26. česko-slovenská konference

26. česko-slovenská konference DUŠEVNÍ ZDRAVÍ MLÁDEŽE

SBORNÍK ABSTRAKT 7.–8. listopadu 2014 Hotel Continental, Brno Pořadatelé: Psychiatrická klinika FN Brno a MU, Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP, Asociace dětské a dorostové psychiatrie, Sekcia detskej a dorastovej psychiatrie SPsS SLS ISBN 978-80-7471-085-8

jak léËit nádory plic a prĔdušek?

Dermatologie

1

IntervenËní a akutní kardiologie

2012

PRO PRAXI

www.solen.cz

INTERVENTIONAL CARDIOLOGY AND ACUTE CARDIAC CARE

ISSN 1213-807X RoËník / volume 11

z obsahu www.solen.cz ISSN 1802-2960 RoËník 6.

z obsahu Pāehledové Ëlánky • CeloroËní péËe o atopickou a velmi suchou pokožku • Chirurgicko-plastická léËba bércových vāedĔ a ran • Rizikové faktory nádorových recidív bazocelulárneho karcinómu kože • Použití pāípravkĔ se 40% ureou v léËbÔ onychomykóz Mezioborové pāehledy • InfekËní mononukleóza a další onemocnÔní vyvolaná virem Epsteina a Barrové

Interní medicína

1

2012

PRO PRAXI

Originální práce / Original articles • Kombinovaný transradiální, transfemorální a subklaviální pāístup pāi alkoholové septální ablaci u hypertroğcké obstrukËní kardiomyopatie A combined transradial, transfemoral and subclavian approach in the treatment of hypertrophic obstructive cardiomyopathy with alcohol septal ablation Pāehledové Ëlánky / Review articles • Tromboembolizmus, hemokoagulace a aterotrombóza Thromboembolism, coagulation and atherothrombosis • Markery myokardiálního pāetížení Biomarkers of myocardial overload • Indikace srdeËní resynchronizaËní terapie ve svÔtle nedávných velkých studií a analýz speciğckých podskupin pacientĔ Indications for cardiac resynchronization therapy: recent large trials and analyses of speciğc subgroups of patients

Okénko estetické dermatologie • Nové možnosti rejuvenace v korektivní dermatologii

Farmakoterapie / Pharmacotherapy • Betablokátory v léËbÔ chronického srdeËního selhání u pacientĔ se sníženou funkcí ledvin Beta blockers in treating chronic heart failure in patients with impaired renal function

volnÔ prodejné léky • Prostāedky k prevenci a léËbÔ dekubitĔ pohledem farmaceuta • VolnÔ prodejné produkty pro léËbu chorob v dutinÔ ústní

Kazuistiky / Case reportS • Aneuryzma vÔnËité tepny po implantaci DES Coronary artery aneurysm following DES implantation

SdÔlení z praxe • Folliculitis decalvans capillitii

Nádory plic a prĔdušek

1

2012

Pāehledové Ëlánky • LéËba extraintestinálních manifestací idiopatických stāevních zánÔtĔ • Využití bakteriálních lyzátĔ v klinické praxi • Autonomní neuropatie a postižení srdce pāi diabetu • Bursitis uratica

Klinická farmakologie a farmacie

1

www.solen.cz

ISSN 1212-7299 RoËník 14

ISSN 1212-7973 RoËník 26.

z obsahu

prof. MUDr. Jana SkāiËková, CSc.

2012

www.solen.cz

z obsahu originální práce • Voìba antihypertenznej lieËby u hospitalizovaných geriatrických pacientov • Porovnanie trendov v spotrebe opioidov SR a oR Hlavní téma – PSYCHOFARMAKA • Psychofarmakologie je už šedesátiletá • Aktualizované klinické a teoretické aspekty podávání antipsychotik • Antidepresiva – od teorie ke klinické praxi

Mezioborové pāehledy • LéËba pooperaËní bolesti • Prevence kardioembolických cévních mozkových pāíhod • Novinky v léËbÔ neuropatické bolesti

pāehledové Ëlánky – DIABETOLOGIE • Inkretinová léËba a riziko akutní pankreatitidy • Aktuální léËba perorálními antidiabetiky

SdÔlení z praxe • Hereditární angioedém a anafylaktická reakce po žihadle od sršnÔ

VARIA • Studie MOTUDI – ovlivnÔní hmotnosti inzulinovou léËbou u nemocných s DM2 v oR

NemocniËní péËe • HladovÔní v nemocnici

INFORMACE / INFORMATION • Výzkumná stáž v OCT CoreLab, University Hospitals of Cleveland Research stay at OCT CoreLab, University Hospitals OF CLEVELAND

www.dermatologiepropraxi.cz

Scopus, Embase, Bibliographia Medica oechoslovaca Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik Rady pro výzkum, vývoj a inovace oR

Radikální prostatektomie

oasopis je vydáván s podporou oeské spoleËnosti klinické farmakologie oSL JEP a Slovenskej spoloËnosti klinickej farmakológie.

oasopis je indexován v: Bibliographia Medica oechoslovaca, EMBASE, Scopus a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v oR.

Miloš BroÎák

Praktické lékárenství

1

2012

Medicína

1

2012

PRO PRAXI

www.solen.cz

ISSN 1214–8687 roËník 9.

z obsahu Pāehledové Ëlánky • Plicní arteriální hypertenze jako možná pāíËina dušnosti vašeho pacienta? • Novinky v diabetologii – linagliptin v léËbÔ hyperglykemie • Biologická terapie v revmatologii

aktuální farmakoterapie • Použití pāípravkĔ se 40% ureou v léËbÔ onychomykóz • LéËba obezity u pacientĔ s diabetes mellitus – 1. Ëást • Novinky v léËbÔ HIV infekce • FunkËní gastrointestinální obtíže u kojencĔ a možnosti jejich ovlivnÔní výživou farmaceutická technologie • Nové léËivé látky v magistraliter receptuāe XII – propranolol-hydrochlorid • Nové léËivé látky v magistraliter receptuāe XIII – sotalol-hydrochlorid sociální farmacie • Bariéry a možnosti dalšího rozvoje konzultaËní Ëinnosti v lékárnách v oeské republice

Pediatrie

1

2012

PRO PRAXI

1

pro sestry • Dysfagie a pomĔcky pāi poruchách polykání • ZajištÔní klinické pastoraËní péËe ve Fakultní nemocnici Olomouc


z obsahu

sdÔlení z praxe • Spontánní epidurální hematom krËní páteāe • Subkortikální „band“ heterotopie mozkové kĔry s farmakorezistentní epilepsií

1

2012

PRO PRAXI

Hlavní téma – LÉoBA NÁDOROVÉ BOLESTI

Pāehledové Ëlánky • Cílená léËba u pokroËilého karcinomu žaludku – novinky v léËbÔ karcinomu žaludku • Neoadjuvantní terapie karcinomu slinivky bāišní • Pozdní vedlejší úËinky onkologické léËby u dlouhodobÔ pāežívajících pacientĔ

sdÔlení z praxe • Neoadjuvantní chemoterapie u pacientky s nízkou proliferací

EKG v klinické praxi oestmír oíhalík, Miloš Táborský

• Polékový halucinatorní syndrom u pacientky s karcinomem prsu

INFORMACE • Semináā CECOG o cílené a individualizované léËbÔ metastazujícího kolorektálního karcinomu

Z HISTORIE NEUROLOGIE • Autorský pohled na poËáteËní etapu stimulaËní léËby epilepsie a na její význam

oasopis je indexován v: Bibliographia Medica oechoslovaca, EMBASE, Scopus a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v oR.

www.neurologiepropraxi.cz

Psychiatrie

1

2012

www.solen.cz

ISSN 1213-1814 roËník 13

z obsahu

z pomezí neurologie • Vegetativní stav z pohledu pāístrojových vyšetāovacích metod

ve zkratce • Chāipka a možnosti její léËby

Onkologie

2012

www.solen.cz

Hlavní téma – Bolesti hlavy

pāehledové Ëlánky • Bolestivé diabetické neuropatie • Neuromuskulární poruchy u tyreopatie • Alzheimerova choroba a zmiešaná demencia – jedna entita alebo dve? • 2cm segmentová studie motorických vláken nervus ulnaris pāes oblast lokte – elektromyograğcká technika

Mezioborové pāehledy • Hyperaktivní mÔchýā ve stáāí a možnosti léËby v primární péËi • Syndrom neklidných nohou a periodické pohyby konËetin v interní praxi

www.medicinapropraxi.cz

oasopis je vydáván ve spolupráci s oeskou farmaceutickou spoleËností oLS JEP

Neurologie PRO PRAXI

www.solen.cz


z obsahu

medicamenta nova • RoĠumilast (Daxas) – nový lék v léËbÔ chronické obstrukËní plicní nemoci

Urologie

1

2012

PRO PRAXI

Jak pomoci svému zdraví www.solen.cz

www.solen.cz

www.solen.cz




z obsahu Pāehledové Ëlánky

• ÚËinná léËba respiraËních onemocnÔní spojených s kašlem u dÔtí • Komplexní metabolické zmÔny u obézních dÔtí • Bariérová funkce kĔže – nový pohled pāi péËi o dÔtskou pokožku • Speciğka výživy nejen pāedËasnÔ narozených dÔtí • OnemocnÔní slinných žláz v dÔtském vÔku • Vrozené poruchy a anatomické variace pately u dÔtí a dospívajících

SdÔlení z praxe

• Intrakraniální krvácení u donošených novorozencĔ • LéËba polohového plagiocefalu pomocí kraniální remodelaËní ortézy • A-V malformace vena Galeni u novorozence • Využití DIEP laloku v rekonstrukci vrozené asymetrie prsou • Cizí tÔlesa v uchu u dÔtí

Klinickoradiologická diagnóza

• LéËba inğkovaného hemangiomu propranololem a antibiotik y

Orbis Pictus Medicus

• Avaskulární nekróza u dítÔte s akutní lymfoblastickou leukémií

oasopis je indexován v Bibliographia Medica oechoslovaca, EMBASE, Scopus a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v oR

z obsahu

Pāehledové Ëlánky • Škodlivé užívání alkoholu a závislost na nÔm u duševnÔ nemocných • Chronická insomnia a psychické poruchy • NÔkteré aktuality v terapii sexuálních dysfunkcí • SouËasné projevy agrese sdÔlení z praxe • Diagnostikujeme a léËíme demence správnÔ a vËas? Výsledky prĔzkumu ve svÔtle nových doporuËení • Kazuistika suicidující pacientky • Psychogenní extrapyramidové poruchy • Efektivní léËba psychotického onemocnÔní v akutní fázi • Sexuální funkce pāi léËbÔ depresivní poruchy agomelatinem konzilia v psychiatrii • Deprese u onkologických pacientĔ

psychoterapie • Použití terapeutických dopisĔ ke zpracování traumatických emocí z dÔtství

oasopis je indexován v Bibliographia Medica oechoslovaca, EMcare a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v oR

v zimÔ?

Káva a zdraví – mýty a fakta

Jak peËovat o

atopickou pokožku

LEXIKON oËkovacích látek dostupných v oR

Malnutrice nejen u nádorových onemocnÔní

z obsahu Pāehledové Ëlánky • LéËba refrakterní enurézy • PāíËiny a rizikové faktory vzniku urolitiázy • Roboticky asistovaná radikální prostatektomie z pohledu anesteziologa a intenzivisty • Novinky v systémové léËbÔ renálního karcinomu SdÔlení z praxe • Automutilace za úËelem laické konverze pohlaví u transsexuála s disociální poruchou osobnosti • Zkušenost s kombinovanou intrakavernózní léËbou tÔžké erektilní dysfunkce použitím trojkombinace vazoaktivních látek • Ionizující záāení a karcinom ledviny

Jana Kleinová Luboš Sobotka Pavel TÔšínský Jiāí VorlíËek ZdenÔk Wilhelm ZdenÔk Zadák

Pro sestry • PéËe o komplikované urostomie

oasopis je vydáván ve spolupráci se Sdružením ambulantních urologĔ a oeskou spoleËností pro sexuální medicínu

oasopisy, reprinty, edukaËní materiály

Webové stránky ËasopisĔ, kongresĔ, archiv, e-shop

doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D. MUDr. Jan Smetana, Ph.D. MUDr. Pavel Kosina, Ph.D.

Knihy a odborné publikace

Eli Lilly Komunikujeme s lékaāi všemi smÔry

Kongresy, semináāe a akce na klíË

Stručná epileptologieInformace pro praxi

26. Ëesko-slovenská konference Duševní zdraví mládeže

P O Ř A DAT E L É Psychiatrická klinika FN Brno a MU Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP Asociace dětské a dorostové psychiatrie Sekcia detskej a dorastovej psychiatrie SPS SLS

7.–8. listopadu 2014 Hotel Continental Brno

Pořadatelé

Psychiatrická klinika FN a MU Brno, Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP, Asociace dětské a dorostové psychiatrie, Sekcia detskej a dorastovej psychiatrie SPsS SLS

Prezidentka sympozia

prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc.

Organizační výbor

MUDr. Pavel Theiner, Ph.D. – vědecký sekretář PhDr. Alena Fiľová, Ph.D. MUDr. Jana Najmanová

Čestné předsednictvo

prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. Mgr. Hana Jahnová doc. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D. MUDr. Jaroslav Matýs prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc. doc. MUDr. Igor Škodáček, CSc. prim. MUDr. Ján Šuba

Organizátor

SOLEN, s. r. o. Kontaktní osoba: Mgr. Simona Elblová 585 203 086, 777 557 413, [email protected]

Duševní zdraví mládeže | 7.–8. listopadu 2014 | Hotel Continental, Brno

3

4

Stručná epileptologie pro praxi Program

Pátek 7. listopadu 2014 8.30–9.10

Slavnostní zahájení

9.10–9.40

Plenární přednáška Poruchy osobnosti v dětském a dorostovém věku – Paclt I.

9.40–10.00

PŘESTÁVKA

10.00–11.30

Nové pohledy na poruchy autistického spektra gestor: M. Hrdlička Poruchy autistického spektra a násilie – Šuba J. Role socioekonomického statusu a informovanosti rodiny v časné diagnostice autismu – Hrdlička M. Výskyt poruch autistického spektra u předčasně narozených dětí s porodní hmotností menší než 1 500 g – Dudová I. Sexualita lidí s vysocefunkčním autismem – Lukáčová V.

11.30–12.30

Sympozium brněnské Psychiatrické kliniky gestor: I. Drtílková Vývojová psychofarmakologie v současnosti – Drtílková I. Perspektivní možnosti využití rTMS v léčbě ADHD – Fiala A., Drtílková I. Emoční uvědomění a regulace emocí u adolescentních dívek s poruchami příjmu potravy – Světlák M.

12.30–13.30

POLEDNÍ PŘESTÁVKA

13.30–15.00

Pedopsychiatria na Slovensku – teória, výskum, prax gestor: J. Šuba Poruchy nálady a omega mastné kyseliny – Trebatická J., Šuba J., Böhmer F., Ďuračková Z. Nové trendy v starostlivosti o deti s poruchami autistického spektra – Pivovarčiová A., Škodáček I. Farmakoterapia úzkostných porúch – guideliny, klinická prax a liečba podľa SPC – Šuba J., Trebatická J., Böhmer F., Fuseková I. Problémový dorastenec – diagnostická a terapeutická výzva – Šuba J., Trebatická J.

15.00–15.15

PŘESTÁVKA


Stručná epileptologie pro Program praxi

15.15–16.15

Dětská sexuologie gestor: H. Fifková Problémové sexuální chování u dětí a mladistvých – Spilková J. Sexuologická léčba deviantního chování mladistvých – Sejbalová P., Žourková A., Janák J., Trpělka Z. Komplexní péče o děti a dospívající s poruchami pohlavní identity (GID) – Fifková H.

16.15–16.45

PŘESTÁVKA

16.45–18.00

ADHD gestor: M. Goetz Spontánní katamnéza pacienta léčeného v dětství pro hyperkinetické poruchy chování po 7 letech – Čihák F. 60 let methyfenidátu v medicíně – vzácně vydařená éra – Goetz M.

18.00–18.30

PŘESTÁVKA

18.30–19.45

Volná sdělení A gestor: P. Theiner Mezinárodní spolupráce a multioborový přístup k problematice násilí na dětech – Vaníčková E. Příběhy traumatizovaných dívek evokované Tematicko-apercepčním testem – Čermák I., Urbánek T., Štěpánek P., Schmidtová J., Klinková M. Deprese a suicidalita u mnohočetně interpersonálně traumatizovaných adolescentních psychiatrických pacientek – Schmidtová J., Štěpánek P., Čermák I., Urbánek T. Psychologická péče v dětské léčebně v Křetíně – Novotná V.

Paralelně 18.30–19.45

Volná sdělení B gestor: I. Škodáček Léčebné strategie u dětí se syndromem Smithové-Magenisové – Hartoš V. Diagnostika a léčba bipolární afektivní poruchy u dětí a adolescentů s mentální retardací – Hartoš V. Proč nám autisti nerozumějí – Stárková L. Terapeutické přístupy v léčbě obsedantně kompulzivní poruchy u pedopsychiatrických pacientů – Stejskalová M.

20.30

SPOLEČENSKÝ VEČER


5

6

Stručná epileptologie pro praxi Program

Sobota 8. listopadu 2014 9.00–9.30

Plenární přednáška Antipsychotiká v pedopsychiatrii z pohľadu SPC platného na Slovensku – Šuba J.

9.35–11.05

Nefarmakologické intervence gestor: M. Novotný HRV a kvalita života u dětí s nespecifickými záněty střev – Jelenová D., Praško J., Mihál V., Ocisková M., Hunková M., Karásková E., Kolářová J., Vydra D. Měření stresového profilu u dětí s poruchami chování – Škobrtal P., Bazinková E. Počítačová kognitivní remediace on-line, u ADHD dětí – Novotný M., Novotný M. jr. CMAS / SPAS – Počítačové škálovanie a ich možné využitie u detskej populácie – Žilinčík T., Novotný M.

11.05–11.30

PŘESTÁVKA

11.30–13.00

Psychodiagnostické sympozium gestor: A. Fiľová Psychologická péče o děti raného věku – Jahnová H. Teoretické koncepty poruch autistického spektra a jejich přínos pro diagnostiku individuálního případu – Malá K. Psychologické aspekty sebepojetí u dětí a adolescentů a možnosti jejich diagnostiky – Obereignerů R., Orel M., Reiterová E., Friedlová M.

13.00

Zakončení sympozia

Workshopy Pátek 9.15–10.15

W1: Suicidální dětský nebo adolescentní pacient v konziliární praxi – Janhuba K.

11.00–12.30

W2: Diagnostika poruch autistického spektra – Dudová I., Mohaplová M.

13.30–16.30

W3: Sandplaying – využití terapeutického pískoviště při práci s dětmi, přístup Gestalt terapie – Vávrová A.

17.00–18.00

W4: Problémový dorastenec – Šuba J., Trebatická J., Matzová Z., Böhmer F., Katrlíková E., Fuseková I.

Sobota 9.15–10.15

W5: Psychiatrie předškolního věku – Paclt I.


Stručná epileptologieAbstrakta pro praxi

Plenární přednáška pátek / 7. 11. 2014 / 9.10–9.40 Poruchy osobnosti v dětském a dorostovém věku prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK, IKEM Praha Přesto, že poruchy osobnosti se v diagnostických závěrech v dětské a dorostové psychiatrii prakticky nevyskytují, relevantní literatura je uvádí (DSM-5) jako integrální součást vývoje osobnosti. Diagnostické závěry poruch osobnosti se ve skutečnosti objevují od dvanácti let až do časné dospělosti. Tyto diagnózy jsou uváděny samostatně, nebo s příslušnými komorbiditami. V dětském a dorostovém věku jsou diagnózy poruch osobnosti uváděny u maladaptivních poruch, kde jsou často stabilní až do dospělosti. U osob mladších 18 let je nezbytné pro uvedenou diagnózu, aby se psychopatologický obraz typický pro poruchu osobnosti vyskytoval aspoň po dobu jednoho roku. U paranoidní poruchy osobnosti je časný začátek v průběhu dětství velmi častý. Schizoidní porucha osobnosti se poprvé projeví v dětství a adolescenci u dětí, které jsou

solitérní, mají špatné vztahy s ostatními dětmi, často jsou k nim kritické, postupně se rozvíjejí další charakteristiky typické pro schizoidní poruchu dospělých. Hraniční porucha osobnosti charakteristická pervazivní instabilitou, složitými meziosobními vztahy, nejistou a měnící se představou o sobě, komplikovanými afektivními projevy a dalšími charakteristikami se v dětství a adolescenci často projevuje od pozdní adolescence až po časnou dospělost. Z klinické zkušenosti víme, že v dětském věku a v období pubertálním se mohou tyto děti projevit ostatními později komorbidními poruchami, jako jsou například mentální anorexie a bulimie, histriónské poruchy a podobně. Při typickém vývoji se tyto jindy relativně benigní poruchy komplikují až do obrazu hraniční poruchy osobnosti s její téměř vždy nepříznivou prognózou. V tomto sdělení dále diskutujeme ostatní poruchy osobnosti projevující se v dětství a adolescenci, zejména pro často opomíjenou diagnózu a z toho vyplývající málo účinnou terapii u jednotlivých pacientů léčených, jako například afektivní poruchy, poruchy chování apod.


7

8

Stručná epileptologie pro praxi Abstrakta

Nové pohledy na poruchy autistického spektra Gestor: M. Hrdlička pátek / 7. 11. 2014 / 10.00–11.30 Poruchy autistického spektra a násilie MUDr. Ján Šuba Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava Poruchy autistického spektra (PAS) sú zaťažené viacerými problémami a rôznorodou komorbídnou psychiatrickou patológiou, viac na strane pôvodného konceptu Aspergerovho syndrómu (AS) a vysokofunkčného autizmu (VFA). PAS sú spojené s množstvom behaviorálnych zvláštností vo viacerých oblastiach. Často sú prítomné problémy s biorytmami, spánkom, jedlom, senzorickou hypersenzitivitou. Môže byť prítomný sklon k explozívnemu a agresívnemu správaniu a zvláštnosťami v sexuálnej oblasti. Pre sociálnu naivitu, neporozumenie duševným stavom iných ľudí a úzkostnosť sa u detí s PAS častejšie stretávame s násilím páchanom na nich a ich viktimizáciou. V detstve môžu byť častejšie terčom šikany, fyzických útokov alebo sexuálneho zneužívania. V adolescencii a dospelosti sa typická rigidita myslenia a deficit empatie spája s podráždenosťou a sklonom k záchvatom zlosti. Väčší rozvoj sekundárnej psychiatrickej patológie pravdepodobne súvisí s problematikou konceptualizácie „ja“, so sebauvedomením. Komorbídne psychiatrické poruchy, môžeme rozdeliť na internalizované a externalizované. Viacero štúdií dokladuje spojenie medzi AS/VFA a internalizovanými poruchami, najmä depre-

siou, bipolárnou poruchou, OCD a ostatnými úzkostnými poruchami. Vzťah medzi AS/VFA a externalizovanými poruchami – poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a rušivými poruchami a poruchami správania prešiel značným vývinom. S externalizovanými poruchami úzko súvisí problematika násilia u AS/VFA. Pomerne často sa stretávame s násilným správaní namiereným voči príbuzným. Rodinní príslušníci zažívajú takmer vždy určitú mieru násilia. Problematika násilia je zmieňovaná Lornou Wingovou už pri pomenovaní Aspergerovho syndrómu v roku 1981. Touto témou sa zaoberá viacero významných autorít pedopsychiatrie, napríklad Ch. Gilberg, M. Rutter, M. Ghaziuddin, D. Tantam a M. Fitzgerald. Vo všeobecnosti sa donedávna javilo, že antisociálne činy, vrátane napadnutia a sexuálnych trestných činov neboli považované za bežné u jedincov s AS. V poslednej dobe sa množia popísané prípady AS u páchateľov trestných činov. V USA sa v nemocniciach pre odsúdených odhaduje výskyt jedincov trpiacich AS na 1,5 %, čo je viac ako vo všeobecnej populácii. Javí sa, že v našich podmienkach sa často nemyslí na tieto forenzne relevantné skutočnosti. V poslednom období sa téma násilia u jedincov s PAS dostáva do povedomia širšej verejnosti cez medializáciu tragických udalostí použitia strelných zbraní na stredných školách v USA a Austrálii. Manažment problémového správania u detí a dospievajúcich s PAS je výzvou pre



lekárov, terapeutov, pedagógov a rodiny. Sama podstata týchto porúch znamená riziko pre rozvoj problémového správania sa, marginalizácie a zvýšeného rizika pre impulzívne a násilné činy. Komorbídne poruchy komplikujú primárne slabú sociálnu kontrolu a zvyšujú sklon k násiliu. Kľúčové slová: Aspergerov syndróm, VFA, násilie, šikana, obťažovanie, fyzické a sexuálne útoky, antisociálne správanie.

Role socioekonomického statusu a informovanosti rodiny v časné diagnostice autismu prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc.1, MUDr. Vanda Lukáčová2, Mgr. Mária Vacová1, MUDr. Štěpánka Beranová1, MUDr. Iva Dudová, Ph.D.1 1 Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Psychiatrické oddělení, Ústřední vojenská nemocnice, Praha Úvod: Výrazný nárůst prevalence poruch autistického spektra (PAS), zejména v posledním desetiletí, povzbudil celosvětově zájem o širší okolnosti péče o autistické děti. Cílem naší studie bylo zjistit, jak v České republice ovlivňuje rodinný socioekonomický status (SES) věk dítěte při stanovení diagnózy PAS, dále pak blíže zmapovat informační zdroje o autismu u těch českých rodin, které mají podezření, že jejich dítě je autistické. Metody: Soubor zahrnul 50 klinicky vyšetřených dětí (41 chlapců, 9 dívek) o průměrném věku 7,0–12,8 roku (rozmezí 3,1–14,8 let), jejichž rodiče vyplnili dotazník týkající se rodinné situace a infor-

movanosti o problematice autismu. U 43 dětí (86 % souboru) byla skutečně potvrzena diagnóza PAS. Výsledky: Věk pacienta při stanovení diagnózy významně negativně koreloval se vzděláním matky (p = 0,011) i se vzděláním otce (p = 0,041). SES rodiny významně s věkem pacienta nekoreloval. Většina rodičů (72 %) přišla k diagnostickému pobytu s názorem, že dítě je autistické. Naprostá většina respondentů (94 %) uvedla, že před hospitalizací již získala nějaké informace o autismu. V získávání informací byly aktivnější buď matky (64 %), nebo byli aktivní oba rodiče stejnou měrou. V průzkumu se nevyskytly rodiny, kde aktivnější by byl otec. Průměrný počet zdrojů, z nichž respondenti čerpali své informace o autismu, byl 3,2 (± 1,8), rozmezí bylo 0–9. Počet zdrojů nekoreloval významně s věkem dítěte při určení diagnózy. Nejčastěji uváděným zdrojem informací byl internet (72 %), následován dětským psychiatrem (56 %). Závěr: Jako významný faktor časnější diagnostiky bylo nalezeno vyšší vzdělání obou rodičů. Socioekonomický status rodiny ani počet informačních zdrojů o autismu neovlivnily věk dítěte v době stanovení diagnózy. Práce byla podpořena MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203 a grantem COST LD11028.

Výskyt poruch autistického spektra u předčasně narozených dětí s porodní hmotností menší než 1 500 g As. MUDr. Iva Dudová, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha Úvod: Výsledky studií prokázaly zvýšený výskyt poruch autistického spektra (PAS) u předčas-


9

10


ně narozených dětí s velmi nízkou (1 000–1 500 g) a extrémně nízkou (pod 1 000 g) porodní hmotností. Cílem naší studie bylo určit prevalenci PAS u těchto rizikových novorozenců, zjistit možnou spojitost mezi diagnózou PAS a specifickými demografickými a medicínskými faktory a porovnat účinnost různých screeningových testů. Metody: Rodiče 157 dětí s porodní hmotností menší než 1 500 g (v korigovaném věku 2 let; 88 chlapců, 69 dívek) vyplnili a odeslali screeningové dotazníky. Ke screeningu byly použity tři screeningové testy – M-CHAT (Modified Checklist for Autism in Toddlers), CSBS-DP-ITC (Communication and Symbolic Behavior Scales Developmental Profile Infant-Toddler Checklist) a ITSP (Infant/Toddler Sensory Profile). Děti, u kterých byl výsledek alespoň jednoho screeningového testu pozitivní, byly pozvány ke klinickému vyšetření, které zahrnovalo i vyšetření testovou metodou ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule). Výsledky: 56 dětí (35,7 %) screenovalo pozitivně v nejméně jednom testu, 33 z nich bylo klinicky vyšetřeno. Diagnóza PAS byla stanovena u 13 dětí. Prevalence PAS, vypočítaná z výsledků 33 klinicky vyšetřených dětí a z počtu dětí s negativním výsledkem (101 dětí), byla určena ve výši 9,7 %. Mezi skupinami dětí s a bez diagnózy PAS byly nalezeny statisticky významné rozdíly v gestačním věku (26, 9 vs. 28,3 týdnů, p = 0,033) a délce pobytu v nemocnici (89,5 vs. 75,4 dnů, p = 0,042). Screeningový test s největším počtem pozitivních odpovědí (PO) byl CSBS-DP-ITC (42 PO) následovaný testem M-CHAT (28 PO) a testem ITSP (22 PO). Rozdíly v pozitivitě testů byly statisticky signifikantní (p = 0,008). Specificita testů ITSP

a M-CHAT byla vysoká, nejvíce senzitivní byl test CSBS-DP-ITC. Závěr: Naše výsledky potvrzují vyšší prevalenci PAS u dvouletých dětí s porodní hmotností menší než 1 500 g. Prokázali jsme spojitost diagnózy PAS s kratší dobou gestace a delší dobou hospitalizace. Podle našich zjištění současné použití více screeningových testů zvyšuje senzitivitu screeningu. Práce byla podpořena granty COST ESSEA BM1004 a COST LD11028 a projektem (Ministerstva zdravotnictví) koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (FN MOTOL).

Sexualita lidí s vysocefunkčním autismem MUDr. Vanda Lukáčová Psychiatrické oddělení, Ústřední vojenská nemocnice, Praha Výzkumu sexuality lidí s vysocefunkčním autismem se dosud nevěnovalo mnoho autorů. U lidí s vysocefunkčním autismem a Aspergerovým syndromem není přítomná mentální retardace a je u nich vyvinutá komunikativní řeč. Jejich sexuální chování, prožívání, zkušenosti a fantazie však byly zatím zkoumány pouze výjimečně. Samotná diagnostická kritéria MKN-10 přitom naznačují důležitost této problematiky. Lze usuzovat, že právě kvůli základním charakteristikám těchto poruch mohou mít lidé s vysocefunkčním autismem a Aspergerovým syndromem potíže se seznamováním s novými lidmi, s navazováním vztahů, sexuálním cítěním a empatií, s tím souvisejícími menšími sexuálními zkušenostmi a možnými potížemi v sexuálním chování.



Práce zaměřené na tuto problematiku zatím přinášejí heterogenní výsledky. Z hlediska sexuální apetence a orientace je nutno upozornit na prokázanou vyšší míru tzv. asexuality u těchto jedinců, méně vyhraněnou heterosexualitu u vysocefunkčních pacientek a vyšší míru bisexuálního chování u mužů s touto poruchou. Existuje dichotomie mezi výzkumy realizovanými přímo s probandy a těmi, které byly realizovány s jejich pečovateli. Tyto práce tak přinášejí různé výsledky v oblasti sexuálního

chování a respektování soukromí. Jednoznačně jsou ale potvrzeny nižší dovednosti těchto jedinců v oblasti sociálních interakcí, většina prací také potvrdila jejich menší sexuální zkušenosti. Jeden výzkum dokumentuje i přítomnost deviantních projevů, a to ve větší míře, než je předpoklad u obecné populace. Současný výzkum probíhající v České republice (Lukáčová, Weiss, Hrdlička) zatím potvrzuje menší sexuální zkušenosti a potíže se seznamováním u lidí s vysocefunkčním autismem a Aspergerovym syndromem.

Sympozium brněnské Psychiatrické kliniky Gestor: I. Drtílková pátek / 7. 11. 2014 / 11.30–12.30 Vývojová psychofarmakologie v současnosti prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc. Psychiatrická klinika FN Brno a LF MU v Brně Bylo prokázáno, že vývojový, maturační proces významně ovlivňuje reakci na medikaci a modifikuje farmakodynamiku a farmakokinetiku řady psychotropních látek. K nejdéle známým faktorům, které ovlivňují distribuci farmak během vývoje, patří zásoby tukové tkáně a obsah vody v těle. I když děti mají menší velikost těla než dospělí, relativní hmotnost jaterní a ledvinové tkáně je větší, v přepočtu na tělesnou hmotnost. Děti mají relativně větší podíl tělesné vody, méně tuku a menší množství plasmatického albuminu, na který se léky mohou vázat.

Enzymový systém cytochromu P450 (CYP450), který je zastoupen v tenkém střevě a v játrech, je nejdůležitější známý systém pro metabolismus léčiv. U dětí mezi 1.–6. rokem je enzymatická aktivita systému cytochromu P450 (CYP450) vyšší než u dospělých, hepatální clearance je zvýšená a vylučovací poločas zkrácený. Adolescenti již maji tuto enzymatickou aktivitu stejnou jako dospělí. Výsledkem větší CYP450 aktivity během dětství jsou nižší plazmatické koncentrace léků při dávce přepočítané na kg váhy. Vzhledem k rychlejší eliminaci léků je u dětí v tomto věkovém období potřebné pro dosažení ustáleného stavu v plazmě častější a opakované podání, které také přispívá k prevenci abstinenčních příznaků mezi dávkami (Andersen et al. 2011). Ontogeneze má také vliv na činnost jednotlivých isoenzymů P450. Dva nejdůležitější enzymy


11

12


CYP450 v pediatrické psychofarmakologii jsou CYP3A4 a CYP2D6, které se podílejí na metabolismu nejčastěji používaných psychofarmak. Aktivita CYP3A4 je extrémně nízká u plodu a během 1. měsíce dosáhne 30 až 40 % aktivity přítomné u dospělých. Srovnatelné úrovně s dospělými dosahuje někdy mezi 3. a 12. měsícem po narození. CYP2D6 přispívá k metabolismu mnoha tříd léčiv, jako jsou tricyklická a další antidepresiva, beta-blokátory, antiarytmika, kodein, captopril a ondansetron. Metabolizuje řadu psychofarmak používaných v pedopsychiatrické praxi, např. fluoxetin, atomoxetin, risperidon, olanzapin a haloperidol. Během prvního týdne po narození se exprese proteinu CYP2D6 zvyšuje. U kojenců a dětí do věku pěti let úroveň aktivity CYP2D6 dosahuje asi dvě třetiny úrovně u průměrného dospělého člověka (Fernandez et al. 2011). Pomalí metabolisátoři CYP2D6 mají vyšší koncentrace léku v plasmě a tkáních a mohou se u nich objevit výraznější nežádoucí účinky. I když současné znalosti o vývoji jednotlivých typů receptorových systémů jsou omezené, obecně platí, že receptory serotoninu se vyvíjejí rychleji a dosahují úrovně přítomné u dospělých dříve, ve srovnání s noradrenergními receptory (Murrin et al. 2007). Pomalejší maturace noradrenergního systému u dětí je částečně dávána do souvislosti s nedostatečným účinkem tricyklických antidepresiv v léčbě deprese. Rozvoj nových zobrazovacích technik mozku v posledních letech otevřel nové možnosti také ve výzkumu vývojové psychofarmakologie, obrazně řečeno, přesunout pohled z periferie na centrum. Použitím různých zobrazovacích metod lze v současnosti získat detailní anatomický obraz postupující mozkové maturace

a upřesnit výskyt senzitivních period zvýšené neuroplasticity, která by mohla být hypoteticky využita pro optimální farmakologickou intervenci (Andersen 2011). K expozici by mělo dojít během „senzitivní periody“ vývoje, kdy některá farmaka mohou mít trvalý účinek a nezralý mozek může re-programovat svoji vývojovou trajektorii (jako by droga byla část jeho vnitřního prostředí), pravděpodobně ještě před pruningem během peripubertálního období. Je možné, že akutní intervence s vhodně volenými postupy v kritickém okamžiku vývoje umožní kratší dobu léčby a snad podpoří neuroprotektivní nebo neuroplastické změny, které sníží nebo odstraní potřebu dlouhodobé nebo celoživotní léčby (Singh 2012). Je však třeba více dat pro potvrzení, že tato doba je vskutku citlivé období pro optimální ntervenci. Preklinické studie ukazují, že psychofarmaka u mláďat mohou ovlivnit regulaci neurotransmiterových systémů v závislosti na věku expozice a účinky léku mohou přetrvávat i po expozici – „neuronální imprinting“ (Botelier 2014). Singh et al. (2012), pomocí zobrazovacích metod detekovali u vybraných diagnóz strukturální nebo funkční změny v cílových mozkových regionech, vzniklé v souvislosti s účinkem různých druhů psychofarmak. V řadě případů bylo pomocí MRI zjištěno, že některé léky mají normalizační účinek na strukturu a funkce mozku u mladistvých s psychopatologickými příznaky, ve srovnání se zdravými kontrolami. Normalizační účinek byl pozorován při provádění široké škály neurokognitivních úkolů po léčbě psychostimulancii, antipsychotiky, antidepresivy a stabilizátory nálady. Například, u dětí s ADHD léčených metyl-



fenidátem bylo méně strukturálních anomálií než u jedinců bez léčby. Byl patrný pozitivní vliv stimulancií na abnormality v bazálních gangliích, spojených s vývojovým zpožděním u ADHD, což se projevilo jako trend k normalizaci strukturálních abnormalit v lentiformním jádru zasahující do nucleus caudatus. Po medikaci byly na fMRI pozorovány i regionální funkční změny konektivity v oblastech spojovaných s neurobiologickými abnormitami u ADHD, jako je přední cingulum, ventrolaterální prefrontální kortex a prekuneus, což naznačuje mechanismus pozitivního účinku léků na výkon pracovní paměti.

Perspektivní možnosti využití rTMS v léčbě ADHD MUDr. Adam Fiala, prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc. Psychiatrická klinika FN a MU Brno Jedním z aktuálních témat současné psychiatrie je léčba ADHD, a to nejen u dětí, ale také u dospělých. Typické trias symptomů ADHD dětského věku (narušená pozornost, hyperaktivita a impulzivita) se v průběhu vývoje částečně modifikuje a v dospělosti dominují především pocity vnitřního neklidu, dezorganizovanost, nezdrženlivost a řada behaviorálních potíží, včetně postižení oblasti exekutivních funkcí. Doporučené postupy léčby ADHD u dětí i u dospělých doporučují z farmak především metylfenidát a atomoxetin, případně další vybrané preparáty u nonrespondérů a při výskytu komorbidit. Ve všech případech je doporučeno kombinovat farmakoterapii s psychoterapií, zejména s KBT, edukací a různými komplexními programy.

Jedním z nefarmakologických postupů, který je v posledních letech v psychiatrii předmětem výzkumů v léčbě různých poruch, je repetitivní transkraniální magnetická stimulace, což je moderní, neinvazivní a relativně bezbolestná metoda, která umožňuje cíleně modulovat aktivitu určitých mozkových oblastí. Oscilací magnetického pole vzniká ve tkáni elektrická stimulace, která vyvolává změnu aktivity a metabolismu neuronů. Dosavadní výsledky napovídají, že by mohlo jít o metodu potenciálně rozšiřující spektrum nefarmakologických intervencí u vybrané skupiny pacientů s ADHD.

Emoční uvědomění a regulace emocí u adolescentních dívek s poruchami příjmu potravy PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D., Mgr. Barbora Jurigová, MUDr. Jana Najmanová, MUDr. Pavel Theiner, Ph.D., PhDr. Alena Filová, Ph.D., prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D., doc. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D. Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno Výsledky výzkumů posledních let jednoznačně dokládají, že emoční uvědomění představuje důležitou schopnost, která je nezbytná pro adaptivní regulaci emocí. Přibývá dokladů, že deficit právě v oblasti emočního uvědomění a regulace emocí představuje integrální součást vývoje a udržování poruch příjmu potravy. Tento deficit zahrnuje sníženou schopnost rozpoznávat, pojmenovávat a popisovat své vlastní emoce i emoce druhých lidí a také sníženou schopnost spojovat pocity s jejich tělesnými koreláty.


13

14


Cílem naší práce bylo popsat úroveň emočního uvědomění u dívek s poruchami příjmu potravy a dát tato zjištění do vztahu se stravovacím chováním a strategiemi regulace emocí. Zajímalo nás, jak je prožívání a jeho regulace u dívek uspořádáno a jaký je vztah tohoto uspořádání k vývoji

a udržování maladaptivního chování. K tomuto cíli bylo využito strukturální modelování. Výsledky naší práce dokládají, že spíše než schopnost uvědomovat si své emoce, hraje klíčovou roli ve vývoji a udržování nemoci samotný proces regulace emocí.

Pedopsychiatria na Slovensku – teória, výskum, prax Gestor: J. Šuba pátek / 7. 11. 2014 / 13.30–15.00

Poruchy nálady a omega mastné kyseliny MUDr. Jana Trebatická, PhD.1, MUDr. Ján Šuba1, MUDr. František Böhmer1, prof. Ing. Zdeňka Ďuračková, PhD. 2 1 Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava 2 Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie LF UK, Bratislava Poruchy nálady v detskom a adolescentnom veku sú závažným celosvetovým problémom v detskej psychiatrii. Prevalencia depresívnej poruchy (DP) u predpubertálnych detí je 1–2 %, u adolescentných detí 3–8 %. Pri neliečenej depresívnej poruche je vysoké riziko prehĺbenia symptómov, riziko suicidálneho konania a rozvoj komorbidných porúch. Celkovo sa znižuje kvalita života pacienta a jeho rodiny. Primárnu úlohu v molekulových základoch afektívnych porúch zohrávajú poruchy v noradre-

nergickej, serotoninergickej a dopaminergickej mediácii. Predpokladá sa, že významnú úlohu na vzniku a rozvoji DP majú aj nutričné faktory, ktoré môžu ovplyvniť zloženie a metabolizmus lipidov. Doterajšie štúdie potvrdzujú u pacientov s DP zníženú hladinu omega-3 MK, zvýšený pomer omega-6/omega-3 MK v sére a v membránach erytrocytov. V patofyziológii DP sa môžu omega-3 MK podieľať aj prostredníctvom modulácie membránovej fluidity, ktorá ovplyvňuje prenos neurotransmitérov. Na fluiditu membrán má vplyv pomer prítomných fosfolipidov (zvyšujú fluiditu) ku voľnému cholesterolu (zvyšuje rigídnosť membrán). (Colin a kol., 2003). Uvedené lipidové zložky potravy tak môžu ovplyvňovať výstavbu membrán nervových buniek CNS a ovplyvňovať tak aj ich funkciu. U väčšiny depresívnych pacientov sa zistila aktivácia zápalovej odpovede cez zvýšenú tvorbu pro-zápalových cytokínov (IL-1b, IL-6, interferón gama, TNF alfa) a eikozanoidov (pro-



staglandín E2) v krvi a CSF (cerebrospinálna tekutina). Dôsledkom toho je zvýšená lipoperoxidácia a rozklad polynenasýtených MK, čoho dôsledkom môže byť zvýšený oxidačný stres. Omega-3 MK tiež stimulujú tvorbu antagonistov pro-zápalových cytokínov (IL-10) alebo inhibujú cyklooxygenázy, inhibujú agregáciu trombocytov a tvorbu eikozanoidov ako aj znižujú hypertenziu. (Riediger a kol., 2009). Presné molekulové mechanizmy týchto účinkov nie sú zatiaľ vysvetlené. Poďakovanie: Prebiehajúca štúdia je podporená grantom VEGA 1/0703/13

Nové trendy v starostlivosti o deti s poruchami autistického spektra MUDr. Anna Pivovarčiová1, 2, doc. MUDr. Igor Škodáček, PhD1., MUDr. Silvia Hnilicová2, 3, prof. MUDr. Daniela Ostatníková, PhD2, prof. Floyd Charles Mace, PhD4 1 Klinika detskej psychiatrie LF UK a DFNsP, Bratislava 2 Fyziologický ústav LF UK, Akademické centrum výskumu autizmu (ACVA), Bratislava 3 Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita, Trnava 4 Center for Psychological Studies, Nova Southeastern University, Fort Lauderdale, USA Poruchy autistického spektra (PAS) patria medzi pervazívne vývojové poruchy, ktoré

charakterizuje sociálny deficit, poruchy komunikácie a stereotypné správanie. U detí s PAS sú často prítomné komorbidity. Farmakoterapia pomôže redukovať komorbidné symptómy ale priamo nezlepšuje sociálnu komunikáciu. V súčasnosti sa ponúkajú rôzne alternatívne formy terapie (diéty a suplementy, DIRFloortime, RDI – Relationship Development Intervention, senzorická integrácia a masážna a dotyková terapia) avšak výsledky štúdií neponúkajú jasné dáta o ich efektívnosti. Skoré behaviorálne intervencie môžu zlepšiť sociálnu komunikáciu, redukovať úzkosť a agresiu. Aplikovaná behaviorálna analýza (ABA) je založená na princípoch behaviorálnej vedy a od 40. rokov 20. storočia patrí vo svete medzi efektívne terapie autizmu podľa medicíny založenej na dôkazoch. Pomocou funkčnej behaviorálnej analýzy sa kvantifikuje agresívne správanie u detí s PAS a na základe týchto výsledkov sa navrhne a implementuje liečba agresie u týchto detí. Behaviorálny prístup klasifikuje problémové správanie na základe funkčných súvislostí s udalosťami v prostredí jedinca. Metóda ABA poskytuje možnosti presného zbierania dát a analýzy správania jedinca, ktoré je následne podkladom pre individualizovanú behaviorálnu intervenciu a kontrolu efektivity implementovanej liečby. Kľúčové slová: poruchy autistického spektra, terapia, aplikovaná behaviorálna analýza Táto práca bola podporená grantom Agentúry na podporu výskumu a vývoja (APVV 0254-11) a grantom mladých UK/514/2014.


15

16


Farmakoterapia úzkostných porúch – guideliny, klinická prax a liečba podľa SPC MUDr. Ján Šuba, MUDr. Jana Trebatická, PhD., MUDr. František Böhmer, MUDr. Ivana Fuseková Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava Úzkosť je fyziologickou súčasťou individuálneho vývinu a dôležitou zložkou adaptačných mechanizmov jedinca. Úzkostné poruchy sú charakterizované nadmerným a neprimeraným prežívaním strachu, ktorý poškodzuje bežné fungovanie dieťaťa a jeho vývin. Komplexná liečba, vrátane farmakoterapie má z tohto pohľadu nezastupiteľný význam aj detskom veku. Autori predkladajú a porovnávajú algoritmy liečby úzkostných porúch v Európe a zámorí s klinickou praxou realizovanou na Slovensku. Poukazujú na rozdiely medzi akceptovanými usmerneniami a aktuálne požadovanou liečbou podľa kompletnej informácii o lieku – SPC. Predkladajú prehľad terapeutických postupov v liečbe úzkostných porúch na Klinike detskej psychiatrie v Bratislave za posledných 5 rokov. Kľúčové slová: úzkostné poruchy u detí, štandardné terapeutické postupy, súhrnná informácia o lieku, SPC

Problémový dorastenec – diagnostická a terapeutická výzva MUDr. Ján Šuba, MUDr. Jana Trebatická, PhD, MUDr. Zuzana Matzová Klinika detskej psychiatrie LF UK a DFNsP, Bratislava Autori prezentujú diferenciálne diagnostický a terapeutický postup problémového a rušivého správania u adolescentov. Venujú sa symptómovej a syndrómovej analýze poruchového správania zahŕňajúci viaceré poruchy – ADHD, primárnu poruchu správania, poruchu opozičného vzdoru, poruchy autistického spektra (vysokofukčný autizmus, Aspergerov syndróm), Tourettov syndróm. Zaoberajú sa aj depresívnou poruchou správania, bipolárnou poruchou a schizofréniou so začiatkom v detstve. Poukazujú aj na „znejasňujúce“ komorbídne diagnózy akými sú zneužívanie alkoholu a psychoaktívnych látok. Príspevok sa zaoberá okrem diferenciálnej diagnostiky uvedených stavov, ich vzájomnými vzťahmi. Autori poukazujú na alternatívy liečby uvedených porúch z pohľadu SPC a z hľadiska liečby podľa aktuálnych terapeutických usmernení. Príspevok je teoretickým úvodom k interaktívnemu workshopu mapujúcemu terapeutické zvyklosti na Slovensku. Kľúčové slová: Poruchové správanie, diferenciálna diagnostika, farmakoterapia



Dětská sexuologie Gestor: H. Fifková pátek / 7. 11. 2014 / 15.15–16.15 Problémové sexuální chování u dětí a mladistvých MUDr. Jana Spilková Soukromé sexuologické centrum Gona s. r. o. Úvod: V sexuálním vývoji dítěte a dospívajícího dochází ke změnám, které jsou charakteristické pro určitý vývojový stupeň. Do složitého procesu vstupují různé vlivy: dědičnost, výchova, vztahy v rodině, sexuální zneužívání či jiná traumata, prožívání puberty. Často se setkáváme s atypickým sociálním prostředím, komorbiditou. Cíle: Cílem je sdělení zkušenosti autora při snaze o vytvoření standard pro diagnostiku a léčbu těchto dětí. Definice problémového chování neexistuje. Zatím formulujeme problém jako sexuální projevy, které způsobují nesnáze v životě jedince. Rodiče, učitelé, vychovatelé zaznamenávají nápadné změny v chování dítěte, v anamnéze zjišťujeme atypický sexuální vývoj. Diagnostika je dlouhodobý proces, kdy terapeut získává důvěru a navazuje vztah s pacientem a jeho rodinou. V tomto věku je obtížné stanovit diagnózu parafilie. Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba déledobá dispenzarizace pacienta a interdisciplinární spolupráce s lidmi i odborníky z okolí dítěte. Závěr: Léčba je komplexní proces, který zahrnuje faktory behaviorální, psychologické i far-

makologické. Sexuolog spolupracuje s dalšími medicínskými obory, hlavně endokrinology, psychiatry, psychology. Je nutná spolupráce nejen s rodinou, ale i s učiteli, vychovateli, sociálními pracovníky a dalšími.

Sexuologická léčba deviantního chování mladistvých MUDr. Petra Sejbalová, prof. MUDr. Alexandra Žourková, CSc., MUDr. Jaroslav Janák, MUDr. Zdeněk Trpělka Sexuologické oddělení FN Brno Přednáška se úvodem zabývá možnostmi diagnostiky parafilního vývoje v dětství a zejména v pubertě. Byl proveden katamnestický rozbor souboru 11 chlapců léčených na Sexuologickém odd. FN Brno, kteří spáchali svůj první deviantní delikt ve věku 14–18 let. Cílem studie bylo diagnostické hodnocení souboru, kdy u většiny klientů byla zjištěna pedopsychiatrická komorbidita, která se také významně podílela na recidivitě parafilního chování. Byly srovnány druhy využité sexuologické medikamentózní terapie u recidivujících a nerecidivujících klientů. Byl zjištěn statisticky významný rozdíl v prevenci recidivity u probandů léčených kombinací sertralinem s malými dávkami antiandrogenů oproti skupině léčené pouze sertralinem.


17

18


Závěrem byly zhodnoceny výsledky několikaleté léčby z hlediska recidivy deviantního chování.

Komplexní péče o děti a dospívající s poruchami pohlavní identity (GID) MUDr. Hana Fifková Ordinace sexuologie a psychoterapie Základní terminologie: Pohlavní (rodová, genderová) nekonformnost je odlišnost pohlavní identity či role daného dítěte nebo dospívajícího od kulturních norem přijatých společností pro osoby konkrétního pohlaví. Pohlavní (rodová, genderová) dysforie vyjadřuje dyskomfort či stres, způsobovaný rozporem mezi pohlavní identitou dítěte nebo dospívajícího a jeho biologickým pohlavím. Diagnózu poruchy pohlavní identity v dětství (F 64.2 dle ICD 10) pak vyslovujeme tehdy, když: Pro dívky: 1. Dítě pociťuje trvalé a intenzivní utrpení v souvislosti s tím, že je děvče, a vyjádřilo touhu být chlapcem nebo trvá na tom, že chlapec je. 2. Musí být přítomna některá z následujících charakteristik: Zřetelná přetrvávající averze k normálním ženským šatům a trvání na typickém mužském oblečení. Přetrvávající odmítání ženských anatomických struktur, což by mělo být doloženo jedním z násle-

dujících opakujících se tvrzení: Dívka tvrdí, že má nebo jí naroste penis. Odmítá močit vsedě. Prohlašuje, že nechce, aby jí narostly prsy a že nechce menstruovat. 3. Porucha se projevila ještě před nástupem puberty. 4. Porucha musí trvat nejméně 6 měsíců. Pro chlapce: 1. Dítě pociťuje trvalé a intenzivní utrpení v souvislosti s tím, že je chlapec, a vyjádřilo touhu být dívkou, nebo trvá na tom, že dívka je. 2. Musí být přítomna jedna z následujících charakteristik: Zaujetí pro stereotypní ženské aktivity, převlékání se do dívčího oblečení nebo napodobování ženského oděvu, nebo silné přání účastnit se dívčích her a zábavy a odmítání stereotypních mužských hraček, her a aktivit. Přetrvávání odmítání mužských anatomických struktur, což by mělo být doloženo jedním z následujících opakujících se tvrzení: Vyroste a bude ženou. Jeho penis a varlata jsou odporná, zmizí. Bylo by lepší je nemít. 3. Porucha se projevila ještě před nástupem puberty 4. Porucha musí trvat nejméně 6 měsíců. Sdělení bude obsahovat stručný popis stávající situace péče o děti a dospívající s GID v ČR a popis stavu, ke kterému bychom chtěli s využitím mezioborové spolupráce dospět.



ADHD Gestor: M. Goetz pátek / 7. 11. 2014 / 16.45–18.00 Spontánní katamnéza pacienta léčeného v dětství pro hyperkinetické poruchy chování po 7 letech MUDr. František Čihák Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod, primář dětského oddělení Pacient léčený od 7 let věku ambulantně metylfenidatem a neuroleptiky pro hyperkinetické poruchy chování, ve 13 letech hospitalizován na DO PNHB. Pro neúčinnost dosavadní medikace mu byl jako jednomu z prvních pacientů u nás nasazen atomoxetin, dávka až 100 mg/d, přidán valproat, byl zařazen do komunitního léčebně výchovného režimu skupinové i individuální psychoterapie, arteterapie, muzikoterapie, ergoterapie, hipoterapie a canisterapie. Propuštěn po 5 měsících do ambulantní péče. Rehospitalizace po 9 měsících pro nárůst poruch chování, nerespektování autorit, zranění učitelky a ohrožování skupiny obyvatelstva. Agresivita a nepodřídivost narůstaly i během hospitalizace i při různě modifikované farmakoterapii. Znalci přibraní v trestním řízení doporučili ústavní výchovu v psychiatrickém zařízení, proto byl pacient po 5 měsících přeložen do DPN Opařany. Tam byl léčen s několika přerušeními na prázdniny 14 měsíců, do dokončení povinné školní docházky ve „stabilizovaném stavu“. Kromě již výše uvedené medikace mu bylo aplikováno depotní

injekční antipsychotikum flupentixol decanoat, byl předán do ambulantní péče. Ve věku 19,5 let poslal autorovi příspěvku e-mailem dopis, který bude prezentován in extenso. Obsah dopisu svědčí o trvalém chybění sebereflexe a katathymním zkreslení vnímání reality u tohoto pacienta. Příspěvek dokládá přínosnost katamnestického sledování našich pacientů.

60 let methyfenidátu v medicíně – vzácně vydařená éra MUDr. Michal Goetz, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika FN Motol a 2. LF UK Praha Methylfenidát byl syntetizován v laboratořích Ciba v roce 1944 chemikem Leandrem Panizzonem. V roce 1950 získala firma americký patent na jeho průmyslovou výrobu a v roce 1954 byl schválen pro léčebné účely, nejprve pro terapii barbituráty navozného komatu a poruch paměti a od roku 1955 již získává u Americké komise pro potraviny a léčiva registraci pro terapii hyperaktivity. Ve všech doporučených postupech pro léčbu poruchy pozornosti s hyperaktivitou je od té doby lékem volby a v celé psychiatrii nemá v tomto ohledu srovnání. Kromě toho je to také jediné psychofarmakum, které se nejdříve prosadilo v dětské psychiatrii a teprve mnohem později se prosazuje i u dospělých. Zároveň je to zdroj


19

20


mnoha kontroverzí a častý spouštěč kritiky celého oboru. Na molekulární úrovni působí methylfenidát jako inhibitor zpětného vychytávání dopaminu a noradrenalinu, čímž zvyšuje jejich extracelulární koncentraci, resp. dostupnost v synaptické membráně. Efekt není pro oba přenašeče stejný, převažuje posílení dopaminergní transmise.

Nicméně, není zatím stále jasné, jak je tento efekt přenesen na behaviorální úroveň, kde podávání methylfenidátu zlepšuje pozornost, motorickou koordinaci, omezuje fluktuaci reakční doby a potlačuje účinky spánkové deprivace. Přednáška shrnuje současné hypotézy na mechanismus účinku methylphenidátu jak u dětí s ADHD, tak u zdravých.

Volná sdělení A Gestor: P. Theiner pátek / 7. 11. 2014 / 18.30–19.45 Mezinárodní spolupráce a multioborový přístup k problematice násilí na dětech MUDr. Eva Vaníčková, CSc. ÚZDM, 3. LF UK, Praha Americký psycholog Lloyd deMause v roce 1980 uvedl, že „dějiny dětství jsou jako zlý sen, z nějž se teprve probíráme; čím hlouběji do dějin jdeme, tím je větší pravděpodobnost, že dítě bude zabito, odloženo, týráno nebo sexuálně zneužíváno a bito“. Minulé století však zásadně změnilo citlivost lidí vůči fenoménu násilí na dětech, postupně se získávají data a popis typů a forem, a pod vlivem nejnovějších poznatků o vlivu traumatizace na vyvíjející se mozek dítěte a dopad nejen na psychické, ale i tělesné a sociální zdraví je důvod, proč se prevence násilí na dětech stala jednou z klíčových priorit. Z iniciativy Henryho Kempeho byla v roce 1977 ustavena multioborová Mezinárodní spo-

lečnost pro prevenci týrání, zneužívání a zanedbávání dětí (ISPCAN) se sídlem v Coloradu. Dnes sdružuje více než 100 zemí. První iniciativou byla publikace mezinárodního časopisu a uspořádání mezinárodní konference o násilí na dětech. Dnes je časopis Child Abuse and Neglect jedním z nejvýznamnějších odborných časopisů, mezinárodní kongresy se staly nejprestižnější mezinárodní akcí na světě, zaměřenou na násilí na dětech. ISPCAN vyvinula speciální osnovy pro odbornou přípravu nejen zdravotnických profesionálů, odborníků na duševní zdraví, ale také pro multidisciplinární týmy odborníků na CAN. Sama realizuje vzdělávání facilitátorů a výcviky školitelů pro členské země. Realizuje vlastní nezávislý výzkum, sbírá data a spolupracuje s UNICEF, WHO a dalšími mezinárodními organizacemi (Save the Children, ECPAT, ILO ad.). ISPCAN se významně podílela na přípravě 1. světové zprávy OSN o násilí na dětech, na vypracování publikace WHO o prevenci týrání



dětí. Pravidelně, jednou za dva roky, publikuje World Perspectives, tj. zprávu o stavu CAN po celém světě. ISPCAN se stala světovým lídrem v oblasti prevence zneužívání a zanedbávání dětí, je organizací, se kterou vlády a mezinárodní organizace konzultují otázky související s násilím na dětech, protože jako jediná má mezinárodní síť národních partnerů, mezinárodní časopis, světové a regionální konference, společné školení, výcviky a vzdělávání a webové stránky. Je to jediná organizace s celosvětovou působností, která se prevenci násilí na dětech věnuje více než 30 let. V květnu 2014 se konalo 134. shromáždění Světové zdravotnické organizace, na jehož programu byla problematika násilí na dětech jako významná priorita. Ve zprávě WHO zaznělo, že ročně v důsledku všech tří typů násilí zemře 1 370 000 lidí na světě, osobní zkušenost s násilím ve svém dětství má jedna ze tří žen a jeden ze čtyř či pěti mužů. Traumatizace násilím je rizikový faktor pro duševní zdraví, ale může být také příčinou rozvoje neinfekčních tělesných nemocí v průběhu celého života. Proto WHO hraje hlavní roli v podpoře monitoringu a sběru dat, je iniciátorem řady výzkumů, prevenci násilí na dětech ve zdravotnickém sektoru dlouhodobě vnímá jako svoji prioritu. V České republice se prozatím nepodařilo najíst shodu ani ochotu k ustavení české pobočky ISPCAN a budování efektivní preventivní strategie stále naráží na mezioborové bariéry, nedostatečnou profesní přípravu, ale zejména na nedostatečné zdroje a kapacity multioborových zařízení nejen pro prevenci, ale současně včasnou detekci, intervenci a terapii dle nejnověj-

ších poznatků, zahraničních zkušeností a v souladu s právy dítěte. Česká data o násilí na dětech ukazují, že jsou srovnatelná s evropskými daty; je třeba se přihlásit k mezinárodní spolupráci, využít zkušenosti a zapojit se do společenství odborníků. Projekt je podporován v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově (PRVOUK), P02 Enviromentální výzkum na 3. LF UK v Praze.

Příběhy traumatizovaných dívek evokované Tematicko-apercepčním testem prof. PhDr. Ivo Čermák, CSc.1, prof. PhDr. Tomáš Urbánek, PhD.1, Mgr. Petr Štěpánek1, 2, MUDr. Jana Schmidtová1, Mgr. Markéta Klinková1 1 Psychologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Brno 2 Dětská psychiatrická nemocnice, Opařany Příběhy dívek s vývojovým traumatem a dívek bez psychiatrické symptomatologie evokované TAT byly posouzeny s pomocí obsahové analýzy a s využitím skórovacích systémů interpersonální decentrace a afektivní škály. Soubor tvořilo a) 11 dívek, které byly dlouhodobě vystaveny vývojově nepříznivým traumatickým událostem interpersonální povahy, b) 11 dívek, jejichž traumatická zkušenost neměla chronický charakter, c) 11 dívek, které nebyly v psychiatrické nebo psychologické péči. Traumatizované dívky z obou podsou-


21

22


borů ve srovnání s dívkami bez traumatické symptomatologie vykazovaly nižší skór interpersonální decentrace, dále se v jejich příbězích vyskytovalo více sexuálně a agresivně zabarvených témat a jejich příběhy byly méně propracované. Oběma traumatizovaným skupinám dívek musela být původní instrukce modifikována do dialogické podoby, neboť jejich prvotní reakce na podněty TAT byly doprovázeny emocemi, které omezovaly diagnostické použití testu. Jejich příběhy byly rovněž méně koherentní a více fragmentované a vyskytovaly se v nich disociativní a alogické verbalizace. Chronicky traumatizované dívky vyprávěly příběhy, v nichž dominovaly vztahy mezi rodiči a vztahy mezi nesezdanými páry. Emoce postav příběhů byly místy pojmenovány, avšak dále nerozpracovány. Klíčová slova: Tematicko-apercepční test, interpersonální trauma, vývojové trauma, interpersonální decentrace, afektivní škála. Příspěvek vznikl za podpory grantu GAČR (GAP407/12/2432 – Komplexita jako výraz psychického života jedince)

Deprese a suicidalita u mnohočetně interpersonálně traumatizovaných adolescentních psychiatrických pacientek MUDr. Jana Schmidtová1, Mgr. Petr Štěpánek1, 2, prof. PhDr. Ivo Čermák, CSc2, prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. 2 1 DPN Opařany 2 Psychologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Brno

Úvod: Řada zahraničních klinických výzkumů detailně popisuje významný vliv mnohočetné chronické interpersonální traumatizace v raném dětství na rozvoj psychopatologie v adolescenci a dospělosti. Raná traumatizace mj. vede k závažnému narušení schopnosti regulace vlastní emoční zkušenosti. S tím souvisí několikanásobně zvýšené riziko těžké deprese v adolescenci a dospělosti. Traumatické zkušenosti obdobně silně korelují se sebepoškozováním a suicidálními ideacemi a suicidálním jednáním. Cíl a metody: Cílem původní dvouleté studie bylo explorovat povahu, rozsah a intenzitu traumatických zkušeností u 95 adolescentních psychiatrických pacientek (věk 12–17 let; splňujících minimální osobnostní a kognitivní předpoklady pro psychoterapii) zařazených do komplexního psychoterapeutického programu v průběhu hospitalizace v DPN Opařany. Zdrojem pro identifikaci míry traumatizace byly dotazníky zaměřené na trauma, polostrukturované rozhovory (s dívkami i pečovateli/rodiči) a zdravotnická dokumentace. Dívkám byly dále prezentovány dotazníky zkoumající míru depresivního prožívání (CDI) a suicidálního rizika (CASPI). Cílem sdělení je prezentovat zjištění týkající se vlivu traumatizace na depresivní prožívání, suicidální ideace, eventuálně suicidální jednání. Výsledky: Většina pacientek ve výzkumném souboru zažila v dětství minimálně jednu traumatickou událost. Průměrný počet traumatických zkušeností je však významně vyšší a jejich celkový počet predikuje míru a závažnost psychopatologie pacientek. Skupina mnohočetně a opakovaně traumatizovaných pacientek



byla ve srovnání s pacientkami bez traumatu depresivnější a vykazovala vyšší míru suicidálního rizika. Závěr: Výzkum u klinického souboru traumatizovaných adolescentních pacientek prokázal, že existuje statisticky významný vztah mezi zvyšujícím se počtem prožitých traumatických zkušeností, nárůstem depresivní symptomatiky a současně zvyšujícím se suicidálním rizikem. Adekvátní identifikace mnohočetně traumatizovaných dětí a detailní zmapování jejich traumatické historie jsou nezbytnými předpoklady pro vytvoření efektivního léčebného a psychoterapeutického programu orientovaného na zmírnění krátkodobých i dlouhodobých následků traumatizace. Klíčová slova: deprese, suicidalita, mnohočetná interpersonální traumatizace, PTSP, psychoterapie. Příspěvek vznikl za podpory grantu GAČR (GAP407/12/2432 – Komplexita jako výraz psychického života jedince)

Psychologická péče v dětské léčebně v Křetíně PhDr. Veronika Novotná Jihomoravské dětské léčebny p. o., Dětská léčebna Křetín Úloha psychologa v systému péče o děti v rámci DL je především založena na jeho kompetenci posuzovat psychický stav dítěte a na jeho schopnosti pracovat s potřebami a potížemi, které se u dítěte vyskytnou. Konkrétní podoba práce pak sice vychází především z aktuální skladby dětí, které se na pobytu sejdou, přesto

má však určitý základní koncept tvořený hlavně kombinací skupinových setkání s individuálními konzultacemi. Pacienti tvořící převážnou část naší klientely jsou děti a dospívající s poruchami výživy, zejm. s diagnózou nadváha a obezita. I přesto, že důvodem pobytu dítěte v DL jsou např. potíže v oblasti výživy, spektrum témat, se kterými děti mohou v rámci psychologických konzultací přijít, je široké; od školních potíží, stesku po domově, přes vrstevnické konflikty a problémy ve vztazích až po osobnostní tématiku. Základem je poskytnout dětem bezpečný prostor, kde mohou prožít svoje emoce, které k daným situacím a tématům patří, a společně s nimi jim pomoci nalézt lepší způsob, jak být se sebou nebo s druhými. V případě potřeby pak psycholog poskytuje také krizovou intervenci, pokud dítě aktuálně prochází nějakou náročnou životní událostí. Specifickou péčí, konkrétně již zaměřenou na práci s obezitou, jsou skupiny, které pro děti s nadváhou probíhají 2x týdně. Jejich cílem je umožnit dětem ventilovat nahromaděné emoce, pomoci jim zvýšit uvědomění a prožívání vlastního těla a procvičovat sociální a komunikační dovednosti. Způsob práce vychází z psychosomatického pohledu, že tělo a duše jsou spojité nádoby a vzájemně se ovlivňují. Někdy je velmi těžké říci, co bylo dřív, zda to byla nadváha a obezita, díky které se pak objevily psychické problémy a potíže v sociálních vztazích, nebo to byly psychické potíže, které vedly k nadměrné konzumaci potravin, a tím i k nepřiměřenému nárůstu váhy, což pak zpětně působilo na psychickou pohodu, resp. nepohodu daného jedince. Proto


23

24


se snažíme v rámci DL o multidisciplinární přístup k problematice dětské nadváhy a obezity a paralelně s ozdravnými procedurami, nutričním poradenstvím a pravidelným pohybovým režimem jsou zařazeny i psychologické konzultace a terapeutická skupinová setkání. Aktuálně se koncept práce psychologa v DL Křetín stále vyvíjí a dotváří. Je to pozice zcela no-

vá a v léčebnách tohoto typu zatím neukotvená a nestandardizovaná. Vize psychologické péče o děti s poruchami výživy v rámci systému DL se do budoucna ubírají směrem k rozšíření nabídky o ambulantní práci s dětmi a jejich rodinami jako formy systematické dlouhodobé péče a zároveň možnosti podpůrné formy prevence relapsu.

PARALELNĚ Volná sdělení B Gestor: I. Škodáček pátek / 7. 11. 2014 / 18.30–19.45 Léčebné strategie u dětí se syndromem Smithové-Magenisové MUDr. et Mgr. Viktor Hartoš Dětská psychiatrická ambulance, Syndrom Smithové-Magenisové (SMS) je vzácná chromozomální aberace (1/25000). Většinou, ve více než 95 % případů, je spojena s delecí 17p11.2. Jsou však známy případy způsobené mutací genu RAI1. Podezření na tento syndrom je možno vyslovit i na základě klinického vyšetření podle typických anatomických i behaviorálních projevů. Například podle somatických anomálií, podle opoždění vývoje expresivní složky jazyka, psychomotorické a růstové retardace, stereotypií chování, sebepoškozování, agresivity, a především chronických poruch spánku. Zkrácení nočního spánku je jedním z hlavních obtíží jak pro pacienta, tak

i pro jeho rodinu. Jedním z pravděpodobných faktorů, přispívajících k těmto poruchám spánku, je inverze cirkadiánní produkce spánkového hormonu melatoninu. Jeho plazmatická hladina je na rozdíl od běžné populace vysoká během dne a v noci nízká. Vedle již zmíněné mentální retardace a maladaptivního chování se u osob se SMS mohou vyskytovat i další psychiatrické diagnózy, např. ADHD, poruchy autistického spektra, OCD, bipolární porucha. Kauzální léčba SMS není známa, ale komplexní multidisciplinární přístup může zlepšit prognózu a kvalitu života lidí s tímto syndromem. Vedle včasné intervence, speciálně-pedagogické péče a celoživotního sledování zdravotního stavu se v terapii uplatňují i psychofarmakologické intervence. Součástí sdělení je prezentace kazuistiky sedmileté dívky se syndromem SmithMagenisové.



Diagnostika a léčba bipolární afektivní poruchy u dětí a adolescentů s mentální retardací MUDr. et Mgr. Viktor Hartoš Children and Young People‘s Service, Northumberland Tyne and Wear NHS Foundation Trust, Monkwearmouth Hospital, Newcastle Road, Sunderland, SR5 1NB, United Kingdom Je známo, že u mnoha pacientů s mentální retardací je zvýšené riziko výskytu dalších psychických onemocnění. Jejich omezené komunikační schopnosti vyžadují jiný diagnostický přístup než u běžné populace. Výskyt různorodých mnohočetných symptomů může vést k překrývání jednotlivých syndromů. Důsledkem pak může být neúčinný léčebný plán a diagnostiku může také komplikovat symptomatologická polypragmazie. Sdělení přináší rozbor 3 kazuistik pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou mentální retardací s diagnostikovanou bipolární afektivní poruchou a zhodnocením jejich léčby. Průběžné sledování efektu stávající medikace a rozbor anamnestických dat, spolu s revizí léčebného plánu, může mít zásadní význam nejen pro zlepšení kvality života pacienta i těch, kdo o něj pečují.

Proč nám autisti nerozumějí? doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. PSYCHOMED s. r. o., PKFN Olomouc Úvod: Jedním z klíčových diagnostických kritérií dětského autismu je porucha sociální interakce. Autismus se již v časném věku projevuje nezájmem o sociální kontakt s okolím, pozorujeme nedostatečnou emoční vazbu na matku,

děti nefixují oční kontakt, neprojevují běžnou interpersonální emoční vřelost. Co je příčinou těchto zvláštních projevů? Metodika: Na základě nedávno publikovaných zpráv o pozitivním vlivu oxytocinu na sociální chování autistických dětí se autorka zaměřila na vyhledání relevantních zahraničních publikací, které v posledních deseti letech přinesly nová zjištění, týkající se hodnocení funkce mozku autistů při pozorování sociálně významných a sociálně nevýznamných stimulů, které byly autistům předkládány. Výsledky: Již před deseti lety byly publikovány velmi zajímavé zprávy (Pelphrey a kol.), které prokazovaly, že autističtí jedinci nezaměřují pohled na sociálně významné partie obličeje. Zatímco zdraví lidé dovedou zhodnotit, co výraz obličeje druhého člověka vyjadřuje (zlost, strach, radost atd.), protože sledují důležité partie obličeje (oči, nos, ústa), autisti zaměřují pohled na zcela nevýznamné obličejové partie nebo vůbec v sociální interakci nesledují obličej, což jim neumožňuje porozumět tomu, co druhá osoba mimikou a pohledem očí sděluje. Závěry původních studií tak podporují teoretický koncept autismu, známou „Theory of Mind“. Jde o specifickou kognitivní schopnost, která umožňuje vytvářet systém úsudků a názorů o duševních stavech druhých lidí. Novější výzkumy potvrdily podobné závěry ohledně nedostatečné aktivace některých oblastí mozku, které jsou důležité pro vytváření sociálního kontaktu. Současně prokázaly, že lze podáním oxytocinu aktivovat tyto oblasti mozku a zvýšit zájem o sociální interakci. Probíhají další výzkumy, které by mohly v budoucnu nabídnout naději na nové terapeutické strategie.


25

26


Závěr: Cílem sdělení bylo poskytnout základní informace o nedostatečné aktivaci určitých mozkových oblastí u autistických jedinců, které jsou zodpovědné za jejich neschopnost porozumět sociální interakci a adekvátně na ni reagovat. Nedostatečný oční kontakt není jen jedním z mnoha projevů autismu, ale vypovídá o hlubší poruše ve funkci mozku, která způsobuje, proč nám autisti nerozumějí.

Terapeutické přístupy v léčbě obsedantně kompulzivní poruchy (OCD) u pedopsychiatrických pacientů PhDr. Marina Stejskalová, CSc. Dětská psychiatrická klinika FN Motol v Praze, 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Obsedantně kompulzivní porucha (OCD) patří k nejsložitějším onemocněním z hlediska psychoterapeutické léčby s využitím technik muzikoterapie, ergoterapie, arteterapie, biblioterapie a dalších kreativních terapií. Vzrůstající počet pedopsychiatrických pacientů s OCD za posledních 10 let, u kterých se OCD vyskytovala jako primární, sekundární nebo terciální diagnóza, vyžaduje hledání nových psychoterapeutických přístupů v léčbě této diagnózy. Jak ukázala praxe, aplikace muzikoterapie, arteterapie a biblioterapie funguje jako efektivní metodika pro zlepšení emočního prožívání pacientů s OCD, korekci obsedantních myšlenek a kompulzivních projevů. Referát prezentuje praktické metodické postupy podložené kazuistikami.

Plenární přednáška sobota / 8. 11. 2014 / 9.00–9.30

Antipsychotiká v pedopsychiatrii z pohľadu SPC platného na Slovensku MUDr. Ján Šuba Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava Antipsychotiká sa u detí a adolescentov najčastejšie používajú v liečbe závažných alebo chronických psychických porúch: schizofrénie so začiatkom v detstve, schizoafektívnej poruchy, mánie, bipolárnej poruchy, chronickej tikovej poruchy a Tourettovho syndrómu. Niektoré sú indikované

v liečbe behaviorálnych porúch (psychomotorický nepokoj, agresivita a sebapoškodzovanie) u detí s mentálnou retardáciou a autizmom. Konvenčným antipsychotikám ostalo, z dôvodu istej zotrvačnosti, relatívne širšie spektrum registrovaných indikácií, a to napriek frekventnejším rizikovým NÚL. Kvalita dôkazov EBM je ovplyvnená známymi etickými a právnymi obmedzeniami klinických skúšok v detskej populácii. Dôsledkom sú rozdiely vo vekovej hranici registrovaných indikácií antipsychotík II. generácie medzi FDA a EMA. Napriek snahe EMA o harmonizáciu, pretrvávajú rozdiely v registrovaných indikáciách nielen medzi



jednotlivými krajinami, ale aj medzi originálnymi antipsychotikami II. generácie, generikami a ich liekovými formami. Preto je snahou centrálnych liekových regulatív a odborných usmernení zmierniť dopady striktných vekových a indikačných obmedzení na kvalitu liečby psychických porúch v detstve a adolescencii. Podmienkou je podpora minimálne úrovňou C dôkazov EBM. Príkladom je FDA a aj odbornými usmerneniami povolené použitie risperidónu v indikácii behaviorálnych problémov spojených s poruchami autistického spektra pre vek od 5 rokov, aripiprazolu od 6 rokov. Obdobne je povolený risperidón, olanzapín, kvetiapín a aripiprazol v liečbe schizofrénie od 13 rokov veku. Bipolárnu mániu u detí je možné liečiť

risperidónom, aripiprazolom ziprasidónom od 10. roku a olanzapínom, kvetiapínom od 13.roku veku. V materiáloch EMA sú definované podmienky použitia striknejšie. Týkajú sa nielen indikácií vrátane indikačných obmedzení (závažnosť prejavov, neúčinnosť predchádzajúcej liečby), ale aj všeobecných zásad výberu AP liečby. Obsahujú aj upozornenia na problémy dlhodobej bezpečnosti a ich monitorovanie. Na Slovensku je rigorózne požadovaná farmamoterapia podľa súhrnej informácie o lieku (SPC), čo môže mať faktický negatívny dopad na liečbu závažných ochorení v detskom veku. Kľúčové slová: antipsychotiká, usmernenia liečby, farmakoterapia podľa EBM, EMA, FDA, SPC

Nefarmakologické intervence Gestor: M. Novotný sobota / 8. 11. 2014 / 9.35–11.05 HRV a kvalita života u dětí s nespecifickými záněty střev MUDr. Bc. Daniela Jelenová1, prof. MUDr. Ján Praško, CSc.1, PhDr. Marie Ocisková1 2, prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc. 3, MUDr. Martina Hunková1, MUDr. Eva Karásková3, Mgr. Jana Kolářová3, MUDr. David Vydra3 1 Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2 Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

3

Dětská klinika, Fakultní nemocnice v Olomouci, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Úvod: Nespecifická střevní zánětlivá onemocnění (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida) se pojí s častějšími psychickými obtížemi a horší kvalitou života podobně jako jiná chronická somatická onemocnění. Patogenezi chronických střevních onemocnění (IBD) ovlivňují psychologické faktory a dysregulace autonomního nervového systému. Jednoduchým ukazatelem funkčního stavu organismu je srdeční frekvence, přičemž hlavním regulátorem je aktivita autonomního nervového systému, která se projevuje přirozeným kolísáním –


27

28


variabilitou srdeční frekvence (HRV). V souvislosti se stresem dochází ke změně poměru mezi aktivitou sympatiku a parasympatiku ve prospěch aktivity sympatiku, proto dochází k poklesu HRV. Čím disponuje člověk vyšší aktivitou autonomního nervového systému, tím je jeho organismus odolnější vůči stresu. Cílem této studie je zhodnotit úroveň kvality života dětí s IBD a analyzovat HRV jako možný ukazatel chronického stresu. Metody: Do studie je zařazeno 29 dětí s IBD a 35 zdravých kontrol. Adolescenti ve věku 13–16 let vyplnili dotazníky se zaměřením na kvalitu života (KidScreen-10, PedsQL). Činnost autonomního nervového systému byla kvantitativně hodnocena pomocí neinvazivního mikropočítačového systému analýzou variability srdeční frekvence. EKG bylo snímáno během ortoklinostatického manévru (leh 1 – stoj – leh 2) hodnocením parametrů: RR interval, spektrální interval v oblasti vysoké frekvence (HF), nízké frekvence (LF) a velmi nízké frekvence (VLF) a poměr LF/HF. Výsledky: Kvalita života měřená dotazníkem KidScreen-10 se výrazně nelišila u adolescentů s IBD a u zdravých kontrol. HRV u dětí s IBD byla snížená oproti zdravým kontrolám. Statisticky významné rozdíly jsou v pásmu LF, VLF a v poměru LF/HF. U zdravých dětí nebyla nalezena korelace mezi HRV a kvalitou života. U dětí s IBD byla nalezena korelace mezi kvalitou života týkající se školy a pásmem VLF v pozici leh 1; a kvalitou života v oblasti emočního prožívání a HF v pozici leh 1 a leh 2. Závěr: Děti s nespecifickými záněty střev vykazují výrazně alterovanou variabilitu srdeční frekvence, která naznačuje celkově nižší přizpůsobivost na stres. Snížené hodnoty v pásmu LF a VLF vypovídají o zvýšeném tonu sympatiku. Některé aspekty kvality života významně korelují

s HRV. Tyto faktory pak mají signifikantně negativní dopad na průběh nemoci. (Podpořeno grantem IGA MZ NT/14281)

Měření stresového profilu u dětí s poruchami chování PhDr. Pavel Škobrtal, Ph.D.1, 2, Mgr. Eva Bazínková1 1 Centrum duševního zdraví s. r. o., Jeseník 2 Ostravská univerzita v Ostravě Úvod: Stresový profil je výsledkem měření psychofyziologické aktivity pacienta během zátěžových situací. Získáme tím objektivní náhled na reakci pacienta. Stresový profil slouží k edukaci pacienta a současně poskytuje objektivní měřítko postupu terapie. Při měření stresového profilu pozorujeme, jak pacient subjektivně prožívá stres a relaxaci. Sledujeme reaktivitu pacienta během měření a jeho zotavení po stresu. Nepřímo lze sledovat míru aktivace autonomního nervového systému. Zajímáme se především o tzv. odpověďovou stereotypii, relativně stálý fyziologický vzorec odpovědi na různé podněty. Metody: Při měření stresového profilu měříme několik psychofyziologických údajů. Střídají se klidové fáze s fázemi uměle navozené zátěže. Stres navozujeme zkouškovou situací či vystavením pacienta zátěžové situaci v představě. Měření začíná klidovou fází, která trvá 5 min, pak následuje Stroopův test, po něm je opět klidová fáze (5 min), poté následuje početní úkol (opakované odečítání čísla 7 od počátečního čísla 1081), pak je další klidová fáze (5 min), po ní následuje imaginace subjektivně nepříjemné situace či zážitku a měření je zakončeno opět klidovou fází (5 min). Celé měření zabere zhruba 25 až 30 minut a získáme



jím jednak základní psychofyziologické hodnoty pacienta, a také jejich typické vzorce a změny během působení stresu a ve fázích oddechu. Výsledky: Sledujeme hodnoty měřených veličin v klidovém stavu a jejich změnu (+/-) při zátěži a zrovna tak i jejich změnu (+/-) poté, co působení stresoru pomine. Naměřené výsledky poté srovnáme s normou. Stresový profil pomáhá vytvořit obraz o fungování organismu pacienta. S jeho pomocí lze vysvětlit pacientovi fungování jeho organismus. Na základě stresového profilu je možné upravit pacientův špatný dechový vzorec, nebo se zaměřit na jiné problematické psychofyziologické modality. S pomocí stresového profilu lze lépe porozumět tomu, co se odehrává v těle pacienta. V případě nespecifických somatických potíží vyvolaných stresem můžeme snáze odhalit jejich podstatu. Závěr: Stresový profil nám pomáhá lépe porozumět tomu, co se odehrává v těle klienta, když je vystaven stresu, a poznat, zda je schopen relaxovat a regenerovat poté, co působení stresoru pomine. V případě nespecifických somatických potíží vyvolaných stresem můžeme snáze odhalit jejich podstatu přizpůsobit terapii individuální situaci a potřebám klienta. Měření stresového profilu může být doplňkem „klasické“ terapie, ale také základem pro následný trénink na základě biologické zpětné vazby (biofeedback).

Počítačová kognitivní remediace on-line, u ADHD dětí prim. MUDr. Miroslav Novotný, Mgr. Miroslav Novotný jr. Centrum duševního zdraví s. r. o., Jeseník On-line psychoterapie se používá rutinně při léčbě závislostí na alkoholu a drogách, pato-

logickém hráčství, poruch příjmu potravy, úzkosti, panické poruchy, posttraumatické stresové poruchy apod. Typy konverzace – asynchronní/ synchronní, textová/audiovizuální, interpersonální/automatizovaná online diagnostika – formou testu/dotazníku – ihned je dispozici vyhodnocení. Efektivita internetových programů určených pro léčbu duševních problémů se zdá být stejná nebo větší než terapie „tváří v tvář“, krátké intervence nebo vzdělávací a svépomocné informační zdroje (Barak, Hen, Boniel-Nissim & Shapira, 2008). Naše data pocházejí z on-line tréninku pracovní paměti. Deficit pracovní paměti u dětí je považován za centrální deficit u ADHD – zodpovědný za kognitivní i behaviorální potíže (Barkley, 1997; Castellanos, Tannock, 2002; Rapport et al., 2000; Westerberg et al., 2004, Martinussen et al., 2005). Souvisí s defektní funkcí frontálního kortexu (Rubia et al., 1999; Schweitzer et al., 2000; Zametkin et al., 1990). Studie předškolních dětí ukazují, že deficity pracovní paměti jsou asociovány s obtížemi v dosahování úspěchů v oblasti chování i školních dovedností, a to u dětí s ADHD i bez (Aronen et al., 2005, Taylor et al., 2000, Gathercole, Pickering, 2000, Jarvis, Gathercole, 2003, Gathercole et al., 2004). Z výsledků vyplývá, že i mírný deficit pracovní paměti může ovlivnit schopnost dítěte regulovat své chování a dosahovat školních úspěchů. Pracovní paměť lze trénovat a souběžným efektem tréninku pracovní paměti je snížení impulsivity ADHD dětí (Klingberg et al., 2002, Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology, Klingberg et al. (2005): J. Am. Acad. Child Adolesc. Psychiatry). Na zobrazovacích metodách byla po


29

30


tréninku zjištěna zvýšená aktivita v mediálním frontálním gyru a v superiorních a inferiorních parietálních kortexech (Olesen, 2003). Jiná studie prokázala zvýšení denzity korových dopaminových D1 receptorů a zvýšení D1 vazebného potenciálu v prefrontálním a parietálním kortexu, čímž bylo doloženo, že mentální trénink může ovlivnit neurotransmisi in vivo (McNab et al., 2009). Cogmed trénink pracovní paměti je komplexní pětitýdenní program, který napomáhá dětem i dospělým s deficity pozornosti tím, že trénováním zvyšuje kapacitu jejich pracovní paměti. Jedná se o počítačový software podobný hře. Dětský uživatel trénuje doma ve spolupráci s rodiči, dospělý za asistence blízké osoby. Kompletní program zahrnuje úvodní interview, první sezení, 5 týdnů tréninku s týdenními telefonáty či návštěvami u osobního trenéra, závěrečné sezení po měsíci a kontrolní sezení po šesti měsících. Po ukončení tréninku samotného klient využívá 12 měsíců odlehčenou verzi programu. Terapeut má o pokrocích uživatele přehled díky výstupům přenášeným po internetu do jeho počítače. Program chápeme jako vhodný doplňující nástroj v rukách zkušeného terapeuta. Je součástí komplexního přístupu, který kromě tréninku pracovní paměti zahrnuje rovněž školní intervence, rodinné psychoterapeutické přístupy a individuální psychoterapeutické přístupy. Představujeme naše zkušenosti s danou metodou včetně kazuistik. Konstatujeme, že program je snadno ovladatelný jak pro klienta, tak pro terapeuta. Nevyžaduje žádné speciální počítačové dovednosti. Domníváme se, že v souladu s literaturou je počítačový trénink pracovní paměti efektivní strategií rozvoje kognitivní remediace u ADHD dětí. Effect size metody je 0,93, což je srovnatelné

s effect size po podání psychostimulancií (ES = 0,7, Barnett et al. 2001, Bedard et al. 2004). Výhody on-line terapie: anonymita, snadná dostupnost, pohodlí domova, nízké náklady, většinou odpadají nevědomé procesy přenosového a protipřenosového charakteru a lze lépe zvládat modely komplementárního chování na straně terapeuta.

CMAS/SPAS – Počítačové škálovanie a ich možné využitie u detskej populácie Mgr. Tomáš Žilinčík, prim. MUDr. Miroslav Novotný Centrum duševního zdraví Jeseník + Šumperk s. r. o Počítačová administrácia diagnostických metód má oproti klasickému testovaniu tužka-papier veľa výhod, ale i nevýhod. Zatiaľ čo u dotazníkov je využitie počítača relatívne bezproblémové a psychológovia v praxi oceňujú časovú a materiálnu úspornosť, štandardizovaný postup, rýchle a bezchybné vyhodnotenie výsledkov, pri výkonových testoch (napr. testy inteligencie) sa často stáva že rozne počítačové verzie určitej klasickej metódy nie sú ekvivalentné, a teda výsledky testov sa možu signifikatne líšiť v závislosti od vybranej formy testovania. Cieľom nášho prípevku je podať stručný popis dvoch dotazníkových metód, u ktorých sa počítačová forma administrácie ukazuje byť lepšou voľbou než klasická administrácia. CMAS – „Škála zjevné úzkosti pro děti“ bola vytvorená autormi Castaneda, McCandless a Palermo, na českú populáciu ju v r. 1974 štandardizovali Fischer a Gjuričová. Dotazník dáva orientačný odhad úzkostnosti dieťaťa (trait anxiety), kontrolovaný škálou sociálnej desiberality (tzv. lži skór). V ang-



losaských krajinách je v súčasnosti velmi široko používaná revidovaná verzia tejto škály (R-CMAS), ktorý však nebola zatial štandardizovaná v ČR a problematické je tiež to, že výsledky testu RCMAS vykazujú výrazné medzikultúrne odlišnosti SPAS – „Dotazník sebepojetí školní úspěšnosti dětí“ vytvorili v r. 1978 Boersma a Chapman, českú verziu štandardizovali v r. 1987 Matějček a Vágnerová. Pomocou tejto metódy zisťujeme,

akým sposobom dieťa prežíva a hodnotí svoj výkon a akú má predstavu o svojich schopnostiach. Znížené sebahodnotenie sa pritom typicky prejavuje ú úzkostných detí (korelácia s testom CMAS -0,655 u chlapcov, -0,702 u dievčat) a u deti so špecifickou vývojovou poruchou učenia. Vzhľadom k zastaralosti noriem sa je vhodné použiť oba testy na rýchly orientačný skríng a podklad pre následný rozhovr s dieťaťom.

Psychodiagnostické sympozium Gestor: A. Fiľová sobota / 8. 11. 2014 / 11.30–13.00

Psychologická péče o děti raného věku Mgr. Hana Jahnová FN Brno, neonatologická ambulance Autorka ve svém příspěvku zúročuje 16letou klinickopsychologickou zkušenost s dětmi raného věku v oboru dětská klinická psychologie. Příspěvek seznamuje posluchače s možnostmi psychologické vývojové diagnostiky, představuje ve světě nejpoužívanější a v našich podmínkách standardizovanou metodu „Vývojová škála Bayleyové, BSID-II“, odkazuje na třetí revizi metody. Seznamuje s cíli, se způsobem a s náplní klinickopsychologické péče v Ordinaci dětské klinické psychologie, která je součástí Ambulance komplexní péče o děti s rizikovými faktory vývoje v Perinatologickém centru, v rámci FN Brno. Odpovídá na otázku, co může dětský klinický psy-

cholog nabídnout dětem, jejich rodičům a také zdravotnickému personálu. V rámci pregraduálního i postgraduálního vzdělávání je možné v uvedené ordinaci absolvovat odbornou stáž z psychologické vývojové diagnostiky.

Teoretické koncepty poruch autistického spektra a jejich přínos pro diagnostiku individuálního případu PhDr. Karolína Malá Psychiatrická nemocnice v Dobřanech Autorka v úvodu svého příspěvku věnuje prostor definici poruch autistického spektra, snaží se podat svůj pohled na současný stav diagnostiky těchto poruch. Obrací pozornost k tomu, že ne každé narušení sociální empatie a komunikace je nutně poruchou z autistického spektra a upo-


31

32


zorňuje na zkušenost s relativní častostí falešně pozitivních diagnóz. Má za to, že hlavními úskalími správné diagnostiky jsou mj. interindividuální rozmanitost obrazů pervazivních vývojových poruch a proměny symptomatologie v průběhu života dítěte, ale také užívané diagnostické nástroje. V další části svého sdělení přináší stručný nástin hlavních teoretických koncepcí vztahujících se k psychologické podstatě poruch autistického spektra. Rozebírá teorie předpokládající převážně kognitivní deficit: koncepci oslabené centrální koherence, teorii mysli (metalizaci), koncepce opřené o deficit exekutivních funkcí nebo neverbální poruchy učení. Pozornost věnuje také teoriím emočně-motivačním stejně jako koncepcím, které usilují o integraci obou přístupů. Jednotlivé teoretické rámce ilustruje na příkladech z výzkumné praxe a usiluje o představení toho, v čem je porozumění psychologické podstatě poruch autistického spektra přínosné pro diagnostické a diferenciálně diagnostické úvahy a pro navrhované intervence v konkrétním případě. Porozumění psychologické podstatě poruch autistického spektra podle názoru autorky příspěvku totiž podstatně zvýší naději, že v individuálním případě bude správně postiženo, zda se vůbec jedná o autismus, a pokud ano, které deficity jsou v konkrétním případě nejpalčivějšími a nejvíce omezující dítě v adaptivním fungování a naopak, v čem spočívají adaptivně využitelné silné stránky dítěte, o něž je možné opřít intervence a sestavování programu zacházení s dítětem. Autorka je přesvědčena, že právě porozumění teoretické základně poruch autistického spektra

je podstatným příspěvkem k tomu, aby naše rozhodování o konkrétních dětech v konkrétních případech bylo správné.

Psychologické aspekty sebepojetí u dětí a adolescentů a možnosti jejich diagnostiky PhDr. Radko Obereignerů, Ph.D.1, MUDr. PhDr. Miroslav Orel1, 2, RNDr. Eva Reiterová1, PhDr. Martina Friedlová1 1 Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2 Krajská pedagogicko-psychologická poradna a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Zlín Úvod: V současnosti akceptovaný model sebepojetí nahlíží na uvedený fenomén ze tří hledisek. Celostní pojetí zahrnuje příznačné okolnosti vytvářející osobnostní jednotu dítěte, soubor schopností, dovedností, interakcí s druhými lidmi i vlastní fyzický zjev. Druhým hlediskem je aktuální stav, který je prožitkem modifikovaným jak emocemi, tak kognitivními procesy. Třetím hlediskem jsou doménově specifické součásti sebepojetí, kam řadíme úspěchy či neúspěchy, jejich subjektivní vnímání, vlastní fenomenologii. Metody: Představujeme psychodiagnostické metody určené pro posuzování sebepojetí u dětí a adolescentů. Podrobněji uvádíme pro českou a slovenskou odbornou veřejnost 60položkovou metodu Škála sebepojetí u dětí Piers-Harris 2 (PHCSCS-2), na níž je provedena standardizace a výzkum psychometrických parametrů. Zkoumaný vzorek pro aktuální statistické zpracování tvořilo 2 583 dětí a adolescentů (1 512 dívek, tj. 58,5 %)



ze základních škol, středních škol a gymnázií z vybraných krajů v rámci ČR, ve věku 9–23 let. Výsledky: Stabilitu reliability PHCSCS-2 vzhledem k věkové skupině považujeme za velmi dobrou, neboť hodnoty Cronbachova α neklesají pod hodnotu 0,71. Koeficienty test-retestové reliability provedené na vzorku 136 žáků s časovým odstupem 3 měsíce se pohybují v rozmezí rtt = 0,68–0,78. Jako validizační ukazatel jsme použili Škálu sebepojetí školní úspěšnosti dětí (SPAS) se statisticky významnými korelacemi jednotlivých škál (p = 0,01). Druhým validizačním ukazatelem jsou interkorelace mezi škálami, které ukazují strukturální charakteristiky metody. Všechny námi zjišťované korelace jsou statisticky významné (p < 0,05). Diferenční analýza poukázala, že mezi jednotlivými kraji a majoritním vzorkem (Zlínský kraj) nejsou statisticky významné rozdíly

v hodnocení obtížnosti položek. Z výsledků první faktorové analýzy jsme identifikovali pouze tři položky, které vyžadovaly upřesnění. Závěr: Teoreticky i výzkumně se věnujeme metodologicky obtížně měřitelnému fenoménu sebepojetí u dětí a adolescentů, který odvozujeme z projevů chování a výpovědi o sobě samém. Představujeme českou standardizaci Škály sebepojetí u dětí Piers-Harris 2, která má využití při individuálním klinickém vyšetření dětí a adolescentů. Sebeposuzující škály mohou psychiatrům a psychologům pomoci vytvořit hypotézu pro klinickou exploraci nebo zvolit možný směr dalšího psychologického testování nebo postup intervence. Výzkum je podpořen ESF projektem Rozvoj a podpora kvality ve vzdělávání č. CZ.1.07/1.1.38/02.0034.

WORKSHOPY pátek / 8. 11. 2014

Suicidální dětský nebo adolescentní pacient v konziliární praxi MUDr. Kamil Janhuba Ambulance dětské psychiatrie FN Brno Suicidalita jako syndrom se může objevit u celého spektra duševních poruch, nepředstavuje však sama o sobě psychiatrickou diagnostickou kategorii a nemusí se ani s žádnou další psychopatologií pojit. Suicidální chování a jednání má mnoho forem, od prchavých ideací,

přes kontinuálně obtěžující myšlenky, suicidální pokusy až k dokonanému suicidiu. Právě v rámci konziliární psychiatrie se setkáváme s některou formou suicidálního chování i u dětí a ještě častěji u adolescentů, a to často až v době zotavování po suicidálním pokusu. Předmětem tohoto workshopu je tedy najít přiměřený klinický přístup k dětským a adolescentním pacientům s rizikem suicidia nebo bezprostředně po tentamen suicidii, včetně diagnostiky závažnosti suicidálního jednání, posouzení stávajícího suicidálního rizika, to vše v duchu zásad podpůrné psychoterapie a krizové intervence.


33

34


Sandplaying – využití terapeutického pískoviště při práci s dětmi, přístup Gestalt terapie Mgr. Alena Vávrová soukromá psycholožka pro děti a dospělé, trenérka v Institutu pro výcvik v Gestalt terapii v Praze Terapeutické pískoviště je jedním z možných nástrojů, jak navázat kontakt s dítětem v poradenství či terapii, získat o něm diagnosticky hodnotné informace a terapeuticky působit ve směru náhledu, přijetí či změny toho, co je potřebné. V rámci terapeutického pískoviště dítě (rodina, dospělý) zobrazuje svůj aktuální vnitřní svět, a my se tak můžeme společně přiblížit jeho momentálním potřebám, zájmům, emocím, myšlenkám, nahlédneme více do jeho vztahů, představ o sobě a druhých, o světě. Využíváme tedy principů projektivních metod, které zasazuji do rámce gestaltterapeutického přístupu ke klientovi, s důrazem na fenomenologický, experienciální a dialogický princip. V rámci workshopu se dozvíte základní možnosti používání pískoviště a uvidíte přímou ukázku práce s pískovištěm.

Problémový dorastenec (Kazuistiky a praktické skúsenosti s diagnostikou, diferenciálnou diagnostikou a terapeutickým ovplyvnením poruchového správania u detí a dorastencov) MUDr. Ján Šuba, MUDr. Jana Trebatická, PhD, MUDr. Zuzana Matzová, MUDr. František Böhmer, MUDr. Eva Katrlíková, MUDr. Ivana Fuseková Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava Autori predkladajú kazuistiky s pestrými prejavmi poruchového správania so zameraním na korektnú diagnostiku a následnú liečbu. Workshop nadväzuje na prednášku identického názvu. Poukazujú na možnosti farmakoterapie podľa SPC platných na Slovensku a na terapeutické možnosti „off label“ pri jednotlivých poruchách. Vo svojom workshope sa pokúšajú interaktívne podnietiť komunikáciu ohľadom dobrej klinickej praxe v pedopsychiatrii na Slovensku a v Čechách. Kľúčové slová: Poruchové správanie, diferenciálna diagnostika, farmakoterapia, kazuistiky



POSTERY sobota / 9. 11. 2014 Nový fenomén v psychiarii? histamínová intolerancia: kazuistika MUDr. Eva Katrlíková Klinika detskej psychiatrie LF UK a DFNsP v Bratislave Úvod: Histamín je biogénny amín, ktorý vzniká z histidínu (esenciálna amiokyselina). V ľudskom organizme sa odbúrava dvoma cestami: oxidatívnou deamináciou, pomocou enzýmu diaminoxidázy (DAO) a metyláciou histamín-N-metyltransferázou (HNMT). DAO je extracelulárny enzým a degraduje histamín preferenčne v GIT a v kardiovaskulárnom systéme, NHMT zas v CNS, respiračnom trakte a koži. Predpokladá sa, že porucha funkcie DAO spôsobuje akútnu formu a porucha NHMT chronickú formu (t. j. s dominanciou psychických symptómov), ktorá je často nesprávne liečená práve v ambulancii psychiatra. Materiál a metóda: Údaje čerpané z ambulantnej dokumentácie pacientky. Výsledky: Kazuistika pojednáva o pacientke, u ktorej po nasadení nízkohistamínovej diéty a suplementácie DAO potravinovým doplnkom došlo k vymiznutiu OC symptomatiky. Záver: Histamínová intolerancia (HIT) je relatívne častá (prevalencia od 1 až 10 % populácie), ale zatiaľ málo známa porucha, ktorá neliečená má výrazne negatívny, niekedy až deštruktívny dopad na psychiku človeka. Vzhľadom k tomu, že zvýšená hladina hista-

mínu atakuje histamínové receptory aj v CNS, dochádza k zmenám, ktoré často vedú k rozvoju symptómov psychických porúch ako je depresia, panické ataky, poruchy spánku a iné, tieto poruchy sa prejavujú hlavne aj v dôsledku poruchy NHMT (niektorými autormi označovaná ako chronická forma HIT). Predpokladá sa, že porucha funkcie DAO (niektorými autormi označovaná ako akútna forma HIT) vedie k symptómom, ktoré sú často vyhodnocované ako „neuróza“ (nauzea, vertigo, tachykardia, insomnia, hnačky, etc.) a následná medikamentózna terapia tieto symptómy ešte zhoršuje, lebo veľká časť liekov (anxiolytiká, antidepresíva, antipsychotiká, etc.) blokujú DAO. Autorka má za to, že je žiaduce aby o tejto poruche mal povedomie aj detský psychiater a pri rezistentných a atypických formách depresií, porúch spánku, úzkostných stavov, etc. myslel aj na túto možnosť.

Využitie existenciálnej analýzy v psychoterapii detí a adolescentov MUDr. Zuzana Matzová Klinika detskej psychiatrie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Detskej fakultnej nemocnice s poliklinikou Bratislava Cieľom príspevku je predstaviť odbornej verejnosti existenciálnu analýzu (EA) ako psychoterapeutický smer vhodný pre psychote-


35

36


rapiu detí a adolescentov. Terapeutické metódy tohto psychoterapeutického smeru sú pre deti a adolescentov zrozumiteľné, rešpektujú a podporujú jednotlivé vývinové obdobia vyvíjajúcej sa osobnosti. Využívajú fenomenologický pohľad, tvorivé a hrové terapeutické techniky zamerané na zmierňovanie a odstraňovanie neželaných psychických príznakov. Poster stručne predstaví vnímanie psychických porúch podľa EA a úlohu fenomenologického prístupu v existenciálne-analytickej psychoterapii. Kľúčové slová: existenciálna analýza, psychoterapia detí, teória základných osobných motivácii, fenomenologický prístup

ADHD genetika a zobrazovací metody (první výsledky probíhající studie) prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc., MUDr. Nikol Přibilová, MUDr. Patricie Kollárová, Mgr. Monika Dezortová, PhD., Ing. Milan Hájek, DrSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK, IKEM Praha Práce představuje literární přehled uvedené problematiky se zvláštním zřetelem ke genetice ADHD ve vztahu k polymorfismům DAT1 a se zvláštním zaměřením na výsledky studia morfologických změn zachycených zobrazovacími metodami (MRI). Vlastní studie spočívá jednak v rodinné analýze 104 rodin, která potvrdila pozitivní vazbu DAT1 a ADHD. Dále pak vybrané polymorfismy, v této fázi DAT1 10/10 byly korelovány se změnami zachycenými MRI v bazálních gangliích: nucleus lentiformis a nucleus caudatus.

V současné době je zpracováván soubor 30 pacientů DAT1 10/10. Práce vzniká za podpory grantu IGA MZ: NT 14177

Screening, diagnostika a terapia porúch autistického spektra MUDr. Anna Pivovarčiová1, 2, MUDr. Silvia Hnilicova2, 3, MUDr. Aneta Kubranská2, MUDr. Katarína Babinská PhD., MSc. 2, MUDr. Mária Vidošovičová2, MUDr. Andrej Harinek 2, prof. MUDr. Daniela Ostatníková, PhD. 2 1 Klinika detskej psychiatrie LF UK a DFNsP, Bratislava 2 Fyziologický ústav LF UK, Akademické centrum výskumu autizmu (ACVA), Bratislava 3 Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita, Trnava Autizmus je súbor heterogénnych neurovývinových ochorení charakterizovaný skorým nástupom ťažkostí v sociálnej komunikácii a nezvyčajného repetitívneho správania a záujmov. Svetová prevalencia je približne 1 %. Autizmus je častejší u chlapcov ako u dievčat a vyskytuje sa veľmi často s komorbiditami (viac ako 70 % má súčasnú komorbiditu). Jedinci s autizmom majú atypický kognitívny profil- porušenú sociálnu kogníciu a sociálnu percepciu, exekutívnu dysfunkciu a atypické spracovanie informácií. Genetické faktory majú kľúčovú úlohu v etiológii autizmu v súhre so skorým vplyvom environmentálnych faktorov. Screening a diagnostické hodnotenie musí byť multidisciplinárne



a skoré rozpoznanie ochorenia je nevyhnutné pre včasnú intervenciu. Skoré behaviorálne intervencie môžu zlepšiť sociálnu komunikáciu, redukovať úzkosť a agresiu. Farmakoterapia pomôže redukovať komorbidné symptómy ale priamo nezlepšuje sociálnu komunikáciu. V súčasnosti sa ponúkajú rôzne alternatívne formy terapie (diéty a suplementy, DIR- Floortime, RDI – Relationship Development Intervention, senzorická integrácia a masážna a dotyková terapia) avšak výsledky štúdií neponúkajú jasné dáta o ich efektívnosti. Akademické centrum výskumu autizmu (ACVA), ktoré vzniklo na Fyziologickom ústave LF UK v Bratislave má za cieľ integrovať výskumné aktivity, klinickú spoluprácu a edukáciu v oblasti porúch autistického spektra na Slovensku a spolupracovať so zahraničnými inštitúciami. Kľúčové slová: autizmus, etiológia, diagnostika, liečba, výskum, interprofesijná spolupráca Táto práca bola podporená grantom Agentúry na podporu výskumu a vývoja (APVV 0254-11) a grantom mladých UK/514/2014.

Psychoedukácia detí s poruchou pozornosti s použitím arteterapie MUDr. Petra Slašťanová, MUDr. Ján Šuba, MUDr. Anna Pivovarčiová Klinika detskej psychiatrie LFUK a DFNsP, Bratislava Úvod: Náš príspevok prezentuje výsledky štruktúrovaného arteterapeutického programu, ktorého ďalším cieľom bolo zvýšenie subjektívneho porozumenia behaviorálnym problémom u detí s ADHD. Vytvorili sme

arteterapeutický program pre deti s ADHD školského veku s cieľom vhodnou formou sprostredkovať informácie a pomôcť lepšie pochopiť problémy spojené s ADHD. Počas psychoedukačných stretnutí sme využívali arteterapiu. Práca s výtvarným materiálom bola pre deti prirodzeným spôsobom vyjadrenia. Pomocou výtvarných artefaktov sme mali možnosť spracovať jednotlivé problémy, ktoré deti na stretnutia prinášali. Frekvencia stretnutí bola jedno arteterapeutické stretnutie týždenne s trvaním 60– 90 minút. V rámci nášho programu boli realizované aj stretnutia s rodičmi a učiteľmi. V našej skupine sme kládli dôraz na učenie, aktívne riadenú terapeutickú situáciu, ktorá žiakom, učiteľom a rodičom pomáhala získať úplne nové zručnosti alebo nové vzorce správania. Išlo o krátkodobú terapeutickú prácu zameranú na adaptívne zvládanie situácií v rôznych prostrediach detí. Rovnako sme sa snažili aj zmeniť prostredie v škole, úzko sme spolupracovali s učiteľmi. Behaviorálne programy so vzdelávaním realizované v škole sú efektívnejšie v ovplyvnení interpersonálnych vzťahov, v kognitívnom funkcií a v emocionálnom prežívaní ako programy, ktoré sa robia mimo školy. V ovplyvnení interpersonálnych vzťahov sú dokonca efektívnejšie ako farmakoterapia. Metódy: Osem týždňový program skupinových psychoedukačných stretnutí s použitím arteterapie pre žiakov, rodičov a učiteľov. Participanti do skupiny boli vybratí z detí navštevujúcich ZŠ, deti mali diagnostikovanú poruchu pozornosti. Skupiny boli rozdelené na mladších žiakov (2–3. trieda ZŠ): 4 chlapci, 2 dievča-


37

38


tá a starších žiakov (5–6. trieda ZŠ): 4 chlapci. Rodičovských stretnutí sa zúčastnili 5 rodičia, učiteľských skupín sa zúčastnilo 14 učiteľov. Skupinu viedli 2 terapeuti, 1 koterapeut. Výsledky a záver: Psychoedukácia bola pre deti, rodičov a učiteľov veľmi prínosná a v školskom a domácom prostredí zaznamenali zmeny v behaviorálnej oblasti. Skupinové stretnutia ponúkali šancu vytvoriť si nové stratégie zvládania, ktoré im pomohli v interpersonálmej oblasti a akademickej úspešnosti.

Poruchy spánku a depresívne poruchy u detí a adolescentov MUDr. Kristína Trebulová, MUDr. Jana Trebatická, PhD. Klinika detskej psychiatrie LF UK a DFNsP v Bratislave Úvod: Poruchy spánku u detí a adolescentov sú jedným z typických symptómov depresie. Z literárnych údajov vyplýva, že poruchu spánku má 66–90 % detí s depresiou. Najčastejšie popisovanými poruchami spánku sú insomnia a hypersomnia. Insomnia sa vyskytuje u 53–70 % a hypersomnia u 9–25 % detských pacientov s depresívnou poruchou. Cieľom práce bolo zistiť výskyt porúch spánku u hospitalizovaných detí a adolescentov s depresívnymi poruchami hodnotenými podľa MKCH-10 (F32, F33) podľa ich typológie a identifikovať ich vzťah k vybraným demografickým a klinickým parametrom. Materiál a metóda: Retrospektívne sledovanie a vyhodnotenie chorobopisov detí a adolescentov, ktorí boli hospitalizovaní na Klinike detskej psychiatrie LFUK a DFNsP

v Bratislave v období 2009–2014. U každého pacienta sme zaznamenávali počet hospitalizácií. V rámci poslednej hospitalizácie sme sledovali vek, pohlavie, typ poruchy spánku, závažnosť depresie podľa MKCH-10 a farmakoterapiu pri prepustení. Výsledky: Výsledky z nášho retrospektívneho klinického sledovania potvrdili vysoký výskyt porúch spánku u detí a adolescentov s depresívnou poruchou. Zo súboru 81 pacientov s depresívnou epizódou podľa MKCH 10 sa u 54 vyskytla porucha spánku (t. j. 67 %), u 20 bol spánok nenarušený a v 7 prípadoch nebol údaj k dispozícii. Poruchy spánku boli takmer rovnako časté u dievčat ako u chlapcov (68 %, 65 %), vyskytovali sa vo všetkých sledovaných vekových kategóriách (10–18 rokov). Najčastejšie poruchy spánku sa vyskytli u pacientov so stredne ťažkou depresívnou epizódou (73 %), pri ľahkej depresívnej epizóde v 63 %, v malom súbore pacientov s ťažkou depresívnou epizódou mali poruchu spánku štyria zo siedmych pacientov. Izolovaná porucha spánku sa vyskytla u 30 pacientov, kombinované poruchy sa vyskytli u 24 pacientov. Záver: Poruchy spánku sú častými príznakmi depresie. V klasifikácii MKCH 10 a DSM 5 však nepatria medzi bezpodmienečné diagnostické kritériá depresívnej epizódy. Poruchy spánku vedú k vyčerpanosti a zníženej funkčnosti počas dňa. Sú asociované so závažnejším priebehom depresívnej poruchy, s početnejšími symptómami a s vyšším suicidálnym rizikom. Vzhľadom na uvedené údaje by spánková anamnéza mala byť rutinnou súčasťou psychiatrického vyšetrenia u detí a adolescentov.


Stručná epileptologie pro praxi Tiráž

Zpracovala společnost Solen, s. r. o. SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Grafická úprava a sazba: Aneta Mikulíková, e-mail: [email protected] Redakční úprava: Mgr. Kateřina Dostálová, e-mail: [email protected]

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře, 8 kredity pro sestry a sociální pracovníky, 8 kredity pro psychology. ISBN 978-80-7471-085-8 Duševní zdraví mládeže | 7.–8. listopadu 2014 | Hotel Continental, Brno

39

26. Ëesko-slovenská konference Duševní zdraví mládeže

P O Ř A DAT E L É Psychiatrická klinika FN Brno a MU Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP Asociace dětské a dorostové psychiatrie Sekcia detskej a dorastovej psychiatrie SPS SLS

7.–8. listopadu 2014 Hotel Continental Brno

Generální partner

Partneři

3lobit, s. r. o.

Pfizer, spol. s r. o.

EMITOS, spol. s. r. o.

Qpharma s. r. o.

Janssen-Cilag s. r. o.

Vipharm Slovakia s. r. o., organizační složka CZ

Kanu system, s. r. o.

Mediální partner

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění konference

26. česko-slovenská konference

Recommend Documents