2

FIREMNÍ ČASOPIS 2008/2 INFORMACE, RADY, NÁVODY, LEGISLATIVA, OTÁZKY A ODPOVĚDI

■ Emise na střelnicích

■ Informační smršť a chvála RSS ■ Likvidace skládky odpadů Hodonín ■ Naše publikace ■ Pitná voda

■ Zpracování projektu instalace domovní ČOV ■ Aktuální dotační tituly ■ Zpracování projektů do OPŽP ■ Vyhodnocení fotosoutěže z čísla 1/2008

2

OBSAH Informační smršť a chvála RSS strana 3 Úloha analýzy rizika při nápravě ekologické újmy na půdě strana 4-5 Majetková a provozní evidence obecních vodovodů a kanalizací strana 6 Naše publikace strana 7 Likvidace skládky odpadů Hodonín strana 8 Pitná voda strana 8-9 Problematika toxicity malorážkového střeliva strana 10-12 Inženýrsko-geologický průzkum před investiční výstavbou strana 14 Domovní čističky odpadních vod strana 15-16 Zpracování projektu instalace domovní ČOV strana 18 Zjednodušení procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA strana 19 Aktuální dotační tituly strana 20 Výrobky plastikářské dílny strana 21 Lapáky tuků – postřehy z auditů obchodních řetězců strana 22 Vydává společnost Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o., Píšťovy 820, 537 01 Chrudim, www.ekomonitor.cz, e-mail: [email protected] Redakční rada: JUDr. Hana Horáková, Ing. Miloš Čmelík, Ing. Josef Drahokoupil, Ing. Jiří Vala, Mgr. Pavel Vančura, Ing. Eva Novotná Grafická úprava: Mgr. Barbora Kašparová Myšková Foto: Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o. Připomínky a náměty mohou čtenáři zasílat na e-mailovou adresu [email protected] Náklad: 1400 výtisků, vyšlo v dubnu 2008

Výsledky fotosoutěže z čísla 1/2007 strana 23 Nabídka konferenčních prostor strana 25 Anglický abstrakt/summary strana 26-27

3

Informační smršť a chvála RSS Olga Halousková vedoucí oddělení seminářů a konferencí

My všichni, kteří nemáme zázemí velkých firem či institucí s velice specializovanými pracovními místy a s celými právními odbory nebo odděleními, se stále potýkáme se skutečností, že právní předpisy, normy, metodiky, formuláře, adresáře atd. se mění tím rychleji, čím pomaleji se nám podařilo zvyknout si na užívání verze starší. Nikdo z nás není schopen sledovat postup legislativních procesů v Poslanecké sněmovně a Senátu, orientovat se v přibývajících vyhláškách a nařízeních, nezanedbat předpisy, které se sice týkají našeho předmětu činosti, ale byly zveřejněny na jiném místě a v jiném čase, než jsme čekali atd. Odborný tisk nestačí dostatečně rychle reagovat, každodenní vyhledávání na internetu je časově náročné a často zavádějící a my se čím dál tím častěji a čím dál tím raději přihlašujeme na tzv. RSS kanály (oblíbená encyklopedie Wikipedia definuje technologii RSS jako rodinu XML formátů určených pro čtení, resp. zveřejnění novinek na webových stránkách).

Z RSS kanálu Ministerstva zemědělství se tak okamžitě po novele č. 40/2008 Sb. dozvídáme podrobnosti úplného znění vyhlášky č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu (novela je účinná k 15.2.2008) a můžeme se seznámit se všemi 17 přílohami vyhlášky, které obsahují formuláře jednotlivých žádostí. V únoru jsme si mohli z téhož kanálu přečíst i informaci o novele zákona o hnojivech, předkládané vládě (novela zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění pozdějších předpisů). Podle navrhované novely se do působnosti zákona nově zařazují sedimenty z vodních toků a vodních nádrží a režim jejich používání má být obdobný jako u upravených kalů z ČOV, přičemž přípravou prováděcího předpisu mají být zmocněna ministerstva zemědělství a životního prostředí. Z několika kanálů (MZE, Parlament ČR, Enviweb) k nám doputovala zpráva o schválení novely vodního zákona Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení (19.3.2008) a o tom, že novela byla doručena 31.3.2008 k dalšímu projednávání do Senátu. Jejím cílem je usnadnění budování protipovodňových opatření včetně zavedení institutu vyvlastnění pozemků pro tento účel. Novela také řeší problematiku existujícího, ale nepoužívaného institutu území určeného k rozlivu povodně. V lednu přinesly kanály RSS zprávu o zákonu č. 34/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně ně-

kterých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a který vstupuje v platnost dne 1. října 2008. Zákon řeší povinnosti fyzických a právnických osob při přepravě odpadů vč. přeshraniční přepravy, pojištění a finančních záruk. Horkou novinkou je zpráva z 1.dubna o vrácení návrhu zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě a o změně některých zákonů Senátem do Poslanecké sněmovny. Senát k tomuto návrhu odhlasoval změny, spočívající např. v tom, že povinnost placení náhrady ekologické újmy budou mít nejen soukromé, ale i státní firmy, že se zákon bude týkat škod na vodních zdrojích, zvířatech, rostlinách i velkého znečištění půdy, které způsobí újmy na zdraví lidí, že se rozšiřuje okruh provinění, za která hrozí sankce v řádu milionů atd. Pro pracovníky v praxi jsou důležité i další informace, zejména ty, které velmi rychle přináší Enviweb a na jejichž základě lze stahovat nové metodické pokyny. Z poslední doby namátkou jmenujme Metodický návod pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi, Metodický pokyn ke vzorkování odpadů či Metodický pokyn odboru ekologických škod MŽP k řešení problematiky stanovení indikátoru možného znečištění ropnými látkami při sanacích kontaminovaných míst. Skutečnost, že sami často tyto nové informační zdroje využíváme, nás vedla k rozhodnutí testovat provoz vlastního RSS kanálu. Zatím na něj umisťujeme zprávy o našich seminářích, konferencích a vydaných publikacích, po vyhodnocení návštěvnosti a užitečnosti tohoto kanálu zvážíme i zařazování dalších zpráv o našich službách a výrobcích.

Na RSS kanál společnosti Vodní zdroje Ekomonitor se lze přihlásit na adrese http:// www.ekomonitor.cz/rss/seminare.xml.

4

Úloha analýzy rizika při nápravě ekologické újmy na půdě Dr. Ing. Jiří Marek technolog/odpovědný řešitel Dne 13. února 2008 schválila Poslanecká sněmovna ve 3. čtení návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a na konci února ho postoupilo k dalšímu projednání do Senátu. V oblasti ochrany životního prostředí se jedná o významný právní dokument, kterým mají být do české legislativy zapracovány požadavky evropské směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Směrnice klade důraz na odpovědnost podnikatelů za ekologickou újmu, a to i s ohledem na předcházení ekologickým škodám. V českém právním řádu byla doposud otázka odpovědnosti za ekologickou újmu řešena jenom v jednotlivých složkových zákonech, avšak pouze v souvislosti se škodou, která již na majetku nebo na životním prostředí vznikla. Návrh zákona obsahuje výčet provozních činností, které jsou považovány za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví. Provozovatelům těchto činností návrh zákona ukládá povinnost provést preventivní opatření proti hrozbě ekologické újmy a v případě, kdy už k újmě došlo, má provozovatel povinnost provést nápravná opatření ke zmírnění ekologické újmy. Zákon tak má uplatňovat tzv. zásadu „znečišťovatel platí“, kdy nápravná opatření provádí primárně původce ekologické újmy. Směrnice, která bude zákonem přijata do české legislativy, vymezuje tři druhy ekologické újmy na životním prostředí: – újma na biodiverzitě, tj. na volně žijících živočiších a planě rostoucích rostlinách, nebo jejich přírodních stanovištích ve smyslu Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, – újma na vodách zahrnutých Rámcovou směrnicí o vodní politice 2000/60/ES, – újma na půdě. Při důvodném podezření na ekologickou újmu na půdě, která mohla být způsobena některou ze zákonem vyjmenovaných provozních činností, má nový zákon ukládat příslušnému úřadu povinnost zajistit zpracování analýzy rizik. V případě vzniku ekologické újmy na půdě, která byla prokázána analýzou rizik a stanoviskem

příslušné krajské hygienické stanice, která k ní vydává své stanovisko, zajistí příslušný úřad zpracování návrhu možných nápravných opatření včetně jejich hodnocení. Hodnocením se přitom rozumí porovnání alternativních postupů omezování nebo eliminace rizik a odhad finanční a časové náročnosti. Zpracování analýzy rizik a hodnocení zajistí příslušný orgán pouze v případě, že provozovatel nepředložil sám návrh nápravných opatření zpracovaných podle náležitostí stanovených v prováděcím právním předpise. V dalším kroku příslušný úřad uloží provozovateli na základě závěrů analýzy rizika a zmíněného hodnocení odstranit ekologickou újmu nápravným opatřením. Součástí vládního návrhu zákona je také pracovní návrh prováděcí vyhlášky o podrobnostech zjišťování a nápravy ekologické újmy na půdě. Návrh vyhlášky zapracovává do závazné legislativy stávající Metodický pokyn MŽP č. 12 pro analýzu rizik kontaminovaného území a Metodický pokyn MŽP č. 13 pro průzkum

kontaminovaného území (Věstník MŽP XV, 9, září 2005). Vývoj těchto metodických pokynů je úzce spojen s problematikou řešení starých ekologických zátěží. Pojetí metodických pokynů z roku 2005 však rozšiřuje využití analýzy rizik nad původní rámec starých ekologických zátěží na všechna kontaminovaná místa bez ohledu na to, jakého původu kontaminace je a kdy vznikla. Podle stanoviska MŽP k vydaným pokynům však zpracování analýzy rizik není povinně vyžadováno ve všech případech, ale pouze tehdy, kdy nelze objektivně vyhodnotit závažnost ohrožení lidského zdraví či životního prostředí jiným způsobem. Aplikace analýzy rizika je však podle tohoto stanoviska možná i jindy – např. když existují zásadnější nejasnosti, nebo je to stanoveno jiným metodickým pokynem (např. směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky při privatizaci). Do této oblasti spadá i aplikace analýzy rizika pro účely zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Metodický pokyn MŽP pro analýzu rizik kontaminovaného území stanovuje všeobecné principy analýzy rizik, její obsah

Schematický koncepční model (na obrázku) pomáhá při analýze rizika definovat reálné expoziční cesty.

5 a formu tak, aby byl zabezpečen jednotný charakter jejího zpracování. Součástí analýzy rizik je popis a vyhodnocení aktuálních i dříve realizovaných průzkumných prací s cílem vymezit plošný a prostorový rozsah a míru kontaminace a posoudit možnosti dalšího šíření znečištění. Metodika hodnocení zdravotních rizik spočívá v těchto krocích: – identifikace nebezpečnosti (určení prioritních škodlivin, základní charakteristika příjemců rizik, shrnutí transportních cest a reálných scénářů expozice) – určení vztahu dávka – účinek (kvalitativní a kvantitativní vyhodnocení toxických účinků látky) – hodnocení expozice (výpočty absorbovaných dávek kontaminantů pro reálné expoziční scénáře) – charakterizace rizika (přiřazení míry rizika vypočteným absorbovaným dávkám, slovní hodnocení). Součástí analýzy rizika je také hodnocení ekologických rizik. Při zasažení zemědělských půd, lesních pozemků, vodních toků či využívaných zdrojů pitných vod se využívá při hodnocení rizik srovnání se závaznými legislativními limity. Jedním z výstupů analýzy rizik je také návrh nápravných opatření, který slouží jako podklad pro

rozhodování o nutnosti, rozsahu a způsobu sanačního zásahu. Protože ekologická újma na půdě je úzce spjata s újmou na vodách, řeší současné metodické pokyny MŽP problematiku ekologických zátěží komplexně. Na problematiku kontaminovaných území byla také doposud aplikována převážně ustanovení § 42 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a to v souvislosti s existencí či vznikem tzv. závadného stavu představujícího závažné ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod. Návrh vyhlášky, která je součástí vládního návrhu zákona o ekologické újmě řeší navíc oproti citovaným metodickým pokynům MŽP a v souladu se směrnicí 2004/35/ES otázku výskytu životaschopných parazitů a patogenních mikroorganismů. Rizika ze zavedení organismů nebo mikroorganismů do půdy mohou podle vyhlášky posuzovat pouze držitelé autorizace vydané podle § 83 až 83f zákona č. 258/200 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Průzkum území pro stanovení rizik pro lidské zdraví a analýzu rizik vyplývající ze zavedení látek a přípravků mohou podle návrhu zákona zpracovávat pouze odborně způsobilé osoby s osvědčením vydaným podle

zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, tj. osoby s osvědčením odborné způsobilosti k projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací v oboru sanační geologie. *Pozn. Při přípravě tohoto článku vychází autor z úpravy návrhu zákona schválené Poslaneckou sněmovnou. V době výroby časopisu byl návrh zákona s pozměňovacími návrhy vrácen Senátem Poslanecké sněmovně. Tato skutečnost již v článku nemohla být zohledněna.

Rozsah a míra znečištění půdy se vyhodnocují na základě průzkumných prací. Vzorky zeminy jsou často odebírány z jádra úzkoprofilových sond.

6

Majetková a provozní evidence obecních vodovodů a kanalizací Ing. Jan Kašpar/technolog/odpovědný řešitel 1. Úvod Zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu č. 274/2001 Sb. dal vlastníkům a provozovatelům uvedených zařízení konečně oporu v četných a poměrně závažných případech sporů s odběrateli a jednoznačně deklaroval práva vlastníků, resp. provozovatelů vodovodů a kanalizací. Uvedený zákon však uložil také povinnosti. V současně době je velmi živou, diskutovanou a také prakticky dost nejasnou záležitostí povinnost vlastníka vodovodu nebo kanalizace zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo

kanalizací (dále jen PFOVAK), dle článku 11, § 8 zákona č. 76/2006 Sb., kterým byl původní zákon č. 274/2001 Sb. novelizován. Uvedený PFOVAK musí být dle uvedené novely zpracován nejpozději (pod hrozbou sankcí) do 31. prosince 2008, a to na dobu nejméně 10 kalendářních let. PFOVAK se dále aktualizuje nejpozději po 5 letech od jeho zpracování, přičemž každá provedená

aktualizace je nedílnou součástí původního plánu obnovy. O co jde? V posledních letech je viditelná snaha státu o zpřístupnění a centralizaci dat v oboru vodovody a kanalizace (dále jen VAK) a o kontrolu nad efektivností nákladů a výnosů z uvedené činnosti, což bezesporu přinese efektivnější řízení dotační politiky státu. Ve svém důsledku toto povede k strategickému cíli státu, tj. výhledově odbourat veškeré dotování v oboru VAK a veškeré náklady krýt samofinancováním z vybraného vodného a stočného. Je zcela zřejmé, že daný postup povede k nárůstu vodného a stočného. Zároveň je zřejmé, že uvedený problém se bude minimálně týkat odborných vodárenských společností spravujících VAK (kde prakticky všude provádějí obnovu majetku formou odpisů), zato však postihne v plné šíři provozovatele malých vodovodů (tedy převážně obce), kteří odpisy nepraktikují a navíc často mají vodné a stočné značně podhodnocené, resp. stočné často není vůbec zavedeno. V mezidobí, než dojde k plnému samofinancování a soběstačnosti v provozu VAK, bude stát dotační politiku samozřejmě realizovat. Ale – ústy odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství – stát nebude podporovat velké vodárenské společnosti spravující VAK na úrovni okresních měst, či bývalých okresů, či větších celků, které si vzhledem k hustotě civilní zástavby, občanské vybavenosti a průmyslu na sebe snadno vydělají. Současně nebude stát podporovat ty malé vlastníky a provozovatele VAK, kteří nemají vodné a stočné vůbec zavedeno nebo je mají pouze na symbolické výši. Prostřednictvím Majetkové a provozní evidence (zavedené již od r. 2002) a povinností pravidelného dokladování ekonomiky provozu (vždy do 30.6. následujícího kalendářního roku) je stát prostřednictvím Ministerstva zemědělství dokonale informován o všech „choulostivých“ datech vlastníků a provozovatelů VAK a může do daného procesu objektivně zasahovat. 2. Realizační postup Při vlastním zpracování PFOVAK se dle

předepsané metodiky subjektivně, nicméně s odbornou péčí, stanoví míra opotřebenosti vodohospodářského majetku vyjádřená v procentech u jednotlivých zařízení. Návazně se stanoví náklady kompenzující uvedené opotřebení. Tyto náklady vycházejí z ceny díla oceněného v Majetkové evidenci, která je vypracována v souladu s metodikou finančního propočtu zveřejněnou ve Vyhlášce č. 428/2001 Sb. a která je upravena Metodickým pokynem MZe č. j. 8114/2007 – 16 000, jímž se vypočtená cena přiváděcích vodovodních řadů, vodojemů a rozvodné sítě zvyšuje 1,56krát, úpraven vod a zdrojů bez úpravy 1,14krát, přiváděcích kanalizačních stok a ostatní kanalizační sítě 1,44krát a čistíren odpadních vod a dalších obdobných zařízení 1,20krát. Vypočtené náklady pro jednotlivé roky budou poděleny množstvím fakturovaného vodného, resp. stočného v m3 pro daný rok a obdržíme novou cenu vody, resp. stočného, u malých obcí v podstatně větší výši než dosud. Možnosti zmírnění dopadů (ekonomických, sociálních, politických) jsou v podstatě dvě. Za prvé – při hodnocení míry opotřebovanosti majetku projevit maximálně možnou „ohleduplnost“. Tento postup znamená pouze oddálení problému. Za druhé – naplánovat a projekčně připravit potřebné státní dotace na obnovu dožilých zařízení. V každém případě je nutné revidovat cenu vodného a stočného a tam, kde stočné není zavedeno, ho urychleně zavést. 3. Závěr Odsouhlasený plán financování obnovy vodovodů a kanalizací by se měl stát základem pro profesionální správu a plánování obnovy vodohospodářského majetku. Realizace PFOVAK povede k nárůstu vodného a stočného, zejména u malých obcí. Je nutno se cílevědomě zaměřit na dotační politiku státu.

7

Naše publikace Olga Halousková vedoucí odd. seminářů a konferencí Publikační činnost společnosti Vodní zdroje Ekomonitor se do předloňska omezovala na vydávání sborníků z konferencí a seminářů, celkem jich vyšlo již sedm desítek a vzhledem k tomu, že jejich náklady se pohybovaly mezi 100 a 300 výtisků, lze konstatovat, že světlo světa spatřilo u nás již cca čtrnáct tisíc publikací tohoto druhu. Většinu z nich obdrží přímo při seminářích a konferencích účastníci, zbývající nabízíme knihovnám, organizacím i jednotlivcům, u nichž předpokládáme zájem o dané téma. Seznam vydaných sborníků, jejich obsahy a ceny vystavujeme na naše internetové stránky, případný zájemce si může ceník vyžádat také mailem nebo telefonicky (Bc. Jana Havlová, tel. 469 318 422, [email protected]). V roce 2005 jsme přikročili k přípravě první ucelené příručky o problematice a možnostech odstraňování ekologických zátěží v českém jazyce. Do příprav se pod vedením editora Ing. Víta Matějů zapojil třicetičlenný autorský kolektiv tvořený předními odborníky z akademické i firemní sféry a v rekordně krátké době sestavil přehlednou a zároveň reprezentativní publikaci, která pod názvem KOMPENDIUM SANAČNÍCH TECHNOLOGIÍ vyšla v březnu 2006 a která shrnuje teoretické i praktické poznatky o technologiích pro ošetřování nesaturované zóny a pevných materiálů, technologiích čištění podzemní vody a průsakových vod, technologiích čištění půdního vzduchu a vzdušin, nanotechnologiích a inovačních technologiích. Popsány jsou nejen všechny technologie běžně užívané v ČR, ale i metody ověřené alespoň pilotními zkouškami nebo poloprovozem a nové metody, u nichž je předpoklad, že by v podmínkách ČR mohly být použity. U každé technologie jsou uvedeny možnosti jejího použití a případného efektivního kombinování s dalšími metodami, výčet výhod a nevýhod a vysvětlen princip technologie. Popisy jsou doprovázeny obrázky, grafy, vzorci a rovnicemi. Poslední kapitola KOMPENDIA SANAČNÍCH TECHNOLOGIÍ je věnována ekonomice sanačních technologií. Přesný model pro srovnání nákladů jednotlivých sanačních technologií je de facto nemožné vytvořit, protože každá lokalita a každá kontamina-

ce je svými vlastnostmi jedinečná. Autor k problému přistupuje tak, že popisuje nedostatky v určování ekonomických parametrů sanačních technologií, uvádí možnosti pro zvýšení srovnatelnosti cenových informací, přináší přehled běžně používaných jednotek pro vyjádření jednotkových cen a cenových prvků potřebných pro určování ceny nebo odhad nákladů a uvádí některá cenová porovnání ze zahraničních zdrojů. ISBN 80-86832-15-5, 280 stran, formát A4, váz., cena s DPH 1003,- Kč (DPH 9%), objednat lze na naší adrese (Bc. Jana Havlová, [email protected]). Další přehlednou publikaci jsme vydali v březnu letošního roku – je to monografie ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ, kterou připravil prof. Ing. Mečislav Kuraš, CSc. se spoluautory prof. Ing. Vojtechem Dirnerem, CSc, prof. Ing. Vladimírem Slivkou, CSc a Ing. Milanem Březinou, CSc. Prof. Kuraš je odborné veřejnosti znám ze své dlouholeté pedagogické a vědecké činnosti (po řadu let stál v čele Ústavu chemie prostředí Vysoké školy chemickotechnologické v Praze a stále publikuje a přednáší v ČR i v zahraničí), Ing. Březina je jeho blízkým spolupracovníkem. Další ze spoluautorů, prof. Slivka, stojí t.č. v čele Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a prof. Dirner vede na téže vysoké škole Institut environmentálního inženýrství. Nová monografie navazuje na příručku, kterou prof. Kuraš s kolektivem spolupracovníků připravil v roce 1994 a která je již zcela rozebrána, a přináší nové informace relevantní současnému stupni poznání, vývoje technologií, právního prostředí i stále silnějšího vnímání nutnosti ochrany životního prostředí. Je sestavena tak, aby zájemcům poskytla přehledné a aktuální informace o všech důležitých oblastech odpadového hospodářství, o technologiích zpracování odpadů, o jejich materiálovém a energetickém využití, o preventivních opatřeních v oblasti odpadového hospodářství atd. Publikace bude užitečná všem zájemcům o odpadové hospodářství – pracovníkům veřejné správy, odborných firem, studentům atd. ISBN 978-80-86832-34-0, cca 150 stran,

formát B5, brož., cena s DPH 350,- Kč (DPH 9%), objednávky přijímá Bc. Jana Havlová, [email protected]. V současné době jsou v plném proudu přípravy dalšího kompendia – KOMPENDIA OCHRANY KVALITY OVZDUŠÍ, jehož vydání je plánováno na podzim letošního roku. Editorem příručky je Ing. Jiří Kurfürst, CSc., dlouholetý šéfredaktor časopisu Ochrana kvality ovzduší, který s kolektivem dalších odborníků vydal v letech 2003 až 2008 některé z budoucích kapitol Kompendia jako přílohu tohoto časopisu. Vzhledem k vývoji technologií a k novým požadavkům na ochranu kvality ovzduší daným jak českou, tak evropskou legislativou, ale i vzhledem k potřebě odborné veřejnosti mít k dispozici ucelenou a aktuální příručku, požádal editor o spolupráci renomované odborníky, kteří pak jednak sestavili kapitoly nové, jednak aktualizovali a upravili kapitoly již publikované. Rukopis je dnes prakticky již připraven a obsahuje kapitoly věnované problematice chemie atmosféry, vlastnostem látek znečišťujících ovzduší včetně těžkých kovů a organických látek – těkavých (VOC) a persistentních (POP), hlavním druhům zdrojů znečišťování ovzduší, způsobům omezování emisí a šíření znečišťujících látek v atmosféře vč. jeho matematickému modelování, měření a monitoringu atd. Vzhledem k tomu, že i KOMPENDIUM OCHRANY KVALITY OVZDUŠÍ bude mít nejen charakter praktické, přehledné a ucelené příručky, ale tak jako Kompendium sanačních technologií také charakter reprezentativní, nabízíme v současné době zájemcům možnost prezentovat své výrobky a služby v této publikaci formou reklamních stránek. Bližší informace lze získat na tel. čísle 469 318 422 u Bc. Aleny Pecinové. Do letošního edičního plánu jsme připraveni dále zařadit publikaci týkající se Metod posuzování životního cyklu LCA a pro rok 2009 počítáme s vydáním překladu monografie věnované praktickým výpočtům pro sanační práce.

8

Likvidace skládky odpadů Hodonín Jiří Unčovský/technolog/odpovědný řešitel Skládka odpadů u Obce Hodonín poblíž Nasavrk byla zřízena ONV v roce 1967. Bez jakéhokoliv zajištění proti průsakům nebezpečných látek do podzemních vod zde byly v prostoru bývalého malého lomu skládkovány především odpadní tuhé a tekuté hmoty ze středisek s. p. STS Slatiňany, obaly od pesticidních přípravků, tekuté a pevné odpady z asanačních jímek středisek ochrany rostlin, odpady z mytí součástí traktorů – odmašťovací přípravek Alkon (směs metasilikátu, fosforečnanu sodného, sody a tenzidů), chlorované přípravky sloužící k „neutralizaci“ ukládaného materiálu a další nebezpečné průmyslové odpady. V roce 1981 bylo další ukládání odpadů v této lokalitě ONV zakázáno, ale dalších cca 8 let zde byly odpady ukládány nepovoleně. Od roku 1991 vyvíjel Obecní úřad obce Hodonín aktivity k poukázání na nebezpečnost problematiky skládky a snažil se zajistit likvidaci skládky. V roce 2005 se k aktivitám připojuje Krajský úřad Pardubického kraje, který přebírá investorství akce. Po úspěšném podání žádosti na financování pomocí dotace EU zahajuje Krajský úřad Pardubického kraje realizaci projektu „Sanace skládky odpadů Hodonín“. Celkové náklady projektu jsou 64,5 mil. Kč, z nichž 65% je hrazeno z Operačního programu Infrastruktura“, 10% je hrazeno z dotace Státního fondu životního prostředí a 25% je hrazeno z prostředků Pardubického kraje. Technická realizace projektu „Sanace skládky odpadů Hodonín“ byla zahájena v září roku 2006. Sanační práce jsou rozděleny do tří etap.

Pitná voda Ing. Eva Novotná vedoucí laboratoře V poslední době se stále více lidí zajímá ve zvýšené míře o prostředí, které je obklopuje a snaží se v rámci svých možností žít zdravě. Vyhledávají dostupné informace o zdravé výživě, o složení potravin a pochopitelně chtějí pro sebe a pro své blízké nezávadnou pitnou vodu. Na rozdíl od potravin a dalších výrobků, u kterých je předepsáno, jaké informace musí výrobce na obalu povinně uvést, mnoho spotřebitelů nevnímá pitnou vodu jako výrobek a nemá tušení, kde a jakým způsobem může získat informace o jejím složení a nezávadnosti. Tato situace pak přímo nahrává různým výrobcům a prodejcům zařízení na úpravu vody. Někteří z nich dokáží využít malé informovanosti veřejnosti k prodeji různých domácích filtrů v cenových relacích od tisíců po desetitisíce korun i tomu, kdo je ve skutečnosti vůbec nepotřebuje.

V rámci první etapy byly provedeny především přípravné a průzkumné práce jako zbudování obslužné komunikace a přípojky elektrické energie k prostoru skládky, terénní úpravy, geofyzikální průzkum, zbudování sanačních a monitorovacích vrtů, hydrodynamické zkoušky, zbudování systému čerpání a dekontaminace podzemních vod, jeho uvedení do řádného kontinuálního provozu, zahájení pravidelného měsíčního monitoringu jakosti podzemních vod v prostoru skládky a širokém okolí apod. Náplní druhé etapy bylo především odtěžení a likvidace odpadů z tělesa skládky a znečištěných podložních zemin. V rámci těchto prací bylo celkem vytěženo a odvezeno k likvidaci 4 567 tun nebezpečných odpadů. Po odtěžení skládky a znečištěných zemin byla provedena rekultivace prostoru bývalé skládky formou zalesnění. Dále byl v rámci druhé etapy sanačních prací kontinuálně provozován systém čerpání a dekontaminace podzemních vod a realizován měsíční monitoring jakosti podzemních vod. Na konci druhé etapy sanačních prací v říjnu 2007 bylo v rámci sanace podzemních vod dosaženo poklesu koncentrací organochlorových pesticidů v podzemních vodách v prostoru bývalé skládky o 70% oproti počátečním koncentracím těchto látek. Úkolem třetí etapy sanačních prací, která bude ukončena v květnu 2008, je především dokončení sanace podzemních vod a rekultivace prostoru bývalé skládky nebezpečných odpadů a také pokračování v pravidelném měsíčním monitoringu jakosti podzemních vod.

Jelikož většina obyvatel naší republiky (cca 9,5 miliónů lidí) je zásobováno vodou z veřejných vodovodů, zmínila bych na prvním místě problematiku hromadného zásobování pitnou vodou. Kvalitu pitné vody jsou povinni provozovatelé vodovodů sledovat v ukazatelích, daných vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. (dále jen Vyhláška). Četnost a rozsah rozborů pitné vody je rovněž dána Vyhláškou a závisí na počtu obyvatel zásobované oblasti. Rozbory se provádějí v rozsahu kráceném (24 základních fyzikálních, chemických, organoleptických a mikrobiologických ukazatelů) a úplném (63 ukazatelů). Četnost rozborů je přímo úměrná velikosti zásobované oblasti. Například pro oblast zásobující max. 50 obyvatel je předepsán jeden krácený rozbor ročně a jeden úplný rozbor za dva roky, pro oblast zásobující více než 500 a méně než 5000 obyvatel jsou předepsány čtyři krácené a 2 úplné rozbory ročně. U oblastí zásobujících více než 5000 obyvatel je počet rozborů dále navýšen podle skutečného objemu vody produkovaného nebo rozváděného v dané oblasti.

Závěrem je nutno konstatovat, že bez výrazné a dlouhodobé aktivity zejména Krajského úřadu Pardubického kraje by skládka nebezpečných odpadů u obce Hodonín dosud ohrožovala životní prostředí, zdraví obyvatel a ekosystémy v CHKO Železné hory.

Výsledky rozborů pitné vody zadávají provozovatelé vodovodů nebo laboratoře provádějící rozbory vody do celostátního informačního systému PiVo (Pitná Voda), což je webová aplikace, provozovaná od roku 2004 Ministerstvem zdravotnictví ČR. Celostátní monitoring kvality pitné vody byl však provozován již řadu let před spuštěním tohoto informačního systému. Na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu jsou zájemcům k dispozici odborné zprávy o kvalitě pitné vody v ČR od roku 1996, zatím poslední je zpráva za rok 2006. Tato poslední zpráva shrnuje výsledky 36144 rozborů pitné vody, což představuje 837278 hodnot (1). Závěry této zprávy jsou jednoznačné – četnost nedodržení limitních hodnot ukazatelů jakosti pitné vody klesá s rostoucím počtem zásobovaných obyvatel. Nejčastějším nedostatkem vody z veřejných vodovodů je nedodržení doporučených hodnot vápníku a hořčíku. Obsah těchto dvou minerálů je udáván jako tzv. tvrdost vody. Souvisí jednak s vlastnostmi surové vody, která je na pitnou

9 vodu upravována, jednak s technologií její úpravy. Podle citované zprávy SZÚ (1) pouze 27 % obyvatel je zásobováno vodou, která má optimální tvrdost 2 – 3,5 mmol/l. Měkčí vodu dostává 60% spotřebitelů, tvrdší 11 % spotřebitelů, Pokud jde o limitní hodnoty, jejichž dodržení bývá ze zdravotního hlediska nejproblematičtější (tzv. hodnoty NMH), jedná se u oblastí do 5000 obyvatel o dusičnany (6%) a bohužel i některé pesticidy (desethylatrazin 7,7%, atrazin 3,5 %), ojedinělé bývá překročení limitního hodnot u mikrobiologických ukazatelů. U oblastí nad 5000 obyvatel je situace výrazně příznivější – k překročení NMH u zdravotně významných ukazatelů nedošlo u žádného z nich ve více než 1% případů (1). U ukazatelů, které nejsou posuzovány v nejpřísnější kategorii NMH, bylo nejčastěji zaznamenáno překročení mezných hodnot (MH) u železa, manganu a ukazatele pH v menších oblastech (do 5000 obyvatel) a chloroformu v oblastech větších (nad 5000 obyvatel). Chloroform souvisí s hygienickým zabezpečením pitné vody chlorací. Je pochopitelné, že u rozsáhlých vodovodních sítí ve městech probíhá masivní dezinfekce a v některých místech sítě může mít voda nepříjemný zápach po chlóru a ukazatel chloroform může překročit MH 30 ug/l (2). Nepříjemný zápach zmizí převařením vody, a podle zprávy SZÚ nedošlo v roce 2006 k více než 4% překročení limitní hodnoty tohoto ukazatele, takže obyvatelé velkých měst nemusí mít z pitné vody, která je jim dodávána, žádné opodstatněné obavy. Lidé napojení na veřejný vodovod mají právo si informaci o kvalitě vody vyžádat od jejího dodavatele. Ten je povinen poskytnout žadateli zdarma nejen výsledky posledního rozboru pitné vody, ale i informaci o tom, jakých látek je k úpravě vody používáno. Veřejnost musí být rovněž informována, pokud dodávaná voda nevyhovuje stanoveným požadavkům, orgán veřejného zdraví však povolí výrobci dodávat po určité období vodu horší kvality, samozřejmě za podmínky, že nedojde k ohrožení zdraví. Dodavatel pitné vody může tyto informace zveřejnit na svých internetových stránkách, může je žadateli zaslat poštou, anebo ho nechat nahlédnout do dokumentace v sídle firmy, to všechno samozřejmě bezplatně. Jiná situace nastává, pokud lidé používají vodu ze své vlastní domovní studny. V tom případě odpovídají za její kvalitu sami. Mít vlastní

zdroj pitné vody přináší řadu výhod, ale není-li o studnu pečováno, může být zdrojem starostí a zdravotních rizik. Uživatel vody z domovní studně by si měl nechat udělat rozbor vody, i pokud se mu zdá být naprosto v pořádku. Většinu chemických a mikrobiologických kontaminantů není totiž člověk svými smysly schopen postihnout. Pokud ovšem uživatel pociťuje určitou senzorickou závadu (špatná chuť, barva nebo zápach), nebo pokud se rozborem vody prokázala její nevhodnost, je nutnost řešení na místě. Nabízí se různé alternativy: jiný zdroj vody (event. napojení na veřejný vodovod, pokud je v místě k dispozici), odstranění zdroje kontaminace (např. vyčištění studny, zabránění průsaku povrchové vody do studny, sanace hnojiště, žumpy, nacházejících se v blízkosti zdroje vody apod.) nebo domácí úprava (např. tzv. vodní filtry). Zatímco dříve byla úprava chemických vlastností vody výsadou vodáren, došlo v poslední době k miniaturizaci některých klasických způsobů úpravy vody a k jejich přenesení do domácích podmínek. Vedle některých nesporných výhod to s sebou přináší i nevýhody spočívající hlavně v tom, že procesy vyžadující průběžnou kontrolu se dostávají do rukou laiků. Pokud není k dispozici úplný, přehledný a srozumitelný návod na použití přístroje, uživatel není v dostatečné míře seznámen s jeho funkcí a údržbou, nebo, což se bohužel také stává, prodejce nadhodnotí vlastnosti dodávaného zařízení, může docházet k velice vážným problémům. Domácí vodní filtry však nelze jednoznačně zavrhnout – v některých odůvodněných případech dokáží vyřešit problém např. se zvýšenou tvrdostí vody, s vysokým obsahem železa a/nebo manganu a podobně. Zájemci o úpravu vody by však měli postupovat velmi obezřetně při výběru jejího dodavatele. Vždy je však třeba mít na paměti, že seriózní výrobce navrhuje zařízení na základě rozboru vody. Výsledky rozboru vody, které má zákazník k dispozici, je vhodné konzultovat s odbornými pracovníky laboratoře nebo hygienické stanice a před rozhodnutím o pořízení úpravny vody se vyplatí si tyto základní vstupní informace ověřit z několika nezávislých zdrojů. Zájemci o úpravu vody by měli obzvláště zpozornět, jestliže se výrobce snaží neurčitými sliby vyvolat dojem, že přístroj je plošně vhodný pro všechny typy vod a všechny typy kontaminantů, nebo na základě několika orientačních zkoušek, provedených na místě, doporučí po-

řízení filtru. Neinformovaný zákazník pak často netuší, že na základě jednoho ukazatele, např. elektrické vodivosti a z ní odvozeného obsahu rozpuštěných látek ve vodě nelze usuzovat na složení vody, tím méně na její závadnost, a že tento přístup ze strany výrobců nebo prodejců zařízení již hraničí s klamáním spotřebitele. Ve valné většině případů je další domácí doúprava vody z veřejných vodovodů nejenom zbytečná, ale může napáchat víc škody než užitku. Hlavním rizikem zhoršení vlastností vody její domácí úpravou je možnost mikrobiologické kontaminace. Následující text je převzat ze článku MUDr. Františka Kožíška „Vodní filtry – Problematika domácí úpravy pitné vody“ z prosince 2005, který je k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu (3): Filtrační jednotka slouží – díky vlhku, teplu, temnu a sorbovaným organickým látkám – jako živné médium pro růst ve vodě obsažených mikroorganismů a je zdrojem bakteriální kontaminace filtrátu, chuťových a pachových závad. Tomu je dnes ze strany výrobců často předcházeno impregnací filtrační náplně stříbrem, nezřídka pak dochází k uvolňování stříbra do filtrátu v nadměrném množství, pročež opět není možné považovat zařízení za zdravotně nezávadné; některé systémy dokonce uvolňují kovy (měď, zinek, stříbro) do filtrátu záměrně pro jejich baktericidní účinek. I když hlavní rizikovou součástí bakteriální kontaminace zůstává filtrační vložka, většinou se zapomíná, že bakterie mohou osídlit i plastový vnitřní povrch nádoby filtru. U naprosté většiny filtrů chybí v návodu doporučený postup, jak při výměně filtrační vložky asanovat i celý vnitřní povrch nádoby filtru, který se jinak stává dalším zdrojem rekontaminace upravené vody. Další doporučení vyplývající z citovaného článku MUDr. Kožíška pomohou zájemcům orientovat se v problematice pitné vody a její domácí úpravě. Autor uvádí různé typy filtrů, principy úpravy, výhody a nevýhody, zdravotní doporučení i varování. Z kapacitních důvodů nelze těmto bezpochyby zajímavým poznatkům věnovat více místa, zájemce najde celý článek na http://www1.szu.cz/chzp/voda/pdf/ filtry.pdf. Se závěry MUDr. Kožíška nelze jinak, než souhlasit: Za nejvhodnější a nejzdravější je vždy považován kvalitní zdroj vody, která již nemusí být dále upravován. Použitá literatura: 1)Zpráva o kvalitě pitné vody v ČR. Odborná zpráva za rok 2006. Ústředí systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Řešitelské pracoviště: Státní zdravotní ústav Praha. Odborná skupina hygieny vody Centra hygieny životního prostředí. Řešitelé: Ing. Karel Kratzer, CSc., MUDr. František Kožíšek, CSc. 2)Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. 3)Kožíšek, F.: Vodní filtry – problematika domácí úpravy pitné vody. SZÚ Praha, prosinec 2005.

10

Problematika toxicity malorážkového střeliva Ing. Iva Jandová vedoucí měření emisí

1. Úvod do problematiky a historie Koncem 19. a počátkem 20. století byl jednotný náboj pro drážkované hlavně vyvinut do stavu, který přetrvává bez zásadní změny dodnes, i když vývoj samozřejmě dál probíhá a na trh jsou neustále uváděny technické novinky, ať už konstrukčního charakteru, či v oblasti moderních technologií nebo zvyšujících se environmentálních požadavků jak v etapě výroby, tak v etapě užití. Dnešní náboj se skládá ze střely, výmetné náplně, zápalky a nábojnice. U prvních palných zbraní byla střela tvořena převážně olověnou koulí, měnily se pouze její rozměry a diskuse se vedly pouze o tom, zda koule má být litá nebo lisovaná, ev. o tom, kolik má být pod kouli přidáno prachu. Ke zdokonalení zážehu vedl především technický pokrok v oblasti chemie. Vynález perkusní zápalky okolo roku 1815 zvýšil spolehlivost zážehu výmetné náplně a zároveň se celý zážehový systém značně zjednodušil. Do stejného časového období spadá i vznik podlouhlé střely. Hmotnost těchto střel již nebyla přímo vázána na průměr vývrtu hlavně a mohla být v určitých mezích měněna. Oba tyto vynálezy přispěly ke vzniku jednotného náboje. Dalším vývojem s řadou mezitypů a samozřejmě i slepých konstrukčních řešení bylo v roce 1868 dosaženo uspokojivého řešení jednotného náboje a ten byl zaveden do sériové výroby. Konstrukté-

rem byl plukovník americké armády Hiram Berdan. Cesta vedoucí k vytvoření jednotného náboje však nebyla jednoduchá, řadu myšlenek a nápadů nebylo možné z technických nebo komerčních důvodů v praxi uplatnit. Zavedení nových konstrukcí jednotného náboje do ručních palných zbraní také nezpůsobilo okamžitý zánik starších palných systémů. Ty ještě dlouhou dobu přežívaly a je možno konstatovat, že některé v současnosti prožívají i svoji renesanci, jako např. střelba z perkusních zbraní, používání černého prachu a rekonstrukce bitev kluby vojenské historie. Další zásadní a možno říci i dlouhodobou změnu v konstrukci nábojů si vynutil vynález bezdýmného prachu - tedy prachu na bázi nitrocelulosy. Jeho zásadní přednost spočívá především v tom, že produktem hoření jsou plynné látky a charakter hoření nitrocelulosového prachu umožnil zvýšení počáteční rychlosti a tím i energie střely. Zvýšení počáteční rychlosti střely (nad 500 m/s), které bylo umožněno použitím bezdýmného prachu, si vynutilo změnu konstrukce a materiálů střel. Olověná střela přestala vyhovovat požadavkům na kulovou střelu. Při vyšší počáteční rychlosti jsou síly působící na hranu pole

vývrtu tak velké, že materiál střely, jehož pevnost je nízká (např. olovo), nesnese toto namáhání a dochází k osoustružení na průměr vývrtu v polích. Střele tak není udělena rotace, ztrácí stabilitu a přesnost. Oříznutá střela netěsní v hlavni a kolem ní uniká část spalných plynů, čímž dochází i ke ztrátě na výkonu. Vzniklou situaci řešili konstruktéři zpevněním povrchu. Na výrobu pláště střely použili měď nebo její slitiny, a zdálo se, že je problém vyřešen. Praxe však ukázala, že vznikl problém nový. Olověná střela se při dopadu snadno a spolehlivě deformovala a rychle předávala svoji energii cíli. Její účinek byl mnohem vyšší než účinek nových střel energeticky bohatších. Zjistilo se, že nové celoplášťové střely se při nárazu nedeformují a způsobují hladké průstřely, aniž by způsobily ranivý či zastavující účinek. Tento problém byl v prvé fázi řešen narušením celistvosti pláště v přední části střely. Obnažené olověné jádro se při dopadu na cíl deformovalo, slabý plášť se roztrhnul. Tato střela měla obdobné účinky jako předchozí homogenní olověná střela, avšak mnohem větší dopadovou energii než olověné střely s výmetnou náplní černého prachu. Na základě tohoto poznatku byla vyvinu-

11 ta poloplášťová střela. Tento typ střely zůstává nadále v různých obměnách základním provedením lovecké střely a nacházíme ho v sortimentu všech výrobců střeliva. S ohledem na zdravotní závadnost olova lze výhledově očekávat, že výrobci budou tento kov především v rozkládajících se poloplášťových střelách omezovat a postupně nahrazovat jinými materiály nebo homogenními střelami z jiných kovů a slitin. Ekologie a toxicita začala být intenzivně studována v 60.-70. letech minulého století. Prvotní příčinou byly krevní testy příslušníků policie a zjištění vyššího obsahu olova v krvi. Při výstřelu, tzn. při mechanické aktivaci zápalky resp. zápalkové slože a následném zažehnutí prachové náplně náboje, dojde k vymetení střely z hlavně. Zplodiny hoření, které se v tomto náročném a velmi složitém ději uvolní, závisí na složení zápalkové slože a základních materiálech nebo komponentech náboje: - zážehová slož zápalky (slože na bázi třaskavé rtuti, trinitroresorcinátu olovnatého, netoxické zážehové systémy) - prachová náplň náboje - použitá střela 2. Zápalkové slože V případě posuzování zápalkových složí z pohledu ohrožení životního prostředí a potenciálního ohrožení osob při střelbě v uzavřených prostorách si je třeba uvědomit nebezpečnost zplodin jejich hoření. Zápalkové slože na bázi TNRO, např. pod ochrannou známkou SINOXID, NEROXIN apod., které se prosadily v celém světě při výrobě zápalek pro civilní a speciální použití, emitují při zahoření především oxidy olova, barya a i antimonu. V řadě zemí bývalého tzv. Východního bloku se ještě dodnes vyrábějí zápalky (nejenom pro speciální

použití, ale v řadě případů i pro civilní sféru), které jsou plněny složemi na bázi třaskavé rtuti. Přípustná množství škodlivých látek se hodnotí dle tzv. „maximální koncentrace škodlivin na pracovištích“ - hodnoty MAK. Pro výše uváděné látky jsou stanoveny následující max . hodnoty: - olovo 0,1 [mg.m-3] - rtuť 0,1 - baryum 0,3 - antimon 0,5 naše hygienické normy: - olovo 0,05 [mg.m-3] mezní hodnota 0,2 - rtuť 0,05 - 0,15 - antimon 0,05 - 2,0 - rtuť Při použití náboje 7.62 x 54 R se uvolní 3,15 mg Hg , při použití náboje 7.62 x 39 se uvolní 5,28 mg Hg. Při použití náboje se zápalkou na bázi TNRO, tj. náboje např. 7.62 x 51 se zápalkou Boxer se uvolní 5,3 mg Pb a 5,6 mg Ba. Samozřejmě, že výše uvedené kovy se emitují do ovzduší ve formě oxidů. Při porovnání výsledků uvolněných těžkých kovů s požadavky norem zjištujeme, že jedna zápalka znehodnotí cca 33 m3 vzduchu sloučeninami Pb a cca 5 m3 vzduchu sloučeninami Ba. Problematika toxicity zplodin zápalkových složí je značně rozsáhlá a složitá, a proto další komentáře k tomuto problému by byly nad rámec tohoto článku. 3. Střely Problematika střel je studována po celou dobu jejich použití, velmi intenzivně v posledních 20 letech, a to jak z pohledu zastavovacího resp. ranivého účinku, tak i z pohledu toxicity. Problém toxicity střely je nutno rozdělit na dvě oblasti, a to : 1. Počáteční fáze výstřelu, kdy dojde k zážehu prachové náplně a na dno střely působí horké plynné zplodiny prachové náplně. V případě, že konstrukce střely (FMJ, Pb střely) umožní přímé působení zplodin hoření na odkryté olovo, dochází k jeho uvolňování – odpařování. Tento „olověný kouř“ je toxický a pro střelce představuje nebezpečí, které je všeobecně známo. Přes tento nedostatek Pb střel je nutno vyzdvihnout jejich mimořádně výhodné vlastnosti např. pro terčovou střelbu, a problematiku „toxicity“ při použití řešit

komplexně, např. odvětráváním pracovišť, hygienou atd. 2. Střela, která dopadne do prostoru cíle nebo její rozložené zbytky. Deformovaná střela nebo její fragmenty zůstávají v půdě a následným působením vod a mikroorganismů dojde k částečnému rozpouštění materiálů střely, část materiálů se pasivuje a zůstává v prostoru střelnice. Následné dekontaminační práce na střelnicích jsou velmi náročné, nákladné, až v řadě případů ekonomicky a technicky nereálné. Přehled poměrné toxicity příkladných materiálů, použitých při konstrukci střely ráže 5,56 mm je uveden v tabulce: materiál Pb Cu Sn W Fe

toxicita 1 0,06 0,04 0,03 0,002

Z výše uvedených důvodů vyvstává potřeba řešit a zavést bezolovnaté nebo zcela zakryté klasické plášťované střely – střely, které nebudou při výstřelu emitovat oxidy olova, a olovo se neuvolní ani při dopadu na cíl. Konstrukční kanceláře zbrojovek na takovém řešení velmi intenzivně pracují, při čemž se snaží jednotlivé druhy střel a nábojů uzpůsobit i účelu, kterému mají sloužit (lov, sport, výcvik, speciální použití) a dalším souvisejícím podmínkám. Problematika řešení střel je velmi složitá (technologie, vnitřní a vnější balistika, použitelnost střel a tím i nábojů v stávajících zbraních – viz ocelové broky v loveckých brokových nábojích apod.). Řada konstrukčních řešení je patentována a tím je podstatně náročnější vlastní vývoj střely (bez nákupu licence apod.). 4. Kontaminace půdy olovem – toxicita dlouhodobá Zvětrávání olověných střel na venkovních střelnicích a jejich dopad na životní prostředí Kontaminace olovem znamená veliký problém pro životní prostředí na střelnicích. Pro rozsáhlost problému se tento článek se soustřeďuje pouze na rozklad olověných střel a jeho účinky na životní prostředí na pěti venkovních střelnicích na Floridě (USA). Na střelnicích byly odebrány vzorky půdy, rostlin a vody pro stanovení celkového obsahu olova a k vyjádření toxicity sloučenin

12

vzniklých při výluhu olova. Vybrané vzorky střel a půdy byly testovány rentgenovou difrakcí a elektronovým mikroskopem na obsah minerálů. Sloučenina hydrocerusit (Pb3(CO3)2(OH)2) byla nalezena ve vzorcích půdy v okolí střelnice, kde pH půdy bylo alkalické. Pokud byla půda v okolí střelnic kyselá, nebyl v ní zaznamenán výskyt uhličitanů olova. V kyselých půdách bohatých na fosfor z okolí střelnic byl nalezen i hydroxypyromorphit (Pb10(PO4)6(OH)2). Na všech pěti střelnicích byl zjištěn významně zvýšený obsah olova a jeho sloučenin (vzniklých vylouhováním) v půdě - nejvyšší koncentrace olova byly od 1,27 do 4,84 % (hm.). U většiny vzorků překračovala koncentrace olova kritickou hranici 400 mg Pb/kg půdy. V podpovrchových vrstvách půdy nebylo olovo detekováno, kromě jedné oblasti, kde koncentrace olova vystoupila na 522 mg/ kg zřejmě díky rozpouštění organického komplexu olova v alkalické půdě. Zvýšená koncentrace olova byla detekována v nadzemních částech travnatého porostu (více než 806 mg/kg) a dále v povrchových vodách (nad 289 µg/l). V oblastech se zvýšenou koncentrací fosforu a kationtů je reaktivita olova snížena. Kontaminace olovem na střelnicích, kde jsou jako munice používány olověné střely, je stále více zkoumána jako potenciálně významný zdroj znečištění životního prostředí olovem. Roční nános olova (z dopadlých střel na střelnicích) od 200 do 6000 tun byl zaznamenán v Nizozemí, Dánsku, Kanadě a Anglii (Jorgensen and Willems, 1987; Mellor and McCartney, 1994; Scheuhammer

and Norris, 1995; VanBon and Boersema, 1988). Celkové množství olova produkovaného výrobou střel v USA pro lov a sportovní střelbu dosáhlo 3 milionů tun ve 20. století a v současné době stoupá přibližně o 60 000 tun za rok (Craig a kol., 1999). Jestliže se kousky olova dostanou do kontaktu s půdou, dochází k oxidačním, karbonizačním a hydratačním reakcím. Nakonec mohou být přeměněny na rozpustné fragmenty a vracejí se do životního prostředí, Rychlost zvětrání (rozkladu) je přibližně 1 % ročně (Jorgensen and Willems, 1987). Jorgensen and Willems (1987) předpokládají, že všechny částice olova se rozloží během 100 až 300 let. Lin a kol. (1995) zjistili, že na střelnicích ve Švédsku se přibližně 5 % olova přemění na uhličitany a sírany olova v období 20 až 25 let. Mezi hlavní nově vzniklé sloučeniny olova patří cerusit (PbCO3), hydrocerusit [Pb(CO3)2(OH)2] a malé množství anglesitu (PbSO4) (Lin, 1996). Důsledkem zvětrávání Pb střel je těžká kontaminace půdy na střelnicích, které byly v provozu po mnoho let. Murray a kol. (1997) zjistili, že koncentrace olova v půdě na střelnici v Michiganu je 10krát až 100krát vyšší než v okolí. V loveckém kolu na střelnici v severní Anglii a středním Švédsku byla zjištěna koncentrace Pb 3400 - 5000 mg/kg (Lin a kol., 1995; Mellor and McCartney, 1994). Murray a kol. (1997) zaznamenal zvýšenou koncentraci Pb v podpovrchové půdě v místech s vysokou koncentrací Pb na povrchu, což znamená pohyb Pb v půdním profilu. Hlavním důvodem mobility Pb v půdě je zřejmě rozpustnost a oxidace Pb za tvorby uhličitanů a síranů. Kromě znečištění půdy byly zjištěny také zvýšené koncentrace Pb v povrchových vodách a rostlinách v okolí střelnic. Nejvyšší koncentrace Pb byla v kořenech rostlin. Mellor a McCartney (1994) zjistili, že v místech

s koncentrací olova 1500 až 10 500 mg/kg je nižší hustota rostlinného porostu. Stansley a kol. (1992) uvádějí zvýšené hladiny olova ve vodě a domnívají se, že rozklad olověných částí zvyšuje koncentraci vodou neseného olova (4,3 - 838 µg/l v porovnání k normální hodnotě 7,4 µg/l). Na brokové střelnici v New Yorku byla zjištěna koncentrace Pb v povrchové vodě 60 - 2900 µg/l. Rychlost oxidace a rozkladu olova je variabilní a závislá na zkoumané oblasti. V podstatě lze říci, že olovo je rozpustnější v kyselém prostředí (nižší pH) než v prostředí neutrálním a alkalickém. Některé aniontové ligandy, zvláště pak fosforečnany, uhličitany a sulfidy váží olovo do méně rozpustných komplexů, což má za následek snížení koncentrace olova ve vodě. Oxidy železa a hliníku, jíl a organické částice neváží Pb do komplexů, ale poskytují velký povrch pro sorpci olova. Pohyblivost olova a jeho vyluhovatelnost v půdě je tedy nižší při vysokém obsahu výše zmíněných látek v půdě a jejich velké kapacitě ke změnám kationtů. Ing. Václav Svachouček, CSc., [email protected] Ing. Iva Jandová, [email protected], tel. 469 681 495 Pozn. redakce: Touto statí zahajujeme seriál článků o environmentálních dopadech provozu střelnic, o měření povýstřelových zplodin a revitalizaci střelnic.

ZNALOST HODNOCENÍ RADONOVÉHO RIZIKA ZVÝŠÍ HODNOTU VAŠEHO POZEMKU při nákupu a prodeji, ale je i povinná pro vydání stavebního povolení.

se prodat Chystáte

pozemky?

stí notu znalo ! d o h h c ji Zvyšte je ého rizika í radonov n e c o n d ho

radon? e m í ř ě Proč m on? Co je rad ? ká Kde vzni ? buje Co způso bor, it za roz t a l p č o r P t dům? ě v a t s i c když ch EMKU,

en jenom jed Prodáváte ? pozemek ků íky pozem í tn s la v s se m měřen Domluvte kupinové s ři P . h íc vedlejš ožstevní mavé mn ceny jí a z te á k zís ové 5% z celk slevy až 2 ní. hodnoce

EHO POZ loží DEX VAŠ nu z pod IN Ý V O N ání rado ik O . n D u A ro R m p o E a d STANOVÍM sně určí míru rizik vnitřního ovzduší ja o d m ) který vá vzduchu půdního stavby (z ní

kušeb rudim je z h C Z C a k ním Bioanalyti ná národ kreditova a ř to ra o lab em ním orgán itaci akreditač pro akred m te u it st in – Českým v Praze rizace elem Auto bdržela it rž d je ř o Laborato ané MŽP, emisí, vyd lem Povolení pro í n ře ě m k ite ČOI, je drž ě a radonového Pověření od v e donu v měření ra zemků indexu po 4 pixels

akreditac

e_me2.jpg

750!102

4 pixels

e_me1.jpg

700!102

akreditac

59 pixels

e.gif 1024!14

akreditac

ÍCE L P E J O V ES CHRÁNÍT

vní plyn. í radioakti n d ro ří p ý v různých dypřítomn , který je 222 Rn) je všu u n ra u é kůry. ( u o Radon ch zemsk přeměn le u á o ri n te p a u st m ky (izotoVzniká po řítomen ve všech aktivní prv hycují io d ra p í lš h a d zac množstvíc ěňuje na echování m se přem ty se při vd uše vzato: radon ), tu u Radon sá m iz , olova a v je. Jednod ktivní, se py polonia cestách a ozařují pět radioa o y, é tk a h st íc ernobylsk ho pozů v dýchac , působí “č donové odí, ale je tu šk k e a n tr k ím ija ní ra nám n dýchac plic. Měře y dýchání v rakovině k 4 a vyhlášk . st st usazují při é d v o 6 že § ů m le é d ž n . o in b c v 002 S b. po ozáření”, na č. 13/2 137/1998 S ko y šk zá lá ze h . y u je v aktivit y daci dom § 94,95 a 2 Sb. dle a ke kolau č. 307/200 vebnímu povolení sta doložit ke

4 pixels

ig.jpg 729!102 radon2_b

4 pixels

ig.jpg 729!102

radon1_b

82 pixels

povereni.

gif 1200!16

III .cz 1 Chrudim analytika 20, 537 0 5 000, 31 9 6 4 Píšťovy 8 /www.bio : x :/ p fa , tt 5 h 9 z, 4 .c 81 tika tel.: 469 6 @bioanaly analytika e-mail: bio

14

Inženýrsko-geologický průzkum před investiční výstavbou Mgr. Miroslav Komberec technolog/odpovědný řešitel Inženýrskogeologický průzkum před investiční výstavbou Inženýrská geologie je celkem mladá aplikovaná geologická věda. Zabývá se především vztahem geologického prostředí se stavbami různého druhu. Inženýrská geologie je věda empirická, což znamená že její závěry většinou plynou z praktických zkušeností. Lze ji také považovat za typický příklad interdisciplinární vědy (zasahuje do geologie, stavebnictví a životního prostředí). Narozdíl od klasické geologie není na prvním místě složení hornin, jejich stáří anebo způsob jejich vzniku, ale důležité jsou technologické vlastnosti, jako například únosnost, stlačitelnost, propustnost, těžitelnost aj. Inženýrskogeologický průzkum před investiční výstavbou má podat podrobné objasnění inženýrskogeologických poměrů staveniště a zhodnotit podmínky pro realizaci projektovaného objektu. Projektantům má poskytnout dostatečně spolehlivé údaje o základových poměrech na staveništi včetně předpokládaných důsledků stavebního zásahu do původního prostředí. Konkrétním cílem běžných inženýrskogeologických prací je posouzení geologického složení základových půd v zájmovém území, včetně stanovení jejich fyzikálně-mechanických charakteristik, a dále vlivu podzemní vody na stavební konstrukce, včetně agresivity zvodnělého prostředí. Ve svažitých terénech

bývá součástí inženýrskogeologických průzkumů ověření lokálních skladeb geologických vrstev, stanovení jejich geomechanických parametrů a posouzení potenciálních geotechnických rizik svahů a násypů.

Přípravná fáze každého inženýrskogeologického průzkumu zahrnuje rešeršní činnost. Rešerše představuje především zhodnocení prozkoumanosti území a studium archivních zpráv a posudků především z archivu ČGS – Geofondu Praha, odborné literatury, příslušných geologických a jiných mapových podkladů a norem. Po přípravné fázi následují průzkumné, vzorkovací, laboratorní a geodetické práce. V rámci průzkumu se provádějí inženýrskogeologické vrty, kopané sondy a polní zkoušky, které se dokumentují. Následně se provádějí z vrtných jader a z profilů sond odběry vzorků porušených a technologických zemin, a odběry vzorků podzemních vod. Vzorky jsou následně zpracovány v akreditované laboratoři mechaniky zemin, hornin a analýz stavebních vod. Po zpracování dat a vyhodnocení se vypracuje závěrečná zpráva, která obsahuje charakterizaci základových poměrů staveniště: geotechnické zhodnocení základových půd, těžitelnost a vrtatelnost zemin, agresivita zvodnělého prostředí, a v případě svažitých pozemků posouzení svahových deformací.

Výsledkem průzkumných prací je stanovení agresivity zvodnělého prostředí, zhodnocení základových poměrů podle čl. 20 ČSN 73 1001, zatřídění lokality ve smyslu čl. 24 a) ČSN 73 1001 do příslušné geotechnické kategorie a další doporučení odborného zpracovatele. V případě posouzení stability svahů se doporučují návrhy sanace nestabilních svahů.

15

Domovní čističky odpadních vod Josef Tlustý technolog/odpovědný řešitel Voda je běžnou součástí našeho života, ale její zdroje jsou stále vzácnější Koloběh vody v přírodě bývá často přirovnáván ke krevnímu oběhu. A přestože krev není voda, možná již velmi brzy budou obě tyto tekutiny stejně vzácné. Voda je nepostradatelnou součástí našeho života stejně jako krev a tak bychom s ní měli i zacházet. Úměrně k tomu, jak se postupně rozšiřuje veřejná kanalizační síť, mizí z našich vesnic žumpy a septiky. V lokalitách, které leží mimo dosah kanalizačního řadu nebo kde se na něj z nějakého zásadního důvodu nelze připojit, je pro novostavbu rodinného domu nejdůstojnějším, technicky nejdokonalejším a z ekologického, estetického a koneckonců i finančního hlediska nejpřijatelnějším řešením instalace domovní biologické čistírny odpadních vod. Běžně se jí říká čistička a je to vlastně plastový nebo nerezový kontejner s technologickou výbavou, zkompletovaný už ve výrobě. Ukládá se nejčastěji do výkopu, napojí se na potrubí domovní kanalizace. V jeho několika vnitřních funkčních prostorách (nádržích) probíhají pro laika poměrně složité, prakticky plně automatizované mechanicko-biologické procesy, které snad ani nemá smysl podrobněji popisovat. Prostě zde za podpory mikroorganismů dochází k rozkladu organických látek. Taková čistírna dokáže skutečné divy. Z jedné strany do ní přitékají ty nejhorší splašky a z druhé strany vytéká čistá voda. Tedy téměř čistá - minimálně z 95 procent. Jde o výrobky v široké typové řadě, lišící se provedením i principem čištění a různě dimenzované podle počtu tak zvaných ekvivalentních obyvatel, neboli trvale připojených uživatelů. Pořízení a osazení čistírny není o mnoho nákladnější než vybudování vyvážecí žumpy, navíc se taková investice poměrně rychle vrací formou ušetřených provozních nákladů. Zatímco žumpu je třeba pravidelně vyvážet, což v ročním součtu znamená dost velkou finanční položku, majitel čistírny zaplatí jen za spotřebovanou elektrickou energii (příkon u čistíren odpovídajících svou kapacitou čtyřčlenné rodině se podle konkrétního typu pohybuje většinou mezi cca 40 až 80 W). A pokud se přebytečný usazený kal z čistírny nezužitkuje například

v kompostu nebo na přihnojování, stačí jej odčerpat fekálním vozem jednou až dvakrát do roka. Každé zařízení, z něhož se do povrchových nebo podzemních vod vypouští voda odpadní, je ovšem z legislativního pohledu vodním dílem, jako takové patří do schvalovací kompetence referátu životního prostředí příslušného stavebního úřadu a podléhá vodoprávnímu řízení. To je náročná administrativní procedura vyžadující nejen samostatný projekt pro vodoprávní povolení (může ho mimochodem zpracovat jen projektant s oprávněním na vodohospodářské stavby), ale také celou řadu posudků a vyjádření od různých institucí. Žumpy, která nemá (a ani nesmí mít) odtok a pro kterou stačí běžné stavební povolení, se to netýká, ale septiku už ano a samozřejmě i čistírny, i když v jejím případě to někdy až tak jednoznačné být nemusí. Záleží na tom, jak její provozovatel hodlá s vyčištěnou odpadní vodou dále nakládat, a to má zase zpětnou vazbu na typ čistírny a její čisticí výkon. Pokud bude vodu vypouštět do vodoteče, místní dešťové kanalizace, případně ji chce nechat vsakovat do země, vodoprávnímu řízení se nevyhne. Jestliže se ale rozhodne vyčištěnou vodou zavlažovat zahradu nebo ji čerpadlem vracet do provozu domácnosti jako vodu užitkovou,

pak by čistírna neměla být považována za vodní dílo a vyžadovala by pouze stavební povolení. Takové druhotné zužitkování odpadní vody ale umožní pouze čistírny vybavené speciální filtrací, které mají maximální účinnost a z nichž vychází voda v podstatě zcela čistá, kvalitou srovnatelná s běžnou vodou užitkovou. Nezbytností bude dále akumulační nádrž. Jako zásobník vyčištěné vody lze sice využít i vyvážecí jímku u staršího domu a čistírnu osadit bud před ni nebo přímo do ní (u jednou už stavebním úřadem povolené a zkolaudované jímky půjde dokonce jen o drobnou stavbu s ohlašovací povinností vůči obecnímu úřadu), nicméně je to námět k zamyšlení především pro ty, kteří se teprve chystají stavět a případné rozvody užitkového okruhu budou řešit už v projektu stavby. Teorie je ale jedna věc a konkrétní podmínky v místě věc druhá. Situaci může zkomplikovat směr toku spodních vod, složení půdy nebo bezprostřední blízkost zdroje pitné vody. Proto je vždy nutné předem konzultovat svůj záměr s příslušným vodohospodářským orgánem. Ten také nakonec určí podmínky zkušebního provozu čistírny (obvykle ročního), během něhož se budou pravidelně odebírat vzorky vyčištěné odpadní vody a provádět potřebná měření a vyhodnocení.

16

Zpracování projektů do Operačního programu Životní prostředí

Jaké vlastnosti by měla mít dobrá čistírna odpadních vod Výrobou čistíren odpadních vod z domácností se u nás zabývá více firem a některé z nich s úspěchem svoje produkty prodávají také v zahraničí. Čistírny lze podle způsobu jejich práce v zásadě členit do dvou základních typů. Čistírny s biofiltry a biodisky mají obdobný princip čištění - odpadní voda po usazení hrubých nečistot natéká na filtry nebo otočné biodisky, na kterých je pevně přisedlá směs mikroorganismů, takzvaný kal. Čistírny s aktivační nádrží pracují na základě promíchávání směsi mikroorganismů (aktivovaného kalu) s odpadní vodou za současného dodávání tlakového vzduchu. Po určité době dochází k oddělení vloček kalu od vyčištěné vody. Bez ohledu na princip čištění musejí mít všechny typy čistíren odpadních vod některé vlastnosti, v oboru považované za nezbytné. Zejména musejí být vyrobeny výhradně z nekorodujících materiálů, což zásadním způsobem určuje jejich vysokou životnost. S tím souvisejí minimální nároky na údržbu a minimální nebo žádné nároky na odborný servis. Výkonná čistírna musí mít účinnost čištění větší než 95 procent a samozřejmostí je také nehlučný chod. Spotřeba elektrické energie musí být menší než 1 kW na kubík vyčištěné vody. Čistírny by měly mít také parotěsné provedení, které vyloučí případný zápach, třebaže dobrá čistírna by měla pracovat bez jakýchkoli nepříjemných průvodních jevů. Důležitá je schopnost dlouhodobé funkce bez přítoku splašků a naopak také schopnost zvládnout případný nárazový přítok. Musí se také obejít bez mimořádných opatření pro zimní provoz a musí mít rovněž možnost jednoduchého vytěžení usazenin bez použití fekálního vozu.

> Zvažujete realizaci nových rozvojových projektů a nemáte potřebné finanční prostředky?

> Máte na Vašem území zajímavý podnikatelský záměr a snažíte se získat zdroje na jeho uskutečnění?

> Potřebuje Vaše město či obec kanalizaci, čistírnu odpadních vod, vybudovat nové zdroje pitné vody nebo odstranit ekologické zátěže a chybí Vám zkušenosti se sháněním informací a dostatek času na vyplňování žádostí?

Rádi Vám pomůžeme a poradíme se získáním dotací, zejména na vodohospodářské projekty a projekty týkající se odstraňování ekologických zátěží v rámci Operačního programu Životní prostředí.

Kontaktujete Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o. Píšťovy 820,53701 Chrudim III, Tomáš Kašpar, tel. 724 758 459, [email protected] nebo Josef Filipczyk, tel 724 758 474, fi[email protected]

EIA

í d e ř t s o r p í otn v i ž a n ů v i l v í

n – posuzová

ii nutné g lo o n h c te innost nebo č , u b v ta s u i zamýšleno m á V o r p je Nevíte, zda prostředí? í tn o iv ž a n livu posouzení v cesu EIA? o r p v i m ý n ní s úřady čin á n d je i ř p i kumentů c o o d m í o n p á v te o je c u a Potřeb st pro vypr o n č le o p s í prostředí? fundovanou tn a o iv í ž tn a n n te ů e mp uzování vliv s o Hledáte ko p o m e n ch záko požadovaný blasti EIA o v is v ohy č. 3a r íl e ř s p í le tn d le o p p m u o řízení r o ě k íh c e m a á m v z je ťo o š ťu íh ji š z n ji Za ení podlimit ení vlivu . 3 pro účely z m č u á y o n h s z o o o íl p í ř n p ly á le e v Zpraco č. 4 pro úč záměru pod í y n h e o íl m ř á p n z le o Zpracování záměru pod e c ta n e m u dok Zpracování ostředí zování r u p s í o tn p o u iv s ž e a c 5 . záměru n innými v pro dle přílohy č č o i p m u e k c d a u s iz o n p řady a orga Zpracování ú s í n á n d í při je Zastupován prostředí edí í tř s tn o o r iv p ž í a tn n o vlivů na živ zování vlivů u s o p ti s la b vá studie) o lo v ty í p tv z s o n r , e á d v a Por studií (hluko h íc č íl d í n á Zpracov

Kontaktujte: Ekomonitor, spol. s r. o. Píšťovy 820, 537 01 Chrudim III tel.: 469 682 303-5, fax: 469 682 310 e-mail: [email protected], http://www.ekomonitor.cz

18

Zpracování projektu instalace domovní ČOV Ing. Petra Žemličková/technolog Pokud se chystáte stavět nový rodinný dům nebo kompletně rekonstruovat starší nemovitost, která není napojena na kanalizaci, končící na veřejné ČOV, pak je nejlepší cestou při řešení likvidace odpadních vod nákup a instalace domovní čistírny odpadních vod. Dle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. je čistírna odpadních vod (dále jen ČOV) vodním dílem umožňující nakládání s vodami - vypouštění vyčištěných odpadních vod do vod povrchových (potok, rybník atd.), jednotné kanalizace nebo k zasakování do vod podzemních. K provedení stavby vodního díla je třeba stavební povolení a povolení k vypouštění odpadních vod. Domovní ČOV s akumulační nádrží na vyčištěnou vodu. Vznikla spojením domovní čistírny odpadních vod s jímkou na vyčištěnou vodu. Tato varianta předpokládá další využití odpadní vody, obvykle k zálivce. Z hlediska vodního zákona, pokud je voda vyčištěna a následně použita k zálivce pozemků, ať zemědělských či okrasných zahrad, nejde o zasakování do podzemních vod, protože se předpokládá, že voda bude 100% využita rostlinami v orniční vrstvě. Nejedná se tedy o vodní dílo.

Povinnosti provozovatele vodního díla Pokud se občan rozhodne čistit odpadní vodu v domovní čistírně s vypouštěním předčištěné vody do povrchových nebo podzemních vod, bere na sebe povinnosti provozovatele vodního díla. Znamená to, že: 1) Musí mít zpracován projekt domovní čistírny. 2) Na základě tohoto projektu dostane vodoprávní povolení stavby, které v sobě slučuje obvykle dva právní úkony. Jednak stavební povolení uvedeného vodního díla a jednak povolení k nakládání s odpadními vodami. V tomto „povolení k nakládání s odpadními vodami“ je určen požadovaný stupeň čištění odpadních vod, způsob kontroly čištění atd. 3) Po kolaudaci čistírny je povolen zkušební provoz a následně po jeho vyhodnocení pak trvalý provoz. Během zkušebního i trvalého provozu je požadována kontrola kvality čištění, kterou je třeba dokladovat rozborem vzorků na odtoku. 4) Pokud jsou předčištěné odpadní vody zasakovány drenážním potrubím do podzemních vod, je třeba k projektu ještě doplnit hydrogeologické posouzení, že v místě vypouštění nedojde ke znehodnocení podzemních vod. Jaké doklady a informace musíte mít s sebou pro stavební povolení ke stavbě DČOV: 1) Doklad, jímž stavebník prokazuje, že je

vlastníkem pozemku nebo že má k pozemku jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu (výpis z katastru nemovitostí ověřený katastrálním úřadem). 2) Projektovou dokumentaci stavby (projekt) ve dvou vyhotoveních; není-li stavebním úřadem obecní úřad v místě, ve třech vyhotoveních. 3) Územní rozhodnutí o umístění stavby ČOV a souhlas stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek. 4) Kopii části katastrální mapy území, jehož se povolení týká. 5) Při vypouštění odpadních vod do vod podzemních - vyjádření osoby s odbornou způsobilostí odpovědného řešitele pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací v oboru hydrogeologie. 6) Při vypouštění odpadních vod do vod povrchových - stanovisko správce vodního toku, údaje o průtocích vody a údaje o jakosti vody ve vodním toku. 7) Seznam včetně adres účastníků vodoprávního řízení, kteří jsou žadateli známi. 8) Doklady o jednání s účastníky vodoprávního řízení, pokud byla o věci vedena předem, a rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasy, posouzení, popřípadě jiná opatření dotčených orgánů státní správy vyžadovaná zvláštními předpisy.

19

Zjednodušení procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA Dr. Ing. Jiří Marek/technolog/odpovědný řešitel Dne 22.8.2007 vstoupil v platnost zákon č. 216/2007 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Novela zákona byla předložena zastupitelstvem Středočeského kraje s cílem zjednodušit řízení podle tohoto zákona. Posuzovaní vlivů na životní prostředí tak, jak je definuje zákon, se dělí na část tzv. zjišťovacího řízení a na vlastní posuzování vlivů na životní prostředí. Záměry (stavby, činnosti nebo technologie), které jsou předmětem posuzování, jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona. Záměry se v této příloze dělí do dvou základních kategorií. Kategorie I uvádí přehled záměrů, které podléhají nejen zjišťovacímu řízení, ale vždy i vlastnímu posuzování. Stejně se to týká i změn těchto záměrů, pokud změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, pokud ji zákon uvádí. Záměry uvedené v kategorii II přílohy č. 1 podléhají posuzování jen tehdy, pokud tak stanoví příslušný úřad ve zjišťovacím řízení. Příloha č. 1 zároveň uvádí u jednotlivých záměrů, zda je příslušným úřadem míněn orgán kraje, v jehož územně správním obvodu je záměr navržen, nebo Ministerstvo životního prostředí. Předposlední novela zákona č. 163/2006 Sb. reagovala na výtku Evropské komise, která namítala, že Česká republika do zákona zcela nezačlenila evropskou směrnici týkající se posuzování vlivů na životní prostředí. Podle znění této směrnice (85/337/EEC) mají být předmětem posuzování vlivů na životní prostředí všechny záměry uvedené v příloze č. 1, v případě kategorie II lze však na základě individuálního posouzení nebo stanovení určitých limitů některé záměry z posuzování vyloučit. Stanovisko Evropské komise je přitom takové, že posuzovány by měly být i záměry nedosahující stanovených limitních hodnot (tzv. podlimitní záměry), avšak mohou mít ve spojení s jinými záměry či s ohledem na své umístění významný vliv na životní prostředí. Počínaje novelou č. 163/2006 Sb. byly tedy v České republice minimálně v rámci zjišťovacího řízení posuzovány také všechny podlimitní záměry. Příkladem může být bod 1.8. kategorie II, kam spadá mj. čerpání podzemní vody v objemu od 1 do 10 mil. m3 za rok. Podlimitním záměrem je tedy v tomto případě každé čerpání podzemní vody i pod stanoveným limitem 1 mil. m3 za rok – tedy např. každá domovní studna. Protože předposlední novela zákona přinesla

zvýšené náklady pro investory (zpracování oznámení záměru podle přílohy č. 3 zákona) a především pro státní správu, předkládá novela č. 216/2007 zjednodušený postup, který zavádí řízení, v němž v případě, že se jedná o podlimitní záměr, posoudí příslušný úřad, zda bude či nebude záměr podléhat zjišťovacímu řízení. Pro podlimitní záměr tak stačí vyplnit formulář uvedený v příloze č. 3a zákona, opatřit jej požadovanými přílohami (mapa širších vztahů, vyjádření k souladu s územně plánovací dokumen-

plné oznámení ke zjišťovacímu řízení, snižují se i náklady na toto posuzování. Celý proces posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) podle aktuálního znění zákona ukazuje zjednodušené schéma na obrázku. Schéma zahrnuje nejen posuzování záměrů, ale také posuzování koncepcí tak, jak bylo do zákona zahrnuto novelou č. 93/2004 implementující do českého právního řádu evropskou směrnici č. 2001/42/ EC (tzv. SEA). Koncepcí se přitom rozumí strategie, politiky, plány nebo programy

tací a k vlivu na soustavu Natura 2000) a zaslat jej příslušnému úřadu. Příslušný úřad investorovi sdělí do 15 dnů od obdržení oznámení podle přílohy č. 3a, zda bude podlimitní záměr předmětem zjišťovacího řízení. V případě, že příslušný úřad rozhodne o provedení zjišťovacího řízení, musí investor předložit úplné oznámení podle přílohy č. 3 zákona tak, jak je vyžadováno pro účely zjišťovacího řízení. V případě, že příslušný úřad rozhodne, že podlimitní záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení, zkracuje se tím celková doba posuzování vlivů záměru na životní prostředí. Tím, že odpadá nutnost zpracovat

zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy a následně orgánem veřejné správy schvalované nebo ke schválení předkládané. Horní polovina schématu představuje proces zjišťovacího řízení, přičemž zjednodušení, které přinesla poslední novela č. 216/2007 Sb. pro podlimitní záměry, je zde označeno zeleným polem. Spodní polovina schématu představuje vlastní posuzování vlivů na životní prostředí. Vstupy do obou základních částí posuzování (zjišťovací řízení a vlastní posuzování) jsou označeny modrým polem.

20

Aktuální národní dotační tituly Tomáš Kašpar/obchodní zástupce V roce 2008 mohou žadatelé (kraje, města, obce, jiné subjekty) o podporu předkládat své projekty nejen do dotačních programů v rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) nebo Programu rozvoje venkova (PRV), které získávají finance ze zdrojů EU, ale i z národních dotačních titulů. Dotace na vodohospodářské projekty lze také získat z národních zdrojů, tj. Státní fond životního prostředí (SFŽP) a Ministerstvo zemědělství (MZe). O finanční podporu pro projekty, které vedou ke zlepšení životního prostředí, je možné žádat ze Státního fondu životního prostředí v Národních programech.. Národní programy jsou rozděleny v následujících oblastech do Příloh I a do Příloh II. Přílohy I: § oblast ochrany vod § oblast ochrany ovzduší,péče o přírodní prostředí, ochrana a využívání přírodních zdrojů § oblast nakládání s odpady § podpora environmentálního vzdělávání a osvěty § neinvestiční podpora poradenství v oblasti REACH Zájemci se o finanční podporu dle Příloh I se mohou ucházet od 14. září 2007 do 30. dubna 2008. Přílohy II zde nebudeme dopodrobna uvádět, jedná se zejména o investiční podpory na šetrné způsoby vytápění pro domy, byty a rodinné domy. Nejzajímavější, v rámci nabídky Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o., se jeví programy v oblasti ochrany vod. Program 1.2.1 - opatření pro malé a střední zdroje (aglomerace o velikostech od 1000 – 2000 ekvivalentních obyvatel), u nichž dosud není vybudována čistírna odpadních vod, nebo zde bude stávající čistírna odpadních vod rozšířena nebo rekonstruována na kapacitu uvedené velikosti. Program 1.2.2 – Ochrana zdrojů pitné vody, nebo přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod – je opatření pro aglomerace do 2000 ekvivalentních obyvatel, které leží v ochranných pásmech zdrojů pitné vody, nebo přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod. Program 1.5. – Rozšíření kanalizačních systémů - opatření

u zdrojů znečištění, kde se na vybudovanou kanalizaci (týká se oddílné splaškové nebo jednotné kanalizace), jejíž součástí je kapacitně vyhovující čistírna odpadních vod, připojuje další zdroj znečištění velikosti do 150 ekvivalentních obyvatel. Příjemci podpory pro tyto programy mohou být právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům, tj. města, obce, nadace a nadační fondy, svazky obcí, občanská sdružení, státní příspěvkové organizace atd. Výše finanční podpory výše uvedených programů je max. 30 mil. na 1 akci (subjekt) z toho je 80% podpora, která je rozdělena formou zvýhodněné půjčky 40% a 40% je hrazeno státní dotací. Úrok z půjčky je 1% p.a. s maximální dobou splatnosti 7 let. Žádosti se předkládají krajským pracovištím Státního fondu životního prostředí prostřednictvím písemných nebo elektronických formulářů. Ministerstvo zemědělství (MZe) v rámci programu 229 310 „Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací“ poskytuje finanční podporu v těchto podprogramech: 1. Podprogram 229 312 - podpora výstavby vodovodů § výstavba veřejných vodovodů a souvisejících vodárenských objektů § výstavba a rekonstrukce ke zkvalitnění technologie úpravy vody, její akumulace a čerpání s cílem zlepšení jakosti pitné vody 2. Podprogram 229 313 - podpora výstavby kanalizací a ČOV § výstavba, dostavba, rekonstrukce a intenzifikace čistíren odpadních vod v aglomeracích větších než 2000 E.O. (1 E.O.= BSK5 60g/ob.den), kde po realizaci budou splněny ukazatele jakosti vypouštěné vyčištěné vody stanovené příslušným vodoprávním úřadem § výstavba hlavních kanalizačních sběračů, kanalizační sítě a souvisejících objektů spojenou s výstavbou ČOV podle předchozího bodu § dostavba kanalizačních systémů a souvisejících objektů (vyjma ČOV) minimálně pro 200 E.O. ve městech a obcích, za předpokladu, že odpadní vody budou odváděny a následně čištěny na již

existující a kapacitně vyhovující ČOV § zajištění přiměřeného čištění městských odpadních vod vstupujících do existujících sběrných kanalizačních systémů v aglomeracích menších než 2000 E.O., kde dochází k vypouštění odpadních vod bez předchozího čištění Předkládané akce musí být v souladu se zpracovaným Plánem rozvoje vodovodů a kanalizací území kraje. Příjemci podpory mohou být města a obce, svazky měst a obcí v případě, že mohou ručit za své závazky, vlastnické nebo smíšené vodohospodářské akciové společnosti s více než 2/3 většinou kapitálové účasti měst a obcí. Výše podpory je následující: Na akce s využitím zvýhodněného úvěru se podpora poskytuje v základní kombinaci „vlastní zdroje investora – podpora ze státního rozpočtu – zvýhodněný úvěr“ s tím, že: § prostředky státního rozpočtu ve formě systémové dotace nepřekročí 45% a jsou stanoveny vždy jako maximální § zvýhodněný úvěr nepřesáhne 75% (nebo menší procento stanovené poskytovatelem zvýhodněného úvěru) a je stanoven vždy jako maximální Na ostatní akce se podpora poskytuje v základní kombinaci „vlastní zdroje investora – podpora ze státního rozpočtu“ s tím, že: § pokud je žadatelem malá obec (do 2000 obyvatel) je možné poskytnout dotaci až do výše 80 % nákladů stavební části stavby, které nepřekročí 20 mil. Kč. U té části nákladů stavební části, která přesahuje 20 mil. Kč, podpora nepřekročí 65 % § u ostatních žadatelů je maximální výše dotace 65 % z nákladů stavební části stavby Žádosti se podávají na místně příslušné Zemědělské agentuře MZe. Bližší informace o aktualitách ve výše uvedených programech najdete na www. sfzp.cz a www.mze.cz. V případě dotazů kontaktujte obchodní oddělení. Kontakt: Tomáš Kašpar, tel. 724 758 459, Josef Filipczyk, tel. 724 758 474 nebo emailových adresách [email protected], fi[email protected]. V příštím čísle budete informování o aktuálních krajských dotacích.

Výrobky plastikářské dílny VZE

< biologické čistírny odpadních vod < bezodtokové jímky (žumpy) < septiky < zemní filtry < provzdušňovací věže < odlučovače lehkých kapalin (lapoly)

< horizontální provzdušňovače < odlučovače tuků < šachty na čerpání splaškových vod < vodoměrné šachty < filtrační zařízení znečištěného vzduchu < čiřiče vody

< nádrže, jímky a další výrobky dle přání zákazníka Svařovací metody: < svařování horkým vzduchem s přídavným materiálem < svařování extruderem

Čiřič vody Čiřič vody

Čiřič vody

V Domovní ČO

H

ov ý Septik kruh Odlučovač

ovzdušňo orizontální pr

vač vody

Horizontáln

í provzdušňo

vač vody

tuků

Horizon

Odl

ušňovač tální provzd

vody

ých kapa učovač lehk

lin OLK

Filtr vzduchu

zásuvkov ý s

Nádrž hranat

á po

ak tivním uhlím

Čiřič vody -

nadzemní dzemní nebo

detail

Vodoměrná

šachta kruh

Vodoměrná

ová

šachta hran

Výroba v plas

atá

tikářské díln

ě

22

Lapáky tuků - postřehy z auditů obchodních řetězců

Koho sponzorujeme?

Ing. Marika Picková/technolog/odpovědný řešitel Lapáky tuků (LT) slouží k vysrážení a zachycení olejů a tuků, které odtékají s odpadními vodami z přípraven masa, cukrovinek, restaurací, kuchyní apod. do veřejné kanalizace. Odloučení tuků je založeno na rozdílu měrných hmotností odlučované příměsi a nosné tekutiny. Účelem lapáků je ochrana kanalizace a ostatních zařízení kanalizační sítě před usazováním tuků (zalepováním tuky, mechanickými problémy). Princip funkce Zařízení je zpravidla sestaveno z kalového prostoru, prostoru pro odloučení tuků, zásobního prostoru na odloučený tuk a v některých případech i ze zařízení na odběr vzorků. Odpadní voda natéká do lapáku tuků, kde dojde v sedimentační nádrži k jejímu zchlazení a oddělení hrubých nečistot. V druhé části se pomocí norných stěn zachytí tuk, který rozdílem měrných hmotností mezi nosnou tekutinou a odlučovanou příměsí vystoupá k hladině. Předčištěné odpadní vody jsou dále svedeny do kanalizace. Pro zvýšení účinnosti lapáků tuků je možno použít kombinace lapáků tuků s biologickým čištěním, flotací či koagulací (v tomto případě je nutno počítat s navýšením nákladů na provoz). Pro správnou funkci lapáků tuků není vhodné přivádět odpadní vody přes drtiče odpadů, kdy dochází k nadměrnému zanášení lapáků tuků. Také vody z myček nádobí nejsou vhodné, tuky a oleje jsou značně emulgovány a u lapáků dochází ke značnému snížení účinnosti.

Před vyčištěním

Volba lapáků tuků a uvedení do provozu Volba lapáku tuků (jmenovitá velikost) je odvislá od typu provozu, množství vypouštěných odpadních vod atd. a při výběru se postupuje dle normy ČSN EN 1825, část 2. Po osazení vhodného lapáku tuků je třeba provést zkušební provoz. Délku zkušebního provozu, četnost a rozsah odběru vzorků stanoví místně příslušný stavební či vodoprávní úřad. Po ukončení zkušebního provozu je provedeno jeho vyhodnocení a nastavení parametrů obsluhy, které jsou následně specifikovány v Provozním řádu pro trvalý provoz (musí být schválen příslušným úřadem). Po uvedení předmětného zařízení do trvalého provozu (kolaudaci) je třeba provádět pravidelnou kontrolu a údržbu v souladu s Provozním řádem. Zejména je třeba pravidelně kontrolovat výšku nahromaděného tuku, provádět odčerpání tuku a minimálně jedenkrát ročně (vždy po vyvezení celého obsahu lapáku) provést jeho vyčištění, vystříkání proudem vody (nejlépe i nátokového a odtokového potrubí) a znovu naplnění čistou vodou. V souladu s Rozhodnutím k vypouštění předčištěných odpadních vod je nezbytné provádět také pravidelné odběry vzorků odpadních vod. V případě nedostatečné údržby nejsou splňovány limity EL (extrahovatelných látek) na výstupu z LT, dochází k zalepování kanalizace, zhoršování její průtočnosti a k nepříjemnému zápachu. Limit extrahovatelných látek uvedený v kanalizačních řádech měst se pohybuje v rozmezí cca od 30 – 100 mg/l.

Po vyčištění

V roce 2007 věnovala společnost Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o. dva finanční dary Občanskému sdružení Smíření, které shromažďuje prostředky na výstavbu lůžkového Hospice Chrudim, v němž by podle představ jeho zakladatelů mělo vzniknout i zázemí pro reintegrační program pro zdravotně nebo sociálně postižené a navíc i širší zázemí pro doprovod pacientů. Finanční prostředky na výstavbu přinášejí sbírky, benefiční akce a členské příspěvky, formou dotace přispívá Pardubický kraj a stát, v prosinci 2007 již převzal staveniště dodavatel. V hektické době příprav a zahajování výstavby je pro Občanské sdružení Smíření velkým přínosem i obětavá a bezplatná pomoc výkonné ředitelky naší společnosti JUDr. Hany Horákové, která sdružení pomáhá při uzavírání smluv a v podobných záležitostech. Na počátku letošního roku jsme poskytli ekonomickou výpomoc Základní škole a praktické škole Daneta, s.r.o. v Hradci Králové, která poskytuje vzdělání dětem po mozkových obrnách. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci naší společnosti jsou převážně mladí lidé, zaměřujeme naše další sponzorské aktivity na podporu mimoškolní činnosti dětí – poskytli jsme příspěvek taneční skupině STINGS, která působí při Domě dětí a mládeže v Heřmanově Městci a Tanečnímu klubu Besta Chrudim, který přijímá děti již od čtyř let věku. V loňském roce jsme poskytli finanční příspěvek také obci Bylany pro kulturní akci Rozloučení s prázdninami a pořadateli festivalu folkových a country skupin ve Slatiňanech panu Petru Šottovi. Nemalé částky věnuje naše společnost na rozvoj sportu. Logo Ekomonitoru tak například nosí na dresech hráči futsalového klubu SK Arsenal Hlinsko a objevuje se každoročně i na hrazení jezdeckého kolbiště v Litomyšli, kde je v červnu pořádána stájí Manon Velká cena Litomyšle v parkurovém skákání. Prostřednictvím agentury ALLE s.r.o. se sídlem v Hlinsku také podporujeme tamní cyklokrosový tým a konání cyklokrosových závodů (například Mezinárodní pohár v cyklokrosu Budvar CUP 2006/2007, či Mistrovství ČR v cyklokrosu, které se konalo v roce 2007 v České Lípě). Nemůžeme samozřejmě ani nepodpořit chrudimský sport. S tím cílem jsme např. pro loňský rok uzavřeli smlouvu s fotbalovým klubem AFK Chrudim. Jsme přesvědčeni, že staré české přísloví má i v tomto případě své opodstatnění, tzn., že dáváme-li rychle, dáváme dvakrát. A doufáme, že naše ekonomické výsledky budou i v dalších obdobích tak příznivé, abychom mohli na obecně prospěšné aktivity i nadále velkoryse a účelně přispívat.

23

Výsledky fotosoutěže z čísla 1/2007 V prvním loňském čísle našeho časopisu jsme vypsali soutěž o nejlepší fotografii dokumentující přípravu nebo realizaci sanačních prací (kategorie A) a o nejlepší fotografii dokumentující průběh konference/semináře pořádané/ho naší společností. Uzávěrka soutěže proběhla dne 29. února 2008 a hodnotitelská komise rozhodla dne 21. března 2008 o udělení cen takto: kategorie A 1. cena – Ing. Daniel Grůza za fotografii Sáňky v laguně 2. cena – RNDr. Oldřich Kuběna za fotografii Externista supervizor 3. cena – Ing. Daniel Grůza za fotografii Rukavice hozená životnímu prostředí kategorie B 1. cena – Ing. Břetislav Crha za snímek Večírek 2. cena – Mgr. Pavlína Dvořáková za snímek Náročná organizace vyčerpává 3. cena – Mgr. Dušan Kosour za snímek Účastnice Vodárenské biologie Účastníci soutěže, jejichž snímky se umístily na prvních třech místech, byli vyrozuměni dopisem. Vedení společnosti autorům vítězných snímků blahopřeje a všem, kteří do soutěže přispěli, děkuje za spolupráci. 3. cena

1. cena

2 cena

2. cena 1. cena

3 cena

Zkušební laboratoř BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., která již od roku 1992 smí používat označení akreditovaná zkušební laboratoř, provádí chemické, fyzikálně chemické, mikrobiologické zkoušky vodných a pevných matric v oblasti ekologie. Laboratoř je držitelem osvědčení o autorizaci k měření emisí, vydaného Ministerstvem životního prostředí, a poskytuje služby i v oblasti ochrany ovzduší. Měřicí skupina provádí autorizovaná měření emisí stacionárních zdrojů pomocí nejmodernější techniky. Analytická laboratoř se svým přístrojovým vybavením a odborným personálním obsazením tvoří zázemí pro analytické zpracování vzorků emisí znečišťujících látek odebraných manuálními metodami. Nově laboratoř rozšířila akreditaci o zkoušky měření emisí znečišťujících látek.

25

Nabídka konferenčních prostor VZE

PRONÁJEM KONFERENČNÍCH PROSTOR

Interaktivní tabule (copyboard) je také součástí výbavy konferenčních prostor VZE

Zájemcům o uspořádání konference, školení, semináře, kurzu, schůze či obchodního jednání nebo prezentační akce nabízíme pronájem naší moderní učebny v Chrudimi – Píšťovech. Učebna má při konferenčním uspořádání kapacitu 60 míst, je vybavena zavěšeným dataprojektorem a projekčním plátnem, počítačem s připojením na internet, ozvučením a nahrávacím zařízením, interaktivní tabulí (copyboard), vizualizérem a zpětně zvětšovacím přístrojem. Účastníkům je k dispozici parkoviště. V ceně pronájmu (2000,- Kč/den + DPH) je zahrnut i pronájem čajové kuchyňky vybavené lednicí, varnými konvicemi, termosem s elektrickým dohříváním a veškerým potřebným nádobím. Na přání zajistíme veškerý konferenční servis včetně registrace účastníků, přípravy sborníků a podobných konferenčních mate-

riálů, služby technika, zajištění občerstvení, atd., příp. zorganizujeme Vaši akci celou „na klíč“. Informace a příjem objednávek na tel. 469 318 422, [email protected]

Pracoviště technika (PC, nahrávací věž a ovládací pult audiovizuální techniky)

SUMARY SUMMARY page 3 INFORMATION WHIRL AND PRAISE TO RSS Many organisations have lately been making information available on RSS channels which facilitate easy and fast access to information to everybody. The staff of the Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o. company are not only RSS users, they also operate their own first such channel. Whoever is interested and subscribes, receives regular information on our planned seminars and conferences as well as publications.

pages 4-5 THE ROLE OF RISK ASSESSMENT IN ACTION TO IMPROVE ECOLOGICAL DAMAGE IN SOIL The article provides information on the new Act on preventing environmental damage and taking corrective action, and outlines the role of risk assessment in the preparation of corrective action to eliminate or reduce environmental damage caused by an operator as listed in the law. The draft code of practice to the new Act incorporates existing guidelines of the Czech Ministry of the Environment relating to risk assessment and survey of contaminated localities. The text briefs the reader on the contents of risk assessment based on these guidelines.

page 6 A PRACTICAL PLAN FOR THE FINANCING AND OVERHAULING OF WATER MAINS AND SEWAGE DRAINS Nowadays, there is much discussion and ambiguity over the duty of the owner of water mains or sewage drains to prepare and execute a plan of financing the renovation of water mains and/or sewage drains (hereinafter PFOVAK), pursuant to Article 11, Clause 8 of Act No. 76/2006 amending the previous Act on public water mains and sewage drains No. 274/2001. According to the amended Act, the above mentioned PFOVAK must be made by December 31, 2008, at the latest, for at least 10 years ahead. It is quite clear that this procedure will necessitate higher water and sewage fees. It is also obvious that the issue will concern water and sewage management bodies (where property is renovated through depreciation) in the least, but it will rather more affect operators of smaller-sized water systems (i.e. chiefly communities), where no depreciation occurs. What is more, their charges for water and sewage are often below actual costs, and , in many instances, there is no charge made for sewage. In the meantime, until the stage of full self-financing and independence in the

operation of water mains and sewage drains is reached, the state will provide subsidies. However, it will not support those small-sized owners and operators of water mains and sewage drains who do not charge anything or a mere symbolic fee for their services. When preparing a PFOVAK under the required guidelines, a subjective as well as an expert opinion will be taken on the wear and tear of the water management property, expressed in the level of percentage in relation to the facility at hand. The costs will then be determined to compensate for this wear and tear. The costs calculated for each year will then be divided by the amounts of invoiced water and/or sewage charges in m3 for each given year and thus the new price of water/sewage will be calculated. This will be substantially higher in smaller communities than up to the present. The approved plan of financing the renovation of water mains and/or sewage drains should then become the basis for the professional management and planning of the renovation of water management property. When PFOVAK is put into action, water and sewage charges will go up, particularly in smaller communities. It is therefore necessary to concentrate systematically on the state subsidy policy.

page 7 OUR PUBLICATIONS Currently we have some 70 titles on offer, proceedings and abstracts from conferences and seminars dealing with environmental protection. Apart from these, in 2006 we published a Compendium of cleanup technologies, the first Czech detailed manual for experts involved in eliminating environmental decontamination jobs, and in 2008 we published a treatise on Waste Management, written by prof. Ing. Mečislav Kurač, CSc and co-authors prof. Dirner, prof. Slivka and Ing. Březina. The book gives a clear review and topical information on all important areas of waste management, technologies of waste treatment, its material and energy use, preventive action in waste management, and more. We are now planning another publication: a Compendium on air quality protection, which is to come out in the Autumn.

pages 8-9 DRINKING WATER Interest has been growing in the environment around us and more and more people are learning to lead a healthy life. People seek information on health food, food composition and, naturally, people high-quality drinking water. Contrary to food and other products in which laws and regulations specify what obligatory information should be included on the package, many consumers do not consider potable water to be a product and have no idea where

and how they can obtain information on its composition and quality. This plays into the hands of some producers and distributors of water improvement devices. Some even misuse the lack of information and induce people to buy various types of domestic filters, ranging from several thousands to dozens of thousand Czech crowns in price, even for situations in which no such devices are necessary. The most frequent problem in water from public mains is that the recommended amounts of calcium and magnesium are exceeded. The concentration of the two minerals is referred to as hardness of water.

pages 10-12 TOXICITY OF SMALL-ARM AMMUNITION The article deals with the history of using small-arms ammunition and the subject of its toxicity, chiefly from the user‘s aspect. Very extensive tests have been made over the past three years focussed chiefly on the 9mm Luger cartridge. Looking into the issue of its toxicity, tests were also made in the actual environment, on a shooting range. The article debates some of the results. The authors intend to discuss the issue further at conferences.

page 14 EG PROSPECTING The purpose of engineering and geological prospecting is to obtain and provide information for designing the most optimum use of the locality for building purposes, town planning, mining raw materials, cleanup of hazardous geodynamic phenomena and environmental protection. It provides necessary data for assessing the feasibility and efficiency of erecting different structures (buildings, bridges, tunnels, roads, railways, dams, and other) in a given geological environment; for the building of foundations and erecting the structure, examining the stability of slopes and proposing improvements of unstable slopes. Prospecting methods involve working in the field and laboratory, as well as evaluating. The range and extent of the jobs depend on the issue at hand.

pages 15-16 WATER IS A COMMON PHENOMENON IN OUR DAILY LIVES. HOWEVER ITS SOURCES ARE DIMINISHING Water circulation in nature is commonly compared to that of blood in our bodies. Although blood is not water, the two types of liquid may soon become just as rare. Water is indispensable in our lives, the same as blood, and we should treat it as such. In proportion to the expansion of public utilities, cesspools and septic tanks are disappearing from our villages. In places

that are out of reach of communal sewers or when, for some reason, no connection is possible, the installation of a domestic biological waste-water treatment plant is the most dignified, technically best and, for ecological, aesthetic as well as financial reasons, the most acceptable solution for new private houses. Regardless of the method of cleaning, all types of waste-water treatment plants should display some properties that are considered indispensable. Above all, they need to be made of non-corrosive materials, which guarantee a long service life. Related to this are minimum maintenance requirements and minimal or no expert service requirements. A good waste-water treatment plant should guarantee 95% efficiency and, in addition, it is expected to have smooth and quiet operation. Power consumption should be below 1 kW per cubic metre of cleaned water. Treatment plants should also be steam proof to avoid odour. There should be no adverse effects from the operation of treatment plants. An important feature is a good long-term performance even when no sewage is brought in. However, the plants needs to cope with possible surge delivery, as well. No special measures should be necessary for winter. It should also be possible to remove sludge easily, without need of a sludge removal truck.

page 18 DESIGNING THE INSTALLATION OF A DOMESTIC WASTE WATER TREATMENT PLANT The contribution contains information on the duty of the operator of a waterworks, who decides to clean his waste water in a domestic water treatment plant and discharge the precleaned water into surface or ground water. It gives a list of documents and provides information on what the operator will need for getting a building permit for a domestic wastewater treatment plant. The article gives examples of when such a plant is considered to be a waterworks and when it is not.

page 19 SIMPLIFYING THE PROCESS OF ASSESSING ENVIRONMENTAL IMPACT The article looks into the latest amendment of Act No. 100/2001, which introduces special procedures for projects (such as building work, use of technology, and the like) that are below the limit values set in the list of projects which require an assessment of their environmental impact. First, any project, which falls into this category, will be examined by a competent authority to see if an investigative procedure will be required, i.e. a procedure before the actual environmental impact assessment. Thus, the whole process of assessment will be much shorter and simpler in regard to projects that will be withdrawn

from the investigative procedure for being below the limits. Under the previous Act, each project, even when not reaching the limits, had to undergo a time-demanding and money consuming investigative procedure.

page 20 CURRENT NATIONAL SUBSIDIES In 2008, applicants (regions, municipalities, communities and/or other subjects) asking for assistance, may submit their projects not only to subsidy programmes within the Environmental Operational Programme (OPŽP) or the Programme of Development of the Country (PRV), where finances are provided by the EU, but also by national subsidy funds. It is also possible to get grants for water management projects from national funds, i.e. the State Environmental Fund (SFŽP) and the Czech Ministry of Agriculture (Mze).

page 22 GREASE TRAPS - OBSERVATIONS FROM CHAIN SUPERMARKET AUDITS Grease traps (GT) are used to precipitate and capture grease and oil from wastewater in commercial food preparation situations (meat or cake preparation rooms, restaurants, kitchens and the like) before the water is discharged into the public sewerage system. The grease trap is to protect sewers from grease adhering to its walls and other mechanical problems. Part 2 gives an outline of the function and types of grease traps, based on the Czech standard ČSN EN 1825.

page 22 WHOM WE SPONSOR The Vodní zdroje Ekomonitor company supports projects in the social area, sponsors the free-time activities of children, and provides no small financial support to the development of sports. Apart from this, we should mention and appreciate the support provided by JUDr. Hana Horáková, the company operations manager, to the civic association Smíření in contractual matters.

page 23 RESULTS OF IISUE 1/2007 PHOTOGRAPHIC COMPETITION In the first issue of our magazine last year we launched a competition to find the best photograph documenting the preparation or implementation of cleanup jobs (category A) and for the best photograph documenting a conference/seminar organised by our company. The deadline was February 29, 2008 and on March 21 2008 our jury decided to award the following entrants: category A 1st prize - Ing. Daniel Grůza for his photo

„A Sledge in a Lagoon“ 2nd prize - RNDr. Oldřich Kuběna for his photo „An Extremist Supervisor“ 3rd prize - Ing. Daniel Grůza for his photo „A Gauntlet Thrown Down - the Environment“ category B 1st prize - Ing. Břetislav Crha for his photo „A Party“ 2nd prize - Mgr. Pavlína Dvořáková for her photo „Exhausted from Demanding Organisation of an Event“ 3rd prize - Mgr. Dušan Kosour for his photo „Participants in Water-Supply Biology Event“ The contestants who ranked first to third have been informed by letter. We congratulate the winners and thank all persons who submitted photographs.

page 25 RENTING CONFERENCE ROOMS The Vodní zdroje Ekomonitor company has modern and very well furnished conference rooms in Chrudim - Píšťovy and these are offered for rent to organisers of workshops, seminars, conferences, training and similar events.

page 28 PLANNED CONFERENCES AND SEMINARS Or Spring 2008 events: - seminar on the Act on preventing environmental damage and corrective action (Prague on 23.4.) - conference on Cleanup technology XI (Třebíč on 20.-22.5.) - seminar on Legal rules in waste management - current status (Chrudim on 6.5.) - seminar on Legal rules in water management - current status (Chrudim on 3.6.) - seminar on Handling building and demolition waste and debris (Prague on 10.6. )

FIREMNÍ ČASOPIS 2008/2 INFORMACE, RADY, NÁVODY, LEGISLATIVA, OTÁZKY A ODPOVĚDI

■ Emise na střelnicích

■ Informační smršť a chvála RSS ■ Likvidace skládky odpadů Hodonín ■ Naše publikace ■ Pitná voda

■ Zpracování projektu instalace domovní ČOV ■ Aktuální dotační tituly ■ Zpracování projektů do OPŽP ■ Vyhodnocení fotosoutěže z čísla 1/2008

Přehled seminářů a konferencí VZE PŘIPRAVOVANÉ KONFERENCE A SEMINÁŘE Na jarní měsíce letošního roku jsme připravili několik seminářů zaměřených na výklad nových či aktualizovaných právních předpisů a metodik zaměřených na oblast ochrany životního prostředí. Vzhledem k rychlému a často nepředvídatelnému vývoji při schvalování nových zákonů bohužel nemůžeme na tomto místě přinést informaci úplnou a doporučujeme proto zájemcům, aby se přihlásili k odběru novinek z našeho RSS kanálu http://www.ekomonitor.cz/rss/seminare.xml . 23. dubna se v hotelu Populus (Praha) uskuteční seminář ZÁKON O EKOLOGICKÉ ÚJMĚ A JEJÍ NÁPRAVĚ. Odborným garantem tohoto semináře je Mgr. Libor Dvořák, ředitel legislativního odboru MŽP, přednášet budou dále pracovníci MŽP JUDr. Ondřej Vícha a RNDr. Jan Krhovský, CSc., JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. z Právnické fakulty UK v Praze a Dr. Ing. Jiří Marek, pracovník společnosti Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o. Pravděpodobné je, že v době konání semináře zákon ještě nebude schválen, na březnové schůzi byl totiž s pozměňovacími návrhy vrácen Senátem Poslanecké sněmovně PČR, přičemž původní termín pro jeho přijetí požadované Evropskou komisí vypršel již před rokem. Přesto či dokonce právě proto lze očekávat, že se seminář setká s velkým zájmem odborné veřejnosti a že přínosem pro účastníky bude nejen samotný výklad připravovaných ustanovení zákona, ale i očekávaná diskuse. Přihlášky a informace: Bc. Alena Pecinová, [email protected], tel. 469 318 422. Pro odborníky v oblasti odstraňování ekologických zátěží připravujeme ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Technickou univerzitou v Liberci již jedenáctý ročník konference SANAČNÍ TECHNOLOGIE. Letošní konference se koná pod osobní záštitou náměstka ministra životního prostředí Ing. Karla Bláhy, CSc. a za čestného předsednictví doc. Ing. Milana Pospíšila, CSc., prorektora pro vědu a výzkum VŠCHT Praha. Konference se bude konat v Třebíči ve dnech 20. – 22. května 2008, odborný program zahájí ráno dne 21. května v konferenčním centru Pasáž předseda organizačního výboru doc. Ing. Jiří Burkhard, CSc. z VŠCHT Praha. Součástí odborného programu budou téměř tři desítky referátů a téměř dvě desítky plakátových sdělení. Jako každoročně je pro účastníky připraven společenský program tak, aby konference nebyla jen setkáním odborníků, ale i setkáním přátel a partnerů. Detailní informace o programu, organizaci a přihláškách získají zájemci jak na internetových stránkách společnosti VZ Ekomonitor http://www.ekomonitor.cz, tak od pracovníků našeho oddělení seminářů a konferencí (tel. 469 318 422, [email protected]). Speciální nabídkou zejména pro úředníky a vedoucí úředníky územních samosprávných celků, ale i pro pracovníky státní správy jsou semináře PRÁVNÍ PŘEDPISY V OBLASTI ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ – AKTUÁLNÍ STAV (koná se v sídle společnosti VZ Ekomonitor v Chrudimi – Píšťovech dne 6. května 2008) a PRÁVNÍ PŘEDPISY V OBLASTI VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ – AKTUÁLNÍ STAV (rovněž VZ Ekomonitor, Chrudim – Píšťovy, dne 3. června 2008). Na obou seminářích bude přednášet a na dotazy odpovídat ředitel odboru výkonu státní správy MŽP v Hradci Králové JUDr. Ing. Emil Rudolf. Oba vzdělávací programy jsou předkládány k akreditaci u MV ČR dle zák. č. 312/2002 Sb., par. 20 a účastníci obdrží osvědčení o absolvování. Informace o podmínkách účasti, přihlášky a pozvánky poskytuje a eviduje Bc. Jana Havlová, [email protected], tel. 469 318 422. Poslední akce, o níž chceme v tomto čísle čtenáře informovat je seminář NAKLÁDÁNÍ SE STAVEBNÍMI A DEMOLIČNÍMI ODPADY, který se uskuteční v Praze v hotelu Populus dne 10. června 2008. Impulsem pro uspořádání tohoto semináře bylo vydání Metodického návodu odboru odpadů (MŽP) pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi (leden 2008) a nařízení vlády ČR č. 361/2007 Sb., jímž se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci a které nabylo účinosti dne 1.1.2008. Lektorský tým semináře tvoří Ing. Milena Veverková (Univerza – SOP Praha), MUDr. Magdalena Zimová, CSc. (Státní zdravotní ústav Praha), Ing. Jana Střihavková a Ing. Jaromír Manhart (oba MŽP Praha) a Ing. Petr Havelka (Česká inspekce životního prostředí, GŘ, Praha). Na seminář Vám na vyžádání rádi zašleme pozvánku – tel. 469 318 422, [email protected].

Kontaktujte: Ekomonitor, spol. s r. o. Píšťovy 820, 537 01 Chrudim III tel.: 469 682 303-5, fax: 469 682 310 e-mail: [email protected], http://www.ekomonitor.cz