Podkladový dokument Účel této veřejné konzultace V srpnu 2015 Komise zveřejnila plán realizace iniciativy s názvem „A new start to address the challenges of work-life balance faced by working families“ (nový přístup k řešení problému sladění soukromého a pracovního života, s nímž se potýkají pracující rodiče). Tato iniciativa má nahradit návrh Komise z roku 2008 na revizi směrnice o mateřské dovolené1. Cílem je zvýšit účast žen na trhu práce tím, že se bude modernizovat stávající právní a politický rámec EU a přizpůsobí se dnešnímu trhu práce. Záměrem je pomoci pracujícím, kteří se starají o děti nebo o závislé členy rodiny, lépe sladit rodinný a pracovní život, rovnoměrněji rozdělit povinnosti související s péčí o rodinu mezi ženy a muže a posílit rovnost žen a mužů na trhu práce. V souladu s čl. 154 odst. 2 Smlouvy o fungování EU zahájila Komise první fázi konzultace s evropskými sociálními partnery s cílem seznámit se s jejich názorem na to, kterým směrem by se měla akce Evropské unie zaměřit, zejména pokud jde o legislativní opatření týkající se pracovního volna z rodinných důvodů a flexibilních forem práce a pracovní doby, které by mohly tyto výzvy řešit. V souladu s článkem 155 Smlouvy o fungování Evropské unie mohou sociální partneři v první fázi konzultace informovat Komisi o tom, že si přejí zahájit proces vyjednávání dohody sociálních partnerů. V takovém případě Komise tuto iniciativu po dobu vyjednávaní pozastaví. Po úspěšném uzavření těchto jednání mohou sociální partneři požadovat, aby byla jejich dohoda provedena prostřednictvím návrhu rozhodnutí Rady, který předloží Komise. Legislativní a politická opatření mohou být doplňkovou součástí balíčku opatření ke zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Proto plán rovněž nastiňuje možné nelegislativní možnosti, jak dále postupovat, včetně komplexních politických pokynů pro členské státy v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, jakož i intenzivnějšího monitorování, lepšího využívání prostředků EU a sdílení znalostí. Účelem této konzultace je shromáždit názory na vytvoření a zavedení řady možných nástrojů na úrovni EU, které podpoří rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
Souvislosti Problematika a její důsledky Kvalifikace žen se neustále zvyšuje a v úrovni dosaženého vzdělání dokonce ženy muže převyšují2. Přesto jsou na trhu práce stále nedostatečně zastoupeny3. V Unii účast žen na trhu práce od roku 2006 nijak výrazně nevzrostla a míra jejich zaměstnanosti je stále nižší než v ostatních rozvinutých zemích4. Na míru zaměstnanosti žen má stále mimořádně negativní dopad rodičovství. Ukazuje se, že poté co ženy založí rodinu, je méně pravděpodobné, že budou zastávat placené zaměstnání. Místo toho tráví více času neplacenou péčí o rodinu. Naproti tomu u mužů, kteří mají děti, existuje daleko 1
http://ec.europa.eu/smart-regulation/roadmaps/docs/2015_just_xxx_maternity_leave.en.pdf V roce 2014 mělo 42,3 % žen (ve věku 30–34 let) ukončené terciární nebo vyšší vzdělání. Muži jsou v této kategorii zastoupeni pouze 33,6 procenty. 3 V roce 2014 bylo zaměstnáno 75 % mužů v produktivním věku, žen pouze 63,5 % (EU 28). 4 Švýcarsko: 77,4 %, USA: 66 %, Japonsko: 67,6 %, viz Eurostat, 2015. 2
větší pravděpodobnost, že budou placené zaměstnání zastávat. Obzvláště obtížná je pak situace rodičů, jejichž děti jsou zdravotně postižené. Navíc ženy, a zejména matky, daleko častěji než muži pracují na částečný úvazek5, většinou proti své vůli. Ženy také častěji než muži přebírají odpovědnost za péči o starší či závislé členy rodiny, což je vede k odchodu z trhu práce nebo ke zkrácení pracovního úvazku6. Ženy také často končí v zaměstnáních v odvětvích s nízkou produktivitou, zaměstnáních, která nevyžadují kvalifikaci a jsou málo placená. Jsou také nadměrně zastoupeny v zaměstnáních na dobu určitou. Mnoho žen, zejména matek, vykonává práci, která je pod úrovní jejich kvalifikace. Obecně nižší platové ohodnocení, vyšší koncentrace práce na částečný úvazek a delší přerušení kariéry z důvodu péče o ostatní (děti nebo závislé členy rodiny) přispívají k tomu, že jsou ženy daleko více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením, a dále k tomu, že existují velké rozdíly ve výši důchodů žen a mužů (40 %). Kromě toho, je-li zaměstnán pouze jeden z rodičů, zvyšuje se riziko, že budou jejich děti žít v chudobě, jelikož rodina je málo odolná vůči ekonomickému poklesu a její finanční situace se může náhle podstatně zhoršit. Nedostatečné zastoupení žen na trhu práce rovněž znamená, že dovednosti a schopnosti, kterých během vzdělání nabyly, nejsou alokovány optimálním způsobem, a tudíž v ekonomice EU dochází k plýtvání zdroji. Podle předběžných zjištění nadace Eurofound stojí rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen každý rok přibližně 325 miliard eur (2,5 % HDP EU)7. Základní příčiny To, zda existují možnosti, jak sladit pracovní a soukromý život, ovlivňuje nejen rozhodování lidí o tom, zda z důvodu péče o děti nebo o závislého člena rodiny odejít z trhu práce nebo pracovat na zkrácený úvazek, ale také rozhodnutí, zda vůbec mít děti a kolik. Bez dostatečné úpravy pracovního volna a flexibilních forem práce a pracovní doby se některé ženy a muži rozhodnout zcela opustit na delší dobu své zaměstnání, aby nemuseli čelit pracovním podmínkám, které jim neumožňují sladit práci a rodinné povinnosti. To platí zejména pro rodiče samoživitele. Nedostatek možností placeného volna pro otce v porovnání s možnostmi pro matky, nebo nedostatečné pobídky k jejich využití, může způsobit, že se budou genderové rozdíly týkající se práce a péče o rodinu dále prohlubovat. To, že dovolenou z rodinných důvodů čerpají především ženy, oslabuje jejich postavení na trhu práce z hlediska zaměstnatelnosti, platového ohodnocení i profesního rozvoje (týká se to i bezdětných žen, jelikož se u nich předpokládá, že budou mít děti v budoucnu). Kvůli nedostatečné nabídce formálních pečovatelských služeb se také upevňuje úloha ženy coby primární pečovatelky o děti a závislé rodinné příslušníky. Navzdory skutečnosti, že služby péče o děti8 jsou prokazatelně hlavním opatřením, jak zvýšit účast žen na trhu práce9, mnoho rodičů se stále potýká s obtížemi při hledání dostupné, cenově přijatelné a kvalitní péče o děti na přiměřený počet 5
32,9 % pracujících žen oproti 9,9 % pracujících mužů v roce 2014. Výbor pro sociální ochranu (2014): Přiměřená sociální ochrana v souvislosti s potřebami dlouhodobé péče ve stárnoucí společnosti. 7 Zpráva Eurofoundu „Rozdíly v zaměstnanosti mužů a žen – Výzvy a řešení“ uvádí odhad nákladů, které rozdíly v zaměstnanosti mužů a žen způsobují veřejným financím (transfery příjmů/dávky) a ve formě ušlého příjmu (např. ušlé výdělky, ušlé daně a příspěvky na sociální zabezpečení). 8 Týká se jak dětí předškolního věku, tak dětí školního věku. 9 Viz např.: OECD (2012): Odstranění genderových rozdílů 6
hodin. Stejně málo rozvinuté jsou i služby dlouhodobé péče10, takže v mnoha členských státech nepokrývají poptávku, což i nadále zůstává hlavní překážkou pro zaměstnanost žen a zvyšování jejich účasti na trhu práce. Nedostupnost flexibilních forem práce nebo pracovní doby (např. pružné pracovní doby, práce z domova) může rovněž některé rodiče a osoby pečujících o závislé členy rodiny přimět k tomu, že opustí trh práce, protože je pro ně obtížné sladit pracovní dobu s péčí o děti nebo závislé rodinné příslušníky. Ačkoli někteří zaměstnavatelé zavádějí opatření, která jsou vstřícná k rodinám, aby přilákali a udrželi si vysoce kvalifikované ženy (a stále častěji i muže), je obecně základem organizace práce přítomnost na pracovišti v plném počtu pracovních hodin (nebo i více). Faktory, které od zapojení do pracovního života odrazují, pak mohou tyto problémy dále zhoršit. V některých členských státech fungují takové systémy daní a dávek, které u toho z rodičů, jenž má nižší plat, snižují motivaci pracovat, jelikož chodit do práce nebo zvýšit si pracovní úvazek je pro něj finančně méně výhodné. Mimo to, vysoké náklady na služby péče o děti nebo služby dlouhodobé péče mohou, zejména pro osoby s nízkými příjmy, představovat další významné faktory, které od zapojení se do pracovního života odrazují. Pomalý je i vývoj směrem ke spravedlivějšímu sdílení povinností ohledně péče o děti a domácnost mezi ženami a muži. Zaměstnané ženy stále stráví ve srovnání s muži průměrně více hodin neplacenou péčí o rodinu a domácnost a tento genderový rozdíl je propastný zejména u párů s malými dětmi.
Stávající nástroje na úrovni EU podporující rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem Existuje několik směrnic EU, které stanoví minimální normy v některých oblastech týkajících se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Jedná se o oblasti, jako je mateřská dovolená, rodičovská dovolená a práce na částečný úvazek. Zejména směrnice týkající se těhotných zaměstnankyň (směrnice o mateřské dovolené) (92/85/EHS) stanoví nárok na placenou mateřskou dovolenou (alespoň na úrovni nemocenských dávek) po dobu 14 týdnů. Těhotné zaměstnankyně, stejně jako zaměstnankyně na mateřské dovolené, jsou chráněny proti propuštění. Směrnice o rodičovské dovolené (2010/18/EU) přiznává pracujícím mužům a ženám minimálně čtyři měsíce dovolené z důvodu narození nebo osvojení dítěte11. Rovněž stanoví, že pracovníci mohou požádat o časově omezené pracovní volno z naléhavých rodinných důvodů (vyšší moc). Rodiče, kteří se vracejí z rodičovské dovolené, mají rovněž právo požádat (ale nemají na to nárok) o změnu délky nebo rozvržení pracovní doby na určité období. Kromě toho směrnice o částečném pracovním úvazku (97/81/ES) má za účel odstranit diskriminaci zaměstnanců na částečný úvazek a zlepšit kvalitu částečného pracovního úvazku. Uznává se, že celková účast na trhu práce, zejména pak účast žen, je problémem na úrovni EU, a proto si Unie do roku 2020 stanovila jako hlavní cíl dosáhnout 75 % míry zaměstnanosti.
10
Pro seniory, závislé nebo křehké osoby. Alespoň jeden měsíc musí být udělen na nepřenositelném základě. Členské státy, nebo sociální partneři (pokud prováděcí pravidla vymezuje kolektivní smlouva) mohou svobodně rozhodnout, zda je tato dovolená placená, či nikoli, a zda ji lze přiznat po částech nebo na část pracovní doby. 11
Vedle právních předpisů řeší EU otázku sladění pracovního a soukromého života a překážky bránící účasti rodičů na trhu práce v rámci evropského semestru12. Vydává doporučení pro jednotlivé země, v nichž státům, které mají v této oblasti největší problémy, poskytuje rady, jak situaci zlepšit. Patří sem zejména potřeba zajistit poskytování cenově dostupných a přiměřených služeb péče o děti a služeb dlouhodobé péče a odstranění finančních opatření, které odrazují od zapojení se do pracovního života. Kromě toho nové hlavní směry politik zaměstnanosti členských států, které přijala Rada v říjnu 2015, zdůrazňují, že je důležité zvýšit účast žen na trhu práce a zajistit rovnost žen a mužů včetně stejného platového ohodnocení. Také výslovně zmiňují sladění pracovního a rodinného života. Evropské strukturální a investiční fondy (ESI)13, zejména Evropský sociální fond (ESF) a Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), poskytují finanční podporu investic, které zlepšují přístup a kvalitu služeb péče o děti. Zatímco ESF se zaměřuje na tzv. měkká opatření, tj. prodloužit otevírací hodiny zařízení péče o děti, aby je mohli využívat rodiče pracující v noci nebo o víkendu, nebo zajistit odbornou přípravu pracovníků v těchto zařízeních, fond EFRR může podporovat rozvoj infrastruktury těchto služeb. V roce 2002 stanovila Evropská rada na svém zasedání tzv. barcelonské cíle, jež mají zlepšit poskytování služeb péče o děti14. Podle těchto cílů měla být do roku 2010 zajištěna péče pro alespoň 90 % dětí ve věku od 3 let do zahájení školní docházky a pro alespoň 33 % dětí mladších 3 let. V neposlední řadě EU rovněž poskytla politické pokyny ohledně sladění pracovního a soukromého života. V balíčku týkajícím se sociálních investic z roku 201315 Komise vyzvala členské státy, aby odstranily překážky účasti žen na trhu práce tím, že budou řešit problém diskriminace na pracovišti, flexibilní formy práce a pracovní doby a odstraní daňové výhody, které motivují druhého výdělečně činného partnera v domácnosti, aby nepracoval. Balíček také obsahuje doporučení Komise týkající se investic do dětí16, které vyzývá členské státy, aby podporovaly zaměstnatelnost rodičů, zejména rodičů samoživitelů a druhých výdělečně činných partnerů v domácnosti, a jejich zapojení do placeného zaměstnání, a poskytovaly dostupné kvalitní předškolní vzdělávání a péči17. Komise se rovněž snaží podporovat rozvoj kvalitního rámce pro tyto služby18. Navíc zpráva z roku 2014 o přiměřené sociální ochraně v souvislosti s potřebami dlouhodobé péče ve stárnoucí společnosti, kterou vypracoval Výbor pro sociální ochranu a útvary Komise, vyzývá členské státy, aby zajistily adekvátní přístup k finančně dostupné, kvalitní péči a aby usnadnily lidem, kteří se o starší, závislé nebo křehké rodinné příslušníky starají, sladit pracovní a pečovatelské povinnosti. V neposlední řadě Komise organizuje osvětové akce a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti politik zaměřených na sladění pracovního a soukromého života a účasti žen na trhu práce.
12
Další informace: http://ec.europa.eu/europe2020/making-it-happen/index_en.htm Další informace: http://ec.europa.eu/contracts_grants/funds_en.htm 14 http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/71025.pdf 15 http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?qid=1444905511940&uri=CELEX:52013DC0083 16 http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:32013H0112 17 Rada vydala již v roce 1992 doporučení týkající se péče o děti (92/241/EHS, Úř. věst. L 123, 8.5.1992). 18 Viz zpráva pracovní skupiny o předškolním vzdělávání a péči o děti z roku 2014. Skupina pracovala pod záštitou Evropské komise. 13
Rozdíly přetrvávající navzdory současným politickým nástrojům na úrovni EU I přes stávající právní předpisy EU, monitorování situace v jednotlivých zemích a doporučení pro ně, politické pokyny a finanční podporu, které napomáhají zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a zlepšit účast žen na trhu práce, zůstává situace v jednotlivých členských státech značně rozdílná. Komise zveřejnila v roce 2013 zprávu o realizaci barcelonských cílů19, která ukazuje, že většina členských států těchto cílů ještě nedosáhla (původní termín pro jejich splnění byl rok 2010). Cíl poskytnout služby péče o děti pro 90 % dětí ve věku od 3 let do zahájení povinné školní docházky nesplnilo v roce 2013 17 členských států, i když většina z nich nebyla od splnění tohoto cíle daleko. Větší nedostatky panují v dosažení 33% cíle pro děti ve věkové skupině 0-3. Nesplnilo ho 19 členských států, přičemž 6 z nich bylo hluboko pod tímto cílem. Některé členské státy dosáhly významného pokroku při realizaci reforem poté, co obdržely doporučení. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a účast žen na trhu práce však i nadále zůstává problematickou a několik členských států obdrželo konkrétní doporučení v této oblasti, kterých by se měly v příštích dvou a více letech držet. Kromě toho by se měla vzít v úvahu i souhra různých aspektů veřejné politiky, jelikož je prokázáno, že tyto aspekty na sebe často vzájemné působí a posilují se. Je například třeba se zabývat dostupností služeb péče o děti po ukončení mateřské nebo rodičovské dovolené, jelikož v několika členských státech existují velké nedostatky při poskytování těchto služeb, zejména pokud jde o péči o děti mladší 3 let. Kromě toho čerpání rodičovské dovolené otci musí být posuzováno v kontextu daňových systémů a systémů sociálních dávek, které mohou stimulovat toho z partnerů v domácnosti, který vydělává méně, aby odešel z trhu práce nebo pracoval na částečný úvazek. Také je třeba vzít v úvahu nedostupnost zařízení celodenní péče o děti a péče mimo vyučování, neboť to může vést k neslučitelnosti s plným pracovním úvazkem rodičů. Pro je nutné vzít v úvahu tento širší kontext, aby se zabránilo nechtěným vedlejším účinkům a aby se efektivně podporovala rovnocenná ekonomická nezávislost žen a mužů.
19
http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/documents/130531_barcelona_en.pdf
