3 odst. 2 ZDP. OceÀování v daàové evidenci

PRŮVODCE DAŇOVOU EVIDENCÍ

3. Způsob vedení daňové evidence v praxi

strana 26, kapitola 3

OceÀování v daÀové evidenci Majetek Hmotn˘ majetek

Právní úprava § 7b odst. 3 ZDP § 29 ZDP § 33 odst. 1 ZDP

Pozemky

§ 7b odst. 3 ZDP

Majetek pofiízen˘ formou finanãního pronájmu s následnou koupí najaté vûci (leasing) Pohledávky

§ 7b odst. 3 ZDP

PenûÏní prostfiedky a ceniny Cenné papíry, podíly, deriváty

§ 7b odst. 3 ZDP § 5 odst. 9 ZDP

Ostatní majetek (napfi. zásoby, pfiíchovky zvífiat)

§ 7b odst. 3 ZDP § 7b odst. 3 ZDP § 25 odst. 4 ZoÚ § 7b odst. 3 ZDP § 25 odst. 4 ZoÚ

Závazky

§ 7b odst. 3 ZDP

Úplatné pofiízení nemovit˘ch a movit˘ch vûcí, majetkov˘ch práv, pohledávek a závazkÛ nebo ãásti majetku a závazkÛ za jednu pofiizovací cenu (v praxi se uplatní pfii koupi podniku nebo ãásti podniku nebo napfi. pfii koupi stavby s pozemkem za jednu pofiizovací cenu)

§ 7b odst. 3 ZDP § 23 ZDP

Majetek a závazky v cizí mûnû

§ 38 odst. 1 ZDP § 24 ZoÚ

§ 3 odst. 2 ZDP

květen 2008

Ocenûní vstupní cenou (s v˘jimkami uveden˘mi pfiímo v ZDP), to znamená: a) pofiizovací cenou pfii úplatném pofiízení, b) vlastními náklady pfii pofiízení ve vlastní reÏii, c) reprodukãní pofiizovací cenou v ostatních pfiípadech, d) cenou stanovenou pro úãely danû dûdické a darovací pfii nabytí majetku dûdûním nebo darováním, e) hodnotou technického zhodnocení (§ 33 ZDP). Pofiizovací cenou pozemku je cena pozemku vãetnû porostu, jestliÏe nejde o pûstitelsk˘ celek trval˘ch porostÛ (kter˘ je hmotn˘m majetkem podle § 26 ZDP a odpisuje se). Do pofiizovací ceny majetku pofiízeného na leasing se zahrnou v˘daje související s jeho pofiízením, pokud je hradí nájemce (napfi. doprava, montáÏ, clo, provize aj. poplatky). a) jmenovitou hodnotou nebo b) pofiizovací cenou u pohledávky nabyté postoupením nebo c) cenou zji‰tûnou pro úãely danû dûdické nebo darovací u pohledávky nabyté dûdûním nebo darováním. U plátce DPH se jmenovitá hodnota pohledávky sniÏuje o v˘‰i DPH, pokud byla na v˘stupu daÀ odvedena. jmenovitou hodnotou pofiizovací cenou a) pofiizovací cenou pfii úplatném pofiízení, b) vlastními náklady pfii pofiízení ve vlastní reÏii, c) cenou zji‰tûnou pro úãely danû dûdické nebo darovací u majetku nabytého dûdûním nebo darem. a) pfii jejich vzniku jmenovitou hodnotou, b) pfii pfievzetí pofiizovací cenou Cena jednotliv˘ch sloÏek majetku se stanoví v pomûrné v˘‰i k cenû jednotliv˘ch sloÏek majetku ocenûn˘ch podle zákona ã. 151/1997 Sb., s v˘jimkou penûz, cenin, pohledávek a závazkÛ. Pokud je pfii úplatném pofiízení nemovit˘ch a movit˘ch vûcí, majetkov˘ch práv, pohledávek a závazkÛ nebo ãásti tohoto majetku a závazkÛ rozdíl mezi pofiizovací cenou a ocenûním tohoto majetku podle zákona ã. 151/1997 Sb. zv˘‰en˘m o hodnotu penûz, cenin, pohledávek vãetnû DPH a sníÏen˘ o hodnotu závazkÛ záporn˘, postupuje se obdobnû jako v pfiípadû záporného oceÀovacího pfii koupi rozdílu podniku (§ 23 ZDP). Jednotn˘ kurz nebo kurz devizového trhu vyhlá‰en˘ âNB.

3.3. Evidence příjmů a výdajů Příjmem, který je předmětem daně z příjmů fyzických osob (a tudíž zvyšuje základ daně z příjmů), se podle § 3 odst. 2 ZDP rozumí: – peněžní příjem – finanční prostředky přijaté v hotovosti nebo na bankovní účet, které se oceňují jmenovitou hodnotou, – nepeněžní příjem dosažený i směnou – oceňuje se podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, pokud ZDP nestanoví jinak – v podstatě tedy cenou obvyklou (tržní).

Copyright © 2008 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r.o.

www.dashofer.cz www.zivnostnik.cz




Do zdanitelných příjmů nebudou započítávány (a nebudou zvyšovat základ daně) příjmy, které: – nejsou předmětem daně – výčet uveden v § 3 odst. 4 písm. a) až h) ZDP, – jsou od daně osvobozené – výčet uveden v § 4 ZDP. § 24 a 25 ZDP

Výdaje, které lze a nelze uplatnit pro účely snížení základu daně z příjmů, upravuje § 24 a 25 ZDP. Výčet těchto výdajů není definitivní, což je zřejmé z ustanovení § 24 odst. 2 ZDP a § 25 odst. 1 ZDP. Pokud podnikatel neuplatňuje výdaje procentní sazbou (§ 7 odst. 7 ZDP), ale základ daně snižuje o částky ve skutečné výši, pak se musí jednat o výdaje, které jsou podnikatelem prokazatelně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a jsou podloženy věrohodnými a ověřitelnými doklady. Stejně jako v případě příjmů, také výdaje mohou mít formu peněžní i nepeněžní včetně výdajů dosažených směnou, což znamená, že jako daňové výdaje budou v evidenci výdajů zaznamenány nejen skutečně zaplacené částky, ale také další výdaje ve výši stanovené ZDP a jinými zvláštními předpisy, jako jsou ZP a ZoR, k nimž podnikatel povede další průkaznou evidenci – např. k odpisům majetku § 24 odst. 2 písm. a) ZDP, k cestovním výdajům § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, k tvorbě rezerv § 24 odst. 2 písm. i) ZDP v návaznosti na ZoR nebo k tzv. časově rozlišené první zvýšené splátce leasingu (u leasingu jde o výjimku, jelikož obecně se v daňové evidenci princip časového rozlišení neuplatňuje) apod. Nejsnadnější způsob, jak zpracovávat evidenci příjmů a výdajů podle § 7b ZDP, je zavést obdobu peněžního deníku známého z jednoduchého účetnictví. Nezáleží na tom, zda jej nazveme peněžním deníkem, deníkem příjmů a výdajů nebo jen evidencí a zda bude vedena ručně nebo prostředky výpočetní techniky. Zápisy v evidenci příjmů a výdajů již nemusí být omezeny pouze na peněžní operace, ale je zde možno uvádět i nepeněžní příjmy a výdaje, tzv. uzávěrkové operace a další korekce základu daně z příjmů. Kromě daňových příjmů a výdajů však budou zapisovány i příjmy a výdaje, které základ daně z příjmů neovlivní (nedaňové příjmy a výdaje), avšak souvisí s předmětnou podnikatelskou činností, např. příjmy získané vložením peněžních prostředků pro účely budoucího podnikání (hotovostní vklad – půjčka podnikatele) nebo výdaje, ke kterým byly použity prostředky získané z podnikání (výběr pro osobní spotřebu). Členění této evidence příjmů a výdajů může být uspořádáno podle potřeb podnikatele, obvykle tak, aby jednotlivé zápisy navazovaly věcně a časově na doklady, kterých se týkají. Proto je také vhodné vytvoření buď jednotné číselné řady pro veškeré doklady, nebo číselné řady pro každý druh dokladů zvlášť (např. zvlášť pro pokladní doklady, faktury a jiné doklady) a pod tímto číselným označením zapisovat v evidenci (deníku) příslušné uskutečněné operace tak, jak časově nabíhají. Rovněž závisí pouze na vůli podnikatele, zda ještě rozliší příjmy a výdaje hrazené zvlášť v hotovosti a zvlášť přes bankovní účet. Jedinou podmínkou je záruka dostatečné přehlednosti a věcné správnosti zápisů, aby bylo možno jednotlivé příjmy a výdaje zařadit do správného dílčího základu daně (např. příjem týkající se podnikání dle § 7 ZDP nebo příjem z úroků z běžného účtu určeného k podnikání jako příjem z kapitálového majetku podle § 8 ZDP apod.), a tím zabezpečit členění potřebné pro správné zjištění základu daně z příjmů § 7b odst. 1 písm. a) ZDP.

květen 2008






Vzorové pfiíklady zpÛsobu vedení daÀové evidence Vzor – Evidence pfiíjmÛ a v˘dajÛ pol. datum ãíslo text daÀové ã. dokl.x) pfiíjmy Kã (z § 7 ZDP)

1. 2. 3.

10. 1. 25. 4. 20. 11.

4.

15. 12.

5. 6.

20. 12. 20. 12.

7.

31. 12.

P1 Osobní vklad do pokladny V1 Nákup materiálu BÚ 1 Úhrada faktury ã. 5 – za nákup zboÏí P2 Pfiijatá úhrada faktury ã. 3 – za prodej zboÏí V2 V˘daj pro osobní potfiebu BÚ 2 Pfiipsané úroky – pfiíjem z kapitálového majetku – patfií do dílãího základu danû podle § 8 ZDP evid. Odpisy v˘robního stroje HM ã. XY123 – z evidence majetku

celkem rok 2008

daÀové v˘daje Kã (z § 7 ZDP)

pfiíjmy z kapitál. majetku (z § 8 ZDP

pfiíjmy, které neovlivní základ danû (z § 7 ZDP) Kã 50.000

v˘daje, které neovlivní základ danû (z § 7 ZDP) Kã

DPH nedaÀ. pfiíjem (odvod DPH) Kã

2.000 8.000

DPH nedaÀ. v˘daj (vrácená DPH) Kã

380 1.520

25.000

4.750 5.000 1.000

8.000

25.000 18.000 1.000

50.000

5.000

4.750

1.900

daÀové pfiíjmy Kã (z § 7 ZDP)

daÀové v˘daje Kã (z § 7 ZDP)

nedaÀ. pfiíjmy Kã (z § 7 ZDP)

nedaÀ. v˘daje Kã (z § 7 ZDP)

Vzor – Evidence pfiíjmÛ a v˘dajÛ pol. datum ã.

ãíslo text dokl.x)

pokladna pokladna BÚ pfiíjmy v˘daje pfiíjmy Kã Kã Kã

1.

10. 1.

P1

50.000

2.

25. 4.

V1

3.

20. 11.

4.

15. 12.

5.

20. 12.

6.

20. 12.

7.

31. 12.

BÚ 1 Úhrada faktury ã. 5 za nákup zboÏí P2 Pfiijatá úhrada faktury 29.750 ã. 3 za prodej zboÏí V2 V˘daj pro osobní potfiebu BÚ 2 Pfiipsané úroky – pfiíjem z kapitálového majetku – patfií do dílãího základu danû podle § 8 ZDP evid. Odpisy v˘robního HM stroje ã. XY123 – z evidence majetku 79.750

celkem rok 2008 x)

Osobní vklad do pokladny Nákup materiálu

BÚ v˘daje Kã

50.000 2.380

2.000 9.520

380 DPH 1.520 DPH

8.000 25.000

4.750 DPH

5.000

5.000 1.000

1.000 (z § 8 ZDP)

8.000

7.380

1.000

9.520

25.000

18.000

55.750 6.900

oznaãení dokladÛ, napfi.: P 1 – pfiíjmov˘ pokladní doklad ã. 1 V 1 – v˘dajov˘ pokladní doklad ã. 1 BÚ 1 – bankovní v˘pis ã. 1

květen 2008






Případně je možno provést podrobnější členění v evidenci příjmů a výdajů, např.: Vzor – Evidence pfiíjmÛ Pfiíjmy ovlivÀující dílãí základ danû z podnikání (§ 7 ZDP) prodej zboÏí prodej sluÏeb ostatní pfiíjmy

Pfiíjmy neovlivÀující dílãí základ danû z podnikání (§ 7 ZDP) pfiíjem DPH úvûry, pÛjãky, pfiíjmy jiÏ zdanûné pfiíjmy vklady, dary sráÏkovou daní osvobozené od danû z pfiíjmÛ

Vzor – Evidence v˘dajÛ V˘daje ovlivÀující dílãí základ danû z podnikání (§ 7 ZDP) nákup nákup nákup mzdy odvody – reÏijní zboÏí a sluÏeb nehmot. zamûst- pojistné v˘daje materiálu majetku nancÛ podnikavãetnû tele odvodÛ pojistného

V˘daje neovlivÀující dílãí základ danû z podnikání (§ 7 ZDP) ostatní odvod platby pofiízení poskytunuté osobní v˘daje DPH danû hmotného pÛjãky v˘daje majetku

Přestože právní úprava § 7b ZDP neřeší, v jaké hodnotě evidovat příjmy a výdaje u neplátců DPH a plátců DPH, platí i nadále (jako v minulosti v jednoduchém účetnictví), že u neplátců DPH bude do zdanitelných příjmů a výdajů zaevidována celková hodnota inkasa nebo úhrady, tj. včetně DPH, pokud je tato daň součástí ceny. Plátce DPH však zaeviduje do zdanitelných příjmů nebo výdajů hodnoty v úrovni bez DPH (podpůrně lze vycházet z § 5 odst. 9 ZDP, podle kterého se základ daně z příjmů u plátce DPH zvyšuje o hodnotu pohledávky snížené o výši DPH. Předpokladem je splněná daňová povinnost k DPH na výstupu.). Evidence částek DPH uhrazených a vrácených (při nároku na odpočet) bude buď součástí evidence příjmů a výdajů jako nedaňový příjem nebo výdaj, anebo k této dani bude vedena samostatná evidence. Pokud u plátce DPH dojde k inkasu nebo úhradě celkové částky z obchodní operace v jednom zdaňovacím období, problém nenastává a tato celková částka se rozdělí na částku bez DPH k zaevidování do zdanitelného příjmu nebo výdaje a na částku DPH jako nedaňového příjmu nebo výdaje. V případě, že celková částka bude uhrazena pouze částečně v jednom zdaňovacím období a zbývající část v dalším roce, může nastat problém, jelikož v ustanovení § 7b ZDP již není uložena povinnost, aby při částečné úhradě pohledávky nebo závazku byla přednostně vypořádána DPH. Proto závisí pouze na podnikateli, zda provede přednostně vypořádání z titulu DPH nebo zdanitelného příjmu či výdaje. Je možno předpokládat, že podnikatelé budou využívat výhodnější variantu, kdy u pohledávek bude částečná úhrada vypořádána nejprve k DPH a poté ke zdanitelnému příjmu a u závazků bude úhrada přednostně zahrnuta do daňových výdajů a až následně při konečném doplatku bude evidován nedaňový výdaj z titulu DPH na vstupu. Tento postup bude shodný i v případech nepeněžních plnění formou zápočtů (jak je uvedeno dále). Příklad: Podnikatel A eviduje ve své daňové evidenci v roce 2008 pohledávku za podnikatelem B za prodané zboží ve výši 119.000 Kč (100.000 Kč základ DPH a 19.000 Kč DPH). Z důvodu nedostatku finančních prostředků uhradí podnikatel B do konce roku 2008 jen část dluhu ve výši 109.000 Kč a zbývají-

květen 2008






cích 10.000 Kč bude uhrazeno až v následujícím roce 2009. V tomto případě se jedná o částečnou úhradu. 1. varianta – prvotní vypořádání ve vztahu k DPH: V okamžiku přijaté úhrady v daném roce 2008 provedl podnikatel A prvotní vypořádání částky ve vztahu k DPH a až zbývající část k základu daně z příjmů a zaeviduje přijatou částku 109.000 Kč: – daňový peněžní příjem 90.000 Kč (za prodané zboží, tj. 109.000 Kč – – 19.000 Kč DPH), – nedaňový peněžní příjem 19.000 Kč (celou výši DPH na výstupu). V následujícím roce 2009 zaeviduje jen: – daňový peněžní příjem 10.000 Kč (zbytek úhrady za zboží do 100.000 Kč, tj. 90.000 Kč + 10.000 Kč s tím, že DPH již byla vypořádána v předchozím roce). Na straně podnikatele B je možno předpokládat postup opačný, kdy prvotně bude zaplacená částka 109.000 Kč vypořádána ve vztahu k daňovým výdajům a následně k DPH, tj. v daném roce 2008 zaeviduje: – daňový peněžní výdaj 100.000 Kč (za nákup zboží), – nedaňový peněžní výdaj 9.000 Kč (část DPH na vstupu). V následujícím roce 2009 po zaplacení zbývající částky 10.000 Kč zaeviduje: – nedaňový peněžní výdaj 10.000 Kč (zbytek úhrady DPH do 19.000 Kč), – žádný daňový peněžní výdaj již neeviduje. 2. varianta – prvotní vypořádání ve vztahu k základu daně z příjmů: V okamžiku přijaté úhrady v daném roce 2008 podnikatel A provedl prvotní vypořádání úhrady ve vztahu k dani z příjmů a zbývající část k DPH a zaeviduje přijatou částku 109.000 Kč: – daňový peněžní příjem 100.000 Kč (za prodané zboží), – nedaňový peněžní příjem 9.000 Kč (část DPH na výstupu). V následujícím roce 2009 zaeviduje jen: – nedaňový peněžní příjem 10.000 Kč (zbývající částka DPH do 19.000 Kč na výstupu). Podnikatel B bude pravděpodobně postupovat shodně jako u 1. varianty, tj. prvotně vypořádá částku ve vztahu k daňovým výdajům a následně k DPH.

Vznik příjmu a výdaje

Ať již bude forma evidence o příjmech a výdajích zvolena jakkoliv, je důležité upozornit na zásadní rozdíl okamžiku vzniku zdanitelného příjmu nebo výdaje v daňové evidenci oproti daňovým výnosům a nákladům v účetnictví. Ani § 7b ZDP k vedení daňové evidence, ani § 23 odst. 2 písm. b) ZDP (který stanoví, že při zjišťování základu daně při vedení daňové evidence se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji) konkrétně neupravují skutečnost, že základ daně pro daňové účely je zvyšován nebo snižován v případě peněžních toků až v okamžiku skutečně inkasované nebo uhrazené platby, nikoliv ihned při vzniku pohledávky nebo závazku (např. vystavením nebo přijetím faktury). Příjem nebo výdaj v daňové evidenci se tedy obecně eviduje až v okamžiku platby. Jde o podstatný rozdíl oproti účetnictví, kde základ daně ovlivňují výnosy a náklady již při jejich vzniku, tj. v momentě vzniku pohledávky (např. vystavením faktury odběrateli) nebo závazku (např. přijetím dodavatelské faktury) bez ohledu na to, kdy ke skutečné úhradě dojde. Výjimkou z tohoto obecného pravidla uplatnění daňového výdaje až při zaplacení jsou případy, které § 24 ZDP upravuje samostatně. Jedná se o výdaje, které se nestávají daňovým výdajem ihned v okamžiku zaplacení, ale až v okamžiku, kdy dojde k souvisejícímu příjmu. Původně vynaložený výdaj je pak daňově uznán pouze do výše tohoto získaného příjmu, např. podle:

květen 2008






– § 24 odst. 2 písm. o) ZDP – pokud podnikatel koupí pohledávku a zahrne ji do svého obchodního majetku, zaplacená částka není daňovým výdajem v okamžiku, kdy za nákup pohledávky zaplatí, ale až v momentě, kdy mu dlužník z pohledávky její hodnotu uhradí nebo jakmile opět tuto pohledávku prodá a za prodej dostane zaplaceno. Do daňových výdajů pak může uplatnit částku, kterou původně za nákup vydal, avšak jen do výše částky, kterou od dlužníka nebo za následný prodej obdržel. – § 24 odst. 2 písm. t) ZDP – při pořízení pozemku (neodpisovaný majetek) není daňovým výdajem pořizovací cena v momentě nákupu, ale do daňových výdajů lze tuto pořizovací cenu uplatnit až při prodeji pozemku, avšak pouze do výše příjmu z tohoto prodeje. – § 24 odst. 2 písm. w), § 24 odst. 2 písm. ze) ZDP – rovněž není daňovým výdajem v okamžiku zaplacení částka za pořízení směnky jako cenného papíru, akcií nebo podílů na obchodní společnosti nebo družstvu, ale tuto pořizovací cenu (nabývací cenu § 24 odst. 7 ZDP) je možno uplatnit jako daňový výdaj až při jejich prodeji z obchodního majetku. Opět pouze do výše příjmů z prodeje. Další výjimkou jsou případy, kdy ke zvyšování nebo snižování základu daně z příjmů nedochází přímo peněžní úhradou, ale tzv. nepeněžním plněním ve smyslu § 3 odst. 2 ZDP. K zaevidování tohoto zdanitelného příjmu nebo výdaje pak dochází již v okamžiku uskutečnění dané operace. Nepeněžní příjmy, a to i dosažené směnou, se podle § 3 odst. 3 ZDP oceňují podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (pokud ZDP nestanoví jinak), přitom podle § 23 odst. 6 ZDP se příjmy dosažené směnou posuzují obdobně jako příjmy získané prodejem. Z uvedeného vyplývá, že pokud by si smluvní strany sjednaly cenu nepeněžního plnění podle své dohody, je takové ujednání pro účely ZDP nepodstatné a nelze je použít. § 3 odst. 2 ZDP

Jako příklady nepeněžních příjmů (a také nepeněžních výdajů) ve smyslu § 3 odst. 2 ZDP je možno uvést několik následujících případů, které mohou být realizovány plátci i neplátci DPH (záměna peněžního plnění za nepeněžní plnění má stejný dopad na základ daně z příjmů): a) Nepeněžní příjem (výdaj) dosažený zápočtem vzájemných pohledávek a závazků. V daňové evidenci se zápočet zaznamená jednak v evidenci příjmu nebo výdaje a současně v evidenci pohledávek nebo závazků, případně v další evidenci (např. přírůstku nebo úbytku zásob zboží). Zápočet může být proveden v plné výši anebo způsobem, kdy je část hodnoty vzájemných pohledávek vypořádána zápočtem a zbývající část doplacena. Záměna peněžního plnění za nepeněžní plnění však nesmí ovlivnit daň z příjmů. Pokud dochází mezi plátci DPH pouze k částečné úhradě pohledávky nebo závazku (peněžní nebo nepeněžní) v jednom zdaňovacím období a zbývající část je uhrazena v dalším zdaňovacím období, závisí na podnikateli, zda přednostně vypořádá DPH (jak již bylo shodně uvedeno výše v případě peněžních úhrad) nebo základ daně z příjmů. Příklad: Podnikatel A eviduje ve své daňové evidenci pohledávku za podnikatelem B za prodané zboží ve výši 10.000 Kč a závazek vůči podnikateli B za přijatou službu v téže hodnotě 10.000 Kč. Oba jsou neplátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek a závazků v plné výši.

květen 2008






V okamžiku provedení zápočtu zaeviduje podnikatel A: – nepeněžní daňový příjem 10.000 Kč (za prodané zboží) a současně: – nepeněžní daňový výdaj 10.000 Kč (za provedenou službu). Zápisy v daňové evidenci příjmů a výdajů u podnikatele B budou ve stejné hodnotě, ale opačné: – nepeněžní daňový výdaj 10.000 Kč (za pořízené zboží), – nepeněžní daňový příjem 10.000 Kč (za poskytnutou službu). Oba také musí mít zaevidovány příslušné přírůstky a úbytky zásob a vyrovnání v evidenci pohledávek a závazků. Příklad: Podnikatel A eviduje vůči podnikateli B pohledávku za prodané zboží ve výši 15.000 Kč a současně také závazek za přijatou službu v hodnotě 10.000 Kč. Oba jsou neplátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek v hodnotě 10.000 Kč s tím, že podnikatel B ve stejném roce uhradí zbývajících nezapočtených 5.000 Kč na bankovní účet podnikatele A. V okamžiku provedení zápočtu zaeviduje podnikatel A započítávanou částku 15.000 Kč: – daňový nepeněžní příjem 10.000 Kč (za prodané zboží), – daňový peněžní příjem 5.000 Kč – dnem připsání částky na běžný účet (další část za prodané zboží) a současně zaeviduje: – daňový nepeněžní výdaj 10.000 Kč (za přijatou službu). U podnikatele B bude zaevidován: – daňový nepeněžní výdaj 10.000 Kč (za pořízené zboží), – daňový peněžní výdaj 5.000 Kč (další část za pořízené zboží) a současně: – daňový nepeněžní příjem 10.000 Kč (za poskytnutou službu). Oba také musí mít zaevidovány příslušné přírůstky a úbytky zásob a vyrovnání v evidenci pohledávek a závazků. Příklad: Podnikatel A eviduje ve své daňové evidenci za podnikatelem B pohledávku za prodané zboží v celkové hodnotě 119.000 Kč (tj. 100.000 Kč za zboží s 19% sazbou DPH 19.000 Kč) a současně eviduje závazek za nakoupený materiál v téže hodnotě se shodnou sazbou DPH. Oba jsou plátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek a závazků v plné výši ve stejném roce. V okamžiku provedení zápočtu zaeviduje podnikatel A: – daňový nepeněžní příjem 100.000 Kč (za prodané zboží), – nedaňový nepeněžní příjem 19.000 Kč (DPH na výstupu) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 100.000 Kč (za pořízení materiálu), – nedaňový nepeněžní výdaj 19.000 Kč (DPH na vstupu). Zápisy v daňové evidenci podnikatele B budou ve stejné hodnotě 100.000 Kč a 19.000 Kč, ale opačné: – daňový nepeněžní příjem 100.000 Kč (za prodej materiálu), – nedaňový nepeněžní příjem 19.000 Kč (DPH na výstupu) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 100.000 Kč (za nakoupené zboží), – nedaňový nepeněžní výdaj 19.000 Kč (DPH na vstupu). Příklad: Podnikatel A eviduje za podnikatelem B pohledávku za prodané zboží v celkové hodnotě 119.000 Kč (tj. 100.000 Kč za zboží a 19% DPH 19.000 Kč)

květen 2008






a zároveň má závazek vůči podnikateli B za provedenou službu v hodnotě 109.000 Kč (100.000 Kč za službu a 9% DPH 9.000 Kč). Oba jsou plátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek v hodnotě 109.000 Kč s tím, že podnikatel B ve stejném roce uhradí zbývajících nezapočtených 10.000 Kč na bankovní účet podnikatele A. V tomto případě se nejedná o částečnou úhradu, jelikož pohledávky byly vzájemně vyrovnány ve shodném kalendářním roce v plné výši bez ohledu na to, jestli peněžním nebo nepeněžním způsobem. V okamžiku provedení zápočtu zaeviduje podnikatel A započítávanou částku 109.000 Kč: – daňový nepeněžní příjem 100.000 Kč (za prodané zboží), – nedaňový nepeněžní příjem 9.000 Kč (část DPH na výstupu z prodaného zboží), v okamžiku přijaté úhrady zbývající částky 10.000 Kč: – nedaňový peněžní příjem 10.000 Kč (zbytek DPH na výstupu z prodaného zboží) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 100.000 Kč (za přijatou službu), – nedaňový nepeněžní výdaj 9.000 Kč (DPH na vstupu z přijaté služby). Zápisy v daňové evidenci podnikatele B budou ve stejných hodnotách, ale opačné. Příklad: Podnikatel A eviduje za podnikatelem B pohledávku za prodané zboží v celkové hodnotě 119.000 Kč (tj. 100.000 Kč za zboží a 19% DPH 19.000 Kč) a zároveň má závazek vůči podnikateli B za provedenou službu v hodnotě 109.000 Kč (100.000 Kč za službu a 9% DPH 9.000 Kč). Oba jsou plátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek v hodnotě 109.000 Kč v daném kalendářním roce s tím, že podnikatel B v dalším roce uhradí zbývajících nezapočtených 10.000 Kč na bankovní účet podnikatele A. V tomto případě se již jedná o částečnou úhradu. (Jak již bylo uvedeno výše, závisí pouze na podnikateli, jestli peněžní nebo nepeněžní úhradu vypořádá – buď nejprve ve vztahu k DPH, nebo k základu daně z příjmů.) 1. varianta – prvotní vypořádání ve vztahu k DPH: V okamžiku provedení zápočtu v daném roce podnikatel A provede prvotní vypořádání úhrady ve vztahu k DPH a zbývající část k základu daně z příjmů a zaeviduje započítávanou částku 109.000 Kč: – daňový nepeněžní příjem 90.000 Kč (109.000 Kč – 19.000 Kč DPH), – nedaňový nepeněžní příjem 19.000 Kč (DPH na výstupu) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 100.000 Kč (109.000 Kč – 9.000 Kč DPH), – nedaňový nepeněžní výdaj 9.000 Kč (DPH na vstupu). V následujícím roce zaeviduje jen: – daňový peněžní příjem 10.000 Kč (zbytek úhrady za zboží do 100.000 Kč = = 90.000 Kč + 10.000 Kč s tím, že DPH již byla vypořádána v předchozím roce). Na straně podnikatele B je možno předpokládat postup opačný, kdy prvotně bude započtená částka vypořádána ve vztahu k daňovým výdajům a následně k DPH. 2. varianta – prvotní vypořádání ve vztahu k základu daně z příjmů: V okamžiku provedení zápočtu v daném roce podnikatel A provede prvotní vypořádání úhrady ve vztahu k dani z příjmů a zbývající část k DPH a zaeviduje započítávanou částku 109.000 Kč:

květen 2008






– daňový nepeněžní příjem 100.000 Kč (za prodané zboží), – nedaňový nepeněžní příjem 9.000 Kč (DPH na výstupu) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 100.000 Kč (za přijatou službu), – nedaňový nepeněžní výdaj 9.000 Kč (DPH na vstupu). V následujícím roce zaeviduje: – nedaňový peněžní příjem 10.000 Kč (zbývající část DPH na výstupu z celkových 19.000 Kč u prodaného zboží), – neeviduje žádný daňový příjem. Na straně podnikatele B je možno předpokládat shodný postup, kdy prvotně bude započtená částka vypořádána ve vztahu k daňovým výdajům a následně k DPH. Příklad: Podnikatel A eviduje ve své daňové evidenci pohledávku za podnikatelem B za prodané zboží ve výši 35.000 Kč a současně závazek vůči podnikateli B z titulu přijaté finanční půjčky; příjem z vrácené půjčky není předmětem daně z příjmů podle § 3 odst. 4 písm. b) ZDP v téže výši 35.000 Kč. Oba jsou neplátci DPH a dohodnou se na vzájemném zápočtu pohledávek a závazků. V okamžiku provedení zápočtu podnikatel A zaeviduje v daňové evidenci: – daňový nepeněžní příjem 35.000 Kč (z prodeje zboží) a současně: – nedaňový nepeněžní výdaj 35.000 Kč (vrácení půjčky). Podnikatel B zaeviduje: – nedaňový nepeněžní příjem 35.000 Kč (příjem z vrácené půjčky, který není předmětem daně z příjmů) a současně: – daňový nepeněžní výdaj 35.000 Kč (za nakoupené zboží).

b) Nepeněžní příjem (výdaj) dosažený směnou (směnné obchody) – jak bylo výše uvedeno, podle § 23 odst. 6 ZDP se příjmy získané směnou posuzují pro účely ZDP obdobně jako příjmy získané prodejem (směna se tedy posuzuje obdobně jako nákup a prodej). Ocenění musí být provedeno ve smyslu § 3 odst. 3 ZDP, tj. cenou zjištěnou podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, podle charakteru jednotlivého směňovaného majetku nebo služby. Prakticky to znamená, že musí jít o cenu obvyklou, kterou se pro účely cit. zákona o oceňování majetku rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné či obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Výsledkem směnného obchodu v daňové evidenci je buď nepeněžní příjem, nebo výdej v dané hodnotě a v evidenci příslušného směněného majetku se zaeviduje jeho přírůstek či úbytek. Příklad: Podnikatel A se smíšeným zbožím eviduje ve svém obchodním majetku zásoby textilního zboží v hodnotě 30.000 Kč, o které nemají zákazníci zájem. Podnikatel B má zaevidovány zásoby obuvi v téže hodnotě. Oba jsou neplátci DPH a dohodnou se na vzájemné směně těchto zásob. Cena obou komodit odpovídá ceně obvyklé na daném trhu. Směna je posuzována jako nákup a prodej majetku, to znamená, že dnem vzájemného předání zboží zaeviduje podnikatel A daňový nepeněžní příjem ve výši 30.000 Kč za „prodej“ textilního zboží a daňový nepeněžní výdaj 30.000 Kč za „nákup“ obuvi. Podnikatel B zaeviduje daňový nepeněžní vý-

květen 2008






daj v hodnotě 30.000 Kč za „nákup“ textilu a daňový nepeněžní příjem 30.000 Kč za „prodej“ obuvi. Oba současně zaznamenají přírůstky a úbytky zásob v téže hodnotě v evidenci zásob a vyrovnání v evidenci pohledávek a závazků. Příklad: Podnikatel A má v obchodním majetku staré zásoby zdravotnického zboží v celkové hodnotě 150.000 Kč včetně 5% DPH platné do 31. 12. 2007 (tj. 142.860 Kč za zboží a 7.140 Kč DPH). Podnikatel B eviduje v obchodním majetku taktéž zdravotnické zboží ve stejné celkové hodnotě 150.000 Kč, avšak včetně 19% DPH (tj. 126.045 Kč za zboží a 23.955 Kč DPH). Oba jsou plátci DPH a dohodnou se na vzájemné směně těchto zásob. Cena obou komodit odpovídá ceně obvyklé na daném trhu. Dnem vzájemného předání zboží (nákupu a prodeje): Podnikatel A zaeviduje v daňové evidenci daňový nepeněžní příjem v hodnotě 142.860 Kč a nedaňový nepeněžní příjem DPH 7.140 Kč za předané zboží s 5% DPH a dále daňový nepeněžní výdaj 126.045 Kč a nedaňový nepeněžní výdaj DPH 23.955 Kč za pořízené zboží s 19% DPH. Podnikatel B současně zaeviduje daňový nepeněžní příjem v hodnotě 126.045 Kč a nedaňový nepeněžní příjem 23.955 Kč DPH za prodané zásoby s 19% DPH a daňový nepeněžní výdaj 142.860 Kč a nedaňový nepeněžní výdaj DPH 7.140 Kč za přijaté zásoby s 5% DPH. Oba současně zaznamenají přírůstky a úbytky zásob v téže hodnotě v příslušné evidenci zásob a vyrovnání v evidenci pohledávek a závazků. Příklad: Podnikatel X eviduje v daňové evidenci jako vlastník nemovitost v daňové zůstatkové ceně 500.000 Kč v ocenění podle zákona o oceňování majetku hodnotu 530.000 Kč. Podnikatel Y takto eviduje jako vlastník nemovitost v daňové zůstatkové hodnotě 520.000 Kč v ocenění podle zákona o oceňování majetku ve výši 550.000 Kč. U obou nemovitostí bylo znalcem provedeno ocenění podle zákona. Písemnou smlouvou byla dohodnuta směna obou nemovitostí. V jaké výši bude vykázán daňový příjem a jakou hodnotu lze uznat jako daňový výdaj? Z titulu samotné směny nemovitostí vykáže vlastník X daňový nepeněžní příjem ve výši 550.000 Kč (cena zjištěná u nově nabyté nemovitosti) a daňový nepeněžní výdaj ve výši 500.000 Kč (daňová zůstatková cena jeho původní nemovitosti). Výsledkem této směny bude u vlastníka X základ daně ve výši 50.000 Kč. Vlastník Y vykáže daňový nepeněžní příjem 530.000 Kč (cena zjištěná u nově nabyté nemovitosti) a daňový výdaj 520.000 Kč (daňová zůstatková cena jeho původní nemovitosti). Výsledkem této směny bude u vlastníka Y základ daně ve výši 10.000 Kč. (Poznámka: Hodnota daňového výdaje u každého z vlastníků však může být vyšší o případné další výdaje související s předmětnou směnou nemovitostí.)

květen 2008



3 odst. 2 ZDP. OceÀování v daàové evidenci

Recommend Documents