2

2

3

4

Úvod Výchovné poradenství má na všech typech škol významnou roli, neboť přispívá k osobnostnímu růstu žáků a k optimalizaci výchovně vzdělávacího procesu. Je nesporné, že má-li škola odpovědně připravit žáky na vstup do života, nestačí zaměřit se pouze na vědomosti a dovednosti, ale úsilí a um pedagogických pracovníků a rovněž výchovných poradců by měly být zaměřeny i na formování žáka – to znamená kvalitně ho připravit pro občanský život. Výchovné poradenství jsem zvolila jako téma bakalářské práce proto, že působení výchovného poradce na středním odborném učilišti považuji za naprosto nezbytné a velmi důležité a v budoucnu bych se ráda touto činností zabývala. Pracuji v učňovském školství několik let a musím konstatovat, že čím déle žáky SOU poznávám, tím výrazněji si uvědomuji, že mnozí z nich potřebují individuální péči a často i pomoc nejen proto, aby úspěšně absolvovali SOU, ale potřebují i najít správný životní a profesní směr. O učňovské mládeži se někdy hovoří nelichotivě a s despektem. Ale učitelé se v každodenní praxi setkávají se žáky, kteří své problémy dospívání, elementární životní orientace i společenského zařazení neumí sami řešit a nemají se s kým poradit. Často zjišťujeme, že mnozí mladí lidé rodinu nepojímají jako zázemí – naopak řada jejich problémů a tápání má původ právě v rodinném prostředí. Za optimální bych považovala, kdyby alespoň na velkých středních odborných učilištích mohla být zřízena funkce školního psychologa, což si školy z důvodů omezených finančních možností dovolit nemohou. A tak výchovní poradci řeší rozmanité problémy nejen výukového, výchovného a profesního charakteru, ale i z oblasti rodinné, sociální a sexuální.

5

1. Historický vývoj výchovného poradenství Klímová, 1987 nás ve svém díle Teorie a praxe výchovného poradenství seznamuje s příčinami vzniku a vývojem výchovného poradenství. Připomíná, že každý člověk se v životě dostává do situací, se kterými se sám neumí vyrovnat, je bezradný a potřebuje pomoc. Většinou ji lidé hledají u svých nejbližších, případně u dalších osob, kterým důvěřují a kterých si váží. Současný život však přináší svou složitostí stále více situací a problémů, které nemohou při nejlepší vůli pomoci vyřešit ani příbuzní, ani dobří přátelé a které vyžadují pomoci odborníků. Jejich kvalifikovaná pomoc je i časově velmi náročná. Proto bylo nutné vytvoření odborných poradenských služeb a jejich institucí. Společenská funkce, úkoly, obsah, formy a metody práce těchto poradenských institucí se od sebe liší okruhem otázek a problémů, které pomáhají řešit. První pokusy o zřizování odborných poradenských služeb a institucí pro děti a mládež byly uskutečněny na konci 19. a počátku 20. století. V jednotlivých zemích měly konkrétní podoby školských soustav různé specifické rysy. Ekonomický a sociální vývoj společnosti, stále se prohlubující dělba práce vedly k potřebě vytvoření poradenských služeb pro volbu povolání. K prvním průkopníkům těchto služeb patřili především učitelé. Později k nim přibyly i různé charitativní spolky (pro mladistvé, tělesně a smyslově postižené), živnostenská společenství, veřejní činitelé a instituce a svými díly i někteří vědečtí pracovníci. Již v roce 1903 navrhli lékaři na mezinárodním kongresu v Bruselu lékařské prohlídky mladistvých před volbou povolání a v roce 1912 se prvně mluví i o psychologických testech. Současně a nezávisle na poradnách pro povolání vznikají první odborné instituce pro děti a mladistvé s výchovnými a vzdělávacími problémy. Během druhé světové války došlo ve většině evropských zemí k přerušení činnosti poraden. Tato činnost byla obnovována v prvních desetiletích po skončení války. U nás začalo být výchovné poradenství rozvíjeno v 50. letech. V 60. letech byly postupně konstituovány první instituce výchovného poradenství. Ve Směrnici k budování soustavy výchovného poradenství na základních devítiletých školách č.j. 1868/62 I/2 ze dne 6.1.1962 bylo uloženo na ZDŠ v 6.–

6

9. ročníku zřízení funkce výchovného poradce. Ten měl být pomocníkem ředitele školy při organizování výchovné práce s žactvem pro správnou volbu povolání, při péči o talentované i zaostávající žáky a mládež, u které se projevují

výchovné

obtíže.

Mezi

jeho

další

úkoly

patřila

spolupráce

s pedagogickým sborem, se SRPŠ, PO, školním lékařem a odborem pracovních sil ONV. O rok později byla vydána „Směrnice“ pro střední všeobecně vzdělávací a střední odborné školy. Od roku 1967 byla zřizována krajská odborná psychologicko – výchovná pracoviště, která měla úkoly ve dvou oblastech: a) v oblasti problémů psychodidaktických a psychologickovýchovných b) v oblasti pracovní orientace a volby povolání V 70. letech se výchovné poradenství rozvíjí a dle Instrukce MŠ se rozlišuje kompetence jednotlivých stupňů poraden a jsou formulovány jejich vzájemné vztahy. Základní

společenská

funkce

výchovného

poradenství

je

vymezena

v zákonech.

7

2. Vymezení výchovného poradenství (Hadj Moussová, 2002. Volně podle autorky)

Poradenství je záměrná, cílevědomá činnost, která spočívá v odborné pomoci mládeži v osobních i sociálních problémech. Poradenská pomoc by měla pomoci jedinci při řešení aktuálního problému a efektivnějšímu využití vlastních možností.

Funkce výchovného poradenství : -

nápravná – jde o řešení konkrétních problémů, které už nastaly, nebo o odstranění zábran osobnostního rozvoje, jež se projevily právě vznikem problémů,

-

preventivní – slouží k vytváření optimálních podmínek pro osobnostní růst žáka.

Výchovné poradenství je záměrná činnost, kladoucí si přesně vymezené cíle.

Cíle mohou být obecné i konkrétní. Obecné cíle poradenství: -

působit k optimalizaci výchovně vzdělávacího procesu,

-

rozpoznávání případného osobního problému – v čem spočívá a jak ho realisticky řešit,

-

pomoc žákovi při přijetí svobodného rozhodnutí i jeho důsledků,

-

ujasnění krátkodobých i dlouhodobých osobních cílů a jejich případná modifikace,

-

umožnění lepšího sebepoznání, vlastních slabin i předností žáka,

-

rozvíjet schopnost sebedůvěry a schopnost důvěřovat i ostatním lidem.

Konkrétní cíle: -

jsou závislé na problému, situaci i osobnosti žáka, na jeho individuálních zvláštnostech,

-

při jejich individuálním řešení je nutné vycházet z obecných cílů výchovného poradenství.

8

Základní úkoly výchovného poradce 1. Poskytování odborné pomoci. 2. Informační činnost. 3. Soustavné dlouhodobé poznávání, sledování a hodnocení vývoje žáků. 4. Konzultační činnost. 5. Vlastní návrhy.

9

2.1 Odborná pomoc výchovného poradce (Hladká, 1999) -

při řešení osobních problémů jednotlivých žáků,

-

při prevenci, zjišťování a řešení obtíží a problémů psychického a sociálního vývoje žáků v průběhu jejich studia ve škole,

-

při volbě povolání a profesní orientaci,

-

při prevenci sociálně patologických jevů.

Odborná pomoc znamená: Diagnostiku Intervence Podávání informací Podávání doporučení

Předpokladem kvalitní odborné pomoci výchovným poradcem je mít rozsáhlé teoretické i odborné znalosti, jisté životní a pedagogické zkušenosti, pozitivní vztah k mladým lidem i pedagogický takt.

10

2.2 Informační činnost (Mühlpachr, 2002)

Výchovný poradce poskytuje žákům, jejich zákonným zástupcům a pěstounům, učitelům i ostatním pedagogickým pracovníkům informace: -

o činnosti zařízení výchovného poradenství a možnostech využívání jejich odborných služeb,

-

o otázkách významných pro prevenci a nápravu problémů, které se mohou vyskytnout ve vývoji, výchově a vzdělávání žáků,

-

studijní a profesní informace.

Organizuje poskytování informací jinými pracovníky školy i pracovníky jiných institucí a organizací. Metodicky usměrňuje informační činnost třídních učitelů i učitelů odborného výcviku a poskytuje jim obsahovou a metodickou pomoc, tj. pomáhá jim v tom, o čem mají informovat a jak. Výchovný poradce poskytuje i některé informace vyučujícím týkající se poruch učení, chování, či individuálních zvláštností žáků s cílem lépe pochopit žáka a pomoci mu.

Informační činnost ---> Metody --->

--->

--->

Hromadné (třída i více)

Skupinové

Individuální

Obrázek 1: Formy informační činnosti

11

Informační činnost ---> Metody

- přednásky

- promítání filmů

- akce ve škole

- informační výstavy

- akce mimo školu

- exkurze

- besedy s odborníky

Informace tištěným slovem - tišténé odborné materiály - publikace - informační nástěnka - zpracování písemných informací

--->

---> Názorné informační akce

--->

---> Informace mluveným slovem

Aktivity žáků

- soutěže, hry - diskuze - olympiády

- individuální informace - rozhovory

Obrázek 2: Metody informační činnosti

Významná je i informační činnost zaměřená na rodiče žáka. Je realizována ve dvou rovinách: a) v obecné rovině – na třídních schůzkách jsou zákonní zástupci seznamováni nejen s koncepcí a úkoly školy, ale i s problémy, které by se mohly týkat života jejich dětí (včetně – jak rozpoznat užívání drog, šikanované dítě, záškoláctví apod.) s cílem získat je pro spolupráci při eventuálním řešení problémů jejich dětí, b) individuálními rozhovory se zákonnými zástupci.

Výchovný poradce získává a dále předává žákům posledních ročníků informace o možnostech a podmínkách dalšího studia i o přijímacím řízení na vysokých a vyšších odborných školách. Získává informace z úřadů práce o profesním uplatnění absolventů na trhu práce a zpětně je předává žákům. Soustavné dlouhodobé poznávání, sledování a hodnocení vývoje žáků je činnost, při níž výchovný poradce a) metodicky usměrňuje a sjednocuje diagnostickou činnost třídních učitelů a poskytuje jim obrazovou i metodickou pomoc,

12

b) uskutečňuje vlastní diagnostickou činnost u žáků, kteří vyžadují z výchovných, vzdělávacích, profesionálně orientačních, sociálních i jiných důvodů zvláštního zřetele, nebo u těch žáků, kteří jej požádali sami o konzultaci a vede si o tom evidenci a dokumentaci.

13

2.3 Konzultační činnost (volně podle Hladké, 1999) Výchovný

poradce

ve

škole

zabezpečuje

individuální

poradenskou,

konzultační službu pro žáky i jejich zákonné zástupce tím, že -

poskytuje sám osobně konzultace žákům i zákonným zástupcům,

-

metodicky usměrňuje konzultační činnost třídních učitelů a poskytuje jim při tom obsahovou a metodickou pomoc.

Vlastní návrhy Na základě svých vlastních poznatků a s využitím informací jiných odborníků: -

podává iniciativně vedení školy návrhy a doporučení týkající se výchovy, vzdělávání, prevence a nápravy problémů i profesní orientace u jednotlivých žáků, skupin žáků a tříd,

-

poskytuje třídním učitelům i ostatním pedagogickým pracovníkům odbornou i metodickou pomoc.

Plnění náročných úkolů výchovného poradenství předpokládá, že výchovný poradce by měl mít rozsáhlé teoretické i odborné znalosti, jisté životní i pedagogické zkušenosti, pozitivní vztah k mladým lidem i pedagogický takt.

Při plnění svých úkolů výchovný poradce spolupracuje zejména: -

s vedením školy,

-

se žáky, rodiči, pedagogickými pracovníky,

-

s orgány sociálních odborů na obvodních úřadech,

-

s pedagogicko – psychologickými poradnami, s podniky, s Policií ČR,

-

s Radou školy.

14

3. Osobnost výchovného poradce Pro efektivnost poradenské práce je velmi důležitá osobnost výchovného poradce. „Ředitel školy při výběru vhodného výchovného poradce musí zvažovat nejen jeho kvalifikační předpoklady, ale i charakterové vlastnosti, intelektuální úroveň, citové vybavení (mít rád mladé lidi, schopnost empatie), sociální vnímavost, komunikativní schopnosti, pohotovost, schopnost orientace v konfliktních situacích, smysl pro přiměřenost (nestrannost, nenechat se strhnout soucitem, umět zachovávat odstup). Výchovným poradcem by měl být pedagog, který má lidskou i profesionální důvěru a autoritu u kolegů i u žáků, který dokáže svým působením prolamovat školní stereotypy, dokáže stimulovat a aktivizovat.“ (Hadj Moussová, 2002, s.18). Pro učňovskou mládež je příznačné, že touží po komunikaci, oceňuje projevení zájmu a nebrání se dialogu. „Výchovný poradce by měl se žáky jednat upřímně, respektovat jejich osobnost a nikdy by neměl porozumění pouze předstírat. Předpokladem úspěšného působení na žáky je získání jejich důvěry.“ (Hadj Moussová, 2002, s.19).

Bartošek, 1998 uvádí, že výchovný poradce by si rovněž měl uvědomit, že má-li účinně působit na žáky, je nezbytné, aby soustavně pracoval i sám na sobě. Výchovný poradce by měl posilovat dovednosti: -

metodicky neustrnout, být schopen přijímat zkušenosti,

-

získávat nové poznatky a aplikovat je v poradenství,

-

orientovat se v sociálním prostředí žáků, ale i poznávat nové módní trendy, které je ovlivňují

-

schopnost volit přiměřený typ intervence,

-

rozvíjet sociální dovednosti,

-

rozvíjet komunikační dovednosti a schopnost vytvářet i udržovat funkční mezilidské vztahy,

-

umět pozitivně ovlivňovat žáka,

-

umět zapojovat rodiče žáků ke spolupráci,

-

objektivně hodnotit pozorované jevy i osobnost žáka.

15

Při řešení některých závažných problémových případů navazuje kontakty a spolupráci s různými institucemi a partnery.

16

4. Výchovné poradenství na škole Výchovný poradce je pedagogický pracovník ustanovený do této funkce ředitelem školy. Za svou činnost řediteli školy odpovídá. Metodicky je řízen pedagogicko – psychologickou poradnou. Funkci výchovného poradce vykonává ve škole, na které rovněž učí, což představuje výhodu v tom, že je ve škole stále přítomen, dobře ji zná, takže může zachytit řadu problémů již v zárodku.

Úkoly a kompetence výchovného poradce na škole (podle Hladké, 1999) -

provádí vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy sociálně patologických jevů,

-

spolupracuje s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně patologických jevů u jednotlivých žáků, skupin a tříd,

-

pracuje individuálně se žáky s obtížemi v adaptaci, s osobnostními sociálně vztahovými a podobnými problémy, které negativně ovlivňují jejich vzdělávání,

-

věnuje odbornou péči žákům se specifickými poruchami učení nebo chování i se žáky žijícími mimo rodinu a spolupracuje se středisky výchovné péče, v nichž jsou žáci školy umístěni (např. pro poruchy chování),

-

napomáhá k vytváření vhodných podmínek, forem a způsobu práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin a etnických skupin,

-

poskytuje metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům v oblasti péče o žáky, jejichž školní vzdělávání vyžaduje zvláštní pozornost (např. žáci s poruchami učení, s psychickými problémy, žáci z rizikových rodin nebo žáci žijící mimo rodinu v azylových domech či podobných institucích pro mládež),

-

poskytuje metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům v oblasti prevence sociálně patologických jevů,

-

koordinuje spolupráci školy s pracovišti odborného výcviku těch žáků, u nichž se projevují vážné poruchy učení nebo chování, nebo symptomy sociálně nežádoucího jednání, 17

-

usiluje o spolupráci s rodiči při řešení výchovných problémů,

-

podílí se na přípravě preventivního programu školy,

-

účastní se školních akcí v rámci prevence (besedy, diskuze, přednášky) a podílí se na jejich hodnocení,

-

přispívá k prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů, šikany, a jiných forem agresivního jednání, zneužívání návykových látek a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací,

-

podílí se na přípravě a realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci, záškoláctví, závislosti, násilí, vandalizmu, sexuálního zneužívání, eventuelně

i

zneužívání

různými

sektami,

kriminálního

chování,

rizikových projevů sebepoškozování a dalších sociálně patologických jevů, -

kontaktuje v případě aktuálního výskytu látkové závislosti příslušná terapeutická, preventivní nebo krizová centra, která působí v této oblasti,

-

doporučuje žáky s poruchami chování nebo sociálně patologickými tendencemi do pedagogicko – psychologické poradny nebo do speciálních odborných pracovišť (dle závažnosti případu),

-

podílí se na kontrole a vyhodnocování realizace preventivního programu školy,

-

vede a průběžně aktualizuje databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně patologických jevů,

-

předává žákům tištěné informační materiály o drogách, alkoholu, kouření a jejich důsledcích,

-

poskytuje

poradenské

služby

žákům,

rodičům

a

pedagogickým

pracovníkům, -

informuje rodiče na třídních schůzkách o možnosti výskytu nežádoucího chování a to i mimo školu,

-

seznamuje zákonné zástupce s možnostmi změn chování jejich dítěte v důsledku výskytu sociálně nežádoucích jevů (podává informace jak rozpoznat šikanu, záškoláctví, jaké změny v chování dětí přináší užívání drog, jak v takovém případě jednat a kde mají hledat odbornou pomoc a nápravu),

18

-

zhotovuje pro rodiče žáků písemné informace o základních rizikových faktorech, které mají přímý vliv na výskyt sociálně nežádoucího jednání u dítěte,

-

informuje pedagogické pracovníky školy o získání odborných informací a zkušeností,

-

doporučuje vedení školy nabídky preventivních programů a projektů,

-

podává vedení školy doporučení a návrhy týkající se výchovy, vzdělání nebo nápravy problémů,

-

zajišťuje vyhotovování posudků a charakteristik žáků na vyžádání soudů či Policie ČR.

Výchovné poradenství poskytuje služby žákům, učitelům, rodičům. Je to činnost, která musí vycházet z přesně stanovených cílů výchovně vzdělávacího procesu školy. Obecné cíle činnosti všech pedagogických pracovníků a tedy i výchovného poradce vycházejí z koncepce rozvoje školy, jež je založena především na programu zdravého životního stylu, jež by měl být nedílnou součástí vzdělání a výchovy. Škola má co nejlépe připravit žáky pro občanský život, vštípit jim zásady slušnosti a tolerance, posilovat pozitivní rysy a postoje i snažit se je vést ke zdravému způsobu života a odpovědnosti za své zdraví včetně schopnosti čelit nebezpečí sociálně patologických rizik. Na základě cílů školy plní výchovný poradce konkrétní cíle a úkoly, vyplývající z legislativní úpravy ze 70. let a vyhlášky č. 130/1980 Sb. o výchovném poradenství, jež byla novelizována vyhláškou č. 233/2003 Sb.

19

4.1 Podmínky pro práci výchovného poradce na škole

-

tvůrčí a přátelská atmosféra školy,

-

jasné vymezení cílů výchovně vzdělávací činnosti školy,

-

soustavná spolupráce a koordinace mezi výchovným poradcem, vedením školy, vyučujícími, učiteli odborného výcviku, dobrá komunikace a spolupráce se zákonnými zástupci i s partnery školy,

-

osobnost ředitele – tzn. především jak dokáže získat podřízené pracovníky pro plnění cílů a pro to, aby žákům věnovali upřímný zájem.

Výchovný poradce pracuje se základními metodickými pokyny ,jakými jsou např.:

-

Metodický pokyn MŠMT k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže – MP 14514/2000 – 51

-

Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky – MP 28275/2000-22

-

Metodický pokyn MŠMT k projevům rasismu, xenofobie a intolerance – MP 14423/1999 – 22

-

Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevence a postihu záškoláctví – MP 10194/2002-14

-

Spolupráce předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané –MP 25884/2003-24.

-

Výchovné poradenství je upraveno i Školským zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol.

20

4.2 Diagnostická činnost výchovného poradce (Bartošek, 1998) Význam této činnosti: -

přispívá k optimalizaci vývoje a formování osobnosti,

- metodicky usměrňuje a sjednocuje diagnostickou činnost třídních učitelů i učitelů odborného výcviku, - pomáhá třídním učitelům při vyhledávání a sledování problematických žáků i vynikajících jedinců.

Rozhovor

--->

Diagnostický rozhovor s jednotlivým žákem Diagnostický rozhovor u žákova zákonného zástupce Diagnostický rozhovor s třídním učitelem, s pedagogickým pracovníkem Rozhovor se skupinou žáků Rozhovor o žákovi s odborníky rozhovor s vrstevníkem žáka

Analýza písemných projevů

--->

Dotazník Rozbor dokumentů Rozbor písemných prací

Analýza výsledků rozmanitých

--->

sportovní a umělecké výkony, výsledky soutěží, modely, kresby, výsledky průzkumů

Individuální pozorování žáka

--->

záměrné, plánovité, cílevědomé, dlouhodobé, otevřené, skryté atd.

Obrázek 3: Metody diagnostické činnosti

Významným předpokladem odborné pomoci výchovného poradce je být seznámen s problematikou mládeže, mít co nejvíc informací o stavu a úrovni rozvoje žáků. Vždy na začátku školního roku, kdy do školy přicházejí noví žáci, je nutno konstatovat, že škola o nich má jen kusé a naprosto nedostačující informace. Na přihláškách ke studiu je uveden pouze přehled prospěchu posledních dvou ročníků základní školy a hodnocení chování.

21

U studijních oborů uchazeči sice musí úspěšně zvládnout přijímací zkoušky, ale ty jsou koncipovány na zjištění studijních předpokladů a stav znalostí ze základních předmětů (český jazyk, matematika). Není známo nic o jejich rodinném prostředí, o zájmech, zálibách apod. Bylo tudíž nezbytné bezprostředně po nástupu žáků do školy si alespoň nejzákladnější informace o nich opatřit. Od letošního školního roku budou součástí přihlášky hodnocení žáků. Burešová (1988) konstatuje,že vhodná je metoda dotazníkového charakteru. Dotazník je zaměřen na zjištění: -

dosavadního vztahu žáka k teoretické výuce, ke škole i k plnění školních povinností,

-

podmínek k učení v rodinném prostředí,

-

zájmů a zálib realizovaných ve volném čase,

-

závažných onemocnění či zdravotních problémů, o nichž by škola měla vědět,

-

zda byl v péči pedagogicko – psychologické poradny a z jakého důvodu.

Informace, které poskytne tato metoda, jsou podkladem k vytvoření hypotéz, kteří žáci budou pravděpodobně péči výchovného poradce potřebovat. Následná diagnostická metoda, kterou výchovný poradce používá, je metoda rozhovoru se žáky, u nichž se na základě informací z dotazníků předpokládá, že budou jeho péči potřebovat. Významným zdrojem získání poznatků o žácích je metoda pozorování. Je to diagnostická metoda, která umožňuje žáka nebo skupinu žáků zkoumat v přirozených

podmínkách.

Pomáhá

zjišťovat

jeho

schopnosti,

osobní

vlastnosti, různé psychické stavy, projevy v kolektivu spolužáků, jeho reakce na různé podněty, jeho společenskou a kulturní úroveň. Pozorováním výchovný poradce zjišťuje, které vlastnosti a postoje jsou pro něj charakteristické, případně jakými se od ostatních odlišuje. Při pozorování nemůže výchovný poradce spoléhat jen na svou paměť, ale pozorované skutečnosti by si měl ihned zapisovat – zapsat si datum, popsat situaci i průběh pozorování. Je si vědom, že se musí snažit být objektivní. Popisné poznatky mohou mít různé příčiny, takže je vhodné zápis doplnit vysvětlujícími poznatky, které objasňují příčiny a pozadí vnějších problémů.

22

Metodu dotazníků používá výchovný poradce vždy, potřebuje-li získat informaci o určitém okruhu problémů od většího počtu žáků. Výhodou je možnost poměrně rychlého statistického zpracování, neboť otázky jsou konkrétní, přesně formulované. Problémem je věrohodnost takto získaných údajů (dokonce i u anonymních dotazníků). Metody diagnostiky mají pomoci lépe poznat žáky i příčiny jejich jednání. Na základě poznávaných faktů je třeba volit co nejúčinnější formy pedagogického působení.

23

4.3 Intervenční činnost výchovného poradce (Straková, 2003) Výchovný poradce pracuje se žáky, kteří mají výrazně ztížené podmínky studia a to z rozmanitých příčin. Příčiny mohou být objektivní – tedy zaviněné žákem, nebo subjektivního charakteru. Jedná se většinou o žáky, kteří mají problémy takové šíře a intenzity, že pokud by nebyly řešeny, hrozilo by předčasné ukončení studia. Výchovný poradce se zabývá problémy žáků individuálně a je na jeho uvážení (dle konkrétních okolností), zda postačí intervence krátkodobá, tj. do vyřešení určitého krizového stavu, nebo zda bude nutné pracovat se žákem dlouhodobě (nejčastěji se týká žáků s psychickými potížemi a dále i těch, u nichž je oslabena volní složka jednání). U krátkodobé intervence jde zpravidla o poskytnutí informací, které žák potřebuje k tomu, aby mohl učinit správné rozhodnutí (např. poradenská konzultace při přestupu na jiný typ studia, nebo rozhovor, který potřebuje žák ve vážné životní situaci, kterou sám nezvládá). Dlouhodobé poradenské vedení znamená opakované návštěvy žáka u výchovného poradce (např. specifické poruchy učení). Zde je často příhodné, aby výchovný poradce konzultoval problémové případy se zkušenými kolegy, což by mělo napomoci předcházet chybám v jeho práci. Výchovný poradce zaměřuje svou činnost na tyto žáky s cílem hledat cestu k nápravě. K zásadám nápravného působení patří: -

respektovat vnitřní i vnější podmínky žáka,

-

nepojímat problém izolovaně, ale v celém psychosociálním kontextu, v němž se žák pohybuje,

-

stanovit dílčí cíle,

-

pochvala, povzbuzení,

-

respektovat zásadu přiměřenosti schopnostem žáka,

-

zapojit rodiče,

-

zapojit i jiné pedagogické pracovníky, kteří žáka učí,

-

klidná atmosféra.

Velkou část dlouhodobých intervenčních aktivit tvoří výukové a výchovné problémy. Často se oba typy problémů vyskytují společně. Neprospěch může

24

být projevem osobních nebo rodinných problémů, naopak problémy chování mohou být výrazem neschopnosti zvládat nároky školy. Východiskem je samozřejmě zjištění příčin a motivační strategie žáka a to pak orientuje hledání nejvhodnějšího typu poradenské intervence.

25

4.4 Poradenský proces (Hadj Moussová, 2002) Poradenský

proces

nemůže

probíhat

ze

strany

výchovného

poradce

improvizovaně a chaoticky, ale má být promyšlený, měl by mít logickou strukturu a jí odpovídající fáze.

Tabulka 1: Fáze poradenského procesu

1. fáze 2. fáze

3. fáze

4. fáze

5. fáze

Seznámení

tzn. Získávání základních informací o žákovi; vytvoření vztahu důvěry Vymezení problému a učinit si představu, jak žák svůj problém Diagnóza prožívá - objasnit reálný stav - podstatou je, aby žák pochopil, v čem je jeho chování problémové Na základě výsledků diagnostikypřistupuje výchovný poradce spolu Volby cíle a se žákem ke stanovení cíle a dalšího postupu - výchovný poradce alternativ navrhuje alternativy řešení, které musí obsahovat jednotlivé dílčí kroky řešení a techniky, jež musí odpovídat možnostem a schopnostem žáka. - výchovný poradce se zaméří na podporu žáka, aby se rozhodl k řešení dané situace a k výbéru konkrétní alternativy, Rozhodnutí - žák musí být informován o výhodách jednotlivých možných alternativ žáka i o eventuálních negativních důsledcích - může se i stát, že žák nechce žádné rozhodnutí učinit Výchovný poradce pomáhá při zdolávání překážek, posiluje vytrvalost, povzbuzuje, hodnotí výsledky, vede žáka k postupnému Popora žáka osamostatňování. Pokud zvolené řešení nevede k žádoucímu výsledku, pak pravděpodobně došlo k chybě v některé předchozí fázi, takže bude nutné se vrátit a chyby napravit.

Délka trvání jednotlivých fází závisí na konkrétní situaci.

26

4.5 Zásady poradenského přístupu (Hadj Moussová, 2002) V poradenském procesu je bezpodmínečně nutné dodržovat určité zásady, neboť usnadňují jeho průběh a vedou k pozitivním výsledkům. Zároveň je nutné v podobě zásad poradenského procesu vymezit určité etické limity, které musí výchovný poradce respektovat v zájmu žáka. Hlavní zásady poradenského přístupu jsou: -

svoboda žáka, která spočívá v tom, že během kontaktu má mít možnost hovořit o všem, co je pro něj v dané chvíli důležité, ať jsou to aktuální osobní problémy, konflikty se členy rodiny či cokoliv jiného. Výchovný poradce nesmí na žáka vyvíjet nátlak, aby se rozhodl určitým způsobem. Má mu pomáhat ujasnit si různé možnosti řešení jeho problému. Tento postup pomůže k svobodnému rozhodnutí a odpovědnosti,

-

respekt k žákovi – výchovný poradce má jednat tak, aby žák měl pocit akceptace a bezpečí. Akceptace ze strany výchovného poradce nemá ztratit, i když bude otevřeně hovořit o negativních aspektech svého chování. Výchovný poradce musí ovšem zásadně rozlišovat mezi žákem a jeho chováním. I když zamítne jeho chování jako škodlivé, žák neztratí v jeho očích nic ze své lidské důstojnosti,

-

důvěrnost poradenských kontaktů – což znamená, že obsah rozhovorů bude ze strany výchovného poradce považován za důvěrný tj. bez žákova souhlasu nebude svěřován třetím osobám (výjimka přichází v úvahu v případech, že by bylo zjištěno sexuální zneužívání, vážné fyzické ohrožení, trestný čin apod.),

-

navodit spolupráci – podmínkou toho, aby mohl poradenský proces proběhnout, je získat žáka, aby byl ochoten spolupracovat. Důležitá bývá i spolupráce s rodiči, mezi rodiči a dítětem, i spolupráce se školou a dalšími institucemi. Ne vždy má žák o spolupráci zájem,

-

být pravdivý – tzn. nepředkládat ani rodičům ani žákům jiný stav věcí než pravdivý. Ale dbát na to, sdělovat pravdu šetrně a taktně,

-

optimistický výhled do budoucna – optimistická perspektiva posiluje v tíživé situaci, pomáhá lépe zvládat potíže (pozor na přehnaný optimismus),

27

-

porozumění – pomoc může být skutečné účinná jen tehdy, jestliže jsme porozuměli podstatě problémů žáka.

„Za nejefektivnější lze považovat práci pravidelnou, systematickou, doplňující školní i mimoškolní působení ve spolupráci s rodiči.“ (Nešpor, 2000, s.87).

28

5. Vzorek žáků, se kterým pracujeme 5.1 Metodické poznámky Hypotézy nebyly stanoveny, protože se jedná o kvalitativní výzkum. Přílohy č.2,3 jsou ukázky dotazníků, se kterými výchovný poradce pracuje jako se základním zdrojem informací. Osobní údaje, které žáci uvádějí jsou pouze pro potřeby výchovného poradce. Cílem mé práce je získat co nejširší informace o práci výchovného poradce ve středním odborném učilišti. Ve své každodenní pedagogické činnosti pracuji se žáky, u nichž se projevují někdy až výrazné odlišnosti nejen v rozumových schopnostech, ale i v chování, jednání a v postojích. Poměrně značné rozdíly jsou mezi žáky učebního oboru prodavač a studijního oboru obchodník, což vyžaduje ze strany pedagogických pracovníků rozdílné přístupy, motivaci i rozdílný stupeň náročnosti. Učební obor prodavač 1.vzorek: Žáci prospěchově průměrní a bez ambicí být lepší. Mají docela zájem o zvolený obor, snaží se být dobře hodnoceni v odborném výcviku, a to většinou z důvodů, aby byli na provozovně lépe zařazeni i finančně ohodnoceni. Stačí jim být průměrní, o víc neusilují. U této skupiny žáků případné problémy chování nebo docházky bývají řešitelné a jsou přechodného charakteru.

2.vzorek: Žáci, kteří mají studijní schopnosti, jsou pilní a snaživí ve vyučování i v odborném výcviku. Mají zájem získat nové poznatky a osvojit si profesní návyky. Jsou ctižádostivější, usilují o dosažení co nejoptimálnějších výsledků. Kladou si cíl po absolvování učebního oboru přejít na nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou. Této skupiny žáků je, bohužel, velmi nízké procento.

3.vzorek 29

Žáci, kteří mají o zvolený obor minimální zájem, nezajímá je teoretická výuka ani odborný výcvik. Jsou kázeňsky problémoví, mívají vysokou absenci. Svým chováním a postoji se dostávají na okraj běžných norem a opakovně narážejí na výchovné mantinely. V lepších případech si dávají pozor, aby své chování nevyhrotili tak, že by jim mohlo hrozit vyloučení ze studia. Bývá obtížné je motivovat a měnit jejich nevhodné pracovní návyky. Pedagogičtí pracovníci se musí zaměřit i na to, aby tito žáci negativně neovlivňovali klima třídy a kvalitu výuky. Pokusy o spolupráci s rodinou bývají často neúčinné, protože rodinné vztahy většinou nefungují uspokojivě. Studijní obor obchodník 1.vzorek Žáci, kteří po zdárném ukončení studia budou pracovat ve firmě svých rodičů s tím, že v budoucnu převezmou řízení této firmy. Často jsou to děti našich bývalých absolventů. Pro tento vzorek žáků je příznačné, že nedoceňují význam všeobecného vzdělání (s výjimkou cizích jazyků), mají zvýšený zájem o odborné vyučovací předměty. V odborném výcviku se snaží získat maximum poznatků a zkušeností, což se jim vzhledem k minimální absenci daří. 2.vzorek: Žáci, kterým se nepodařilo studovat na jiné střední škole a zvolený studijní obor byl pro ně náhradní a nouzovou alternativou. Někteří z nich mívají tendence vyhýbat se odbornému výcviku a odborné praxi, nebo bývají nespokojeni, že mají plnit úkoly běžné provozní činnosti. Řada žáků této skupiny uvažuje o pomaturitním studiu na VŠ nebo VOŠ. Jejich cílem není být dobře připraven v oboru obchodník, ale mít maturitu. 3.vzorek: Žáci, kteří obtížně zvládají náročnost studia a to z různých důvodů jako např. mají nedostatečné studijní předpoklady, osobní, rodinné či psychické problémy. Zde se nejprve snažíme hledat účinnou pomoc k překonání překážek nebo doporučujeme přestup na jiný typ studia či na učební obor.

30

6. Typy problémů a příčiny problémového chování ve zkoumaném zařízení Výchovný poradce se převážně zabývá problémovými žáky, tudíž se u něho mimo jiné předpokládá schopnost ujasnit si stěžejní problémy žáků, jejich výskyt, příčiny i působící vlivy, aby byl schopen hledat vhodné metody řešení. Některé problémy žáků mají krátkodobý charakter, jsou spojeny s přechodem ze základní školy do nového prostředí. Žáci se musí vyrovnávat s novými požadavky, s novými vyučovacími předměty, s odlišnými vyučovacími metodami, na odborném výcviku poznávají různé pracovní kolektivy, ve škole jsou začleňováni do nových žákovských skupin, hledají své místo mezi spolužáky v nových třídních kolektivech. U řady z nich dochází i ke změně širšího společenského prostředí, přicházejí studovat do nových lokalit, někteří denně dojíždějí ze vzdálenějších oblastí a tak se dostávají mimo kontrolu svých rodičů

a nejbližšího sousedského okolí.

Dostávají se do zcela nových situací.

31

6.1 Aktuální problémy Nejčastěji vznikají následující problémy: -

adaptace na školu a pracoviště odborného výcviku – projevuje se nedostatek pracovních návyků, obtížně se přizpůsobují pracovnímu tempu, někteří si nemohou zvyknout na včasnější ranní vstávání (mají evidované pozdní příchody a tudíž problémy s docházkou), nedostatečná motivace, někdy i nezralost,

-

problémy v sociálním přizpůsobení a začlenění mezi spolužáky a) nedostatek sociálních dovedností b) komunikační problémy c) žáci

s nízkým

sebehodnocením,

nesmělí,

zakřiknutí,

osamocení d) žáci usilující o ovládání ostatních vrstevníků (často negativním směrem) S těmito skupinami žáků by měl výchovný poradce (ihned po diagnostikování třídního kolektivu) začít pracovat a spolu s třídním učitelem a vyučujícími usilovat o vytvoření zdravého klimatu třídy,

-

školní neúspěšnost : a) mentální defekt, v novém prostředí se mohou projevit postižení do té doby neodhalená, b) nedostatek schopností zvládat požadavky teoretické výuky, c) nízká motivace, d) onemocnění či zdravotní postižení apod.

Vždy na začátku školního roku, kdy do tříd prvních ročníků přicházejí žáci z různých typů škol s rozdílnými návyky, vystupují do popředí problémy adaptace na školu ( včetně respektování školního řádu ). Nemyslím, že by se měl výchovný poradce v této etapě angažovat, i když jsou mu adresovány stížnosti na nekázeň, hrubé vyjadřování, drzost a klackovitost některých jedinců. Máme zkušenost, že toto „rozhárané“ období hledání role mezi vrstevníky trvá krátký časový úsek, po němž dochází ke stádiu stabilizování. Do popředí přicházejí problémy v sociálním přizpůsobení, u nichž je nutná

32

intervence výchovného poradce. Přetrvávající adaptační problémy u žáků vyšších ročníků jsou již výchovným poradcem podchyceny, jedincům této skupiny se dlouhodobě věnuje. Často jsou to žáci, kteří mají problémy psychického rázu a jsou i v péči pedagogicko – psychologické poradny či psychiatra. Přechodem ze základní školy na školu jiného typu se mohou vyvinout i nové problémy velmi závažného charakteru. Pro mnohé žáky nastává nová etapa života, která je dána nejen stupněm dospívání, ale i podstatnou

změnou

životních podmínek. Dojížděním z okolních obcí nebo ze vzdálenějších pražských obvodů se jim mění denní režim, jsou narušeny dosavadní stereotypy a denně jim zůstává volný určitý časový úsek mezi školním vyučováním a jízdním řádem hromadných dopravních prostředků. Aktuální je pro ně otázka: „Co s tímto časem, kde ho trávit a jak ho příjemně využít?“. Nezapomenutelným faktorem je skutečnost, že jsou ve věku, kdy nechtějí být sami, hledají společníky a kamarády, s nimiž by „nevyužitý“ čas strávili. Setkávají se s možností být přijati do určité party a stačí jim přijmout její normy. Někam patřit, být součástí party, jim dává pocit jistoty, důležitosti, elitářství. Rodičovská autorita (pokud vůbec byla) je mimo dosah. A tak nastávají situace, kdy problémy, které se v počáteční fázi jevily jako krátkodobé obtíže spojené s adaptací na nové prostředí, se změnily v závažnější problém, kdy hodnoty party jsou povýšeny nad všechny ostatní. Často tímto procesem změny prioritní orientace procházejí mladí lidé, kteří až dosud byli téměř bezproblémoví. Důsledky příslušnosti k neformální skupině bývají různé, závisí na charakteru skupiny i na stupni závislosti jednotlivce. Zkušenému výchovnému poradci by mělo být známo, že v současné době mladí lidé nemají tendenci prezentovat svůj vztah k sociální skupině jako je parta před pedagogy i rodiči, ale v prostředí třídy vystupují v roli výjimečných a originálních jedinců, kteří okázale a programově narušují i kritizují jakýkoliv řád a formálně ustanovená pravidla. Vázanost na partu kamarádů vede mnohdy i k záškoláctví, ke konzumaci alkoholu a drog. V těchto případech záleží na včasnosti odhalení problému, vždy je nutné kontaktovat rodiče a vyzvat ke spolupráci.

33

Intervence výchovného poradce bývá dlouhodobá, ne vždy úspěšná, zdárné řešení tak závažného problému se neobejde bez speciální odborné péče. Problémů žáků je široká škála a mají nejrozmanitější příčiny. Některé problémy vznikají v jedné oblasti (např. rodina), jeho důsledky se však projevují v jiné (např. škola). Výchovný poradce se zabývá zásadními typy problémů: -

problémy chování

-

problémy v učení

6.1.1 Příčiny problémového chování

Nejčastější příčiny jsou: -

v rodinném prostředí,

-

negativní vlivy sociálního prostředí, v němž se mladý člověk pohybuje,

-

bezradnost nebo spíše snížená schopnost zvládat problémy související s dospíváním.

6.1.2 Výsledky šetření na SOU obchodním: Našim žákům často chybí základní rodinné zázemí. Téměř dvě třetiny žáků žije v rozpadlých nebo nefunkčních rodinách, řada z nich má pocit, že v rodině překáží. Velmi často se setkáváme s tím, že jim rodina nevěnuje dost času, nebo spíše žádný čas, chybí potřebná péče, citové zázemí i dohled. Stává se, že pro některé rodiče je priorita podnikání, snaha ekonomicky zabezpečit rodinu a na děti jim čas nezbývá, nemají vůbec přehled o tom, jak a s kým tráví volný čas. V mnoha rodinách jsou nejasná pravidla chování, nedostatek kvalitních zájmů, absence citu a lásky ve vzájemných vztazích. Setkáváme se i s nízkou inteligenční úrovní rodičů, kteří nepokládají vzdělání a pravidelnou docházku dětí do školy za důležité, v lepších případech mají zájem pouze omezen na to, aby dítě nějak prošlo a získalo výuční list, lhostejno, zda má nějaké znalosti či zda něco opravdu umí.

34

6.2 Nejčastější problémy chování na naší škole Někteří naši žáci už ze základní školy si přinášejí návyk trávit většinu volného času v různých vazbách a seskupeních, jejichž normy a životní styl přenášejí mezi nové spolužáky (např.: „tvrďácké“ vystupování, sklony k organizovanému jednání, drogy, kouření, alkohol, vulgární vyjadřování, neúcta k jiným lidem, tendence opatřovat si peníze nelegálním způsobem, spod.). Není obtížné tyto jedince včas rozpoznat. Problém je zabránit tomu, aby negativně neovlivňovali ostatní žáky, aby pro ně nebyli vzorem. Po zjištění takovéto situace ve třídě se radí třídní učitel, výchovný poradce i vyučující o volbě vhodných postupů a metod, aby ve třídě zavládla zdravější atmosféra. Žáky, kteří mají poruchy chování a zvláště jsou-li nositeli závadných tendencí, přebírá do péče a trvalého sledování výchovný poradce, eventuelně doporučí pomoc pedagogicko – psychologické poradny či jiných center pro mládež. Tomu vždy předchází jednání s rodiči i s pracovišti odborného výcviku. Někdy dochází k tomu, že se žák výrazně nepatřičně chová ve škole, ale rodiče jsou s jeho projevy chování spokojeni. Jsou případy, kdy zaznamenáváme rozpor mezi normami školy a rodiny. Chování, které škola považuje za problémové, považují rodiče za zcela normální. Příklad: Žák se vulgárně vyjadřuje a upřímně se diví, proč je napomínán. Říká, že doma tak mluví všichni.

6.2.1 Závadové chování žáků:

a) Nekázeň – zahrnuje široký rejstřík závad, jako je neuznávání autorit, nedodržování pravidel stanovených školním řádem, ignorování školních povinností, narušování vyučovacího procesu, vulgární vyjadřování, agresivní jednání. Případy nekázně se vyskytují častěji u hochů než u dívek. U chlapců se zaměřujeme na vulgární vyjadřování, opakované zapomínání učebních pomůcek, na případné agresivní jednání, s nímž se

setkáváme

v podobě

„žertovného“

atakování

spolužáků,

zesměšňování a jizlivé pokořování spolužáků, pokusy o snižování autority učitele. U dívek se projevuje nekázeň z hlediska formy méně

35

nápadně, je skrytější a do určité míry i lstivější, uchylují se ke lžím a podvodům. Nekázeň se může stát předehrou k asociálnímu vývoji osobnosti. b) Záškoláctví – motivy záškoláctví bývají v narušeném vztahu ke školnímu prostředí a jeho požadavkům. Příčinou může být rozpor mezi schopnostmi žáka a požadavky ve vyučování (často u žáků s nižšími rozumovými schopnostmi), nezájem žáka , narušené vztahy ke spolužákům či někomu z učitelů, nebo tendence trávit čas příjemně v partě a vyhnout se povinnostem. Může být i vyvrcholením složitého vývoje tj. problémové, konfliktní situace žáka v soukromém životě. Záškoláctví je jedním z hlavních výchovných problémů. Opakovaně se potýkáme s tím, že si žáci sami podepisují omluvenky, vyrábějí si razítka lékařů a nemocničních zařízení. Není výjimkou, že si předávají informace, od kterých vrstevníků se dá razítko koupit. Zvlášť velkým problémem je omlouvání absence plnoletých žáků. Záškoláctví jedinců má negativní dopad na morálku a motivaci třídního kolektivu. Dále si musíme uvědomit, že nepravidelná školní docházka některých žáků narušuje celý vzdělávací proces ve třídě a snižuje úroveň školních výsledků. c) Odchody z domova od rodičů – setkáváme se stále častěji s tím, že nejen dospělí žáci, ale i nezletilí nebydlí pravidelně u svých rodičů, ale žijí s přítelem (přítelkyní) a rodiče to akceptují. Vede to ke zvýšené nepřítomnosti ve škole, i ke zhoršování školního prospěchu, což vyvolává další problémy. d) Závady a poruchy v oblasti sexuální – patří sem například předčasná pohlavní aktivita, nevybíravost a proměnlivost partnerů, nevítané početí, nežádoucí mateřství, možnost nákazy pohlavními chorobami. e) Požívání alkoholu a kouření – jsme schopni zajistit (stejně jako většina jiných škol), aby v prostorách školy či na školních akcích, samozřejmě i na

pracovištích

odborného

výcviku

nedocházelo

ke

konzumaci

alkoholických nápojů. Pokud by se přece jen stalo, že přísné a striktní ustanovení školního řádu by bylo porušeno, je situace projednána se zákonnými zástupci a nastávají sankce. Vážnějším problémem je vést žáky k tomu, aby ve svém volném čase mimo školu si nenavykli požívat

36

alkohol a aby u nich nevznikla alkoholová závislost. Obdobně je tomu i s kouřením. V protikuřácké osvětě nejsme, bohužel, příliš úspěšní. Často se setkáváme s tolerancí rodičů vůči kuřáctví někdy i s tolerancí vůči alkoholu. f) Užívání drog – z anonymních anket se dovídáme, že přibližně 3-5 žáků ve třídě pravidelně užívá drogy už od základní školy. Na počátku téměř vždy bývá móda, protest, zvědavost, svedení. Tyto motivy vedou k vyzkoušení drogy, ale nemusí vést k závislosti. Další důvody, které bývají uváděny, jsou vlivy starších kamarádů, vrstevnický blok, potřeba přizpůsobit se prostředí a v neposlední řadě i víra některých jedinců, že jim drogy pomáhají řešit problémy. g) Krádeže - v poslední době se stále častěji setkáváme s krádežemi na pracovišti a to buď přímo v prodejně, ve skladu nebo v šatně z kabelek zaměstnanců. Cílem je buď použít peníze či zcizenou věc pro sebe, nebo prodat předmět v zastavárně. Pokud je prokázáno odcizení peněz nebo zboží, je to důvodem k okamžitému ukončení studia. Ve studijních oborech výskyt závažných výchovných problémů není častý, bývá u několika jednotlivců. Pokud výchovný poradce řeší výchovné problémy těchto žáků, mají buď příčinu v psychice studenta (např. měli jsme chlapce, který trpěl sociální fobií), nebo v momentální neschopnosti studenta zvládat zátěžovou životní situaci,

což

mívá za následek nárůst absence. Ve třech případech jsme měli důvodné podezření na drogovou závislost. Výchovný poradce pozval do školy rodiče, vysvětlil jim situaci, navrhl řešení a výsledkem pohovoru bylo, že rodiče neprodleně zajistili pro své dítě protidrogové léčení. Rodiče většinou s výchovným poradcem spolupracují, mají zájem o řešení a odstranění závad v chování. V učebním oboru je situace zcela opačná. Stává se, že u stejných žáků se projevují problémy v učení i závadové chování. Vůči kázeňským prostředkům školy jsou mnozí imunní, třídní nebo ředitelská důtka i třetí stupeň z chování jim nevadí. S mnohými rodiči nelze počítat, že by na procesu změn chování svého dítěte spolupracovali. Výchovný poradce s tímto stavem musí počítat. Je si i vědom, že má omezenou škálu prostředků. Ale nelze se vymlouvat na okolnosti.

37

6.2.2 Výchovný poradce se zaměřuje především na tyto kategorie žáků: -

s poruchami chování a se znaky sociální nepřizpůsobivosti – osvědčuje se metoda rozhovorů, mít o žáka upřímný zájem, důslednost, klást krátkodobé cíle sebeovládání a ověřovat jejich plnění, ocenit snahu apod. Mohu říci, že tato metoda přístupu nám přináší dobré výsledky, dosud nezvladatelní žáci přestávají narušovat výuku, pozitivně se mění klima třídy. Podstatou je komplexní poznání a pochopení života žáka,

-

s vysokou absencí a žáky s neomluvenou absencí – výchovný poradce analyzuje individuální příčiny vyhýbání se školní docházce a podle jejich charakteru zvažuje nejvhodnější strategii. Pokud je absentérství podchyceno z počátku, bývá problém řešitelný. V opačném případě, kdy žák přivykl zahálčivému způsobu života a našel v něm zalíbení, je úspěšnost dosáhnout změny jeho vztahu ke škole minimální,

-

v náročných životních situacích – např. problémy ve vztazích v rodině, rozvod nebo úmrtí rodičů, noví partneři rodičů, špatné zacházení ze strany rodičů či sourozenců, mnohdy z důvodu velkého věkového rozdílu nevlastních

sourozenců,

problémy

ve

vztazích

ke

spolužákům,

nežádoucí mateřství, náhlé zhoršení ekonomické situaci rodiny apod. Stává se nezřídka, že žáci, když se ocitnou v pro ně svízelné situace, přicházejí za výchovným poradcem se žádostí o radu a pomoc. Pokud by se jim nedostalo pomoci při rozuzlení krizové situace, s velkou pravděpodobností by předčasně ukončili školu, -

podezřelé z užívání drog – signály přicházejí od vyučujících, někdy i od spolužáků, z pracoviště odborného výcviku nebo od rodičů spolužáků. Zde se výchovný poradce pohybuje na tenkém ledě. Je mu jasné, že signály nemůže nechat bez odezvy a že žák je v ohrožení. Ale označení žáci zapírají a ohrazují se neprůkazným a nepodloženým osočováním. Zřejmě jsou si vědomi, že vlivem mediálně prezentované kampaně je obecně známo, že jsou v patové situaci, kterou se brání řešit. Pohovory výchovného poradce s rodiči jen zřídka vyústí v racionální závěry, rodině většinou rovněž užívání drog popírají, nebo se upokojí slibem dítěte, že s drogou skončí. Ještě vážnější je situace u zletilých žáků, kteří i když se podaří je přimět, aby hledali odbornou pomoc, často proces léčení předčasně ukončí.

38

6.3 Problémy učení Informace o problémech v učení získává výchovný poradce od třídních učitelů, vyučujících,

vlastním

pozorováním,

diagnostickou

metodou,

studiem

dokumentace žáka nebo třídy, z analýzy výsledků hodnocení apod. Stává se jen výjimečně, že by se na něj obrátili přímo žáci nebo rodiče se žádostí o poradenství. Pouhý popis a znalost rozsahu problému nestačí, vždy je nutné hledat příčiny.

Nejčastější typy problémů: -

specifické poruchy učení,

-

nízká motivace,

-

negativní vztah k učení – žák se nechce učit nebo se ani správně učit neumí, chybí základní charakterové vlastnosti jako cílevědomost, vytrvalost, trpělivost,

-

zaostávání v učení způsobují specifické problémy jako neurózy, disharmonický vývoj, psychózy (zde je namístě pomoc dalších odborníků),

-

trvalejší zdravotní problémy či dlouhodobější onemocnění,

-

nezvládání učiva jako důsledek dlouhodobé absence (často zbytečné a tolerované rodiči),

-

problémy spojené se sociálním přizpůsobováním a schopností začlenit se, což se nepříznivě projevuje ve výkonech žáka,

-

nezájem žáka a jeho rodiny o získání znalostí.

Obdobný výčet problémů uvádějí všechny školy, odlišnost je v intenzitě a četnosti výskytu. Výsledky analýzy na SOU obchodním: V přístupu k učení a plnění školních povinností je velký rozdíl mezi žáky studijních oborů a učebního oboru. Ve studijních oborech se problémy v učení nevyskytují masově, jsou spíše ojedinělé. Lze je řešit rozhovorem, radou, návodem, doporučením. Většina žáků a jejich rodičů mají zájem o to, aby se žák v daném typu studia udržel a prosperoval. Spolupráce školy s rodinou ve většině případů uspokojivě funguje. Problémy

v učení

zde

většinou

souvisejí

s dospíváním,

nevyzrálostí,

39

komplikacemi v osobním životě, s nemocí. Bývají přechodného charakteru a většinou řešitelné. U učebního oboru prodavač je situace diametrálně odlišná. Přišli k nám žáci, kteří už na základní škole měli problémy s učením, zvykli si na špatné známky a osvojili si celou řadu negativních návyků a postojů. Někteří přišli na střední odborné učiliště s naivní představou, že se na „učňáku“ nebudou muset učit. U mnohých z nich se projevuje, že se nejen nechtějí, ale mnohdy ani neumějí učit. V lepších případech ovládají pouze mechanické učení, se slovně – logickým typem se setkáváme spíše výjimečně. Jak je postupně poznáváme, zjišťujeme, že řada z nich žije ve složitých a neradostných rodinných poměrech, kdy jim rodina často není zázemím a oporou. Některé rodinné klima je závadové až rizikové. I spolupráce s rodiči je značně rozdílná. S některými rodiči je možné jednat a domluvit se, jak dítěti pomoci zvládat školní povinnosti, jiná skupina rodičů se tím nechce zabývat (mají dost jiných starostí), s některými rodiči nelze vůbec se domluvit a to z řady důvodů (nezájem, nízká inteligence, nevraživý postoj, problémové dítě jim nepřijatelně komplikuje vlastní život, nebo naopak snahu vylhat co se dá, aby neúspěchy dítěte omluvili a kryli). Na mnohé problémy v učení může mít negativní vliv rodina, která se liší svým životním stylem, normami a způsobem chování od většiny společnosti – rodina asociální až patologická. Neuspokojivé výsledky v učení mívají žáci, jejichž rodina je příčinou jejich problému, neboť je nefunkční, rozpadá se, neposkytuje dostatek péče a podnětů, nebo své dítě odmítá. Je až příliš mnoho případů, kdy rodičům se školní práce jejich dítěte vymyká z rukou, čehož – zvláště labilní žáci – zneužívají.

40

6.4 Řešení problémů chování a učení 6.4.1 Řešení výchovných problémů

Vždy, když se u žáka projevují vážné poruchy chování, je nutné poznat rodinu a jednat s rodiči nebo se zákonnými zástupci. Problémy nekázně řeší výchovný poradce nejprve pohovorem se žákem. Pohovoru předchází, že se snaží získat si o něm co nejvíce informací (od třídního učitele, vyučujících, z písemných materiálů, zjišťuje, jak se projevuje na pracovišti odborného výcviku), a to nejen o projevech jeho nekázně, ale i o kladných stránkách žákovy osobnosti. Výchovný poradce by měl pohovor vést tak, aby probíhal v klidné a věcné atmosféře. Neměl by odsuzovat žáka, pouze vyslovit nesouhlas s jeho konkrétním jednáním a pokusit se spolu s ním analyzovat příčiny a jasně formulovat důsledky. Myslím, že by mu měl i říci, že má o něm i pozitivní informace, neboť motivace kladného zaměření bývá mnohdy velmi účinná. Dále by měl žáka inspirovat k tomu, aby se snažil sám či s pomocí formulovat, jaká změna chování by byla správná a žádoucí i formulovat, jak by bylo reálné této změny dosáhnout a zda se domnívá, že to dokáže. Někdy postačí pouze pohovor a dohoda se žákem, že se s výchovným poradcem ve stanoveném termínu sejdou a žák mu vypoví, jak a do jaké míry se mu daří kontrolovat a ovládat své jednání. Je samozřejmé, že před takto dohodnutou následnou schůzkou se žákem musí výchovný poradce opět zjišťovat informace o projevech a jednání žáka za uplynulé období. Pokud toto stádium řešení problému nepřinese žádný výsledek, osvědčuje se svolání výchovné komise, které, kromě žáka, zákonného zástupce, třídního učitele, výchovného poradce, učitele odborného výcviku se zúčastní i zástupce ředitele školy. Výchovný poradce dává doporučení, jak problémové chování žáka postihnout, eventuálně dává i jiná doporučení. Mají-li projevy nekázně rysy asociálního chování, doporučuje žáka do pedagogicko – psychologické poradny.

41

Problematiku záškoláctví řeší metodický pokyn MŠMT č.j. 10194/2002-14 ze dne 11. března 2002 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevence a postihu záškoláctví. Výchovný poradce při pozorování příčin záškoláctví vždy nutně musí vycházet z osobnosti žáka i z jeho rodinného zázemí, je třeba vyslechnout důvody, které uvádí a zjistit, kde a v jaké společnosti tráví čas, v němž měl být na školním vyučování i jak a od koho získává omluvenky. Toto zjištění dává ucelenější obraz o charakteru a příčině závadového jednání. Je nutné jednat i s rodiči žáka. Pokud tkví příčina v narušeném vztahu ke spolužákům nebo k některému z učitelů, je odstranitelná a případ lze uspokojivě vyřešit s tím, že už se záškoláctví nebude opakovat. Obtížněji řešitelné jsou případy, kdy příčinou je rozpor mezi schopnostmi žáka a požadavky ve vyučování. Zde výchovný poradce doporučuje rodičům převést žáka na jiný, méně náročný obor, kde by kladeným požadavkům dokázal stačit. Nejvážnější jsou případy, „chronického“ záškoláctví, kdy žák tráví čas stanovený pro vyučování v partách, restauracích, hernách apod. Zde je na místě jednat nekompromisně a vycházet z § 31 zákona č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů o přestupcích, který označuje jako přestupek ohrožení výchovy o vzdělávání nezletilců.

Závady v oblasti sexuální řeší výchovný poradce tehdy, obrátí-li se na něj s problémem tohoto druhu přímo žák, nebo jeho rodič či třídní učitel. Často žáci přicházejí za výchovným poradcem ještě dříve, než měli odvahu informovat rodiče. Žádají radu, chtějí slyšet, co že mají dělat. Nejčastěji se jedná o nežádoucí početí nebo komplikované partnerské vztahy.

Problém požívání alkoholu výchovný poradce téměř neřeší, neboť žáci si nedovolí ve škole, na pracovišti nebo na akcích školy být pod vlivem alkoholu nebo ho požívat.

To ale neznamená, že ve svém volném čase alkohol

nekonzumují. Naopak. Podle průzkumu, který jsme uskutečnili, 37% žáků prvních ročníků pije alkohol pravidelně každý týden (většinou na diskotékách), u starších žáků je číslo podstatně vyšší. Škola ve svém programu prevence musí mít protialkoholickou prevenci zakomponovanou.

42

Výchovný poradce se dovídá o případech, kdy mladiství se dopouštějí trestných činů a to část pod vlivem alkoholu, když zajišťuje zhotovení hodnocení žáka na žádost soudů či Policie ČR.

Problémy kouření řeší pedagogičtí pracovníci i výchovný poradce.

Problematika užívání drog je velice závažná. Nestává se , že by se žák přiznal k tomu, že je drogově závislý. O daném stavu se dozvídáme až prostřednictvím anonymních dotazníků, z nichž máme informace o tom, jak dlouho žáci drogy pravidelně užívají a které druhy drog. Většina z nich zaujímá postoj, že se jim nemůže nic stát a že nejsou závislí, že je pouze otázkou času, kdy s užíváním přestanou. Výchovný poradce se o drogové závislosti dovídá: -

od rodičů žáka, když se přijdou poradit, jak případ řešit,

-

od pracovníků pedagogického sboru, kteří poukazují na příznačné změny v jednání žáka,

-

z pracoviště praktického vyučování,

-

od spolužáků, kteří jsou informováni (a to spíše formou uřeknutí),

-

výjimečně přímo od drogově závislého.

Výchovný poradce se o drogové závislosti dozvídá až v době, kdy je s ní už spojena celá řada problémů, jako jsou výrazné neúspěchy v učení, vysoká absence, závislost na partě, poruchy chování, agresivita vůči okolí, opatřování si peněz na drogy krádežemi apod. Zde už kompetence a možnosti výchovného poradce nestačí, tady výchovný poradce doporučuje žákům nebo jejich zákonným zástupcům, kam se obrátit, chtějí-li skoncovat s drogovou závislostí.

Výsledky protidrogové léčby na SOU obchodním: Ze sedmi žáků, kteří se v posledním období rozhodli podstoupit protidrogové léčení, studium po návratu do školy dokončili tři, z nichž jedna dívka nyní úspěšně studuje na vysoké škole. Překvapilo nás, že u dvou vyléčených dívek došlo k výrazné změně psychiky a hodnotových priorit. Další čtyři žáci se po absolvování léčby rovněž pokoušeli studium řádně ukončit. Dříve či později

43

však podlehli opět vlivům předchozích „drogových přátel“. Neodolali drogám, předčasně ukončili studium a dále o nich postrádáme jakékoliv informace. Máme i žáky, kteří protidrogovou léčbu z různých důvodů naprosto odmítají a jsou-li zletilí, nikdo je k tomu nedonutí.

Ve výčtu nejčastějších výchovných problémů na naší škole jsem se nezmínila o šikaně. Nikoliv proto, že by se mezi žáky školy vůbec nevyskytovala (žádné prostředí, kde se zdržuje více žáků delší dobu pohromadě, není vůči šikaně imunní), ale z toho důvodu, že se nevyskytuje často a že se ji snažíme co nejvčasněji podchytit a řešit. Považuji za důležité zdůraznit, že bychom se neměli ukvapovat s diagnózou „šikana“, pokud jsme komplexně nepřezkoumali případ. Šikanou přece není jednorázová rvačka, konflikt, nevhodný vtip, ani vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit, pokořit, či pobavit se na jeho úkor. Jestliže je výchovný poradce žádán, aby řešil šikanu, měl by jednat rychle, ale ne zbrkle a neuváženě. Nejprve si musí ověřit, zda chování splňuje znaky šikany (tj. cílené vůči oběti se záměrem oběť ponížit nebo jí pohrozit, je opakované, existuje jedinec či skupina, jimž přináší potěšení nebo uspokojení či prospěch, oběť se neumí bránit a dlouhodobě trpí). Při řešení šikany výchovný poradce musí dodržovat zásady: -

v počáteční fázi vyšetřování neřešit problém před třídou,

-

individuálně vyslechnout oběť i svědky,

-

zásadně odmítat konfrontaci oběti a agresorů nebo jejich rodičů,

-

vyslechnout agresory – překvapivě , mezi čtyřma očima, znemožnit domluvu výpovědi, vše zapisovat nebo nahrávat, je-li pachatelů víc, soustředit se na rozpory ve výpovědích, vytipovat nejslabší článek, dovést je k přiznání či vzájemnému obviňování,

-

zjistit motivy šikany (např. touha po moci, krutost, nuda, zvědavost, jak se oběť ve strachu či bolesti zachová, napodobení mediální agrese apod.),

-

snažit se poznat příčiny šikanování – zda jde o krátkodobou reakci na vlastní obtížnou situaci (rozvod rodičů, narození mladšího sourozence, úmrtí v rodině), nebo je to dlouhodobá záležitost (citové narušení, násilí a ubližování v rodině …),

44

-

svolat výchovnou komisi, která na základě shromážděných informací posoudí, zda se jedná o šikanu a o jaký stupeň závažnosti, navrhne další postup vůči oběti, agresoru i třídě,

-

teprve nyní rozebrat situaci se třídou, vysvětlit nebezpečnost a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků,

-

pokud se situace vyřeší odchodem některých žáků, měl by odejít agresor ne oběť,

-

spojit se se zákonnými zástupci obou stran, seznámit je se situací, sdělit jim navrhovaná opatření, zdůraznit možnost nápravy a požádat je o spolupráci.

Výchovný poradce by se měl následně dlouhodoběji zabývat obětí i agresory, eventuelně doporučit v případě potřeby zákonným zástupcům těchto dětí opatření jako jsou např. terapie, doporučení do pedagogicko – psychologické poradny apod. U závažnějších výchovných problémů je nutná diferenciální diagnostika poruch chování a dle míry závažnosti případu doporučit žáka na speciální odborné pracoviště.

6.4.2 Řešení problémů učení

Výchovný poradce někdy nemůže pracovat se žákem pouze na základě sdělení, že je s ním třeba něco udělat, protože se neučí, nepíše úkoly, v hodinách pospává nebo vyrušuje. Vždy před tím, než absolvuje se žákem první rozhovor, musí o něm shromáždit maximum informací jako např.: -

jak se projevuje v jiných vyučovacích předmětech,

-

prospěch na základní škole,

-

jak se projevuje v odborném výcviku,

-

zda dojíždí do školy z větší vzdálenosti,

-

rodinné zázemí i do jaké míry je pracovně zapojován v rodině, jak rodina reaguje na neúspěchy v učení,

-

jak tráví volný čas,

-

s kým se kamarádí,

-

jakých metod bylo použito k vyvolání změny vztahu k učení,

45

-

jak žák zdůvodňuje svůj vztah k učení třídnímu učiteli, jak argumentuje,

-

má-li nějaké problémy a potíže (osobní, rodinné),

-

zda si nepřivydělává brigádnickou činností a tudíž nemá na učení čas,

-

na čem mu v životě záleží apod.

Teprve po zkompletování informací výchovný poradce pozve žáka k individuálnímu rozhovoru. Chtěla bych vyjádřit názor, že pro vytvoření klidného a přátelského klimatu by neměl být přítomen třídní učitel eventuelně ani vyučující, který na problémového žáka upozornil. Budou výchovným poradcem informováni o průběhu rozhovoru a opatřeních až po jeho uplynutí. Má-li být rozhovor konstruktivní a účinný, měl by probíhat v atmosféře důvěry, nikoliv výčitek a osočování. Pokusím se nastínit, jak by měl rozhovor výchovného poradce se žákem probíhat.

6.4.3 Struktura rozhovoru: -

vzájemné seznámení,

-

sdělit předmět rozhovoru a formulovat cíl, jehož by mělo být dosaženo,

-

stručná analýza dosavadního stavu a logické vyvození důsledků,

-

odvozování příčin (rozlišovat primární a sekundární příčiny),

-

vést žáka k tomu, aby se zamyslel, zda je schopen překážky překonávat a konkrétně jakým způsobem (nespokojit se s pouhým slibem, že se polepší), měl by formulovat, jaké změny a jeho jednání povedou k nápravě,

-

výchovný poradce dle potřeby doplní, zpřesní nebo rozfázuje žákovy návrhy řešení,

-

nabídnout pomoc (v případě, že se žák neumí správně učit, nebo byl dlouhodobě nemocný, nebo se cítí izolován od spolužáků, či když hlavní příčinou je neuspokojivé zázemí, nebo je příslušníkem jiného státu),

-

stručně zopakovat a vyčíslit základní kroky dohody,

-

závěr – chtěla bych ho pojímat jako dohodu dvou partnerů, kteří budou spolupracovat k dosažení cíle,

-

vyslovit důvěru, že žák dokáže na sobě pracovat,

-

domluvit další kontaktní schůzky (kontrola a povzbuzení).

46

Výchovný poradce nemá vystupovat autoritativně z pozice síly, udělovat moudré rady a „promlouvat do duše“. Je to způsob jednoduchý a málo účinný. Obě strany jsou do jisté míry spokojené, jak to zvládly. Výchovný poradce si dal tu práci a dlouze mluvil, co by být nemělo a mělo, žák se ovládl, vyslechl ho a něco nasliboval, aby měl co nejdříve klid a vše pravděpodobně půjde dál v předchozích kolejích. Téměř každý žák se v minulosti s takovým přístupem setkal a mnohý se naučil vybudovat si obrannou hráz, která pak stojí mezi ním a výchovným pracovníkem. Za nevhodná považuji i jednání, kdy výchovný poradce vystupuje jako velký přítel mládeže, říká laciná a prázdná slova, vyslovuje neodůvodněné naděje v polepšení. Za mnohem cennější považuji, aby výchovný poradce jednal tak, aby žák pocítil a poznal, že výchovnému poradci na něm záleží a že je ochoten vynakládat úsilí i čas, aby mu pomohl. Jen klidným, rozumným a přátelským jednáním může nabourávat zatvrzelou pózu, v níž se mnohý prospěchově neúspěšný žák dokáže pohodlně zabydlet. Za důležitý nástroj úspěšného výchovného působení považuji důslednost tzn. důsledně sám plnit, na čem se se žákem dohodli a i důsledně v domluvených termínech sledovat a kontrolovat plnění jednotlivých bodů dohody. Neméně významné je i ocenit snahu žáka při překonávání překážek a stereotypů a povzbuzovat ho. Z výše uvedeného vyplývá, že prvotním rozborem práce výchovného poradce teprve začíná. Dále následuje řada setkání, pohovorů, stanovení dílčích cílů. Oba musí být v kontaktu až do té doby, kdy je žák schopen zvládat náročnost výuky vlastní silou (dá se to nazvat: proces postavit se na vlastní nohy a zvládat zátěž). V mnoha případech je nutné, aby výchovný poradce jednal o formách řešení problémů žáka s třídním učitelem, s vyučujícími jednotlivých předmětů, s učiteli odborného výcviku, mnohdy je nezbytné jednání s rodiči, nebo se obrátit na některé spolužáky se žádostí o pomoc. V závažných případech doporučuje vyšetření pedagogicko – psychologické poradny a po jeho absolvování se podílí na plnění jejích doporučení.

47

6.4.4 Výchovný poradce se zaměřuje v oblasti vzdělávání na tyto kategorie žáků: -

se specifickými poruchami učení (nejčastěji se jedná o dyslexii, dysgrafii a dysortografii),

-

se zdravotním postižením (výchovný poradce po absolvování rozhovoru se žákem a následně i jeho zákonným zástupcem dává doporučení příslušným pedagogickým pracovníkům týkající se přístupů, míry náročnosti i forem hodnocení žáka; alespoň 4x za školní rok iniciuje s nimi následné pohovory s cílem poradit se o vhodných opatřeních; dle potřeby realizují další rozhovory se žákem zaměřené na doporučení a povzbuzení),

-

s cizí státní příslušností (překážkou v učení bývají ne tak problémy jazykové, ale především problémy psychické – neumí se zařadit do třídního kolektivu, cítí se na okraji, neumí si hledat přátele – citové a společenské bariéry zapříčiňují nezdary v učení),

-

s výukovými obtížemi v důsledku dlouhodobé nemoci, úrazu, stresové osobní situace, velké absence apod. (v těchto případech nepostačí krátkodobá péče – výchovný poradce se jim často věnuje po celý školní rok – pouhé poradenství by bylo málo platné – výchovný poradce musí zainteresovat pro spolupráci třídní učitele a především vyučující těch předmětů, v nichž žáci mají potíže, aby se podařilo vytvořit podmínky a předpoklady k normalizaci stavu),

-

žáky zakřiknuté, uzavřené, kteří se neumí prosadit a tudíž mají studijní neúspěchy. Příčinou studijních neúspěchů bývá namnoze tréma, kterou se ostýchají přiznat, neschopnost prezentace před třídním kolektivem. Z různých příčin trpí nedostatkem sebevědomí, jejich sebehodnocení je nevýrazné nebo negativní – v tomto věku to bývá těžký a velký problém, jehož odstranění vyžaduje nejen trpělivost, ale i součinnost a aktivní pomoc rodiny, pracovníků školy, pracoviště a i některých vytypovaných spolužáků,

-

žáky z rizikových rodin – žák nemá podmínky k učení – nebo rodiče by raději viděli, kdyby si vydělával a tudíž je nezajímají jeho studijní výsledky, nejsou mu dobrým vzorem; zde by se měl výchovný poradce zaměřit na motivaci a cílový model,

48

-

bez rodinného zázemí – ve škole máme 4 žáky této kategorie: 2 žáci osiřeli a bydlí u příbuzných, 1 dívka byla týrána matkou a tak je umístěna v azylovém domě, další dívka je psychicky silně narušená a trpí tím, že ji ovdovělý otec nechce mít u sebe; v těchto případech by měl být výchovný poradce i třídní učitel oporou, rádcem i pomocníkem při řešení různých záležitostí,

-

v ústavní výchově – v různých výchovných zařízeních máme celkem 11 žáků; všichni jsou ve stálé péči výchovného poradce, který se pravidelně kontaktuje s nimi i s jejich vychovateli; práce s nimi je pro výchovného poradce značně náročná, neboť mají jiné priority a výukové výsledky jsou pro ně okrajové,

-

talentovaní sportovci – jedná se o žáky, kteří podávají špičkové sportovní výkony na úrovni republikové reprezentace v různých typech sportů, což zapříčiňuje časté absence ve vyučování; pomoc výchovného poradce je zaměřena na to, aby vedle sportu zvládali i studijní povinnosti, takže v těchto případech se výchovný poradce kontaktuje ne jenom se žáky a jejich rodiči, ale i s trenéry, aby bylo dosaženo optimální úspěšnosti. Na schůzkách s rodiči je upozornit, ve kterém vyučovacím předmětu by mohly u jejich dětí problémy nastat, jak jim předcházet či jak je řešit.

Skupinou, kterou se má výchovný poradce zabývat, jsou žáci se specifickými poruchami učení. Všechny školy si kladou otázku, jak tento problém řešit, neboť žáků této skupiny s každým novým školním rokem přibývá. Zavádět

specializované

třídy

si

škola

našeho

typu

nemůže

dovolit

z ekonomického i provozního hlediska, neboť při sestavování jednotlivých tříd jsme nuceni, s ohledem na potřeby praxe, vycházet z odborného zaměření učebního oboru, čemuž odpovídají i příslušné vyučovací předměty. Takže jsme v situaci, kdy v každé třídě máme několik (5 – 9) žáků s různými specifickými poruchami učení. Nevím, jestli model, který naše škola zvolila, je optimální, ale rozhodně jsem přesvědčena, že se problémem těchto žáků nezabýváme formálně, ale snažíme se ho řešit s plnou odpovědností. Model je postaven na zvýšené náročnosti

49

přípravy učitele, na detailním a časově promyšleném využití vyučovací jednotky a na individuálním přístupu k žákům. Nyní si dovolím popsat aktivity výchovného poradce v péči o žáky se specifickými poruchami učení v podmínkách školy, kde pracuji. Informace o těchto žácích získávají třídní učitelé (na základě doporučení výchovného poradce) na začátku školního roku z písemného dotazníku, který mají žáci vyplnit spolu se svými rodiči. Mají v něm vyjádřit, zda se u nich projevují poruchy učení, specifikovat je, a uvést, jsou-li vedeni v péči pedagogicko – psychologické poradny. Dále třídní učitelé kontaktují zákonné zástupce těchto žáků a to na třídních schůzkách nebo pozváním k individuálním pohovorům, v krajních případech telefonicky s cílem získat co nejúplnější informace o míře a závažnosti poruchy učení. Výchovný poradce zpracovává údaje z dotazníků tříd a zhotovuje celoškolní seznam žáků s poruchou učení. V průběhu září výchovný poradce a třídní učitelé upozorňují konkrétní žáky, kteří uvedli, že mají poruchy učení, ale neabsolvovali vyšetření v pedagogicko –psychologické poradně, aby se na ni obrátili a do určitého termínu předali škole její vyjádření. Zde je na místě konstatovat, že většina pedagogicko – psychologických poraden v Praze vyhotovuje podrobná doporučení, jak s těmito žáky v procesu výuky mají vyučující pracovat. Přibližně v polovině října výchovný poradce zpřesňuje přehled těchto žáků s uvedením specifikace poruchy a doporučenými postupy pedagogicko –psychologické poradny, doplněný jmény vyučujících těch vyučovacích předmětů, kterých se žákova indispozice týká. Poté výchovný poradce informuje příslušné pedagogy, v kterých třídách mají žáky s poruchou učení, seznamuje je s obsahem doporučení pedagogicko – psychologické poradny a společně konzultují vhodné formy a metody práce i ověřování znalostí v konkrétních podmínkách třídy. Celoškolní seznam žáků s poruchami učení nemá jen evidenční charakter, ale je nástrojem rychlého a pružného ověřování, zda se příslušní vyučující těmto žákům potřebným způsobem věnují. Ve třídách, kde se vyskytuje větší počet žáků s poruchami učení, je práce učitele s těmito žáky jedním z hledisek hodnocení učitele při hospitační činnosti. Výchovný poradce na naší škole pro sjednocení postupů a usnadnění práce učitelů vypracoval dva dokumenty:

50

-

metodická doporučení pedagogickým pracovníkům týkající se výuky žáků se specifickými poruchami učení,

-

metodický návod a doporučení pro výuku cizích jazyků žáků s poruchami učení.

Výchovný poradce vede pohovory se žáky s vážnějšími poruchami učení, průběžně sleduje, dává doporučení i návody, mnohdy je nutné i povzbuzovat jejich sebevědomí. Musí pracovat především s těmi žáky, kteří se schovávají za vyjádření pedagogicko – psychologické poradny o jejich dysfunkci a nehodlají překonat lenost a ani nejsou ochotni se snažit, protože na to mají „papír“. V těchto situacích je práce výchovného poradce velmi obtížná a někdy i marná. V některých případech lze zjednat nápravu zapojením zákonných zástupců ke spolupráci, v jiných případech je pro žáka větší autoritou vedoucí pracoviště nebo učitel odborného výcviku, takže výchovný poradce po takovémto zjištění se snaží navázat s nimi kontakt a žádat o aktivní pomoc, která by vedla ke změně postojů žáka. Výchovný poradce poskytuje i individuální porady rodičům žáků s poruchami učení a spolupracuje s pedagogicko – psychologickými poradnami v této oblasti. Ještě se zmíním o jedné oblasti práce výchovného poradce. Na našem SOU se setkáváme s problémem, s kterým se v jiných typech škol nemusejí potýkat. Máme žáky, kteří školu zanedbávají, mají velkou absenci (často záměrnou), ale na pracovišti odborného výcviku jsou výborně hodnoceni, že jsou pracovití, svědomití, spolehliví. Většinou se přikláníme k názoru, dát jim ještě šanci. To zní sice velkoryse, ale tito žáci nejsou mnohdy vnitřně vybaveni tak, aby bez vnější pomoci zvládli co zanedbali, takže pro studijní neúspěchy by stejně museli ze školy předčasně odejít. A co je čeká? Konečná stanice ULICE? Zaslouží si to, když jsou slušní, pracovití a práci v obchodě dělají rádi? Ale potřebné znalosti mít musí, ač se tomu dosud snažili vyhnout. Po projednání takovýchto případů výchovnou komisí výchovný poradce přebírá žáka do své péče.

A

nastává

mravenčí

práce:

rozhovory

se

žákem,

konzultace

s vyučujícími, s nimiž se jedná o rozfázování učiva, eventuelně o individuálním vysvětlení obtížných částí učiva, termíny zkoušení, povzbuzování a motivování žáka, kontroly (aby opět nesklouzl k absenci), hodnotit dílčí úspěchy, pomáhat zažít pocit úspěchu atd.

51

Výchovný poradce si musí být vědom, že pokud nenaváže s problémovým žákem citový vztah, obvykle ve svých snahách o cokoli neuspěje. V této oblasti můžeme konstatovat, že máme úspěchy asi v 70% případů.

Každý výchovný poradce by si měl uvědomit, že i maximální pracovní nasazení se mine účinkem, bude-li svou práci pojímat sólově, bez úzké spolupráce se všemi pedagogickými pracovníky. Měl by si být vědom, že výchova mládeže má charakter týmové práce, pro níž je důležitým předpokladem atmosféra vzájemné důvěry. A výchovný poradce musí jednat tak, aby neztratil důvěru žáků ani důvěru členů pedagogického sboru. V souvislosti s prací výchovného poradce při řešení problémů chování a učení užíváme často stereotypních a vžitých výrazů jako je péče výchovného poradce, pomoc. Ale výchovný poradce si musí být vědom, že tyto pojmy nejsou cílové, že mají charakter prostředku. Cílem je naučit žáky nést za sebe odpovědnost, nežít ze dne na den, odpovědně jednat a vědomě utvářet své občanské i společenské jednání a postoje. Klade-li si výchovný poradce otázku, jak se mu jeho snažení daří, odpověď se týká pouze dílčích výsledků. I v případě, že bilance dílčích výsledků je pozitivní, v kontextu jiných působících sociálních faktorů na osobnost žáka neměl by podléhat předčasným pocitům uspokojení.

52

6.5 Profesní poradenství Činnost výchovného poradce na škole našeho typu je úžeji zaměřená a má méně úkolů vzhledem k odbornému zaměření školy. Výchovný poradce vykonává následující konkrétní činnosti: -

poskytuje individuální porady žákům a jejich zákonným zástupcům v otázkách týkajících se dalšího studia,

-

projednává se žáky a jejich zákonnými zástupci možnosti přestupu na jiný typ studia,

-

poskytuje rady a dává doporučení žákům a jejich rodičům v případech, kdy z různých příčin žák nedokončí studium a předčasně z naší školy odchází,

-

shromažďuje informace o možnosti dalšího studia na středních školách, o podmínkách přijetí na různé formy nástavbového studia a pro absolventy studijního oboru obchodník shromažďuje informace o možnostech studia na vysokých a vyšších odborných školách, předává jim dostupné materiály týkající se přijímacích zkoušek,

-

účastní se dnů otevřených dveří pro žáky devátých tříd základních škol a podává informace o studiu i o vnitřním životě školy. Kontaktuje i výchovné poradce některých základních škol, aby vycházejícím žákům mohli podat ucelenější informace o naší škole i o profesním uplatnění absolventů na trhu práce,

-

shromažďuje informace o pracovním zařazení i o pracovním uplatnění našich absolventů.

53

7. Prevence společensky nežádoucích jevů Má-li škola dávat důkladný základ pro utváření zdravého životního stylu, musí věnovat pozornost negativním vlivům, které ho ohrožují. Zde mám na mysli nebezpečí drogové i alkoholové závislosti, gamblerství, kouření i šikanu. V současné době je vážným problémem mladé generace užívání drog. Věková hranice těch, kteří nějaký druh drogy poznali, se snižuje. Seznámení s drogou ještě nemusí vést k závislosti. Ale v případech, kdy vznikne návyk na drogu, mladý člověk se stane na ní závislým, dochází ke změnám psychiky, nastávají psychotraumatizující stavy. Žáci se dostávají do konfliktních situací, které stále obtížněji zvládají, narušují se vztahy přátelské, partnerské a rodinné. Na pravidelné užívání drog potřebují peníze, kterých se stále nedostává a tak rozprodávají své osobní věci. Drogová závislost souvisí s kriminalitou (krádeže, loupežná přepadení, násilné trestné činy, apod.), s absencemi ve škole i na pracovišti. Ve škole máme žáky (kromě dětí z běžně fungujících rodin), kteří vyrůstají v rizikovém

prostředí,

v rodinách

s tendencemi

k nevhodným

návykům,

vedoucím ke změně osobnosti jako je drogová, nebo alkoholová závislost, či závislost na automatech. Tam, kde v rodině je někdo z rodičů nebo sourozenců drogově závislý, je nebezpečí, že žák dříve či později půjde ve stejných kolejích, zvýšené. Pro některé žáky z narušených nebo rizikových rodin není alkohol jen projevem frajerství, či zaplněním volného času, ale bývá únikem z neradostné reality, pomáhá zapomenout na nezdary, přináší iluzi kamarádství. Na vzniku drogové i alkoholové závislosti se podílí celá řada faktorů, které namnoze souvisejí s rodinným klimatem, výchovou, negativními vzory, s volným časem, s mezilidskými vztahy.

54

Drogovou a alkoholovou závislost (odolnost) ovlivňují faktory:

Škola

---> Dospívající

<---

-<-

-> --

-<-

--->

Široká rodina

--->

-->

Rodina

Další dospělí v okolí dospívajícího

Dostupnost drog a alkoholu i jejich cena

Vrstevníci

Prostředí na Pracovišti

Další vlivy: Trávení volného času, dostupnost pomoci pro návykové problémy, prevence, působení masmédií, reklama atd.

Obrázek 3: Faktory působící na jedince.

Rodina - vážné nebezpečí pro dospívajícího představuje závislost jednoho z rodičů či sourozenců.

Širší rodina – v okruhu příbuzných může dospívající najít podněty k různým aktivitám, vzory (kladné nebo záporné).

Další dospělí v okruhu dospívajícího – přátelé, sousedé.

Škola – v každé škole, v každé třídě by mělo docházet k působení na žáka ve vztahu k návykovým látkám. Ne vždy však dochází k nutnému rozlišení osvěty, prevence, včasné prevence, která je již na přechodu k péči o experimentátora.

55

Vrstevníci – mají stěžejní vliv zejména v období dospívání. Rodiče by se měli snažit ovlivnit, s kým se jejich dítě stýká, s kým tráví volný čas, prázdniny, mohou ovlivňovat jeho zájmy, ovlivnit volbu vhodné školy, kde se bude dítě setkávat s kvalitními vrstevníky.

Prevence sociálně patologických jevů je záležitost celospolečenská, neboť je žádoucí, aby mladá generace byla vzdělaná, kultivovaná, aktivní, zdravá a schopná.

Tudíž

prevence

společensky

nežádoucích

jevů

musí

být

programovým úkolem školy. Nelze ji chápat pouze jako jeden z dílčích úkolů, nedá se zúžit na několik informací, přednášek, besed. Problematika by měla být součástí života celé školy a měla by prolínat všemi oblastmi jejího života. Do školy patří prevence na úrovni primární – tedy takové aktivity, které mají zabránit vzniku a vývoji společensky nežádoucích jevů. Jde o soustavnou práci se žáky a zejména se žákovskými kolektivy. Chceme-li preventivně působit na mladé lidi, ovlivňovat jejich postoje k návykovým látkám, musíme přistoupit k prevenci jako k široké odborné oblasti, kde bude důležitým faktorem odbornost a kvalita psychologického působení. Máme-li na mladé lidi působit, aby se vyhýbali návykovým látkám, měli bychom znát důvody, které je ke konzumaci škodlivých látek vedou. Existuje řada výzkumů, které uvádějí různé příčiny vedoucí k nežádoucí závislosti. Příčiny (nejčastěji uváděné): -

zvědavost, vzrušení, prožít něco neobvyklého,

-

uniknout nepříjemným stavům, úzkosti nebo samotě,

-

zapomenout na nevyřešené problémy,

-

protest proti autoritě rodičů někdy i přímo protest proti společnosti,

-

touha usnadnit si kontakt s druhými podobných názorů, splynout s jejich systémem hodnot a norem,

-

nedostatek zájmů, takže svět považují za fádní a nudný a vylepšují si jej drogou nebo alkoholem.

Jak mladí lidé dospívají, stále více jejich znalostí o drogách pochází přímo z „drogové

kultury“,

která

se

šíří

v nejrůznějších

klubech,

diskotékách,

56

restauracích, hernách. Tuto „kulturu“ je nutné erudovaně nabourávat. To znamená působit na uživatele drog, aby s drogou skoncovali a nebo alespoň postupně dávky omezovali a též působit i na žáky, kteří s drogou doposud neexperimentovali, aby se drogám a alkoholu vyhýbali. Lze vycházet z toho, že žáci mají ze svého okolí konkrétní zkušenosti, jak nezáviděníhodně drogy poznamenaly jejich kamarády nebo známé. Setkáváme se stále častěji s tím ( převážně u žáků prvních a druhých ročníků), že chtějí mít podrobné informace o tom, jak která droga působí a jaké nežádoucí změny přináší do života závislých. Z toho vyplývá, že protidrogová prevence stejně jako prevence ostatních sociálně patologických jevů je nutná a potřebná, neboť žákům pomáhá při jejich vlastním hledání a utváření stylu života.

57

7.1 Cíle a prostředky Cíle prevence společensky nežádoucích jevů

a) Cíle obecného charakteru: -

vštípit žákům zásady zdravého životního stylu,

-

naučit je chtít a umět zdravě žít,

-

umět smysluplně využívat volný čas,

-

naučit je slušnosti a toleranci.

b) Cíle prevence návykových látek: -

poskytnout informace o drogách a jaká rizika přinášejí,

-

nepotřebovat k životu drogy, alkohol, kouření,

-

být odolný vůči škodlivým vlivům,

-

u drogově závislých zbavit se závislosti, nebo alespoň snižovat poptávku po drogách.

Z těchto cílů vycházejí pedagogičtí pracovníci při stanovení dílčích cílů. Aby konkrétní, dílčí cíle byly správně zaměřeny, musí jim předcházet co nejobjektivnější analýza daného stavu, musí být shromážděno maximum informací o žácích, s nimiž pracujeme. Stanovené cíle by měly být důsledně promítány do výuky i do výchovné práce (a to formou logicky zdůvodnitelných požadavků na žáka se zřetelem na jeho budoucí zařazení do společnosti), do řádu školy, rozpracovány do školních i mimoškolních aktivit, měly by být zakomponovány i do odborného výcviku. Na třídních schůzkách třídní učitelé seznamují rodiče s cíli školy a snaží se je získat pro spolupráci se školou, která je nepochybně ku prospěchu jejich dětí.

Prostředky prevence nežádoucích společenských jevů

Aby cíle prevence nežádoucích společenských jevů nebyly jen pouhou proklamací, nebyly jen líbivým papírem pro kontrolní orgány, musí vedení školy pro jejich konkrétní realizace umět získat i ostatní pedagogické pracovníky. Ale

58

nejen je získat pro to, aby je plnili, ale proto, aby se s nimi ztotožnili a považovali je za alfu a omegu své práce se žáky. To znamená, že by se měli učitelé zamýšlet, jak teoretické učivo prezentovat žákům zajímavějším způsobem, jak čelit stereotypu a nudě, volit rozmanité formy výuky, z teoretického učiva vyvozovat praktické a výchovné závěry.

Prostředky prevence jsou: -

výuka všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů,

-

třídnické hodiny – v nichž se řeší problémy třídy, jednotlivců i vztahy mezi žáky – jsou významným výchovným prostředkem,

-

akce školy – jako exkurze, zájezdy, tématické vycházky, výstavy, lyžařský výcvik, sportovní akce, olympiády, různé typy soutěží, ekologické aktivity, filmová a divadelní představení, výstavy žákovských prací, seznamování žáků školy s úspěchy spolužáků ve sportech či v jiných oblastech, zveřejňování výsledků hodnocení prospěchu a chování,

besedy

a

přednášky

zaměřené

na

prevenci

sociálně

patologických jevů, na prevenci v oblasti sexuální apod., besedy s významnými osobnostmi kulturního světa nebo se sportovci atd., -

vždy je nutná promyšlená volba,

-

mimoškolní činnost – má poskytovat aktivity pro volný čas a to aktivity sportovní, kulturní, zájmové, z oblasti tvořivosti – patří sem kroužky, různé kluby, neformální i formální besedy, diskusní kluby,

-

odborný výcvik – většina našich pracovišť OV ovlivňuje výchovu žáků a aktivizuje rodičovský zájem,

-

výchovné poradenství,

-

rozhovory pedagogických pracovníků se žáky ( skupinové i individuální ),

-

celkové klima školy – je velmi důležité, aby výuka i výchovy probíhaly v atmosféře důvěry a přátelství.

Zásady prevence Aby program prevence společensky nežádoucích jevů mohl plnit svou funkci, měl by být především: -

komplexní – to znamená zahrnující aktivity vzdělávacího charakteru kreativní povahy, pohybového charakteru atd.,

59

-

dlouhodobý – akce by měly prolínat celým školním rokem, měly by na sebe navazovat (jednorázové akce, vytržené z kontextu se často minou účinkem),

-

promyšlený a nápaditý – povahou a charakterem jednotlivých aktivit, měl by poskytovat informace, ale i rozvíjet dovednosti a postoje žáků,

-

nenásilný, neomezující – v opačném případě by nepřinesl očekávaný účinek,

-

různorodý formami i metodami – kurzy, přednášky, besedy.

60

7.2 Formy prevence sociálně patologických jevů -

vhodné

využívání

učiva

v jednotlivých

vyučovacích

předmětech,

formování žádoucích postojů, zlepšování sebeovládání, upevňování kladných charakterových vlastností, učení se zvládání konfliktů a stresů, vytváření pozitivního sociálního prostředí, -

nenásilné využívání učební látky vyučovacích předmětů k informacím o negativních důsledcích drogové, alkoholové i kuřácké závislosti. Pedagogičtí pracovníci se nemohou omezovat na výroky typu „drogy jsou škodlivé“ nebo „přestaňte kouřit“, ale měli by projít vzděláním v protidrogové prevenci, aby neutrpěla jejich autorita a nevznikly pochyby o jejich erudovanosti. Pokud mladým lidem poskytujeme informace, které jsou v rozporu s jejich zkušeností, pak nemají žádný pozitivní vliv.

-

podpora ochrany zdraví v teoretické části odborného výcviku,

-

přednášky, besedy a diskuse se zkušenými odborníky ( v současné době mají školy možnost výběru vhodných preventivních programů ),

-

pohovory se žáky,

-

individuální pohovory výchovného poradce se žáky, u nichž se sociálně patologické jevy projevují, případně doporučení obrátit se na odbornou péči,

-

na třídních schůzkách na začátku školního roku jsou rodiče seznámeni s touto problematikou a zároveň je jim nabízena možnost individuálních konzultací v případě potřeby,

-

přesvědčovat rodiče, vysvětlovat cíle školy, organizovat pro ně různé akce, získat je pro zapojení,

-

spolupráce s pedagogicko – psychologickou poradnou,

-

široká nabídka aktivit pro volný čas. Škola, kde pedagogickým pracovníkům na žácích opravdu záleží, by měla organizovat a zajišťovat i kulturní a dovednostní aktivity a programy a tím umožnit co nejširšímu okruhu žáků uplatnění v různých sférách činnosti a usměrňovat tak i oblast využívání volného času

Jde o to, nabídnout žákům možnost zvolit si vlastní cestu zdravého životního stylu.

61

Prevence společensky nežádoucích jevů může přinášet pozitivní výsledky pouze za předpokladu důkladné analýzy daného stavu (tzn., aby škola měla o svých žácích co nejvíce informací). Škola by měla volit vhodné preventivní programy se zřetelem k aktuální situaci. Důležitá je i připravenost pedagogů, proto by mělo vedení školy podporovat systém vzdělávání pedagogických pracovníků.

Doporučení ke zvýšení efektivity prevence nežádoucích společenských jevů na školách -

výchova ke zdravému životnímu stylu a řešení problematiky sociálně patologických jevů musí být činnost dlouhodobá, systematická a komplexní,

-

věnovat pozornost teoretické připravenosti pedagogů a prohlubovat soustavnou spolupráci všech výchovných pracovníků,

-

zaměřit se na získávání rodičovské veřejnosti pro plnění cílů školy, hledat formy spolupráce a komunikace,

-

soustavně získávat informace o žácích – tj. o jejich zájmech, potřebách, životním stylu, hodnotové orientaci, jaké mají vzory jednání, z jakého sociálního prostředí přicházejí, o rodinném zázemí, jak tráví volný čas, jaké kamarády si vybírají, o zkušenostech s návykovými látkami apod.,

-

na

základě

důkladné

analýzy

promyšleně

stanovit

dlouhodobě

koncipovaný program, v němž budou vymezeny konkrétní aktivity a stanoveny přesně definované cíle, -

hodnotit efektivnost a úspěšnost zvolených aktivit, hodnotit stupeň dosažení stanovených cílů, zaměřit působení pracovníků na posilování žádoucích hodnot a postojů žáků a na pozitivní ovlivňování jejich zájmové sféry, na výchovu k odpovědnosti,

-

efektivnější a účinnější je zaměřit se na práci s menšími skupinami žáků s cílem pokusit se příznivě ovlivnit klima třídy, veřejné mínění i postoje a návyky jedinců,

-

při volbě vhodné intervence je vždy třeba přihlédnout ke specifickým okolnostem a zvážit rizikové faktory.

62

Výchovný poradce doporučuje žákům nebo zákonným zástupců, kam se obrátit, chtějí-li skoncovat s drogovou závislostí.

7.3 Instituce v drogové oblasti pro Prahu a kolí -

Centrum pro infekční oddělení, FN Motol, MUDr. Tulach – hepatitida, psychoterapie, konzultace, komplikace u drogově závislých,

-

Centrum metadonové substance Drop In, Praha 1,

-

Substituční centrum Apolinář – metadonový program,

-

Drop In – Praha 1 – nízkoprahové zařízení,

-

Kontakt – Praha 2 – vestibul stanice metra Karlovo nám. – poradenství,

-

Anima – Praha 2, Apolinářská 4A – rodinná terapie,

-

Eset – Help – Praha 4 – doléčovací centrum, konzultace, psychoterapie,

-

Léčebna PL Bohnice – Praha 8 – léčebná oddělení pro muže i ženy – detoxikace,

-

Komunita Teen Chailleuge – Praha10 – drog. Centrála křesťansky orientovaná,

-

Detoxikační oddělení – Praha 2,

-

Cesta Řevnice – komunita,

-

Krizová centra – Pontis - Praha 9 – střednědobá léčba, možnost ubytování

2

měsíce,

problematika

potíží

při

soužití

s rodiči,

psychoterapie, rehabilitační aktivity; Riaps –Praha 3 – krizové pobyty na 5

dní,

ambulantní

služby

psychoterapeutické,

poradenské

a

psychiatrické; Denní psychoterapeutické sanatorium – Praha 4; Centrum krizové intervence – Praha 8; Alternativa – ambulantní a pobytové oddělní pro mládež ohroženou drogou, -

Alkoholic Anonymous – Praha 1

V posledních třech letech protidrogové léčení absolvovalo na doporučení výchovného poradce 8 žáků, ve všech případech ne z jejich vůle, ale na nátlak rodičů. Rodiče rovněž z navržené nabídky zvolili instituci, kterou považovali pro své dítě za vhodnou. Výsledky: U pěti žáků byla léčba úspěšná. Z toho čtyři žáci složili úspěšně závěrečnou zkoušku a jeden byl přijat na nástavbové studium.

63

Závěr Ve své práci jsme se pokusili nastínit úkoly a činnosti výchovného poradce na škole. Cílem práce nebylo podat vyčerpávajícím způsobem úplný a komplexní přehled této problematiky. Jsme si vědomi, že problematika výchovného poradenství je široká, značně rozvětvená, obsahově různorodá. Mnohé aspekty této činnosti by mohly být předmětem dalšího zkoumání a zpracování. Snažili jsme se hlouběji poznat práci výchovného poradce s mládeží při řešení široké škály rozmanitých a často závažných problémů. Získané poznatky i informace jsou nesporným přínosem pro práci s učňovskou mládeží a rádi bychom je poskytli i pedagogickým pracovníkům školy, kde působím. Vždyť realizace výchovných a vzdělávacích cílů školy, jež jsou zaměřeny na co nejoptimálnější profesní a občanskou připravenost mladých lidí pro samostatný život, předpokládá součinnost a schopnost pedagogických pracovníků školy dát jim nejenom přiměřené vědomosti a dovednosti, ale i naučit je překonávat překážky, řešit problémy, zaujímat správné postoje a harmonizovat individuální životní styl s celospolečenskými potřebami.

64

Seznam literatury 1)

BARTOŠEK,

M.

Pedagogicko-psychologické

poradenství.

Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 1998. s-. ISBN 8086568-04-0. 2)

BEČKOVÁ,

I.

Farmakologie

drogových

závislostí.

Praha:

Karolinum, 1999. 112s. ISBN 80-7184-864-6. 3)

BUREŠOVÁ, J. Pedagogická diagnostika. Brno: MZK-PK, 1988.13s. ISBN -.

4)

DRTILOVÁ, J. a kol. Odlišné děti. Praha: Vyšehrad, 1994. s-. ISBN -.

5)

HADJ MOUSSOVÁ, Z. Úvod do speciálního poradenství. Liberec: Technická univerzita, 2002. 77s. ISBN 80-7083-659-8.

6)

HLADKÁ, J. Povinnosti výchovných poradců na SŠ a SOU. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 1999. s-. ISBN 80902189-7-0.

7)

KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství. Praha: SPN, 1987.s-.ISBN -.

8)

KLÍMOVÁ, M. Kapitoly z výchovného poradenství. Praha: Univerzita Karlova, 1984. s-. ISBN -.

9)

KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997. 128s. ISBN 80-7178-123-1.

10) KVAPILÍK, J. Člověk a alkohol. Praha: Avicenum, 1985. 240s. ISBN -. 11) MEČÍŘ, J. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha : Avicenum, 1990. s-. ISBN -. 12) MICHALOVÁ, Z. Specifické poruchy učení. Havlíčkův Brod: Nakladatelství TOBIÁŠ, 2001. 99s. ISBN 80-7311-000-8. 13) MÜHLPACHR,

P.

Sociální

patologie.

Brno:

Masarykova

univerzita, 2002. 104 s. ISBN 80-210-2511-5. 14) NEŠPOR,K. Návykové chování a závislosti. Praha : Portál, 2000. 150 s. ISBN 80-7178-432. 15) NEŠPOR, K. Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 199 s. ISBN 80-85121-52-2. 65

16) SKALÍK, I. Jsou ohroženy naše děti? Praha: PREV-CENTRUM, 1998. 53 s. ISBN -. 17) STRAKOVÁ, J. Projekt Škola podporující zdraví. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2000. s-. ISBN 80-8630706-9. 18) ŠTOČEK,M. Rukověť třídního učitele střední školy. Praha: ATRE, 2002. 109 s. ISBN -. 19) VONDRÁKOVÁ, E. Nadané děti. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2000. s-. ISBN 80-86307-06-9. 20) TRAIN, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997. 164 s. ISBN 80-7178-131-2. 21) ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD – především pro rodiče a vychovatele. Praha: D+H, 1997. 19 s. ISBN -.

66

Seznam příloh Příloha č.1: Profesní uplatnění absolventů studijního oboru Obchodník ve sféře obchodu Příloha č.2: Vstupní dotazník Příloha č.3: Dotazník o zkušenostech s návykovou látkou

67