26. Téma války v české a světové meziválečné a moderní literatuře První světová válka: V próze výrazně ubývá dějovost, zároveň ustupuje nezaujatost a snaha vytvářet typové postavy – honě sebekritizovány. Autor se s nimi ztotožňuje. Přestává být důležitý vnější svět, ale postoj postavy ke světu – konfrontace vnitřního světa hrdiny s vnějším. Čas není tak důležitý. Velice důležitá je role podtextu. Čtenář si musí sám domyslet konec. Autoři pracují s náznakem. Próza mívá několik rovin – fantastická, filosofická, reálná. Meziválečná próza nechce nikoho učit žít, ale chce, aby vnímal svět (existenci) kolem sebe. Povídkový útvar – hodně se rozvětvuje, ve formě novely Román – zůstává tradiční literární forma. Povaha románu se mění. Román řeka: široce koncipovaný, celá řada dějových linií, hodně pokračování. Rozvoj psychologického románu - historický a společenský román Francie
Romain Rolland Petr a Lucie – novela, založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět dvojice milenců, problémy války × rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště - válečná Paříž, od ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu - obžaloba nesmyslnosti války. Děj se odehrává v krátkém časovém úseku 1 roku Dobrý člověk ještě žije – novela, oslava obyčejného života, obyčejného člověka; chudý člověk spjat s přírodou, obětuje se pro druhé
Henri Barbusse Oheň – román, otřesný deník vojenské čety (pohled "zdola"), vlastní zážitky z fronty; netradiční román pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny. Zamýšlí se nad příčinami vzniku války.
Marcel Proust Hledání ztraceného času – románová epopej, široce koncipované – 10 dílů; prolýnání linií, návrat do minulosti, vzpomínek francouzské společnosti, aby nalezl smysl a naplnění svého života – přítomnosti. Zobrazuje minulý i současný život francouzské aristokracie – velmi podrobné. Další autoři: Anatol France, Andrei Gide, Louise Aragon Německo
Erich Maria Remarque Na západní frontě klid (ironický název) - generační román, o osudech studentů (hl. postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hl. hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života Cesta zpátky – román, volné pokračování - osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti Jiskra života, Čas žít, čas umírat - romány, vztahují se k 2. světové válce
Thomas Mann Buddenbrochovi – rodinná sága Další autoři: Egon Erwin Kisch, Franz Kafka, Werfel, Döblin, Heidrich Mann, Lion
Feuchtwanger Rusko
Michail Šolochov Tichý Don - 4 dílný román, o životě kozáků v 1. světové válce a po ní, generační román v průběhu revoluce – občanské války, hrdina se nemůže rozhodnout, zda být pro nebo proti revoluci; pokrytci, souzněnci, odpůrci – mělo dva konce (kvůli cenzuře) Osud člověka – novela, tématika války a poválečného světa, psáno vzkazovou formou, vyprávění osudných příběhů; válku enlíčí jako hrdinný boj, ale líčí osud jen jednoho ponižovaného člověka, který se vždy dokáže postavit na nohy; problém bezdomovců, sirotků
Alexej Tolstoj Křížová cesta – román, triologie, konflikt ruské inteligence a revoluce, snaží se vyrovnat se situací po a před revolucí. Zobrazuje dva typy: jedni se k revoluci přiklánějí, druzí jsou jejími protivníky Další autoři: Maxim Gorkij, Isac Babel, Jergenij Zamjatin, Ivan Bunin, Michail Bulgakov,
Vladimír Nabokov USA
Ernest Hemingway Sbohem armádo – román, vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů - upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hl. hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska). Hl. hrdina – mladý důstojník, prožívá tragickou lásku s ošetřovatelkou – dezertér; válka je v očích hrdiny nesmyslnými jatkami Komu zvoní hrana – román, 2. svět. válka reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce), ví o tom že musí zemřít – problém vyrovnání se se smrtí, doba románu je pouze tří denní
William Faulkner Vojákův žold – román, o návratu zraněného a znetvořeného válečného letce Absolone, Absolone - román Další autoři: John Steinbeck, Theodor Dreiser, John Dos Passos, Francis Scott Fidgerald 2. světová válka: Německo Literární skupina 47 – demokraticky orientovaní literáti, kteří otevřeně psali o problémech fašismu; jak se vytvářeli společenské postoje, které vedli k rozpoutání války. Patřili do ní Günter Grass, Peter Weiss,
Remarque, Heinrich Böll. Anna Sehgersová Sedmý kříž – román, vydáno 1942, psáno za války; tesně předválečné německo; 7 uprchlíků z koncentračního tábora, ideologie fašismu – jak působila uprostřed Němců. 6 ze 7 bylo chyceno a ukřižováno, 7. stále prchá. Sedmý kříž zůstává prázdný jako symbol vítězství nad fašismem
Günter Grass Plechový bubínek – výchovný román naruby, bizardnost a absurdnost hl. postavy a její filosofie. Hl. hrdina Oskar – zároveň vypravěč – 30. letý chovanec v psychyatrickém ústavu – talentovaný, nadaný. Nechce být velký, stále s sebou nosí plechový bubínek Rusko ideologická socialistická a komunistická koncepce proti Německu (fašismu). Psáno vojáky, monumentální obrazy války, líčící heroismus vojáků. Podrobná a faktografická znalost událostí.
Konstantin Simonov Živý a mrtvý, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto – triologie, 1. část líčí boj o Moskvu, 2 část události kolem Stalingradu, 3. část boje v Bělorusku. Líčí dramatické události kombinované popisem životů civilních lidí.
Viktor Někrasov V stalingradských zákopech – román, stejná kombinace epického vyprávění jako u Simonova. Na válku se dívá z pohledu obyčejných lidí; oslava hrdinství obyčejných lidí, kteří se hrdiny necítí být
Michail Šolochov Osud člověka – novela, Nobelova cena, líčí následky války dvou osiřelých lidí, bývalého vojáka bez rodiny a malého kluka – sirotka Další autoři: Boris Polevoj, Fadějev, Vasilij Grossman, Vladimír Bogomolov, Rasputin, Vladimír Vojinovič (Zivot a neobyčejná dobrodružství vojína Čonkina)
USA
Norman Mailer Nazí a mrtví – román, vydáno 1948, velký úspěch; ukazuje prvky přístupu, chybí v ní rozměrné koncepce, nesoustřeďuje se na úzkou, omezenou skupinu lidí. Román není pojat chronologicky, mísí různé časy + starší časové vrstvy + mladší – doba po válce. Montáž textu – vyprávění, proud myšlenek, reportážní charakter – výňatky z dobového tisku. Děj: na malém ostrůvku, záložní rota; nemá hl. hrdinu, část lidí zmasakrována. Zjistili, že vše co dělali bylo zbytečné, protože Japonci se již před několika dny vzdali. Generál – zelený mozek, vojáci jen jako čísla; mladý důstojník – opozice.
William Styron Sophiina volba - psychologický román, reálná rovina je po válce. Hl. hrdina – Stingo, mladík, který se snaží napsat svůj první román. Další postavy: milenecká dvojice Sophie a Nathan, ona prošla koncentračním táborem – měla si vybrat syna nebo dceru (zvolila syna, on pak ale pravděpodobně stejně zahynul). Oba nakonec umírají
Joseph Heller Hlava XXII – jeho 1. román, s humorem a ironií, děj je zasazen do 2. světové války, ale neví to přesně, prostředí amerického letectva. Válka naruby, groteska, sem tam i morbidní. Děj není v souvislé linii. Kapitoly pojmenovány podle postav. Hl. postava – snaží se uniknout z války, snaha o individuální záchranu. Hlava XXII – neexistující paragraf, který nikdo neviděl – symbolické vyjádření absurdního světa. Josarian nebojuje s Němci, ale s mašinérií války Další autoři: Erik Lambert, Irwing Shaw, Myrer, Eastlake, James Clawel Anglie
Patrick Ryan Jak jsem vyhrál válku - humorná forma, zfilmováno - ve filmu hrál John Lennon Český obraz válek: Autoři popisují své zážitky+ krize lidské společnosti, realistický popis – popisováno z nadhledu. Válka = běs, absurdita, válka likviduje lidské a materiální hodnoty. Vznik legií – česká společnost začíná prožívat válku jako ničící symbol. Legionářská literatura. Forma: kronikářská, rozsáhlé romány, někteří autoři krajně pravicoví až fašističtí. Povídkové cykly – pohled obyčejného člověka posuzujícího válku z pohledu denního života. Románové epopeje – válka z lidí dělá zvířata, převrací všechny hodnoty. Psychologie hrdiny – proměna psychiky. Satirická groteska.
Jaroslav Hašek Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – satirický román, 4 dílný, nedokončený, geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce. Hl. postava Švejk: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destriktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; internacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka. Švejkovi nadřízení jsou zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)
Rudolf Medek Anabáze - 5 dílný románový cyklus, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů čsl. legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návrat domů
Josef Kopta - účastník 1. světové války Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma - románová trilogie, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka, zachycuje psychologii postav. Ukazoval ruskou společnost před a po revoluci
František Langer - vojenský lékař čsl. legií v Rusku Železný vlk – próza, listy z kroniky legií Jízdní hlídka – drama, o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány a bolševiky
Jaroslav Kratochvíl - důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. svět. války zahynul v Terezíně Cesta revoluce - vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje Prameny - 2 dílný román složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí. Román řeka – moc dějových linií, potlačoval reportážský a kronikářský postoj
Vladislav Vančura Pole orná a válečná – román, absurdita války poukazovaná na hrdinovi, který se absolutně vymyká – prosťáček, imbecil, vrah – má pocit, že se během války vyrovná všem ostatním. Dodává mu sebevědomí. Ve válce umírá. Uctíván jako neznámý padlý hrdina.
Jaromír John Večery na slamníku – povídkový soubor, monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově, oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie Tématika války též v díle K.Čapka (Bílá nemoc, Krakatit), F.Šrámka (Rány, růže), J.Durycha (Plížení Německem), R.Weinera (Lítice), B.Benešové (trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha) aj.
26b. - Zvuková stránka jazyka – soustava hlásek, hlavní zásady výslovnosti, přízvuk Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Jsou to nejmenší součástky řeči, které sluchem dobře rozlišujeme od druhých (např. ve slově pole jsou hlásky p, o, l, e). Hláskami spojenými v slovo se vyjadřuje význam, který slovo má a označuje se tvar slova. V slově nemůžeme měnit ani jednotlivé hlásky, ani jejich pořádek (rak – rok, rek, ryk...) Hlásky se při vyslovování seskupují do slabik. Mluvíme-li, nevyslovujeme jednotlivé hlásky slova odděleně, ale vyslovíme najednou vždy celou slabiku, např. na-sta-la zi-ma. Hlásky jsou dvojího typu: samohlásky a souhlásky Hlásky vznikají tím, že vydechovaný proud vzduchu různým způsobem v hrdle upravujeme. Orgány, kterých k tomu užíváme, nazýváme mluvidly a jejich činnost potřebnou k mluvení artikulací.
Samohlásky a, e, i, o, u – základem jsou tóny. Kolik je ve slově samohlásek, tolik má slovo slabik (např. a-no, Pra-ha..). Samohláska je základem slabiky, jsou slabikotvorné. Podle svého trvání jsou samohlásky krátké nebo dlouhé. Podle toho se často mění význam slov (ráda – rada; váha – váhá). V písmu označujeme délku čárkou (á, é, í, ó, ú) u samohlásky u také kroužkem (ů). Kromě těchto jednoduchých samohlásek má spisovná čeština dvojhlásku ou (louka, mouka, nesou) a v slovech původem nečeských a v citoslovcích dvojhlásku au (auto, mňau). V slovech původem českých (s výjimkou citoslovcí) netvoří seskupení au dvojhlásku, ale hlásky a, u náležejí do dvou slabik (na-učit). Stejně tak i seskupení ou není vždy dvojhláskou. Psaní samohlásek: 1) Dlouhé u píšeme s čárkou (ú) nebo s kroužkem (ů) 2) samohlásky i, í píšeme dvojím způsobem, buď jako tzv. měkké i, í nebo tvrdé y, ý.
Souhlásky b, m, p, d, t, s... – základem jsou šumy (samohlásky můžeme zpívat, souhlásky samy o sobě ne). Spisovná čeština má 25 souhlásek (b, c, č, d, ď...). Podle účasti hlasivek rozlišujeme souhlásky znělé a neznělé. Znělé jsou všechny samohlásky a také tzv. souhlásky nepárové (m, n, ň, j, l, r). K nepárovým patří souhláska ř, která však může být znělá i neznělá, podle souhláskového okolí a podle postavení ve slově (dřevo, řepa nebo třetí, kouř). Souhlásky odlišující se jenom znělostí nazýváme párové (b – p, v – f, d – t, ď – ť, z – s, ž – š, g – k, h – ch). Někteří lidé (hlavně děti) nedokážou správně vyslovit všechny hlásky (např. r, ř, s, k, l), projevují se u nich výslovnostní vady. Tyto vady pomáhají ostraňovat logopedická střediska.
Hlavní zásady výslovnosti Pravidla spisovné výslovnosti určují výslovnostní normy. Zjišťuje se v projevech těch mluvčích, kteří spisovného jazyka užívají běžně a uvědoměle, jakou jsou např. rozhlasoví a televizní hlasatelé nebo reportéři, herci, učitelé, dobří řečníci, apod. Táž hláska se v písmu označuje dvojím způsobem, např. samohláska [i] jako i (bit), nebo y (byt), samohláska [ú] jako ú (úkol) nebo ů (stůl). Souhlásky [ď], [ť], [ň] se označují buď písmeny ď, ť, ň (ďábelský) nebo před ě nebo í písmeny d, t, n (děti) Skupiny hlásek [bje], [vje] se píší buď bje, vje (objem, vjezd), nebo bě, vě (oběd). Skupina hlásek [mňe] se v písmu označuje buď mně (zapomněl) nebo mě (uměl) Skupina párových hlásek v slově nebo na rozhraní předložky a slova se vyslovuje buď celá znělá (sbírat [zbírat]), nebo celá neznělá (zkouška [skouška]). Rozhodující je poslední souhláska ve skupině Dvě sousední stejné souhlásky se vyslovují splývavě (měkký [měký], činnost [činost]). To se týká i skupin, kde došlo ke spodobě znělosti (vítězství [vítěství]). Jen tam, kde by mohlo dojít k nedorozumění, vyslovují se zdvojeně (nejjasnější). Zdvojeně se tyto hlásky vyslovují i na hranici dvou slov (pod dubem, měl lyže) Nevyslovujeme počáteční j ve tvarech slovesa být: jsem [sem], jsi [si], jsme [sme], není-li na nich důraz. Nedostatky: Nedodržuje se délka samohlásek. Buď se prodlužuje (pívo, kam deté, tak có) nebo se zkracuje (řikat, domu); zkracují se hlavně samohlásky [ů], [í] Mění se souhlásky [škořápka, šlupka, šmytec, lepčí] Vysouvají se souhlásky [řeben, kanička, přídu] Pro spisovnou českou výslovnost slov přejatých není rozhodující jejich výslovnost v původním jazyce, ale to, jak se v našich spisovných projevech ustálila. Nevyslovujeme tedy [hoki], [voliból], [goul], jak se tato slova vyslovují v angličtině, ale vyslovujeme (a v důsledku toho i píšeme) hokej, volejbal, gól.
Větný přízvuk Větný přízvuk (důraz) je zesílený přízvuk na některém slově ve větě. Podle toho, na kterém slově je větný přízvuk umístěn, můžeme usuzovat na další významné souvislosti. Např: Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (jen půjčím, nedám) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (Zdeňkovi, ne Mílovi) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (nový, ne starý) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (magnetofon, ne nic jiného)
