Rámcový vzdělávací program pro obor
26-51-H Elektrikář
Pracovní verze, listopad 2002
Obsah: A. Obecná část 1. Úvod 2. Charakteristika rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání 3. Pojetí a cíle středního odborného vzdělávání B.
Kurikulární management 1. Zásady tvorby školního vzdělávacího programu 2. Doporučení k realizaci školního vzdělávacího programu 3. Základní podmínky pro uskutečňování vzdělávacího programu 4. Rámcové rozvržení obsahu vzdělání ve ŠVP 5. Průřezová témata 6. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
C. Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání 1. Charakteristika RVP pro obor vzdělání 2. Kurikulární rámec všeobecného vzdělávání 3. Kurikulární rámec odborného vzdělávání
2 4 7 15 18 19 21 22 33 38 39 64
1
A.
Obecná část
1.
Úvod
Národní program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha1, stanovuje dlouhodobou strategii vzdělávání a výchovy pro českou společnost, formuluje cíle a priority vzdělávací soustavy. Jako jeden z hlavních cílů vzdělávací politiky vytyčuje dosažení „ vyšší kvality a funkčnosti vzdělávání tvorbou nových vzdělávacích a studijních programů, které budou odpovídat požadavkům informační a znalostní společnosti, udržitelného rozvoje, zaměstnanosti a potřebám aktivní účasti na životě demokratické společnosti v integrované Evropě a které budou zároveň respektovat individuální a životní podmínky účastníků vzdělávání.“2 Mezi principy demokratické vzdělávací politiky uvádí rozsáhlou „decentralizaci řízení vzdělávací soustavy a participaci sociálních partnerů na rozhodování“3. K realizace výše uvedených cílů existují různé nástroje – jedním z nich je taková změna kurikulární politiky, která umožní každé škole realizovat na základě své profesní odpovědnosti ty cíle vzdělávání, které si v rámci pravidel předepsaných státem na jedné straně a s respektováním vzdělávacích potřeb žáků, regionu, trhu práce na straně druhé sama stanoví4. Kurikulární dokumenty proto budou nadále tvořeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň kurikulárních dokumentů bude tvořena Státním programem vzdělávání a rámcovými vzdělávacími programy (RVP). Státní program vzdělávání vymezuje především hlavní zásady kurikulární politiky státu, stěžejní humanistické a demokratické hodnoty, na kterých je vzdělávání založeno, obecné cíle vzdělávání a věcné oblasti a obsahy, které jsou nezbytné pro dosažení stanovených cílů vzdělávání; v současné době není tento dokument ještě zpracován. Rámcové vzdělávací programy (RVP), které jsou vytvořeny (či se vytvářejí) pro předškolní, základní, střední všeobecné a střední odborné vzdělávání, vymezují obecně závazné požadavky pro jednotlivé stupně a obory vzdělávání, cíle vzdělávání pro příslušné stupně a obory vzdělávání, jim odpovídající nezbytné vzdělávací obsahy, rámce pro návrh učebních plánů, pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů a podmínky pro jejich realizaci. Školní úroveň kurikulárních dokumentů bude tvořena školními vzdělávacími programy (ŠVP), které na základě rámcových vzdělávacích programů budou zpracovávat školy a zohlední v nich své konkrétní podmínky. ŠVP je pedagogickým dokumentem školy, který vymezuje cíle vzdělávání a vzdělávací obsahy, obsahuje doporučení pro realizaci výuky a popis podmínek nevyhnutelných pro dosažení příslušných vzdělávacích cílů. Pro podporu tvorby ŠVP bude připravena metodika tvorby školního vzdělávacího programu, ve které budou popsány a zdůvodněny kroky, které by měla škola při tvorbě vzdělávacího programu realizovat. K nezbytnosti realizace výše uvedených záměrů kurikulární politiky v oblasti odborného školství navíc přispívá existence velkého množství oborů odborné přípravy, jejichž vznik byl jedním z důsledků sociálních a ekonomických proměn české společnosti. RVP se mohou stát nástrojem pro snížení počtu oborů při výraznější diverzibilitě vzdělávacích programů.
1
MŠMT Národní program rozvoje vzdělávání v české republice. UIV Tauris, Praha 2001, ISBN 80-211-0372-8 tamtéž, str. 18 3 tamtéž, str.18 4 tamtéž, str. 37 2
2
Struktura kurikulárních dokumentů
Státní program vzdělávání
RVP pro předškolní vzdělávání RVP pro základní vzdělávání
ŠVP Manuál
ŠVP
Manuál
RVP pro střední všeobecné vzdělávání
RVP pro střední odborné vzdělávání
ŠVP
ŠVP
Manuál
Metodika
3
2. Charakteristika rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání 2.1
Co je rámcový vzdělávací program a o co usiluje RVP pro střední odborné vzdělávání je: - státem stanoveným a schváleným pedagogickým dokumentem, který jednak vymezuje povinný rámec středního odborného vzdělávání a cílové kvality osobnosti žáka, kterých má žák dosáhnout v závěru svého vzdělávání, jednak stanovuje základní pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů v oblasti odborného vzdělávání; - závazným dokumentem pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny jej respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů; - otevřeným dokumentem, který bude ověřován a na základě analýzy získaných zkušeností doplňován a upravován; - veřejně přístupným dokumentem pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost; - pedagogickým dokumentem navazujícím na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. O co RVP pro střední odborné vzdělávání usilují: - vytvoření pluralitního vzdělávacího prostředí – RVP má charakter cílového standardu, vymezuje proto pouze očekávané cílové kvality osobnosti žáka na konci jeho vzdělávání (výsledky vzdělávání) a obsahové okruhy, které jsou jedním z prostředků pro vytvoření těchto kvalit; - lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání na trhu práce, proto jednak usiluje o to, aby byly větší důraz a pozornost při vzdělávání zaměřeny na rozvoj obecně přenositelných dovedností, tzv. klíčových kompetencí, a na rozvoj všeobecně vzdělávací složky středního odborného vzdělávání, jednak přináší inovace odborné složky vzdělávání, které odpovídají současným potřebám zaměstnavatelů a současně vytváří prostor pro jejich další smysluplné změny; - zvýšení kvality a účinnosti středního odborného vzdělávání, a proto vede školy poskytující střední odborné vzdělávání k tomu, aby si vytvářely svůj vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), ve kterém bude každá škola adekvátně reagovat na: = vzdělávací potřeby žáků a jejich studijní předpoklady; = skutečné podmínky, ve kterých je vzdělávání realizováno; = specifické potřeby trhu práce regionu, ve kterém škola působí; = dosažené výsledky práce školy; - o uplatnění takového pojetí kurikula, které není založeno především na osvojování co největšího objemu faktů, ale je tvořeno systematickou a vyváženou strukturu základních pojmů a vztahů, která umožňuje zařazovat informace do smysluplného kontextu vědění i praxe; - o umožnění rychlých, smysluplných a adekvátních vzdělávacích inovací; - o zlepšení klimatu škol. K čemu RVP přispějí: - k podpoře pedagogické autonomie škol, RVP vymezí pouze cílové charakteristiky a obsahové okruhy, škola sama bude rozhodovat o konkrétní podobě vzdělávání, a to jak v přípravné, tak realizační a hodnotící fázi;
4
- k posílení profesní odpovědnosti každého učitele – učitel se významně výrazněji než dosud bude podílet na koncipování výuky nejen své vlastní, ale celého školního vzdělávacího programu; - k profesionalizaci učitelstva jako celku – příprava a realizace školních vzdělávacích programů předpokládají rozvinuté profesní kompetence učitelů; - k prohloubení přípravného vzdělávání budoucích učitelů i k potřebě jejich kvalitního cíleného dalšího vzdělávání; - ke vzniku uceleného systému (vnější a vnitřní) evaluace výsledků vzdělávání a činnosti škol, ve kterém bude hodnocena především míra naplnění záměrů škol vyjádřených ve ŠVP a který bude podporovat sebehodnocení škol (učitelů, žáků) a využívat jeho výsledků jako trvalého zdroje zlepšování práce škol. RVP není: - pedagogickým dokumentem, podle kterého lze bez dopracování učit; rozpracování do realizační podoby je úkolem ŠVP a dalších školních pedagogických dokumentů; - metodickým návodem/komplexním didaktickým projektem, který zahrnuje i návod/doporučení pro realizaci výuky; vyučovací formy, metody a postupy jsou plně v kompetenci každé školy a budou součástí příslušných ŠVP; - uzavřeným a neměnným dokumentem – naopak RVP bude průběžně inovován a upravován; - jediným dokumentem, který ovlivňuje tvorbu ŠVP, tj. přípravu a realizaci středního odborného vzdělávání, postupně bude doplněn metodikou tvorby ŠVP a souborem evaluačních kritérií pro různé druhy a typy středního odborného vzdělávání atd. 2.2
Koncepce rámcových vzdělávacích programů
RVP pro střední odborné vzdělávání jsou zpracovány podle oborů vzdělání a stupně vzdělání (stupeň střední odborné vzdělání a stupeň úplné střední odborné vzdělání). Každý RVP má charakter komplexního dokumentu, neboť vymezuje požadavky jak na odborné, tak na všeobecné vzdělání žáků, na rozvoj osobnosti žáka, jeho přípravu pro pracovní uplatnění i život v otevřené demokratické společnosti. Zároveň stanoví i podmínky a další požadavky týkající se realizace RVP. RVP je koncipován tak, aby umožňoval vznik vzdělávacích programů, jejichž realizace nepovede pouze k přípravě úzce zaměřených specialistů v dané oblasti, ale k získání širšího rozsahu kompetencí, které umožní absolventům hledat a nacházet zaměstnání v širší oblasti trhu práce, popřípadě umožní jejich bezproblémovou rekvalifikaci. RVP zahrnuje tyto části: - Obecnou, která vymezuje funkci a postavení RVP v systému kurikulárních dokumentů, pojetí středního odborného vzdělávání, stanoví obecné cíle vzdělávání příslušného stupně, požadavky na osvojení klíčových a obecně odborných kompetencí. - Kurikulární management, kde jsou stanoveny zásady a podmínky realizace RVP, zásady tvorby ŠVP a přístupy k integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Součástí je rámcové rozvržení obsahu vzdělávání vymezeného v RVP (tj. v části Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání), které představuje závazné východisko pro tvorbu učebních plánů ve ŠVP. Jsou zde stanoveny proporce mezi jednotlivými složkami a oblastmi vzdělávání nebo obsahovými okruhy, včetně minimálních hodinových dotací, a další informace
5
potřebné pro tvorbu ŠVP. Dále jsou v části kurikulární management zařazena čtyři průřezová témata, která jsou v současné době považována za společensky významná a prioritní, a proto by měla prolínat celým vzdělávacím programem a vyučovacím procesem. Jedná se o témata: občan v demokratické společnosti, člověk a životní prostředí, informační a komunikační technologie a člověk a svět práce. - Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání: tato část formuluje požadavky na obsah vzdělávání a jeho výsledky v jednotlivých oblastech všeobecného vzdělávání (vzdělávání jazykového, společenskovědního, matematického, přírodovědného, estetického, zdraví a rozvoje tělesné kultury, vzdělávání v ICT) a odborného vzdělávání v příslušném oboru vzdělání, respektive stanoví požadavky na připravenost absolventů pro výkon daného povolání nebo skupiny příbuzných povolání. Dále jsou v této části RVP uvedeny údaje týkající se podmínek přijetí ke studiu, jeho ukončování, organizace studia, uplatnění absolventů aj. Pro vymezení vzdělávání je v RVP užito pojmů cíle vzdělávání, resp. vzdělávací cíle, kompetence a výsledky vzdělávání: a)
cíle vzdělávání jsou v tomto dokumentu formulovány z pozice školy, resp. pedagogických pracovníků, a vyjadřují to, k čemu má vzdělávání směřovat, o co mají vyučující svou výukou usilovat;
b)
kompetence: Obsah tohoto pojmu není v české odborné literatuře jednoznačně vymezen; v RVP středního odborného vzdělávání tímto pojmem obecně označujeme ohraničené struktury schopností a znalostí (deklarativních, procedurálních a strategických) a s nimi souvisejících postojů a hodnotových orientací, které jsou předpokladem pro výkon subjektu (žáka – absolventa) ve vymezené oblasti činnosti. Kompetence lze tedy chápat jako specificky integrované vzdělávací cíle. V RVP jsou tímto pojmem označeny především tzv. klíčové kompetence, dále profesní kompetence a kompetence občanské. Klíčové kompetence chápeme jako obecně přenositelné a použitelné kompetence, které každý člověk potřebuje k tomu, aby mohl plnohodnotně žít v současném světě. Současně je pro ně charakteristické to, že mohou být využívány téměř u každé práce bez ohledu na odbornost a přispívají tedy k lepší zaměstnatelnosti absolventů. Jsou tvořeny dynamickými soubory širších kvalit žáka (vědomosti, intelektové dovednosti, postoje, hodnotové orientace), které jsou schopné celoživotního rozvoje a na jejichž utváření se vedle profesní přípravy podílí i zkušenosti a další vzdělávání; prolínají všeobecným i odborným vzděláváním. Jedná se o kompetence komunikativní, personální, kompetence k řešení problémů, k práci s informacemi a k matematickým aplikacím. Profesní kompetence, které jsou odvozeny od výkonu pracovních činností, zahrnují nejen vědomosti a jejich bezchybné užití v praxi, ale i dovednosti, postoje a hodnotové orientace. Dělíme je na - obecně odborné, které jsou shodné pro širokou skupinu pracovníků a jsou obecně uplatnitelné nebo požadované pro jakoukoli pracovní činnost (např. jednat hospodárně a ekologicky, dbát na kvalitu práce a produktů); - specificky odborné, významné pro výkon pracovní činnosti v jednom konkrétním povolání, nebo v několika příbuzných povoláních. Občanské kompetence vyjadřují kvality občana demokratické společnosti; jedná se především o soubor preferencí, hodnot a postojů, které jsou vlastní demokracii, a proto jimi má škola žáka vybavit.
6
c)
výsledky vzdělávání - v operacionalizované podobě vyjadřují konkrétní vzdělávací požadavky na změnu osobnosti žáka ve všech rovinách (tj. kognitivní, afektivní, psychomotorické), jsou konkretizací vzdělávacích požadavků; v RVP jsou formulovány z pozice žáka (ve 3. os.sg.).
Obsah vzdělávání a požadavky na úroveň jeho osvojení jsou zpracovány formou obsahových okruhů, které mají interdisciplinární charakter, a jim odpovídajících specifických cílů vzdělávání vyjadřujících požadované kompetence, resp.výsledky vzdělávání (výuky). Pro všeobecné vzdělávání jsou vzdělávací požadavky stanoveny podle vzdělávacích oblastí, a to jednotně pro celý stupeň vzdělávání. Obsahové okruhy odborné složky vzdělávání vymezují jednak učivo obecně - odborné, společné pro všechny obory vzdělávání, jednak učivo specifické pro daný obor vzdělání. Učivo vymezené RVP představuje neopominutelný základ vzdělávání v daném oboru vzdělání a musí být zahrnuto a rozpracováno v každém ŠVP. Rovněž tak musí být dodrženy proporce jednotlivých složek a obsahů vzdělávání stanovené v rámcovém rozvržení obsahu vzdělávání.
3.
Pojetí a cíle středního odborného vzdělávání
Má-li střední odborné vzdělávání připravit žáky na smysluplný a odpovědný život, musí nutně a ve všech důsledcích reflektovat stále se zvyšující komplikovanost a proměnlivost současného i budoucího světa a života lidí v něm. Jeho koncipování proto vychází z celoživotně pojatého a na principu znalostní společnosti vybudovaného konceptu vzdělávání, ve kterém je vzdělávání cestou i nástrojem rozvoje lidské osobnosti. Hodnotu vzdělávání nelze jednostranně odvozovat pouze z ekonomických či jiných účelů, nebo chápat úzce pragmaticky. Vzdělání není pouhým souhrnem vědomostí a znalostí, není pouze rozvíjením rozumových schopností, ale jeho nedílnou součástí je osvojování a rozvíjení sociálních a dalších dovedností, přijímání a preferování duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k jiným lidem, ke společnosti jako celku i k životnímu prostředí. Jeho součástí je také utváření emocionálního a volního rozvoje a schopnosti uplatnit se v měnících se podmínkách zaměstnanosti, a tím i na trhu práce. Cíle vzdělávání proto nutně musí být odvozovány jak z individuálních, tak společenských potřeb5. Jako teoretické východisko pro koncipování struktury cílů středního odborného vzdělávání byl použit známý a respektovaný koncept čtyř cílů vzdělávání pro 21. století6. Záměrem koncepce RVP středního odborného vzdělávání je dosažení potřebné vyváženosti mezi všemi uvedenými komponentami vzdělávání tak, aby byl žák skutečně připraven na svůj další život (osobní, občanský i profesní) a jeho proměny. Tomuto záměru bude nezbytné podřídit jak koncipování školních vzdělávacích programů, tak vlastní realizaci výuky – v průběhu školního vzdělávání se žáci budou vzdělávat tak, aby v jeho závěru byli kompetentní k výkonu všech potřebných činností. Pedagogické sbory škol musí usilovat o vytvoření takového edukační prostředí, které každému žákovi poskytne dostatek příležitostí 5
BK, s. 14 Delors,J. et al Učení je skryté bohatství (formulovala Mezinárodní komise UNESCO „ Vzdělávání pro 21. století). Praha, UIV 1997, s. 125 ISBN učit se poznávat, to znamená osvojovat si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se; učit se jednat, to znamená naučit se tvořivě zasahovat do svého životního (tzn. přírodního i společenského) prostředí; učit se být, to znamená porozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami; učit se žít společně, učit se žít s ostatními to znamená umět spolupracovat s ostatními, a moci se tak podílet na životě společnosti, nalézt v ní své místo.
6
7
pro učení se a rozvoj jeho schopnosti jednat, a to i v situacích blížících se podmínkám reálného pracovního i mimopracovního prostředí. 3.1
Obecné cíle středního odborného vzdělávání
Záměrem středního odborného vzdělávání je připravit žáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i profesní život v podmínkách měnícího se světa7, tzn.: 1. Učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, prohloubit si v návaznosti na RVP základního vzdělávání poznatky o světě a dále je rozšiřovat. Vzdělávání směřuje k: rozvoji základních myšlenkových operací žáků (analýza, syntéza, indukce, dedukce, generalizace, abstrakce, konkretizace, srovnávání, uspořádání, třídění aj.), jejich paměti a schopnosti koncentrace; prohloubení a rozvoji nejen reproduktivního, ale i produktivního, divergentního, konvergentního myšlení žáků; osvojení obecných principů a strategií řešení problémů (praktických i teoretických) stejně jako dovedností potřebných pro práci s informacemi; vytvoření - na základě osvojení skutečně podstatných faktů, pojmů a generalizací – takové struktury poznání žáků (v jednotlivých oblastech středoškolského odborného vzdělávání), na jejímž základě lépe porozumí světu, ve kterém žijí; k prohloubení a rozšíření vědomostí žáků o světě, který je obklopuje; porozumění potřebným vědeckým, technickým a technologickým metodám, nástrojům a pracovním postupům z různých oborů lidské činnosti a poznání (které tvoří obsah středoškolského vzdělávání) a k rozvíjení dovedností jejich aplikace; osvojení poznatků, pracovních postupů a nástrojů potřebných pro kvalifikovaný výkon povolání a pro uplatnění se na trhu práce; rozvoji dovednosti žáků učit se a být připraven celoživotně se vzdělávat. Vzdělávání v této oblasti musí v průběhu celého studia usilovat o vyváženost mezi všeobecným rozhledem, který je základním předpokladem k pochopení světa, ve kterém žijeme, a odborností, kterou žák získává v rámci své přípravy na zvolené povolání. Široce pojaté všeobecné vzdělání současně vytváří nezbytné předpoklady pro další celoživotní vzdělávání žáků. Složitost a rozsáhlost, kterých dosáhlo stále se vyvíjející lidské poznání, vede při vzdělávání nezbytně k většímu důrazu na poznávání nástrojů a metod poznávání, základních pojmů a pramenů než na osvojování si množství dat, informací a faktů, které často rychle zastarávají. 2. Učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které žáka obklopuje, vyrovnávat se s různými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován.
7
Hranice jednotlivých oblastí, resp. v nich stanovených cílů, pochopitelně nelze zcela jednoznačně a pevně stanovit, proto se obecné cíle místy překrývají či prolínají (vzbuzují zdání duplicity). Obecné cíle, které zároveň tvoří i součást klíčových kompetencí, jsou konkretizovány v části RVP týkající se klíčových kompetencí.
8
Vzdělávání směřuje k: formování aktivního a tvořivého postoje žáků k problémům, k hledání různých variant řešení a kritickému zvažování pozitiv a negativ uvažovaných řešení; adaptabilitě žáků na nové podmínky, k jejich schopnosti tvořivě do těchto podmínek zasahovat, tj. k flexibilitě a kreativitě žáků; rozvoji aktivního přístupu žáků k pracovnímu životu a své profesní kariéře včetně schopnosti přizpůsobovat se změnám na trhu práce; zodpovědnému, tj. cílevědomému, soustředěnému, vytrvalému a pečlivému, přístupu žáků k týmové i samostatné práci; vytváření odpovědného přístupu žáků k plnění svých povinností a k respektování stanovených pravidel; tomu, aby žáci uměli správně odhadovat své možností a schopnosti, zvažovali a respektovali možnosti a schopnosti jiných lidí; rozvoji dovedností potřebných k vyjednávání, diskusi, případnému kompromisu, k obhájení svého stanoviska i přijímání stanoviska jiných tomu, aby chápali práci a pracovní činnosti jako příležitost k seberealizaci a sebeaktualizaci. Trh práce prochází v důsledku technologického pokroku rychlými a neodvratnými změnami, které budou pokračovat. Škola proto musí usilovat v nejvyšší možné míře o to vybavit žáky adaptabilitou a flexibilitou, rozvíjet jejich tvůrčí potenciál, jejich inovativní, ale i samostatné a kritické myšlení. Současně je nezbytné podporovat a rozvíjet ty lidské kvality, které škola dosud často opomíjela, zejména dovednost navazovat a rozvíjet pevné vztahy s jinými lidmi, ovlivňovat soudržnost týmu. 3. Učit se být, tj. porozumět vlastní rozvíjející se osobnosti a jejímu utváření v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, jednat s větší autonomií, samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. Vzdělávání směřuje k: rozvoji tělesných i duševních schopností a dovedností žáků; prohlubování dovedností potřebných k sebereflexi, sebepoznání a sebehodnocení; utváření adekvátního sebevědomí a aspirací žáků; utváření a kultivaci svobodného, kritického a nezávislého myšlení žáků, k rozvoji jejich úsudku a rozhodování; přijímání odpovědnosti žáků za vlastní myšlení, rozhodování, jednání, chování a cítění; kultivaci emočního prožívání žáků, včetně prožívání a vnímání estetického; k rozvoji kreativity a imaginace žáků; k rozvoji volních vlastnosti žáků; k rozvoji specifických schopností a nadání žáků. Součástí vzdělávání nutně musí být osobnostní rozvoj a kultivace všech stránek osobnosti každého vzdělávaného, a to včetně odhalování všech jeho specifických schopností či nadání. Teprve na základě poznání sebe sama, porozumění sobě samému lze rozvíjet nezávislé a kritické myšlení a cítění, hledat své místo ve společnosti a přijímat plnou odpovědnost za své jednání.
9
4. Učit se žít společně, učit se žít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními a moci se tak podílet na životě společnosti, nalézt v ní své místo. Vzdělávání směřuje k: tomu, aby žáci respektovali život a jeho trvání jako nejvyšší hodnotu a kritérium pro své rozhodování; vytváření úcty k živé i neživé přírodě, k ochraně a zlepšování přírodního a ostatního životního prostředí; prohlubování osobnostní, národnostní a občanské identity žáků, jejich připravenosti tuto identitu chránit, ale současně také respektovat identitu jiných lidí; tomu, aby se žáci ve vztahu k jiným lidem oprostili od předsudků a předsudečného jednání, xenofobie, intolerance, rasismu, agresivního nacionalismu, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti; utváření slušného a odpovědného chování žáků ve smyslu uznávaného úzu etikety a čestného života; tomu, aby žáci cítili potřebu aktivně se zapojit do občanského života, spolupracovat na zachování demokracie a jejím zdokonalování; k rozvoji komunikativních dovedností žáků a dovedností potřebných pro hodnotný partnerský život i pro život v širším (pracovním, rodinném, zájmovém aj.) kolektivu. Složitost a proměnlivost současného světa v sobě zahrnují možnost potencionálního vzniku řady konfliktů, vzájemných averzí a napětí. Vzdělávání proto musí působit jako zmírňující činitel. Žáci se musí naučit – v mezích daných demokracií a humanitou respektovat druhé, jejich kulturu a životní styl, musí být připraveni k tomu umět se do druhých vcítit a v případě nutnosti jim pomoci. Vzdělávání musí být založeno především na zdůrazňování toho, co je lidem společného, než na poukazování na to, co je odlišuje a rozděluje. Vzdělávání, které naplňuje výše uvedené cíle, vede k vytváření a rozvoji následujících kompetencí: 1.
klíčových kompetencí8: komunikativní kompetence - vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných; personální kompetence - plánovat a řídit své učení, spolupracovat s ostatními a pracovat jako člen týmu; kompetence k řešení problémů - řešit samostatně běžné pracovní i mimopracovní problémy; kompetence k práci s informacemi – využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi; kompetence k matematickým aplikacím - aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů.
2.
profesních kompetencí (obecně odborných i specificky odborných): usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb; jednat hospodárně, adekvátně uplatňovat kritérium ekonomické efektivnosti; být schopen rozvíjet vlastní podnikatelské aktivity;
8
Konkretizace klíčových kompetencí a kompetencí profesních je uvedena v samostatných částech RVP.
10
dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci; 3.
občanských kompetencí: uvědomovat si - v rámci plurality a multikulturního soužití - vlastní kulturní identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých lidí; jednat odpovědně, samostatně, aktivně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i pro zájem veřejný; umět myslet kriticky – zkoumat věrohodnost informací, tvořit si vlastní úsudek, být schopen o něm diskutovat s jinými lidmi.
3.2
Charakteristika klíčových kompetencí Rozvíjení komunikativních kompetencí směřuje k tomu, aby žáci uměli: - vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných; - formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově správně; - účastnit se aktivně diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje; - zpracovávat jednoduché texty na běžná i odborná témata a různé pracovní materiály, dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii; - zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z projevů (přednášek, diskusí, porad apod.) jiných lidí. Rozvíjení personálních kompetencí směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - identifikovat požadavky na vědomosti, dovednosti a kompetence potřebné pro realizaci určitého úkolu nebo činnosti; - vytvořit si reálný učební i pracovní plán, stanovit jednotlivé činnosti a jejich logickou posloupnost; - navrhnout časový rozvrh tak, aby byl úkol splněn ve vymezeném čase; - volit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro splnění jednotlivých aktivit; - využívat ke svému učení různých prostředí a podmínek, pozorovat jiné lidi v jejich pracovních rolích, konzultovat s nimi a učit se i na základě zprostředkovaných zkušeností; - průběžně sledovat realizaci činností a v případě potřeby korigovat postup; - vytrvat při odstraňování různých obtíží a usilovat o zvládnutí všech požadavků pro realizaci úkolu; - zjišťovat a kriticky hodnotit svůj pokrok při dosahování cílů svého učení i práce, přijímat hodnocení svých výsledků i ze strany jiných lidí, adekvátně na ně reagovat, přijímat radu i kritiku; - podílet se na realizaci společných pracovních činností, spolupracovat s ostatními a podněcovat pracovní tým, pracovat v týmu v různých pracovních pozicích a rolích. Rozvíjení kompetencí řešit samostatně běžné pracovní i mimopracovní problémy směřuje k tomu, aby se žáci byli schopni: - plánovat a organizovat nějaké akce nebo činnosti, tzn. vypracovat plán akce nebo činnosti, realizovat jej při efektivním využití času, lidí, peněz, zařízení a dalších zdrojů, korigovat realizaci v důsledku nepředvídatelných okolností při zachování stanovených cílů, zhodnotit úspěch realizace s využitím různých metod ( např. pozorování, měření apod.) a navrhnout doporučení ke zlepšení organizace podobných akcí v budoucnu; 11
- navrhovat, jak zlepšit fungování existujícího systému nebo procesu (resp. navrhovat nové výrobky nebo služby), tzn. zhodnotit dosavadní fungování systému s využitím různých způsobů zjištění (pozorování, měření apod.), identifikovat problémy fungování systému ve vztahu k požadavkům různého charakteru (funkčním, finančním, ekologickým apod.), navrhnout a vyzkoušet způsob (event. variantní způsoby) řešení vedoucí ke zlepšení výsledků, zhodnotit efektivnost navrženého řešení a hodnocení podpořit konkrétními výsledky. Rozvíjení kompetencí využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - využívat efektivně prostředky informačních a komunikačních technologií; - rozumět běžným i odborným graficky ztvárněným informacím (grafy apod.); - využívat informací z běžných i odborných textů a materiálů, používat informace relevantní pro potřeby řešení konkrétních problémů; - volit vhodné informační zdroje k vyhledání požadovaných informací a odpovídající techniky (metody, způsoby) k získání informací, hodnotit informační zdroje a informace z hlediska jejich relevance; - orientovat se v získaných informacích, zaznamenávat a uchovávat textové, grafické i numerické informace způsobem umožňujícím jejich rychlé vyhledání a využití. Rozvíjení kompetencí aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů (kompetencí k matematickým aplikacím) směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - využívat správně termíny kvantifikujícího charakteru; - zvolit pro řešení úkolu odpovídající matematické postupy a techniky a používat vhodné algoritmy; - využívat a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata apod.) reálných situací a využívat jich pro řešení; - využívat a převádět správně měřicí i jiné jednotky (např. měnové); - nacházet funkční závislosti při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat a využít pro konkrétní řešení; - provést reálný odhad výsledku řešení praktického úkolu; - sestavit ucelené řešení praktického úkolu na základě dílčích výsledků. 3.3
Charakteristika profesních (odborných) kompetencí Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn.: - chápat kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku; - dodržovat stanovené normy a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti; - dbát na zabezpečování parametrů kvality procesů nebo výrobků, zohledňovat požadavky klienta či zákazníka. Jednat hospodárně, adekvátně uplatňovat kritérium ekonomické efektivnosti, tzn.: - pracovat a jednat hospodárně, mít reálnou představu o kvalitě své práce; - při posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běžném životě) zvažovat možné náklady, výnosy a zisk, brát v úvahu i jiná hlediska, např. ekologické, sociální; - ekonomicky a s ohledem na životní prostředí nakládat s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami;
12
- znát význam, účel a užitečnost vykonávané práce, společenské a finanční ohodnocení dané profese. Být schopen rozvíjet vlastní podnikatelské aktivity, tzn.: - znát a umět realizovat základní aktivity potřebné k založení vlastního podniku, chápat podstatu, cíl a riziko podnikání; - orientovat se v základních ekonomických činnostech a zásadách řízení podniku, znát základní legislativu týkající se právních podmínek podnikání; - při rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit jednat čestně a poctivě s cílem zajistit stabilitu, solidnost a perspektivu firmy; - vytvářet ekonomicky i sociálně příznivé pracovní klima, dbát na dodržování pracovněprávních ustanovení. Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn.: - chápat bezpečnost práce jako součást péče o zdraví své i spolupracovníků (ale i klientů a zákazníků) i jako součást řízení jakosti a jednu z podmínek pro získání či udržení certifikátu podle příslušných norem; - dodržovat právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; - spolupodílet se na provozuschopnosti a odstraňování závad strojů, zařízení, přístrojů, osobních ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek a na vytváření bezpečného pracovního prostředí; - umět uplatňovat své oprávněné nároky týkající bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či při případném pracovním úrazu. Aplikovat elektrotechnické poznatky v praxi - znát nejdůležitější elektrotechnické veličiny a zákony; - pochopit podstatu a využití stejnosměrného a střídavého proudu, elektrostatických a elektromagnetických jevů; - umět řešit elektrické obvody v ustáleném stavu; - znát podstatu a funkci elektrických strojů a přístrojů; - být seznámen s výrobou a rozvodem elektrické energie; - pochopit základy aplikované elektroniky; - umět provádět základní elektrická měření a správně vyhodnocovat naměřené výsledky měření. S porozuměním používat technickou dokumentaci - znát různé druhy technické a elektrotechnické dokumentace, rozumět této dokumentaci; - znát způsoby technického zobrazování; - umět schématicky zobrazovat prvky elektrických a elektronických přístrojů a zařízení; - rozumět funkčním, přehledovým a montážním elektrotechnickým schématům a výrobním výkresům. Bezproblémově volit vhodné elektrotechnické materiály a součásti pro určitá odpovídající zapojení a užití - využívat znalosti elektrotechnických obvodů a elektrotechnických materiálů; - aplikovat poznatky z oblasti elektrotechniky při řešení praktických problémů; - využívat poznatky z oblasti znalosti základních prvků součástkové základny při opravách a údržbě elektrotechnických zařízení. Provádět elektrotechnická měření a v souvislostech vyhodnocovat naměřené výsledky - umět v souvislostech zvolit vhodnou měřící metodu pro měření na elektrotechnických a elektronických obvodech a zařízeních; - vyhodnocovat a využívat naměřené hodnoty pro kontrolu, diagnostiku, odstraňování závad a uvádění zařízení do provozu včetně jeho seřízení a provozního nastaven.
13
Dodržovat zásady ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních - znát požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na určitých elektrotechnických zařízeních; - dodržovat základní právní předpisy a normy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních.
14
B.
Kurikulární management
1.
Zásady tvorby školního vzdělávacího programu (ŠVP)
1.1
Charakteristika ŠVP ŠVP je stěžejním pedagogickým dokumentem školy, na jehož základě škola realizuje vzdělávání v daném oboru vzdělání. Je komplexním didaktickým projektem, který vymezuje cíle/výsledky vzdělávání, obsah vzdělávání, didaktické postupy uplatňované při realizaci školního vzdělávacího programu a personální, materiální a organizační podmínky nezbytné pro dosažení stanovených cílů vzdělávání, a to pro celé období studia. Tvorba ŠVP je plně v kompetenci ředitele školy, ten je také plně odpovědný jak za kvalitu ŠVP, tak za úroveň jeho realizace. ŠVP je povinnou součástí dokumentace školy. Škola zpracovává ŠVP v souladu s odpovídajícím RVP a v souladu s obecně platnými právními předpisy. Při tvorbě ŠVP se škola opírá o příručku Metodika tvorby ŠVP. Česká školní inspekce posuzuje soulad mezi ŠVP a odpovídajícím RVP, popř. zákonem. Základními východisky pro tvorbu ŠVP jsou: - odpovídající schválený RVP; - platná legislativa; - analýza potřeb trhu práce, zvláště regionálního, a požadavky na odbornou i osobnostní způsobilost té kategorie pracovníků, pro kterou jsou žáci připravováni; - analýza vzdělávacích potřeb a možností žáků; - analýza reálných možností školy a podmínek pro její pedagogickou práci. Školní vzdělávací program musí být koncipován tak, aby: - vytvořil předpoklady pro širší uplatnění žáků na trhu práce a pro jejich celoživotní vzdělávání/učení; - umožnil všem žákům osvojit si obecně přenositelné tzv. klíčové kompetence (byť toto osvojení bude na různé úrovni); - vedl ke zvýšení celkové vzdělanosti a kultivace žáků, a to jak zajištěním jejich odborného vzdělávání a přípravy na výkon povolání, tak promyšlenou realizací jejich osobnostního a sociálně-kulturního rozvoje; - zajistil spravedlivý přístup ke vzdělávání všem žákům, pokud studiu a získání odborné kvalifikace ve zvoleném oboru nebrání zdravotní či jiná specifická omezení; - umožnil každému žákovi rozvoj odpovídající jeho dispozicím (vrozeným i získaným) a usiloval o jeho optimální studijní úspěšnost; - umožnil vyjádřit profilaci školy. ŠVP je výsledkem společné práce pedagogického sboru a vedení školy. Participace každého pedagogického pracovníka na tvorbě ŠVP je součástí jeho pracovních povinností. Při koncipování ŠVP zahrnuje škola učitele jako tvořivého, kompetentního a odpovědného odborníka. Školní vzdělávací program je výrazem profilu dané školy, odráží její klima, pedagogické záměry, postavení školy v regionu a její vztahy se sociálními partnery, zejména se zaměstnavatelskou sférou. Současně vytváří prostor pro uplatňování takových stylů pedagogické práce, které pozitivně ovlivní učení žáka a jeho výsledky i sociální prostředí třídy a celé školy.
15
1.2 1.
Struktura ŠVP Úvodní identifikační údaje Název vzdělávacího programu, resp. název konkrétního oboru vzdělání a jemu přidělený číselný kód, název a adresa školy
2.
Profil absolventa Profil absolventa plní v každém ŠVP dvě podstatné a nezastupitelné funkce: - z hlediska tvorby ŠVP je jejím východiskem, ze kterého se odvíjí koncepce a obsah všech dalších částí školního vzdělávacího programu; - vně školního systému pak plní především informační funkci, a to jak na vstupu (pro žáky a jejich rodiče při volbě vzdělávacího programu), tak na výstupu (pro zaměstnavatelskou sféru, eventuálně pro volbu vhodného navazujícího vzdělávání). Proto jsou součástí profilu absolventa i identifikační údaje převzaté z rámcového vzdělávacího programu. Profil absolventa je tvořen dvěma částmi, které do jisté míry korespondují s výše uvedenými funkcemi: - informace o možnostech uplatnění absolventa v praxi,vyjádřené formou výčtu typických pracovních činností, pozic či povolání; - očekávané výsledky vzdělávání žáka: výsledky vzdělávání žáka vyjadřují to, co bude absolvent po ukončení studia skutečně umět, jaké stěžejní kompetence, postoje, dovednosti a vědomosti si v průběhu vzdělávání osvojí. Tvorba profilu absolventa musí zohledňovat: - výsledky vzdělávání, včetně kompetencí, a vzdělávací obsahy definované v odpovídajícím rámcovém vzdělávacím programu; - požadavky specifické pro výkon pracovních činností v daném oboru vzdělání, popř. i v jeho školou nabízeném zaměření; - požadavky, které vznikají na regionální či lokální úrovni, nebo jsou vyjádřením záměrů školy.
Specifické kompetence absolventa a požadavky na odborné vzdělání v konkrétním oboru formuluje škola ve spolupráci se zaměstnavatelskou sférou, na základě RVP, profesních standardů nebo katalogů povolání (Integrovaného systému typových pozic). 3.
Charakteristika vzdělávacího programu Informace obsažené v charakteristice vzdělávacího programu jsou důležité zejména pro ty, kteří se aktivně podílejí na realizaci programu (tj. učitelům), ale i pro nadřízené orgány nebo veřejnost. Kromě základních informačních (identifikačních) údajů (název a číselný kód ŠVP, dosažený stupeň vzdělání, délka a formy studia, podmínky přijetí ke studiu, ukončování studia) blíže popisuje zejména celkové pojetí vzdělávání v daném programu vyjadřující charakter pedagogické koncepce, kterou škola zastává. Zaměřuje se na popis vnitřní struktury obsahu, organizaci výuky (zvl. z hlediska začlenění odborného výcviku nebo odborné praxe a projektové výuky), metodických přístupů preferovaných školou ve výuce a při hodnocení žáků (klasifikační řád školy je základním dokumentem školy nikoli jednotlivých ŠVP), způsob rozvoje klíčových kompetencí, začleňování průřezových témat a další informace důležité z hlediska realizace vytyčených cílů a záměrů.
16
Učební plán Učební plán je organizačně obsahovým a časovým rozvržením jednotlivých složek vzdělávání a tvoří organizační rámec vzdělávacího programu. Je zpracován pro celou dobu a všechny realizované formy studia (denní, večerní, dálkové, popř. jako individuální plán pro určité žáky). Škola konstruuje učební plán tak, aby odpovídal jejím pedagogickým záměrům, respektoval vzdělávací potřeby žáků i potřeby konkrétního oboru vzdělání, hygienické a jiné platné normy. Závazným východiskem pro tvorbu učebního plánu je RVP – část Rámcové rozvržení obsahu vzdělání ve ŠVP. Vzdělávací oblasti a obsahové okruhy vymezené v RVP jsou východiskem pro stanovení vyučovacích předmětů. 4.
▪
▪ ▪ ▪ ▪
Učební plán: vymezuje strukturu vyučovacích předmětů/modulů, jejich rozvržení a hodinovou dotaci v průběhu studia, i dalších aktivit školy, které jsou součástí vzdělávání (např. sportovní aj. kurzy, projektové vyučování, odborná praxe); hodinové dotace vyučovacích předmětů mohou být uvedeny jako týdenní, nebo celkové (ročníkové, za studium; tento způsob umožňuje pružnější organizaci výuky); stanoví závaznost a obligatornost vyučovacích předmětů/modulů jejich rozdělením na povinné, volitelné či výběrové a nepovinné; dále stanoví formu a podíl praktického vyučování, zejména odborného výcviku nebo odborné praxe; uvádí počet vyučovacích hodin v týdnu, který musí odpovídat požadavkům na hygienu vyučovacího procesu, u dálkového studia počet hodin konzultací ve studijním období; součástí učebního plánu je rozvržení vyučovacích týdnů ve školním roce.
5.
Učební osnovy nebo vzdělávací moduly V učebních osnovách jsou vyjádřeny výsledky vzdělávání, a to ve vztahu k obsahu výuky v jednotlivých vyučovacích předmětech. Vyjadřují též formy, způsob a obsah činností, které si má žák v souvislosti s daným vzdělávacím obsahem osvojit. Vlastním východiskem tvorby učebních osnov jsou vedle RVP (části Kurikulární rámce jednotlivých oblastí vzdělávání) již zmíněné části školního vzdělávacího programu, zejména profil absolventa. Tvorba učebních osnov je plně v kompetenci školy. To však nevylučuje možnost převzetí a začlenění učebních osnov, které byly vytvořeny jinými školami, pokud tyto osnovy odpovídají podmínkám dané školy. Učební osnovy se skládají ze dvou základních částí - pojetí předmětu a rozpisu učiva. Doporučené formální uspořádání učebních osnov: a) Název vyučovacího předmětu (volí se tak, aby vhodně vystihoval obsah a byl v souladu s označením v učebním plánu). b) Pojetí vyučovacího předmětu, které stručně charakterizuje funkce předmětu ve vzdělávacím programu, vymezuje jeho vzdělávací cíle předmětu, doporučuje specifické metodické postupy, formy a organizaci výuky; přínos k rozvoji klíčových kompetencí, popř. vazbu na průřezová témata a jiné informace významné pro realizaci výuky v daném předmětu a ŠVP. c) Rozsah vyučovacích hodin předmětu daný učebním plánem, popř. doporučuje jejich rozložení v průběhu studia ( v souladu s jeho organizací). d) Rozpis učiva, který vymezuje v podobě tematických celků a témat obsah (učivo) daného předmět, popř. doporučuje časový rozsah (počet hodin) optimální pro výuku
17
tematického celku nebo většího okruhu učiva (tato doporučená dotace není pro učitele závazná, slouží pouze pro usnadnění plánování výuky). Rozpis učiva může být zpracován jako celkový – bez rozdělení do ročníků, nebo podle jednotlivých ročníků. ŠVP může být zpracován nikoli formou učebních osnov, ale modulově. Vzdělávací modul je chápán jako různě rozsáhlá, relativně ucelená část vzdělávání, resp. vzdělávacích programů, která: - má svou vlastní specifikovanou funkci a jasně definované výstupní kompetence, postupy a kritéria hodnocení výsledků absolvování modulu, - charakterizuje určitý soubor učebních situací, učebních činností, učební látky, - může být zapojena do rozmanitých vzdělávacích cest či směrů vzdělávání a přípravy. 6.
Ukázka žákovského projektu zaměřeného na rozvoj klíčových kompetencí.
Doporučuje se, aby součástí souboru učebních dokumentů nebo vzdělávacích modulů byla také pedagogická dokumentace k žákovským projektům zaměřeným na rozvoj klíčových kompetencí v podobě ukázky alespoň jednoho rozpracovaného tématu žákovského projektu.
2.
Doporučení k realizaci vzdělávacích programů
Mají-li být snahy školy o realizaci vzdělávání podle RVP úspěšné, je nezbytné, aby škola jak při vytváření svého ŠVP, tak při jeho realizaci pečlivě zvažovala, cíleně měnila a odpovědně vyhodnocovala podstatné faktory, které její práci ovlivňují – např.: 1. pojetí osobnosti žáka pedagogickými pracovníky: každý žák školy je vnímán jako svébytná individualita, k jejímuž rozvoji škola přispívá: - utvářením přiměřeného sebepojetí založeného na rozpoznání a rozvoji potenciálních možností žáka; - adekvátním respektem k potřebám žáků (nejde pouze o fyziologické potřeby, ale zejména o naplňování potřeb sounáležitosti, uznání, seberealizace); - vytvářením atmosféry, v níž se rozvíjí pozitivní vztah žáka k poznávání jako jedné ze základních lidských aktivit; - vytvářením pozitivních mezilidských vztahů, které žákovi umožňují nalézt odpovídající místo ve struktuře sociálních vztahů školy; 2.
pojetí pedagogické práce jednotlivých pedagogických pracovníků: každý pedagogický pracovník školy je vnímán jako zodpovědný, pedagogicky a předmětově/oborově vysoce kvalifikovaný tvořivý profesionál, který: - svou promyšlenou pedagogickou prací přispívá k naplňování cílů školy; - s využitím široké palety vzdělávacích metod a forem usiluje o skutečně činnostní pojetí realizované výuky; - disponuje rozsáhlou škálou metod a postupů hodnocení žáků, využívá cíleně metod pedagogické diagnostiky; - využívá reflexe změn profesního prostředí i sebereflexe ke zkvalitnění vlastní pedagogické činnosti;
3.
pojetí pedagogické práce sboru jako celku: spolupráce všech členů pedagogického sboru školy - je utvářena na základě skutečné potřeby spolupráce, v příznivém a otevřeném klimatu; - vyúsťuje v jednotnou strategii profesionálního působení,
18
4. pojetí spolupráce se sociálními partnery (zaměstnavateli či jejich reprezentanty,orgány samosprávy na místní a regionální úrovni, rodiči žáků) – jejich spolupráci při projektování i realizaci vzdělávání, participaci zaměstnavatelů v regionu na odborné (zejména praktické) přípravě žáků, vytváření pracovních příležitostí pro žáky aj.
3.
Základní podmínky pro uskutečňování vzdělávacího programu
Pro uskutečňování vzdělávání v souladu s daným RVP je nevyhnutelné vytvářet vhodné realizační podmínky. Podkladem pro jejich stanovení jsou jak obecné požadavky platných právních norem, tak konkrétní požadavky vyplývající z cílů a obsahu vzdělávání. Pouze ucelený, vzájemně se podmiňující komplex těchto požadavků umožní vytvářet optimální vzdělávací prostředí, které je nutnou podmínkou pro úspěšnou realizaci příslušného vzdělávacího programu a dosažení stanovených cílů a výsledků vzdělávání. Základní podmínky pro realizaci vzdělávacího programu jsou v RVP vymezeny v obecné rovině a je úlohou každé školy, aby je konkretizovala ve svém vlastním školním vzdělávacím programu podle potřeb oboru, aktuálních cílů a reálných možností. Vytváření optimálních podmínek pro uskutečňování školního vzdělávacího programu je potřebné zejména v následujících oblastech: 1.
Základní materiální podmínky kmenové (univerzální) učebny pro konkrétní třídy nebo skupiny žáků vybavené víceúčelovým, estetickým a funkčním zařízením; speciální učebny pro výuku jazyků, výpočetní techniky, přírodovědných, odborných aj. předmětů, vybavené speciálním nábytkem, přístroji, nástroji, materiálem a pomůckami; zařízením pro tělovýchovné aktivity (i přírodní a pronajaté), vybavené bezpečným povrchem, nářadím a náčiním; laboratoře a dílny umožňující praktickou výuku nebo odborný výcvik v kapacitě odpovídající potřebám vzdělávacího programu i předpisům na zajištění bezpečnosti práce s ohledem na požadavky dělení tříd na učební skupiny; nezbytné prostory pro uložení nářadí, materiálů a pomůcek a prostory pro přípravnou práci učitele nebo mistra odborného výcviku, vybavené odpovídajícím úložným nábytkem; další prostory a jejich vybavení nezbytné pro jiné vzdělávací či podpůrné aktivity – prostory pro řízení školy, osobní hygienu žáků i vyučujících, prostory pro stravování, odkládání oděvu a obuvi, prostory pro zájmovou činnost, setkávání žáků celé školy, aj. ; nářadí, materiály, učebnice, didaktickou a výpočetní techniku, učební pomůcky potřebné pro výuku v jednotlivých oblastech vzdělávání, tělocvičné nářadí a náčiní aj.;
2.
Personální podmínky odborná a pedagogická způsobilost pedagogických pracovníků, kteří realizují školní vzdělávací program a plnění dalších kvalifikačních předpokladů nutných k výkonu složitějších, odpovědnějších a náročnějších pedagogických činností a náročnějších řídících činností; plnění kvalifikačních předpokladů a požadavků stanovených pro nepedagogické pracovníky a zaměstnance školy; soulad vzdělávacích a výchovných činností pedagogických pracovníků s cíli vzdělávání stanovenými zákonem a dalšími předpisy;
19
plnění stanovené míry vyučovací činnosti, výchovné činnosti a pedagogickopsychologické činnosti pedagogických pracovníků ve škole; naplňování práva a povinnosti pedagogických pracovníků na další vzdělávání po dobu pedagogické činnosti; 3.
Organizační podmínky naplnění požadavků školské legislativy na organizaci a průběh středního vzdělávání, které se uskutečňuje podle školního vzdělávacího programu, ve vazbě na formu vzdělávání v teoretickém vyučování, v praktickém vyučování (odborný výcvik, cvičení, učební praxe a odborná nebo umělecká praxe, popřípadě sportovní příprava) a ve výchově mimo vyučování; praxi v podnikové sféře (pokud je školním vzdělávacím programem stanovena); rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v souladu se Státním programem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty; zprostředkování nejdůležitějších znalostí a dovedností souvisejících s uplatněním žáků ve světě práce a vybavení žáků kompetencemi, které jim pomohou při rozhodování o jejich další profesní a vzdělávací orientaci; rozvoj kompetencí žáků efektivně využívat prostředků informačních a komunikačních technologií při vzdělávání i v osobním a pracovním životě, v souladu se státní informační politikou ve vzdělávání; akce školy (olympiády a další soutěže vyhlašované a financované v resortu školství), které navazují na výuku; programové zařazování problematiky ochrany člověka za mimořádných situací v souladu s právními předpisy pro krizové řízení a civilní nouzové plánování; vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním (pokud je podle školního vzdělávacího programu možné) a žáků vyžadujících jinou speciální péči;
4.
Podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při vzdělávacích činnostech bezpečnost a ochranu zdraví osob při vzdělávání a při činnostech, které přímo souvisejí se vzděláváním, popřípadě při jiných činnostech a dodržování podmínek prevence; nezávadný stav objektů, technických a ochranných zařízení a jejich údržbu; zlepšování pracovního prostředí podle požadavků hygienických předpisů a označení nebezpečných předmětů a částí využívaných prostor v souladu s příslušnými normami; pravidelnou technickou kontrolu a revize stavu technických zařízení ve stanovených intervalech a podle požadavků bezpečnostních předpisů; vytváření a dodržování zvláštních pracovních podmínek mladistvých, které stanovují právní předpisy ke zvýšení ochrany jejich zdraví; prokazatelné upozorňování nebo podrobné instruování žáků o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vyučování a výchově nebo v přímé souvislosti s ním seznámení se školním řádem, zásadami bezpečného chování, případně s ustanoveními bezpečnostních předpisů a pravidel, obecných i školských, pokud se vztahují na příslušnou činnost; soulad časové náročnosti vzdělávání s počtem povinných vyučovacích hodin stanovených v rámcovém vzdělávacím programu, při týdenním rozvržení, které respektuje fyziologické a psychické potřeby žáků, podmínky a obsah vzdělávání; ochranu žáků před násilím, šikanou a jinými společensky negativními jevy. využívat vědomosti elektrotechnického oboru v souladu se znalostí bezpečnostních zásad ve smyslu příslušných ustanovení předpisů o ochraně zdraví, požární ochrany a hygieny práce;
20
znát požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na elektrotechnických zařízeních; dodržovat základní právní předpisy a normy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních.
4.
Rámcové rozvržení obsahu vzdělání ve ŠVP
Všeobecné vzdělávání Disponibilní hodiny pro všeobecné vzdělávání Odborně teoretická část vzdělávání Odborně praktická část vzdělávání Disponibilní hodiny pro odborné i všeobecné vzdělávání Celkem
Vzdělávací oblasti a okruhy Jazykové vzdělávání
český jazyk cizí jazyk Společenskovědní vzdělávání Přírodovědné vzdělávání Matematické vzdělávání Estetické vzdělávání (včetně literatury) Rozvoj tělesné kultury Informační a komunikační technologie Základy elektrotechniky a elektroniky Výcvik v odborných činnostech Užití elektrotechnických obvodů a prvků Elektrotechnická měření Základní technologické znalosti Ekonomika CELKEM
Celkový počet vyučovacích hodin týdenních za studim 24 468 5 21 34
160 672 1200
12
272
96
3072
Minimální počet vyučovacích hodin týdenních za studium 3 96 6 192 3 96 3 96 3 96 2 64 3 96 2 64 8 256 30 960 7 224 2 64 2 64 2 64 76 2432
Poznámky k časovému rozvržení rámcového vzdělávacího programu: 1.
Časové rozvržení výuky vymezuje proporce mezi všeobecnou a odbornou složkou vzdělávání (teoretickou i praktickou) a jejich závazný minimální rozsah. Časové rozvržení je východiskem pro zpracování konkrétních učebních plánů, ve kterých budou 21
vzdělávací oblasti a obsahové okruhy rozpracovány do vyučovacích předmětů nebo modulů. 2.
Proporce mezi všeobecným a odborným vzděláním jsou stanoveny tak, aby byl zajištěn srovnatelný celkový podíl všeobecného vzdělávání na výstupu ve všech vzdělávacích programech. Nejmenší možný podíl všeobecného vzdělávání činí 30 % z celkového rozsahu povinného vzdělávání.
3.
Počty vyučovacích hodin pro jednotlivé oblasti všeobecného vzdělávání a obsahové okruhy odborného vzdělávání představují nezbytné minimum. Ve školních vzdělávacích programech mohou být rozšířeny podle potřeb oboru a záměrů školy z kapacity disponibilních hodin.
4.
Počty vyučovacích hodin za studium (týdenní a celkem), uvedené v tomto časovém rozvržení, vycházející z počtu 32 vyučovacích týdnů ve školním roce a 32 vyučovacích hodin týdně v ročníku. Celkový týdenní počet vyučovacích hodin v každém ročníku může být ve školních vzdělávacích programech maximálně 33 hodiny.
5.
Skutečné počty týdnů vyučování ve školním roce jsou vyšší než 32; zbývající počet týdnů představuje časovou rezervu, kterou lze využít k opakování a doplnění učiva, ke sportovně-vzdělávacím kurzům, k projektové výuce, exkurzím apod., v posledním ročníku také ke složení závěrečné zkoušky.
6.
Disponibilní hodiny slouží k rozšíření časových dotací všeobecně vzdělávací nebo odborné složky vzdělávání a k jejímu rozpracování směrem k odbornému zaměření konkrétního oboru vzdělání, popřípadě k zohlednění potřeb a požadavků regionu, školy nebo žáků atp. Disponibilní hodiny lze využít i k podpoře rozvoje osobnostní a zájmové orientace žáků, např. pro zavedení volitelných předmětů.
7.
Disponibilní hodiny uvedené ve složce všeobecného vzdělávání jsou využitelné pouze v této složce. Disponibilní hodiny určené pro odborné i všeobecné vzdělávání jsou určeny k posílení především teoretické složky odborného vzdělávání a k posílení těch prvků všeobecného vzdělávání, které jsou významné z hlediska oboru, např. k posílení výuky cizích jazyků, matematiky atp.
8.
Ve školních vzdělávacích programech musí být ve všech ročnících zajištěno vzdělávání v českém jazyce, společenskovědní vzdělávání a rozvoj tělesné kultury.
5.
Průřezová témata
Vlastní vzdělávací obsah průřezových témat je součástí některých oblastí vzdělávání (např. obsah tématu Občan v demokratické společnosti je zachycen ve společenskovědné oblasti vzdělávání; Člověk a životní prostředí v přírodovědném vzdělávání apod.). Důvodem vyčlenění průřezových témat jako relativně samostatných částí RVP je jejich výrazně formativní charakter, který původní vzdělávací oblasti výrazně přesahuje.
22
I.
Občan v demokratické společnosti
1.
Charakteristika tématu a jeho začlenění do odborného vzdělávání Výchova k demokratickému občanství sleduje vytváření takových postojů a hodnotové orientace mladé generace, které budou zárukou fungování demokratické společnosti a jejího dalšího rozvoje. Základním úkolem je vytváření občanské gramotnosti žáků, tj. osvojení faktické, věcné a normativní stránky jednání občana. Formování občanské gramotnosti u žáků ve středním odborném vzdělávání je specifické tím, že navazuje na vědomosti, hodnoty a postoje, které žáci získali na základní škole, v rodině, v komunitě, i na osobní zkušenosti, dále je rozvíjí, ale i koriguje nebo v některých případech také napravuje. Cílem průřezového tématu je přispět k přípravě žáků na aktivní občanský život a ukázat, že výchova k demokratickému občanství není záležitost výhradně společenskovědního vzdělání, ale že se na ní mohou specifickým způsobem podílet také další složky a oblasti vzdělávání. Má-li však být příprava žáků na jejich aktivní občanskou roli i osobní život ve společnosti úspěšná, musí prostupovat celou prací školy - jejím edukačním klimatem, vztahem k rodičům i k širší místní komunitě. 2.
Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu Průřezové téma Občan v demokratické společnosti má interdisciplinární a multikulturní charakter a podílí se na vytváření mnoha kvalit požadovaných u absolventů tohoto stupně vzdělání, zejména na formování jejich občanských kompetencí. Zahrnuje jak aspekty kognitivní (vědomostní, poznatkové) a dovednostní (jednat, řešit problémy a situace), tak hodnotové a postojové. Z klíčových kompetencí má téma vazbu zejména na kompetence komunikativní, personální (zejména dovednost pracovat v týmu), kompetenci řešit běžné pracovní i mimopracovní problémy. Na vytváření požadovaných výsledných kvalit absolventa se průřezové téma Občan v demokratické společnosti podílí tím, že: vede žáky k odpovědnosti za vlastní jednání, rozhodnutí a řešení problémů (včetně jejich důsledků), učí je naslouchat druhým lidem a respektovat je, zvažovat jejich názor a stanovisko i přijímat odlišné názory, jsou-li vhodnější, učí dovednosti vyjednávat a přijímat jiná či kompromisní řešení, rozvíjí kritické a konstruktivní myšlení, učí rozlišovat racionální výklad a argumenty od propagandy a manipulující rétoriky, rozvíjí komunikativní dovednosti jako prostředek myšlení, dialogu a argumentace; vytváří adekvátní sebevědomí, sebehodnocení a sebepojetí, učí kriticky hodnotit chování a jednání nejen druhých lidí, ale i své vlastní, vede žáky k angažovanému přístupu k druhým lidem, k prostředí, k řešení problémů, učí je pracovat kvalitně a jednat v souladu se zásadami slušnosti, tolerance a odpovědnosti. 3.
Obsah tématu a jeho realizace
Výchova demokratického občana je založena na propojování poznávací a hodnotové stránky vzdělávání. V souladu s požadovanými výsledky vzdělávání absolventa obsah tématu zahrnuje: a) Vědomosti a dovednosti vymezené v oblasti společenskovědního vzdělávání.
23
b) Rozvíjení osobnosti žáka, zejména její afektivní, emoční a hodnotové stránky. Jedná se o vlastnosti, které se projevují především ve vztahu ke druhým lidem a ve způsobu chování a jednání. To znamená vést žáky tak, aby přemýšleli o sobě a druhých lidech, uvědomovali si a akceptovali shody a rozdílnosti mezi jedinci i skupinami, uvědomovali si vlastní přednosti i omezení, uznávali svobodu, rovnost a práva každého člověka, uměli čelit manipulaci s lidmi a omezování práv, projevovat se odpovědně atp. c) Rozvíjení sociálních kompetencí žáků, tzn. jejich schopnosti žít s druhými lidmi, spolupracovat a přebírat odpovědnost, pomáhat lidem, kteří se ocitli v těžké situaci, řešit problémy a konflikty v souladu s principy demokracie, umět účastnit se veřejné debaty a vystupovat s potřebnou „politickou“, jazykovou a společenskou kulturou aj. Ve svém celku průřezové téma Občan v demokratické společnosti nepředpokládá nárůst poznatků, ale funkční využívání těch poznatků a vědomostí, které jsou obsaženy v jednotlivých vzdělávacích oblastech a obsahových okruzích RVP (zvl. v oblasti společenskovědního vzdělávání) a následně funkčně rozpracovány ve školních vzdělávacích programech. Svým specifickým způsobem přispívá k realizaci tohoto tématu a jeho cílů i složka odborná včetně praktického vyučování. Těžiště realizace průřezového tématu se předpokládá v : − pečlivém promýšlení a stanovení priorit výchovy k demokratickému občanství ve školním vzdělávacím programu, které se opírá o znalost osobností žáků v tom kterém oboru vzdělání a ročníku, jejich názorů a postojů, prostředí, které je ovlivňuje, i o možnosti a podmínky školy, − vytvoření demokratického prostředí ve třídě a ve škole, které je založeno na vzájemném respektování, spolupráci, účasti a dialogu, − volbě takových metod a forem výuky, které napomáhají rozvoji sociálních a osobnostních kompetencí a hodnot žáků, stimulují jejich aktivitu a angažovanost, − zapojování žáků a školy do aktivit, které vedou k poznání fungování demokracie v praxi a k vytváření občanské společnosti, seznamují je se životem v obci, politikou samosprávních orgánů apod. Z metod a forem vhodných pro realizaci tématu se jedná nejen o besedy a diskuse se žáky o probíraných otázkách v rámci výuky, ale i o řešení praktických kontroverzních situací, o setkání s představiteli obce a veřejného života, o přímou účast žáků na jednáních obecního (městského) a krajského zastupitelstva, na soudním jednání, o jejich zapojení do projektů a aktivit na podporu rozvoje demokratické společnosti vyhlašovaných různými veřejnými institucemi nebo žákovských projektů a jiných aktivit včetně mezinárodních kontaktů škol.
II.
Člověk a životní prostředí
1.
Charakteristika tématu V listopadu roku 2000 schválila vláda Státní program environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty v České republice(1), jehož hlavním cílem je zvýšit povědomí a znalosti obyvatel o životním prostředí1. Součástí Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice je i Akční plán, který obsahuje řadu dílčích úkolů 1
V platných učebních dokumentech v odborném školství používáme pojem „ekologický“. Pojmy „ekologický“ a „ environmentální“ se liší šíří obou termínů. Ekologie zkoumá vztahy mezi organismy navzájem a jejich vztahy k životnímu prostředí. Environment - životní prostředí - obsahuje problematiku všech složek životního prostředí, včetně vzájemných vazeb, škod na životním prostředí a jejich nápravy, ekonomických souvislostí, atp.
24
pro různé resorty, zejména začlenění aspektů environmentálního vzdělávání a výchovy ve smyslu trvale udržitelného rozvoje do nově vznikajících rámcových vzdělávacích programů. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta nepatří pouze do profesní přípravy, ale náleží do základů všeobecného vzdělání, které získáme výchovou v rodině i ve školách, celoživotním sebevzděláváním, vlastními zkušenostmi a citem. Jeho zabezpečení je zásadním úkolem veřejného zájmu. Zákon o životním prostředí uvádí, že výchova, osvěta a vzdělávání mají vést k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. 2.
Přínos tématu k naplňování obecných cílů středního odborného vzdělávání Téma Člověk a životní prostředí vychází z komplexního chápání vztahů člověka a prostředí a integruje poznatky zahrnuté do jednotlivých složek, oblastí a okruhů vzdělávání RVP. Ve složce všeobecného vzdělávání RVP je environmentální problematika zahrnuta především v oblasti přírodovědné a společenskovědní, částečně i estetické, jazykové a v oblasti rozvoje tělesné kultury. V odborné složce vzdělávání závisí začlenění environmentální problematiky do odborných obsahových okruhů na specifice daného směru a oboru vzdělání. Většinou se jedná o okruhy zaměřené na materiálové a energetické zdroje, kvalitu pracovního prostředí, vlivy pracovních činností na prostředí a zdraví a na řídicí činnosti, ale i technologické metody a pracovní postupy. Téma Člověk a životní prostředí přispívá k naplňování zejména těchto cílů vzdělávání: učit se poznávat svět a lépe mu rozumět (chápat vztah přírodního a sociálního i souvislosti jevů probíhajících v určitém čase a prostředí, rozumět přírodním zákonům, poznávat přírodní jevy a procesy, uvědomovat si odpovědnost člověka za uchování přírodního prostředí, orientovat se v globálních problémech lidstva, chápat zásady trvale udržitelného rozvoje a aktivně přispívat k jejich uplatňování, klást si otázky týkající se existence a života člověka vůbec, a hledat na ně racionální odpověď, diskutovat o nich a zaujímat k nim vlastní postoj, hodnotit sociální chování – své i druhých lidí - z hlediska zdraví, spotřeby a prostředí, osvojovat si technologické metody a pracovní postupy šetrné k životnímu prostředí) vytvářet úctu k živé i neživé přírodě a jedinečnosti života na Zemi, respektovat život jako nejvyšší hodnotu, aktivně se zapojovat do ochrany a zlepšování životního prostředí rozvíjet dovednost aplikovat získané poznatky, přijímat odpovědnost za vlastní rozhodování a jednání (v pracovní činnosti i v osobním životě) a prosazovat trvale udržitelný rozvoj ve své pracovní činnosti efektivně pracovat s informacemi, tj. umět získávat a kriticky vyhodnocovat informace jednat hospodárně, adekvátně uplatňovat nejen kritérium ekonomické efektivnosti, ale i hledisko ekologické dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, chápat ji jako součást péče o zdraví své i spolupracovníků
3.
Obsah tématu
Téma Člověk a životní prostředí integruje poznatky a dovednosti začleněné do jednotlivých složek, oblastí a okruhů všeobecného i odborného vzdělávání. Obsah tématu je možno rozdělit do níže uvedených obsahových celků, které představují rámec (zaměření) enviromentálního vzdělávání a výchovy na úrovni ŠVP i mimoškolních aktivit. Jedná se o tyto obsahové okruhy:
25
základní biologické poznatky (stavba, funkce a typy buněk, děje v buňkách, základy genetiky, vlastnosti organismů) základy obecné ekologie (organismus a prostředí, adaptace a tolerance organismů, abiotické a biotické podmínky života v přírodě, zdroje energie a látek v přírodě, koloběh látek v přírodě, výživa a potravní vztahy, koncentrace škodlivin v potravním řetězci, jedinec, druh, populace a jejich vztahy, početnost populace, společenstva, ekosystémy, biosféra, základy krajinné ekologie, ovlivňování krajiny člověkem) ekologie člověka (vývoj člověka, vliv činností člověka na prostředí, růst lidské populace a globální problémy, demografie, vlivy prostředí na lidské zdraví, ochrana zdraví, dobrovolná a vynucená zdravotní rizika, problematika drog, význam zdravé životosprávy, hodnotové orientace člověka a mezilidských vztahů pro celkový životní styl jedince a společnosti) životní prostředí člověka (vymezení pojmu životní prostředí, monitoring, životní prostředí člověka, vlivy člověka na ovzduší a klima, skleníkový jev, ozónová vrstva, znečištění ovzduší – plyny, kyselé srážky, smog, znečištění ovzduší vnitřních prostorů, emise, imise, využívání a znečišťování vody, čištění vody, zdravotní rizika ze znečištěné vody, půda a její složení, změna struktury půdy a její poškozování, ochrana půdy, produkce potravin, zdroje energie a látek, vztah zdroje a suroviny, rozdělení přírodních zdrojů z hlediska jejich obnovitelnosti a vyčerpatelnosti, odpady – vznik, druhy, zneškodňování, způsoby minimalizace vzniku odpadu, vliv člověka na živou přírodu – devastace lesů, kácení tropických lesů, snižování druhové rozmanitosti) ochrana přírody, prostředí a krajiny (biologická rozmanitost Země, utváření pocitu osobní občanské a profesní odpovědnosti za stav životního prostředí, úloha státu při řešení problémů životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, ochrana přírody a krajiny, chráněná území, nástroje společnosti na ochranu prostředí, právní předpisy ČR a EU, mezinárodní úmluvy, strategie trvale udržitelného rozvoje, realizace péče o životní prostředí) ekologické aspekty pracovní činnosti v odvětví a povoláních zahrnutých v daném oboru vzdělání Cíle environmentální výchovy a vzdělávání je možno realizovat ve třech rovinách: - informativní, směřující k získání potřebných znalostí a dovedností, jejich chápání a hodnocení - formativní, zaměřené zejména na vytváření hodnot a postojů ve vztahu k životnímu prostředí (etických, citových, estetických apod.) - sociálně-komunikativní, zaměřené na rozvoj dovedností vyjadřovat a zdůvodňovat své názory, zprostředkovávat informace, obhajovat řešení problematiky životního prostředí a působit pozitivním směrem na jednání a postoje druhých lidí. Na environmentální výchově a vzdělávání se mohou podílet specifickým způsobem všechny vzdělávací oblasti a různé vyučovací předměty, praktické vyučování i různé další aktivity; přesto je žádoucí, aby při tvorbě školního vzdělávacího programu byl začleněn samostatný obsahový okruh, který by vedl k pochopení základů ekologie a ochrany životního prostředí a k získání komplexního pohledu na tuto problematiku.Uplatnění informativní, formativní a sociálně-komunikativní funkce jednotlivých částí RVP je velmi variabilní a závisí na směru a oboru vzdělání, na osobnosti učitele a na možnostech školy.
26
III. Člověk a svět práce 1.
Charakteristika tématu
Jedním ze základních cílů vymezených tímto RVP je příprava takového absolventa, který má nejen určitý odborný profil, ale který se díky němu dokáže také úspěšně prosadit na trhu práce i v životě. Proto jednou ze základních kompetencí požadovaných u absolventů je i kompetence aktivně rozhodovat o své profesní kariéře, uplatnit se na trhu práce a přizpůsobit se jeho změnám. I když žáci, kteří se připravují v oborech SOŠ a SOU mají prvotní volbu profesní orientace již za sebou, je třeba připravit je tak, aby byli schopni přizpůsobovat se v průběhu svého života měnícím se podmínkám a situaci na trhu práce. Průřezové téma “Člověk a svět práce” doplňuje znalosti a dovednosti žáka získané v odborné složce vzdělávání o nejdůležitější poznatky a dovednosti související s jeho uplatněním ve světě práce, které by mu měly pomoci při rozhodování o další profesní a vzdělávací orientaci, při vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv. 2.
Přínos tématu k naplňování obecných cílů vzdělávání
Téma „Člověk a svět práce“ přispívá k naplňování obecných cílů vzdělávání zejména v rozvoji některých obecných kompetencí: − − − − −
identifikace a formulování vlastních priorit práce s informacemi, vyhledávání, vyhodnocování a využívání informací odpovědné rozhodování na základě vyhodnocení získaných informací verbální komunikace při důležitých jednáních písemné vyjadřování při úřední korespondenci. Realizace průřezového tématu a jeho cílů vyžaduje:
− motivovat žáky k tomu, aby si uvědomili zodpovědnost za vlastní život, význam vzdělání pro život, aby byli motivováni k aktivnímu pracovnímu životu a k úspěšné kariéře, − podporovat je v rozpoznávání svých reálných kvalit a předpokladů a v konstruktivním zvažování svých pracovní možností a možností kariéry, − vést je k tomu, aby si uvědomili dynamiku současných ekonomických a technologických změn ve světě a z toho plynoucí význam profesní mobility a rekvalifikací, nutnost sebevzdělávání a celoživotního učení, − poskytnout jim základní orientaci ve světě práce a vzdělávání, naučit je hodnotit jednotlivé faktory charakterizující obsah práce a srovnávat je se svými předpoklady, zorientovat je v nabídce profesních a vzdělávacích možností a naučit je vytvářet si o nich základní představu, seznámit je s alternativami profesního uplatnění po absolvování studovaného oboru vzdělání, − zorientovat je v hospodářské struktuře příslušného regionu a v druzích a struktuře zaměstnavatelských organizací, − poskytnout jim základní orientaci v nejdůležitějších otázkách pracovního práva, zejména v základních aspektech pracovního poměru, v právech a povinnostech zaměstnanců a zaměstnavatelů, 27
− vytvořit v nich reálný pohled na soukromé podnikání, podporovat je v rozpoznávání svých předpokladů pro soukromé podnikání, zorientovat je v základní aspektech soukromého podnikání a v souvisejících právních předpisech, − poskytnout jim představu o trhu práce, o jeho úskalích, seznámit je s jeho základními trendy, s vývojem v daném regionu a v oblastech uplatňování absolventů studovaného oboru, dát jim představu o realitě pracovní pozice absolventa po nástupu do zaměstnání, − naučit je prezentovat se na trhu práce, umět udělat správný dojem při jednání s potenciálními zaměstnavateli a umět formulovat svá očekávání a své priority, − zorientovat je v možnostech podpory státu sféře zaměstnanosti, v příslušných poradenských a zprostředkovatelských službách, naučit je účelně je využívat a zejména vyhledávat a vyhodnocovat informace o profesní a vzdělávací nabídce s přesahem na dovednosti práce s informacemi v obecné rovině. 3.
Obsah tématu
Obsah tématu je možné rozdělit do následujících obsahových celků, které představují vzdělávání v této oblasti: - základní aspekty světa práce (pojem profesionální práce, hlavní produkty práce – výrobky a služby, jejich druhy, vývoj, cesta na trh, aplikace na různé alternativy uplatnění po absolvování příslušného oboru vzdělání), - charakteristické znaky práce (pracovní činnosti, pracovní prostředky, objekty práce, pracovní prostředí, poptávka na trhu práce, mzda, pracovní doba, složení pracovního kolektivu, možnosti kariéry, možnosti podnikat, možnosti odborného růstu, společenská prestiž apod., aplikace na různé alternativy uplatnění po absolvování příslušného oboru), - charakteristické rysy osobnosti a jejich vztah k výkonu povolání (zájmy, schopnosti, vlastnosti, fyzické předpoklady, zdravotní stav, objektivní sebehodnocení žáků. vztah mezi charakteristickými rysy osobnosti a charakteristickými znaky práce s aplikací na různé alternativy uplatnění po absolvování příslušného oboru vzdělání), - vzdělání (význam vzdělání, vztah vzdělání a úspěšné kariéry, vzdělávací soustava ČR, počáteční vzdělávání a další vzdělávání, nutnost a důvody celoživotního učení, nejvhodnější možnosti vzdělání navazujícího na příslušný obor vzdělání s přihlédnutím k situaci v daném regionu), - hlavní oblasti světa práce (rozdělení světa práce do profesních oblastí se společnými charakteristickými znaky práce, jejich stručné charakteristiky umožňující nejzákladnější orientaci, podrobnější pohled na profesní oblasti, v nichž se předpokládá uplatnění absolventů příslušného oboru vzdělání, u gymnázií s výhledem absolvování VŠ či VOŠ), - hospodářská struktura příslušného regionu (hospodářská struktura příslušného regionu, hlavní zaměstnavatelské organizace, zastoupení odvětví a hlavních zaměstnavatelů z oblasti uplatnění absolventů příslušného oboru vzdělání), - organizační aspekty práce (druhy organizací - rozpočtové a příspěvkové organizace, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným apod., struktura organizací, postavení nadřízených a podřízených), - práva a povinnosti zaměstnanců (pracovní poměr, pracovní smlouva, práva a povinnosti zaměstnance, ochrana zaměstnance, odpovědnost vedoucího, hmotná odpovědnost, bezpečnostní předpisy, mzda, její složky a výpočet, sociální a zdravotní pojištění, orientace v zákoníku práce, organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů, 28
- soukromé podnikání (podstata a formy podnikání, rozdíly mezi podnikáním a zaměstnaneckým poměrem, výhody a rizika podnikání, nejčastější formy podnikání, činnosti s nimiž je třeba při podnikání počítat, orientace v živnostenském a obchodním zákoně), - trh práce (pojem trhu práce, nabídka a poptávka na trhu práce, úskalí trhu práce. hlavní vývojové trendy trhu práce - obecně i se zřetelem na příslušný region, možnosti pohybu na trhu práce v zemích EU), - profesní dráha (profesní dráha a kariéra, profesní mobilita, projekce profesní dráhy, vzorce průběhu profesní dráhy), - umění prezentovat se na trhu práce (vytváření prvního dojmu na potenciálního zaměstnavatele, uplatňování asertivních prvků v komunikaci s potenciálním zaměstnavatelem, psaní žádosti o zaměstnání, psaní životopisu, chování při výběrových řízeních a vnější úprava uchazeče), - podpora státu sféře zaměstnanosti (informační, poradenské a zprostředkovatelské služby v oblasti volby povolání a hledání zaměstnání a rekvalifikací, podpora nezaměstnaným, práce s tiskem a dalšími informačními médii při vyhledávání pracovních příležitostí). Zařazení tématu do ŠVP se uskuteční tak, že jednotlivé obsahové celky budou začleněny do odpovídajících vyučovacích předmětů (odborných i všeobecně vzdělávacích) vymezených vzdělávacím programem. Je žádoucí zaměřit probírání tematických celků vedoucích k poznávání světa práce nejen na oblasti uplatnění absolventů v daném směru a oboru vzdělání, ale, s ohledem na rostoucí mobilitu pracovních sil a na požadavky na jejich adaptabilitu a schopnost procházet různými rekvalifikacemi také na svět práce komplexně, a to alespoň na úrovni základní orientace. Zároveň by měly být ve ŠVP naznačeny metody a způsoby, které škola považuje pro realizaci tohoto tématu a kompetencí vzhledem k profesní orientaci žáků, podmínkám regionu, školy atp. za vhodné a účinné. Příslušné kompetence by žák měl nabývat především vlastním objevováním při řešení konkrétních problémů, při práci s konkrétními informacemi a při simulování konkrétních interpersonálních situací. Příprava by naopak měla obsahovat minimum jednosměrného výkladu učitele; ten by se měl soustředit spíše na uvedení do tématu či do problému, na vysvětlení některých momentů, souvislostí a důsledků a pochopitelně na nezbytné informace, které nemůže žák získat z informačních materiálů a médií.
IV. Informační a komunikační technologie 1.
Charakteristika tématu
Jedním z nejvýznamnějších cílů současných ekonomicky vyspělých zemí se stává budování informační společnosti. Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti. Technologickou základnou této proměny je využívání prvků moderních informačních a komunikačních technologií (ICT). Tento vývoj přináší nové a širší pracovní příležitosti, protože dochází k přesunu zaměstnanosti nejen do oblasti práce s informacemi, ale i do oblasti služeb obecně. Informační a komunikační technologie stále více pronikají i do tradičních sektorů, tj. do
29
průmyslu, zemědělství, jsou součástí využití volného času. Vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na časových, prostorových, či kvantitativních omezeních. Vedle uplatnění ICT jako součásti technologických postupů v tradičních oblastech činností člověka je nutno brát v úvahu i příchod progresivnějších technologií a aktivit, jako jsou např. : - nasazování stále dokonalejších strojů a umělé inteligence a to jak v samotné výrobě, tak i při řízení výroby, dopravy a v dalších odvětvích, - rozvíjení elektronické prezentace firem včetně použití stále pokročilejších forem multimediálních prezentací, spojení s elektronickým obchodováním a elektronickým bankovnictvím, - zavedení vysokorychlostních komunikačních sítí pro přenos dat a jejich použití ve spojení s prostředky mobilních komunikací, - rozšiřování "práce na dálku" s větší možnosti výběru pracovního místa bez nutnosti měnit bydliště či každodenně dojíždět do zaměstnání, - uplatňovaní metod interaktivního distančního vzdělávání a tím i podstatně lepší přístup ke vzdělávacím materiálům pro všechny občany, - používání videokonferencí nejen v rozvoji vědy a výzkumu, ale i při řízení pracovních týmů ve všech odvětvích lidské činnosti. 2.
Přínos tématu k naplňování obecných cílů vzdělávání
Téma „Informační a komunikační technologie“ přispívá k naplňování obecných cílů vzdělávání zejména v rozvoji některých obecných kompetencí: - řešit problémy jak samostatně, tak při týmové práci, - poznávat svět kolem sebe a rozumět mu, poznávat a rozvíjet svou osobnost, - využívání informačních zdrojů pro rychlé a efektivní vyhledávání informací, jejich vyhodnocování, uspořádání a využívání, - prezentace výsledků své práce a před skupinou lidí, - správné se vyjadřování a vystupování před lidmi, - stanovení si reálných cílů ve vlastním zdokonalování i při řešení pracovních úkolů, - analýza problému s následným návrhem optimálního řešení, - znalost běžných pojmů z oblasti informačních a komunikačních technologií a schopnost dát je do logických souvislostí, - aplikace znalostí z oblasti informačních a komunikačních technologiích při řešení úloh z jiných předmětů i z praktického života, - pomoc méně zkušeným lidem ze svého okolí v řešení problémů při používání informačních a komunikačních technologií. 3.
Realizace tématu ve ŠVP a ve výuce ostatních předmětů
Rozšíření využití prostředků informačních a komunikačních technologií při výuce ostatních předmětů předpokládá: - vybavení škol odpovídající výpočetní technikou. Školy by měly mít vybaveny počítačové učebny dostatečným počtem pracovních stanic tvořených moderními multimediálními počítači. Pracovní stanice by měli být vybaveny moderním operačním systémem, který bude připravený pro dálkovou správu, pro tvorbu uživatelských 30
profilů, s možnostmi zákazu ukládání na lokální disk, zákazu použití FDD a CD-ROM. V hodinách informatiky by měl počet pracovních stanic odpovídat počtu žáků, ve výuce ostatních předmětů za použití výpočetní techniky by tento poměr neměl být menší než jeden počítač na dva žáky (i zde je však cílem do budoucna poměr 1:1). Stanice musí být zapojeny v dostatečně propustné lokální síti s rychlým přístupem na Internet a musí umožňovat sdílení případných síťových prostředků (tiskárny, skenery, CD-ROM, disky). Učebny musí být budovány se zřetelem na zachování pravidel hygieny a bezpečnosti práce, - vybavení škol prezentační a komunikační technikou. Pro potřeby vedení a kontroly musí mít vyučující za pomoci softwarových prostředků možnost na svém monitoru vidět kopii monitoru pracovní stanice každého žáka a naopak žák musí mít možnost sledovat na svém monitoru práci učitele při jeho výkladu. Vyučující může také demonstrovat svou práci prostřednictvím datového projektoru na plátně či LCD panelu (v ideálním případě s dotykovou vrstvou) dobře viditelném všemi žáky, - širokou nabídku výukových programů, vybudování vzdělávacího portálu sdíleného školami. Softwarové vybavení pracovních stanic by mělo zahrnovat balík tzv. kancelářského software, tj. textový, tabulkový a databázový procesor, software pro tvorbu prezentací, dále pak pokročilý grafický editor, prohlížeč WWW stránek a dle typu školy software zahrnující aplikace používané v profesní oblasti, která je předmětem vzdělání (účetní software, CAD systémy, plánovací software).
Přístup k výuce informačních a komunikačních technologií závisí na postavení tohoto tématu v celkové koncepci vzdělávání. Obvykle je do učebního plánu začleněn samostatný vyučovací předmět poskytující žákům základní vstupní všeobecné dovednosti a vědomosti. Jeho cílem je naučit žáky používat základní a aplikační programové vybavení počítače, a to nejen pro účely uplatnění se v praxi, ale i pro potřeby další výuky. Rovněž je důležité seznámit žáky s prostředky komunikace a s jejich využíváním. Je zřejmé, že s rozvojem začleňování učiva informatiky do vzdělávání na základní škole, bude úkolem tohoto předmětu i vyrovnání úrovně přípravy žáků na určitý standard a poskytování hlubšího vzdělání v závislosti na potřebách jednotlivých oborů vzdělání. Těžiště výuky informačních a komunikačních technologií je v provádění praktických úkolů. Proces seznamování se s metodami a prostředky ICT (ukázka nových činností, jejich praktické vyzkoušení na počítači a pochopení nového) je vždy jen úvodem do problematiky a stále častěji bude navazovat na znalosti žáka ze základní školy. Praktické úlohy by neměly chybět v žádné vyučovací hodině. Mohou to být různá cvičení, samostatné práce, souhrnné práce, projekty, testy s použitím počítače. Vzhledem k nedostatku učebních textů pro výuku a také jejich rychlého morálního zastarávání, je učitel nucen vytvářet úlohy sám. Při zadávání jakékoli úlohy by měl dbát na formální a věcnou srozumitelnost (je nezbytné použití správné terminologie, musí být patrné, co se od studenta očekává), stručnost (ve zdlouhavém zadání se ztratí podstatné). Pro zadání úkolu může učitel připravit pracovní soubor, ve kterém žák provádí požadované úkony a neztrácí čas např. psaním textu. V rámci výuky práce s počítačem je vhodné uplatnit i projektový přístup. Jelikož je projekt komplexním typem praktické úlohy, spojující využití a aplikaci širokého spektra dovedností žáka, vyžaduje jeho zadání odlišné přístupy. Především by zde neměly být žákům předávány pracovní soubory umožňující ověření dovedností pouze úzkého zaměření. Žáci musí navrhnout vlastní postup, zpracovávat vlastní data. Kvalita vypracování zadaného projektu záleží na schopnostech žáků aplikovat znalosti a na celkovém rozsahu jejich znalostí.
31
Na projekt je nutno vyčlenit delší čas (na zvážení postupu realizace, vyhledání potřebných informací, na vlastní vypracování). Zadání projektu by mělo být písemné. Kromě konkrétního zadání musí učitel stanovit jednoznačná kritéria, která má práce splňovat, termín dokončení a odevzdání práce. Projekt by měl být týmovou prací. Zařazení projektu je vhodné právě po více letech výuky informačních a komunikačních technologií, kdy znalosti žáků jsou již na dobré úrovni a jsou schopni efektivně pracovat s běžným aplikačním programovým vybavením. 4. Použití informačních a komunikační technologií ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením Výrobci prostředků informačních a komunikačních technologií vycházejí vstříc zdravotně postiženým osobám a upravují tyto prostředky pro jejich potřeby. Tělesně postiženým lidem je k dispozici široké spektrum hardwarových a softwarových produktů, které usnadňují používání osobního počítače a umožňují jim tak komunikaci se světem, pomáhají jim se vzdělávat i pracovat. V oblasti hardware byly vyvinuty pomůcky pro jednodušší ovládání klávesnice počítačů, nahrazení části klávesnice pohybem myši, úpravy ovládání monitorů a nastavení tiskáren, řada přístrojů je nastavována vzdáleně prostřednictvím připojení k síti. Při potížích s používáním standardního rozvržení klávesnice (QWERTZ) se používá rozložení klávesnice typu Dvorak. Existují tři rozložení klávesnice typu Dvorak: pro psaní oběma rukama, pro psaní pouze levou a pro psaní pouze pravou rukou. K použití těchto funkcí není zapotřebí žádné zvláštní vybavení. Bylo vyvinuto alternativní vstupní zařízení jako je jednoduchý vypínač nebo vstupní zařízení ovládané nádechem a výdechem pro osoby, které nemohou používat myš ani klávesnici. V oblasti software již většina operačních systémů má zabudovány usnadňující funkce. Tyto funkce pomohou lidem, kteří mají problémy s používáním klávesnice nebo myši, jsou mírně zrakově postižení či osobám s poškozeným sluchem. Usnadňující funkce je možné nainstalovat spolu s operačním systémem, nebo je lze přidat později z instalačního disku. Vzhled a chování operačních systémů lze vzhledem k různým omezením zraku a pohybu upravit rovněž pomocí ovládacích panelů a dalších vestavěných funkcí. Patří sem například nastavení barev a velikostí písma, hlasitosti a chování myši a klávesnice. Mezi různé druhy aplikačních produktů dostupných pro nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows patří následující: - programy pro osoby s postižením zraku, které mění barvu informací na obrazovce nebo informace na obrazovce zvětšují, - programy pro nevidomé nebo osoby, které nemohou číst. Tyto programy zprostředkují informace z obrazovky na externí zařízení v Braillově písmu nebo je převádějí do syntetizované řeči, - programy, které dovolují "psát" pomocí myši nebo hlasu, - software, který umožňuje předvídat slova nebo fráze. Tento software umožňuje rychlejší zadávání textu s menším počtem úhozů na klávesnici.
32
6.
Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Pojmem žáci se speciálními vzdělávacími potřebami označujeme širokou skupinu osob/žáků s určitým znevýhodněním, které nemusí být pouze zdravotního charakteru. Zahrnujeme sem i žáky s poruchami učení (např. dyslexií, dysgrafií atp.) nebo chování, ale i žáky nadprůměrně nadané a talentované, kteří rovněž vyžadují zvláštní přístup. Patří sem také žáci, kteří jsou znevýhodněni sociálně nebo sociokulturně (např. některé děti z národnostních menšin). Přístup k výchově a vzdělávání žáků s určitými speciálními vzdělávacími potřebami se v posledních letech radikálně mění, je prosazována tendence k integraci těchto žáků do běžných školních kolektivů, což přispívá jak k jejich socializaci a připravenosti na běžný občanský život, tak k lepšímu přístupu majoritní společnosti k lidem se zdravotním, sociálním či jiným znevýhodněním. Ve středním odborném vzdělávání se s těmito žáky setkáváme jak ve speciálních SOŠ, SOU a OU, kde studují podle speciálních nebo upravených vzdělávacích programů, tak v běžných žákovských kolektivech. V poslední době řada SOŠ a SOU umožňuje studium zejména žákům se zdravotním postižením ve standardních vzdělávacích programech a v nových oborech. Tomu všemu napomáhá i technický rozvoj tím, že vyvíjí čím dál kvalitnější kompenzační pomůcky a zejména umožňuje postiženým lidem zapojit se do života, vzdělávat se a pracovat prostřednictvím moderních informačních a komunikačních technologií. Na druhé straně je žádoucí, aby střední školy věnovaly pozornost také žákům nadprůměrně nadaným a talentovaným i žákům s různými poruchami učení a jinak znevýhodněným. Při zvažování možností a záměrů školy zpřístupnit vzdělávání co nejširšímu spektru žáků a při tvorbě školních vzdělávacích programů je třeba vzít v úvahu: • volbu oboru vzhledem k typu znevýhodnění, jeho přínos pro sociální uplatnění absolventa i jeho osobní uspokojení, • možnosti pracovního uplatnění tohoto absolventa v regionu, • potřebu a možnosti úpravy vzdělávacího programu (délky studia, učebních plánů, vzdělávacího obsahu, vyučovacích metod a organizace výuky apod.), popř. vypracování individuálních plánů výuky, a to nejen pro žáky znevýhodněné, ale i pro žáky nadprůměrně nadané, • materiální podmínky školy (např. možnosti bezbariérového přístupu do školy, k učebnám, k sociálním zařízením, zajištění speciálních didaktických a kompenzačních pomůcek aj.), • personální podmínky, tj. především připravenost učitelů, ale i jejich ochotu pracovat s těmito žáky, a také potřeba rozšíření počtu pracovníků o specialisty, např. osobní asistenty, tlumočníky znakového jazyka, poradce a asistenty pro žáky z národnostních menšin atd., • způsob přípravy celého pedagogického, žákovského i rodičovského kolektivu na soužití s těmito žáky (zvl. se žáky se zdravotním postižením nebo sociokulturním znevýhodněním), • podmínky a možnosti dané platnou legislativou (školskou a sociální) a metodickými materiály MŠMT týkajícími se vzdělávání dětí se speciálními potřebami a jejich sociální ochrany, vzdělávání příslušníků národnostních menšin nebo cizinců. Je žádoucí spolupracovat s rodiči handicapovaných žáků, se speciálně-pedagogickými centry, lékaři, učiteli ZŠ, sociálními pracovníky a jinými odborníky, ale i se zaměstnavateli v regionu, aby se každému žákovi zajistily odpovídající podmínky pro zdárné absolvování studia a uplatnění na trhu práce. Jako vhodné se v některých případech jeví, vedle přímé 33
integrace postižených dětí do běžných tříd, vytváření speciálních tříd při stávajících SOŠ, SOU, OU, které by byly odpovídajícím způsobem vybaveny jak materiálně, tak personálně dle potřeb studujících žáků a jejich postižení. To by spojením výuky individuální (resp. v malé skupině) a výuky s ostatními třídami zajistilo adekvátní vzdělání v plném rozsahu vzdělávacího programu. Výuku je nutné zajistit kvalitními pedagogy, kteří si budou nadále rozšiřovat vzdělání v této oblasti. Osvědčuje se i spolupráce s občanskými sdruženími zdravotně postižených. Velmi důležitá je i práce s ostatními žáky a jejich seznámení s problematikou týkající se spolužáků s určitým znevýhodněním. Jaké jsou možnosti vzdělávání a integrace žáků s určitým znevýhodněním? 1.
Žáci se zdravotním postižením
Do této skupiny žáků jsme pro potřeby tohoto dokumentu zařadili žáky s tělesným postiženým, mentálním postižením, postižením zraku, postižením sluchu, žáky s vadami řeči, žáky s autismem a žáky s více vadami (s kombinovaným postižením). Žáci s tělesným postižením, s lehčím a středním stupněm, by za použití adekvátních prostředků výuky neměli mít se splněním vzdělávacích programů větší obtíže. Problém může nastat v případě častých onemocnění, rehabilitačních pobytů v lázních atd., což způsobí velké absence a tím i obtíže při plnění školních požadavků. V tomto případě se zdá jako vhodné rozdělit obsah učiva do více ročníků a zvolit individuální studijní plán. Žáci mohou mít v důsledku postižení změněnou komunikační schopnost, zejména ve foneticko-fonologické jazykové rovině (výslovnost, plynulost řeči atd.). Ovlivněna může být také forma písemného projevu, možnost psaní si poznámek atd. Mnohé z těchto komplikací se dají překlenout pomocí kompenzačních pomůcek (nástavce na tužky, počítače, výukové texty v počítačové podobě atd.). Praktickou část vyučování je nutné uzpůsobit dle individuálních potřeb a možností žáka za použití vhodných kompenzačních pomůcek. Nezbytnou součástí přípravy na vyučování žáků s tělesným postižením je úprava prostředí. To se týká přístupu k budovám školy, vstupů do budov, prostor školy a jednotlivých učeben včetně pracovních míst. Provedené úpravy musí vést k maximální samostatnosti jednotlivých žáků. Žáci s mentálním postižením se vzdělávají ve speciálních středních školách, např. v praktické škole. Objevují se i pokusy o integraci do běžných středních škol, což s sebou nese mimo jiné potřebu individuálních vzdělávacích plánů a odborně připravených pedagogů. U žáků se zrakovým postižením je nutné přihlédnout k formě a rozsahu poškození zraku. Vzdělávací obsah v teoretické oblasti není nutné upravovat. Je nutné zpřístupnit obsah jednotlivých předmětů žákům zrakově postiženým vhodnou formou (učební texty v počítačové podobě, přepsané do bodového písma, výukové materiály v plastické podobě atd.). Je také třeba upravit formu zkoušení. Pro písemný projev je vhodné využívat počítače, v ideálním případě s hlasovým výstupem atd. Praktické vzdělávání je nutno uspořádat s ohledem na budoucí uplatnění na trhu práce a za pomoci dostupných kompenzačních pomůcek. Pokud je to možné, doporučuje se snížit počet žáků ve třídě, ve které je vzděláván žák s postižením zraku, nebo vytvořit mikrotřídy při běžných třídách SOŠ a SOU, kde by byla pro žáky se zrakovým postižením zajišťována výuka některých, zejména praktických předmětů, zatímco výuka teoretických předmětů by probíhala společně s ostatními žáky. Ani u žáků s postižením sluchu není důvodů pro úpravu vzdělávacích programů (kromě délky studia). Stejně jako u žáků s postižením zraku mnohé závisí na formě a rozsahu postižení sluchu. Žáci nedoslýchaví a se zbytky sluchu využívají při výuce kompenzačních
34
pomůcek (sluchadla). V komunikaci žáků neslyšících je nutno respektovat právo na volbu studijního jazyka (znakový jazyk, český jazyk) a dodržovat při výuce určitá pravidla komunikace se žáky se sluchovým postižením (mluvit směrem ke třídě, používat nákresy, grafy, komentovat neočekávané reakce na sluchové podněty atd.). Je nutné zpřístupnit žákům výukové texty v počítačové podobě. Samotné jazykové vzdělávání žáků (ve znakovém jazyce, v českém i cizím jazyce) by mělo být zajištěno odborně připraveným učitelem. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat písemným projevům žáků, zejména projevům sloužícím k jejich hodnocení, neboť může dojít k formálním chybám a zkreslení průkaznosti znalostí žáků. Důležitá je spolupráce se specializovanými pracovišti. Zásadní je vybavení škol a tříd (televize s teletextem, video kopírující i skryté titulky, odhlučnění tříd, komunikace s učiteli mobilním telefonem - SMS, indukční smyčka ve třídách atd.) Žákům s vadami řeči je třeba při studiu pomoci kompenzovat změněnou verbální komunikační schopnost. Dle typu postižení a omezení ve verbální složce řeči je nutno volit jiný způsob komunikace, zkoušení atd. Je nutno znát problematiku a podporovat správný způsob nápravy. V případě dobré spolupráce se žákem a odborníky není třeba redukovat vzdělávací program. Žáci s autismem jsou velmi specifickou skupinou osob s postižením. Autismus je v současné době definován jako pervazivní vývojová vada charakterizovaná triádou základních oblastí, kde se problémy projevují (komunikace, sociální vztahy, představivost). Zařazení žáků s autismem záleží na mentální úrovni žáka, na rozsahu problémového chování, na způsobu komunikace atd.. Při jejich začleňování je nutno dodržovat určité zásady (strukturu prostředí, místa a času, konkretizaci požadavků a vizualizaci maximálního možného množství informací). V některých případech je vhodné vytvářet malé skupinky žáků s autismem a vzdělávat je pomocí strukturovaného vyučování jak v praktické části, tak v části teoretické. U žáků s více vadami záleží na rozsahu jednotlivých postižení. V mnohém platí výše zmíněné formy uzpůsobení výuky. U těžších forem postižení se volí individuální vzdělávání, vzdělávání v praktických školách, speciálních školách atd. 2.
Žáci se zdravotním znevýhodněním
Sem můžeme zařadit žáky dlouhodobě nemocné, zdravotně oslabené a dlouhodobě hospitalizované. Mezi žáky dlouhodobě nemocné počítáme žáky, kteří trpí trvalým onemocněním, které po přechodnou dobu nemusí žákovi působit větší problémy, ale přesto ho neustále do určité míry omezuje. Jedná se o např. neurologická onemocnění, psychiatrická onemocnění, kardiologická onemocnění, alergická onemocnění, onkologická onemocnění, krevní onemocnění atd. Problém s výukou nastává tehdy, je-li žák častěji nemocný, podrobuje-li se během roku lékařským zákrokům, pobytům v lázních atd. Proto je nutno zvážit případné rozšíření studia o dobu potřebnou pro splnění studijních požadavků a zavedení individuálních vzdělávacích plánů. V individuálních případech je potřeba použít kompenzačních pomůcek, upravit prostředí, vyučovací režim atd. Podobná opatření jsou vhodná i v případě žáků zdravotně oslabených (oslabení pohybově podpůrného aparátu, oslabení dýchacího aparátu atd.) Skupina žáků dlouhodobě hospitalizovaných vyžaduje specifický přístup. Vytvoření individuálních vzdělávacích plánů a umožnění distančního studia ve spolupráci se školou při zdravotnickém zařízení.
35
3.
Žáci ze sociokulturně znevýhodněného prostředí
Řadíme mezi ně žáky z romského etnika, děti z rodin imigrantů, děti z rodin z uprchlických táborů. Společným jmenovatelem pro vzdělávání této skupiny žáků je jazyková bariéra. Romská populace se potýká s problémy jazykového citu, někteří mají změněné vyjadřovací schopnosti atd. K tomu je nutné při výuce přihlížet a např. zkoušku znalostí provádět formou doplňování vět. Důležitá je také zpětná vazba výkonu (podrobný rozhovor nad výsledky) a vztah obsahu vyučování k reálnému praktickému životu. Nutné je používat názoru, reálných předmětů atd. Rozhodujícím prvkem ve výuce je motivace (i když na střední škole je řada romských žáků, kteří nemají výrazné studijní problémy). U žáků z romského etnika se na základě zkušeností ze základní školy ukazuje jako přínosná práce romských asistentů. S problémy s jazykovým citem podobného charakteru se potýkají i žáci z ostatních národnostních menšin, jejichž rodným jazykem není český jazyk. Prvořadou pozornost je tedy třeba věnovat osvojení českého jazyka, ale i seznámení s českým prostředím, jeho kulturními zvyklostmi a tradicemi. Do školních vzdělávacích programů by měla být zařazena také podpora vzdělávání těchto žáků v jejich mateřském jazyce a kulturních reáliích. Vyučující i žáci by se měli seznámit se specifickými sociálně-kulturními zvláštnostmi těchto žáků, aby byli schopni lépe pochopit jejich projevy a problémy a volit vhodné přístupy k nim. Pokud se ve třídě vzdělává více žáků určité národnosti, je vhodné zavést pro ně funkci studijního konzultanta (poradce). Vedení školy a učitelé by měli věnovat zvýšenou pozornost také vztahům mezi žáky a projevům chování žáků z majoritní společnosti, aby eliminovali vznik či rozvoj společensky negativních jevů. Naopak přítomnost žáků z různého kulturního prostředí se může stát vhodným prostředkem demokratické výchovy. Do skupiny žáků, kteří žijí v sociokulturně znevýhodněném prostředí řadíme také děti z málo podnětného prostředí (závislost v rodině, prostituce, ekonomicky podprůměrná situace v rodině atd.) Žákům z tohoto prostředí je třeba věnovat speciální pozornost a je nutno spolupracovat s psychologem, sociálním pracovníkem a jinými odborníky. 4. Žáci se specifickými vývojovými poruchami učení (dyslexií, dysgrafií, dysortografií aj.), LMD Tito žáci jsou většinou průměrně, ale často i nadprůměrně nadaní. Počet žáků s těmito obtížemi je velmi vysoký, a proto je nutné věnovat této problematice zvýšenou pozornost. Je třeba, aby byli pedagogové dobře informováni o možných úskalích ve výuce, o individuálních potřebách konkrétního žáka. Je nutné volit vhodné metody (individuální tempo, nahrazení psaní dlouhých textů testy, speciální formy zkoušení aj.) a v některých případech i kompenzační pomůcky (počítače - korektury textu, barevné čtení aj.). Žáci by měli přicházet ze škol poskytujících základní vzdělání s vytvořeným systémem nápravných postupů, kompenzačních postupů a pomůcek atd. Jejich respektování, rozšiřování a modifikace jim napomůže úspěšně absolvovat plný rozsah studia. V některých případech, např. u žáků s LMD, se mohou objevit problémy v chování, které je možné vhodnými výchovnými postupy zvládnout. 5.
Žáci s poruchami chování
Žáci, jejichž problémy vycházejí např. ze závislosti na drogách, výherních automatech, z prostituce. aj., nejsou skupinou se zvláštním znevýhodněním (mentálním, zdravotním atd.) ve vztahu ke vzdělávání. Problémy jsou více výchovného rázu. Nejdůležitější roli hraje motivace. Na žáky působí silný vliv prostředí, ve kterém se pohybují, vztah této skupiny ke
36
vzdělání, její priority, atd.. Rozdílná situace je u žáků se specifickými vývojovými poruchami chování. 6.
Žáci s nadprůměrným nadáním
Pro tyto žáky je třeba vytvořit individuální vzdělávací plán, případně jim umožnit rozšíření výuky jednotlivých (i jen vybraných) předmětů. Jejich potřeby se často s běžným pojetím výuky rozcházejí, a proto je třeba, aby škola byla schopna výukový program individuálním potřebám přizpůsobit, diferencovat vyučovací metody a stimulovat žáky k vyššímu výkonu.
37
C. Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání 1.
Charakteristika RVP pro obor 26-51-H Elektrikář
Rámcový vzdělávací program konkretizuje požadavky státního programu vzdělávání na všeobecné a odborné vzdělávání žáků v oboru 2651H Elektrikář. Cíle vzdělávání, které jsou vymezeny rámcovým vzdělávacím programem oboru Elektrikář, směřují do tří základních oblastí: rozvoj osobnosti žáka, příprava pro život v občanské společnosti a příprava pro pracovní uplatnění. RVP klade důraz na všeobecné vzdělávání, široce profilující odborné vzdělávání a klíčové kompetence, čímž vytváří nezbytné předpoklady pro celoživotní vzdělávání, flexibilní pracovní uplatnění a bezproblémovou rekvalifikaci. Absolvent RVP získává profesní kompetence potřebné pro to, aby se mohl uplatnit v různých okruzích pracovních činností v dělnickém povolání v elektrotechnické oblasti. Složky všeobecného a odborného vzdělávání spolu souvisejí, vzájemně se prolínají a navazují na sebe. Proporce mezi složkami a oblastmi vzdělávání a jejich minimální hodinové dotace jsou vyjádřeny v rámcovém rozvržení obsahu vzdělávání v ŠVP (část B, kapitola 4). Specifikace profesního profilu: 26-51-H Elektrikář Dosažený stupeň vzdělání: střední odborné vzdělání Délka a formy přípravy: - 3 roky denní studium, - 3 roky studium při zaměstnání (večerní, dálkové, externí) Nezbytné podmínky pro přijetí: - rámcový vzdělávací program je určen pro žáky a další uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku, - uchazeči o studium musí splňovat zdravotní požadavky stanovené Ministerstvem zdravotnictví pro obor vzdělání Způsob ukončení vzdělávání v programu, podmínky potvrzení a uznání dosaženého vzdělání: Vzdělávací program se ukončuje závěrečnou zkouškou. Závěrečná zkouška se připravuje a organizuje podle platných předpisů. Certifikátem je výuční list. Možnosti uplatnění absolventa: Úspěšné zvládnutí vzdělávacího programu umožní absolventům uplatnit se při výkonu povolání elektrikář a v povolání vyžadujících z velké části podobnou odbornou přípravu doplněnou případně dalším odborným zaškolením, např. provozní elektrikář, elektromechanik, elektromontér, mechanik měřících a regulačních zařízení, mechanik elektronických zařízení, montér výtahů, chladírenský mechanik. Absolvent učebního oboru se uplatní ve velkých, středně velkých a malých firmách a živnostech v pozici zaměstnance i podnikatele. 38
2.
Kurikulární rámec všeobecného vzdělávání
Všeobecné vzdělávání navazuje na RVP pro základní vzdělávání, doplňuje jej a rozšiřuje o nové poznatky a dovednosti. Podílí se na realizaci všech cílů středního odborného vzdělávání, tzn. učit se poznávat, učit se být, učit se žít společně, učit se žít s ostatními, učit se jednat. Svým způsobem přispívá také k plnění cíle učit se pracovat a uplatnit se na trhu práce, být připraven pro výkon povolání. Významnou roli hraje v rozvoji osobnosti žáka a jeho sociálních kompetencí. Požadavky na všeobecné vzdělávání jsou v RVP vymezeny podle stupně vzdělání a oblastí vzdělávání. Obsah vzdělávání (učivo) je koncipován nadpředmětově. Vzdělávací cíle jsou v RVP formulovány ve dvou rovinách: Jako obecné cíle (kognitivní a afektivní), k nimž výchova a vzdělávání v dané oblasti směřují (jsou formulovány z pozice učitele), o jejichž naplnění škola usiluje, a jako specifické cíle -výsledky vzdělávání (osvojení učiva); tyto cíle jsou formulovány v podobě kompetencí u jednotlivých obsahových okruhů. Obsah vzdělávání, jeho cíle a požadavky na kompetence žáků vymezené v RVP představují povinný základ všeobecného vzdělávání tohoto stupně vzdělání.
JAZYKOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ - ČESKÝ JAZYK Jazykové vzdělávání v českém jazyce vychovává žáky k sdělnému kultivovanému jazykovému projevu a podílí se na rozvoji jejich duchovního života. Obecným cílem jazykového vzdělávání je rozvíjet komunikační kompetence žáků a naučit je užívat jazyka jako prostředku k dorozumívání a myšlení, k přijímání, sdělování a výměně informací. Jazykové vzdělávání se rovněž podílí na rozvoji sociálních kompetencí žáků. K dosažení tohoto cíle přispívá i estetické vzdělávání a naopak estetické vzdělávání prohlubuje znalosti jazykové a kultivuje jazykový projev žáků. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci dovedli: - uplatňovat mateřský jazyk v rovině recepce, reprodukce a interpretace - uplatňovat získané jazykové vědomosti a dovednosti při rozvíjení většiny klíčových dovedností a schopností i pro zvládnutí všech vyučovacích předmětů - využívat jazykových vědomostí a dovedností v praktickém životě , vyjadřovat se srozumitelně a souvisle, formulovat a obhajovat své názory - získávat a kriticky hodnotit informace z různých zdrojů a předávat je vhodným způsobem s ohledem na jejich uživatele. V afektivní oblasti směřuje jazykové vzdělávání k formování a posilování těchto pozitivních citů, postojů, preferencí a hodnot: - chápat význam kultury osobního projevu pro společenské a pracovní uplatnění - dbát na svůj vzhled a zvukovou stránku svého projevu - umět naslouchat druhým - uvědomovat si, že zvládnutí mateřského jazyka je nezbytným předpokladem úspěšného studia cizích jazyků.
39
Učivo 1. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností Jazykové učivo přispívá k rozvíjení komunikační kompetence žáků a k opakování, prohlubování a rozšiřování jejich znalostí českého jazyka a jeho systému. Rozvíjí se dovednost souvisle a samostatně se ústně i písemně vyjadřovat na základě poznání zvukových prostředků a ortoepických norem jazyka, zákonitostí tvoření slov, stylového rozvrstvení a obohacování slovní zásoby, gramatických tvarů a konstrukcí a jejich sémantických funkcí, hlavních principů českého pravopisu. Slovní zásoba je obohacována i vzhledem k příslušnému oboru vzdělávání, a to zejména o terminologii. Výběr a osvojování učiva se provádí na základě jednotlivých funkčních stylů a komunikativních funkcí, přihlíží se i k jazykovému systému. Součástí učiva jsou i poznatky o jazykové kultuře a postavení češtiny mezi ostatními evropskými jazyky. 2. Komunikační a slohová výchova Při osvojování jazyka je důležité rozvržení systémové a činnostní složky. Mělo by převažovat hledisko činnostní, avšak všechny funkčně zaměřené činnosti musí tvořit systém. V ústním vyjadřování je učivo zaměřeno na osvojování dovednosti vyjadřování přímého i zprostředkovaného technickými prostředky, monologického i dialogického, neformálního i formálního, připraveného i nepřipraveného. Žáci procvičují dovednost řešit v souladu s jazykovými, komunikačními a společenskými normami standardní životní i pracovní situace, učí se vyjadřovat, zdůvodňovat a obhajovat své názory, souvisle hovořit na dané téma, volně vyprávět, reprodukovat či interpretovat přečtený nebo vyslechnutý text, podat výklad nebo popis, účastnit se diskuse, brát v úvahu a respektovat komunikačního partnera. Jsou vedeni ke zřetelnému a přiměřeně hlasitému projevu. Učí se vyjadřovat spisovně v těch situacích, které to vyžadují. V písemném projevu rozvíjí učivo dovednost souvisle a samostatně se písemně vyjadřovat na základě osvojených jazykových prostředků
Výsledky vzdělávání Žák: - zná vybrané základní pojmy jazykovědy, kategorie a pravidla českého jazyka a řídí se jimi - zná spisovnou normu českého jazyka a uplatňuje ji v mluveném i psaném projevu - řídí se zásadami správné výslovnosti - rozlišuje spisovný jazyk, hovorový jazyk, dialekty a stylově příznakové jevy a ve vlastním projevu volí prostředky adekvátní komunikační situaci - pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka - orientuje se v soustavě jazyků - umí odhalovat a opravovat jazykové nedostatky a chyby - používá adekvátní slovní zásoby včetně příslušné odborné terminologie - adekvátně posuzuje význam slov v daném kontextu - rozezná posun a změnu významu slov - dovede nahradit běžné cizí slovo českým ekvivalentem a naopak - orientuje se ve výstavbě textu - dovede jednat s lidmi zdvořile a kultivovaně - umí prezentovat sám sebe a naslouchat druhému, usiluje o vzájemné porozumění - vhodně argumentuje a obhajuje svá stanoviska - ovládá techniku mluveného slova, umí klást otázky a vhodně formulovat odpovědi - využívá emociální a emotivní stránky mluveného slova, umí vyjadřovat postoje neutrální, pozitivní /pochválit/ i negativní /kritizovat, polemizovat/ - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně - ovládá základní útvary řečnických projevů - umí vystihnout charakteristické znaky různých druhů textu a rozdíly mezi nimi - je schopen rozpoznat funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar - umí posoudit kompozici textu, jeho slovní 40
na základě osvojených jazykových prostředků grafických, pravopisných a gramatických norem a pravidel, kompozičních a slohových postupů a útvarů. Žáci se učí samostatně tvořit projevy prostě sdělovací, administrativní, prakticky odborné, osvojují si jejich základní znaky, postupy a prostředky. Učí se stylizovat různé osobní dopisy, krátké informační útvary, vyprávět, popisovat osoby, věci atp., zpracovat výklad nebo návod k činnosti, sestavovat osnovu, životopis, zápis z porady, inzerát a odpověď na něj, jednoduché úřední, popř. podle charakteru oboru odborné dokumenty. Osvojují si grafickou a formální úpravu jednotlivých písemných projevů. Osvojení tohoto učiva přispívá k rozvoji většiny klíčových dovedností žáka. 3. Práce s textem a získávání informací Práce s textem je jednou ze základních studijních dovedností. Žáci se učí různým technikám a druhům čtení (s důrazem na čtení studijní), orientaci v textu, jeho rozboru z hlediska sémantiky, kompozice a stylu Dále se učí rozlišovat různé druhy a žánry textu, získávat a zpracovávat z textu informace, např. ve formě osnovy, a text zpětně reprodukovat, pracovat s různými příručkami pro školu i veřejnost, zdokonalují se ve využívání Internetu. Pozornost se věnuje textům odborným (učebnicovým, populárně odborným, popř. naučným) a administrativním (např. vyhláškám, pokynům pro vyplňování formulářů aj.).Získané dovednosti se projeví i na práci s textem v oblasti estetické výchovy. Práce s informacemi nespočívá pouze v dovednosti jejich vyhledávání a předávání, nýbrž i v jejich třídění a hodnocení. Žáci se učí prověřovat fakta a kriticky je hodnotit
-
-
-
-
zásobu a skladbu ovládá konverzační a nekonverzační útvary prostě sdělovacího stylu ovládá jednoduché zpravodajské a propagační útvary /zpráva, reportáž, pozvánka, nabídka…/ zná podstatu reklamy a mediální manipulace, umí se vyrovnat s působením médií, informace si vybírat a přistupovat k nim kriticky odborně se vyjadřuje o jevech svého oboru v základních útvarech odborného stylu, především popisného a výkladového umí sestavit základní projevy administrativního stylu má přehled o slohových postupech uměleckého stylu zjišťuje potřebné informace z dostupných zdrojů, dovede používat klíčových slov při vyhledávání informačních pramenů samostatně zpracovává informace rozumí obsahu textu i jeho částí dovede pořizovat z odborného textu výpisky má přehled o denním tisku a tisku podle svých zájmů má přehled o knihovnách a jejich službách
JAZYKOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ - CIZÍ JAZYK Vzdělávání v cizím jazyce se významně podílí na přípravě žáků na aktivní život v integrované Evropě a multikulturní společnosti, neboť vede žáky k osvojení praktických znalostí cizího jazyka jako nástroje dorozumění v situacích každodenního osobního, společenského a
41
pracovního života, připravuje je k efektivní účasti v přímé i nepřímé komunikaci včetně přístupu k informačním zdrojům, rozšiřuje jejich znalosti o světě. Současně přispívá k formování osobnosti žáků, rozvíjí jejich komunikativní kompetence a dovednost učit se, poznáním zvyků a kultury země/zemí studovaných jazyků je učí toleranci k hodnotám jiných národů.
Vzdělávání v cizím jazyce navazuje na RVP pro základní vzdělávání a směřuje k osvojení takové úrovně jazykových znalostí a komunikativních dovednosti, která odpovídá stupnici A2/B1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Výuka je vedena tak, aby žáci uměli: - vyjadřovat se v cizím jazyce v běžných situacích každodenního osobního nebo pracovního života, v projevech mluvených i psaných, na všeobecná i jednoduchá odborná témata; volit vhodné komunikační strategie a jazykové prostředky - efektivně pracovat s cizojazyčným textem, včetně jednoduššího odborného textu, využívat text jako zdroje poznání i jako prostředku ke zkvalitňování svých jazykových znalostí - získávat v cizím jazyce informace o světě, zvláště o zemích studovaného jazyka a získané poznatky využívat ke komunikaci - pracovat se slovníky, jazykovými aj. cizojazyčnými příručkami, popř. i s dalšími zdroji informací v cizím jazyce včetně internetu, využívat práce s těmito informačními zdroji ke studiu jazyka i k prohlubování svých celkových vědomostí a dovedností - efektivně se učit cizí jazyk; využívat vědomosti a dovednosti získané ve výuce mateřského jazyka při studiu cizího jazyka - chápat a respektovat tradice, zvyky a odlišné sociální a kulturní hodnoty jiných národů a jazykových oblastí, ve vztahu k cizincům se projevovat v souladu se zásadami společenského chování a demokratickými přístupy. Vzdělávání v cizích jazycích se opírá o teorie moderní lingvodidaktiky v současnosti obrácené zejména k interkulturní didaktice založené na humanistických přístupech k žákovi a o kognitivně komunikativní způsob výuky. Ve vyučování je žádoucí používat aktivizující didaktické metody, organizovat činnosti podporující zvýšenou myšlenkovou aktivitu žáků, objevovat pro žáky strategie učení odpovídající jejich učebním předpokladům (individualizace výuky), podporovat sebedůvěru, samostatnost a iniciativu žáků, rovněž jejich autokontrolu a sebehodnocení. Výuku orientovat prakticky, se zaměřením na rozvoj řečových dovedností a postupné zkvalitňování jazykové správnosti projevu. Vyučovací proces by měl směřovat k motivaci žáků ke studiu jazyka. K podpoře výuky cizích jazyků je žádoucí používat multimediální výukové programy a internet, utvářet příznivé školní prostředí, rozvíjet a využívat rozličné aktivity (podle podmínek lze umožnit výuku, alespoň částečnou, některého z předmětů v cizím jazyce, navazovat kontakty mezi školami v zahraničí, organizovat výměnné zájezdy jako podpůrné aktivity pro poznávání života v multikulturní společnosti, zapojovat žáky do projektů a soutěží, podporovat vedení jazykového portfolia).
42
Učivo
Výsledky vzdělávání
1. Řečové dovednosti
1. Řečové dovednosti 1.1 Receptivní: Žák: - rozumí přiměřeným souvislým projevům a krátkým rozhovorům rodilých mluvčích pronášeným ve standardním hovorovém tempu i s obsahem několika snadno odhadnutelných výrazů - odhaduje význam neznámých výrazů podle kontextu a způsobu tvoření - čte s porozuměním věcně i jazykově přiměřené texty včetně jednoduchých textů odborných, orientuje se v textu, umí nalézt hlavní myšlenky (důležité informace) a vedlejší - vhodně používá překladové i jiné slovníky (v tištěné i elektronické podobě) 1.2 Produktivní: - reaguje komunikativně správně v běžných životních situacích a v jednoduchých pracovních situacích v rozsahu aktivně osvojených jazykových prostředků, dokáže si vyžádat a podat jednoduchou informaci, sdělit své stanovisko - umí požádat o vysvětlení neznámého výrazu, zopakování dotazu či sdělení, zpomalení tempa řeči - dovede sdělit obsah, hlavní myšlenky či informace z vyslechnutého nebo přečteného textu, vyjádřit svůj názor na text - vyjadřuje se souvisle v jednoduchých větách v rámci osvojovaných témat a poznatků z reálií - dovede písemně zaznamenat podstatné myšlenky a informace z textu, samostatně, popř. s pomocí slovníku a jiných jazykových příruček, zformulovat vlastní myšlenky ve formě krátkého sdělení, jednoduchého popisu, vyprávění, osobního dopisu a odpovědi na dopis (včetně úvodních a závěrečných frází a adresy), pozdravů, blahopřání
1.1 Receptivní: - poslech s porozuměním monologických i dialogických projevů - čtení textů různého druhu včetně odborných, práce s textem - práce s informacemi a zdroji informací včetně slovníků, jazykových aj. příruček a internetu 1.2 Produktivní: - ústní a písemné vyjadřování situačně i tematicky zaměřené - písemné zpracování textu (reprodukce, osnova, výpisky atp.), zprostředkování informací - techniky mluveného projevu 1.3 Interaktivní: střídání receptivních a produktivních činností 2. Jazykové prostředky - výslovnost (zvukové prostředky jazyka) - slovní zásoba a její tvoření; rozsah produktivní slovní zásoby činí přibližně 320 lexikálních jednotek za rok (tj. 5 LJ za hodinu x 64 vyučovací hodiny za rok; viz část B4 RVP), z toho odborná terminologie tvoří 10-13% - gramatika (základní jevy z tvarosloví a větné skladby) - grafická podoba jazyka a pravopis 3. Tematické okruhy, komunikační situace a jazykové funkce 3.1 Tematické okruhy - Osobní údaje, osobní charakteristika - Kultura a umění - Sport a pohybové aktivity - Volný čas a zájmy - Domov a rodina - Město; obchody a služby - Stravování - Cestování - Péče o zdraví - Škola a vzdělávání; specifika oboru - Práce a zaměstnání; specifika oboru - Člověk a společnost - Příroda a životní prostředí; počasí - Rozvoj oboru a odvětví - Evropa a svět; Česká republika a země
2. Jazykové prostředky - rozlišuje základní zvukové prostředky daného jazyka, vyslovuje co nejblíže přirozené výslovnosti - osvojil si slovní zásobu včetně vybrané 43
dané jazykové oblasti 3.2 Komunikační situace Získávání a poskytování informací v oblasti osobní, společenské, vzdělávací a profesní, např. nakupování jízdenek a vstupenek, zboží, občerstvení, uvedení do společnosti, konverzace v restauraci, sjednání schůzky, jednání s budoucím zaměstnavatelem, informování se na služby, objednávka služby, dotazy v informačním středisku a na ulici v neznámém městě, oficiální nebo obchodní dopis, vzkaz, blahopřání apod. 3.3 Jazykové funkce Obraty k zahájení, udržení a ukončení komunikace, k vyjádření pocitů, intelektuálních, emocionálních a morálních postojů a k vedení partnera při komunikaci., jako je např. pozdrav, prosba, žádost, poděkování, vyjádření souhlasu, nesouhlasu, odmítnutí, zklamání, naděje, obavy, projevu radosti apod. 4. Poznatky o zemích studovaného jazyka Vybrané poznatky všeobecného i odborného charakteru k poznání země (zemí) příslušné jazykové oblasti, její (jejich) kultury (včetně umění a literatury), tradic a společenských zvyklostí. Informace ze sociokulturního prostředí příslušných jazykových oblastí v kontextu znalostí o České republice. Jazykové reálie související s osvojovanými jazykovými prostředky.
frazeologie v rozsahu daných komunikačních situací a tematických okruhů a vybranou základní odbornou slovní zásobu ze svého oboru - ovládá pravopis osvojované slovní zásoby a pravopisné změny, k nimž dochází při tvoření mluvnických tvarů - ovládá základní způsoby tvoření slov daného jazyka a vhodně je využívá pro porozumění textu i ve vlastním projevu - uplatňuje v písemném projevu správnou grafickou podobu jazyka, dodržuje základní pravopisné normy - ovládá frekventované a produktivní gramatické prostředky 3. Tematické okruhy, komunikační situace a jazykové funkce - je schopen vyjadřovat se ústně i písemně o stanovených tématech, pohotově a vhodně řešit standardní řečové situace i jednoduché a frekventované (typické) situace týkající se pracovní činnosti 4. Poznatky o zemích studovaného jazyka - má faktické znalosti především o geografických, demografických, hospodářských, politických, kulturních faktorech zemí dané jazykové oblasti včetně vybraných poznatků z oboru, a to v porovnání s reáliemi mateřské země a jazyka - zná základní společenské zvyklosti a sociokulturní specifika zemí daného jazyka ve srovnání se zvyklostmi v mateřské zemi (v ČR), umí je vhodně uplatnit v komunikaci a řešení problémů i v jiných vyučovacích předmětech
SPOLEČENSKOVĚDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Společenskovědní vzdělávání v odborném školství tvoří důležitou součást kurikula, neboť jeho obecným cílem je připravit žáky na aktivní občanský život v demokratické společnosti; směřuje tedy především k pozitivnímu ovlivňování hodnotové orientace žáků tak, aby byli slušnými lidmi a informovanými aktivními občany svého demokratického státu, aby jednali odpovědně a uvážlivě nejen ku vlastnímu prospěchu, ale též pro veřejný zájem a prospěch. Učí je kriticky myslet, nenechat se manipulovat a co nejvíce rozumět světu, v němž žijí.
44
Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci dovedli: - využívat svých společenskovědních vědomostí a dovedností v praktickém životě: při svém osobním, politickém a mravním rozhodování, hodnocení a jednání, při řešení problémů a praktických otázek právního, ekonomického a sociálního charakteru; - získávat a kriticky hodnotit informace z různých zdrojů – z textových, ikonických (např. obrazy, fotografie, schémata, mapy…) a kombinovaných pramenů (např. film); - formulovat věcně, pojmově a formálně správně své názory na sociální, politické, praktické ekonomické a etické otázky, náležitě je podložit argumenty, diskutovat o nich s partnery. V afektivní oblasti směřuje společenskovědní vzdělávání k formování a posilování těchto pozitivních citů, postojů, preferencí a hodnot: - jednat odpovědně a přijímat odpovědnost za své rozhodnutí a jednání; žít čestně; - cítit potřebu občanské aktivity, vážit si demokracie, usilovat o její zachování a zdokonalování; preferovat demokratické hodnoty a přístupy před nedemokratickými, i když má demokracie své stinné stránky (korupce, kriminalita …), jednat v souladu s demokratickými občanskými ctnostmi a vlastenectvím, respektovat lidská práva, chápat meze lidské svobody a tolerance, jednat solidárně; - kriticky posuzovat skutečnost kolem sebe, přemýšlet o ní, tvořit si vlastní úsudek, nenechat se manipulovat; - uznávat, že základní hodnotou je život, a proto je třeba vážit si života a chránit jej; - na základě vlastní uvědomělé identity ctít identitu jiných lidí, považovat je za stejně hodnotné jako sebe sama – tedy oprostit se ve vztahu k jiným lidem od předsudků a předsudečného jednání, xenofobie, intolerance, rasismu, etnické, nacionální, náboženské a jiné nesnášenlivosti; - cílevědomě zlepšovat a chránit životní prostředí, jednat ekologicky; - vážit si hodnot lidské práce, jednat hospodárně, neničit majetek, ale pečovat o něj, snažit se zanechat po sobě něco pozitivního pro vlastní blízké lidi i širší komunitu. Ve společenskovědní oblasti vzdělávání je kladen důraz nikoliv na sumu teoretických poznatků, ale na přípravu pro praktický život. K této dobré přípravě je samozřejmě třeba vybraných vědomostí, ale jejich osvojení není vlastním účelem, nýbrž pouze prostředkem pro dosažení vyšších vzdělávacích cílů, spočívajících především v dovednostech. Významnou úlohu ve společenskovědním vzdělávání má rozvíjení mediální gramotnosti, jako jedné ze základních kompetencí, kterou by měl být vybaven člověk žijící v demokratické společnosti. Dále společenskovědní vzdělávání spočívá v kultivaci politického, sociálního, právního a ekonomického vědomí žáků. Dosahování afektivních cílů ve smyslu úsilí o pozitivní ovlivňování hodnotové orientace žáků tvoří nedílnou součást společenskovědní složky vzdělávání, i když v následující tabulce výsledků vzdělávání nejsou tyto afektivní cíle obsaženy. Učivo Výsledky vzdělávání Žák 1. Člověk v lidském společenství Lidská společnost, současná česká společnost, - uvede strukturu současné české společenské vrstvy, elity společnosti a charakterizuje její jednotlivé Sociální nerovnost a chudoba v současné základní složky z hlediska sociálního i
45
společnosti Sociální role Komunita, sousedství, dav, publikum, veřejnost Rasy, etnika, národy, národnosti; majorita a minority. Klady vzájemného obohacování a problémy soužití; migrace; emigranti, azylanti Postavení mužů a žen ve společnosti Kultura hmotná a duchovní Víra a ateismus; náboženství a církve, náboženská hnutí a sekty; náboženský fundamentalismus a terorismus
-
2. Člověk jako občan Základní hodnoty a principy demokracie Lidská práva – jejich obhajování a možné zneužívání; veřejný obhájce lidských práv; práva dětí Svobodný přístup k informacím; média (tisk, televize, rozhlas, internet); kritický přístup k médiím Stát a jeho funkce; ústava a politický systém ČR; struktura veřejné správy; obecní a krajská samospráva Politika Politické strany, volby Politický radikalismus a extremismus; česká extremistická scéna a její symbolika; mládež a extremismus Občanská společnost Občanské ctnosti potřebné pro demokracii a multikulturní soužití
-
-
-
-
národnostního vysvětlí sociální nerovnost a chudobu, uvede postupy, jimiž lze do jisté míry sociální nerovnost řešit vysvětlí význam dobrých sousedských vztahů, solidarity v komunitě a chování člověka v davu, uvede způsoby ovlivňování veřejnosti na konkrétních příkladech uvede pozitiva multikulturního soužití objasní příčiny migrace lidí vysvětlí, co se rozumí rovnoprávností mužů a žen; uvede příklady, kdy je tato rovnoprávnost porušena objasní, co se rozumí tím, že jsou lidé věřící nebo ateisté a charakterizuje nejvýznamnější světová náboženství vysvětlí, čím jsou nebezpečné náboženské sekty a náboženský fundamentalismus vysvětlí význam vědy a umění pro člověka charakterizuje demokracii a objasní, jak demokracie dnešní doby funguje a jaké má problémy (korupce, kriminalita…) zná základní lidská práva zakotvená v naší ústavě a práva dětí; ví, co dělat, kam se obrátit, když jsou lidská práva ohrožena objasní význam masových médií a dovede k nim kriticky přistupovat vysvětlí úlohu demokratického státu popíše současný český politický systém, objasní úlohu politických stran a svobodných voleb na příkladech z dění v ČR vysvětlí, jaké projevy je možné nazvat politickým radikalismem, intolerancí (neonacismem, neofašismem, rasismem, antisemitismem, …), terorismem a proč vysvětlí, proč je nepřijatelné užívat neonacistickou symboliku a jinak propagovat hnutí omezující práva a svobody jiných lidí vysvětlí, jakou úlohu má občanská společnost na příkladech ze života v ČR a uvede, jak by měl občan demokratického státu chovat objasní, co se rozumí šikanou a vandalismem, uvede postihy za toto jednání
46
3. Člověk a právo Právo a spravedlnost; právní stát Právní řád; právní ochrana občanů; právní vztahy Soustava soudů v ČR Vlastnické právo; smlouvy; odpovědnost za škodu. Rodinné právo Správní řízení Trestní právo: trestní odpovědnost; tresty a ochranná opatření; orgány činné v trestním řízení (policie, státní zastupitelství, vyšetřovatel, soud); specifika trestné činnosti a trestání mladistvých Notáři, advokáti a soudcové
-
-
4. Člověk a hospodářství Obsahový okruh úzce souvisí s ekonomickou složkou vzdělávání vymezenou v RVP. Majetek a jeho nabývání, racionální ekonomické rozhodování; zodpovědné hospodaření s majetkem, ukládání peněz; pojištění Řešení krizových finančních situací Sociální zabezpečení občanů Daně
-
5. ČR, Evropa a svět Český stát Počátek českého státu, český stát v průběhu
-
uvede příklady právní ochrany a právních vztahů popíše soustavu soudů v ČR a činnost policie, soudů, advokacie a notářství objasní rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou, způsobilost k právním úkonům, trestní odpovědnost objasní, jaké závazky vyplývají ze základních smluv běžných v praktickém životě dovede hájit své spotřebitelské zájmy, např. podáním reklamace zná práva a povinnosti mezi dětmi a rodiči, mezi manželi, mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; ví, kde má o této oblasti práva hledat informace nebo pomoc ve svých problémech na konkrétních příkladech dovede rozlišit trestný čin a přestupek dovede vysvětlit, proč jsou ukládány alternativní tresty ví, jak se má chovat, stane-li se svědkem kriminálního jednání nebo stane-li se obětí šikany nebo kriminality (vydírání, lichvy, únosu…); zná základní postupy osobní ochrany před kriminalitou a násilím i jejich zákonem stanovené meze dovede vysvětlit, co jsou legální postupy získávání majetku, jak se má s majetkem hospodařit umí nakládat se svým fiktivním finančním účtem, umí užívat peněžní karty, bankomaty, telefony posoudit výhody nabízené peněžními ústavy i možná rizika jejich služeb dovede sjednat pro své soukromé potřeby pojištění a zdůvodnit, kdy a proč je pojištění potřebné objasní, proč každý platí daně, co se z nich financuje, jak je daňové zatížení rozloženo objasní, proč a jak moderní demokratický stát zasahuje do ekonomiky umí vyplnit daňové přiznání z příjmu fyzických osob popíše středověké kořeny českého státu vysvětlí vznik Československa a úlohu
47
dějin do vzniku Československa v r. 1918 Významné mezníky, události a osobnosti moderní české a čs. státnosti: vznik první republiky, první odboj, T. G. Masaryk a E. Beneš, charakteristika první republiky, Mnichov a likvidace první republiky, okupace Německem (1939-1945), druhá světová válka, druhý odboj – jeho formy a význam, vybrané osobnosti odboje, holocaust a další zločiny, osvobození Československa 1945 a poválečné změny, nastolení komunistické diktatury 1948, charakter komunistického režimu v 50. letech, Pražské jaro jako pokus o reformu režimu, okupace vojsky SSSR a jeho satelitů a tzv. normalizace, odboj proti komunistickému režimu, listopad 1989, rozpad Československa
-
-
-
Evropa a svět Soudobý svět: velmoci, vyspělé státy, rozvojové země, jejich problémy Evropská integrace Bezpečnost, Armáda ČR, obranná politika státu, NATO OSN a její úloha Globální problémy soudobého světa (populační exploze, nedostatek pitné vody a potravin, vyčerpání přírodních zdrojů, znečištění a degradace prostředí, nemoci, bezpečnost lidí – terorismus, kriminalita, násilí, jaderné, přírodní a ekologické katastrofy, války, nekontrolovaný rozvoj techniky a technologií, morální slepota jako neschopnost rozeznat dobré od zlého) Globalizace a její důsledky
-
-
prvního odboje vysvětlí význam vědeckého, politického a morálního působení TGM, dovede do dějinného vývoje zařadit činnost a význam E. Beneše charakterizuje první republiku vysvětlí důsledky rozhodnutí konference v Mnichově a likvidaci první republiky popíše německou okupaci českých zemí uvede válčící strany ve druhé světové válce a jejich válečné cíle, na příkladech vysvětlí, jaké válečné zločiny byly spáchány objasní poměry v Protektorátu Čechy a Morava, formy odboje proti okupantům, osvobození Československa vysvětlí význam odboje a uvede příklady vlastenectví i kolaborace s okupanty popíše holocaust vysvětlí poválečné uspořádání a vznik bipolarity Západ-Východ a způsob, jakým se dostali v ČSR k moci komunisté charakterizuje komunistický režim v jeho jednotlivých fázích vývoje a způsoby persekuce jeho odpůrců objasní cíle a význam Pražského jara vysvětlí poměry za tzv. normalizace uvede konkrétní příklady odboje proti komunistickému režimu popíše zánik sovětského bloku a zánik komunistického režimu v Československu popíše rozpad Československa v roce 1992 charakterizuje soudobý svět co do jeho členění na velmoci, vyspělé státy a rozvojové země; vysvětlí, jaké mají tyto kategorie států problémy nebo v čem spočívá jejich mezinárodní prestiž popíše postavení České republiky v Evropě a ve světě popíše skladbu a cíle EU popíše cíle a struktury OSN a NATO dovede uvést některé zásadní důsledky zapojení ČR do evropských a jiných mezinárodních struktur popíše globální problémy soudobého světa uvede příklady globalizace a názory na její důsledky
48
MATEMATICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Matematické vzdělávání v odborném školství je důležitou součástí kurikula, neboť v řadě oborů vzdělávání plní kromě funkce všeobecně vzdělávací i funkci průpravnou pro odbornou složku vzdělávání. Hlavním cílem matematického vzdělávání je výchova přemýšlivého člověka, který bude umět používat matematiku v různých životních situacích (v odborné složce vzdělávání, v dalším studiu, v osobním životě, budoucím zaměstnání, volném čase apod.). Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci dovedli: - využívat matematických poznatků v praktickém životě v situacích, které souvisejí s matematikou - efektivně numericky počítat, používat a převádět běžně používané jednotky (délky, hmotnosti, času, objemu, povrchu, rovinného úhlu, rychlosti, měny pod.) - matematizovat jednoduché reálné situace, užívat matematický model a vyhodnotit výsledek řešení vzhledem k realitě - zkoumat a řešit problémy - orientovat se v matematickém textu a porozumět zadání matematické úlohy, kriticky vyhodnotit informace kvantitativního charakteru získané z různých zdrojů – grafů, diagramů a tabulek, správně se matematicky vyjadřovat. V afektivní oblasti směřuje matematické vzdělávání k tomu, aby žáci získali: - pozitivní postoj k matematickému vzdělávání - motivaci k celoživotnímu vzdělávání - důvěru ve vlastní schopnosti, vytrvalost, houževnatost a kritičnost. Učivo a výsledky vzdělávání vyznačené kurzívou jsou určeny pro učební obory s vyššími nároky na matematické vzdělávání. Učivo 1. Operace s racionálními čísly - přirozená a celá čísla - racionální čísla
-
reálná čísla
-
procento a procentová část
-
mocniny a odmocniny
Výsledky vzdělávání Žák: - provádí aritmetické operace s přirozenými a celými čísly - používá různé zápisy racionálního čísla, - provádí aritmetické operace se zlomky a desetinnými čísly - zaokrouhluje desetinná čísla - umí znázornit reálná čísla na číselné ose - umí zapsat a znázornit interval - provádí operace sjednocení a průnik intervalů - umí použít trojčlenku a řešit praktické úlohy s využitím procentového počtu - dokáže zapsat číslo ve tvaru a. 10k, kde a∈ <1; 10) a k∈Z - provádí početní výkony s mocninami s celočíselným mocnitelem - umí užívat věty pro počítání s mocninami 49
-
2.
Výrazy a jejich úpravy - mnohočleny
-
-
lomené výrazy -
3. Řešení rovnic a nerovnic v množině R - lineární rovnice
-
-
soustavy lineárních rovnic
-
-
lineární nerovnice kvadratické rovnice
-
4. Funkce - základní pojmy
-
lineární funkce, přímá a nepřímá úměrnost
-
kvadratická funkce
-
goniometrické funkce
-
v jednoduchých konkrétních úlohách umí provádět operace s mocninami s racionálním exponentem a odmocninami provádí početní operace s mnohočleny (sčítání, odčítání, násobení a dělení beze zbytku) dokáže rozložit mnohočleny na součin užívá vzorce pro druhou mocninu dvojčlenu a rozdíl druhých mocnin provádí operace s lomenými výrazy dokáže upravovat složené lomené výrazy určí podmínky, za kterých má výraz smysl řeší lineární rovnice o jedné neznámé dokáže a umí vyjádřit neznámou ze vzorce řeší lineární rovnici s neznámou ve jmenovateli umí užít lineární rovnice při řešení jednoduchých slovních úloh řeší soustavu dvou lineárních rovnic o dvou neznámých dokáže řešit lineární nerovnice o jedné neznámé a jejich soustavy řeší kvadratickou rovnici a umí ji užít při řešení jednoduché slovní úlohy
-
umí zobrazit body v rovině podle soustavy souřadnic - zná a umí užívat pojmy: definiční obor funkce, obor hodnot funkce, hodnota funkce v bodě, graf funkce - rozlišuje funkci rostoucí a klesající - dokáže určit konstantní funkci, lineární funkci, přímou a nepřímou úměrnost a sestrojit jejich grafy - zná kvadratickou funkci y = ax2 a dokáže sestrojit její graf - zná a umí užít kvadratickou funkci y = ax2+ c, - umí určit goniometrické funkce v pravoúhlém trojúhelníku a v intervalu <0; 2π) a načrtnout jejich graf - zná a umí užít pojmy a vztahy: bod, přímka, rovina, odchylka dvou přímek,
50
5. Planimetrie - základní pojmy -
trojúhelník -
-
mnohoúhelníky
-
kružnice a kruh trigonometrie pravoúhlého trojúhelníku
-
6. Výpočty povrchů a objemů těles - vzájemná poloha útvarů v prostoru -
-
tělesa -
vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběžek, úsečka a její délka, úhel a jeho velikost dokáže určit prvky v trojúhelníku, jeho obvod a obsah umí užít věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků rozlišuje jednotlivé druhy mnohoúhelníků, dokáže určit jejich obvod a obsah umí rozlišit pojmy kruh a kružnice, určit obvod a obsah kruhu řeší praktické úlohy s využitím trigonometrie pravoúhlého trojúhelníku a věty Pythagorovy určí vzájemnou polohu bodů, přímek a rovin dokáže rozlišit základní tělesa (krychle, kvádr, hranol, válec, pravidelný jehlan, rotační kužel, komolý jehlan a kužel) a určit jejich povrch a objem umí aplikovat poznatky v praktických úlohách z odborné praxe a běžného života
PŘÍRODOVĚDNÉ VZDĚLÁVÁNÍ Přírodovědné vzdělávání zprostředkovává žákům soubor vybraných poznatků, dovedností a postojů potřebných pro jejich pracovní a osobní život. Výuka přírodních věd přispívá k hlubšímu a komplexnímu pochopení přírodovědných jevů a zákonů, k formování žádoucích vztahů k přírodnímu prostředí a umožňuje žákům proniknout do dějů, které probíhají v živé i neživé přírodě. Cílem přírodovědného vzdělávání není pouhá znalost faktů, názvů a termínů, ale naučit žáky klást si otázky o okolním světě, předložené názory a informace posoudit, rozlišit vědecké názory od nevědeckých a na základě důkazů vyvodit správné závěry. Přírodovědné vzdělávání přispívá na jedné straně k dotváření přírodovědného obrazu světa, na druhé straně poskytuje užitečné poznatky pro praktický život. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci uměli: - využívat přírodovědných poznatků a dovedností v praktickém životě ve všech situacích, které souvisejí s přírodovědnou oblastí - řešit jednoduché přírodovědné problémy - pozorovat a zkoumat přírodu, znát vlastnosti látek 51
- komunikovat (orientovat se v jednoduchém odborném textu, vyhledávat a třídit přírodovědné informace) - chápat základní ekologické souvislosti a postavení člověka v přírodě - posoudit vliv činností člověka na složky životního prostředí a možnosti jeho ochrany. V afektivní oblasti směřuje přírodovědné vzdělávání k tomu, aby žáci získali: - pozitivní postoj k přírodě - motivaci k celoživotnímu vzdělávání v přírodovědné oblasti - motivaci přispívat k dodržování zásad udržitelného rozvoje v občanském životě i v odborné pracovní činnosti. Učivo a výsledky vzdělávání psané kurzívou jsou určeny pro učební obory se zvýšenými nároky na přírodovědné vzdělávání Učivo 1. Formy a příčiny mechanického pohybu Žáci poznávají, že fyzikální vlastnosti hmotných objektů vyjadřujeme pomocí fyzikálních veličin, a získávají dovednost aktivně používat jednotky SI. Okruh vybavuje žáky poznatky z nauky o mechanickém pohybu a jeho příčinách (postupně od přímočarého pohybu přes kmitavý pohyb až k mechanickému kmitání a vlnění) potřebnými pro chápání pohybu jako základní a neoddělitelné vlastnosti hmoty, souvislostí mechanického pohybu s mechanickou energií, jejích přeměn a jejího vztahu k mechanické práci. Žáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o vztahu síly a pohybu, seznamují se s Newtonovými pohybovými zákony a s existencí třecích a odporových sil. ( získávají nové poznatky o tlaku v tekutinách vyvolaném vnější silou a seznamují se s aplikacemi Pascalova a Archimedova zákona). Žáci se učí zákonitosti a vztahy vyjadřovat spíše slovně než matematicky. Učivo je více zaměřeno na praktické aplikace a jednání žáků v konkrétních situacích než na teoretický popis a zdůvodnění. 2. Struktura a vlastnosti látek Okruh rozšiřuje učivo nižšího stupně školy a napomáhá k pochopení mechanických a tepelných vlastností látek různého skupenství v závislosti na jejich struktuře Okruh
Výsledky vzdělávání Žák: - umí používat běžné fyzikální veličiny a jejich jednotky - umí provádět jednoduchá měření a výsledky vyhodnotit - rozlišuje pohyby podle trajektorie a změny rychlosti - umí užít Newtonovy pohybové zákony, vztahy pro práci a energii - (umí aplikovat Pascalův a Archimedův zákon v praktických úlohách) - (popíše přeměnu energie v mechanickém oscilátoru, uvede příklady periodických pohybů v přírodě nebo technické praxi - (uvede příklady vlnění v různých látkách, rozliší vlnění postupné příčné a postupné podélné) - zná využití infrazvuku, chápe zvuk jako významnou složku životního prostředí -
-
má základní představu o struktuře látek a jejich fyzikálních vlastnostech popíše vlastnosti látek z hlediska kinetické teorie určí teplotu v Celsiově teplotní stupnici chápe pojem vnitřní energie soustavy (tělesa) a umí popsat způsoby její přeměny na příkladech z běžného života popíše elektrické pole jako 52
v závislosti na jejich struktuře. Okruh umožňuje žákům tyto vlastnosti doplnit, utřídit a poznat některé zákony a vztahy, kterými se tepelné děje řídí. Žáci se seznámí s pojmem vnitřní energie soustavy a způsoby její přeměny, naučí se rozlišovat pojmy teplo a teplota, popsat sdílení tepla při styku dvou těles s různou teplotou a na příkladech z praktického života poznávat teplotní roztažnost pevných těles. 3. Elektrické a magnetické jevy Okruh v návaznosti na učivo nižšího stupně školy rozšiřuje a prohlubuje poznatky o vlastnostech látek a vede žáky k pochopení fyzikální podstaty elektrických a magnetických jevů s praktickým využitím elektrického proudu. Žáci se upevní dovednosti zapojovat jednoduchý elektrický obvod, měřit elektrický proud a elektrické napětí. Žák si vytvoří představu o vedení elektrického proudu ve vodiči. Prostřednictvím experimentů získá představu o magnetickém poli, jeho působení na vodič s proudem, vznik střídavého napětí a proudu. (Učivo je zaměřeno především na získání vědomostí a dovedností nutných k obsluze elektrických přístrojů a zařízení a z hlediska ochrany a bezpečnosti práce s elektrickým proudem.) 4. Světlo a záření Okruh seznamuje žáky s optickými jevy, jejich zákony i praktickými aplikacemi. Žáci se seznámí s principem některých optických přístrojů a osvojí si pravidlo bezpečnosti a hygieny zraku.
-
-
-
5. Stavba atomů Okruh pojednává o periodické soustavě prvků, stavbě atomů, uspořádání valenčních elektronů a typech vazeb, umožňuje žákům porozumět vztahu mezi vnitřní strukturou látek a jejich vlastnostmi. Žáci se seznamují se stavbou atomového jádra a způsoby získání jaderné energie, s možnostmi jejího využití a zneužití.
-
-
zprostředkovatele interakce (vyjádří elektrické pole prostřednictvím intenzity elektrického pole a elektrického potenciálu) znázorní elektrické pole pomocí elektrických siločar (určí kapacitu kondenzátoru) vysvětlí vznik elektrického proudu dokáže aplikovat Ohmův zákon v praktických úlohách umí popsat magnetické pole jako zprostředkovatele interakce provádí a interpretuje jednoduché pokusy s magnetismem vysvětlí vznik střídavého napětí otáčením závitu v magnetickém poli
chápe světlo jako elektromagnetické vlnění dovede popsat vliv záření na živé organizmy (umí využít chodu význačných paprsků ke konstrukci obrazu vytvořeného rovinným nebo kulovým zrcadlem, tenkou spojnou nebo rozptylnou čočkou) rozlišuje vady oka a jejich korekce, princip lupy, mikroskopu a dalekohledu zná složení atomového jádra a elektronového obalu atomu charakterizuje jaderné záření α, β, γ a popíše jeho odstínění, zná způsoby ochrany před radioaktivním zářením (rozliší jadernou syntézu a štěpení jader uranu) (podle schématu dovede popsat princip fungování jaderného reaktoru)
53
-
je schopen diskutovat o výhodách a nevýhodách jaderných a tepelných elektráren, o alternativních zdrojích energie, o využitelných zdrojích energie v ČR - chápe přínos fyziky pro rozvoj ostatních věd a zejména techniky
6. Průběh chemických dějů Učivo přispívá k porozumění zákonití chemických reakcí, jejich průběhu a faktorů, které je ovlivňují. Žáci se učí pochopit podstatu základních typů chemických reakcí a vyjádřit je chemickými rovnicemi. Žáci získávají i praktické dovednosti při sledování průběhu chemických reakcí. 7. Prvky a jejich sloučeniny Učivo poskytuje žákům základní přehled o systému anorganických látek. Žáci získají na přiměřené úrovni vědomosti a dovednosti o chemických prvcích a jejich sloučeninách, důležitých pro praxi a běžný život. Učivo dává prostor ekologické výchově a výchově ke zdravému způsobu života. Ve vazbě na požadavky odborné složky vzdělání žáci získávají praktické dovednosti pro práci s anorganickými látkami. 8. Organické sloučeniny Učivo poskytuje žákům vědomosti a dovednosti spjaté se systémem organických sloučenin, s jejich specifikou, s výskytem, vlastnostmi, výrobou a s použitím z hlediska oboru, běžného života, ekologie a zdravého způsobu života.. Žáci si osvojí dovednosti pro manipulaci s organickými látkami z hlediska bezpečnosti práce a ochrany zdraví. 9. Děje v živých soustavách Učivo rozvíjí vědomosti a dovednosti žáků o složení, výskytu a biologických funkcích nejdůležitějších přírodních látek a napomáhá k porozumění podstaty dějů probíhajících v živých organismech. Prohloubí si znalosti o charakteristice života a základních životních
-
-
-
-
-
chápe podstatu chemického děje umí charakterizovat jednotlivé typy chemických reakcí rozumí zásadám zápisu chemických rovnic (dovede provádět jednoduché stechiometrické výpočty) je seznámen se základy laboratorní techniky zná názvy a značky chemických prvků a je schopen přiřadit vzorce k názvům anorganických sloučenin umí využívat vztah mezi umístěním prvku v periodické soustavě prvků a jeho vlastnostmi k odhadu vlastností daného prvku (umí charakterizovat skupinové vlastnosti prvků) dokáže popsat chemické prvky a sloučeniny z hlediska jejich využití v oboru a vlivu na zdraví a životní prostředí (dovede experimentálně ověřit vlastnosti prvku a jeho sloučeniny) chápe základní pojmy organické chemie (umí charakterizovat základní typy organických reakcí) orientuje se v klasifikaci uhlovodíků a jejich derivátů je schopen vysvětlit jejich uplatnění v oboru a v běžném životě má přehled o nejdůležitějších přírodních látkách, jejich složení, výskytu a základní biologické funkci chápe buňku jako základní stavební a funkční jednotku života rozumí základním vlastnostem organismů orientuje se v ekologických a environmentálních pojmech a zákonitostech rozumí zákonitostem biosféry a vztahům mezi organismy a prostředím 54
projevech organismů. 10. Člověk a životní prostředí Učivo poskytuje žákům základní ekologické a environmentální poznatky a vede je k jejich správnému používání. Učí se chápat zákonitosti biosféry, vztahy člověka a prostředí a aplikovat získané znalosti do každodenního jednání a chování v nejrůznějších oblastech života jedince i společnosti. Žáci se učí charakterizovat vliv činností člověka na jednotlivé složky životního prostředí a aktivně se podílet na jeho ochraně. Osvojí si princip koloběhu látek v přírodě především ve vztahu k hospodaření s přírodními zdroji, energií, surovinami a odpady. Žáci si uvědomují závažnost vlivu životního prostředí na člověka a jeho zdraví a odpovědnost každého jedince za ochranu a zlepšení životního prostředí. Žáci získají přehled o nástrojích společnosti na ochranu životního prostředí.
-
-
umí hodnotit vliv činností člověka na ovzduší, vodu a půdu a zná základní způsoby jejich ochrany dokáže posoudit přírodní zdroje, suroviny a energii z hlediska obnovitelnosti orientuje se ve způsobech hospodaření s odpady přispívá k šetrnému zacházení s přírodními zdroji porozumí (fyzikálním, chemickým, biologickým a společenským) vlivům prostředí na zdraví člověka chápe udržitelný rozvoj jako integraci environmentálních, ekonomických, technologických a sociálních přístupů k ochraně životního prostředí.
ESTETICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Estetické vzdělávání významně přispívá ke kultivaci člověka, vychovává žáky ke kultivovanému jazykovému projevu a podílí se na rozvoji jejich duchovního života. Má nadpředmětový charakter; při tvorbě školních vzdělávacích programů je proto třeba dbát na to, aby prolínalo co největším počtem vyučovacích předmětů. Obecným cílem estetického vzdělávání je utvářet kladný vztah k materiálním a duchovním hodnotám, snažit se přispívat k jejich tvorbě i ochraně. Vytvořený systém kulturních hodnot pomáhá formovat postoje žáka a je obranou proti snadné manipulaci a intoleranci. Estetické vzdělávání se podílí rovněž na rozvoji sociálních kompetencí žáků. K dosažení tohoto cíle přispívá i jazykové vzdělávání v mateřském jazyce a naopak estetické vzdělávání prohlubuje znalosti jazykové a kultivuje jazykový projev žáků. Práce s uměleckým textem je na tomto stupni vzdělávání zaměřena především na výchovu k vědomému, kultivovanému čtenářství. Žáci jsou vedeni i k esteticky tvořivým aktivitám. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci: - dovedli uplatňovat mateřský jazyk v rovině recepce, reprodukce a interpretace - vyjadřovat se srozumitelně a souvisle, správně formulovat a obhajovat své názory - získávat a kriticky hodnotit informace z různých zdrojů a předávat je vhodným způsobem s ohledem na jejich uživatele, - ctili a chránili materiální i kulturní hodnoty - získali přehled o kulturním dění a zájem o kulturní prožitky.
55
V afektivní oblasti směřuje jazykové vzdělávání k formování a posilování těchto pozitivních citů, postojů, preferencí a hodnot: - chápat význam umění pro člověka - chápat umění jako specifickou výpověď o skutečnosti - ovládat základní normy a principy společenské kultury - uplatňovat principy, normy a pravidla kulturního chování ve společenských a pracovních situacích - uplatňovat ve svém životním stylu estetická a kulturně- společenská kritéria - uplatňuje ve svém životním stylu ekologická kritéria - chápat hodnotu historických a kulturních památek a být ochoten se podílet na jejich ochraně a vhodném využití. Učivo 1. Člověk a umění Žáci aktivně poznávají konkrétní projevy rozmanitých druhů a typů kultury, naší i světové, tradiční i mediální, současné i minulé, a učí se rozpoznávat projevy umělecky hodnotné. Jsou vedeni k respektování odlišných kultur. Okruh je zaměřen na výchovu aktivního styku žáků s umělecky hodnotnými díly různých druhů umění, na formování jejich vkusu a zájmu o umění. Žáci se učí být tolerantní k estetickému cítění, vkusu a zájmu druhých lidí. Vztah žáků k umění se zde formuje nejen poznáváním a rozborem vybraných uměleckých děl, ale i vlastní tvořivou činností žáků směřující jak do oblasti literární, tak i výtvarné hudební (pěvecké, poslechové, instrumentální, hudebně pohybové). 2. Člověk a literatura Základ výuky literatury tvoří četba konkrétních literárních textů a její kultivace , především z hlediska poznávacího /porozumění, význam a smysl textu/ a estetického / estetický prožitek/ , popř. četba textů ve vztahu k jejich audioorální a vizuální podobě v mediálních nosičích. Poznání textu ve verbální či nonverbálnní podobě slouží nejen rozvoji osobnosti žáka, ale i k vytváření rozmanitých komunikačních situací, v nichž probíhá dialog žáků s texty a učitelem i mezi žáky navzájem. Žáci poznávají literární texty všech základních druhů a rozmanitých žánrů národní i světové literatury uspořádaných do určitých
Výsledky vzdělávání Žák: - chápe význam umění pro člověka, - chápe umění jako specifickou výpověď o skutečnosti, - orientuje se v nabídce kulturních institucí a samostatně vybírá programy, - zná příklady výsledků lidské činnosti z různých oblastí lidské kultury, - respektuje odlišné kultury, - uvědomuje si vliv prostředků masové komunikace na utváření kultury, - umí zhodnotit vliv masmédií na chování lidí, - dovede vyjádřit vlastní prožitek, - umí vystihnout charakteristické znaky různých literárních textů a rozdíly mezi nimi, - rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar, - umí posoudit kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladební výstavbu, - vnímá sémantický význam textu, - umí vyjádřit vlastní zážitek z dostupných uměleckých děl a zdůvodnit jej, - konkrétní literární díla klasifikuje podle základních druhů a žánrů, - zná významné představitele světové a české literatury a jejich díla, - navrhuje pro sebe a potřeby své rodiny knižní tituly do domácí knihovny, a to jak z hlediska praktických potřeb denního 56
vývojových celků tak, aby tyto celky pokud možno korespondovaly s oddílem Člověk a umění. Interpretace textů sleduje proniknutí do literárně historických a kulturních souvislostí jejich vzniku a působení, ale současně otevírá i prostor individuálním, zejména čtenářským konkretizacím. V centru pozornosti je text, nikoli osoba autora, a rozmanité tvořivé, zvláště esteticky tvořivé činnosti. /dramatizace, tvořivá dramatika, vlastní výtvarný doprovod, zhudebnění apod./. Žáci si prohloubí dovednosti pracovat s různými encyklopediemi, slovníky a literárními příručkami, jakož i s elektronickými prostředky informačních a komunikačních technologií. Jsou vedeni k odlišování uměleckého díla od literárního braku.
-
-
-
3. Život člověka Okruh je zaměřen na práci s ukázkami z nejrůznějších literárních žánrů, které by žákům přibližovaly rozmanitost lidského života a způsobů jeho prožívání, naplnění, usilování. Ukázky jsou voleny tak, aby žáci poznávali, že práce přináší nejen prostředky k uspokojování životních potřeb, ale že může být i zdrojem štěstí. Dále je v okruhu věnována pozornost lidovému umění a užité tvorbě. Učivo je zaměřeno na lidovou řemeslnou výrobu a průmyslový design. Zvláštní část okruhu je věnována odborné literatuře, a to jednak z vlastní budoucí profese žáků, jednak z oblasti různých koníčků . Ukázky jsou voleny tak, aby odpovídaly zaměření a zájmu žáků. V jejich volbě se odráží směr vzdělávání na jednotlivých školách. V této části si žáci prohloubí a rozšíří poznatky o funkci reklamy a propagačních prostředků. Obsahový okruh umožňuje zohlednit v plné míře informatickou výchovu, a to v práci žáků s různými odbornými a populárně naučnými knihami a příručkami pro profesní oblast i nejrůznější zájmy. Žáci jsou vedeni k budování malé domácí knihovny a k jejímu
života, tak i z hlediska zabezpečení zdroje estetických zážitků a zábavy, má přehled o odborné literatuře své profese, odborně se vyjadřuje o jevech svého oboru v základních útvarech odborného stylu, má přehled o literatuře svých koníčků, snaží se o samostatné vyhledávání informací v tomto směru, chápe funkci reklamy a propagačních prostředků, dovede posoudit jejich užité jazykové i nejazykové prostředky ovládá základní normy a principy společenské kultury, uplatňuje principy, normy a pravidla kulturního chování ve společenských a pracovních situa-cích, uplatňuje ve svém životním stylu estetická a kulturně- společenská kritéria, uplatňuje ve svém životním stylu ekologická kritéria, chápe hodnotu historických a kulturních památek a je ochoten se podílet na jejich ochraně a využití.
57
funkčnímu uspořádání 4. Kultura společenského styku a životního prostředí Učivo z komunikační výchovy přispívá ke tříbení kultury společenského styku. Okruh je zaměřen na formování estetického cítění žáků a jejich schopnosti uplatňovat estetické normy v běžném životě i v pracovní činnosti. Estetická i ekologická hlediska se žáci učí aplikovat při zlepšování užšího i širšího životního prostředí (doma, na pracovišti, v místě bydliště apod.). Pozornost je věnována i kultuře bydlení, osvětlení, odívání. Prostřednictvím předmětů hmotné kultury současné i minulé se seznamují s uplatněním estetických a funkčních norem při tvorbě a výrobě předmětů používaných v běžném životě. Jsou vedeni ke kladnému vztahu ke kulturním hodnotám a k aktivnímu přístupu k jejich ochraně a využití.
ZDRAVÍ A ROZVOJ TĚLESNÉ KULTURY Oblast vzdělávání „Zdraví a rozvoj tělesné kultury“ si klade za cíl vybavit žáky dovednostmi potřebnými pro péči o zdraví a tělesný rozvoj, rozvinout a podpořit jejich preference a postoje ke zdravému způsobu života a celoživotní odpovědnost za zdraví. Učí žáky vhodně naplňovat volný čas a kompenzovat jednostrannou pracovní zátěž ve škole a v budoucím povolání. Pozornost je věnována utváření a zdokonalování sociálních, zdravotních a pohybových dovedností nebo návyků, které mají žáka provázet po celý život. Ve vlastní tělesné výchově, která je významnou složkou této oblasti vzdělávání, se usiluje zejména o výchovu a vzdělávání pro celoživotní provádění tělesných aktivit, tj. k udržení dlouhodobě aktivního životního stylu. Rozvíjí se tělesná zdatnost žáků, jejich pohybové dovednosti a pozitivní postoje k pohybovým činnostem. Žáci se také učí své aktivity pro zdraví, profesní dráhu a tělesnou zdatnost plánovat. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci: - dovedli rozpoznat, co ohrožuje tělesné a duševní zdraví, vyrovnávat nedostatek pohybu a jednostrannou tělesnou a duševní zátěž; - vážili si zdraví jako jedné z prvořadých hodnot a cílevědomě je chránili; preferovali takový způsob života, aby byly zdraví ohrožující návyky, činnosti a situace co nejvíce eliminovány;
58
- byli schopni racionálně jednat v situacích osobního a veřejného ohrožení; dovedli poskytnout první pomoc; - znali prostředky, jak zvyšovat tělesnou zdatnost a individuální výkonnost, kultivovali svůj pohybový projev a usilovali o dosažení pohybové a sportovní gramotnosti; - dovedli připravit a provádět tělesná cvičení a pohybové aktivity s cílem pozitivně působit na zdravotní stav organismu a aby z prováděné tělesné (sportovní) činnosti pociťovali radost a uspokojení; - byli schopni utvářet a rozvíjet pozitivní vlastnosti osobnosti (volní vlastnosti, emoční prožívání, estetické vnímání) a sociální vztahy; - dbali na své zdraví a využívali pohybových aktivit a znalostí ke správným rozhodovacím postupům podle zásad fair play; - znali a dodržovali zásady správné životosprávy (hygieny, zdravé výživy, prevence chorob), přijímali zásady všestranného tělesného rozvoje a zdravého životního stylu; - chovali se odpovědně v zařízeních tělesné výchovy a sportu a při pohybových aktivitách vůbec, pomáhali zdravotně handicapovaným lidem a chovali se solidárně k lidem znevýhodněným zdravotní situací; chápali a respektovali rozdíly mezi lidmi; - respektovali v sociálním styku jiné lidi (např. projevovali pozitivní dovednosti v roli diváka); snažili se o empatii a uměli se v náležitých mezích prosazovat; dokázali překonávat překážky a zátěžové situace. Vzdělávání v oblasti rozvoje tělesné kultury zdůrazňuje roli žáka jako aktivního činitele a jeho zapojení do řízení tělesných aktivit. Tělesná výchova se činí přitažlivou pro dívky i pro chlapce – její estetizací, cvičením s hudbou, pohybovými činnostmi zaměřenými na zlepšování tělesného vzhledu, používáním nových médií (internet, …). Kontinuálně, v návaznosti na základní vzdělávání, se rozvíjejí pohybové schopnosti a pohybové dovednosti vedoucí k optimální všestrannosti, na jejímž základě lze rozvíjet určité (přiměřené věku a podmínkám školy) sportovní odvětví dle zájmu žáků; respektovat věkové a vzdělávací potřeby žáků a podporovat kvalitu pohybové činnosti a uplatnitelnost pohybových aktivit v průběhu celého života; klást důraz na zajišťování a vytváření podmínek pro rozvoj každého žáka (nadaného, oslabeného, problémového atd.). Usiluje se o vhodný pohybový režim žáků (rozložení pohybové aktivity během dne, týdne, roku) - ovlivňování způsobu a kvality života žáků. Dále je žádoucí neomezovat se pouze na technické zvládání pohybových činností, ale poskytovat žákům emocionální prožívání radosti z pohybu, objevování skrytých možností a úspěch, respektovat jejich sportovní zájmy. Je třeba také rozšiřovat spektrum didaktických stylů a metod, diferencovat tělesnou výchovu dívek a chlapců podle jejich tělesných předpokladů a zájmů, zařazovat systematicky zdravotně kondiční cvičení a integrovat do běžných vyučovacích hodin žáky se zdravotním oslabením při uplatňování speciálního učivo pro jednotlivé druhy oslabení. Důraz se klade na výchovu proti závislostem (na alkoholu, tabákových výrobcích, drogách, hracích automatech, internetu, doplňcích výživy, …) a výchovu k odpovědnému přístupu k sexu. Protože jsou lidé v současnosti vystaveni řadě nebezpečí, která ohrožují jejich zdraví a často i život (kriminalita, násilí, šikana a diskriminace, živelní pohromy…), nabývají na významu i dovednosti potřebné pro obranu a ochranu proti nim, tj. pro chování při vzniku mimořádných situací. Nedílnou součástí je mediální výchova, která je v této oblasti vzdělávání zejména zaměřená na rozpoznání mediálního tlaku na konzum nebo na vnucovaný tělesný ideál krásy mladé ženy a muže.
59
Učivo Péče o zdraví Lidský organismus jako celek z hlediska stavby a funkce Zdraví a nemoc: - nemoci (infekční, neinfekční, civilizační) a úrazy a jejich prevence - činitelé ovlivňující zdraví: životní prostředí, životní styl, pohybové aktivity, stravovací návyky, rizikové chování aj. - duševní zdraví a rozvoj osobnosti; sociální dovednosti - odpovědnost za zdraví své i druhých; péče o veřejné zdraví v ČR, zabezpečení v nemoci
Výsledky vzdělávání Žák: - charakterizuje tělesné, emocionální, psychické a sociální změny, které se objevují v době dospívání, a bere je v úvahu při svém jednání - zná stavbu a funkci lidského organismu jako celku a znalosti uplatňuje při tělesných činnostech (s ohledem na pohybový systém) - zná činitele ovlivňující lidské zdraví a ví, jak se vyvarovat zdravotních rizik a podpořit osobní bezpečnost - ovládá zásady duševní hygieny a zná techniky zvládání stresových a konfliktních situací - zná základní práva i povinnosti v případě nemoci nebo úrazu - dovede posoudit vliv svých pracovních Vliv pracovních podmínek a prostředí na podmínek a povolání na své zdraví zdraví (se zaměřením na obor vzdělání) v dlouhodobé perspektivě a umí kompenzovat jejich nežádoucí důsledky - zná vliv fyzického zatížení (zejména na Vliv pohybových činností a sportu na srdečně-cévní a dýchací soustavu) a zdravotní stav organismu změny, které při něm probíhají v organismu, a dokáže se adaptovat na nároky spojené se zvýšeným tělesným aerobním a anaerobním zatížením Zásady jednání v situacích osobního ohrožení - ví, jak vhodným způsobem reagovat na hrozící osobní nebezpečí (šikana, diskriminace aj.) a za mimořádných situací (živelní pohromy) - ví, jak získat informace o veřejném ohrožení a jak racionálně jednat v zájmu své bezpečnosti i bezpečnosti jiných lidí První pomoc - umí poskytnout nezbytnou první pomoc Tělesná výchova Pohybové aktivity a pohybové dovednosti - pohybové schopnosti a psychické vlastnosti osobnosti Tělesná cvičení průpravná, kondiční, všestranně rozvíjející, kompenzační, pořadová relaxační, pro správné držení těla aj. Pohybové hry na rozvoj pohybových schopností žáků a sociálních vztahů mezi nimi
- kultivuje tělesné a pohybové projevy, dokáže vnímat krásu pohybu, prostředí a lidských vztahů - dovede rozvíjet svalovou sílu, rychlost, vytrvalost, pohyblivost a obratnost, rovnováhu pomocí tělesných cvičení - ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, i vzhledem k požadavkům budoucí profese - umí řešit individuální a skupinové úkoly, vstupovat do různých rolí při pohybových aktivitách a obměňovat je a uplatňuje taktiku a strategii činností, které dovede změnit v rámci reakce na změněné 60
-
Sportovní odvětví - Specifické teoretické poznatky (aplikovat k jednotlivým sportům): technika (estetika) a taktika; historie a vývoj; pojmy; odborné názvosloví; komunikace; výstroj, výzbroj; údržba; hygiena; vhodné oblečení - cvičební úbor a obutí bezpečnost; záchrana a dopomoc; regenerace a kompenzace; rozhodování, pravidla sportovních her a soutěží; zásady sestavování a vedení sestav všeobecně rozvíjejících cvičení; sportovní trénink; etika v tělesné výchově a sportu; psychologie; osobnost, volní vlastnosti; emoce - Specifické pohybové činnosti (i vědomosti): Gymnastika a tance sportovní gymnastika (akrobacie, přeskok, šplh, cvičení s náčiním, cvičení na nářadí) rytmická gymnastika kondiční formy cvičení s hudebním a rytmickým doprovodem; tance
Atletika běhy (rychlý, vytrvalý; starty, sprinty) skoky do výšky a do dálky hody a vrhy Sportovní hry
odbíjená, košíková, kopaná,házená; metodicko-organizační formy, herní systémy, utkání (nejméně dvě základní sportovní hry) Úpoly a dovednosti a poznatky pro nutnou sebeobranu přetahy, přetlaky, úpolové odpory v různých polohách; technika pádů; střehové postoje a odpory v nich; sebeobranné situace Plavání technika dvou plaveckých způsobů (prsa nebo kraul, znak); startovní skok, obrátka; záchrana tonoucího
-
-
podmínky zvládá cvičení odpovídající jeho psychomotorickým předpokladům tak, aby je byl schopen samostatně realizovat v přiměřených podmínkách aktivně zvládne techniku a základy taktiky základních a vybraných sportovních odvětví volí sportovní vybavení /výstroj a výzbroj/ odpovídající příslušné činnosti a okolním podmínkám (klimatickým, zařízení, bezpečnosti apod.) a dovede ji udržovat a ošetřovat komunikuje při pohybových činnostech dodržuje smluvené signály a vhodně používá odbornou terminologii podílí se na organizaci turnajů a soutěží a umí zpracovat příslušnou dokumentaci dokáže rozhodovat, zapisovat a sledovat výkony jednotlivců dovede připravit prostředky k plánovaným pohybovým činnostem umí si připravit kondiční program osobního tělesného rozvoje, dodržovat ho a sledovat pokroky umí uplatňovat zásady sportovního tréninku při pohybových aktivitách je schopen skloubit vhodnou hudbu s pohybem; umí sestavit vazby a pohybovou kompozici z osvojených cvičebních prvků
- dokáže se podřídit taktice družstva, pracuje efektivně pro zájmy skupiny, družstva - dokáže překonat odpor technicky, takticky, fyzicky a psychicky; užívá bojové prvky pouze v duchu fair play
- dokáže se adaptovat na vodní prostředí; uplave určenou vzdálenost
61
Lyžování (sjezdové, běžecké) lyžařská průprava; běžecký výcvik; sjezdový výcvik
Bruslení technika bruslení Turistika a sporty v přírodě chůze a běh v terénu; orientace v přírodě; orientační běh a soutěže Netradiční sporty a pohybové aktivity Testování základní pohybové výkonnosti sledování a hodnocení tělesné zdatnosti, pohyblivosti a funkčního stavu pohybového aparátu, ověřování dosažených individuálních pokroků žáků Tělesná výchova zdravotně oslabených Speciální korektivní činnosti podle druhu oslabení Další vybrané pohybové aktivity pro celkový tělesný rozvoj, zejména gymnastická cvičení; sportovní a pohybové hry; plavání; turistika a pobyt v přírodě Kontraindikované pohybové aktivity
VZDĚLÁVÁNÍ TECHNOLOGIÍCH
V
- sjíždí technicky bezpečně zasněžené horské svahy - umí se pohybovat a překonávat vzdálenosti v zimním terénu na běžeckých lyžích, - zvládne - podle své skutečné úrovně techniku bruslení - dovede používat mapu a buzolu pro orientaci a pohyb v přírodě - umí v přírodě rozdělat oheň, vařit a tábořit - dokáže zjistit svalovou dysbalanci pomocí testů, zjistit úroveň pohyblivosti, dovede zjišťovat a zjišťuje ukazatele své tělesné zdatnosti a korigovat si pohybový režim ve shodě se zjištěnými údaji - pozná chybně a správně prováděné činnosti u sebe i u jiných, umí zhodnotit kvalitu pohybové činnosti nebo výkonu - chápe podstatu a smysl prováděné činnosti a aktivně spolupracuje s učitelem
INFORMAČNÍCH
A
KOMUNIKAČNÍCH
V době, kdy vyspělé země budují tzv. informační společnost, je vzdělání v ICT i nezbytnou podmínkou úspěchu jednotlivce. Informační a komunikační technologie dnes již pronikají prakticky do všech oborů a také na většinu úrovní činností a je tedy nutné promítnout požadavky na schopnost pracovat s prostředky ICT a efektivně je využívat i do vzdělávání všech stupňů a oborů. Je nutné, aby byli absolventi připraveni využívat prostředky ICT pro praktické úkoly řešené nejen v praxi zvolené profese, ale i činnostech, které dnešní člověk vykonává běžně v osobním životě. Pilířem oblasti a podstatným cílem výuky je, aby žák zvládl efektivně pracovat s informacemi. Vedle procesu seznamování se s problematikou (ukázka nového, praktické vyzkoušení na počítači a pochopení) je potřebné klást důraz na schopnost samostatné aplikace různých technik a metod pro zpracování informací, jejich efektivní kombinování a dosahování profesionálních výsledků. Těžiště výuky je v provádění praktických úkolů. Významným prostředkem učitele ke splnění těchto cílů je předkládání dostatečného množství praktických úloh žákům k řešení.
62
Učivo 1. Samostatná práce s počítačem, operační systém, soubory, adresářová struktura V rámci okruhu žák pracuje samostatně s moderním počítačem a s jeho periferními zařízeními. Učí se je obsluhovat, detekovat chyby a provádět výměnu spotřebního materiálu. Žák se naučí pracovat s prostředky správy operačního systému, zejména pak těmi, které umožňují práci se soubory. Jde nejen o vyhledávání, kopírování, přesun, mazání souborů, ale i o představu o možnostech uspořádání adresářů (složek) a o získání dovedností práce s nimi. Dále se žák naučí pracovat s nápovědou.
2. Práce se standardním aplikačním programovým vybavením V rámci tohoto tematického celku se žák naučí na základní úrovni používat běžné aplikační programové vybavení (zejména se naučí pracovat s textovým a tabulkovým procesorem, tedy aplikacemi tvořícími základ tzv. kancelářského SW a případně s aplikacemi používanými v příslušné profesní oblasti) jako pracovní nástroj pro řešení jednoduchých praktických úkolů. Žákům je zde poskytnut základ, který jim umožní využívat počítač v dalším studiu i v praxi. Zároveň je odbourána obava z techniky i ze studia aplikačních programů, které případně bude muset absolvent v budoucnu ve své praxi ovládat.
Výsledky vzdělávání Žák: - používá počítač a jeho periferie, je si vědom možností a výhod, ale i rizik (zabezpečení dat před zneužitím, ochrana dat před zničením, porušování autorských práv) a omezení (zejména technických a technologických) spojených s používáním výpočetní techniky, - orientuje se v běžném systému – pochopil strukturu dat a možnosti jejich uložení, rozumí a orientuje se v systému adresářů, ovládá základní práce se soubory (vyhledávání, kopírování, přesun, mazání), umí odlišit a rozpoznat základní typy souborů, - v oborech s vyššími nároky na využívání aplikací výpočetní techniky se seznámil s principy algoritmizace úloh a je schopen sestavit jednoduchý algoritmus řešení konkrétní úlohy (dekompozice úlohy na jednotlivé elementárnější činnosti za použití přiměřené míry abstrakce), -
-
3. Práce v síti a elektronická komunikace V rámci tematického celku se žák naučí využívat možností práce v síti, uvědomovat si její specifika a používat prostředky elektronické komunikace.
samostatně vytváří, upravuje a uchovává strukturované textové dokumenty (včetně vložení obrázku), ovládá základní práce s tabulkovým procesorem a databází (základní matematické operace, vyhledávání, editace, třídění, úprava pro tisk, tisk), je schopen pracovat s dalšími aplikacemi používanými v příslušné profesní oblasti, má vytvořeny předpoklady učit se používat nové aplikace, zejména za pomoci manuálu a nápovědy, uvědomuje si analogie ve funkcích a ve způsobu ovládání různých aplikací,
samostatně komunikuje elektronickou poštou, ovládá i zaslání přílohy, či naopak její přijetí a následné otevření,
63
4. Informační zdroje, celosvětová počítačová síť Internet V rámci tohoto okruhu se žáci naučí pracovat s informačními zdroji, zejména využívat vyhledávací, přenosové a komunikační možnosti sítě Internet. Významné není jen technické zvládnutí těchto činností, ale zejména vytváření dovednosti orientovat se v informacích, jejich třídění a výběr
-
-
3.
volí vhodné informační zdroje k vyhledání požadovaných informací a odpovídající techniky (metody, způsoby) k získání informací, získává informace z otevřených zdrojů, zejména pak z celosvětové sítě Internet, ovládá jejich vyhledávání, orientuje se v získaných informacích, třídí je, vyhodnocuje, provádí výběr, zaznamenává a uchovává textové, grafické i numerické informace způsobem umožňujícím jejich rychlé vyhledání a využití uvědomuje si nutnost posouzení validity informačních zdrojů a použití informací relevantních pro potřeby řešení konkrétního problému, je schopen interpretace výsledků a jejich následné prezentace vhodným způsobem s ohledem na jejich další uživatele rozumí běžným i odborným graficky ztvárněným informacím (grafy apod.).
Kurikulární rámec odborného vzdělávání
Požadavky trhu práce formulované v obecné části rámcového vzdělávacího programu a v profesním profilu oboru vzdělání jsou východiskem pro vymezení obsahových okruhů a dílčích kompetencí odborného vzdělávání ve vzdělávacích programech. Odborná složka vzdělávání v programech elektrotechnického směru zahrnuje 6 obsahových okruhů: Základy elektrotechniky a elektroniky, výcvik v odborných činnostech, užití elektrotechnických obvodů a prvků, elektrotechnická měření, základní technologické znalosti a ekonomika.
ZÁKLADY ELEKTROTECHNIKY A ELEKTRONIKY Tento obsahový okruh poskytuje znalosti základního odborného charakteru. Učivo navazuje na vědomosti, které žáci získali ve fyzice a v matematice v předchozím vzdělávání. Cílem obsahového okruhu je naučit žáky samostatně řešit jednoduché problémy elektronické praxe na základě teoretické průpravy a připravit je důkladně k tomu, aby ve vyšších ročnících správně chápali učivo ostatních elektrotechnických předmětů. Obsahový okruh vytváří u žáků fyzikálně správné a jasné představy o základních zákonech a vztazích v elektrotechnice. K pochopení nejdůležitějších elektrických a magnetických jevů objasňuje žákům teorii stavby hmoty. Současně s výkladem učiva elektrotechniky jsou žáci průběžně seznamováni s různými druhy materiálů používaných
64
v elektrotechnice, s jejich vlastnostmi, způsoby využívání v elektrotechnických prvcích a elektrotechnických obvodech. Uvedený okruh základy elektrotechniky a elektroniky má účinně přispívat k odbornému vzdělání i k duševnímu rozvoji žáků a je výchozím pro výuku dalších odborných předmětů a odborného výcviku. Připravuje žáky k dalšímu odbornému růstu a ke studiu odborné literatury. Těžiště učiva spočívá v dokonalém zvládnutí fyzikálních principů a základních zákonů v oblasti stejnosměrného proudu, elektromagnetismu a střídavého proudu. Učivo Základy elektrotechniky a elektroniky Učivo poskytuje nezbytné vědomosti o fyzikální podstatě jevů elektrotechniky a vede žáky k praktickému využívání získaných poznatků. Seznamuje žáky se základními vlastnostmi elektrických a elektronických součástek v oblasti stejnosměrného i střídavého proudu, elektrostatiky a elektromagnetického pole, v návaznosti na vlastnosti základních obvodů a přístrojů užívaných v elektrotechnice a elektronice.
Výsledky vzdělávání Žák: - je schopen využívat obecných poznatků, pojmů, pravidel a principů při řešení praktických úkolů, ovládá odbornou terminologii; - orientuje se v jednotlivých oblastech elektrotechniky a elektroniky, má přehled o běžných elektrických zařízeních, strojích a přístrojích; - ovládá jednoduché technické výpočty s užitím elektrotechnických tabulek a norem; - rozlišuje součástky a funkční části v elektrotechnických (elektronických) zřízeních; - orientuje se ve schématech zapojení elektrotechnických obvodů.
VÝCVIK V ODBORNÝCH ČINNOSTECH Velký význam pro odbornou přípravu žáků v učebním oboru má tématický okruh výcvik v odborných činnostech, který se provádí v souladu s charakterem a úrovní technického vybavení pracoviště, popřípadě též zohledňuje požadavky sociálních partnerů na absolventy (především s ohledem na lepší uplatnitelnost absolventů na trhu práce v regionu ). Obsahový okruh výcvik v odborných činnostech navazuje na teoretickou složku přípravy a dává předpoklady k tomu, aby žáci získali orientaci v moderní elektrotechnice a technologii, a potřebné praktické vědomosti a dovednosti k provádění činností rozhodujících pro kvalifikovaný výkon povolání. Jde zejména o činnosti spojené s montáží, sestavováním, seřizováním a zapojováním elektrotechnických obvodů, údržbou a opravami částí i celků příslušného elektrotechnického zařízení. Rozpis učiva v tématickém okruhu výcvik v odborných činnostech by neměl neurčovat jednotlivé druhy přístrojů, strojů a zařízení, ale předpokládá, že se celá příprava bude zaměřena na ty výrobky a technologie, které jsou pro obor přípravy charakteristické. Učivo Výsledky vzdělávání Žák: Výcvik v odborných činnostech umí zvolit a připravit materiál, nářadí, V rámci okruhu žáci získají základní znalosti z pracovní pomůcky a montážní zařízení, montáží a zapojování elektrotechnických prvků é t ří iště 65
a zařízení a rovněž si procvičí základní montážní a další nezbytné manuální dovednosti. Seznámí se s ručním a strojním zpracováním kovů, s užívanými nástroji, přípravky, stroji a zařízeními. Při výcviku se využívají znalostí o vlastnostech elektrotechnických prvků, zařízení, materiálů a jejich běžných využití v aplikacích. Znalosti bezpečnostních zásad pro práci v elektrotechnice jsou součástí veškerého elektrotechnického učiva. Žáci při praktické činnosti v oboru využívají vědomosti elektrotechnického vzdělání v souladu se znalostí bezpečnostních zásad ve smyslu příslušných ustanovení předpisů o ochraně zdraví, požární ochrany a hygieny práce.
-
-
-
-
-
-
provést přípravu pracoviště; ovládá základní práce ručního zpracování kovů a základní elektroinstalační práce, montážní práce, údržbu na elektrických strojích a zařízeních včetně odstranění jednodušších závad; má základní vědomosti o strojních součástkách a mechanismech, a způsobech jejich využívání v elektrotechnice a automatizaci; umí samostatně číst a používat technickou dokumentaci, kreslit náčrty a schémata jednotlivých částí elektrotechnických obvodů a rozvodů; je schopen vykonávat profesní činnosti samostatně a je připraven, aby po přiměřené praxi získal elektrotechnickou kvalifikaci dle právních předpisů o odborné způsobilosti v elektrotechnice; dodržuje znalost základních elektrotechnických předpisů a zásad pro ochranu před úrazem a účinky elektrického proudu; umí poskytnout první pomoc při úrazu elektrickým proudem; má odpovídající poznatky a návyky z oblasti hygieny práce a ochrany životního prostředí, chová se v souladu s nimi, aktivně jich využívá ke zmírňování dopadů výroby na životní prostředí;
UŽITÍ ELEKTROTECHNICKÝCH OBVODŮ A PRVKŮ Obsahový okruh užití elektrotechnických obvodů a prvků poskytuje žákům potřebné vědomosti o elektrických prvcích užívaných v elektrotechnických obvodech a jejich zapojeních. Seznamuje žáky s přístroji a zařízeními užívanými ve slaboproudé a silnoproudé elektrotechnice. Výuka v tomto obsahovém okruhu navazuje na učivo základů elektrotechniky a elektroniky. Rozpis učiva na jednotlivá témata je proveden v závislosti na odborné zaměření žáků (např. Elektrické stroje a zařízení, Rozvodná zařízení, Automatizační zařízení, Elektronická zařízení, Měřící a regulační zařízení atp). Cílové dovednosti spočívají též ve schopnosti žáků dokázat kreslit schémata zapojení elektrických obvodů, elektrických strojů a přístrojů včetně obvodů jejich ovládání, jištění signalizace apod., číst a používat jednotlivé výkresy a schémat při výrobě a montáži, při instalaci, revizích a opravách elektrických zařízení a respektovat přitom zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požadavky právních předpisů vymezujících používání elektrických strojů a přístrojů.
66
Učivo Užití elektrotechnických obvodů a prvků Žáci získají potřebné vědomosti o vlastnostech základních elektrotechnických prvků, obvodů, zařízení a rozvodných sítí, a jejich využití v aplikacích. Učivo uvedeného tématického okruhu je obsaženo ve všech odborných předmětech, přičemž stěžejní je v předmětech dotvářejících zaměření žáků na určitou konkrétní problematiku v oblasti aplikací slaboproudé nebo silnoproudé elektrotechniky.
Výsledky vzdělávání Žák: - má základní poznatky o materiálech používaných v elektrotechnice; - má základní znalosti o elektrických a elektronických prvcích a obvodech, a umí je využívat v praxi; - má základní znalosti o elektrických a strojích a umí je využívat v praxi - je seznámen se základními prvky a obvody pro řízení automatických procesů;
ELEKTROTECHNICKÁ MĚŘENÍ Obsahový okruh elektrotechnická měření doplňuje a prohlubuje základní znalosti žáků z ostatních odborných okruhů (odborných předmětů, zejména za základů elektrotechniky). Žáci si osvojí a zvládnou základní měřicí metody po stránce teoretické i praktické. Dovedou zdůvodnit vhodnost použití jednotlivých měřících metod tak, aby si mohli ověřit vlastní praktické a teoretické zkušenosti a upevnili si nezbytné odborné základy pro další technický růst. Žáci se seznamují s přístroji tak, aby je dovedli vhodně používat, poznat jejich nezávadný chod, ovládnout jejich údržbu a správně s nimi zacházet. Zároveň si osvojují běžné měřicí metody, kterých se užívá v praxi. V praktickém měření se postupuje od jednoduchých úloh ke složitějším. Měření se pravidelně střídají s výkladem o měřicích metodách a měřicích přístrojích. Žáci si musí osvojí zručnost a systematiku v zapojování přístrojů. Při měření pracují podle možností samostatně a učitel jim co nejvíce dává možnost uplatnit vlastní znalosti a praktické zkušenosti. Vyučující vysvětlí žákům, jak mají s měřicími přístroji zacházet, jak postupovat při měření a jak vhodně volit přístroje. Po skončení měření vypracují protokol o měření, ve kterém zhodnotí výsledky i použité metody. Učitel vypracuje podrobný plán měření tak, aby vhodně doplňoval ostatní probíraná odborná témata (předměty, včetně odborného výcviku). Učivo Elektrotechnická měření Žáci se seznámí se základními vlastnostmi měřících přístrojů, s měřícími metodami potřebnými pro ověřování základních vlastností jednotlivých částí elektrických zařízení, vlastním měřením a způsobem zpracování neměřených hodnot včetně jejich vyhodnocení.
Výsledky vzdělávání Žák: - ovládá běžné metody elektrotechnických měření používaných v praxi při měření základních elektrotechnických veličin; - umí zaznamenat a vyhodnotit výsledky elektrotechnických měření; - umí výsledky elektrotechnických měření využít při práci na elektrických zařízeních;
67
ZÁKLADNÍ TECHNOLOGICKÉ ZNALOSTI Smyslem tohoto obsahového okruhu je rozvíjet technické myšlení žáků, dále pak vysvětlit a teoreticky zdůvodnit tématické celky z oblasti ručního a strojního opracování kovů, využití izolačních materiálů a uvést elektromontážní a elektroinstalační práce s využitím nenovějších poznatků. Důležitou součást uvedeného okruhu musí být učivo o základních elektrotechnických předpisech. Učivo Základní technologické znalosti. Žáci se seznámí a porozumí podstatě zpracovatelským, montážním a zapojovacím postupům běžně užívaným v elektrotechnice a souvisejících strojních aplikacích.
Výsledky vzdělávání Žák: -
má základní poznatky o materiálech používaných v elektrotechnice; ovládá základní montážní a elektroinstalační práce s využitím nejnovějších poznatků z těchto oblastí; umí posoudit důsledky nedodržení technologické kázně;
OBSAHOVÝ OKRUH EKONOMIKA Cílem obsahového okruhu je rozvíjet ekonomické myšlení žáků, vést je k hospodárnému jednání a uplatňování ekonomického hlediska při jakémkoliv rozhodování. Žáci získávají základní předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit a učí se orientovat v právní úpravě podnikání a pracovně právních vztahů. Obsahový okruh zahrnuje učivo o základních podnikových činnostech, tj. učivo o zásobování, personální činnosti, hlavní činnosti a odbytu. Dále je zařazeno učivo o finančním hospodaření podniku, na jehož základě žáci porozumí principu hospodaření podniku, pochopí nezbytnost daňové zátěže a zorientují se ve zdravotním a sociálním pojištění Součástí obsahového okruhu je osvojování praktických dovedností při hledání zaměstnání. Učivo Základní ekonomické pojmy - potřeby, statky, služby, životní úroveň, výroba, trh, nabídka, poptávka.
Výsledky vzdělávání − správně používá základní ekonomické pojmy − na příkladu popíše fungování tržního mechanismu, příp. provede grafické znázornění Podnik - podnikání, fyzická a právnická − ví, jak postupovat při zakládání živnosti osoba, organizace, právní formy podnikání. − zná základní povinnosti podnikatele vůči státu − orientuje se v právních formách podnikání a dovede charakterizovat jejich základní znaky − na příkladu svého oboru vysvětlí možnosti právní formy podnikání 68
− orientuje se v obchodním zákoníku a v živnostenském zákoně − rozlišuje jednotlivé druhy majetku − posoudí důsledky hospodaření s majetkem pro ekonomiku podniku − orientuje se v účetní evidenci majetku Podnikové činnosti - zásobovací činnost, − popíše koloběh oběžného majetku personální činnost, hlavní činnost, odbyt. − orientuje se v pracovní smlouvě − vyhledá potřebné informace v zákoníku práce − vypočítá hrubou a čistou mzdu − odliší jednotlivé oblasti hlavní činnosti − charakterizuje průběh hlavní činnosti − na příkladu vysvětlí rozdíl mezi klasickým přístupem k zákazníkovi a marketingem Finanční hospodaření podniku – náklady, − porovná vztah mezi náklady a výnosy a výnosy, výsledek hospodaření, daň z příjmů, zjistí zisk nebo ztrátu DPH, spotřební daně, cena. − vysvětlí nezbytnost daňové zátěže − orientuje se ve zdravotním a sociálním pojištění − popíše strukturu ceny Zaměstnání - hledání zaměstnání, služby − vypracuje odpověď na inzerát včetně úřadů práce, nezaměstnanost, rekvalifikace, životopisu celoživotní vzdělávání. − kontaktuje úřad práce k zjištění možnosti zaměstnání v oboru − vyhledá informace o nabídkách zaměstnání a vzdělávání − prezentuje potenciálnímu zaměstnavateli své předpoklady, přednosti, omezení a svá očekávání Majetek podniku – rozdělení majetku, hospodaření s majetkem a jeho evidence.
69
