Užívané sva-oviny v mydlářství.
3. Užívané suroviny v mydlářství. Již svrchu bylo všeobecně uvedeno, kterých tuků a olejů užívá se ku výrobě mýdla, nutno povšimnouti sobě blíže výroby a vlastností jich ^co su rovin v mydlářství užívaných. V první řadě zaujímá pozornost naši lůj, látka to tuková, vyskýtající se na jmě u přežívavců i rozezná váme dle původu jeho lůj ho vězí, skopový a j., jichž vlast nosti však hrubě od sebe se neliší. Převařování loje beze vší přísady, tak zvané suché převařování za příčinou od dělení tuku od blan buněč ných děje se dnes pouze v ma lém. Na obraze 1. znázorněn jest kotel na převařování loje přímým topením. Kotel opatřen je st svrchu průlezem (Mannloch) a třemi otvory, z nichž jeden spojen s ma nometrem, druhý s teplomě rem a třetí s pojišťující zámičkou. Dno kotle opatřeno jest svodnou rourou a ko houtem pro spouštění vyva řeného tuku. Vyškvařené zbytky t. zv. škvarky chovají Obr. 1. Kotel » přímým topením na převařování loje. v sobě ještě značnou část tuku ; aby se i tento získal, podrobují se značnému tlaku v lisu obyčejně vřetenovém, který zařízen jest na pohyb ruční (obr. 2.). V závodech velikých nemožno toto provozovati, jednak jest výroba tuku čistého nedokonalou, jsout ztráty i po dodatečném vytlačení t. zv. škvarků dosti značné, jednak vyvíjejí se tak odporně zapáchající ply ny a výpary, jmenovitě u ve liké praxi, kde se spracuje, jak ani jinak býti nemůže, materiál starý, chovající na sobě zbytků živočišných v roz kladu se nalézajících, tak že výroba tato policejními i zdra votními opatřeními obmezo vána neb na prosto v mě stech neb místech uzavřených obr. a. Lis vřetenový na, lojové škvarky. zakazována bývá. Tu nezbývá, než sáhnouti ku zvláštním opatřením. Huď se blány buněčné zvláštním strojem roztrhávají čímž umožněno jest již za poměrně nízké teploty tuk baviti, anebo se rozrušení blandociluje účinkem chemikálií, s čímž
8
'
Mydldřství.
spojena jest ta výhoda, že zapáchající výpary se na minimum obmezují a re dukují. První, kdož doporučoval v příčině té kyseliny sírové, byl ď A rcet. K tomu účelu slouží vedle uzavřených i otevřené kádě dřevěné olově nými deskami vyložené opatřeny jsouce parovodem. Na 1 0 0 % loje béře se 2 0 kg vody a 1 kg kyseliny sírové, 06" B . husté i zahřívá vše přímo parou, vycházející z roury parní pod tlakem 1— 2 atmosféry. Jinak polévá se surovina rozředěnou kyselinou sírovou 4— 5 ° B . silnou, i zatěžká kameny tak, aby te kutina stála nad lojem. Po pěti dnech se spustí kyselina doíenfm otvorem kádě a jest nyní možné pomocí přímé páry velmi lehce z loje vybaviti tuk. Tu a tam vedou zapáchající zplodiny plynné ku ohništi kotlovému, kde se spalují, čímž znečištění vzduchu okolí se úplně zamezí. Má-li se lůj bíliti, tož děje se tím způsobem, že se roztopí a přidá na 1 0 0 % 5 — 1 0 % louhu sodnatého hutnoty 20— 2 4 ° P>., důkladně vše promíchá a klidu ostaví. Zbylá hnědá sedlina užívá se ku výrobě mýdel pryskyřičných. Vyvařuje-li se lůj za poměrně nízké teploty as (15° C., čistý tuk pak ochlazením na 3 5 ° C. necháme zkrystallisovati, a podrobíme vysokému tlaku, tož vytéká olej, tak zvaný oleoraarganin, který propráním vodou a prohnětěním v mléce skýtá m argarínové máslo. Zbytek v lisu slouží pak ku fabrikaci stearových svíček. Z jednoho vzrostlého vola dostává se asi 8 3 % loje a z toho získá se asi 1 8 % marírarinu, 2 3 % kyseliny stearové, 23T> % kyseliny olejové, 3 * 5 % glycerinu 3 0 " B . silného a 16*5 % odpadků, jež slouží co hnojivo. Podobným způsobem jako u loje, děje se i vyvařování tuku vepřového a tu ku př. v Sev. Americe výhradně parou při teplotě 110— U 5 ° C . Sádlo tvoří zrnitou, bílou polopevuou hmotu hutnoty 0*938 při 10° C. Bod tání různí se dle toho, z které části pochází; tak ono ze hřbetu taje kol 4 2 ° C., ouo z břišních partií kol 2 6 ° C. Ze sádla dociluje se podobně jako u loje lisováním olej, který se nyní v Americe v úžasném množství vyrábí a lardoil zove. Užívá se ho pro jeho jasnou barvu ku výrobě mýdel, pomád, co mazadla na stroje a ku spracovánf vlny. Jeho hutnota obnáší 0*915. Zbytek tak zvaný solarový stm ím , slouží ku výrobě stearových svící. V obchodu nalézá se sádlo často porušeno vodou. Přidá-li se mu totiž něco vápna nebo kamence, tož může až 50% své váhy vody přijmouti. Rádlo podobně loji, na vzduchu žloutne a žlukne i dá se pak v tomto stavu snadněji zinýdelniti. Z pravidla spracuje se společně s některým tukem jako ku př. kokosovým máslem, čímž získá se pevného mýdla, kteréž jinak z pouhého sádla bylo by měkké a mazlavé. T uk z kostí. Při výrobě klihu a spodia odpadá tuk z kostí, tím že se kosti vyvařují aneb přetlakem páry 2 — 4 atmosfér vypařují a schladlý tuk s povrchu tekutiny sbírá. Nebo se tuk z kostí ve zvláštních extrakčnfch pří strojích benzinem vytahuje. Z čerstvých kostí získaný tuk jest slabě nažloutlý, měkký a nepatrného zápachu; čistý tuk těžko žlukne, z té příčiny hojně ho nalézáme ve strojovnách ku mazání. Jinak ale nalézáme ho v obchodech dosti často co tmavou látku, zapáchající a v rozkladu se nalézající. Bod tání kolísá mezi 2 0 — 2 8 ” C. Ve výrobě mýdla užívá se ho samotného zřídka, obyčejně s jinými tuky. Tuk z vlny. Vlna ovcí, jsouc mastná, obsahuje zvláštní tuk, jehož sou částí jest též cholesterin. Tuk získává se bud zmýdelněníin a potomným roz kladem kyselinou nebo extrakcí. V mydlářství má menší důležitosti. Za to nabyl zvláštním způsoben čištěný tuk co tak zvaný lanolin v medicíně jisté pověsti. S přehřátou vodní parou přechází i získává se tuku, kterého se užívá ku porušování loje. Olej rybí, rybí tuk čili trán dělí se dle svého původu na velrybí, tule ňový a troškový. Z usmrcených zvířat se bud olej na místě nej bližším vyváří,
Užívané suroviny v myáXáésfví,
9
nebo se kusy tukové v sudy nakládají a do vlasti dovážejí. Z té příčiny, že hmota tato snadno v rozklad přechází, dostává se olejů hnědých, kalných, cha rakteristickým zápachem se vyznamenávajících, což najmě pro zadní produkty (zadinu) platí, ku kterýmž náleží oleje ze zbytků po usazení a čistění t. zv. rybího loje, a z různých rybích odpadku, které vyvářením s vodou se získávají. Z jater tresek vytéká čistý, nažloutlý, slabé chutnající olej, jehož se užívá v medicíně. Dříve domníváno, že jest léčivým pro malé množství jodu, nyní přisuzuje se vlastnost přítomnosti volné kyseliny olejové. V dutinách lebky vorvaně nalézá se zvláštní tuk, který po usmrcení zví řete stydna, osazuje se co krystallická hmota, jež vorvaní slově. V stavu čer stvém dělí se olej vorvaní tlakem a vyvářením od pevné hmoty, kteráž najmé v Anglii slouží ku výrobě dosti drahých svíček vorvaních; oleje užívá se jako velmi dobrého mazadla strojového. Dříve byly trány zhusta brány k výrobě mazavých mýdel, dnes vytlačeny jsou bezmála úplně jinými surovinami; dávajít mýdla tmavá, zapáchající. Toť by asi v stručnosti byly onv tuky zvířecího původu, jichž se v my dlářství užívá. Z tuků říše rostlinné zajímají nás předem m ásla: kokosová, palmová a z jader palmových a z tekutých olejů celá řada, z nichž olej olivový, sezamový, ze zemského ořechu, ricinový, bavlněný, lněný a j. v. poutají naší pozornost. Máslo kokosové. V tropických krajinách rostoucí palma kokosová posky tuje plody — peckovice — jichž obsah skytá máslo kokosové. Vyňatá jádra se na slunci suší nebo ve vodě povařejí, rozdrobějí a pak lisují. V novější době dovážejí se tato olejonosná jádra do Evropy, jež známa jsou pod jménem kop roh nebo h tp p n a h , a zde se bud vytlačují neb extrahují. Plody tyto, jichž nalézáme na dospělém stromu 2 0 0 — 3Ó0 kusů velikosti lidské hlavy, obsahují 60— 70% tuku," který za naší obyčejné teploty 17— 18° C jest tuhý, při 2 0 " C taje. Podle toho, byla-Ii jádra sušena na slunci šlovou „sundried", byla-li v su šárnách .,kilndried“. Máslo kokosové obsahuje v sobě hlavně následující ky seliny: laurostearovou, myristovou, palmitovou a kaprylovon, vedle toho něco kapronové a kaprinové. Čerstvé jeví barvu bílou, cbut jemnou, a zápach příjemný, žlukne však snadno, čímž dostává škrablavé chuti a nepříjemného zápachu, líod tání není stejný, kolísá dle provenience; tak máslo z Cejlonu a Cocliinu taje při 2 4 ° C., máslo původu brasilského (z Elaís butyracea) dokonce při 27" C. Domorodci získávají pozorným a mírným tlačením másla, jehož v domácnosti co potravy i v medicíně upotřebují. Zmýdelnujíce máslo kokosové, shledáváme odchylné chování. Ono se zmýdelňuje pouze silnými, žíravými louhy i tvoří pak mýdla těžko se rozsolujfcí, kteráž pak jsouce jadrná, tvrdá a křehká, pouze nepatrný podíl vody v sobě tají. Dále lze ho zmýdelniti i na studené c e s tě ; třeba s teplotou o něco málo vystoupiti nad bod tání a přidati silného louhu. Mýdla kokosová vyznamená vají se tou zvláštností, že mohou poutati značné množství vody, aniž by na vzhledu co utrpěly, a jsou ve vodě snadno rozpustná. Naproti tomu vytýká se mýdlům kokosovým, že způsobují na poněkud citlivé kůži svědění, páleni i zčervenání pokožky, jakož že snadno žluknou a pak na svém vnějšku utrp ují. V obchodu nalézáme tři druhy másla, mimo zmíněného z Cejlonu a Cochinu ono z koprali, a z těch nejlepší pověsti se těší ono z Cochinu, jednak i co do barvy i jakosti velmi dobré, jednak zmýdelúuje se, neuf-Ii příliš staré, na studené cestě velmi hladce. Máslo z Cejlonu nalézá se často v rozkladu, čímž utrpuje i zboží z něho vyrobené; lepší pověsti těší se koprah, ačkoliv ku jemnějším mýdlům se též nehodí, ku př. ku toiletním. Máslo palmové. Podobné jako palma kokosová, poskytuje i palma plodů velikosti vejce barvy červenohnědé až hnědé, které sestávají z vnější masité, olejovité vrstvy, tvořící obal vnitřnímu ořechu, v němž uloženo jádro, dávajíc K ronik a yrácn. D ii V I.
2
10
Mydlářství.
to nejčistší a nej jemnější máslo tak zv. jádrové (Kerudl). Vlastní palmové máslo získává se z masitých obalu ořechů, jež nechávají se tak dlouho v jamách ležeti, až přecházejí ve hnití. To má za účel obejiti vaření plodů, jak jsme u másla kokosového seznali. Po tom se rozmělní a po vybrání ořechů (pecek) se kaše, obalena jsouc tkanivem, lisuje. Pokrutiny se pak vyváří a na povrchu se nalézající máslo sbírá. Tak získává se lepšího druhu másla, jak oným způ sobem, kde masitá vrstva nahází se do jam a ostaví samovolnému hnití, čímž máslo resp. olej na povrch celé kašovité hmoty stoupá a napotom se sbírá. Máslo palmové představuje máslovitou, žlutooranžovou až červenotmědou, za čerstva po fialkách voníc! hmotu, jejíž bod tání leží okolo 27° C. a který stoupá však až na 43" C., žlukne-li. Máslo palmové složeno hlavně z palmitinu a olemu, vedle značné části (12%) volných mastných kyselin a něco glycerinu, jehož žluknutím másla značně přibývá. Barvivo másla palmového neničí se zmýdelňováním ani pomocí alkalií, ani způsobem v autoklavech. Užitím však kyselin, jakž se děje při fabrikaci kyseliny stearové, ničí se. Jedná-li se tudíž o bílení másla, tož možno nastoupiti trojí cestu, bud’ užije se zvýšeného tepla tak zv. přehrávání másla, bud se bílí vzdušuým kyslíkem za spolupůsobení tepla a neb konečně užije se bí lení cestou lučební. Způsob prvý spočívá na tom základě a zkušenosti, že se barvivo másla palmového, které jest zbaveno vody a nečistot, a zahřato na 220 a nebo o něco více stupňů, úplně ničí. Účinkuje-li při tomto odbarvení pouhá vysoká teplota, či spolupůsobí zde zahřátíin vyloučené částečky uhlíka, není posud rozhodnuto; zdá se však, že obé zároveň na odbarvení másla působí. Bílení toto má však za následek zmizení příjemné vůně palmového másla. Druhý způsob provádí se tak, že se částečky oleje zahřátého asi na 100° C. buďto zvláštním strojným zařízením do výše 20— 30 cm zdvihají, odkudž samovolně v tenkých paprscích, stýkajíce se se vzduchem, zpět padají anebo se olej ručně síty nabírá a nechá z určité výše stéci. Práce té lze však užiti jen u málo zbarvených olejů. Je-li olej resp. máslo značně hnědo, tu zbývá třetí cesta — lučební. Jako oxydačních prostředků, užívá se směsi dvojchromanu draselnatého a kyseliny solné neb sírové. Pochod práce jest asi následovní: Po usazení se nečistot, když se bylo máslo na vrstvě vody roztopilo, slije se neb stáhne pozorné tuk a nechá se v nádobě na 50“ C. ochladiti. Nyní přidá se směs, skládající se z výše uvedených látek a sice v tom poměru, aby na 1 0 0 % másla přišlo 5 % kyseliny solné a 1 2 ky dvojchromanu draselnatého, který se byl rozpustil ve dvojnásobném množství teplé vody, načež se vše dů kladně promíchá. Zhusta přidává se i něco kyseliny sírové. Míšení děje se tak dlouho, až se na povrchu tekutiny objeví olej úplně čirý s odstínem do modra. Tu přileje se ještě 00— 8 0 % vřelé vody, nádoba uzavře a ostaví do druhého dne klidu. Poněvadž jest chroman dost drahý, užívá se ve veliké praxi i menších podílů, než zde uvedeno a možno i za použití 0*5 % dvoj chromanu draselnatého a 1 % kyseliny solné s něco kyselinou sírovou na 100 % másla docíliti žádoucího zbělení. Co nejlepší druh platí máslo lagošské, barvy oraugové, které poskytuje velice krásná mýdla. Další předností jeho jest, že tak snadno nežlukne a že při dopravě v dobách teplých ze sudů nevytéká tak, jak to činí druhy sprostší ku př. z Kamerunu. Obzvláště dá se lagošské máslo velmi snadno běliti a možno jemu po bok stavětí máslo old-kalabarské. Špatnějšími druhy másla jsou z Akkry a Heninu, ještě horší z Kamerunu, Gabunu a Liberii. Máslo palmové snadno zinýdeluuje i dává s poměrně slabým louhem 8°B . silným, hustý rosol (klih), a se 12— 15“ B. po správném rozsolení krásné jádro. Louhu 15° B. jest s výhodou používati, poněvadž másla palmová chovají v sobě vždy něco volných kyselin, které se i v tom případu, kde louhy obsahují více žíraviny, úplně neutralisují (zobojetní). Máslo palmové poskytuje dobrá, trvale pěnící mýdla, která vzdor tomu, že jako jadrná obsahují značné množství vody,
Užívání suroviny v mydlářství.
11
jsou tvrdá a pěkného vzhledu. Ze 10U ky získáváse až 165 ky hlazeného uiýdla, a vaří-li se na zrnito 155 ky. Máslo jádrové palmové získá se, jak svrchu uvedeno, lisováním nebo ex trakcí co bezbarvé máslo, tající při 25 26° C., které se podobá při zmýdelňováut palmovému, pouze s tím rozdílem, že žádá louhů 28—30° B. silných. Mýdla z této suroviny dají se dosti těžko, ač zase poněkud snáze jak ona z másla kokosového rozsolovati. Kdežto ale výtěžek z posledního obnáší 1200%, dociluje se u másla jádrového pouze 600 700%. Z podřízených dalších surovin třeba uvésti jeu jm éna: máslo šeaové (Bassia butyracea), olej illipový (Iíassia longifolia), lůj pinejový čili rostlinný (Vateria indica), tuk čínský (Štillingia sebifera), máslo kakaové, jehož užívá se ku kosmetickým účelům, tuk dikaový (Mangifera gabonensis) a máslo mu škátové (Myristica fragrans), jehož užívá se ve voňavkářství i v medicině. Olrj olivový, z plodův olivového stromu na pobřeží středozemního moře rostoucího. Úplně zralé plody barvy čemomodré až černé, poskytují mírným lisováním na studené cestě 10— 15% oleje tak zv. panenského, který co nejjeumější druh k účelům požívání slouží. Pokrutinv po prvém lisování zbylé se ve studené vodě rozmočí a znova lisují. Z tohoto lisování zbylé pokrutiny se nyní horkou vodou rozmočí a znova lisovány dávají olej, jeho se užívá ku technickým účelům. Zbytky po tomto třetím lisování, které obsahují ještě mnohdy přes 10% oleje, mohou se ještě sirouhllkem extrahovati, i získávají se oleje tak zv. sulfurované, co husté a tmavozelené tekutiny, které se za čerstva dají snadno bíliti, poskytujíce bílých mýdel. V novější době se olivy ve zvláštních mlýncích drtí, a tím, že válce jsou pohyblivé, dovolují, aby pouze obal nebo i jádro spolu bylo rozmělněno. Zí skaná břečka míchá se, je-li příliš řídkou se slámou, po případě navlhčí se vodou, a lisuje tlakem hydraulických lisů, které jsou tak zařízeny, že beze všeho vyndávání pokrutin možno lisováni i za tepla prováděti. V krajinách severnějších lisuje se maso i zrna olivy pro sebe, i získává se tak ze zrn olivového jádrového oleje hustého, tmavozeleného. Čistý olej jest tekutina téměř bezbarvá, obyčejně málo nažloutlá, chuti jemné a zápachu slabého, nesnadno žluknoucí, která pri 2" C. se kalí, později tuhne, vylučujíc steariu a palmitin. V líhu se olej olivový málo rozpouští, snad něji v étheru a v kyselině octové. Hutnota oleje za horka získaného stoupá o něco i dosahuje 0H25, i tuhnou takové oleje již při O" C. Hutnota jádrového oleje obnáší při 15° C. O'!>202. Ku výrobě mýdel beřou se oleje zadní, hlavně extrakcí získané, které potřebují pouze nepatrný podíl soli ku rozsolení právě tak, jako mýdla z loje připravená. Obyčejné užívá se k olejům sulfurovaným louhů soduatých as 25° B. silných, mýdlo vzniklé se rozsolí a ku vyloučení veškerých nečistot a barvicích součástí vyhladí (seslabí). Mýdla tak získaná mají pokrývku špinavozelenou, jádro jeví se co čistá, olivově zelená hmota a mezí tou a spodním louhem silně zbarvené mýdlo, které se s příštím varem spraeuje. Mýdla resultující jsou polotvrdá, po dobná oněm, jež vyrobeny byly ze směsi loje a vepřového sádla. Jeu ona mýdla zapáchají nepříjemně, která byla vyrobena ze zadin v rozkladu se nalézajících. Ze 1 0 0 % sulfurovaného oleje dostává se 158— 1 6 0 % hlazeného mýdla jadrného, které však ještě značný podíl vody a skla vodního pojmouti může. Oleje olivové porušují se zhusta olejem sezamovým a bavlněným. (Jl<j srzamový získává se z plodů sezarnu indického, rostoucího v Indii, Malé Asii, Řecku, Egyptu a v jižních státech Severní Ameriky. Semena bo hatá na olej dováží se nyní i k nám, ze kterých vytlačením získává se oleje a jehož množství kolísá dle provenience mezi 47— 57%. Lisování provádí se třikráte, naposledy za tepla a takto získaného produktu užívá se v mydlářství. Také oleje získaného extrakci pokrutin neb zkaženého semena možno na mýdla spracovati. K mýdlům prutovým (Riegelseííe) užívá se oněch hustých, skoro
2*
12
Mydlářstvi.
bezbarvých olejů, které se dlouhým ležením na dué nádob usazují; jsou to oleje spodinové (Salzoel) zvané. Ž oleje tekutého možno sice pevného mýdla získati, nutno však přidávatí as 70% oleje palmového nebo jádrového palmového, kokosového neb loje. Olej sezamový snadno se zmýdelúuje i chová se podobně sádlu vepřovému. Provádí-li se žíravým louhem sodnatým, tož přidává se olej do vroucího louhu po částkách, i počítá se na 1UO ky oleje 200 kg louhu 15" 11. silného. S rozsolováním nesmí se však dříve počíti, až přestalo býti mýdlo mazavým. Olej z ořechu zemského vytlačuje se nyní i u nás ze semen plodů luštěnovité rostliny téhož jména. Množství tuku v semenech obnáší 37— 50%. Vlastí této rostliny jest Afrika, Východní Indie, Jižní Amerika, ale daří se ji i v jižní Evropě jako v Itálii dosti dobře. Semena tlačí se opět třikráte, poslední za tepla i získává se nalmčdlého, ne právě příjemného zápachu a chuti majícího oleje. Chladem se kalí a tuhne na pevnou lnnotu kol — 7" C. V mydlářstvi užívá se tohoto oleje ku výrobě jadrných, polojadrných i mazavých mýdel i užívá se tu k zmýdelnění nejméně 18" 13. silných louhů. Před ole jem bavlněným zasluhuje přednosti, poněvadž poskytuje bezvadné, bílé produkty, kdežto onen dává ku žlutě skvrnitému mýdlu podnětu. Nejlépe jest přímo zavařovati, kde se louhem 24" Jí. silným tuk zmýdelní a na to ku zmenšení žíravosti mýdla roztokem solným přikročí. Dále hodí se velmi dobře ku výrobě mazavých mýdel a oněch na studené cestě. Tak mýdlo vyrobeno ze 70 kg másla kokosového, 30 ky oleje z ořechu zemského a 00 ky žíravého louhu sodnatého 30“ 15. silného, vyrovná se co do vzhledu onomu, ve kterémž olej tento nahražeu jest lojem. Konečně užívá se oleje toho ku vyrábění matečných mýdel (Grundseife), na spracováuí změlneuých (pilířovaných) mýdel. Ku výrobě prů zračných glycerinových se nehodí, dávát velice měkká mýdla. Olej ricinový získává se lisováním plodů rostliny rostoucí v Alžírská, Řecku a Itálii. Semena zbavena slupky obsahují 50—00% oleje. Do obchodu přicházejí tři druhy, americký, indický a italský lišíce se vzhledem i barvou. Olejů nejčistšich užívá se v medicíně, zadin a spodin ku mazání strojů, co olejů tournautovýcli v továrnách, ve kterých se barví tureckou červení. Pouze olejů druhé jakosti užívá se v mydlářstvi., Čistý olej je st bezbarvá neb slabé nažloutlá, hustá tekutina slabého zá pachu, která ostavena na vzduchu ještě se stává hustší. V chladu kalí se, tuhne však teprve při — 17 až — 18" C .; americký olej tuhne však již při — 10 až — 12" C. V absolutním líhu a v ledové kyselině octové se zuplna rozpouští. Při zmýdelůováni oleje toho, chová se podobně co máslo kokosové; získaná mýdla jsou bílá, prosvitná a ještě při 70% vlhkosti dosti tvrdá, pění však velice málo. Mýdla ricinová vyznamenávají se tou zvláštností, že se rozpouštějí ve vode na čirou, nezkaleuou tekutinu. Nej častěji uživa se oleje ricinového ku výrobě mýdel průsvitných. UUj bavlněný též kottonový zvaný poskytují semena bavhůku, rostliny to pasem horkých, jichž známe více odrůd, a které rostou v jižní Evropě a v kra jinách středozemního pobřeží, v Americe, Východní Indii, Africe a j. v. Po vy vinutí kvétu tvoří se šešulka, ve které se pak 3— 5 ale i někdy 8 semen oba lených vlákny (jež jsou po uzraní surovou bavlnou) nalézá, která pukajíc dává příležitost k vybavení se stlačeného chumace vláken bavlněných, které na slunci rychle osýchajíce, oznamují dobu žní. Tu nastává dělení semen od bavlny, čili tak zv. egrenování. Známost bavlněného oleje datuje se teprve od sta a ně kolik let. lloku 1785 vystaven byl první olej bavlněný na Edinburgské výstavě d,e Germinem z Marseillu. V Americe byly prvé pokusy prováděny v letech třicátých tohoto století, ale teprve v r. 1855 podařilo se způsobem racionelním výrobu oleje provozovati. Také ve Francii a Anglii nalézá se nyní výroba oleje, hlavně ze semena egyptského, na vysokém stupni. Pochod výroby oleje ze semena jest asi následující. Po odstranění prachu a nečistot se semeno nejprve pomocí silného ouvětří (na způsob tríeuru) též-
Užívané suroviny v mydlářství.
13
kých součástí zbaví, na to přijde do stroje čistícího, ve kterém zbaví se se meno posledních zbytků vláken bavlny, načež se dostane do strojů řezacích, při čemž se i obal od jádra odděluje. Nyní se jádra válcují, čímž tuk valně odtéká. Tento naplní se do mechů (pytlů) vlněných, vložených do vložek ží něných, obalených nad to koží rýhovanou i podrobí nyní vysokému tlaku hy draulického lisu. Takto získaná surovina se pak do obchodů rozesýlá. Jedná-li se o čistění této suroviny, čili niá-li se rafíinovati, tož míchá se s roztokem sody, načež se tekutinou prohání proud vzduchu. Tak získává se asi 82% či štěného oleje. Nečistoty klesajíce ke dnu, tvoři při delším ležení spodinu, která se hodí pro účele mydlářské. Ze 100 ky semena získá se asi 11— 1 1\5 kg oleje. Barva suroviny jest špinavě nažloutlá až načervenalá (v silnějších vrst vách), jinak řídí se dle původu materiálu. Surovina představuje hustý olej, který se počíná při 10° 0 . kaliti a při 3" C. tuhne. Chuť raffinovaného oleje upomíná poněkud na chuť ořechovou. V Americe slouží surový olej ku mazání strojů, ku výrobě pokostů a mýdla. Oleje čištěného užívá se opět v mydlář ství, něco i k účelům požívacím; hlavně a zejména v poslední době porušují se jím nejen oleje olivové, ale sádlo i jiné tuky. Tak přichází do Evropy z Ameriky sádla, tak zvaná „raťfinovaná“, která chovají v sobě až 60 ano i více procent oleje bavlněného přimíšeného. Olej čištěný o sobě těžko se zmýdelňuje, leda za přítomnosti jiných tuků; snáze olej surový, mýdla však z něho vyrobená nepříjemně zapáchají. Vařením oleje s 25u B. louhem sodnatým dociluje se, že zápach se zmírňuje. Jedná-li se o to, olej odbarviti, tož děje se tak pomocí dvojchromanu draselnatého a kyseliny solné. Užije-li se vedle podílu oleje bavlněného něco oleje jádrového palmového, nebo másla kokosového ku vyrobení mýdla tvrdého, tož dociluje se mýdlo jemné, jakkoliv olej ten pro naše bílá mýdla méně se hodí, tvoře časem žluté skvrny. Oleje toho užívá se jak k výrobě žlutého a polotvrdého, tak i mazavého mýdla, méně ku průsvitnému. Schladí-li se na 2—3 “ C., tož vylučuje se část palmitiuu i zbude olej, který se znamenité hodí ku porušování olivového oleje. Pevný vyloučený tuk máslovitého vzhledu přichází pak co stearin z bavlníku, nebo co kottonový stearin nebo i co vegetabilní (rostlinný) stearin do obchodu. Olej lněný získává se lisováním semena lněného, najmě ruského původu, které chová v sobe 30— 35% tuku. Olej připravený na studené cestě je st bez barvý, onen na cestě teplé zlatožlutý i zaujímá v řadě vysýchavých olejů místo prvé. Na vzduchu snadno žlukne, cliladcin několika stupňů pod 0 ° C. netuhne, což se děje, je-li porušen jinými oleji. Krom v mydlářství, kde ho lze užiti ja k pro zimní, tak i letní mýdla, má rozsáhlé užívání ve výrobě pokostů a černi tiskařské. Ku mýdlům letním raduo užiti něco bavlněného oleje event. oleinu, jakož i toho dbáti, aby k řidším olejům bráno bylo o něco více žíra vějších louhů. Ze 1 0 0 ky dostává se až 240 ky mazavého mýdla; užije-li se ku výrobě tvrdého mýdla, dlužno na to pilně přihlížeti, aby zmýdelnění bylo úplné dokonalé. Oleje konopěného užívá se nyní zndka ku fabrikaci mazavých mýdel, které jsou tmavozelené. Konečně užívá se v mydlářství spodinových olejů, jež se byly sesbíraly z velikých nádržek olejných. Ty slouží bud ku výrobě mazavých mýdel, neb oněch, jež slouží ve valehářství, dále ku pryskyřicovým nebo klihopryskyřicovým mýdlům. Kromě těchto jmenovaných látek pozornosti ještě zasluhují ky selina olejová, tuk z valch a pryskyřice. Kyseliny olejové neprávem olšin neb dam zvané, užívá se v mydlářství od těch dob, co použito bylo k výrobě stearových svíček mastných kyselin. Pochod celé práce jest patrný z uvedeného schématu str. 14., i platí jak pro výrobu kyseliny olejové tak i kys. stearové.