Naše letošní putování směřovalo do pravěku. Tábor je pro děti a o dětech, a tak vám snad celý tábor nejlépe přiblíží úryvky z deníku, který samy děti během tábora pořizovaly: 27. června Expedice zahájena! Ve 3 hodiny odpoledne se všichni vybraní specialisté sešli u koupaliště ve Vlašimi. Psal se rok 2014... Utábořili jsme se u mlýna a prozkoumali okolí. Po setmění jsme nasedli na naší loď, která nás měla dovézt do čtvrtohor. Nejprve jsme měli problém vyplout. Pak začala Zuzka číst z deníku ztracených kluků a proud řeky se začal zvětšovat. Úspěšně jsme dorazili do čtvrtohor. V noci, po vylodění, jsme potkali dva pralidi. Naštěstí hned utekli. Znaveni z cesty jsme šli spát. 28. června Probudili jsme se v době ledové..... Želva nedokázal uhlídat náš oheň. Museli jsme získat oheň od zdejších neandrtálců. ... Neandrtálcům se naše počínání nelíbilo a snažili se ukrást naše zásoby. ... 29. června Našli jsme první zmínku o klucích - jeskynní malby. ... Poté, co si Želva napravil svoji reputaci nalezením mamuta, jsme se vydali na lov mamutů. Ulovili jsme dostatek masa, dost na guláš. ... Večer jsme si zlepšili náladu bálem, kdy začáteční tanec byl s pravěkým motivem. Pokračujeme do třetihor. 30. června Poté, co jsme celkem bezproblémově dorazili do třetihor, zahráli jsme si první hru, při které jsme po oddílech objevovali bohatou faunu třetihor. Po menším kondičním tréninku v podobě hry Člověče, nezlob se, jsme se ve smečkách vydali na více či méně úspěšný lov divokých šelem. .... 1. července Náš druhý den ve třetihorách jsme započali hrou šátkovaná. ... Následně jsme se pokoušeli (poměrně úspěšně) vynosit naše zásoby mamutího masa z jeskyně, kolem které se začaly stahovat dravé šelmy třetihor. Díky našim úspěchům jsme se poté společně naobědvali a večer jsme z doupat dravých šelem vynosili i útržky z deníku čtyř kamarádů. Následující den jsme (s jistými obtížemi) odcestovali do druhohor.
2. července ... Po poledním klidu byla hra "Bystření smyslů", která se zařadila i do individuálních her. Tuto hru vyhráli Áňa, Fífák a Štěpán. Cestou zpátky jsme narazili na hrozného dinosaura, který svíral v tlamě kus papíru. Kvůli tomu jsme šli hledat dinobobky. ... Ale domněnka, že v dinobobcích najdeme části papírů z deníku se vytratila. Večer jsme zakončili countrybálem a šli spát. 3. července Druhý den v druhohorách jsme ráno hráli hru "hod dinobobkem". ... Po moc dobrém obědě jsme hráli hru "pterodaktylí hnízda", tato hra byla docela jednoduchá. Při téhle hře druhý oddíl našel u jednoho stromu kus deníku, a proto jsme se vydali do lesa hrát hru "hledáme zprávu II.", při které jsme našli další stránku z deníku. ... Tento den jsme zakončili táborákem. ... Když jsme dorazili do prvohor, šel náš průzkumník Želva zkontrolovat okolí. Ale najednou jsme slyšeli křik. Poté jsme vyšli z jeskyně, ale Želva byl pryč. Nebyli jsme si jistí zdejší bezpečností, a proto jsme si řekli, že se vydáme hledat Želvu až po ránu. 4. července Ráno jsme vstali a šli jsme na rozcvičku. Z ničeho nic jsme uviděli zděšeného a unaveného Želvu, jak vybíhá z lesa. Říkal, že ho unesli velemloci. Také se zmínil o čtyřech kamarádech, kteří s ním byli uvězněni. Želva nám sdělil, kde se čtyři kamarádi nacházejí, a tak jsme nezaháleli a ihned po snídani jsme je šli hledat. ... Podařilo se nám osvobodit všechny kamarády. Znaveni jsme je odvedli do tábora. Po dlouhém odpočinku se probudili a sdělili nám to, že viděli v jeskyni zbloudilé duše. Vydali jsme se je hledat do lesa. Našli jsme je a odvedli do věčných lovišť. Poté jsme se odebrali do lesa, kde dívky vytvářely mandaly a chlapci hledali pravěké stopy. Uvařili jsme si zde i večeři. Po Pešoutově kontrole jsme se odebrali na noc do tábora. 5. července Další den jsme se vydali na závěrečný pochod, na kterém bylo 6 stanovišť. Zde jsme měli prokázat naši zručnost, hbitost, chytrost a sluch. Za každé naše snažení jsme dostali určitý počet trilobitů. ... Tento poslední den v prvohorách jsme ukončili táborákem a předáváním cen a diplomů. 6. července Cesta do pravěku - na začátku naší cesty to pro nás byla pouhá slova. Teď ale představují deset dní plných zábavy, poznání a dobrodružství. Ať už jsme lovili mamuty ve čtvrtohorách, prchali před šavlozubými tygry z třetihor nebo obdivovali druhohorní dinosaury, vždy jsme stáli pevně při sobě a společnými silami jsme překonali všechny překážky a nebezpečí. V prvohorách jsme pak konečně dohnali i čtyři kamarády - Jendu, Tondu, Péťu a Jirku, a
zjistili jsme, že to jsou kluci jako my - zvídaví a toužící po dobrodružství! A když jsme se pak společně vydali k moři a vylovili živé trilobity, udělali jsme krásnou tečku za naším velkým dobrodružstvím. Teď je ale už čas vydat se zpátky do naší doby, kde nás čekají přátelé a blízcí. Naše cesta tím končí, ale cesta do pravěku zůstane v naší paměti navždy. (kráceno; plné znění deníku, stejně jako fotky z celého tábora, naleznete na prvnibeh.rajce.idnes.cz)
Vítr hvízdá v lanoví plachetnice Louisiana, rozbouřené vlny naráží do přídě. Stateční námořníci uvyklí houpání paluby snáší nepřízeň živlů, myšlenky upřené k jedinému cíli – tajemné lodi Černá perla. Když se nám na samém počátku našeho putování podařilo přesvědčit loďařské magnáty sira Dukea a lorda Lebiho, aby nám zapůjčili loď, nečekali jsme, že kromě přírody budeme muset bojovat i s lidožravými domorodci. Nakonec jsme museli dokázat ještě mnohem více – přemoci sami sebe na těžkém putování s nejistým výsledkem. Černá perla, postrach Karibiku a hrozba všech moří, plná zakletých a nesmrtelných pirátů, vedená tím nejhrozivějším z nich – kapitánem Barbarosou. Vzali jsme na sebe nesnadný úkol, úkol, který způsobil zkázu nejedné výpravy – zlomit kletbu a osvobodit svět od nebezpečné posádky. Jiní selhali, ale my jsme měli něco, co oni ne – průvodce ze všech nejpovolanějších, kapitána Jacka Sparrowa! I přes počáteční nedůvěru se ukázal jako pravý námořník (pardon, kapitán) a pomohl nám překonat všechny nástrahy naší plavby. Něktěří členové naší posádky za své nasazenízaplatili málem životem, naštěstí se nám ale vždy povedlo situaci zachránit. Nasbírali jsme všechny aztécké mince, které nám umožnily zrušit kletbu a poslední boj kapitánů přivedl Barbarosu až do samotného pekla. Za svou statečnost jsme byli po zásluze odměněni a Černá perla nyní pluje po širém moři s novým kapitánem Jackem Sparrowem.
OREGONSKÁ STEZKA ANEB DÁL NA ZÁPAD … rok 1841 Když jsme se dozvěděli, že vytrvalé úsilí o nalezení cesty přes nepřekonatelnou hradbu Skalistých hor přineslo své ovoce - skaut Jack Daniels ve službách bankéře Tomase Smitha objevili lehce schůdný průsmyk South Pass, neváhali jsme ani minutu a vydali se po Oregonské stezce. Putovali jsme dlouho, překonali všechny nástrahy počasí i nepřátelských indiánských kmenů, narazili jsme na zlatonosný potok Paul’s Creek a nakonec došli až do vysněného městečka South Town. Zprávy o zemi zaslíbené - příjemné klima, úrodná půda, husté lesy skýtající zásoby dřeva a zvěře na maso či kožešiny, ohromná stáda divokých koní, nelhaly! Navíc vláda Severní Ameriky nabídla každému z nás 65 hektarů půdy zdarma! Stačí se o ni 5 let starat, obdělávat ji, pěstovat obilniny, chovat koně nebo dobytek. Pak se stane zcela naším majetkem. Nikdo z nás cestovatelů Oregonskou cestou nezemřel na choleru, hlad, žízeň ani vyčerpáním. Než jsme se vydali na cestu, pozorně jsme si přečetli zvláštní vydání THE WESTERN STAR místní plátek, který nás předem upozornil na veškerá nebezpečí. Díky zkušeným rančerům jsme věděli, kudy jít, díky rychlým koním a kuchařskému umění našeho světoznámého a světaznalého kuchaře nikdo netrpěl pocitem hladu, doktor hlídal naše zdraví a ošetřoval rány a postwoman nám zprostředkovávala nejnovější informace ze světa a informovala o všem dění v naší kolonii. Stihli jsme také navštívit Casino a vyhrát nějaké dolary. A dokonce nám místní country kapela uspořádala bál na rozptýlení ducha… …Toť rychlá zpráva ze 4.běhu zdraví starostka Crazy Kate
Odchod velkého šoguna Tokugawi Již je tomu dlouhých třicet let, kdy můj otec, Iejasu Tokugawa, zvítězil v bitvě u Sekigahary a ukončil dlouhé období bojů a utpení. Stal se šogunem, sjednotil celé Japonsko a pod jeho vládou v zemi nastal mír a klid. Byl čestný a srdečný, ale pokud si to situace vyžadovala, i přísný a nesmlouvavý. Smrt si ale najde i ty největší z nás a můj otec zemřel. Proto vyzývám rody Ukita, Yuki, Togashi a Tori, aby se vypravili na hrad Edo, kde naše rodina přebývá. Vždy jste pevně stáli po boku mého otce, vyjeli s ním do mnoha bitev a v dobách míru spolu s ním vládli celému Japonsku. Shromážděte proto své samuraje a doprovoďte ho i na jeho cestě poslední. Buďte svědky toho, jak budu jmenován do úřadu šoguna a přesvědčte se o tom, že budu pokračovat v tom, co můj otec započal. Iejasu Tokugawa, japonský vojevůdce a veliký šógun nás opustil, jeho myšlenky ale zůstávájí.
Hide Tokugawa jediný žijící syn Iejasu Tokugawy
Kdy: 5.7. – 18.7. 2015
ŘECKO ECKO „… Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovaly dvě strany. K Diovi opevněnému na Olympu se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové (které osvobodil z Tartaru) a dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem. Na straně Krona opevněného na hoře Othyrs pak bojovali ostatní Titáni spolu s Giganty. Kronos prohrál a s ostatními Titány byl svržen do Tartaru. Diova "babička" Gaia pak s Tartarem zplodila obludného stohlavého obra Týfóna, aby Dia zahubil. Zeus jej však po těžkém boji hromy a blesky porazil. S bratry se pak o vládu rozdělil losem - Poseidón se stal pánem moře, Hádés pánem podsvětí a Zeus pánem nad nebem a zemí. Postaral se totiž o to, aby mu připadl nejlepší los. Zeus byl zprvu tyranský panovník. Nebýt Prométhea, vyhubil by lidský rod - nejdříve se mu totiž zdál moc slabý, pak moc silný. Diova tyranská vláda skončila poté, co se mu povedlo pořádně si upevnit moc. Jediné, co pak vládlo nad ním, byl osud….“
Na pokračování se těšte v létě ☺.
Kdy: 19.7. – 1.8. 2015 Kde: Slunečná Slune ná louka nedaleko bájné hory Olymp
LEV, ČARODĚJNICE A MLÝN Přemýšleli jste někdy nad tím, že mohou existovat i jiné světy, než jenom ten náš? Světy, ve kterých se mohou dít věci zdánlivě nemožné? My mysleli, že ne, ale nemohli jsme se více mýlit… Abychom to vysvětlili: jsme, tedy byli jsme, čtyři sourozenci – Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka. Jak to tak bývá, zvědavost a touha objevovat dovedla kdysi ty nejmladší z nás, Lucinku a Edmunda, až na samé hranice nám známé skutečnosti a ještě o kus dál – do světa zcela neznámého, neprobádaného a hlavně nebezpečného. Nechtěli jsme tehdy uvěřit, že nejde jen o podivný sen, ale další události nás přesvědčily o opaku. Když před časem náš bratr Edmund zmizel, věnovali jsme veškerý svůj čas a úsilí snaze ho nalézt. Až nedávno nám ale svitla naděje, a to, když si Lucinka vzpomněla na tajuplný svět, který jsme kdysi navštívili… Zbývá však stále mnoho otázek: Kdo Edmunda vězní a proč? Jak se do jiného světa dostaneme? Co tam nalezneme a čemu budeme muset při našem hledání čelit? Neodvažujeme se na tuto výpravu vydat sami, proto prosíme každého, kdo v sobě má dost odvahy a trochu dobrodružné krve, aby se k nám připojil a pomohl dosáhnout přetěžkého cíle…
Těší se na vás Zuzana, Petr a Lucinka
Kdy: 2.8. – 15.8. 2015
Ve jménu krále… …aneb Sedmero rytířských ctností Také se Vám líbí představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění na mohutném oři, vždy připraveného chránit vdovy a sirotky a bojovat proti zlu, poctěný pasováním od krále? Ale kdo vlastně byl rytíř? Byl to tvrdý bojovník, nebo feudální povaleč? Byl to profesionál, nebo amatér? Byla to hromada železa, kterou na koně dostávaly kladkou, a která když o onoho koně přišla, stala se bezmocnou hromadou šrotu? A kde se vzal? Že Vám tyto a jiné otázky nedají spát? ☺ Vydejte se s námi za poznáním a dobrodružstvím v termínu 16. – 23. srpna LP 2015 na letní tábor Strom.
Těší se na Vás král Tomas s chotí a celou svou oddanou družinou
G Emi 1. Někde v dálce cesty končí, D C G každá prý však cíl svůj skrývá, Emi někde v dálce každá má svůj cíl, D C G ať je pár mil dlouhá, nebo tisíc mil. G D Emi C R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál, vždyť i já G D C G tam, kde končíš, chtěl bych dojít, veď mě dál, cesto má. 2. Chodím dlouho po všech cestách, všechny znám je, jen ta má mi zbývá, je jak dívky, co jsem měl tak rád, plná žáru bývá, hned zas samý chlad. R: Emi D G *: Pak na patník poslední napíšu křídou C G D jméno své, a pod něj, že jsem žil hrozně rád, Emi F písně své, co mi v kapsách zbydou, C G D D7 dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát. G D G R: + [: veď mě dál, cesto má ... :]
