3/1 Co nevíme o řekách Do vínku dostaly jitřní třpyt a tak ho roznášejí k břehům Nikdy jim nezevšední ten pocit Ta slast jiskřivých zrcátek To jemné šumění plynoucího času Opatrně a s jistou úctou podemílají břehy Včerejší jistoty mění na drobné Trpělivě objímají skály prohlubují svou touhu aby se zařízly hluboko do paměti země a ještě zpívají ukolébavky němým rybám Jen někde (jako lidé) v nejtemnějších hlubinách tůní uzamykají pravěký strach a bolest
3/2 Blyštěla se Blyštěla se jako rosa na okvětních plátcích čerstvě natrhaných růží Skvěla se jako Večernice na sametovém potahu nedosažitelného nebe Zářila jako největší démant koruny zbožštěných ctností Oslňovala proto k ní nikdo nepozvedl hlavu Byla tak sama
3/3 Orbis Pictus Verneae aneb Vzduchoplavecký mariáš Už jako malý špunt snil jsem o balóně o rudé čupřině s proutěnou bradkou dva roky prázdnin prostál jsem na vlhkém balkóně zajatý pavlačí jak starou matkou
a dole na dvorku pět neděl lovil jsem ve smetí verneovky z předminulého století. Vtom školní rok zvlnil gong jak slepý muezzin vlepil můj plakát do leporela dětí do stromů ryl jsem nožíkem, tím rydlem starých rytin ohrady lhot značkoval vzácnou perletí a pozoroval slunce kružit sprejem zlaté arabesky do azurových plachet a tryskat grafittové blesky. Tu večer ulehl jsem znaven jak mořem unášený barel a po námořnicku nechal na talíři rybí kost za oknem noc roztrhala náhrdelník bílých perel žahavá kometa protřepala vanilkový chvost tma nastrouhala skořici a zavoněla kamélií. Ten večer spal jsem zmámen jak brouček pod lilií. Však kolot hvězd té noci hnětl divotvorný kvas bledý Rybář nahodil prut z kytice černého bezu jak lotr po prkně jsem sledoval čís náměsíčný hlas oknem na balkón kam blyštivý líc Luny na řetězu snesl stříbrný svícen z vln alabastrového schodiště; překročiv zábradlí já v koši z paprsků opustil své rodiště. Po pavučině noci vyšplhal jsem hravě nad černočerné střechy puncované magickými korouhvemi do kýblu na provaze lovil žhavé půlměsíce ve Vltavě a shlížel na kosmodrom města věnčený rudými světlicemi. Však maják na petřínské duně, maják ukotvený na zeleném břehu
šroubovicí světel navedl můj koráb k horám ledu, do okovů sněhu. Hnal jsem se, šerý kouř, nad krátery cementových sopek Temelín vyvěsil k mé poctě chocholnatý skalp králové Šumavy propadli se do hnijících hrobek jitřní jas pil jsem z vemen krav v údolích Alp halasným smíchem zaháněl vlky, hlaholem vzýval ovčí zvon když vlákno z ohnivé vlny nad mou hlavou rozžalo slunce Edison. Dát si štít Matterhorn, krále polárkových dortů namísto nanuku a k obědu šikmou věž ze špaget ty slupl jsem hned a býk s rohy tasmánských čertů pro můj apetit stepoval u večeře do rytmu kastanět. Když pak jsem po ránu do modře Jadranu jantarově močil sivého hřadu měst Balkánu sotva nabažit jsem se stačil. Polední žár rozdrolil antickou suť a Periklův prach rozfoukl do prostoru stín Filosofa položil myrtový věnec v olivovém háji můj rodný kontinent se začal potápět do Dardanel a do Bosporu a kostra bílé velryby vržená na Akropol změnila se v báji. Za té potopy minul jsem poslední výspu Evropy a ostatky Staré dámy uložil do asijské kanopy. Mešity blýskaly mi v ústrety krovkami oslepivých střech na špici minaretu sultánův eunuch brousil Zlatý roh zřel jsem svůj let v Mrtvém moři, ve slaných zrcadlech za lesem cedrů ženy v burkách tkaly koberců stoh spatřil jsem hořet děravou zem i pyšné věže pro ropné šejky u jejichž pat Arab na trusu opékal velbloudí stejky.
Vítr dul a čím dále pohřbíval mne do písečných vln rostl jsem a slábl do podoby beduínských rodin poušť pozřela všech zásob, jichž můj balón dřív byl pln zlatý skarab do úmoru lezl ciferníkem přesýpacích hodin prahl jsem po vodě a fatamorganicky blouznil o svém prokletí před mlčící Sfingou, strážkyní mumifikovaných staletí. Přec štěstí mne dostihlo v oáze pod deštníky datlových palem jehně jsem sežvýkal z rožně a kosti rozhodil mezi berberské lvy jak moucha tse-tse uvízl jsem v plástvi zaslepené karamelem noc překlopila skořápku a po nebi rozlila kokosové mléko tmy. Za rozbřesku balón vzlétl a přetnul smaragdovou línii rovníku tak strašlivý pot ze mne lil, že zatoužil jsem po vypraném kapesníku. Hrom strhl z duhy most nad vodopády královny Viktorie i mou vzdušnou kocábku hrozil svrhnout do burácivých vod zbičován deštěm, odvlečen bouří do víru fantasmagorie chřadl jsem na těle a prasklýma rtoma sál tropický plod zmítán horečkou, trýzněn obludně fosforeskující havětí v transu jsem lál, jak smějí jen nemocní básníci patnáctiletí. Štván monzunem přes oceán renesančních mořeplavců nad ostrovem v setmělých hlubinách, kde opice skáčou z kapot na baobab měřil jsem konjunkci zemí v archipelu dávných hvězdopravců a žehral na bráhmany smývající v posvátné řece bídu a hlad. Za zády nechal jsem piráty s oslíma ušima, tvory zásvětí novodobé hyeny jedenadvacátého století. Ze Střechy světa viděl jsem Himaláj lomit štíty nad uprchlým dalajlámou
v údolí Gangu slon chrlil vodní tříšť jak Wattův parostroj triedrem lovil jsem bengálské tygry s ozubenou tlamou zatímco rolníci v plné polní sváděli s rýží nerovný boj čínský drak plazil se Čínskou zdí, tetoval čínské vázy a nad horou Fuji stoupal opiový dým z jaderného vynálezu zkázy. Minul jsem přístavy, kde lid mísí se v sítích obchodu do pestré masy chutnal jsem kraby, kteří pochodují při základnách atolů já sluncem vysušená treska pozoroval žraločí i lidožravé hodokvasy přes korky naslouchal růžovým pěnám velrybích karambolů co trosečník povětří proléval jsem hrdlo karibským rumem a na Pupku světa divil se sochám, jakým vztyčeny byly umem. Uragán pozbyl dech a rudý kruh záchrany tonul pod obzorem tu a tam probleskly jak rajky nad hladinou perseidy létajících ryb ponorný člun kapitána Nema unikl maelströmu a pátral reflektorem v propasti nad hlubinou a učil se z vlastních chyb. Moře rozsvěcelo svá vlastní souhvězdí ve velkém tichu, v širých tmách řasy rozpustily vlasy, sejmuly korály a zdřímly ve vlnách. Měsíc, hlubinná ryba, ponuře dýmal polární nocí mrož hrál na mušli v osnově kometárních drah nad Antarktidou plula oblaka, přízračně sinaví rejnoci orchestr tučňáků dul do rampouchů na zelených krách slepá oliheň upouštěla ke dnu indigové kaligramy tajemné vodoznaky ornamentované lasturami. S úsvitem Nový svět rozvil orchidej stiženou civilizačním morem klikatý hřbet Anakondy osedlali mulatští lodivodi
květ fluorescenčních barev, brouky monstrózních forem pozřeli termiti a k spánku uložili lenochodi křiklavé fábory ara i skvrnité mozaiky dravců spařený baldachýn pralesa ukrýval před zraky vzduchoplavců. Dlouhý čas křižoval jsem obratníky mezi ohněm a ledem můj odraný měch vzali si na mušku pytláci ze sloních hřbitovů na polednících obědval jsem panoramata s omračujícím výhledem cenil jsem zuby na domorodce z Kuby a u Kajmanských ostrovů ušel mi plyn a vichr mnou smýkal tak nízko nad zemí že ze stromů střásal jsem pomoranče a místo tabáku šňupal exotické koření. Zbloudilý kolotal jsem výšinami v Bermudském trojúhelníku gejzíry poryvů vysály mé mládí jak hladový vamp křepčil jsem šílený v samotě s Jižním křížem v nadhlavníku pod stropem plným gigantických plynových lamp vous sargasových chaluh zapletl se mi do lodních provazů a trhal košem v doprovodu podivných atmosférických úkazů. Čím víc jsem viděl, tím víc mě svět pálil žahavým chapadlem můj balón, nachová medúza, vznášel se v závojích moře do omrzení vstávalo slunce taženo neviditelným vahadlem zrána k večeru a nebe rozepnulo se všemi témbry modře já z deště, ze zmrazků, z krup stloukal větrné rozety navzdory moderním básníkům dvacátého prvého století. Pomněl jsem často na rodiče, kteří jistě již opustili tuto přítomnost a tehdy zábl mne smutek a chlad z grónského proudění přesto můj nebeský plán neztrácel svou strašlivou souměrnost
i zpoznal jsem, že nikdy nenabažím se plavného rejdění. Ač k domovské pevnině navigují mne křídové útesy a naproti siréna Železného Věku přezpívává mi lákavé partesy já nevrátím se domů mezi smog a tovární komíny já mířím dál, v nebetyčné, nedozírné končiny sbohem vám dám a bez tíhy, bez zjevné příčiny v balóně vystoupám do věčné, modroskvoucí tišiny!
3/4 Na odvrácené straně měsíce Dvakrát políbena vlkodavem rozechvěna jeho touhou vychýlena ze své osy na odvrácené straně Měsíce stojím sama – náměsíčná. Zrozena z matčiny písně uloupena černé noci polapena něžným květem jsem omámena silou světla a unuděna k uzoufání. Až mě jednou budeš hledat převtělím se do obrazu poraněna hrotem slzy zahalím se do mlčení. Ráno z mojí podobizny najdeš jenom prázdný rám.
3/5 Odplata Nemůžeš jen tak slepě spát ..Nehneš brvou Chod času – zubaté kyvadlo Tik tak ………….tak Srdce chytá kulhavý rytmus Díváš se na mě s výrazem ovce Hořký nápěv mého já Vinu smýváš kouřem cigaret Tvůj tupý pohled věští neznámo Vím své, vím to Oči pro pláč, pláč pro oči Zkrat Osudový den nese závan mršiny Mám výraz býka Hmmm vím své Zoufalý déšť kvarteta očí vyťukává noty žalu Žiju vzpomínkami, řeším minulost Ty sníš o budoucnosti Otazník syčí otázku – Sssssssss kým Střely výčitek z obou front Oči pro pláč, pláč pro oči Déšť a mráz spálil veškerá dějství Opona a nový začátek Čas odplaty vzal vítr z plachetnice
Stopy války zavál písek nicoty Pokřivená stezka minulosti mizí v dálavách Konec všemu Smrt odplatě, exitus svědomí Konec v nás – konec odplatám Kudy dál – zní vzájemné slabiky Najdem cestu vím to – utvrzuje dvojhlas souznění Levá dva, seřadit dvojku a pochodem vchod… Kašpárek za oponou chytá rolničky smíchu Tak ať
3/6 Hollywood Být tak hercem v Hollywoodu nezažil bych nikdy nudu, být tak hercem v Americe zahrál bych si mnohem více, mnohem více, těžkých rolí zahrál bych si o čemkoli mít tak šanci jedinou stát se akčním hrdinou, neváhal bych ani chvíly možnosti, by větší byli třeba jezdit po Manhattanu se svým autem opilý, né jak tady, když se setnu aby mě hned zašili.
Hollywood je pro nás herce, pro nás herce, velký ráj Hollywood je pro umělce, kteří v sobě něco maj. Chlapy co maj velký svaly v Hollywoodu můžou hrát slabý by si nezahráli neumí se totiž prát. Stejně tak jsou na tom ženy jak režisérům nedají, nenajdou se pro ně scény prostě, šanci nemají. Být tak hercem v Hollywoodu tak bych se měl blaze, svaly mám však pro ostudu proto hraju v Praze.
