3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ

1

1.ÚVOD Les je dynamické a složité společenstvo tvořené abiotickým prostředím a živými organismy, vzájemně propojenými. Převažují zde patrovité mnohaleté dřeviny, které vytvářejí souvislé porosty. Nenahraditelnou roli v procesech, nejen lesních ekosystémů hrají houby. Říše hub je nesmírně rozsáhlá, houby se vyskytují ve všech biotopech na celém světě. Dosahují velikosti od mikroskopických kvasinek po velké dužnaté plodnice a mají nejrozmanitější způsob života, některé vstupují do vzájemně prospěšného vztahu s živými rostlinami, jiné rozkládají či zabíjejí své hostitele. Všechny ale hrají podstatnou roli v procesech umožňujících život na naší planetě (Laessoe, 2004). Specifickou skupinou jsou houby dřevní, žijící na dřevě stromů a keřů. Většina z nich žije saprofyticky, na dřevinách již odumřelých. Některé však infikují dřeviny živé, jsou parazity, ve většině případů se ale jedná o dřeviny v sestupné fázi vývoje, tj. stromy staré a přestárlé, nebo jinak oslabené. Přispívají tak k urychlení jejich rozkladu a uvolnění prostoru pro nové generace lesních dřevin. Mnohé houby se vyskytují na jediném substrátu, jiné toto spektrum mají širší. Dřevní houby rozkládají dřevo svým specifickým enzymatickým aparátem až na jednotlivé cukry. Podle toho, jakým způsobem dekompozice probíhá, se rozdělují na houby celulózovorní (hnědého tlení) a houby lignivorní (bílého tlení) (Černý, 1989). Jsou to jediné organismy se schopností rozkládat i toxický lignin. V lesních ekosystémech tak plní nezastupitelnou úlohu při rozkladu dřevní hmoty, která představuje spolu s organickým opadem základní surovinu detritových řetězců lesních ekosystémů a jako substrát je po půdě nejbohatší nikou lesa (Jankovský, 2005). Při zastavení jejich činnosti by se tato hromadila na povrchu půdy, což by mělo za následek zastavení koloběhu látek a energie v přírodě. Výskyt některých druhů hub, ale i jejich druhová rozmanitost je významným ukazatelem hodnoty a stavu lesního ekosystému. Růst některých druhů může poukazovat na lesy vysoké přírodní hodnoty a naopak některé druhy jsou typickým ukazatelem lesů poškozených. Znalost výskytu určitých druhů na lokalitě nám může být vodítkem při stanovování managementu v chráněných územích, ale i lesech hospodářských. Je dobré že v dnešní době při neustále se zvyšujícím tlaku lidské společnosti na životní prostředí jsou houby předmětem ochrany. I když oproti živočichům či rostlinám se s jejich ochranou započalo později a do dnešních dnů si řada lidí neuvědomuje jejich význam a potřebu ochrany.

2

2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je zjistit druhovou pestrost dřevních hub v PR Pod Trlinou. Sledovat výskyt dřevních hub a zhodnotit výskyt chráněných a ohrožených druhů. Na základě sběru plodnic, pravidelně sbíraných v průběhu kalendářního roku zhodnotit spektrum hub. Zpracovat ekologické nároky nalezených druhů, jejich vazbu na určité druhy dřevin, zhodnotit význam lokality z hlediska výskytu hub vázaných na dřevo, případně navrhnout změny v plánu péče.

3

3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ V diplomové práci Biodiverzita dřevních hub bylo zpracováváno území přírodní rezervace (PR) Pod Trlinou. Hlavním motivem ochrany jsou v tomto chráněném území přírodě blízké lesní společenstva a fragment zachovalé kulturní krajiny luk, pastvin mezí s výskytem řady chráněných druhů živočichů a rostlin (Šafář et al. 2003). Přírodní rezervace Pod Trlinou byla vyhlášena v roce 1998 nařízením č. 21/1998 Okresního úřadu v Šumperku.

3.1. KATEGORIZACE PR Název ZCHÚ: Pod Trlinou Kategorie ochrany: přírodní rezervace Kód MZCHÚ: 1947 Managementová kategorizace MZCHÚ dle IUCN: IV. - řízená rezervace

3.2. ADMINISTRATIVNÍ ÚDAJE Kraj: Olomoucký Okres: Šumperk Obec s rozšířenou působností: Zábřeh Katastrální území: Lesnice, Leština Rok vyhlášení: 1998 Celková výměra: 50,40 ha Výměra lesní půdy: 31, 34 ha Výměra ostatní půdy: 19,06 ha

Lokalita zasahuje do dvou uznaných honiteb: 1. Lesnice, kód 7113110044, výměra 745,5727 ha 2. Dubicko les, kód 7113210605, výměra 702,2231 ha

4

3.3. POLOHA Sledovaná lokalita se rozkládá na ploše 50,40 ha, nachází se v Olomouckém kraji, okrese Šumperk jiho-východně od obce Lesnice (PSČ: 789 01). Zasahuje do katastrálního území obcí Lesnice a Leština. Patří do revíru Dubicko a je pod lesní správou v Rudě nad Moravou. Přesněji je poloha zanesena na mapě (viz PŘÍLOHY, 11.2. MAPY).

5

4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

4.1. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY

PR Pod Trlinou je v rámci geomorfologického členění ČR součástí Krkonošskojesenické soustavy, Jesenické podsoustavy, Hanušovické vrchoviny, respektive její dílčí části Úsovské vrchoviny (173 km2), která představuje morfologicky poměrně složitý útvar s nejvyšší kótou Bradlo (599,5 m n. m.). Vrchovina je z větší části zalesněna a rozdělena tokem Rohelnice v podstatě do dvou částí. Nejmenší celek pak tvoří Benkovská vrchovina. Benkovská vrchovina: Část Úsovské vrchoviny, hřbet směru SV-JZ výrazně ohraničený zejména na západě vůči Mohelnické brázdě a tvořený chloritizovanými migmatity,sericitickými a chloritickoseritickými křemenci a slepenci, hřbet se zbytky plošinatého reliéfu značně rozrušeného kriogenními pochody a s okraji rozřezanými údolími vodních toků. Nejvyšší bod Bílý kámen 588 m n.m., významné body Zmrzlé skály 530 m n.m. a Trlina 527 m n.m. Je to 3-5 vegetační stupeň, oblast je středně zalesněná v jižní a střední části smrkovými porosty s jedlí a modřínem (Blatka et al. 1987). U západního okraje sledované lokality navazuje na Úsovskou vrchovinu Mohelnická brázda (119 km2), která je při šířce 2 – 3 km výrazně protažená ve směru SSZ – JJV. Její terén je rovinatý, modelovaný řekou Moravou a jejími přítoky, respektive jejich uloženinami. Brázda s průměrnou nadmořskou výškou cca 270 m představuje výraznou sníženinu mezi Hanušovickou vrchovinou na východě a Zábřežskou vrchovinou na západě. Akumulační činnost řeky Moravy a jejich přítoků je v Mohelnické brázdě podmíněna periodickým zaklesáváním této strukturní jednotky Českého masívu již od neogénu. Naopak blok Hanušovické vrchoviny spolu s Hrubím Jeseníkem má od pliocénu tendenci k vyklenování (Blatka et al. 1987).

6

4.2. GEOLOGICKÉ POMĚRY

Geologický podklad je základní a konstantní složkou každé oblasti. Zejména ve střední Evropě je závislost stanovištních poměrů na matečné hornině značná. Regionální geologie vymezuje v České republice dva velké geologické a geomorfologické celky, které prodělaly odlišný vývoj – Český masív a Karpaty. Sledovaná lokalita patří k bloku Českého masívu. Český masív je zbytkem variské části hercynského pohoří, které bylo vyvrásněno hlavně v karbonu. Od té doby prodělal Český masív dlouhý vývoj: v permokarbonu se prolomily permokarbonské pánve, v křídě do něj ze Saska vniklo moře. V třetihorách, kdy byl zarovnán v parovinu,byl následkem Alpského vrásnění rozlámán a podél zlomů došlo k výlevům sopečného magmatu. Ve čtvrtohorách došlo už jen k modelaci reliéfu činností ledovců a řek (Hruška, 1998) Většinu regionu (ve kterém leží sledovaná lokalita) budují různé oblasti kristalinika: východně od Králík převládají migmatity a migmatické ruly, přes Staré Město a Hanušovice se táhne pestrá zóna tvořená četnými pásy amfibolů, fylitů, vápenců, hadců, kvarcitů i amfibolických granodioritů. Západně od Zábřehu vystupují svory, až svorové ruly, amfibolity a polohy kvarcitů, v oblasti Šumperka a Velkých Losin migmatiti až migmatické ruly, amfibolity, na jihozápadu malé masívy amfibolických granodioritů, v jihovýchodním výběžku oblasti fylity, přeměněné diabásy a vápence mírně metamorfovaného devonu. Z pokryvů dominují především svahoviny, okrajově se vyskytují sprašové hlíny. (Culek et al. 1996). Sledované území náleží ke geomorfologickému celku Hanušovická vrchovina. Podloží tvoří metamorfované břidlice v chloritických starohorních rulách a malou část kristlické vápence (Šafář et al. 2003). Tento komplex vitošovských vápenců a jejich podložních sedimentů (břidlice) tvoří obalovou jednotku desenské klenby. Jde o oblast, která je situovaná v jižním uzávěru klenby a obsahuje od S k J stále mladší souvrství tzv. rohelské skupiny tvořené souvrstvím. •

Mladoňovským, které je budováno především pelity

•

Lesnickým, ve kterém převládá písčito – prachovitá sedimentární sekvence,

•

Úsovským, které je reprezentováno aleuropelity.

Bezprostřední podloží vápenců tvoří na východě polohy laminovaných jílovitějších vápenců, alternujících s fility (jsou obvykle chlorit-sericitické, místy s grafitickým pigmentem). Nejrozšířenějším petrotypem, především hlubšího podloží, jsou zelenošedé chlorit – sericit – kalcit – albitické páskované až okaté břidlice (Koverdynský a Hladil, 1985).

7

4.3. PŮDNÍ POMĚRY

V bioregionu, kde leží sledovaná oblast plošně převažují typické kambizemě, které se vyskytují se vyskytují převážně v nižších polohách a častěji na srtmějších svazích. Na zarovnaných po vrších a hřbetech jsou zastoupeny i dystrické kambizemě a ostrůvkovitě kambizemní podzoly. Na úpatích svahů směrem k nížinám se vyskytují na sprašových hlínách luvizemě, často pseudoglejové a typické hnědozemě. Na křídových slínech v Kladské kotlině se souvisle vyvinuly primární pseudogleje. Nivy vodních toků tvoří glejové fluvizemě s velkým obsahem velkých valounů a štěrku (Culek et al. 1996). Sledovaná lokalita je součástí mírně teplé, mírně vlhké oblasti s mírnou zimou. Atmosferické srážky dosahují 696 mm v ročním úhrnu, tudíž ho lze zařadit do vlhké (humidní) oblasti. Potenciální půdní reakce je 4,6 – 6,5 pH (kyselá až slabě kyselá). Mocnost a kvalita zdejších existujících půd je v podstatě funkcí morfologie terénu a podložního substrátu. Při západním okraji řešeného území, a to v široké ploché nivě řeky Moravy, se vyskytují nivní půdy glejové a glejové půdy. Na výše položených plochách a svazích (svahové hlíny a zahliněné písčié substráty) bývají silně smyté hnědozemě – lesní půdy vznikající ve vlhkém a polovlhkém klimatu. Při vzniku těchto půd se uplatňuje částečné vyplavování, jíl se akumuluje v horizontu B. jsou slabě až středně kyselé (Šimek, 2005), případně kambizemě hluboké, hlinité místy hlinitopísčité – půdy tvořící se ve vlhčím klimatu s málo vyvinutými půdními horizonty v důsledku nízkých teplot, zaplaveni a nebo vzhledem k nedostatku času (Šimek, 2005). Recentní půda při úpatí Trliny sahá do hloubky 110 – 180 cm, pod ní je vápnitá spraš nepatrně ovlivněna pedogenezí, bohatá na paleontologické nálezy sprašových břichonožců ze společenstva chladnomilné tzv. pupilové fauny význačné pro nejmladší stádia wurmu (Šafář et al. 2003).

4.4. HYDROLOGICKÉ POMĚRY

4.4.1. POVRCHOVÉ VODY Území patří do úmoří Černého moře, povodí Dunaje a dále Moravy (4-10-02), která zde reprezentuje základní erozní bázi (cca 268 m n. m.). Koryto řeky Moravy probíhá v okolí lokality zhruba středem Mohelnické brázdy, tj. ve vzdálenosti 2 km k JZ.

8

Sledovaná lokalita je oblast s dobrou retenční schopností 20 –30, málo vodnatá, stupeň rozkolísanosti odtoku – silně rozkolísaný (1001-2500) a koeficient odtoku je střední. Nejvodnatějším měsícem je březen (Vlček, 1971). Částí JZ okraje sledované lokality také protéká Loučský potok: Který pramení u Loučky ve výšce 428 m n.m., ústí z leva do Moravy u Lesnice 264 m n.m., plocha povodí je 47,5 km2 a délka toku 17,1 km. Průměrný průtok u ústí 0,37 m3/s, hydrologická stanice Lesnice (Kestřánek et al. 1984). Jiho-východní částí protéká bezejmenný lesní potok, který tvoří hranici chráněného území a přibližně po 1 km od PR se vlévá do Loučského potoka. Průměrný průtok v ústí je 0,3 l/s a pH je 7,0.

4.4.2. PODZEMNÍ VODY Základními typy podzemních vod – se sezónním doplňováním zásob. Časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů nejvyšších květen až červen, nejnižší září až listopad s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu. Regiony s průměrným specifickým odtokem podzemních vod 1,51 až 2,00 l/s*km2. Stupeň zvodnění 1 - 2: hlavně puklinové, vydatnost v průměru do 1 l/s (Kříž, 1971).

4.5. KLIMATICKÉ POMĚRY Sledované území se nachází v klimatickém regionu označeném jako MT9. Jde o oblast mírně teplou, mírně vlhkou s mírnou zimou. Projevuje se zde klimatický gradient ve směru S – J. počet letních dnů 40 – 50 počet dnů s průměrnou denní teplotou 10o C a více 140 – 160 počet mrazových dnů 110 – 130 počet ledových dnů 30 – 40 průměrná teplota v lednu ve (oC) (- 3) – (- 4) průměrná teplota v červenci ve (oC) 17 – 18 průměrná teplota v dubnu ve (oC) 6 – 7 průměrná teplota v říjnu ve (oC) 7 – 8 průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více 100 – 120 srážkový úhrn ve vegetačním území (mm) 400 – 450 srážkový úhrn v zimním území (mm) 250 – 300 počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 – 80 počet dnů zamračených 120 – 150 počet dnů jasných 40 – 50 Informace byly získány z mapy: Klimatické oblasti ČSR (Quitt, 1975)

9

Atmosferické srážky dosahují po přepočtu 771,8 mm v ročním úhrnu a podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49o 58´ s.š., 16o 58´v.d.) 1961 – 1990 ve vzdálenosti 15 km od rezervace tento: (v mm)

Tab. 1 Průměrný roční úhrn srážek měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII r.úhrn

srážky (mm) 58,7 45,4 43,3 51,3 63,1 81,6 101,7 89,0 53,7 63,9 61,4 58,7 771,8

Vývoj atmosférických srážek je poněkud odchylný od normálu. Minimum srážek, které se většinou objevuje v únoru je v této oblasti posunuto na březen. Maximum srážek je v mezích normálu – v měsíci červenci, kdy vrcholí letní evropský monzun u nás. Srážky za vegetační období IV. – IX. činí 440,4 mm a mimo něj X. - III. Je 331,4 mm. Průměrná relativní vlhkost za rok dosahuje 80%.

Průměrná teplota vzduchu dosahuje po přepočtu 7,70C za rok. Její průběh roku je podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49o 58´ s.š., 16o 58´v.d.) 1961 – 1990, ve vzdálenosti 15km od rezervace tento: (ve 0C)

Tab. 2 Průměrná roční teplota vzduchu: měsíc

I

II

III IV

V

VI

VII VIII IX

X XI XII prům.

teplota (oC) -3,7 -2,5 1,5 6,3 11,9 14,8 16,5 15,6 12,2 7,0 2,0 -1,5

6,7

Nejnižší hodnoty teploty vzduchu připadají na leden, nejvyšší na červenec. Průměrná teplota za vegetačního období IV. – IX. je 12,9 0C.

4.6. LESNÍ TYPY Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ, který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Je to soubor přirozených a změněných biocenóz, jejich vývojových stádií včetně prostředí, tedy biocenóz vývojově k sobě patřících (Zlatník, 1956).

10

Lesní typy s příbuznými vlastnostmi, stejný lesní vegetační stupeň a edafická kategorie jsou z praktických důvodů sdružovány do vyšších jednotek – souboru lesních typů (Sklenička, 2003).

Tab. 3. Výčet skupin lesních typů (SLT) ze sledované lokality (Dostalík a Krátký, 2007) SLT

Název SLT

Přirozená dřevinná skladba SLT

3B 3V 3A 3K 3S 3Y 4A celkem

Bohatá dubová bučina Vlhká dubová bučina Lipodubová bučina Kyselá dubová bučina Svěží dubová bučina

BK5-6, DB2-3, HB1, JD1, LP BK3, DB3, JD3, JV1, (JS, OL) BK5, LP2, DB1, JV1, JD1, (JS) BK6, DB3, JD1, BO, (LP) BK5, DB3, LP1, JD1, HB BK5, DB4, BŘ1, JD, BO BK6, LP2, JV1, JD1, JL, (JS)

Skeletová dubová bučina Lipová bučina

Výměra Podíl (ha) (%) 3,24 9,4 0,03 0,1 3,07 8,9 4,82 14,0 20,68 60,2 0,50 1,5 2,04 5,9 34,38 100

4.7. BIOTA 4.7.1. BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ Z hlediska biogeografických regionů řadíme území do provincie opadavých listnatých lesů, podprovincie Hercincké, dále toto území náleží k Šumperského bioregionu (1.53) a jen menší část při severo-západním okraji zájmového území spadá do bioregionu Litovelského (1:12). Šumperský bioregion: je tvořen vrchovinou až hornatinou, rozřezanou údolími horských řek s pestrou geologickou stavbou i s ostrůvky vápenců a hadců. Má biotu 3. dubo-bukového až 5. jedlobukového vegetačního stupně. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny. Biota je mírně ochuzená, hercynská, ovlivněná kontaktem s východosudetskými pohořími. Ve fauně (méně flóře) je typické zastoupení východních, zpravidla karpatských migrantů. Netypická část je vytvořena výběžky nížin a nevyhraněnými přechodnými územími s dubohabrovými háji a ostrovy acidofilních doubrav (Culek et al. 1993). Litovelský bioregion: typická část regionu je tvořena rozšířenou nivou Moravy, kde dochází k větvení, případně k meandrování říčního toku v prostoru Mohelnické brázdy. Dominuje 3. dubo-bukový vegetační stupeň. Bioregion se vyznačuje především bohatou azonální biotou rozsáhlého komplexu lužních lesů s neregulovanými toky. V lesích se objevují horské prvky splavené ze sudetských pohoří i zastoupení východních migrantů, zvláště fauny. Na oglejených sedimentech mimo nivu převažují

11

hydrofilní typy dubohabřim. Nereprezentativní jsou okraje bioregionu a výchozy kulmu s typickými dubohabřinami (Culek et al. 1993).

4.7.2. FLÓRA Oblast leží v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovickorychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina. Mezofytikum je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa (Hejný, 1988). Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na převážné většině území bučiny, a to jak květnaté (podsvaz fagetion) tak i acidofilní (Luzulo-fagetum). Na prudkých svazích je možno očekávat suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Podél vodních toků se vyskytuje nivní vegetace (Arunco silvetris-Alnetum glutinosae,Cariciremotae-Fraxinetum). Okrajově do regionu zasahují i dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Přirozenou náhradní vegetací vlhkých luk jsou porosty mezofilního křídla svazu Calthion, která vzácně přechází až do vegetace rašelinných luk Caricion fuscae. Na sušších stanovištích se vyskytuje vegetace pastvin svazů Cynosurion a Violion caninae. Lemy náležící svazu Trifolium medii (Hejný, 1988). Květena území je nepříliš bohatá, tvořena především evropskými mezofyty a obohacená o demontanní výskyt splavených horských druhů. Mezní prvky prakticky chybějí, exklávní výskyt byl zaznamenán u některých serpentinofytů a kalcifytů (Culek et al. 1993). Na sledované lokalitě se vyskytuje cca 29 druhům dřevin, z toho převážná část se vyskytuje v PR Pod Trlinou. Vyskytuje se tu smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphylos), javor klen (Acer pseudoplatanus) javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus aria), třešeň ptačí (Cerasus avium), bříza bělokorá (Betula pendula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý (Sambucus nigra), bez hroznatý (Sambucus racemosa), kalina obecná (Viburnum opulus), svída krvavá (Swida sanguinea) trnka obecná (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), růže šípková (Rosa canina), vrba jíva (Salix caprea), olše lepkavá (alnus glutinosa) ořešák královsý (Juglans regia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Květenu tvoří zbytky bučin a dubových bučin, zčásti degradační stádia bučin a přechody k dubohabřině nebo acidofilní doubravě. Květnaté bučiny Eu-Fagenion mají vyvinutý bohatý podrost se svízelem vonným (Galium odoratum), dymnivkou dutou

12

(Corydalis cava), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), sasankou pryskyřníkovitou (Anemonoides ranunculoides) a lilií zlatohlavou (Lilium matragon). V oblasti Vápenné skály rostou teplomilné a kalcifilní druhy. V rezervaci se vyskytují vzácný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vstavač nachový (Orchis purpurea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listeria ovata), hořec brvitý (Gentianella ciliata) (Šafář et al. 2003).

4.7.2. FAUNA Převažuje podhorská lesní fauna sousedícím horským Jesenickým bioregionem. V hercinském základu fauny jsou patrné vlivy dalších oblastí ježek východní, z polonské provincie myšice temnopásá. Na vápencích je v sinuzii měkkýšů zřetelný přesah karpatského prvku. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, na Moravě a Moravské Sázavě je vyvinuto pásmo lipanové. Aspekt černomořského povodí je patrný ve výskytu mihule ukrajinské (Culek et al. 1993). Lokalita má velmi bohatou faunu. Je zde prováděn systematický ornitologický průzkum, výsledky pozorování jsou souvisle dokumentovány od roku 1972. Hnízdí zde asi 30 druhů ptáků, mj. všechny naše druhy lejsků (Ficedula sp.), včetně zvláště chráněných lejseka malého (Muscipava parva) a lejseka šedého (Muscipava stripa), dále pak krahujec obecný (Accicipiter nisus), holub doupňák (Columba oenas), moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Při tahu zde zastavují mimo jiné včelojed lesní (Pernis apivorus), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), brkoslav severví (Bombycilla garullus). Z dalších chráněných živočichů tu žijí mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ještěrka obecná (Lacerita gilis), slepíš křehký (Anguis fragilis), plch velký (Glis glis), plch lesní (Driomis nitedua), plšík lískový (Muscardinus avellananius), veverka obecná (Sciurus vulgaris) netopýr ušatý (Pleucotus auritus), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a z motýlů vzácný jasoň dymnivkový (Paranassius aphnemosyne) (Šafář et al. 2003).

13

5. METODIKA Úkolem této práce bylo sledovat výskyt dřevních hub na zájmovém území PR Pod Trlinou a zhodnotit výskyt chráněných a ohrožených druhů.

5.1. STUDIUM LITERATURY Jednou z důležitých částí při vypracovávání diplomové práce bylo studium literatury, nezbytné pro dostatečně kvalifikovaný průzkum.

5.2. PRŮZKUM LOKALITY Seznámení s lokalitou proběhlo již za předchozího výzkumu v rámci bakalářské práce v letech 2006 až 2007. Průzkum v rámci diplomové práce probíhal na lokalitě v období říjen 2007 až březen 2009, tedy po dobu osmnácti měsíců. V této době byla lokalita průběžně navštěvována přibližně dvakrát měsíčně, to znamená po čtrnácti dnech. Celkem bylo uskutečněno 34 návštěv. Houby byly pozorovány na celé ploše PR s dřevinnou vegetací. Zjišťování přítomnosti jednotlivých lignikolních, na dřevo vázaných druhů hub probíhalo při terénních pochůzkách vizuální metodou, podle výskytu vzrostlých plodnic. Tento způsob je nejvhodnější pro zjišťování hub s víceletými plodnicemi, které se vyskytují celoročně. Problém může nastat u hub s plodnicemi jednoletými, objevujícími se jen v určitém období roku, především jarním a podzimním a mohou být brzy zničeny či poškozeny, což může vést k jejich přehlédnutí a znesnadnit jejich určování. Tyto druhy nemusí z důvodu nepříznivých podmínek v některých letech vůbec tvořit plodnice. Sledovány byly makromycety, houby s nápadnými a okem dobře postřehnutelnými plodnicemi nebo stromaty o velikosti nejméně 0,2 cm. Houby byly určovány přímo v místě svého výskytu nebo sbírány a určeny za pomoci dostupné literatury či odborníků z oboru mykologie. U části plodnic bylo nutné mikroskopování, vzhledem k obtížnému rozlišení některých druhů podle makroskopických znaků. U nalezených plodnic bylo zaznamenáváno datum výskytu, návaznost na substrát a jejich ekologie. Dále byla pořizována fotodokumentace, pro případné dodatečné určení druhu hub a pro umístění do příloh.

14

5.2.1. HODNOCENÉ POLOŽKY

5.2.1.1. DRUH SUBSTRÁTU Zjišťoval se druh dřeviny na němž houba rostla, v případě, že nešla dřevina určit, ani podle stanovištních podmínek bylo toto dřevo zařazeno jako neidentifikovatelné. Dále byla zaznamenávána část substrátu na kterém houba rostla: větev, kmen, pařez, zda se jednalo o dřevinu odumřelou či živou a jejich pozice v terénu: stojící, vyvrácené nebo zlomené kmeny, větve v korunách stromů nebo ležící na zemi.

5.2.1.2. EKOLOGIE Všechny houby se všeobecně živí heterotrofně. Nemají chlorofyl ani jiné fotosyntetické pigmenty a pro svůj život musí získávat důležité látky z jiných organismů. Proto jsou vázány na zelené rostliny nebo na zbytky živočichů, z nichž získávají nutné živiny (Bielli, 2001). V ekosystémech mají funkci destruentů, rozkladačů organické hmoty. Na lokalitě byly rozlišovány tyto kategorie: S –

saprofytické houby: rozkládají mrtvou organickou hmotu zejména dřevo

P – parazitické houby: získávají organické látky z živých organismů nebo z odumřelých částí těl živých organismů, přičemž toto odumření sami způsobují (Holec a Beran, 2006).

5.2.1.3. ROZKLAD DŘEVA Dřevní houby rozkládají dřevo svým specifickým enzymatickým aparátem až na jednotlivé cukry. Rozklad dřeva můžeme rozdělit do dvou základních typů tlení: H – hnědé tlení: je rozkládána jen celulózní a hemicelulózní složka dřeva. Dřevo je v první fázi rozkladu okrově žluté a postupně hnědne uvolňovaným ligninem, později se ve dřevě začínají objevovat jemné příčné a podélné trhlinky (Černý, 1989) B – bílé tlení: vedle celulózní a hemicelulózní složky dřeva je rozkládán i lignin. Dřevo většinou rovnoměrně bělá v celé infikované části, jindy má jen světlé pruhy, často je vyhnilé dřevo ohraničeno tmavým pruhem (Černý, 1989). Tuto skupinu můžeme ještě rozdělit na hnilobu voštinovou a bělovou.

15

5.2.1.4. ZACHOVALOST KŮRY V rámci tohoto hodnocení se zjišťovala zachovalost vizuálním odhadem, podle procentuálního zastoupení kůry na ploše substrátu a částečně i podle jejího stavu. Zachovalost kůry byla rozdělena do čtyř tříd a vychází z hodnocení stupně rozkladu kůry (Šťastný, 2006): 1 – Kůra je zachovalá téměř ve 100 % jsou zde patrné jen drobné praskliny či oděrky, substrát působí velmi čerstvým dojmem. 2 – Množství kůry neklesá pod 50 % plochy, ale jsou zde již četné praskliny, kůra se začíná odlupovat či odlamovat. 3 – Kůra je na méně jak 50 % plochy, jsou zde velké části obnaženého dřeva, zůstalá kůra jde často snadno od substrátu oddělit. 4 – Kůry jsou tu jen nepatrné zbytky (< 10 %), nebo zcela chybí.

4.2.1.5. STUPEŇ ROZKLADU Tato klasifikace částečně vychází z hodnocení stupně rozkladu dřevní hmoty dle Ličky (2008). Rozklad dřevní hmoty byl rozčleněném do 3 kategorií, podle vizuálního zhodnocení a mechanických vlastností dřeva. K měření bylo používáno kapesního nože, který se do substrátu zabodával stejnou silou. 1 – počáteční fáze rozkladu: dřevo je pevné, nůž téměř nelze zabodnout, hniloba je nepříliš patrná, většinou je přítomna i kůra 2 – střední fáze rozkladu: průnik nože do dřeva je již snadnější, je narušená mechanická pevnost, zasažena je především běl, kůra může i nemusí být přítomna. 3 – konečná fáze rozkladu: dřevo je velmi silně mechanicky narušeno, ztrácí pevnost a průnik nože do dřeva je velmi snadný po celém obvodu kmene, kůra ve většině případů chybí.

4.2.1.6. TLOUŠŤKA DŘEVINNÉHO SUBSTRÁTU Tloušťka byla měřena v cm na průměru daného dřevinného substrátu. K měření bylo používáno metru nebo průměrky. Pro zjednodušení byla rozdělena do 7 tříd: 1 – do 2,0 cm

4 – 20,1 - 30,0 cm

2 – 2,1 - 10,0 cm

5 – 30,1 - 40,0 cm

3 – 10,1 - 20,0 cm

6 – 40,1 - 50,0 cm

7 – 50,1 cm a více

16

6. VÝSLEDKY 6.1. NALEZENÉ HOUBY A DOBA VÝSKYTU V PR Pod Trlinou bylo za dobu sledování nalezeno a určeno celkem 72 druhů dřevních hub (Tab. 4). Přičemž nejvíce druhů bylo zaznamenáno v podzimním období roku. Naopak nejméně druhů rostlo v zimě a letní období bylo také druhově chudší (Obr.1). Tab. 4. Souhrnný přehled nalezených druhů dřevních hub a doba jejich výskytu č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

jméno houby latinské Aleurodiscus sp. Armillaria ostoyae Athelia sp. Auricularia auricula-judae Auricularia mesenterica

2007

10 11 české + + škrobnatec václavka + smrková kornatečka + + boltcovitka ucho Jidášovo boltcovitka mozkovitá voskovička Bisporella citrina + + citronová Bjerkandera šedopórka adusta osmahlá Bulgaria klihatka černá inquinans Camarops bolinka tubulina černohnědá Coprinus cf. hnojník + + micaceus třpytivý číšenka Cyathus striatus rýhovaná Daedaleopsis síťkovec + + confragosa načervenalý Daedalea síťkovec + + quercina dubový outkovka Datronia mollis měkká Diatrype korovitka + + disciformis terčovitá korovitka Diatrype stigma + + tečkovaná černosol Exidia plana + + bukový Flammulina penízovka + + velutipes sametonohá

2008

2009

12 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1 2 3 +

+ + + + + + + + + + + + + + +

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + +

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + + + + + + + +

+

+ + + + + + + + + + + + + + +

+ + +

+ + + + + +

+ + + + +

17

jméno houby

č.

2007

2008

2009

latinské

české

19

Fomes fomentarius

troudnatec kopytovitý

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + +

20

Fomitopsis pinicola

troudnatec pásovaný

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + +

21

Ganoderma applanatum

lesklokorka ploská

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + +

22

Hapalopilus rutilans

hlinák červenající

23

Hericium coralloides

korálovec bukový

24

Hymenochaete kožovka rubiginosa rezavá

+

+

+ +

25

Hypoxylon fragiforme

dřevomor bukový

+

+

+ + + + + + + + + + + + + + + +

26

Hypholoma sublateritium

třepenitka cihlová

+

+

+

27

Inonotus nodulosus

rezavec uzlinatý

+

+ +

28

Inonotus cuticularis

rezavec pokožkový

+ +

29

Ischnoderma resinosum

smolokorka buková

30

Laetiporus sulphureus

žlutooranžový

31

Lycoperdon perlatum

pýchavka obecná

32

Lycoperdon pyriforme

pýchavka hruškovitá

+

33

Marasmius alliaceus

špička cibulová

+

34

Marasmius rotula

špička kolovitá

+

35

Merulius tremellosus

dřevokaz rosolovitý

36

Mycena inclinata

helmovka leponohá

37 Mycoacia sp.

sírovec

10 11 12 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1 2 3

+ + + + + + + +

+ + + + + + + + + + + + + +

+ + + +

+

+ +

+

+

+ + + + + + + + + +

+

+

+ + +

+ + + + + + +

+ + +

hrotnatečka

38

Nectria cinnabarina

rážovka rumělková

39

Oudemansiella slizečka mucida porcelánová

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+

+

+ + + + +

18

jméno houby

č.

latinské

české

40

Panellus serotinus

pařezník pozdní

41

Panellus stipticus

pařezník obecný

42

Peniophora incarnata

kornatka masová

43

Peniophora quercina

kornatka dubová

44 Peziza sp.

2007

2008

2009

10 11 12 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1 2 3

+ + + + +

+ + + + + + + + + +

+ + + +

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

řasnatka

+ +

45

Phanerochaete laevis

kornatec hladký

+ +

46

Phellinus igniarius

ohňovec obecný

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

47

Phellinus pomaceus

ohňovec ovocný

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

48

Phellinus robustus

ohňovec statný

+ + + + + + + + + + + + + + + + + +

šupinovka šedohlínová

+ +

+

+ + + + + + + +

49 Pholiota lenta 50

Piptoporus betulinus

březovník obecný

+ +

51

Pleurotus dryinus

hlíva dubová

+ +

52

Pleurotus ostreatus

hlíva ústřičná

+ + +

53 Pluteus cervinus štítovka jelení

+ +

+ +

54

Pluteus umbrosus

štítovka stinná

55

Polyporus varius

choroš měnlivý

+

56

Radulomyces molaris

struhák blanitý

+ +

57

Sarcoscypha jurana

ohnivec jurský

58

Schizophyllum commune

klanolíska obecná

+ +

59

Schizopora flavipora

pórnovitka drobnopórá

+ +

60

Schizopora paradoxa

pórnovitka různopórá

+ + +

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + +

+

19

jméno houby

č.

2007

latinské

české Steccherinum ostnáček 61 ochraceum okrový Stereum pevník 62 hirsutum chlupatý Trametes outkovka 63 gibbosa hrbatá Trametes outkovka 64 hirsuta chlupatá Trametes outkovka 65 suaveolens vonná Trametes outkovka 66 versicolor pestrá Tremella rosolovka 67 mesenterica mozkovitá kržatka Tubaria 68 hiemalis zimní Ustulina spálenka 69 deusta skořepatá Vuilleminia větvovka 70 comedens ojíněná Xylaria dřevnatka 71 hypoxylon parohatá Xylaria dřevnatka 72 polymorpha mnohotvárná Suma za jednotlivé měsíce

2008

10 11 12 1

2

3

4

5

6

7

2009 8

9 10 11 12 1

2

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ +

+

+ + + +

+ + + + + + + + + +

+

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + + + + + + + + +

+ +

+ + + + + + + + +

+

51 45 30 21 22 31 33 31 31 31 37 46 56 49 32 27 32 33

POČET DRUHŮ .

60 50 40 30 20 10 0 10 11 12 2007

1

3

2

3

4

5

6

7

8

2008 DOBA SLEDOVÁNÍ

Obr. 1. Změna počtu druhů dřevních hub v průběhu sledování

9

10 11 12

1

2 2009

3

20

6.2. NALEZENÉ HOUBY A JEJICH EKOLOGIE Tab. 5. Vysvětlivky zkratek použitých v tabulce č. 6 EKO ZK SR TL N BO BK BR DBL HB JS

ekologie zachovalost kůry stupeň rozkladu tloušťka dřevinného substrátu neidentifikovatelná dřevina borovice lesní (Pinus sylvestris) buk obecný (Fagus sylvatica) bříza bělokorá (Betula pendula) dub letní (Quercus robur) habr obecný (Carpinus betulus) jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

JVB JVM JR LP OŘ SV SM TP TR TŘ VR

javor babyka (Acer campestre) javor mléč (Acer platanoides) jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) lípa (Tilia sp.) ořešák královský (Juglans regia) slivoň domácí (Prunus domestica) smrk ztepilý (Picea abies) topol (Populus sp.) trnka (Prunus spinosa) třešeň ptačí (Prunus avium) vrba (Salix)

Tab. 6. Souhrnný přehled nalezených hub a popis jejich ekologie č.

jméno houby

latinské 1 Aleurodiscus sp. 2 Armillaria ostoyae 3 Athelia sp. Auricularia 4 auricula- judae Auricularia 5 mesenterica 6 Bisporella citrina 7 Bjerkandera adusta 8 Bulgaria inquinans

české škrobnatec václavka smrková kornatečka boltcovitka ucho-Jidášovo boltcovitka mozkovitá voskovička citronová šedopórka osmahlá

substrát dřevina popis DBL SM JVB bez černý BK BK BK,HB

klihatka černá DBL

bolinka černohnědá Coprinus cf. hnojník micaceus třpytivý číšenka Cyathus striatus rýhovaná Daedaleopsis síťkovec confragosa načervenalý síťkovec Daedalea quercina dubový outkovka Datronia mollis měkká korovitka Diatrype dictiformis terčovitá korovitka Diatrype stigma tečkovaná

EKO

převažující ZK SR TL

stojící živý kmen kořenové náběhy pařezu stojící strom (kmen)

P

1

1

4

S

3

2

5

P

1

1

3

ležící kmen

S

2

2

3

ležící kmen

S

2

2

4

S

4

3

3

S

2

2

3

S

1

1

7

S

3

3

4

ležící kmen, ležící větev ležící kmen, ležící větev kmen ležícího stromu (polom) stojící i ležící kmen, pařez

9 Camarops tubulina

BK

10

BK

pařez, ležící kmen

S

3

2

5

BK

ležící kmen

S

4

3

3

S/P

1

1

3

11 12 13 14 15 16

VR,BR, ležící kmen, živý TR,BK kmen, větev DBL

pařez, ležící kmen

S

4

3

4

BK,TR

ležící větev

S

2

1

2

BK

ležící větev

S

2

1

2

BK

ležící kmen

S

2

1

3

21

substrát

jméno houby

č.

latinské

české

dřevina

černosol bukový

BK

penízovka sametonohá

19 Fomes fomentarius 20 Fomitopsis pinicola

17 Exidia plana 18

21

Flammulina velutipes

Ganoderma applanatum

22 Hapalopilus rutilans

popis ležící větev, ležící kmen

EKO


S

3

2

3

BK,OŘ, větev,pařez,stojící JVM strom odumírající

S/P

1

1

4

troudnatec kopytovitý

BK,BR, pařez, ležící kmen a větev, stojící strom TŘ živ.i odumř.

S/P

2

1

5

troudnatec pásovaný

SM,BK, ležící kmen, stojící BO,TŘ živý strom

S/P

2

1

5

lesklokorka ploská

BK

ležící kmen, stojící živý kmen

S/P

3

2

5

hlinák červenající

BK

ležící kmen

S

2

1

4

ležící kmen

S

3

2

7

S

4

3

3

S

2

1

3

ležící kmen a větev,

S

2

2

4

ležící kmen a

23

Hericium coralloides

korálovec bukový

BK

24

Hymenochaete rubiginosa

kožovka rezavá

DBL, N pařez, spadlá větev

25

Hypoxylon fragiforme

dřevomor bukový

BK

26

Hypholoma sublateritium

třepenitka cihlová

BK,DBL pařez

27 Inonotus nodulosus

rezavec uzlinatý

BK

zlomený kmen, lež. kmen, ležící větev

S

2

1

4

28 Inonotus cuticularis

rezavec pokožkový

BK

stojící živý kmen

P

1

1

3

BK

stojící zlomený kmen, ležící kmen

S

2

1

6

TŘ

stojící živý kmen

P

1

1

4

pařez, ležící kmen a větev, stojící odumřelý strom

29

Ischnoderma resinosum

smolokorka buková

30

Laetiporus sulphureus

sírovec

31

Lycoperdon perlatum

pýchavka obecná

N

pařez

S

4

3

3

32

Lycoperdon pyriforme

pýchavka hruškovitá

N, BK

pařez

S

4

3

3

33 Marasmius alliaceus

špička cibulová

BK

ležící větev, pařez

S

3

3

3

34 Marasmius rotula

špička kolovitá

BK

ležící větev, pařez

S

3

2

3

dřevokaz rosolovitý

BK

ležící kmen

S

3

3

6

36 Mycena inclinata

helmovka leponohá

DBL

pařez, stojící odumřelý kmen

S

3

2

5

37 Mycoacia sp.

hrotnatečka

BK

ležící větev

S

4

3

2

35

Merulius tremellosus

žlutooranžový

22

č.

jméno houby latinské české

substrát popis

dřevina

38 Nectria cinnabarina

rážovka rumělková

BK, N

ležící větev

Oudemansiella mucida

slizečka porcelánová

BK

pařez, ležící kmen a větev, stojící strom živý i odumřelý

40 Panellus serotinus

pařezník pozdní

BK

41 Panellus stipticus

pařezník obecný

39

EKO


S

2

2

1

S/P

2

1

4

ležící kmen

S

2

1

4

BK

pařez, ležící kmen, ležící větev

S

2

1

5

větev odumř.stromu i ležící na zemi

S

3

2

2

S

1

1

1

S

4

3

3

42

Peniophora incarnata

kornatka masová

BK

43

Peniophora quercina

kornatka dubová

BK, JS

řasnatka

BK

stojící kmen,suché větve na kmeni i spadlé ležící kmen

Phanerochaete laevis

kornatec hladký

BK

ležící větev

S

4

3

2

46 Phellinus igniarius

ohňovec obecný

VR, TP

stojící živý strom (kmen)

P

1

1

5

47 Phellinus pomaceus

ohňovec ovocný

SV

stojící odumř. i živý strom (kmen i větve)

S/P

1

1

3

48 Phellinus robustus

ohňovec statný

DBL

stojící živý strom (kmen, větev), ležící kmen a větev

S/P

1

1

5

49 Pholiota lenta

šupinovka šedohlínová

BK

ležící větev

S

3

3

2

50 Piptoporus betulinus

březovník obecný

BR

stojící živý strom (kmen), ležící kmen

S/P

2

1

3

51 Pleurotus dryinus

hlíva dubová

JR

odumírající ležící strom (kmen)

P

2

1

4

52 Pleurotus ostreatus

hlíva ústřičná BK,BR

pařez, ležící kmen, stojící živý strom (kmen)

S/P

2

1

5

53 Pluteus cervinus

štítovka jelení

S

4

3

3

54 Pluteus umbrosus

štítovka stinná BK

ležící kmen

S

4

3

4

55 Polyporus varius

choroš měnlivý

BK, DBL ležící větev

pařez, ležící kmen,

S

3

2

4

Radulomyces molaris

struhák blanitý

TŘ, DBL větev

ležící kmen, ležící

S

2

1

3

ohnivec jurský

LP

ležící větev

S

3

2

2

44 Peziza sp. 45

56

57 Sarcoscypha jurana

BK,HB, pařez, ležící kmen, ležící větev LP,N

23

č. 58 59 60 61

jméno houby latinské české Schizophyllum klanolíska commune obecná pórnovitka Schizopora flavipora drobnopórá pórnovitka Schizopora paradoxa různopórá Steccherinum ostnáček ochraceum okrový

substrát dřevina

popis

EKO


S/P

2

1

3

BK,HB ležícívětev

S

3

2

2

BK

ležící větev

S

3

2

3

HB

ležící kmen

S

1

1

4

BK,DBL pařez, ležící větev, ležící kmen,

pařez, ležící kmen a

62 Stereum hirsutum

pevník chlupatý

BK,TŘ, větev, stojící živý i HB odumřelý strom

S

2

1

3

63 Trametes gibbosa

outkovka hrbatá

BK

pařez, ležící kmen, ležící větev

S

2

1

5

64 Trametes hirsuta

outkovka chlupatá

pařez, ležící kmen a BK, větev, živý strom SV, TP (větev)

S/P

2

1

2

S

1

1

5

BK,HB, ležící větev, ležící kmen, pařez TR

S

2

1

2

BK

ležící větev

S

2

2

1

BK

ležící větev stojící živý strom (kmen) stojícím odumřelý strom (větev), ležící větev ležící kmen, pařez, ležící větev ležící kmen, pařez, ležící větev

S

3

3

2

P

1

1

3

S

2

1

1

S

4

3

3

S

4

3

3

65 Trametes suaveolens 66 Trametes versicolor Tremella mesenterica 68 Tubaria hiemalis 67

69 Ustulina deusta 70

Vuilleminia comedens

outkovka vonná outkovka pestrá rosolovka mozkovitá kržatka zimní spálenka skořepatá větvovka ojíněná

71 Xylaria hypoxylon 72 Xylaria polymorpha

dřevnatka parohatá dřevnatka mnohotvárná

VR

BK DBL BK, N BK

ležící kmen

EKOLOGICKÉ KATEGORIE HUB 7 / 10% 12 / 17%

SAPROFITICKÉ SAPROFITICKÉ/PARAZITICKÉ PARAZITICKÉ 53 / 73%

Obr. 2. Početní a procentické vyjádření podílu zastoupených ekologických kategorií hub

60 50 40 30 20 10 0 51

Fagus sylvatica 11

Quercus robur

Betula pendula

4

Prunus spinosa

3

Salix sp.

3

Populus sp.

2

Picea abies

2

Tilia sp.

2

Prunus domestica

2

Acer platanotdes

1

Acer campestre

1

Fraxinus excelsior

1

Sorbus aucuparia

1

Juglans regia

1

Pinus sylvestris

1

Sambucus nigra

1 6

neidentifikovatelné

24

Prunus avium

5

BÍLÉ TLENÍ

HNĚDÉ TLENÍ

Carpinus betulus

6

DRUH DŘEVINY

ROZKLAD DŘEVA

Obr. 3. Počet druhů dřevních hub na jednotlivých dřevinách

13%

87%

Obr. 4. Procentické vyjádření podílu druhů hub bílého a hnědého tlení

POČET DRUHŮ HUB

25

6.3. CHARAKTERISTIKA NALEZENÝCH DRUHŮ HUB

6.3.1. CHRÁNĚNÉ A OHROŽENÉ DRUHY Camarops tubulina (Alb. et Schwein.: Fr.) Shear – bolinka černohnědá třída: Sordariomycetes / řád: Boliniales / čeleď: Boliniaceae

Bolinka černohnědá je v České republice zákonem chráněná, je zahrnuta v Červeném seznamu hub ČR, kde je zařazena do kategorie NT, tedy téměř ohrožený druh, to jsou vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Avšak ještě v roce 1995 byla řazena do kategorie kriticky ohrožený druh, jen s 8 známými lokalitami jejího výskytu, to se ale díky intenzivnímu sledování v letech 1995 – jaro 2005 změnilo. V roce 2005 bylo známo již 66 lokalit (Holec, 2005).

Obr. 5. Místa výskytu bolinky černohnědé (Camarops tubulina) v roce 2005 (Holec, 2005)

Bolinka černohnědá má většinou jazykovitá stromata, rozprostřená ve směru dřevních vláken na substrátu, polštářkovitá, silně hrbolkatě vrásčitá, na okraji zaoblená a laločnatá, matná, nepravidelně tečkovaná, v mládí lehce korkovitá, ve stáří tvrdá, na povrchu z počátku čokoládově hnědá pak černohnědá až černá (Antonín a Biebrová, 1995).

26

Je to saprotrof rostoucí na mrtvých padlých, méně na stojících kmenech smrku a jedle, vzácněji buku. Známa z celé řady lokalit ležících z velké části v přirozených lesních společenstvech (většinou rezervacích), zejména v horách i hlubokých údolích (Holec a Beran, 2006). V PR Pod Trlinou byla bolinka černohnědá poprvé objevena 1. 11. 2008 a jednalo se již o staré plodnice. Rostla pouze na mrtvých stromech buku lesního (Fagus sylvatica), celkem na 4 místech v nadmořských výškách kolem 300 m, vyznačených na mapě viz. Přílohy. 1.

Toto místo se nachází ve strži s bezejmenným vodním tokem na jižním okraji PR. Jednalo se o vyvrácený ležící kmen, tloušťkové třídy 7 (50,1 cm a více), zachovalost kůry třída 3, méně jak 50% a v konečné fázi rozkladu, stupeň 3.

2.

Druhé místo výskytu se nachází asi 300 m nad místem č.1 v téže strži. Zde šlo o 2 ležící a 1 stojící kmen tloušťkové třídy 4 (20,1-30,0 cm), se zachovalou kůrou do 50%, stupeň č. 4 a v konečné fázi rozkladu.

3.

Třetí místo výskytu byl pařez na okraji lesa, tloušťkové třídy 6 (40,1-50,0 cm) se zachovalostí kůry nad 50% stupeň 2 a ve střední fázi rozkladu, stupeň 2.

4.

Čtvrté místo je u lesní cesty na stojícím zlomeném kmeni tloušťkové třídy 4 (20,1-30,0 cm), u jeho kořenových náběhů. Zachovalost kůry 3. třída, do 50% a střední fáze rozkladu, stupeň 2.

Obr. 6. Bolinka černohnědá (Camarops tubulina)

27

Pluteus umbrosus (Pers.: Fr.) P. Kumm. – štítovka stinná třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pluteaceae

Štítovka stinná, v České republice chráněná je uvedena v Červeném seznamu hub v kategorii zranitelný druh (VU), tedy druh vykazující sice slabší, ale prokazatelný ústup na celém území ČR, nebo na jeho velké části (Holec a Beran, 2006). Klobouk 30 – 110 mm, zvoncovitý, pak vyklenutý až plochý, na krémovém podkladě tmavohnědě, uprostřed až černohnědě síťnatě šupinatý. Lupeny volné, bělavé až hnědorůžové s vločkatým tmavohnědým ostřím. Třeň válcovitý s hlízkou, v mládí bělavý, později krémově hnědý s drobnými hnědými šupinkami (Hagara, Antonín, Beran, 2005). Je to saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, především buků a dubů. Vyskytuje se nejčastěji v přirozených a pralesovitých porostech s dostatkem tlejícího dřeva (Holec a Beran, 2006). Na sledované lokalitě byla nalezena pouze na jediném místě, 18. 10. 2008 ve strži s bezejmenným vodním tokem asi 290 m n. m. Rostla na silně zetlelém kmeni (stupeň 3) buku lesního (Fagus sylvatica) se zbytky kůry (stupeň 4), tloušťkové třídy 4 (20,1 – 30,0 cm).

Obr. 7. Štítovka stinná (Pluteus umbrosus)

28

Sarcoscypha jurana (Boud.) Baral – ohnivec jurský třída: Pezizomycetes / řád: Pezizales / čeleď: Sarcoscyphaceae

Ohnivec jurský je zahrnut do Červeném seznamu hub ČR, v kategorii DD, což jsou druhy o nichž jsou nedostatečné údaje, jejich ohrožení není dostatečně známo (Holec a Beran, 2006). Plodnice jsou číškovité až miskovité, na svrchní straně nápadně šarlatově červeně zbarvené. Vnější strana je jemě plstnatá a bělavá, stejně jako krátký třeň. (Hagara, Antonín, Baier, 2005). Je to saprotrof rostoucí na mrtvých větvičkách i jiných zbytcích dřeva lip, zvláště lípy velkolisté, obvykle ukrytých v zemi či opadu. Plodnice vyrůstají již od října, ale především v únoru až květnu v nížině a pahorkatině. V Čechách byl nalezen v Českém krasu, na Moravě na Pálavě a v Podyjí (Holec a Beran, 2006). V PR Pod Trlinou byl nalezen pouze na jednom místě, ve strži s bezejmenným vodním tokem na jižním okraji lokality, asi 300 m n. m.. Nález byl učiněn 9. 3. 2008, na zemi ležící větvi lípy (Tilia sp.), tloušťkové třídy 2 (2,1-10,0 cm), ve střední fázi rozkladu, stupeň 2 a s zachovalostí kůry do 50%, stupeň 3.

Obr. 8 Ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) (Nejeschleba, 2009)

29

6.3.2. OSTATNÍ DRUHY Popisy hub, pokud v textu není uvedeno jinak, jsou převzaty z Hagary, Antonína, Baiera (2005).

6.3.2.1. NEJČASTĚJŠÍ DRUHY NA LOKALITĚ Tato kapitola obsahuje druhy hub, jež byly na lokalitě nalezeny v počtu nejméně 20 exemplářů. V případě druhů s víceletými plodnicemi, které rostly na lokalitě trvale je tento počet vztažen k celé době sledování, u ostatních je brán k období jejich výskytu, např. penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) v rámci zimní periody roku.

Flammulina velutipes (M. A. Curtis) Singer - penízovka sametonohá třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Má vyklenutý až plochý klobouk, žlutý, oranžový uprostřed až kaštanově hnědý, lupeny krátce připojené bělavé až nažloutlé a válcovitý hnědavý třeň. Působí málo intenzívní žlutobílou hnilobu dřeva. Na lokalitě byla poměrně častá, infikovala především mrtvé, málo narušené dřevo buku lesního (Fagus sylvatica), s většinou kůry (ležící kmen, větve, pařez), ale rostla i živých oslabených stromech. 9%

18%

4%

27% 3. třída

Fagus sylvatica

4. třída

Juglans regia

5. třída

Acer sp. 55%

87%

Obr. 9. Procentické vyjádření růstu penízovky Obr. 10. Procentické vyjádření růstu penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) na sametonohé (Flammulina velutipes) v jednotlivých tloušťkových třídách jednotlivých druzích dřevin

Fomes fomentarius (L.) Kickx f. - troudnatec kopytovitý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Troudnatec kopytovitý vytváří víceleté kopytovité později výrazněji polokruhovité, v mládí hnědé pak šedohnědé až šedé plodnice. Živé kmeny infikuje v místech poranění a odumření kůry, způsobuje bílou hnilobu (Černý, 1989).

30

Na lokalitě byl jednoznačně nejhojnějším druhem. Roste na živých, ale i odumřelých stromech, především na pařezech, kmenech a silných větvích, které měli většinou kůru nad 50 % plochy a byly ve střední či počáteční fázi rozkladu, plodnice na dřevě v konečné fázi rozkladu byly většinou odumřelé. Z dřevin byl určen na buku lesním, bříze bělokoré a třešni ptačí.

10%

6%

15%

1%

3. třída 27%

Fagus sylvatica

16%

4. třída 5. třída

Betula pendula

6. třída

Prunus avium

7. třída

89%

36%

Obr. 11. Procentické vyjádření růstu troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) na jednotlivých druzích dřevin

Obr. 12. Procentické vyjádření růstu troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) v jednotlivých tloušťkových třídách

Ganoderma applanatum (Pers.) Pat. - lesklokorka ploská třída: Basidiomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Ganodermataceae Plodnice jsou víceleté, bokem přirostlé, polokruhovité 5 – 60 cm velké, na povrchu s tenkou kůrou, hrbolaté, brázditě pásované, nelesklé, šedohnědé. Infikuje strom v místě poranění a působí bílou hnilobu. V PR Pod Trlinou byla nalezena pouze na buku lesním (Fagus sylvatica), v jednom případě rostoucí na živém stromě, jinak jako saprofyt na padlých kmenech, většinou ve střední fázi rozkladu, s kůrou kolem 50 % plochy.

17%

9%

4. třída 5. třída 6. třída 44%

7. třída

30%

Obr. 13. Procentické vyjádření růstu lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum) v jednotlivých tloušťkových třídách.

31

Hypoxylon fragiforme (Pers.) J. Kickx f. - dřevomor bukový třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Xylariaceae Vytváří drobná, polokulovitá stromata, v mládí rezavě červená, později černající, působí bílou hnilobu dřeva. V PR rostl poměrně hojně, na odumřelém dřevě buku lesního, hlavně na kmenech a větvích v počáteční fázi rozkladu, ještě značně zakorněných.

4%

7%

26%

22%

2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída

41%

Obr. 14. Procentické vyjádření růstu dřevomoru bukového (Hypoxylon fragiforme) v jednotlivých tloušťkových třídách.

Nectria cinnabarina (Tode) Fr. - rážovka rumělková řída: Sordariomycetes / řád: Hypocreales / čeleď: Nectriaceae Rážovka rumělokvá vytváří drobné krémové až oranžové polokulovité útvary. Na lokalitě rostla dosti hojně, na zemi ležících drobných větévkách buku lesního (Fagus sylvatica) a zčásti neidentifikovatelných. Tyto větévky byly většinou ve střední fázi rozkladu s kůrou nad 50 %.

19%

21%

81%

Fagus sylvatica

2. třída


3. třída

79%

Obr. 15. Procentické vyjádření růstu rážovky Obr. 16. Procentické vyjádření růstu rážovky rumělkové (Nectria cinnabarina) na jednotlivých rumělkové (Nectria cinnabarina) v jednotlivých tloušťkových třídách. druzích dřevin.

32

Oudemansiella mucida (Schrad.) Hohn. – slizečka porcelanová třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Slizečka porcelánová má vyklenutý, bledě šedý a velmi slizký klobouk, široce připojené bílé až krémové lupeny a bělavý válcovitý třeň s prstenem. Působí žlutobílou málo intenzívní hnilobu. Na sledované lokalitě byla dosti častá. Rostla převážně na zemi ležících odumřelých kmenech a silnějších větvích, méně pak i na živých stromech buku lesního. Dřevo bylo většinou v počáteční fázi rozkladu s kůrou nad 50 % plochy. 4% 15%

7% 11% 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída

28%

35%

7. třída

Obr. 17. Procentické vyjádření růstu slizečky porcelánové (Oudemansiella mucida) v jednotlivých tloušťkových třídách.

Panellus stipticus (Bull.) P. Karst. - pařezník obecný třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Pařezník obecný má jazykovitý až ledvinovitý, jemně plstnatý hnědožlutý klobouk s hustými okrovými lupeny, ostře ohraničenými od krátkého třeně. Na lokalitě se vyskytoval na odumřelém dřevě buku lesního (Fagus sylvatica) poměrně často, především na zemi ležících silnějších kmenech ale i na větvích a pařezech v počátečním stupni rozkladu. Kůra byla většinou nad 50 % plochy. 9%

4% 11% 2. třída

18%

3. třída 4. třída 25%

5. třída 6. třída 7. třída

33%

Obr. 18. Procentické vyjádření růstu pařezníku obecného (Panellus stipticus) v jednotlivých tloušťkových třídách.

33

Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot et Galzin - ohňovec statný třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Ohňovec statný má hlízovitý až kopytovitý klobouk, bokem přirostlý, plstnatý, pak olysávající, v mládí rezavý, nakonec až černavý, s rezavým okrajem. Živé stromy infikuje přes pahýly odlomených větví a v místech mechanického poranění kořenových náběhů, kmenů a tlustých větví. Podhoubí ohňovce statného proniká od místa vzniku infekce podél dřeňových paprsků a později podél letokruhů jarním dřevem, kde způsobuje bílou hnilobu (Černý, 1989). Na lokalitě rostl dosti hojně na živých stromech dubu letního (Quercus robur), zvláště na kmenech a silnějších větvích, méně se objevoval i na dřevě odumřelém. Jím napadené dřevo bylo většinou v první fázi rozkladu se 100 % kůry. 16%

9%

18%

3. třída 4. třída 5. třída

25%


Obr. 19. Procentické vyjádření růstu ohňovce statného (Phellinus robustus) v jednotlivých tloušťkových třídách.

Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm. - štítovka jelení třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pluteaceae Zvoncovitý až polokulovitý až téměř plochý klobouk okrový až černohnědý, lupeny volné břichaté růžové, válcovitý na bělavém podkladě hnědě vláknitý třeň. V PR rostla hojně, jednotlivě i ve skupinách na značně zetlelých kmenech, pařezech i větvích buku lesního, habru obecného a lípy, ale značná část substrátu musela být zařazena do skupiny N (neidentifikovatelná). 6%

23%

3%

Fagus sylvatica Carpinus betulus

7% 3% 67%

2. třída

28%

3. třída

Tilia sp.

4. třída


5. třída 63%

Obr. 20. Procentické vyjádření růstu štítovky jelení Obr. 21. Procentické vyjádření růstu štítovky jelení (Pluteus cervinus) na jednotlivých druzích dřevin (Pluteus cervinus) v jednotlivých tloušťkových třídách.

34

Schizophyllum commune Fr. – klanolístka obecná Třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Schizophyllaceae Plodnice jsou škeblovité až vějířovité, bokem přirostlé bílé až šedohnědé. Lupeny řídké, paprsčitě vycházející z místa připevnění plodnice. Strom infikuje v místech hrubého poranění a působí bílou hnilobu bělového dřeva. V PR Pod Trlinou byla jedním z častěji nacházených druhů hub, rostla obvykle ve skupinách, na odumřelých kmenech, větvích a pařezech, v mnohem menší míře byla nacházena i jako parazit na živých stromech. Z dřevin byla nalezena na buku lesním (Fagus sylvatica) a dubu letním (Quercus robur), tento substrát byl většinou v počáteční fázi rozkladu s kůrou nad 50 % plochy.

9%

5%

10%

15% 2. třída 3. třída

Fagus sylvatica

4. třída

Quercus robur


40%

91%

Obr. 22. Procentické vyjádření růstu klanolísky obecné (Schizophyllum commune) na jednotlivých druzích dřevin.

Obr. 23. Procentické vyjádření růstu klanolísky obecné (Schizophyllum commune) v jednotlivých tloušťkových třídách.

Stereum hirsutum (Willd.) Gray – pevník chlupatý třída: Agaricomycetes / řád: Russulales / čeleď: Stereaceae Pevník chlupatý vytváří dlouho žijící vějířovité plodnice se žlutooranžově pásovanou štětinatou svrchní stranou. Nejčastěji infikuje odumřelé dřevo listnáčů, ale i jehličnanů, kde působí bílou hnilobu dřeva. Na ploše PR Pod Trlinou byl pevník chlupatý poměrně četný. Rostl na odumřelých ještě málo rozložených ležících kmenech, pařezech a větvích buku lesního (Fagus sylvatica), ale i třešně ptačí (Prunus avium) a habru obecného (Carpinus betulus). Kůra byla ve většině případů dobře zachovalá.

35

5%

6%

9%

10%

14% 2. třída 3. třída

Fagus sylvatica Carpinus betulus

18%


Prunus avium


84%

23%

Obr. 24. Procentické vyjádření růstu pevníku chlupatého (Stereum hirsutum) na jednotlivých druzích dřevin.

Obr. 25. Procentické vyjádření růstu pevníku chlupatého (Stereum hirsutum) v jednotlivých tloušťkových třídách.

Trametes gibbosa (Pers.) Fr. - outkovka hrbatá třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Outkovka hrbatá je houba působící bílou hnilobu, s polokruhovitým až konzolovitým bělavým, hrbolatým kloboukem. V rámci sledované lokality byla celkem běžným druhem na odumřelých kmenech (polomy, vývraty), ale i silnějších větvích a pařezech buku lesního (Fagus sylvatica), tyto byly v počáteční fázi rozkladu s kůrou do 50 % plochy.

8% 27% 23%

3. třída 4. třída 5. třída 6. třída

42%

Obr. 26 Procentické vyjádření růstu outkovky hrbaté (Trametes gibbosa) v jednotlivých tloušťkových třídách.

36

Trametes hirsuta (Wulfen) Pilát – outkovka chlupatá třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Outkovka chlupatá má polokruhovitý hrubě srstnatý pásovaný bělavý klobouk a způsobuje bílou hnilobu dřeva. V PR byla docela běžným druhem, především na odumřelých ale i živých větvích, méně pak ležících kmenech a pařezech buku lesního (Fagus sylvatica), topolu (Populus sp.) a švestky domácí (Prunus domestica). Tento dřevinný substrát měl většinou kůru do 50 % plochy a byl v počáteční fázi rozkladu. 6%

6%

6%

Fagus sylvatica Prunus domestica


41%

5. třída

Populus sp.

53% 88%

Obr. 27. Procentické vyjádření růstu outkovky Obr. 28. Procentické vyjádření růstu outkovky chlupaté (Trametes hirsuta) na jednotlivých chlupaté (Trametes hirsuta) v jednotlivých druzích dřevin tloušťkových třídách.

Trametes versicolor (L.) Pilát - outkovka pestrá třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Outkovka pestrá působí bílou hnilobu dřeva, plodnice má kloboukaté, plstnaté, šedě okrově hnědé ve stáří až černavé. Přestože může růst i na živých stromech, tak na lokalitě byla určena pouze na odumřelém dřevě, nejhojněji na spadlých větvích v počáteční fázi rozkladu s kůrou nejméně na 50 % plochy. Z dřevin rostla převážně na buku lesním (Fagus sylvatica), ale objevena byla i na habru obecném (Carpinus betulus) a trnce (Prunus spinosa). 8% 29%

25%

Fagus sylvatica

2. třída

Carpinus betulus

3. třída

Prunus spinosa 71% 67%

Obr. 29. Procentické vyjádření růstu outkovky pestré (Trametes versicolor) na jednotlivých druzích dřevin

Obr. 30. Procentické vyjádření růstu outkovky pestré (Trametes versicolor) v jednotlivých tloušťkových třídách.

37

Xylaria hypoxylon (Pers.) Grev. - dřevnatka parohatá třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Xylariaceae Jedná se o velmi snadno určitelnou houbu, podle parohovitě rozvětvených 10 - 80 mm dlouhých z boku smáčklých a velice tuhých stromat, bíle poprášených, nepohlavními výtrusy (Laessoe, 2004). Rostla zde ve svém nepohlavním stádiu dosti hojně, na ležících větvích, padlých kmenech a pařezech. Ty byly většinou v konečném stupni rozkladu, téměř bez kůry, proto u části nebylo možné určit druh dřeviny. Převažují tloušťková třída je 3.

9%

18%

42% 2. třída

Fagus sylvatica

27%

3. třída



58% 46%

Obr. 31. Procentické vyjádření růstu dřevnatky Obr. 32. Procentické vyjádření růstu dřevnatky parohaté (Xylaria hypoxylon) na jednotlivých parohaté (Xylaria hypoxylon) v jednotlivých druzích dřevin tloušťkových třídách.

6.3.2.2. OSTATNÍ NALEZENÉ DRUHY Aleurodiscus sp. - škrobnatec třída: Agaricomycetes / řád: Russulales / čeleď: Stereaceae Vytváří malé bílé rozlité plodnice. Na lokalitě není příliš hojný, parazituje na kůře kmenů živých dubů zimních (Qercus petraea) v tloušťkové třídě 4, tedy 20,1 – 30,0 cm, způsobuje bílou hnilobu.

Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink - václavka smrková třída: Agaricomycetes - / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Vytváří vklenutý až plochý klobouk, s výraznými, často kuželovitými tmavohnědými až černohnědými šupinami. Lupeny bílé až světle masové, ve stáří červenohnědě skvrnité. Třeň válcovitý až kyjovitý, červenohnědý se zbytky bělavého vela a vatovým tlustým bílým prstenem.

38

V PR byla nalezena pouze ve dvou exemplářích na kořenových nábězích pařezu smrku ztepilého (Picea abies), v tloušťkové třídě 6, počáteční fázi rozkladu, s kůrou nad 50 % plochy.

Athelia sp. – kornatečka třída: Agaricomycetes / řád: Atheliales / čeleď: Atheliaceae Kornetečka tvořila šedé rozlité plodnice, v PR byla nalezena na kůře kmenu živého javoru babyky (Acer campestre), tloušťkové třídy 3.

Auricularia auricula-judae (Bull. ex St. Amans) Berk.- boltcovitka ucho Jidášovo třída: Agaricomycetes / řád: Auriculariales / čeleď: Auriculariaceae Vytváří zpočátku miskovité, ale brzy nepravidelné šklebovité plodnice, bočně přirostlé k substrátu, které jsou většinou vrásčité a velice pružné hnědé až červenohnědé. Boltcovitka ucho Jidášovo rostla na lokalitě na několika málo ležících kmenech bezu černého (Sambucus nigra) třetí tloušťkové třídy, s kůrou do 50 %, ve střední fázi rozkladu.

Auricularia mesenterica (Dicks.) Pers. - boltcovitka mozkovitá třída: Agaricomycetes / řád: Auriculariales / čeleď: Auriculariaceae Velice nápadná houba s rosolovitými, za sucha tvrdými plodnicemi. Svrchu šedohnědými, chlupatými a pásovanými, zespoda fialovými později až hnědými, které mohou ve stáří srůstat až do několikametrových pásů. Na lokalitě byla nalezena na ležícím kmeni buku lesního (Fagus sylvatica), ve střední fázi rozkladu s kůrou nad 50 % a tloušťkové třídy 4.

Bisporella citrina (Batsch) Korf & S. E. Carp. - voskovička citronová třída: Leotiomycetes / řád: Helotiales / čeleď: Helotiaceae Voskovička citronová tvoří nahloučené terčovité plodnice živého žlutého zbarvení, bez pravého třeně (Laessoe, 2004). Byla nacházena na ležících kmenech a větvích buku lesního (Fagus sylvatica) a zčásti neidentifikovatelných, tloušťkové třídy 3, které byly převážně bez kůry a v konečné fázi rozkladu.

39

Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. - šedopórka osmahlá třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Hapalopilaceae Na spodní straně kmenů tvoří zcela rozlité plodnice, na stojících kmenech horní částí odstávají v podobě polokruhovitých, střechovitých kloboučků, plstnatých, později olysávajících, šedookrových, šedohnědých na okraji v mládí bělavých (Hagara, Antonín, Baier, 2005). Působí bílou hnilobu, která je směrem do zdravého dřeva ohraničena černohnědou zónou (Černý, 1976). Na sledované lokalitě to byla poměrně běžná dřevokazná houba, rostoucí na odumřelých kmenech a větvích hlavně buku lesního (Fagus sylvatica), méně pak habru obecného (Carpinus betulus). Převládal substrát s kůrou nad 50 % ve střední fázi rozkladu, tloušťkové třídy 3, celkem častá byla i ve třídě 4.

Bulgaria inquinans (Pers.) Fr. - klihatka černá třída: Leotiomycetes / řád: Helotiales / čeleď: Bulgariaceae Tvoří kulovité až kuželovité později miskovité plodnice tmavohnědé jemně plstnaté plodnice. Na sledovaném území rostla pouze na zlomeném kmeni dubu letního (Quercus robur) v počáteční fázi rozkladu, měl kůru téměř ve 100 % a tloušťku nad 50 cm (7. třída).

Coprinus cf. Micaceus (Bull.) Fr. - hnojník třpytivý Třída: Basidiomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Psathyrellaceae Hnojník třpytivý má klobouk vejčitý až zvoncovitý, okrový až světle hnědý, u středu tmavší, rýhovaný v mládí pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky, bílé lupeny, později černající. Na lokalitě příliš častý nebyl, rostl pouze na odumřelém dřevě, ležících kmenech, či pařezech buku lesního (Fagus sylvatica), většinou ve středí fázi rozkladu s kůrou do 50 % plochy a tloušťkové třídy 5.

Cyathus striatus (Huds.) Willd. - číšenka rýhovaná třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Nidulariaceae Vytváří kuželovité, uvnitř rýhované plodnice s pecičkami, na vnější straně jsou pokryta hnědými chlupy (Laessoe, 2004). Byla nalezena pouze jednou, na zetlelém (3. st. rozkladu) bukovém kmeni, téměř bez kůry, o tloušťce 25 cm (3. tl. třída).

40

Daedaleopsis confragosa (Bolton) J. Schrot. - síťkovec načervenalý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Coriolaceae Má široce vějířovité světlešedé až žluté ve stáří špinavě červenohnědé plodnice s hladkým až bradavičnatým povrchem. Dužnina je korovité konzistence se světle šedými labyrintickými až lupenovitými póry (Laessoe, 2004). Na lokalitě byl dosti hojný, na odumřelých i živých stromech převážně břízy bělokoré (Betula pendula) a vrby (Salix sp.), ale nalezen byl i na buku lesním (Fagus sylvatica) a trnce (Prunus spinosa). Převažující tloušťkovou třídou je 3. (10,1 - 20,0 cm) a první stupeň rozkladu s kůrou na 100 % plochy.

Daedalea quercina (L.) Fr. - síťkovec dubový třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Fomitopsidaceae Síťkovec dubový má polokruhovitý až kopytovitý na okraji ostrý šedohnědý klobouk. Rourky má tlustostěnné s labyrintickými až téměř tlustě lupenovitými okrovými póry. V PR nebyl příliš hojný rostl na silně rozložených kmenech a pařezech dubu letního (Quercus robur), téměř bez kůry, hlavně tloušťkové třídy 4.

Datronia mollis (Sommerf.) Donk - outkovka měkká třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Tvoří plodnice rozlité nebo klobouky. Jsou kožovité, pásované, hrbolaté v mládí plstnaté později olysávající, okrové, brzy šedohnědé, nakonec až černohnědé. Na lokalitě není příliš častá, nalezena byla na ležících větvích, hlavně buku lesního (Fagus sylvatica), jeden exemplář byl určen i na trnce (Prunus spinosa). Tento dřevinný substrát byl většinou ve střední fázi rozkladu, s kůrou nad 50 % a tlouštěk 2. třídy.

Diatrype disciformis (Hoffm.) Fr. – korovitka terčovitá třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Diatrypaceae Plodnice jsou okrouhlá nebo elipsoidní, čtyř až šestihranná, nahoře zploštělá o průměru 0,2 – 0,5 cm v průměru prorážející kůru. Povrch drsný, rovnoměrně pokrytý papilami, barvy hnědočerné až šedočerné. Stroma bílé nebo hnědavé (Jirásek, 2009). Na sledované lokalitě byla pozorována na ležících bukových větvích s většinou kůry, v počáteční fázi rozkladu

41

Diatrype stigma (Hoffm.) Fr. - korovitka tečkovaná třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Diatrypaceae Stromata vytvářejí tenké rozsáhlé povlaky na větvích stromů. V mládí jsou purpurově hnědá, v dospělosti až černá. Vnitřní hmota stromat je smetanově bílá. Povlaky jsou tvrdé, vysoké a mohou mít až několik cm v průměru. Povrch je drsný, podélně i příčně rozpukaný a je rovnoměrně pokrytý malými papilami (Svobodová, 2008). Na sledované lokalitě patří mezi docela časté druhy, nacházena byla jako saprofyt na ležících kmenech buku lesního (Fagus sylvatica), převážně v první fázi rozkladu s kůrou nad 50 % plochy a tlouštěk 3., ale i 4 třídy.

Exidia plana (Wiggers) Donk - černosol bukový třída: Agaricomycetes / řád: Auriculariales / čeleď: Exidiaceae Tvoří nepříliš nápadné, ztuha rosolovité, mozkovitě zprohýbané až téměř laločnaté černé plodnice. Nacházen byl celkem často, ale jen na odumřelém dřevě buků. Především na ležících silnějších větvích a kmenech (tloušťková třída 3), s kůrou do 50 % plochy ve střední fázi rozkladu.

Fomitopsis pinicola (Sowerby) P. Karst.– troudnatec pásovaný třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Fomitopsidaceae Klobouk 5 – 40 cm, polokruhovitý až kopytovitý, bokem přirostlý, pásovaný od přirůstajících vrstev, s tvrdou kůrou. Z počátku bývá nažloutlý, pak oranžový nebo načervenalý, ve stáří šedavě červenohnědý. Působí hnědou hnilobu dřeva. Oproti troudnatci kopytovitému (Fomes fomentarius) nebyl příliš častým druhem určen byl na buku lesním, třešni ptačí, smrku ztepilém a borovici lesní. Jednalo se hlavně o odumřelé kmeny, méně i živé. Převážně v první fázi rozkladu s většinou kůry a převládající 5. tloušťkovou třídou.

Hapalopilus rutilans (Pers.) P. Karst. - hlinák červenající třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Fomitopsidaceae Vytváří polokruhovitý až ledvinitý měkce plstnatý pak olysávající skořicově až okrově hnědý klobouk. Na lokalitě nepatřil k častým druhům, rostl na zemi ležícím bukovém kmeni o tloušťce 25 cm (4. tl. třída), v počáteční fázi rozkladu s kůrou nad 50 % plochy.

42

Hericium coralloides (Scop.) Gray - korálovec bukový třída: Agaricomycetes / řád: Russulales / čeleď: Hericiaceae Korálovec bukový patří mezi indikační druhy přirozených bučin (Christensen et al., 2004). Je tvořena bělavými až špinavě žlutými plodnicemi sestávajícími z řady křehkých korálkům podobným větvím, jejichž spodní část je hustě pokrytá dlouhými převislými ostny (Laessoe, 2004). Byl determinován pouze v jediném případě na zemi ležícím 60 cm tlustém kmeni buku ve střední fázi rozkladu, jen s částí kůry.

Hymenochaete rubiginosa (J. Dicks.) Lév. - kožovka rezavá třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Tato tuhá a vytrvalá houba, působící pestrou voštinovou hnilobu, tvoří vějířovité bokem přirostlé, střechovitě nad sebou uspořádané plodnice. Na povrchu jsou lysé černohnědé až černé s rezavohnědým okrajem (Laessoe, 2004). Rostla nepříliš hojně na silně zetlelých pařezech, méně pak silnějších na zemi ležících větvích dubu letního (Quercus robur), téměř bez kůry, 3. tloušťkové třídy. Část z nich již ale nešla určit, avšak podle vázanosti této houby na duby lze předpokládat, že i v těchto případech se o duby jednalo.

Hypholoma sublateritium (Schaeff.) Quél. - třepenitka cihlová třída: Agaricomycetes /řád: Agaricales / čeleď: Strophariaceae Klobouk je vyklenutý, cihlově červený, třeň vláknitý, žlutohnědý (Laessoe, 2004). Na lokalitě bylo nalezeno pouze několik jejích svazků, jako saprofytů na mrtvých, větvích, kmenech a pařezu, nejčastěji bukových v jednom případě dubovém. Převažovala střední fáze rozkladu, častá byla i počáteční, kůra většinou nad 50 % plochy a tloušťka 20,1 – 30,0 cm (4. tl. třída).

Inonotus nodulosus ( Fr. ) P. Karst. - rezavec uzlinatý třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Vytváří polorozlité až kloboučkaté plodnice s malými kloboučky 10 – 30 mm a daleko sbíhavým hymenoforem. Se zbarvením v mládí žlutým, žlutohnědým a ve stáří až červenohnědým. Byl na sledované lokalitě cekem častým druhem, rostl na odumřelých bukových kmenech převážně tlouštěk 20,1 – 30,0 cm (4. tl. třída).v počáteční fázi rozkladu a kůrou na většině plochy. Působí bílou hnilobu dřeva.

43

Inonotus cuticularis ( Bull. ) P. Karst. - rezavec pokožkový třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Rezavec pokožkový je řazen mezi indikační druhy přirozených bučin (Christensen et al., 2004). Plodnice jsou jednoleté, polokruhovité v průměru 6 – 36 cm, jednotlivě nebo několik střechovitě nad sebou. Rostoucí plodnice jsou rezavohnědé a růstový bal na okraji plodnice a je rezavožlutý. Rezavec působí bíložlutou hnilobu dřeva (Černý, 1976). Nalezeno byl pouze jeden jedinec, na stojícícm živém kmeni, plně zakorněném, který nejevily známky postupujícího rozkladu, tlouštěky mezi 10 až 20 cm (3. tl. třída).

Ischnoderma resinosum (Schard.) P. Karst. - smolokorka buková třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Hapalopilaceae Smolokorka buková patří také do indikačních druhů přirozených bučin (Christensen a kol., 2004). Má konzolovitý až vějířovitý masitý klobouk, na okraji se zaobleným valem, v mládí jemně chlupatý, pásovaný okrový, často vylučující kapky tekutiny, pak olysávající a okrově hnědý, s dlouhými rourkami a drobnými a bělavými póry. Nebyla na lokalitě příliš hojným druhem, rostla jako saprofyt na ležících a jednom zlomeném kmeni buku lesního (Fagus sylvatica), převážně v tloušťkové třídě 6, které měli ještě větší část kůry a byly v počáteční fázi rozkladu.

Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill - sírovec žlutooranžový třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Phaeolaceae Vytváří žluté až žlutooranžové, vějířovité nebo nepravidelně polokruhovité dužnaté plodnice s nerovným semišovitým povrchem (Laessoe, 2004). Byl nalezen pouze jediný strom jím infikovaný. Rostl jako parazit na kmeni odumírající třešně ptačí (Prunus avium) o tloušťce 25 cm (4. tl. třída) v první fázi rozkladu s celou kůrou.

Lycoperdon perlatum Pers. - pýchavka obecná třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales/ čeleď: Lycoperdaceae Jedná se o houbu s bělavým až žlutohnědou kulovitou plodnicí, pokrytou krátkými ostny, ztenčující se do víceméně válcovitého třeně.

44

Rostla na několika málo silně zetlelých pařezech tloušťkové třídy 3, zcela bez kůry, vzhledem k velmi pokročilému rozkladu již nebylo možné určit druh dřeviny.

Lycoperdon pyriforme Schaeff. - pýchavka hruškovitá třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales/ čeleď: Lycoperdaceae Tato houba má prodlouženě hruškovitý tvar, jemně bradavičnaté mládí bílé, pak žlutohnědé plodnice, v dospělosti je povrch hladký (Laessoe, 2004). Nacházena byla na tlejících pařezech buku lesního (Fagus sylvatica), ale větší část dřevin z důvodu pokročilého rozkladu již nešla identifikovat. Pařezy byly hlavně 3. tloušťkové třídy, téměř bez kůry.

Marasmius alliaceus (Jacq.) Fr. - špička cibulová třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Marasmiaceae Špička cibulová má kuželovitý až vyklenutý šedý až hnědý klobouk s bělavými lupeny a válcovitý plstnatý hnědočerný třeň. Na lokalitě se řadila mezi celkem časté druhy, rostla saprofyticky na ležících bukových větvích a pařezech hlavně menších rozměrů (10,1 – 20,0 cm) v konečné fázi rozkladu, jen se zbytky kůry.

Marasmius rotula (Scop.) Fr. - špička kolovitá třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Marasmiaceae Drobná houba s výrazně brázditým bělavým kloboukem a řídkými bílými lupeny, připojenými k límečku oddělenému od černé hladké třeně. V PR rostla jen málo, na zemi ležících větvích a pařezech buku lesního (Fagus sylvatica), které byly ve střední, méně i konečné fázi rozkladu, s kůrou maximálně na 50 % plochy a tlouštěk 3. třídy (10,1 – 20,0 cm).

Merulius tremellosus Schard. - dřevokaz rosolovitý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Meruliaceae Tvoří rozlité kloboukaté až polokloboukaté ztuha rosolovité, pružné plodnice, na povrchu s bílými štětinkami. Nalezen byl pouze jeden bukový kmen, na kterém tento druh rostl, ten byl již v konečné fázi rozkladu s kůrou do 50 % plochy 6. tloušťkové třídy (40,1 – 50,0 cm).

45

Mycena inclinata (Fr.) Quél. - helmovka leponohá třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Mycenaceae Zvoncovitý klobouk tohoto druhu má zřetelně zubatý okraj a paprsčité rýhování, tuhý třeň má bíle zrnitou, oranžově zbarvenou bázi (Laessoe, 2004). Na lokalitě nebyla příliš častá, rostla na pařezech a stojícím odumřelém kmeni dubu zimního (Quercus petraea), tyto byly převážně ve střední fázi rozkladu s kůrou pod 50 % plochy. Převažujícími tloušťky byly mezi 40 a 50 cm (6. tl. třída).

Mycoacia sp. - hrotnatečka třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Meruliaceae V rámci sledované lokality byla nalezena, jen jedenkrát, na zemi ležící bukové větvi tloušťky 10 cm, bez kůry, v konečné fázi rozkladu. Tvořila rozlité bělavé plodnice s ostny.

Panellus serotinus (Schard.) Kuhner - pařezník pozdní třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Tricholomataceae Pařezník pozdní tvoří ledvinovitý nebo vějířovitý, na okraji zvlněný, jemně vláknitě šupinatý, žluto až hnědoolivový klobouk. Lupeny okrové, krátce sbíhavé, vidlené a postranní třeň. Na lokalitě nehojný, určen byl pouze na ležícím kmeni buku (Fagus sylvatica) lesního v první fázi rozkladu, tloušťky 30 cm, který měl kůru nad 50 % plochy, ale plodnice byly v místě bez kůry.

Peniophora incarnata (Pers.) P. Karst. - kornatka masová třída: Agaricomycetes / řád: Russulales / čeleď: Peniophoraceae Tvoří rozlité plodnice, pevně přirostlé k dřevu, ztuha voskovité, v mládí hladké, pak hrbolaté nebo bradavčité, oranžové, na přirůstajícím okraji bledé a třásnité. Na lokalitě pozorována jen několikrát, jako saprofyt na drobných větvích, ležících na zemi, ale i na stromě, ve střední fázi rozkladu, s kůrou do 50 % plochy.

Peniophora quercina (Pers.) Cooke - kornatka dubová třída: Agaricomycetes / řád: Russulales / čeleď: Peniophoraceae Vytváří rozlité plodnice, měkce voskovité, povrch v mládí hladký, pak hrbolatý, růžovofialový, šedočervený, za sucha okrově hnědý.

46

Rostla tu celkem hojně, na drobných větvích odumřelých stromů, i ležících na zemi, s kůrou nad 50 % a převážně v první fázi rozkladu, nejvíce na buku lesním (Fagus sylvatica) a jedenkrát jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior).

Peziza sp. - řasnatka třída: Pezizomycetes / řád: Pezizales / čeleď: Pezizaceae Na sledovaném území nebyla častá, určena pouze dvakrát na tlejícím bukovém kmeni, bez kůry v poslední fázi rozkladu, 3. tloušťkové třídy. Zde tvořila miskovité, oranžové až žlutohnědé plodnice.

Phanerochaete laevis (Pers.) J. Erikss. & Ryvarden - kornatec hladký třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Phanerochaetaceae Má rozlité plodnice, pevně přirostlé k substrátu, ale slupitelné, voskovité, v mládí nerovné až hrbolaté. Obvykle růžové s nádechem do šeda nebo oranžova, na okraji bělavé. Rostl na bukové větvi, lžící na zemi o průměru 10 cm, v konečné fázi rozkladu téměř bez kůry.

Phellinus igniarius (L.: Fr.) Quél. - ohňovec obecný třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Plodnice ohňovce obecného jsou zpočátku polokulovité, hnědošedé, později kopytovité širokou plochou přirostlé, horní strana holá, nelesklá, často rozpraskaná světlešedá až černohnědá, okraj je poduškovitý, nahnědlý. Působí bílou hnilobu dřeva (Černý, 1989). Nalezen byl pouze jako parazit na kmenech vrb (Salix sp.) v počáteční fázi rozkladu, s kůrou ve 100 % a tloušťkou 30,1 – 40,0 cm, nebyl tu příliš častý.

Phellinus pomaceus (Pers.) Maire - ohňovec ovocný třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Plodnice obvykle částečně rozlité až kloboukaté, v mládí šedé až tmavohnědé, pak tmavošedé. Na sledoané lokalitě poměrně hojný, na živých, ale i odumřelých stromech slivoně domácí (Prunus domestica). Rostl na větvích a kmenech s převahou v tloušťkové třídě 3 (10,1 – 20,0 cm), s kůrou a v počáteční fázi rozkladu.

47

Pholiota lenta (Pers.) Singer - šupinovka šedohlínová třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Strophariaceae Má polokulovitý, pak vklenutý až plochý, podvinutý, bělavý až našedlý, uprostřed béžový klobouk s bělavým velem. Lupeny vykrojené, zoubkem připojené, olivově žluté. Třeň válcovitý, béžový, plstnatě vláknitě šupinatý. Na lokalitě byla nacházena nepříliš často, hlavně na slabších bukových větvích ležící na zemi, v konečné fázi rozkladu s kůrou do 50 % plochy.

Piptoporus betulinus (Bull.) P. Karst - březovník obecný řída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Fomitopsidaceae Klobouk má kopytovitý až vějířovitý, přirostlý zúženým bokem, hladký a bělavý. Působí intenzívní červenohnědou hnilobu (Černý, 1976). V PR rostl hojně na bříze bělokoré (Betula pendula), na živých, a především odumřelých stromech, v prvním stupni rozkladu s většinou kůry, na kmenech třetí tloušťkové třídy.

Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm. - hlíva dubová třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pleurotaceae Hlíva dubová má vzklenutý, bělavý až našedlý klobouk až plochý klobouk, od okraje žloutnoucí. Lupeny bílé, sbíhavé, ve stáří žloutnoucí. Třeň výstředný, válcovitý až kuželovitý, bělavý až krémový. Na sledované ploše byl nalezen jen jeden jedinec na odumírajícím kmeni jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), tento byl v počáteční fázi rozkladu, s téměř celou kůrou a tloušťky nad 20 cm (4. tl. třída).

Plerotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm. - hlíva ústřičná třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pleurotaceae Jednotlivé plodnice hlívy ústřičné jsou, v mládí na okraji úzce podvinuté, jazykovité až vějířovité, na povrchu šedé až modrošedé a hladké. Lupeny jsou bílé a našedlé, husté na třeň sbíhající. Vyskytuje se i jako saprofyt na dřevě listnatých stromů. Živé stromy infikuje v místech poranění kořenových náběhů a kmenů a přes pahýly odlomených větví a působí bílou hnilobu (Černý, 1989). Na sledovaném území byly její nálezy docela časté, rostla hlavně na odumřelých, ale i živých stromech hlavně buku lesního (Fagus sylvatica), méně břízy

48

bělokoré (Betula pendula), především na kmenech ale i pařezech s kůrou, v počáteční fází rozkladu, převážně v tloušťkové třídě 5 ale i 4.

Polyporus varius (Pers.) Fr. - choroš měnlivý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Klobouk má zvlněné okraje a je jednotvárně zlatožlutý až rumělkově hnědý a hladký, starší klobouky mohou mít paprsčité rýhování (Laessoe, 2004). Na lokalitě bylo nalezeno jen několik jedinců, na padlém dubovém kmeni pařezu a ležících větvích. Ve střední fázi rozkladu s kůrou pod 50 % plochy, s převahou ve 4 tloušťkové třídě.

Radulomyces molaris (Chaillet) M. P. Christ. - struhák blanitý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Cyphellaceae Tvoří rozlité, voskovité plodnice, pokryté válcovitými okrovými ostny. Byl nalezen na kmenu a několika ležících větvích dubu letního (Quercus robur) a třešně ptačí (Prunus avium) s kůrou na 50 %, v první fázi rozkladu, převažující tloušťkové třídy 3.

Schizopora flavipora (Cooke) Ryvarden - pórnovitka drobnopórá třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Schizoporaceae Vytváří rozlité nebo polorozlité plodnice, s rourkami až 2 mm dlouhými a krémovými až světle masovými póry. Rostla celkem často na odumřelých větvích ale i kmeni buku lesního (Fagus sylvatica), méně habru obecného (Carpinus betulus). Převážně 2. tloušťkové třídy, ve střední fázi rozkladu s kůrou pokrývající kolem 50 % plochy.

Schizopora paradoxa (Schard.) Donk - pórnovitka různopórá třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Schizoporaceae Plodnice má rozlité, pokryté vysokými rourkami s velkými a nepravidelnými bělavými až špinavě krémovými, na okraji potrhanými póry. Na lokalitě patřila mezi nehojné druhy hub, nalezena byla pouze jednou na bukové větvi 3. tloušťkové třídy (10,1 – 20,0 cm), ve střední fázi rozkladu s kůrou do 50 % plochy.

49

Steccherinum ochraceum (Pers.) Gray - ostnáček okrový třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Meruliaceae Plodnice má rozlité, odstávající až polokloboukaté, kožovitě tuhé, s plstnatým kloboukem a s plodnou částí hustě pokrytou krémovými až žlutookrovými ostny. Nalezen byl jedenkrát na odumřelém habrovém kmeni, ještě v počátečním stupni rozkladu s nepoškozenou kůrou, tloušťky 30 cm (4. tl. třída).

Trametes suaveolens (L.) Fr. - outkovka vonná třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Vytváří polokruhovitý až konzolovitý, bokem přirostlý plstnatý, bílý až našedlý klobouk, ve stáří až okrově šedavý a olysávající. Rostla na odumřelém na zemi ležícím vrbovém kmeni, tloušťky cca 35 cm (5. tl. třída), ještě bez známek rozkladu s kůrou na 100 % plochy.

Tremella mesenterica Retz. - rosolovka mozkovitá třída: Tremellomycetes / řád: Tremellales / čeleď: Tremellaceae Nápadná houba se zlatožlutými, ve stáří až žlutooranžovými, rosolovitými, mozkovitě zprohýbanými až laločnatými plodnicemi. Na sledované lokalitě se vyskytovala docela často na odumřelých na zemi ležících drobných bukových větvích, převážně ve střední fázi rozkladu s kůrou pod 50 % plochy.

Tubaria hiemalis Romagn. ex Bon - kržatka zimní třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Inocybaceae Polokulovitý ž vyklenutý, pak plochý ve stáří se zvednutým okrajem, světle okrový až krémový. Lupeny široce připojené, krémové, třeň válcovitý, jemně bělavě vláknitý. V PR byla zjištěna jen jednou na bukové větvi, ležící na zemi, v konečném stupni rozkladu, cca 10 cm tlusté (2 tl. třída) se zbytky kůry.

Ustulina deusta (Hoffm.) Lind - spálenka skořepatá třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Xylariaceae Vytváří vytrvalá, v mládí bělavá až šedá, brzy však černající stromata, která jsou spodní plochou pevně přichycena k substrátu. Působí bílou hnilobu dřeva.

50

Na sledované lokalitě byla ne tak častým druhem, parazitovala na kořenových nábězích buků, především v tloušťkové třídě 5.

Vuilleminia comedens (Nees) Maire - větvovka ojíněná třída: Agaricomycetes / řád: Corticiales / čeleď: Corticiaceae Vytváří voskovitý, průsvitný až bělavý povlak na spodní straně tlejících větví. Rostla nepříliš hojně na slabých dubových větvích ležících na zemi i na odumřelých větvích stojících stromů. Ty byly většinou v počátečním stupni rozkladu s kůrou nad 50 % plochy.

Xylaria polymorpha (Pers.) Greck. - dřevnatka mnohotvárná třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Xylariaceae Tvrdohouba tvořící kyjovité útvary s plodnicemi (stromata), se silnou bílou dužninou. Každé stroma má krátký válcovitý třeň a okrouhlou svrchní část (Laessoe, 2004). Druh na sledovaném území nacházený poměrně často, na tlejících kmenech, větvích a pařezech buku lesního (Fagus sylvatica). Převažoval dřevinný substrát v konečném stupni rozkladu se zbytky kůry v tloušťkové třídě 3, ale i silnější.

51

7. DISKUZE

Cílem průzkumu v PR Pod Trlinou bylo zjištění biodiverzity dřevních hub. Celkem tu bylo nalezeno a určeno 72 druhů makromycetů vázáných na dřevo. V případě srovnání, můžeme vycházet pouze z jediného mykologického průzkumu, který tu byl dělán ještě před vyhlášením rezervace v roce 1997, jak uvádí Šafář et al. (2003) na lokalitě byly dosud nalezeny 144 druhy hub, jako nejzajímavější z dřevních hub je tu uváděn ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea). Během mého průzkumu byl objeven ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), což je novější synonymum ohnivce šarlatového rostoucího na lípách. Z toho vyplývá, že houba na lokalitě pravděpodobně roste pravidelně. Jak uvádí Hagara, Antonín, Baier (2004), v současné době se ukazuje, že téměř všechny nálezy dříve uváděné jako ohnivec šarlatový, z teplých oblastí na vápenci představují ohnivec rakouský, zatímco nálezy z podhorských a horských oblastí představují ohnivec jurský. K chráněným a ohroženým druhům nalezeným na lokalitě můžeme zařadit právě ohnivec jurský. Ten je v rámci červeného seznamu (Holec a Beran, 2006) řazen do skupiny druhů, o nichž jsou z hlediska ohrožení nedostatečné údaje (DD). Nalezen byl pouze jeden exemplář a přestože je to druh spíše horský a podhorský v PR byl nalezen v nadmořské výšce kolem 300 m. Javšak jednalo se však o hluboko zaříznutou strž s vodotečí, ve které je oproti okolí příznivější mikroklima pro tento druh. Chráněným druhem, nalezeným v rezervaci na čtyřech místech, je bolinka černohnědá (Camarops tubulina), v rámci červeného seznamu je uvedena v kategorii téměř ohrožený druh (NT). Jak uvádí Holec (2005), nejdůležitějším předpokladem výskytu bolinky černohnědé je existence více či méně přirozených lesů se starými padlými kmeny smrků, jedlí a buků a zároveň stabilní, vlhké a chladnější mikroklima, které zajistí uzavřený lesní porost. Tomu ale příliš neodpovídá výskyt bolinky uvedeným ve výsledcích jako místo č. 3 bukový pařez na okraji lesa na jihozápadně orientovaném svahu, cca 330 m n. m. Vzhledem k tomu že šlo jen o malé plodnice mezi kořenovými náběhy, tak se lze domnívat že tato houba může i růst v méně příznivých podmínkách, ačkoli jen velmi omezeně. V Červeném seznamu hub je i štítovka stinná (Pluteus umbrosus) v kategorii zranitelná (VU), byl zde nalezen pouze jeden exemplář. Nejčastěji zastoupenou dřevinou ve složení porostu na lokalitě je buk lesní (Fagus sylvatica) který tvoří 62 % plochy lesa, proto také nejvíce hub bylo nalezeno na buku, celkově 49%. Problematiku dřevních hub jako indikátorů přírodní hodnoty v evropských bukových lesích řešili Christensen et al. (2004), kteří po výzkumu v 10 nejhodnotnějších bučinách západní a střední Evropy uvádí 21 indikačních druhů jako je

52

bolinka černohnědá (Camarops tubulina), korálovec bukový (Hericium coralloides), rezavec pokožkový (Inonotus cuticularis), smolokorka buková (Ischnoderma resinosum), štítovka stinná (Pluteus umbrosus), které byly určeny i v PR Pod Trlinou, dále uvádí Aurantioporus alborubescens, slizopórka nalezená (Ceriporiopsis pannocincta), pórnatka bledoplavá (Ceriporiopsis gilvescens), ostnáček křehký (Dentipellis fragilis), kržatka šikmá (Flammulaster limulatus), kržatka ostnitá (Flammulaster muricatus), lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi), houževnatec medvědí (Lentinellus ursinus) a další druhy, které zde zastoupeny nejsou. Naopak hojné druhy zastoupené i v narušených bučinách jsou troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), slizečka porcelánová (Oudemansiella mucida), outkovka hrbatá (Trametes gibbosa), pevník chlupatý (Stereum hirsutum) a hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). Poměrně častou dřevinou je ještě dub letní (Quercus robur), zastoupený téměř na 12 % plochy porostu. Oproti buku na něm bylo nalezeno jen 11 % ze všech dřevních hub, což je způsobeno právě velkým rozdílem v zastoupení na ploše porostu. Nejvýznamnějším druhem byl ohňovec statný (Phellinus robustus), který je typickou dřevní houbou pro tuto dřevinu. Mezi další dřeviny s výskytem většího počtu druhů dřevních hub patří ještě habr obecný (Carpinus betulus), třešeň ptačí (Prunus avium) a bříza bělokorá (Betula pendula). Ze všech určených druhů hub bylo 73 % saprofytických, rostoucí na odumřelém dřevě, 10 % tvořily houby parazitické rostoucí na živých či odumírajících stromech. Také tu byly houby, rostoucí jak paraziticky tak saprofyticky, tato skupina tvořila 17 % z celkového množství druhů hub. Část z těchto hub, jako je leskolokorka ploská (Ganoderma applanatum), slizečka porcelánová (Oudenmansiella mucida), penízovka sametonohá (Flamulina velutipes), klanolíska obecná (Schizophyllum commune), outkovka chlupatá (Trametes hirsuta), hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), jsou v literatuře (např. Černý, 1989 a Hagara, Antonín, Baier, 2005) uváděny jako převážně saprofytické, které ale přes poranění mohou infikovat oslabené živé stromy, jedná se o houby saproparazitické. Naopak druhy hub jako březovník obecný (Piptiporus betulinus), troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), ohňovec statný (Phellinus robustus), uváděné v literatuře (např. Černý, 1989 a Laessoe, 2004) jako parazité, byly na lokalitě nalezeny i na odumřelých dřevinách. Je pravděpodobné, že tyto houby infikovaly dřevinu již před odumřením, na kterém se do značné míry i podílely. V případě odumření stromu, však mohou ještě určitý čas na tomto odumřelém dřevě žít a rozkládat ho. Na to poukazuje i skutečnost, že na starších odumřelých dřevinách nebo jejich částech sice plodnice těchto druhů byly nacházeny, ale často již rozložené.

53

Při rozkladu dřeva na lokalitě převládaly s 87 % houby bílého tlení, což na lokalitě s jednoznačnou převahou buku lze předpokládat. Černý (1989) uvádí, že většina dřevokazných hub, parazitujících na buku, působí právě bílou hnilobu dřeva. Z hub bílého tlení se na rozkladu dřevní hmoty, především buku, nejvíce podílel troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), dalšími poměrně častými houbami bílého tlení byla lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum), ohňovec statný (Phellinus robustus), slizečka porcelánová (Oudenmansiella mucida) a další. Houby hnědého tlení tvořily jen 13% z celkového počtu druhů a na rozkladu dřeva se podílely jen minimálně, nejvýznamější z nich byl troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola). Přestože v Plánu péče pro přírodní rezervaci Pod Trlinou pro období 2009 – 2018 (Dostalík a Krátký, 2007), není problematika hub, kromě doporučení o budoucím provedení mykologického inventarizačního průzkumu vůbec řešena, jsou zde zahrnuty v podstatě všechny opatření které podporují i druhovou pestrost dřevních hub i jejich ochranu.Je stanoven dlouhodobý strategický cíl ponechávání lesních porostů samovolnému vývoji. Trvale se má upřednostňovat přirozená obnova všech hlavních porostotvorných dřevin a aktivně doplňovat dřeviny přirozené dřevinné skladby které v území chybí, jako jedle bělokorá (Abies alba), z lesů vyloučit nahodilé těžby listnatých dřevin, ponechávat ekonomicky obtížně zhodnotitelné dříví atd. (Dostalík a Krátký, 2007). Zde je problém v tom, že se všemi těmito zásahy do hospodaření v lesích musí souhlasit vlastníci pozemků a lesní správa. A i když v současném i minulém plánu péče bylo doporučeno ponechání části odumřelých stromů, tak v praxi je stále podstatná část z lesa odvážena. Většinou jsou stromy ponechávány jen na obtížně přístupných místech, jako jsou strže. O vhodnosti ponechávání odumřelých stromů svědčí to, že právě na těchto místech byla zaznamenána největší diverzita dřevních hub a nejzajímavější druhy (ohnivec jurský, bolinka černohnědá, štítovka stinná). Proto by bylo ještě vhodné v plánu péče stanovit minimální objem tlejícího dřeva, nebo počet stromů ponechávaných na jednotku plochy PR.

54

8. ZÁVĚR Cílem diplomové práce Biodiverzita dřevních hub v PR Pod Trlinou, bylo sledování výskytu dřevních hub na zájmovém území, zpracování jejich ekologických nároků, zhodnocení výskytu chráněných a ohrožených druhů a případné navržení změn v plánu péče o PR. V rámci diplomové práce na lokalitě v období říjen 2007 až březen 2009, byla v pravidelných intervalech, při terénních pochůzkách zjišťována přítomnost jednotlivých druhů hub vázaných na dřevo. U určených hub se zaznamenal druh hostitelské dřeviny, její část a tloušťka dřevinného substrátu, rozklad dřeva bílou či hnědou hnilobou a další charakteristiky. Za dobu sledování zde bylo nalezeno 72 druhů, což řadí PR Pod Trlinou mezi lokality s očekávatelným počtem dřevních druhů. Nejvíce druhů bylo zaznamenáno v podzimním, a o něco méně i v jarním období roku, nejméně druhů naopak bylo zaznamenáno v zimě. Druhově nejbohatší částí byla strž s vodotečí tvořící jižní hranici PR. Nejvíce druhů hub rostlo na buku lesním (Fagus sylvatica), celkem 51. Poměrně vysoký počet druhů, byl určen i na dubu zimním (Quercus petraea), habru obecném (Carpinus betulus), třešni ptačí (Prunus avium) a bříze bělokoré (Betula pendula). Převážná většina druhů, 73 %, byly houby saprofytické, rozkládající mrtvou organickou hmotu, 17 % tvořily houby rostoucí jak saprofyticky, tak paraziticky a nejmenší skupinou s 10 % byly houby parazitické, získávající organické látky z živých organismů. Rozklad dřeva na lokalitě probíhal hlavně houbami bílého tlení, které zde zaujímaly 87 % všech druhů. Nejvýznamněji se na rozkladu dřeva podílel troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), dále pak ohňovec statný (Phellinus robustus), lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum), dřevomor bukový (Hypoxylon fragiformis) a další. Z významných a ohrožených druhů byl na lokalitě nalezen ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), řazen v kategori ohrožení jako druh, o němž jsou nedostatečné údaje (z hlediska ohrožení), bolinka černohnědá (Camarops tubulina) s kategorií ochrany téměř ohrožený druh a štítovka stinná (Pluteus umbrosus) v kategorii zranitelný druh. V případě rozšíření bolinky černohnědé a štítovky stinné jde o nově oběvené lokality. Ohnivece jurského a štítovky stinné byl nalezen pouze jeden exemplář, bolinka černohnědá tu byla nalezena na čtyřech místech. V plánu péče bylo pouze doporučeno stanovení množství ponechávané odumřelé dřevní hmoty na jednotku plochy.

55

9. SUMMARY The main aim of the Msc. thesis named “Biodiversity of wood-inhabiting fungi in the Pod Trlinou National Reserve“ was to search wood-inhabiting fungi occuring in a studied area, analyse its ecological properties, evaluate an occurrence of protected and endangered species, and optionally propose changes in proposed Plan of management for the Pod Trlinou NR. The investigation of wood-inhabiting fungal species was performed at the locality in October 2007 – March 2009. The observation (looking for sporocarps) was done in regular interval periods. Each noted species was observed for a host woody-plant species, character and thickness of wood substrate, black or white decomposition mode, and wood-decay stage estimated by bark occurrence in percentage amounts on substrate surfaces and mechanical characters of the wood. In total, 72 wood-inhabiting fungal species wereobserved at locality. The most of the species were noted in autumn and a little less in spring season. The least species fructified in winter. The highest species richness was obserced in the ravine with a stream borded a southern part of the reserve.. The highest number of species inhabited Fagus sylvatica (51 species in total), the other hst of numerous fungal species were as follows: Quercus petraea, Carpinus betulus, Prunus avium, and Betula pendula. Ecologically, 73 % of fungal species were saprophytic, 17 % were both – saprophytic or parasitic,, the smallest group of 10 % were parasitic. White-rot fungi formed 87 % of noted species on the observed area. The most significant members of the group were Fomes fomentarius, Phellinus robustus, Ganoderma applanatum, and Hypoxylon fragiformis. Few protected and endangered species were found at locality: Sarcoscypha jurana, Camarops tubulina, and Pluteus umbrosus. According to the current Red list of fungi, Sarcoscypha jurana belongs to a category of data deficient species, Camarops tubulina is treated as near threatened species, and Pluteus umbrosus belong to a category of vulnerable species. The current Plan of management for the Pod Trlinou NR includes arrangements important for preservation of endangered wood-inhabiting fungi. The only suggested proposal deals with the setting of compulsory amount of a unwrought wood left at the locality.

56

10. POUŽITÁ LITERATURA ANTONÍN, V., BIEBROVÁ, Z., 1995. Chráněné houby ČR. 1. vyd. Praha, MŽP ČR, 88 s. BALATKA, B. et al., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Praha, Academia Praha 235 s. BALATKA, B. et al., 1971. Typologické členění reliéfu ČR. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. BIELLI, E., 2001. Houby. Praha, Knižní klub, 224 s. CULEK, M. et al., 1996. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 196 s. CULEK, M. et al., 1993. Biogeografické členění ČR. Brno, Společnost pro ŽP, 1 : 500 000. DOSTALÍK, S., KRÁTKÝ, M., 2007. Plán péče pro přírodní rezervaci Pod Trlinou pro období 2009 – 2018. Olomouc, Sagittaria, 22 s. ČERNÝ, A., 1989. Parazitické dřevokazné houby. 1. vyd. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 104 s. ČERNÝ, A., 1976. Lesnická fytopatologie. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 347 s. HAGARA, L., ANTONÍN, V., BAIER, J., 2005. Houby. 7. vyd. Praha, Aventinum, 416 s. HEJNÝ, S., 1988. Květena ČSSR. Praha, Academia, 420 s. HOLEC, J., 2005. Distribution and ecology of Camarops tubulina (Ascomycetes, Boliniaceae) in the Czech republic and remarks on its European distribution. Czech Mycol. 57 (1 – 2) : 97 – 115. HOLEC, J., BERAN, M. [eds.], 2006. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha, Příroda 24:1 – 280 HRUŠKA, B., 1988. Zemědělská geologie. Brno, MZLU Brno, 132 s. CHRISTENSEN, M. et al., 2004. Wood-inhabiting fungi as indicators of nature value in European beech forests. In Marchetti M.: Monitoring and Indicators of Forest Diversity in Europe – From Ideas to Operationality, EFI Proceedings 51. 229 -237. JANKOVSKÝ, L., 2005. Dřevní houby, tlející dřevo a les. Příroda zblízka [online] citováno 15. dubna 2009. dostupné na World Wide Web: . JIRÁSEK, S., Biological library [online] citováno 10. dubna 2009. dostupné na World Wide Web: .

57

KESTŘÁNEK, J. et al., 1984. Vodní toky a nádrže, zeměpisný lexikon ČSR. Praha, Academia, 385 s. KOVERDYNSKÝ, B., HRADIL, J., 1985. Stáří vitošovských vápenců, Praha, Věstník ústředního ústavu geologického 60. 1-8 KREJČÍK, S., Biological library [online] citováno 10. dubna 2009. dostupné na World Wide Web: . KŘÍŽ, H., 1971. Regiony mělkých podzemních vod ČSR. Brno, Geografický ústav ČŠAV Brno, 1 : 500 000. LAESSOE, T., 2004. Houby. Praha, Knižní klub, 304 s. LIČKA, D., 2008. Management tlejícího dřeva a jeho význam pro biodiverzitu lesních ekosystémů a pro lesní hospodářství. Brno, Dizertační práce. MZLU LDF Brno, Ústav ochrany lesů a myslivosti, 99 s. NOVÁK, P. et al., 1991. Systematická půdní mapa ČR. Praha, MZ a MŽP ČR, 1 : 200 000. NEJEZCHLEBA, V., Biological library [online] citováno 10. dubna 2009. dostupné na World Wide Web: . QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. SKLENIČKA, P., 2003. Základy krajinného plánování. Praha, Naděžda Skleničková, 321 s. STEHLÍK, O., 1983. Potenciální eroze půdy v ČSSR. Brno, Geologický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. SVOBODOVÁ, V., 2008. Diatrype stigma [online] citováno 5. dubna 2009. dostupné na: . ŠAFÁŘ, J. et al., 2003. Olomoucko, chráněná území ČR VI. Praha, AOPK ČR, 454 s. ŠIMEK, M., 2005. Základy nauky o půdě 1. Neživé složky půdy. České Budějovice, Biologická fakulta JU, 160 s. ŠŤASTNÝ, P., 2008. Tlející dřevo a mykoflóra v PR Čerňava. Brno, Diplomová práce. MZLU LDF Brno, Ústav ochrany lesů a myslivosti, 64 s. VLČEK, V., 1971. Regiony povrchových vod v ČSR. Brno, Geografický ústav ČŠAV Brno, 1 : 500000. ZLATNÍK, A., 1956. Nástin lesnické typologie na biocenologickém základě a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. Pěstění lesů sv. III. Praha, SZN, 317 – 401.

58

11. PŘÍLOHY

OBSAH: 11.1. FOTOGRAFIE ................................................................................. 1 11.2. MAPY ............................................................................................ 25 Orientační mapa území 1:50 000 ................................................................. 25 Orientační mapa území 1:10 000 ................................................................. 26 Lesnická mapa obrysová .............................................................................. 27 Lesnická mapa typologická .......................................................................... 28 Mapa s přibližným výskytem chráněných a ohrožených druhů ................... 29

3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ

Recommend Documents