2

4. číslo 2013

50 Kč / 2 €

odborný časopis pro pobytové a terénní sociální služby

► DŘÍVE

VYSLOVENÁ PŘÁNÍ

► PAMĚŤ

► PODPORA

IMUNITY STRAVOU

► NOVÁ RUBRIKA:

DOMÁCÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

vý r

oč

í ča

sopisu Oše tř

15 let

lská péče ate ov

A JEJÍ FUNGOVÁNÍ

OBSAH OŠETŘOVATELSKÁ PRAXE

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v  tomto zářijovém čísle se hlouběji věnujeme psychickým statkům člověka – jeho přáním, jeho paměti, tréninku paměti či zpracování nepříjemných zážitků, z  nichž jedním z  nejtěžších je odchod blízkého člověka. Rádi bychom po delší době znovu připomněli nám všem v  pomáhajících profesích, že psychika hraje stejně důležitou roli jako fyzická trápení či naopak radosti. Platí to nejen pro naše uživatele, ale také pro nás! Těžko si můžeme přikázat mít dobrou náladu, která by se přenášela i  na naše okolí, stejně tak jen těžko můžeme zabránit tomu, aby se špatná nálada některého z kolegů či klientů přenášela na nás – ale můžeme se na věc podívat i  s  nadhledem a  řídit se mottem stále dobře naladěných lidí (jistě takové znáte): dobrá nálada sice nevyřeší veškeré problémy, ale naštve tolik pesimistů a mrzoutů, že stojí za to si ji pěstovat.

Nově se budeme od tohoto čísla podrobněji věnovat agenturám domácí péče s  autorkou Mgr. Alenou Černockou, začínáme přehledem forem domácí péče a  především zdůrazněním jejích pozitiv, s čímž bohužel souvisí i stále přetrvávající legislativní vakuum, které v  této oblasti panuje. Bylo mnohokrát prokázáno, jak blahodárný vliv má domácí ošetřování na pacienty a  jejich rodiny, poukazujeme neustále na ekonomickou výhodnost této péče, přesto se i  v  odborných kruzích (lékaři) často setkáváme s nepochopením. S  nadcházejícím podzimem na nás mohou začít útočit nejen viry a  bakterie, ale také „blbá“ nálada, proto jsme připravili dva články, které mohou pomoci se s  obojím vyrovnat: imunitu můžete podpořit správně zvolenou stravou a náladu si zlepšit taneční terapií! Přeji Vám podzim barevný, plný síly a dobré nálady.

Olga Svobodová šéfredaktorka

Agentury domácí péče

4

Dříve vyslovená přání a možná rizika u seniorské populace

6

Rozvoj dovedností dospělých lidí s mentálním postižením

8

Paměť a její poruchy ve stáří

10

Spánková paralýza

14

Porozumět pozůstalým

16

Postantibiotické průjmy

18

Pokožka ve stáří a péče o ni

20

Osteoporóza - odvápnění kostí

22

Podpora imunity stravou

24

MANAGEMENT Hodnocení pracovníků

26

VAŠE ZDRAVÍ Zázračný vitamin B17

30

Terapie tancem a pohybem

32

ZÁKLADY KOSMETOLOGIE Oxygenterapie

34

AKTUÁLNĚ Jak získat a převést ostatky papeže

Ošetřovatelská péče – 4/2013 Odborný časopis pro pobytové a terénní sociální služby MK ČR E 19833 ISSN 2336-1603 Adresa redakce a vydavatele: SIVILIANIA s.r.o., Lidická 51, 602 00 Brno Šéfredaktor: Mgr. Olga Svobodová, tel.: 773 615 138, e-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Renata Kainráthová, PhDr. Jaroslava Kotalíková, Mgr. Marie Marková, PhD., Mgr. Libuše Roytová, Mgr. Marcela Vítová Grafická úprava: Michaela Dašková

36

Odborný konzultant pro oblast ošetřovatelství a provozní hygieny: Bc. Ludmila Hájková Předplatné: tel.: 531 010 910, e-mail: [email protected], www.osetrovatelskapece.cz Celoroční předplatné: Předplatné se automaticky prodlužuje. 250 Kč/10 € Inzerce: tel.: 774 615 131, e-mail: [email protected] Foto titulní strany: fotobanka shutterstock.com Fota bez uvedení autora: fotobanka shutterstock.com Vychází 6x ročně.

Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoliv části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Redakce nezodpovídá za jazykovou správnost, obsah a formu inzerátů, současně se nemusí ztotožňovat s obsahem reklamních článků.

3

O Š E T Ř O VAT E L S K Á P R A X E / PA M Ě Ť V E S TÁ Ř Í I

PAMĚŤ

OŠETŘOVATELSKÁ PRAXE

PhDr. Martina Muknšnáblová, Lenka Wernerová Manager úseku řízení kvality péče, auditor, odborná učitelka VOŠZ [email protected]

A JEJÍ PORUCHY VE STÁŘÍ I. Paměť je nedílnou součástí lidské existence. Lidé s pamětí pracují každý den, ale začnou si ji nejvíce uvědomovat až v okamžiku, kdy ji začnou ztrácet. Zhoršování paměti patří mezi přirozené známky stárnutí, ale může být také doprovodným příznakem různých onemocnění.

DRUHY PAMĚTI

Paměť je možné rozdělit podle mnoha kritérií a tato dělení nejsou jednotná. Mění se nejen v  průběhu času na základě stále nových poznatků, ale i  podle přístupu jednotlivých autorů. Základním dělením paměti z  časového hlediska je dělení na krátkodobou a dlouhodobou paměť.

DEFINICE PAMĚTI

► Krátkodobá paměť

je druh paměti, která uchovává informace dočasně, dokud nejsou zapomenuty, nebo naopak převedeny do paměti dlouhodobé. Tato paměť je vulnerabilní a  dokáže podržet informace v řádu několika sekund až minut. Abychom mohli informaci do paměti zakódovat, musíme ji nejdříve přijmout. První zachycení informace probíhá do okamžité paměti. Kapacita okamžité paměti je značně omezená a může obsahovat pouze sedm odlišných položek. Obsahuje informace, které ovlivňují aktuální pozornost a aktuální tok myšlenek člověka. Z  této paměti informace zpravidla rychle vymizí, ale může být uchována i delší dobu, pokud je posílena opakováním. Opakování je nezbytné k  tomu, aby byla informace z  okamžité paměti přesunuta do paměti pracovní.

► Pracovní paměť

obsahuje informace, které mají také pouze přechodnou hodnotu. Má význam pouze pro určitou vymezenou dobu, a  pokud není využívána, postupně se vytrácí. Pracovní paměť se svojí kapacitou a  trváním pohybuje na rozhraní mezi krátkodobou a  dlouhodobou pamětí. Tomu nasvědčuje i  fakt, že během pracovní paměti dochází k dočasné změně nervové tkáně a  k  dočasným synaptickým spojům, stejně jako u  paměti krátkodobé. Nedochází ke  změně tvaru dendritů nebo proteosyntéze, ke které dochází u  paměti dlouhodobé. I  přesto se najdou autoři, kteří řadí paměť pracovní do dlouhodobé paměti.

► Ikonická a echoická paměť

10

Někteří autoři do krátkodobé paměti řadí také paměť ikonickou. Tato paměť je

není snadná, mnoho autorů se rozchází v názoru, jak definovat paměť, každý na paměť nahlíží z  jiného úhlu pohledu. Je zkoumána interdisciplinárně, nejvíce z  pohledu psychologie a  neurovědy. Mohli bychom říci, že paměť je schopnost organismu ukládat a  vybavovat si informace, které získal osobními zkušenostmi. Paměť zahrnuje komplex dějů a vlastností, které se podílejí na vštěpování, uchovávání a vybavování zkušeností. Tato tři hlavní stádia při tvorbě a vybavování paměti jsou nezbytná pro správné fungování paměti. Proces zapomínání je vysvětlován právě jako selhání v  jednom nebo ve více těchto stádiích. Proces ukládání informace do centrálního nervového systému je označován jako konsolidace, vybavení paměťové stopy jako retrieval. Ukládání paměti je stupňovité. Informace je uložena napřed v  krátkodobé paměti a  potom přes určité mezistupně do paměti dlouhodobé. Vlastní paměťová stopa je nazývána engram a charakterizuje přetrvávající změnu nervové tkáně. Paměť je chápána jako systémový jev, který je funkčně propojen s  celou řadou dalších jevů, jež se také podílejí na formování psychické činnosti. Je to aktivně se chovající činitel, není to pasivní „sklad“ našich znalostí. Pojem paměť bývá často dáván do souvislosti s  učením. Paměť je označována jako dispoziční základna učení a  zároveň vyjadřuje také jeho produkt, zapamatované. Nedílnou součástí paměti je centrální nervový systém, jehož poškození na různých úrovních vyvolává zhoršení určitého druhu paměti.

PA M Ě Ť V E S TÁ Ř Í I / O Š E T Ř O VAT E L S K Á P R A X E založena na zrakovém systému a díky ní je možné i  po zavření očí vidět obraz, který byl vnímán krátce před zavřením očí. Jde-li o  sluchový vjem, pak je tento typ paměti nazýván pamětí echoickou. Odborníci se domnívají, že pro každý senzorický systém existuje rozdílný způsob, jak uchovávat senzorické informace, ale dosud byly více prozkoumány pouze systémy pro uchovávání podnětů sluchových a zrakových.

► Dlouhodobá paměť

uchovává informace po dobu několika minut, let, desetiletí, ale i po celý život. Má téměř neomezenou kapacitu a  je schopná skladovat tisíce faktů a  událostí. Tato paměť je méně vulnerabilní než paměť krátkodobá a  čím jsou uložené informace starší, tím jsou odolnější vůči zapomínání.

► Epizodická, sémantická

a procedurální paměť Mezi další typy paměti, které je možné rozlišit, patří například paměť epizodická, sémantická a  procedurální. Epizodická paměť je určena pro fakta a události. Tato

NERVOVÝ SYSTÉM

Paměť má neuronální zhmotnění. Veškeré naše myšlenkové pochody jsou založeny na integraci mnoha procesů v  našem těle, jež jsou zabezpečeny nervovým a  endokrinním systémem. Tyto dva systémy vytváří neurohumorální regulaci činnosti organismu. Každý vjem je v mozku analyzován, porovnáván s  minulými zážitky, které jsou uloženy v  naší paměti, a  na  základě jeho vyhodnocení vzniká odpověď organismu. Nervový systém je

JAKÝ JE VÁŠ VĚK?

35 30 počet respondentů

paměť umožňuje vědomé vzpomenutí si na děje a  události, které se odehrály dříve. Sémantická paměť obsahuje všeobecné znalosti, informace o  světě okolo nás. Tyto znalosti se nevztahují ke  konkrétní epizodické události. Procedurální paměť umožňuje naučit se kognitivní a  behaviorální dovednosti. Obsahuje motorické dovednosti, jako je například jízda na  kole. Vybavování není vědomé (je to nedeklarativní paměť), učením a  motivací dochází ke zvyšování výkonnosti.

27

21

20 12

10 5 0

50-60 let

61-70 let

71-80 let

81 let a více

TRÉNUJETE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM VAŠI PAMĚŤ? Počet respondentů Pravidelně luštím křížovky

51 (57,30 %)

Čtu knihy/ noviny/ časopisy

72 (80,90 %)

Navštěvuji kurzy pro trénování paměti

2 (2,25 %)

Vytvářím si mnemotechnické pomůcky

9 (10,11 %)

Navštěvuji Univerzitu třetího věku

7 (7,80 %)

Trénuji paměť jiným způsobem

BUDEME SI PAMATOVAT?

Zda bude vnímaná informace také uložena, závisí na mnoha okolnostech. Záleží, jak často je daná událost opakována, jestli je pro jednotlivce důležitá a  zda je možné ji přiřadit k  již získaným informacím. Tyto faktory ovlivňují kódování informace. Vštěpování neboli kódování označuje způsob, kterým je informace nejen získána a  zpracována, ale také připravena pro uložení v  paměti. Informace je možné ukládat ve  vizuální, akustické nebo sémantické formě. Trvalému vštípení informace napomůže zpracování informace co nejvíce smysly.

► Uchovávání informací je efektivní, má-li daná informace pro člověka určitý význam, a  pokud jsou informace uspořádané do smysluplného celku. Zapamatování informace může být spontánní nebo úmyslné, ale vždy hraje velkou roli vliv motivace a  povaha zapamatovaného materiálu. Člověk si vždy lépe pamatuje to, čemu rozumí nebo podnět vyvolávající emocionální reakci.

► Aby mohlo dojít k  vybavení určité

29

25

15

hlavní řídící jednotkou, která umožňuje veškerou naši existenci.

10 (11,24 %)

Nepřemýšlel/a jsem nad tím

3 (3,37 %)

Paměť netrénuji

4 (4,49%)

Neodpovědělo

7 (7,87 %)

události, musí být pospojovány různé druhy informací, které jsou lokalizovány v  odlišných částech mozkové kůry. Vybavování zapamatovaného probíhá ve dvou formách – jako reprodukce nebo jako znovupoznání zapamatovaného. Reprodukce zahrnuje znovuvybavení informací, které byly vnímány, neboli rekonstrukci zapamatovaného. Znovupoznání (rekognice) představuje rozpoznání podnětů a  odlišení těchto podnětů od nových. Vybavení informací ovlivňují emoce v  okamžiku, kdy byla informace získána, ale také ve chvíli, kdy je vyžadováno vybavení si určité informace. Je prokázáno, že během špatné nálady jsou vybavovány negativní informace, a  naopak při dobrém naladění se vybavují spíše pozitivní informace. Úspěšnost vybavení je závislá také na stavu a kvalitě vědomí.

► Uchování paměťové stopy ovlivňují

hormony vylučující se ve stresových situacích (adrenalin, ACTH, kortisol), antidiuretický hormon a  oxytocin. Stresové hormony zlepšují paměť pomocí aktivace amygdaly, napomáhají lepšímu vybavení informace. Antidiuretický hormon zlepšuje paměťovou stopu také na základě stresové situace spojené se zvýšením hladiny glukózy v  krvi. Do krevního oběhu se dostává zvýšené množství glukózy jako reakce organismu na zátěž. Jelikož je glukóza osmoticky aktivní látka, hrozí organismu ztráta vody. Dehydrataci je zabráněno vylučováním  antidiuretického hormonu, který zadrží vodu v  ledvinných kanálcích. Oxytocin

11

O Š E T Ř O VAT E L S K Á P R A X E / S PÁ N K O VÁ PA R A LÝ Z A

SPÁNKOVÁ PARALÝZA Mgr. Jana Gajdošová

OŠETŘOVATELSKÁ PRAXE

Sociální a speciální pedagog [email protected]

Paralýza nastává při usínání (hypnagogická paralýza) nebo při vzbouzení se (hypnopompická paralýza). Fyziologicky je tento stav spánkové obrny spojen s paralýzou, která přirozeně nastává během těch fází spánku, kdy máme sny (REM fáze - tzv. REM atonie). Náš mozek během REM fáze účinně funguje, ale tělo by mělo být ve spánku – tedy se nehýbat. Takováto atonie slouží především k  tomu, aby se naše „snové pohyby“ nepřenášely na naše fyzické tělo, tedy abychom se během spánku nezranili. Když se v  této fázi najednou probudíme, tak mozek se domnívá, že spíme a  tělo zůstane v paralýze.

SPÁNKOVÁ PARALÝZA A HALUCINACE

Během spánkové paralýzy může docházet i  k  halucinacím. Můžeme vidět obrazy, vnímat v  místnosti další osoby, slyšet podivné zvuky. Často lidé mívají pocit, že jsou někým sledováni, a  to i  když jsou v místnosti sami. Často se člověku špatně i  dýchá. Někteří lidé popisují stavy, kdy mají pocit, že jim „něco“ - například těžký kámen - leží na hrudníku, či že jim na hrudním koši dokonce nějaká neidentifikovatelná bytost sedí. Paralýza může trvat od několika sekund až po několik minut (některé prameny uvádějí, že dokonce až hodinu). Spánková paralýza bývá zařazována mezi poruchy spánku. Každý desátý člověk spánkovou paralýzu aspoň jednou v životě poznal a každý tisící ji zažívá opakovaně několikrát do roka. Za frekvencí výskytu spánkové paralýzy stojí hlavně stres, důvody mohou být i  únava, post únavové stavy, fóbie, zima v  místnosti, nemoc a  podobně. Často to bývá i  kombinace více vlivů – chlad, nepravidelná strava, nepravidelný životní rytmus atd.

RIZIKOVÉ FAKTORY A SPOUŠTĚČE SPÁNKOVÉ PARALÝZY

14

► častý stres, vysoký stres, po-stresové stavy, ► nepravidelná strava a nepravidelný biorytmus,

Spánková paralýza je jevem starým jako lidstvo samo. Lze říci, že je to jakýsi most mezi dvěma světy našeho vědomí. Jedná se o stav, kdy se nacházíme mezi bděním a spánkem. Někdy se setkáme i s pojmenováním spánková obrna. Je to krátkodobý stav, kdy tělo není schopno se pohnout, kosterní svalstvo je jakoby ochrnuté, ochablé, člověk není schopen provádět pohyby, je však při vědomí. Typickým projevem spánkové paralýzy bývá, že člověk nemůže pohnout končetinami a trupem, zachováno je však dýchání a hybnost očima. Takový stav je vpravdě nepříjemný a pro mnohé je i poměrně děsivým zážitkem. ► nedostatek spánku a odpočinku, klimbání během dne, ► spánek s vysoko vystlanými polštáři, ► těsně po lucidním snu - lucidní sny jsou zvláštním typem snů, během nichž si daná osoba jasně uvědomuje, že sní. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a  je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie. Pokud nás zaskočí spánková paralýza, kterou si uvědomujeme, pak je vhodné zahýbat trochu očima nebo svalstvem tváře. Lidé se v  takovém stavu nejčastěji soustředí na nohy a  ruce, kterými se snaží pohnout, to je však zbytečné, neboť ty bývají paralýzou zcela ochromené. Pokud spánkovou paralýzu rozeznáte, zkuste zachovat klid, nepanikařte, v  klidu vyčkejte, až tento stav sám pomine.

DALŠÍ PORUCHY SPÁNKU Mezi další rozšířené a  obvyklé spánkové poruchy patří: Mluvení ze spaní: mluvený projev během spánku. Děti ve věku 3-10 let mluví ze spaní často, u  dospělých se tento jev vyskytuje cca u 5 % osob.

Somnambulismus, náměsíčnost: dochází k  pohybům spícího. Člověk, který trpí somnabulismem může vstát z  lůžka, různě chodit po bytě nebo domě, hýbat a manipulovat s různými předměty, přitom má otevřené oči, dokáže se často i vyhýbat překážkám, ale nedokáže si uvědomovat důsledky svého chování a jednání, které by mohly nastat. Opakují se epizody vstávání

z  postele během spánku, osoba bezcílně chodí a  projevuje jen nízkou úroveň vědomí, reaktivity a  dalších pohybů. Nereaguje na snahu okolí o  komunikaci. Probuzení v průběhu epizody náměsíčnosti je složité. Obvykle se postižený po nějaké době sám vrací na lůžko nebo ulehá někde jinde a  usíná. Po probuzení si epizodu náměsíčnosti nevybavuje.

Insomnia, nespavost, „špatné spaní“: jedná se o  poruchu častou, občasnou nespavostí trpí čas od času téměř každý člověk. O  chronické nespavosti mluvíme, pokud jí člověk trpí déle než měsíc. Postihuje asi 15  % populace. Projevuje se různě, např. časným probuzením, rychlým usnutím, krátkým spánkem, poruchou usínání, kdy člověk nemůže usnout (zejména v  cizím prostředí), či mělkým nočním spánkem. Člověk, který se dobře nevyspal, je během dne celkově unavený, má špatnou, pesimistickou náladu. Mezi nejčastější příčiny nespavosti patří: stres, nepravidelný spánkový režim, deprese, kofein a  alkohol, některé léky, špatné prostředí pro spánek, nemoc, nedostatek pohybu během dne, nadměrná konzumace jídla nebo pití.

Narkolepsie: chorobná spavost, opakující se nezvladatelné záchvaty ospalosti. Člověk, který trpí narkolepsií je schopen usnout kdykoliv a  kdekoliv. Tato ospalost a  následné usnutí se nedá vůlí potlačit. Narkoleptici usínají ve fázi REM, přeskakují fázi NON REM. Jedná se o velmi složitou poruchu, která ještě nebyla zcela objasněna. Narkoleptik upadá do stavu spánku společně s kataplexiemi – náhlými výpadky činnosti svalů. Spánková apnoe: dočasná zástava dechu ve spánku. U  dospělých se projevuje chrápáním, ale u kojenců může způsobit smrt. Noční děsy: nejčastější dětská porucha spánku. Dítě křičí ze spánku, je vyděšené, často vyběhne z  postele, v  šoku nepoznává lidi kolem

S PÁ N K O VÁ PA R A LÝ Z A / O Š E T Ř O VAT E L S K Á P R A X E

LEGENDY O SPÁNKOVÉ PARALÝZE Spánková paralýza bývá někdy nazývána syndromem „staré čarodějnice“. Tento název vyplývá z toho, že lidé často vnímali přítomnost další, jakoby nadpřirozené bytosti v jejich blízkosti a zároveň nepříjemné pocity dušení a tlaku na hrudníku. V Africe je spánková paralýza označována jako čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného. Čínská kultura hovoří o duchovi, který člověka tlačí do postele. Japonci užívají pro tento stav název kanashibari, znamená svázaný či dokonce kovem upevněný. V Turecku se označuje karabasan – temný lis. Legendy hovoří o stvoření, které ve spánku napadá lidi a tlačí jim na hrudník a vyráží jim dech. V Řecku a na Kypru lidé věřili, že spánková paralýza nastává ve chvíli, kdy se duch se zvířecí podobou snaží oběti ukrást řeč nebo jí sedí na hrudníku a chce ji udusit. Tento duch se jmenoval „Mora“, což je podobný název, který se pro tento stav užívá na Islandu, a to „Mara“. Ve Vietnamu přichází uprostřed noci „šedý duch" a unáší oběti daleko za hory. V Zanzibaru se úděsný Popobawa přitiskne lidem ve spánku na hrudník tak, že ti křičí, aniž by vydali hlásku. SPÁNKOVÁ PARALÝZA A MYSTICKÉ ZÁŽITKY Stav, kdy se člověk nachází ve spánkové paralýze je natolik zvláštní a netradiční, že bývá mnohdy lidmi, kteří jej zažili, spojován s  nejrůznějšími, běžné vědomí přesahujícími zážitky. Takovýto stav je obvykle doprovázen zrychlenou činností srdce, ztíženým dýcháním a  pocitem hrůzy. Tento pocit děsu je stupňován tím, že ochrnutý si plně uvědomuje dění kolem sebe. Nejděsivějším příznakem spánkové paralýzy je pocit přítomnosti cizí osoby v  místnosti. Nejdříve je to jen jakési tušení, posléze někdy bývá osobou stiženou spánkovou obrnou i spatřena. Její podoba se většinou liší od té lidské, bývá zvířecí, ďábelská nebo mimozemská. V takovémto stavu se velice často odehrávají i zážitky, které někteří lidé popisují jakožto únosy UFO.

Démoni přicházející v průběhu spánku a  noci mučit nešťastníka jsou u  umělců napříč stoletími známým jevem. Krom spánkové paralýzy jsou to i  další spánkové obtíže, především noční děsy a  noční můry. Typickým představitelem v  umění, který trpíval spánkovou paralýzou, je Francisco Goya. Jeho příznaky byly typické. Vzbudil se ráno velmi brzo, s  pocitem ochrnutí těla a koutkem oka viděl příchozí bytost. Dlouhá prodloužená jakoby klepetnatá černá ruka ho uchopila za tvář. Byl to strašný zážitek, Goya probraný z  ochrnutí vyskočil nahoru ve zděšení a  poté v uklidnění zjistil, že to byla jeho vlastní ruka. Spánkovou paralýzou a nočními děsy trpěl i nizozemský malíř a kreslíř Vincent van Gogh a  švýcarský malíř Henry Fuseli, pravděpodobně i  Hieronymus Bosh.

John Henry Fuseli - Noční můra (1802) ►

sebe, snaží se dovolat pomoci. Teprve když se energicky probudí, uklidní se a  opět uléhá a  usíná. Příčiny této poruchy jsou různé, může jít o  dřívější špatné zážitky, především rodinné problémy (hádky rodičů, ponižování dítěte apod.).

SPÁNKOVÁ PARALÝZA - OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

Prožít stav spánkové paralýzy je převážně velice nepříjemným zážitkem. Ti, kteří ji zažívají opakovaně, mívají mnohdy i strach a obavy usínat, neradi usínají sami, neradi spí na cizích místech. Co osoba stižená spánkovou obrnou zažívá, asi nejlépe pochopíme, když si přečteme příběhy některých z nich. „Tyto stavy se u  mne objevily už před několika lety, myslím, že mi v té době mohlo být kolem deseti let. Každý den jsem se děsila chvíle, kdy si budu muset jít lehnout. Poprvé jsem okamžitě ucítila v  místnosti přítomnost „něčeho hodně divného“.

Měla jsem dojem, že jsem vzhůru a  zcela při vědomí, ale paralyzovaná strachem. Nemohla jsem hnout ani prstem u  nohy. Byla jsem úplně propocená hrůzou, košili, prostěradlo a  i  úplně mokré vlasy. Máte pocit, že chcete aspoň vykřiknout, ale ven nevyjde nic.“

„Mám pocit, že se probudím ve stejné poloze jako při usínání. Vnímám přítomnost čehosi podivného, je to zkrátka takový nepříjemný pocit a  tlak, někdy doprovázený hučením v  uších. V  té chvíli přichází panika a  uvědomění si totální paralýzy. Chci se bránit a  křičet, ale nic z  toho není možné. Ze začátku jsem se i  bála jít spát, aby se zážitek neopakoval, ale postupem času jsem se tyto stavy naučila ovládat. Jakmile se blíží paralýza, nejde dělat vůbec nic jiného, než si pořád opakovat, že se vám nic nemůže stát, že to za pár sekund přejde. Čím víc se bráníte, tím je to intenzivnější a  tím větší panika přichází. Hodně mi psychicky pomohlo i to, že jsem  se v  různých diskuzích dočetla,

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/ thumb/5/56/John_Henry_Fuseli_-_The_Nightmare. JPG/741px-John_Henry_Fuseli_-_The_Nightmare.JPG

SPÁNKOVÁ PARALÝZA A UMĚNÍ

že tyto stavy zažívá velká spousta lidí, i když se o tom na veřejnosti moc nemluví, protože pro ty, kteří něco takového nikdy nezažili, to může znít hodně divně.“ JAK PŘILÁKAT KLIDNÝ SPÁNEK? ► vyvětraná ložnice, ► uklidňující barvy, ► nejméně hodinu před spaním nepijte kávu ani čaj, ► pro klidný spánek si před spaním dopřejte koupel s levandulí nebo jasmínem, ► před spaním uvolněte mysl relaxací, meditací, odpočinkem – např. posezením u svíčky nebo vonné lampy, ► pokud se vám do dvaceti minut po ulehnutí nepodaří usnout, zkuste na chvíli vstát a číst si něco příjemného.

15

O Š E T Ř O VAT E L S K Á P R A X E / P É Č E O P O K O Ž K U V E S TÁ Ř Í

POKOŽKA VE STÁŘÍ A PÉČE O NI MUDr. Jaromíra Janků

OŠETŘOVATELSKÁ PRAXE

Kožní oddělení Masarykova nemocnice v Ústí n. Labem [email protected]

20

První projevy stárnutí kůže pozorujeme okolo třicátého roku věku - je způsobeno postupným zpomalováním procesu regenerace kožních buněk. Nejdříve a nejvýrazněji zaznamenáváme projevy stárnutí kůže zejména v  obličeji, na krku, v  dekoltu a na hřbetech rukou, tedy v  místech, která jsou nejvíce vystavena působení zevních vlivů. V  nejpovrchnější vrstvě kůže, kterou nazýváme pokožka, pozorujeme známky atrofie, která se projevuje ztenčením tloušťky pokožky. Kůže je následně tenká, jemná, vrásčitá a velmi snadno zranitelná. Ztenčenou pokožkou následně prosvítají krevní cévy, které bývají rozšířené a vinuté. Dochází také ke zvýšené křehkosti cévní stěny, což se projevuje častými krevními výrony do kůže. Důsledkem snížené tloušťky pokožky a snížením obsahu vody v  rohové vrstvě stoupá propustnost pokožky pro exogenní látky, které mohou způsobovat podráždění pokožky či vznik alergické kožní reakce. V  pokožce dále dochází na jedné straně k  ložiskovému úbytku melanocytů (buněk produkujících v  pokožce pigment – melanin), jinde naopak pozorujeme ložiskové zmnožení těchto buněk, což má za následek vznik skvrnitých pigmentací.

Vlastní stárnutí kůže začíná již v období dospívání po ukončení hormonálních změn. Je způsobeno vnitřními faktory, které postihují kůži celého těla, ale významně se na ní podílí zevní vlivy, jako je působení slunečního záření, kouření, stres, zevní prostředí, nutriční faktory a další. protilátek se kůže stává náchylnější ke vzniku kožních infekcí. Stárnutí kůže se projevuje také vznikem různých kožních výrůstků. Nejčastěji se setkáváme s  tzv. stařeckými bradavicemi (verruca seborrhoea), což jsou šedé či hnědočerné bradavičnaté útvary na kůži, které vznikají zejména na trupu a v obličeji, občasně vyvolávají pocit svědění. V oblasti dlouhodobého působení UV záření dochází zejména u lidí s nízkým fototypem kůže (I, II) ke vzniku solárních keratóz. Jedná se o okrouhlá šedohnědá, někdy mírně zarudlá zdrsnělá ložiska, která se postupem času mohou přeměnit ve spinocelulární karcinom, a proto je vhodné jejich včasné odstranění. Na trupu pozorujeme vznik živě červených okrouhlých výrůstků – hemangiomů, které mohou po poranění krvácet, jedná se však o zcela nezhoubné kožní nádory.

PÉČE O POKOŽKU VE STÁŘÍ

Vlivem zpomalené obnovy kožních buněk dochází při poranění kůže k  horšímu a pomalejšímu hojení ran. V  další vrstvě kůže, kterou nazýváme škára, dochází postupně ke snižování tvorby kolagenu, a tím k  úbytku kolagenních vláken, která ztrácejí i své původní síťovité uspořádání. Zároveň se zkracují a deformují elastická vlákna. To má za následek pokles napětí pokožky a tvorbu vrásek. Podkožní tuková tkáň a vazivo rovněž atrofují, čímž vznikají hluboké kožní rýhy a záhyby. Kromě samotné kůže stárnou i její přídatné orgány: vlasy, nehty, potní a mazové žlázy. Vlasy se postupem času stávají tenčími a jemnějšími, snižuje se jejich hustota. Vlivem poklesu počtu a funkce melanocytů dochází k  šedivění vlasů. Řídne i ochlupení těla, zároveň ale zejména u mužů může docházet k houstnutí ochlupení v  uších, nosu či obočí. U nehtů se stárnutí projevuje zejména sníženou rychlostí růstu, nehty ztrácí lesk, nehtová ploténka bývá ztluštělá a můžeme na ní pozorovat vroubkování. Potní a mazové žlázy postupně atrofují, což způsobuje zvýšenou suchost kůže, která se projevuje svěděním a olupováním pokožky. Sníženou obranyschopností kůže a poklesem počtu

Vzhledem k  negativnímu vlivu UV záření na kůži je vhodné ji již od mládí chránit před nadměrným sluněním. U seniorů se nejčastěji setkáváme s  úporným svěděním kůže, které je způsobeno zejména atrofií mazových a potních žláz a snížením vody v  rohové vrstvě. Kůži je proto třeba pravidelně a šetrně zvláčňovat emoliencii, která by měla být nejlépe bez konzervačních látek a parfémů, jelikož ty mohou vést často ke vzniku kontaktního alergického ekzému. U inkontinentních seniorů bývá častým problémem tzv. plenková dermatitida, která vzniká působením moči a stolice ve vlhkém prostředí na kůži, která se stává zarudlou, mokvající, se vznikem drobných kožních trhlinek, jež jsou vstupní branou pro infekci. Řešením je používání a dostatečně častá výměna inkontinentních pomůcek, při známkách iritace aplikace krémů a past s  obsahem oxidu zinečnatého, který pokožku vysušuje a zmírňuje její podráždění. Zejména u imobilních pacientů je nutné dbát na časté polohování pacientů a častou kontrolu predilekčních míst vzniku proleženin, kterým lze takto zabránit. Ve vyšším věku je častější výskyt kožních nádorů: spinaliom, basaliomu, ale bohužel i maligního melanomu. Proto je vhodné samovyšetřování pigmentových projevů a při změně barvy, velikosti, tvaru či rychlejším růstu včas navštívit dermatologa.

ZÁKLADY KOSME TOLOGIE / OXYGENOTERAPIE

Krásná díky technice

OXYGENOTERAPIE MUDr. Jana Bradáčová, MBA

Léčba kyslíkem

KOSME TOLOGIE

[email protected] S použitím materiálů výrobců.

34

Dýchání je přirozený proces, který je pro nás tak samozřejmý, že si jej ani neuvědomujeme. Přesto existuje speciální druh terapie, jenž je založen právě na zvýšené koncentraci kyslíku – ano, něčeho pro nás tak běžného, co denně tisíckrát nevědomky vdechneme, a sice ze vzduchu v koncentraci 21 %, kde zbývajících 78 % tvoří dusík. Kyslíková terapie je zcela bez vedlejších účinků, univerzálně použitelná a kromě prokazatelně léčivých účinků má vliv i na naši krásu – zpomaluje totiž proces stárnutí. Bez zásahu jakýchkoli cizorodých prvků – ať už chemických či přístrojových – se přirozenou cestou můžeme zbavit mnoha neduhů a naopak načerpat novou energii pro tělo i duši.

Základem oxygenoterapie je vdechování zvlhčeného kyslíku ve vyšší koncentraci, než v  jaké je přítomen běžně ve vzduchu, který dýcháme. Objem kyslíku v  krvi se po aplikaci zvýší, což má vliv na zrychlení krevního oběhu a  následně i  na tkáně. Množství kyslíku v  krvi má za následek větší buněčnou produktivitu – tedy i větší schopnost regenerace. Oxygenoterapie je vhodná pro všechny věkové skupiny, již od novorozeneckého věku, navíc nemá žádné nežádoucí účinky a  je možné ji používat preventivně. Kyslík je považován běžně za léčivo a  jeho inhalace je indikována v  medicíně v  poměrně častých případech – kromě akutních stavů hlavně u  nemocných s  plicními chorobami, především u nemocných chronickou plicní insuficiencí.

Tito pacienti užívají kyslík dlouhodobě, nejčastěji doma pomocí kyslíkových brýlí. Těmto pacientům se výrazně uleví a navíc se eliminuje nutnost jejich hospitalizace. V  kosmetologii je kyslík používán především k  regeneraci a  zpomalení procesu stárnutí. Po 30. roce života klesá množství kyslíku v  těle o  25 %, po 50. roce je obsah kyslíku v buňkách jen 50 %. Buňky se obnovují mnohem pomaleji, což souvisí s procesem stárnutí – pleť je šedá, bez života, prohlubují se vrásky, účinné látky aplikované na pleť nepronikají do hloubky atd. Je prokázáno, že tvorba kolagenu a elastinu v pleti je závislá právě na množství kyslíku. V  kosmetologii se kyslíku využívá nikoli k  inhalaci, ale k  vpravování účinných látek do pokožky pomocí tlakové aplikace kyslíku na pleť.

Indikace ► Nedostatečné prokrvení orgánů projevující se např.:

► poruchy paměti ► snížení výkonu

► zpomalené reakce

► kvalita zraku a sluchu ► migrény

► předčasné stárnutí

► kuřáci ► srdeční onemocnění ► namáhavá mozková činnost (zvýšená potřeba regenerace)

► onemocnění průdušek ► poruchy spánku ► zvýšená únava