324-42: Předpis č.43. Příloha

E//ECE/324E//ECE/TRAN NS/505/Revv.1/Add. 42//Rev.2 Přředpis č. 43 3

© INTEGROVANÝ PŘEKLAD TÜV SÜD CZECH

DO OHOD DA O PŘIJETÍÍ JEDNOTN NÝCH TECH HNICKÝCH H PRAVIDEL PRO KOLOVÁ K V VOZIDLA, Z ZAŘÍZENÍ A ČÁSTI, KT TERÉ SE M MOHOU MO ONTOVAT A/NEBO A UŽ ŽÍVAT NA KOLOVÝC K H VOZIDLE ECH UZNÁVÁN A O PODMÍNKÁ P ÁCH PRO VZÁJEMNÉ V NÍ HOMOLO OGACÍ, UDĚLENÝCH NA ZÁ ÁKLADĚ TĚCHTO T PR RAVIDEL */ (Revize e 2, zahrnuje e změny, ktteré vstoupiily v platnosst dne 16.října 1995) Příloha a 42: Předp pis č.43 Zahrnuje: Add.42/Re ev.2

až po do opl. 7 k pův. znění,

datum vsttupu v platno ost do

16.07.2003

Add.42/Re ev.2/Amend.1

doplněkk 8 k původníímu znění,

datum vstupu v platn nost

12.08.2004


doplněkk 9 k původníímu znění,


12.06.2007


doplněkk 10 k původn nímu znění,


10.11.2007

Add.42/Rev..2/Am.3/Corr.1

opravu 1 doplňku 10 0 k pův.zn.


14.11.2007




22.07.2009




24.10.2009




09.12.2010

Add.42/Re ev.2/Corr.1

opravu1 1 revize 2


09.03.2011




28.10.2011

Add.42/Re ev.3

sérii změn 01


28.10.2011

JEDN NOTNÁ UST TANOVENÍÍ PRO HOM MOLOGACII BEZPEČN NOSTNÍCH ZASKLÍVA ACÍCH MATERIÁ ÁLŮ A JEJ JICH MONT TÁŽ VE VOZ ZIDLECH

OR RGANIZACE E SPOJENÝ ÝCH NÁRO ODŮ

*/

Dřívějšší název Doh hody: Dohoda o přijetí jed dnotných po odmínek pro homologaci a o vzájemn ném uznáván ní homologac ce výstroje a součástí motorovvých vozidel, sjednaná v Ženevě dne 20.března 1958

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

1/152

E/ECE/324-

© Translation TÜV SÜD Czech

E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 Předpis č. 43 JEDNOTNÁ USTANOVENÍ PRO HOMOLOGACI BEZPEČNOSTNÍCH ZASKLÍVACÍCH MATERIÁLŮ A JEJICH MONTÁŽ VE VOZIDLECH OBSAH PŘEDPIS

STRANA

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

ROZSAH PLATNOSTI ....................................................................................................... 4 DEFINICE .......................................................................................................................... 4 ŽÁDOST O HOMOLOGACI .............................................................................................. 7 OZNAČOVÁNÍ ................................................................................................................... 8 HOMOLOGACE ................................................................................................................ 9 VŠEOBECNÉ POŽADAVKY ........................................................................................... 11 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY ................................................................................................ 12 ZKOUŠKY ....................................................................................................................... 12 ZMĚNA NEBO ROZŠÍŘENÍ HOMOLOGACE TYPU BEZPEČNOSTNÍHO ZASKLÍVACÍHO MATERIÁLU ......................................................................................... 15 10. SHODNOST VÝROBY .................................................................................................... 15 11. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY ......................................................................... 16 12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ ......................................................................................... 16 13. UKONČENÍ VÝROBY...................................................................................................... 16 14. NÁZVY A ADRESY HOMOLOGAČNÍCH ZKUŠEBEN A ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY .. 17 15. TECHNICKÁ ORGANIZACE ........................................................................................... 17 PŘÍLOHA 1 OSVĚDČENÍ ....................................................................................................... 18 PŘÍLOHA 1A OSVĚDČENÍ ....................................................................................................... 30 PŘÍLOHA 2A USPOŘÁDÁNÍ HOMOLOGAČNÍCH ZNAČEK:PRO KONSTRUKČNÍ ČÁSTI ..... 32 PŘÍLOHA 2B USPOŘÁDÁNÍ HOMOLOGAČNÍCH ZNAČEK PRO VOZIDLA ........................... 39 PŘÍLOHA 3 VŠEOBECNÉ ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY .................................................................. 41 PŘÍLOHA 4 TVRZENÁ ČELNÍ SKLA ......................................................................................... 85 PŘÍLOHA 5 JEDNOTNĚ TVRZENÉ ZASKLENÍ ........................................................................ 89 PŘÍLOHA 6 NORMÁLNÍ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA ................................................................... 93 PŘÍLOHA 7 VRSTVENÉ TABULE.............................................................................................. 96 PŘÍLOHA 8 UPRAVOVANÁ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA ............................................................. 98 PŘÍLOHA 9 BEZPEČNOSTNÍ ZASKLENÍ S PLASTICKÝM POVLAKEM (NA VNITŘNÍ STRANĚ) ........................................................................................................... 100 PŘÍLOHA 10 SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA.......................................................................... 101 PŘÍLOHA 11 SKLOPLASTOVÉ TABULE ................................................................................ 104 PŘÍLOHA 12 CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM .................................................................... 106 PŘÍLOHA 13 ZAŘAZOVÁNÍ ČELNÍCH SKEL DO SKUPIN PRO HOMOLOGAČNÍ ZKOUŠKY108 PŘÍLOHA 14 TUHÉ PLASTOVÉ TABULE ............................................................................... 110 PŘÍLOHA 15 PRUŽNÉ PLASTOVÉ TABULE .......................................................................... 116 PŘÍLOHA 16 TUHÉ PLASTOVÉ CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM ..................................... 119

0430d0i0.pdf

2010-03-19

2/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 PŘÍLOHA 17 MĚŘENÍ VÝŠKY SEGMENTU A POLOHY BODU NÁRAZU ............................. 125 PŘÍLOHA 18 POSTUP PRO STANOVENÍ ZKUŠEBNÍCH PLOCH NA ČELNÍCH SKLECH VOZIDEL VE VZTAHU K BODŮM "V" .............................................................. 128 PŘÍLOHA 19 POSTUP PRO STANOVENÍ BODU "H" A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU PRO POLOHY SEDĚNÍ V MOTOROVÝCH VOZIDLECH ......................................... 136 PŘÍLOHA 19 - DODATEK 1 POPIS TŘÍROZMĚRNÉHO ZAŘÍZENÍ PRO STANOVENÍ BODU H ............................................................................................................ 141 PŘÍLOHA 19 - DODATEK 2 TŘÍROZMĚRNÝ REFERENČNÍ SYSTÉM .................................. 144 PŘÍLOHA 19 - DODATEK 3 REFERENČNÍ ÚDAJE O POLOHÁCH SEDĚNÍ ......................... 145 PŘÍLOHA 20 OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY ..................................................................... 146 PŘÍLOHA 21 USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE MONTÁŽE BEZPEČNOSTNÍHO ZASKLENÍ VE VOZIDLECH .................................................................................................................. 151

0430d0i0.pdf

2010-03-19

3/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 Předpis č. 43 JEDNOTNÁ USTANOVENÍ PRO HOMOLOGACI BEZPEČNOSTNÍCH ZASKLÍVACÍCH MATERIÁLŮ A JEJICH MONTÁŽ VE VOZIDLECH 1.

ROZSAH PLATNOSTI Tento předpis se vztahuje na: a) bezpečnostní zasklívací materiály určené pro montáž jako čelní skla a jiná zasklení nebo jako přepážky vozidel kategorie L s karosérií, M, N, O a T 1/ b) vozidel kategorií M, N a O s ohledem na montáž těchto materiálů; v obou případech s výjimkou skel zařízení pro osvětlení, světelnou signalizaci a přístrojových desek, speciálního neprůstřelného zasklení a dvojitých oken.

2.

DEFINICE Pro účely tohoto předpisu:

2.1

"Tvrzené sklo" znamená zasklení pozůstávající z jediné vrstvy skla, které bylo speciálním způsobem upraveno k zvýšení jeho mechanické pevnosti a k dosažení fragmentace po rozbití;

2.2

"Vrstvené sklo" znamená zasklení, které se skládá ze dvou nebo více vrstev skla, navzájem spojených jednou nebo několika mezivrstvami plastického materiálu může to být:

2.2.1

"Normální vrstvené sklo“, jestliže žádná z vrstev skla, z nichž je složeno, nebyla upravována, nebo

2.2.2

"Upravované vrstvené sklo“, jestliže aspoň jedna z vrstev skla, z nichž je složeno, byla speciálně upravena k zvýšení mechanické pevnosti a k dosažení fragmentace po rozbití;

2.3.

„Mezivrstva“ znamená jakýkoli materiál určený pro vzájemné spojení jednotlivých vrstev vrstveného skla.

2.4.

"Bezpečnostní zasklení s plastickým povlakem" znamená zasklení, jak je definováno v odst. 2.1. nebo 2.2., s vrstvou materiálu z umělých hmot na její vnitřní ploše;

2.5.

"Skloplastové zasklení" znamená zasklení skládající se z jakéhokoli zasklívacího materiálu, který má jednu vrstvu ze skla a jednu nebo více vrstev materiálu z umělých hmot, přičemž plastový povrch výrobku je na vnitřní ploše.

2.6.

"Plastové zasklení" je zasklívací materiál, který obsahuje jako základní složku jeden nebo více organických polymerních materiálů velkých molekulárních hmotností, v konečném stavu je pevný, v průběhu výroby do konečného stavu může být tvarován rozlíváním.

1

/ Jak je definováno v příloze 7 Souhrnné rezoluce pro konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/Rev.1/Amend.2 upravené Amend.4).“

0430d0i0.pdf

2010-03-19

4/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 2.6.1.

"Tuhé plastové zasklení" znamená plastový zasklívací materiál, který se nedeformuje svisle o více než 50 mm při zkoušce pružnosti (příloha 3, odstavec 12.).

2.6.2.

"Pružné plastové zasklení" znamená plastový zasklívací materiál, který se deformuje svisle o více než 50 mm při zkoušce pružnosti (příloha 3, odstavec 12.).

2.7.

"Dvojité okno" je soubor dvou tabulí, separátně montovaných v témže otvoru vozidla.

2.8.

"Celek s dvojitým zasklením" je soubor dvou tabulí trvale smontovaných při výrobě a oddělených jednotnou mezerou;

2.8.1.

"symetrické dvojité zasklení" je celek s dvojitým zasklením, kde dvě složky zasklení jsou téhož typu (např. obě tabule tvrzeného skla).

2.8.2.

"asymetrické dvojité zasklení" je celek s dvojitým zasklením, kde dvě složky zasklení jsou různého typu (např. jedna je tvrzené sklo a druhá vrstvené sklo).

2.9.

„Neprůstřelné zasklení“ nebo „Zasklení odolné konstruované tak aby bylo odolné střelným zbraním

2.10.

"Hlavní vlastnost" znamená význačnou vlastnost, která podstatně mění optické nebo mechanické, popřípadě obojí vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který může mít význam pro jeho užití ve vozidle. Tento pojem zahrnuje též obchodní název nebo značku jak je specifikováno držitelem homologace.

.2.11.

"Vedlejší vlastnost" znamená vlastnost, která by mohla změnit optické nebo mechanické popřípadě obojí vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který má význam pro jeho užití ve vozidle. Významnost takovéto změny se posuzuje z hlediska jejího vlivu na indexy obtížnosti.

2.12.

"indexy obtížnosti" znamenaní dvoustupňové třídění, které se vztahuje na změny jednotlivých vedlejších vlastností, k nimž došlo v praxi. Změna indexu "1" na index "2" vyžaduje další zkoušení;

2.13.

„Čelní sklo“ znamená zasklení před řidičem skrz které vidí řidič vozovku před sebou.

2.14.

"Rozvinutá plocha čelního skla" znamená nejmenší pravoúhlou plochu, z níž lze vytvořit čelní sklo;

2.15.

"Úhel sklonu čelního skla" znamená úhel mezi svislou čarou a přímkou, procházející horním a dolním okrajem čelního skla, přičemž tyto čáry jsou určeny svislou rovinou, která zahrnuje podélnou osu vozidla;

projektilu“

znamená

zasklení

2.15.1. úhel sklonu se měří s vozidlem, stojícím na vodorovné rovině, přičemž u automobilů pro dopravu osob musí vozidlo být v pohotovostním stavu, plně vybavené palivem, chladicí tekutinou a mazivem, jakož i nářadím a náhradním kolem nebo koly (jsou-li poskytovány jako standardní vybavení výrobcem vozidla), včetně hmotnosti řidiče, u osobních automobilů, též včetně hmotnosti jednoho cestujícího na předním sedadle, přičemž za hmotnost řidiče nebo cestujícího se považuje 75 ± 1 kg; 2.15.2. vozidla vybavená hydropneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým pérováním nebo zařízením k samočinnému vyrovnávání světlé výšky podle zatížení se musí zkoušet za normálních provozních podmínek, stanovených výrobcem; 2.16.

"Skupina čelních skel" znamená skupinu zahrnující čelní skla různých velikostí a tvarů, které podléhají zkoušení jejich mechanických vlastností, jejich způsobu fragmentace a jejich chování při zkouškách odolnosti proti vnějším vlivům;

0430d0i0.pdf

2010-03-19

5/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 2.16.1. "Ploché čelní sklo" je čelní sklo, které nemá jmenovité zakřivení o výšce segmentu větší než 10 mm na přímočarý metr; 2.16.2. "Zakřivené čelní sklo" je čelní sklo, které má jmenovité zakřivení o výšce segmentu větší než 10 mm na přímočarý metr. 2.17.

„Zasklení“ znamená jednotlivý kus zasklení jiný než čelní sklo;

2.17.1. „Zakřivené zasklení“ znamená zasklení s výškou segmentu „h“ větší než 10 mm na přímočarý metr; 2.17.2. „Ploché zasklení“ znamená zasklení s výškou segmentu rovnou anebo menší než 10 mm na přímočarý metr; 2.18.

"Výška segmentu „h“" znamená největší rozměr mezi vnitřním povrchem skla a rovinou dotýkající se vnějších okrajů skla, měřený přibližně kolmo k zasklení (viz příloha 17, obr. 1);

2.19.

"Typ bezpečnostního zasklívacího materiálu" znamená zasklení podle definice v odstavcích 2.1. až 2.7., nevykazující podstatné rozdíly, zejména pokud jde o dále uvedené hlavní a vedlejší vlastnosti, definované v přílohách 4 až 12 a 14 až 16;

2.19.1. Ačkoliv změna hlavních vlastností znamená nový typ výrobku, připouští se, že v některých případech změna tvaru a rozměru nevyžaduje nezbytně provedení úplné řady zkoušek. Pro některé zkoušky, předepsané v příslušných přílohách, se zasklení mohou slučovat do skupin, je-li zřejmé, že mají podobné hlavní vlastnosti; 2.19.2. Typy zasklení, které se liší jen svými vedlejšími vlastnostmi, se mohou považovat za shodné typy; některé zkoušky se však mohou provádět se vzorky těchto zasklení, jestliže jsou tyto zkoušky výslovně stanoveny ve zkušebních podmínkách; 2.20.

„Nominální tloušťka“ znamená tloušťku stanovenou výrobcem s tolerancí ±(nx0,2 mm) kde n je počet skleněných vrstev v zasklení.

2.21.

"Zakřivení "r" " znamená přibližnou hodnotu nejmenšího poloměru oblouku čelního skla, měřeného v místě největšího zakřivení.

2.22.

„HIC„ (Head Injury Criteria) znamená charakteristickou hodnotu poranění hlavy, které vznikne důsledkem sil zpoždění při tupém kolmém nárazu na zasklení.

2.23.

„Bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče„

2.23.1. „Bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče směrem dopředu“ znamená všechna zasklení umístěná před rovinou procházející bodem R řidiče a kolmé k podélné rovině vozidla, skrz které může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem. 2.23.2. „Bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče směrem dozadu“ znamená všechna zasklení umístěná za rovinou procházející bodem R řidiče a kolmé k podélné rovině vozidla, skrz které může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem. 2.24.

„Neprůhledné zatemnění“ znamená jakoukoli oblast zasklení zabraňující prostupu světla, včetně jakékoli sítotiskové oblasti ať kompaktní nebo čerchované, ale s výjimkou jakéhokoli stínícího pásu.

2.25.

„Stínící pás“ znamená jakoukoli oblast zasklení se zmenšeným pravidelným prostupem světla. S výjimkou neprůhledného zatemnění.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

6/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 2.26.

„Průhledná oblast čelního skla“ znamená celou oblast zasklení s výjimkou jakéhokoliv neprůhledného zatemnění (viz přílohu 18), ale včetně jakéhokoliv stínícího pásu.

2.27.

„Návrh obrysu skla“ znamená návrh maximálního volného otvoru vozidla určeného pro zasklení včetně celého vybavení, ale s výjimkou stínících pásů.

2.28.

„Optická deformace“ znamená optickou chybu čelního skla, která mění vzhled předmětu pozorovaného skrz čelní sklo.

2.29.

„Sekundární obraz“ znamená nepravý nebo zdvojený obraz kromě jasného primárního obrazu, viděný obvykle v noci, když je pozorovaný objekt velmi jasný v porovnání se svým okolím, např. čelní světla protijedoucího vozidla.

2.30.

„Separace sekundárního obrazu“ znamená úhlovou vzdálenost mezi polohou primárního a sekundárního obrazu.

2.31.

„Normální prostup světla“ znamená prostup světla měřený kolmo k zasklení.

2.32.

„Konstrukční úhel opěradla“ znamená úhel mezi svislicí procházející bodem R a čárou torza definovanou výrobcem vozidla.

2.33.

„Vzorek“ znamená speciálně připravený kus zasklení reprezentující konečný výrobek nebo kus vyříznutý z konečného výrobku.

2.34.

„Zkušební kus“ znamená vzorek nebo konečný výrobek zasklení.

2.35.

„Typ vozidla“, z hlediska montáže bezpečnostního zasklení, znamená vozidla patřící do stejné kategorie, která se neliší nejméně v následujících základních ohledech: a)

výrobce

b)

označení typu výrobcem

c)

základní hlediska návrhu a konstrukce

2.36.

„Středová poloha řízení“ je definována je-li souřadnice Y bodu R v poloze Y0 s tolerancí ± 60 mm.

3.

ŽÁDOST O HOMOLOGACI

3.1.

Homologace typu zasklení Žádost o homologaci typu zasklení předkládá výrobce nebo jím řádně pověřený zástupce ve státě, ve kterém se žádost podává.

3.2

Pro každý typ zasklení musí být žádost doplněna trojmo doklady uvedenými níže a těmito údaji:

3.2.1

technický popis s údaji všech hlavních a vedlejších vlastností, a

3.2.1.1 v případě zasklení jiných než čelních skel, diagramy na formátu, nepřesahujícím A4 nebo na tento formát složenými, které ukazují: - maximální oblast - nejmenší úhel mezi dvěma přiléhajícími stranami vzorku - případně největší výšku segmentu. 3.2.1.2 v případě čelních skel: 3.2.1.2.1. seznam vzorů čelních skel, pro něž je homologace požadována, s údaji názvu výrobce vozidla a typu i kategorie vozidla.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

7/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 3.2.1.2.2. pro kategorii M1 výkresy v měřítku 1:1 a v měřítku 1:1 nebo 1:10 pro všechny ostatní kategorie, a dále náčrty čelního skla a jeho umístění ve vozidle v dostatečném detailu, které ukazují: 3.2.1.2.2.1. polohu čelního skla ve vztahu k bodu R řidičova sedadla, kde je to vhodné, 3.2.1.2.2.2. úhel sklonu čelního skla 3.2.1.2.2.3. úhel sklonu opěradla sedadla 3.2.1.2.2.4. polohu a rozměry oblastí pro kontrolu optických vlastností a oblasti s odlišným vytvrzením, pokud se vyskytuje, 3.2.1.2.2.5. rozvinutou plochu čelního skla, 3.2.1.2.2.6. největší výšku segmentu čelního skla a 3.2.1.2.2.7. minimální rádius zakřivení čelního skla (jen pro účely zatřídění čelních skel do skupin). 3.2.1.3 V případě celků s dvojitým zasklením nákresy ve formátu, který nepřesahuje A4 nebo který je na tento formát složený, který dále k informaci uvedené v odstavci. 3.2.1.1. udává: - typ každého složkového zasklení - typ těsnění - jmenovitou šířku mezery mezi dvěma zaskleními 3.3

Kromě toho musí žadatel o homologaci předložit dostatečný počet zkušebních kusů a vzorků dohotovených uvažovaných modelů, jejichž počet se případně stanoví dohodou s homologační zkušebnou.

3.4.

Homologace typu vozidla Žádost o homologaci typu vozidla z hlediska montáže jeho bezpečnostního zasklení předkládát výrobce vozidla nebo jeho zplnomocněný zástupce.

3.5

Žádosti musí být doplněna trojmo doklady uvedenými níže s těmito údaji:

3.5.1

výkresy vozidla ve vhodném měřítku zobrazující:

3.5.1.1 polohu čelního skla ve vztahu k bodu R vozidla, 3.5.1.2 úhel sklonu čelního skla, 3.5.1.3 úhel sklonu opěradla sedadla; 3.5.2

technické podrobnosti týkající se čelního skla a všeho ostatního zasklení, zvláště:

3.5.2.1 použitých materiálů, 3.5.2.2 homologačních čísel 3.5.2.3 jakýchkoli dodatečných značek, které jsou popsány v odst.5.5. 3.6

Vozidlo representující typ vozidla, které má být homologováno, se musí předložit technické organizaci, odpovědné za provádění zkoušek.

4.

OZNAČOVÁNÍ

4.1

Každý kus bezpečnostního zasklívacího materiálu, včetně vzorků a zkušebních kusů předkládaných k homologaci, musí být opatřen obchodním názvem nebo značkou uvedenou v bodě 3 přílohy 1.Vyrobené díly musí být označeny číslem předpisu EHK 43, které bylo přiděleno prvotnímu výrobci. Toto označení musí být dobře čitelné a nesmazatelné.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

8/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 5.

HOMOLOGACE

5.1.

Homologace pro typ zasklení Pokud vzorky předložené k homologaci vyhoví požadavkům odstavců 6. až 8. tohoto předpisu, udělí se příslušnému typu bezpečnostního zasklívacího materiálu homologace.

5.2

Každému homologovanému typu, definovanému v přílohách 5, 7, 11,12, 14, 15 a 16 nebo u čelních skel každé homologované skupině, se přidělí homologační číslo. Jeho první dvě číslice (nyní 01 pro předpis v sérii změn 01) udávají sérii změn, které včleňují nejposlednější závažné technické změny předpisu v době vydání homologace. Táž Smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu nebo skupině bezpečnostních zasklívacích materiálů.

5.3

Osvědčení o homologaci nebo o rozšíření nebo o odmítnutí či odejmutí homologace typu bezpečnostního zasklívacího materiálu podle tohoto předpisu se na formuláři podle vzoru v příloze 1 a v jeho dodatcích k tomuto předpisu zašle stranám Dohody, které aplikují tento předpis.

5.3.1

U čelních skel se k osvědčení o homologaci připojí seznam všech modelů čelních skel, zařazených do homologované skupiny, spolu s vlastnostmi skupiny ve shodě s přílohou 1, dodatek 10.

5.4

Mimo značení, předepsaného v odst. 4.1., se na každé zasklívací výplni a celku s dvojitým zasklením, který odpovídá typu, homologovanému podle tohoto předpisu vyznačí mezinárodní homologační značka. Může být též vyznačena jakákoliv specifická homologační značka, přidělená každé tabuli, tvořící celek s dvojitým zasklením. Homologační značka se sestává z:

5.4.1

kružnice, ve které je písmeno "E", následované rozlišovacím číslem státu, který udělil homologaci 2/ ; a

2

/ 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro dřívější republiku Jugoslávie Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropskou Unii (homologace udělují její členské státy a užívají své příslušné EHK symboly), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 a 55 (neobsazeno), 56 pro Černou Horu a 58 pro Tunisko. Dalším státům se přidělí následující čísla chronologicky v pořadí, ve kterém budou ratifikovat nebo přistupovat k Dohodě o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech a o podmínkách pro vzájemné uznávání homologací, udělených na základě těchto pravidel a takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů Smluvním stranám Dohody.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

9/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 5.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno "R", pomlčky a homologačního čísla vpravo od kružnice, předepsané v odstavci 5.4.1.

5.5

Následující doplňkové symboly umístí se v blízkosti homologační značky:

5.5.1

V případě čelního skla: I

pro tvrzená skla

II.

pro normální vrstvené sklo

III.

pro upravené vrstvené sklo

IV

pro skloplastové zasklení

5.5.2

V. U bezpečnostního zasklení, které má pravidelný prostup světla menší než 70%.

5.5.3

VI. v případě celku s dvojitým zasklením

5.5.4

VII. v případě jednotně tvrzených skleněných tabulí, které mohou být použity jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit 40 km.h-1.

5.5.5

VIII. v případě tuhého plastového zasklení. Příslušné použití bude navíc označeno: /A

pro dopředu orientované panely

/B

pro boční, zadní a střešní zasklení

/C

v místech, kde je malá nebo žádná možnost nárazu hlavy

Dále, pro plastové zasklení, které bylo podrobeno zkouškám na odolnost proti oděru podle přílohy 3, odst.4, se musí aplikovat následující uvedené značky: /L

pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 2% po 1000 cyklech na vnějším povrchu a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, odstavec 6.1.3.1.)“

/M pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 10% po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, odstavec 6.1.3.2.) 5.5.6

IX.

v případě pružného plastového zasklení

5.5.7

X. v případě tuhých plastových celků s dvojitým zasklením. Dále bude označena vhodná aplikace: /A

pro dopředu orientované zasklení;

/B

pro boční, zadní a střešní zasklení;

/C

v místech, kde je malá nebo žádná možnost nárazu hlavy

Pro plastové zasklení, které bylo podrobeno zkouškám na odolnost proti oděru podle přílohy 3, odst.4, se musí aplikovat následující uvedené značky: /L pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 2% po 1000 cyklech na vnějším povrchu a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 6, odstavec 6.1.3.1.)“ /M pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 10% po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 16, odstavec 6.1.3.2.) 5.5.8

XI v případě tabule vrstveného skla jiného než čelní sklo.

5.5.9.

XII v případě skloplastových tabulí

5.5.10. /P v případě bezpečnostního zasklení vyrobeného ze skla s vrstvou plastického materiálu na jeho vnitřní straně.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

10/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 5.6.

Homologační značka a symbol musí být jasně čitelný a nesmazatelný. Dodatečné symboly musí být kombinovány v homologační značce.

5.7.

V příloze 2A tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání homologačních značek.

5.8.

Homologace typu vozidla Pokud vozidlo předvedené pro homologaci podle tohoto předpisu plní požadavky přílohy 21 tohoto předpisu, udělí se tomuto typu vozidla homologace.

5.9.

Homologační číslo se udělí každému homologovanému typu. Jeho první dvě číslice (v současnosti 01) musí označovat sérii změn zahrnující nejposlednější technické změny předpisu v době vydání homologace. Táž Smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu vozidla jak je definováno v odstavci 2.24. výše.

5.10.

Osvědčení o homologaci nebo o rozšíření nebo o odmítnutí či odejmutí homologace nebo definitivním ukončení výroby typu vozidla podle tohoto předpisu se na formuláři podle vzoru v příloze 1A k tomuto předpisu zašle stranám Dohody, které aplikují tento předpis.

5.11.

Na každém vozidle, shodném s typem homologovaným podle tohoto předpisu, musí být dobře viditelným způsobem a na snadno přístupném a v homologační zprávě uvedeném místě umístěna mezinárodní homologační značka, sestávající z:

5.11.1

kružnice, ve které je písmeno "E", následované rozlišovacím číslem státu, který udělil homologaci 4/;

5.11.2. čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno "R", pomlčky a homologačního čísla vpravo od kružnice, předepsané v odstavci 5.11.1. 5.12.

Je-li vozidlo shodné s typem vozidla, homologovaným podle jednoho nebo více předpisů, připojených k Dohodě, v zemi, která udělila homologaci podle tohoto předpisu, nemusí být symbol, předepsaný v odst.5.11.1., opakován; v takovém případě je třeba dodatečná čísla a symboly všech předpisů, podle nichž byla udělena homologace v téže zemi, která udělila homologaci podle tohoto předpisu, umístit pod sebou napravo od symbolu, předepsaného v odst.5.11.1.

5.13.

Homologační značka musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

5.14.

Homologační značka se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle, připevněném výrobcem, nebo na tomto štítku.

5.15. Příklady uspořádání homologační značky jsou uvedeny v příloze 2B tohoto předpisu. 6.

VŠEOBECNÉ POŽADAVKY

6.1

Veškerý zasklívací materiál, včetně zasklívacího materiálu pro výrobu čelních oken, musí být takové, aby nebezpečí úrazu osob v případě rozbití bylo co nejmenší. Zasklívací materiál musí být dostatečně odolný při nehodách, k nimž může dojít za normálního provozu, a proti atmosférickým a tepelným vlivům, chemickým účinkům, spalování a oděru.

6.2

Bezpečnostní zasklívací materiál musí kromě toho být dostatečně průhledný a nesmí znatelně zkreslovat předměty pozorované čelním sklem, ani způsobovat jakoukoli nejasnost v rozlišování barev značek a signálů užívaných v silniční dopravě. V případě

4

/ viz poznámku pod čárou 2/ odstavce 5.4.1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

11/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 rozbití čelního skla musí řidič být nadále schopen vidět dostatečně jasně na cestu tak, aby mohl brzdit a vozidlo bezpečně zastavit. 7.

ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY Všechny typy bezpečnostního zasklení musí podle toho, do které kategorie náleží, splňovat tyto zvláštní požadavky:

7.1

pokud jde o tvrzená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 4,

7.2

pokud jde o jednotně tvrzené skleněné tabule, požadavky uvedené v příloze 5,

7.3

pokud jde o normální vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 6,

7.4

pokud jde o normální vrstvené skleněné tabule, požadavky, uvedené v příloze 7,

7.5

pokud jde o upravená vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 8.

7.6

Tabule bezpečnostního skla s povlakem z plastického materiálu musí vyhovovat nejen příslušným, shora uvedeným požadavkům, ale i požadavkům přílohy 9.

7.7

Pokud jde o skloplastová čelní skla, požadavky uvedené v příloze 10;

7.8

Pokud jde o skloplastové tabule, požadavky uvedené v příloze 11;

7.9

Pokud jde o celky s dvojitým zasklením, požadavky uvedené v příloze 12.

7.10

Pokud jde o tuhé plastové zasklení, požadavky jsou obsažené v příloze 14.

7.11

Pokud jde o pružné plastové zasklení, požadavky jsou obsaženy v příloze 15.

7.12

Pokud jde o tuhé plastové celky s dvojitým zasklením, požadavky jsou obsaženy v příloze 16.

8.

ZKOUŠKY

8.1

Tento předpis stanovuje následující zkoušky:

8.1.1

Fragmentace Účelem této zkoušky je

8.1.1.1 ověřit, zda úlomky a střepiny vzniklé rozbitím skla jsou takové, aby bylo nebezpečí poranění minimální, a 8.1.1.2 u čelních skel ověřit zbytkovou viditelnost po rozbití. 8.1.2

Zkouška mechanické pevnosti

8.1.2.1 Zkouška nárazem koule Jsou dva způsoby provádění zkoušky, jeden s použitím koule o hmotnosti 227 g a druhý s použitím koule o hmotnosti 2 260 g. 8.1.2.1.1. Zkouška koulí 227 g: Účelem této zkoušky je ověřit soudržnost mezivrstvy ve vrstveném skle a mechanickou pevnost jednotně tvrzeného skla a plastových zasklení 8.1.2.1.2. Zkouška koulí 2 260 g: Účelem této zkoušky je ověřit odolnost vrstveného skla proti pronikání. 8.1.2.2 Zkouška maketou hlavy Účelem této zkoušky je ověřit splnění požadavků na omezení nebezpečí úrazu v případě nárazu hlavy proti čelnímu sklu, proti vrstveným sklům, skloplastickým a tuhým plastovým výplním jiným než čelní skla, nebo proti celkům s dvojitým zasklením použitých u bočních oken. 8.1.3

Zkouška odolnosti proti vnějším podmínkám

0430d0i0.pdf

2010-03-19

12/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 8.1.3.1 Zkouška odolnosti proti odírání Účelem této zkoušky je stanovit, zda odolnost tabule bezpečnostního zasklení proti oděru převyšuje stanovenou hodnotu. 8.1.3.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě Účelem této zkoušky je ověřit, zda se po vystavení vysokým teplotám na delší dobu v mezivrstvě vrstveného skla nebo skloplastové tabule neobjeví žádné bubliny nebo jiné vady. 8.1.3.3 Zkouška odolnosti proti záření Účelem této zkoušky je stanovit, zda se u skleněných tabulí vrstvených, skloplastových tabulí, nebo skleněných tabulí pokrytých plastickým materiálem po jejich vystavení záření na delší dobu podstatně zmenší jejich propustnost světla nebo zda se podstatně změní barva skla. 8.1.3.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti Účelem této zkoušky je zjistit, zda vrstvené skleněné tabule, skloplastové tabule nebo skleněné tabule pokryté plastovým materiálem a tuhý plastový materiál, snesou po delší dobu účinek vlhkosti ovzduší, aniž by se projevilo podstatné zhoršení jejich jakosti. 8.1.3.5 Zkouška odolnosti proti tepelným změnám Účelem této zkoušky je ověřit, že plastický(é) materiál(y), užité u bezpečnostního zasklení výše, odolají účinkům prodlouženého vystavení extrémům teplot bez význačného zhoršení jejich vlastností. 8.1.3.6 Odolnost proti simulovanému [umělému] stárnutí Účelem této zkoušky je ověření odolnosti plastového bezpečnostního zasklení proti simulovaným podmínkám stárnutí. 8.1.3.7 Zkouška křížovým řezem Účelem této zkoušky je zjistit, zda povlak tuhého plastového zasklení, odolný proti oděru má dostatečnou přilnavost. 8.1.4

Optické vlastnosti

8.1.4.1 Zkouška prostupu světla Účelem této zkoušky je zjistit, zda činitel prostupu světla bezpečnostního zasklení převyšuje stanovenou hodnotu. 8.1.4.2 Zkouška optického zkreslení Účelem této zkoušky je ověřit, zda zkreslení předmětů pozorovaných čelním sklem, není takového rozsahu, aby by mohlo zmást řidiče. 8.1.4.3 Zkouška oddělování sekundárního obrazu Účelem této zkoušky je ověřit, zda úhlové oddělení sekundárního obrazu oproti primárnímu obrazu nepřevyšuje stanovenou hodnotu. 8.1.5

Zkouška hořlavosti (ohnivzdornosti) Účelem této zkoušky je ověřit, zda bezpečnostní zasklívací materiál má dostatečně nízkou rychlost hoření.

8.1.6

Zkouška odolnosti proti chemikáliím

0430d0i0.pdf

2010-03-19

13/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 Účelem této zkoušky je stanovit, zda bezpečnostní zasklívací materiály odolají, bez význačného zhoršení vlastností, účinkům chemikálií, které jsou obvykle přítomné nebo které se užívají ve vozidle (např. čistící směsi). 8.1.7

Zkouška pružnosti a přehýbání Účelem této zkoušky je určit, zda plastové bezpečnostní zasklení spadá do tuhé nebo pružné kategorie.

8.2.

Předepsané zkoušky

8.2.1

Bezpečnostní zasklívací materiály se v následujících tabulkách: 8.2.1.1. a 8.2.1.2.

podrobí

zkouškám

vyjmenovaným

8.2.1.1 Tabule bezpečnostního skla se podrobí zkouškám vyjmenovaným v následující tabulce. Zkoušky

Čelní skla tvrzená

Fragmentace

Tabule

normální

upravovaná

sklopla

vrstvená

vrstvená

st

Tvrzené

vrstvené

sklopla st.

I

I-P

II

II-P

III

III-P

IV

A4/2

A4/2

-

-

A8/4

A8/4

-

A5/2

-

-

-

-

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A5/3.1

A7/4

A7/4

-

-

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

-

-

-

A4/3

A4/3

A6/3

A6/3

A6/3

A6/3

A10/3

-

A7/3

A11/3

-

-

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

-

A6/5.1

A6/5.1

Mechanická pevnost: koule 227 g koule 2260 g 1/

Zkouška maketou hlavy Odírání vnější strana vnitřní strana

-

A9/2

-

A9/2

-

A9/2

A9/2

Vysoké teploty

-

-

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

-

Záření

-

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

-

Vlhkost Přenos světla Optické zkreslení

A3/9.1 A3/9.2

A9/2

2/

2

2

A9/2 /

A9/2

A3/5

A3/5

A3/6

A3/6

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7 /

A3/7

A3/7

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.1

A3/9.1

3/

-

-

3

-

-

Sekundární obraz

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3 /

Odolnost změnám teploty

-

A3/8

-

A3/8

-

A3/8

A3/8

A3/8 /

A3/8 /

2

2

Ohnivzdornost

-

Odolnost chemikáliím

-

A3/10 A3/11.2.1

-

A3/10 A3/11.2.1

-

A3/10 A3/11.2.1

A3/10 A3/11.2.1

2

2

A3/8

A3/10 /

A3/10 /

2

2

A3/11.2.1 /

A3/11.2.1 /

A3/10 A3/11.2.1

Poznámka: Odkaz v tabulce, např. A 4/3, označuje přílohu (4) a odstavec (3) této přílohy, v němž je příslušná zkouška popsána a stanoveny přejímací podmínky. 1

/ Zkouší se i u celků s dvojitým zasklením, podle přílohy 12, odstavec 3. (A12/3)

2

/ Je-li pokryt na vnitřní straně vrstvou z plastického materiálu

3

/ Zkouší se pouze u tabulí z jednotně tvrzeného skla, použitých jako čelní sklo u pomalých vozidel, které v důsledku -1

konstrukce nemohou překročit 40 km.h .

0430d0i0.pdf

2010-03-19

14/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 8.2.1.2 Plastové zasklívací materiály se podrobí zkouškám vyjmenovaným v následující tabulce. Zkoušky

Plastové tabule tuhé plasty

dvojité zasklení

motorová

přípojná a

motorová

přípojná a

vozidla

neobsazená

vozidla

neobsazená

vozidla Pružnost koule 227 g 1/

Zkouška maketou hlavy Prostup světla

2/

pružné plasty

vozidla

A3/12

A3/12

A3/12

A3/12

A3/12

A14/5

A14/5

A16/5

A16/5

A15/4

A14/4

A16/4

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

Odolnost proti ohni

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10

Odolnost proti chemikáliím

A3/11

A3/11

A3/11

A3/11

A3/11.2.1

Odírání

A14/6.1

Odolnost proti stárnutí

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

Vlhkost

A14/6.4

A14/6.4

A16/6.4

A16/6.4

A3/13

-

A3/13

Křížový řez

2/

A16/6.1

1/

Požadavky zkoušky jsou závislé na umístění zasklení ve vozidle

2/

Aplikuje se pouze v případě, že zasklení je použito v místě nutném pro výhled řidiče

2.1.2

Bezpečnostnímu zasklívacímu materiálu se udělí homologace, jestliže vyhovuje všem požadavkům, předepsaným v příslušných ustanoveních, na něž se odkazuje v tabulkách: 8.2.1.1. a 8.2.1.2.

9.

ZMĚNA NEBO ROZŠÍŘENÍ ZASKLÍVACÍHO MATERIÁLU

9.1

Každá změna typu bezpečnostního zasklívacího materiálu nebo, u čelních skel, každý doplněk skupiny čelních skel se musí oznámit orgánu státní správy, který dotyčný typ bezpečnostního zasklívacího materiálu homologoval. Tento orgán může pak:

9.1.1

buď usoudit, že provedené změny nebudou pravděpodobně mít značnější nepříznivý vliv a,

HOMOLOGACE

TYPU

BEZPEČNOSTNÍHO

u čelních skel, že nový typ odpovídá homologované skupině čelních skel, a že bezpečnostní zasklívací materiál rozhodně ještě vyhovuje požadavkům, 9.1.2

nebo požadovat další protokol o zkouškách od homologační zkušebny.

9.2

Osvědčení

9.2.1

Udělení nebo zamítnutí (nebo rozšíření) homologace se oznámí Smluvním stranám Dohody, které aplikují tento předpis postupem podle odstavce 5.3. výše.

9.2.2

Příslušný orgán, který udělil rozšíření homologace, přidělí každému osvědčení o rozšíření pořadové číslo.

10.

SHODNOST VÝROBY

10.1

Postupy pro kontrolu shodnosti výroby musí být ve shodě s postupy uvedenými , v dodatku 2 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2) Dohody, s následujícími požadavky:

0430d0i0.pdf

2010-03-19

15/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 10.2

Zvláštní opatření Kontroly uvedené v odstavci 2.2. dodatku 2 Dohody musí zahrnovat splnění požadavků přílohy 20 tohoto předpisu.

10.3

Běžná četnost inspekce, jak je uvedeno v odstavci 2.4. dodatku 2 Dohody, je jednou ročně.

11.

POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

11.1

Homologace udělená pro typ bezpečnostního zasklívacího materiálu podle tohoto předpisu může být odejmuta, není-li splněn požadavek stanovený v odstavci 10.1..

11.2

Pokud strana Dohody, která aplikuje tento předpis, odejme homologaci, kterou dříve udělila, musí o tom ihned informovat osvědčením na formuláři podle vzoru v příloze 1 k tomuto předpisu ostatní smluvní strany, které aplikují tento předpis.

12.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1.

Od data vstupu v platnost doplňku 12 k předpisu, nesmí žádná smluvní strana, která aplikuje tento předpis, odmítnout homologaci podle tohoto předpisu, změněného doplňkem 12 k předpisu v jeho původní formě.

12.2.

24 měsíců od vstupu v platnost, strany Dohody aplikující tento předpis musí udělit homologace pouze pokud typy dílů nebo samostatných technických celků, které se mají homologovat, plní požadavky doplňku 12 tohoto předpisu.

12.3.

24 měsíců od vstupu v platnost doplňku 12, smluvní strany aplikující tento předpis mohou odmítnout uznat homologaci bezpečnostního zasklení, které není označené symboly předepsanými v odstavci 5.5. tohoto předpisu.

12.4.

Od oficiálního data vstupu v platnost série změn 01 nesmí žádná smluvní strana, která aplikuje tento předpis, odmítnout udělení homologací podle tohoto předpisu změněného sérií změn 01.

12.5.

24 měsíců od vstupu v platnost série změn 01 k tomuto předpisu, strany Dohody aplikující tento předpis musí udělit typovou homologaci pouze pokud homologovaný typ bezpečnostního zasklívacího materiálu plní požadavky tohoto předpisu upravené sérií změn 01.

12.6..

Dokonce po vstupu v platnost série změn 01 k tomuto předpisu, homologace bezpečnostních zasklívacích materiálů podle série změn 00 k tomuto předpisu zůstávají v platnosti a strany Dohody aplikující tento předpis je dále uznávají a nemohou odmítnout udělit rozšíření homologací podle série změn 00 tohoto předpisu.

12.7.

Dokonce po vstupu v platnost série změn 01 k tomuto předpisu, typové homologace vozidla podle série změn 00 k tomuto předpisu zůstávají v platnosti a strany Dohody aplikující tento předpis je dále uznávají a nemohou odmítnout udělit rozšíření homologací podle série změn 00 tohoto předpisu.

13.

UKONČENÍ VÝROBY Pokud držitel homologace zcela ukončí výrobu některého homologovaného typu bezpečnostního zasklívacího materiálu, musí o tom informovat orgán státní správy, který udělil homologaci. Po obdržení takového sdělení tento orgán informuje o této skutečnosti osvědčením na formuláři podle vzoru v příloze 1 k tomuto předpisu ostatní strany Dohody, které aplikují tento předpis.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

16/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 14.

NÁZVY A ADRESY HOMOLOGAČNÍCH ZKUŠEBEN A ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY Smluvní stany Dohody z r.1958, které aplikují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy homologačních zkušeben a orgánů státní správy, které udělují homologaci a kterým se zasílají osvědčení o udělení homologace nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odejmutí homologace nebo o ukončení výroby, vydané v jiných státech.

15.

TECHNICKÁ ORGANIZACE Technická organizace pro homologační zkoušky musí splňovat harmonizované standardy týkající se provozu zkušebních laboratoří (ISO/CEI Guide 25). Tato organizace musí být dále notifikována Správním úřadem, pro který se homologační zkoušky provádějí.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

17/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1

PŘÍLOHA 1 (maximální formát: A 4 (210x297 mm) OSVĚDČENÍ

E.. /

Vydal: Název správního orgánu:

1

.................................... .................................... ....................................

2

o: /

UDĚLENÍ HOMOLOGACE ODMÍTNUTÍ HOMOLOGACE ROZŠÍŘENÍ HOMOLOGACE ODEJMUTÍ HOMOLOGACE UKONČENÍ VÝROBY

typu bezpečnostního zasklívacího materiálu podle předpisu č. 43 Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

1.

Třída bezpečnostního zasklívacího materiálu: ................................................................

2.

Popis typu zasklení : prosíme odkázat na dodatek 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9 2/ a v případě čelních skel, na seznam podle dodatku10. ......................................................................

3.

Obchodní název nebo značka: ........................................................................................

4.

Název výrobce a adresa: .................................................................................................

5.

Název a adresa případného zástupce výrobce: ..............................................................

6.

K homologaci dodáno dne: ..............................................................................................

7.

Homologační zkušebna: ..................................................................................................

8.

Datum protokolu, vydaného touto zkušebnou: ................................................................

9.

Číslo protokolu, vydaného touto zkušebnou: ...................................................................

10

Homologace je udělena/odmítnuta/rozšířena/odejmuta2/ .................................................

11

Důvod(y) pro rozšíření homologace: ................................................................................

12.

Poznámky: .......................................................................................................................

13.

Místo: ...............................................................................................................................

1

/ Rozlišovací číslo státu, který homologaci udělil/rozšířil/odmítl/odejmul (viz homologační ustanovení v Předpisu) 2 / Nehodící se škrtněte

0430d0i0.pdf

2010-03-19

18/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1

14.

Datum: .............................................................................................................................

15.

Podpis: .............................................................................................................................

16.

K tomuto osvědčení je přiložen soupis dokumentů, uložených u příslušného orgánu který udělil homologaci, a které jsou k dispozici na vyžádání. –––––––––––––––––

0430d0i0.pdf

2010-03-19

19/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 1 TVRZENÁ ČELNÍ SKLA (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v příloze 4 nebo příloze 9 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Kategorie podle tvaru: ................................................................................................................... Kategorie tloušťky: ......................................................................................................................... Jmenovitá tloušťka čelního skla: .................................................................................................... Druh a typ plastické(ých) vrstvy (vrstev): ....................................................................................... Jmenovitá tloušťka plastické vrstvy: .............................................................................................. Vedlejší vlastnosti: Druh materiálu (ploché, plavené /float/, tabulové sklo): ................................................................. Zbarvení skla: ................................................................................................................................ Zbarvení plastických vrstev (vrstvy): .............................................................................................. Elektrické vodiče zataveny (ano/ne): ............................................................................................. Stínící pás (ano/ne): ...................................................................................................................... Poznámky 3/ ...................................................................................................................................

3

/ Přiložené dokumenty: seznam čelních skel viz dodatek 10

0430d0i0.pdf

2010-03-19

20/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 2 JEDNOTNĚ TVRZENÉ SKLENĚNÉ TABULE (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v příloze 5 nebo příloze 9 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Jiné než čelní sklo (ANO/NE): Čelní sklo (skla) pro pomalu pohybující se vozidlo(a): .................................................................. Kategorie podle tvaru: ................................................................................................................... Podstata postupu tvrzení: .............................................................................................................. Kategorie tloušťky: ......................................................................................................................... Druh a typ plastické vrstvy(vrstev): ................................................................................................ Jmenovitá tloušťka plastické vrstvy: .............................................................................................. Vedlejší vlastnosti: Druh materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo): ........................................................................... Zbarvení skla: ................................................................................................................................ Zbarvení plastických vrstev(vrstvy): ............................................................................................... Zatavení elektrického vodiče (ano/ne): .......................................................................................... Stínící pás (ano/ne): ...................................................................................................................... Schválená kritéria: Největší plocha (u plochého skla): ................................................................................................. Nejmenší úhel: ............................................................................................................................... Největší rozvinutá plocha (u zakřiveného skla): ............................................................................ Největší výška segmentu: .............................................................................................................. Poznámky 4/ ...................................................................................................................................

4

/ Přiložené dokumenty: seznam čelních skel (je-li to na místě) viz dodatek 10

0430d0i0.pdf

2010-03-19

21/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 3 VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v přílohách 6, 8 nebo 9 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Počet vrstev skla: .......................................................................................................................... Počet mezivrstev: .......................................................................................................................... Jmenovitá tloušťka čelního skla: .................................................................................................... Jmenovitá tloušťka mezivrstvy (mezivrstev): ................................................................................. Speciální úprava skla: .................................................................................................................... Podstata a typ mezivrstvy (mezivrstev): ........................................................................................ Podstata a typ plastové vrstvy (vrstev): ......................................................................................... Jmenovitá tloušťka plastové vrstvy ................................................................................................ Zbarvení mezivrstvy (úplné/částečné). .......................................................................................... Vedlejší vlastnosti: Druh a typ plastové vrstvy (ploché, plavené nebo tabulové sklo): ................................................. Zbarvení skla (čiré nebo zbarvené): .............................................................................................. Zbarvení plastové vrstvy (vrstev). .................................................................................................. Zatavené elektrické vodiče (ano/ne): ............................................................................................. Stínící pás (ano/ne): ...................................................................................................................... Poznámky: 5/ ..................................................................................................................................

5

/ Přiložená dokumentace: seznam čelních skel viz dodatek 10

0430d0i0.pdf

2010-03-19

22/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 4 VRSTVENÉ SKLENĚNÉ TABULE (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v přílohách 7 nebo 9 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Počet vrstev skla: .......................................................................................................................... Počet mezivrstev: .......................................................................................................................... Kategorie tloušťky: ......................................................................................................................... Jmenovitá tloušťka mezivrstvy(mezivrstev): .................................................................................. Speciální úprava skla: .................................................................................................................... Druh a typ mezivrstvy(mezivrstev): ................................................................................................ Druh a typ plastické vrstvy(vrstev): ................................................................................................ Jmenovitá tloušťka plastické vrstvy ............................................................................................... Vedlejší vlastnosti: Druh materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo): ........................................................................... Zbarvení mezivrstvy (úplné/částečné): .......................................................................................... Zbarvení skla: ................................................................................................................................ Zbarvení plastické vrstvy(ev): ........................................................................................................ Zatavené elektrické vodiče (ano/ne): ............................................................................................. Stínící pás (ano/ne): ...................................................................................................................... Poznámky: .....................................................................................................................................

0430d0i0.pdf

2010-03-19

23/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 5 SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v příloze 10 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Kategorie podle tvaru: ................................................................................................................... Počet vrstev z plastických hmot: .................................................................................................... Jmenovitá tloušťka skla: ................................................................................................................ Úprava skla (ANO/NE): .................................................................................................................. Jmenovitá tloušťka čelního skla: .................................................................................................... Jmenovitá tloušťka vrstvy(ev) z plastické hmoty, působící jako mezivrstva: ................................. Podstata a typ vrstvy(ev) z plastické hmoty, působící jako mezivrstva: ........................................ Podstata a typ vnější vrstvy z plastické hmoty: ............................................................................. Vedlejší vlastnosti: Podstata materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo): .................................................................... Zbarvení skla (čiré, zbarvené): ...................................................................................................... Zbarvení vrstvy(ev) z plastické hmoty (úplné, částečné): .............................................................. Elektrické vodiče zataveny (ano/ne): ............................................................................................. Stínící pás (ano/ne) ....................................................................................................................... Poznámky: 6/ ..................................................................................................................................

6

/ Přiložené dokumenty: seznam čelních skel viz dodatek 10

0430d0i0.pdf

2010-03-19

24/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 6 SKLOPLASTOVÉ TABULE (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v příloze 11 k předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Počet vrstev z plastické hmoty: ..................................................................................................... Tloušťka skleněné složky: ............................................................................................................. Úprava skleněné složky (ANO/NE): ............................................................................................... Jmenovitá tloušťka tabule: ............................................................................................................. Jmenovitá tloušťka vrstvy(ev) z plastické hmoty působící jako mezivrstva: .................................. Podstata a typ vrstvy(ev) z plastické hmoty působící jako mezivrstva: ......................................... Podstata a typ vnější vrstvy z plastické hmoty: ............................................................................. Vedlejší vlastnosti: Podstata materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo): .................................................................... Zbarvení skla (čiré, zbarvené): ...................................................................................................... Zbarvení vrstvy(ev) z plastické hmoty (úplné, částečné): .............................................................. Zatavené elektrické vodiče (ano/ne): ............................................................................................. Stínící pás (ano/ne): ...................................................................................................................... Poznámky: .....................................................................................................................................

0430d0i0.pdf

2010-03-19

25/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 7 CELEK S DVOJITÝM ZASKLENÍM (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle definice v příloze 12 předpisu č. 43) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Složení (v celek) celku s dvojitým zasklením (symetricky, nesymetricky): .................................... Jmenovitá tloušťka mezery: ........................................................................................................... Metoda montování: ........................................................................................................................ Typ každé části zasklení jak definováno v přílohách 5, 7, 9, 11 nebo 14 Přiložené dokumenty: Formulář pro dvě tabule symetrického celku s dvojitým zasklením podle přílohy, podle níž byly tabule homologovány nebo zkoušeny. Formulář pro každou skleněnou tabuli asymetricky složeného celku s dvojitým zasklením podle přílohy, podle níž byla tabule homologována nebo zkoušena. Poznámky: .....................................................................................................................................

0430d0i0.pdf

2010-03-19

26/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 8 Tuhé plastové tabule (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 14) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Chemické označení materiálu ...................................................................................................... Klasifikace materiálu výrobcem ..................................................................................................... Postup výroby ................................................................................................................................ Tvar a rozměry .............................................................................................................................. Jmenovitá tloušťka ......................................................................................................................... Zbarvení tuhého plastového materiálu .......................................................................................... Podstata a typ povrchové vrstvy .................................................................................................... Vedlejší vlastnosti Vodiče zahrnuty (ano/ne) ............................................................................................................... Poznámky ......................................................................................................................................

0430d0i0.pdf

2010-03-19

27/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 9 Tabule z pružných plastů (Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 15) Homologace č. ......................................

Rozšíření č.

....................................

Hlavní vlastnosti: Chemické označení materiálu ...................................................................................................... Postup výroby ................................................................................................................................ Jmenovitá tloušťka ......................................................................................................................... Zbarvení tuhého plastového materiálu .......................................................................................... Podstata a typ povrchové vrstvy .................................................................................................... Vedlejší vlastnosti Vedlejší vlastnosti nejsou požadovány .......................................................................................... Poznámky ......................................................................................................................................

0430d0i0.pdf

2010-03-19

28/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1 Příloha 1 - Dodatek 10 OBSAH SEZNAMU ČELNÍCH SKEL 1/ Pro každé z čelních skel, kryté touto homologací, musí být uvedeny alespoň tyto podrobnosti: Výrobce vozidla ............................................................................................................................. Typ vozidla .................................................................................................................................... Kategorie vozidla ........................................................................................................................... Rozvinutá plocha (F) ...................................................................................................................... Výška segmentu (h) ....................................................................................................................... Zakřivení (r) ................................................................................................................................... Úhel montážní (α) .......................................................................................................................... Úhel opěradla (β) ........................................................................................................................... Souřadnice bodu R (A,B,C) ve vztahu ke středu horního okraje čelního skla ...............................

1

/ Tyto podrobnosti musí být uvedeny k dodatkům 1,2 (je-li to na místě), 3 a 5 k této příloze.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

29/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 1A

PŘÍLOHA 1A (maximální formát: A 4 (210x297 mm)) OSVĚDČENÍ Vydal: Název orgánu státní správy: ...................... .................................... ....................................

E..1 / o:

UDĚLENÍ HOMOLOGACE ODMÍTNUTÍ HOMOLOGACE ROZŠÍŘENÍ HOMOLOGACE ODEJMUTÍ HOMOLOGACE UKONČENÍ VÝROBY

typu vozidla z hlediska jeho bezpečnostního zasklení podle předpisu č.43.

Homologace č…………………………..

Rozšíření č…………………………….

1.

Výrobce vozidla:…………………….. .................................................................................

2.

Typ a obchodní značka vozidla:…………………. .............................................................

3.

Název a adresa výrobce:……………….. ..........................................................................

4.

Název a adresa zástupce výrobce:…………. ...................................................................

5.

Popis použitého typu zasklení: .........................................................................................

5.1

v případě čelního skla………………… .............................................................................

5.2.1

v případě předních bočních oken…………………. ...........................................................

5.2.2

v případě zadních bočních oken…………………….. ........................................................

5.3

u zadních oken……………. ..............................................................................................

5.4

u střešních oken…………………. .....................................................................................

5.5

u zasklení jiného než výše uvedené: ................................................................................

6.

Homologační značka EHK typu konstrukční části pro čelní sklo:……………… ...............

7.

Homologační značka EHK typu konstrukční části pro:…………………… ........................

7.1

přední boční okna: …………………………… ...................................................................

7.2

zadní boční okna:…………………… .................................................................................

7.3

zadní okna:………………………….. .................................................................................

1

/ Rozlišovací číslo státu, který homologaci udělil/rozšířil/odmítl/odejmul (viz homologační ustanovení v předpisu)

0430d0i0.pdf

2010-03-19

30/152

E/ECE/324-



7.4

střešní okna:…………………………….. ............................................................................

7.5

jiné zasklení:…………………. ...........................................................................................

8.

Požadavky na montáž jsou/nejsou splněny2

9.

Vozidlo předvedeno pro homologaci:………………….. ....................................................

10.

Technická organizace odpovědná za provedení zkoušek:………….. ...............................

11.

Datum vydání zprávy:………………. ................................................................................

12.

Číslo zprávy:………………. ..............................................................................................

13.

Homologace udělena/odmítnuta/rozšířena/odebrána2

14.

Důvod rozšíření homologace:…………………….. ............................................................

15.

Poznámky:…………………… ...........................................................................................

16.

Místo:……………… ..........................................................................................................

17.

Datum:…………………… .................................................................................................

18.

Podpis:…………………. ....................................................................................................

19.

Seznam dokumentace…………………………… ..............................................................

2

/ Nehodící škrtněte

0430d0i0.pdf

2010-03-19

31/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 2 USPOŘÁDÁNÍ HOMOLOGAČNÍCH ZNAČEK:PRO KONSTRUKČNÍ ČÁSTI (viz odstavec 5.5. tohoto předpisu) Tvrzená čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na tvrzeném čelním skle informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn01.. Tvrzená čelní skla, opatřená vrstvou plastu

Výše uvedená homologační značka, umístěná na tvrzeném čelním skle, opatřeném vrstvou plastu informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle Přepisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

32/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Normální vrstvená čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na normálním vrstveném čelním skle informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Normální vrstvená čelní skla, opatřená vrstvou plastu

Výše uvedená homologační značka, umístěná na normálním vrstveném čelním skle, opatřeném vrstvou plastu informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

33/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Upravená vrstvená čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na upraveném vrstveném čelním skle informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Skloplastová čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na skloplastovém čelním skle, opatřeném vrstvou plastu informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

34/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Skleněné tabule s pravidelným prostupem světla menším než 70 %

Výše uvedená homologační značka umístěná na skleněné tabuli na kterou se aplikují požadavky odstavce 9.1.4. přílohy 3 informuje, že dotyčný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Celky s dvojitým zasklením s pravidelným prostupem světla nižším než 70 %

Výše uvedená homologační značka, umístěná na celku s dvojitým zasklením s pravidelným prostupem světla nižším než 70 % informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

35/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Jednotně tvrzené skleněné tabule pro použití jakožto čelní sklo pro pomalu pohybující se vozidlo, které v důsledku konstrukce nepřekročí 40 km.h-1

Výše uvedená homologační značka umístěná na jednotně tvrzené skleněné tabuli informuje, že dotyčná součástka pro užití jakožto čelní sklo pro pomalu se pohybující vozidlo, které v důsledku konstrukce nemůže překročit 30 km/h, byla homologována v Nizozemsku (E4) pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Skleněné tabule s pravidelným prostupem světla větším než 70 %

Výše uvedená homologační značka umístěná na skleněné tabuli na kterou se aplikují požadavky odstavec 9.1.4.1. přílohy 3 informuje, že dotyčná součástka byla homologována v Nizozemsku (E4) pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Tuhé plastové zasklení

s Výše uvedená homologační značka, umístěná na tuhém plastovém zasklení pro dopředu orientované tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 2% po 1000 cyklech na vnějším povrchu a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu informuje, že uvažovaná konstrukční část byla homologována v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

36/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Pružná plastová zasklení jiná než čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na pružném plastovém zasklení informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43. Tuhé plastové celky s dvojitým zasklením

Výše uvedená homologační značka, umístěná na tuhém plastovém celku s dvojitým zasklením informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43. Tabule vrstveného skla jiné než čelní skla

Výše uvedená homologační značka, umístěná na tabuli vrstveného skla informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

37/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis č.43 - Příloha 2A Skloplastové tabule

Výše uvedená homologační značka, umístěná na skloplastové tabuli informuje, že uvažovaný díl byl homologován v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. _____________________

0430d0i0.pdf

2010-03-19

38/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 2B

PŘÍLOHA 2A USPOŘÁDÁNÍ HOMOLOGAČNÍCH ZNAČEK PRO VOZIDLA Model A (viz odstavec 5.11. tohoto předpisu)

Výše uvedená homologační značka…..pod homologačním číslem 012439. Homologační číslo udává, ….předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01.

Model B (viz odstavec 5.12. tohoto předpisu)

Výše uvedená homologační značka…..podle předpisů č. 43 a 521. Homologační čísla udávají, že předpis č.43 zahrnoval sérii změn 01 a předpis č.52 zahrnoval sérii změn 01. ___________________-

1

/ Druhé číslo je uvedeno jako příklad

0430d0i0.pdf

2010-03-19

39/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 2B

PŘÍLOHA 2B USPOŘÁDÁNÍ HOMOLOGAČNÍCH ZNAČEK PRO VOZIDLA Model A (viz odstavec 5.11. tohoto předpisu)

Výše uvedená homologační značka, umístěná na vozidle informuje, že uvažované vozidlo bylo z hlediska montáže zasklení homologováno v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 43 pod homologačním číslem 002439. Homologační číslo udává, že homologace byla udělena podle požadavků předpisu č. 43 upraveného sérií změn 01. Model B (viz odstavec 5.12. tohoto předpisu)

Výše uvedená homologační značka, umístěná na vozidle informuje, že uvažované vozidlo bylo homologováno v Nizozemsku (E4) podle předpisů č. 43 a 521. Homologační čísla udávají, že předpis č. 43 zahrnoval sérii změn 01 a předpis č.52 zahrnoval rovněžsérii změn 01.

1

/ Druhé číslo je uvedeno jako příklad

0430d0i0.pdf

2010-03-19

40/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3

PŘÍLOHA 3 VŠEOBECNÉ ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY 1.

ZKOUŠKA FRAGMENTACE

1.1

Zkoušená skleněná tabule nesmí být pevně upnuta; může však být připevněna ke shodnému kusu skla lepicí páskou, nalepenou po celém obvodu.

1.2

K fragmentaci skla se užije kladivo o hmotnosti přibližně 75 g nebo jiné pomůcky dávající rovnocenné výsledky.Poloměr křivosti špičky musí být 0,2 ± 0,05 mm.

1.3

V každém z předepsaných bodů nárazu se provede jedna zkouška.

1.4

K prozkoumání úlomků se použije jakákoliv metoda kontrolovaná na přesnost jejich počtu a schopnost nalézt místo jejich minimálního a maximálního výskytu. Trvalé zaznamenání fragmentačních obrazců se musí zahájit do 10 sekund a ukončit do 3 minut po nárazu. Technická zkušebna uschová trvalé záznamy fragmentačních obrazců.

2.

ZKOUŠKY NÁRAZEM KOULE

2.1

ZKOUŠKA KOULÍ 227 g

2.1.1

Zařízení

2.1.1.1 Kalená ocelová koule o hmotnosti 227 ± 2 g a průměru přibližně 38 mm. 2.1.1.2 Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělovat kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se užije zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ± 1 % . 2.1.1.3 Nosný přípravek typu znázorněného na obr. 1, skládající se z ocelových rámů s obrobenými, k sobě přiléhajícími okraji šířky 15 mm, opatřenými pryžovým obložením tloušťky přibližně 3 mm, šířky 15 mm a tvrdosti 50 IRHD. Spodní rám spočívá na ocelové skříni, vysoké přibližně 150 mm. Zkušební kus je přidržován hořejším rámem, jehož hmotnost je přibližně 3 kg. Nosný rám je svařováním spojen s ocelovou deskou tloušťky přibližně 12 mm, spočívající na zemi s vloženou pryžovou deskou o tloušťce přibližně 3 mm a tvrdosti 50 IRHD.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

41/152

E/ECE/32 24-

© Transla ation TÜV SÜD S Czech h

E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3

Obr. 1 - Nosný přípravek pro p zkoušky koulí 2.1.2

Z Zkušební po odmínky tteplota: t tlak: r relativní vlhkost:

2.1.3

20 0 ± 5 °C 86 60 až 1 060 mbar 60 0 ± 20 %

Z Zkušební ku us Zkušební kus Z k musí být b rovný, čtvercovéh ho tvaru o straně 30 00 +10/-0 mm m nebo v vyříznutý z nejrovnější části čeln ního skla ne ebo jiné za akřivené tab bule bezpečnostního z zasklení. Může se též M t zkoušet celé čeln ní sklo neb bo jiná zakkřivená tab bule bezpečnostního z zasklení. V tomto přípa adě se mussí zajistit do obrý dotyk mezi bezpe ečnostním zasklením z a nosným přípravkem. p

2.1.4

P Postup Bezprostřed B dně před za ahájením zkkoušky se zkušební z kus vystaví přředepsané teplotě t na d dobu nejmé éně 4 hodiny. Zkušební ku Z us se vloží do přípravkku (2.2.1.3.)). Plocha zkkušebního kkusu musí být b kolmá, v rozmezí 3°, 3 k počátečnímu směru dopadajíící koule. V případě pružného plastového p zasklení musí m být zkušební ku us upnut k nosnému p přípravku. Bod dopad B du musí býýt ve vzdá álenosti ne ejvýše 25 mm od ge eometrickéh ho středu z zkušebního o kusu při výýšce pádu do d 6 m neb bo ve vzdále enosti nejvýýše 50 mm od středu z zkušebního o kusu při výšce pád du větší než 6 m. Koule K musí narazit na n plochu

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

42/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 zkušebního kusu, představující vnější stranu tabule bezpečnostního zasklení, namontovaného na vozidle. Koule smí vykonat jen jeden náraz. 2.2

ZKOUŠKA KOULÍ 2 260 g

2.2.1

Zařízení

2.2.1.1 Kalená ocelová koule o hmotnosti 2 260 ± 20 g a průměru přibližně 82 mm. 2.2.1.2 Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělovat kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se užije se zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ± 1 % . 2.2.1.3 Nosný přípravek musí být podle obr. 1, a identický s přípravkem popsaným v odstavci 2.1.1.3. 2.2.2

Zkušební podmínky teplota: tlak: relativní vlhkost:

2.2.3

20 ± 5 °C 860 až 1 060 mbar 60 ± 20 % .

Zkušební kus Zkušební kus musí být rovný, čtvercového tvaru o straně 300 +10/-0 mm nebo vyříznutý z nejrovnější části čelního skla nebo jiné zakřivené tabule bezpečnostního zasklení. Může se též zkoušet celé čelní sklo nebo jiná zakřivená tabule bezpečnostního skla. V tomto případě se musí zajistit dobrý dotyk mezi bezpečnostním sklem a nosným přípravkem.

2.2.4

Způsob zkoušení Bezprostředně před zahájením zkoušky se zkušební kus vystaví předepsané teplotě na dobu nejméně 4 hodiny. Zkušební kus se vloží do přípravku (2.2.1.3.). Plocha zkušebního kusu musí být kolmá, v rozmezí 3°, ke směru dopadající koule. Bod dopadu musí být ve vzdálenosti nejvýše 25 mm od geometrického středu zkušebního kusu. Koule musí narazit na plochu zkušebního kusu představující vnitřní stranu bezpečnostního skla, je-li namontováno na vozidle. Koule smí vykonat jen jeden náraz.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

43/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 3.

Z ZKOUŠKA MAKETOU U HLAVY

3.1

Z Zkouška ma aketou hlavvy bez měře ení zpožděn ní

3.1.1

Z Zařízení Závaží kulo Z ového nebo o půlkulovéh ho tvaru hla avy, zhotovené z tvrdé é překližky, potažené v vyměnitelno ou plstí a s dřevěnou příčkou p neb bo bez ní. Mezi M kulovittou částí a příčkou je v vložený kuss, napodobu ující krk a na druhé stra aně příčky montážní m tyyč. R Rozměry m musí odpovíd dat údajům na obr. 2. C Celková hm motnost zaříízení musí být b 10 ± 0,2 2 kg.

Obráze ek 2 - Maketa hlavy 3.1.2

Zařízení k volnému pá Z ádu maketyy hlavy ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující u udělit této hlavě h rychlo ost rovnajícíí se rychlos sti, jíž by do osáhla volnýým pádem. Pokud se u užije zaříze ení k vrhání makety hla avy, musí se rychlost rovnat r rychllosti při voln ném pádu s tolerancí ± 1 % .

3.1.3

Nosný příprravek typu, znázorněn N ného na obrr. 3 ke zkou ušení rovnýých zkušebn ních kusů. P Přípravek s skládá z dvou ocelo se ových rámů ů s obroben nými, k sob bě přiléhajíc cími okraji š šířky 50 mm m, opatřenýými pryžovým obložen ním tloušťky přibližně 3 mm, šířk ky 15 Ż 1 m a tvrdosti 70 IRHD mm D. Horní rám m je k spodn nímu rámu upnut u nejmé éně 8 šroub by.

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

44/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 3.1.4


3.1.5

20 ± 5 °C 860 až 1 060 mbar 60 ± 20 2 %.

P Postup

3.1.5.1. Zkouška Z s rovným r zku ušebním kussem Rovný zku R ušební kuss délky 11 100 +5/-2 mm a šířky 500 + +5/-2 mm se musí b bezprostřed dně před zkkouškou udrržovat nejm méně 4 hodin ny za stálé teploty 20 ± 5 °C. Zkušební kus se upevvní do nosných rámů (odst. 3.1.3..); šrouby m Z musí být uta aženy tak, a aby se zku ušební kus během zkkoušky nem mohl posunout o více než 2 mm m. Rovina z zkušebního o kusu musíí být přibližn ně kolmá ke e směru dop padu maketty hlavy. Hlava musí narazit na H n zkušební kus v místě vzdále eném nejvýýše 40 mm m od jeho g geometrické ého středu u na straně ě představ vující vnitřn ní stranu b bezpečnostního skla n namontova ného na vozidle, přičem mž smí vyk konat jen jed den náraz. N Nárazový p povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vym měnit.

1

/

Ne ejmenší dopo oručený mom ment pro M 20 2 je 30 Nm

O Obrázek 3 - Nosný přípravek pro zkoušky z s maketou m hlavvy 3.1.5.2 Zkoušky Z s celým c čelním m sklem (užžívá se jen pro pád z výšky v do 1,5 5 m). Čelní sklo se Č s volně po oloží na pod dpěru s vložením pryžžového pásu u tvrdosti 70 7 IRHD a t tloušťky přibližně 3 mm, m přičemžž šířka styk kové plochyy je po celé ém obvodu u přibližně 15 mm. Podpěru tvvoří tuhá so P oučást odp povídající tv varu čelníh ho skla takk, aby mak keta hlavy n narazila na a vnitřní po ovrch. Je-lii nutno, musí být če elní sklo up pevněno k podpěře. P Podpěra sp počívá na tuhé t konstrukci s pryž žovou vložkkou tvrdosti 70 IRHD a tloušťky p přibližně 3 mm. m P Povrch čeln ního skla mu usí být přiblližně kolmý ke směru dopadu d makkety hlavy.

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

45/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Maketa hlavy musí narazit na čelní sklo v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na straně představující vntřní stranu bezpečnostního skla namontovaného na vozidle, přičemž smí vykonat jen jeden náraz. Nárazový povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vyměnit. 3.2

Zkouška maketou hlavy s měřením zpoždění

3.2.1

Zařízení V případě zkoušek s maketou hlavy se současným stanovením hodnot HIC má padající těleso podobu hlavice podle obrázku 2.1. Celková hmotnost hlavice musí být 10,0 +0,2/-0,0 kg. Ve středu základové desky (24) se do těžiště namontuje tříosý montážní blok (26) se snímači zrychlení (27). Jednotlivé snímače se ustaví kolmo jeden k druhému. Miska (18) a kryt (19) umístěné pod základovou deskou (24) se do značné míry podílejí na simulaci elastických vlastností lidské lebky. Elastické vlastnosti hlavice při nárazu jsou dány tvrdostí a tloušťkou středního kroužku (13) a misky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

46/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 O Obrázek 2.1

0430d0i0 0.pdf

HLA AVICE 10 kg g

2010-03-19

47/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Kusovník pro hlavici 10 kg podle obrázku 2.1 Posice

Počet kusů

Název

Materiál

1

1

Magnetický držák

Ocel DIN 17100

2

1

Tlumič vibrací

Guma/ocel

3

4

Konektor HF BNC

-

-

4

1

Matice DIN 985

-

-

5

6

Podložka DIN 125

-

-

6

3

Přechodový kus

-

-

7

6

Válcový šroub DIN 912

-

-

8

3

Šestihr.matice

-

-

9

3

Podložka

Ocel DIN 17100

Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 35 mm Tloušťka: 1,5 mm

10

3

Gumový kroužek

Guma, tvrdost 60 IRHD

Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 30 mm Tloušťka: 10 mm

11

1

Tlumicí kroužek (11)

Papírové těsnění

Vnitřní průměr: 120 mm Vnější průměr: 199 mm Tloušťka: 0,5 mm

12

-

-

-

-

13

1

Střední kroužek

Guma, tvrdost cca 80 IRHD

Vnitřní průměr: 129 mm Vnější průměr: 192 mm Tloušťka: cca 4 mm

14

3

Vodicí trubka

Polytetrafluorethen (PTFE)

Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 10 mm Délka: 40 mm

15

3

Šestihranná matice

-

-

16

3

Svorník DIN 976

-

-

17

3

Závitová vložka

Slitina DIN 1709-GD

-

18

1

Miska

Polyamid 12

-

19

1

Kryt

Guma

Tloušťka: 6 mm, žebra na jedné straně

20

1

Vodící pouzdro

Ocel DIN 17100

-

0430d0i0.pdf

2010-03-19

Poznámka

Průměr: Tloušťka: Závit:

50mm 30mm M10

48/152

E/ECE/324-



Posice

Počet kusů

Název

21

4

Zápustný šroub

22

1

Tlumicí podložka

Papírové těsnění

Průměr: 65 mm tloušťka: 0,5 mm

-

-

-

23

Materiál

Poznámka -

24

1

Základová deska

Ocel DIN 17100

-

25

1

Sada šroubů Imbus

Třída pevnosti 45 H

-

26

1

Tříosý montážní blok

-

27

3

Snímač zrychlení

-

28

1

Dřevěná část

Habr, lepené ve vrstvách

-

29

1

Krycí deska

Slitina (AlMg5)

-

30

1

Ochranné víko

Polyamid 12

-

0430d0i0.pdf

2010-03-19

49/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 3.2.2

Nastavení a kalibrace Při provádění zkoušky hlavicí je hlavice upevněna k příčníku vodícího systému (obr.2.2) a pomocí zdvihacího zařízení se nastaví do požadované výšky pádu. V průběhu zkoušky maketou hlavy se příčník s hlavicí uvolní. Po průchodu světelné závory výškově nastaveného snímače je hlavice od příčníku uvolněna, padající příčník se zpomalí a hlavice dopadá na vzorek. Na hlavici nesmí působit žádný impuls daný padacím zařízením nebo měřicím kabelem, hlavice je urychlována pouze gravitací a padá svisle. Obrázek 2.2

Zkušební zařízení pro zkoušku s hlavicí s měřením zpoždění zdvihací zařízení

uvolňovací zařízení

padající těleso (hlavice) vodící systém světelná závora

tlumiče stojan pro vzorek

0430d0i0.pdf

2010-03-19

50/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 3.2.2.1 Měřicí zařízení umožňující stanovení hodnot HIC s hlavicí popsanou v odstavci 3.2.1. 3.2.2.2. Zařízení pro kalibraci hlavice. Padací zařízení musí umožnit nastavení výšky pádu mezi 50 mm a 254 mm s přesností do 1 mm. Pro tyto malé výšky není vodicí systém nezbytný. Nárazová deska je vyrobena z oceli o rozměrech 600 x 600 mm, tloušťka nejméně 50 mm. Nárazová plocha musí být leštěná s drsností Rmax=1µm, tolerance rovinosti t=0,05 mm. 3.2.2.3 Kalibrace a nastavení hlavice Hlavice se musí kalibrovat a nastavit před každou sérií zkoušek a nejméně po každé 50 zkoušce v sérii, pokud je to nezbytné. Nárazová deska musí být čistá a suchá a při zkoušce musí ležet.na betonovém základě. Hlavice udeří na nárazovou desku svisle. Padací výšky (měřené od nejnižšího bodu hlavice k povrchu nárazové desky) jsou 50, 100, 150 a 254 mm. Průběhy zpoždění se musí zaznamenat. Největší zpoždění az ,naměřené v ose z pro různé padací výšky musí ležet v mezích, které jsou uvedeny v následující tabulce: Padací výška mm

Největší zpoždění az jako násobek gravitačního zrychlení g

50 100 150 254

65 ± 5 107 ± 5 150 ± 7 222 ± 12

Křivka zpoždění musí být ustavena jednomodelovou vibrací.Průběh křivky zpoždění z padací výšky 254 mm musí probíhat nejméně 1,2 ms a nejvíce 1,5 ms nad hladinou 100 g. Nejsou-li splněny požadavky odstavce 3.2.2.3. musí se upravit elastické vlastnosti hlavice změnou tloušťky středního kroužku (13) v základové desce (24). Korekce se mohou provést nastavením tří samosvorných šestihranných matic(18) na svornících (16), kterými je miska (18) upevněna k základové desce (24). Gumové kroužky (10) pod šestihrannými maticemi (8) nesmí být rozlomené nebo přetržené. Kryt (19) nárazového povrchu a střední kroužek (13) se musí ihned vyměnit,pokud jsou poškozené, zejména když hlavice nebyla dlouho nastavována. 3.2.3

Nosné rámy pro zkoušení plochých zkušebních vzorků jsou popsány v odstavci 3.1.3.

3.2.4

Podmínky zkoušky jsou specifikovány v odstavci 3.1.4.

3.2.5

Zkoušky s úplnými tabulemi (použije se pro padací výšky mezi 1,5 m a 3 m). Tabule se umístí volně na přípravek,podloží se pruhem gumy tvrdosti 70 IRHD a tloušťky cca 3 mm. Tabule se k nosnému přípravku upevní pomocí vhodných zařízení. Povrch tabule musí být přibližně kolmý k počátečnímu směru dopadu makety hlavy.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

51/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Maketa hlavy musí dopadnout na tabuli v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jejího geometrického středu na straně reprezentující vnitřní stranu plastové tabule namontované na vozidlo, přičemž smí vykonat jen jeden náraz. Maketa se vypustí z vybrané počáteční padací výšky, padací výšky se postupně zvyšují o 0,5 m při každé následující zkoušce. Průběhy zpoždění ax, ay a az v závislosti na čase t naměřené při nárazu na vzorek, se musí zaznamenat. Po zkoušce maketou hlavy se musí zkontrolovat zda se hrana zasklení neposunula v přípravku o více než 2 mm a zda byly splněny požadavky na bod dopadu. Složky zpoždění ax a ay musí být menší než 0,1 az.. 3.2.6

Vyhodnocení Křivky zpoždění se vyhodnotí následovně: Výsledné zpoždění ares(t) v těžišti se stanoví podle rovnice (1) z naměřených křivek zpoždění ax (t), ay (t) a az (t) jako násobky zemského zrychlení. (1)

[

2

2

2

]

a res = ( a x ( t) + a y ( t) + a z ( t)

1/ 2

Musí se stanovit největší hodnota zpoždění ares a časový interval po který ares přesahuje hladinu zpoždění 80 g. Hodnota HIC jako míra nebezpečí poranění hlavy se vypočítá z následující rovnice (2):

(2)

HIC = ( t 2 − t 1 )

−1,5

t2   a res ( t)dt  t  1 

2,5

∫

integrální meze t1 a t2 se stanoví tak, aby integrál dosáhl maximální hodnoty. 4.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODÍRÁNÍ

4.1

Zařízení

4.1.1

Odírací zařízení 1/, znázorněné schématicky na obr. 4 a skládající se z těchto součástí: vodorovné otočné desky, upevněné uprostřed, otáčející se proti smyslu otáčení hodinových ruček rychlostí 65 až 75 min-1, a dvou vyvážených rovnoběžných ramen; každé rameno je opatřeno speciálním brusným kotoučem otáčejícím se volně na vodorovném hřídeli s kuličkovými ložisky; každý z kotoučů spočívá na zkoušeném vzorku, přičemž na ně působí tlak hmoty 500 g. Otočná deska odíracího zařízení se musí otáčet pravidelně, přibližně v jedné rovině (odchylka od této roviny nesmí být větší než ± 0,05 mm ve vzdálenosti 1,6 mm od obvodu otočné desky). Kotouče musejí být uspořádány tak, aby se při dotyku s otáčejícím se zkušebním kusem otáčely v opačném smyslu tak, aby dvakrát během každé otáčky působily tlakem a brusným účinkem podél křivek na mezikruží o ploše přibližně 30 cm2.

1

/ Vhodné odírací zařízení dodává firma Teledyne Taber (USA).

0430d0i0.pdf

2010-03-19

52/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 Ob brázek 4 - Schéma S odírracího zařízzení

4.1.2

Brusné koto B ouče 2/ o průměru p 45 až 50 mm m a tloušťce e 12,5 mm jsou ze sp peciálního, j jemně práškového bru usiva, zalitého do pryžo ové hmoty střední s tvrd dosti. Kotouče musejí m tvrdost 72 ± 5 IR mít RHD, měřen nou na čtyřřech místecch rovnomě ěrně rozlož žených na s střednici brrusného po ovrchu, přičemž tlake em se půssobí svisle ve směru průměru k kotouče a odečítá se 10 sekund d po plném m působeníí tlaku. Bru usné kotouč če se pro u užívání přip praví velmi pomalým p ottáčením ve styku s tab bulí plochéh ho skla tak, aby jejich p povrch byl dokonale d ro ovný.

4.1.3

Světelný zd S droj, tvořenýý žárovkou,, jejíž vlákno leží v obd délníku o ro ozměrech 1,5 x 1,5 x 3 mm. Nap pětí na vlá áknu žárovkky musí bý ýt takové, aby jeho b barevná tep plota byla 2 2856 ± 50 K. Toto na apětí musí být ustálen no s přesn ností ± 1/10 000. Přístro oj užitý k o ověření tohoto napětí musí m mít vyyhovující pře esnost.

4.1.4

Optický sysstém skláda O ající se z čočky s ohn niskovou vzdáleností f nejméně 500 5 mm a k korekcí barrevných vad d. Plné otevvření čočky nesmí být větší než f//20. Vzdálenost mezi č čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se e dosáhlo přibližně r rovnoběžné ého svazku u světelných paprsků. Do svazku světelnýcch paprsků ů se vloží c clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na n 7 ± 1 mm. Tato clona se umístí ve v vzdálenosti m od čočkky na straně ě odlehlé od d světelného o zdroje. 100 ± 50 mm

4.1.5

Zařízení na Z a měření ro ozptýleného o světla (viz obr. 5) se s skládá sse z fotoele ektrického č článku s inttegrační kou ulí o průmě ěru 200 až 250 2 mm. Ko oule musí m mít otvory prro vstup a v výstup svě ětla. Vstupn ní otvor mu usí být kru uhový a je eho průměrr musí být nejméně d dvojnásobk kem průměrru svazku světelných s paprsků. Výstupní V otvvor koule je e vybaven b buď světelnou pastí nebo refle exním etalonem posttupem pod dle odstavc ce 4.4.3.. S Světelná pa ast musí po ohlcovat vešškeré světlo o, není-li v dráze d světe elných paprs sků žádný z zkušební ku us.

2

/ Vhodné é brusné kottouče lze získat od firmy Teledyne Ta aber (USA)

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

53/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 Osa svazkku světelných paprsků O ů musí pro ocházet střředem vstu upního a výstupního o otvoru. Prům měr výstupního otvoru u b se musí rovnat 2a.ttg4°, přičem mž a je prům měr koule. F Fotoelektric cký článek se umístí tak, t aby ne emohl být zasažen z svvětlem, vyc cházejícím p přímo ze vsstupního otvvoru nebo z reflexního etalonu. Vnitřní povvrchy integrační koule V e a reflexn ního etalon nu musí m mít přibližně ě stejnou o odrazivost a musí být matné m a nesselektivní. Výstupní signál fotoele V ektrického článku č mus sí být v rozssahu užitýcch světelnýc ch intenzit l lineární s přesností ± 2 % .K Konstrukce přístroje musí m zajišťo ovat, aby se ručka g galvanomet tru nevychyylovala, nen ní-li koule os světlena. Celé zaříze C ení se mussí v pravide elných interrvalech přezzkušovat ka alibrovaným mi etanoly t tlumení viditelnosti. Prrovádí-li se měření útlu umu viditeln nosti zaříze ením nebo metodami o odlišnými o výše pop od psaného zařízení a me etody, musíí se výsledkky v případě potřeby k korigovat ta ak, aby se e uvedly v soulad s výsledky dosahovaný d ými výše popsaným p m měřicím zařřízením.

Obrázek 5 - Zaříze ení k měření útlumu vid ditelnosti 4.2


4.3

20 ± 5°C 5 860 až 1 060 mbar 60 ± 20 2 %.

Z Zkušební ku usy Zkušebními kusy musí být ploché Z é čtverce o straně 100 0 mm, jejich hž obě stra any jsou v p podstatě ro ovinné a ro ovnoběžné a jež ma ají uprostřed vyvrtán upevňovac cí otvor o p průměru 6,4 4 +0,2/-0 mm,, je-li to nutn né.

4.4

P Postup

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

54/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Zkouška odíráním se provede na povrchu zkušebního kusu, představujícím vnější stranu tabule vrstveného skla, je-li namontováno na vozidle a také na jeho vnitřní straně. 4.4.1

Bezprostředně před odíráním a po něm se zkušební kusy očistí tímto postupem: a) očištění lněnou tkaninou pod čistou tekoucí vodou, b) opláchnutí destilovanou nebo demineralizovanou vodou, c) osušení proudem kyslíku nebo dusíku, d) odstranění případných stop po vodě jemným osoušením vlhkým lněným hadrem. V případě nutnosti osušit mírným přitlačováním mezi dvěma lněnými tkaninami. Jakékoli ošetřování ultrazvukem se musí vyloučit. Po očištění se smí se zkušebními kusy manipulovat jen uchopením za okraj a musí se uložit tak, aby se zabránilo poškození nebo znečištění jejich povrchů.

4.4.2

Zkušební kusy se vystaví na dobu nejméně 48 hodin teplotě 20 ± 5 °C a relativní vlhkosti 60 ± 20 % .

4.4.3

Ihned na to se zkušební kus umístí proti vstupnímu otvoru integrační koule. Úhel mezi kolmicí k povrchu zkušebního kusu a osou svazku světelných paprsků nesmí být větší než 8°. Provedou se čtyři čtení podle následující tabulky: Čtení

Se zkušebním kusem

Se světelnou pastí

S reflexním etalonem

Veličina

T1

ne

ne

ano

dopadající světlo

T2

ano

ne

ano

celkově prostupující světlo vzorkem

T3

ne

ano

ne

světlo rozptylované zařízením

T4

ano

ano

ne

světlo rozptylované zařízením i zkušebním kusem

Čtení T1, T2, T3 a T4 opakujte s jinými stanovenými polohami zkušebního kusu, aby se dosáhlo jednotnosti. Vypočtěte činitel prostupu Tt = T2/T1. Činitel rozptylného prostupu Td se vypočtěte podle vzorce:

Td =

T4 − T3 (T2 T1 ) T1 − T3

Vypočtěte procento útlumu viditelnosti rozptylem nebo útlumu světla, popřípadě obojího, takto: Pro každý typ bezpečnostního zasklení se provedou tři zkoušky se stejným zatížením. Útlum rozptylem viditelnosti nebo světla, nebo obojí =

0430d0i0.pdf

2010-03-19

Td ⋅ 100% Tt

55/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Změřte počáteční útlum viditelnosti zkušebním kusem nejméně na čtyřech místech rovnoměrně rozložených v oblasti nevystavené odírání, a to podle výše uvedeného vzorce. U každého zkušebního kusu stanovte střední hodnotu dosažených výsledků. Namísto čtyř měření lze střední hodnotu získat rovnoměrným otáčením zkušebního kusu rychlostí 3 s-1 nebo vyšší. S každým bezpečnostním sklem se provedou tři zkoušky při tomtéž zatížení. Útlumu viditelnosti se užije jako měřítka stupně obroušení spodní vrstvy po vystavení zkušebního kusu zkoušce odíráním. Světlo, rozptýlené drahou vystavenou odírání se změří nejméně na čtyřech místech rovnoměrně rozložených podél této dráhy, a to podle výše uvedeného vzorce. U každého zkušebního kusu se stanoví střední hodnota dosažených výsledků. Místo čtyřmi měřeními lze střední hodnotu získat rovnoměrným otáčením zkušebního kusu rychlostí 3 s-1 nebo vyšší. 4.5

Zkouška odíráním se provádí jen podle uvážení zkušební laboratoře s přihlédnutím k informacím, které má laboratoř již k dispozici. S výjimkou u skloplastových materiálů, nevyžadují změny ve vložce nebo tloušťce materiálu zpravidla další zkoušení.

4.6

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností. Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

5.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VYSOKÉ TEPLOTĚ

5.1

Postup Ohřejte na 100°C tři vzorky nebo tři čtvercové zkušební kusy, alespoň 300 x 300 mm, které byly vyříznuty laboratoří ze tří skleněných tabulí, jejichž jeden okraj odpovídá hornímu okraji zasklení. Tuto teplotu udržujte po dobu 2 hodin, načež vzorky nebo zkušební kusy nechte vychladnout na teplotu místnosti. Má-li bezpečnostní sklo oba vnější povrchy z anorganického materiálu, může se zkouška provést ponorem zkušebního vzorku svisle do vroucí vody na předepsanou dobu, přičemž se musí dbát, aby se vyloučil nežádoucí tepelný ráz. Jsou-li vzorky vyříznuty z čelních oken, jeden okraj každého takovéhoto zkušebního vzorku musí být částí okraje čelního okna.

5.2

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Zbarvení mezivrstvy

čirá

zbarvená

1

2

Jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu. 5.3

Interpretace výsledků

5.3.1

Výsledek zkoušky odolnosti vysokým teplotám se považuje za vyhovující, jestliže bubliny nebo jiné vady se netvoří dále než 15 mm od neodříznutého okraje nebo 25 mm od odříznutého okraje zkušebního kusu nebo vzorku nebo ve vzdálenosti do 10 mm od jakékoliv trhliny vzniklé v průběhu zkoušky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

56/152

E/ECE/324-



Sada zkušebních kusů nebo vzorků, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky za vysokých teplot jsou-li výsledky všech zkoušek vyhovující.

6.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ZÁŘENÍ

6.1

Zkušební metoda

6.1.1

Zařízení

6.1.1.1 Zdroj záření skládající se ze středotlaké rtuťové výbojky s trubicovou křemennou baňkou bezozónového typu; osa baňky musí být svislá. Jmenovité rozměry výbojky: délka 360 mm, průměr 9,5 mm, délka oblouku 300 ± 4 mm. Výkon výbojky: 750 ± 50 W. Může se užít i jiného zdroje záření, který dává shodný účinek jako výše popsaná výbojka. K ověření, zda účinek jiného zdroje je shodný, se provede srovnání změřením množství energie, vyzařované v rozsahu vlnových délek 300 až 450 mm za vyloučení všech ostatních vlnových délek použitím vhodných filtrů. Alternativní zdroj se pak musí užívat s těmito filtry. U bezpečnostních skel, u nichž vzájemný vztah mezi touto zkouškou a podmínkami užívání není uspokojivý, je nutné přezkoumat zkušební podmínky. 6.1.1.2 Napájecí transformátor a kondenzátor, způsobilé dodávat výbojce (6.1.1.1.) špičkové zapalovací napětí nejméně 1100 V a provozní napětí 500 ± 50 V. 6.1.1.3 Zařízení k uložení a otáčení zkušebních kusů rychlostí 1 až 5 min-1 kolem zdroje záření, umístěného uprostřed tak, aby bylo zjištěno rovnoměrné vystavení vzorku záření. 6.1.2

Zkušební kusy

6.1.2.1 Velikost zkušebních kusů musí být 76 x 300 mm. 6.1.2.2 Zkušební kusy musejí být vyříznuty laboratoří od horní části zasklení tak, že: V případě skleněných tabulí jiných než čelních skel horní okraj zkušebního kusu shoduje se s horním okrajem skleněné tabule. V případě čelních skel horní okraj zkušebního kusu shoduje se s horním limitem oblasti, v níž se měří obvyklý postup světla, stanovený podle odstavce 9.1.2.2. této přílohy. 6.1.3

Postup Před vystavením se přezkouší činitel pravidelného prostudování světla třemi zkušebními vzorky, stanovený podle odstavců 9.1.1. až 9.1.2. této přílohy. Část každého zkušebního vzorku se chrání před zářením, načež se vzorek vloží do zkušebního zařízení na vzdálenost 230 mm od osy výbojky a v podélném směru rovnoběžně s ní. Teplota zkušebních vzorků se po celou dobu trvání zkoušky udržuje na 45 ± 5 °C. Strana každého vzorku, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k výbojce. U typu výbojky popsané v odstavci 6.1.1.1. doba vystavení činí 100 h. Po vystavení se na vystavené ploše každého vzorku znovu změří činitel prostupu světla.

6.1.4

Každý zkušební kus nebo vzorek (celkem 3 kusy) se vystaví záření podle výše popsaného postupu tak, aby záření v každém bodě zkušebního kusu nebo vzorku

0430d0i0.pdf

2010-03-19

57/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 vyvolávalo na použitou mezivrstvu stejný účinek, jaký by vyvolalo sluneční záření 1400 W.m-2 působící po dobu 100 hodin. 6.2

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností čiré

zbarvené

zbarvení skla

2

1

zbarvení mezivrstvy

1

2



6.3.1

Výsledky zkoušky odolnosti proti záření se považují za vyhovující, jsou-li splněny tyto podmínky:

6.3.1.1 Celkový prostup světla, měřený podle odstavců 9.1.1. a 9.1.2. této přílohy nesmí poklesnout pod 95 % původní hodnoty před ozářením a v žádném případě nesmí klesnout: 6.3.1.1.1 pod 70 % v případě čelních skel a jiných zasklení umístěných v poloze požadované pro výhled řidiče. 6.3.2

Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených k homologaci se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky odolnosti proti záření, jsou-li výsledky všech zkoušek vyhovující.

6.4

Odolnost proti simulovanému stárnutí

6.4.1

Zkušební metoda

6.4.1.1 Zařízení 6.4.1.1.1.Xenonová lampa s dlouhým obloukem Osvitové zařízení3 musí používat xenonovou lampu s dlouhým obloukem jako zdroj ozáření, ale mohou se použít jiné metody, které dávají požadovanou úroveň osvitu ultrafialového záření. Xenonová lampa s dlouhým obloukem je výhodná, že při správném filtrování a údržbě, vydává spektrum velmi blízké přirozenému slunečnímu svitu. Z tohoto důvodu musí být křemíková xenonová výbojková trubice vybavena vhodným optickým filtrem (-y) z borosilikátového skla 4. Xenonová lampa musí být napájena vhodným elektrickým zdrojem, 50 nebo 60 Hz,s odpovídajícími transformátory a elektrickým vybavením. Osvitové zařízení musí být vybaveno zařízením nutným pro měření a pro ovládání následujícího: − ozáření − standardní teplota černého tělesa − vodní sprcha − operační plán nebo cyklus

3 4

jako Atlas Ci Series, Heraeus Xenotest Series, nebo Suga WEL-X Series jako Corning 7740 Pyrex nebo Heraeus Suprax

0430d0i0.pdf

2010-03-19

58/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Osvitové zařízení musí být vyrobeno z inertních materiálů, které nekontaminují vodu použitou při zkoušce. Ozáření se měří na povrchu zkušebního vzorku a ověřuje se podle doporučení výrobce osvitového zařízení. Celková exposice ultrafialového záření5 (Jouly na m2) se změří nebo vypočítá, musí se uvažovat první měření ozáření zkušebního vzorku. 6.4.1.2 Zkušební vzorky Rozměry zkušebního vzorku musí odpovídat rozměrům specifikovaným v příslušné metodě pro zkoušku vlastnosti nebo vlastností, které se mají měřit po ozáření. Pro každé zkušební podmínky nebo stupně exposice se musí určit počet kontrol a počet zkušebních vzorků, a dále vzorky požadované pro visuální kontrolu s požadovaným počtem podle zkušebních metod. Doporučuje se, aby visuální kontroly byly provedeny na největších zkušebních vzorcích. 6.4.1.3 Postup Před exposicí se přezkouší součinitel prostupu světla zkušebního vzorku(ů), stanovený podle odstavce 9.1. této přílohy. Před exposicí se přezkouší odolnost proti oděru povrchu kontrolního vzorku(ů), stanovený podle odstavce 4. této přílohy. Strana každého zkušebního vzorku, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k výbojce. Ostatní podmínky ozáření jsou následující: 6.4.1.3.1 Ozáření povrchu celého zkušebního vzorku nesmí kolísat o více než ±10 %. 6.4.1.3.2 Filtry lampy se čistí ve vhodných intervalech pomocí vody a saponátu. Filtry xenonové výbojky mohou být nahrazeny podle doporučení výrobce zařízení. 6.4.1.3.3 Teplota uvnitř zařízení se v průběhu suchého cyklu musí kontrolovat pomocí cirkulace dostatečného množství vzduchu tak, aby se udržela konstantní teplota černého tělesa. Teplota xenonové výbojky musí být 70±3°C, jak ukáže teploměr pro černé těleso nebo jiný ekvivalent. Teploměr černého tělesa se namontuje na stojan zkušebního vzorku a odečtení se provede v místě maximálního tepla vzniklého světelným ozářením. 6.4.1.3.4 V průběhu suché části cyklu se musí udržovat relativní vlhkost uvnitř zařízení na hodnotě 50±5% 6.4.1.3.5 Deionizovaná voda použitá při sprchovacím cyklu smí obsahovat méně než 1 ppm silikondioxidových částic a nesmí zanechat žádné zbytky na zkušebních vzorcích, které by mohly překážet při následujícím měření. 6.4.1.3.6 Hodnota ph vody musí být mezi 6,0 a 8,0, vodivost musí být menší než 5 mikrosiemens. 6.4.1.3.7 Voda na vstupu do zařízení musí mít pokojovou teplotu.

5

Celková exposice ultrafialového ozáření se musí uvažovat jako všechna ozáření s vlnovou délkou menší než 400 nm.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

59/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 6.4.1.3.8 Voda musí na zkušební vzorek dopadnout ihned po nárazu ve formě jemné sprchy s dostatečným objemem pro stejnoměrné navlhčení zkušebního vzorku. Vodní sprcha je směrována pouze proti straně zkušebního vzorku směřující k světelnému zdroji. Recirkulace sprchové vody nebo ponoření zkušebního vzorku do vody není povoleno. 6.4.1.3.9 Zkušební vzorky musí rotovat po obloukové dráze tak, aby bylo docíleno rovnoměrné rozdělení světla. Všechna místa v ozařovacím zařízení musí být vyplněna zkušebními vzorky nebo náhradními kusy pro zajištění rovnoměrného rozložení teploty. Zkušební vzorky musí být upevněné v rámech tak, aby zadní povrchy vzorků byly vystaveny prostředí skříňky. Avšak zrcadlení od stěn skříňky se nesmí odrážet na zadní plochu vzorků. Aby se těmto odrazům zabránilo ,je podle potřeby možno vzorky odsunout [zezadu zastínit?],pokud to nebude překážet volné cirkulaci vzduchu na povrchu vzorků. 6.4.1.3.10 Zařízení pro ozařování musí poskytovat nepřetržité světlo a přerušovanou vodní sprchu ve dvouhodinových cyklech. Každý 2 h cyklus se rozdělí do period, během nichž jsou vzorky ozařovány 102 min světlem bez vodní sprchy a 18 min s vodní sprchou. 6.4.1.4 Vyhodnocení Po exposici se zkušební vzorky vyčistí, je-li to třeba, postupem doporučeným výrobcem, aby se odstranily jakékoli usazeniny. Zkušební vzorky se visuálně posoudí s ohledem na následující vlastnosti: - Bubliny - Barva - Zákal - Znatelné separování - Měření prostupu světla exponovaných vzorků 6.4.1.5 Vyhodnocení výsledků Uveďte visuální vyhodnocení exponovaných vzorků a porovnejte výskyt každé poruchy s neexponovaným kontrolním vzorkem. Obvyklá naměřená propustnost světla se nesmí lišit od původních zkoušek neexponovaných vzorků o více než 5% a nesmí klesnout pod: 70% u čelních skel a jiného zasklení, které je umístěné v poloze nutné pro výhled řidiče. 7.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI

7.1

Postup Udržovat tři vzorky nebo tři čtvercové zkušební kusy alespoň 300 x 300 mm ve svislé poloze po dobu dvou týdnů v uzavřeném prostoru, v němž je udržována teplota 50 ± 2 °C a relativní vlhkost 95 ± 4 % . V případě tuhého plastového zasklení a tuhých plastových celků s dvojitým zasklením musí být počet vzorků deset. Zkušební kusy musí být připraveny tak, že: - nejméně jeden okraj zkušebních kusů se shoduje s původním okrajem skleněné tabule

0430d0i0.pdf

2010-03-19

60/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 - je-li zkoušeno více zkušebních kusů současně, musí se mezi nimi zachovat přiměřená vzdálenost. Je nutné učinit opatření, které zabrání stékání kondenzátu ze stěn nebo stropu zkušební komory na zkušební kusy. 7.2


zbarvení mezivrstvy

čiré

zbarvené

1

2



7.3.1

Bezpečnostní zasklení se považuje za vyhovující z hlediska odolnosti proti vlhkosti, není-li pozorována význačná změna více než 10 mm od neřezaných okrajů a více než 15 mm od řezaných okrajů poté, kdy normální a upravené vrstvené skleněné tabule byly udržovány po dobu 2 hodin v okolní atmosféře, a tabule s plastickou vrstvou a skloplastové tabule byly drženy po 48 hodin v okolní atmosféře.

7.3.2 Sada zkušebních kusů nebo vzorků, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska odolnosti proti vlhkosti jsou-li výsledky všech zkoušek vyhovující. 8.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM

8.1

Zkušební metoda Dva zkušební kusy 300 x 300 mm se umístí v ohrádce při teplotě -40 °C ± 5 °C po dobu periody 6 h, pak se umístí na otevřeném vzduchu při teplotě 23 °C ± 2 °C po dobu jedné hodiny nebo až se dosáhne teplotní rovnováhy, dosažené zkušebními kusy. Tyto se pak umístí v cirkulujícím vzduchu při teplotě 72 °C ± 2 °C po dobu 3 hodin. Poté když byly umístěny na otevřeném vzduchu při 23 °C ± 2 °C a ochlazeny na tuto teplotu, se zkušební kusy přezkouší.

8.2


zbarvení mezivrstvy nebo plastického povlaku

čiré

zbarvené

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu. 8.3

Interpretace výsledků. U zkoušky odolnosti proti teplotním změnám se považuje za to, že dává uspokojivý výsledek, když zkušební kusy neukazují žádný důkaz o prasknutí, zakalení, separaci vrstev nebo jiné zjevné zhoršení.

9.

OPTICKÉ VLASTNOSTI

9.1

Zkouška prostupu světla

9.1.1

Zařízení

9.1.1.1 Světelný zdroj, tvořený žárovkou, jejíž vlákno leží v obdélníku o rozměrech 1,5 x 1,5 x 3 mm. Napětí na vláknu žárovky musí být takové, aby jeho barevná teplota byla 2856 ± 50 K. Toto napětí musí být ustáleno s přesností ± 1/1000. Přístroj užitý k ověření tohoto napětí musí mít vyhovující přesnost. 9.1.1.2 Optický systém skládající se z čočky s ohniskovou vzdáleností f nejméně 500 mm a korekcí barevných vad. Plné otevření čočky nesmí být větší než f/20. Vzdálenost mezi 0430d0i0.pdf

2010-03-19

61/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se dosáhlo přibližně rovnoběžného svazku světelných paprsků. Do svazku světelných paprsků se vloží clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na 7 ± 1 mm. Tato clona se umístí ve vzdálenosti 100 ± 50 mm od čočky na straně odvrácené od světelného zdroje. Měření se provádí v místě ležícím uprostřed svazku světelných paprsků. 9.1.1.3 Měřicí zařízení. Přijímač musí mít relativní spektrální citlivost odpovídající poměrné spektrální světelné účinnosti pro standardní fotometrické čidlo fotopického vidění podle ICI 6/. Citlivý povrch přijímače musí být pokryt rozptylujícím médiem a musí být v příčném řezu nejméně dvojnásobný oproti ploše svazku světelných paprsků, vyzařovaného optickým systémem. Použije-li se integrační koule, musí se otvor v kouli v příčném řezu při nejmenším rovnat dvojnásobku plochy rovnoběžné části svazku světelných paprsků. Souprava přijímače a souvisejícího měřicího zařízení musí mít v užitečném rozsahu stupnice lineárnosti lepší než 2 % .Přijímač musí být ustředěn v ose svazku světelných paprsků. 9.1.2

Postup Citlivost měřícího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 dílků, není-li do dráhy světelných paprsků vloženo bezpečnostní sklo. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Bezpečnostní sklo s vloží mezi clonu a přijímač a jeho orientace seřídí tak, aby se úhel dopadu svazku světelných paprsků rovnal 0 ± 5°. Činitel pravidelného prostupu světla se na bezpečnostním skle změří tak, že se na měřicím přístroji u každého z bodů měření přečte počet dílků n. Činitel pravidelného prostupu τr se rovná n/100.

9.1.2.1 U čelních skel se může užít alternativních zkušebních metod za použití buď zkušebního kusu vyříznutého z nejplošší části čelního skla nebo speciálně připraveného čtverce s vlastnostmi a tloušťkou materiálu shodnými se skutečným čelním sklem, a s rozměry měřenými kolmo ke sklu. 9.1.2.2 Čelní skla vozidel kategorie M1 8/ se zkouší ve zkušební oblasti B definované v příloze 18 odstavec 2.3. s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění. U čelních skel vozidel kategorie N1 může výrobce požádat, aby se provedla stejná zkouška buď v oblasti B definované v příloze 18 odstavec 2.3. s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění, nebo v oblasti I definované v odstavci 9.2.5.2.3. této přílohy. Čelní skla ostatních kategorií vozidel se zkouší v oblasti I, definované v odstavci 9.2.5.2.3. této přílohy. Avšak pro zemědělské a lesnické traktory a pro stavební stroje, u kterých není možné stanovit oblast I, se zkouška provede v oblasti I´ definované v odstavci 9.2.5.3. této přílohy. 9.1.3

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností bezbarvé

zbarvené

6

/ Mezinárodní komise pro osvětlení (International Commission on Illumination). / Podle definice v příloze 7 Souborné rezoluce pro konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2, naposledy pozměněny Amend.4).

8

0430d0i0.pdf

2010-03-19

62/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 zbarvení skla

1

2

zbarvení mezivrstvy (u vrstvených čelních skel)

1

2

nevloženy vloženy stínící pás a/nebo neprůhledné zatemnění

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu. 9.1.4.

Interpretace výsledků Činitel pravidelného prostupu, měřený podle ustanovení odstavce 9.1.2. této přílohy a výsledky musí být zaznamenány. U čelních skel nesmí být menší než 70 %. Pro tabule jsou požadavky uvedeny v příloze 21.

9.2

Zkouška optického zkreslení

9.2.1

Rozsah platnosti Specifikovaná metoda je projekční metoda dovolující vyhodnocování optického zkreslení tabulí bezpečnostního skla.

9.2.1.1 Definice 9.2.1.1.1. „Optická odchylka“ znamená úhel mezi skutečným a zdánlivým směrem bodu pozorovaného skrz čelní sklo, přičemž velikost tohoto úhlu je závislá na úhlu dopadu záměrné osy, tloušťce a sklonu čelního skla a poloměru křivosti v místě dopadu. 9.2.1.1.2. Optické zkreslení ve směru MM': algebraický rozdíl úhlové odchylky ∆α, naměřené mezi dvěma body M a M' na povrchu tabule skla, když je vzdálenost mezi těmito body taková, že jejich průměty na rovině kolmé ke směru pozorování jsou od sebe vzdáleny na určenou hodnotu ∆x (viz obr. 6). Odchylka proti smyslu otáčení hodinových ruček se považuje za kladnou a odchylka ve smyslu otáčení hodinových ruček za zápornou. 9.2.1.1.3. Optické zkreslení v bodě M: maximální optické zkreslení ve všech směrech MM' z bodu M.

ε1

α1

M

M'

ε2

C

0430d0i0.pdf

α2

∆x

tabule bezpečnostního skla

2010-03-19

63/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Obr. 6 - Schématické znázornění optického zkreslení Poznámky: ∆α = α1 - α2 tj. optické zkreslení ve směru MM' ∆ x = MC tj. tj.vzdálenost mezi dvěma přímkami rovnoběžnými se směrem pozorování a procházejícími body M a M'. 9.2.1.2 Zařízení Tato metoda je založena na promítnutí vhodné záměrné značky zkoušeným bezpečnostním sklem na projekční plochu. Změna tvaru promítnutého obrazu, způsobená vložením bezpečnostního skla do dráhy světla, je měřítkem zkreslení. Zařízení se skládá z těchto součástí, uspořádaných jak znázorněno na obr. 9. 9.2.1.2.1. Promítací zařízení dobré jakosti s bodovým světelným zdrojem s velkou svítivostí, které má např. tyto vlastnosti: - ohniskovou vzdálenost nejméně 90 mm - světelnost přibližně 1/2,5 - křemennou halogenovou žárovku 150 W (užívá-li se bez filtru) - křemennou halogenovou žárovku 250 W (pokud se užije zelený filtr). Promítací zařízení je schématicky znázorněno na obr.7. Ve vzdálenosti přibližně 10 mm od přední čočky je umístěna clona o průměru 8 mm. diapozitiv (rastr)

clona

ø 8 mm

světelný zdroj

čočka

kondensátor

Obr. 7: Optické uspořádání promítacího zařízení 9.2.1.2.2. Diapozitivy (rastry), vytvořené např. sítí světlých kružnic na tmavém pozadí (viz obr. 8). Diapozitiv musí být dostatečně dobré jakosti a velmi kontrastní tak, aby bylo možné měření provádět s chybou menší než 5 %. Není-li vloženo zkoumané bezpečnostní sklo, musí rozměry kružnic být takové, aby po promítnutí vytvářely síť kružnic o průměru R1 + R 2 ⋅ ∆x R1 kde ∆x = 4 mm (viz obr. 6 a 9).

0430d0i0.pdf

2010-03-19

64/152

E/ECE/324-



30

D

30

Obr.8: Zvětšená část diapozitivu bezpečnostní sklo promítací zařízení

clona

R2

projekce

R1 směr pozorování úhel sklonu

R1 = 4 m R2 = 2 až 4 m (přednostně 4 m) Obr.9: Uspořádání přístroje pro zkoušku optického zkreslení 9.2.1.2.3. Podpěra, pokud možno taková, aby dovolovala svislé i vodorovné naklápění, jakož i natáčení bezpečnostního skla. 9.2.1.2.4. Kontrolní šablona k měření změn rozměrů, pokud je požadováno rychlé zjišťování výsledku. Vhodné provedení je znázorněno na obr. 10.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

65/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42

horní mez

nezkreslený obraz +A

+A

spodní mez -A

-A

Předpis 43 - Příloha 3

Obr.10: Konstrukce vhodné zkušební šablony 9.2.1.3 Postup 9.2.1.3.1. Všeobecně Tabule bezpečnostního skla se nasadí na podpěru (odst. 9.2.1.2.3.) v předepsaném úhlu. Zkušební obraz se promítne zkoumanou oblastí. Tabulí bezpečnostního skla se pohybuje buď vodorovně nebo svisle tak, aby se prozkoumala celá předepsaná oblast. 9.2.1.3.2. Zjišťování pomocí kontrolní šablony. V případech, kdy postačí rychlé zjištění s možnou tolerancí chyby do 20 %, vypočte se hodnota A (viz obr. 10) z mezní hodnoty ∆αL změny v odchylce a z hodnoty vzdálenosti od tabule bezpečnostního skla k promítací ploše R2 podle vzorce: A = 0,145.∆αL R2 Vztah mezi změnou průměru promítnutého obrazu ∆d a změnou úhlové odchylky ∆α je dán vzorcem ∆d = 0,29 ∆α.R2 kde ∆d A

je v milimetrech je v milimetrech

∆αL je v obloukových minutách ∆α

je v obloukových minutách a

R2

je v metrech

9.2.1.3.3. Měření pomocí fotoelektrického zařízení. V případech, kdy se vyžaduje přesné měření s možnou tolerancí chyby menší než 10 % mezní hotnoty, změří se ∆d na ose průmětu, přičemž šířka stopy se zjišťuje v místě, v němž jas je 0,5-násobkem maximální hodnoty jasu stopy. 9.2.1.4 Vyjádření výsledků. Optické zkreslení tabulí bezpečnostních skel se vyhodnotí změřením ∆d v kterémkoli místě povrchu a ve všech směrech, aby se zjistila ∆dmax. 9.2.1.5 Alternativní metoda Kromě toho se připouští strioskopická metoda jako alternativa projekční metody za předpokladu, že je zachována přesnost měření stanovená v odstavcích 9.2.1.3.2. a 9.2.1.3.3. 0430d0i0.pdf

2010-03-19

66/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 9.2.1.6 Vzdálenost ∆x musí být 4 mm. 9.2.1.7 Čelní sklo musí být namontováno v úhlu sklonu shodném s úhlem jeho sklonu na vozidle. 9.2.1.8 Osa průmětu ve vodorovné rovině musí být udržována přibližně kolmá k stopě čelního skla v této rovině. 9.2.2

Měří se:

9.2.2.1 Pro čelní skla vozidel kategorií M1 ve zkušební oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také v redukované zkušební oblasti B podle odstavce 2.4. přílohy 18. 9.2.2.2 Pro čelní skla vozidel kategorií M a N jiných než M1: a)

u vozidel M2, M3, N2 a N3 v oblasti I podle definice v odstavci 9.2.5.2. této přílohy.

b)

u vozidel N1 buď v oblasti I podle definice v odstavci 9.2.5.2. této přílohy nebo v oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také v redukované zkušební oblasti B podle odstavce 2.4. přílohy 18.

9.2.2.3 Pro zemědělská a lesnická vozidla a pro vozidla takové konstrukce, pro něž není možno stanovit oblast I, v oblasti I’ podle definice v odstavci 9.2.5.3. této přílohy. 9.2.2.4 Typ vozidla Zkouška se opakuje, jestliže čelní sklo se má montovat na vozidlo typu, u něhož se plocha výhledu dopředu se liší od plochy výhledu u typu vozidla, pro který čelní sklo bylo již homologováno. 9.2.3


9.2.3.1 Druh materiálu zrcadlové sklo

plavené sklo

tabulové sklo

1

1

2

9.2.3.2 Jiné vedlejší vlastnosti Nezahrnují se žádné jiné vedlejší vlastnosti. 9.2.4

Počet vzorků Ke zkoušení se předloží čtyři vzorky.

9.2.5

Definice oblastí

9.2.5.1 Oblasti A a B čelních skel pro vozidla kategorií M1 a N1 jsou definovány v příloze 18 tohoto předpisu. 9.2.5.2 Oblasti čelních skel pro vozidla kategorií M a N jiných než kategorie M1 jsou definovány: 9.2.5.2.1 „zorný bod“ nebo „O“ bod“ znamená bod umístěný ve výši 625 mm nad bodem R sedadla řidiče ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, pro něž je čelní sklo určeno, rovina prochází osou volantu. 9.2.5.2.2. přímka OQ, která je vodorovnou přímkou procházejí zorným bodem O a která je kolmá k podélné střední rovině vozidla. Oblast I je oblastí čelního skla, stanovené z průsečnic čelního skla se čtyřmi níže definovanými rovinami:

0430d0i0.pdf

2010-03-19

67/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 9.2.5.2.3. P1: svislou rovinou jdoucí O a odkloněnou o úhel 15° nalevo od podélné střední roviny vozidla; P2: svislou rovinou, symetrickou k P1 podle podélné střední roviny vozidla. Není-li to možné (např. při nepřítomnosti symetrické podélné střední roviny) je P2 symetrická k P1 podle podélné roviny vozidla jdoucí bodem O. P3: rovinou jdoucí úsečkou OQ a odkloněnou o úhel 10° nahoru nad vodorovnou rovinu; a P4: rovinou jdoucí úsečkou OQ a odkloněnou o úhel 8° dolů pod vodorovnou rovinu. 9.2.5.3. Pro zemědělské a lesnické traktory a vozidla takové konstrukce, pro něž není možno stanovit oblast I, je oblastí I’ celá plocha čelního skla. 9.2.6

Výklad výsledků Typ čelního skla se považuje za vyhovující se zřetelem na optickou distorsi, jestliže u čtyř vzorků předložených ke zkoušce, optická distorse nepřesahuje hodnoty uvedené dále pro každou zónu nebo zkušební oblast: Kategorie vozidla M1 a N1

Oblast

Maximální hodnoty optické distorse

A - rozšířená podle odst. 9.2.2.1.

2’ obloukové

B - redukovaná podle odst. 2.4 v příloze 18

6’ obloukové

M a N kategorie jiné než M1 I

2’ obloukové

Zemědělská vozidla,u nichž I’ nelze stanovit oblast I

2’ obloukové

9.2.6.1 Neměří se v obvodové oblasti široké 25 mm navrhovaného obrysu skla a neprůhledného zatemnění pokud nezasahuje do rozšířené oblasti A nebo oblasti I. 9.2.6.2 U zemědělských a lesnických traktorů a u vozidel zvláštních konstrukcí se neměří v obvodové oblasti 100 mm široké. 9.2.6.3 U rozdělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje čelního skla, přiléhajícího k dělicímu sloupku. 9.2.6.4 Maximální hodnota 6´ obloukových se připouští u všech částí oblasti I nebo oblastí A v obvodové oblasti široké 100 mm od navrhovaného obrysu skla. 9.2.6.5 Podle odstavce 2.4. přílohy 18 jsou připuštěny malé odchylky od požadavků na redukovanou zkušební oblast B za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě. 9.3

Zkouška oddělování sekundárního obrazu

9.3.1

Rozsah platnosti Uznávají se tyto dvě zkušební metody: - terčová zkouška a - zkouška kolimačním dalekohledem. Těchto zkoušek se může užívat k účelům homologace, kontroly jakosti nebo hodnocení výrobků.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

68/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 9.3.1.1 Terčová zkouška 9.3.1.1.1. Zařízení Tato metoda spočívá v pozorování osvětleného terče tabulí bezpečnostního skla. Terč může být řešen tak, aby se mohlo zkoušet jednoduchou metodou "vyhovuje nevyhovuje". Přednostně se použije některého z těchto typů terčů: a) osvětlený prstencový terč, jehož vnější průměr D přetíná úhel "n" obloukových minut v místě ležícím ve vzdálenosti "x" metrů (obr. 11a) nebo b) osvětlený terč s prstencem a středovým otvorem, jehož rozměry jsou takové, že vzdálenost D od bodu na okraji stopy k nejbližšímu bodu na vnitřní straně kružnice přetíná úhel "n" obloukových minut v bodě ležícím ve vzdálenosti "x" metrů (obr. 11b). kde: n je mezní hodnota oddělení vedlejšího obrazu, x je vzdálenost tabule bezpečnostního skla od terče (nejméně 7 m), D hodnota daná vzorcem: D = x tg.n Osvětlený terč se skládá z osvětlovací skříňky přibližných rozměrů 300x300x150 mm, jejíž přední část je nejlépe vyrobena ze skla pokrytého neprůhledným černým papírem nebo opatřeného matným černým nátěrem. Skříňka se osvětluje vhodným světelným zdrojem. Může se užívat i jiných tvarů terčů, jako například podle obr. 14. Je rovněž přijatelné nahradit terč promítacím zařízením a pozorovat výsledné obrázky na projekční ploše. 9.3.1.1.2. Postup Tabule bezpečnostního skla se nasadí v předepsaném úhlu sklonu na vhodný podstavec tak, aby bylo možno výsledek pozorovat ve vodorovné rovině, procházející středem terče. Osvětlovací skříňka se musí pozorovat v temné nebo polotemné místnosti každou částí zkoumané plochy, aby se odhalil výskyt jakéhokoliv sekundárního obrazu osvětleného terče. Tabule bezpečnostního skla se podle potřeby stočí tak, aby byl zachován správný směr pozorování. K pozorování se může použít dalekohledu. 9.3.1.1.3. Vyjádření výsledků Je třeba zjistit, zda, se primární a sekundární obrazy kružnice oddělují, tj. zda byla překročena mezní hodnota n, pokud se užívá terče (a) (podle obr. 11a), nebo sekundární obraz středového bodu se posune za tečný bod s vnitřním okrajem kružnice, tj. zda byla překročena mezní hodnota n,. pokud se užívá terče b) (podle obr. 11b) 9.3.1.2 Zkouška kolimačním dalekohledem Je-li to nutné, užije se postupu popsaného v tomto odstavci. 9.3.1.2.1. Zařízení Zařízení se skládá z kolimátoru a dalekohledu, které se mohou uspořádat podle obr.13. Může se však užít jakéhokoliv rovnocenného optického systému. 9.3.1.2.2. Postup

0430d0i0.pdf

2010-03-19

69/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 Kolimační dalekohled vytváří v nekonečnu obraz soustavy polárních souřadnic s jasným bodem uprostřed (viz obr. 14). V ohniskové rovině pozorovacího dalekohledu je na optické ose umístěna malá neprůhledná tečna o průměru o něco větším než promítaný jasný bod, který tak je tečkou zakrýván. Vloží-li se mezi dalekohled a kolimátor zkušební kus, který dává sekundární obraz, objeví se v určité vzdálenosti od středu soustavy polárních souřadnic druhý, méně jasný bod. Oddělování sekundárního obrazu se může číst jako vzdálenost mezi oběma body, viděnými pozorovacím dalekohledem (viz obr. 14). (Vzdálenost mezi tmavou tečkou a světlým bodem uprostřed soustavy polárních souřadnic je optickou odchylkou.) 12 mm středový otvor

šířka štěrbiny 2 mm D

D

a)

b)

Obrázek 11 - Rozměry terčů tabule bezpečnostního skla

terč

místo pozorování

vhodný světelný zdroj

úhel sklonu vzdálenost pozorování (x > 7 m)

Obrázek 12 - Uspořádání zařízení

0430d0i0.pdf

2010-03-19

70/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 kolimační dalekohled 2

3

4 5

6

svazek světelných paprsků

pozorovací dalekohled 7

8

9

1

tabule bezpečnostního skla

úhel sklonu

rovina obrazu

Obrázek 13 - Zařízení pro zkoušku kolimačním dalekohledem 9.3.1.2.3. Vyjádření výsledků Tabule bezpečnostního skla se nejprve zkoumá prostým stáčením, aby se zjistila plocha dávající nejsilnější sekundární obraz. Tato plocha se prozkoumá soustavou kolimátoru a dalekohledu ve vhodném úhlu dopadu. Změří se maximální oddělování sekundárního obrazu. 9.3.1.3 Směr pozorování ve vodorovné rovině se udržuje přibližně kolmý k stopě čelního skla v této rovině. 9.3.2

Měří se v oblastech definovaných v odstavci 9.2.2. výše v souladu s kategoriemi vozidel.

9.3.2.1 Typ vozidla Zkouška se musí opakovat, má-li se čelní sklo montovatna vozidlo s odlišnou plochou výhledu směrem dopředuoproti vozidlu, pro něž bylo čelní sklo jižhomologováno. 9.3.3


9.3.3.1 Druh materiálu zrcadlové ploché sklo 1

plavené sklo 1

tabulové sklo 2

9.3.3.2 Ostatní vedlejší vlastnosti Jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

71/152

E/ECE/324-



30'

Obrázek 14 - Příklad pozorování metodou zkoušení kolimačním dalekohledem

60

0˚

˚

20'

12

˚

15

90

0˚

sekundární obraz

primární obraz

20'

10'

10'

20'

tmavá tečka (střed zorného pole)

20'

0˚

33

21

0˚

10'

30'

24

0˚

0˚

9.3.4

30

Počet vzorků Ke zkoušení se předloží čtyři vzorky.

9.3.5

Interpretace výsledků Typ čelního skla se považuje za vyhovující se zřetelem na oddělení sekundárního obrazu, jestliže u čtyř vzorků, předložených ke zkoušení, oddělení primárního a sekundárního obrazu nepřesahuje hodnoty udané níže pro každou oblast.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

72/152

E/ECE/324-



Kategorie vozidla

M1 a N1

Oblast

Maximální hodnoty oddělení primárního a sekundárního obrazu

A – rozšířená podle odst. 9.2.2.1.

15’ obloukových

B – redukovaná podle odst. 2.4 v příloze 18

25’ obloukových

M a N kategorie jiné než M1 I

15’ obloukových

Zemědělská vozidla atd. pro která není možno stanovit oblast I

15’ obloukových

I’

9.3.5.1 Neměří se v obvodové oblasti široké 25 mm navrhovaného obrysu skla a neprůhledného zatemnění pokud nezasahuje do rozšířené oblasti A nebo oblasti I. 9.3.5.2 U zemědělských a lesnických traktorů a u vozidel zvláštních konstrukcí se neměří v obvodové oblasti široké 100 mm. 9.3.5.3 V případě dělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje čelního skla, který přiléhá k dělícímu sloupku. 9.3.5.4 Maximální odchylka 25´ obloukových se připouští u všech částí oblastí I nebo oblasti A v obvodové oblasti široké 100 mm od navrhovaného obrysu skla. 9.3.5.5. Podle odstavce 2.4. přílohy 18 jsou připuštěny malé odchylky od požadavků na redukovanou zkušební oblast B za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě. 10.

ZKOUŠKA HOŘLAVOSTI (OHNIVZDORNOSTI)

10.1

Účel a rozsah platnosti Tato metoda umožňuje stanovit rychlost horizontálního hoření materiálů užívaných v prostoru pro cestující automobilů (např. osobních a nákladních automobilů, kombi, autokarů) po vystavení malému plameni. Tato metoda dovoluje zkoušet materiály a součásti vnitřního vybavení vozidla jednotlivě i v kombinaci až do tloušťky 13 mm. Užívá se k posuzování stejnorodosti výrobních dávek takovýchto materiálů z hlediska jejich chování při hoření. Vzhledem k mnoha rozdílům mezi skutečným stavem (použití a orientace uvnitř vozidla, podmínky užívání, zdroj vznícení atd.) a zde předepsanými přesnými zkušebními podmínkami nelze tuto metodu považovat za vhodnou k vyhodnocování všech skutečných vlastností hoření ve vozidle.

10.2

Definice

10.2.1

Rychlost hoření: podíl délky spálení, měřené podle této metody, a doby potřebné k prohoření na tuto délku. Vyjadřuje se v milimetrech za minutu.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

73/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 10.2.2

Složený ma S ateriál: mate eriál, skláda ající se z několika vrsttev podobn ných nebo rozdílných r m materiálů, n navzájem d dobře spoje ených tmele ením, lepen ním, naválccováním, sv vařováním a atd. JJsou-li rozzdílné ma ateriály navzájem sp pojeny pře erušovaně (např. sešíváním, v vysokofrekv venčním svvařováním, nýtováním)), nepovažu ují se takovvéto materiály proto, a aby bylo možné m připra avit jejich vzorky v v souladu s ustanoveními odstavce 10.5. této p přílohy, za složené s ma ateriály.

10.2.3

Vystavená strana: strrana, obráccená po namontování materiálu V u na vozidlo dovnitř p prostoru pro o cestující.

10.3

P Princip Vzorek, up V pnutý ve vo odorovné poloze p v drržáku tvaru u písmene U, se ve spalovací k komoře vysstaví na do obu 15 sekkund účinku u stanovené ého plamen ne s nízkou energií, p přičemž pla amen působ bí na volnýý konec vzo orku. Zkoušškou se urččí, zda a kd dy plamen z zhasne, neb bo doba potřebná k tom mu, aby se plamen rozzšířil na změ ěřenou vzdá álenost.

10.4

Z Zařízení

10.4.1

Spalovací komora S k (ob br. 15), poku ud možno z nerezavějjící oceli, s rozměry uvedenými n obr. 16. V přední části komory je ohnivzdorné pozorovací okénko, kte na eré může z zakrývat ce elou přední část č a může e být proved deno jako přístupový p p panel. Ve dně kom V mory jsou vě ětrací díry a kolem hořřejší části podélné větrrací otvory, spalovací k komora je uložena u na čtyřech patkách výšky 10 mm. Komora může mít na K a jednom konci otvor pro zave edení držákku se vzorrkem. Na o opačném konci je otvo or pro přívo od plynu. Ro oztavený materiál m je zzachycován do misky ( (viz obr. 8),, umístěné na dně kom mory mezi větracími v ottvory tak, že e nezakrývá á žádný z t těchto otvorrů.

Obrázek 15 1 - Příklad spalovací komory k s drržákem vzo orku a odkap pní miskou

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

74/152

E/ECE/32 24-



Ob brázek 16 - Příklad spa alovací kom mory

O Obrázek 17 - Typická odkapní miskka 10.4.2

Držák vzorkku, skládajíící se ze dvvou kovovýc D ch desek nebo rámů z materiálu odolného p proti korozi.. Rozměry jsou uveden ny na obr. 18. 1 Spodní desska je opatře S ena kolíky a horní desk ka odpovída ajícími děra ami, čímž je e zajištěno p pevné přidrržování vzo orku. Kolíkyy slouží rov vněž za body proměře ení začátku u a konce v vzdálenosti hoření.

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

75/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 Uspořádá se U s opěra ze e žáruvzdorrných drátů ů průměru 0,25 0 mm, n napnutých na n rámu v o odstupech 2 mm nad spodním rá 25 ámem tvaru u písmene U (viz obr. 1 19). deskou. Vzdálenost Rovina spo R odní strany vzorků mu usí být 178 mm nad podlahovou p V p předního o okraje držá áku vzorku od konce e komory musí být 22 mm; vzdálenost v p podélných stran držáku vzorku od stěn ko omory 50 mm (v obo ou případech vnitřní r rozměry). (V Viz obr. 15 a 16.) 10.4.3

Plynový hořák. Malým P m zdrojem vznícení v je Bunsenův B k kahan s vnitřním prům měrem 9,5 m Je ve zkušební komoře mm. k umíístěn tak, že e střed jeho o trysky je 1 19 mm pod d spodním o okrajem ote evřeného ko once vzorku u (viz obr. 16).

10.4.4

Zkušební plyn. Z p Plyn, přiváděný do kahanu u, musí mít kaloricko ou hodnotu přibližně -3 3 MJ.m (např. zemn 38 ní plyn).

10.4.5

Kovový hřeben délky nejméně K n 110 mm se se edmi až osm mi hladkýmii zaobleným mi zuby po 2 mm. 25

10.4.6

S Stopky, pře esné na 0,5 s

O Obrázek 18 - Příklad drržáku vzorkku

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

76/152

E/ECE/32 24-



O Obrázek 19 - Příklad čá ásti konstrukkce spodníh ho rámu tva aru U pro drrátěnou opě ěru 10.4.7

Digestoř. Spalovací ko D omora se um místí v dige estoři, jejíž vnitřní obje em musí býtt nejméně 2 20-násobke em, avšak nejvýše n 110 0-násobkem m objemu sp palovací komory, přičemž žádný z jednotlivých výškovýých, šířkových nebo dé élkových rozzměrů digesstoře nesmí být větší n 2,5-nássobek někte než erého z obo ou zbývajícíc ch dvou rozzměrů. Před zkoušškou se změ P ěří rychlost vzduchu, který k proudí digestoří vve svislém směru ve v vzdálenosti 100 mm přřed a za ko oncovou pollohou spalo ovací komorry. Musí čin nit 0,10 až -1 0 0,30 m.s , aby se vylo oučilo obtěžžování obslu uhujícího zp plodinami hoření. Je možné m užít d digestoře s přirozeným m větráním a vhodnou rychlostí r vzduchu.

10.5

V Vzorky

10.5.1

T Tvar a rozm měry Tvar a rozm T měry vzorků jsou uvedeny na ob br. 20. Tlou ušťka vzorkku odpovídá á tloušťce z zkoušeného o výrobku. Nesmí býtt větší než 13 mm. Dovoluje-li D tto způsob odebírání v vzorků, mu usí mít vzo orek po cellé své délc ce stejný průřez. p Jesttliže tvar a rozměry v výrobku nedovolují odebrání vzorrku dané ve elikosti, musí být zach hovány tyto nejmenší r rozměry: a) u vzorků šířky od 3 do 60 mm musí délka a a činit 356 mm; m v tomto o případě se e materiál z zkouší na celé c šířce výýrobku; b) u vzorků šířky od 60 b 0 do 100 mm m musí déllka činit nejméně 138 mm; v tomtto případě m možná vzdálenost hořření odpovíídá délce vzorku, v přičemž měřit se začíná u prvního b bodu měřen ní; cc) vzorky o šířce menšší než 60 mm m a délce menší než3 356 mm, jakož i vzorky y šířky od 6 do 100 mm a délkky menší ne 60 ež 138 mm m, nelze zko oušet touto metodou, právě tak j jako vzorkyy o šířce me enší než 3 mm. m

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

77/152

E/ECE/324-



rozměry v mmObrázek 20 - Vzorek 10.5.2

Vzorkování Ze zkoušeného materiálu se odebere nejméně pět vzorků. U materiálů s rozdílnými rychlostmi hoření podle směru materiálu (stanovenými předběžnými zkouškami) se odebere pět (nebo více) vzorků a uloží se do zkušebního zařízení tak, aby se měřila nejvyšší rychlost hoření. Je-li materiál dodáván v ustálených šířkách, vyřízne se kus délky nejméně 500 mm, zahrnující celou šířku. Z takto vyříznutého kusu se vyberou vzorky ve vzdálenosti nejméně 100 mm od okraje materiálu v místech rovnoměrně od sebe vzdálených. Stejným způsobem se vyberou vzorky z hotových výrobků,jestliže to tvar výrobku dovolí. Je-li tloušťka výrobku větší než 13 mm, zmenší se na 13 mm mechanickým postupem použitým na straně, která není obrácena dovnitř prostoru pro cestující. Složené materiály (viz odstavec 10.2.2.) se zkoušejí tak, jako kdyby byly stejnorodé. U materiálů, složených z na sebe kladených vrstev rozdílného složení, jež však nejsou složenými materiály, se všechny vrstvy materiálu až do hloubky 13 mm od povrchu, obráceného dovnitř prostoru pro cestující, zkoušejí jednotlivě.

10.5.3

Klimatizace Vzorky se klimatizují po dobu nejméně 24 hodin, avšak nejvýše 7 dnů, za teploty 23 ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 ± 5% a udržují za těchto podmínek až do doby bezprostředně před zkoušením.

10.6

Postup

10.6.1

Vzorky se svými vlasovými povrchy položí na rovnou plochu a přejedou dvakrát proti vlasu hřebenem (odstavec 10.4.5.).

10.6.2

Vzorek se vloží do držáku (odstavec 10.4.2.) tak, aby vystavená strana směřovala dolů, směrem k plameni.

10.6.3

Plynový plamen se seřídí na výšku 38 mm pomocí značky v komoře, přičemž přívod vzduchu k hořáku je uzavřen. Plamen musí hořet nejméně jednu minutu, aby se ustálil, než se zahájí první zkouška.

10.6.4

Držák se vzorkem se zasune do spalovací komory tak, aby konec vzorku byl vystaven plameni, a po 15 sekundách se uzavře průtok plynu.

10.6.5

Měření doby hoření se zahájí v okamžiku, kdy spodek plamene míjí první bod měření. Pozoruje se šíření plamene na straně (horní nebo spodní), která hoří rychleji.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

78/152

E/ECE/324-



Měření doby hoření se ukončí, když plamen dospěl k poslednímu bodu měření, nebo když plamen před dosažením tohoto bodu zhasl. Jestliže plamen nedospěl až k poslednímu bodu měření, změří se vzdálenost hoření k místu, v němž plamen zhasl. Vzdáleností hoření je část vzorku, zničená na povrchu nebo uvnitř hořením.

10.6.7

Nevznítí-li se vzorek nebo přestane hořet po zhasnutí kahanu, nebo jestliže plamen uhasne dříve, než dospěje k prvnímu bodu měření, takže se nenaměří žádná doba hoření, zaznamená se v protokolu o zkoušce, že rychlost hoření je 0 mm.min-1.

10.6.8

Provádí-li se série zkoušek nebo opakovací zkoušky, je nutné se před zahájením každé zkoušky přesvědčit, zda teplota spalovací komory a držáku vzorku není vyšší než 30 °C.

10.7

Výpočet Rychlost hoření B v milimetrech za minutu se vypočte podle vzorce

B=

s ⋅ 60 t

kde s = vzdálenost hoření v milimetrech a t = doba v sekundách, potřebná k hoření na vzdálenost s 10.8

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

10.9 Interpretace výsledků 10.9.1 Tabule bezpečnostního skla s povlakem z plastického materiálu (odst. 2.4. tohoto předpisu) a skloplastové tabule (odstavec 2.5. tohoto předpisu) se považují za vyhovující z hlediska ohnivzdornosti, jestliže rychlost hoření není větší než 90 mm/min. 10.9.2

Tuhé plastové zasklení (odstavec 2.6.1. tohoto předpisu),pružné plastové zasklení (odstavec 2.6.2. tohoto předpisu) a tuhé plastové celky s dvojitým zasklením se z hlediska zkoušky ohnivzdornosti považují za vyhovující jestliže rychlost hoření nepřesáhne 110 mm/min.

11.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

11.1

Chemikálie použité pro zkoušku

11.1.1

Neodírající mýdlový roztok: 1% hmotnosti oleátu draselného ve vodě, zbavené iontů.

11.1.2

Roztok k čistění oken: vodný roztok isopropanolu a dipropyleneglykol monomethyletheru, každý v koncentraci mezi 5 a 10 % hmotnostních, a hydroxid amonia (čpavku) v koncentraci mezi 1 a 5% hmotnostních.

11.1.3

Neředěný denaturovaný alkohol: 1 objemový díl methylalkoholu v 10 objemových dílech ethylalkoholu.

11.1.4 Benzín nebo ekvivalentní referenční benzín: směs 50% objemu toluenu, 30% objemu 2,2,4 – trimethylpentanu, 15% objemu 2,2,4, - trimethyl 1 pentanu a 5% objemu etylalkoholu ; Poznámka : Použitá směs benzínu se musí zaznamenat do zkušební zprávy. 11.1.5 11.2 11.2.1

Referenční kerosen: směs objemových 50 % -n-octanu a 50 % n-decanu. Zkušební metoda Zkouška ponořením

0430d0i0.pdf

2010-03-19

79/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 Čtyři zkuše Č ební vzorkyy o rozměrrech 180 x 25 mm se s vyzkouší v každé chemikálii c s specifikova né v odstavvci 11.1 výšše, pro každ dou zkouškku a pro kažždý čistící prostředek p s použije nový se n vzorekk Před každo P ou zkouškou se vzorkyy vyčistí po odle návodu u výrobce, pak se stabilizují po d dobu 48 ho od při teplottě 23°C ± 2°C 2 a relativní vlhkosti 50% ± 5% %. Tyto pod dmínky se m musí udržovvat v průběhu zkoušekk. Vzorky se úplně V ú ponoří do zkuše ební kapalin ny po dobu jedné minu uty, pak se vyjmou a o okamžitě se e osuší čisto ou bavlněno ou látkou, která k absorb buje vlhkostt. 11.2.2

I Indexy obtížžnosti vedle ejších vlastn ností Čirré

tónované é

1

2

zzabarvení mezivrstvy nebo p plastového povlaku O Ostatní ved dlejší vlastno osti nejsou zahrnuty. 11.2.3

V Vyhodnoce ní výsledků ů

11.2.3.1 Zkouška Z od dolnosti proti chemikáliiím se uvaž žuje za vyho ovující poku ud vzorky nevykazují n ž žádné změkknutí, lepka avost, rozpra askání nebo o zjevnou ztrátu z průhle ednosti. 11.2.3.2 Soubor S zku ušebních vzorků se povvažuje za vy yhovující z hlediska zkkoušky odolnosti proti c chemikáliím m pokud ne ejméně tři ze čtyř zk koušek pro ovedených s každou chemikálií c d dávají vyho ovující výsle edky. 11.2.4.Po ostup zkouššky se zatížžením 11.2.4.1.Z Zkušební vzorek v se uchytí jako jednostrann ně vetknutý nosník a p podepře se.. Podpěra se e umístí 51 mm od ve etknutí.Voln ný konec zk kušebního vzorku v se zzatíží ve vz zdálenosti 10 02 mm od podpěry p viz obrázek 21 1 níže: ek 21 Způso ob usazení zkušebního o vzorku Obráze

11.2.4.2.Z Zatížení musí být 28,7 t2 g, kde t je tloušťka zkuše ebního vzorrku v mm. Výsledné z zatížení vně ějšího vlákn na zkušebního vzorku je j přibližně 6,9 MPa.

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

80/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 Příklad : Prro 3 mm tlu P ustý zkušeb bní vzorek umístěný u vo odorovně s podpěrou vzdálenou v 5 mm od vetknutého 51 v konce a se e silou půso obící 102 mm od podpě ěry je síla stanovena s n 258 g. na 11.2.4.3.V V průběhu zatěžován ní zkušebníího vzorku se na jeh ho horní plochu nad podpěrou a aplikuje jed dna z přede epsaných chemikálií. c Chemikálie e se nanášší měkkým m ,13 mm š širokým šttětcem, kte erý se na amáčí před d každým tahem.Je požadováno deset j jednotlivých h tahů přes šířku vzorkku, v intervalu 1s (viz ob brázek 22). Obrázek 22 : Metoda ap plikace chem mikálií na zkkušební vzo orek

11.3

I Indexy obtížžnosti vedle ejších vlastn ností

z zbarvení pla astové vrstvvy nebo pla astového zasklení

čirré

zb barvené

1

2

J Jiné vedlejšší vlastnostii se neberou u v úvahu. 11.4

I Interpretace e výsledků

11.4.1

U zkoušky odolnosti proti p chemicckým činidlů ům se pova ažuje za to,, že dává uspokojivý u v výsledek, k když zkušeb bní kusy ne evykazují ja akékoliv mě ěknutí, mazzlavost, mo ozaikování n nebo zjevno ou ztrátu prrůhlednosti.

11.4.2

U sady zku ušebních kusů k se po ovažuje za vyhovující se zřetelem na odolnost proti c chemickým činidlům, jssou-li splněny následujjící podmínky:

11.4.2.1. Všechny zkkoušky dalyy uspokojivýý výsledek 11.4.2.2. Pokud jedna zkouška a dopadla s neuspoko ojivým výsle edkem, novvá série zk koušek na n nové sadě zkušebních z h kusů dala uspokojivý výsledek. 12.

Z ZKOUŠKA PRUŽNOS STI A PŘEHÝBÁNÍ

12.1

R Rozsah platnosti Touto zkou T uškou se zjistí zj zda je e plast zařa azen do ka ategorie tuh hých nebo pružných p plastů.

12.2

Z Zkušební m metoda Z materiálu nominální tloušťky se e vyřízne plo ochý obdéln níkový vzorrek 300 mm m dlouhý a 2 mm širo 25 oký , upne se vodorovně do upínacího přípravku tak,, aby z něj vzorek o d délce 275 mm volně vyčníval. Do D začátku zkoušky se s volný ko onec vzorku u podepře v vhodným zařízením. Po P 60 seku undách od vynětí této podpěry sse zazname ená svislá

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

81/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 vvýchylka vo olného koncce v mm. Přesáhne-li tato t výchylkka 50 mm p provede se následně z zkouška přřehýbáním na 180°. Výstižného V přehybu vzorku v je d dosaženo, pokud se p přehne přess plech tlou ušťky 0,5 mm takovým způsobem m, že těsně přiléhá po jeho j obou s stranách. 12.3

12.4

Z Zkušební po odmínky - teplota :

20° ± 2°C

- relativní vllhkost

60% ± 5%

P Požadavky Pro pružné plasty mussí být svislá P á výchylka větší v než 50 0 mm a po 10 sekundá ách nesmí m materiál přřehýbaný o 180° vykazovat žád dná poškozzení ve forrmě prasklin v bodě p přehybu. Obrázek 23 : Usspořádání zkoušky pružžnosti

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

82/152

E/ECE/32 24-


E/ECE/TR RANS/505/R Rev.1/Add.4 42 Předpis 43 - Příloha 3 13.

Z ZKOUŠKA KŘÍŽOVÝM M ŘEZEM

13.1

R Rozsah platnosti Tato zkoušška poskyttuje jednod T duchou me etodu pro stanovení přilnavostii povlaku k spodnímu u povrchu. Vyhodnocuj V e se křehko ost a ostatní pevnostníí vlastnosti.

13.2

Z Zařízení Řezný násstroj se še Ř esti čepele emi vzdálen nými od sebe s 1 mm m. Zvětšov vací lupa s dvojnásob bným zvětše ením pro zjišťování zko oušeného vzorku v (viz o obrázek 24). Ob brázek 24 : Nástroj se šesti čepele emi

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

83/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 3 13.3

Zkušební metoda Prořízněte povlak na spodní povrch šesti řezy a dalšími šesti, k nim kolmými, takže vznikne mřížka s 25 čtverci (mřížkový řez). Řezný nástroj se táhne rovnoměrně rychlostí 2 až 5 cm/s tak, že řezy dosáhnou na spodní povrch, ale neproniknou do něj příliš hluboko. Řez je prováděn takovým způsobem, že dvě vodící hlavy na kraji zařízení se rovnoměrně dotýkají povrchu. Po zkoušce se pomocí zvětšovací lupy zjišťuje, zda řezy dosáhly na spodní povrch. Zkouška se provede na nejméně dvou místech vzorku. Poté se vytvořené řezy pětkrát překartáčují ručním kartáčem s polyamidovými štětinami, a to malým tlakem v obou diagonálních směrech.

13.4

Interpretace výsledků Mřížkové řezy se prověřují zvětšovací lupou. Jsou-li řezy perfektně hladké a žádná část povlaku není oddělena, tak je udělena hodnota křížového řezu Gt0. Jsou-li mezi řezy oddělené malé kousky a jestliže tato plocha zaujímá asi 5% plochy mřížky je stanovena hodnota řezu Gt1. Větší oddělené plochy se ohodnotí v rozsahu Gt2 až Gt5. HODNOTA KŘÍŽOVÉHO ŘEZU

ODDĚLENÁ PLOCHA Z PLOCHY ŘEZU

Gt 2

5 až 15 %

Gt 3

15 až 35 %

Gt 4

35 až 65%

Gt 5

Více než 65 %

0430d0i0.pdf

2010-03-19

84/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 4 TVRZENÁ ČELNÍ SKLA

1.

DEFINICE TYPU Za tvrzená čelní skla různých typů se považují čelní skla, jestliže se liší nejméně jednou z těchto hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1

Hlavními vlastnostmi jsou:

1.1.1

Obchodní názvy nebo značky;

1.1.2

tvar a rozměry Tvrzená čelní skla se pro účely zkoušek fragmentace a mechanických vlastností považují za součást některé z těchto dvou skupin:

1.1.2.1 plochá čelní skla a 1.1.2.2 zakřivená čelní skla. 1.1.3

Kategorie tloušťky, zahrnující jmenovitou tloušťku "e" (připouští se výrobní tolerance ± 0,2 mm): kategorie I kategorie II kategorie III kategorie IV

e ≤ 4,5 mm 4,5 mm < e ≤ 5,5 mm 5,5 mm < e ≤ 6,5 mm 6,5 mm < e.

1.2

Vedlejšími vlastnostmi jsou:

1.2.1

druh materiálu (zrcadlové ploché sklo, plavené sklo, tabulové sklo)

1.2.2

zbarvení (čiré nebo zbarvené)

1.2.3

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů

1.2.4

vložení nebo jiný způsob instalace stínícího pásu.

2.


2.1


2.1.1

Rozhoduje jen druh materiálu.

2.1.2

Plavené sklo a tabulové sklo se považují za skla se shodným indexem obtížnosti.

2.1.3

Zkoušky fragmentace se musí opakovat, přechází-li se ze zrcadlového skla na plavené sklo nebo tabulové sklo, a naopak.

2.2

Počet vzorků Přezkouší se šest vzorků ze série s nejmenší rozvinutou plochou a šest vzorků ze série s největší rozvinutou plochou, vybraných podle ustanovení přílohy 13.

2.3

Různé oblasti skla Tvrzené čelní sklo musí mít dvě hlavní oblasti, a to FI a FII. Může mít též mezilehlou oblast FIII. Tyto oblasti jsou definovány takto:

2.3.1

Oblast FI: obvodová oblast jemné fragmentace, široké nejméně 7 cm, kolem celého okraje čelního skla, včetně vnějšího pruhu šíře 2 cm, které se nezkoumá;

2.3.2

Oblast FII: oblast viditelnosti u proměnlivé fragmentace zahrnující vždy obdélníkovou část alespoň22 cm výšky a 50 cm délky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

85/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 4 2.3.2.1 U vozidel kategorie M1 střed obdélníka musí ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm, se středem na průmětu středu segmentu V1-V2. 2.3.2.2 U vozidel kategorií M a N jiných než M1, střed obdélníka musí ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm, se středem na průmětu bodu O. 2.3.2.3 U zemědělských a lesnických traktorů a u vozidel zvláštních konstrukcí se plocha oblastí viditelnosti uvede ve zkušebním protokolu. 2.3.2.4 Výška nad obdélníkem smí být snížena na 15 cm u čelních skel, která jsou méně než 44 cm vysoká. 2.3.3

Oblast FIII: mezilehlá oblast šířky nejvýše 5 cm mezi oblastmi FI a FII.

2.4

Zkušební metoda Použije se zkušební metody popsané v příloze 3,odstavec 1.

2.5

Body nárazu (viz přílohu 17, obr. 2).

2.5.1

Body nárazu se zvolí takt: bod 1:ve středové části oblasti FII v oblasti velkého nebo malého napětí; bod 2: v oblasti FIII, co nejblíže svislé rovině souměrnosti FII; body 3 a 3’:ve vzdálenosti 3 cm od okrajů na některé ze střednic vzorku; vyskytuje-li se na skle stopa po kleštích, musí jeden z bodů nárazu být v blízkosti okraje, na němž je stopa po kleštích, a druhý poblíž protilehlého okraje; bod 4:v místě, kde poloměr zakřivení na nejdelší středové čáře je nejmenší; bod 5:ve vzdálenosti 3 cm od okraje vzorku v místě, kde poloměr zakřivení okraje je nejmenší, a to buď vlevo nebo vpravo;

2.5.2

Fragmentace se provede v každém z bodů 1, 2, 3, 3’, 4 a 5.

2.6


2.6.1

Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jestliže fragmentace splňuje všechny podmínky uvedené v následujících odstavcích 2.6.1.1., 2.6.1.2. a 2.6.1.3.

2.6.1.1 Oblast FI: 2.6.1.1.1. Počet fragmentů (úlomků) v jakémkoliv čtverci 5 cm x 5 cm není menší než 40 ani větší než 350; avšak v případě počtu menšího než 40, není-li počet úlomků v jakémkoliv čtverci 10 cm x 10 cm, obsahujícím čtverec 5 cm x 5 cm, menší než 160, je toto přijatelné. 2.6.1.1.2. Pro účely tohoto pravidla se úlomek, přesahující některou stranu čtverce, počítá jednou polovinou; 2.6.1.1.3. fragmentace se nezkoumá v pásu širokém 2 cm kolem celého okraje vzorků, představujícím rám skla, ani uvnitř poloměru 7,5 cm kolem bodu nárazu. 2.6.1.1.4. Připouštějí se nejvýše 3 úlomky s plochou přesahující 3 cm2. Žádné dva z těchto úlomků nesmějí ležet v téže kružnici o průměru 10 cm. 2.6.1.1.5. S výjimkou případu řešeného v odstavci 2.6.2. níže, jsou podlouhlé úlomky do 7,5 cm přípustné za předpokladu, že jejich konce nemají ostré hrany. Jestliže tyto podlouhlé úlomky sahají k okraji skla, nesmějí s ním svírat úhel větší než 45°. 2.6.1.2 Oblast FII:

0430d0i0.pdf

2010-03-19

86/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 4 2.6.1.2.1. zbytková viditelnost po roztříštění se zkoumá v obdélníkové oblasti, definované v odstavci 2.3.2.. V tomto obdélníku musí celková povrchová plocha úlomků, větších než 2 cm2, představovat nejméně 15 % plochy obdélníka; v případě čelních skel menších než 44 cm výšky, nebo jejichž úhel instalace je menší než 15° od svislice, musí však být procento viditelnosti rovné alespoň 10 % plochy odpovídajícího obdélníka. 2.6.1.2.2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2.6.2. dále, žádný úlomek nesmí mít plochu větší než 16 cm2. 2.6.1.2.3 Uvnitř poloměru 10 cm kolem bodu nárazu, avšak jen v části kružnice obsažené v oblasti FII, jsou přípustné tři úlomky o ploše větší než 16 cm2, avšak menší než 25 cm2; 2.6.1.2.4. Úlomky musejí být v podstatě pravidelného tvaru a prosté špiček typu, popsaného v odstavci 2.6.1.2.4.1. dále. Připouští se však 10 nepravidelných úlomků v kterémkoliv obdélníku 50x20 cm s maximem 25 nepravidelných úlomků pro celou plochu čelního skla. U žádného takového úlomku nesmí být špička více než 35 mm dlouhá, měřeno podle odstavce 2.6.1.2.4.1. níže. 2.6.1.2.4.1. Úlomek se posuzuje jako nepravidelný úlomek, jestliže: nemůže se vejít do kružnice o průměru 40 mm, má alespoň jednu špičku delší než 15 mm, měřeno od vrcholku špičky k části, jejíž šířka je rovná tloušťce zasklení, a jestliže má jednu nebo více špiček s vrcholovým úhlem menším než 40°. 2.6.1.2.5. S výjimkou případu podle odstavce 2.6.2.2. dále, se v oblasti FII jako v celku připouštějí úlomky podlouhlého tvaru, nepřesahují-li 10 cm délky. 2.6.1.3 Oblast FIII: fragmentace v této oblasti musí mít charakteristické znaky, nacházející se mezi znaky fragmentace, přípustnými pro obě sousední oblasti (oblast FI a FII). 2.6.2

Čelní sklo, předložené k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace, je-li splněna aspoň jedna z následujících podmínek:

2.6.2.1 všechny zkoušky s užitím bodů nárazu podle odst. 2.5.1. měly uspokojivý výsledek; 2.6.2.2 jedna zkouška mezi všemi těmi s užitím bodů nárazu podle odstavce 2.5.1. dá neuspokojivý výsledek pro odchylky, které nepřesahují následující limity: Oblast FI: ne více než pět úlomků mezi 7,5 a 15 cm délky; Oblast FII: ne více než tři úlomky mezi 16 a 20 cm2 plochy lokalizované mimo kružnici o průměru 10 cm se středem v bodě nárazu; Oblast FIII: ne více než čtyři úlomky mezi 10 a 17,5 cm délky; a zkouška je opakována na novém vzorku, který se řídí buď požadavky odstavce 2.6.1. nebo vykazuje odchylky v rozsahu výše specifikovaných limitů. 2.6.2.3 dvě zkoušky mezi všemi zkouškami s užitím bodů nárazu podle odstavce 2.5.1. výše dají neuspokojivý výsledek pro odchylky, nepřesahující limity specifikované v odstavci 2.6.2.2., a další série zkoušek na nové sadě vzorků se řídí požadavky odstavce 2.6.1., nebo ne více než dva vzorky nové sady vykazují odchylky v rozsahu limitů, výše specifikovaných v odstavci 2.6.2.2. 2.6.3.

Jestliže jsou nalezeny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušební zprávě, ke které se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí čelních skel.

3.

ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

0430d0i0.pdf

2010-03-19

87/152

E/ECE/324-



Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Nezahrnuje se žádná vedlejší vlastnost.

3.2

Počet vzorků

3.2.1

Z každé skupiny tvrzených čelních skel se ke zkoušení předloží čtyři vzorky s přibližně nejmenší rozvinutou plochou a čtyři vzorky s přibližně největší rozvinutou plochou, přičemž všech osm vzorků musí být týchž typů, jaké byly vybrány pro zkoušky fragmentace (viz odstavec2.2.).

3.2.2

Podle uvážení zkušebny se za každou kategorii tloušťky čelních skel případně předloží ke zkoušení šest zkušebních vzorků rozměrů(1 100 mm x 500 mm) +5/-2 mm.

3.3

Zkušební metoda

3.3.1

Použije se metoda popsaná v příloze 3, odstavec 3.1.

3.3.2

Výška pádu musí být 1,5+0/-5 mm.

3.4


3.4.1

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, dojde-li k rozbití čelního skla nebo zkušebního vzorku.

3.4.2

Sada vzorků, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska chování při nárazu hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.4.2.1 výsledek všech zkoušek je uspokojivý; 3.4.2.2 výsledek jedné zkoušky byl neuspokojivý, avšak další řada zkoušek na nové sadě vzorků, měla uspokojivé výsledky. 4.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Požadavky na optické vlastností, stanovené v příloze 3, odstavec 9, platí pro všechny typy čelních skel.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

88/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 5 JEDNOTNĚ TVRZENÉ SKLENĚNÉ TABULE 1/

1.

DEFINICE Jednotně tvrzené skleněné tabule se považují za různé typy, liší-li se v nejméně jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1


1.1.1

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2

způsob tvrzení (tepelné nebo chemické);

1.1.3

kategorie tvaru; rozlišují se dvě kategorie:

1.1.3.1 rovná okenní skla; 1.1.3.2 rovná a zakřivená okenní skla; 1.1.4

kategorie tloušťky zahrnující jmenovitou tloušťku "e" (připouští se výrobní tolerance ± 0,2 mm): kategorie I

e ≤ 3,5 mm

kategorie II

3,5 mm < e ≤ 4,5 mm

kategorie III

4,5 mm < e ≤ 6,5 mm

kategorie IV

6,5 mm < e.

1.2


1.2.1

druh materiálu (zrcadlové /ploché/ sklo, plavené sklo, tabulové sklo)

1.2.2

zbarvení (čiré nebo barvené);

1.2.3

vložení nebo jiný způsob- instalace vodičů

1.2.4

Vložení nebo jiný způsob instalace stínícího pásu.

2.


2.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Materiál

Index obtížnosti

sklo ploché

2

plavené

1

tabulové

1

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu. 2.2

Volba vzorků

2.2.1

Podle dále uvedených kritérií se ke zkoušení vyberou vzorky z každé kategorie rozměru a každé kategorie tloušťky, jejíž výroba je obtížná:

2.2.1.1 v případě plochých skleněných tabulí se opatří se dvě sady vzorků s: 2.2.1.1.1. největší plochou 1

/ Tento typ skleněné tabule může být též použit jako čelní sklo pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit 40 km.h-1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

89/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 5 2.2.1.1.2. nejmenším úhlem mezi dvěma přiléhajícími stranami. 2.2.1.2 V případě plochých a zakřivených skleněných tabulí se opatří tři sady vzorků, s: 2.2.1.2.1. největší rozvinutou plochou 2.2.1.2.2. nejmenším úhlem mezi dvěma přiléhajícími stranami 2.2.1.2.3. největší výškou segmentu 2.2.2

Zkoušky na vzorcích s největší plochou "S" se považují za aplikovatelné pro jakoukoliv jinou plochu menší, než S + 5 %.

2.2.3

Jestliže předložené vzorky vykazují γ úhel menší než 30', považují se zkoušky za aplikovatelné na všechny vyrobené skleněné tabule s úhlem větším než γ - 5°. Jestliže předložené vzorky vykazují úhel γ větší nebo rovný 30°, považují se zkoušky za aplikovatelné na všechny vyrobené skleněné tabule, mající úhel rovný nebo větší než 30°.

2.2.4

Je-li výška segmentu h u předložených vzorků větší než 100 mm, považují se zkoušky za aplikovatelné na všechny vyrobené skleněné tabule, mající výšku segmentu nižší než h + 30 mm. Je-li výška segmentu předložených vzorků menší než nebo rovná 100 mm, považují se zkoušky za aplikovatelné na všechny vyrobené skleněné tabule, mající výšku segmentu nižší než nebo rovnou 100 mm.

2.3

Počet vzorků na sadu Počet vzorků v každé skupině musí být jak následuje,podle kategorie tvaru, definované v odstavci 1.1.3.výše: Druh skleněné tabule

Počet vzorků

Ploché

4

zakřivené (min rádius zakřivení ≥ 200 mm)

4

Zakřivené (min.rádius zakřivení ≤ 200 mm)

8

2.4

Zkušební metoda

2.4.1

Použije se zkušební metody popsané v příloze 3, odstavec 1.

2.5

Body nárazu (viz přílohu 17, obr. 3)

2.5.1

U plochých skleněných tabulí a zakřivených skleněných tabulí jsou body nárazu, znázorněné jednak v příloze 17 na obr. 3a) a 3b), a jednak v příloze 17 na obr. 3c): Bod 1: v geometrickém středu skleněné tabule.

2.5.2

Bod 2: pro zakřivenou skleněnou tabuli s minimálním rádiusem zakřivení „r“ menším než 200 mm. Bod nárazu se vybere na nejdelší středové čáře v části tabule, kde je rádius zakřivení nejmenší. V každém předepsaném bodu nárazu se odzkouší čtyři tabule.

2.6


2.6.1 Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže fragmentace vyhovuje těmto podmínkám: 2.6.1.1 počet úlomků v kterémkoliv čtverci 5 cm x 5 cm není menší než 40.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

90/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 5 2.6.1.2 pro účely tohoto pravidla se úlomek přesahující některou stranu čtverce počítá za polovinu úlomku; 2.6.1.3 fragmentace se nezkoumá v pásu širokém 2 cm kolem celého okraje vzorků, představujícím rám skla, ani uvnitř poloměru 7,5 cm kolem bodu nárazu; 2.6.1.4. pokud úlomek přesahuje vymezenou oblast tak se hodnotí pouze část úlomku přesahujícího tuto oblast 2.6.1.5. úlomky o ploše větší než 3 cm2 se nepřipouštějí, vyjma v částech definovaných v odstavci 2.6.1.3.; 2.6.1.6. nepřipouští se žádné úlomky delší než 100 mm s výjimkou v oblastech definovaných v odst. 2.6.1.3. výše pokud: 2.6.1.6.1.

Konce úlomků nevytváří hrot.

2.6.1.6.2.

Pokud tyto úlomky zasahují až k okraji tabule a nesvírají s ním úhel větší než 45

2.6.2 Sada vzorků, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace pokud nejméně tři ze čtyř zkoušek provedených v každém bodě nárazu předepsaném v odst. 2.5.1. výše dávají vyhovující výsledky. 2.6.3.

Jestliže jsou nalezeny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušební zprávě, ke které se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí skleněných tabulí.

3.

ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI

3.1

Zkouška koulí 227 g

3.1.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností: Materiál

Index

Zbarvení

Index obtížnosti

obtížn osti zrcadlové sklo

2

čiré

1

plavené sklo

1

barvené

2

tabulové sklo

1

Ostatní vedlejší vlastnosti (jmenovitě vložení nebo nevložení vodičů) se neberou v úvahu. 3.1.2

Počet zkušebních kusů Ke zkoušení v každé kategorii tloušťky definované v odstavci 1.1.4., se předloží šest zkušebních vzorků.

3.1.3

Zkušební metoda

3.1.3.1 Použije se zkušební metody popsané v příloze 3, odstavec 2.1. 3.1.3.2 Výška pádu (od spodní části koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) musí být 2,0 m +5/-0 mm. 3.1.4 Interpretace výsledků 3.1.4.1 Výsledek zkoušky nárazem koule se považuje za uspokojivý, jestliže se nejméně pět zkušebních kusů nerozbije.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

91/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 5 4.

OPTICKÉ VLASTNOSTI

4.1

Opatření týkající se pravidelného prostupu světla vyložená v příloze 3, odstavec 9.1. platí pro jednotně tvrzené skleněné tabule nebo části skleněných tabulí jiných než čelní skla, usazených na místech, která jsou podstatná pro výhled řidiče.

4.2

Opatření odstavce 9 přílohy 3, platí pro jednotně tvrzené skleněné tabule užité jako čelní skla pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit 40 km/h. Toto se neaplikuje na plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již homologované skupině skel.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

92/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 6 NORMÁLNÍ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA

1.

DEFINICE TYPU Za normální vrstvená čelní skla různých typů se považují skla, která se liší nejméně jednou z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1


1.1.1


1.1.2

tvar a rozměry. Normální vrstvená čelní skla se považují za součást některé skupiny pro účely zkoušek mechanických vlastností a odolnosti proti vnějším podmínkám.

1.1.3

počet vrstev skla;

1.1.4

jmenovitá tloušťka "e" čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2 n mm nad a pod jmenovitou hodnotu: ("n" je počet vrstev skla v čelním skle);

1.1.5

jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev;

1.1.6

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiné plastické materiály mezivrstvy nebo mezivrstev)

1.2


1.2.1

druh materiálu (zrcadlové /ploché/ sklo, plavené sklo, tabulové sklo)

1.2.2

zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.3

zbarvení skla (čiré nebo zbarvené);

1.2.3


1.2.4


2.

VŠEOBECNĚ

2.1

U normálních vrstvených čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy podle odstavce 3.2.a zkoušek optických vlastností, provedou s rovnými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných čelních skel nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech směrech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o homologaci.

2.2

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy uloženy po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušet se musí co nejdříve po vyjmutí zkušebních kusů z prostoru, v němž byly uloženy.

3.


3.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Nezahrnují se žádné vedlejší vlastnosti.

3.2

Zkouška maketou hlavy na kompletním čelním skle

3.2.1

Počet vzorků Přezkoušejí se čtyři vzorky ze série s nejmenší rozvinutou plochou a čtyři vzorky ze série s největší rozvinutou plochou, vybrané podle ustanovení přílohy 13.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

93/152

E/ECE/324-



Zkušební metoda

3.2.2.1 Použije se metody popsané v příloze 3, odstavec 3.1. 3.2.2.2 Výška pádu musí být 1,5 m +0/-5 m. 3.2.3


3.2.3.1 Výsledky této zkoušky se považují za uspokojivé, jsou-li splněny tyto podmínky: 3.2.3.1.1. Vzorek se rozbije, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodě nárazu; nejbližší trhliny jsou přitom od bodu nárazu vzdáleny nejvýše 80 mm. 3.2.3.1.2. Vrstvy skla musí zůstat přilnuté k mezivrstvě plastického materiálu. Připouští se jedna nebo několik částečných separací od mezivrstvy v šířce menší než 4 mm na kterékoliv straně trhliny vně kružnice o průměru 60 mm se středem v bodě nárazu. 3.2.3.1.3. Na straně nárazu: 3.2.3.1.3.1. mezivrstva nesmí být viditelná (odhalená na povrchu větším než 20 cm2); 3.2.3.1.4. je přípustné roztržení mezivrstvy v délce 35 mm. 3.2.3.2. Sada vzorků, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky s maketou hlavy, pokud všechny zkoušky vykazují vyhovující výsledky. 4.


4.1


4.2

Zkouška koulí 2 260 g

4.2.1. Zkoušce se podrobí dvacet čtvercových zkušebních kusů o straně 300 mm +10/-0 mm. 4.2.2

Zkušební metoda

4.2.2.1. Použije se metody popsané v příloze 3, odstavec 2.2. 4.2.2.2. Výška pádu (od spodní části koule k hornímu povrchu zkušebního) kusu musí být 4 m +25/-0 mm. 4.2.3


4.2.3.1 Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže koule neprojde sklem do pěti sekund od okamžiku nárazu. 4.2.3.2 Sada zkušebních kusů, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky koulí 2260 g, pokud jedenáct ze dvanácti zkoušek vykáže vyhovující výsledky. 4.3

Zkouška koulí 227 g

4.3.1


4.3.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí dvacet čtvercových zkušebních kusů s rozměry stran 300 +10/-0 mm.

4.3.3

Zkušební metoda

4.3.3.1 Použije se metody popsané v příloze 3, odstavec 2.1. Deset vzorků se zkouší za teploty + 40 ± 2 °C a deset za teploty -20 ± 2 °C.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

94/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 6 4.3.3.2 Výška pádu pro jednotlivé kategorie tloušťky a hmotnost oddělených úlomků jsou uvedeny v následující tabulce: Tloušťka skla

+ 40±2°C

-20±2°C

výška pádu

max.dovolená hmotnost úlomků

výška pádu

max.dovolená hmotnost úlomků

mm

mm

g

mm */

g

e ≤ 4,5

9

12

8,5

12

4,5 < e ≤ 5,5

9

15

8,5

15

5,5 < e ≤ 6,5

9

20

8,5

20

e > 6,5

9

25

8,5

25

4.3.4


4.3.4.1 Zkouška se považuje za zkoušku s uspokojivým výsledkem, jestliže jsou splněny následující podmínky: -

koule neprojde zkušebním kusem,

-

zkušební kus se nerozlomí ve více kousků,

-

jestliže se mezivrstva neroztrhne, nesmí hmotnost úlomků oddělených od strany skla protilehlé bodu nárazu překročit příslušné hodnoty stanovené výše v odstavci 4.3.3.2.

4.3.4.2. Sada zkušebních kusů, předložených k homologaci, se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky koulí 227 g, pokud nejméně devět z deseti zkoušek, prováděných při dané teplotě vykáže vyhovující výsledky. 5.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VNĚJŠÍM PODMÍNKÁM

5.1

Zkouška odolnosti proti odírání

5.1.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 4 a zkouška zahrne 1000 cyklů.

5.1.2

Interpretace výsledků Bezpečnostní sklo se pokládá za uspokojivé z hlediska odolnosti proti odírání, jestliže rozptyl světla po odírání zkušebního kusu nepřesahuje 2 %.

5.2

Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 5.

5.3

Zkouška odolnosti proti záření Tato zkouška se provede jen v případě, že ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které již má k dispozici.

5.3.2

Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.3 3.

5.4

Zkouška odolnosti proti vlhkosti Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 7.

6.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Na každý typ čelního skla se aplikují požadavky na optické vlastnosti, stanovené v příloze 3, odstavec 9. Toto se neaplikuje na plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již homologované skupině skel, je-li úhel sklonu menší než 40° od svislice.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

95/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 7 VRSTVENÉ SKLENĚNÉ TABULE

1.

DEFINICE TYPU Za různé typy vrstvených skleněných tabulí jiných než čelní skla se považují tabule, které se liší nejméně jednou z těchto hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1


1.1.1


1.1.2

kategorie tloušťky tabule se jmenovitou tloušťkou "e", přičemž se povoluje výrobní tolerance ± 0,2 n mm ("n" je počet vrstev v tabuli): e ≤ 5,5 mm

kategorie I kategorie II

5,5 mm < e ≤ 6,5

kategorie III

6,5 mm < e;

1.1.3


1.1.4

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev, např. z PVB nebo jiného plastického materiálu mezivrstvy nebo mezivrstev;

1.1.5

jakákoliv speciální úprava, které byla podrobena jedna nebo více vrstev skla.

1.2


1.2.1

druh materiálu (zrcadlové ploché sklo, plavené sklo, tabulové sklo)

1.2.2

zbarvení (celkové nebo částečné /mezivrstvy nebo mezivrstev / čirá nebo zbarvená);

1.2.3

zbarvení skla (čiré nebo zbarvené).

1.2.4


2.

VŠEOBECNĚ

2.1

U vrstvených skleněných tabulí jiných než čelních skel se zkoušky provedou s rovnými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných skleněných tabulí nebo zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy přesně odpovídat vyráběným skleněným tabulím, pro něž se žádá o homologaci.

2.2

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy z vrstveného skla uloženy po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkouší se ihned po vyjmutí zkušebních kusů z prostoru, v němž byly uloženy.

2.3

Ustanovení této přílohy se považují za splněná, jestliže zasklení předložené k homologaci je téhož složení jako čelní sklo již homologované podle ustanovení přílohy 6 nebo přílohy 8 nebo přílohy 9.

3.

ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI - ZKOUŠKA KOULÍ 227 g

3.1


3.2

Počet zkušebních kusů Zkoušení se podrobí osm rovných vzorků rozměrů 300 x 300 mm, které jsou speciálně vyrobeny nebo vyříznuty z nejrovnější části tabule.

3.2.1. Zkušební kusy mohou být i dokončené výrobky, které se mohou podepřít pomocí přípravku popsaného v odstavcích 2.1.1. až 2.1.1.3. přílohy 3.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

96/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 7 3.2.2. Pokud jsou zkušební kusy zakřivené musí se pečlivě zajistit odpovídající kontakt s podpěrou. 3.3

Zkušební metoda

3.3.1

Použije se metoda popsaná v příloze 3, odstavec 2.1.

3.3.2

Výška pádu od spodní části koule k hornímu povrchu zkušebního kusu nebo vzorku musí být 9 m +25/-0 mm.

3.4

Interpretace výsledků.

3.4.1

Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jsou-li splněny následující podmínky: a)

koule neprojde zkušebním kusem

b)

zkušební kus se nerozbije do několika úlomků

c)

v bodě protilehlém k bodu nárazu se může vytvořit malý počet úlomků skla, ale tato malá ovlivněná oblast musí být menší než 645 mm2 vyztuženého nebo zpevněného materiálu, jehož povrch musí být dobře pokrytý malými částicemi pevně držícího skla. Úplné oddělení skla z vyztuženého nebo zpevněného materiálu nesmí přesáhnout 1935 mm2 na každé straně. Odlupování vnějšího skleněného povrchu protilehlého k bodu nárazu a přilehlé k oblasti nárazu se nepovažuje za poruchu.

3.4.2

Sada zkušebních vzorků, předložených k homologaci se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky mechanické pevnosti, pokud nejméně šest z osmi zkoušek vykáže uspokojivé výsledky.

4.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VNĚJŠÍM PODMÍNKÁM

4.1


4.1.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 4 a zkouška zahrne 1000 cyklů.

4.1.2

Interpretace výsledků Tabule bezpečnostního skla se považuje za vyhovující z hlediska odolnosti proti oděru, jestliže rozptyl světla následkem odírání zkušebního kusu nepřevyšuje 2 %.

4.2


4.3

Zkouška odolnosti proti záření

4.3.1

Všeobecný požadavek Tato zkouška se provede jen v případě, že ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které má již k dispozici.

4.3.2

Počet vzorků nebo zkušebních kusů Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.3.

4.4

Zkouška odolnosti proti vlhkosti Platí požadavky přílohy 3, odstavec 7.

5.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Ustanovení týkající se pravidelného prostupu světla,vyložená v příloze 3, odstavec 9.1. platí pro skleněné tabule, nebo části skleněných tabulí, které jsou usazeny v místech důležitých pro výhled řidiče.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

97/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 8 UPRAVOVANÁ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA

1.

DEFINICE TYPU Za upravovaná vrstvená čelní skla různých typů se považují skla, která se liší alespoň jednou z těchto hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1


1.1.1


1.1.2

tvar a rozměry. Upravovaná vrstvená čelní skla se pro účely zkoušek fragmentace, mechanických vlastností a odolnosti proti vnějším podmínkám považují za součást některé ze skupin.

1.1.3

počet vrstev skla;

1.1.4

jmenovitá tloušťka (e) čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2 n mm nad i pod jmenovitou hodnotu;("n" je počet vrstev skla v čelním skle);

1.1.5

speciální úprava, jíž byla případně podrobena jedna nebo několik vrstev skla;

1.1.6


1.1.7

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiného plastického materiálu mezivrstvy nebo mezivrstev)

1.2


1.2.1

druh materiálu (zrcadlové ploché sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2

zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (čirá nebo zbarvená);

1.2.3

zbarvení skla (čiré nebo zbarvené);

1.2.4


1.2.5


2.

VŠEOBECNĚ

2.1

U upravovaných vrstvených čelních skel se zkouší, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy s kompletními čelními skly a zkoušek optických vlastností, na vzorcích nebo rovných zkušebních kusech, pro tento účel zvlášť zhotovených. Zkušební kusy musí však ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o homologaci.

2.2

Před každou zkouškou musí zkušební kusy nebo vzorky být uloženy po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se musí provést co nejdříve po vyjmutí zkušebních kusů nebo vzorků z prostoru, v němž byly uloženy.

3.

PŘEDEPSANÉ ZKOUŠKY Upravená vrstvená čelní skla se podrobí:

3.1

Zkouškám předepsaným v příloze 6 pro normální vrstvená čelní skla a

3.2

zkoušce fragmentace, popsané v níže uvedeném odstavci 4.

4.


4.1


0430d0i0.pdf

2010-03-19

98/152

E/ECE/324-



4.2

Materiál

Index obtížnosti

Ploché sklo

2

Plavené sklo

1

Tabulové sklo

1

Počet zkušebních kusů nebo vzorků Zkoušení se podrobí jeden zkušební kus rozměru (1100 x500 mm) +5/-2 mm nebo jeden vzorek, pro každý bod nárazu.

4.3

Zkušební metoda Užije se metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 1.

4.4

Bod nebo body nárazu Na skleněnou tabuli se narazí na každou z vnějších zpracovaných ploch ve středu zkušebního kusu nebo vzorku.

4.5


4.5.1

Pro každý bod nárazu se zkouška fragmentací považuje za zkoušku s uspokojivým výsledkem, jestliže celková plocha povrchu úlomků mající plochu povrchu více než 2 cm2 nepředstavuje méně než 15 % plochy povrchu zkušebního kusu nebo vzorku, ohraničené obdélníkem 20 cm vysokýma 50 cm dlouhým, definovaným v příloze 4, odstavec 2.3.2.

4.5.1.1 v případě vzorku: 4.5.1.1.1. u vozidel kategorie M1, střed obdélníku musí být situován v kružnici o poloměru 10 cm se středem na průmětu středu segmentu V1V2. 4.5.1.1.2. u vozidel kategorií M a N jiných než M1, střed obdélníku musí být situován v kružnici o poloměru 10 cm, se středem na průmětu bodu O. 4.5.1.1.3. Pro zemědělské a lesnické traktory a vozidla zvláštní konstrukce, se poloha oblasti viditelnosti uvede ve zkušebním protokolu. 4.5.1.1.4. Výška zmíněného obdélníka smí být snížena o 15 cm u čelních skel, která jsou vysoká méně než 44 cm,nebo jejichž úhel instalace je menší než 15° od svislice; procento viditelnosti je rovno alespoň 10 % plochy odpovídajícího obdélníka. 4.5.1.2 V případě zkušebního kusu musí být střed obdélníka situován na větší ose zkušebního kusu, 450 mm od jednoho z okrajů. 4.5.2

Zkušební kus(y) nebo vzorek(ky) předložené k homologaci se považují za uspokojivé z hlediska fragmentace,jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

4.5.2.1 výsledek zkoušky v každém bodě nárazu byl uspokojivý; 4.5.2.2 po opakování zkoušky s novou sadou čtyř zkušebních kusů pro každý bod nárazu, u níž byl původní výsledek neuspokojivý, měly všechny čtyři nové zkoušky s týmiž body nárazu uspokojivé výsledky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

99/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 9 BEZPEČNOSTNÍ SKLENĚNÉ TABULE S PLASTICKÝM POVLAKEM (NA VNITŘNÍ STRANĚ)

1.

DEFINICE Materiály bezpečnostního zasklení podle definice v přílohách 4 až 8, jsou-li potaženy na vnitřní straně vrstvou plastického materiálu, se musí říditi nejen požadavky příslušných příloh, ale i následujícími požadavky:

2.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODÍRÁNÍ

2.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Povlak z plastického materiálu se podrobí zkoušce 100 cyklů podle požadavků, specifikovaných v příloze 3,odstavec 4.

2.2

Interpretace výsledků Povlaky z plastického materiálu se pokládají za uspokojivé z hlediska odolnosti proti odírání, jestliže rozptyl světla jako důsledek odírání zkušebního kusu nepřekročí 4 %.

3.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI

3.1

S tvrzeným bezpečnostním zasklívacím materiálem s plastickým povlakem se zkouší ve vlhkém prostředí.

3.2

Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 7.

4.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 8.

5.

ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 10.

6.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 11.2.1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

100/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 10 SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA

1.

DEFINICE TYPU U skloplastových čelních skel se uvažuje, že náležejí k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1


1.1.2

tvar a rozměry U skloplastových čelních skel se uvažuje, že náležejí do skupiny, podrobené zkouškám mechanické pevnosti, odolnosti proti prostředí, odolnosti proti teplotním změnám a odolnosti proti chemickým činidlům.

1.1.3

počet plastických vrstev

1.1.4

jmenovitá tloušťka "e" čelního skla, přičemž se připouští výrobní odchylka ± 0,2 mm.

1.1.5

jmenovitá tloušťka skleněné tabule

1.1.6

jmenovitá tloušťka vrstvy(ev) z plastických materiálů, působící(ch) jako mezivrstva(y).

1.1.7

druh a typ vrstvy(ev) z plastických materiálů působících jako mezivrstvy(ev) (tj. PVB nebo jiný materiál)a plastického materiálu vrstvy umístěné na vnitřní ploše.

1.1.8

skleněná tabule může podstoupit jakékoliv zvláštní zpracování.

1.2

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1

Druh materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo)

1.2.2

Zbarvení (celkové nebo částečné /jakékoliv vrstvy(ev) z plastických materiálů/ bezbarvé nebo zbarvené)

1.2.3

Zbarvení skla (čiré nebo zbarvené)

1.2.4


1.2.5


2.

VŠEOBECNĚ

2.1

V případě skloplastových čelních skel, se zkoušky jiné než zkoušky s maketou hlavy (odstavec 3.2.) a zkoušky optických vlastností provedou na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty ze skutečných čelních skel nebo jsou zvlášť zhotoveny pro tento účel. V obou případech musejí být zkušební kusy ve všech ohledech přísně reprezentativními pro sériově vyráběná čelní skla, pro něž se žádá o homologaci.

2.2

Před každou zkouškou se skladují zkušební kusy po dobu ne kratší než 4 hodiny při teplotě 23 °C ± 2 °C. Zkouší se co možno nejdříve po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly skladovány.

3.


3.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností: Není zahrnuta žádná vedlejší vlastnost.

3.2

Zkouška s maketou hlavy na kompletní čelní sklo.

3.2.1

Počet vzorků

0430d0i0.pdf

2010-03-19

101/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 10 Zkouší se čtyři vzorky ze sérií, které mají nejmenší rozvinutou plochu a čtyři vzorky ze sérií, které mají největší rozvinutou plochu, vybrané podle ustanovení přílohy 13. 3.2.2

Zkušební metoda

3.2.2.1 užitá zkušební metoda je popsána v příloze 3, odstavec 3.1. 3.2.2.2. výška pádu musí být 1,50 m +0/-5 mm. 3.2.3


3.2.3.1 Tato zkouška se považuje za dávající uspokojivé výsledky, jestliže jsou splněny následující podmínky: 3.2.3.1.1. skleněná vrstva má praskliny ve tvaru četných kruhových trhlin se středem přibližně v bodu nárazu, trhliny nejbližší bodu nárazu nejsou dále než 80 mm od něho: 3.2.3.1.2. vrstva skla zůstává přilnutá na mezivrstvě z plastického materiálu. Připouští se jedna nebo více částečných separací od mezivrstvy v šířce menší než 4 mm na kterékoliv straně trhliny vně kružnice o průměru 60 mm se středem v bodě nárazu. 3.2.3.1.3.na straně nárazu se připouští trhlina v mezivrstvě o délce až 35 mm. 3.2.3.2 Sada zkušebních vzorků předložená k homologaci se považuje za uspokojivou z hlediska zkoušky s maketou hlavy, pokud všechny zkoušky vykazují uspokojivé výsledky. 4.


4.1

Indexy obtížnosti, zkušební metoda a interpretace výsledků Platí požadavky přílohy 6, odstavec 4.

4.2

Neplatí však třetí požadavek odst. 4.3.4.1. přílohy 6.

5.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VNĚJŠÍMU PROSTŘEDÍ

5.1


5.1.1

Zkouška odíráním na vnější straně

5.1.1.1 Aplikují se požadavky přílohy 6, odstavec 5.1. 5.1.2

Zkouška odírání na vnitřní straně

5.1.2.1 Aplikují se požadavky přílohy 9, odstavec 2. 5.2


5.3

Zkouška odolnosti proti záření Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.3.

5.4


5.5

Zkouška odolnosti proti tepelným změnám Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 8.

6.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Na každý typ čelního skla se aplikují požadavky na optické vlastností, uvedené v příloze 3, odstavec 9.

7.


0430d0i0.pdf

2010-03-19

102/152

E/ECE/324-




0430d0i0.pdf

2010-03-19

103/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 11 SKLOPLASTOVÉ TABULE

1.

DEFINICE TYPU Za skloplastové tabule různých typů se považují tabule, které se liší nejméně jednou z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1


1.1.1

obchodní názvy nebo značky

1.1.2

Kategorie tloušťky týkající se jmenovité tloušťky "e", s přípustnou výrobní odchylkou ± 0,2 mm: kategorie I

e ≤ 3,5 mm

kategorie II

3,5 mm < e ≤ 4,5 mm

kategorie III

4,5 mm < e

1.1.3

Jmenovitá tloušťka vrstvy(ev) plastického materiálu působícího jako mezivrstva(y).

1.1.4

Jmenovitá tloušťka skleněné tabule.

1.1.5

Druh (typ) plastického materiálu vrstvy(ev) působícího jako mezivrstvy(ev), (tj. PVB nebo jiný plastický materiál) a plastické vrstvy na vnitřní straně.

1.1.6

Jakákoliv speciální zpracování, kterému se může skleněná tabule podrobit.

1.2


1.2.1

Druh materiálu (ploché, plavené, tabulové sklo)

1.2.2

Zbarvení (částečné nebo úplné) jakékoliv plastické vrstvy (zbarvené nebo čiré)

1.2.3

Zbarvení skla (čiré nebo zbarvené)

1.2.4

Vložení nebo jiný způsob instalace stínícího pásu.

2.

VŠEOBECNĚ V případě skloplastových tabulí jiných než čelní skla se zkouší na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z normálních skleněných tabulí nebo jsou zvlášť vyrobeny. V obou případech musí být zkušební kusy ve všech ohledech přesně reprezentativními pro skleněné tabule výroby, pro něž se žádá o homologaci.

2.2

Před každou zkouškou se skladují zkušební kusy skloplastových tabulí po dobu ne kratší než 4 hodiny za teploty23 °C ± 2 °C. Zkouší se hned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly tyto uskladněny.

2.3

Ustanovení této přílohy považují se za splněná, jestliže skleněná tabule, předaná k homologaci, má totéž složení jako zasklení čelního okna, již homologované podle ustanovení přílohy 10.

3.

Zkouška mechanické pevnosti – zkouška koulí 227 g Aplikují se ustanovení přílohy 7, odstavec 3.

4.

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI PROSTŘEDÍ

4.1


4.1.1

Zkouška odírání na vnější straně Aplikují se požadavky přílohy 7, odst. 5.1.

4.1.2

Zkouška odíráním na vnitřní straně

0430d0i0.pdf

2010-03-19

104/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 11 Aplikují se požadavky přílohy 9, odstavec 2.1. 4.2


4.3

Zkouška odolnosti proti záření Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.3.

4.4


4.5

Zkouška odolnosti proti tepelným změnám Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 8.

5.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Platí požadavky přílohy 3, odstavec 9.1. pro skleněné tabule nebo části skleněných tabulí, u nichž se vyžaduje splnění ustanovení pro výhled řidiče ve všech směrech.

6.


7.


0430d0i0.pdf

2010-03-19

105/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 12 CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM

1.

DEFINICE TYPU U celků s dvojitým zasklením se považuje, že celky náležejí k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1


1.1.1

Obchodní názvy nebo značky

1.1.2

Složení celku s dvojitým zasklením (symetricky, asymetricky)

1.1.3

Typ každé skleněné tabule, představující složku, jak definováno v odstavci 1, příloha 5, 7 nebo 11 k tomuto předpisu

1.1.4

Jmenovitá šířka mezery mezi dvěma skleněnými tabulemi

1.1.5

Typ těsnění.

1.2


1.2.1

Vedlejší vlastnosti každé složkové skleněné tabule podle definice v odstavci 1.2. příloh 5, 7 nebo 11 k tomuto předpisu.

2.

VŠEOBECNĚ

2.1

Každá složková skleněná tabule, která tvoří celek s dvojitým zasklením, musí být buď typově homologována, nebo podrobena zkouškám podle příslušné přílohy k tomuto předpisu (příloha 5, 7 nebo 11).

2.2

Zkoušky na celcích s dvojitým zasklením, které mající jmenovitou šířku mezery "e", se považují za aplikovatelné na všechny celky s dvojitým zasklením se shodnými vlastnostmi a jmenovitou šířkou mezer v toleranci ± 3 mm. Žadatel o homologaci může však předložit k homologační zkoušce vzorek, který má nejmenší mezeru a vzorek, který má největší mezeru.

2.3

V případě celků s dvojitým zasklením, které mají alespoň jednu vrstvenou skleněnou tabuli nebo jednu skloplastovou tabuli, se zkušební kusy uskladní po dobu nejméně 4 hodiny před zkouškou za teploty 23 °C ± 2 °C. Zkoušky následují bezprostředně po jejich vyjmutí ze schránky, z níž byly uskladněny.

3.


3.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Žádné vedlejší vlastnosti se nezahrnují.

3.2

Počet zkušebních kusů Zkouší se šest zkušebních kusů (1100 mm x 500 mm) +5/-2 mm pro každou kategorii tloušťky složkové skleněné tabule a pro každou šířku mezery podle definice v odstavci 1.1.4. výše.

3.3

Zkušební metoda

3.3.1

Aplikuje se zkušební metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 3.1.

3.3.2

Výška pádu musí být 1,5 m +0/-5 mm.

3.3.3

V případě asymetrického celku s dvojitým zasklením se měří třikrát na jedné straně a třikrát na druhé straně.

3.4


0430d0i0.pdf

2010-03-19

106/152

E/ECE/324-



Dvojité zasklení, které sestává ze dvou jednotně tvrzených skleněných tabulí: zkouška maketou hlavy se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem, jestliže obě složky prasknou.

3.4.2

Dvojité zasklení sestávající se z vrstvených skleněných tabulí a/ nebo skloplastových tabulí jiných než čelní skla: zkouška maketou hlavy se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem, jestliže jsou splněny následující podmínky:

3.4.2.1 obě složky zkušebního kusu se poddávají, praskají a vykazují četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu; 3.4.2.2 Trhliny v mezivrstvě(ách) jsou přípustné, avšak maketa hlavy nesmí propadnout. 3.4.2.3 Od mezivrstvy se neoddělí žádný velký úlomek skla. 3.4.3

Dvojité zasklení, které je tvořeno z jednotně tvrzené skleněné tabule a vrstvené skleněné tabule nebo skloplastové tabule:

3.4.3.1 tvrzená skleněná tabule praskne; 3.4.3.2 vrstvená skleněná tabule se poddává a praská, přičemž se tvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu; 3.4.3.3 trhliny v mezivrstvě(ách) se připouštějí, avšak maketa hlavy nesmí propadnout; 3.4.3.4 žádný velký úlomek skla se neoddělí od mezivrstvy; 3.4.4

sada zkušebních kusů, předaná k homologaci, se považuje za uspokojivou z hlediska chování při nárazu makety hlavy, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

4.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Ustanovení pro pravidelný prostup světla, dané v příloze 3, odstavec 9.1., se aplikují na celky s dvojitým zasklením nebo části celků s dvojitým zasklením, usazené na místech, která jsou podstatná pro výhled řidiče.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

107/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 13 ZAŘAZOVÁNÍ ČELNÍCH SKEL DO SKUPIN PRO HOMOLOGAČNÍ ZKOUŠKY

1.

POSUZUJÍ SE TYTO CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ČELNÍCH SKEL:

1.1

Rozvinutá plocha

1.2

Výška segmentu

1.3

Zakřivení

2.

SKUPINA JE TVOŘENA PODLE TŘÍD TLOUŠTĚK

3.

TŘÍDÍ SE VE VZESTUPNÉM POŘADÍ VELIKOSTI ROZVINUTÉ PLOCHY Zvolí se pět největších a pět nejmenších rozvinutých ploch a očíslují se takto:

4.

1 pro největší

1 pro nejmenší

2 pro nejblíže menší než 1

2 pro nejblíže větší než 1







V OBOU SÉRIÍCH PODLE ODSTAVCE 3. SE VYZNAČÍ VÝŠKY SEGMENTU TAKTO: 1 pro největší výšku segmentu 2 pro nejblíže nižší 3 pro nejblíže nižší atd.

5.

V OBOU SÉRIÍCH PODLE ODSTAVCE 3. SE VYZNAČÍ ZAKŘIVENÍ TAKTO: 1 pro nejmenší zakřivení 2 pro nejblíže větší 3 pro nejblíže větší atd.

6.

ČÍSLA, PŘIDĚLENÁ KAŽDÉMU ČELNÍMU SKLU V OBOU SÉRIÍCH PODLE ODSTAVCE 3. VÝŠE, SE SEČTOU

6.1

Čelní sklo ze série skel s pěti největšími plochami, které má nejmenší součet a čelní sklo ze série skel s pěti nejmenšími plochami, které má nejmenší součet, se podrobí kompletním zkouškám podle definice v jedné z příloh 4, 6, 8, 9 a 10.

6.2

Jiná čelní skla týchž sérií se podrobí zkouškám optických vlastností podle přílohy 3, odstavec 9.

7.

Rozhodne-li homologační zkušebna, že dále uvedené parametry by mohly mít značnější nepříznivé vlivy, lze také zkoušet několik málo čelních skel, která mají výrazně odlišné parametry tvaru a/nebo zakřivení z extrémů vybraných skupin.

8.

Mezní hodnoty skupin jsou určovány rozvinutou plochou čelního skla. Je-li k homologaci typu předloženo čelní sklo, jehož rozvinutá plocha vybočuje ze schválených mezních hodnot a/nebo má výrazně větší výšku segmentu nebo výrazně menší zakřivení, považuje se takovéto čelní sklo za nový typ a musí být podrobeno dalším zkouškám, usoudí-li homologační zkušebna, že takového zkoušky jsou

0430d0i0.pdf

2010-03-19

108/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 13 technicky nutné s ohledem na informace, které má o výrobku a o užitém materiálu již k dispozici. 9.

V případě, že by výrobce, jemuž již byla udělena homologace v některé z tříd tlouštěk; později vyráběl nějaký jiný model čelního skla:

9.1

musí se zjistit, zda takovýto model lze zahrnout mezi pět největších nebo pět nejmenších, vybraných pro homologaci dotyčné skupiny;

9.2

čelní sklo se očísluje postupem, stanoveným v odstavcích 3., 4. a 5.;

9.3

jestliže se zjistí, že součet čísel přidělených čelnímu sklu, nově zahrnutému mezi pět největších nebo pět nejmenších čelních skel;

9.3.1

je stanoven jako nejmenší, odzkouší se:

9.3.1.1 pro čelní tvrzené sklo 9.3.1.1.1. fragmentace 9.3.1.1.2. zkouška maketou hlavy 9.3.1.1.3. optická distorze 9.3.1.1.4. oddělení sekundárního obrazu 9.3.1.1.5. prostup světla 9.3.1.2 pro vrstvená čelní skla a skloplastové čelní sklo: 9.3.1.2.1.zkouška maketou hlavy 9.3.1.2.2. optická distorze 9.3.1.2.3. oddělení sekundárního obrazu 9.3.1.2.4. prostup světla 9.3.1.3 Pro upravená vrstvená čelní skla zkoušky, předepsané v odstavci 9.3.1.1.1., 9.3.1.1.2. a 9.3.1.2. 9.3.1.4 Pro čelní skla s plastickým povlakem zkoušky, předepsané v odstavci 9.3.1.1. nebo 9.3.1.2. 9.3.2

není stanoven jako nejmenší, ověří se pouze optické vlastností podle přílohy 3, odstavec 9.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

109/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 14 TUHÉ PLASTOVÉ TABULE

1.

DEFINICE TYPU U tuhých plastových zasklení se uvažuje, že náležejí k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1

Hlavní vlastnosti jsou následující:

1.1.1


1.1.2

Chemické určení materiálu.

1.1.3

Klasifikace materiálu výrobcem.

1.1.4

Postup výroby

1.1.5

Tvary a rozměry.

1.1.6

Jmenovitá tloušťka Tolerance tloušťky pro plastové výrobky v přílohy vyráběné protlačováním je ± 10% jmenovité tloušťky. Pro plastové výrobky vyrobené jinou technologií (např. lití akrylových tabulí) je přípustná tolerance tloušťky dána rovnicí: tolerance tloušťky (mm) = ± (0,4 + 0,1 e) kde e je tloušťka tabule v mm. Referenční normou je ISO 7823/1.

1.1.7

Zbarvení plastového výrobku

1.1.8

Podstata a typ vnější vrstvy

1.2

Vedlejší vlastnosti jsou následující:

1.2.1

Přítomnost nebo nepřítomnost elektrických vodičů nebo topných těles.

2.

VŠEOBECNĚ

2.1

Zkoušky tuhých plastových tabulí se provádějí buď na plochých zkušebních kusech, které věrně representují konečný výrobek nebo na dokončených dílech. Veškerá optická měření se musí provádět na skutečných dílech.

2.2

Před zkouškou se musí zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit.

2.2.1

Zkušební kusy se musí [před zkouškou] skladovat 48 hodin při teplotě 23° ± 2°C a relativní vlhkosti 50% ± 5%.

2.3

Popisem způsobu rozbití při dynamickém namáhání se vytvoří jednotlivé třídy, v závislosti na použití plastů. Tyto třídy se vztahují k pravděpodobnému kontaktu lidské hlavy s plastovým zasklením a obsahují různé požadavky týkající se zkoušky maketou hlavy.

3.

ZKOUŠKA PRUŽNOSTI

3.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Vedlejší vlastnosti nejsou zahrnuty.

3.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce bude podroben jeden plochý zkušební kus, který měří 300 mm x 25 mm.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

110/152

E/ECE/324-



Zkušební metoda

3.3.1

Aplikuje se zkušební metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 12.

3.4

Interpretace výsledků Zkušební kus nebo vzorek, který je uvažován jako tuhý plast, musí mít svislý průhyb menší nebo roven 50 mm po 60 sekundách.

4.


4.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Vedlejší vlastnosti nejsou zahrnuty.

4.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce bude podrobeno šest plochých zkušebních kusů(1170 x 570 +0/-2 mm) nebo šest úplných dílů.

4.3

Zkušební metoda

4.3.1

Musí se použít zkušební metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 3.2.

4.3.2

Pro tabule jako přepážky nebo oddělovací okna s pravděpodobností nárazu hlavy (klasifikace VIII/A) je padací výška 3 m. Hodnota HIC se také musí měřit.

4.3.3

Pro tabule jako boční okna, zadní okna a střešní okna s menší pravděpodobností nárazu hlavy ( klasifikace VIII/B) je padací výška 1,5 m. . Hodnota HIC se také musí měřit.

4.3.4

Pro tabule, u kterých není možnost dotyku hlavice, jakož i pro malá okna ve vozidle a veškerá okna v přívěsech (klasifikace VIII/C) není požadována zkouška maketou hlavy. Za malé okno je považováno okno do kterého nelze narýsovat kružnici o průměru 150 mm.

4.4

Interpretace výsledků Zkouška se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud jsou splněny následující podmínky:

4.4.1

Zkušební kus nebo vzorek není proražen a také není rozbit do velkých, úplně oddělených kusů

4.4.2

Hodnota HIC je menší než 1000.

4.4.3

Sada zkušebních kusů předložených k homologaci se z hlediska zkoušky nárazem maketou hlavy považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek :

4.4.3.1.Všechny zkoušky jsou vyhovující, nebo 4.4.3.2.Jedna zkouška má nevyhovující výsledky, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů dává vyhovující výsledky. 5.

ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ 227 g

5.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností 1) bez vodičů nebo topných těles 2) s vodiči nebo topnými tělesy

0430d0i0.pdf

2010-03-19

111/152

E/ECE/324-



Počet zkušebních vzorků Zkouškám se podrobí deset plochých kusů čtvercového tvaru o straně 300 +10/-0 mm nebo deset v podstatě plochých dokončených dílů

5.3

Zkušební metoda

5.3.1

Musí se použít zkušební metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 2.1.

5.3.2

Padací výška pro různé hodnoty tloušťky je uvedena v následující tabulce :

Tloušťka tabule (mm)

Padací výška (m)

<3

2

4

3

5

4

>6

5

Pro tloušťky zkušebních kusů mezi 3 mm a 6 mm se padací výška musí interpolovat. 5.4


5.4.1

Zkouška s koulí se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud jsou splněny následující podmínky : - koule nepronikne zkušebním kusem - zkušební kus se nerozbije na jednotlivé kousky Avšak připouštějí se trhliny a praskliny tabule, jako následek nárazu.

5.4.2

Sada zkušebních kusů předložených k homologaci se z hlediska zkoušky koulí 227 g považuje za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek.

5.4.2.1 U osmi nebo více jednotlivých zkoušek, při dané padací výšce, jsou uspokojivé výsledky. 5.4.2.2 Tři nebo více zkoušek má nevyhovující výsledky, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů dává vyhovující výsledky. 5.5

Zkouška koulí 227 g při teplotě –18°C ± 2°C.

5.5.1

Teplotní změny zkušebního kusu se musí minimalizovat, zkouška se provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.

5.5.2

Aplikuje se zkušební metoda popsaná v odstavci 5.3. této přílohy, s výjimkou,že teplota je –18°C ± 2°C.

5.5.3

Interpretace výsledků je stejná jako v odstavci 5.4. této přílohy.

6.


6.1


6.1.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 4. ; po zkoušce buď pro 1000, 500 nebo 100 cyklů se provede měření oděru povrchu výrobku.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

112/152

E/ECE/324-



Zkoušce se podrobí tři ploché zkušební kusy čtvercového tvaru o straně 100 mm pro každý typ povrchu.

6.1.3.

Interpretace výsledků zkoušky.

6.1.3.1. U zasklení třídy L se výsledky zkoušky oděrem považují za vyhovující pokud celkový světelný rozptyl po oděru nepřesáhne 2% po 1000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. 6.1.3.2 U zasklení třídy M se výsledky zkoušky oděrem považují za vyhovující pokud celkový světelný rozptyl po oděru nepřesáhne 10% po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. 6.1.3.3. Pro střešní okna se nepožaduje zkouška oděrem. 6.1.4

Sada homologačních vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek : - všechny vzorky vyhoví požadavkům nebo - jeden vzorek nevyhoví, opakované zkoušky s novou sadou vzorků dávají vyhovující výsledky

6.2

Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí

6.2.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.4. Celková exposice ultrafialového záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. V průběhu ozařování jsou zkušební kusy vystaveny vodní sprše v souvislých cyklech. Během 120 minutového cyklu jsou zkušební kusy po 102 minut ozařovány bez vodní sprchy a 18 minut s vodní sprchou.

6.2.1.1 Jiné metody dávající rovnocenné výsledky jsou povoleny. 6.2.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce budou podrobeny tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 x 40 mm vyříznuté z rovinné

6.2.3


6.2.3.1 Odolnost proti simulovanému stárnutí se považuje za vyhovující pokud : 6.2.3.1.1. Prostup světla měřený podle přílohy 3, odstavec 9.1. nesmí klesnout pod 95% hodnoty před stárnutím. A dále, pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70%. 6.2.3.1.2. Během stárnutí se nesmí objevit žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo popraskání. 6.2.4

Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených k homologaci se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek :

6.2.4.1 Všechny zkušební kusy dávají vyhovující výsledky. 6.2.4.2 Jeden zkušební kus má nevyhovující výsledek, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků poskytuje vyhovující výsledky. 0430d0i0.pdf

2010-03-19

113/152

E/ECE/324-



Zkouška křížovým řezem

6.3.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Požadavky přílohy 3, odstavec 13 se aplikují pouze na potažené tuhé výrobky.

6.3.2

Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z odstavce 6.2.

6.3.3


6.3.3.1 Zkouška křížovým řezem se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud : 6.3.3.1.1. Je dosaženo hodnoty křížového řezu Gt1. 6.3.3.2 Zkušební kus se z hlediska homologace považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek : 6.3.3.2.1. U zkoušky byly dosaženy vyhovující výsledky. 6.3.3.2.2. Zkouška dala nevyhovující výsledek, další zkouška provedená s jiným zkušebním kusem, zbylým ze zkoušek podle odstavce 6.2., dala vyhovující výsledky. 6.4

Zkouška odolnosti proti vlhkosti

6.4.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 7.

6.4.2

Zkoušce se podrobí deset zkušebních kusů čtvercového tvaru o straně 300 mm.

6.4.3


6.4.3.1 Zkouška vlhkosti se považuje za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud : 6.4.3.1.1. Na žádném vzorku se nevyskytují viditelné poruchy jako bubliny nebo mléčné zakalení, 6.4.3.1.2. a pokud prostup světla měřený podle přílohy 3, odstavec 9.1. neklesne pod 95% hodnoty před zkouškou a dále neklesne pod 70% pro jakékoli okno požadované pro výhled řidiče. 6.4.4

Po zkoušce se zkušební kusy uloží na nejméně 48 hodin při teplotě 23°C ± 2°C a relativní vlhkosti 50% ± 5%, potom budou podrobeny zkoušce koulí 227 g popsané v odstavci 5 této přílohy.

7.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Požadavky přílohy 3, odstavec 9.1. se aplikují na výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.

7.1

Interpretace výsledků Sada vzorků se považuje za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek :

7.1.1

Všechny vzorky dávají vyhovující výsledky.

7.1.2

Jeden vzorek má nevyhovující výsledek, další sada vzorků dává vyhovující výsledky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

114/152

E/ECE/324-



ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

8.1


8.2

Zkouška ohnivzdornosti se považuje za zkoušku dávající vyhovující výsledky pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

8.2.1

Pro účely homologace se sada vzorků považuje za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

8.2.1.1 Všechny vzorky dávají vyhovující výsledky. 8.2.1.2 Jeden vzorek má nevyhovující výsledky, druhá sada vzorků dává vyhovující výsledky. 9.


9.1


9.2


9.2.1


9.2.2

Jeden vzorek má nevyhovující výsledky, druhá sada vzorků dává vyhovující výsledky.

––––––––––––––––––––

0430d0i0.pdf

2010-03-19

115/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 15 PRUŽNÉ PLASTOVÉ TABULE

1.

DEFINICE TYPU Pružná plastová zasklení se uvažují, že patří k jiným typům, liší-li se nejméně v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1

Hlavní vlastnosti jsou následující :

1.1.1

Obchodní název nebo značka.

1.1.2

Chemické označení materiálu.

1.1.3

Klasifikace materiálu výrobcem.

1.1.4

Proces výroby.

1.1.5

Jmenovitá tloušťka (e), povolená výrobní tolerance: ± (0,1 mm + 0,1 e); d > 0,1 mm.

1.1.6

Zabarvení plastového výrobku.

1.1.7

Druh a typ povrchové vrstvy.

1.2

Vedlejší vlastnosti jsou následující :

1.2.1

Žádné vedlejší vlastnosti nejsou požadovány.

2.

VŠEOBECNĚ

2.1

V případě pružných plastových tabulí se zkoušky provádějí na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z konečných výrobků nebo jsou vyrobeny zvlášť pro tento účel. V obou případech musí zkušební kus po všech stránkách přesně reprezentovat vyráběné tabule pro které je homologace žádána.

2.2

Zkušební kusy se uvolní z ochranných obalů a musí se pečlivě před zkouškou vyčistit.

2.2.1

Uloží se na 48 hodin při teplotě 23°C ± 2°C a relativní vlhkosti 50% ± 5%.

3.

ZKOUŠKA PRUŽNOSTI A PŘEHÝBÁNÍ

3.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Vedlejší vlastnosti nejsou vyžadovány.

3.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí jeden plochý zkušební kus o rozměrech 300 mm x 25 mm.

3.3

Zkušební metoda

3.3.1

Musí se použít metoda popsaná v příloze 3, odstavec 12.

3.4

Interpretace výsledků Pro stanovení, že zkušební kus nebo vzorek je pružný, musí být jeho svislý průhyb větší než 50 mm po 60 sekundách. Po 10 sekundách nesmí materiál přehýbaný o 180° vykazovat žádné praskliny nebo poškození v bodě přehybu.

4.

ZKOUŠKY MECHANICKÉ PEVNOSTI

0430d0i0.pdf

2010-03-19

116/152

E/ECE/324-




4.2

Zkouška koulí 227 g při teplotě 20°C ± 5°C

4.2.1

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí deset plochých čtvercových kusů o straně 300 +10/-0 mm.

4.2.2

Zkušební metoda

4.2.2.1 Musí se použít metoda popsaná v příloze 3, odstavec 2.1. 4.2.2.2 Pro všechny tloušťky je padací výška 2 m. 4.2.3


4.2.3.1 Zkouška koulí se považuje za zkoušku s vyhovujícími výsledky, pokud koule nepronikne zkušebním kusem. 4.2.3.2 Sada zkušebních kusů předložená k homologaci je z hlediska zkoušky koulí vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek : 4.2.3.2.1. Osm nebo více zkoušek dává vyhovující výsledky z dané padací výšky. 4.2.3.2.2. Více než dvě zkoušky provedené z minimální padací výšky dávají nevyhovující výsledky, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů prokazuje vyhovující výsledky. 4.3

Zkouška koulí 227 g při teplotě -18°C ± 2°C

4.3.1

Z důvodu minimalizace teplotních změn se zkouška musí provést do 30 sekund po vyjmutí zkušebního kusu z klimakomory.

4.3.2

Musí se použít metoda popsaná v odstavci 4.2.2. této přílohy, s výjimkou, že teplota zkušebního kusu je -18°C ± 2°C.

4.3.3

Interpretace výsledků jako v odstavci 4.2.3. této přílohy.

5.


5.1


5.1.1

Indexy obtížnosti a zkušební metody Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.4. Celková expozice ultrafialového záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120 min. cyklu je zkušební kus vystaven světlu 102 min. bez vodní sprchy, a 18 min. se sprchou.

5.1.1.1 Jiné metody dávající rovnocenné výsledky jsou povolené. 5.1.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 x 40 mm, které jsou vyříznuté z rovinné tabule vzorku.

5.1.3

Interpretace výsledků Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za vyhovující jestliže :

5.1.3.1. Prostup světla měřený podle přílohy 3, odstavec 9.1. nesmí klesnout pod 95% hodnoty před stárnutím. A dále, pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70%. 5.1.3.2. Během stárnutí se nesmí objevit žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo popraskání. 0430d0i0.pdf

2010-03-19

117/152

E/ECE/324-




5.1.4.1 Všechny zkušební kusy dávají vyhovující výsledky. 5.1.4.2 Jeden zkušební kus má nevyhovující výsledek, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků poskytuje vyhovující výsledky. 6.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Požadavky přílohy 3, odstavec 9.1. se aplikují na výrobky, které jsou požadované pro výhled řidiče.

6.1

Interpretace výsledků Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek :

6.1.1


6.1.2


7.


7.1


7.2

Interpretace výsledků Zkouška ohnivzdornosti se považuje za zkoušku dávající vyhovující výsledky pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

7.2.1




8.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 11.2.1.

8.2


8.2.1


8.2.2


––––––––––––––––––––––––––––––

0430d0i0.pdf

2010-03-19

118/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 16 TUHÉ PLASTOVÉ CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM

1.

DEFINICE TYPU Celky s dvojitým zasklením se považují za rozdílné typy, pokud se liší v nejméně jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1

Hlavní vlastnosti jsou následující :

1.1.1


1.1.2

Chemické určení jednotlivých tabulí.

1.1.3

Klasifikace tabulí výrobcem.

1.1.4

Tloušťka jednotlivých tabulí.

1.1.5

Postup výroby oken.

1.1.6

Šířka vzduchové mezery mezi jednotlivými plastovými tabulemi.

1.1.7

Zbarvení plastových tabulí.

1.1.8

Podstata a typ povrchové vrstvy.

1.2

Vedlejší vlastnosti jsou následující :

1.2.1

Žádné vedlejší vlastnosti se nepožadují.

2.

VŠEOBECNĚ

2.1

Zkoušky tuhých plastových celků s dvojitým zasklením se provádějí buď na plochých zkušebních kusech nebo na dokončených dílech, což závisí na požadavcích zkoušky.

2.2

Před zkouškou se musí zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit. Zkušební kusy se musí před zkouškou skladovat 48 hodin při teplotě 23° ± 2°C a relativní vlhkosti 50% ± 5%.

2.3

Tolerance jmenovité tloušťky pro plastové výrobky vyráběné protlačováním je ± 10% jmenovité tloušťky. Pro plastové výrobky vyrobené jinou technologií (např. lití akrylových tabulí) je přípustná tolerance tloušťky dána rovnicí: tolerance tloušťky (mm) = ± (0,4 + 0,1 e) kde e je jmenovitá tloušťka tabule v mm. Referenční normou je ISO 7823/1. Poznámka : není-li, díky výrobní technologii, tloušťka konstantní, měření tloušťky se provede v geometrickém středu celku.

2.4

Zkoušku provedenou s tuhým plastovým celkem s dvojitým zasklením, kde se jmenovitá šířka mezery e měřila v geometrickém středu, lze aplikovat na všechny tuhé plastové celky s dvojitým zasklením mající stejné vlastnosti a jmenovitou šířku mezery e ± 5 mm. Žadatel o homologaci může alternativně předložit vzorek s největší a nejmenší jmenovitou mezerou.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

119/152

E/ECE/324-



ZKOUŠKA PRUŽNOSTI

3.1


3.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí jeden zkušební kus pro každou jednotlivou tabuli okna o rozměrech 300 mm x 25 mm.

3.3

Zkušební metoda

3.3.1

Musí se použít metoda popsaná v příloze 3, odstavec 12.

3.4

Interpretace výsledků Svislý průhyb obou jednotlivých tabulí musí být menší než 50 mm po 60 sekundách.

4.


4.1

Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Vedlejší vlastnosti nejsou vyžadovány

4.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce se podrobí šest vzorových oken o rozměrech 1170 x 570 mm (+0/-2 mm v obou směrech). Vzorky budou opatřeny pro vnější upnutí.

4.3

Zkušební metoda

4.3.1

Musí se použít metoda popsaná v příloze 3, odstavec 3.2., náraz se povede na vnitřní stranu okna.

4.3.2

Pro tabule jako přepážky a oddělující okna, u kterých je velká pravděpodobnost nárazu hlavy, je padací výška 3 m. Hodnota HIC se musí také měřit.

4.3.3

Pro tabule jako boční okna, zadní a střešní okna, u kterých je snížená možnost nárazu hlavy, je padací výška 1,5 m.

4.3.4

Zkouška maketou hlavy se neprovádí u tabulí, u kterých není možnost kontaktu tak jako u oken přívěsů-karavanů a malých oken. Za malé okno se považuje takové, do kterého není možné vepsat kružnici o průměru 150 mm.

4.4

Interpretace výsledků Zkouška se považuje za zkoušku s vyhovujícími výsledky, pokud jsou splněny následující podmínky :

4.4.1

Zkušební kus nebo vzorek není proražen a také není rozbit do velkých, úplně oddělených kusů

4.4.2

Hodnota HIC je menší než 1000.

4.4.3

Sada zkušebních kusů předložených k homologaci se z hlediska zkoušky nárazem maketou hlavy považuje za vyhovující pokud, je splněna jedna z následujících podmínek :

4.4.3.1 Všechny zkoušky jsou vyhovující, nebo 4.4.3.2.Jedna zkouška má nevyhovující výsledky, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů dává vyhovující výsledky. 5.

ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ 227 g

0430d0i0.pdf

2010-03-19

120/152

E/ECE/324-



Indexy obtížnosti vedlejších vlastností Vedlejší vlastnosti nejsou vyžadovány

5.2

Počet zkušebních vzorků Zkouškám se podrobí deset plochých kusů čtvercového tvaru o straně 300 +10/-0 mm nebo deset v podstatě plochých dokončených dílů

5.3

Zkušební metoda

5.3.1

Musí se použít zkušební metoda, popsaná v příloze 3, odstavec 2.1. Náraz se povede na vnější stranu zkoušeného okna.

5.3.2

Padací výška pro různé hodnoty tloušťky je uvedena v následující tabulce :

Tloušťka tabule (mm)

Padací výška (m)

<3

2

4

3

5

4

>6

5

Pro tloušťky zkušebních kusů mezi 3 mm a 6 mm se padací výška musí interpolovat. 5.4


5.4.1

Zkouška s koulí se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud jsou splněny následující podmínky : - koule nepronikne zkušebním kusem - zkušební kus se nerozbije na jednotlivé kousky

5.4.2

Sada zkušebních kusů předložených k homologaci se z hlediska zkoušky koulí 227 g považuje za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek.

5.4.2.1 U osmi nebo více jednotlivých zkoušek, při dané padací výšce, jsou uspokojivé výsledky. 5.4.2.2.Tři nebo více zkoušek má nevyhovující výsledky, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů dává vyhovující výsledky. 5.5

Zkouška koulí 227 g při teplotě –18°C ± 2°C

5.5.1

Teplotní změny zkušebního kusu se musí minimalizovat, zkouška se provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.

5.5.2

Musí se použít zkušební metoda popsaná v odstavci 5.3. této přílohy, s výjimkou,že teplota je –18°C ± 2°C.

5.5.3

Interpretace výsledků je stejná jako v odstavci 5.4. této přílohy.

6.


6.1


6.1.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 4. ; po zkoušce buď pro 1000, 500 nebo 100 cyklů se provede měření oděru povrchu výrobku.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

121/152

E/ECE/324-



Zkoušce se podrobí tři ploché zkušební kusy čtvercového tvaru o straně 100 mm pro každý typ povrchu.

6.1.3.

Interpretace výsledků zkoušky.

6.1.3.1. U zasklení třídy L se výsledky zkoušky oděrem považují za vyhovující pokud celkový světelný rozptyl po oděru nepřesáhne 2% po 1000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. 6.1.3.2 U zasklení třídy M se výsledky zkoušky oděrem považují za vyhovující pokud celkový světelný rozptyl po oděru nepřesáhne 10% po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4% po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. 6.1.3.3 Pro střešní okna se nepožaduje zkouška oděrem. 6.1.4 Sada homologačních vzorků se považuje za vyhovující pokud je splněna jedna z následujících podmínek : -

všechny vzorky vyhoví požadavkům nebo

-

jeden vzorek nevyhoví, opakované zkoušky s novou sadou vzorků dávají vyhovující výsledky.

6.2


6.2.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 6.4. Celková expozice ultrafialového záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. V průběhu ozařování jsou zkušební kusy vystaveny vodní sprše v souvislých cyklech. Během 120 minutového cyklu jsou zkušební kusy po 102 minut ozařovány bez vodní sprchy a 18 minut s vodní sprchou.

6.2.1.1 Jiné metody dávající rovnocenné výsledky jsou povoleny. 6.2.2

Počet zkušebních kusů Zkoušce budou podrobeny tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 x 40 mm vyříznuté z vnější vrstvy okna.

6.2.3


6.2.3.1 Odolnost proti simulovanému stárnutí se považuje za vyhovující pokud : 6.2.3.1.1. Prostup světla měřený podle přílohy 3, odstavec 9.1. nesmí klesnout pod 95% hodnoty před stárnutím. A dále, pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70%. 6.2.3.1.2. Během stárnutí se nesmí objevit žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo popraskání. 6.2.4


6.2.4.1 Všechny zkušební kusy dávají vyhovující výsledky. 6.2.4.2 Jeden zkušební kus má nevyhovující výsledek, další série zkoušek provedená s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků poskytuje vyhovující výsledky. 6.3


6.3.1

Indexy obtížnosti a metody zkoušek

0430d0i0.pdf

2010-03-19

122/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 16 Požadavky přílohy 3, odstavec 13 se aplikují pouze na potažené výrobky. 6.3.2

Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z odstavce 6.2.

6.3.3


6.3.3.1 Zkouška křížovým řezem se pokládá za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud : Je dosaženo hodnoty křížového řezu Gt1. 6.3.3.2 Zkušební kus se z hlediska homologace považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek : 6.3.3.2.1U zkoušky byly dosaženy vyhovující výsledky. 6.3.3.2.2.Zkouška dala nevyhovující výsledek, další zkouška provedená s jiným zkušebním kusem, zbylým ze zkoušek podle odstavce 6.2., dala vyhovující výsledky. 6.4


6.4.1


6.4.2

Zkoušce se podrobí deset zkušebních kusů čtvercového tvaru o straně 300 mm.

6.4.3


6.4.3.1 Zkouška odolnosti proti vlhkosti se považuje za zkoušku s vyhovujícím výsledkem pokud : 6.4.3.1.1. Na žádném vzorku se nevyskytují viditelné poruchy jako bubliny nebo mléčné zakalení, 6.4.3.1.2. a pokud prostup světla měřený podle přílohy 3, odstavec 9.1. neklesne pod 95% hodnoty před zkouškou a dále neklesne pod 70% pro jakékoli okno požadované pro výhled řidiče. 6.4.4

Po zkoušce se zkušební kusy uloží na nejméně 48 hodin při teplotě 23°C ± 2°C a relativní vlhkosti 50% ± 5%, potom budou podrobeny zkoušce koulí 227 g popsané v odstavci 5 této přílohy.

7.

OPTICKÉ VLASTNOSTI Požadavky přílohy 3, odstavec 9.1. se aplikují na výrobky, které jsou požadované pro výhled řidiče.

7.1


7.1.1


7.1.2


8.


8.1


8.2

Interpretace výsledků Zkoušku je nutné provádět odděleně pro oba povrchy celku s dvojitým zasklením. Zkouška ohnivzdornosti se považuje za zkoušku dávající vyhovující výsledky pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

123/152

E/ECE/324-






9.1

Indexy obtížnosti a zkušební metoda Aplikují se požadavky přílohy 3, odstavec 11. Zkouškám se podrobí pouze vzorky reprezentující vnější stranu celku s dvojitým zasklením.

9.2


9.2.1


9.2.2


0430d0i0.pdf

2010-03-19

124/152

E/ECE/32 24-



P PŘÍLOHA 17 MĚ ĚŘENÍ VÝŠ ŠKY SEGMENTU A PO OLOHY BO ODU NÁRAZ ZU

O Obr.1 - Urče ení výšky segmentu "h h" V případě ě tabule bezzpečnostníh ho zaskleníí s jednoduc chým zakřivvením je výšška segmen ntu rovna: h1 maxim mum. V případě tabule be ezpečnostního zasklen ní s dvojím m zakřivením m je výška segmentu rovna: h1 maximum m + h2 maxim mum.

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

125/152

E/ECE/32 24-



Obr.2 - Předepsané body nárazu pro če elní skla

0430d0i0 0.pdf

2010-03-19

126/152

E/ECE/324-



Obrázek 3(a), 3(b), 3(c) - Předepsané body nárazu pro jednotně tvrzené skleněné tabule Body "2" vyznačené na obr. 3(a), 3(b) a 3(c) jsou příklady umístění bodu "2" předepsaného v příloze 5, odstavec 2.5.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

127/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 18 POSTUP PRO STANOVENÍ ZKUŠEBNÍCH PLOCH NA ČELNÍCH SKLECH VOZIDEL VE VZTAHU K BODŮM "V"

1.

POLOHY BODŮ "V"

1.1

Poloha bodů "V" ve vztahu k bodu "R" (viz přílohu 16 tohoto předpisu), daná souřadnicemi X, Y a Z v trojrozměrném referenčním systému - viz tabulky 1 a 2.

1.2

Tabulka 1 udává základní souřadnice pro konstrukční úhel opěradla sedadla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze, obr. 3. Tabulka 1 bod "V"

a

b

c(d)

V1

68 mm

- 5 mm

665 mm

V2

68 mm

- 5 mm

589 mm

1.3

Korekce pro konstrukční úhly opěradla sedadla jiné než 25°

1.3.1

Tabulka 2 uvádí další korekce souřadnic X a Z každého bodu "V", není-li konstrukční úhel opěradla sedadla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze na obr. 3. Tabulka 2

Úhel opěradla (ve °)

Vodorovné souřadnice X

Svislé souřadnice Y

Úhel opěradla (ve °)

Vodorovné souřadnice X

Svislé souřadnice Y

5

-186 mm

28 mm

23

-17 mm

5 mm

6

-176 mm

27 mm

24

-9 mm

2 mm

7

-167 mm

27 mm

25

0 mm

0 mm

8

-157 mm

26 mm

26

9 mm

- 3 mm

9

-147 mm

26 mm

27

17 mm

- 5 mm

10

-137 mm

25 mm

28

26 mm

- 8 mm

11

-128 mm

24 mm

29

34 mm

-11 mm

12

-118 mm

23 mm

30

43 mm

-14 mm

13

-109 mm

22 mm

31

51 mm

-17 mm

14

- 99 mm

21 mm

32

59 mm

-21 mm

15

- 90 mm

20 mm

33

67 mm

-24 mm

16

- 81 mm

18 mm

34

76 mm

-28 mm

17

- 71 mm

17 mm

35

84 mm

-31 mm

18

- 62 mm

15 mm

36

92 mm

-35 mm

19

- 53 mm

13 mm

37

100 mm

-39 mm

20

- 44 mm

11 mm

38

107 mm

-43 mm

21

- 35 mm

9 mm

39

115 mm

-47 mm

22

- 26 mm

7 mm

40

123 mm

-52 mm

2.

ZKUŠEBNÍ PLOCHY

2.1

Z bodů "V" se stanoví dvě zkušební plochy.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

128/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 18 2.2.

2.3

2.4.

„Zkušební plocha A“ je plocha vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin (viz obr.1a a 1b): a)

rovinou nakloněnou v úhlu 3° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 1);

b)

rovinou nakloněnou v úhlu 1° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 2);

c)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 13° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 3);

d)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 20° vpravo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vlevo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 4);

e)

v případě jediné středové polohy pro řízení; dvěma rovinami nakloněnými nahoru a dolů jak je definováno v odstavcích 2.2. (a) a (b) výše a dvěma svislými rovinami procházejícími body V1 a V2 a nakloněné o 15° vlevo od osy X (rovina 3) a 15° vpravo od osy X (rovina 4) (viz obr.1b)

„Zkušební plocha B“ je plocha vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin : a)

rovinou nakloněnou v úhlu 7° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 5);

b)

rovinou nakloněnou v úhlu 5° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 6);

c)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 17° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 7);

d)

rovinou symetrickou k rovině 7 vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 8).

„Redukovaná zkušební plocha B“ je zkušební plocha B s výjimkou následujících ploch 1/ (viz obr.2 a 3).

2.4.1. Zkušební plocha A, definovanou v odstavci 2.2., rozšířenou v souladu s odstavcem 9.2.2.1. přílohy 3; 2.4.2. podle rozhodnutí výrobce vozidla se může aplikovat jeden ze dvou následujících odstavců: 2.4.2.1 jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené rovinou 1 směrem dolů a příčně rovinou 4 a souměrné vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 4´); 2.4.2.2. každý stínící pás ohraničený směrem dolů rovinou 1, jestliže je vepsána do oblasti široké 300 mm středěné na podélnou střední rovinu vozidla, a že stínící pás pod stopou roviny 5 je vepsán do oblasti příčně ohraničené stopami rovin procházejících ohraničením 150 mm širokého segmentu 2/ a rovnoběžných ke stopám rovin 4 a 4´. 2.4.3. jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla: 1

/ Je nutné brát v úvahu, že výchozí body definované v odstavci 2.5. musí být umístěny v průhledné oblasti. 2 / Měřeno na vnějším povrchu čelního skla a na stopě roviny 1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

129/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 18 a) s rovinou nakloněnou v úhlu 4° směrem dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 9); b) s rovinou 6; c) s rovinou 7 a 8 nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla; 2.4.4. jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla: a)

s vodorovnou rovino procházející bodem V1 (rovina 10);

b)

s rovinou 3 3/

c)

s rovinou 7 4/ nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla;

d)

s rovinou 9;

2.4.5.

plocha 25 mm od hrany vnějšího povrchu čelního skla nebo od jakéhokoli neprůhledného zatemnění. Tato plocha nesmí zasahovat do rozšířené zkušební plocha A.

2.5.

Definice výchozích bodů (viz obr. 3) Výchozí body jsou body umístěné v průsečících vnějšího povrchu čelního skla s přímkami vycházejících dopředu z bodů V:

2.5.1.

horní svislý výchozí bod dopředu od V1 a 7° nad horizontálou (Pr1);

2.5.2.

spodní svislý výchozí bod dopředu od V2 a 5° pod horizontálou (Pr2);

2.5.3.

vodorovný výchozí bod dopředu od V1 a 17° vlevo (Pr3);

2.5.4

tři dodatečné výchozí body symetrické k bodům definovaným v odstavcích 2.5.1. až 2.5.3. vzhledem k podélné střední rovině vozidla (a to P'r1, P'r2, P'r3).

3

/ Pro ostatní strany čelního skla s rovinou souměrnosti vzhledem k rovině 3 ve vztahu k podélné střední rovině vozidla. 4 / Pro ostatní strany čelního skla s rovinou 8.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

130/152

E/ECE/3 324-

© Transslation TÜV V SÜD Czec ch

E/ECE/T TRANS/505 5/Rev.1/Add d.42 Předpis 43 - Příloha a 18

CL : stop pa podélné střední roviny vozidla Pi : stop pa odpovída ající roviny (viz ( text) Obrázekk 1a : Zkuše ební plocha A (příklad vozidla v s levvostranným m řízením)

0430d0i0.pdf

2010-03-19 9

131/152 2

E/ECE/324-



CL : stopa podélné střední roviny vozidla Pi : stopa odpovídající roviny (viz text) Obr. 1b.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

132/152

E/ECE/3 324-



CL : stop pa podélné střední roviny vozidla Pi : stop pa odpovída ající roviny (viz ( text) Obrá ázek 2a : Re edukovaná zkušební plocha B (přííklad vozidla a s levostra anným řízen ním) – horní stínící s pás definovaný d v odstavci 2.4.2.2. 2

0430d0i0.pdf

2010-03-19 9

133/152 2

E/ECE/3 324-



CL : stop pa podélné střední roviny vozidla Pi : stop pa odpovída ající roviny (viz ( text) Obrá ázek 2b : Re edukovaná zkušební plocha B (přííklad vozidla a s levostra anným řízen ním) – horní plocha stínícího pásu u definovanovaného v odstavci 2.4 4.2.1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19 9

134/152 2

E/ECE/3 324-



CL : stop pa podélné střední roviny vozidla Pri : d.p.stopa odpo ovídající rovviny (viz texxt) a, b, c, d: d souřadnice bodů „V“ Obrázek 3 : Určení výýchozích bo odů (příklad d vozidla s levostranným řízením)

0430d0i0.pdf

2010-03-19 9

135/152 2

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 19 POSTUP PRO STANOVENÍ BODU "H" A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU PRO POLOHY SEDĚNÍ V MOTOROVÝCH VOZIDLECH

1.

ÚČEL Postup předepsaný v této příloze se užije pro stanovení polohy bodu H a skutečného úhlu torza pro jedno nebo několik míst k sedění v motorových vozidlech a k ověření vztahu měřených hodnot ke konstrukčním specifikacím, daným výrobcem vozidla. 1/

2.

DEFINICE Pro účel této přílohy:

2.1

"Referenční údaje" znamená jednu nebo několik následujících vlastností místa sedění:

2.1.1

bod "H" a bod "R" a jejich vzájemný vztah,

2.1.2

skutečný úhel torza a konstrukční úhel torza a jejich vzájemný vztah.

2.2

"Zařízení 3DH pro stanovení bodu H" znamená zařízení, užívané k určení bodu H a skutečného úhlu torza. Toto zařízení je popsáno v dodatku 1 této přílohy;

2.3

"bod H" znamená střed otáčení torza a stehen zařízení 3DH umístěného na sedadle ve vozidle. Zařízení odpovídá zařízení popsanému v normě ISO 6549. Souřadnice bodu H jsou určeny v relaci k vztažným značkám definovaných výrobcem v souladu s třírozměrným systémem, který odpovídá normě ISO 4130.

2.4

"bod R nebo referenční bod sedění" znamená polohu bodu H se sedadlem řidiče v konstrukční poloze pro řízení, definovanou výrobcem vozidla.

2.5

"Čára torza" znamená osu sondy zařízení 3DH, se sondou v plné zadní poloze;

2.6

"Skutečný úhel torza" znamená úhel mezi svislicí, procházející bodem H a čárou torza, měřený zádovým měřícím kvadrantem zařízení 3DH. Skutečný úhel torza teoreticky odpovídá konstrukčnímu úhlu torza (tolerance viz odst.3.2.2.);

2.7

"Konstrukční úhel torza" znamená úhel mezi svislicí, procházející bodem R a čárou torza v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla sedadla podle údaje výrobce vozidla;

2.8

"Střední rovina cestujícího" (C/LO) znamená střední rovinu zařízení 3DH, umístěné na každém navrhovaném místě sedění; je určena souřadnicemi bodu H na ose Y. Pro jednotlivá sedadla je střední rovina sedadla totožná se střední rovinou cestujícího. Pro ostatní sedadla je střední rovina cestujícího specifikována výrobcem;

2.9

"Třírozměrný referenční systém" znamená systém, popsaný v dodatku 2 této přílohy;

2.10

"Referenční značky" jsou fyzikální body (díry, povrchy, značky a zářezy) na karosérii vozidla, definované výrobcem;

2.11

"Poloha vozidla při měření" znamená polohu vozidla, definovanou souřadnicemi referenčních značek v třírozměrném referenčním systému.

3.

POŽADAVKY

3.1

Předložení údajů

1

/ Na jakémkoli místě k sedění jiném než přední sedadla, kde nelze stanovit bod H použitím zařízení 3DH nebo použitím uvedených postupů, může být podle uvážení správního orgánu za referenční považován bod R, uvedený výrobcem.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

136/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 19 Pro každé místo k sedění, kde jsou požadovány referenční údaje pro prokázání shody s ustanovením současného Předpisu, se musí předložit následující údaje nebo vhodný výběr následujících údajů na formuláři, který je dodatkem 3 této přílohy: 3.1.1

souřadnice bodu R ve vztahu k třírozměrnému referenčnímu systému;

3.1.2

konstrukční úhel torza;

3.1.3

všechny údaje nutné pro seřízení sedadla (je-li seřiditelné) do polohy měření podle odst. 4.3.

3.2

Vztah mezi měřenými údaji a konstrukčními specifikacemi

3.2.1

Souřadnice bodu H a hodnota skutečného úhlu torza, získané postupem podle odst.4, se porovnají se souřadnicemi bodu R a hodnotou konstrukčního úhlu torza, stanovenými výrobcem vozidla.

3.2.2

Vzájemná poloha bodu R a bodu H a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem torza se pro místo k sedění považují za uspokojivé, jestliže bod H, definovaný jeho souřadnicemi, leží uvnitř čtverce se svislými a vodorovnými stranami délky 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodu R, a jestliže skutečný úhel torza je v rozmezí 5° konstrukčního úhlu torza.

3.2.3

Jsou-li splněny tyto podmínky použijí se bod R a konstrukční úhel torza jako důkaz splnění ustanovení tohoto předpisu.

3.2.4

Jestliže bod H nebo skutečný úhel torza nesplňují požadavky odstavce 3.2.2, provede se určení bodu H a úhlu torza ještě dvakrát (celkem třikrát). Jestliže výsledky dvou z těchto tří měření vyhoví požadavkům, použijí se ustanovení odstavce 3.2.3.

3.2.5

Jestliže výsledky nejméně dvou ze tří měření podle odstavce 3.2.4. nesplňují požadavky odstavce 3.2.2., nebo se nemůže provést měření, protože výrobce vozidla nedodal informace týkající se polohy bodu R nebo konstrukčního úhlu torza, pak se použije těžiště těchto tří měřených bodů nebo střední hodnota ze tří měřených úhlů a pokládají se za použitelné ve všech případech, kde se v tomto předpisu odkazuje na bod R nebo na konstrukční úhel torza.

4.

POSTUP PRO STANOVENÍ BODU H A SKUTEČNÉHO ÚHLU TORZA

4.1

Vozidlo se podle úvahy výrobce stabilizuje při teplotě 20 ±10°C, aby se zajistilo, že materiál sedadel dosáhne pokojové teploty. Jestliže sedadlo, které se bude kontrolovat, nebylo nikdy užité, musí se na ně dvakrát po jedné minutě posadit osoba nebo zařízení o hmotnosti 70 až 80 kg, aby se sedák i opěradlo prohnuly. Na žádost výrobce se před usazením zařízení 3DH nechá sada sedadel nezatížená po dobu min. 30 minut.

4.2

Vozidlo musí být v poloze pro měření podle odstavce 2.11.

4.3

Je-li sedadlo seřiditelné, musí se nejdříve seřídit do nejzadnější normální polohy pro řízení nebo užívání podle údaje výrobce vozidla. Při seřízení se bere do úvahy pouze podélné seřízení a ne dráha sedadla pro jiné účely než normální polohy pro řízení a užívání. Existují-li ostatní druhy seřízení (svislé, úhlové, opěradla sedadla, atd.) budou pak seřízeny do polohy specifikované výrobcem. U zavěšených sedadel se pevně zajistí svislá poloha, která odpovídá normální poloze řízení, specifikované výrobcem.

4.4

Plocha místa k sedění, která přijde do kontaktu se zařízením 3DH, se pokryje bavlněnou tkaninou dostatečného rozměru a vhodné osnovy, která je charakterizovaná jako hladká bavlněná tkanina, která má 18,9 nití na cm2 a váží 0,228 kgmm-2, nebo

0430d0i0.pdf

2010-03-19

137/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 19 tkaninou pletenou nebo netkanou, které mají ekvivalentní vlastnosti. Jestliže se zkouší na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na které je sedadlo umístěno, stejné základní vlastnosti 2/, jako podlaha vozidla, do kterého je sedadlo určené. 4.5

Usaďte sestavu sedací části a záď zařízení 3DH takovým způsobem, že střední rovina cestujícího (C/LO) splyne se střední rovinou zařízení 3DH. Na žádost výrobce lze zařízení 3DH posunout dovnitř vzhledem ke střední rovině cestujícího (C/LO) z důvodu, že by okraj sedací části nedovolil vyvážení zařízení při jejím umístění na vnějším místě k sedění.

4.6

K sedací části zařízení 3DH připevněte sestavu chodidla a lýtkové části nohou buď individuálně nebo s užitím tyče tvaru T. Čára, která prochází terčíky označení bodu H, musí být rovnoběžná se základnou a kolmá k podélné střední rovině sedadla.

4.7

Seřiďte polohy chodidel a nohou zařízení 3DH následovně:

4.7.1

Určené místo k sedění: řidič a cestující na vnějším předním sedadle

4.7.1.1 Sestava chodidel a nohou se posunu směrem dopředu tak, že chodidla zaujmou přirozené polohy na podlaze, je-li to nutné i mezi ovládacími pedály. Tam, kde je to možné, se levá noha umístí do přibližně stejné vzdálenosti vlevo od střední roviny zařízení 3DH jako pravá noha vpravo. Vodováha, která ověřuje příčnou orientaci zařízení 3DH, se v případě potřeby vyrovná do horizontály přestavením sedací části zařízení 3DH nebo nastavením sestavy chodidel a nohou směrem dozadu. Přímka, která prochází terčíky bodu H, musí být udržována v poloze kolmé k podélné střední rovině sedadla. 4.7.1.2 Nemůže-li být levá noha umístěna rovnoběžně s pravou nohou a levá noha nemůže spočívat na podlahové části, posunujte levou nohu tak, aby byla podepřená. Ustavení terčíků musí být zachováno. 4.7.2

Určené místo k sedění: Zadní vnější Pro zadní sedadla a pomocná sedadla se nohy umístí podle specifikace výrobce. Spočinou-li nohy na částech podlahy, které jsou v různých úrovních, tak noha, která se první dotkne předního sedadla je referenční a druhá noha se musí nastavit tak, že vodováha, která udává příčnou orientaci sedací části zařízení 3DH, je v horizontále.

4.7.3

Jiná určená místa k sedění: Všeobecný postup se řídí podle odst. 4.7.1. kromě případu, kdy se nohy umístí podle specifikace výrobce vozidla.

4.8

Na lýtkovou část nohy a na stehno položte závaží a zařízení 3DH vyrovnejte.

4.9

Nakloňte zádovou část zařízení dopředu na přední doraz a odsuňte zařízení ze sedadla pomocí tyče T. Zařízení 3DH na sedadle znovu usaďte jednou z následujících metod:

4.9.1

Má-li zařízení snahu sklouznout dozadu, užije se následující postup. Nechte zařízení klouzat dozadu, dokud nebude nutné zadržet tyč T ve směru vodorovně vpřed, tj. dokud se sedací část zařízení 3DH nedotkne opěradla sedadla. Bude-li to nutné, přemístěte lýtkovou část nohy.

2

/ Úhel náklonu, výškový rozdíl při montáži sedadla, charakter povrchu atd.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

138/152

E/ECE/324-



Nemá-li zařízení 3DH snahu klouzat dozadu, užijte následující postup. Posuňte zařízení směrem dozadu působením vodorovného zatížení na tyč T, dokud se sedací část zařízení nedotkne opěradla sedadla (viz obr.2 dodatku 1 této přílohy).

4.10

Působte silou 100 ±10 N na zádovou a sedací část zařízení v místě, kde se protíná pouzdro tyče T a měřící kvadrant úhlu kyčle. Síla působí v přímce, procházející výše uvedeným průsečíkem bezprostředně nad pouzdrem tyče T (viz dodatek 1 této přílohy). Pak opatrně vraťte zádovou část zařízení na opěradlo. V průběhu dalšího postupu dbejte, aby nedošlo k posunutí zařízení 3DH směrem dopředu.

4.11

Umístěte pravé a levé hýžďové závaží a pak střídavě 8 ks závaží torza. Udržujte polohu zařízení 3DH.

4.12

Nakloňte zádovou část zařázení dopředu, aby se uvolnilo pnutí na opěradle sedadla. Rozkývejte zařízení ze strany na stranu v úhlu 10° (5° na každou stranu od svislé střední roviny), kompletní cyklus proveďte třikrát, aby se uvolnilo jakékoli nahromaděné tření mezi zařízením a sedadlem. V průběhu kývání může mít tyč T zařízení snahu odchýlit se od specifikovaného vodorovného a svislého nastavení. Proto musí být tyč T při kývavém pohybu držena působením přiměřeného podélného zatížení. Při přidržování tyče T a kývání zařízení dbejte na to, aby ve svislém a podélném směru nepůsobily žádné vnější síly. Chodidla zařízení nemusí být při této činnosti přidržována. Změní-li chodidla svou polohu, měla by prozatím v této poloze zůstat. Opatrně vraťte zádovou část zařízení na opěradlo a zkontrolujte obě vodováhy pro vodorovnou polohu. Dojde-li k jakémukoli pohybu nohou v průběhu kývání zařízení, tak nohy musí být přemístěny následovně: Zvedněte střídavě obě nohy z podlahy o minimálně nutnou míru, kdy už nedochází k žádnému dodatečnému pohybu nohou. V průběhu tohoto zvedání se chodidla volně otáčejí, v dopředném nebo příčném směru nepůsobí žádné síly. Když jsou obě nohy položeny zpět do dolní polohy, mají se podpatky dotýkat k tomu určené konstrukce. Zkontrolujete nulovou polohu příčné vodováhy; v případě potřeby působte na vršek zádové části příčnou silou, dostatečnou k vyrovnání sedací části zařízení na sedadle.

4.13

Držením tyče T zabraňte sklouznutí zařízení na sedáku směrem dopředu a postupujte následovně: (a) vraťte zádovou část zařízení na opěradlo sedadla, (b) směrem dozadu střídavě působte a uvolňujte vodorovnou silou, která nepřesáhne 25 N a která působí na tyč zádové části přibližně ve výšce závaží torza tak dlouho, dokud na měřícím zádovém kvadrantu není zřejmé, že bylo po uvolnění dosaženo stabilní polohy. Pečlivě zkontrolujte, že na zařízení 3DH nepůsobí žádné vnější síly ve směru dolů nebo příčně. Je-li nutné jiné seřízení zařízení, natočte zádovou část zařízení dopředu, znovu vyrovnejte a opakujte postup podle odst.4.12.

4.14

Změřte:

4.14.1

Souřadnice bodu H jsou měřeny proti třírozměrnému referenčnímu systému.

4.14.2

Skutečný úhel torza se odečte na měřícím úhlovém kvadrantu zařízení 3DH se sondou v úplně zadní poloze.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

139/152

E/ECE/324-



Požaduje-li se opakované usazení zařízení, měla by sestava sedadla zůstat nezatížená minimálně 30 minut před dalším usazováním. Zařízení by nemělo zatěžovat sedadlo déle než je potřebné pro zkoušku.

4.16

Jestliže lze sedadla v téže řadě považovat za podobná (lavicové sedadlo, shodná sedadla atd.), stanoví se pro každou řadu sedadel pouze jeden bod H a jeden "skutečný úhel torza", přičemž zařízení 3DH popisované v dodatku 1 této přílohy se usadí na místo, považované pro dotyčnou řadu za reprezentativní. Tímto místem je:

4.16.1

u přední řady - sedadlo řidiče

4.16.2

u zadní řady nebo zadních řad - některé vnější sedadlo.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

140/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 19 - Dodatek 1

PŘÍLOHA 19 - DODATEK 1 POPIS TŘÍROZMĚRNÉHO ZAŘÍZENÍ PRO stanovení BODu H 1/

(3 DH - zařízení) 1.

Zádová a sedací část Zádová a sedací část jsou konstruovány z vyztuženého plastu a kovu, simulují lidské torzo a stehna a jsou mechanicky otočně upevněné v bodu H. Pro měření skutečného úhlu torza je měřící kvadrant připevněn k sondě, která je otočně uchycena v bodu H. K sedací části je upevněna tyč stehen, která vytváří osu stehen a slouží jako základní čára pro úhlový měřící kvadrant kyčle.

2.

Části těla a nohou Lýtkové části nohou jsou k sedací části připojeny pomocí kolen a tyče T, která je bočním prodloužením seřiditelné tyče stehen. Pro měření úhlu kolen jsou k lýtkovým částem nohou připojeny měřicí kvadranty. Sestavy chodidel jsou kalibrovány pro měření úhlu chodidla. Zařízení je v prostoru orientováno dvěma vodováhami. Závaží částí těla jsou umístěna v odpovídajících těžištích tak, aby prosednutí sedadla odpovídalo muži o hmotnosti 76 kg. U všech kloubů zařízení se kontroluje volný pohyb bez nahodilého výrazného tření.

1

/ Pro podrobnosti konstrukce 3 DH - zařízení se obraťte na Society of Automotive Engineers (SAE), 400. Commonwealth Drive, Warrendale, Pennsylvania 15096, United States of America. Toto zařízení odpovídá zařízení, popsanému v ISO normě 6549-1980.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

141/152

E/ECE/324-



Obr. 1 - Označení částí 3 DH - zařízení

0430d0i0.pdf

2010-03-19

142/152

E/ECE/324-



Obrázek 2 - Rozměry částí 3 DH - zařízení a rozložení závaží

0430d0i0.pdf

2010-03-19

143/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 19 - DODATEK 2 TŘÍROZMĚRNÝ REFERENČNÍ SYSTÉM

1.

Třírozměrný referenční systém je definován třemi ortogonálními rovinami a je stanoven výrobcem vozidla (viz obr.).x/

2.

Poloha vozidla při měření je dána ustavením vozidla na nosném povrchu tak, aby souřadnice referenčních značek odpovídaly hodnotám, určeným výrobcem.

3.

Souřadnice bodu R a bodu H jsou stanoveny ve vztahu k referenčním značkám, definovaných výrobcem vozidla.

Obr. - Třírozměrný referenční systém

x/

Referenční systém odpovídá ISO Standard 4130-1978.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

144/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 19 - DODATEK 3 REFERENČNÍ ÚDAJE O POLOHÁCH SEDĚNÍ

1.

KÓDOVÁNÍ REFERENČNÍCH ÚDAJŮ Referenční údaje se zapisují za sebou pro každou polohu sedění. Polohy sedění jsou identifikovány kódy ze dvou znaků. První znak je arabská číslice a určuje řadu sedadel směrem od přídě k zádi vozu. Druhým znakem je velké písmeno, které určuje polohu sedění v řadě, pohledem ve směru dopředného pohybu vozidla; užívá se následujících písmen: L = levá, C = střední, R = pravá.

2.

POPIS MĚŘICÍ POLOHY VOZIDLA

2.1

Souřadnice vztažných značek X ............................ Y ............................ Z .............................

3.

ZÁPIS REFERENČNÍCH ÚDAJŮ

3.1

Poloha sedění: ..................................

3.1.1

Souřadnice bodu R X ............................ Y ............................ Z .............................

3.1.2

Konstrukční úhel trupu: .....................

3.1.3

Specifikace pro seřízení sedadla: 1/ vodorovné: ........................................ svislé: ................................................ úhlové: .............................................. úhel trupu: .........................................

Pozn.: seznam referenčních údajů pro další polohy sedění podle 3.2., 3.3. atd.

1

/ Nehodící škrtněte.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

145/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 20 OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY

1.

DEFINICE Ve smyslu této přílohy se rozumí:

1.1

"typem výrobku" všechny skleněné tabule, které mají tytéž hlavní vlastnosti;

1.2

"třídou tloušťky" všechny skleněné tabule, které mají tloušťku složkových částí v přípustných odchylkách (tolerancích);

1.3

"výrobní jednotkou" soubor výrobních prostředků pro jeden nebo vícero typů skleněných tabulí, umístěných v témže místě; může zahrnout více výrobních linek;

1.4

"směnou" souvislé výrobní období jedné výrobní linky během hodin pracovního dne;

1.5

"Výrobní sérií" plynulou výrobu téhož typu výrobku na téže výrobní lince;

1.6

"Ps" počet skleněných tabulí téhož typu výrobku, vyrobených touž směnou;

1.7

"Pr" počet skleněných tabulí téhož typu výrobku, vyrobených ve výrobní sérii.

2.

ZKOUŠKY Skleněné tabule musí být podrobeny následujícím zkouškám:

2.1

Čelní tvrzená skla

2.1.1

Fragmentace (rozpadu na úlomky) podle požadavků přílohy 4, odstavec 2;

2.1.2

Měření prostupu (transmise) světla podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.1.;

2.1.3

Optické distorze podle požadavků přílohy 3, odst. 9.2.;

2.1.4

Oddělení sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.3.;

2.2

Jednotně tvrzené skleněné tabule

2.2.1

Fragmentace podle požadavků přílohy 5, odstavec 2.

2.2.2

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.1.

2.2.3

V případě skleněných tabulí užívaných jako čelní skla:

2.2.3.1 Zkouška optické distorze podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.2. 2.2.3.2 Zkouška oddělení sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.3. 2.3

Normální vrstvená čelní skla a skloplastová čelní skla

2.3.1

Zkouška maketou hlavy podle požadavků přílohy 6, odst.3.

2.3.2

Zkouška koulí 2 260 g podle požadavků přílohy 6, odstavec 4.2. a přílohy 3, odst. 2.2.;

2.3.3

Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3, odstavec 5.;

2.3.4

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.1.;

2.3.5

Optické distorze podle požadavků přílohy 3, odst. 9.2.;

2.3.6

Oddělení sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.3.;

2.3.7

Pouze v případě skloplastových čelních skel:

2.3.7.1 Zkouška odolnosti proti odírání podle požadavků přílohy 9, odstavec 2.1.; 2.3.7.2 Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9, odstavec 3.; 2.3.7.3 Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3, odstavec 11.2.1; 2.4

Normální vrstvená skla a skloplastové tabule

2.4.1

Zkouška koulí 227 g podle požadavků přílohy 7, odst. 4.;

0430d0i0.pdf

2010-03-19

146/152

E/ECE/324-



Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3, odstavec 5.;

2.4.3

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.1.;

2.4.4

Pouze v případě skloplastových tabulí:

2.4.4.1 Zkouška odolnosti proti odírání podle požadavků přílohy 9, odstavec 2.1.; 2.4.4.2 Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9, odstavec 3.; 2.4.4.3 Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3, odstavec 11.2.1; 2.4.4

Výše uvedená ustanovení se považují za splněná, pokud bylo odpovídajícím způsobem zkoušeno na čelních sklech téhož složení.

2.5

Upravená vrstvená čelní skla

2.5.1

Navíc ke zkouškám, předepsaným v odstavci 2.3. této přílohy, se odzkouší fragmentace podle požadavků přílohy 8, odstavec 4.

2.6

Skleněné tabule pokryté plastickým materiálem Navíc ke zkouškám předepsaným v řadě odstavců této přílohy, se zkouší:

2.6.1

odolnost proti odírání podle požadavků přílohy 9, odstavec 2.1.

2.6.2

odolnost proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9, odstavec 3.

2.6.3

odolnost proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3, odstavec 11.2.1.

2.7.

Celky s dvojitým zasklením:

2.7.1.

Zkouší se podle specifikací v této příloze pro každou skleněnou tabuli, tvořící celek s dvojitým zasklením, s touž frekvencí a při týchž požadavcích.

2.7.2.

V případě celků s dvojitým zasklením se prostupnosti světla měří podle požadavků přílohy 3, odstavec 9.1.

2.8

Tuhé plastové tabule

2.8.1

Zkouška koulí 227 g podle přílohy 14, odstavec 5.

2.8.2

Měření prostupu světla podle přílohy 3, odstavec 9.1.

2.8.3

Zkouška odolnosti proti oděru podle přílohy 14, odstavec 6.1.

2.8.4

Zkouška křížovým řezem podle přílohy 14, odstavec 6.3. Poznámka : Zkouška uvedená výše v odstavci 2.8.2. se aplikuje pouze v případě, že zasklení je použito v místě, které je požadováno pro výhled řidiče. Zkouška uvedená výše v odstavci 2.8.4. se provede se vzorky, které nebyly podrobeny zkoušce podle odstavce 6.2. přílohy 14.

2.8.5

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3, odstavec 11.

2.9

Pružné plastové tabule

2.9.1


2.9.2

Měření prostupu světla podle přílohy 3, odstavec 9.1. Poznámka : Zkouška uvedená výše v odstavci 2.9.2. se aplikuje pouze v případě, že zasklení je použito v místě, které je požadováno pro výhled řidiče.

2.9.3

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3, odstavec 11.2.1.

2.10

Tuhé plastové celky s dvojitým zasklením

2.10.1


2.10.2

Měření prostupu světla podle přílohy 3, odstavec 9.1.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

147/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 20 Poznámka : Zkouška uvedená výše v odstavci 2.10.2. se aplikuje pouze v případě, že zasklení je použito v místě, které je požadováno pro výhled řidiče. 2.10.3

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3, odstavec 11.

3.

FREKVENCE ZKOUŠEK A VÝSLEDKY

3.1

Fragmentace

3.1.1

Zkoušky

3.1.1.1 První série zkoušek, spočívající v rozbití v každém bodě nárazu, specifikovaném v tomto předpise, proběhne na začátku výroby každého nového typu skleněné tabule, aby se stanovil nejzávažnější bod nárazu. Výsledky zkoušek se musí zaznamenat. U čelních skel tvrzených se však provede tato první série zkoušek jen tehdy, přesahuje-li roční výroba tohoto typu skleněné tabule 200 jednotek. 3.1.1.2 Ve výrobní sérii se kontrolně zkouší při užití bodu rozbití, stanoveném podle odstavce 3.1.1.1.. 3.1.1.3 Kontrolní zkouška musí proběhnout na začátku každé výrobní série nebo po změně barvy. 3.1.1.4 Ve výrobní sérii se kontrolně zkouší při následují minimální frekvenci:

Čelní tvrzená skla

Tabule z tvrzeného skla

Ps ≤ 200, jedno rozbití na sérii výroby

Pr ≤ 500, jedna za směnu

Ps > 200, jedno rozbití na sérii výroby

Pr > 500, dvě za čtyři hodiny směny

Zpracovaná vrstvená čelní skla 0,1 % na typ

3.1.1.5 Kontrolní zkouška se musí vykonat na konci výrobní série na jedné z posledně vyrobených skleněných tabulí. 3.1.1.6 Pro Pr < 20 musí se vykonat pouze jedna fragmentační zkouška na výrobní sérii. 3.1.2

Všechny výsledky musejí být zaznamenány, včetně výsledků bez trvalých záznamů fragmentačních obrazců. Navíc se jednou za směnu provede zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce s výjimkou pro Pr ≤ 500. V tomto případě se provede pouze jedna zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce na výrobní sérii.

3.2

Zkouška maketou hlavy

3.2.1

Zkoušky Ověří se na vzorcích, odpovídajících alespoň 0,5 % denní výroby vrstvených skel čelních z jedné výrobní linky, nejvýše 15 čelních skel denně. Výběr vzorků musí být reprezentativní pro výrobu různých typů čelního skla. Alternativně a v dohodě s příslušným orgánem mohou být tyto zkoušky nahrazeny zkouškou nárazem koulí 2 260 g (viz odstavec 3.3. níže). Ve všech případech se zkouší nárazem maketou hlavy alespoň na dvou vzorcích ročně pro každou třídu tloušťky.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

148/152

E/ECE/324-



Výsledky Všechny výsledky se zaznamenají.

3.3

Zkouška nárazem koulí 2 260 g

3.3.1

Zkoušky Minimální frekvencí ověření je jedna kompletní zkouška jednou za měsíc pro každou třídu tloušťky.

3.3.2


3.4

Zkouška nárazem koulí 227 g

3.4.1

Zkoušky Zkušební kusy se vyříznou ze vzorků. Z praktických důvodů může však být zkoušeno na dokončených výrobcích nebo jejich částech. Ověřuje se na vzorku, odpovídajícím alespoň 0,5 % výroby jedné směny, s maximálně 10 vzorky denně.

3.4.2


3.5

Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

3.5.1

Zkoušky Zkušební kusy se vyříznou ze vzorků. Z praktických důvodů se však může zkoušet na dokončených výrobcích nebo jejich částech. Tyto se vyberou tak, že všechny mezivrstvy jsou zkoušeny přiměřeně k jejich použití. Ověřuje se alespoň na třech vzorcích z denní výroby, připadajících na barvu mezivrstvy.

3.5.2


3.6

Prostup světla

3.6.1

Zkoušky Této zkoušce se podrobí representativní vzorky zabarvených dokončených výrobků. Alespoň na začátku každé výrobní série se provede kontrola, zda nedošlo k jakékoli změně vlastností tabulí zasklení, které by měly vliv na výsledky zkoušky. Čelní skla a jiné tabule zasklení s pravidelným prostupem světla, změřeným při homologaci typu v hodnotě ne menší než 75 %, a skleněné tabule kategorie V, se této zkoušce nepodrobují (viz odstavec 5.2.2. tohoto předpisu).

3.6.2.

Výsledky Zaznamená se hodnota pravidelného prostupu světla. Navíc u čelních skel se stínícími pásy se podle kategorie vozidla pro kterou je vozidlo určeno, ověří na výkresech uvedených v odstavci 3.2.1.2.2.4. tohoto předpisu, že tyto pásy jsou vně zkušební oblasti B nebo oblasti I. Každý stínící pás musí být ve shodě s ustanoveními přílohy 18.

3.7

Optická distorze a oddělení sekundárního obrazu

3.7.1

Zkoušky Každé čelní sklo se prohlédne k odhalení viditelných kazů. Navíc, s použitím metod specifikovaných v tomto předpise, nebo jakékoliv metody dávající rovnocenné výsledky, se čelní sklo změří v různých oblastech výhledu při této minimální frekvenci:

0430d0i0.pdf

2010-03-19

149/152

E/ECE/324-



3.7.2

buď,

kde Ps ≤ 200,

nebo

kde Ps > 200, se dvěma vzorky pro směnu

nebo

1 % z celé produkce, přičemž vzorky reprezentují celou produkci.

s jedním vzorkem pro směnu


3.8


3.8.1

Zkoušky Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a tabule plastového zasklení. Alespoň jednou za měsíc se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu povrchu nebo plastového materiálu.

3.8.2

Výsledky Výsledek měření rozptylu světla se zaznamená.

3.9


3.9.1

Zkoušky Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem a skloplastové tabule zasklení. Alespoň jednou za měsíc se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu povrchu nebo plastového materiálu.

3.9.2


3.10

Zkouška odolnosti proti chemikáliím

3.10.1

Zkoušky Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a tabule plastového zasklení. Alespoň jednou za měsíc se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu povrchu nebo plastového materiálu.

3.10.2


3.11


3.11.1

Zkoušky Této zkoušce se podrobí pouze tuhé plastové zasklení s oděruodolným povlakem. Alespoň jednou týdně se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu a jeho povlaku. Použijí se vzorky, které nebyly podrobeny zkoušce simulovaného stárnutí (příloha 14, odstavec 6.2.). Vystárnuté vzorky se podrobí zkoušce každé tři měsíce.

3.11.2

Výsledky Všechny výsledky se musí zaznamenat.

0430d0i0.pdf

2010-03-19

150/152

E/ECE/324-



PŘÍLOHA 21 USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE MONTÁŽE BEZPEČNOSTNÍHO ZASKLENÍ VE VOZIDLECH

1.

ROZSAH Tato příloha uvádí ustanovení týkající se montáže bezpečnostního zasklení ve vozidlech kategorie M, N a O 1/, aby se zajistila vysoká úroveň bezpečnosti pro cestující, a zejména poskytuje řidiči vysoký stupeň výhledu za všech dopravních podmínek, a to nejen dopředu, ale také dozadu a do strany. Toto se nevztahuje na pancéřová vozidla definovaná v odstavci 2.3.

2.

DEFINICE Pro účely této přílohy,

2.1.

„vozidlo“, znamená motorové vozidlo a jeho přípojné vozidlo, určené pro použití na silnici, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost přesahující 25 km/hod,s výjimkou vozidel pohybujících se po kolejích a všech pracovních strojů;

2.2.

„kategorie vozidel“, znamená soubor vozidel vstupující do odpovídající kategorie klasifikace přijaté v příloze 7 Souhrnné resoluce o konstrukci vozidel (R.E.3) 1/;

2.3.

„vozidla pro speciální účely“, „motorová obytná vozidla“, „pancéřová vozidla“, „sanitky“, „pohřební vozidla“, kabriolety“ jsou jednotlivě definovány v příloze 7 Souhrnné resoluce (R.E.3)6.

2.4.

„dvoupodlažní vozidlo“ je definováno v odstavci 2.1.2. předpisu č.107.

3.

OBECNÁ USTANOVENÍ PLATNÁ PRO KATEGORIE VOZIDEL M, N A O

3.1.

bezpečnostní zasklení se upevní takovým způsobem, že navzdory namáhání kterému je vozidlo vystaveno za normálních podmínek používání, zůstane v poloze a dále poskytuje bezpečnost a viditelnost cestujícím ve vozidle;

3.2.

bezpečnostní zasklení je označeno homologační značkou typu konstrukční části specifikovanou v odstavci 5.4. tohoto předpisu, doplněnou kde je to požadováno, jedním z přídavných symbolů podle odstavce 5.5.

4.

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PLATNÁ PRO KATEGORIE VOZIDEL M A N1 1/

4.1.

ČELNÍ SKLA

4.1.1.

Pravidelná prostupnost světla nesmí být menší než 70 %.

4.1.2.

čelní sklo musí být typově homologováno pro typ vozidla do kterého má být upevněno.

4.1.3.

čelní sklo musí být správně upevněno ve vztahu k bodu R řidiče.

4.1.4.

vozidlo, které má maximální konstrukční rychlost vyšší než 40 km/hod nesmí být vybaveno tvrzeným čelním sklem.

4.2.

bezpečnostní zasklení jiná než čelní skla a zasklení přepážek

4.2.1.

bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče směrem dopředu

4.2.1.1. bezpečnostní zasklení, kterým má řidič výhled směrem dopředu jak je definováno v odstavci 2.23.1. tohoto předpisu, musí mít pravidelný prostup světla nejméně 70%.

1

/ Jak je definováno v příloze 7 Souhrnné resoluce (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2)

0430d0i0.pdf

2010-03-19

151/152

E/ECE/324-


E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.42 Předpis 43 - Příloha 21 4.2.1.2 Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno dalším symbolem definován v odstavcích 5.5.5. a 5.5.7. tohoto předpisu. 4.2.2.

/B/L, jak je

bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče dozadu

4.2.2.1. bezpečnostní zasklení definované v odstavci 2.23.2. tohoto předpisu musí mít prostup světla nejméně 70%, ale tam, kde jsou připevněna dvě vnější zrcátka je povoleno zasklení se světelným prostupem pod 70% za předpokladu, že je označeno dodatečným symbolem V specifikovaným v odstavci 5.5.2. tohoto předpisu. 4.2.2.2. Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno dodatečným symbolem A/L nebo B/L, jak je definováno v odstavcích 5.5.5. a 5.5.7. tohoto předpisu. Jako alternativa, zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů musí být označeno dodatečným symbolem /B/M. Zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů může být vyrobeno z ohebných plastových tabulí. 4.2.3

Jiné bezpečnostní zasklení

4.2.3.1. Bezpečnostní zasklení, které není pokryto definicemi v odstavcích 2.18.1. a 2.18.2. tohoto předpisu musí být označena dodatečným symbolem V specifikovaným v odstavci 5.5.2. tohoto předpisu, pokud je světelný prostup pod hodnotou 70%. 4.2.3.2. Plastová bezpečnostní zasklení musí být označena dodatečnými symboly definovanými v odstavcích 5.5.5., 5.5.6. a 5.5.7. tohoto předpisu. Avšak, je-li vozidlo určeno pro přepravu cestujících, zasklení s dodatečnými symboly /C/L nebo /C/M není povoleno v místech, kde existuje risiko nárazu hlavy. 4.2.4.

Výjimky U plastového zasklení se ustanovení týkající se odolnosti proti oděru, jak je uvedeno v odstavcích 4.2.2.2. a 4.2.3.2. této přílohy, nevztahují na vozidla a místa zasklení podle níže uvedeného seznamu: a)

ambulance

b)

pohřební vozy

c)

přívěsy včetně obytných vozidel

d)

střešní okna a zasklení umístěná na střeše vozidla

e)

všechna zasklení na horní palubě patrového vozidla

Není požadováno zkouška/symbol proti oděru. 4.3

Zvláštní požadavky

4.3.1.

Jakákoli dopředu orientovaná zasklení jiná než čelní skla musí být vytvořena buď jako vrstvené sklo nebo plastová tabule označená dodatečným symbolem /A, jak je definováno v odstavcích 5.5.5. a 5.5.7. tohoto předpisu.

4.3.2.

Odstavec 4.3.1. se neaplikuje na vozidla s maximální konstrukční rychlostí nižší než 40 km/hod. ________________

0430d0i0.pdf

2010-03-19

152/152

324-42: Předpis č.43. Příloha

Recommend Documents