39 Jakostní třídy tekoucích vod 40 Tvrdost vody 41 Dusičnany NO Hodnota ph 43 Hodnota ph měření 44 Amoniak čpavek NH 3

Obsah Seznámení s projektem �� 3 Cíle projektu �� 3 Logický model programu �� 3 Využité metody �� 6 BOV – badatelsky orientovaná výuka �� 6 Různé typy badatelské výuky dle zapojení žáka a učitele �� 6 Fáze BOV �� 7 Jak to vypadá, když se žáci učí badatelsky orientovaným přístupem? �� 8 Skládankové učení �� 9 Postup ��10 Komiks �� 11 Organizace metodiky �� 12 Lesník �� 13 Komiks �� 14 Skládankové učení - revírník ��16 Pobyt na MHB ��19 Rešerše ��24 Vegetační stupně ��24 Luxmetr ��26 Stromy ��27 Seznam pracovních listů ��28 Hydroekolog ��29 Komiks ��30 Skládankové učení ��32 Pobytový program ��34 Rešerše ��38 Odběry vzorků: ��38 Pitná voda ��39 Čpavek – amoniak NH3 ��39 Jakostní třídy tekoucích vod ��40 Tvrdost vody�� 41 Dusičnany NO3 ��42 Hodnota pH ��43 Hodnota pH měření ��44 Amoniak – čpavek NH3 měření ��44 Dusičnany NO3 měření ��45 Tvrdost vody měření ��45 Seznam pracovních listů ��46 Krajinář ��47 Komiks ��48 Skládankové učení ��49 Pobytový program ��52 Rešerše ��56 Krajina ��56

Zelené profese v krajině Krajinný ráz ��56 Ekologicky významné části krajiny ��56 Způsoby péče o krajinu ��57 Zkoumání druhové rozmanitosti krajiny ��60 Terénní ornitologický seminář ��61 Seznam pracovních listů ��63 Evaluace projektu ��64 Shrnutí Jan Činčera ��64 Doporučení ��64 Shrnutí Meda Višňáková, pedagog ��65 Použité a inspirativní zdroje informací ��66

Seznámení s projektem Projekt Zelené profese v krajině je zaměřen na inovativní formy environmentálních programů určených pro německé a české žáky, pedagogy a vychovatele, jakož i rodiny s dětmi z obou zemí. Projekt chce dětem i dospělým ukázat cestu k „zeleným profesím“ a badatelský přístup při poznávání čehokoli nového, a to s ohledem na aktuální témata společnosti a stav životního prostředí v česko-německém pohraničí. Projekt zprostředkovává pedagogům a jejich žákům zkušenosti v přírodovědných oborech a chce zvýšit povědomí o udržitelném obhospodařování krajiny. Představuje celistvé, promyšlené a hlavně vyzkoušené ekovýchovné programy s badatelskými prvky, které žáky motivují se do krajiny pravidelně vracet a vnímat ji. Programy napomáhají žákům osvětlit přírodovědné, odborné a profesní aspekty, jakož i souvislosti, proč a jak realizovat určité praktické práce v přírodě. Programy byly prvořadě realizovány v krajině.

Cíle projektu  Vytvořit a v praxi s žáky vyzkoušet ekovýchovné programy s badatelskými prvky. Žáci by po absolvování souboru těchto programů měli znát badatelské postupy práce.  Programy vytvořit tak, aby žákům přiblížily „zelené profese“. Metodiku těchto programů zpracovat návodným způsobem, aby je byl schopen uskutečnit kdokoli, kdo si je přečte.  Vytvořit pro žáky náhled do náplně práce vybraných „zelených profesí“: lesník, pracovník zkoumající kvalitu vody – hydroekolog a krajinář.  Žáky zapojené do projektu naučit samostatnému čerpání informací a prezentaci své práce (konference, foto-workshop aj.).

Logický model programu Při stanovování cílů jsme zvolili postup tvorby vzdělávacích lekcí formou „plánování pozpátku“ a vypracovali logický model toho, co, jak, kdy a kde bude v programu zmíněno a propojeno. S logickým modelem se dá pracovat různě, může mít více podob. Začali jsme formulací tématu v podobě tzv. „velké myšlenky“, kterou chceme žákům předat. Zvážili jsme, jaké doporučené očekávané výstupy budeme naplňovat a chceme rozvíjet. Bylo důležité stanovit, které otázky vyvstanou a budou nás v programu provázet. A hlavně, jaké trvalé porozumění si žáci z programu odnesou a jaký budeme mít o tomto důkaz. Dobře připravené programy mají zformulovanou svoji teorii vyjadřující vztah mezi tím, co se do programu vkládá (vstupy), co se v něm děje (procesy) a jaké má mít program výsledky (výstupy). Tato teorie se zobrazuje v tzv. logickém modelu programu. Vše o logickém modelu a jeho tvoření a významu se dá najít např. na http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/E/Evaluace a hlavně doporučujeme články a odkazy od Jana Činčery z Technické univerzity v Liberci, jako odborníka na logické modely programů a evaluaci.

2

3

Zelené profese v krajině

Logický model programu

dopad na životní prostředí

Velká myšlenka „Zelené profese“ jsou významné pro krajinu a její rozvoj. Jsou to perspektivní a atraktivní profese. Čas strávený v krajině při bádání umožňuje žákům vytvořit si k ní vztah. V krajině vše souvisí se vším. Člověk ovlivňuje krajinu, která se neustále vyvíjí. Abych v ní rád žil (byl), pomůžu a vím jak. Doporučené očekávané Kromě senzitivity všechny slupky DOVí cibule, tedy budeme rozvíjet: výstupy, cíle EV znalosti, dovednosti, hodnoty a postoje, strategie k řešení problému Hlavní otázky Jakým(i) způsobem(y) lidská společnost ovlivňuje krajinu? Jak může jedinec ovlivňovat krajinu? Jak ji ovlivňuje? Existují lidé, kteří se věnují krajině? Co je vlastně krajina? Co všechno krajinu tvoří? Chováme se ke krajině zodpovědně? Jak bychom se měli chovat? Trvalé porozumění (Žák pochopí, že…) Důkaz o učení

 Lidská činnost má veliký vliv na krajinu.  Každý jednotlivec ovlivňuje krajinu.  Některé (zelené) obory se věnují využití a rozvoji krajiny.  Krajina se skládá z živých i neživých prvků, které jsou ve vzájemné interakci. Kdekoli se nacházím, nacházím se v krajině a cokoli kolem sebe vidím, je její součástí.  Ke krajině je třeba chovat se tak, aby zůstala harmonická (hodnotná) i pro další generace. Výsledky žákovských výzkumů – jejich prezentace

změna chování

zvýšit zájem žáků a studentů o přírodovědnětechnická témata a obory podpora harmonické krajiny a biodiverzity v okolí zapojených škol (příp. Neukirch) trvale udržitelné využívání krajiny

kompetence žáků

aktivity projektu

žák má povědomí o trvale udržitelném obhospodařování krajiny

stanovení tématu

žák má kladný vztah k domovské krajině a regionu zelené profese jsou významné pro harmonickou krajinu a její rozvoj žák dokáže přemýšlet v souvislostech daného oboru (na základě znalosti souvislostí dokáže řešit problém) žák pro svůj výzkum dokáže správně využít vybrané pomůcky daného oboru

znalosti dovednosti hodnoty a postoje

žák dokáže pracovat s vrstevníky i dospělými (toto zahrnuje i práci studentů s úřady atd.)

otázka rešerše hypotéza vlastní výzkum uspořádání, vyhodnocení a interpretace dat závěry, řešení, vlastní stanovisko

pobyt sdílení zkušeností / práce s komunitou práce s pomůckami (GIS)

žák hodnotí krajinu jako nenahraditelnou součást života žák dokáže bádat a zná proces bádání žák kriticky myslí

4

5


Využité metody BOV – badatelsky orientovaná výuka Badatelsky orientovaná metoda vychází z vědeckých a výzkumných procesů využívaných zejména v přírodovědných vědách. Badatelsky orientované vyučování umožňuje žákům postupovat ve zjednodušené podobě tak, jak postupují vědci. Zprostředkovává poznání vlastní praktickou prací – pokusem, hledáním informací z různých zdrojů, pozorováním, simulací určitého jevu, analýzou dat. Učí žáky systematicky promýšlet jejich činnost, podněcuje iniciativní přístup ve vzdělávání se a potlačuje pasivní přijímání informací. Tím, že žáci sami plánují a experimentují, si látku více vštípí do paměti a umí ji následně využít v praxi. Žáci se učí pomocí aktivního bádaní, což znamená, že se učí klást otázky, plánovat postupy práce, samostatně bádat, vytáhnout a zpracovat závěry ze své práce a prezentovat je. Učí se na základě vlastní chyby. Bádáním myslíme aktivní práci žáka, ne pasivní a nekritické přijímání probírané látky, ne jen zadané ověřování probrané látky z hodin ve škole či postupování dle instruktážních podkladů. Při badatelských činnostech se zvyšuje zapojení žáků do výuky. Badatelská metoda podporuje konstruktivistický styl výuky a využívá aktivizující metody (kritické myšlení, problémové vyučování, projektovou výuku, učení se zkušeností). Pro učitele je jistě využití metody BOV náročnější při přípravě podkladů a pomůcek. Dále je náročné učit žáky bádání krok po kroku. Bádání je však osvědčená metoda, která žáky baví a rozvíjí. Žák by si měl s pomocí učitele najít cestu k řešení problému sám.

a závěry jsou založeny výhradně na práci žáků. Žáci dostávají instrukce a řídí se učitelem stanovenými otázkami.  Omezené bádání: Viz Řízené bádání, ale v tomto případě se již od studentů očekává, že mají s BOV už zkušenosti, neboť experiment nejen provádějí, ale i navrhují sami. Výzkumný problém stanoví učitel, ale žáci jsou odpovědni za navržení a provedení experimentů.  Otevřené bádání: Žák navrhne otázku, navrhne experiment k jejímu ověření a experiment provede. Učitel zůstává v pozadí, jen jako případný konzultant.

Fáze BOV BOV má několik fází (různí autoři uvádějí různý počet fází, neboť některé kroky pro začínající badatele slučují):  Stanovení tématu, problému – většinou ho stanovuje lektor či učitel. Lze spojit i se zprostředkováním potřebných informací a souvislostí.  Otázky – v této fázi už vše záleží na účastnících. Nejprve si stanoví otázky, ze kterých si vyberou ty, kterými se budou nadále zabývat. V kolektivu žáků, kde každý položí nějakou otázku, je občas těžké vybrat jen jednu. Je dobré si osvojit metody, jak vybrat ty vhodné. Doporučujeme podívat se na www.badatele.cz.

BOV představuje vhodný nástroj pro rozvoj kompetence k učení a řešení problémů, kompetence pracovní a komunikativní.

 Hypotéza – učí žáky formulovat své myšlenky. Žáci se potřebují naučit, jak si ověřit, že se jejich hypotéza skutečně týká položené otázky a je jednoznačná, ověřitelná, měřitelná. Hypotézu se musí naučit správně formulovat po formální a tematické stránce. Se správnou hypotézou se zkoumá snadno – například tvrzení, že na 1 m3 vody v rybníce žije nejméně 5 druhů hmyzu, ověřím celkem snadno.

Různé typy badatelské výuky dle zapojení žáka a učitele

 Plán získání dat (design výzkumu) – samotný sběr dat je třeba si naplánovat – kdy a za jakých podmínek budu data sbírat, podle jakých kritérií a kolik jich budu potřebovat, co si určím jako kontrolní vzorek.

 Interaktivní ukázka: Úkolem učitele je předvést ukázku a manipulovat s vědeckými přístroji. Přitom klade interaktivně-ověřovací otázky, které se týkají toho, co bude probíhat (předpovídání) nebo jak něco mohlo proběhnout (vysvětlení). Tím pomůže žákům, aby dospěli ke správným závěrům.  Řízené objevování: Viz Interaktivní ukázka, ale experiment provádí žáci dle zadání učitele. Jedná se o tradiční laboratorní práce, která se řídí krok za krokem pokyny učitele. Většinou činnost provádí celá třída a jejím záměrem je ověřit informace, jak byly před tím probrány. Badatelská část zde spočívá v odpovědích a vysvětleních formulovaných žáky. Žáci daným postupem výsledky pouze ověřují. Problém a postup práce jsou žákům poskytnuty.

 Sběr dat – praktická část cyklu, aktivní práce, např. měření, pozorování, simulace. Zaznamenáváme a dokumentujeme vše, co jsme zkoumali (psaním, kreslením...).  Analýza dat, výsledků – převedení reality na čísla, počítání statistiky, porovnání kontrolního a expertního vzorku a jejich korelace atd. Mohou vyvstat další otázky, na jejichž základě mohou žáci naplánovat další pokus.  Interpretace dat – převádíme čísla zpět do reality - co znamená to, co jsme vyzkoumali? Vyvozujeme závěry. Srozumitelně a svými slovy shrnujeme a představujeme podstatná fakta. Potvrzujeme či vyvracíme hypotézu. Prezentujeme ostatním.

 Řízené bádání, nasměrované bádání: Žáci pracují v týmech na svých vlastních experimentech. Učitel definuje problém a zadá jasně formulovaný cíl. Odpověď zde ale není předem dána

6

7


Jak to vypadá, když se žáci učí badatelsky orientovaným přístupem?

Skupina učitelů přispěla k zodpovězení této otázky vytvořením níže uvedeného průvodce. Ten v několika bodech popisuje, co žák dělá při bádání a jak se navenek projevuje to, že se učí badatelským přístupem.

6. Žáci kladou otázky.  Pokládají otázky, buď přímo (slovně) nebo skrze to, co dělají.  Jejich otázky je vedou ke zkoumání, při němž vyvstávají další otázky a nápady.  Uvědomují si, že otázky jsou důležitou součástí bádání a baví je otázky vymýšlet.

Tento seznam nemá sloužit k odškrtávání splněno-nesplněno, ale spíše je upozorněním na klíčové momenty, kterých si na badatelském přístupu ceníme a kterým je dobré věnovat pozornost při výuce. Jedná se o oblast výzkumného procesu, výzkumných předpokladů žáka a procesu, kterým si žák konstruuje přírodovědné znalosti a koncepty. Seznam lze tedy doporučit jako příklad indikátorů, které můžeme v procesu učení u žáků sledovat. Při badatelsky orientovaném učení můžeme pozorovat, co konkrétně žáci dělají, jak přemýšlejí nebo jak se projevují navenek: 1. Žáci sami sebe vidí jako badatele, přijímají roli „vědce“.  Těší se na bádání, na vlastní „dělání“ vědy.  Projevují zájem naučit se něco dalšího.  Vyhledávají příležitost ke spolupráci se spolužáky.  Bádají sebevědomě, s jistotou; nebojí se přehodnotit své nápady a myšlenky, podstupovat riziko a nejistotu, vykazují zdravý skepticismus.

 Třídí informace a rozhodují, co je podstatné a co ne.  Nebojí se přehodnotit své původní domněnky na základě nově získaných znalostí a zkušeností.

7. Žáci při zkoumání pozorují.  Při zkoumání bedlivě pozorují - na rozdíl od situace, kdy jen koukají.  Všímají si detailů, odhalují příčiny a následky, zaznamenávají události; poznají, že se něco změnilo, všímají si podobností a zaznamenají rozdíl.  Při pozorování si to, co vidí, spojují s koncepty, které už znají. 8. Žáci posuzují sami sebe v procesu zkoumání.  K hodnocení své práce používají indikátory (Čeho už jsem dosáhl? Co už umím?).  Popíší své silné a slabé stránky během zkoumání.  Zkoumání reflektují se svými spolužáky. Volně přeloženo z anglického originálu „Inquiry Based Science: What Does It Look Like?“ Connect Magazine (published by Synergy Learning), March, April 1995, p. 13.

2. Žáci přijímají „pozvánku k učení“ a jsou připraveni se zapojit do procesu zkoumání.  Projevují zvědavost a uvažují nad zkoumáním.  Aktivně vyhledávají, shánějí a používají materiál a pomůcky, které ke zkoumání potřebují.  Tráví čas bádáním. Sami vyhledávají příležitosti, kdy mohou vyzkoušet, jak fungují jejich nápady v praxi. 3. Žáci plánují a provádějí zkoumání.  Sami navrhují, jakým způsobem by mohli vyzkoušet, zda jejich nápady fungují, jak je ověří v praxi. Neočekávají, že jim někdo řekne, jak na to mají jít.  Naplánují si postup, kterým své domněnky mohou ověřit, upřesnit nebo zamítnout.  Při provádění zkoumání používají materiál a pomůcky, pozorují, měří a zaznamenávají data. 4. Žáci používají různé metody komunikace.  K vyjádření svých myšlenek používají různé formy vyjádření, např. badatelský deník, zpráva o výzkumu, náčrtky, grafy aj.  O svém zkoumání vypráví učitelům, spolužákům a rodičům, a to ústní i písemnou formou.  Používají jazyk, který se běžně používá při vědeckém procesu zkoumání.  Svými slovy vyjadřují, jak rozumí určitým pojmům nebo jevům, se kterými se v procesu učení dosud setkali. 5. Žáci navrhují svá vysvětlení a řešení zkoumaných problémů. Budují si „zásobník“ znalostí a zkušeností.  Na základě „zásobníku“ dosavadních znalostí a zkušeností vysvětlují nově zkoumané jevy nebo problémy.  Na své otázky se snaží nalézt odpověď prostřednictvím zkoumání.

8

9


Skládankové učení Skládankové učení je kooperativní vzdělávací metoda, při níž se žáci učí navzájem. Používá se ve fázi uvědomění si významu nových informací. Skládankové učení u žáků rozvíjí tyto dovednosti:  spolupráci v expertních (učících se) skupinách a zaujímání různých rolí ve skupině,  vyhledávání informací z textu podle kritéria důležitosti,  vytváření vlastních učících postupů a strategií,  dovednost učit spolužáky novým informacím,  vědomí vlastní zodpovědnosti každého žáka za kvalitu společného výsledku,  dávání a přijímání zpětné vazby.

Postup Rozdělte třídu na menší, tzv. domovské skupinky. Tyto skupinky by měly mít ideálně 4 členy. Nechte ve skupině žáky rozpočítat na čísla 1, 2, 3, 4. (pokud jich je víc, mohou být třeba dvě 1). Rozdejte texty. Text máte předem rozdělený na 4 části a pro větší přehlednost části očíslujte. Jedničkám dejte část jedna, dvojkám část dvě,… Vyzvěte všechny jedničky, ať se svými texty seskupí k sobě, všechny dvojky, všechny trojky i čtyřky. Tak vzniknou skupiny EXPERTNÍ. Poznámka: Zvažte, jestli je dobré, aby expertní skupiny měly více jak 4 členy. Pokud jsou v expertních skupinách více než 4 lidé, je možné je rozdělit na menší podskupiny, takže vzniknou 2 či více podskupin jedniček, dvojek, trojek, čtyřek…Mimořádně početnou třídu se vyplatí nejprve rozdělit napůl a teprve potom do skupin. Každá polovina třídy pak může pracovat na jiném tématu s jinými texty.

problém objasnila. Pokud ani to nepomůže a skupina není vysvětlení o nic blíž, stává se takový problém předmětem dalšího studia. Učitel musí být neustále nablízku a sledovat vývoj skupinové práce, aby včas postřehl nějaké zásadní zkreslení při přenosu informací. Jednotlivci mohou být na závěr vyzváni, aby nejrůznějšími způsoby předvedli, jak látku ovládají (písemně – formou pracovního listu; ústně – odpovědí na náhodně volené otázky či přípravou prezentace). Zdroj: STEELOVÁ, Jeannie L. a kol.: Příručka V - Kooperativní učení. O.s. Kritické myšlení, Praha 2007. str. 11. – 12.

Komiks Pří práci s komiksem lze postupovat různě. Buď dáte obrázky ve správném postupu a žáci přiloží jen odpovídající text, nebo rozstříháte i obrázky i texty a žáci musí najít nejen správný text k odpovídajícímu obrázku, ale ještě musí najít vyhovující pořadí, jak se děj odehrával. Lze taky udělat jen řadu s obrázků a některé z nich vyjmout a žáci mají do řady doplnit odpovídající obrázky. Dají se přidávat stejné číslice pořadí k obrázkům a textům. Jistě vymyslíte variantu, která vám i žákům bude nejlépe vyhovovat.

Expertní skupiny mají za úkol nastudovat tu část textu, která je jim přidělena. Mají si úryvek přečíst a prodiskutovat jej s kolegy tak, aby všichni měli jistotu, že všemu dobře rozumí. Pak se budou muset rozhodnout, jak nejlépe naučí to, co nastudovali, své kolegy v domovské skupině. Je důležité, aby každý člen v expertní skupině pochopil, že jeho úkolem bude naučit přidělené části textu členy své původní, domovské skupiny. Na expertní skupině jako celku je, aby si zvolila strategie, kterými předá svoje znalosti, a aby se rozhodla, jaké materiály k tomu potřebuje. Nyní požádejte žáky v expertních skupinách, aby začali pracovat na svých úkolech. Bude trvat dost dlouho, než si přečtou svou část, prodiskutují ji a rozvinou učební strategie, které hodlají použít. Pokud expertní skupina někde zaváhá, učitel může pomoci, aby bylo jisté, že expertní skupina pochopí problém správně. Doporučujeme nenásilný dohled na to, v jakých fázích úkolu se skupiny nachází a zda spolupráce funguje. Učitel upozorňuje na časový limit, aby skupina práci stihla. Když žáci ukončí svou práci v expertních skupinách, vrátí se do původních – domovských – skupin a učí ostatní tomu, co prodiskutovali a co si připravili v expertní skupině. Zdůrazněte, že je velmi důležité, aby každý člen z domovské skupiny všechno dobře pochopil a naučil se vše, a to ze všech částí textu. Členové domovské skupiny se experta ptají na každou nejasnost. Pokud jejich expert na nejasnosti neumí odpovědět, mohou požádat celou expertní skupinu, aby

10

11


ORGANIZACE METODIKY

Lesník

Vždy přikládáme celkově zpracovaný náhled do jedné ze „Zelených profesí“, a to tak, jak byla postupně představována žákům, kteří si jí vybrali. Např. Lesník: nejprve žáci ve škole s pedagogy prošli Komiks a Skládankové učení. Poté odjeli na Pobytový program (v našem případě na Mariánsko-horské boudy v Jizerských horách), kde pracovali s různými zdroji informací a Rešeršemi, vyzkoušeli si BOV (badatelsky orientovanou výuku) a návodně je vedli Pracovní listy (které přikládáme v zadní kapse metodiky jako volné listy pro lepší možnost kopírování). Přestávky na jídlo a odpočinek v rámci pobytového programu lze zařadit dle času a potřeby skupiny.

V programu Lesník jsme se zabývali povoláním lesníka a také tím, jaké podmínky potřebují mladé stromky ve smrkovém lese pro svůj růst. Měli jsme štěstí, protože na pobyt za dětmi lesník přijel a celý den se jim věnoval. Ukázal žákům veškeré nářadí, se kterým pracuje, vysvětlil jim, co jeho práce obnáší, ukázal jim lesnické mapy apod.

Po pobytu si žáci osvojili základní dovednosti z BOV a pustili se ve škole do vlastní práce a výzkumů. Výsledky jejich práce jsou přiloženy na DVD – Závěrečné prezentace.

Lesník je odborník zabývající se prakticky lesem a lesním hospodářstvím, má odborné lesnické vzdělání. Někdy se pro lesníka používají označení typu: polesný, revírník či hajný. Lesník řídí práce související s údržbou a dohledem nad svěřenou částí lesů. Může řídit i lesnické hospodaření a těžební práce.

Na pobytové akci si kromě osvojení základních dovedností BOV zkusili žít 2 dny bez elektřiny, signálu na mobil a jen se studenou vodou z jezírka. Považujeme to za nadstavbu tohoto programu, protože toto místo opravdu žáky nutí začít se spoléhat na své schopnosti a dovednosti.

Náplní práce lesníka je:  tvorba plánů prací v lese  zjišťování a hlášení výskytu škůdců  sčítání a evidence stavu zvěře  zjišťování a hlášení škod způsobených zvěří  výběr stromů pro těžbu dřeva  předávání vytěženého dřeva Pracovní prostředky K řízení pěstební činnosti a lesních školek - do pracovních prostředků patří dopravní prostředky, výpočetní technika i kancelářské potřeby. Osobnostní vlastnosti Lesník by měl mít kladný vztah k přírodě, vzdělání v oboru lesnictví (nejlépe vysokou školu) a být fyzicky zdatný. Mělo by se jednat o člověka spolehlivého, zodpovědného a samostatného.

12

13


Komiks

1 Hynek odmalička trávil rád svůj čas v přírodě. 2 Tak se rozhodl, že chce mít přírodu jako své povolání a že bude revírníkem. Na jakou školu by podle Tebe měl jít? 3 Ve škole ho to bavilo, a tak odmaturoval, ani nevěděl jak. 4 Ke svému revíru dostal hájenku a začal dohlížet na práce v lese. 5 Jednoho dne si všiml, že v jeho lese jsou všechny stromy stejně staré a že pod nimi nežije mnoho dalších rostlin a živočichů. 6 A tak začal hledat, hledal v knížkách, na internetu, ptal se svých učitelů i kolegů. 7a Taky se zajel podívat do lesa, který byl plný života. 7b P tal se místního zkušenějšího lesníka a revírníka, čím to je, že v jeho lese, žije tolik zvířat a roste tolik druhů rostlin? Co myslíš? 8 Něco se dozvěděl a něco ne, a tak se rozhodl udělat pokus. Očísluj popisky tak, jak si myslíš, že jdou za sebou. Obrázky by Ti k tomu mohly pomoci. Ve svém monokulturním lese dělal pokusné změny. Naplánoval si, jaké pomůcky bude potřebovat. Naplánoval si, kdy bude zkoumat. Vybral si místo, kde bude dělat změny a k tomu kontrolní místo. Svůj výzkum představil kolegům nebo i veřejnosti. Ze získaných dat zjistil, jak jeho zásahy lesu pomáhají. Sepsal z toho zprávu. Stanovil si svou výzkumnou otázku a domněnku, nastudoval si, co bylo třeba a pustil se do toho. Pozoroval změny v lese a zapisoval si je, pak zpracoval získaná data. Když přišel na to, jak se nejlépe starat o svůj les, aby v něm byla spousta zvířat a rostlin, použil svou metodu na celý revír. Hynek v lese pracoval celý život a i v důchodu sem rád chodil. Třeba tak naučí svá vnoučata, aby měla přírodu taky ráda.

14

15


Skládankové učení – revírník

Příklady: Kůrovci Jsou to velmi nebezpeční škůdci, kteří při přemnožení dokážou zahubit stromy na velkých plochách.

Rozstříhejte následující texy každý zvlášť. Pokud budete třídu dělit na 4 skupiny, text pro skupinu E (pátý text v pořadí) potom projděte s žáky společně.

Opatření při výskytu: Vykácení a odvezení napadených stromů, nebo jejich chemické ošetření přípravkem proti hmyzu, případně odkornění, které zahubí choulostivé larvy a kukly. Lze provádět i odchyt brouků do pastí, tzv. lapačů, případně do úmyslně pokácených stromů, tzv. lapáků.

Skupina A – Revírník plánuje práce ve svém revíru. Těžební činnosti: Těžby výchovné – Těží se proto, aby byl porost kvalitní a aby byl les stabilní. Ovlivňuje se tím zastoupení jednotlivých druhů dřevin. Obnovní těžby – Tyto těžby se zpravidla dělají v porostech starších 80 let, jejich cílem je obnova lesa, tedy střídání generací lesa. Zároveň probíhá „sklizeň“ zralého dříví – významné obnovitelné suroviny pro potřeby lidské společnosti. Přibližování dříví – Souvisí s těžební činností. Po pokácení se dříví musí přemístit až na tzv. odvozní místo, odkud už je možné odvézt jej nákladním autem k odběrateli. Toto přemisťování se nazývá přibližování dříví. Provádí se koněm, traktorem, speciálním vyvážecím strojem nebo lesní lanovkou. Pěstební činnosti: Zalesňování – tam kde se nedaří nebo nelze využít přirozenou obnovu, je nutné nové stromky po těžbě znovu vysázet. Ochrana kultur – péče o nové výsadby – ožínání proti plevelné buřeni, aby stromky nedusila a ochrana před škodami působenými zvěří (okus výhonků, vytloukání kmínků parožím, ohryz kůry). Ochranným opatřením jsou nátěry repelentů nebo oplocování. Prořezávky – jedná se o výchovné zásahy v nejmladších porostech, tzv. „mlazinách“. Jejich cílem je především „proředění“ prostu, které umožní ponechaným stromkům zesílit. Díky tomu jsou pak odolnější proti ohnutí či rozlámání mokrým sněhem. Provádí se i úprava druhového složení porostu. Odstraněním konkurentů lze podpořit méně zastoupené druhy dřevin. Ostatní činnosti – údržba a opravy lesních cest, průseků, budování zařízení pro návštěvníky lesa (lavičky, přístřešky).

Skupina B – Revírník zjišťuje a hlásí lesní škůdce, zabezpečuje ochranná opatření proti nim. Základem je průběžné sledování stavu lesa. Při zjištění výskytu škodlivých činitelů (biotičtí: hmyz, houby, zvěř; abiotičtí: sníh, vítr, požáry, námraza) plánuje a organizuje opatření ke zmírnění škod. Zároveň usiluje o předcházení vzniku škod a přemnožení škůdců.

16

Prevence: Vyhledávání a včasné odstranění stromů vhodných pro vývoj kůrovců (stromy poškozené, vyvrácené, zlomené), pěstování smíšených a různověkých porostů. Zvěř Způsobují škody okusem pupenů a výhonků, vytloukáním kmínků parožím nebo škody ohryzem kůry. Přestože se jedná o přirozené životní projevy zvěře, je nutné udržovat výši těchto škod na přijatelné úrovni. Opatření při nepřiměřeném výskytu škod: Vzniklé škody lze vyčíslit a požadovat jejich náhradu u myslivců, kteří hospodaří v dané honitbě. Kontrola mysliveckého hospodaření, početnosti zvěře, péče o zvěř a jejich úprava tak, aby bylo dosaženo únosného poškození lesa. Prevence: Udržování přiměřené početnosti zvěře odlovem, udržování správného poměru mezi samci a samicemi (zpravidla 1:1), správné přikrmování zvěře v zimním období, zajištění klidu pro zvěř. Ochrana ohrožených stromků pomocí odpuzujících přípravků (tzv. repelentů) nebo oplocením. Zvyšování pestrosti druhového složení lesů. Škody sněhem, větrem, námrazou Prevence: Zvyšování odolnosti lesů správnou výchovou porostů, pěstováním vhodných druhů dřevin a smíšených porostů. Poškození lesa větrem, tedy zlomy a vývraty, lze snížit i správným postupem obnovy lesa, např. omezením velikosti pasek, jejich správným umístěním a tvarem. Snížení škod lze dosáhnout i tzv. nepasečným hospodařením, při němž paseky nevznikají. Požáry Jejich příčinou je zejména lidská činnost spojená s nedbalostí, pouze výjimečně k nim dochází z přirozené příčiny, především bleskem. Někdy může dojít k požáru i od střepů skla. Ty mohou působit jako lupa a koncentrované sluneční záření zapálí les. Prevence: Omezení rozdělávání ohňů v lese při hospodaření (např. pálení větví), dodržování protipožárních předpisů. Ukázněnost návštěvníků lesa respektujících zákonný zákaz rozdělávání ohňů. Neodhazovat odpadky. V období dlouho trvajícího sucha a vysokých teplot je riziko požárů největší. Tehdy se provádí zvýšené kontroly lesů, někdy i letecké.

Skupina C – Revírník kontroluje a řídí sběr lesních semen a průběh zalesňování Pěstební práce souvisí se vznikem nové generace lesa, a proto je jim věnovaná velká pozornost. Pokud by nebyl nový les pečlivě založen, důsledky by přetrvávaly po celou dobu následného života lesa, tedy více než 100 let. Vše začíná již při sběru semen stromů.

17

Zelené profese v krajině Sběr semen Aby bylo možné v lesních školkách vypěstovat sazenice pro výsadbu nového lesa, musí se nejprve sebrat semena. Některé druhy stromů mají velká semena, která po dozrání opadají na zem a sbírají se ze země (např. dub – žaludy, buk – bukvice). Jiné stromy mají semena drobná, často s křidélkem a ta se po odpadnutí rozlétnou díky větru do velké dálky. Taková semena se sbírají ze stojících stromů. Jejich sběr je velmi namáhavý a nebezpečný, protože trhači semen musí na strom vylézt a šišky nebo semena otrhat. Výjimečně lze provést sběr i ze stromů pokácených při těžbě. V každém případě je vždy vedena přísná evidence a sběr semen je možný pouze z pečlivě vybraných a schválených porostů. V době sběru se vystaví „Průvodní list“, který provází semena a sazenice až do okamžiku výsadby. Po výsadbě se Průvodní list dlouhodobě archivuje.

Samovýroby palivového dříví O dříví jako o palivo k vytápění domácností je v posledních letech velký zájem. Mnoho zájemců si chce toto dříví samo v lese pokácet. Tomuto způsobu se říká samovýroba. Revírník vyznačí stromy, které mají nejhorší kvalitu, tedy dříví určené jako palivové ke spálení a se zájemcem sepíše smlouvu. Nejčastěji to bývá v mladých listnatých porostech, nebo v porostech s vysokým výskytem nahnilých stromů. Po vyrobení a zaplacení dříví si jej samovýrobce může z lesa odvézt.

Výsadba Revírník kontroluje kvalitu sazenic, správný a pečlivý způsob výsadby. Sazenice se pěstují v lesních školkách, kde rostou podle požadované velikosti a druhu dřeviny 1 rok až 5 let. Mladé stromky se před výsadbou vytřídí a poškozené se vyřadí. Při manipulaci se sazenicemi se musí dbát na to, aby sazenice neosychaly nebo na jejich kořeny nesvítilo slunce, protože oslunění je rychle poškodí. Výsadba se provádí hlavně na jaře nebo na podzim. Stromky se sází ručně speciální motykou nebo tzv. sazečem. V některých případech lze použít sázecí stroj. I pokud jsou sazenice kvalitně vypěstované a správně se zasadí, záleží ještě na počasí, aby se dobře ujmuly. Dojde-li k uhynutí některých sazenic, vysadí se místo nich nové.

Ve státních lesích, kde hospodaří podnik Lesy České republiky (LČR) se až na výjimky prodává dříví tzv. u pařezu, tedy dříví po pokácení a změření. Firma, která se na základě výběrového řízení stala smluvním partnerem LČR, provede těžbu a zároveň po změření dříví od LČR vykupuje a následně si jej dále obchoduje.

Přirozená obnova Někdy je možné využít tzv. přirozenou obnovu, kdy se les dokáže obnovit (zmladit) sám. Dobrý revírník o přirozenou obnovu usiluje, protože je ekologicky vhodnější a ekonomicky výhodnější (stojí míň peněz).

Skupina E – Revírník přejímá a předává vytěžené dřevo, kontroluje dodržování předpisů při těžbě dřeva.

Měření dříví provádí dřevorubec, případně speciální těžební stroj (tzv. harvestor) při kácení. U jednotlivých kusů se měří délka a průměr kusu v polovině délky a podle tabulek se vypočte objem vytěženého dříví. Objemové tabulky jsou sestaveny pro jednotlivé dřeviny. Dříví je podle kvality členěno do několika tříd jakosti, tzv. sortimentů. Některé sortimenty, např. rovnané dříví, se měří v hráních. Hráň je hromada narovnaného dříví, u které se měří délka, výška hráně a délka kusů. Jednotkou pro měření je prostorový metr (zkratka „prm“). Z něj se potom pomocí koeficientů přepočítává na m3. Revírník provádí podle stanovených pravidel kontrolní měření a potvrzuje množství vyrobeného a přijatého dříví. To je pak podkladem pro úhradu dříví smluvním partnerem. Ke kontrolnímu příjmu dříví revírník používá průměrku, samonavíjecí pásmo, objemové tabulky a značkovací sprej.

Skupina D – Revírník rozhoduje o výběru stromů pro těžbu dřeva. Těžba dřeva neboli kácení stromů je hlavním nástrojem pěstování lesů a zároveň způsobem, jak získat důležitou, přitom obnovitelnou, tedy ekologicky vhodnou surovinu. Nejen les, ale i výrobky ze dřeva působí na člověka příjemně a těžko by se bez nich obešel. Hlavními pomůckami revírníka při vyznačování těžby jsou: značkovací barva, průměrka, výškoměr, počítadlo kusů.

Pobyt na MHB

Těžba výchovná Tak se nazývá těžba v lesích, které jsou mladší než 80 let. Revírník při nich vyznačuje tečkami značkovací barvou stromy určené k pokácení. Jedná se např. o stromy špatné kvality, stromy nemocné a poškozené. Zároveň pomáhá nejlepším stromům tím, že vyznačí k pokácení stromy, které jim překáží. Vybrané kvalitní stromy tak mohou více přirůstat a podporuje to i jejich stabilitu. Revírník může takto podpořit i stromy méně zastoupeného druhu a tím zvýšit druhovou pestrost lesa.

Pobytová akce byla dvoudenní, ráno kolem 9.hod žáci 1. den přijeli a druhý den kolem 15.hod odjížděli. Od vlaku je čekala 5 kilometrová cesta lesem kolem vodopádů do kopce, ale druhý den 3 km s kopce dolů po asfaltové cestě. žáci si nechala zavazadla odvézt, aby je nemuseli nosit. samotný pobyt a program se odehrával v Jizerských horách na Mariánsko-horských boudách. Zde zažili spaní ve spacáku, topení v kamnech, nabíraní vody ze studánky, svícení svíčkami a chození na suché WC. Název výukového programu

Stručné shrnutí pobytového programu Lesník

Těžba obnovní Je těžba v porostech starších 80 let a jejím cílem již je obnova lesa a sklizeň stromů zralých. Revírník může vyznačit buď jednotlivé stromy a porost proředit (tzv. výběr) nebo vyznačit těžební plochu, kde vznikne po těžbě paseka (tzv. holina). Vyznačení výběru nebo pouze malé holiny (tzv. kotlíku) bývá vhodnější z důvodu lepší možnosti využití přirozené obnovy lesa a jeho přírůstu.

Cílová skupina

2. stupeň ZŠ (ideálně 8. - 9. třída)

Počet účastníků

Cca 25 žáků

Použitý model učení BOV Téma

18

Růst mladých stromů v závislosti na světle

19

Zelené profese v krajině délka trvání

aktivita

prostředí

pomůcky

Fáze/Aktivita

1. den – stručný popis programu Lesník

Pomůcky, Poznámky

1. den – podrobný popis programu Lesník

15 minut

seznámení s lektory, základní info o pobytu, přebírka zavazadel

nádraží Josefův Důl

lékárnička, mapa

30 minut

Seznamovací hra Kdo bych byl kdyby…

odbočka k Vodopádům Jedlové

pracovní list Otázky – kdo, tužky, podložky, míček, jmenovky, fixy

4 hodiny

putování krajinou

trasa Josefův Důl – Vodopády Jedlové – chalupa Mariánskohorské boudy

30 minut

hra Přeprava vzácného semínka

za Vodopády Jedlové

míčky, kroužky s provázky

30 minut

ubytování, pravidla pobytu

chalupa

flipchart, fixy, izolepa

15 minut

připomenutí komiksu a skládankového učení – badatelské postupy

chalupa

komiks a text skládankového učení

15 minut

motivace k výzkumu

chalupa

10 minut

téma výzkumu, výzkumná otázka

chalupa

seznámení s lektory, základní info o pobytu, přebírka zavazadel

Lektor se přivítá se skupinou, podá základní informace o místě, kde se nacházejí a o průběhu pobytu. Zkontroluje, zda žáci mají zabaleny potraviny a pití na putování, vybere velká zavazadla, asistent zavazadla odváží na chalupu, předá určeným žákům zodpovědnost za lékárničku.

seznámení s lesníkem

Lektor skupinu seznámí s lesníkem, který bude skupinu při putování provázet. Zeptá se žáků, co oni sami vědí o profesi lesníka, a pak předá slovo lesníkovi.

seznamovačka Kdo bych byl kdyby

Skupina stojí v kruhu. Lektor vyzve žáky, aby říkali jména stromů, míček, jmenovky, fixy která se jim vybaví. Pak je požádá, aby si vybrali, kterým stromem by chtěli sami být, kdyby se ve strom mohli proměnit. Lektor žákům postupně hází míček a ptá se, jak se jmenuješ a jaký strom bys byl. Držitel míčku se představí, odpoví na otázku a hodí míč zpět lektorovi. Ten jeho jméno zopakuje a zeptá se, proč si vybral zrovna tento strom nebo co se mu na něm líbí, co o něm ví…. Lektor vystřídá všechny žáky. Své jméno a vybraný strom si žáci napíší na jmenovku a tu budou viditelně nosit po celou dobu pobytu (nošení je třeba průběžně připomínat).

putování krajinou

Při putování krajinou se skupina s lesníkem zastavuje na zajímavých místech a lesník jim přibližuje svoji profesi i lesní biotop. K orientaci v lese se dá používat GPS.

GPS

hra Přeprava vzácného semínka

Lektor rozdělí třídu na skupiny (podle počtu provázků na kroužku) po 4 až 5 členech. Každá skupina dostane kroužek s provázky a míček. V míčku je ukryté semínko vzácné rostliny a jejich úkolem je dopravit ji na určené místo. Aby semínko neztratilo svou klíčivost, je nutné se ho co nejméně dotýkat. Budou ho tedy přepravovat usazené na kroužku, za pomoci provázků. Každý člen skupiny bude držet jeden provázek. Pokud míček z kroužku vypadne, je třeba ho (pokud možno bez přímého dotyku) do kroužku znovu nasadit a pokračovat v přepravě.


flipchart, fixy, komiks

10 minut

rozdělení do skupin

chalupa

barevné lepíky na rozlosování

15 minut

stanovení domněnky

chalupa

šanon, pracovní listy

60 minut

rešerše, hledání

chalupa

rešerše, knihy k tématu

30 minut

návrh postupu bádání

chalupa

pracovní listy č. 1 a 2, pro skupiny, badatelský kufřík

1 hodina

sběr dat a měření

okolí chalupy


45 minut

uspořádání a vyhodnocení dat

chalupa

papíry, tužky, kalkulačky, tabulka pro shrnutí dat

30 minut

vyvození závěrů, zaujetí vlastního stanoviska

chalupa

2. den – stručný popis programu Lesník

30 minut

prezentace

chalupa, případně louka

flipchart, fixy

45 minut

reflexe, shrnutí


loutka čmeláka

lékárnička, mapa

Lektor sleduje, jak skupinám funguje spolupráce, slovně skupiny podporuje, případně klidní emoce při nezdarech.

Obsah badatelského kufříku: luxmetr, pásmo, provázek, kolíky, buzola, mapa

20

Podrobný popis programu Lesník


Skupina dorazí na chalupu. Před ubytováním lektor žáky seznámí s místem, kde se nachází a s jeho historií. Dále s pravidly pobytu na MHB (oheň, voda, toalety, odpadky, mytí nádobí, úklid chalupy, jídlo do skříně v kuchyni). Skupina si společně stanoví pravidla vzájemného chování, která jsou zaznamenána na flipchart a viditelně vyvěšena po dobu trvání pobytu. Skupina dostane jasné pokyny, jak se ubytovat a čas, kdy se sejde k další práci.


připomenutí komiksu a skládankového učení badatelské postupy

Lektor skupině oznámí, že nyní nastává část programu, kdy se seznámí s novými informacemi. Připomene práci s komiksem a skládankové učení, kterým žáci prošli před pobytem ve škole. Žáci popíší příběh Hynka a řeknou, co si zapamatovali ze skládankového učení o profesi lesníka.


motivace k výzkumu

Lesník popíše žákům, jak se les dokáže obnovovat sám bez přispění lidské činnosti. Aby tato obnova v jeho lese probíhala co nejefektivněji, potřebuje zjistit, v jakých světelných podmínkách vyrůstají semenáčky některých stromů.

21

Zelené profese v krajině Fáze/Aktivita


Pomůcky, Poznámky

Fáze/Aktivita

1. den – podrobný popis programu Lesník téma výzkumu, výzkumná otázka


Pro naše bádání použijeme stejný postup, jako Hynek z komiksového příběhu. Lektor komiks rozdá. Žáci v něm vyhledávají jednotlivé pracovní kroky Hynka. Pokud je třeba, lektor upřesní název těchto kroků. Jednotlivé badatelské kroky lektor zapisuje na flipchart. Po zápisu všech kroků se žáků zeptá, v jaké fázi se právě nachází oni. Mají určené téma výzkumu - obnova lesa, dále výzkumnou otázku - Jaké světelné podmínky potřebují mladé stromky ke zdárnému růstu ve smrkovém lese?

Pomůcky, Poznámky

2. den – podrobný popis programu Lesník flipchart, fixy, komiks

Další práce bude probíhat ve 4 skupinkách (podle počtu dospělých barevné lepíky na rozlosování osob, které budou skupiny doprovázet při výzkumu). Před programem lektor požádá pedagoga, aby třídu rozdělil do 4 rovnocenných skupinek. Rozdělení proběhne pomocí značek nalepených na čelo. Žáci zavřou oči a pedagog jim na čelo nalepí značku skupiny, do které je přiřadil. Své partnery budou žáci hledat v tichosti a beze slov. Jakmile skupina dosáhne stanovený počet, společně si sedne a čeká na další pokyny lektora.

domněnka

Každá skupina dostane k dispozici šanon a první pracovní list Můj vlastní výzkum. Ten jim pomůže dodržet pracovní kroky badatelské metody. Téma a výzkumnou otázku již má skupina stanovenou, nyní je třeba si určit domněnku. Skupiny si navzájem představí své domněnky.


Lektor se skupin ptá, jaké jsou možné zdroje informací. Kde by rešerše, knihy k tématu hledali potřebné informace pro svůj výzkum. Zdroje zapisuje na flipchart, případně některý doplní. Lektor žákům zpřístupní různé zdroje informací: knihy, materiály, rešerše, své vědomosti, případně kolegu, který se vyzná v této problematice atd. Lektor žáky upozorní, že v tuto chvíli záleží pouze na nich, co se naučí a je na nich, aby se ptali, zjišťovali a pátrali. Žáci mají k dispozici různé zdroje a lektor jim důrazně doporučí využít je všechny a důležité informace si poznamenat. Odkáže je na bod Rešerše v pracovním listu. Skupiny dostanou na studium vymezený čas. Pokud lektor zjistí, že některé skupiny či žáci nepracují, motivuje je k práci, případně klade otázky směřující k informacím, které mají žáci zjistit. Žáci vědí, že prostředí je pro ně bezpečné a mohou se lektora ptát na jakékoliv nejasnosti.





Lektor oznámí jaké časové rozpětí je na výzkum určeno. Skupiny postupují podle plánu a podle pracovního listu, kde vyplňují připravenou tabulku. Skupiny pracují samostatně, lektor nebo dozor v tuto chvíli funguje pouze jako facilitátor, motivuje žáky k aktivní účasti. uspořádání a vyhodnocení dat

Skupiny by v této fázi měly nejdříve zpracovat svá data, a potom společně shrnout data všech skupin do jedné tabulky. Indikátory se navzájem ovlivňují, proto je pro spolehlivý výsledek třeba data porovnat.

papíry, tužky, kalkulačky, tabulka pro shrnutí dat

Pracovní list skupinám nepomůže ve zpracování dat. Lektor by v tom žákům měl pomoci návodnými otázkami. Například většina získaných dat jde porovnat s nějakou škálou, u každého indikátoru (např. průhlednost vody nebo pH vody) by se skupina měla rozhodnout, kde na škále je voda čistá a kde ne. (U pH je to uprostřed škály, u průhlednosti, která se měří v centimetrech, je to čím větší číslo, tím vyšší průhlednost.) Pokud budou ve skupině dvě podskupiny měřící ten samý indikátor, pak by měly číslo zprůměrovat a až průměr porovnat se škálou.

šanon, pracovní listy č.1 a 2

Lektor rozdá skupinám pracovní listy podle vybraných témat. pracovní listy č.1 a2, pro Listy by žákům měly pomoci s plánem získání dat. Přesto by si skupiny, badatelský kufřík skupiny měly podrobně sepsat, jak budou při získávání dat přesně obsah popsán výše postupovat. Jak zajistí získání některých údajů, si musí vymyslet sami. Nápovědou jim může být prozkoumání výzkumného kufříku.

Lektor skupiny seznámí s pravidly – bezpečnosti. U každé skupiny bude přítomna jedna dospělá osoba dozorující dodržování pravidel, zejména bezpečnosti a časového plánu.


Skupiny vyvodí závěry ze získaných dat. Zjistí, zda se potvrdila či vyvrátila jejich domněnka.

prezentace

Skupiny se připraví na představení průběhu jejího výzkumu ostatním skupinám a prezentují jej. Každý žák by měl mít dostatek času a prostoru na to, aby k výsledkům a průběhu výzkumu mohl zaujmout vlastní stanovisko. Aby se rozhodl, zda se mu závěr, ke kterému třída došla, líbí či ne a zda by s tím chtěl něco dělat. Pokud někoho napadne řešení nebo návrh na opatření, je zde prostor, aby ho sdílel.

flipchart, fixy

Zástupci třídy se připraví na prezentaci postupu práce a výsledků na konferenci, která proběhne v budoucnu. reflexe, shrnutí

Lektor v krátkosti shrne aktivity pobytového programu pomocí jednoduché aktivity, žáci reflektují jednotlivé části programu. Například každý žák sdělí loutce čmeláka, co považuje za vrchol pobytu a co se mu naopak nelíbilo. Následuje úklid chalupy, rozloučení a odchod na vlak.

loutka čmeláka

Žáci by se měli dohodnout, jak přesně budou postupovat při získávání dat, kdo bude měřit, kdo bude zapisovat. Jakým způsobem zapsaná data později porovnají.

22

23

Zelené profese v krajině Smrkový vegetační stupeň › nadmořská výška: 1000–1350 m n m. Tento vegetační stupeň tvoří horní hranici lesa. Rostou zde převážně smrkové porosty. Je zde vlhčí klima, krátké vegetační období, vysoká vzdušná vlhkost a zima se silnými mrazy. Tato oblast je vhodná jen pro odolné dřeviny. Typické dřeviny  jehličnany: jedle, smrk, tis, borovice  listnáče: javor horský, třešeň ptačí, jeřáb, buk, bříza

Rešerše Vegetační stupně Se zvyšující se nadmořskou výškou se zvyšuje množství srážek a klesají teploty. To ovlivňuje výskyt různých živočišných rostlinných druhů v určitých nad mořských výškách. Vegetační stupně vyjadřují, jaké složení druhů můžeme očekávat v dané nadmořské výšce. Názvy lesnických vegetačních stupňů jsou odvozeny od původních dřevin převažujících v dané oblasti.

Klečový vegetační stupeň › nadmořská výška: 1350–2000 m n m. Tento vegetační stupeň zasahuje nad horní hranici lesa. Dřeviny jsou zde převážně v keřové formě a svými kořeny chrání půdu před erozí. Typické dřeviny  borovice kleč, olše šedá, bříza trpasličí

Vegetační stupně rozdělují Českou republiku na několik oblastí. Každá oblast má svoje typické podnebí, typickou vegetaci a různou nadmořskou výšku. Tato mapa ukazuje podrobnější rozdělení vegetačních stupňů v ČR Typy lesa podle vegetačních stupňů vegetační stupeň

plocha v ČR

průměrná nadmořská výška

1. dubový

3,4 %

150–300 m n m.

2. bukovo-dubový

14 %

200–400 m n m.

3. dubovo-bukový

24,5 %

300–500 m n m.

4. bukový

42,6 %

400–700 m n m.

5. jedlo-bukový

12,9 %

600–1000 m n m.

6.smrko-jedlo-bukový

2,1 %

550–120 m n m

7. smrkový

0,4 %

1000–1350 m n m

8. klečový

0,05 %

nad 1250 m n m

Seznamte se se čtyřmi základními vegetačními stupni České republiky: Dubový vegetační stupeň › nadmořská výška do 500 m n m. Zahrnuje oblast nížiny a roviny jižní Moravy. Nejčastěji jsou zde zastoupeny listnaté stromy. Typické dřeviny  jehličnany: modřín, douglaska  listnáče: kaštanovník, hloh, bříza, habr, javor babyka, topol, lípa, ořešák Bukový vegetační stupeň › nadmořská výška 400-700 m n m. Tento stupeň zahrnuje pahorkatiny, předhůří vyšších hor. Typickým porostem je bučina, ve které roste málo jiných rostlinných druhů. Typické dřeviny  jehličnany: jedle, tis, borovice  listnáče: javor mleč, javor babyka, topol, buk, jilm, lípa srdčitá, jasan

24

25


Luxmetr

Stromy

Luxmetr je přístroj určený pro měření intenzity osvětlení a rozsahu působení světla na určitou oblast povrchu. Naměřené hodnoty se nazývají luxy.

Naskenovali jsme obrázky stromů (které mohou v lese směr Mariánskohorské boudy vidět) a vypracovali k nim ten nejdůležitější text, se kterým pak žáci na pobytovém programu pracovali. Zde jen pro příklad, jak to může vypadat, dokládáme

Lux (lx) je jednotka intenzity osvětlení. Jedná se o světlení způsobené světelným tokem dopadající na plochu 1m2.

Smrk ztepilý Smrk ztepilý roste oproti ostatním druhům stromů rychleji. Obvykle roste do výšky 30-60 metrů výšky. Dospělý strom má jehlancovitý tvar s výraznou špičkou. Smrk má hodně mělké kořeny. Díky tomu se často vyvrací. Není náročný na prostředí, ve kterém roste. Má rád vlhčí půdy. A nesnáší sucho. Domácí dřevinou je ve střední a jihovýchodní Evropě, kde roste hlavně na horách. Dnes je vysazován do monokulturních lesů (porost jednoho druhu stromu např. smrku, buku, břízy). V tomto typu lesa se často vyskytuje kůrovcová kalamita, větrné a sněhové polomy.

Ovládací prvky přístroje 1

2

3

4

5 1 2 3 4 5

Displej Světelný senzor Tlačítko Zapnuto/Vypnuto Přepínač MAX/LUX/Fc Hlava senzoru

Vyšlechtěné odrůdy smrku se vysazují do parků a rodinných zahrad. Smrk je pěstován v hospodářských lesích jako cenný zdroj dřeva, které se využívá v papírnictví, nábytkářství, stavitelství, topení,…. Mladé stromky se používají jako vánoční stromečky. Jedle bělokorá

Obsluha přístroje  Tlačítko ZAP/VYP (3) zapněte přístroj a na displeji se zobrazí intenzita osvětlení v luxech.  Držte hlavu senzoru vodorovně nasměrovanou k bodu, na kterém chcete měřit intenzitu osvětlení zdroje světla.  Podržte asi dvě sekundy zmáčknuté tlačítko MAX/LUX/Fc (4) a na displeji se zobrazí intenzita osvětlení v luxech (lx) nebo hodnotu foot-candle (fc).  Pro zobrazení maximální naměřené hodnoty v průběhu aktuálního měření zmáčkněte při měření tlačítko MAX/LUX/Fc. Na displeji se zobrazí „MAX“.  Pro návrat do režimu zobrazení aktuálního měření zmáčkněte opět tlačítko MAX/LUX/Fc. Dříve zaznamenaná maximální hodnota se nyní vymaže z paměti.  Při vysokých hodnotách naměřené intenzity osvětlení se na displeji automaticky objeví označení „10x“ nebo „100x“. V tomto případě musí být naměřená hodnota intenzity osvětlení, která se zobrazuje na displeji, vynásobena 10 nebo 100.  Když chcete přístroj vypnout, zmáčkněte tlačítko zap./vyp. Jinak se přístroj také vypíná sám asi po 17 minutách nečinnosti.  Pokud je naměřená hodnota mimo rozsah měření, na displeji se zobrazí značka „OL“.  Luxmetr nesmí být vystaven silnému mechanickému zatížení, extrémním teplotám, přímému slunečnímu záření, silným vibracím a vlhku.  S přístrojem zacházejte opatrně. Náhodný pád i z malé výšky může přístroj vážně poškodit.

Jedle bělokorá je velký mohutný jehličnan. Dorůstá výšky až 65 metrů. V mládí má jedle kuželovitou korunu. Starý strom má korunu válcovitou s tupě zakončenou špičkou. Typickým pro jedli je její rovný a štíhlý kmen. Jedle je náročná na prostředí, ve kterém roste. Má ráda hlubší půdy s vysokým obsahem živin. Malé rostlinky velmi dobře rostou v zastínění, nesnáší slunce. Jedle je citlivá na znečištěné ovzduší. Ve volné přírodě často zahyne kvůli okusu zvěře. Jedle a buk spolu tvoří dnes už vzácné bukojedlové lesy. Nejčastěji roste na pahorkatinách a na horách v jihozápadní a střední Evropě. Dřevo jedlí se v minulosti používalo na stavbu vodních staveb. Používá se jako stavební dříví na krovy a dřevěné stavby, k výrobě šindelů a sudů. Jedli vysazujeme do parků, rodinných zahrad i lesů. Buk lesní Buk lesní je opadavý listnatý strom. Dorůstá výšky až 45 metrů. Strom má pravidelnou mohutnou vejčitou korunu. Pro buk je typický jeho štíhlý kmen stříbrné barvy. Je nenáročný na prostředí, ve kterém roste. Má rád světlo. Tento strom roste v celé Evropě. Vyšlechtěné odrůdy buku se vysazují do parků. Dřevo buku se používá v nábytkářství. Dále se dřevo zpracovává v truhlářství, na výrobu parket, železničních pražců nebo na kuchyňské náčiní. Při spalování je velmi výhřevné. Z bukového dřeva se dříve dřevoplyn, kterým se poháněla auta.

26

27

Zelené profese v krajině Dub letní Dub letní je mohutný listnatý strom. Dorůstá výšky 30-35 metrů. Strom má nepravidelnou korunu protáhlou směrem nahoru. Dubu vyhovuje polostín i přímé slunce. Má rád propustné půdy. Nevadí mu znečištění. Roste v celé Evropě, na Kavkazu, v Turecku i v severní Africe. Nejčastěji se vyskytuje v nížinách a v oblasti podhůří. Z kůry mladých stromů se vyrábí výtažek na léčbu kožních onemocnění a vyrážek. Dub vysazujeme na místech, kde potřebujeme zpevnit půdu. Dřevo dubu je tvrdé a pevné. Nejčastěji se používá ve stavebnictví. K výrobě konstrukcí, obkladů, parket, sudů. Pokud je ponořeno ve vodě jeho vlastnosti se zlepšují, dřevo zkamení. Habr obecný Habr obecný je listnatý strom, mladé stromy často mohou vypadat jako keře. Může dorůstat do výšky až 25 metrů. Strom má mohutnou, vysoce klenutou a nepravidelnou korunu. Habr je nenáročný na podmínky, ve kterých roste. Má rád stinná místa. Jeho kořeny rostou horizontálně, a proto zabírají velkou plochu.

hydroekolog Název „zelené profese“ Hydroekolog je pro nás spíše nadstavbový název pro odborníka, který odebírá vodu z tekoucích i stojatých zdrojů vody, a to jak z jejich povrchu, tak i ze dna. Hydroekolog dále zkoumá kvalitu vody, její zdroje i to, co se s nimi děje. Na kvalitu vody ho hned na počátku může upozornit barva, vůně, výskyt živočichů a rostlin. Samozřejmě, že dále zkoumá kvalitu vody po provedení chemické, fyzikální a biologické makro- i mikroanalýzy. Hydroekolog většinou vystudoval obor nazývající se hydrobiolog - obor zabývající se organismy, které žijí ve vodě. Nebo je to absolvent hydrogeologie, který se zabývá zdroji vody, jejím vsakování, možnostmi čerpání vody (např. studny), ale i čištěním vod. Odběry a rozborem vod se rovněž zabývá hygienik. Žáci se v programu dozvěděli také o práci vodohospodáře. Protože rozmanité pracovní činnosti související s kvalitou vody, její ochranou a hospodařením provádějí různé profese a neexistuje jediné komplexní označení oboru související s prací všech uvedených odborníků, zvolili jsme pro program se žáky nadstavbové označení – hydroekolog.

Nejčastěji roste v hájích a smíšených lesích celé Evropy. Habr dobře snáší řez, díky tomu je často užíván na živý plot. Má kvalitní tvrdé dřevo, ze kterého se vyrábí nástroje a mechanické komponenty. Javor klen Javor klen je rozložitý mohutný strom. Může dorůst do výšky až 40 metrů. Koruna je pravidelná, kulatá a široká. Javor má hlavní pevný kulovitý kořen s bočními menšími kořeny. Má rád polostín, a vlhčí půdu. Javor je jedním z nejrozšířenějších stromů na celém území České republiky. Strom je rozšířen v celé Evropě, od Skandinávie až po Írán. Často je vysazován jako meliorační a svahy zpevňující dřevina. Dřevo je středně tvrdé, na suchu trvanlivé.

Seznam pracovních listů Pracovní listy jsou přiloženy volně v kapse na zadní straně metodiky. Jejich umístění jsme takto volili ze zkušenosti, že takto vyjímatelné se lépe kopírují. Seznam pracovních listů k programu Lesník: Pracovní list č. 1 – potřeba světla pro růst semenáčků Pracovní list č. 2 – bádání v lese

28

Tabulka z měření ZŠ Stáž pod Ralskem Dubnický potok stanoviště 1

Metud stanoviště 2

Metud stanoviště 3

Horka stanoviště 4

Horka stanoviště 5

pH

7,3 jako v pitné vodě




7,6 j ako v pitné vodě

tvrdost vody (mmol/l)

1,8 středně tvrdá





amoniak (mg/l)

0 neznečištěná

0 neznečištěná

0,5 mírně znečištěná

1 znečištěná

0,5 mírně znečištěná

dusičnany (mg/l)

10 jako v pitné vodě pro dospělé

0 jako v pitné vodě pro děti




29


Komiks

Tonda nastoupil do zaměstnání do .............................................................. Najdi např. na internetu jméno pozice, ve které zde pracuje. Vyslovil domněnku a prezentoval návrhy opatření. Studoval zákony a vyhlášky, poté dal svůj návrh nového zákona, který byl poslán do parlamentu ke schválení. Provedl měření a prozkoumání odebraných vzorků vody. Dle podkladů z výzkumu a navrženého řešení byla postavena čistička odpadních vod a v řece se obnovoval život. Naplánoval si, jaké pomůcky bude potřebovat a kdy a jak bude vodu zkoumat. Svůj výzkum představil kolegům i veřejnosti. Ze získaných dat zjistil, jak na tom voda je a co by jí pomohlo. Sepsal z toho zprávu. Vždy si nastudoval, co bylo třeba, a rozhodl se, co bude zkoumat. Vyslovil, co si o dané věci myslí – zformuloval si domněnku. Pořádně prozkoumal vodu v laboratoři a zpracoval získaná data. Díky jeho výzkumům například: Lidé věděli, v které vodě se mohou koupat, která není škodlivá. Bylo zakázáno používat některé chemikálie. Vystavěla se čistička odpadních vod. Když byl Tonda v důchodu a měl vnoučata, rád je vodil k vodě, ve které se už zase mohla koupat.

1 Tonda se odjakživa rád koupal, kde se dalo. 2 Jenomže míst, kde se dalo koupat, ubývalo. 3 Proč šel studovat na Chemickou fakultu Karlovy univerzity? 4 Tak se Tonda stal inženýrem a rozhodoval se, co bude dělat dál… Vystřihni 3 řady obrázků s cestami, které Tonda mohl zvolit a nalep je podle toho, která cesta by se Ti líbila nejvíc a která nejmíň. Pod obrázky najdi a nalep komentáře, které popisují, co obrázek vyjadřuje. Pokud daný komentář nenajdeš, zkus obrázek a děj na něm popsat vlastními slovy.

30

31


Skládankové učení – Hygienik Hygienik – práce v oblasti přírodních koupacích vod Rozstříhejte následující texty každý zvlášť. Pokud budete třídu dělit na 4 skupiny, přidejte text skupiny E k textu pro skupinu A.

Skupina A – Hygienik plánuje odběry vzorků Hygienik plánuje odběry vzorků vody a kontroly vody na místě (koupací oblasti) v rámci svého regionu (tj. na územním pracovišti pro každý konkrétní okres, Krajská hygienická stanice pro celý kraj).

Skupina B – Hygienik odebírá vzorky vody Hygienik odebírá vzorky vody na laboratorní stanovení (mikrobiologie: enterokoky, Escherichia coli, biologie: mikroskopický obraz, sinice, chemie: chlorofyl a) a provádí stanovení na místě – vizuální: přítomnost vodního květu, přírodní znečištění a znečištění odpady na vodní hladině i v okolí vodní plochy, dále provádí měření ukazatelů pH a teploty vody.

Skupina C – Hygienik zpracovává výsledky šetření Hygienik zpracovává výsledky šetření na místě i výsledky laboratorního stanovení. Porovnává zjištěné hodnoty s limity stanovenými platnými předpisy (v současné době vyhláška č. 238/2011 Sb.)

Kdo to je a co dělá? Úkolem hygienika je zajišťovat kontrolu kvality vody v případě tzv. koupacích oblastí a kontrolu plnění povinností provozovatelů přírodních koupališť na povrchových vodách a informovat o výsledcích své práce veřejnost – tj. osoby, které se rozhodují o tom, zda se v konkrétní přírodní vodní ploše bude či nebude koupat. Co je náplní jeho práce? Pracovními činnostmi jsou - tvorba plánu odběru vzorků a kontrol v rámci koupací sezóny (monitorovací kalendář), odběry vzorků vody, stanovení ukazatelů na místě odběru, zpracování výsledků laboratorních stanovení, kontroly plnění povinností provozovatelů koupališť na povrchových vodách, hodnocení kvality vody podle limitů stanovených v platných předpisech, uveřejňování výsledků hodnocení na veřejně přístupných místech – web, média, infotabule, prezentace informací o kvalitě koupacích vod formou odborných zpráv a přednášek. V jakém pracuje prostředí? Povolání je vykonáváno v prostředí kanceláří i v terénu (koupací oblasti, povrchové vody spravované provozovatelem). S čím pracuje? Nejpoužívanějšími pracovními prostředky jsou zejména počítač, automobil, měřicí přístroje, laboratorní sklo, chladicí boxy na vzorky, psací potřeby a mluvené slovo. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je absolvování studijního oboru střední odborné, vyšší odborné nebo vysoké školy přírodovědného či zdravotnického zaměření, znalost legislativy, organizační schopnosti, znalosti práce na PC, řidičský průkaz.

Hodnotí kvalitu vody v rámci pětistupňové škály: 1 – voda vhodná ke koupání, 2 – voda vhodná ke koupání se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi, 3 – zhoršená jakost vody; nevhodná ke koupání pro vnímavé jedince, 4 – voda nevhodná ke koupání, 5 – voda nebezpečná ke koupání.

Skupina D – Hygienik informuje o výsledcích rozborů Hygienik informuje o výsledcích rozborů a hodnocení veřejnost, a to prostřednictvím webových stránek hygienické stanice (www.khslbc.cz – sekce „Rekreační vody“), celostátních stránek www.koupacivody.cz, dále prostřednictvím infotabulí umístěných u sledovaných vodních ploch a prostřednictvím médií (TV, tisk).

Skupina E – Hygienik kontroluje dodržování předpisů Hygienik kontroluje dodržování předpisů ze strany provozovatelů, kontroluje to, co se týká kontroly kvality vody a hygienického zabezpečení prostorů v okolí koupacích vod (relaxační prostory, zázemí – sprchy, převlékárny, WC). Potom, co si žáci zkusí být učiteli a každý se dozví nejdůležitější informace ze všech skupin, udělejte hromadný zápis na tabuli. Napište otázky psané tučně níže a nechte žáky, aby sami říkali odpovědi – ty zapisujte na tabuli. Žáci by svými slovy měli pojmenovat to, co je psáno v textu níže.

32

33

Zelené profese v krajině délka trvání

Pobytový program

aktivita

prostředí

pomůcky

2. den – stručný popis programu o vodě

Pobytová akce byla dvoudenní, ráno kolem 9.hod žáci 1. den přijeli a druhý den kolem 15.hod odjížděli. Od vlaku je čekala 5 kilometrová cesta lesem kolem vodopádů do kopce, ale druhý den 3 km s kopce dolů po asfaltové cestě. žáci si nechala zavazadla odvézt, aby je nemuseli nosit. samotný pobyt a program se odehrával v Jizerských horách na Mariánsko-horských boudách. Zde zažili spaní ve spacáku, topení v kamnech, nabíraní vody ze studánky, svícení svíčkami a chození na suché WC. Název výukového programu Pobytový program hydroekolog Cílová skupina

2. stupeň ZŠ (ideálně 8.–9. třída)


Cca 25 žáků

Použitý model učení

BOV

Téma

Voda a její zdroje

1 hodina

sběr dat a vzorků k měření

okolí chalupy

pracovní listy pro skupiny, badatelský kufřík

45 minut

měření odebraných vzorků

chalupa


45 minut


chalupa

papíry, tužky, kalkulačky, atd. tabulka pro shrnutí dat

30 minut


chalupa

30 minut

prezentace


flipchart, fixy

45 minut

reflexe, shrnutí


loutka čmeláka

Obsah badatelského kufříku: chemikálie podle plánovaných měření, laboratorní kádinky na rozbory, ochranné pomůcky – rukavice, brýle, plastový ubrus, buničina, provázek, poklička, metr, olovnice, teploměr, nádobky na odběry, průhledné nádobky, vodní lupy, odlovovací síťky, misky na odlovy, exhaustory, entomologické pinzety, určovací klíče, podložky, tužky, papíry

Fáze/Aktivita

Podrobný popis

Pomůcky, Poznámky

1. den – podrobný popis programu o vodě

délka trvání

aktivita

prostředí

pomůcky

1. den – stručný popis programu o vodě 15 minut

seznámení s lektory, základní informace o pobytu, přebírka zavazadel


15 minut

porovnání biotopu u vody a biotopu bez ní

rybníček za nádražím

30 minut

seznamovačka - Kdo bych byl kdyby


4 hodiny

putování krajinou


30 minut

hra Přeprava živé vody



30 minut


chalupa


15 minut

připomenutí komiksu chalupa a skládankového učení - badatelské postupy

15 minut

motivace k výzkumu

chalupa

10 minut


chalupa


10 minut


chalupa


15 minut


chalupa


60 minut


chalupa


30 minut


chalupa


34

lékárnička, mapa

pracovní list otázky - kdo, tužky, podložky, míček, jmenovky, fixy


Lektor se přivítá se skupinou, podá základní informace o místě, kde se nachází a průběhu pobytu, zkontroluje, zda žáci mají zabaleny potraviny a pití na putování, vybere velká zavazadla, asistent zavazadla odváží na chalupu, předá určeným žákům zodpovědnost za lékárničku.

porovnání biotopu u vody a biotopu bez ní

Lektor rozdělí třídu na dvě skupiny, první skupinu nechá popisovat, co vše vidí na vymezené ploše (biotop bez vody) a jaké typy živočichů zde mohou žít. Na dalším místě druhá skupina popisuje vymezený biotop s vodou. Poté obě skupiny porovnávají rozdíly obou biotopů a doplňují se. Lektor upozorní třídu, že při putování budou mít možnost pozorovat několik různých biotopů vázaných na vodu a pozorovat jejich rozdílnost.

seznamovačka Kdo bych byl kdyby

Lektor rozdá soubor otázek a žákům vysvětlí, jak je vyplní. Žáci soupis otázek – Kdo bych byl odpovídají, kterým stromem, nebo kterou rostlinou by rádi byli. kdyby, tužky, podložky, míček, Na vyplnění mají časový limit. Po jeho uplynutí si žáci stoupnou jmenovky, fixy do kruhu, lektor jim postupně hází míček a ptá se, jak se jmenuješ a kdo bys byl, kdybys byl stromem…, držitel míčku se představí, odpoví na otázku a hodí míč zpět lektorovi. Ten jeho jméno zopakuje a zeptá se, proč si vybral zrovna tento strom nebo co se mu na něm líbí, co o něm ví…. Lektor vystřídá všechny žáky. Své jméno a některou z věcí, (kterou si vybrali), si žáci napíší na jmenovku, a tu budou viditelně nosit po celou dobu pobytu (nošení je třeba průběžně připomínat).

putování krajinou

Při putování krajinou se skupina zastavuje u různých zdrojů vody a popisuje rozdíly těchto míst.

hra Přeprava živé vody

Třídu lektor rozdělí na skupiny (podle počtu provázků na kroužku) míčky, kroužky s provázky po 4 až pěti. Každá skupina dostane kroužek s provázky a míček. V míčku je ukrytá živá voda a jejich úkolem je dopravit ji na určené místo. Vody se však musí co nejméně dotýkat. Každým dotykem totiž ztratí část své účinnosti. Budou ji tedy přepravovat usazenou na kroužku za pomoci provázků. Každý bude držet jeden provázek. Pokud míček z kroužku vypadne, je třeba bez přímého dotyku do kroužku znovu nasadit a pokračovat v přepravě. Lektor sleduje, jak skupinám funguje spolupráce ve skupinkách, slovně skupiny podporuje, případně klidní emoce při nezdarech.


lékárnička, mapa

35


Podrobný popis

Pomůcky, Poznámky

Fáze/Aktivita

Skupina dorazí na chalupu. Před ubytováním lektor žáky seznámí flipchart, fixy, izolepa s místem, kde se nachází a jeho historií, dále s pravidly pobytu na MHB (oheň, voda, toalety, odpadky, mytí nádobí, úklid chalupy, jídlo do skříně v kuchyni). Skupina si společně stanoví pravidla vzájemného chování, která jsou zaznamenána na flipchart a vyvěšena na viditelném místě po dobu trvání pobytu. Skupina dostane jasné pokyny, jak se ubytovat a hodinu, kdy se sejde k další práci.

připomenutí komiksu a skládankového učení badatelské postupy

Lektor skupině oznámí, že nyní nastává část programu, kdy se komiks a text seznámí s novými informacemi. Připomene práci s komiksem skládankového učení a skládankové učení, kterým žáci prošli před pobytem ve škole. Žáci popíší příběh Tondy a uvedou, co si zapamatovali ze skládankového učení o profesi hygienika.

motivace k výzkumu

Lektor popíše, jaký je zdroj pitné vody pro chalupu a jakým způsobem je zajištován její dostatek. Vysloví obavu, že stavbou penzionu v těsné blízkosti zdroje vody se voda znehodnotí a nebude pitná. Požádá žáky, aby mu pomohli zmapovat kvalitu vody v okolí a zjistit tak, zda se v okolí nachází případný náhradní zdroj pitné vody.

sběr dat a vzorků k měření Lektor skupiny seznámí žáky s pravidly – bezpečnosti, např. pracovní listy č. 3 a 4, pro „neubližuj živým tvorům“ apod. U každé skupiny bude přítomna skupiny, badatelský kufřík jedna dospělá osoba dozorující dodržování pravidel, bezpečnosti a časového plánu. Lektor oznámí, jaké časové rozpětí je na výzkum určeno. Skupiny postupují podle plánu a podle pracovního listu, kam vyplňují připravenou tabulku. Skupiny pracují samostatně, lektor nebo dozor v tuto chvíli funguje pouze jako facilitátor, motivuje žáky k aktivní účasti. měření odebraných vzorků

V této části žáci naměří, jaké hodnoty dosahují měřené vzorky. pracovní listy 5, 6, 7 pro Zjišťují hodnoty pH, amoniaku NH3, dusičnany NO3, tvrdost skupiny, badatelský kufřík vody. Protože některé chemikálie určující tyto hodnoty patří mezi žíraviny a životu nebezpečné látky, je třeba žáky důrazně seznámit s bezpečnostními zásadami, s ochrannými pomůckami a důsledně dozorovat jejich užívání i bezpečnost. Dále je třeba zajistit bezpečné uskladnění vzorků po měření a jejich ekologickou likvidaci.


Skupiny by v této fázi měly nejdříve zpracovat svá data, a potom papíry, tužky, kalkulačky, shrnout data všech skupin do jedné tabulky. Indikátory se navzájem tabulka pro shrnutí dat ovlivňují, proto je pro spolehlivý výsledek třeba data porovnat. Pracovní list skupinám nepomůže ve zpracování dat. Lektor by v tom žákům měl pomoci návodnými otázkami. Například většina získaných dat jde porovnat s nějakou škálou. U každého indikátoru (např. průhlednost vody nebo pH vody) by si skupina měla ujasnit, kde na škále je voda čistá a kde ne (u pH je to uprostřed škály, u průhlednosti, která se měří v centimetrech je to čím větší číslo, tím vyšší průhlednost). Pokud budou ve skupině dvě podskupiny měřící ten samý indikátor, pak by měly číslo zprůměrovat a až průměr porovnat se škálou.


Skupiny vyvodí závěry ze získaných dat. Zjistí, zda se potvrdila jejich domněnka, či je vyvrácena.

prezentace

Skupiny se připraví na představení průběhu jejího výzkumu ostatním flipchart, fixy skupinám a prezentují jej. Každý žák by měl mít dostatek času a prostoru na to, aby k výsledkům a průběhu výzkumu mohl zaujmout vlastní stanovisko. Aby se rozhodl, zda se mu závěr, ke kterému třída došla, líbí či ne a zda by s tím chtěl něco dělat. Pokud třídu napadne řešení nebo návrh na opatření, zde je prostor, aby ho sdílela. Zástupci třídy se připraví na prezentaci postupu práce a výsledků na konferenci, která v budoucnu proběhne.

reflexe, shrnutí

Lektor v krátkosti shrne aktivity pobytového programu, pomocí loutka čmeláka jednoduché aktivity žáci reflektují jednotlivé části programu. Například loutce čmeláka každý žák sdělí, co považuje za vrchol pobytu a co se mu naopak nelíbilo. Následuje úklid chalupy, rozloučení a odchod na vlak.

téma výzkumu, výzkumná Pro naše bádání použijeme stejný postup jako Tonda z komiksového flipchart, fixy, komiks otázka příběhu. Lektor komiks rozdá. Žáci v něm vyhledávají jednotlivé kroky Tondy při jeho bádání. Pokud je třeba, lektor upřesní název těchto kroků. Jednotlivé badatelské kroky lektor zapisuje na flipchart. Po zápisu všech kroků se žáků zeptá, v jaké fázi se právě nachází oni. Žáci mají určené téma výzkumu - udržení zdroje pitné vody, dále výzkumnou otázku - Jak čistá je voda ze tří zdrojů v okolí MHB na škále super čistá - super špinavá? rozdělení do skupin

Další práce bude probíhat ve 4 skupinkách (podle počtu dospělých barevné lepíky na rozlosování osob, které budou skupinu doprovázet při výzkumu). Před programem lektor požádá pedagoga, aby třídu rozdělil do 4 rovnocenných skupinek. Rozdělení proběhne pomocí značek nalepených na čelo. Žáci zavřou oči a pedagog jim na čelo nalepí značku skupiny, do které je přiřadil. Své partnery budou žáci v tichosti beze slov hledat. Jakmile skupina dosáhne stanovený počet, společně si sedne a čeká na další pokyny lektora.

domněnka

Každá skupina dostane k dispozici šanon a první pracovní list. šanon, pracovní listy č. 3,4, Ten jim pomůže dodržet pracovní kroky badatelské metody. Téma a výzkumnou otázku již má skupina stanovenou, nyní je třeba si určit domněnku. Skupiny si navzájem představí své domněnky.


Lektor se skupin ptá, jaké jsou možné zdroje informací. Kde by rešerše, knihy k tématu žáci hledali potřebné informace pro svůj výzkum. Zdroje zapisuje na flipchart, případně některý doplní. Lektor žákům zpřístupní různé zdroje informací: knihy, materiály, rešerše, vlastní znalosti, případně doporučí kolegu, který se vyzná v této problematice atd. Lektor žáky upozorní, že v tuto chvíli záleží pouze na nich, co se naučí, že je na nich, aby se ptali, zjišťovali a pátrali. Žáci mají k dispozici různé zdroje a lektor jim důrazně doporučí, využít je všechny a důležité informace si poznamenat. Odkáže je na bod „rešerše“ v pracovním listu. Skupiny dostanou na studium vymezený čas. Pokud lektor zjistí, že některé skupiny či žáci nepracují, motivuje je k práci, případně klade otázky směřující k informacím, které mají žáci zjistit. Žáci vědí, že prostředí je pro ně bezpečné a mohou se lektora ptát na jakékoliv nejasnosti.


Lektor rozdá skupinám pracovní listy podle vybraných témat. pracovní listy č. 5, 6, 7 Listy by žákům měly pomoci s plánem získání dat. Přesto by si pro skupiny, badatelský kufřík skupiny měly podrobně sepsat, jak budou při získávání dat přesně obsah popsán výše postupovat. Jak zajistí sběr některých údajů, si musí vymyslet sami. Nápovědou jim může být prozkoumání výzkumného kufříku. Žáci by se měli dohodnout, jak přesně budou postupovat při získávání dat, kdo bude měřit, kdo bude zapisovat. Jakým způsobem zapsaná data později porovnají.

36

Pomůcky, Poznámky

2. den – podrobný popis programu o vodě

1. den – podrobný popis programu o vodě ubytování, pravidla pobytu

Podrobný popis

37


Rešerše Odběry vzorků:  Neodebíráme během bouřky, silného deště či větru.  Neodebíráme v místech, kam se nedá snadno dosáhnout – bezpečnost.  Pokud možno vzorky odebíráme vždy ze stejného místa.  Neodebíráme z ledu – bezpečnost.  Vzorky nabíráme umělohmotným kbelíkem zavěšeným na lanku a zatíženým kamenem.  Vzorky odebíráme proti proudu vody z hloubky přibližně 10 cm  Můžeme brát i vzorky z mostů (jen musíme kbelík navázat na delší lanko a brát proti proudu vody)  Pokud odebíráme vzorek z kohoutku, necháme vodu téct přibližně 10 minut, dokud se teplota nepřestane měnit. Tím se vyhneme vodě stojící v trubkách.  Promícháním odstraňte bubliny ze vzorkovacích lahví.

Pitná voda Kvalita pitné vody, kterou si doma můžeme natočit z kohoutku, je přísně kontrolována. Podle zákona je vypracován plán kontroly, který se musí přesně dodržovat. Každý týden se odebírají vzorky ze zdroje vody, například z pramene, a třikrát týdně se kontroluje voda ve vybraných domácnostech. Požadavky pro pitnou vodu:  nesmí být brána z prostředí, ve kterém se vyskytují choroboplodné mikroorganismy a toxické látky (například amoniak);  musí mít vhodné složení a musí obsahovat některé stopové prvky (například železo);  musí mít vyhovující vlastnosti. Tzn. teplota 10–12 °C, barva, průzračnost, osvěžující chuť, přiměřená tvrdost vody a obsah CO2 (oxid uhličitý), bez zápachu;  musí vyhovovat i technickým požadavkům vodáren (některé látky ničí rozvodné potrubí, aniž by byli škodlivé pro člověka).  Proto nikdy nepublikuj žádné výsledky, dokud jsi je s někým nezkonzultoval… Hodnoty vybraných látek v pitné vodě:

Možné chyby  Špatné odebrání vzorku.  Špinavé lahvičky na vzorky.  Příliš dlouhé ponechání vzorku na slunci.  Příliš dlouhá doba mezi odebráním a vyhodnocením vzorku.  Pokud jsou výsledky neočekávané, požádej o radu experta.

testovaná látka

hodnota

pH

jednotka

6,5-9,5 pH

tvrdost vody 2,0–3,5

mmol/l

amoniak

0,5 mg/l

dusičnany

50 mg/l

Jak číst zkratky jednotek pH = potenciál vodíku (čti péHá) mmol/l = milimoly v litru mg/l = miligramy v litru

Čpavek – amoniak NH3 Amoniak = čpavek je nejjednodušší sloučeninou dusíku, chemickou značku má N. Skládá se z jednoho atomu dusíku a třech atomů vodíku. Je to bezbarvý plyn silně pronikavého zápachu. Je jedovatý, žíravý a nebezpečný pro životní prostředí. Dobře se rozpouští ve vodě, ve které pak vzniká nebezpečný silně zásaditý roztok (opak kyseliny). Použití Je důležitou sloučeninou používanou při výrobě hnojiv, výbušnin a čistících prostředků. Je meziproduktem při výrobě další důležité sloučeniny dusíku – kyseliny dusičné. Ta se využívá na chlazení ledových ploch na hokejových stadionech. Nově byl amoniak navržen jako alternativní pohonná hmota vedle benzínu a nafty.

38

39

Zelené profese v krajině Výskyt v přírodě Amoniak vzniká rozkladem odumřelých rostlin a živočichů. Také rozkladem jejich exkrementů a moči. V okolí vulkanických jevů se vyskytuje jako minerál, takzvaný salmiak. Vliv na životní prostředí Nízké koncentrace amoniaku v půdě jsou přirozené a jsou základem pro výživu rostlin. Při vyšších koncentracích ale dochází k vyluhování do spodních vod, což způsobuje jejich závadnost. Ve vodě může amoniak způsobit vážnější škody, protože je pro vodní organizmy velmi toxický, může dojít až k jejich úhynu. Vysoké hladiny hnojení dusíkatými hnojivy (jako jsou močovina, dusičnan amonný atd.) mají za následek vyluhování velkých množství dusičnanů do povrchových vod. Ty se pak smíchají i s dusičnany z přečištěných odpadních vod. Dusičnany ve vodě dlouhodobě zůstávají a odtékají až do moře. Vliv na zdraví I při nízkých koncentracích amoniaku v ovzduší se projevuje celá řada nepříznivých zdravotních účinků jako např. kašel, podráždění očí, nosu a hrdla. Při vysokých koncentracích dochází k zánětům kůže, očí, hrdla a plic. Osoby přicházející s amoniakem dlouhodobě do styku mohou mít chronické dýchací potíže, zelený zákal nebo onemocnění rohovky. Obsah amoniakálního dusíku ve vodě

Stav vody

do 0,3 mg/l neznečištěná 0,3 až 0,7 mg/l

mírně znečištěná

0,7 až 2 mg/l znečištěná 2 až 4 mg/l

silně znečištěná

4 mg/l a více

velmi silně znečištěná

Jakostní třídy tekoucích vod Zde jsme používali různé klíče k určování živočichů a dle nich – jako bioindikátorů. Doporučujeme zdroj: Člověk a příroda – Voda od nakladatelství Fraus.

40

Tvrdost vody Tvrdost vody ukazuje kolik je ve vodě rozpuštěných minerálů a to zejména vápníku a hořčíku. Pro hodnocení tvrdosti vody se používána pětibodová stupnice. Ta dělí vodu na velmi měkkou, až velmi tvrdou. Zároveň rozlišujeme tvrdou vodu trvalou a přechodnou podle sloučenin, které ji tvoří. Zatímco trvalé tvrdosti vody se můžeme zbavit pouze chemickou cestou, přechodnou tvrdost lze odstranit varem. Výskyt v přírodě Voda z povrchových zdrojů má menší tvrdost, protože neprotéká půdou a na povrchu nenabere takové množství minerálů. U vody ze studní a vrtů je pro výslednou tvrdost vody zásadní druh podloží, kterým voda protéká. Pokud se jedná o vápenatou půdu, nabere s sebou voda velké množství vápníku a hořčíku. Výsledkem bude tvrdá voda. Pokud se jedná o žulovou nebo písčitou půdu s nízkým obsahem vápníku a hořčíku, bude voda měkká. Dešťová či destilovaná voda má v sobě těchto minerálů minimálně, proto se říká, že dešťová voda je měkká.

měkká voda středně tvrdá voda tvrdá voda

Vliv na životní prostředí Sama tvrdost vody životní prostředí nijak neovlivňuje. Pokud, ale máme tvrdou vodu doma, roste spotřeba pracích prášků a mycích prostředků. Proto se používají různé změkčovače vody. Ty však ještě více znečišťují odpadní vody. Vliv na zdraví Vápník je jeden z hlavních prvků, který způsobuje tvrdost vody. Ze zdravotního hlediska je však ve vodě prospěšný. Napomáhá ke zdravému růstu a zabraňuje odvápnění organizmu. Je tedy doporučeno konzumovat spíše vodu tvrdší, ale tvrdost vody by neměla dlouhodobě přesahovat určité hranice. Ve vyhlášce pro pitnou vodu je stanoveno doporučené rozmezí 2,0–3,5 mmol/l. Tyto hodnoty odpovídají obvyklému složení vody z vodovodu v českých domácnostech a pitná voda tak představuje nejpřístupnější zdroj vápníku pro lidský organizmus. Stupnice tvrdosti vody typ vody

koncentrace rozpuštěných látek

velmi měkká

0–0,7 mmol/l

měkká

0,7–1,3 mmol/l

středně tvrdá

1,3– 2,1 mmol/l

dosti tvrdá

3,2–5,3 mmol/l

velmi tvrdá

> 5,3 mmol/l

41


Dusičnany NO3

Hodnota pH

Dusičnany jsou soli kyseliny dusičné. Jejich obsah ve vodě, ale i v zelenině a ostatních potravinách souvisí s nadměrným hnojením.

Hodnota pH je číselným údajem informujícím o charakteristice roztoků. Číslo udává jak je tekutina kyselá nebo zásaditá. Hodnota pH vody v průběhu dne kolísá v závislosti na obsahu oxidu uhličitého, který reaguje s vodou a vytváří různé sloučeniny.

Použití Dusičnany byly mnoho let považovány za velmi výkonné hnojivo, které dodá rostlinám důležité živiny. Užívají se například v pyrotechnice na výrobu střelného prachu. Výskyt v přírodě Přirozeně jsou dusičnany obsaženy v některých nerostech, avšak jejich těžba by nebyla schopna pokrýt celosvětovou spotřebu. Proto se vyrábí uměle. Dusičnany jsou rozšířeným zdrojem znečištění povrchové a podzemní vody po celém světě. Nejčastějším zdrojem jsou průmyslové odpadové vody, skládky, septiky, žumpy, pastviny a splachy ze zemědělské půdy hnojené umělými hnojivy. Sloučeniny dusíku se dostávají do ovzduší díky elektrárnám a automobilové dopravě. Déšť nebo jiné srážky je pak z ovzduší snáší na zem. Vliv na životní prostředí Když povrchová voda obsahuje nadměrné množství živin, dochází za vhodných podmínek (světlo a teplo) k masovému rozvoji sinic a řas. Při jejich přemnožení dochází k silnému uvolňování jedovatých látek do vody, ale i k jejímu silnému okysličování ve dne a odkysličování v noci. To může vést k úhynu ryb a jiných vodních živočichů. Nahromaděná umělá hnojiva prosákla do spodních vod a znečistila zdroje pitné vody. Vliv na zdraví Dusičnany v těle lidí a zvířat nepříznivě ovlivňují schopnost krve uvolňovat kyslík. Pokud se dusičnany ve větším množství dostanou do krevního oběhu, váží se na lidský hemoglobin a zabraňují řádnému přenosu kyslíku do tkání. Mezi nejvíce ohrožené patří především malé děti. U nich je otrava mnohem rychlejší. Při zvýšeném obsahu dusičnanů ve vodě statistické testy prokázaly zvýšený výskyt rakoviny jater, žaludku, tlustého střeva a močového měchýře. Nadměrné množství dusičnanů ve vodních nádržích podporuje výskyt sinic. Ty obsahují látky, které způsobují alergie. U koupajícího se člověka se mohou objevit vyrážky, zarudlé oči či rýma. Otrava jedovatými látkami produkovanými sinicemi se může projevovat střevními a žaludečními potížemi, přes bolesti hlavy, až po vážnější jaterní problémy. Doporučený obsah dusičnanů ve vodě Maximální obsah dusičnanů ve vodě

0-5 mg/l pro děti 5-15 mg/l pro dospělé

pH v přírodě Látka

pH

Látka

pH

Kyselina v bateriích

<1,0

Kyselý déšť

< 5,6

Žaludeční šťávy

2,0

Mléko

6,5

Citronová šťáva

2,4

Čistá voda

7,0

Ocet

2,9

Sliny zdravého člověka

6,5–7,4

Šťáva z pomeranče nebo jablka

3,5

Krev

7,34–7,45

Pivo

4,5

Mořská voda

8,0

Káva

5,0

Mýdlo

9,0–10,0

Čaj

5,5

Čpavek pro domácí použití

11,5

Hašené vápno

12,5

Louh sodný pro domácí použití

13,5

Čisté přírodní vody mají hodnotu pH mezi 6,0 a 8,0. Chemicky čistá voda má hodnotu pH 7,0. Vodní nádrže ve vyšších polohách, které nejsou zatížené odpadními vodami, mají hodnoty pH nižší. Kyselost těchto vod je způsobována huminovými kyselinami uvolňujícími se z rašelinišť. Voda z oblastí převládajících vápencových struktur má naopak hodnoty pH vyšší. pH v životním prostředí Ve vodních nádržích ovlivňuje hodnoty pH i obsah oxidu uhličitého (CO2). Velká spotřeba oxidu uhličitého zelenými řasami vyvolává růst hodnot pH přes 10. Naopak u dna může klesat hodnota pH až pod 6. V těchto extrémních podmínkách dochází k poruchám metabolismu (látková přeměna) u ryb. Úhyn lososovitých ryb nastává při dlouhodobějším poklesu pH pod 4,5 nebo jeho vzrůstu nad 9,2. Úhyn kaprovitých ryb nastává při dlouhodobějším poklesu pH pod 5,0 a vzrůstu nad 10,8. Kyselost nebo zásaditost tekutin můžeme měřit přidáním indikátoru (ukazatele) do roztoku a porovnáním barvy se stanovenou barevnou škálou. Co je sladké, není automaticky zásadité! Například Coca-Cola chutná sladce a obsahuje velké množství cukru a přitom má pH stejné jako ocet.

15 mg/l pro děti 50 mg/l pro dospělé

Platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu pro dusičnany, stanovuje nejvyšší mezní hodnotu 50 mg/l.

42

43


Hodnota pH měření

Dusičnany NO3 měření

Postup měření:  použij ochranné pomůcky a postupuj s maximální opatrností,  do kádinky nalej 5 ml testované vody,  do kádinky nakapej 3 kapky indikátoru,  lehce promíchej,  porovnej zabarvení tekutiny v kádince s barevnou škálou, shodná barva udává číslo pH.

Postup měření:  použij ochranné pomůcky a postupuj s maximální opatrností,  do kádinky nalej 5 ml testované vody,  do kádinky přidej 2 lžičky NO3 – 1,  kádinku zavíčkuj, lehce míchej 1 minutu,  kádinku postav a čekej 5 minut,  porovnej zabarvení tekutiny v kádince s barevnou škálou, shodná barva udává množství mg dusičnanů v litru vody.

0

reakce roztoku

1

2

silně kyselý

3

4

5

6

slabě kyselý

7 neutrální

hodnota pH

8

9

10

slabě zásaditý

11

12

13

14

Doporučený obsah dusičnanů ve vodě Maximální obsah dusičnanů ve vodě

silně zásaditý

0–5 mg/l pro děti 5–15 mg/l pro dospělé

15 mg/l pro děti 50 mg/l pro dospělé

Platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu pro dusičnany, stanovuje nejvyšší mezní hodnotu 50 mg/l.

Amoniak – čpavek NH3 měření Postup měření:  použij ochranné pomůcky a postupuj s maximální opatrností,  do kádinky nalej 5 ml testované vody,  do kádinky nakapej 10 kapek NH4 –1,  kádinku zavíčkuj a lehce promíchej,  do kádinky přidej lžičku NH4 – 2,  kádinku zavíčkuj, lehce promíchej a čekej 5 minut,  do kádinky přidej lžičku NH4 – 3,  kádinku zavíčkuj, lehce promíchej a čekej 5 minut,  porovnej zabarvení tekutiny v kádince s barevnou škálou, shodná barva udává množství mg amoniaku v litru vody.

Tvrdost vody měření Postup měření:  použij ochranné pomůcky a postupuj s maximální opatrností,  do kádinky přidej kapku činidla, testovaná tekutina zmodrá,  do kádinky přikapávej vždy po jedné kapce činidla,  mezi každou kapkou je třeba vyčkat 5 sekund a opatrně míchat krouživým pohybem ,  počítej kapky, dokud testovaný vzorek nezežloutne,  pro rozmezí pH 4,3 až 8,2 lze použít i přepočet jedné kapky na obsah hydrogenuhličitanu v mmol, nebo mg na litr. Uváděná hodnota odpovídá vždy jedné kapce. Stupnice tvrdosti vody typ vody

koncentrace rozpuštěných látek

Obsah amoniakálního dusíku ve vodě

Stav vody

do 0,3 mg/l

neznečištěná

měkká

0,7–1,3 mmol/l

0,3 až 0,7 mg/l

mírně znečištěná

středně tvrdá

1,3– 2,1 mmol/l

0,7 až 2 mg/l

znečištěná

dosti tvrdá

3,2–5,3 mmol/l

2 až 4 mg/l

silně znečištěná

velmi tvrdá

> 5,3 mmol/l

4 mg/l a více

velmi silně znečištěná

44

velmi měkká

0–0,7 mmol/l

45


Seznam pracovních listů Pracovní listy jsou přiloženy volně v kapse na zadní straně metodiky. Jejich umístění jsme volili ze zkušenosti, že takto vyjímatelné listy se lépe kopírují.

Krajinář V kapitole Krajinář se budeme věnovat povolání krajináře. Také se dozvíme, co je to krajina a jak se máme o krajinu starat.

Seznam pracovních listů k Hydroekologovi: Pracovní list č. 3 – bádání o vodě Pracovní list č. 4 – zápis vodního bádání Pracovní list č. 5 – zkoumání zdrojů vody Pracovní list č. 6 – kvalita vody Pracovní list č. 7 – biotický index

Náplní práce krajináře je:  zajistit, aby byla všude zdravá a fungující krajina,  dělat plány na využití krajiny,  dohlížet na rozumné využívání krajiny,  zabránit ničení krajiny,  úpravami v krajině zabránit povodním,  starat se o chráněná území a vytvářet plány na jejich údržbu. Pracovní prostředky: Do pracovních prostředků krajináře patří dopravní prostředky, výpočetní technika, odborné knihy a příručky i kancelářské potřeby. Kdo může být krajinářem Krajinář by měl mít kladný vztah k přírodě a vzdělání v oboru krajinářství (nejlépe vysokou školu). Krajinář má znalosti z oblasti ochrany přírody a krajiny, ale musí mít také přehled v oblastech zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a staveb. Mělo by se jednat o člověka spolehlivého, zodpovědného a technicky zaměřeného. Zároveň musí být dobrým řečníkem, aby dokázal jednat s lidmi a vysvětlit jim prospěšnost svých plánů a projektů.

46

47


Komiks

Realizace projekčního plánu stojí hodně peněz, a tak je Michal sháněl. Někdy sehnal víc peněz, někdy méně, třeba jen na jeden biokoridor od lesa někde k rybníku. Když Michal sehnal peníze, společně s Milanem potom uskutečnili plán, který vytvořili. Vysazovali stromy a keře tak, aby dobře posloužily jak lidem, tak i zvířatům a rostlinám. Takové mapování krajiny je vlastně jako vědecký pokus. Očísluj následující činnosti podle toho, jak by měly jít za sebou. Potom svou práci ukáže kolegům a poví jim, kde a jak by se nejlépe hodily biokoridory a biocentra. Kolegové potom plán upraví podle toho, kde vede v podzemí plyn, voda apod. Vrátí se do kanceláře a vše, co zjistil, zakreslí do mapy. Připraví si pomůcky, které bude potřebovat na průzkum krajiny. Projektant už na začátku tuší a vytipuje si místa, kde by mohly být biokoridory a biocentra. Pro jistotu si to zapíše, až půjde krajinou, aby věděl, kam jít. Potom chodí krajinou a hledá místa vhodná pro biokoridory a biocentra a porovnává to s tím, co si myslel v kanceláři u mapy. Také si dopředu naplánuje, kde všude bude při průzkumu krajiny chodit.

Skládankové učení Krajinář Rozstříhejte následující texty každý zvlášť. Pokud budete třídu dělit na 4 skupiny, text pro skupinu E nakonec projděte s žáky společně.

Skupina A – Krajinář plánuje práci na krajinném plánu Při této práci si krajinář zjišťuje všechny možné informace o krajině. Hledá informace o přírodních a technických částech krajiny. Zjišťuje například, jestli jsou v krajině vzácné druhy rostlin a zvířat, jaké jsou kde typy půd nebo který potok má uměle upravené břehy. Většina informací je dnes v digitální podobě a prohlíží se v počítačích pomocí Geografických informačních systémů (GIS). Michal s Milanem trávili jako děti spoustu času v přírodě, v krajině. Všímali si, že někde je krajina skvělá a jinde jí něco chybí, jinde neplní své funkce. Tak se rozhodli, že se budou věnovat krajině celý život. Studovali na katedře životního prostředí. Mohli tak pečovat o krajinu a dělat v ní takové zásahy, aby krajina dobře fungovala a z ní zvířata, rostliny i lidé měli užitek. Milan šel pracovat do projekční firmy. Taková firma dostane například za úkol vymyslet plán krajiny v okolí města tak, aby tam zvířata měla dost prostoru pro svůj pohyb a aby lidé měli pohodlný život. A tak mapoval krajinu. Hledal místa, která by se mohla stát biocentry a biokoridory. Co je to takové biocentrum? Taková místa potom zakreslil do mapy, aby jeho kolegové mohli zapracovat ještě různé inženýrské sítě (kde vede v podzemí plyn, voda, elektřina apod.). Celý plán potom poskytne místnímu zastupitelstvu, nebo třeba krajskému úřadu. Na místním zastupitelstvu zase pracoval Michal. Ten plán od projekční firmy přijal a pořádně ho prostudoval.

48

Mapa potenciální vegetace V mapě potenciální vegetace se dá zjistit, jaké rostliny by kde rostli, kdyby člověk nijak nezasahoval do krajiny. Normálně všude rostou takové druhy stromů a rostlin, které člověk někdy vysadil. Kdyby ale nikde nebyl žádný člověk, rostli by rostliny jen podle toho, jaké jsou kde podmínky pro jejich růst. GIS – geografické informační systémy GIS jsou počítačová data s informacemi o Zemi. Na počítači můžeme tyto informace zpracovávat, propojovat a upravovat. Informace jsou uložené do různých vrstev. Pro krajináře jsou důležité například vrstvy, ve kterých jsou vyznačené vodní toky, lesy, lokality vzácných rostlin, cesty či chráněná území. Co je vodní poměr – množství vody v místě, její rozmístění a způsob pohybu na jiné místo (například rybník, potok, studna).

49

Zelené profese v krajině Vrstva v GIS – jedna vrstva je jedna mapa, např. mapa lesů, nebo mapa cest, vodních nádrží. Mapy se dají skládat na sebe tak, že vždy dáte na sebe to, co potřebujete a můžete to vidět zvlášť nebo dohromady. Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) ÚSES plán krajiny, ve kterém jsou označené důležité přírodní části krajiny a tyto části jsou mezi sebou propojené. Takový plán nazýváme územním systémem ekologické stability. Úkolem tohoto plánu je udržet harmonickou krajinu a také zabránit velkým škodám při povodních nebo přívalových deštích.

Skupina B – Krajinář mapuje krajinné prvky Při mapování krajinář vyrazí do terénu. Tam zjišťuje aktuální stav přírody, hlavně stromů a rostlin. Pak rozdělí na mapě krajinu na jednotlivé části (segmenty) podle toho, jak se kde krajina využívá a co kde roste. Každý segment je označený podle toho, jak je v něm příroda zachovalá. Výsledkem je mapa, ve které jsou ohraničena jednotlivá místa, například zachovalý mokřad, pole, louka. Ke každému segmentu se přidá seznam rostlin a stromů, které tam rostou a informace o jeho ekologické stabilitě. Ekologická stabilita krajiny Ekologická stabilita krajiny je schopnost krajiny ubránit se sama proti nebezpečí, jako jsou například požáry, povodně nebo znečištění přírody člověkem. Čím je krajina pestřejší a je v ní víc druhů rostlin a živočichů, tím snadněji se krajina sama ubrání. Ekologická stabilita se hodnotí čísly od 0 do 5. Tomuto hodnocení se říká stupně ekologické stability. Stupně ekologické stability U každé části krajiny můžeme určit, jaký má stupeň ekologické stability. Používá se na to stupnice. Je to podobné jako známky ve škole, hodnocení je však přesně naopak: 5 je tady nejlepší výsledek a 0 je nejhorší výsledek. 0 – hodně špatná stabilita: např. zastavěné plochy a cesty s asfaltovým nebo betonovým povrchem. 1–2 špatná stabilita: např. pole, betonové a kamenné vodní nádrže, řeky s betonovými břehy, velké louky s vysazenými druhy trávy. 3 střední stabilita: např. malé sady a zahrady, napůl přírodní louky, lesní monokultury (lesy pouze s jedním druhem stromů). 4–5 skvělá stabilita: např. přírodní louky plné květů, přírodní lesy, mokřady, rašeliniště, přírodní řeky a jezera nebo také přírodní skalní společenstva. Segment: segment je například zachovalá část louky s bohatým druhovým složením, přirozený kus lesa apod. Druhová pestrost: množství a rozdílnost druhů rostlin a živočichů.

Skupina C – Krajinář sestavuje krajinný plán – územní systém ekologické stability (ÚSES) Při sestavování plánu ÚSES krajinář využívá výsledky mapování v terénu. Do plánu krajinář označí, kde jsou biocentra, a naplánuje, kudy by se biocentra mohly propojit. Biocentra se propojují pomocí biokoridorů. Výsledkem plánu je mapa s vyznačenými biocentry a biokoridory.

50

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) ÚSES plán krajiny, ve kterém jsou označené důležité přírodní části krajiny a tyto části jsou mezi sebou propojené. Takový plán nazýváme územním systémem ekologické stability. Úkolem tohoto plánu je udržet harmonickou krajinu a také zabránit velkým škodám při povodních nebo přívalových deštích. Biocentrum, biokoridor, interakční prvek Toto jsou hlavní části systému ekologické stability v krajině. Biocentra jsou místa, kde mohou trvale žít ve velkém počtu různé druhy zvířat a kde mohou hojně růst důležité druhy rostlin. Například to může být mokřad, kde je hodně druhů rostlin a zvířat. Biokoridory propojují biocentra a umožňují zvířatům i rostlinám pohybovat se mezi biocentry. Jsou to vlastně takové přírodní cestičky v krajině. Správné biokoridory musí být dost široké a dlouhé. Interakční prvky jsou kousky zachovalé přírody v krajině, které jsou moc malé a to, aby to mohli být biocentra nebo biokoridory, ale přesto jsou pro krajinu důležité. Jsou to malé ostrůvky přírody, jako například alej u cesty, zarostlá mez nebo louka v prudkém svahu, která dokáže zabránit velkému splavení orné půdy při prudkém dešti.

Skupina D – Referent životního prostředí na městském úřadě, který se stará o výsadby stromů a rostlin do krajiny Krajinář vytvoří projekt územního systému ekologické stability (ÚSES). ÚSES je plán krajiny, ve kterém jsou označené důležité přírodní části krajiny a tyto části jsou mezi sebou propojené. Takový plán nazýváme územním systémem ekologické stability. Jeho úkolem je udržet harmonickou krajinu a také zabránit velkým škodám při povodních nebo přívalových deštích. Zastupitelstvo města rozhodne o realizaci tohoto plánu a získá na to potřebné peníze. Tímto úkolem pověří pracovníka obecního či městského úřadu – referenta životního prostředí. Ten musí zajistit souhlas majitelů pozemků, na kterých se budou jednotlivé části ÚSES vytvářet a vysazovat. Na internet umístí výběrové řízení na firmu, která bude naplánované části ÚSES vytvářet. Ze všech firem, které se přihlásí do výběrového řízení se vybere ta firma, která dodá nejlepší nabídku. Důležité zákony týkající se ÚSES Hlavním zákonem pro mapování a tvorbu územních systémů ekologické stability je zákon o ochraně přírody a krajiny. Je zde přesně popsáno, co je to územní systém ekologické stability. K tomuto zákonu patří také vyhláška, která podrobně popisuje biocentra a biokoridory. Také je v ní popsáno, jak se ÚSES vytváří a jaké úřady to mají na starost. Jak se shání peníze pro tvorbu ÚSES Na tvorbu ÚSES přispívá stát. Má na to zvláštní pokladnu s názvem Státní fond životního prostředí. Územní systém ekologické stability (ÚSES) - se skládá z biocenter a biokoridorů. Biocentrum – velká plocha, na které je lépe zachovalá příroda, než v okolí. Biokoridor - funguje jako cesta pro zvířata mezi dvěma biocentry. ÚSES slouží k zachování rozmanitosti a pestrosti krajiny. Dále slouží k tomu, aby bylo všude hodně druhů zvířat a rostlin.

51


Skupina E – Jak se vybírá firma, která vysází stromy a rostliny do biokoridorů a biocenter

délka trvání

aktivita

prostředí

pomůcky

1. den – stručný popis programu krajinář 15 minut



30 minut

Seznamovačky – Informační centrum, Molekuly


4 hodiny

putování krajinou


Výsadby dřevin Do biocenter a biokoridorů se většinou vysazují stromy a keře. Nejprve se musí správně připravit místo, na kterém se stromy a keře vysazují. V projektu je napsáno, jaké druhy stromů a keřů se budou vysazovat, aby jim vyhovovaly podmínky stanoviště. Některé stromy mají rádi hodně vlhko, jiným se líbí suché a vysluněné místo. Vysazuje se hlavně na podzim a o vysazené stromy a keře je potřeba pečovat nejméně další tři roky po výsadbě, aby pořádně zesílily. Péče o stromy a keře spočívá hlavně v pravidelném zalévání. Také je musíme chránit před zlomením ve větru, před silným mrazem nebo před okousáním zajíci a srnkami. Pokud se i tak stane, že stromek uschne, je potřeba místo něj co nejdřív vysadit nový strom.

30 minut

hry – Veverky,Maják


30 minut


chalupa

15 minut

připomenutí komiksu chalupa a skládankového učení - badatelské postupy

15 minut

motivace k výzkumu

chalupa

10 minut


chalupa


10 minut


chalupa


15 minut


chalupa


60 minut


chalupa


Zatravnění Pokud se vysazují stromy a keře do míst, kde bylo dříve pole, je potřeba místo pro výsadbu správně připravit. Nejlepší způsob, jak místo pro stromky připravit je zatravnění. Optimální je zatravnění a pravidelné sekání trávy nejméně rok před výsadbou stromků.

30 minut


chalupa


30 minut


chalupa


1 hodina


okolí chalupy


45 minut


chalupa

papíry, tužky, kalkulačky, atd.

30 minut


chalupa

30 minut

prezentace


flipchart, fixy

45 minut

reflexe, shrnutí


loutka čmeláka

Stromy a rostliny vysází dodavatelská firma, která vyhraje ve výběrovém řízení. Ve výběrovém řízení vyhraje firma, která nabídne nejvýhodnější cenu a splní všechny podmínky zadání. Musí to být firma, která má zkušenosti a odborné znalosti, aby vysadila stromy a rostliny správně. Většinou to jsou firmy, které umí dělat lesnické, zahradnické a sadovnické práce. Firma má za úkol výsadbu a také následnou péči o vysazené stromy, keře nebo byliny.

K témetu ÚSES, GIS a krajinářství se věnuje časopis Vesmir, ročník 88 (139), rok 2009/10

Pobytový program Pobytová akce byla dvoudenní, ráno kolem 9.hod žáci 1. den přijeli a druhý den kolem 15.hod odjížděli. Od vlaku je čekala 5 kilometrová cesta lesem kolem vodopádů do kopce, ale druhý den 3 km s kopce dolů po asfaltové cestě. žáci si nechala zavazadla odvézt, aby je nemuseli nosit. samotný pobyt a program se odehrával v Jizerských horách na Mariánsko-horských boudách. Zde zažili spaní ve spacáku, topení v kamnech, nabíraní vody ze studánky, svícení svíčkami a chození na suché WC.

lékárnička, mapa

flipchart, fixy, izolepa komiks a text skládankového učení

2. den – stručný popis programu krajinář

Obsah badatelského kufříku: mapa, blok, tužka, metr, provaz

Název výukového programu Pobytový program hydroekolog Cílová skupina

2. stupeň ZŠ (ideálně 8.–9. třída)


Cca 25 žáků

Použitý model učení

BOV

Téma

Zkoumání druhové rozmanitosti krajiny

52

53


Podrobný popis

Pomůcky, Poznámky

Fáze/Aktivita

Podrobný popis

Pomůcky, Poznámky

Každá skupina dostane k dispozici šanon a pracovní list Můj vlastní šanon, pracovní listy výzkum. Ten jim pomůže dodržet pracovní kroky badatelské metody. Téma a výzkumnou otázku již má skupina stanovenou, nyní je třeba si určit domněnku. Skupiny si navzájem představí své domněnky.

1. den – podrobný popis programu krajinář

1. den – podrobný popis programu krajinář seznámení s lektory, základní informace o pobytu, přebírka zavazadel

Lektor se přivítá se skupinou, podá základní informace o místě, kde lékárnička, mapa se nachází a průběhu pobytu, zkontroluje, zda žáci mají zabaleny potraviny a pití na putování, vybere velká zavazadla, asistent zavazadla odváží na chalupu, předá určeným žákům zodpovědnost za lékárničku.

domněnka

seznamovačka Informační centrum, Molekuly

Informační centrum Osoby rozřazené do dvojic nebo trojic si o sobě poví několik základních informací. Co se o sobě ve skupinkách dozví, řeknou pak všem ostatním.


Lektor se skupin ptá, jaké jsou možné zdroje informací. Kde by hledali rešerše, knihy k tématu potřebné informace pro svůj výzkum. Zdroje zapisuje na flipchart, případně některý doplní. Lektor žákům zpřístupní různé zdroje informací: knihy, materiály, rešerše, vlastní znalosti či vědomosti kolegy, který se vyzná v této problematice atd. Lektor žáky upozorní, že v tuto chvíli záleží pouze na nich, co se naučí, že je na nich, aby se ptali, zjišťovali a pátrali. Žáci mají k dispozici různé zdroje a lektor jim důrazně doporučí využít je všechny a důležité informace si poznamenat. Odkáže je na bod „rešerše“ v pracovním listu. Skupiny dostanou na studium vymezený čas. Pokud lektor zjistí, že některé skupiny či žáci nepracují, motivuje je k práci, případně klade otázky směřující k informacím, které mají žáci zjistit. Žáci vědí, že prostředí je pro ně bezpečné a mohou se lektora ptát na jakékoliv nejasnosti.


Žáci by se měli dohodnout, jak přesně budou postupovat při získávání pracovní list č. 8, pro skupiny, dat, kdo bude měřit, kdo bude zapisovat. Jakým způsobem zapsaná badatelský kufřík - obsah data později porovnají. popsán výše

Fáze/Aktivita

Podrobný popis

Molekuly Pověřená osoba říká čísla a soutěžící se spojují do dvojic, trojic… podle určeného čísla. putování krajinou

Procházka po okolních lesích s lektorem.

hra

Veverky Každý hráč si zezadu za pas zastrčí cíp šátku tak, aby šátek volně splýval asi po kolena a dal se lehce vytáhnout. Na signál (písknutí) se hráči rozběhnout po vymezeném prostoru a každý se snaží ukořistit co nejvíce ocásků a svůj ochránit uskakováním a uhýbáním. Kdo o šátek přijde, odchází stranou. Několikrát opakujeme. Vítězí ten, kdo posbírá nejvíce ocásků. Maják Jeden člověk představuje maják. Stoupne si na určité místo (pokud možno vyvýšené) a začne se pomalu točit. Hráči startují z jiného místa, které není od majáku vidět, a snaží se k němu dostat (=dotknout se ho). Když však maják uvidí některého hráče, řekne jeho jméno a tento hráč se musí vrátit na startovní místo a může jít znova. První tři hráči, kteří se dostanou k majáku, získávají bod. Hrajeme vícekrát. Není vhodné hrát na louce.

ubytování, pravidla pobytu Skupina dorazí na chalupu. Před ubytováním lektor žáky seznámí flipchart, fixy, izolepa s místem, kde se nachází a jeho historií, dále s pravidly pobytu na MHB (oheň, voda, toalety, odpadky, mytí nádobí, úklid chalupy, jídlo do skříně v kuchyni). Skupina si společně stanoví pravidla vzájemného chování, která jsou zaznamenána na flipchart a viditelně vyvěšena po dobu trvání pobytu. Skupina dostane jasné pokyny jak se ubytovat a čas, kdy se sejde k další práci. připomenutí komiksu a skládankového učení – badatelské postupy

Lektor skupině oznámí, že nyní nastává část programu, kdy se komiks a text skládankového seznámí s novými informacemi. Připomene práci s komiksem učení a skládankové učení, kterým žáci prošli před pobytem ve škole. Žáci popíší příběh Michala a Milana a uvedou, co si zapamatovali ze skládankového učení o profesi krajináře.

motivace k výzkumu

Lektor pohovoří o krajině a o tom, jaké funkce má krajina plnit, jaká je pestrá a rozmanitá krajina a jak bychom mohli zjistit, zda je krajina dost rozmanitá.


Pro naše bádání použijeme stejný postup jako Milan z komiksového flipchart, fixy, komiks příběhu. Lektor komiks rozdá. Žáci v něm vyhledávají jednotlivé badatelské kroky Milana. Pokud je třeba, lektor upřesní název těchto kroků. Jednotlivé badatelské kroky lektor zapisuje na flipchart. Po zápisu všech se žáků zeptá, v jaké fázi se právě nachází oni. Určí si téma výzkumu - Zkoumání druhové rozmanitosti krajiny, a výzkumnou otázku - Roste víc druhů rostlin v lese, na louce nebo na hranici mezi lesem a loukou.


54

Další práce bude probíhat ve 4 skupinkách (podle počtu dospělých barevné lepíky na rozlosování osob, které budou skupiny doprovázet při výzkumu). Před programem lektor požádá pedagoga, aby třídu rozdělil do 4 rovnocenných skupinek. Rozdělení proběhne pomocí značek nalepených na čelo. Žáci zavřou oči a pedagog jim na čelo nalepí značku skupiny, do které je přiřadil. Své partnery budou žáci v tichosti a bez slov hledat. Jakmile skupina dosáhne stanovený počet, společně si sedne a čeká na další pokyny lektora.

Pomůcky, Poznámky

2. den – podrobný popis programu krajinář sběr dat a měření

Lektor skupiny seznámí s pravidly bezpečnosti. U každé skupiny pracovní listy pro skupiny, bude přítomna jedna dospělá osoba dozorující dodržování pravidel, badatelský kufřík bezpečnosti a časového plánu. Lektor oznámí jaké časové rozpětí je na výzkum určeno. Skupiny postupují podle plánu a podle pracovního listu, do kterého doplňují zjištěné údaje. Skupiny pracují samostatně, lektor nebo dozor v tuto chvíli funguje pouze jako facilitátor, motivuje žáky k aktivní účasti.


Skupiny by v této fázi měly nejdříve zpracovat svá data a potom papíry, tužky, kalkulačky, shrnout data všech skupin do jedné tabulky. Indikátory se navzájem tabulka pro shrnutí dat ovlivňují, proto je pro spolehlivý výsledek třeba data porovnat. Pracovní list skupinám nepomůže ve zpracování dat. Lektor by v tom žákům měl pomoci návodnými otázkami.


Skupiny vyvodí závěry ze získaných dat. Zjistí, zda se potvrdila jejich domněnka či byla vyvrácena.

prezentace

Skupiny se připraví na představení průběhu jejího výzkumu ostatním flipchart, fixy skupinám a prezentují jej. Každý žák by měl mít dostatek času a prostoru na to, aby k výsledkům a průběhu výzkumu mohl zaujmout vlastní stanovisko. Aby se rozhodl, zda se mu závěr, ke kterému třída došla, líbí či ne a zda by s tím chtěl něco dělat. Pokud třídu napadne řešení nebo návrh na opatření, zde je prostor, aby ho sdílela. Zástupci třídy se připraví na prezentaci postupu práce a výsledků na konferenci, která proběhne v budoucnu.

reflexe, shrnutí

Lektor v krátkosti shrne aktivity pobytového programu, pomocí loutka čmeláka jednoduché aktivity žáci reflektují jednotlivé části programu. Například loutce čmeláka sdělují, co považují za vrchol pobytu a co se jim naopak nelíbilo. Následuje úklid chalupy, rozloučení a odchod na vlak.

55


Rešerše Krajina je část povrchu Země s typickým vzhledem. Krajina se skládá z přírodních a kulturních částí. K základním částem krajiny patří tvar terénu, půda, vodstvo, klima, rostliny, zvířata a člověk. Přírodní krajina je území, které člověk nepřeměnil svojí činností. Kulturní krajina vzniká činností člověka.

Krajinný ráz

Biocentra můžeme různě dělit: 1) podle vzniku  přírodní biocentra tvoří původní a přírodní biocentra, která vznikla bez zásahu člověka,  člověkem vytvořená vypadají jako přírodní, ale vznikly činností člověka. 2) podle toho jak biocentrum funguje  dobře fungující biocentra - ty stačí jen chránit a udržovat,  napůl fungující biocentra – potřebují pomoc od člověka, aby fungovali, správně,  nefungující biocentra – to jsou biocentra, která potřebují velkou pomoc člověka, nebo jsou zatím jen naplánovaná a člověk je musí teprve vytvořit. 3) podle typu: lesní, keřová, luční, mokřadní, vodní, skalní

Ekologicky významné části krajiny

Biokoridory Biokoridor je přírodní cesta mezi biocentry. Díky němu mohou zvířata přecházet, a pohybovat se v krajině. Na rozdíl od biocenter neslouží biokoridory k trvalému pobytu zvířat. Čím je biokoridor širší a delší, tím je lepší. Největší biokoridory jsou řeky a potoky, které jsou okolo břehů zarostlé stromy a keři. Biokoridorem může být taky člověkem vysázený větrolam.

Části krajiny jsou různě velké prostory, které se liší od svého okolí (například pole, les, rybník). Jednotlivé části krajiny tvoří ekosystémy. Ekosystém je vše živé a neživé dohromady na jednom území (zvířata, rostliny, půda, skála). Pokud někde žije zvíře nebo roste rostlina, která je typická pro takové místo, říká se tomuto místu ekologicky významná část krajiny. Ekologicky významná část krajiny je např. zbytek původního bukového lesa uprostřed nově vysázené smrkové monokultury, nebo listnatý remízek uprostřed polí, nebo třeba opuštěný lom přirozeně zarůstající vegetací.

Také biokoridory můžeme různě dělit: 1) podle vzniku  přírodní biokoridory - tvoří původní a přírodní biokoridory, které vznikly bez zásahu člověka (např. řeka se stromy na březích),  člověkem vytvořená - vypadají jako přírodní, ale vznikly činností člověka. 2) podle typu – lesní, keřová, luční, mokřadní, vodní

Monokultura je uměle vysázený porost z jednoho druhu dřeviny.

Interakční prvky Interakční prvky jsou přírodní části krajiny, které jsou menší než biocentra a biokoridory. Přesto jsou také důležité, protože v nich mohou růst rostliny a žít živočichové. Interakční prvky zlepšují fungování ekosystému krajiny. Zvyšují účinek biocenter a biokoridorů na krajinu. Interakční prvky jsou například ekotonová (přechodová) společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů, samostatné stromy v polích, drobná prameniště, aleje. Ekoton je přechodová část mezi dvěma společenstvy. Například hranice mezi lesem a loukou. V ekotonu bývá nejvíce druhů rostlin a živočichů. Protože se tam vyskytují druhy z obou sousedních společenstev a navíc tam bývají druhy, které mají rády právě tyto přechody. Takže na hranici lesa a louky rostou lesní i luční rostliny a pak ještě rostliny, které rostou jen na okrajích lesa (třeba proto, že mají rády polostín).

je místo nebo oblast v krajině, které má typickou přírodní, kulturní a historickou podobu. Takové místo chráníme před jeho zničením. Je to místo na první pohled jedinečné a odlišné. Například je to místo s typickým tvarem kopců, nebo zajímavě se klikatící řeka, nebo hrad na zalesněném kopci.

Ekologicky významné části krajiny dělíme podle jejich tvaru a velikosti na malé, střední a velké prvky. Zvláštním druhem jsou podlouhlé prvky – takzvané liniové prvky. To jsou například řeky nebo aleje. Ekologicky významné části krajiny = součást územního systému ekologické stability (ÚSES). Územní systém ekologické stability (ÚSES) se skládá z:  biocenter  biokoridorů  interakčních prvků Podle velikosti a důležitosti dělíme ÚSES na:  malý význam (jen na území jedné obce)  střední význam (na území několika obcí a měst)  velký význam (na území celého kraje nebo státu) Nyní si více popíšeme součásti ÚSES Biocentrum Biocentrum je část krajiny se zachovalou přírodou, kde mohou dobře růst rostliny a žít zvířata. Biocentrum je ekologicky významná část krajiny. V biocentru funguje přirozený ekosystém. Ekosystém je složený ze všech živých i neživých součástí jedné části krajiny.

56

Způsoby péče o krajinu Krajina je pro člověka prostor ve kterém žije. Krajina je pro nás proto velmi důležitá a měli bychom ji chránit. Dobrá krajina je pro nás taková, kde se nám dobře žije, kde je čistý vzduch a čistá voda v řece i ve studních. Je to krajina kde můžeme něco pěstovat na poli, kam můžeme chodit na výlety. Abychom tohle všechno v krajině mohli dělat, musíme se o ni starat a chránit ji před znečištěním a ničením.

57

Zelené profese v krajině Krajinu uchráníme jen tak, že budeme chránit všechny její části: ochrana neživých složek přírody  půda  voda  ovzduší  prostor  ochrana rostlina živočichů  ochrana krajinného rázu

Ochrana biologické diverzity Biologická diverzita je rozmanitost a různorodost živočichů a rostlin. Když je někde velké množství různých druhů živočichů nebo rostlin, říkáme, že je tam velká biologická diverzita. Správná péče o krajinu by měla vždy pamatovat i na ochranu biodiverzity. Je vyzkoušené, že v krajině s vysokou biodiverzitou, se lépe bydlí i lidem. Čím je pestřejší krajina, tím má vyšší i biologickou diverzitu. Funkce krajiny pro rostlin Rostlinám krajina dává prostor pro růst a rozšiřování do okolí. Voda v krajině dává rostlinám vláhu a z půdy si rostliny berou důležité živiny pomocí svých kořenů. Funkce krajiny pro zvířata Zvířatům krajina dává prostor pro jejich volný pohyb, shánění potravy. V krajině jsou pro zvířata také úkryty a prostory pro stavění jejich obydlí. Příkladem mohou být hnízda ptáků ve stromech nebo třeba nory jezevce či lišky v zemi. Funkce krajiny pro člověka jsou rozdělené do dvou skupin. V první skupině je využívání krajiny pro pěstování rostlin v zemědělství, pěstování dřeva v lese, těžba uhlí, kamene a jiných surovin. Druhá skupina využití je úplně odlišná, ale taky moc důležitá. Patří sem to, že nám krajina dává prostor pro bydlení, pro výlety, pro rekreaci. Krajina nás také může potěšit a uklidňovat, když je pěkná n pohled. Chráněná krajinná území – jsou osamocené zachovalé části krajiny. Aby chráněná území správně fungovala a plnila všechny své funkce, musí být navzájem propojená. Pokud by chráněná území byla jen malé nepropojené ostrůvky v krajině, nemohli by mezi nimi například přecházet zvířata. Proto je jedním z úkolů krajináře vymyslet a naplánovat, jak se chráněná krajinná území mezi sebou propojí. Takovému plánu na propojení chráněných území se říká Územní systém ekologické stability (ÚSES). Územní plánování kulturní krajiny a postavení ÚSES v něm V městské krajině je vypracována soustava pracovního postupu pro vyjádření, porovnání a optimalizaci konkrétních funkčních vztahů a zájmů. Pro přírodní krajinu jsou pracovní postupy předmětem diskuze na teoretické úrovni. Tyto funkce a procesy jsou v teoretických pracích popsány a prováděny, i přesto je realizace minimální.

 Primární krajinný systém je tvořen čistě přírodními zákonitostmi a vztahy (bez vlivu člověka). Výsledkem působení primárního krajinného systému je primární krajinná struktura.  Sekundární krajinný systém je území s projevy lidské snahy řídící společenskými a hospodářskými zákonitostmi. Vstupem sekundárního krajinného systému do krajiny vznikla sekundární krajinná struktura. Tato struktura je výrazem přírodních faktů společně s lidskými zájmy v podobě snesitelné pro společnost a přírodu.  Terciální krajinný systém je vyjádření představ lidí (individuálních a skupinových) o realitě. Řídí se sociologickými a psychologickými zákonitostmi (obyvatelnost krajiny, vzhled krajiny, rekreace,…). Díky tomuto systému se do krajiny dostala terciální krajinná struktura. Zatímco primární krajinná struktura se řídí pevnými přírodními zákonitostmi. Vymezuje tím využitelný rámec pro ostatní krajinné struktury. Sekundární krajinná struktura udává dopad hospodářských zájmů člověka, který se řídí zákonitostmi výroby. Terciální krajinná struktura je vyjádřením touhy a mimoekonomických potřeb člověka jako bytosti v rámci obou předchozích struktur. Cílem prostorového plánování kulturní krajiny je krajina trvale zdravá, výnosná a krásná. Zdraví krajiny můžeme dosáhnout akceptováním základů primární krajinné struktury, výnosnost respektováním základů sekundární krajinné struktury a respektováním základů terciální krajinné struktury. ÚSES jako nástroj podporující ekologickou stabilitu krajiny Ekologická stabilita krajiny je chápána jako limitující faktor vývoje společnosti. Pokud není zabezpečena určitá míra ekologické stability krajiny, není zde možné trvale udržitelné žití. Do jisté míry můžeme podpořit ekologickou stabilitu prostorovým působením ekologicky stabilnějších částí krajiny na okolí. Tím se nám ukazují dvě základní cesty pro dosažení trvalé udržitelnosti využívání krajiny. První cesta je nejúčinnější. Spočívá na celoplošném zastavení růstu nebo utlumení současných tlaků na intenzivní využívání krajiny. Tato cesta by znamenala určitá a citelná omezení spotřeby. Vztah „větší společnost = větší spotřeba = menší ekologická stabilita“ je důsledkem snah společnosti využívat krajinu až na nejzazší mez destabilizace a často tuto mez i překračovat (v případech, kdy neumíme hranici přesně určit). Druhá cesta je založena na prostorovém ovlivňování málo stabilních společenstev stabilními. Umožňují do jisté míry dělit plochu na část vysoce stabilní (s omezeným výnosem) a na větší část málo stabilní (výnosnou). Výsledkem je umožnění produkce ve výši, která by byla v jiném případě neudržitelná. I když je dosažitelná stabilizace oproti první cestě menší, z produkčního hlediska může být zásadní. Využívání prostorových samoregulačních schopností vyspělejších společenstev je dalším cílem ÚSES. Pro tuto funkci slouží hlavně interakční prvky, které podle představ biologů předávají ekologicky kladné působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu.

Procesy a jevy v krajině lze rozdělit do tří základních systémů. Ty se dělí podle závislosti na základních charakteristikách prostředí a na lidech žijící na tomto území.

58

59


Zkoumání druhové rozmanitosti krajiny Společná výzkumná otázka: Roste víc druhů rostlin v lese, na louce nebo na hranici mezi lesem a loukou (přechodné stanoviště)? Hypotéza/domněnka: Nejvíc druhů rostlin roste mezi lesem a loukou. Rešerše, zjišťuji, zda tomu nerozumí někdo jiný

Vyvození závěrů a vyhodnocení možných řešení. (zaujetí vlastního stanoviska) Lektor: zde mají skupiny za úkol z čísel získaných během výzkumu a jeho vyhodnocení dostat zpátky informace. Měli by dospět k tomu, že na hranici lesa a louky je nejvíc druhů, protože jsou tam druhy z lesa i louky dohromady a navíc jsou tam i druhy, které se vyskytují právě jen na přechodech těchto dvou. Dále by měly dospět k závěru, že druhově nejpestřejší krajina je tam, kde je hodně hranic a přechodů mezi jednotlivými částmi krajiny – tzv. mozaikovitá krajina – střídání lesů, luk, polí a vodních toků.  Co to znamená pro mě? Proč to tak je? Co je důležité pro druhovou pestrost krajiny?

Lektor: upozornit žáky na to, že v tuto chvíli záleží pouze na nich, co se naučí, že je na nich, aby se ptali, zjišťovali a pátrali. Že mají k dispozici různé zdroje a že jim důrazně doporučuje využít je všechny. Zdroje, které jsem vyzkoušel a co jsem se z nich dozvěděl:  knihy  lektor / učitel  kolegové / spolužáci  ve škole mohou využít internet, telefony Návrh základního postupu bádání, návrh postupu Lektor: každá skupina žáků se rozhodne pro další postup, který naplánuje, může prakticky zkoumat buď v uměle vytvořeném prostředí, nebo přímo v přírodě, může ale také zkusit zkoumat mezi ostatními pomocí dotazníků, ankety, rozhovorů atd. Optimální způsob zkoumání je formou terénního průzkumu. Žáci si zvolí tři stejně velké zkoumané plochy o rozměrech např. 4x4 m. Plochy si vyměří metrem a vytyčí provázkem s klacíky místo kolíků. Jedna plocha je v lese, jedna na louce a jedna napůl v lese a napůl na louce. Na každé ploše spočítají žáci ve skupině druhy rostlin. Druhy neurčují, pouze je rozlišují a počítají podle jiných tvarů listů a květů.  Experiment (pokus) / sociologický výzkum (dotazník, anketa) / terénní průzkum

Prezentace ostatním Lektor: v této fázi by měl dohlédnout na to, aby každá skupina dodržela zadání a základní pravidla prezentace, stejně tak aby ostatní skupiny dodržely základní pravidla komunikace či slušnosti.

Terénní ornitologický seminář (vychází z praxe 24. 4. 2014)

Jedna z dalších možností, jak zjišťovat rozmanitost krajiny a její stav, může být kromě zeleně, také výskyt některých živočichů. Námět na jednu 2 -3hodinovou exkurzi do blízké krajiny a posouzení jejích stavu podle ptactva zde přikládáme. Velké díky patří panu Martinovi Pudilovi, ornitologovi z Libereckého muzea, který odborně zaštiťuje naše tematické ornitologické exkurze.. Témata: Druhová pestrost ptactva v měsíci dubnu v libereckém městském parku. Hnízdění ptáků v měsíci dubnu v městském parku.

Sběr potřebných dat. Vlastní výzkum. ověřuji hypotézu – zkoumám, experimentuji

Výzkumná otázka: Kolik druhů ptáků se je možné v městském parku v Liberci v měsíci dubnu prokázat? (vidět konkrétní druh, vidět hnízdo, slyšet zpěv, najít pobytová znamení...)

Lektor: skupiny by měly pracovat samostatně, lektor v tuto chvíli funguje pouze jako facilitátor, motivuje žáky (studenty, účastníky) k aktivní účasti a dohlíží na dodržování pravidel jako je třeba: „Neubližuj živým tvorům,“ atd.

Jakými způsoby lze prokázat, že daný druh ptáka právě hnízdí? (vidět na hnízdě, při odchytu najít hnízdní nažiny, studiem z více informačních zdrojů, nalezení vajíček v hnízdě....)

 Získaná data  Počet druhů rostlin na louce:  Počet druhů rostlin v lese:  Počet druhů na hranici lesa a louky

Hypotéza/domněnka: Učí formulovat myšlenky. Hypotéza je zobecnitelná, konkrétní, měřitelná, ověřitelná V libereckém parku 24.4. předpokládáme výskyt min. 5 druhů ptáků. Najdeme minimálně 2 způsoby, jak prokázat hnízdění různých druhů ptáků.

Uspořádání těchto dat, vyhodnocení (potvrzení či vyvrácení hypotézy) a interpretace Lektor: žáci porovnají, kde bylo zjištěno nejvíc druhů rostlin a zda to odpovídá hypotéze. Dle hypotézy by mělo být nejvíce druhů rostlin na hranici lesa a louky. Pokud dospěli žáci k jinému závěru, jaký mohl být důvod?

Rešerše, zjišťuji, zda tomu nerozumí někdo jiný Lektor: upozornit žáky na to, že v tuto chvíli záleží pouze na nich, co se naučí, že je na nich, aby se ptali, zjišťovali a pátrali. Že mají k dispozici různé zdroje a že jim důrazně doporučuje využít je všechny.

 Co z dat vyplývá?

60

61

Zelené profese v krajině Zdroje, které jsem vyzkoušel a co jsem se z nich dozvěděl:  knihy  ektor / učitel  kolegové / spolužáci  internet (přes mobil)  rozhlas (např. hlasy ptáků)  .............................................. Návrh základního postupu bádání, návrh postupu Lektor: každá skupina žáků se rozhodne pro další postup, který naplánuje. Jde hlavně o zprostředkování poznání vlastní praktickou prací – pokusem, hledáním informací z různých zdrojů, pozorováním, simulací určitého jevu, analýzou dat, může prakticky zkoumat, nebo může ale také zkusit zkoumat mezi ostatními pomocí dotazníků, ankety, rozhovorů.  Experiment (pokus)  Sociologický výzkum (dotazník, anketa)  Analýza dostupných dat  Hledání informací z různých informačních zdrojů  Pozorování (dalekohledem, pouhým okem)  Simulací určitých jevů  ..............................................

Prezentace ostatním. Lektor: v této fázi by měl dohlédnout na to, aby každá skupina dodržela zadání a základní pravidla prezentace, stejně tak aby ostatní skupiny dodržely základní pravidla komunikace či slušnosti.

Seznam pracovních listů Pracovní listy jsou přiloženy volně v kapse na zadní straně metodiky. Jejich umístění jsme zvolili ze zkušenosti, že takto vyjímatelné listy se lépe kopírují. Seznam pracovních listů ke Krajinářovi: Pracovní list č. 8 – rozmanitost krajiny Pracovní list č. 9 – ornitologická terénní exkurze

Sběr potřebných dat. Vlastní výzkum - ověřuji hypotézu – zkoumám, experimentuji lektor: skupiny by měly pracovat samostatně, lektor v tuto chvíli funguje pouze jako facilitátor, motivuje žáky (studenty, účastníky) k aktivní účasti a dohlíží na dodržování pravidel jako je třeba: „Neubližuj živým tvorům,“ atd.  Získaná data:

Uspořádání těchto dat a vyhodnocení (potvrzení či vyvrácení hypotézy) a interpretace. Lektor: zde je nejvyšší riziko, že žáci mohou udělat chybu. Vyhodnocení dat, převedení dat do reality, znamená statistické výpočty, procenta atd. V jednodušším případě porovnání kontrolní a expertní skupiny a jejich korelace atd. ... (Mohou vyvstat další otázky. Mohou naplánovat další pokus.)  Co z dat vyplývá?

Vyvození závěrů a vyhodnocení možných řešení. Zaujetí vlastního stanoviska. Lektor: zde mají skupiny za úkol z čísel získaných během výzkumu a jeho vyhodnocení dostat zpátky informace. Co to znamená, když ... Co to znamená pro mě? Jaký navrhuji postup řešení? Co jsem vyzkoumal? Vyvozuje závěry. Srozumitelně a svými slovy shrnuje a představuje podstatná fakta. Potvrzení či vyvrácení hypotézy a následuje...

62

63


Evaluace projektu O hodnocení projektu jsme požádali pana Jana Činčeru z Technické univerzity v Liberci. Celé její znění přikládáme na CD. O zpětnou vazbu jsme však pedagogy a žáky zapojené v projektu žádali průběžně a krom Evaluační zprávy od pana Činčery přikládáme i zpětnou vazbu k projektu od pedagošky Medy Višňákové.

Shrnutí Jan Činčera, Technická univerzita v Liberci & Masarykova univerzita Brno, 2014  Program „Zelené profese v krajině“ vychází z dobře stanovené rozvahy o vztazích mezi cíli a aktivity programu (teorie programu). Protože program je ve svých cílech poměrně ambiciózní, důležitou roli hraje jeho implementace.  Výsledky evaluace byly ovlivněny malou velikostí skupiny a chybami v jejich administraci.  Žáci prokázali vyšší míru porozumění badatelskému cyklu po programu, než před ním. Tento výsledek ale mohl být ovlivněn tím, že učitelé probírali s žáky po pretestu správná řešení. Tomuto vysvětlení odpovídá i efekt naměřený v kontrolní skupině. Jakkoliv je proto efekt programu na tuto proměnnou možný, nelze jej z dostupných dat přesvědčivě prokázat.  Žáci po programu uváděli, že si osvojili dovednosti související s poznáváním přírody.  Nebyl naměřen vliv programu na zájem žáků o přírodní vědy.  Dívky dosáhly opakovaně lepších výsledků, než chlapci a to jak v míře porozumění badatelskému cyklu, tak v zájmu o přírodní vědy.  Pro některé žáky bylo jednoduché přírodní prostředí pobytové části programu příjemným překvapením, pro jiné znamenal nedostatek běžného standardu (teplá voda, elektřina) spíše překážku.

Doporučení Program Zelené profese v krajině odpovídá svojí stavbou běžným doporučením na badatelsky orientovanou výuku. Vstupní část programu má šanci posílit zájem žáků o problematiku a pracovat s jejich prekoncepty. Ve druhé části se může dále posílit zájem žáků a současně mohou být procvičeny základní badatelské dovednosti. Poslední část pak vychází z projektové výuky, kde žáci mohou na výzkumu odpovídající jejich zájmu a místním podmínkám naučené koncepty aplikovat v praxi. Přestože teorie programu působí promyšleně, v rámci evaluace se nepodařilo objevit efekt, který by bylo možné připsat programu. Důvodem mohou být malá skupina respondentů a chyby v administraci dotazníků. V případě opakování programu lze proto doporučit:  Ověřovat program na více skupinách, případně zvolit kvalitativní design evaluace, bude-li počet skupin příliš malý.  Přesněji instruovat učitele o zadávání dotazníků, nebo zajistit administraci vlastními prostředky.

64

Ověřování zájmu žáků o přírodní vědy pravděpodobně nebylo ovlivněno chybami v administraci, současně zde nebyl objeven efekt programu. Je možné, že cíle programu jsou v tomto ohledu příliš ambiciózní a že pro posílení zájmu žáků by bylo nutné zařadit více aktivit, které jednotlivé „zelené profese“ atraktivním způsobem představují. Je také možné, že ověřovaná proměnná nebyla pro program správně zvolena a že by jiné výsledky přineslo, ověřovat zájem o konkrétní profese (lesnictví, urbanismus atd.). V rámci evaluace nebyly také ověřovány jiné možné přínosy programu pro žáky, ani přesnost jeho implementace v jednotlivých částech programu. Souhrnně lze říct, že program Zelené profese v krajině má dobře promyšlenou teorii programu, ale jeho efekt na žáky nelze dosud jednoznačně potvrdit. Pokud to podmínky umožňují, bylo by vhodné program ověřovat ještě v průběhu dalšího školního roku a upravit jeho evaluační plán. Je také možné, že jeden z jeho cílů, posílení zájmu o „zelené profese“ je při dané časové dotaci příliš ambiciózní. Realizátorům programu lze proto doporučit jeho přehodnocení, případně rozšíření aktivit, které by atraktivitu žáků o tento typ zaměstnání pomáhaly účinněji posílit.

Shrnutí Meda Višňáková, pedagog Udělali jsme si ve třídě malou anketu, kde žáci experimentální skupiny měli napsat, co nového se v projektu naučili, co je (příjemně) překvapilo a co jim chybělo. Vrátilo se mi 11 vyplněných lístků. Z ankety vyplynulo, že děti si program spojují hlavně s pobytem na Mariánskohorských boudách, školní část zřejmě nebyla tak silným zážitkem. Na otázku po získaných znalostech a dovednostech děti uváděly spíš znalost přírody, vodních živočichů apod., zřejmě je nenapadlo, že tady šlo především o způsob poznávání („jak“, nikoli „co“), ačkoli jsme badatelský postup několikrát rozebírali. Domnívám se, že je to nízkým věkem a z toho vyplývající malou zkušeností žáků. Děti byly nuceny učit se mnoha novým věcem (předtím neznaly vodní bezobratlé, nikdy nepracovaly s planktonní sítí ani s chemikáliemi, nezpracovávaly tabulky takového rozsahu atd.), a přitom teprve po zvládnutí těchto jednotlivostí mohly plně porozumět badatelské metodě. Mnohé si prostě nestačily dát skládanku dohromady, protože je dílčí kroky docela zahltily. Další příčinou nevýznamného rozdílu mezi experimentálními a kontrolními skupinami by mohlo být přirozené vyspívání dětí. V šesté třídě málokdo umí vyvozovat závěry, zobecňovat, samostatně aplikovat obecné postupy na konkrétní případy nebo přemýšlet o metodě, ale to se rychle mění. Zlepšení v obou skupinách mohlo nastat tím, že mezi pretestem a posttestem uběhla dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo patrné obecné zdokonalení rozumových schopností, kterého zatím dosáhly. Vliv přirozeného vývoje podporovaného neustálou „masáží“ ve škole mohl být silnější, než vliv programu, a proto se výsledky setřely. Přínos programu ale vidím ještě v příležitosti k sebepoznání, učení se spolužití ve skupině a pěstování vztahu k přírodě, kterou poskytuje. Bohužel tohle nemám nijak změřeno.

65


Použité a inspirativní zdroje informací

POZNÁMKY

Použité zdroje Cornel, J.: Objevujeme přírodu. Praha. Portál, 2012 Činčera, J.: Environmentální výchova od cílů k prostředkům. Brno. Paido, 2007 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Praha. Portál, 2005. Macenaurova, J. Přírodovědné hry. Olomouc 2012, Agentura Rubico, .s. r. o. Mokrejšová, O.: Moderní výuka chemie. Praha. Triton. 2009 Mokrejšova, O.: Praktická a laboratorní výuka chemie. Praha. Triton. 2005 Steelova, Jeannie L. a kol.: Příručka V – Kooperativní učení. O.s. Kritické myšlení, Praha 2007 Větvička, V.: Evropské stromy, Praha. Aventinum, 2004 Metodická příručka pro ZŠ: Krajina – nejkrásnější učebnice II Příručka dobré praxe: Krajina – nejkrásnější učebnice II

Internetové odkazy: Činčera, J.: Evaluace programu Ekoškola [online]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Roč. 3, 2008, č. 2. odkaz: http://www.czp.cuni.cz/envigogika> ISSN 1802-3061 Důvody nezájmu žáků o přírodovědné a technické obory. White Wolf Consulting, 2009, cit. 12. 5. 2011 dostupné: http:ipn.msmt.cz/data/Duvody_nezajmu_zaku_o_PTO.pdf Papaček, M.: Limity a šance zavádění badatelsky orientovaného vyučování přírodopisu a biologie v České republice. In: Didaktika biologie v České republice 2011 a badatelsky orientovaného vyučování. Sborník příspěvků semináře konaného 25.–26. 3. 2011 v Českých Budějovicích. České Budějovice: JU, PedF, 2010. http://www.badatele.cz Reading and Writing for Critical Thinking. RWWT. Dostupné na http://www.kritickemysleni.cz http://www.projekt3v.cz http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/E/Evaluace

66

67



metodika dlouhodobého projektu Připravili: Fotografie: Kresby:

Monika Hošková, Jana Kerdová, Veronika Mašková a kolektiv. © Jana Kerdová, Monika Hošková © Petr Ďoubalík

Jazyková úprava: Jolana Stáňová Grafická úprava a tisk: ASTRON studio CZ, a.s., Veselská 699, 199 00 Praha-Letňany, www.astron.cz © Čmelák – Společnost přátel přírody 2014, 1. vydání

68

39 Jakostní třídy tekoucích vod 40 Tvrdost vody 41 Dusičnany NO Hodnota ph 43 Hodnota ph měření 44 Amoniak čpavek NH 3

Recommend Documents