Číslo 4/XV listopad 2015/30 Kč
Školní časopis
Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.
Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice
Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Šéfredaktorka: Kateřina Veisová Redakce: Kristýna Mrkvanová, Daniela Sternadová, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová, Kateřina Nedbalová, Daria Efremenko Editor a výroba: Dagmar Nováková Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632 E-mail redakce:
[email protected], internetové vydání: www.vosss.cz
2
Úvod
Jsme tým
Obsah:
V duchu si říkám, jestli dneska někdo přijde. Máme společnou schůzku k časopisu. Děvčata sedí svorně za stolem, skalní jádro, ti, kteří pouze neslibují, ale s vášní pro věc pracují…
Škoda, že jsme si nemohli odvézt…..4
Říkám, že jsme příliš školní. Chce to nějakou tu invenci a širší společenský záběr. Padají nápady. Já mám známého herce, já se znám s hudebním redaktorem komerčního rádia…..já napíšu o tomto pořadu...já zase o filmu….Jsme tým. Sláva. Časopis žije, časopis neumírá….
Legiovlak na omak…………………………….8
Má už svoji šéfredaktorku. Je jí Katka Veisová. Autorka filmových recenzí mimo jiné…
Uprchlíci—hrozba, nebo výzva?.......15
Takže toto je můj poslední úvodník. Předávám žezlo.
Když strom promluví……………………….20
O čem že je vlastně tohle číslo? O nás. Kde jsme byli, co jsme viděli a slyšeli, co nás zaujalo, v čem jsme soutěžili…
ČB - město plné věží……………………...23
Tak příště třeba i o někom jiném. A nezapomeňte, že nám můžete napsat.
Trocha adrenalinu ve Slověnicích…..5 Soutěžíme v rétorice………………………..6 Vzdělání a řemeslo…………………………..7
Haf, chci ven!...........................10 Retromóda v muzeu…………………………11 Hádejte povolání……………………………..12 Kočičí kavárna………………………………….13 GSH na naší škola veršem………………..14
Krycí jméno U.N.C.L.E…………………….19
Loutka……………………………………………..22
Praha - souboj o poklad………………….24 Za Janem Žižkou do Trocnova………..25 Milé České Budějovice…………………...26 Kdo se směje naposled…………………….27
P.S.: Ty hustý kočky z obálky jsou skutečně naše studentky z 2.B. Můžete hádat. Anebo si přečíst stranu 5. Dagmar Nováková
3
Exkurze
Škoda, že jsme si nemohli odvézt auto... Vybrané třídy z naší školy se v září zúčastnily exkurze do Mladé Boleslavi. Bezprostřední dojmy s námi sdílela Kristýna Mrkvanová .
Začátkem roku jsme se vydali na výlet do Mladé Boleslavi. Tam jsme se podívali do muzea Škoda auto, kde jsme si mohli prohlédnout stará, ale i nová motorová vozidla, kola a motorky. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o jejich vynalezení a o zakladatelích muzea a vynálezcích Václavu Klementovi a Václavu Laurinovi. covníci věděli, že přijíždí. Dále jsme se šli podívat do prodejny, kde jsme si mohli nějaká auta i vyzkoušet, sednout si do nich a prohlédnout si je zevnitř, škoda jen, že jsme si nějaké nemohli odvézt domů.
Nikdy jsem nic podobného neviděla a vůbec by mi nevadilo se na to znovu podívat. Přišlo mi to velice zajímavé a alespoň vím, jaké auto si budoucnosti pořídím, hezkých a výkonných tam bylo dost.
Nejvíce mě ale zaujala výroba aut a musela jsem obdivovat, co všechno pracovníci musejí dělat, a hlavně jak rychle, aby se výroba nezdržela. Dokonce jim tam jezdil takový robotický vláček, který jim přivážel součástky a pokaždé z něj hrála hudba, to aby pra-
Cesta zpět do Budějovic utekla rychle a my jsme si celý den moc užili.
4
Třídní výlet
Trocha adrenalinu ve Slověnicích
Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová
Konec školního roku je známý výlety, ulejváním a menším pracovním nasazením. Naše třída vymýšlela, kam vlastně pojedeme, jako obvykle dlouho. Nakonec padl návrh na Slověnický mlýn, což je adrenalinové centrum. Ráno jsem naštěstí nemusela brzy vstávat, protože jsem spala u kamarádky, která bydlí kousek od nádraží. Cesta autobusem trvala chviličku, ale poté jsme šli asi 3 km pěšky. Nakonec jsme došli tam, kam jsme chtěli, a ani jednou jsme nezabloudili. Uvítali nás dva instruktoři. Jako praví Češi jsme si museli hned dát sváču (řízky naštěstí neměl nikdo) a šli jsme k lanovému centru. Dostali jsme pár instrukcí ohledně bezpečnosti a poté už jsme se jen navlékli do bezpečnostních popruhů. Ukázali nám, jak přepínat karabiny a
všechny potřebné věci. První odvážlivci už stoupali nahoru po žebříku. Když došla řada na mě, nebála jsem se, ale když jsem vylezla nahoru a koukla jsem se dolů, rozklepaly se mi nohy a myslela jsem, že to nemůžu zvládnout. Po pár překážkách to už bylo dobré a strach pominul. Instruktoři nás už připravovali na další atrakci tohoto zábavního centra, a to byla Bumper Balls. Jedná se o to, že jsme si vlezli do velké nafukovací koule a naráželi sami do sebe. Byla to sranda, dokud vám po třech minutách nedošel dech. Nejvíce z celého dne jsem se těšila na paintball a to vážně stálo za to. Hra spočívá v tom, že jsme ve skupině lidí po sobě stříleli barevné kuličky - náboje". Sice si někdo odnesl pár modřin, ale i tak si to všichni užili. Tímto byl náš výlet u konce. 5
Soutěž
Strč prst skrz krk - soutěžíme v rétorice V rámci veletrhu Vzdělání a řemeslo probíhal šestý ročník Celostátní rétorické soutěže. Sedm studentů naší školy připravovala na vystoupení v cizím jazyce Mgr. Jana Buchtová. Žáci vystupovali s příspěvkem v anglickém (německém) a v českém jazyce. Jejich úkolem bylo komentovat dvě videa ze tří, která si studenti vylosovali. Denis Krátký z OA 1.B byl nejúspěšnějším studentem z naší školy, umístil se na třetím místě. Oceněn byl diplomem a golfovým kurzem z Golfového klubu Hluboká nad Vltavou. Jak soutěž komentovala paní učitelka Buchtová? Naši studenti byli podle mého názoru velice šikovní a jsem na ně skutečně pyšná, jelikož konkurence byla velká a bojovali statečně. Rétorické soutěže se zúčastnilo celkem celkem 24 studentů, z toho 3 žáci soutěžili v kategorii pro základní školy. Naši školu zastupovali Karolína Oplátková, Denis Krátký a Štěpán Fanta z prvního ročníku. Druhý ročník zastupovala Mi-
chaela Valentová. Z ročníku čtvrtého to byli Marek Svobodný, Noel Kolouch a Šimon Strýhal. Denis Krátký se umístil na úžasném 3. místě. Nádhernou show předvedl rovněž Šimon Strýhal, který se k mé lítosti neumístil kvůli studentovi z Třeboně, jehož výhon lze skutečně označit za velkolepý. Přestože jsem všechny naše studenty připravila, musím říci, že velikou zásluhu mají oni sami, protože dali do soutěže to nejlepší ze sebe.
Karolína Oplátková z 1.B nám řekla, jak se připravovala a jaké jsou její dojmy ze soutěže: Mnohokrát za sebou jsem si přehrála všechna videa a snažila se na nich najít sebemenší detaily, které by stálo zato popsat. Poté jsem si pomáhala s internetem - hledala jsem pravidla karate a originální scénu z Mrazíka. Strávila jsem hodně času s anglickou částí, kvůli gramatice a slovní zásobě. Trochu mě mrzí, že jsem totéž neudělala i s českým překladem. Největším zážitkem pro mě asi bylo slyšet ostatní soutěžící. Zvláště ty, na kterých bylo vidět, jak dlouho a svědomitě se na to připravovali. Jestli mi tato zkušenost něco dala do života? Rozhodně dala, už jenom tu možnost zkusit mluvit před více lidmi na určené téma. I když jsem se nijak neumístila, jsem ráda, že jsem měla šanci si něco takového zkusit už v prvním ročníku. Štěpán Fanta nám o soutěži řekl: Můj nejsilnější zážitek z celé soutěže byl asi ten, když jsem měl česky povídat k videu o golfu v Hluboké nad Vltavou a v půlce videa jsem se zastavil a nevěděl jsem, co říct dál. Začal jsem rychle povídat zrovna k tomu, co na videu vidím, ale už jsem to moc nezachránil. Jestli mi tato zkušenost něco dala do života? - Určitě ano. Myslím si, že mi to hodně pomohlo hlavně ve vystupování před lidmi. Vždy mi to dělalo problémy, ale na té soutěži jsem si to nějak nebral a pomáhalo to. Pro příště budu muset zapracovat na trémě a abych se v půlce videa nezaseknul. Ale myslím si, že to určitě bylo přínosné.
Míša Valentová z druhého ročníku nám řekla, co byl pro ni nejsilnější zážitek: Nejsilnější zážitek bylo asi to, jak mi bylo špatně a přemáhala jsem se, abych vystoupila :-) Bylo to poprvý, co jsem vystupovala nějak takhle veřejně... 6
Vzdělání a řemeslo
Vzdělání a řemeslo - kluci a Edita v akci Kateřina Veisová Daniel Hamáček (2. A) reprezentoval naši školu na burze škol v Českých Budějovicích, kde se sjíždějí žáci ze základních škol s rodiči, aby si vybrali střední školu, na které budou později studovat. Jak probíhala celá tato akce?
Vyjížděli jsme každý den okolo páté hodiny ráno. Na místě určení pro nás byl vždy připravený nějaký stůl, někdy dokonce stánek, kde jsme si připravili letáčky a plakáty a čekali jsme na příjezd základních škol. Žáci si od nás brali letáčky, ptali se, jak to u nás na škole funguje, a později, okolo druhé hodiny, přicházeli i rodiče. Každý den jsme skončili okolo páté hodiny odpoledne, takže jsme v pět ráno odjížděli a v pět odpoledne se vraceli. S kým jsi školu reprezentoval?
S panem učitelem Ing. Martinem Kůsem, Michalem Chmelem z 2. B a jeho spolužačkou Editou Wolfschlägerovou. Na co se tě lidé nejčastěji ptali?
Nejčastěji se ptali, jaké mohou mít později uplatnění. Žáci se ptali na učitele, jestli je tady těžké studovat, a také je zajímalo, jaké tu máme předměty. Čím tě zaujaly ostatní školy?
Hodně škol nabízelo různé ukázky, například jsme si u zdravotnické školy nechali zjistit naši krevní skupinu nebo škola s oborem kuchař-číšník ukazovala míchání různých drinků. Někdy jsem si i s ostatními reprezentanty škol povídal a dozvěděl jsem se zajímavosti o jejich škole. Každá škola byla něčím zajímavá. Myslíš, že i naše škola měla u lidí úspěch?
Samozřejmě, hodně lidí se nás ptalo a za den jsme rozdali okolo 450 letáků. Byla to pro tebe zkušenost? Naučil ses něco nového?
Bylo to hodně poučné, nejenže jsme se mohli dozvědět o různých školách, ale sám jsem se naučil mluvit s lidmi i improvizovat. Bylo totiž hodně důležité něčím zaujmout, ale myslím, že se nám to povedlo. 7
Exkurze
Legiovlak na omak Třída 3LOG (stejně jako jiné třídy z naší školy) vyrazila na zajímavou prohlídku legionářského vlaku. Tato replika slavného válečného vlaku československých legií, stojící dočasně před českobudějovickým nádražím, byla skvělou učebnicí dějepisu jak pro laiky, tak pro znalé. Žáci třetího ročníku se s námi podělili o dojmy z této expozice. Otázky kladla Dagmar Nováková.
Co tě na výstavě nejvíc zaujalo? Na výstavě mě zaujalo oblečení, které legionáři nosili v zimě. Oblečení bylo docela komické, vypadali jako Eskymáci. A samozřejmě mě zaujal mladý a pohledný průvodce. Buřičová A. Zaujalo mě, že s sebou měli legionáři medvědy, že s nimi bojovali a cvičili je. Hřib M. Jak mohli vojáci cestovat v takových zimách bez topení. Byla to tak trochu jiná hodina dějepisu, nebylo to nudné. Bylo vidět, že člověk, který tam dělá průvodce, tomu doopravdy rozumí, ví, o čem mluví. Forma výstavy –
Na výstavě mě zaujal mladý a pohledný průvodce :-)... že se chodí přímo v reálných vagónech byla aspoň pro mě mnohem záživnější než klasická výstava někde v muzeu. Petrželová K. Na výstavě mě nejvíce zaujaly poštovní a obytný vagón (těpluška). V těplušce se převáželi lidé a koně, vagón také sloužil ke spaní. Vyspalo se tam zhruba 12 až 16 legionářů (kapacita vagónu je 40 lidí, nebo 8 koní). Poštovní vagón měl přihrádky, na kterých byly napsány názvy měst, ve kterých se přihrádka vždy vyprázdnila. Zásluhou polní pošty bylo doručeno několik tisíc dopisů a 500 balíčků, ze kterých se ztratily pouze tři. Klimešová L. 8
Exkurze
Pokračování Legiovlak na omak
Zaujal mě název obytného vagónu „těpluška“ – v létě v něm bylo vedro a v zimě zima. Höhneová D. Na výstavě mě nejvíc zaujalo tablo o Mafii. Že se jí snažila rakouská tajná policie zničit. V polovině roku 1917 byli odbojáři propuštěni při amnestii. Voráčková N. Který vagón se ti nejvíc líbil a proč? Nejvíce se mi líbil obrněný vagón, protože tam byly zbraně.
Hřib M.
Nejvíce se mi líbil vagón s nosítky, léky a „operačním sálem“. Bylo zajímavé vidět, jak převáželi a ošetřovali zraněné. Voráčková N. Nejvíce se mi líbil kovářský vagón. Byla to zajímavá informace, nevěděla jsem, že se něco takového dalo dělat ve vlaku. Klimešová L. Co se na výstavě mohou lidé dozvědět?
Můžete se zde dozvědět vše o legionářích, vidět repliky legionářských vagónů, zbraní a všech potřebných „pomůcek pro přežití“. Voráčková N.
Příspěvky jsou redakčně kráceny.
9
Pomáháme...
Haf, chci ven!!! Míša Valentová a její pomoc odloženým pejskům... Venčení pejsků z útulku je fajn věc. Uděláte něco dobrého pro sebe, ale i pro zvířata. Přece jen psi v útulku se často nedostanou ze celý den z kotce, což určitě není příjemné. Všichni psi jsou neskutečně rádi, že se dostanou ven, i když se někteří třeba bojí lidí. Kdo by také chtěl být celý den zavřený v kotci, že? U psů v útulku je to tak, že štěňata a psi, kteří vypadají jako čistokrevní, najdou nový domov nejrychleji. Naopak nejhůře jsou na tom velká plemena. Do útulku se dostávají různým způsobem - buď je tam dá jejich 'majitel', nebo se jich někdo zbaví tím způsobem, že pejska uváže v blízkosti útulku, a to v tom lepším případě - v horším ho přiváže někde v lese u stromu, kde ho už bohužel nikdo najít nemusí. Všichni pejsci jsou venku neskutečně šťastní a jsou vděční, i když třeba někdy tahají na vodítku, protože je předchozí majitel neukáznil. Nejhorší je asi pohled na ně, když je vracíte zpátky pečovatelce a vidíte ten jejich smutek v očích. Udělat ale někdy takovýhle dobrý skutek určitě není na škodu. V Českých Budějovicích najdete psí útulek na adrese Na Zlaté stoce 3. Do útulku se snažím chodit aspoň jednou týdně, když mi vyjde čas, tak víckrát. Když nemůžu pomoci adopcí pejska, snažím se pomoci aspoň takhle. 10
Exkurze
Retromóda v Jihočeském muzeu Markéta Brýdová První rok máme na střední škole dějepis. Začali jsme pravěkem a paní učitelka Křížová nám pro zpestření zařídila přednášku v Jihočeském muzeu. Muzejní pedagožka Lenka Zmeková nám ukázala, co předci používali v různých obdobích od pravěku až po dobu bronzovou - od nástrojů přes oblečení ke zbraním. Bylo zajímavé si nástroje, téměř stejné jako lidé dříve používali, vzít do ruky a prohlédnout zblízka. Dokonce si někteří z nás zkusili oblečení, které se dříve nosilo. Podívat se můžete sami.
Studentka má na sobě oděv z doby bronzové, v ruce drží bronzový meč a únětický koflík. Únětická kultura je archeologická kultura spadající do starší doby bronzové. Mgr. Lenka Zmeková Muzejní pedagog
11
Tvůrčí psaní
Hádejte povolání Uhodnete, které povolání se skrývá za popisem? Bývá často usměvavý. Někdy dostane více peněz, někdy méně. Lidé ho zbožňují, poněvadž jim vychází vstříc. Umí mnoho věcí, jednou z nich je brilantní tanec. Umí proniknout do Vaší duše, i kdybyste se s ním viděli pouhopouhou hodinu. Bývá mladý, jelikož stáří se dnes nenosí. Když ho potkáte v civilu, nic to s Vámi neudělá. Ale když ho potkáte v jeho práci, může Vám to změnit život. Markéta Truhlářová (rétpirts) Ráda se vydávám za jiné osoby. Baví mě dívat se na své druhé já. Těší mě, když je celá práce od všech odvedena na 100% a já se pak můžu těšit na výsledek. Denisa Kutláková (akčereh) Někteří lidé si kvůli jeho povolání můžou myslet, že je divný. Když by řekl, že ho jeho práce baví, mohli by si myslet, že je i duševně nemocný. Pracuje s lidmi, nikdy není sám, ale přitom je pořád sám. Je zručný, má smysl pro estetiku a někdy je lehce sentimentální – hlavně když je na řadě někdo nový, kdo jeho pracoviště navštěvuje poprvé. Docela dost pije. Někdy sám sebe přistihne, že si není jistý svým životem, zda je šťastný. Většinu dní je také zmatený, ale někdy, hlavně ve slunných dnech je mu lépe a všechno okolo najednou není tak depresivní. A hlína, tak ta už mu leze krkem. Šárka Kočková (kínborh)
12
Zábava
Autor článku: Daniela Sternadová
KOČIČÍ KAVÁRNA Kočky jsou jedny z nejpřítulnějších zvířat na světě. Na většinu z nás, s výjimkou alergiků, mají uklidňující účinek. Jejich spokojené vrnění, tichá a elegantní chůze, hebká srst a krásné velké oči spojené s dobrou kávou či s dobrým jídlem – ano, to je Kočičí kavárna. Kočičí kavárny jsou podniky, kde kolem Vás pobíhají tato elegantní zvířátka, což má uklidňující účinek nejen pro návštěvníky, ale také pro kočky samotné. Pro ty, kteří pochybují o jejich čistotě, mám dobrou zprávu. Kavárna neporušuje žádná hygienická „přikázání“. Kočky se podrobují pečlivým opatřením, takže nemusíte mít strach, že byste si z kaváren tohoto typu odnesli nějaké zdravotní komplikace. KDE TYTO KAVÁRNY NAJDETE? V České republice patří mezi ty nejznámější kavárna v Křižíkově ulici v Praze 8. Ovšem Kočičí kavárny můžete nalézt i v jiných koutech země. Například na Tchaj-wanu, odkud kočičí kavárny pochází, v Londýně nebo v New Yorku.
KOČKY VÁM DĚKUJÍ ZA „Kočičí couvert“ ! Kočičí couvert je částka 20 Kč, což je příspěvek, díky kterému může kavárna pořídit kvalitní krmivo, hračky či pelíšky a veterinární péči pro jejich kočičky. Já osobně kavárny tohoto typu doporučuji. Byl to opravdu zajímavý zážitek a určitě jsem kočičí kavárnu nenavštívila naposledy Kočičí kavárna Křižíkova ulice
13
Tvorba žáků
GEOGRAFIE SVĚTOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ NA NAŠÍ ŠKOLE Ing. Jakub Maršán V rámci učiva cestovního ruchu ve světě vytvořili žáci třetího a prvního ročníku tyto povedené koláže a básničky o vybraných oblastech nebo státech na Zemi. Autoři ve svých pracích seznámili spolužáky s poklidným a bezstarostným životem ve Středomoří, tradicemi a svátky v Číně nebo turistickými atraktivitami v Austrálii. Další práce si můžete prohlédnout na nástěnce v prvním patře (vedle třídy 2. B). B. Srbená, A. Buřičová Každý týden v úterý, učíme se stát některý. První, druhou hodinu, zatím si sníme svačinu. Cestujeme s atlasem, každou chvíli tam a sem. Každý město a pak stát, měli bychom dobře znát. Zeměpis nás baví, je i trochu hravý. Globus je náš kamarád, zůstane jím napořád. Pana učitele chvíli známe, rádi si s ním povídáme. O Africe všechno víme, teď do Asie zabloudíme. Asie hodně států má, ne každý se do nich podívá. Pákistán, Indie, Čína, je to samá špína. 14
Kateřina Nedbalová RUSKO Rusko to je správná zem, každý, kdo se těší sem. Těží se zde uran, ropa, na to třeba pevná bota. Skvělé vztahy s Ukrajinou, Ukrajinci z toho hynou. Vláďa Putin - správnej chlap, každý v zemi má ho rád. Rusáci jsou dobrý lidi, pijou vodku, dokud vidí. Chceš-li sjet si nóbl vlakem, na Sibiř si zajdi s vakem. Je tam krásně, je tam fajn, Rusko, to je světa ráj.
Tvorba žáků
Pokračování GSH veršem...
Jana Cihlová
Kateřina Vomáčková AMERIKA Jestli znáte Ameriku, tak to máte velkou kliku. Je Severní, Střední, Jižní, lidé zde netrpí žízní. V USA je Nevada, Ontario – Kanada. Kuba, Haity, Costa Rica, ponča navlékneme přes trika. Argentina, Peru, Chille, jsou zde krásné všechny chvíle.
RUSKO Rusko země rozlehlá, komunismem prolezlá. Putin v Moskvě sedí, směrem na Evropu hledí. Tanky, lodě, zbraně má, na Evropu však nemá. My jsme Češi, my jsme nej, sem Putina netahej.
Magdaléna Furišová
ŠVÝCARSKO Švýcarsko leží v Alpách, moc místa nezabírá na mapách. Dost drzosti má na to, z vysoka kašlat na NATO. Je to velmi vyspělý stát, při válce nesmí na žádné straně stát. Bankovnictví je tu skvělé, hodinky a nožíky vyrábějí směle, a všechny ostatní posílají do …….. Čokolády tam mají tuny, německy, francouzsky všichni umí. Každý by tam chtěl žít, a dost nízké daně mít. Švýcaři svou vlast brání, a své občany si chrání.
Sandra Pal´ovčíková
v Německu najdeme i větrný mlýn. Často používaj slovo NĚMECKO scheize, Vybrala jsem si Němec- je tam i velká firma Kaiser. ko, protože se tam sežene Mám z Německa hodně všecko. věcí, Mají tam svůj styl, ale poslední dobou se i když mají hodně kil. Oblečení se tam seže- mi nějak ztrácí. Ještě se tam nachází ne lehko, krásná řeka, když vánoční slevy to je vše, co bych vám budou teďko. Hlavní město je Berlín, k tomu řekla. 15
Tvorba žáků
Uprchlíci –hrozba, nebo výzva?
Naše škola je dlouhodobě zapojena do projektu Mf Dnes Studenti čtou a píší noviny. Mladá fronta Dnes zveřejňuje vybrané příspěvky studentů ze škol z celé republiky. Třídy, které jsou do projektu zapojeny, dostávají během určitého období několik výtisků novin zdarma. Témata zadává studentům Mf Dnes. Jejich úkolem je napsat krátký názorový článek. Zde je několik příspěvků na téma „Uprchlíci—hrozba, nebo výzva?“ Mgr. Dagmar Nováková stat do Německa a okolních států ve víře a vidině lepšího života, vidíme uplakané Ať už na tohle téma dojde ve zprávách, na ženy s malými dětmi - ještě aby ne, když ulici, v autobuse a nebo v hospodě, je jsou těchto snímků plné noviny, internet i třeba to brát s nadhledem. Existuje spous- televize, ale napadlo někdy někoho podítu teorií a názorů, ale ani jeden není jed- vat se na stejný kamerový záběr nebo fonoznačně správný. tografii ještě jednou a pořádně? Za těma uplakanýma zoufalýma očima dětí a žen se Uprchlíci jistě zažívají nepříjemné okamži- skrývají záběry jen a jen mladých horkoky - ztráta domova, strach o život a své krevných mužů.. Žádní důchodci, mladé blízké, jdou do neznáma a ještě ke všemu dívky, ženy, je to absolutní nepoměr mužů všude kolem sebe se potýkají s odmítnua žen a já se ptám, proč tomu tak je? Pro tím. Ale i na naší straně je oprávněný mě jsou uprchlíci hrozbou v tu chvíli, kdy strach, také máme rodiny a domovy, o nabudou domnění, že jsou tady doma a ne které nechceme přijít. Žijeme si pohodlna návštěvě, ve chvíli, kdy jich tady bude ným životem a najednou to má někdo napřevaha… rušit? Proč? Protože nejsou schopni vyřešit si své problémy nějakým rozumnějším způ- Pro někoho pokrytecký a sobecký názor, já sobem nebo proč? Když se podíváme na tomu říkám pud sebezáchovy… dav uprchlíků, kteří se průbojně snaží doEliška Bártová
Uprchlíci v Evropě - žhavé téma…
16
Tvorba žáků
ISLÁM, VYSOKÁ PORODNOST, KRIMINALITA A KOLAPS SPOLEČNOSTI Karolína Škardová
ných zločinů všemi zúčastněnými stranami – pomocí chemických zbraní, hromadných V létě 2015 zažila Evropa největší příliv poprav, rozsáhlých mučení a smrtících uprchlíků od druhé světové války. Proč? útoků na civilisty. Syrská populace byla uvězněna mezi režimem, vzbouřenci a Sýrie, která se stala hlavním světovým náboženskými extremisty. Třetina Syřanů zdrojem uprchlíků, se nachází na Blízkém byla vystěhována v rámci Sýrie, zatímco východě. Na úrodné půdě, obydlené přes 4 000 000 lidí ze země uteklo. Drtivá nejméně 10 000 let. Od šedesátých let většina z nich přebývá v táborech sousedbyla vedena rodinou Al-Assad, která zemi ních zemí, které se starají o 95% uprchlíků vedla jako kvazi-diktátoři. Dokud nenasta(Egypt, Irák, Libanon, Jordánsko). Přitom lo arabské jaro v roce 2011: Revoluční arabské státy Perského zálivu dohromady vlna protestů a konfliktů v arabském svěnepřijali ani jednoho uprchlíka, což tě, která svrhla mnohé autoritativní režiAmnesty International označila za zvlášť my. Ale rodina Al-Assad odmítla sestoupit hanebné.
a začala brutální občanskou válku. Různé etnické a náboženské skupiny spolu bojovaly a měnily koalice. ISIS, vojenská džihádistická skupina, využila příležitosti a vstoupili do tohoto zmatku s cílem vybudovat totalistický islámský stát -chalífát. Záhy se stala jednou z nejnásilnějších a nejúspěšnějších extremistických organizací na zemi. Bylo spácháno mnoho váleč-
Světový potravinový program nebyl připraven na uprchlickou krizi takového rozsahu, tím pádem jsou mnohé uprchlické tábory přeplněny a nejsou dostatečně zásobené. Lidé jsou tam vystaveni zimě, hladu a nemocem. Syřané ztratili naději na zlepšení situace, takže se rozhodli žádat o azyl v Evropě, která mezi lety 2007 a 2014 17
Studenti čtou a píší noviny
Pokračování - Islám, vysoká porodnost…
Porodnost v mnohých částech západního světa je malá, takže se objevila obava, že běinvestovala dvě miliardy eur do obrany, pohem několika desetiletí převládnou přistěhokročilých bezpečnostních technologií a hravalci nad původními obyvateli. Studie ukázaničních hlídek, ale ne moc do opatření na ly, že ačkoliv je v Evropě porodnost mezi příliv uprchlíků. Takže je špatně připravena muslimy větší, klesá a ustaluje se s růstem na bouři lidí hledajících azyl. životní úrovně a vzdělanosti. Většina syrských uprchlíků už je vzdělaná. Porodnost v Sýrii V EU musí uprchlík zůstat ve státě, do kterépřed občanskou válkou nebyla moc velká a ho na začátku přijel, což uvaluje ohromný počet obyvatel dokonce klesal, nikoli stoupal. tlak na hraniční státy, které už samy mají Strach z toho, že uprchlíci povedou k vyšší problémy. Řecko, které je v situaci shodné kriminalitě, se taky ukazuje jako nesprávný. s velkou hospodářskou krizí, nedokázalo poUprchlíci, kteří imigrují, páchají méně zločijmout tolik lidí najednou. Hladoví a zoufalí nů než původní obyvatelé. Když je jim umožlidé proměnili ostrovy jindy vyhrazené pro něno pracovat, začínají podnikat a co nejdříturisty v žalostné místo. Svět se potřeboval ve se integrují mezi pracující. Potom společspojit a jednat jednotně. Ale místo toho se nosti dávají více než odebírají. Syřané přiještě více rozdělil. Mnohé státy rovnou odcházející na Západ jsou potenciální profesiomítly přijmout jakékoli uprchlíky a nechaly nální pracovní síla, zoufale potřebná obtíže hraničním státům.V roce 2014 Spojené k udržení evropské stárnoucí populace. království lobbovalo za zastavení velké záchranné operace Mare Notrum, jejímž cílem Uprchlíci cestující se smartphony vedli bylo zabránit utonutí lidí plujících za azylem k mylné představě, že pomoc nepotřebují. přes Středozemní moře. Idea nejspíš byla, že Avšak sociální média a internet se staly důlečím větší počet obětí, tím méně žadatelů o žitou součástí toho - býti uprchlíkem. GPS je azyl se na cestu vydá, ale ve skutečnosti se pomáhá navádět na dlouhých cestách do Evto nedělo…. ropy, facebookové skupiny jim dávají aktuálVnímání krize ve světě se náhle změnilo, když začaly obíhat fotografie mrtvého chlapce ze Sýrie, nalezeného obličejem k zemi na pláži Turecka. Německo ohlásilo, že bez výjimky přijmou každého syrského uprchlíka, což je více, než Evropská unie přijala v roce 2014. Jen aby mohli o několik dní později zavést dočasné hraniční kontroly a žádali celoevropské řešení. Po celém Západě víc a víc lidí začíná jednat, i když většina podpory žadatelů o azyl přichází od občanů, nikoli od politiků.Ale v západním světě panuje strach: islám, vysoká porodnost, zločin a kolaps společnosti.I kdyby však EU sama přijala všechny 4 miliony uprchlíků a 100% z nich byli muslimové, poměr muslimů v EU by stoupl ze čtyř na pět procent. Řekla bych, že to není drastická změna a určitě neudělá z Evropy muslimský kontinent. 18
ní tipy, jak se vyhnout obtížím. To akorát dokazuje, že tito lidé jsou jako my. Kdybys ty vyrážel na nebezpečnou cestu, vzdal by ses svého mobilu? Evropská unie je nejbohatší skupinka států na zemi. Jsou to dobře organizované státy s dobře fungujícími sociálními systémy, infrastrukturou, demokracií a obrovskými továrnami. Může se vypořádat s výzvou uprchlické krize, pokud bude chtít. To samé se dá říct o celém západním světě.
Pište nám do redakce…. Své dotazy, příspěvky či podněty nám můžete posílat na redakční adresu:
[email protected].
Recenze
Krycí jméno U.N.C.L.E. (The man from U.N.C.L.E.)
USA, 2015, 116 min Dobrodružný, komedie Režie: Guy Ritchie
Herci:
Henry Cavill (Solo) Armie Hammer (Kuryakin) Alicia Vikander Elizabeth Debicki Hugh Grant
Kateřina Veisová Příběh se odehrává několik let po druhé světové válce, kdy agenti Solo a Kuryakin musí spojit své síly (i přes své nepřátelství), aby zničili zločineckou organizaci, která vyvíjí jaderné zbraně. Jejich jediné vodítko k této organizaci je dcera německého vědce. Oba agenti musí vynaložit velké úsilí, vychytralost a především závodit s časem, aby svoji misi splnili a ani to ještě není konec jejich úkolu. Film má svižné tempo, sympatické herce a hlavně zápletku, která nikdy neomrzí. Podle konce můžeme usoudit, že bude i pokračování a i v něm se určitě můžeme na co těšit. Zvláště pak na hlavní hrdiny, kteří si nestále „hází klacky pod nohy“. Zajímavosti: Postavu Sola měl původně ztvárnit Tom Cruise Henry Cavill se původně ucházel o roli Kuryakina Zdroje: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/e/e5/The_Man_from_ U.N.C.L.E._poster.jpg http://i.ytimg.com/vi/w_Ky4KPzKwY/maxresdefault.jpg http://www.csfd.cz/film/286954-kryci-jmeno-u-n-c-l-e/prehled/ http://blogs-images.forbes.com/markhughes/files/2015/08/ManFrom-UNCLE-7.jpg
Srdíčkový den
Kateřina Veisová
Jako každý rok, tak i letos se naše škola podílela na „srdíčkovém dni“. 22. 9. 2015 žáci vyrazili do ulic a snažili se prodat přívěsky a magnetky, jejichž výdělek jde na nemocné děti. Několik lidí nás sice odmítlo, ale pár lidí, kteří chtěli přispět na dobrou věc, se přeci jen našlo a akce proběhla úspěšně.
19
Tvůrčí psaní
Když strom promluví... Petra Křížová Jaké by to asi bylo, kdyby stromy dovedly vyprávět? Často jsou němými svědky řady událostí, které nikdo jiný nevidí. Asi právě díky jistotě, že je nikomu neprozradí, svěřujeme těmto velikánům často svá nejniternější tajemství…
Deník stromu 15. dubna 1990 - Kapky deště smáčí mé ostré jehličí. Zem pod tíhou vody měkne a já jí svými mohutnými kořeny přebírám veškeré živiny. Stojím zde již 80 let. Okolo mě vyrostlo hodně mých kamarádů a je o nás všechny dobře postaráno. Znám už i mnoho laskavých lidských tváří a ty, které se sem vrací, vždy rád vidím a s chutí poslouchám jejich příběhy. Ach, jak krásné je žít. 15. dubna 2000 - Sluneční paprsky s teplotou 20 stupňů hladí mé jehličí. Nastavuji se slunci a přijímám teplo. V posledních letech bylo naše údolí napadáno kůrovci a mě se tento nepříjemný tvor též nevyhnul. Já ale naštěstí přežil, avšak někteří ze zdejších nikoli. Navíc čím dál více se nám vytrácí péče od lidských duší. Začíná tu být dusno. 15. dubna 2010 - Bouřka, hromy, blesky létají několik kilometrů nade mnou. Tuny vybagrované hlíny spolu s nechutnými odpadky a mrtvoly zvířat se vsakují do půdy. Cítím znechucení k okolí, které mě obepíná. Se zbylými přáteli víme, že každý z nás je už těžce nemocen a odsouzen. Blíží se konec. 15. dubna 2020 - Všude mlha, chlad a stroje. Přípravy na poslední kácení a následné budování je tu. Tuším, že během několika dní skončím rozřezaný na kusy a ti nechutní lidé, kteří nemyslí na okolní svět, budou čekat fronty, aby si mnou mohli zatopit. Fajn! Marie Vlková
20
Tvůrčí psaní
Příběh stromu Život mě vždy bavil. Než se stala ta věc. Trochu Vám však nejdříve popíši můj tehdejší vzhled. Býval jsem statný, ne jako ostatní stromy, ale stačilo mi to. Žádná vichřice mi nikdy neublížila - pokud tedy nepočítám pár těch větviček. Na jaře jsem byl nejkrásnější strom z našeho náměstíčka. Už jen pro mé růžovopurpurové květy. Pak se ale stala TA VĚC! Zrovna, když jsem se chystal ke spánku, uslyšel jsem jakýsi zvláštní chechot. Podíval jsem se a u mého kmene ležel mladý pár a ocucmával se. Jsem na to zvyklý, už kvůli tomu podělanýmu Prvnímu máji, a tak jsem opět usínal. Když tu náhle cítím neuvěřitelnou bolest! Otevřu oči a vidím, jak muž, který se ještě před dvěma minutami nemohl odlepit od své milé, drží v ruce nůž a... Padám do mdlob. Probudím se až na druhé ráno. S vytřeštěnýma očima se podívám na svůj kmen, kde je dodnes vyřezáno M+A (v srdíčku). Markéta Truhlářová
Život plný útrap Když jsem byl ještě malý stromeček, přišla mě ohlodat velmi nepříjemná zaječice. Snažil jsem se jí sdělit, že je mi její hlodání silně nepříjemné a že její pach také není zrovna vábný, načež se jen vybobkovala hned vedle mě a odběhla. Něco podobného se mi stalo i v mé dospělosti, když si neznámý houbař odskočil opět přímo vedle mé maličkosti. A samozřejmě mě pak začal oškubávat a otírat si o mé dlouho opečovávané listy své pozadí. Pohled přímo pro bohy, řeknu vám. Když jsem byl ještě starší, vyryla do mě písmena nějaká praštěná vesničanka se svým milým. Prý, že je jejich láska věčná a nic je nerozdělí. Netrvalo ani měsíc a jejich věčné lásce byl konec, protože švarného jinocha zabili ve válce. Docela mě to naštvalo, protože já tu šaškárnu budu mít na sobě pořád. Po pár letech všechny mé sousedy vykáceli a já skončil na něčí zahradě. Majitelům přišlo náramně bezva, že mám na sobě jejich iniciály, a tak se rozhodli mě nepokácet. Místo toho vedle mě postavili bazén, přičemž mi značně poškodili kořeny a já měl pocit, že už se z toho nedostanu. Ovšem přežil jsem. Po pár letech zahradu získali noví majitelé. Bohužel pan Karel má nemalou zálibu, po pár večerních pivech při měsíčku, jít močit na mou „maličkost“. Usoudil jsem, že mám krutý život a od té doby nemám rád všechny bytosti, které se mohou pohybovat. Kateřina Nedbalová
21
Tvůrčí psaní
Loutka Marie Vlková píše „strašidelný příběh“...
Kamenné zdi, kapající voda a příšerná tma mě obklopuje. Netuším, kde jsem a jak jsem se zde objevila. „Haló?“ volám. Nic, žádná odezva. Jen ticho mi odpovídá. Zneklidní mě to. Zrychlí se mi tep. Náhle spatřím v dálce záblesk světla. Utíkám tím směrem. Čím blíž jsem, všímám si, že tam někdo je. Zaraduji se, ale vmžiku radost vyhasíná. Stojím asi čtyři metry od postavy. Ten člověk je beznohý! A všude na zemi se válí ostatky. Chci odsud pryč. Osoba přede mnou na mě pořád zírá. Vypadá hrozně. Krvavé oči s obličejem plný jizev. Konečně jsem schopná pohybu, otáčím se a běžím zpět do nicoty. Uháním rychle, jak jen můžu, když v tom to do něčeho napálím. Podle hmatu zjišťuji, že to jsou dveře. Beru za kliku a se skřípotem se vrhám do místnosti. Poblikává tu světlo. Rozhlížím se kolem. Jsou zde pověšeny loutky, po kterých si pobíhají pavouci. Oklepu se nechutí a jdu kupředu. Hezky pomalu. Krůček po krůčku. Zvuk z poblikávajícího světla, který mě doprovází, je nepříjemný. Hlavou zavadím o loutku, která nemá ručičku. Klepající se odvracím pozornost a zrychlím. Na konci místnosti nacházím další dveře. Popadám kliku a prudce otvírám vchod kamsi pryč. Jedním pohledem zjišťuji, že jsem na hřbitově. A budova, odkud jsem vyběhla? Hrobka! Začíná se mi dělat hodně špatně. Co to? Všímám si děje kolem. Všude přede mnou stojí klauni. Anorektičtí klauni! Podlomí se mi bezmocí nohy. Hlava se dotkne země a... Probouzí mě řinčení budíku. Sedám si s výherním pocitem. Byl to jen sen. V klidu se zvedám a na posteli spatřím loutku, která nemá ručičku...
22
Z Českých Budějovic aktuálně
České Budějovice - královské město plné věží Kateřina Hlaváčková
V tomto roce si připomíná město České Budějovice 750 let od založení Přemyslem Otakarem II. Magistrát města pořádal mnoho významných kulturních akcí, které souvisely s tímto výročím, ale s datem 12.9 se pojí i Dny Evropského dědictví, kdy jsme mohli spatřit, kolik je ve městě věží a věžiček, protože byly zpřístupněny pro veřejnost. Stačí se jen podívat vzhůru k nebesům, a pokud stojíme na náměstí Přemysla Otakara II., tak už nemůžeme minout dominantu města - Černou věž. S touto stavbou se začalo r. 1549 a dokončena byla 1577. Věž stavěli italští stavitelé Spatz, Lorenz a Vogarell. Výška ochozu je 45,67 m. Nejprve věž plnila úlohu strážné věže a zvonice. Věž má hodinový stroj s celkem pěti zvony, nesoucími jména Bumerin, Marta, Budvar, Oktáva a Maria. Na věž dojdeme po 225 schodech. Věž nabízí krásný výhled na České Budějovice a okolí a je otevřena od dubna do června. Další známou věží je Železná panna. Tu najdeme také nedaleko náměstí. Tato věž je jednou ze dvou bývalého gotického opevnění města spolu s Rabenštejnskou věží. Je to čtyřpatrová věž a dnešní podobu získala po přestavbě r. 1612, kdy ji zasáhl blesk. Věž měla obrannou vojenskou funkci, také sloužila ke skladování zbraní a střelného prachu. Byli zde i vězni, kteří zde byli mučeni mučidlem připomínající objetí panny, odtud také její název. Věž je otevřena od května do října. Další významnou věží je Rabenštejnská věž, která také plnila obranou funkci města. Po rozsáhlém požáru r.1641 byla věž opravena a přežila i stavební rozvoj města na začátku 20. století. Věž je čtyřpatrová a má tvar hranolu. Skladoval se zde střelný prach i zbraně a v 19. století zde byla věznice. Později zde byly i byty pro strážníky. Jméno věž získala po mnichu Rabensteinovi z dominikánského kláštera, který ji pomohl postavit. V současnosti je zde výstava zbraní a otevřeno je od června do září.
23
Poznávací zájezd
Aha, to je Praha - souboj o poklad... Nicoletta Kuttová Dne 22. září jsme se vydali na „pátrání po českých osobnostech v tajemných zákoutích Prahy“. Už v 7:00 hodin ráno odjížděl autobus plný žáků od Výstaviště v Českých Budějovicích. Cesta trvala přes dvě hodiny, kdy každý dospával v sedačkách. Starší ročníky měly svůj program a my jsme mířili k Hlavnímu nádraží. Po příjezdu na pražské Na prohlídce Staroměstnádraží jsme se rozdělili ské radnice do dvou soutěžních skupin a procházeli Prahou. Cestou jsme sbírali informace o jednotlivých památkách, například u synagogy, u svatého Václava na koni a nakonec byla Staroměstská radnice s orlojem a s jejími podzemními chodbami, kde jsme měli velmi zajímavé povídání o její historii a vlastně o historii staré Prahy.
Selfíčko s celebritami…
Po skončení prohlídky jsme dostali nápovědu, kde najdeme poklad.Poklad měla paní s naším školním časopisem - Koulí - v ruce a seděla někde na Staroměstském náměstí. Dvě žačky z naší školy to braly jako velkou výzvu a vyběhly z muzea hledat paní, kterou našly velmi brzy, a se sladkým pokladem se se všemi rozdělily. Výlet nám přinesl určitě hodně nových znalostí a všichni jsme si ho užili.
Vítězné foto s pokladem 24
Třídní výlet
„Ktož
sú boží bojovníci“ – s 1.A za Žižkou do Trocnova
Sára Deberová, Amálie Osomová
Adaptační týden v 1. A – první zážitky s novou třídou. Jaké byly? Hned druhého září jsme vyrazili do Trocnova. Trocnov je památné místo – rodiště Jana Žižky. Od vlaku jsme pochodovali nejméně dva kilometry lesem k soše Jana Žižky. U sochy jsme hráli seznamovací hry. Například museli jsme za pomocí otázek uhodnout osobu, kterou jsme měli na lístečku napsanou na zádech - ať už to byl Jan Hus, Frodo nebo maková panenka. Po skončení hry „Křeslo moudrosti a hlouposti“ jsme obdrželi pracovní list a vydali se po naučné stezce. Naučná stezka nás provedla okolo rybníků, podél luk až k základům Žižkova rodného domu. Odtud to bylo „co by kamenem dohodil“ do muzea, kde nás čekala interaktivní expozice. Zhlédli jsme dva krátké filmy o tomto kontroverzním velikánovi české historie, mohli jsme si i vyzkoušet oděv z husitské doby a obdivovat husitské zbraně. Za vyplněné pracovní listy jsme dostali v muzeu diplom a medaili. Pomalu jsme se vrátili spolu s 1.B zpátky na vlak.
25
Soutěžní práce
Milé České Budějovice, do dalších let ti přeji… Soutěžní práce Jany Cihlové Ahoj město České Budějovice, Jak se máš? Chtěla bych Ti z celého srdce poblahopřát všechno nejlepší k Tvým krásným 750. narozeninám. Ano, je to opravdu již 750 let od té doby, kdy Tě na soutoku řek Malše a Vltavy založil český král Přemysl Otakar II. Jak ten čas běží… Za tu dobu jsi toho zažilo opravdu mnoho. Husitské války, obléhání během Stavovského povstání, požár z roku 1641, okupace vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta a boje v Tvém okolí během Slezských válek, návrat T. G. Masaryka do vlasti po 1. světové válce, okupaci nacisty, spojenecké nálety běhen 2. světové války, osvobození 9. května 1945, sovětskou invazi 21. srpna 1968, povodně v roce 2002. Tak to už ale bývá, přicházejí dobré časy stejně jako ty špatné. Co Ti ale popřát do budoucna, do dalších společných let, až spolu budeme slavit tvých krásných a kulatých 800 let? Přála bych Ti, aby sis spolu s námi pořádně užilo tento rok oslav, aby ses konečně dočkalo slibovaného obchvatu města, aby se jednou pro vždy vyřešil Tvůj problém s odpoledními dopravními zácpami, abys už nemuselo řešit věčný problém s parkováním. Co se týče sportu, přeju Ti, aby se jak Motor, tak Dynamo dostalo trvale zpět do nejvyšších soutěží. Kluci z Motoru letos docela slušně válí, takže to by se mohlo podařit už letos, co říkáš? Dále bych Ti přála, aby se vyřešily problémy společného soužití na sídlišti Máj, aby pivovar Budvar dál zůstal náš, aby se tady narodilo co nejvíce rodáků, kteří Tě budou dál skvěle reprezentovat po celém světě. Přála bych si, aby i po dalších 50 letech mohl i klasik říct: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.“ S pozdravem, Jana Cihlová
26
Volný čas
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp
Kateřina Nedbalová Sedí vyhladovělí studenti na své koleji a jeden z nich povídá: „A co takhle začít chovat prase?“ „Ty ses zbláznil? A co ta špína? A ten smrad?“ „Ono si zvykne...“ Položili jsme v několika zemích následující otázku: "Prosím vás, jaký je váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?" Výsledek byl katastrofální: V Africe nikdo nevěděl, co je to jídlo. V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to nedostatek. Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to váš názor. V Jižní Americe nikdo nevěděl, co je to prosím vás. V USA nikdo nevěděl, co je to v jiných částech světa.
Ve škole na poslední hodině říká paní učitelka: "Kdo odpoví na moji otázku jako první, může odejít domů." Pepíček vyhodí jablko z okna a paní učitelka se ptá: "Kdo to udělal?" Pepíček řekne: "Já, na shledanou."
"Denně chodíš domů opilý," vyčítá žena
manželovi, "a co já, co děti?" "Měj rozum, ženo" odvětí muž, "přece nebudeme chlastat všichni."
Muž leží v nemocnici kvůli těžkým zraněním. Jeho žena za ním chodí každý den, až jednoho dne, kdy má muž už dost síly na to, aby promluvil, jí říká: „Víš, Heleno, byla jsi tu se mnou, když jsem byl ještě student a vyletěl jsem ze školy. Byla jsi tu, když mi zemřela matka a potom i otec. Stála jsi při mně, jak nám hurikán odnesl dům, dokonce jsi mě neopustila, když mě vyhodili z práce. Víš, co si myslím?" „Copak, miláčku?“ ptá se žena s leskem v očích. „Že ty mně, ženská, nosíš smůlu.“
Jde blondýnka do galerie a říká: "Tomu vy říkáte umění, takovému hnusu?" Hlídač: "Madam, tomu říkáme zrcadlo."
"Pane doktore, všichni mně ignorují." "Další prosím."
"Paní, nebojíte se, že vám ty děti z pískoviště utečou?" "Neutečou, protože mimo pískoviště není wifi signál."
Táta říká dceři: "Jestli zítra dostaneš z té písemky horší známku než jedničku, zapomeň, že jsem tvůj otec." Druhý den se otec ptá: "Tak co jsi dostala z té písemky?" Dcera po chvilce odpoví: "A ty jsi kdo?" 27
28
