitelným vzorem… PROJEKTY: Nová Karolina, Havlíčkobrodská Kotlina, Nemocnice Havlíčkův Brod, Pivovar Krušovice, Galerie HARFA, RETRO Bratislava TRENDY: Paroplynová elektrárna
10
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Nezapomínejte sami na sebe a na své blízké
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
Milí kolegové, vážení přátelé!
ROZHOVOR
reportáž Tunisan všechno odkývne ................................................................................. 2/3
Přeji vám hezké a pokud možno slunečné léto. Doufám, že když vyrazíte na dovolenou, tak vám plány nezhatí nějaký vulkán. Teď je to na našem kontinentu řekněme móda. Člověk je ale na palubě letadla naprosto bezmocný a nezbývá než věřit odborníkům, i když jsem přesvědčený, že ta opatření jsou mnohonásobně přehnaná. Chtějí být ale zodpovědní, stejně jako my. Existovat s příliš velkým rizikem není v delším časovém horizontu dobré. Pro nás jsou hnacím motorem zakázky, kde vy všichni nacházíte práci. Zakázky v České republice napomáhají v rozvoji firmy. Díky týmu zkušených obchodníků se nám daří, i přes velmi složitou dobu. Krize ještě zdaleka nepominula a obávám se, že ji ještě mnohokrát pocítíme.
Vendy Truhlářová: Strýček byl pro mě nejvyšším a současně nedostižitelným vzorem ........................................................................................... 4
ROZHOVOR Jiří Novák: Moje práce je neustálá improvizace ............................................... 5
ROSS aktuálně Nová Karolina, Havlíčkobrodská Kotlina, Nemocnice Havlíčkův Brod ..... 6
ROSS aktuálně Pivovar Krušovice, Galerie Harfa, Retro Bratislava ......................................... 7
ROZHOVOR David Linduška: Zkusil jsem zaběhnout maraton ............................................ 8
Z čeho ale mám velikou radost, jsou akce v zahraničí. Podařilo se nám prosadit zejména na východních trzích s úplně novým produktem, který s naší prvotní činností na první pohled nesouvisí. Je to zajištění financí na některé zakázky. České bankovní domy jsou schopné dávat takzvané exportní úvěry, které jsou určené na realizaci projektů v cizí zemi. Je to ideální pro naši firmu, která nejenom staví a dodává elektroinstalace. Montujeme také technologie od různých tuzemských výrobců. Jednou z podmínek úvěrování je právě přidaná hodnota pocházející z naší země. Rekonstruujeme nemocnici v gruzínském Tbilisi, účastníme se na projektu obchodního centra do ruské Rjazaně a budeme pracovat i v Jordánsku a na Ukrajině.
minulost
Ve světle nových a bezesporu zajímavých příležitostí vám chci znovu nabídnout možnosti vzdělávání. Naše firma nabízí celou řadu vysoce specializovaných kurzů. Jedině vzdělaný člověk se může kvalifikovaně uplatnit. Žijeme v době nových technologií a pokrok potkáváme na každém kroku. Využijte prosím těchto možností.
RUSSIAN
A v horkých letních dnech se nezapomeňte napít našeho piva Chotěboř!
2. pivovarské odpoledne ..................................................................................... 15
Tak na zdraví a hezké dny!
UŽITEČNÉ Roman Stryk, generální ředitel
Kde by asi byl slavný snímek Avatar .................................................................... 9
TRENDY Paroplynová elektrárna ......................................................................................... 10
ROSS INSIDE I naše logo má svou historii .................................................................................. 11
slovensko Slováci versus Maďari, alebo opačne? .............................................................. 12 Russian Alphabet should not be forgotten, the reverse is the case ........ 13
ROSS PODPORUJE Budoucí Archa v Modletíně ................................................................................. 14
POZVÁNKY
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Tunisan všechno odkývne
Pracovníci společnosti ROSS Holding se podílejí na jedné z nejvýznamnějších zakázek státu Tunis. Je to Kulturní městečko, jinými slovy obrovský komplex sálů a obchodů s velkou vstupní halou. Hlavním dodavatelem je GEOSAN GROUP. ROSS má na starosti řízení všech profesí TZB a Elektro. řádku,“ říká na úvod manažer projektu Jiří Trnka. Ten na místě střídá Dušana Lošonského. V bývalém Kennedyho parku, kde mimo jiné zůstanou původně rostoucí palmy, což zvyšuje atraktivitu celého komplexu, se staví už několik let. Peníze pocházejí z českého úvěru a stavba velkolepého díla je určená pro stát Tunis. „Je to opravdu monumentální a megalomanské dílo. Počítejte se mnou,“ vybízí Jiří Trnka a pokračuje, „komplex obsahuje celkem tři divadelní sály, jeden na operu, druhý na činohru a třetí univerzální s mobilními tribunami. Dále dvě kina, první pro 350 lidí, druhé o polovinu menší. K tomu šest zkušeben a prostory režie. Potom různé malé sálky, zkušebny, sklady a také obrovskou reprezentativní vstupní halu. Kulturní městečko je i byznys centrem s celkem dvaačtyřiceti obchodními jednotkami. Místo je neuvěřitelně poutavé, punc mu dodávají právě palmy.“
A mají na pilno, hotovo musí být do konce října letošního roku. Prezident Zine El Abidine Ben Ali už netrpělivě čeká. Nepřeháníme, když říkáme, že pro Tunisany je to klíčová stavba a téměř celý národ tím žije. „Dokonce nás jednou zastavili policisté a když jsme ukázali, co v Tunisu děláme, téměř začali salutovat a okamžitě bylo všechno v po-
2 / Reportáž
„Poprvé jsme do Tunisu přijeli v listopadu 2009,“ vzpomíná projekt manažer Dušan Lošonský. „Stavební část zajišťuje GEOSAN GROUP, my máme na starosti veškeré technologie. To znamená elektro, měření a regulace, klimatizace, ventilace, plyn a instalatérské práce. Řešíme také dodávku zdravotechniky, solárního systému pro ohřev teplé vody, rozvod stlačeného vzduchu a další,“ jmenuje. Zajímavé je i protipožární zabezpečení - samozřejmě voda, kontroly úniku
plynu, kontroly hladiny oxidu uhličitého v garážích a standardní systém EPS. „Ve vybraných prostorách je specializovaná ochrana. Tam, kde jsou cenná umělecká díla, používáme speciální systém FM200 s argonitovým plynem, který na sebe v případě požáru váže kyslík a tím pohlcuje plameny.“ dodává Trnka. Tato alternativa v sobě spojuje vysokou účinnost hašení, kompletní odstranění zbytků, bezpečnost lidí a nízký skladovací objem. Celý komplex je napojený na tři záložní zdroje, které spínají v případě výpadku proudu a plnily by svou funkci při požáru. Většina materiálu je už na stavbě a leží tam delší dobu. Třeba některá svítidla už pomalu vycházejí z módy. Práce v tuniské metropoli se nijak neliší od ostatních zahraničních zakázek. Počasí je teplé, ale zdaleka ne tak jako v jižnějších částech Afriky. „Asi v květnu skončilo jaro. Byly velké teplotní výkyvy, dokonce někteří kolegové si na pokojích topili,“ upřesňuje Jiří Trnka. Po celodenní namáhavé práci je několik možností jak strávit večer. „Všude jsou otevřené kavárny, některé už od rána a kolem chodí většinou mladí kluci. Pijí takovou neuvěřitelně silnou a sladkou kávu. Kdybych se toho napil, asi by mi zdřevěněl jazyk,“ směje se. Nejlepší je prý káva s mlékem, je to balzám. „Jinak kuchyně je tady velmi chutná, snažíme se chodit do podniků, kde není takové sterilní prostředí, které známe z rychlých občerstvení z Evropy.“
Na realizaci stavby Kulturního městečka se v Tunisu podílí převážně místní firmy či tuniští zaměstnanci generálního dodavatele. „Je to zcela běžné a práce s nimi má svá specifika. Máme tady třeba i tuniského fakturanta, který zná zdejší předpisy a jazyk. Tím je to pohodlné. Jen ta komunikace bývá někdy složitější. Třeba když jim potřebujeme něco vysvětlit, koukají na nás a kývou hlavou, jako že rozumí. Slova neznám – nevím skoro nepoužívají. Oni se stydí to přiznat,“ říkají dvojhlasně oba manažeři. A jak se to projevuje v praxi? Někdy je to náročné, potom si ale obě dvě strany podají ruku a musí mít trpělivost. „V Evropě si můžeme dupnout, pohrozit dodavate-
li. Tady to nejde. Oni jsou všichni jedna rodina, ať v dobrém, tak ve zlém,“ přiznává Jiří Trnka. Arabové totiž drží pospolu. Někdo něco řekne a za malou chvíli to ví všichni ostatní. Tunis je arabská země a úředním jazykem je arabština. Dokonce 99% domorodců jsou sunnitští islamisté. „Příliš ortodoxní to není, podívejte tamhle jde dívka oděná typicky evropsky, za chvíli ale uvidíme ženu v burce,“ ukazuje z okna Dušan Lošonský. V obchodech se prodavačky usmívají, je to zkrátka jiný svět než východněji směrem do Asie. Tuniské ženy nejsou nikterak hezké, ani ošklivé. Je to podobné jako
v Evropě. Nikdo se neohlíží, jestli má člověk bílou kůži nebo tmavší. Nepochybně je to také díky turismu, který tvoří téměř polovinu příjmů státní pokladny a je pro celou zemi životně důležitý. Letadlem se sem z Prahy dostaneme za dvě hodiny, turisté létají do Tunisu, Monastiru a potom na ostrov Djerba. Obyvatelé Tunisu si žijí svůj vlastní život, těší se na Kulturní městečko, které je pro ně skutečně tou nejdůležitější a současně vysněnou stavbou. „Čekají na něj už dost dlouho. Je to prezidentská zakázka a slibují si opravdu hodně,“ uzavírá přímo na staveništi Jiří Trnka. (rah)
Bývalý Kennedyho park v Tunisu se mění k nepoznání.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
VENDA TRUHLÁŘOVÁ:
Strýček byl pro mě nejvyšším a současně nedostižitelným vzorem... Venda Truhlářová je akademická malířka. Narodila se v Opavě a velkou část života strávila na Moravě. Posledních sedmnáct let ale žije v Havlíčkově Brodě a Okrouhlici. Tam se odehrály důležité okamžiky jejího dětství a právě tam byl také její nezapomenutelný strýček – slavný český malíř Jan Zrzavý, který ji samozřejmě ovlivnil. Ale ne tak, jak bychom se mohli domnívat.
Venda Truhlářová je typická regionální malířka. Po celý život hledá inspiraci v milovaném kraji - Vysočině.
Vzpomenete si na váš první kontakt s uměním? Měla jsem Špalíček Mikoláše Alše, ze kterého jsem si často obkreslovala bohatýry a sedláky na koních. A kupodivu nedávno jsem se v esejích Zrzavého dočetla, že on také jako dítě miloval Mikoláše Alše. Jinak to ale pro mě byla ta nejpřirozenější věc už od čtyř let. Pořád někde s tužtičkou nebo pastelkou, v patnácti letech jsem měla svůj první skicák a krásné akvarelové barvy. Šla jsem k Sázavě naproti Chlístovu a malovala krajinu kolem řeky. Dodnes si to vybavuji velmi podrobně. Jaké bylo vaše dětství? Krásné, krásné, a nejkrásnější byly vždycky ty dva měsíce strávené v Okrouhlici. Od dvou let jsem tam jezdila pravidelně. Na půdě jsem tam také našla pastelové barvy. Byly po strýčkovi Rudolfovi, což byl bratr maminky Jana Zrzavého. A ten první dal Janovi barvičky a asi v jeho deseti letech mu řekl: Ty budeš malířem! Strýček Rudolf byl také akademickým malířem a dožíval v Okrouhlici. Ale nenarodila jste se v Okrouhlici, ale v Opavě. Ano, narodila jsem se ve Slezsku, velkou část života jsem strávila na Moravě, kterou mám také moc ráda. Bylo to v Hranicích nad Bečvou. Na gymnázium jsem ale chodila ve Vysokém Mýtě, potom následovala výtvarná škola ve Zlíně a hned po válce jsem studovala
4 / Rozhovor
na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, odkud mě osud dovedl na Akademii výtvarných umění. Absolutorium bylo v roce 1952 v grafickém ateliéru profesora Silovského. Pojďme ale zpátky do dětství, váš strýc vám mohl být učitelem. Byl? Toho jsem se velice varovala, abych ho v nejmenším nekopírovala nebo se jím nechávala ovlivnit, ačkoli byl můj nejvyšší a současně nedostižitelný vzor. On také nikdy nikoho, jak se říká, nevykrádal. Ale i přesto vám určitě něco říkal… Mohu vám říct, že když se ho moje maminka v mých dvanácti letech ptala, jestli mám výtvarný talent a také mu ukazovala několik malých obrázků, tak jí odpověděl: „Ale Venčo, žádná malířka to nikdy nikam daleko nedotáhla.“ On prostě nebyl příznivcem žen - malířek. I když je pravda, že jeho přítelkyně Lenka Procházková byla také výtvarnicí a tu velice uznával. Vy jste to i přes nepříznivou „věštbu“ dotáhla poměrně daleko, vystudovala jste Akademii výtvarných umění. Ano, a na mé první velké výstavě v Galerii bratří Čapků byl i můj strýc. Dokonce se obtěžoval a přijel tramvají. A pán, co to tam hlídal, se ho ptal: „Mistře, jak se vám to líbí?“ A on řekl: „Kdyby se mi to nelíbilo, tak na to tak dlouho nekoukám.“ Byl skutečně originální. Pro mě to byla nejúžasnější pochvala v životě.
Jak byste vy sama charakterizovala svoje poměrně rozsáhlé dílo? Můžu s čistým svědomím říct, že jsem v kumštu nikdy nikomu nic neukradla. Nechávám se většinou inspirovat českou krajinou, samozřejmě krajinou Vysočiny, mého kraje. Motivují mě hlavně nádherné vzpomínky z dětství a k tomu ta moje Okrouhlice. Jako děti jsme chodili do vonících lesů, koupali se v Sázavě. A dodnes z toho čerpám a je to stále bezedné. Kde se chystáte vystavovat? Na příští rok si mě zamluvili v Železném Brodě a v Novém Městě na Moravě. Bude to výběr z mého díla. Když už jsme u těch výstav, tak v Havlíčkově Brodě se už delší dobu mluví o tom, že by část díla vašeho strýce mohla být právě tady. Jak to je? Ale vždyť to bylo jeho přání! Odkázal dílo Národní galerii a měl podmínku, že do dvou let po jeho smrti uspořádají velkou výstavu a že také otevřou pamětní síň. A kde jinde by měla být než právě tady, v kraji, kde se jeden z nejvýznamnějších malířů 20. století narodil. Já jsem se tolik snažila, ale obrazy leží v depozitáři Národní galerie. Z pro mě nepochopitelných důvodů je to neprůchodné. V Brodě by pro to snad pochopení bylo, i když chybí peníze na vybudování důstojného přístřeší. To ale není ta hlavní překážka. Ta je bohužel v Praze. (rah)
ROZHOVOR:
JIŘÍ NOVÁK:
Moje práce je neustálá improvizace
Pro někoho možná zamlklý nebo zadumaný, jinak odborník v oblasti měření, regulace a automatizace a mimo jiné také včelař – to je stručná vizitka Jiřího Nováka. Se svou rodinou žije v Úsobí nedaleko Havlíčkova Brodu a kromě manželky má dceru Kateřinu a syna Jirku. Obě děti se věnují hudbě, společně pak jezdí na kolech a v zimě na běžkách. Práci dává Jiří Novák téměř vše a odpočívá mezi úly. Do firmy jste nastoupil na jaře v roce 2002. Jaké to tenkrát bylo? Před tím jsem pracoval v podobném oboru, ale více v průmyslu. ROSS jsem dříve moc neznal, a pamatuji si první den byl v Praze na nějaké stavbě. Bylo pro mě překvapující, jaký chaos vládne na velké stavbě . V průmyslu je přeci jen řád, svým způsobem i pořádek. Dnes, po těch osmi letech, v čem vůbec spočívá vaše práce? Jsem vedoucím střediska Měření a regulace, to znamená organizovat a řídit všechny činnosti, které provádíme. Já jsem laik, tak vysvětlujte… Měření a regulace patří do skupiny automatizace, a to představuje soubor činností zajišťujících automatický chod opakujících se procesů. Vysvětlím vám to třeba na zážehovém motoru auta: dávkování paliva a jeho zapálení ve správný okamžik, je opakující se proces, který je i u toho nejjednoduššího motoru řízen automaticky. V opačném případě bychom museli každou jednotlivou dávku paliva, a každé jednotlivé zapálení spínat ručně, a to bychom asi daleko nedojeli. Všechno je přesně, matematicky doložitelné, i přesto říkáte, že vaše práce je improvizace. Proč? Pracujeme na projektech, co projekt to originál, a v jejich rámci ještě dochází
ke spoustě drobných či větších změn. Z toho důvodu musíme improvizovat a dosáhnout toho nejlepšího výsledku jak pro zákazníka, tak pro firmu. Měření, regulace, automatizace – máte i takový život? Ne, to vůbec ne. Doma nemám nic zautomatizovaného, snad kromě pračky, která je ale hodně stará a termostat na zdi je ten nejjednodušší (smích). Doma si spíš potřebuji odpočinout, mám k tomu účelu třeba včely. Jak jste se k nim dostal? Mnoho lidí se už jako včelaři narodí. Já jsem se nenarodil jako včelař, dostal jsem se k nim úplnou náhodou. Asi před osmi lety jsem sháněl zahradu a přišla nabídka zahrady i s úly. Nějak mě to zaujalo a bylo to. Povídáte si s nimi? To zrovna ne, ale práce s včelami není vždy jednoduchá. Včelař musí přistupovat ke včelám v klidu, bez stresů a musí vědět, který zásah kdy a jak provést. Včelky dokáží reagovat na podrážděné a nesprávné chování včelaře a ztrestat jej. Musím mít veškeré pohyby promyšlené dopředu. Je to ale velmi uklidňující. Kolikrát jste přišel do práce opuchlý od žihadel? Párkrát asi ano, nejhorší období je,
když se vytáčí med, včely se ho nechtějí vzdát. Sem tam žihadlo padne. Nejvíc jsem jich dostal asi deset najednou. Odměnou naší celé rodině je pak med a všechny ostatní produkty. Sami sníme téměř polovinu toho, co nám včely věnují. Skoro nepoužíváme žádný cukr, jen med. Cukr pak dávám včelám za to, že jim vezmu jejich med. Když se neznalý člověk podívá do úlu, pokud mu to odvaha dovolí, tak je tam asi stejný chaos jako na vámi zmiňované stavbě. Na pohled je tam určitě chaos, ale chaos tam způsobí pouze včelař svými zásahy. Včely samy si udělají pořádek. Jejich kroky mají řád, každá činnost je po miliony let vyzkoušená a má své pevné místo. Když je včela nemocná nebo uhyne, okamžitě ji ostatní vyženou, aby je nenakazila. To je obranný mechanizmus, který jim umožnil přežít. Jsou tu déle než člověk. Včely bez člověka přežijí, člověk bez včel zřejmě ne, a pokud ano, tak jistě s vážnými problémy.
Měření, regulace, automatizace a včely – co mají společného vám prozradí Jiří Novák.
Chodíte do práce, ke včelám, co ještě stihnete? Když mi zbyde čas, tak nějakou tu domácí práci, rád jezdím na kole, v zimě na běžkách. Doma se většinou scházíme až večer. Děti mají své aktivity a manželka je prožívá s nimi. Doma máme přes týden v podstatě jen noclehárnu. O víkendech býváme většinou spolu. (rah) Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ Nová Karolina ROSS Holding se na výstavbě bude podílet v oblasti elektroinstalací. „Jsou to standardní rozvody silno a slaboproudu, vysokého napětí a dodávka náhradního zdroje. To vše za bezmála 111 milionů korun,“ vypočítává vedoucí střediska projektových týmů Tomáš Štancl. Práce začnou pravděpodobně letos na podzim.
Havlíčkobrodská Kotlina Kotlina je už přes 50 let symbolem havlíčkobrodského hokeje. Vychovala takové hvězdy jako Chytráčka, bratry Holíky, Suchého, Vlka, Benáka, Chalupu a v neposlední řadě také Josefa Augustu. Z nejmladší generace vyčnívá Josef Vašíček, který aktuálně obléká dres klubu Lokomotiv Jaroslavl.
V Ostravě, na místě bývalé koksovny, vzniká velké obchodní a zábavní centrum Nová Karolina. Na ploše 170 x 170 metrů bude celkem čtrnáct propojených kostek různých velikostí se společnou skleněnou střechou. Komplex má na čtyřech podlažích plochu celkem 55 000 metrů čtverečních se zhruba 250 obchody. „Cílem návrhu je rozšířit hranice dnešního historického centra města dále jižním směrem na území bývalé koksovny Karolina a to bez definování jasného předělu či hranice mezi novou a původní výstavbou. Snahou autorů návrhu je vytvořit novou městskou strukturu, která měřítkem objemu městských bloků, jednotlivých domů, proporcemi ulic a náměstí a samozřejmě způsobem jejich využití odpovídá historicky rostlé struktuře ostravského městského jádra. Všechny památkově chráněné objekty a ostatní architektonicky cenné stavby, které se nalézají na stávajícím území Karoliny nebo v jejím těsném sousedství, mají své místo v nově navržené urbanistické struktuře,“ popisují neobvyklý projekt jeho autoři na webových stránkách.
6 / Ross aktuálně
Provozovatel zimního stadionu, Technické služby města Havlíčkův Brod, letos investuje do nového ozvučení, osvětlení a drobných světelných efektů. Podobnou technologii používají například v Karlových Varech, Mladé Boleslavi nebo Liberci. Zářivky jsou úspornější, ale zároveň umožní jednodušší světelné efekty. „I když takových kouzel, jako mají třeba v Pardubicích, nedosáhneme, bude to i tak obrovský pokrok,“ řekl novinářům správce Bohumil Slanař.
Šéfem zakázky ze strany společnosti ROSS Holding je vedoucí projektových týmů Libor Veselý. „Důvodem rekonstrukce je také stav a funkčnost velice těžké pochozí lávky pod střechou stadionu. Úplně jsme ji odstranili. Nová světla a součásti ozvučení jsme zavěsili jiným způsobem. Výrazně se také odlehčí střeše,“ dodal Veselý. Finančně tato akce představuje necelé tři miliony korun.
Nemocnice Havlíčkův Brod V rámci velkých rekonstrukcí nemocnic v kraji Vysočina se dostalo i na havlíčkobrodskou. Za téměř 180 milionů korun právě teď finišují opravy budovy staré interny. „Pochází z období druhé světové války, přesněji z roku 1944. V letech 1992 – 1996 k ní byla přistavěna nová část a vzniknul tak hlavní pavilon nemocnice. V následujícím roce pak byla přistavěna ještě dvě podlaží,“ popisuje mluvčí nemocnice Petra Černo. Cílem rekonstrukce bylo zlepšit podmínky na odděleních a hlavně na jednotce intenzívní péče interního oddělení. „Byli jsme jako subdodavatel, zajišťovali jsme rozvody elektřiny, datové kabely, ale i věci, se kterými se setkáváme jen v nemocnicích,“ poznamenal Jaroslav Plíšek
z firmy ROSS Holding. Jsou to například alarmy, speciální sítě pro lékařské přístroje a další. Celý dům je pochopitelně připojen k záložnímu zdroji. Oddychli si především lékaři a sestry na oddělení JIP. „Ostatní se přestěhovali do prázdných budov nemocnice, my jsme měli veliký problém,“ vzpomíná primář oddělení Josef Málek. „Každého pacienta jsme museli mnohdy sanitou RZP vozit po nemocnici z jednoho vyšetření na druhé. Potom ho zase přepojit na jiné přístroje a položit na lůžko v provizorních prostorách. Podmínky to byly skutečně složité,“ usmívá se. Dnes je jednotka na svém místě a nemocné hlídají kromě školeného personálu také moderní přístroje. „V době stavebních prací nám vyšetření jednoho nemocného trvalo téměř celý den, dnes to máme za hodinu,“ pochlubil se primář. Za celou dobu ale nedošlo k žádné medicínské komplikaci, kdy by byl život pacienta v důsledku převozů ohrožen.
Pivovar Krušovice Pivovar Krušovice, který je součástí skupiny Heineken, přímo v areálu pivovaru rozšiřuje stáčírnu. ROSS Holding je generálním dodavatelem stavby. „Je to dost náročné, všechno jede za provozu,“ říká na místě stavbyvedoucí Jan Kindl. „Kromě toho stavíme také Technologický přístavek JIH, to je jižně od stáčírny.“ Práce měly původně začít už v lednu. „Byla ale dlouhá zima, hodně sněhu a pracovat venku jednoduše nebylo možné. Začali jsme mnohem později a asi nestihneme původní termín v červnu 2010.“ V nové budově chce sládek pivovaru Tomáš Kosmák stáčet pěnivý mok do plechových obalů. Spolu s přestavbou
a následným přemístěním stáčecích linek v roce 2011 také počítá s instalací nových pasterizačních jednotek. „Nové zařízení umožní citlivější zacházení s pivem při výrobě a pomáhá zachovat jeho vysokou senzorickou kvalitu po celou dobu minimální trvanlivosti,“ upřesňuje Tomáš Kosmák.
Galerie HARFA V pražských Vysočanech v sousedství O2 Arény vyrůstá obchodní a kancelářské centrum Galerie Harfa. ROSS Holding působí na stavbě jako subdodavatel a zajišťuje kompletní dodávku integrovaného systému řízení pro technické zařízení budovy. „Systém měření a regulace má za úkol zajistit bezobslužný, bezpečný a v nejvyšší možné míře hospodárný provoz technologických zařízení objektu. Dále zajišťuje sledování energetiky, dálkové odečty spotřeb a monitoring poruchových a havarijních stavů,“ jmenuje Jiří Novák ze střediska Měření a regulace a pokračuje, „kompletní řešení je zastřešeno dispečerským pracovištěm s vizualizací pro pohodlné a přehledné řízení a sledování komplexu.“
ve čtvrti Ružinov. dochází zde k propojení života, sportu a obchodu. „Je třeba vypíchnout fakt, že RETRO je jeden z mála živých projektů na Slovensku, které se realizují. A ještě k tomu za slovenské peníze,“ dodává z Bratislavy obchodní ředitel slovenské pobočky ROSS Slovakia Jozef Soukup, který zakázku obstaral. Investorem je akciová společnost WEON, generálním dodavatelem stavby potom MATEP. „ROSS Slovakia tam dělá svou typickou práci. Jsou to rozvody elektřiny v celém objektu.“ První dělníci s typickým červeným logem na oblečení se na staveništi objevili letos v dubnu. Setrvají tam asi jeden rok.
RETRO Bratislava
Městská část Ružinov je tradičně oblíbená lokalita v Bratislavě, má zdravé ovzduší a do centra je to odtud jen malý kousek. RETRO má být nadčasová budova, která zapadá do členitého okolí moderní metropole. Svým obyvatelům a návštěvníkům nabídne téměř vše – od pohodlného nakupování přes sport až k relaxaci. (rah)
služeb a bydlení.
je moderní a nadčasové propojení obchodu,
Galerie Harfa – to jsou obchodní plochy o celkové výměře 42 tisíc metrů čtverečných. K tomu přiléhají kancelářské prostory o zhruba poloviční ploše. Zvláštní atrakcí bude terasová střešní zahrada přístupná z restaurací.
RETRO Bratislava RETRO – to je všechno, co potřebujete ke svému životu, v RETRO - máte všechno on-line! Takto znějí reklamní spoty doprovázející výstavbu mohutného obchodního a bytového centra v Bratislavě Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
DAVID LINDUŠKA:
Zkusil jsem zaběhnout maraton Setkání se sportovcem, vášnivým cestovatelem a filmovým a hudebním příznivcem Davidem Linduškou je velmi zajímavé. Ze stavby na stavbu asi běhá, maraton není problém. A když neběhá, tak cestuje. Byl v Indonésii, Asii a na vlastní kůži zažil nervozitu války. A abychom nezapomněli – ve společnosti ROSS je od konce 90. let a nyní je projekt manažerem. Jaké CD máte momentálně v autě? Momentálně asi Toma Waitse. Jeho hudba mě uklidňuje a zároveň nabíjí energií. A při jeho poslechu jezdím pomalu (smích). Jinak ale poslouchám všechno možné, snad kromě české lidovky.
Uběhnout maraton není podle Davida Lindušky žádný velký výkon.
A vy jinak jezdíte rychle? Jezdím jak je zrovna potřeba, někdy ale docela rychle. V autě trávím spoustu času, jako projekt manažer mám na starosti své zakázky. Jeden den v týdnu bývám v Havlíčkově Brodě, jinak bydlím v Praze. Je to pestré a to mě baví. Máte nějaký veselý zážitek nikoli z natáčení, ale ze stavby? To mám a není starý. Kolega Patrik Veselka přijel na stavbu do Plzně a zedníci na něho křičí: „Pane mistr, co tady s tou dírou ve zdi?“ A on řekl: „Zazdít!“ Byla to ale nika, která měla zůstat volná. Patrik je ale přes elektro a zedníci se ho nemají co ptát (smích). Co děláte po práci? Sport - běh, cvičení a občas plavání. A odpočívám. Přijdu domů, pustím televizi a to je moje. Hodně času ale bývám v práci a kolikrát doma pustím televizi poslepu a také u ní rychle usnu. Zastavme se u toho běhu… Řekl jsem si, že bych zkusil maraton. Zkušenost s tím žádnou nemám, ale dvaačtyřicet kilometrů zase není tolik. Mě běh nijak výrazně neunavuje, spíše naopak. Přihlásil jsem se proto s kamarádem Jardou
8 / Rozhovor
Plíškem na Pražský mezinárodní maraton. Běželi jsme 9. května, start byl na Staroměstském náměstí. Jak trénujete na takový závod? On to snad ani není závod, máte sedm hodin na to doběhnout do cíle. Mě se to povedlo za necelé čtyři. Trénoval jsem asi měsíc a půl před tím, samozřejmě běhám průběžně pořád. Není to ale nic tak náročného. A svůj poslední závod, to si pamatuji přesně, jsem běžel na základní škole. Měl jste nějakou krizi na trati? To ano, asi každý si tím projde. Trochu mi ztěžkly nohy na pětatřicátém kilometru, ale jinak moc ne. Je to ale velmi příjemné, běžíte městem, každých deset kilometrů je bufet, podají vám pití a třeba banán. A smál jsem se, to bylo důležité. Na začátku hrála Vltava, kolem trati byly živé kapely, fanoušků ale málo. Nejhorší bylo, že asi dva kilometry před cílem hrála dechovka (smích). Vaše běhání vlastně vyplynulo z turistiky. Ano, na začátku byla turistika, spíš chození na horách. A pak jsem se šel proběhnout. A teď pojďme na ty hory a na cesty… Cestování mě baví, obzvláště do míst, kam jezdí méně lidí. Byl jsem třeba v Indonésii. Přiletěli jsme do Jakarty, odtud na Bali. To je úžasný ostrov, projeli jsme ho část a pak nás čekal Lombok. Zajímavá je tam mentalita lidí, jsou úplně jiní než my Evropané. Chovají se velmi přátelsky.
Také jste projel kus Asie. To bylo před třemi lety, byli jsme v Thajsku, potom na severu a cestovali jsme po Laosu a Kambodži. To je v porovnání s demokratickou Evropou asi hodně jiné… To ano, i když tamější lidé ovlivněni nijak moc nebyli, hlavně na vesnicích. Ale z policistů mají strach obrovský. Nikoho utlačovaného jsme ale neviděli. A kam bych se chtěl ještě podívat, to je Střední Amerika. Láká mě hlavně Guatemala. Je to mezi Hondurasem a Mexikem. Už jen ten samotný název znamená v překladu „místo obklopené lesy“. Polovinu Guatemaly totiž tvoří tropické lesy. A taky jsou tam hory, prochází tudy Kordillery s výškou do čtyř tisíc metrů. Vy jste při jedné cestě málem zažil válku, jak to bylo? To bylo v Gruzii. Cestovali jsme do Batumi, to je v Adžarské autonomní republice kousek od hranic s Tureckem. Chodili jsme po horách a večer viděli rakety. Místní sice říkali, že to jsou letadla, bylo nám to ale podezřelé. Po několika dnech jsme se vrátili k tureckým hranicím a potom k moři, tam už byla regulérní válka. Měli jsme strach a nevěděli, jak odletíme. Přišli jsme na letiště, nasedli do letadla a zase vystoupili, tam prý to měli bombardovat. Asi po dvou hodinách nás nahnali zpátky a byli jsme zřejmě poslední letadlo, které odtud pustili. (rah)
MINULOST:
Kde by asi byl slavný snímek Avatar… Příjmení Mahler je v dnešním Havlíčkově Brodě spojeno s rozvojem pletařského průmyslu a nepochybně i s hudbou. Továrníku Viktorovi, bratranci slavného skladatele Gustava, se roku 1899 narodil syn Josef, jehož zájmem nebylo podnikání, ale fotografování a experimenty. Při pohledu na obyčejnou fotografii ho zřejmě napadla spásná myšlenka – proč ji nevidím plasticky a trojrozměrně? A tak se zrodila technologie, kterou v moderní kinematografii označujeme 3D. Josef Mahler studoval na gymnáziu v Německém Brodě a ve Vídni, protože společně se svým starším bratrem Hanušem se měl stát přímým dědicem rodinné živnosti. Josef se tomu nebránil, ale srdce již patřilo něčemu jinému. Už od studií totiž s velkým zájmem fotografoval a co víc, zkoušel na tomto poli experimentovat. Tak následně pokračoval i ve svém volném čase coby spolumajitel tehdy pravděpodobně největší továrny na punčochy v Československu. Pokusy se zaobíraly velkým problémem fotografie - její plasticitou. Přestože má fotografie v podstatě uchovat chvilkový pohled lidského oka, není až tak dokonalá. Lidé se totiž dívají díky dvěma očím na svět plasticky, tj. vidíme trojrozměrně a dokážeme určit od pohledu, co a jak je blíže či dále. Fotografie to neumí, vše nám ukáže jen dvojrozměrně. Pro lepší pochopení si sami zkuste „malý test“, kdy zabodnutou jehlu v polštáři nejdříve standardně uchopte dvěma prsty a poté si to samé zopakujte, ale s jedním okem zakrytým. Náhle tak ztratíte pojem o vzdálenosti a s největší pravděpodobností se prsty na jehlu netrefíte. V tom právě tkví smysl Mahlerova snažení, aby fotografie byla pohledem dvou očí, ne jednoho, a uměla být prostorová (plastická). Ve třicátých letech 20. století díky financím z podnikání se mu podařilo dosáhnout
významného mezníku. Zkonstruoval přístroj Photoplastikon, který vše výše popsané dokázal. Osudovým problémem se ale stala výrobní cena. Své místo tak našel pouze v Technickém muzeu v Praze, kde je dodnes. Mahler se nevzdával a v druhé polovině třicátých let mu svitla naděje v podobě krátkého článku v odborném magazínu o jistém Edwinu H. Landovi, který se ve Spojených státech též zabývá podobnými problémy. Po několika vzájemných dopisech se do USA počátkem roku 1938 vydal osobně a dostal zde nabídku buď pozice výzkumného fyzika v Landem čerstvě založené firmě Polaroid, nebo v Evropě firmu zastupovat. Vzhledem k anexi Rakouska Hitlerem v březnu 1938 vzala druhá nabídka rychle za své a Josef Mahler se rozhodl s rodinou odstěhovat. Přišla druhá světová válka a americká armáda začala jevit zájem o nejnovější vynález dvojice Mahler-Land, tzv. vektograf. Tento přístroj totiž tvořil na první pohled rozmazané fotografie (ve skutečnosti byla daná věc jen focena z různých úhlů a na sebe snímky položeny), které však po nasazení speciálních brýlí s tzv. polarizačním filtrem splynuly do jasného plastického obrazu. Vojsko chtělo vektografu využít při leteckém snímkování. Realizace přesáhla
očekávání a hlavně výrobní cena oproti Photoplastikonu byla mnohem nižší. Josef Mahler opouští firmu Polaroid v roce 1946 pravděpodobně pro neshody s Landem, který začal jeho patenty zneužívat. Poté po dvacet let pracoval u American Optical Co. a nakonec působil jako konzultant a o svém oboru přednášel na univerzitách. K šedesátým narozeninám byl jmenován čestným členem německé společnosti pro stereoskopii a umírá roku 1981 v Kalifornii. Přes všechny viditelné úspěchy je dodnes Josef Mahler zapomenutým vynálezcem. Počínaje Edwinem Landem totiž Mahlerovy patenty postupem času přestaly být, nehledě na trvající platnost, respektovány. Též pro dnešek je Mahlerův odkaz živý, protože princip polarizačních brýlí a „3D pohledu“ proniká na filmová plátna, jak vidíme na hollywoodském filmu Avatar nebo Alence v říši divů. Josef sám působí dojmem, že více než o peníze a velkou prestiž mu šlo o samotnou dokonalost vynálezů a byl přímo zaujat pro danou věc. Je to patrné z vyprávění pamětníka, který s Josefem plul na lodi do USA v roce 1938. Každému na parníku náruživě vyprávěl o svých vynálezech a byl tím natolik nadšen, že jej cestující považovali za mluvku a nevěřili mu. Autor: Michal Kamp – Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Vynálezce Josef Mahler byl zřejmě málo průbojný a jmění za tak významný počin nevydělal. Kladl si stejné otázky jako soudobí filmaři – jak docílit plasticity lidského pohledu na obyčejném promítacím platně.
Minulost / 9
TRENDY:
Paroplynová elektrárna
Paroplynová elektrárna, respektive paroplynový cyklus, je jedna z mnoha variant systémů, kde dochází k vícenásobnému využití tepla. Výhodou jsou bezesporu nižší emise v přepočtu na vyrobenou megawatthodinu.
Výroba energie s menším množstvím spalin a emisí. Ve světě jsou stovky takových elektráren.
Historie systému je poměrně dlouhá, sahá na konec 19. století. „První pokus o realizaci paroplynového zařízení je přisuzován ruskému námořnímu důstojníkovi P. D. Kuzminskému, který v letech 1892 až 1900 postavil první směšovací paroplynové zařízení pro pohon lodí. Spalovací komora, v níž byl spalován kerosin, byla intenzívně chlazena vodou o tlaku asi 5 MPa. Po seškrcení ohřáté vody byla vzniklá pára směšována se spalinamia tato směs byla zaváděna do turbíny. Přidáváním páry do spalin sledoval Kuzminskij zvýšení hmotnostního toku turbínou, a tím i zvýšení jejího výkonu vzhledem k příkonu kompresoru, což byla z hlediska dosažení přebytku výkonu u spalovací turbíny při tehdejší úrovni znalostí v konstrukci turbín a kompresorů zásadní otázka. Přidáváním vodní páry do spalin mělo současně snížit teplotu spalin před turbínou vzhledem k tehdy dosažitelné žáropevnosti materiálu,“ čteme ve slovníku Simopt. Účinnost takového zařízení ale byla velmi malá, dosahovala asi jen tří procent. Dnes je pochopitelně zařízení na úplně jiné úrovni. „Pro účinnost tepelných
10 / Trendy
oběhů platí, že je tím vyšší, čím vyšší je střední teplota přívodu tepla do oběhu, a čím nižší je střední teplota odvodu tepla z oběhu. Vysoké účinnosti kombinovaného tepelného oběhu dosáhneme spojením parního a plynového oběhu s využitím jejich specifických předností, tj. vysoké teploty přívodu tepla ve spalovací turbíně a nízké teploty odvodu tepla v parní turbíně. Samotný výraz “paroplynový cyklus” je vlastně zjednodušený, protože z technického hlediska se jedná o dva oběhy, parní a plynový, vzájemně propojené spalinovým kotlem, kde je zbytková energie spalin vystupujících z plynové turbíny využita při vývinu páry pro parní turbínu,“ uvádí ČEZ, který je významným českým investorem na poli těchto elektráren. „Nebudu zastírat, když řeknu, že právě ČEZ je naším strategickým partnerem,“ dodává ředitel divize Průmysl a energetika společnosti ROSS Holding Martin Souček.Paroplynová technologiejeosvědčená a perspektivní. Častokrát je zmíněná i v energetické koncepci České Republiky z roku 2009.
Rozptyl výsledných investičních nákladů je způsoben rozdílnými technickými a ekonomickými podmínkami instalace a uvádění do provozu, takže průměrné výsledné investiční náklady jsou zhruba dvojnásobné. Doba výstavby paroplynového zařízení se pohybuje v rozpětí 30 až 40 měsíců, což je výrazně méně než v případě klasických uhelných nebo jaderných elektráren.“
Nejdražší část elektrárny je turbína. „Dlouhodobě je jedním z hlavních témat zvyšování teploty spalin na vstupu do spalovací turbíny. Očekává se postupné zvyšování na 1500°C během příštích pěti let a tím i zvýšení čisté tepelné účinnosti paroplynového oběhu na 60%. Paroplynové elektrárny jsou dnes dodávány v podstatě ,na klíč‘, cena standardních modelů se pohybuje okolo 500 /kWe.
Hlavními světovými průkopníky v oblasti paroplynových elektráren jsou Spojené státy a Japonsko, v Evropě potom Španělsko, Itálie a Anglie. „V Česku a v okolních státech se to velmi slibně rozvíjí. Pracujeme v Povážské Bystrici, rýsují se i další velmi zajímavé zakázky,“ uzavírá Martin Souček. (rah) Zdroje: www.cez.cz, www.simopt.cz
Paroplynové elektrárny jsou díky svým dobrým technologickým vlastnostem upřednostňovány před elektrárnami na pevná fosilní paliva. Je ale potřeba dražšího ušlechtilého paliva. Nejčastěji používaným je zemní plyn, méně pak olej. Do budoucna se dá výjimečně počítat i s jinými plyny, kupříkladu plyny po zplynění uhlí a bioplynem. „Jistou perspektivu do budoucna nabízejí snad jen paroplynové zdroje s integrovaným zplynováním uhlí (IGCC – Integrated gasification combustion cycle), které patří k tzv. technologiím čistého uhlí (Clean Coal Technologies).“
ROSS INSIDE:
I naše logo má svou historii Logo je v podstatě základní vyjadřovací prvek firemní grafiky. Má zaujmout, má být zapamatovatelné a může také něco symbolizovat. Vybrat to pravé logo, které přetrvá déle, není snadné. A dokazuje to historie společnosti. První „ROSS“ je z roku 1992, kdy byla počítačová grafika hudbou budoucnosti. Poslední a zároveň současné je z roku 2002 a zřejmě přežije i dál. Dobře vypadá nejenom na firemní vizitce, ale i na billboardu nebo pracovním oděvu zaměstnanců. S rozvojem firmy se rozvijí i firemní grafika. Možná to zní příliš obecně, v případě ROSSu je to ale pravda. Autorkou vůbec prvního znaku firmy byla v roce 1992 Zdena Stryková. „O grafice na počítači jsme nic nevěděli, vlastně jsem ho kreslila na papír a hrála si s různými barvami,“ vzpomíná absolventka grafické školy, která k designu nemá daleko.
O pár let později se začíná psát nedlouhá historie zelené kaňky. Mnozí si jistě pamatují na sérii log, která reprezentovala jednotlivé části firmy. „Rozvíjeli jsme se, rostli jsme a logo s námi. V reklamní agentuře Sinka vznikla ne moc povedená mutace základního loga s přidanou zelenou ,kaňkou‘ a žlutým trojúhelníčkem s bleskem. Když se firma začala dělit na dceřiné společnosti, vznikaly nové mutace červenozeleného loga. Kromě loga ROSS elektrotechnik se používala loga ROSS computers, ROSS controls, ROSS Praha, ROSS telecom.“
„Firma s názvem ROSS Holding existuje od roku 1996 a v té době jsme také vyhlásili výběrové řízení na novou grafiku,“ dozvídám se od současné personální ředitelky Jany Blažkové. „Vyhrál havlíčkobrodský grafik Jiří Trachtulec, který vytvořil logo, které přežilo až do roku 2002,“ dodává. V letech 1996 – 2002 probíhal boom v zakládání nových dceřiných společností a tak nová loga přibývala jako houby po dešti - RH technik, Elektroodbyt, Ikoma Praha, Euross a další.
Současný červený ROSS je z roku 2002. „Chtěli jsme sjednotit design, firemní grafiku a dostat se zase o úroveň výše,“ popisuje Zdena Stryková. „Vypsali jsme znovu konkurz, ve kterém zvítězila reklamní společnost Omega Design. Zadáním bylo vytvořit jednotnou textovou značku, přitom výraznou a zapamatovatelnou“. Ve firmě dokonce zasedala komise, která návrhy posuzovala. „Ty prvotní dojmy byly rozpačité, vnímali jsme první návrh jako nevýrazný a bez nápadu. Časem jsme ale zjistili, že to je absolutně nejlepší varianta. Po odsouhlasení loga vznikl kompletní grafický manuál, který popisuje jak logo používat, vznikly šablony tiskopisů, návrhy polepů aut, návrhy firemního oblečení,“ uzavírá. Červené, pro firmu dnes už typické, logo nás doprovází osm let. Viděli ho nejenom Češi, ale i Korejci, Číňané, Mexičané a další národnosti všude tam, kde ROSS pracuje. (rah)
Blahopřejeme rodičům! Jiří Slejška se narodil 14. ledna 2010 tatínkovi Jiřímu Slejškovi, který pracuje ve firmě na pozici topenáře, instalatéra.
Lily Fujerová se narodila 9. března 2010 mamince Haně Fujerové, která pracuje ve firmě jako asistentka.
Filip Staněk se narodil 23. dubna 2010 mamince Magdě Jandáčkové, která pracuje ve firmě na pozici controller.
Jonáš Maťko se narodil 28. dubna 2010 tatínkovi Tomáši Maťkovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.
Eliška Vosejpková se narodila 2. května 2010 tatínkovi Jiřímu Vosejpkovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.
Tereza a Barbora Šimanovská se narodily 13. června 2010 tatínkovi Jiřímu Šimanovskému, který pracuje ve firmě na pozici technika.
ROSS Inside
/ 11
SLOVENSKO:
Slováci versus Maďari, alebo opačne? Vlastenecký zákon, dvojité občianstvo – témy ktoré hýbu politikou na obidvoch brehoch Dunaja. Politické špičky Slovenska a Maďarska sa predbiehajú, kto koho porazí najnovším a nacionalistickejším zákonom.
Na vysokej škole som mal aj spolužiakov maďarskej národnosti. Čo sa týka jazykových schopností, niektorí rozprávali po slovensky krajšie, než dnešné vedenie SNS. Ďalší robili chyby, sem tam sa pomýlili v skloňovaní alebo mali komický prízvuk, no v zásade sa s nimi dalo bez problémov dorozumieť. Každopádne, boli to normálni ľudia tak ako my a nespomínam si, žeby medzi študentmi slovenskej a maďarskej národnosti bola etnická otázka niekedy problémom. Každopádne, na koľaji som mal jedného kamaráta menom Atila. Na jeden večer mám mimoriadne silné spomienky. Boli sme na izbe jedného zo spolužiakov a z reproduktorov zneli staré slovenské a české hity: Elán, Team, Tublatanka, Michal David a podobné vykopávky. Ako to už býva, časom sme začali svorne vybľakovať texty pesničiek, ktoré práve hrali. Atila sa dosť odviazal, ostatne ako každý z nás. Na sekundu ma však zarazilo, že ovládal všetky texty. Tie notoricky známe pesničky mal rovnako v hlave ako my ostatní. Rovnako ako my poznal „Sestričku z Kramárov“, „Stužkovú“ alebo „Smrtku na pražskom orloji“. Ba čo viac, poznal aj texty českých odrhovačiek od „Jede jede mašinka“, až po „Holky z naší školky“. Každopádne, asi pred nejakým časom som bol Atilu pozrieť v jeho dedinke na juhu Zemplína. Privítal ma s typicky
12 / Slovensko
maďarskou pohostinnosťou – tokajské tieklo, a aj dobré pikantné klobásky boli. Boli sme aj v miestnej krčme, kde chlapi pri vedľajšom stole spievali nejaké mne absolútne neznáme maďarské hity. Ako Maďari sú samozrejme formovaní maďarským jazykom a kultúrou. No súčasne žijú tu na Slovensku a aj keď na prvom kanále majú naladenú Budapešť, vďaka povrchnejšej alebo hlbšej znalosti slovenčiny majú otvorený prístup aj do slovenskej kultúry. Ba čo viac, cez jazykovú príbuznosť medzi slovenčinou a češtinou sa rovnako ako Slováci môžu obslúžiť aj z bohatstva českého kultúrneho dedičstva. Totiž, že napr. pokiaľ ide o knižky, máme vďaka jazykovej blízkosti sprístupnený nielen slovenský knižný trh, ale aj omnoho väčší, český. O filmoch a muzike ani nehovoriac. Slovenskí Maďari sa na tomto našom voľnom prístupe do českej kultúry podieľajú. Niektorí slovenskí Maďari, s ktorými sa rozprávam, rozmýšľajú o postavení svojej menšiny úplne originálnym spôsobom. Uvedomujú si, že za istých okolností môže ich jedinečná pozícia medzi dvomi krajinami ponúkať ďaleko lepšie príležitosti, než nejaké hypotetické pripojenie k Maďarsku. Nie je to len o kultúre, ale aj o biznise. Veď za Mikuláša Dzurindu si maďarské firmy
prehlasovali sídlo alebo registrovali autá na Slovensku, lebo bolo pre ne výhodnejšie platiť dane u nás ako v ich domovine. A kto na tom zarábal okrem slovenskej štátnej pokladnice? Slovenskí právnici maďarskej národnosti, ktorí im pripravovali podklady. Byť Maďarom na Slovensku – nato sa dá pozerať aj ako na handicap, aj ako na výhodnú príležitosť. (red)
RUSSIAN:
Russian Alphabet should not be forgotten, the reverse is the case The ROSS Holding is not a stranger on the Russian market. We can speak about cooperation since the 90´s - the legendary commission for the Streževoj hospital. Other doings in the former Soviet Union countries have followed - Ukraine, Georgia, Kazakhstan, Latvia, and Lithuania. In 2003 there were doings for Hamé Babice Company and then some buildings in Moscow, which is really different from the eastern parts of the giant state yet. Negotiation with the Russian does not differ from the standards of Western Europe, I come to know from Jan Šarf, the ROSS Holding‘s export department manager. ‚However, we should distinguish between Russia and Moscow. This city is the state on its own, where there other rules stand; it has over 15 million inhabitants. The rest of the state is, I would say, countryside, so it is very contrasting,‘ he adds. The Russian regard the Czech Republic very seriously. They respect the high quality of the goods, but also the work. ‚They even prefer Czech goods. Made in Czech means a lot. The situation is similar in other former Soviet Union countries. We have been close to the advanced West and the Russian still regard us this way.‘ The Russian language is naturally the main means of communication; however, there is no problem in communicating in English, especially for the younger generation. Russia is really developing dynamically with a modern infrastructure. ‚Most of our advertising materials are in Russian, we are able to communicate in Russian fluently and it is economic,‘ Jan Šarf says and he believes in future of the Russian‘s market, and not only that of Russia. There are many countries
of the former Soviet Union. ‚It is very interesting business, we are still trying to catch up the West and they are long distance behind us. And the building activities there will definitely be organized. And even the reconstruction, rebuilding and repairing will follow. Most of their structures have been built in the 50´s and have not been cared for. The servicing is not a strong suit there.‘ The job orders abroad are also good for local people. ‚There are no difficulties with the Russian people, but the exception proves the rule,‘ he smiles. They are sometimes hard to conform, they have their own method. The important thing is to say exactly what you want and they will conform. ‚We demand the certain quality and they respect it. They sometimes just try, though. Also the alcohol problems may occur and I remember a case, when someone was hidden in the huge construction. These were people from the other countries, who kept away from the police.‘ Outside the building site, there are very kind and helpful people, except Moscow, which is really different. Working in Russia and in the neighboring countries is a challenge not only for
building and electrical engineering. It is practically bottomless market and the Russian alphabet should not be forgotten. ‚Very important item is so called export money,‘ Jan Šarf says. It is kind of credit from giant banking-house, which is intended for business abroad. ‚The order for the hospital in Tbilisi, which is about to realize, is a good example of this. In this way we can build a brewery in Chotěboř. We have noticed the preliminary interest in the East yet. The important thing is that the main parts of the construction technology are the Czech products, which is definitely fulfilled in building a brewery. There are several possible orders for reconstruction or building the hospitals or a glass forming factory and the others. The strange situations are not everyday events, but sometimes they appear. ‚I remember one, in Moscow, suddenly the police have come and a very busy boulevard has been closed. Vladimír Putin was traveling to work from his cottage and he needed the clear road to Kreml. It may also happen when a very rich businessman appears, ‚ he remembers. However, it is a well-ordered part of world, which tries to imitate our standards. (red) Russian / 13
ROSS PODPORUJE:
Budoucí Archa v Modletíně Na západ od naší hranice je to celkem běžná věc, v Česku se to vidí málokdy. Máme na mysli firemní dobrovolnictví. Manažeři rozvážou kravaty, sundají saka a vezmou hrábě nebo se postaví k míchačce. To vše zadarmo, v zájmu dobré věci. Lidé z ROSSu takto pracovali v Modletíně, kde vzniká netradiční centrum pro handicapované Archa. Objekt bývalé fary a lázní patří chotěbořskému občanskému sdružení Benediktus. Modletín je místo neobyčejně zajímavé. Malé návsi vévodí kostelík svaté Anny. „Pojďte se podívat dovnitř,“ zve mě místní varhaník Jan Rückl a ukazuje nástěnné malby. Pan Rückl jen tak mimochodem pochází z vedlejšího Horního Bradla a je ze slavné sklářské rodiny. „Tady to je moje sestra,“ říká hrdě u výjevu Krista s dětmi, což není zrovna obvyklé. U kostela je studánka, podle staré legendy ze zázračnou vodou. Možná posilnění touto vodu o kus dál pracují lidé z ROSSu – konkrétně Petr Jaroš, Martin Souček, Roman Stryk,
14 / ROSS podporuje
Zdena Stryková, Jana Blažková, Jaroslav Kletečka, Marie Jeřábková, Jaroslav Plíšek, Jiří Novák, Jiří Zlata, Pavel Beneš, Václav Mlčák, Jana Charvátová. Rozhodli se k takzvanému firemnímu dobrovolnictví a v době mé návštěvy zkulturňovali sad nad budovou fary. „Napadlo nás to jako forma benefitu pro management,“ vysvětluje personální ředitelka Jana Blažková, toho času s hráběmi v ruce. „Od dobrovolné práce si slibujeme, že to stmelí kolektiv, máme možnost poznat se trochu jinak. “ Záhy zjišťuji, že tím elixírem není zdejší voda, ale pivo z nedaleké Chotěboře. Především se ale pracuje. „Všichni jsme se těšili, jak na chvíli vypadneme z pracovního procesu a vyměníme námahu psychickou za tu fyzickou. Asi po šesti hodinách práce se mi ale zdá, že se těším zpět do kanceláře,“ vtipkuje vedoucí projektových týmů Pavel Beneš a zrovna přivazuje pařez po uříznutém stromku na řetěz. Přizvukuje mu výkonný ředitel Petr Jaroš. „Je dobré vidět ty postižené lidi, skutečně tady přicházím na úplně nové myšlenky a vyčistím si hlavu,“ dodal. Projektové týmy vyměnil za hrábě také Jaroslav Plíšek. „Alespoň je po nás vidět nějaká práce. Samozřejmě že to není na jeden den, činností je tady skutečně obrovské množství.“
V Modletíně, v budově bývalé fary a lázní, má vzniknout v Česku zatím unikátní Archa. „V jednom domě tam žijí lidé zdraví a s handicapem. Je to zvláštní sociální a současně duchovní skupina, která je pro obě strany nesmírně obohacující,“ popisuje Radka Jindrová z občanského sdružení Benediktus. To faru i ruinu lázní koupilo a shání peníze na jejich opravy. „Už jsme podali projekt, na podzim budeme chytřejší.“ Pravdou je, že modletínská fara byla desítky let prázdná. Lázně jsou v takto žalostném stavu ještě déle. „Je to opravdu zázrak, když lidé z takto veliké firmy přijdou a pomáhají nám, sami bychom to dělali mnoho týdnů,“ říká na adresu společnosti ROSS Holding Radka Jindrová a ukazuje přitom na další spolupracovníky, tentokrát z jejich řad. Jsou to lidé mentálně postižení, kteří do Benediktu docházejí a užívají jeho služeb. Po chvilce z Modletína, jakoby zastrčeného uvnitř Železných hor, odjíždím, a odjíždím s pocitem, že se dílo daří. Fara je už ve stádiu obyvatelném, lázně to čeká v příštích letech. A každá přiložená ruka je dobrá. „Už nevidíme jenom tmu, rýsuje se pomyslné světlo na konci tunelu,“ pochvaluje si Radka Jindrová. (rah)
KULTURNÍ AKCE:
2. PIVOVARSKÉ ODPOLEDNE 14. srpna 2010 přijďte na chotěbořské náměstí. Čeká na vás v pořadí druhé Pivovarské odpoledne. K popíjení oblíbeného nápoje zahraje celá řádka regionálních umělců, které doplní mimo jiné Děda Mládek Illegal Band. „Pivovar Chotěboř je regionální, proto chce touto slavností podpořit především místní amatérské spolky a kapely, dát jim příležitost vystoupit veřejně a předvést svoje umění,“ vysvětluje Richard Moravec, ředitel pivovaru. Začátek akce, určené všem generacím, je ve 14 hodin, konec ve 22 hodin.
A zatímco tatínek bude ochutnávat výtvory pana sládka, jeho potomek může soutěžit a zúčastnit se výtvarné dílny. Pořadatelé tak spojili dvě zdánlivě rozdílné věci – pivo a umění.
Program: 14:00 Mažoretky v mužském podání 14:15 Duo v náladě 15:15 Wobčas 16:15 Pilgrim Pimple 17:15 Defragment 18:30 Bene Band 19:15 Děda Mládek Illegal Band 20:30 Artery rock
ČECHOVKA podzimní divadla
21. 9. MONOLOGY VAGINY Intimní divadlo Dáši Bláhové od 19 hodin Klub Čechovka divadelní představení
7. 10. SPLAŠENÉ NŮŽKY od 19 hodin Klub Čechovka divadelní představení
20. 10. CAVEMAN ONE MAN SHOW od 19.00 hodin klub Čechovka divadelní představení
12. 11. DROBEČKY Z PERNÍKU Divadlo A. Dvořáka Příbram od 19.00 hodin Klub Čechovka divadelní představení
prosinec ŽENITBA Divadlo Na Jezerce od 19.00 hodin Klub Čechovka divadelní představení Abonentky na divadla jsou v prodeji, info tel. 724 764 875 www.cechovka.cz
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15
platnost 1. 7. 2010 - 30. 9. 2010
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Electrical [ıˡlektrıkl] elektrický Electrical tape elektrická izolační páska Electrical system elektrická instalace Electrically [ıˡlektrıkəli] elektricky Electrically driven elektricky poháněný Electrically operated elektricky ovládaný Electrician [ıˡlektrıʃən] elektrotechnik, elektrikář Electricity [ıˡlektrısəti] elektřina Electricity consumption spotřeba elektřiny Electricity supply dodávka elektřiny Electrification [ıˡlektrıfıˡkeıʃən] elektrizace, buzení elektřiny Electrode [ıˡlektrəʊd] elektroda Electrodeposition [ıˡlektrəʊdepəˡzıʃən] elektrolytické pokovování, galvanické pokovování Electrodrill [ıˡlektrəʊdrıl] elektrický vrták Electromagnet [ılektrəmægnıt] elektromagnet Electromagnetic [ılektrəmægˡnetık] elektromagnetický Electromagnetic coupling elektromagnetická spojka Electromagnetic separator elektromagnetický separátor Electromagnetic wave elektromagnetická vlna
Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 8. 2010 na e-mailovou adresu
[email protected]. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá originální keramiku z chráněné dílny o.s. Benediktus
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Electromechanics [ılektrəʊmıˡkænıks] Electrometer [ılekˡtrɒmıtə(r)] Electromobile [ılektrəʊˡməʊbaıl]
elektromechanika elektroměr elektromobil, elektrický automobil Electromotor [ılektrəʊˡməʊtə(r)] elektromotor Electron [ıˡlektrɒn] elektron Electron beam welding svařování elektrickým obloukem Electron discharge elektronový výboj Electronic [elekˡtrɒnık] elektronický, elektronkový Electronic control elektronické řízení Electronic control unit elektronická řídící jednotka Electronic data processing elektronické zpracování dat Electronic signature elektronický podpis Electronic switch elektronický spínač Electronics [elekˡtrɒnıks] elektronika Element [ˡelımənt] prvek, součástka, článek Elementary [elıˡməntəri] základní, elementární, počáteční, prvotní Elevate [ˡelıveıt] zvedat, zvyšovat, stoupat Elevation [elıˡveıʃən] zdvihání, výška, nárys Elevator [ˡelıveıtə(r)] výtah, elevátor, zdviž
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene Elevator rope Elongate [ˡilɒŋgeıt] Embed [ımˡbed] Embedded [ımˡbedıd] Embedded bar Embedded system Emboss [ımˡbɒs] Emergency [ıˡmɜːdʒənsi] Emergency brake Emergency call Emergency control Emergency exit Emergency lighting Emergency switch Emergency telephone Emergency valve Emery [ˡeməri] Emery dust Emery paper Emission [ıˡmıʃən]
E
výtahové lano prodlužovat, protahovat uložit, zalít (maltou) uložený, zapuštěný, zalitý zabetonovaný prut vestavěný systém razit, vytlačovat nouzový stav, pohotovst, havárie záchranná brzda tísňové volání havarijní ochrana nouzový východ nouzové osvětlení nouzový vypínač nouzový telefon nouzový ventil smirek, smirkovat smirkový prášek – brusivo smirkový papír emise, vyzařování, vysílání
V tajence najdete aforismus francouzského herce, tanečníka a zpěváka Maurice Chevaliera: Mluvit pravdu má… (zbytek v tajence) Tajenka z č. 2/2010 zní: Přívětivost je signál, který dokáží i hluší uslyšet a slepí uvidět. Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Věru Břízovou, která vyhrává 20 l soudek piva Chotěboř Prémium.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:
REPORTÁŽ: HRANIPEX V KOMOROVICÍCH ROZHOVOR: BOHUMIL PAVLAS HISTORIE: ELEKTRIFIKACE NĚMECKÉHO BRODU TRENDY: VYSOKONAPĚŤOVÁ TRASA TEMELÍN-MÍROVKA
