Občasník 70. oddílu Zálesák
č.27
zalesak.unas.cz
2004
Skautský ples
5. dne měsíce hladu, zapsala Pejťa Sraz na dolaďování byl, samozřejmě, nechutně brzo, ale to vás nemůže přehnaně zajímat… V jednu jsme plni úkolů naběhli do sálu a zaútočili na skutečnosti, které nás tížily: nafouknout, zavázat, navlíknout a pověsit nad sál necelý dvě stovky balónků, esteticky poházet po tomtéž místě proužky krepáků za tři stovky, obléknout se do maškarního, připravit stoly na prodávání vstupenek, dohodnout se s kapelou a to vše v nehorázně malym počtu ohromně schopnejch lidiček (Méďa, Koště, Darzí, Mirka, Lukáš, Pejťa, Hejkal, Noblesa). V půl třetí jsme byli OK, lupeny se prodávaly, diplomky, bonbóny a čísla pro soutěžící (masky) se jenom rozutíkávaly. Všechno zatím vypadalo krásně – dorazila i Přeslička a rozebrali jsme si oranžový šerpy, aby účastníci věděli, za kym jít, kdyby něco potřebovali. Začali jsme trošku dýl, než jsme chtěli, ale přišlo nám poněkud nadbytečný chtít roztančit skoro prázdnej sál… Vše se v dobré obrátilo a úvodní dvojka s prvními tanečními mistry uvedla program, kapelu (Retrokvartet z Rokycan – Jóóó!!!) a zahájili tančení a řádění. Úspěšně. V odpoledni se krom skvělé hudby a nevázaného tance objevily čtyři vstupy tomboly, ukázka tanců, balet pod vedením dalšího tanečního mistra (kdopak si vzpomíná na loňské Mariánky a úžasné „padedé“ ve tři ráno v tělocvičně?) a několik veselých kolektivních her. Samozřejmě jsme nevynechali toužebně očekávané vyhlašování cen – masek a přišel i jeden bonus – maska spinky aneb Aneta Langerová… nebo vlastně Dido? Kdo ví … ale byla vážně skvělá!! Prostě se přišla zeptat, jestli by si mohl na pódiu zazpívat. Odvážnému štěstí přeje. Před šestou proběhlo poděkování a závěrečná píseň, po níž se veškeré účastnictvo poměrně rychle rozprchlo… Pro nás to ale rozhodně neznamenalo sbalit se a zmizet, ale v první řadě zamést (případně pokusit se ještě důmyslně rozmístit) popadaný krepáky a zbytky po nafukovacích balónkách, vrátit stoly a židle do původního postavení a jít se trošku převlíct. Zároveň jsme si objednali perfektní večeři (smažáček) a přemístili svoje švestky do speciální místnosti v patře. U večeře jsme v otupělé blaženosti a nedaleké společnosti Myšáka, Králíka a poletující Noblesy vydrželi nebezpečně dlouho. Pak nás něco (tuším že Beruška a lístek pro Méďulku, posléze i Milan a další a další) donutili se zvednout a procitnout. Óó, jak namáhavé… A pak se tančilo, tančilo, řádilo, skákalo a podupovalo… Shlídli jsme freestylový míchání koktejlů (a k naší nemalé radosti posléze u našeho stolu skončily hned dva ze čtyř nabízených), pokochali se tombolou (bohužel, startovací kabely nám vyfouk Koumák, ale pilka taky dobrá…:) a z přemíry únavy z dnešního předlouhého dne jsme začali naprosto nenápadně odebírat zbylou výzdobu a pak čtveřice Mirka + Darzí + Koště + Pejťa přehodnotila svoje oblečení, posbírali mnoho vjecí a nastoupili do úžasnýho big taxíku. A co Méďa, Milan, Lenka, Ruda, Karin, …? 2
Bonusy: -
za maškarní jsme zatím neslyšeli nic moc negativního, takže sborem děkujem hlavní hlavě Méďovi za našich se posléze zúčastnila jen Anet s kamarádkou a Míla. Kde zůstali ti ostatní? Méďova maska je skutečně VLK na maškarním jsme se pokusili ukrást asi 6 židlí (že jo, proč ne – v klubovně jich je málo a Noblesa by si taky jistě ráda ňákou nechala), ale nakonec nás paní zodpovědná za sál přinutila vytáhnout si je z kapes ohodnocené masky byly například mikroBeruška (asi tříletá), Postel, Mumie, … a šerpy, ceny i ceny z tomboly za to opravdu stály! celkem se účastnilo 91 masek, bylo taženo 36 cen tomboly celej den sme na sebe byli moc (přehnaně moc) hodný – samá pochvala, kompliment… no, něco na nás asi spadlo … nebo že by ten mráz? na plese jsme, samozřejmě, okoukli i závodní taneční pár a hodnocení dne? PROSTĚ SUPER!
A pohledem cizích očí: Od všech zúčastněných „orgánů“ plynula na hlavy organizátorů maškaráku (tedy našich drahých roveřat) velmi silná slova chvály. A tak jim i my poděkujme za super vizitku nejen jejich, ale i celého našeho střediska. Mimochodem, aby se jim vše super povedlo, byli si už před rokem omrknout, jako to dělají jiní a o co tam mají za chyby. Loňský průzkum byl zřejmě letos znát.
Valšovky aneb Letošní krkonošské soustředení 12.-20. dne měsíce hladu, zapsala Pejťa
Fšechno to začalo kdysi a onakde, ale i tak jsme měli oproti loňským pokusům trošku skluz. Dokončovací práce začaly až v den, kdy (víceméně) skončily. Jídelníček, nákup a rezervace lupenů do žlutýho busu (letošní žhavá novinka) jako by šlo kolem nás. Tak trošku. V sobotu jsme se ale i s Lukášem (nakonec) sešli na správném zábradlíčku na CAN (= sí ej en). Naložili jsme se, stewardka si nás odškrtla a popřála šťastný let. S kafíčkem, denním bulvárním plátkem a Óčkem na tuctu výklopnejch elcédéček se to dalo přežít. Po několika dalších hodinách, co jsme si nechali kapat se stropu vodu a vzpomínali na Student Agency, jsme se radši nechali vyložit ve Velké Úpě a plni sil (které nám nesl Pája, protože jako jediný nevěděl, do čeho de …) se vrhli do kopce. Za padajícího šera a úlevy ohlušující vyčerpání se před námi otevřely dveře promrzlé boudy. Sladký domove! Následujících 8 dní prošlo ve více méně bojové náladě až do neděle. Postupně jsme se rozloučili s Mirkou (která odjela asi 3. den našeho pobytu), Lukášem (babička), Vzteklinou (co vlastně vůbec není vzteklina), Jíťou a Víťou (kteří prostě museli jet vlakem) i spoluobyvateli – drobkem Vojtíškem i těmi ostatními. Pár výkřiků do tmy: -
opět jsme měli 2 pokoje (4lůžák pro 1 až 4 a 4lůžák pro móóóc), ze kterých jsme se stěhovali do menších a studenějších kvůli pracovní stísněnosti jsme museli vynechat vtipná jídla jako palačinky nebo karboše pro nákup v Úpě jsme zvolili tradiční dopravní prostředky – lopaty a tý jó! To byl sešup!! když jel Méďa s Lukášem do Trutnova nechat zasklít okno, vrátili je se dvěma stovkama brček – to pak byla pařba! nejen, že jsme se nevázaně oddávali snowboardingu, pingpongu, fotofilingu a sosningu, někteří dokonce neodolali a pokoušeli se o lyžování, běžkování, parašuting i nevázané skoky, tuneling i mnoho dalšího a dlouhodobá účast těch, co znáte: Méďa, Koště, Pája, Lukáš, Pejťa, Wohnivec
3
Ošelín aneb Taková normální rodinka 4.-6. dne měsíce vran, zapsala Aneta
Sraz byl v pátek 4. března. Když jsme všichni dorazili na HN, nastoupili jsme do vlaku a už jsme drandili směr Ošelín. Ve vlaku jsme si museli vymyslet jména, který jsme používali celý víkend. Já jsem byla otec, hlava rodiny Lojza Prdko, Míša alias moje choť Emila Prdková, Terka jako moje tchýně Svatava Prdková a Kája alias můj syn Bohomil Prdko. S originálními jmény jsme vystoupili na polorozpadlém nádraží s polorozpadlou cedulí Ošelín a hledali jsme dopis s dalšími instrukcemi. Když jsme po dlouhém hledání našeho bydlení dorazili do „luxusního, velkého, 5ti hvězdičkového, překrásného hotelu“ s výhledem na dřevník a kadiboudu, měli jsme si ještě vymyslet a zahrát rodinnou scénku. Pak jsme se najedli a prohlíželi jsme si fotky na Mirky notebooku. Bylo už docela pozdě, tak jsme se uvelebili na „velice prostornou“ postel a usnuli jsme. Ráno jsme se probudili a šli jsme na rozcvičku. Pak nám řekli, že se nám narodil syn a měli jsme mu dát taky jméno. Jmenoval se Vobržálek a Koště měl značné problémy zapamatovat si jeho jméno a říkal mu Vohnout, ale jemu to asi nevadilo. Museli jsme Vobržálka přebalit, obléci a mohli jsme vyrazit. S Koštětem a Méďou jsme šli do nedalekého tábora, kde jsme hráli až do oběda hry. Když už nám kručelo v břiše, šli jsme se napapat. Měli jsme špagety. Po obědě jsme myli nádobí a pak jsme se zavřenýma očima skládali čísla do jejich rámečků. Pak jsme šli na stopovačku. Kája, Méďa, Míša připravovali a já, Koště a Terka jsme šli po značkách. My jsme šli na druhou stranu, takže jsme je potkali v půlce cesty. Večer nám Pejťa četla pohádky a my jsme si měli zaškrtávat určitá slova, ale to nás tak zmohlo, že jsme se radši zavrtali do svých spacáků a usnuli jsme. Ráno mi Pejťa s Darzí říkali, že nás nahrály, jak jsme s Míšou v noci pěkně chrápaly. Byla zase rozcvička, pak snídaně a potom jsme soutěžili, kdo rychlejš vypije trochu čaje z dětské flaštičky s dudlíkem. Pak jsme se vydali na dalekou pouť za Fantomasem. Hledali jsme dopisy s informacemi, až jsme ho našli. K obědu jsme měli brkaši s párkem. Po obědě jsme si sbalili a vydali se na zpáteční cestu domů. Ve vlaku bylo vyhlašování výsledků. A pak Plzeň a my se odebrali ke svým domovům.
Memoriál Vráti Kdýra aneb Jak to všechno začalo 11.-13. dne měsíce vran, zapsala Darzí
V pátek po jedenácté hodině večerní jsme už byli na cestě směr Blížejov, kde jsme záhy vystoupili. Zde na nás čekali organizátoři. Po rozdělení do skupinek jsme vyrazili na víceméně sibiřský pochod noční krajinou, kdy jsme hovořili o důležitých tématech, kdy jsme se snažili alespoň na něčem shodnout. Počasí nás ohromovalo silnými poryvy větru, deštěm plných krup a spoustou jiných překvapení (vlezlý mráz). Dorazili jsme do Horšovského Týna k naší noclehárně (místní základní škole). Ale spánek jsme si museli něčím zasloužit, takže jsme vyšli vstříc centru města na očekávanou hru. Naše skupiny, klany, mezi sebou bojovaly o ulice tím, že plnily různé úkoly a zapichovaly ba4
revné špendlíky do herního plánu. Vůdcové, respektive vůdkyně dvou vítězných klanů se poté utkaly o místo v městské radě. Volby proběhly v místním kostele, na kterém byly vidět pozůstatky druhé poloviny minulého století, poté, co se obě kandidátky utkaly v řečnickém, silovém a logickém souboji. Zvolená členka rady, Rikki, nás dovedla do školy, kde jsme si užili svých 5 hodinek spacího odpočinku. „Následující den“ jsme se vydali k poutnímu klášteru, kde jsme na tajné místo ukryli poklad (každý z nás obětoval nějakou milou věc a, kdo chtěl, ten i poslání či myšlenku). Zahráli jsme si trojnožku a povzbuzovali "klášterolezce". Na zpáteční cestě jsme oplývali dobrou náladou a chutí vrhat po ostatních sněhové koule, takže jsme se rozhodně nenudili. Po prohlídce sbírky elektrických kytar jsme se vrátili na vynikající gulášek a pak jsme vyrazili na koncert skupiny s krycím názvem „čím víc, tím líp“, ze kterého se nakonec vyklubalo „no exit“. O přestávce proběhla soutěž „kdo dřív vypije půl litru limonády“, která několika účastníkům neudělala příliš dobře. Po úklidu a odvozu aparatury jsme se vrátili do školy věnovat se zpěvu a tělocvičně (fotbálek v půl třetí ráno apod.) Ráno (= po dalších šesti hodinách) jsme si sbalili, uklidili po sobě učebnu biologie a vyrazili na zpáteční cestu. Toť vše.
Velikonoční skautské kuřátko aneb Trocha snahy 19. dne měsíce vran, zapsala Pejťa
Na 19. března 2005 jsme byli s Rysama domluvený, že po asi měsíčním připravování (výroba kuřátek ze skořápek a vatových kuliček – Rysové a Káňata, domlouvání s úřady - Pejťa) se vrhneme do „Velkýho Tesca“ a nasbíráme pro „Pomozte dětem!“ co nejvíc penízků. Dokonce jsme vyhlásili interní soutěž o báječný syté žlutý tričko s logem (kuřátko s bíločerveným záchranným kruhem – určitě ho všichni znáte z televize) a nápisem Pomozte dětem!, aby účast a snaha výrobců kuřátek a následně účast čety prodavačů byla co nejhojnější. Ale … V den konání se sešlo 6 kasiček, 200 kuřátek, 3 organizátoři (Pejťa, Koště, Méďa) a 2 zájemci o tričko a o to někomu pomoci (Anetka, Míla, tedy jen Káňata). Společně jsme se přesto snažili a za 2 hodiny jsme prodali 120 kuřátek za 4267,50 Kč a 1 Euro. Takže moc moc moc moc Anetce a Mílovi děkujem a nevíme, co bychom si bez nich počali!!!
Chlupatý tenisák
9. dne měsíce trávy, zapsal Milan Letošní ročník oblíbeného skautského hokejbalového turnaje vyšel na sobotu 9.4. Konal se opět ve skateparku mezi Slovany a Doudlevci, letos za účasti 7 sedmičlenných týmů „juniorů“ (družstva s průměrným věkem hráčů do 15 let) a 7 týmů „mužů“ (ti starší). Naši borci postavili za pomoci neoddílových externistů 2 týmy, jedny juniory a jedny muže. Junioři: tým Nukleární mouchy (kapitán Marek, Petr, brankář Milan, náš bývalý člen Miki, Adam z Jednapadesátky a na první zápas i další kamarád Michal). Muži: tým 70 rudých ponožek (kapitán Koště, Méďa, brankář Pája, Ruda a Jakub/Fretka z 57. oddílu Zelená střela). Pokud se vám zdá, že naše sedmičlenné týmy jsou nějak méně početné, připočtěte třeba Martina, Davida a Roberta, kteří na poslední chvíli odřekli nebo prostě nepřišli. 5
Líté zápasy (2 x 5 minut) probíhaly v zimě (pod 10 stupňů) a vlhku (chvílemi různě silně mrholilo – snad to nikdo neodstoná) zhruba od deseti hodin do tří. Pro naše týmy byly zápasy o to horší, že neměly nikoho na střídání) Pak proběhlo rychlé vyhodnocení a vyhlášení výsledků. A teď výsledky: Junioři:
1. 74 Šipka 2. Fratelli 3. Kotva 4. Žraloci 5. Nukleární mouchy 6. Blue viper 7. Pardíci
12 bodů 9 bodů 8 bodů 5 bodů 5 bodů 3 body 0 bodů
Muži: 1. Amores Perros 10 bodů 2. Blue viper 9 bodů 3. 70 rudých ponožek 8 bodů 4. Boží tým 8 bodů 5. Redaktoři 4 body 6. Medvědovo koně 2 body 7. Pořdůch 0 bodů
Naši střelci: Junioři – Miki 6 branek, Marek, Petr a Adam 2 (skóre týmu 12:10) Muži – Koště 6 branek, Méďa a Ruda 5, Fretka 3 (skóre týmu 19:8) Všem našim borcům gratulujeme. Nečekali jsme, že obsadí tak vysoké příčky. Prostě hráli dobře a ještě lépe (jen tu a tam byl někdo o maličko lepší a prodral se proto výše). Tak zase za rok? P.S.: Pořdůch opravdu znamená „Pořádající důchodci“. Několikero poznámek na závěr: -
-
-
-
hra vysokou holí je opravdu nebezpečná (Marku, Petře, …), ostatně Mikiho tvář to poznala zblízka to, že někdo z druhých dělá cosi nepovoleného nebo nesportovního, není důvodem pro to, abychom to dělali také a pokřikovali na něj „Ty to děláš taky!“ (to ať si každý přebere sám) pořád platí pravidlo průměrného věku týmu, takže za juniory tak vlastně může hrát i třeba dvacetileté dítě proti předchozím ročníkům čtyři hráči týmu museli být registrovaní v Junáku (aby se omezila účast dřívějších „méně slušných“ borců), na místě ovšem pořadatelé tvrdili, že čtyři členové Junáka musí být vždy na hřišti, což bylo překvápko a pro naše juniory v prvním zápase trochu nečekaný problém rozhodčí zároveň stavěli i tým (Pořdůch) a občas byli drobátko zmatení (nebo jak byste nazvali, když se rozhodčí ptá diváků „Pořád je to 0:0?“, případně několik případů, kdy na výsledkovou tabuli zapsali trochu jiné výsledky, než jaké na hřišti vznikly? A kde byly zase ty roztleskávačky?! Nukleární mouchy měly většinu výstroje brankáře (kromě přilby, kterou "hmyz" kradl "ponožkám") půjčenu od Smrčka z konkurenční Šipky, kterému tak děkujeme za ochotu.
RS Super Action zapsala Pejťa
Jak je známo, Roger nikdy nespí a stále se musí realizovat. A když nic nedělá, tak to ostatní irituje… A co jsme vymetli my? Odstaveček pro ty, co neví, kde se takový Roger vyloupnul ☺: V určité situaci jsme vymýšleli, jaký je recept na správného ROVERA. A bylo odhlasováno, že nejlepší ROVER je přece RANGERS (komu není jasný rozdíl, rover je ON a rangers je ONA). Ale 6
abychom nevypadali jako nějací feministé, zvolili jsme model UNI-SEX. A teď zkuste najít slovo pro UNI-SEX roverorangers. Prostě Roger… Po Silvestru a Výstupu na vrchol byla 11.1. (pro ty, co ještě nepochopili systém, druhé úterý) RS čajovna, na kterou už nezvládají chodit ani ti okoukaní, natož někdo nový. Takže teď je řada na vás!!! Přijďte se zasmát, zahrát si kulečník, pingpong, stolní fotbálek, logické netradiční hry, zkusit malou, ale záludnou horolezku, účastnit se besedy na téma kol v Regensburgu, Thajska, nových filmů, skautského promítání… Pája už začal. Kdo dál?? Následovalo mnoho sezení a ježdění u žhavé otázky Maškarní ples, ale nic se nemá přehánět, tak jsme se 29.1. vrhli na ledovou plochu zimáku (Pája, Koště, Méďa, Pejťa) a den poté (30.1.) do mrazivě teplé náruče šumavských svahů (Koště, Méďa, Mirka, Pejťa). Sportovní a psychicky rekreační víkend nás po pravdě řečeno trochu zdolal fyzicky, ale správný Roger se nenechá a ve středu vyrazí tančit (2.2., jakási závěrečná), ve čtvrtek 3.2. na kmenovku (byla o to vtipnější, že jsme si museli hledat náhradní útočiště – Senečák nečekaně zabrala Vločka). V pátek proběhla ve větší či menší míře regenerace a od sobotních 8 se jelo dál (5.2., plesy). V neděli 6.2. se ještě Lukáš jako náš zástupce zúčastnil akcičky v Nebeské čajovně a uzavřeli jsme týden. Jen jsme, bohužel, nedokázali zařadit Digiho maturák… 8.2. proběhla únorová roverská čajovna. Ve čtvrtek 10.2. uspořádal Pája bruslení na Borské přehradě a i přes drobné oteplení jsme si v rámci možností zahráli na profesionální hokejisty. Led byl dost bezpečný (moc to neklouzalo a když tak byl měkký…) – překonal i nebezpečné účastnictvo (Pája, Zuzka, Koště, Méďa, Lochness, Pejťa). Konec týdne a celý další už se nesl ve znamení nadcházejících jarních prázdnin a Havají v Krkonoších.
26.2. jsme téměř záhadně nenavštívili roverský taneční večer u Salesiánů (tamtéž co čajovna), pořádaný roverským kmenem Camelot. Další čajovna proběhla 8.3. a po ní 11.-13.3. Memoriál Vráti Kdýra (tradiční Worwo se setkávacím podtextem pořádané 92. Kotvou) nebo setkání MOA 2004 v Kynšperku (s bohatým interaktivním programem, operou Včelka Mája a senzačními jablečnými buchtami na faře s týpkem, co byste do něj neřekli, že je farář). Velikonoce (24.-28.3.) ve Šťáhlavech – rozhodli jsme se, že se oprostíme od civilizace, vezmeme spoustu jídla a budeme se regenerovat při hře Bang! Na chatičce. Mimo jiné jsme zařadili i organizační okénko VRH se zbytkem Sakury, co se neuvolnil celovelikonočně, a Čarodějnic. A perlička? Vyberu třeba tu, jak se ve Šťáhlavech spustil nepředstavitelný slejvák, takže jsme v prosluněné Plzni s mokrými batohy, vlasy a vodou odkapávající z rukávů působili poněkud zmateně.(Darzí, Koště, Méďa, Sissi, Jess, Pejťa) Největší zdejší RS akce Plzeňské roverské setkání (poslední ročník znáte pod názvy Gawagai, Gawa.zwei), letos nazvané 123405 (podle data 1.-3.4.). Nejlepší, co za rok můžete zažít! Pojedete příště? (Darzí, Pejťa) 7
8. 4. kmenovka, 12.4. RS čajovna (pozor, do konce roku již jen dvě!!!!). 9.4. brigáda na tábořišti Jamboree bez hranic (Darzí, Pejťa + ne mnoho dalších odjinud, ale na počet nářadí přítomného na Ostende prý tak akorát). 10.4 úklid kanceláří ORJ (Koště, Méďa, Pejťa + 3 středisková roveřata).
Něco málo pro ty, kteří se potřebují orientovat zapsal Milan podle SAS příručky přežití
Metoda větve a stínu. Přesnost této metody závisí na rovnosti povrchu a pečlivém vyznačení stínu (takže taky musí, překvapivě, svítit slunce). Za slunného dne najděte větev asi metr dlouhou a zarazte ji kolmo do rovného povrchu na zemi. Větev bude vrhat stín. Pomocí malého kamene co možná nejpřesněji vyznačte krajní bod vrhaného stínu. Po 15-20 minutách stín dopadá na jiné místo. Pomocí dalšího kamene vyznačte vrchol nového stínu. Na zemi nakreslete přímou čáru probíhající body, kde leží kameny. Tato čára ukazuje západo-východní směr. Levou nohou si stoupněte blízko prvního kamene, pravou položte těsně vedle druhého. Nyní stojíte čelem k severu (a, samozřejmě, západ máte vlevo, východ vpravo a jih, překvapivě, za zády). Což takhle obrázek?
Měsíční čtvrti. Metoda není příliš přesná, ale k hrubé orientaci v noci postačuje. Je jedno, jestli Měsíc právě přibývá nebo ubývá. Rohy měsíčního obrazu veďte přímku směrem k obzoru. Přímka se dotýká obzoru přibližně v jižním směru. Tedy na severní polokouli (na jižní ukazuje k severu). A zase obrázek: 8
Pár slov závěrem zapsal Milan Novinka: 72. roverský kmen Sakura má nové internetové stránky – http://sakura.mysteria.cz Poslední víkend v červnu budeme opět stavět tábor (pro neznalé: kopat jámy na latriny a odpadovku, dosekávat kousky louky a průchody k umývárce, opravovat umývárku, připravovat dřevo na stavbu kuchyně apod.). V posledních letech nebyla ze strany rodičů a ani leckterých členů oddílu příliš velká účast. Doufáme, že letos to bude lepší. Je to tábor pro všechny, ne jen pro zasloužilé stavitele a vedení, a čím více nás bude, tím dříve budeme hotovi. Zájem o jamboree (informace platné k 28.3.): Proběhlo sčítání přihlášených a skončilo na čísle 1340 skautů a skautek a vlčat a světlušek a oldskautů a oldskautek ve věku od 6ti do 81ti let (neuvěřitelné, co?). Od nás se přihlásili pouze Petr, Marek, Milan a Aneta. A například ani jeden Krtek. Do servisního týmu (mimo jiné Poštolky) se přihlásilo 108 pracovníků (to jsou ti, co budou skautíky krmit, pobíhat různě s vysílačkama, kdekoho dirigovat, něco někam nosit a po těch, co si na skauty jen hrajou, dokonce i uklízet). A nesmíme zapomenout na 14 SOSáků (pro neznalé: SOS = Skautská Ochranná Služba). Ozvala se Edita, jestli bychom u ní v České Bříze zase nezasadili nějaké stromky. Prý to umíme lépe než ona (těch našich neuschlo zdaleka tolik jako jejích). Vzhledem k našemu časovému přetížení jsme našli (a dostali odsouhlasený) nejbližší volný termín neděli 8.5. Hrůza, co? Doufám, že se nějací specialisté najdou. Loni v létě jsme koupili nové dřevěné podsady. Ještě ve slunečném podzimu jsme je natřeli proti vodě. A ve slunečném jaru zbývá ještě další ochranný nátěr (to aby nám ty drahé podsady vydržely co nejdéle). Bylo by dobré nenechávat to na červen, dubnu to asi nestihneme, takže nejspíš květen. Tak kdo ze starších (vedení, Poštolky, Krtci – i když ani mladším se v pracovním nadšení nebrání) se hlásí na práci? Na schůzce Rysů 5.4. se dal Robert do řeči s malým klukem, jedoucím kolem na kole (a taky okolo), jestli si nechce zahrát s náma. Chtěl. Prý se přijde příště podívat i s babičkou. A tak uvidíme, třeba se družina Rysů o Pavla trochu zvětší. Aktivita se prostě cení a občas i vyplácí.
Něco k zamyšlení zapsal Milan 1) Jakým způsobem umístíte čtyři mince tak, aby byly od sebe navzájem ve stejné vzdálenosti. 2) Teď zkuste stejnou věc udělat s pěti mincemi, položte je tak, aby se každá mince dotýkala všech ostatních. Zjistíte, že je to zcela jiný problém. Řešení ad 1) ...-/..././//-.-./---//--/..-/.../../-/.//..-/-.././.-../.-/-///.---/.//.--./---/.-../---/--../../-//-/.-./..//--/../-./-.-./.// -./.-/.--./.-../---/----/---//-./.-//.../-/..-/.-..//-/.-/-.-///--.././/..././/-../---/-/-.--/-.-/.-/.---/..//.-//-/...-/---/.-./..// -/.-./---/.---/..-/...././.-../-./../-.-//.-//-.-./-/...-/.-./-/---/..-//.--./---/.-../---/--../../-//-./.-/...-/.-./----//-../---/.--./../---/.../-/.-././-../// ad 2) ./-./.-.//---./--//./...//.-/-/.-./.--/...////!-.../-/.--/--/.-/-//---/.-/-./.--//-..-/.../-.--/.../..--/--/.//--...//-.//--...//./-.//---/-/.---/-///.--/---./.../-.../--/.-.-/-//.-/-/..../-././/----/-.-/-./.-/.../---./-//.--/..././.-../.-./-././//.-.-/--/../..--//--/-//----.//../--/.-/.-.-/-//.--/..././.-../.-./-./-.../--//.-./-./..--/.--/-.//.-./-./..--/.--/-///-./-.--/-/---/-..-/.../.-//../-././/../-././--/.-.-/.-./.-../// 9
Malé datumové info Výhledové akce 28.4. – 1.5. 7.5. 8.5. 26.5. – 29.5. 25.6. 1.-17.7.
IV. Západočeské jamboree (Bolevák – Ostende) alias Jamboree bez hranic Čarodějnice brigáda u Edity v České Bříze Bambiriáda (Borský park – www.bambiriada.cz) stavba tábora letní tábor
Blížící se výročí Duben 4. se narodil Milan (1961) 5. má svátek Mirka 24. Den skautů 25. má svátek Marek 29. se narodil Jindra (1998) má svátek Robert Červen 3. 18. 24. 29. 30.
10
se narodila Pejťa (1988) má svátek Milan má svátek Jan má svátek Petr a Pavel má svátek Šárka
Květen 2. 15. 17. 19. 24.
se narodil Méďa (1987) se narodil Marek (1993) má svátek Aneta se narodil Koště (1987) má svátek Jana
