Číslo 2/XV duben 2015/30 Kč
Školní časopis
Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.
Stavební úpravy ve škole České Budějovice slaví 750 let Bojovníci ze severu Přišla už pošta? Jedna věta může ohrozit… Neboj, beruško, my to spolu zvládneme! Pátek třináctého Padesát odstínů šedi
Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice
Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Redakce: Kateřina Veisová, Kristýna Mrkvanová, Kateřina Vomáčková, Daniela Sternadová, Nikola Voráčková, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová,Kateřina Nedbalová Editor a výroba: Dagmar Nováková Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632 E-mail redakce:
[email protected], internetové vydání: www.vosss.cz
2
Úvod
Milí čtenáři,
Obsah:
jaro je v plném proudu, nedávno jsem si hladila malá jehňátka. Bobtná, tloustne, rozmnožuje se i náš časopis. Jsme rádi za tu spoustu zajímavých příspěvků - reportáže z exkurzí, soutěžní literární práce, příspěvky ze světa filmu, o cestování, o sportu, o skautingu. Celkově vzniká barvitá mozaika našeho školního života, potažmo i mimoškolního.
Úvodník
3
Stavební úpravy ve škole
4
Budějovice staré i mladé
6
Největší školní změny za uplynulé dva měsíce jsou ale viditelné pouhým okem. Po chodbě občas bloudí překvapený rodič a hledá ředitelnu ve sborovně a tak podobně. O průběhu školní přestavby se můžete dočíst hned v prvním článku časopisu Koule - v rozhovoru s paní ředitelkou. Poslední strana fotograficky zachycuje některé momenty této revoluční přeměny školy, například i pomoc třeťáků. Pod rukama všech přičinlivých nám škola rozkvetla do krásy. Jako jarní květina ze strany 19. Přesvěčte se sami!
Za redakční radu Dagmar Nováková
Co si vzal Přemysl do hrobu 7 Bojovníci ze severu
8
Přišla už pošta ?
9
Přednáška TM policie
10
Jedna věta může ohrozit...
12
Motivace
13
Neboj, beruško,...
14
Pátek třináctého
17
V. Hálek boduje
19
Skaut - má druhá rodina
20
Padesát odstínů šedi
22
Cestování
23
Napsat dopis
24
Co jste nevěděli o aprílu
26
Kofrbal
27
3
Rozhovor
Stavební úpravy ve škole Poslední dva měsíce se ve škole nesou v duchu stavebních úprav. Bourá se, buduje, uklízí, stěhuje… Abychom čtenářům časopisu Koule přiblížili smysl a průběh těchto změn, zeptali jsme se toho nejpovolanějšího – ředitelky školy Ing. Zdeňky Dočekalové. Rozhovor se uskutečnil 16. března 2015. K. Zemanová, M. Brýdová, K. Mrkvanová Paní ředitelko, v prvním patře školy probíhají stavební práce. Co Vás vedlo k přestavbě tohoto patra? Důvodů je několik: Prvním důvodem pro přestavbu je potřeba vyřešení administrativního zázemí školy: oddělení ředitelny a kanceláře školy. Druhým důvodem je realizace plánu vytvoření větší učebny, která by byla k dispozici např. pro pořádání besed, workshopů apod., kterých se účastní víc tříd než jedna. Tuto přestavbu zvažujeme již dva roky, realizaci jen uspíšilo spojení prvních ročníků, kdy pro současnou třídu 1.B nám připadala jejich původní učebna poměrně malá. Můžete čtenářům Koule říct, jak bude patro vypadat po rekonstrukci? Po kompletní rekonstrukci bude v prvním patře učebna 1.B, učebna studijní skupiny 3. ročníku VOŠ, kancelář školy s ředitelnou a stávající klubovna pro žáky a studenty . Na dívčích WC bude instalována navíc jedna kabinka. V místnosti proti vchodu do patra bude archiv školy. Ve druhém patře budou zbývající učebny školy. Kabinet plánujeme přesunout na místo kanceláře. Prostor po kabinetu zůstane k dispozici jako další učebna. Dále by nás zajímalo, jak přestavba probíhala a kdy budou nové prostory zprovozněny? Dvě nové kanceláře má škola pronajaté od začátku února. Majitelem budovy byly vyměněny koberce a místnosti byly vymalovány. Pak proběhlo probourání dveřního otvoru mezi kanceláří a ředitelnou a v obou místnostech byly téměř o metr sníženy stropy a osazeno osvětlení. V současné době zbývá jen přestěhovat obě místnosti – doufáme, že se to podaří do konce března.Složitější bylo spojení dvou menších tříd v jednu větší: musela se zbourat celá jedna stěna – při této činnosti pomáhali žáci 3. ročníku OA. V minulém týdnu pomohli žáci 1.B třídu uklidit a rozestavěli lavice. 4
Rozhovor
V místnosti zbývá dokončit jen pár úprav: obložit část zdi a stropu po probourání, nainstalovat umyvadlo a připojit jej na vodovod, upravit část podlahy. Tyto práce už budou probíhat průběžně za provozu třídy (po vyučování). S instalací počítače a dataprojektoru do učebny počítáme v příštím školním roce. Dál nás čeká úprava dívčího WC a přestěhování archivu - rádi bychom tyto práce zrealizovali do konce dubna. Která třída se bude stěhovat? 1.B se přestěhuje do 1. patra a studijní skupiny 1. a 2. ročníku VOŠ do patra druhého. Líbí se Vám výsledek? Rozhodně. Uvedené změny plánujeme od samého začátku, kdy škola sídlí v této budově. Bylo jen otázkou času, kdy k nim dojde. V lednu se z 1. patra se odstěhovala ze dvou kanceláří jedna firma, a tak jsme mohli začít… Já jen věřím, že rozšíření a inovace prostor školy se bude líbit nejen žákům a studentům, ale i učitelům. Těšíte na novou kancelář? Bude vypadat jinak? Těším. Sice je hezké být každou přestávku v kontaktu se žáky i učiteli, ale na svoji práci potřebuji také trochu klidu. Kancelář bude určitě vypadat jinak. Ředitelna do značné míry reprezentuje celou školu. Nábytek ve staré kanceláři jsem „podědila“ po předchozích majitelích školy. Je starý přibližně 20 let a už přestával být naší dobrou vizitkou. Takže už se vyrábí nové vybavení ředitelny a časem dojde i na sekretariát školy. Postupně budou probíhat úpravy i v dalších prostorách školy. V učebnách již proběhla řada úprav - spíš ve smyslu digitalizace: v minulém školním roce jsme vybavili jednu PC učebnu 20 novými počítači, v letošním roce bylo ve druhé počítačové učebně vyměněno dalších 10 počítačů a 10 bychom měli vyměnit v příštím roce. I pro potřeby žáků jsme pořídili nový kopírovací stroj. Letos byly do tříd ve 2. patře instalovány počítače na katedry a do většiny z nich i dataprojektory. V příštím školním roce by měla další učebna fungovat jako mobilní počítačová (využití notebooků). Pokud vyjde projekt, rádi bychom zřídili jazykovou učebnu, vybavenou moderními technologiemi. Všechno prostě děláme tak, aby se žáci a studenti vzdělávali v příjemném prostředí a aby měli ke své práci takové technologie, které zpravidla současné moderní školy nabízejí. Nic ale nejde najednou. Řada inovací proběhla nenápadně, aniž bychom si je plně uvědomili. Díky rozhovoru s Vámi jsem byla nucena to zrekapitulovat a musím říct, že mne samotnou překvapilo, co všechno jsme za poměrně krátkou dobu zvládli. Děkujeme za rozhovor. 5
Výročí města
Budějovice staré i mladé aneb 750. výročí města Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová
Jak všichni víme, město České Budějovice slaví výročí 750 let od svého vzniku. Mnoho lidí zajímá, jak probíhala oslava, koncert, ohňostroj, ale vědí vůbec, jak město bylo založeno? V jakém roce a kým? Zde je naše ohlédnutí do historie… Budějovice byly založeny králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Vltava spolu s Malší tudy protékaly o mnoho dříve, než se království Přemysla Otakara II. začalo vyvíjet. Město má výhodnou polohu, leží poblíž obchodních cest, a proto již
na přelomu 13. – 14. století měly České Budějovice dva skvostné chrámy a pevné hradby. V průběhu husitských válek patřilo město k největším v českém království. V 16. století nastal nový rozkvět města a díky tomu byla postavena nová radnice a věž, které se dnes říká „Černá“. Černá věž je vysoká 71,9 metrů. Budějovice zdárně přežily 30-ti letou válku, ale roku 1641 zničil požár více než polovinu města. Devatenácté století přineslo technický pokrok, rozvoj pokračoval i ve století dvacátém a po 2. světové válce byla založena dnešní Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity a město zaznamenalo další rozvoj. Do devadesátých let minulého století
6
se počet obyvatel zdvojnásobil. Dost toho bylo k historii. V Českých Budějovicích není nouze o zajímavá místa a památky. Můžeme zde navštívit například Jihočeské divadlo, které dříve bývalo skladištěm piva. Dále tu máme plavecký bazén vnitřní i venkovní, který byl minulý rok renovován. Krásné je muzeum, ve kterém probíhají velmi zajímavé výstavy. Hvězdárna a planetárium s pobočkou na Kleti je zajímavou atrakcí pro turisty. Toto je pouze stručný výčet zajímavých míst v Č. Budějovicích a každý Čech by měl alespoň jednou toto krásné město navštívit. Zdroje : http://www.historickebudejovice.cz/ http://www.wikipedia.org/ http://www.jihoceskedivadlo.cz/ http://www.hvezdarnacb.cz/
Akce školy
Co si vzal Přemysl do hrobu aneb druháci na výstavě Kateřina Nedbalová, Jana Cihlová V rámci oslav 750. výročí Českých Budějovic se pro veřejnost otevřela vrata radnice, kde byly vystaveny pohřební klenoty krále Přemysla Otakara II., později císařské klenoty. Druhé ročníky naší školy měly to štěstí, že si kromě výstavy prohlédly i celou radnici. Exkurze se uskutečnila 13.března. Prohlídka začala na nádvoří, kde byla přednáška o historii radnice, která však byla špatně slyšet, protože právě začala hrát zvonkohra. K vidění byly původní sochy ze Samsonovy kašny. Potom jsme se podívali na střechu radnice, ze které bylo k vidění náměstí Přemysla Otakara II. Ze střechy jsme se přesunuli zpátky dovnitř radnice, do obřadhttp://www.obcaneprobudejovice.cz/wpní síně, kde byly k content/uploads/2015/03/pohrebniinsignie.jpg vidění historické stropní malby.
Klenoty se skládají z koruny, žezla a jablka. Z obřadní síně jsme přešli do fronty na pro- Korunu tvoří osm snýtovaných dílů. Střídáhlídku královských klenotů. Fronta postupo- ním křížků a lilií se pravděpodobně opakuje vzor nejstarší koruny přemyslovských králů. vala poměrně rychle, a tak jsme se brzy dostali k pohřebním klenotům krále PřeVýškou, nápisem, průměrem a střídáním mysla Otakara II. motivů je koruna podobná pohřebním korunám římských králů. Klenoty jsou podobné těm, které byly dány do hrobu prvnímu Habsburkovi na českém trůnu – Rudolfu I. Oboje klenoty tedy zřejmě vyrobila stejná klenotnická dílna. Výstava to byla opravdu zajímavá a tuto jedinečnou podívanou jsme si užili.
7
Akce školy
Bojovníci ze severu Kristýna Mrkvanová Muž, který nás filmem chvílemi anonymně provázel, se mohl stát také členem AlŠabábu. Dostal nabídku od přátel, které náhodou potkal V rámci festivalu Jeden v autobuse. Začal se s nimi svět se v pátek 20. března a dalšími scházet v jednom vydala celá škola na proz dánských bytů. Když mu mítání filmu do kina Kotva. nabídli, aby s nimi odjel do Jednalo se o film Bojovní- Somálska, uvažoval a rozci ze severu, ústředním mýšlel se, nakonec však tématem filmu bylo půso- zůstal doma. bení skupiny Al-Šabáb. A jeho přátelé odjeli. Jedním Al-Šabáb je skupina islám- z nich byl kluk, kterého hleských vzbouřenců. Chtějí, dal jeho starostlivý otec. aby v Somálsku vznikl islám- Snažil se zjistit, jestli syn ský stát. Sledovali jsme osu- stále žije a pokoušel se dy mladých mužů nebo s ním jakýmkoliv způsobem chlapců z různých států, spojit. kteří utíkají ze svých domovů – je to druhá generace Mezitím v Somálsku docháevropských přistěhovalců, zelo k několika sebevražedcítí se vykořeněni, nepřijati ným atentátům a útokům, při společností, která je obklokterých zahynula spousta puje. Tito chlapci, kteří se ke lidí, včetně několika významskupině přidali, se stali sených lidí. Nejznámějšími bevražednými atentátníky. útoky skupiny Al-Šabáb byly na etiopské vojáky. Tato
skupina je považována za jednu z nejvýznamnějších teroristických organizací, do které se hlásí velké množství lidí. Ve filmu bylo vidět, že někteří muži litují vstupu do skupiny a chtěli by se vrátit domů. Bohužel, není to snadná cesta a ne každému se to povede.
Zeptali jsme se studentů OA3 na jejich dojmy z filmu: Jak na mě film zapůsobil? Čím mě obohatil? Film byl úžasný. Ohromně mě obohatil. Bylo to velmi silné. Přinesl mi spoustu informací, o kterých jsem neměla ani zdání. (Markéta) Z filmu jsem neměla dobré pocity. Nelíbí se mi toto téma. Nepovažuji za normální styl života, který tam vedou, a ani v tom nevidím žádný smysl. Obohatil mě možná v tom, že si cením toho, kde žiji, a je tu menší pravděpodobnost , že mi někdo hodí bombu do domu jen kvůli svému přesvědčení, že půjde do ráje. (Dominika) Přinesl mi zdravý názor na muslimskou víru. Přiblížil mi jejich život a to, že všichni nejsou stejní a jedná se spíše o zfanatizování mladých osamělých lidí. (Valerie)
8
Akce školy
Pokračování ze str. 8 - Bojovníci ze severu Tento film byl pro mě obohacující, byl trošku depresivní. Ale to asi bylo tím, že je to kousek reality, se kterou nemám žádné zkušenosti. Nepřicházím s tímto problémem do styku, nikdy jsem v takové situaci nebyla. (Anna) Má tento problém – sebevražedných atentátníků – nějaké řešení? Lze mu předcházet? Obávám se, že nemá. Přála bych si to z celého srdce, ale myslím si, že se to jen tak nestane. Mladí lidé jsou lehce zmanipulovatelní a obzvlášť, když nevědí, co se svým životem. Předcházet tomu asi jde. Ale ne u všech případů. A to tím způsobem , že se rodiče budou svým dětem plně věnovat a obeznámí je s touto problematikou. A to tak, že jim řeknou holá fakta a ukážou jim stinné stránky. Samozřejmě se i tak může mladík dostat do špatné party a nechá se zlanařit a zmanipulovat. Ale když nic jiného , alespoň toto by měli rodičové dělat a zkoušet. (Markéta) Podle mého názoru řešení není žádné. Každý v něco věří, ale zabíjení lidí bohužel neuznávám. Vždy budou lidé, kteří k této víře budou mít nějaký vztah a najdou se lidé, kteří se k nim rádi připojí. (Dominika) Myslím, že se problém řeší až moc a velmi se rozmazává v médiích. Jde podle mě o zbytečnou provokaci, čím více jim budeme dávat najevo, jak je nesnášíme, tím více to budou dělat. (Valerie) Myslím si, že pokud je člověk zmanipulovaný a věří tomu, tak se s tím asi nic nenadělá. Ale předcházet by se tomu určitě nějak dalo. Asi víc naslouchání a možná nějaká organizace, která by se zabývala takovým problémem. (Anna) Děkuji za názory. (Ptala se Dagmar Nováková)
Přišla už pošta? Petra Křížová Ve středu 1. dubna se dvanáct statečných z naší školy vypravilo na vernisáž výstavy Přišla už pošta?. Ta se konala v Hluboké nad Vltavou a kromě toho, že byly všechny práce zaslané z naší školy v Alšově galerii vystaveny, dopis Barbory Srbené na vernisáži dokonce i zazněl. O tom, že statečnosti bylo opravdu zapotřebí, svědčí skutečně aprílové počasí, které výpravu složenou převážně ze studentů 2.A provázelo. Nezabránilo nám ale v tom, abychom využili možnosti poslat dopis balónkovou poštou. Věříme, že náš vzkaz i díky silnému větru doletí co nejdále a jeho nálezce se nám ozve.
9
Žurnalistika a média
Přednáška tiskového mluvčího policie Odvážnou výpravu podnikli na začátku března studenti ročníku. V rámci předmětu Žurnalistika a média se vypravili na
třetího Krajské
ředitelství policie Jihočeského kraje. Tam se setkali s tiskovým mluvčím jihočeských policistů majorem Jiřím Matznerem. Přečtěte si, co se o zajímavém povolání dozvěděli a jak setkání hodnotí sami třeťáci.
Myslíte si, že být tiskovým mluvčím u policie je lehká práce? Jste na omylu. Tiskový mluvčí Jihočeské policie Jiří Matzner nás uvedl do své práce. Samozřejmě, že jeho náplní je především podávat informace novinářům a médiím, ale kde to všechno vezme? Sedí si jen v kanceláři a čeká na informace? Spíš ne. On sám musí jezdit k nehodám, k vraždám a spoustě dalších policejních případů. Některé jeho historky byly sice zajímavé, ale někdy i dosti silné. Avšak jak on sám říkal, je to hlavně o psychice člověka. Na práci tiskového mluvčí ale není sám. Tuto funkci s nim zastávají další tři jeho kolegové, a tak se v plnění často nelehkých povinností prostřídají. Exkurze mi přišla v něčem zajímavá a obohacující, ale on sám jako tiskový mluvčí by podle mého názoru mohl mít lepší řeč. Něco z toho, co říkal, mi také přišlo dosti absurdní. Marie Vlková Minulý týden jsme měli možnost poznat tiskového mluvčího policie Jihočeského kraje. Pan Jiří Matzner nám ze začátku představil různá témata týkající se práce novinářů a tiskového mluvčího. Snažil se nám vysvětlit rozdíl, avšak ne každou větou nás přesvědčil o svém názoru, že novináři jsou jen ti špatní. Jeho přednášku považuji za průměrnou. Všimla jsem si především jeho postoje, který působil poněkud nervózně. Při našich dotazech se vyjadřoval arogantně a neústupně. To se pochopitelně většině nelíbilo, a tak jsme se dalších otázek raději zdrželi. Také bych chtěla podotknout, že pan Matzner zřejmě nebyl ani připravený pro to, aby nám mohl 10
Žurnalistika a média nějakým způsobem něco přednášet. Oceňuji jeho snahu a ochotu pustit nám i zajímavá
videa, týkající se svého povolání a jeho náročnosti. Bohužel ale neuměl věc přesně načasovat, takže se stalo, že pustil záběr z TV Nova a do něj stále hovořil. Chvílemi mluvil rychle, poté zase pomalu. Líbila se mi otevřenost, které využil při vyprávění svých zážitků. Obdivuji také jeho odvahu brát své potomky na akce ne příliš bezpečné, a to, že jim ukazuje opravdovou realitu. Dominika Jakešová Setkání s tiskovým mluvčím probíhalo v poklidu. Přišli jsme do místnosti, kde pro nás byly připravené židle. Pan Matzner přišel načas a začal nám povídat. Použil k tomu prezentaci, která se promítala na zdi. Ze začátku jsem ale nestíhala vnímat potřebné informace, poněvadž to bylo velmi rychlé a obsáhlé. Zhruba v polovině pán zvolnil a dokázala jsem většinu pohodlně vstřebávat. Bylo tam mnoho věcí, které mě zaujaly, ale i spousta informací, které pro mě nebyly podstatné. Celkový dojem ze setkání byl smíšený. Každopádně však mohu říci, že této přednášky nelituji. Markéta Truhlářová
11
Rozhovor
Jedna věta může narušit vyšetřování... Tiskového mluvčího jihočeských policistů Jiřího Matznera jsme se zeptali: Prozradíte nám největší klady a zápory povolání tiskového mluvčího u policie? Co Vám tahle práce dala a co vzala? Jiří Matzner: Práce mi přinesla široký rozhled, značné možnosti profesní realizace a naučila mne velké flexibilitě. To vše se odráží i v mém "akčním" či trochu bláznivém přístupu k vlastní rodině a dětem. Doufám, že se tak se mnou nenudí. Úskalí mé náročné profese se naproti tomu promítá v minimu volného času. Časté jsou i případy, kdy jsem z rodinného výletu odvolán k nějakému případu. Pak se celé plány rodiny mění. Jak reaguje na Vaši práci manželka? Nevyčítá Vám množství času, které musíte náročnému povolání věnovat? JM: V případech, kdy i neplánovaně z domova tzv. zmizím, je manželka na vše sama. Vždy se však snaží, aby například pokračovala v naplánovaném výletu a podobně. I po dvaceti letech služby se s mými víkendovými službami nebo nočními výjezdy nesmířila, bojuje však statečně, byť někdy atmosféra doma pěkně houstne. Jak se cítíte, když přijedete k případům, kde došlo k vraždě? JM: Tyto situace jsou dost mimořádné, pokud se takto ocitnete na místě zločinu, pracují tam především kriminalisté, technici a já se snažím nepřekážet. Zjišťuji, které informace budeme sdělovat veřejnosti, které jsou už tzv. okované a kde musím být opatrný. Jedna špatně zveřejněná věta může narušit vyšetřování. Snažím se udržet si nadhled, nebrat takovéto věci emočně, respektive osobně. Vždy si ale na takových místech kladu otázku, zda k tomu muselo dojít, co bylo kde špatně. Ač se snažím brát vše profesionálně, stejně si takovéto případy velmi přesně vybavím i po letech s celou atmosférou. Neuvažoval jste někdy o výměně práce za něco klidnějšího? JM: Při mimořádných či problémových situacích, kdy má například policie nějaký průšvih a všichni na ni útočí, čelím médiím a také desítkám dopisů nebo emailů od veřejnosti, tak to bych nejraději se vším praštil. U policie se říká, položit na stůl pistoli a služební průkaz a jít. Pak se vše obrátí, přihlásí se důležitý svědek na dobře udělanou výzvu k veřejnosti, nebo přijde zajímavá skupina studentů na přednášku :-) a já si řeknu, že jsou věci, které mají smysl. Ve své podstatě vše špatné kolem policie je součástí mé profese, mluvčí je nárazníkem mezi firmou a veřejností. To u nás platí dvojnásob, je spousta věcí, které není možné zveřejnit, ani pod tlakem politiků či veřejnosti a mluvčí se musí tlaku postavit, aby ostatní, jako vyšetřovatelé či kriminalisté mohli dělat svoji práci bez ovlivňování. Máte jakožto tiskoví mluvčí, ale zároveň i policisté, vlastního psychologa, ke kterému musíte chodit? JM: Každý policista musí před nástupem k policii projít náročným psychologickým vyšetřením. Nejsme jako mluvčí žádnou výjimkou. Při problémech pak máme vlastní policejní psychologické pracoviště s odborníky, kde je možné cokoliv konzultovat nebo žádat o radu či pomoc. Velitel pak také může, pokud u nějakého podřízeného shledá možné problémy, takovéhoto policistu na opětovné psychologické vyšetření poslat. Pokud by psycholog zjistil, že policista není schopen služby, tak policista okamžitě končí. Děkujeme za rozhovor. 12
(Ptali se studenti předmětu Žurnalistika a média)
Psychologie
Motivace - téma z hodin psychologie Martin Šnajdar
http://www.outfit4events.cz/runtime/ cache/images/productFull/ pal_1903_01.jpg
Jaká je moje motivace? To je snadné, jelikož jsem bývalý šermíř, tak jsem často přemýšlel o tom, že se vrátím do formy a opět budu šampionem turnajů. Proč jsem kdysi skončil? Kvůli hrozné ostudě. Probojoval jsem se až do finále, kde jsem šel proti o dvě hlavy většímu klukovi z Písku. Nebudu lhát, byl jsem mladší a soutěživý a jelikož tam byla i jedna hezká holka, tak i trochu namyšlený. Věděl jsem, že vyhraju. A pak začal zápas. Nejdřív jsem si z něj docela utahoval, předváděl jsem se před davem, hlavně před slečnou z Tábora. A pak se to stalo, ve chvíli, kdy jsem byl otočen k obecenstvu, ke mně přiskočil můj protivník a dvěma seky do ramene a ranou mečem do obličeje mě odstavil. Já jsem se zapotácel a upadl. Jeho rána byla tak silná, že prohnula síťku helmy, a já v puse cítil chuť krve. Tak jsem tam tak ležel a doufal, že se nic z toho nestalo. Ale když jsem matně slyšel hlášení, že Písečan dostává bod, tak jsem si uvědomil, že se to opravdu stalo. Ale já měl větší problémy, protože jsem necítil pravou ruku a plival jsem krev. Nikdy v životě nezapomenu na překvapený a znechucený pohled mého mistra, který mi pomohl na nohy se slovy: „Martine, to nemyslíš vážně, že ses nechal TAKHLE doběhnout!“ Když jsem uslyšel jeho tón, s jakým řekl to „takhle“, tak bych se nejraději vytratil jako pára. Před tím osudným zápasem jsem byl vážený šermíř, protože jsem nikdy předtím neprohrál. Ale po tomto zápasu jsem od šermu odešel. Ale ne na dobro. Odešel jsem, abych se sám zdokonalil. Abych vypiloval svou techniku, pomstil se a získal zpět svou slávu a prestiž. A tak ted každý den posiluju a cvičím a když nemůžu, vzpomenu si na ruského bojovníka Yuriho Boyku, který je mým osobním vzorem. Nikdy se nevzdal. Nikdy nepřestal věřit v sebe samého, dokonce když mu zlomili nohu, tak si obvázal koleno kusem hadru, a vrátil se zpět do ringu, aby vyhrál, a také že vyhrál. Tento postoj mu vydobyl pověst neporazitelného bojovníka. Jeho postoj k tréninku je také úžasný, ve vězení jim totiž dávali jen jednu hodinu tréninku denně, ale zase je nutili na prospěšné práce, a když jeden další bojovník protestoval, že je bojovník, a ne dělník, Boyka namítnul: „Můžeme to brát jako práci, nebo jako trénink.“ A vždy, když se mi něco nedaří nebo něco neumím, si vzpomenu na obecenstvo, které skanduje: „BOYKA! BOYKA! BOYKA!“
Jana Pilečková (Úryvek) Já studuji hlavně za účelem dobré a dobře placené práce. A placené právě proto, abych mohla jednou být tak štědrá ke svým dětem a dopřávat jim takový život, jako žiju teď já.Za to jsem vděčná hlavně rodičům, proto bych jim za to chtěla v budoucnu nějakým způsobem poděkovat. Stále nevím, v čem bych chtěla být úspěšná, ale doufám, že se mi to někdy vyplní.A co z toho plyne? Že v první větě mělo spíš stát: „Mou motivací už od dětství jsou rodiče.“Protože bez jejich podpory bych asi teď nevěděla, co v životě chci dělat. Vlastně to stále nevím, ale vím, že v životě chci něčeho dosáhnout a to je podle mě důležité. 13
Tvorba žáků
Tato povídka zvítězila v literární soutěži Evropa ve škole. Gratulujeme !
Neboj, beruško, my to spolu zvládneme... Valerie Fišrová A budu trapná, budu trapná… Je mi osmnáct. Jsem mladá, krásná, hubená. Každej den běhám do fitka, protože je to top. Můj přítel je sportovec, nadějný sportovec. Díky jeho penězům mám zrovna v ruce kabelku MK. V druhé ruce držím Iphon, bohužel jen 5s. Přijdu si s ním trapně. Nemusím se o nic starat a můj život je pohádka. Vážně bych někdy o sobě chtěla říct něco takového. Nezastírám to, že je mi osmnáct, ale můj život není pohádka se sportovcem, nýbrž noci strávené s plyšovým medvědem od táty. V ruce mám telefon s prasklým displejem a kabelku z H&M. Na rozdíl od typu holky, kterou bych alespoň v racionálních představách, nikdy být nechtěla, mám v hlavě mozek. Jenže to je přesně to, co chlapi fakt rádi nemají. Nejsem holka, která bude považovat za výbornou literaturu Padesát odstínů šedi a za nejlepší film nějakou americkou slátaninu s Zackem Efronem. A tím narážíme na problém číslo dvě. Najít kluka, co miluje dobrou literaturu a dobrý český filmy. To bych si ale musela vzít nejspíš svého otce. Šlo by ale o výhru? Poslední kapkou do mého poháru trapnosti je věta: „Miluju Marii Rottovou, Martu Kubišovou a Hanku Zagorovou. Miluji slova Haliny Pawlovské…“ „…jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem a tam s kostlivcema budu si vyprávět, co do hrobu mě sklátilo. Blbý řeči, úsměv v křeči. Bolení břicha, výkřik do ticha. Že ho mám ráda a křivý záda. Tlustý nohy, špatná pleť a divnej vkus. Až jednou umřu, s kostlivcema si budu povídat, co do hrobu mě sklátilo. A budu trapná, budu trapná, budu trapná.“ Pravda o mé matce… Krásná čtyřicátnice. Okouzlující žena, které by její věk nikdo nehádal. Má milujícího manžela, nádhernou dceru s dokonalým přítelem. Nechybí ani hodný dospívající syn. Má tolik 14
Tvorba žáků
volného času, že stíhá další dva milence a poté sáhodlouhé rozbory zážitků s přítelkyněmi u kávy. Sen každé ženy po čtyřicítce. Kolik z nich tak ale opravdu žije? Moje matka sice vypadá na třicet tři, ale je jí to k hovnu, když dennodenně leží pod hordou smradlavých ponožek svého muže, který na ni už ani nežárlí. Nejspíš mu přijde pomyšlení, že by ho po pětadvaceti letech manželství mohla podvést, víc než humorné. Myslím, že ona ho miluje, ale jestli ještě ví, co to slovo vůbec znamená, netuším. V opilosti… Pomalu otvírám oči slepené vrstvou řasenky. Pootevřu ústa, ze kterých vytéká proud slin, plavících se společně se zbytky starého make-upu na polštář. Utřu tu nevábnou směs do rukávu od pyžama a nejistě se zvednu z postele. Vpluji do kuchyně, kde ještě lehce přiopilá matka vaří něco, čemu říká zeleninová polévka. Ona zeleninová polévka je ale z kusu hovězího. Hlava mi praská bolestí z litrů vína, které jsme včera s máti a holkama vypily. Sedne si vedle mě. Naleje mi zeleninovou polévku, ze které stoupá pára, co mi dráždí žaludek snad ještě víc než to víno. Pozorujeme jedna druhou a lehce zpytujeme svědomí. Usmíváme se. Do kuchyně vkročí otec. Úsměvy se vytratí. A zas ten jeho monolog k mé osobě: „Proč furt tak chlastáš. Řekni mi, jaký k tomu máš důvod? Já už můžu, já na to mám věk, ale ty? ………………….. …………… ………..“ „Tati a já snad ne? Jsem přece sama. Potřebuju nějakého společníka všedních večerů.“ „Miláčku, nechtěl bys mi pomoct s obědem?“ skončí takticky náš rozhovor máti. Seberu svou opici, společně se zvedneme a jdeme si raději lehnout. Táhneme za jednu šňůru… Omítka, zašedlá bílá barva a pruhy pronikajícího slunce. Sleduji detaily na stropě svého pokoje. Přemýšlím nad včerejším večerem. Nad slovy, která vyšla z úst mé matky, jejích přítelkyň a mých dvou kamarádek. Nad žertovnými frázemi čtyřicetiletých žen, které po třetí skleničce vína odhodí masky milujících žen a upřímně hovoří o svých mužích. „Lásko, mohl bys odnést své špinavé ponožky do koše na prádlo? 15
Tvorba žáků Pokračování ze strany 11 - Neboj, beruško,...
Lásko, mohl bys odnést své špinavé ponožky do koše na prádlo? Lásko, mohl bys odnést své špinavé ponožky do koše na prádlo?“„ Miláčku, nezapomněl sis vyměnit trenýrky? Miláčku, nezapomněl sis vyměnit trenýrky?“ „Mací, záchodové prkýnko je opět ve špatné poloze. Děkuji.“
Všechny se výborně bavíme, ale máti nám radost záhy přeruší: „ Nechte toho, nebo si ta moje holka v životě nikoho nenajde.“ Má matka vlastní úžasnou schopnost dohazovačství. Namlouvá mi úplně každého. Je jedno, jestli je mladej nebo tlustej, hezkej nebo škaredej, hlavně, že je to chlap. Je totiž zoufalá z toho, že její osmnáctiletá dcera je sama. Na své partnerské kalkulačce přepočítává panáčky podle toho, co studují, jak dlouho ještě budou, jakou mají budoucnost a potencionální plat. Občas si říkám, jestli takhle taky přepočítávala tátu. Po krátkém proslovu o tom, že už bych si měla někoho najít, jinak skončím jako její sestra sama v bytě se třiceti kočkama, se na mě dlouze opilecky zadívá a nakonec z ní vypadne: „Víš, beruško, já jen chci, abys byla šťastná. Spolu to zvládneme. Neboj!" Vždycky, když se na mě takhle podívá, vzpomenu si na to, jak jsme spolu věšely prádlo. Bylo mi asi tak šest. Táta pracoval v Německu a my s mamkou bývaly doma často samy. Byl duben a nám na nové zahradě, rozježděné traktorem, vykvetly tři pampelišky. Podívala jsem se na mámu. Věšela prádlo a křičela na mě, abych jí šla pomoct. V tu dobu měla pupek jako obří meloun. Byl tam bráška. Chtěla, abych jí podržela uzlík na šňůře, kterou natahovala. Vyzvedla mě nahoru. Úplně nahoru a já vázala kličku. Najednou koukám a mamka nikde! Nechala mě tam viset, zatím co kvůli tomu vetřelci v jejím břiše zvracela všechny sladkosti, co mi předtím snědla. A já tam visela jak čerstvě vypraná plínka. Křičela jsem, řvala jak tur. Až když už všechny moje duhový bonbóny byly u sousedů, konečně mě sundala. Spadly jsme do trávy, jak mamka říkala té hlíně se třemi pampeliškami, objala mě, dlouze se na mě podívala a řekla: „Neboj, beruško, my to spolu zvládneme.“ (redakčně upraveno)
Pište nám do redakce…. Své dotazy, příspěvky či podněty nám můžete posílat na redakční adresu:
[email protected]. Rádi zajímavý příspěvek uveřejníme! 16
Tvorba žáků
Pátek třináctého
Pátek třináctého
Rok 2015 začal teprve nedávno a už za sebou máme dva pátky třináctého. Někdo na to, že nosí smůlu, nevěří, jiný raději nevychází z domu, pro dalšího může být tento den důvodem k tomu, aby se pověrčivým stal. Jak by takový obzvlášť smolný pátek třináctého mohl vypadat, načrtly pomocí své fantazie studentky z 1.A.
Dnes je pátek 13. a už mi to pěkně začíná. Hned ráno cestou do práce si koupím kávu ve své oblíbené kavárně, tak jak to dělám každý den. Nevím proč, ale dnes se necítím ve své kůži. Jsem si jistý, že se něco pokazí… Kráčím ulicí s kávou v jedné ruce, v té druhé desky s důležitými papíry na firemní pohovor. Zahnu doleva na vedlejší ulici, firmu, kde pracuji, mám už na dohled. Když v tom mi přeběhne černá kočka přes cestu. „Na to nevěřím,“ říkám si a jdu dál. Už jsem asi dvacet metrů od vchodu do firmy a najednou mě někdo prudce srazí na zem. Asi deset sekund ležím. Snažím se vzpamatovat, lapám po dechu. Přiběhne ke mně mladý kluk a podává mi ruku. „Nestalo se vám nic? Tamten chlap do vás hrozně vrazil!“ „Jsem v pořádku, díky,“ odpovídám. To ale neplatí o mé nové bílé košili. Ta je celá špinavá od vylité kávy. „No paráda!“ Desky s papíry leží na zemi kousek ode mne. Sbírám je a zjišťuji, že naštěstí nic nechybí. Zmatený pokračuji do práce. Sahám si do zadní kapsy kalhot pro peněženku, kde mám kartu na odemykání dveří. „Ale ne! Peněženka tam není, musel jsem ji ztratit při tom pádu na zem. Naštěstí zrovna přichází můj kolega a dveře mi otevře. Už méně nadšený procházím dveřmi a schody vybíhám jako o život. Rychle přiběhnu do místnosti, kde se má konat pohovor. Tam ale nikdo není. Jen šéf, který mě vítá slovy: „Jdete pozdě.“ Začnu se omlouvat, ale zarazí mne dřív, než stihnu situaci vysvětlit. „Měl jste tu být v 8:00 a je 10:30. Máte padáka, dál se o tom nebudeme bavit!“ Netuším, o co tady jde, kde jsem celé ty hodiny byl. Odejdu domů, sednu si na pohovku a snažím se alespoň na něco vzpomenout. Po chvíli usínám. Ráno se probouzím v nemocnici. Přijde sestra a říká: „No, konečně jste se probudil. Spadl jste ošklivě na hlavu, ale všechno bude v pořádku.“ Takže se mi to všechno jen zdálo? Jsem zmatený, ale zároveň šťastný. Od této doby jsem pověrčivý. Anna Raková, 1. A 17
Tvorba žáků Pátek třináctého - pokračování ze str. 17
Probouzí mě zvonění budíku. „Je pátek deset hodin a patnáct minut, 13. ledna 2008,“ budí mě nepříjemný hlas slečny z rádia. „Sakra, zase jsem zaspala!“ Vystartuji z postele, oblékám se, v běhu chytám tašku a svačinu a letím na autobus. Vlastně jako každý den, jen o tři hodiny později. Nastoupím, sednu si a konečně se nadechnu. „Zatracený pátek třináctého!“ Zatímco přidávám písničkám, hrajícím mi do uší, na hlasitosti, pozoruji cestu z okna. Když v tom zaslechnu: „Kontrola jízdenek!“ Přemýšlím, kam jsem dala lístek. Ne, to snad ne, vůbec ho nemám. Snažím se vysvětlit revizorovi svou situaci, ale bohužel mě nechápe. „Musíte si se mnou vystoupit,“ říká stroze. Konečně dopisujeme pokutu a já můžu pokračovat do školy. Běžím chodbou, najednou se otevřou dveře a já vrazím přímo do paní ředitelky. I té se snažím popsat svůj „den blbec“, ale odcházím s napomenutím. Než jsem se vůbec dostala do třídy, škola skončila. Nezbývá mi, než se otočit na podpatku a jít zase domů. Do autobusu už raději ani nenastupuji. Procházka bude lepší volbou, říkám si. Najednou okolo projíždí černé auto, přibržďuje… Asi se chce zeptat na cestu, uklidňuji sama sebe. Ne, nechce. Zastaví, otevřou se dveře a velká ruka mě táhne dovnitř. Křičím, ptám se, co se děje, ale odpovědi se nedočkám. Jedeme dál, pořád hrozně křičím a snažím se dostat pryč. Nic se neděje, auto nezpomaluje, pořád pokračuje v cestě. Už přemýšlím, o tom, co bude, připravuji se na nejhorší. Vjíždíme do tunelu. Na konci je světlo, ostré bílé světlo. Strašně se mi klepou ruce, tahám za kliku a skáču z rychle jedoucího auta. Najednou tma. Otevírám oči, posadím se. Vidím svůj pokoj a budík hlásí: „Je pátek deset hodin a patnáct minut, 13. ledna 2008.“ Se slzami v očích znovu padnu do postele. Můžu jen doufat, že se sen nestane skutečností. Daniela Houdková, 1.A 18
Tvorba žáků
V. Hálek boduje aneb 2.B poetická Kdo by neznal naivní přírodní a milostnou lyriku Vítězslava Hálka? Nechybí v žádné pořádné čítance. „Na nebi plno hvězdiček/ jak zjara sedmikrásky ba na tom božím světě zde / má vše svou mluvu lásky….“ (Večerní písně) Idylka nás uchvátila, a tak jsme v hodině češtiny tvořili ve stylu tohoto klasika májovců…..
Tvé oči Daniela Sternadová
Kdo lásku jednou pozná
tu jen ty Pojď ke mně, ať políbím tvé rty…
Tvé oči jak hluboké moře jsou
Radek Šindelář Kdo lásku jednou pozná,
Báseň o lese
Jen noční nebe dokáže vyznat lásku mou.
ví, že bolest čeká ho hrozná
K. Petrželová, N. Voráčková, K. Vomáčková
Lásku nekonečnou, jak ta obloha je
Kdo lásku ještě nezná,
Kde anděl s těmi hvězdami si hraje.
myslí si, že může být i něžná
Venku svítí sluníčko i ty jedna holčičko, půjdem spolu do lesa
Jak měsíc je tvůj úsměv milý, Jenž rozjasní nebe a tajemství odhalí. (redakčně kráceno)
Na nebi rozsvítí se hvězdy,
ukážu ti nebesa. To bude noblesa!
zamiluji se já ještě někdy? Zlato, na klín mi, lásko, sedni a prosím už nikdy se odsud nehni
Tvé oči, tvé vlasy a řasy
Viděli jsme jelena tráva byla zelená. Tvé oči jsou jak pomněnky můžu tě pozvat na ruměnky?
zažívám já nejhezčí svoje časy
Hlava se ti točila,
Jsi kouzelník?
byla jsi moc opilá.
Protože když pozřu se na tebe
Poletíme na měsíc
tak ostatní lidé zmizí a jsi
ukážu ti něco víc….. 19
Volný čas
Skaut - má druhá rodina Karolína Říhová Všichni jistě víme, co je to skauting. Je to celosvětové hnutí, jehož cílem je výchova a sebevýchova dětí a mladých lidí. Jeho členové jsou skauti. Zakladatelem českého skautingu je Antonín Benjamin Svojsík, který inspirovaný při svém pobytu v Anglii, založil po válce r. 1919 Svaz junáků – skautů.
Chodím do 5. dívčího oddílu Stříbrné rybky už od své první třídy. Na skautech se mi líbí jejich vztah k přírodě, jak se učí samostatnosti a soběstačnosti a umí se bavit a užívat si, i když nesedí u počítače nebo televize. Tento oddíl jsem si vybrala proto, že je to oddíl vodní. Od malička mě voda přitahovala a v létě jsem se těšila, až sednu do lodi.
Když jsem nastoupila do oddílu, byla jsem takzvaná žabička, teď už jsem rover a postoupila jsem do vedení oddílu. Máme moc pěknou základnu ve zrekonstruovaném objektu zvaném Walcha na levém břehu Vltavy, jeho součástí je i velká loděnice. Během školního roku se scházíme na oddílových schůzkách 1x týdně žabičky a 1x týdně skautky. Schůzky jsou rozděleny na vodní – podle počasí jdeme na řeku nebo alespoň na plovárnu - a schůzky 20
v klubovně a venku. Na celovíkendové výpravy jezdíme na skautské základny nebo dohodnutá místa (například na faru), kam se vejde minimálně 30 lidí a kde si můžeme uvařit a skromně přespat. Malé žabičky a skautky spí v pokojích většinou na zemi a vedení pak kde se najde místo, třeba i v jídelně pod stolem. Důležitá je tedy výbava – dobrý spacák a karimatka. Celý den pak trávíme venku a řídíme se sestaveným programem, podle skupin. Jsou to například běhací nebo hledací hry, někteří se starají o sběr dřeva na topení, vaření nebo plní úkoly do Plavčické knížky – to je knížka, ve které jsou celoroční úkoly, po jejichž splnění žabička postoupí o pomyslný stupínek výš. Večer si pak všichni sedneme ve společenské místnosti a zpíváme u kytary a povídáme si. Žádná televize, počítače a mobily. Dalším druhem výpravy je vodní výprava. V pátek naložíme lodě a přepravíme se vlakem nebo autobusem na místo, odkud sjedeme třeba 25 km řeky. Spíme v kempu ve stanech a sami si vaříme. Druhý den pokračujeme na vodě. Tyhle výpravy mám moc ráda, jsou plné nezapomenutelných zážitků. O letních prázdninách jezdíme na dvoutýdenní tábor. Místo se vybírá tak, aby byl tábor blízko vody a mohly jsme jezdit na pramicích. Byly jsme například na Orlické a Lipenské přehradě, u Líčova, u rybníka Výskok nebo Velká Holná. Připomínám, že jsme pouze dívčí oddíl, takže
Volný čas
některé věci jsou pro nás náročnější. Je třeba postavit stany s podsadou, kuchyň s polními kamny pod velkou plachtou a jako jídelnu máme velký vojenský stan. Tábor má vždy nějaké téma a provází ho etapová hra. Dopoledne bývá pracovní, musí se nařezat dříví, dojet pro vodu, pracovat v kuchyni. Odpoledne pak je hravé a večer bývá oheň. Tento tábor je vyvrcholením roční práce v oddílu, skládá se zde
skautský slib po splnění úkolů z Plavčické knížky, žabičky zde získávají své přezdívky.
Během roku se opakují pravidelné celostřediskové akce, jako například Benediktova noc – to je noční závod, při kterém ujdeme podle mapy rozděleni podle věku ve skupinách 5-6 skautů třeba až 35 km a během cesty ještě plníme zadané úkoly. Tenhle závod je docela náročný jak na fyzickou, tak psychickou kondici. Další pravidelnou akcí je Svojsíkův závod – ve kterém si zopakujeme zdravovědu, orientaci v terénu podle značek, stavbu stanu z plachty v lese, luštění šifer atd. Další podobnou akcí je Obrok – pro rovery a rangers. Každoročně pořádáme Skautskou pouť, kde se prezentují všechny budějovické oddíly veřejnosti. Pak se konají celorepublikové akce se zahraniční účastí jako je Navigamus, tato akce se
uskutečňuje jedenkrát za tři roky a je plná propracovaných vodních her, Jamboree – jedenkrát za dva roky. Tyto akce jsou vždy výborně organizované. Mou nejoblíbenější akcí jsou ,,3 jezy“ v Praze. Jedná se o závod na pramicích. Tenhle závod je velice adrenalinový, něco co na klidných řekách jižních Čech jen tak nezažijeme. Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií sahající až do roku 1939. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce (nad Železničním mostem) a s cílem na ostrově Štvanice. Jak říká název závodu, na trati se překonávají tři jezy: Šítkovský (pod Jiráskovým mostem), jez Staroměstský (Karlovka nad Karlovým mostem) a Helmovský jez u Štvanice. Trať závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, které se pro veřejnost otevírají jen jednou ročně u příležitosti tohoto závodu.
Jsem moc ráda, že mě v dětství rodiče ke skautingu nasměrovali a mohu vyplňovat svůj volný čas něčím smysluplným a zajímavým. Ráda bych pokračovala ve spolupráci na vedení oddílu, práce s malými “žabičkami” mě opravdu baví. Skauti jsou něco jako má druhá rodina.
21
Recenze
Padesát odstínů šedi Kateřina Veisová Určitě každý viděl reklamu na „hit“ Padesát odstínů šedi. Proč je ale tento film tak propagovaný, na to jsem bohužel nepřišla ani po zhlédnutí filmu. Děj se odehrává kolem dvou hlavních postav Anastasie Steelové a Christiana Greye. Anastasie je nezkušená studentka, která náhodou narazí na miliardáře Christiana, který má ale zálibu v BDSM praktikách. Kolem této dějové linky se odehrává celý film. Christian Annu pomalu zasvěcuje (dvě scény, kdy ji plácne bičíkem) a ona na oplátku se snaží odhalit Christianův nepříliš veselý život a příčinu jeho tužeb. Film končí jejich rozchodem, ale jelikož tato trilogie pokračuje dvěma dalšími díly, je jasné, že tito dva se rozhodně neviděli naposledy.
Děj z červené knihovny, ale díky reklamám na každém rohu je velice navštěvovaný. Názory jsou ale spíše negativní. Tento film postrádá bohužel něco velice důležitého, a to zápletku. Film se pomalu táhne a nějaký ten zádrhel a náznak napětí se stane až pět minut před koncem. Když opomineme tento hlavní nedostatek, tak nám zbyde docela jednoduchý příběh, který sází hlavně na sexuální téma, které je okořeněno „temnými touhami“. Skoro v každé scéně se můžeme přesvědčit, jak moc je Christian bohatý. Neustále se zde objevují drahé počítače, letadla a samozřejmě auta (,,Jaké auto je tvoje?“ ,,Všechny.“) Bohužel mi ani nešlo se v průběhu filmu s hlavními hrdiny ztotožnit. Anastasie je až
Fakta: Film byl natočen podle knižního bestseleru autorky E. L. Jamesové. Režisérkou filmu byla Sam Taylor-Johnsonová.
http://www.kinobox.cz/data/clanky/galerie/8644/540x0x0/ padesat-odstinu-sedi-ma-prvni-cesky-plakat-romantika-sprichuti-sm-nas-ceka-pristi-rok.jpg
22
http://fandimefilmu.cz/gal/Filmy/Fifty_Shades_of_Grey/ Padesat_odstinu_sedi_27.jpg
moc nezkušená, stydlivá, nechápavá a zcela nepochopitelná osoba. Christian je až moc dokonalý a velice bohatý (opravdu až přehnaně moc), který samozřejmě čekal na dívku svých snů a tou není nikdo jiný než Anastasie. Snad se další dva díly zlepší, tedy pokud se poslední nerozdělí na dvě části, jak je to u trilogií zvykem.
Zajímavosti o filmu Padesát odstínů šedi: U diváků film zíkal pouhých 44%. Jamie Dornan musel kvůli své postavě pan Greye cvičit 3 hodiny denně.
V hlavních rolích se představili Jamie Dornan a Dakota Autorka knih není spokojená Johnsonová. se ztvárněním do filmové podoby.
Volný čas
Názory lidí z naší školy na filmový "hit"- Padesát odstínů šedi: Prostá, chudá dívka a pohledný miliardář s temným tajemstvím - dle mého červená knihovna pro ženy 30+. Dagmar Nováková
Je až neuvěřitelné co dokáže reklama. Podle mě je to hloupost.
Antonín Bednář
Jednoduchý příběh, chyběla mi ale zápletka a pořádný děj. Nevím proč je okolo tohoto filmu takové "Haló". Lucie Hubingerová
S knihou to nemá vůbec nic společného, navíc nechápu proč takový poprask. František Vach
Cestování - s eurovíkendy třeba do Říma Kateřina Hlaváčková Blíží se jaro a k tomuto období se váže pěkné počasí na výlety. Žádný z nás by nechtěl sedět doma, koukat na televizi a jíst brambůrky. Je plno nabídek na podnikání různých výletů. Na světě je přece tolik zajímavých míst ke zhlédnutí. Cestovat lze buď po České republice nebo v zahraničí. Mezi nejoblíbenější patří například tzv. eurovíkendy. Internet je zaplněn nejrůznějšími nabídkami buď CK nebo koupí levných letenek, kdy si člověk může bez delegáta sám město prohlédnout. Můžeme pomocí eurovíkendu stihnout poznat města, která bychom poznali při klasickém týdenním pobytu. Vše si můžeme naplánovat z pohodlí domova a v koupi letenky nám nic nebrání. Kdybychom si koupili letenku například do Říma, stihneme vidět
Kolosseum, Španělské schody, prohlídku státu jménem Vatikán a známých římských fontán během tří dní. K tomu můžeme ochutnat proslulou italskou zmrzlinu nebo pizzu a navštívit trhy, které nás uchvátí svojí výjimečnou atmosférou. Já sama jsem navštívila Řím již 2x. Poprvé jsem zde byla se základní školou na týdenním pobytu. Bydleli jsme přímo ve Vatikánu a nejpůsobivější zážitek byl pro mě, když mi požehnal přímo papež František. Podruhé jsem zde byla na podzim minulého roku na 4 denním zájezdu. Vrátila jsem do míst, která se mi velice líbila, a znovu na mě dýchla ta skvělá atmosféra, uvolněnost obyvatel a všudypřítomné skútry, které jsou doopravdy všude. Řím doporučuji všem, a pokud by se zase objevila možnost výletu do Říma, neváhám ani minutu a odjíždím .
23
Soutěžní práce
Ono se řekne vzít papír a napsat dopis. I když ale potrápí své mozkové závity a vyloví z paměti, jakže má takový opravdový dopis vlastně vypadat, nemá pisatel ještě zdaleka vyhráno. Teď je před ním teprve těžká otázka: komu ho napsat a co napsat? Dnes, když počítače a telefony zkrátily dobu potřebnou k překonání tisíců kilometrů z týdnů na vteřiny, není vůbec jednoduché najít adresáta a téma našeho dopisu. O tom, že to je sice těžké, ne však nemožné, jsme se přesvědčili i my. Jak naše snaha dopadla, posuďte sami. Možná zjistíte, že jste se až dosud nechali při psaní dopisů svazovat řadou zbytečných konvencí… Milá maminko, Kateřina Nedbalová píšu ti dopis z budoucnosti. Ještě to nevíš, ale jedbudeš mít dvě děti. Užívej si své štíhlé a pevné po-
2.A
nou
stavy, protože my ti ji solidně zdevastujeme (ne že bys nevypadala dobře i v budoucnosti). Náš táta taky nebude zrovna hvězda. Bude věčně v práci a večer k televizoru si otevře jednu plzeň. Nebude s ním zas taková sranda jako v mládí, ale všichni budeme spokojení. Budeš žít v malém domku s obrovskou zahradou, po které ti budou běhat šílené slepice a děti. Budeš mít také králíky. Původně patřili tátovi, ale nemá na ně čas, a tak to břemeno neseš ty. Tvoje dcera se bude jmenovat Květa, ale moc se na holčičku netěš, protože si myslí, že je kluk. Růžovou barvu nesnáší a šaty jsou prý pro holky… Zato tvoje druhá dcera (já) bude nejdřív posedlá růžovou a za hodinu zase jinou. Bude mít bipolární afektivní poruchu, takže se opravdu nebudeš stíhat nudit. Její oblíbená kapela bude Mandrage (zrovna včera jsi jí dala 420 korun na jejich acoustic tour – díky) a věčně u nás bude spát její přítel, který trpí neustálým hladem. Budete spolu mít krásný vztah, budeš jí se vším pomáhat a nutit ji, aby se učila, i když bude zrovna líná a nebude se jí chtít nic dělat. Babičky budeš mít tak akční, že jedna bude 200 kilometrů daleko a druhá bude věčně brečet, takže si ani jedna moc nezahlídá. Doufám, že si život užiješ, co nejvíce to půjde. Mám tě moc ráda, pozdravuj tátu a babičku. Ahoj, tvoje dcera Káťa.
24
Soutěžní práce Moje milá, když sem Tě poznala, byla jsem ještě malá, ale už v té době jsem si Tě hrozně moc oblíbila. Připadala jsi mi tehdy tak obrovská… Musím Ti říct, proč Tě mám tak ráda. Jsi krásně měkoučká a nikdy mi s Tebou není zima. Můžu na Tobě dělat spoustu věcí. Jen tak se povalovat, číst si knížku nebo se dívat s kamarády na film. Dokonce jsi tak veliká, že se na Tebe vejdeme třeba i tři. Ale jednu nevýhodu máš. Co pod sebou skrýváš? Někdy v noci se mi zdá, že je snad pod Tebou ve tmě ukrytý nějaký vrah… Nebo je to příšera? Co když mě chytí? Ale určitě to bude jen sen. Vím, že bys nikdy nedovolila, aby mi někdo ublížil. Snad se nemýlím. Každý večer strávíme spolu. Zhasneme světla, pustíme si romantický film a přitulíme se k sobě. V pokoji spolu usínáme, jsme jen my dvě. No není to krásné? Jsi prostě jenom moje. Moje velká a jediná láska, moje postel… S láskou Tvoje Anet. (PS: Těším se na další společně strávené roky)
Aneta Buřičová, 2.A
Mé milé budoucí já, určitě si tenhle dopis budeš číst, až Ti bude nejhůř. Nebo Ti naopak bude nejlíp. Budeš si chtít trochu zavzpomínat na starší časy, a tak si možná vzpomeneš, že jsem někdy něco takového psala… Nebo možná ne, přece se znám. Pokud by se ale poštěstilo a Ty bys tohle někdy našlo, připomenu Ti, co všechno jsem chtěla udělat, do té doby než umřu. A není to vlastně hloupé, poslouchat někoho, komu je 16 let a má sny? A jsou vůbec splnitelné? Možná jsi teď v situaci, že v životě nevíš, jak dál, máš nějaké osobní problémy nebo si prostě jen chceš zavzpomínat na to, jak jsi přemýšlelo a co jsi chtělo ve svých šestnácti letech. Možná, že něco z toho, co je tu napsané, máš už dávno splněno. Tak si to můžeš třeba odškrtnout. A jiné věci, které jsem v tomhle věku chtěla tak moc udělat, ti přijdou dětinské. Kdo ví, třeba uděláš i řadu dalších věcí, které by mě v šestnácti nikdy nenapadly…Tady máš tedy několik věcí, které mám v plánu udělat (přeji příjemnou zábavu při čtení): Udělat něco, čím bych se lidem vryla do paměti (ne záporně). Být soběstačná a nebýt na nikom závislá. Najít si práci, která mě bude bavit a ne nudit. Vzít naše na dovolenou. Udělat si několik fotoalb s co nejvíce zážitky z mého života. Přispět hodně penězi na psí útulky a organizace pro zvířata. Naučit se co nejvíce cizích jazyků, co budu schopná. Tak to je něco málo z toho, co mě teď napadlo. Snad se Ti aspoň většina z toho povedla splnit. S láskou Tvé šestnáctileté já.
Michaela Valentová, 1.A (redakčně kráceno)
25
Vtipy
Co jste nevěděli o aprílu Kateřina Veisová a spol.
Tento svátek je znám už od 16. století. Jedná se o slavení přechodu ze zimy na jaro. V Česku byl znám už kolem roku 1690.
Profesor říká: "Dnes vás pustím o čtvrt hodiny dřív. Odcházejte prosím potichu, ať nevzbudíte nikoho ve vedlejších učebnách." Poznámka: Vědomosti vaší dcery se rovnají nule, pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila. Milá maminko, je mi velmi líto, že jsem musela odejít z domova se svým novým přítelem.Našla jsem v něm pravou lásku. Měla bys ho vidět, jak je sladký se svým četným tetováním, piersingem a především jeho krásnou motorkou! Ale to ještě není všechno, mami, jsem konečně těhotná a Abdul říká, že budeme mít krásný život v přívěsu uprostřed lesa. Chce mít se mnou hodně dětí a to je taky můj sen. Nemusíš mít strach, je mi už 16 let a umím se o sebe dobře postarat i sama. Doufám, že Tě budu moci brzy navštívit, abys poznala svého vnuka. Tvá milovaná dcera P.S. Nic z toho není pravda, jsem u sousedů. Chtěla jsem Ti jen říct, že jsou horší věci na světě než vysvědčení, které je v nočním stolku. Mám Tě ráda 26
Nechci vás strašit pane učiteli, říká student pedagogovi, ale tatínek říkal, že jestli nezačnu nosit lepší známky, dostane někdo pěknej výprask. Jirkovi se v žákovské knížce objeví poznámka : Váš syn nemá žádné znalosti. Otec připíše: Proto chodí do školy.
Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Nejkratší práce měla jen jednu větu: "Bože, jsem těhotná, ale s kým?"
Do školy přijde inspektor. Ptá se jednoho žáka, jestli ví, proč je osa glóbusu nakřivo. Žák v rozpacích odpoví, že on to neudělal. Inspektor vyzve tedy učitele, aby to žákům vysvětlil. Učitel zrudne a praví: "Opravdu je to tak, pane inspektore, dostali jsme ten glóbus takhle už z obchodu." Inspektor pak vypráví celou záležitost řediteli. Ten vybuchne: "Stokrát jsem tomu učiteli říkal, aby nenakupoval nekvalitní zboží!"
Sport
Kateřina Vomáčková
Zdroje: korfbal.cz/, korfbal.cz/competitions/dorost cs.wikipedia.org/wiki/Korfbal, images.google.com/
A je tu další sport, o kterém asi opět slyší mnoho z vás poprvé. Mě velmi zaujal díky svým pravidlům, kolektivnosti a mnoha dalším věcem. Čtěte sami a uvidíte, jestli vás také nějak osloví. Když ano, tak je to jen a jen dobře, protože české týmy shání nové členy. Korfbal je míčová kolektivní hra rozšířená na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Je velmi podobná basketbalu, ale pouze při této hře, jako při jediné, mohou dohromady hrát jak ženy, tak muži společně. Hraje se venku pod širým nebem či v hale na hřišti o rozměrech 40 x 20 m, rozděleném na 2 poloviny po dobu 2 x 30 minut. Tato hra není žádnou novinkou. Počátky korfbalu sahají až k roku 1902, kdy jeden učitel z Amsterdamu při svých cestách po Švédsku viděl hru zvanou ringböl. Hra se mu natolik zalíbila, že ji chtěl vyučovat při svých hodinách tělocviku, jen mu nevyhovovalo to, že ji nemohou hrát chlapci i dívky dohromady. A tak se rozhodl, že si pozmění pravidla. Ty jsou tedy vymyšlena tak, aby byla zajištěna rovnoprávnost hráčů, zamezují fyzický kontakt a podporují smysl pro kolektivnost.
Družstvo je složeno z 8 členů, 4 muži a 4 ženy a hraje se ve smíšených dvojicích, které se po čase střídají, ale vystřídaní už se nesmějí vrátit zpět. Muži smějí bránit jen muže a ženy pouze ženy. Dále účastníci nesmějí s míčem, který je přesně vyrobení pro tuto hru, běhat ani driblovat, nesmějí si ho vzít z ruky, pouze když je míč ve vzduchu. Účelem hry je prohodit míč košem, který stojí na tyčovém stojanu uvnitř každé z hracích polovin a je vysoký 3,5 m bez odrazové desky. Případné přestupky se trestají trestnými hody na koš, žlutou nebo červenou kartou. Celkově se hraje mnoho mezinárodních turnajů v 59 zemích po celém světě. Je registrováno cca 300 000 hráčů - nejvíce (100 000) v Nizozemsku, v ČR zhruba 2000 hráčů. Říká se, že je vysoce návykový. Dokud ho neznáte, klidně se bez něj obejdete, ale jakmile si poprvé hodíte míčem na koš, jste lapeni a závislost se už jen prohlubuje.
27
28
