Číslo 3/XV červen 2015/30 Kč
Školní časopis
Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.
Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice
Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Redakce: Kateřina Veisová, Kristýna Mrkvanová, Kateřina Vomáčková, Daniela Sternadová, Nikola Voráčková, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová,Kateřina Nedbalová Editor a výroba: Dagmar Nováková Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632 E-mail redakce:
[email protected], internetové vydání: www.vosss.cz
2
Úvod
Milí čtenáři,
Obsah:
prázdniny jsou za dveřmi, jen je otevřít…
Úvod
3
Co nám přináší červnové číslo časopisu Koule? Ohlédneme se za soutěží, kterou škola pořádala. Studenti testovali, jak jsou zdatní v psaní na klávesnici. S reportáží o Jarní mediální škole se podíváme do Prahy. Jak šlo studentům točit reportáže a stříhat je? Jaké bylo stát před kamerou? O tom nám skvěle napsaly Katka Zemanová a Markéta Brýdová. Třeťandy Markéta Truhlářová a Šárka Kočková byly oceněny v rámci soutěže, která se zabývala sociálním podnikáním. Maruška Vlková uspěla se svým článkem o budoucnosti Evropy, její interview otiskl regionální Deník. Na oslavy výročí konce války zavzpomínáme s Kristýnou Mrkvanovou. Výročí Mistra Jana Husa nám připomenou kreativci z 2. B. Třeťáci si v rámci slohové tvorby zkusili styl Franze Kafky. Soutěž Kniha v hlavní roli nám přiblíží článek Petry Křížové a jejích studentek. V článku studentů tvůrčího psaní se něco dozvíme o jejich přáních a touhách. Oddychovou komedii nám ve své recenzi představuje Katka Veisová. Šikovná Daniela Sternadová napsala hned dva články - jak jsme navštívili výstavu, která mapuje kulturu let šedesátých, a také rozhovor s přítelkyní blogerkou. Koho zajímá móda, přijde si na své. Světem sportu nás jako vždy provede Katka Vomáčková.
Trip do velkoměsta
4
Soutěžíme v psaní
6
Boj o České Budějovice
7
Pravá tvář nepoznaného
8
Psychedelia
10
V Jihočeském divadle
11
Exkurze do rádia
12
Jan Hus - na výstavě
13
600 let Mistra Jana Husa
14
Kafkova Proměnááá!
16
Kniha v hlavní roli
18
Práce snů
21
Otevřená Evropa
22
Je prostě báječná! (film)
24
Pro nás jste zlatí (sport)
25
Jak žije blogerka
26
Co říci závěrem? Danieli, děkujeme za pěkné hrníčky! Na fotce jsou jen ty,které jsem stihla vyfotit…. Za redakci přeje pěkné prázdniny Dagmar Nováková
3
Mediální kurz
Trip s žurnalisty do velkoměsta Vybraní studenti naší školy se v květnu zúčastnili Jarní školy mediálních studií. Toto několikadenní žurnalistické školení pořádala Metropolitní univerzita v Praze. Reportáž z tohoto kurzu vám zprostředkovala Markéta Brýdová a Kateřina Zemanová.
Nadešel ten den, na který jsem se moc těšila. Ráno ve 4 hodiny se mi z vyhřáté postele nechtělo, ale když jsem si vzpomněla, co je dnes za den, hned se mi vstávalo lépe. Táta mě odvezl na nádraží, kde jsme měli všichni žurnalisté sraz. Cesta vlakem byla příjemná, utekla rychle. Poté, co vlak dojel do Prahy, jsme hned vyrazili přes město na Žižkov, kde sídlí Metropolitní univerzita, ve které se vše odehrávalo. Přivítání bylo příjemné, čekalo na nás občerstvení, což jsme všichni ocenili. Káva nás potěšila obzvlášť, když jsme museli vstávat ve 4 hodiny ráno a výborné koláčky nám dodaly potřebný přísun energie, kterou jsme potřebovali pro náročný den. Poté, co nás přivítal pan Závozda a pan Novotný, jsme dostali instrukce formou prezentace k natáčení reportáží. Pak jsme se přesunuli do ulic a natáčeli v praxi. To nás velmi bavilo. Já a moje skupina jsme natáčeli reportáž o bezdomovcích a sehnat milého bezdomovce, který není opilý, bylo velmi těžké. Nakonec se jeden bezdomovec našel a za malý úplatek ochotně poskytl rozhovor. Několik lidí ze Žižkova zodpověděli otázku, jestli je bezdomovci nějakým způsobem ohrožují, a my jsme získali potřebný materiál na reportáž. Na univerzitě nám pro dnešek končila práce, a tak jsme vyrazili do města. Než jsme se zorientovali v metru, chvilku nám to trvalo. Po chvilce koumání nad mapkou jsme vše pochopili. Prošli jsme si Václavské náměstí a prohlídli si obchody. Velký hlad měl přednost před 4
nákupy, a proto jsme si sedli do nezdravého KFC, které tak nemám ráda. Kručení v břiše bylo úspěšně zahnáno a pokračovali jsme v prohlídce obchodů. V 9 hodin nás pan učitel Kůs zkontroloval na pokojích, jestli dorazili všichni. Jak bývá zvykem, večer je nejvíce energie, tak jsme se ještě dlouho do noci bavili… Ráno se nám špatně vstávalo, ale po snídani na univerzitě únava zmizela. Pracovali jsme na střihu reportáže. Poté přišla Světlana Wittovská a přednášela nám základy moderování a pověděla nám spoustu zajímavostí. Když Světlana odešla, nastala praktická část. Čtecí zařízení bylo pro mne opravdu zajímavá zkušenost. Nezdá se, ale je to
Mediální kurz
opravdu složité. Každý jsme tam měli nějaké přeřeky. Vše bylo nahrávané, abychom si to mohli zpětně pustit. Bylo vtipné se na sebe dívat. Odpoledne jsem s holkama vyrazila do Palladia, kde jsme pro změnu nakupovaly. Jako obvykle nám vyhládlo.. Nejvíce z celého dne jsme se těšili na zápas Česko x Švýcarsko.. Po dobu, co jsme byli v Praze, probíhalo totiž MS v hokeji. Koupili jsme barvy na obličej a namalovali si vlajky na tváře. Fandili jsme v restauraci pod rezidencí, kde bylo naše ubytování. Bylo to o fous, ale nakonec výhra byla naše!! Vyhráli jsme až na nájezdy, tak si určitě dokážete představit ty nervy.. Po takovém zápase jsme byli plní energie a dobré nálady, takže na pokojích byla opět sranda. Ráno jsem myslela, že už opravdu nevstanu. Horko těžko jsem se přemlouvala, abych vůbec otevřela oči. Holky byly čilé a už se upravovaly v koupelně. Probrala mě studená voda a káva se slad-
kostmi na univerzitě. Po dokončení reportáže jsme si všechny naše výtvory pustily. Reportáže ostatních se mi líbily, nejvíce mě pobavila reportáž třetího ročníku. Dostali jsme opět občerstvení ve formě chlebíčků a hlavní představitelé univerzity nám předali slavnostně certifikáty. Kolem půl druhé jsme opouštěli Prahu. Když jsme dosedli vyčerpaní do vlaku, kufry nacpali nad sebe do úložných prostorů, dozvěděli jsme se o výluce. Asi po hodině jsme se přesunuli do autobusu a jeli do tábora. Únava na mě dolehla, a tak jsem po cestě usnula tak tvrdě, že jsem nevěděla o světě. Probudila mě až rána tašky, která spadla ze shora. To už jsme byli v Táboře. Byla jsem zase plná energie. Po chvilce vlak zastavil v Budějovicích a náš výlet byl u konce. Moc jsem si to užila a s ostatníma na to ráda vzpomínám. Kdyby byla nějaká další možnost, neváhám a jela bych zase. 5
Škola jako pořadatel soutěže
Soutěžíme v psaní na klávesnici Ing.Zdeňka Dočekalová
Naše škola se již potřetí po dobu své existence stala pořádající školou krajské soutěže prvních ročníků v psaní na klávesnici. 4. 6. 2015 se zde utkalo 18 soutěžících ze šesti jihočeských škol. Za naši školu nás reprezentovaly Míša Valentová, Daniela Houdková a Monika Syrová. Soutěžilo se v desetiminutovém opisu textu, kritérii hodnocení byla dosažená rychlost a přesnost opisu. Nejlepší výkon předvedla Lenka Deverová ze SOŠ a SOU Jindřichův Hradec, která dosáhla 315
čistých úhozů za minutu. I cena za druhé místo putovala na stejnou školu – získal ji Vít Neugebauer za výkon 294 čistých úhozů za minutu. Na třetím místě skončila Eliška Matějů z OA TGM Jindřichův Hradec. I ti, kteří se neumístili, měli ale určitě dobrý pocit ze soutěžního dne: odnesli si řadu drobných dárků a měli možnost společně se žáky naší střední školy zhlédnout představení ve Studentském univerzitním divadle Nitky intimity. Důležité není zvítězit, ale zúčastnit se a užít si každý okamžik.
Hrníčky jako dárek Čerstvý maturant Daniel Mráz věnoval učitelům hrníčky se svým jménem. Dane, děkujeme ti a přejeme mnoho úspěchů v životě!
6
Výročí
Boj o České Budějovice aneb tank v ulicích České Budějovice si letos připomínaly 70 let od konce druhé světové války. 8. května se u Jihočeského muzea střílelo. Střetly se tu ozbrojené síly ustupující německé armády a ruské ozbrojené vozy v čele s tankem. Naštěstí jen v režii historických klubů. Budějovice si tímto představením i jinými programy připomínaly osvobození města.
Co jste možná nevěděli o II. světové válce: Kristýna Mrkvanová Začala 1. 9. 1939 a skončila 2. 9. 1945 8. 5. 1945 skončila válka v Evropě Válka trvala 2191 dní a 313 týdnů Nacistický hákový kříž je indický znak vycházejícího slunce Války se účastnilo 72 států, bojovalo se na 40 území, zahynulo 50 milionů lidí. Jen v Sovětském svazu zemřelo 20 milionů lidí, v Číně asi 10 milionů V Československu bylo zabito 360 000 lidí Z 6 milionů obětí holocaustu zemřelo celý milion dětí Velká Británie měla být dobita ze vzduchu, to se Němcům nepodařilo 27. 4. 1940 byl na Hitlerův rozkaz postaven koncentrační tábor Osvětim -> největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor 27. 1. 1945 byla Osvětim osvobozena. http://www.zlocinynacismu.estranky.cz/clanky/skolni-prace/druha-svetova-valka---referat.htmlhttp://ireferaty.cz/347/A/druha-svetova-valka
7
Oceněná reportáž
Pravá tvář nepoznaného MarkétaTruhlářová - reportáž z Domečku v Trhových Svinech
Každý z nás se už jistě ve svém okolí setkal s člověkem psychického či fyzického postižení. Někteří lidé při tomto setkání pociťují lítost, jiní strach, další nepociťují nic. Jsou tu ale i tací, kteří pociťují krásu a výjimečnost daného člověka, a chtějí tyto vlastnosti podpořit a pomoci rozvinout. Proto jsme se vydali se školou do Trhových Svinů navštívit Domeček. Když jsme vešli dovnitř, čekala na nás připravená místa k sezení spolu se zástupkyní ředitele, paní Valihrachovou. Připravila si pro nás prezentaci, která nám přiblížila, čím se přesně Domeček zabývá. Domeček je nezisková organizace, která působí v několika oblastech. Provozuje chráněnou dílnu a ergoterapeutickou dílnu pro handicapované klienty, či lidi se zdravotním znevýhodněním, dále spravuje nízkoprahové zařízení pro děti a mládež od šesti do věku 26 let. Poskytuje podporu pěstounským a sociálně slabým rodinám. Funguje jako sociální firma, která dává možnost uplatnění lidem se znevýhodněním. Pro veřejnost pořádá letní tábory, provozuje technickou památku Buškův hamr, v nabídce jsou i kroužky (například keramický) a jednorázové akce (například ples, dětský den). Po skončení prezentace začala prohlídka prostor. Nejdříve jsme nahlédli do klubovny, která byla moc příjemná a dobře vybavená. Klub Domeček je vždy otevřen v odpoledních hodinách a děti se samy rozhodují, zdali chtějí Domeček navštěvovat či ne. Poté jsme sešli dolů do keramických dílen. Zde na nás už čekala paní Eliška Plchová, která měla tento den dílnu na starosti. Spolu s ní zde byl i klient ergoterapeutické dílny Pavlík. Pavlík je hluchoněmý, je mu 40 let a je mentálně postižený, ale i přesto zvládne většinu věcí sám. 8
Oceněné reportáže
Když jsme tam přišli, zrovna dokončil svůj výrobek z hlíny. Všichni jsme se kolem něj postavili a začali obdivovat jeho výtvor. Ačkoliv Pavlík neslyšel, bylo mu jasné, že se hovoří o něm a že mu lichotíme. Začal se okamžitě smát a celý kroutit štěstím. Jaktěživa jsem nespatřila takto upřímný smích. Byl tolik plný a opravdový! Když toto vidíte, cítíte se tak nepopsatelně a neobyčejně krásně. Těžko se to popisuje, avšak je tomu tak. Prohlíželi jsme si i výrobky dětí z mateřských škol a byly nádherné. Obdivovala jsem, že děti mohou umět takto profesionálně vyrábět. Po návštěvě keramické dílny jsme odešli z budovy Domečku a přesunuli se do „šatníku“. Ten funguje hlavně pro rodiny s finančním nedostatkem, a to tak, že tyto rodiny zde mají vše zadarmo, pokud mají oficiální úřední potvrzení. Ostatní lidé, kteří si zde něco nakoupí, zároveň přispívají na chod Domečku. Někteří z nás se také porozhlédli, vybrali si pár kousků a přispěli tak na dobrou věc. Poté, co jsme si prohlédli „šatník“, jsme došli do Klubu Archa, což je místo, kde se scházejí dospívající. Toto místo už tak pozitivní nebylo. Nachází se ve staré škole, do které když vejdete, padne na vás stísněnost a hniloba tehdejších nepěkných „bolševických“ let. Avšak vybavenost prostor určených jen pro Klub Archa byla velmi dobrá a místnosti pěkně upravené. Byl tu například kulečník či „fotbálek“, který jsme si s chutí zahráli. Celá exkurze byla velmi šťavnatá a dobře stravitelná, ačkoliv pokud se na celou věc podíváme objektivně, ne každý z toho byl tolik nadšen. Na některé to takový dojem neudělalo a byla to pro ně zkrátka a dobře „obyčejná exkurze“, záleží na tom, co je vám blízké. Ale myslím si, že vesměs většinu potěšilo, že viděli, jak to v takovém Domečku funguje, a nelitují této návštěvy. (redakčně upraveno)
Není pomoc jako pomoc Návštěva Domečku v Trhových Svinech
Kočková Šárka
9
Na výstavě
10
Exkurze
V Jihočeském divadle OBRAZEM Dagmar Nováková
Dubnová exkurze v Jihočeském divadle byla skutečně netradiční, v duchu Komenského „škola hrou“. Studenti pátrali v útrobách divadla, hledali lístečky s úkoly, aby nakonec sestavili tajenku. Odměnou nám bylo stanout na prknech, která znamenají svět, a navštívit nové prostory 3D ateliéru. Kdy se nám poštěstí prohlédnout si zblízka nádherné interiéry v zákulisí divadla?
11
Exkurze
Exkurze do rádia Petra Křížová
Možnost nahlédnout pod pokličku rádiového vysílání měli na konci května hned dvě třídy z naší školy. 2.A se do budovy, ze které vysílá Hitrádio Faktor a Rock Rádio, vypravila 21. května, 1. A navštívila studia obou rádií o týden později. O zážitky ze zajímavé exkurze se s námi podělila Aneta Buřičová. Rádiové studio připomínalo jeskyni Exkurze byla velmi zajímavá. Nejdříve jsme se byli podívat ve studiu Hitrádia Faktor. Tam jsme se dozvěděli, že moderátoři nemají takovou volnost, jako například v Rock Rádiu. Musí mít den dopředu připravené vysílání a nemůžou říct všechno, co chtějí. V Rock Rádiu se mi líbilo nejvíce. Už jen proto, že mám rock ráda. Měli jsme tam možnost poslechnout si hovor volajícího. Moderátor Marotha byl velmi vtipný. Nejvíce mě zaujalo to, jak je každé studio neobyčejné. Třeba ve studiu Rock Rádia to vypadalo, jako v nějaké jeskyni. Měli jsme i možnost podívat se, jak se natáčejí reklamy. Překvapilo mě, jak je nahrání reklamy rychlé. Netrvalo to ani 10 minut. V rádiu jsme strávili zhruba hodinu a jsem ráda, že jsme tu možnost měli. Byla to zajímavá zkušenost. Další účastníci exkurze nám odpověděli na tyto anketní otázky: 1. Byla pro vás exkurze do rádia přínosná? 2. Co vás překvapilo nebo zaujalo?
12
Exkurze
Petra Chmelařová 1. Ano, měla jsem o práci v rádiu určitou představu. Ve skutečnosti je to ale složitější, moderátoři musí například dobře zvládat i práci na počítači. 2. Jak jsou moderátoři pohotoví a že mají úplně jiný hlas, než jaký známe z rádia. Anna Švecová 1. Ano, byla. Zjistila jsem spoustu nových informací o tom, jak to v rádiu chodí. 2. Nejvíce mě překvapilo, jak rychle se v rádiu nahrávají reklamy. Denisa Kutláková 1. Ano, zaujalo mě tam plno věcí. 2. Nejvíce asi to, že moderátoři nemají připravený žádný text, jen témata. Pohotově reagují a říkají, co je zrovna napadne. Martin Hřib 1. Bylo to moc fajn. Hlavně to, že jsme se dostali na místa, kam se běžně nedostaneme. 2. Na nahrávání reklamy mě zaujalo, jak herci z divadla dokážou měnit hlasy a jak rychle se reklama natáčí. Dozvěděl jsem se také, že pod jednu firmu patří Rock Rádio, Hitrádio Faktor a Rádio Blaník.
Jan Hus - na výstavě v Jihočeské vědecké knihovně OBRAZEM Dagmar Nováková
13
Tvorba žáků
600 let Mistra Jana Husa 2.B vám veršem poví, co si myslí o Husovi Zadání práce z ČJ - jakoukoliv formou, slohově či výtvarně, se vyjádřit na téma Mistr Jan Hus.
úvaha, esej,vypravování, báseň
koláž z citátů, časová osa jeho života
plakát k 600. výročí, komiks atd.
Kateřina Vomáčková
Radek Šindelář Chceš být hrdina? Chceš být jako Mistr Jan Hus? No tak si to zkus, čelit tváří smrti a nevzdálit se kus, to je odvaha, to je kuráž, říkáš, co si myslíš a slova svého se nevzdáš, jeho tělo se pálí a drolí, jeho jméno však hořet nemůže, je to až k nevíře, ale i po 600 stech letech se o něm stále píše, o jeho odkazu, co dal světu, jeho známou větu, cituji: „Braň pravdy, až do smrti.“ Dodržel, co kázal, celému světu ukázal, jak pravdu si na svůj chléb namazal a sněd, co si nachystal, svůj osud za pačesy vzal a nikdy se nevzdal, bojoval až do posledního vydechnutí, do momentu, kdy jeho duše našla svého klidu, zemřel, Jan Hus, hrdina svého lidu.
Hrdina
JAN HUS SPÁLEN NA HRANICI BYL UHOŘEL
Honza Beránek
BOJOVAL VŠAK ZE VŠECH SIL A SVŮJ ŽIVOT PROTI CÍRKVI ZASVĚTIL BYL TO HRDINA SVÉ DOBY SYNONYMUM SVOBODY
14
Daniela Sternadová
Tvorba žáků Nikola Voráčková
Nikola Voráčková
Husinec Husův rodný dům a památník OBRAZEM
15
Tvorba žáků
Kafkova Proměnáááááá! Marie Vlková
Nebohý Řehoř Samsa se v povídce Proměna od Franze Kafky jednoho dne probudí jako obrovský nemotorný brouk.
Studenti OA3 měli v hodinách češtiny Proč mi neodpovídá na moji odpověď? kreativně navázat na úryvek z povídky... divil jsem se. Však jsem se mu to snažil vysvětlit, ale on dělá, jakoby mě neslyšel. Ach jo, tohle se muselo stát zrovna mně. Co mám s tímhle ohavným tělem dělat? Jak se ho zbavím? Začal jsem být už hodně nervózní. Prokurátor už nebyl slyšet a já se takhle nemůžu přece nikde ukázat. Popošel jsem do strany. Och, to snad nejsou ani nohy. Sotva se na nich udržím. Chci být opět Řehořem Samsou a ne nějakým bezvýznamným hmyzem. Co si počnu? Kladu si neustále otázky stejného typu. Ale nenacházím odpovědi.
Došel jsem k zrcadlu a dívám se na odporné stvoření. Na sebe! Prohlížím se. A pak! Vždyť mi zůstala lidská tvář! uvědomuju si. Co tohle má znamenat? Já takhle přece nemohu zůstat! To nejsem já. Nebo jo? Začíná se mi motat hlava, vidím rozmazaně. Padám na zem… Probouzím se. Nad sebou vidím bílý oprýskaný strop. Mám hlad. Chci se zvednout, ale nejde to. Rychle kmitám očima. Vidím hmyzí nohy a ruce. Proč? Co když mám halucinace? popadla mě myšlenka. Určitě blouzním. Je to jen fata morgana. Směju se. Jsem jen nemocný. Tohle by se normálně stát nemohlo. Směju se čím dál víc. Poskakuju po pokoji. Svůj kmitající odraz sem tam zahlédnu v zrcadle. Pche! To víš, že jo! pošklebuju se své halucinaci. Zrychluju poskakování. Tančím. Dokola. Vnímám svůj odlesk v zrcadle. Pořád stvůra! Ne! křičím, bzučím… Hodím po zrcadle lampu, běžím k oknu - a vyskočím z něj…
Pište nám do redakce…. Své dotazy, příspěvky či podněty nám můžete posílat na redakční adresu:
[email protected]. Rádi zajímavý příspěvek uveřejníme!
16
Kresba Karolína Škardová
Tvorba žáků
Anna Svobodová
Kafkova
Slyšíte mě? Proč mi nerozumíte? Vím, že si teď myslíte, že jsem nespolehlivý, ale nemůžu se z téhle nemoci dostat. Myslel jsem, že mě postihla pokračování nevolnost a je ze mě tohle. Snažím se k Vám mluvit, proč neposloucháte? Proč nerozumíte mé situaci? Proč se mě bojíte? Jsem to já, jen mé tělo, je jiné. Otče, matko, sestro! Potřebuji pomoct a vy mě necháváte napospas každému dni samoty. Pane prokurátor, já nejsem žádný podvodník a nespolehlivý zaměstnanec, vždy jsem pracoval poctivě, abych uživil svou rodinu a teď Vám nemohu vysvětlit, jaký je tohle omyl! Můj stud nezná mezí, ač vím, že toto je jen pouhé nedorozumění. Když mluvím, má řeč je jiná, než slova, ale přeci mne musíte znát. Copak mne neznáte? Copak mne nemůžete pochopit? Žiji v každodenní noční můře a Vy mě podezříváte z těchto ohavností. Někdy mám pocit, že mé tělo přestávám ovládat, nebo je to má hlava? Měním se snad úplně v brouka? Chápu Vás, chápu, jak byste se mohli neštítit té ohavnosti, kterou vypouští mé tělo. Koukám na svou rodinu a mé srdce krvácí, z této samoty. Proč se to stalo právě mně? Co jsem v životě udělal tak strašného, že mým osudem bylo stát se broukem, kterého se snaží zbavit vlastní rodina? Mrzí mě to, ach jak mě to mrzí. Už pár dní jsem nejedl a cítím se zesláblý a nemocný. Přál bych si, aby tohle vše byl pouhý sen, abych byl zpět přijat svou rodinou, ale vidím, jak tento svět a lidé nepřijímají rozdílnost...
Proměnáááááá!
Tomáš Pecha „Tohle není vůbec příjemná situace. Zítra bych měl jít zpět do práce, ale já jsem zatím neprolezl ani dveřmi,“ řekl si Řehoř, který smutně ležel na svém krunýři. Pohled na něj, jak bezmocně leží na posteli, krovky si láme o skříň a nohy mu čouhají z okna, byl velmi smutný. Lidem chtěl vysvětlovat, co se mu stalo, nikdo mu ale pořádně nerozuměl. Místo lidské řeči vydával pouze nic neříkající pazvuky, které brouci běžně vydávají. Rodi- Kresba Šimon Strýhal če, s kterými v malém stavení bydlel, z toho byli velmi nešťastní. Nejinak na tom byla i jeho sestra. Právě jí dělal bratr, převtělený do hovnivála, největší starosti. Přemýšlela nad všemi způsoby, jak ho z jeho malého pokoje dostat pryč, a hlavně, jak ho dostat ze spárů toho šeredného hmyzu. Řehoř už ani potravu nepřijímal, vypadalo to s ním velmi špatně, nicméně jeho sestra dostala fantastickou myšlenku.František Macura, který bydlel o pár ulic vedle, měl ve svém stavení krámek s bourací technikou. Ačkoliv to byl pro chudou rodinu zásah veliký, Řehoř potřeboval pomoc, a proto se jeho rodiče a sestra domluvily, že jednu zeď svého stavení nechají zbourat. František si přivezl kladiva, obrovské železné závěsné koule a pustil se práce, na jejíž konci měl být vysvobozený Řehoř. Začalo se pomalu, ručně a kladivy. Se zdí to však vůbec nehnulo. Později přišly na řadu stroje a “černý démon“, tedy největší bourací koule na celém severu Čech. Zeď začala pomalu praskat, vše mělo dobrý spád. Avšak démon měl síly více, než se očekávalo a první várka zbořených cihel spadla Řehořovi přímo za krunýř, na nechráněné místo.Rodina truchlila, lidé z okolních stavení netušili, co se děje. Pouze Řehoř už mohl být spokojený. Ten se dostal pryč z vězení v podobě těla odporného hmyzu. 17
Soutěžní práce Petra Křížová
Kniha v hlavní roli
V knížkách najdeme často příběh, na tom není nic zvláštního. Můžeme ale najít knížku v příběhu? A může být ta knížka dokonce hlavní hrdinkou příběhu? O tom, že to možné je, vás přesvědčí následující práce studentek 2.A a 1.A, které vznikly v rámci soutěže Kniha v hlavní roli. Kateřina Veisová Ležím na horní poličce v Městské knihovně a už po sté přemýšlím a dumám o okolnostech, které jsou dávno za mnou, ale přispěly k tomu, kde teď jsem. Asi byste měli vědět, že jsem kniha a ač se to zdá neuvěřitelné, tak i kniha má příběh a nejen ten, který je napsaný na jejích stránkách. Každá kniha má příběh, život a někdy bohužel i konec. Některé knihy jsou osamělé, leží jako já v knihovně, nebo v knihkupectví a společnost jim dělá jenom prach a svazky po jejich boku. Já ale taková vždycky nebyla. Nevím, jestli je můj život zajímavější než můj obsah, ale je to jediná věc, na kterou můžu vzpomínat a vracet se k ní. Můj příběh začíná v období druhé světové války. V tu dobu ještě nebyly televize a knihy byly velkou součástí života každého z nás, proto se mohly tyto časy zdát pro mě veselé a šťastné, ale pravdou je opak. K životu mě probudila ruka jednoho mladého spisovatele, který se do mě vypisoval a svěřoval se mi se svými problémy. Mohla bych dokonce tvrdit, že jsme byli přátelé. On byl vždycky při mně a já při něm. Díky jeho myšlenkám moje stránky přibývaly a já začala vypadat jako opravdová kniha. Nemůžu se sice vyrovnat Bibli nebo Shakespearovi, ale mám jednoduchou vazbu s tvrdými hnědými deskami. Na svoje desky jsem pyšná, jenže postupem času už začínám mít odřené rohy, povolenou vazbu a hyzdí mě flek od rozlitého čaje. Zpět ale k mému životu. Jak už to chodí, přišel zvrat. Můj spisovatel musel na vojnu a s sebou si mě nevzal. Zůstala jsem tedy odložená na stole a nezbývalo mi nic jiného než čekat. Ze dnů se stávaly týdny a z nich měsíce. Už tehdy jsem byla osamělá, ale pořád jsem věřila, že se můj spisovatel a přítel vrátí a znova budu jeho společnicí. Co se ale nestalo! Němečtí vojáci začali bombardovat vesnici, kde jsem se nacházela. Už tohle mohl být můj konec, mohla jsem skončit pod troskami nebo uhořet. Naštěstí se ani jedno z toho nestalo a já byla zachráněna. Našli mne v rozbouraném domě, ale zpátky ke člověku, který stál za mým stvořením, jsem se už nevrátila. Bohužel zahynul ve válce… Kam jsem se tedy dostala potom? Šla jsem z ruky do ruky, až nakonec jsem skončila zde. Toť vše, už nic zajímavého jsem nezažila. Můj život se stal jen osamělou schránkou a já marně čekám, že si mě jednoho dne někdo půjčí a bude pročítat mé stránky. I když se jedná jen o zápisky z války, myslím, že jsem skvělá četba. Bohužel už můj styl psaní vyšel z módy a nikoho “staré” knihy nezajímají.
Chci se rozhlédnout po knihovně a nějak se zaměstnat, když v tu chvíli se otevírají dveře a vstupuje postarší žena a nejistě se rozhlíží po regálech. Do této části knihovny skoro nikdo nechodí, ale dnešek je výjimečný. Žena se rozhlíží, ale vypadá to, že ji nic nezaujalo. Pak ale její pohled padá na mě.
18
Soutěžní práce
Kniha v hlavní roli pokračování
Pomalu se ke mně vydává a rozzářeně mne bere do ruky. Tohle je asi nejšťastnější den mého života, jsem blahem bez sebe. Konečně si mě někdo vybral a nejen to, žena mě nese k paní knihovnici a pokládá mne na pult. Už skoro zapomínám, jaké to venku je, znám jenom knihovnu, ale teď jdu konečně ven. Svět se určitě změnil za ta léta a mě zajímá jak. Žena si mě strká do tašky a někam mě nese. Otřesy ani nevnímám, hlavní je, že konečně zase něco zažiju. Nemůžu se dočkat, až mě rozevře a začne číst. Díkybohu to netrvá dlouho a žena mě tahá z tašky. Už se těším, ale k mému zklamání mě zase někam nese. Jsem hrozně nedočkavá… Když už to vypadá nadějně, jdu zase do jiných rukou. Sice nic nechápu, ale dala bych cokoli za nějakého čtenáře a je mi jedno, kdo to bude. Jak krásný je to pro knihu pocit - cítit, jak ji někdo otevírá a začítá se. Právě tohle najednou prožívám, po tolika letech mě někdo konečně rozevřel a já na sobě cítím jeho pohled. Když se podívám, kdo je ten úžasný člověk, nemůžu uvěřit. Můj přítel a spisovatel je zpět. Přežil a vrátil se pro svoji knihu. Skoro ho nepoznávám, zestárnul, ale to i já. Jsme jako staří přátelé, kteří se k sobě po tolika letech znovu navrátili.
Příběhy růžové holčičky - Doubravka Höhneová V dětství nám rodiče předčítají říkadla a pohádky, díky nimž rozvíjejí naši představivost. Tu oblíbenou nám čtou stále dokola. Dítě ovšem v té době vnímá příběh, jen ve své představivosti a ne jako písmenka a slova, k jejichž porozumění je potřeba naučit se číst. Kladný vztah ke knihám a čtení obecně ve mně moji rodiče probouzeli knihou Sedmives. Není to typická pohádková knížka. Hlavní hrdinkou je malá “růžová“ holčička, jak ji sousedé nazývali. Její příchod ale ne všichni uvítali, a tak si ve své knížce prožívala různá dobrodružství, radosti i smutky. Nakonec odchází a Sedmives je na její počest přejmenována na Osmives. Byla to kniha s krásnou růžovou vazbou a mě jako malou holku přitahovala už jen vzhledem. Postupem času se mi knížka zdála moc očtená a dávala jsem raději přednost dívčím románům nejlépe s koňmi. Když mi bylo asi deset let, vypracovávala jsem čtenářský deník a chyběla mi jedna kniha k učitelově spokojenosti, tak jsem se vydala do knihovny a zamířila do oddělení 19
Soutěž
Pokračování ze str. 19 - Příběhy růžové holčičky s dobrodružnými knihami. Letmo jsem ho prošla a mezi těmi tenčími jsem uviděla růžový obal, který mě zaujal stejně jako tenkrát, když jsem byla malá. List za listem se mi vybavoval příběh růžové holčičky, ale už jsem nevnímala jen vymalované obrázky. Viděla jsem v ní také nahuštěná písmenka do delšího souvislého textu. Ale to už se mi číst nechtělo. Druhý den ve škole, kdy jsem měla přednášet o nějaké knize ze svého čtenářského deníku, vybrala jsem si tu, která se mi zdála nejvhodnější pro to, abych s ní uspěla u učitele. Ovšem nečetla jsem ji celou, byla pro mě nudná a dlouhá, nebyl v ní ani jeden kůň a o letní lásce jsem si mohla nechat jen zdát. Ke konci mého přednesu jsem dostala ještě doplňující otázky, které k mojí smůle ovšem na internetu nebyly a tak bylo zřejmě poznat, že jsem knihu nečetla. Moje ohodnocení bylo nedostatečné a opravný termín se mi blížil. V noci jsem přemýšlela nad knihou, která by se mi chtěla číst a nebyla by moc dlouhá. Ve snu se mi vše vyjasnilo. Celý sen byl do růžova a sem tam se zjevil nějaký obyvatel Sedmivsi. Moje malá sestra byla zrovna celý víkend nemocná a rodiče už nevěděli, jak ji zabavit. Maminka mě poprosila, jestli bych jí po obědě nečetla. No a sestra si ukázala právě na příběhy růžové holčičky. Začala jsem tedy číst a četla jsem dál, i když moje malá posluchačka už spala. Večer jsem jí příběh dočetla. Rodiče mě chválili, jaká jsem správná sestra. Já jsem se ale mohla pochválit hlavně za to, že jsem poprvé přečetla sama knihu, bez nucení. V pondělí nadešel čas mého opravného přednášení o knize. Volba byla jasná, příběh růžové holčičky. Spolužáci napjatě poslouchali dobrodružné vyprávění. I učitel se divil, jak jsem se rozpovídala. Bylo zřejmé, že jsem knihu opravdu přečetla. Známku jsem si tedy vylepšila. Netrvalo dlouho a povinná četba mě donutila k další návštěvě knihovny, kam jsem od jistého času chodila docela ráda. Mezi vypůjčenými knihami už ale nebyly příběhy o koních. Domů jsem si odnášela historické romány, odbornou literaturu a další zajímavé knihy. Mohu říci, že nebýt růžové holčičky, asi bych dnes netrávila tolik času čtením knih. O stránkách plných písmen jsem nechtěla ani slyšet. Teď už otáčím list za listem a plním prvotní záměr mých rodičů, když mi poprvé předčítali růžovou knížku. 20
Tvůrčí psaní
Jak si práci svých snů představují studenti tvůrčího psání OA3 Rád bych dělal práci, co by mě bavila. Nebyla zbytečná, abych nemusel být mrzutý nebo naštvaný, ale šťastný, že ji dělám. Marek Svobodný Mým vysněným povoláním je být podnikatelem. Při této práci je možnost prožít každý den úplně jinak, cestovat a setkávat se se zajímavými lidmi. Nemám ráda stereotyp, proto je pro mě práce tohoto typu ideální. Z vlastní zkušenosti vím, že podnikání není nic jednoduchého, ale jistě vám přinese větší výdělek než v pozici zaměstnance. Je ale dobré si rozmyslet, zda člověk snese psychickou zátěž a bude mít v sobě neustálou naději riskovat.
Chtěl bych mít práci, která mě hlavně bude bavit, abych se do ní každý den těšil. Momentálně mě baví japonský animovaný film – Anime. Rád bych si jednou v budoucnosti v Japonsku otevřel krámek se svými obrázky vztahující se k Anime a vařil japonskou polévku Ramen.
Noel Kolouch Ráda bych se stala letuškou. Miluju cestování. Tahle práce by mě naplňovala, protože bych poznala hodně míst a životem v zahraničí bych samu sebe pořád rozvíjela. Šárka Kočková
Můj sen je dělat s lidmi, nejlépe s dětmi, ale ne ve školce. Spíše v nějakém alternativním zařízení. Přála bych si cítit se naplněně, cítit štěstí lidí, kterým pomoDominika Jakešová hu. A k tomu bych chtěla Chtěla bych mít vlastní dělat v malém divadélku a malou kavárnu, kde by se smát se. Mít obrovský nadlidé cítili příjemně a uvolněně. Kde by si mohli hled, cítit se nádherně, mít pocit toho, že mě to přečíst dobrou knihu, vypít kvalitní kávu nebo baví a stojí to za to. Být šťastná už jen ze své čaj a odpočinout si od všedního pracovního dne. podstaty a tím si dělat šťastnou i práci.´ Anna Svobodová
Markéta Truhlářová
Chtěla bych hlavně pomáhat, dávat lásku, dělat to, co mě baví, a nebýt u toho zavřená například Moje práce snů? Jezdit po celém světě a dělat někde v kanceláři. Chtěla bych se podílet jak na rozhovory se sportovci. Chtěla bych pracovat svém štěstí, tak i na štěstí ostatních. A když mi třeba pro nějakou sportovní televizi. tohle nevyjde, tak si otevřu květinářství na starém městě v Táboře. Marie Vlková Valerie Fišerová
21
Soutěž Otevřená Evropa
Soutěžní práce studentky Marie Vlkové byla zveřejněna http://www.denik.cz/otevrenaevropa/
Co bude dál? Marie Vlková Otázky ohledně Evropské Unie v (ne) daleké době. Těžké to zamyšlení. Požádala jsem nejmenovanou osobu (XXX), abych se dozvěděla, jak si představuje a jaký má názor na budoucnost o několik let později pod křídly EU. (Rozhovor proběhl na téma EU v budoucnosti): Začnu už s momentální problematikou, souhlasíte s přijetím eura? Ne, nesouhlasím. Proč ne? Nemyslím si, že je euro stabilní měna a navíc by to znamenalo, že bychom museli platit dluhy například Řecka, Španělska a jiných států. Navíc na nich krásně vidíme, kam je euro dostalo. Kdyby zůstali u svých měn, které si nejspíš opět zavedou, nebyli by v takových problémech. Nejde spojit tolik rozdílných ekonomik. Jediný stát, který na tom vydělává, je Německo a v podstatě si ostatní kupuje, protože jejich banky kupují dluhopisy ostatních zemí. Takže si myslíte, že když bychom přijali euro, že se budeme mít hůř?
A jak tedy podle v regionálním Deníku. Vás bude vypadat společná evropská budoucnost za několik let? Jestli se nějak nezmění imigrační politika, tak mám docela strach o Evropu jako křesťanskou kulturu. K tomu náš štědrý sociální systém. Jsem k tomu hodně skeptický. Sice z dlouhodobého hlediska tu máme asi nejklidnější část historie, protože se v Evropě dost bojovalo, ale i tak to napětí je tady pořád. Jako kdybychom se nepoučili z naší historie, například z války proti nájezdům Turků jako muslimů, a teď v rámci humanismu se bojíme větších radikálních kroků, abychom nikomu neublížili, a přitom nejvíc ubližujeme sami sobě a našim potomkům to tady vůbec neulehčujeme. Tudíž vidíte i do budoucna problém v přijímání imigrantů? Určitě! Slyším spoustu názorů, že za komunismu jsme byli v té situaci my. Ale od nás neodcházeli převážně jen muži, ale celé rodiny. A většinou to byli vzdělaní lidé, kteří neměli v plánu jen zneužít sociální sytém dané země a neměli problém se uplatnit na trhu práce.
Podle tázané osoby XXX nás tímto lepší budoucnost nečeká. Někdo tento názor Myslím si, že je to tak půl na půl. Obyčejní zastává a jiní věří v dobrý život s EU i do lidé by pocítili asi jen to, že by místo papíro- budoucích časů. Do té doby se toho jistě hodně změní a my si pak můžeme vých peněz nosili samé kovové peníze. za nějakých 35 let vzít tento materiál a Řekl bych, že problém Česka není v euru, porovnat ho s tím, co se zrovna bude ve ale spíš v lokální politice a v našich zákosvětě odehrávat. nech. 22
Soutěž Otevřená Evropa Otevřená Evropa - Kateřina Kolafová
„Máme se zde, v České republice, špatně.“ Kdo z nás nikdy tuto větu neřekl? Myslím, že takových moc není. Emigrace je v dnešní době téma číslo jedna díky celosvětovým problémům s muslimskými komunitami. My ale dnes zůstaneme pouze v České republice. Máte pocit, že nás se tento problém netýká ? I k nám emigruje každý rok spoustu cizinců. Všichni víme o emigrantech z Ukrajiny, Vietnamu, ale i muslimové z různých zemí se k nám snaží dostat. Proč, když se tu lidé mají podle nás tak špatně? A proč lidem z muslimské komunity, kterou všichni vidíme jako velkou hrozbu, umožňujeme azyl? Pojďte se společně se mnou podívat na příběh emigrantů, kteří přišli do České republiky kvůli válečné situaci ve své zemi.
uprchlíci - budoucnost Evropské unie - střet kultur Nad těmito tématy se zamýšlejí studenti v rámci soutěže „Otevřená Evropa“
Příběh bude o šestatřicetiletém muži ze Sýrie, který ze strachu o svou ženu a čekající miminko emigroval právě do České republiky. Nader se narodil do poměrně chudé rodiny, byl jeden z pěti sourozenců. Když mu bylo 12 let, zemřela mu matka. V průběhu dalších pěti let přišel ještě o 3 své sourozence. Žil se svým otcem a sestrou v chudinské čtvrti na okraji hlavního města Damašku. Ve své zemi se necítil nikdy dobře, vždy měl strach o sebe a své blízké. „Život v takových podmínkách si nikdo tady nedokáže představit,“ říká stále dokola. Cestu za lepším životem začal ve svých 16 letech, kdy si právě jeho vybrala jedna rodina z Česka a rozhodla se posílat mu peníze na studia. Nader bohužel kvůli vážné nemoci svého otce školu nemohl dostudovat. Po smrti svého otce se Nader odstěhoval do centra města, začal se živit tzv. na ulici jako spousta jiných lidí. Tam také poznal svou nynější ženu. O dva roky později čekali své první miminko. Nepokoje v zemi Naderovi nedaly spát, nemohl dopustit, aby se jeho dítě narodilo do země, kde je takováto situace. Nechtěl vychovávat své dítě v zemi plné nenávisti a neustálých bojů. S každým dalším dnem se jeho obavy zvyšovaly, strach narůstal. Chtěl pryč, pryč z tohohle pekla. „Nevím, proč to tehdy bylo zrovna Česko,’’ dodává. Ale svého rozhodnutí nelituje. V České republice, konkrétně v Opavě, žije se svou manželkou a svými třemi dětmi 8 let. A je šťastný. ,,Nikdy bych nevyměnil zemi, ve které teď žiju. Tohle je život, který jsem vždy chtěl. Nerozumím Čechům, kteří si stále stěžují, nedokážou si představit život ve válečném státě ve 21. století. Jsem rád, že mé děti žijí tady. Já pracuji jako popelář, má žena ve večerce. Nikdo nechápe, jak dokážeme uživit tři děti. Ze svého dětství jsme se naučili skromnosti a učíme tak žít i naše děti. A jsme šťastní.’’ Občas se setkáváme s urážkami a strachem lidí, kvůli tomu, že vyznáváme islám.“ Nader dodává: „Ze své země jsme odešli právě z tohoto důvodu a s teroristickými útoky zásadně nesouhlasíme, o tom naše víra není.“ 23
Film
Je prostě báječná Komedie, USA, 93 minut Kateřina Veisová
Jedná se o bláznivou komedii, při které se bavíte od začátku do konce. Prolínají se zde staří známí herci, ale také nové tváře, které si naprosto oblíbíte a užijete si s nimi celý film.
Hlavní hrdinka Izzy vypráví celý příběh a že je o čem vyprávět. Na začátku příběhu totiž pracovala jako prostitutka. Poté, co strávila noc s úspěšným režisérem, si slíbila, že se k této profesi už nevrátí a rozhodla se být herečkou. Hned další den jde na konkurz, kde zjistí, kdo danou hru režíruje - její milenec z předešlé noci, Arnold. Tato zápletka provází celý film. Izzy se snaží tajit svojí minulost, dokonce i před Arnoldovou manželkou Deltou, do které je zamilovaný herec Seth. Není Obsazení: Zajímavosti: nakonec jisté, kdo s kým skončí, Izzy – Imogen Poots ale pravda pomalu vyplývá na Jane – Jennifer Aniston Premiéra proběhla povrch a to dost zamotaným v Benátkách. způsobem . Arnold – Owen Wilson Hlavní roli neměla půFilm se mi hodně líbil, je to jeDelta – Kathryn Hahn vodně hrát Imogen Poden z těch filmů na deštivé soots, ale Brie Larson. botní odpoledne. Nejenže Seth – Rhys Ifans
pobaví, ale na konci vznikne nejedno ponaučení. Je prostě báječná je bezesporu báječný film.
Režie: Peter Bogdanovich
Zdroje:http://www.novybydzov.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.ashx?id_org=10716&id_obrazky=16645 http://cdn.churpieblogs.com/wp-content/uploads/my/2015/04/SN_D1_075.jpg http://i.idnes.cz/15/041/org/KRR5a72e7_Jeprostebajecna.jpg
24
Sport
Kateřina Vomáčková
25
Volný čas
Daniela Sternadová
26
Volný čas JEZDÍŠ NA SJEZDY TYPU 4FANS ATD.? Zatím jsem na žádné takové akci nebyla, ale již jsme měli sraz příznivců blogu a bylo to úžasné setkání a určitě plánuji nějaký další! CO TĚ NA BLOGOVÁNÍ NEJVÍCE BAVÍ A NAOPAK NEJVÍCE ŠTVE/STRESUJE? Nejlepší je to, že díky internetu mohu svou vášeň, tipy, dovednosti, ale i všední život a starosti sdílet s neomezeným počtem lidí, kteří na mé podněty reagují. Navzájem si tak poradíme, vyslechneme se, podpoříme se, je to skvělé! Co se mě štve, jsou samozřejmě hateři, kteří kazí pozitivní energii na blogu, ale s tím se nedá nic moc dělat, vždy se nějaký rýpal najde J.
CHTĚLA BYS NA ZÁVĚR NĚCO VYŘÍDIT VŠEM SVÝM FANOUŠKŮM, SLEDOVATELŮM A ČTENÁŘŮM? Chtěla bych poděkovat všem, kdo můj blog navštěvují, koukají na má videa a chtěla bych vám všem říci, že vás i v budoucnu na všech mých platformách moc ráda uvidím. Děkuji také za podporu a krásné zprávy a těším se na vás u dalších příspěvků :-)! DĚKUJI ZA ROZHOVOR :-) Já také :-)
www.petralovelyhair.com/
www.facebook.com/PetraLovelyHair
www. twitter.com/PetraLovelyHair
www.youtube.com/petralovelyhair
www.instagram.com/petralovelyhair
27
28
