Jakub Antonín Václav Růžička
21. listopadu 1881 – 1. října 1957 Zápisník, život v Lipolticích na konci 19. století
Tento zápisník nám zapůjčila teta Jiřina Novotná z Lipoltic, vnučka Jakuba Antonína Václava Růžičky. tímto bych jí chtěl ještě jednou poděkovat, a aby nezapadl v zapomnění, přepsal jsem jej do čitelné podoby tak, jak byl kdysi napsán.
Jakub Šimák Přelouč 2013 Můžete mne kontaktovat na této adrese: Genealogie.yc.cz
Jakub Růžička, dolní řada uprostřed.
Dobrý učitel, štěstí Obce. Po p. řídicím Vašákovi nastoupil ve zdejší obci, jako správce školy p. Josef Vojáček. Z jeho popudu, byl v obci založen hasičský sbor, záložna Kampelička vysázen třešňový sad, a na skalnatém hřebenu byl vysázen les. Bylo ve vsi několik mladých hospodářů, kterým jsa včelařem, daroval pro začátek roje včel a tím zavedl v obci včelařství. Dosáhl toho, že od farského majetku Heřmanského? bylo přiděleno několik arů na rozšíření školské zahrádky, kde učil chlapce roubování stromů. Všeobecná životní úroveň byla velmi ubohá, jedinou knihou v domácnostech byl pečírkův kalendář, noviny dostával pouze farář a učitel. V domácnostech se svítilo lampičkami s knůtkem, lampy s cylindrem byly pouze v hospodě, na faře a ve škole. Škoda pálit petrolej na čtení. P. Vojáček svým vlivem dokázal, že si pomalu lidé kupovali lampy cilindrovky 4 a 8 linkové. Tyto tak nečadili jako stojánky s knůtkem. Děti mohli večer si napsati úlohy při světle. Objednal pro děti časopis „Malý Čtenář“ který vycházel u Vilémků. S učitelským sborem nacvičil různé hry a hrávalo se divadlo
U většiny občanů byl dosti velký nedostatek. Ti kdož měli vlastní pozemky, jakž takž, vycházeli s financemi. Bezzemci a malozemci byli nuceni choditi v létě na práci ku dvoru Horeckému?, kde dostali za den 35 krejcarů. V zimě chodilo se do skály v Dolcích lámat kámen. Zálabáci kámen kupovali na stavby, někteří tloukli štěrk. Obuv lamačů byly1 Vlastnoručně robené dřeváky, podbité kusem lopaty a silnou podkůvkou, aby spodek déle vydržel. Lid byl v moci kořalky. Ta se pila ráno, v poledne a večer. Vojáček stále poukazoval na škodlivost kořalky a docílil že místo 3 hl týdně se prodaly pouze hl 2. V důsledku toho byla mezi školou a kořalnou nedobrá shoda. Na obci bylo pastviště obecní, v pastoušce bydlil obecní pasák, kterýž každé ráno o 4té hodině troubil intrády na starou křídlovku, za zvuků těchto dobytek ve chlévách byl nepokojný a jakmile byl puštěn z chléva, běžel horempádem do návse kde byl dobytčí sraz, kterýž čekal na svého vůdce býka, jež se postavil v čelo stáda a tak šlo poslušně za ním na pastviště. Taktéž i vepřový dobytek šel na pastvu Obecní pastvina byla cestou vedoucí do zadušníka od hráze, rozdělena na dva díly. Díl od cesty k Letám? byl vyhrazen pro prasata a díl od cesty k Mokři?, pro hovězí dobytek, nikdy se nestalo, že na pastvě vepřů by se sehnula kráva Za 1 kus vzrostlého dobytka hovězího se platilo do obecní pokladny 1 zlatý, za tele 50 kr.
v r. 1897 stihlo obec velké krupobití tu sobotu před poutí v Přelouči. Kroupy táhly pruhem od Habrku až po Hačka. Postiženy byly pouze Lipoltice, jiné vesnice ne. Rozbité bylo vše, ani sláma nezůstala. 1
Všech čísel popisných ve vsi bylo 57 a v barácích bylo po jedné krávě a v chalupách 2 až 4 kusy. Celková hodnota pastevného činila i pastevným? vepřů asi 130 zlatých. P. Vojáček stále poukazoval na to, že jsou malé příjmy a docílil toho, že prasečí pastvina byla rozdělena na dílce a proměněna v pole To bylo v r. 1895. Druhá pastvina byla až do r. 1908 V době této bylo dosti zle. Pole se orala mělce, hnojilo málo a málo narostlo. Lidé chodili do lesa večerem na stlaní, slamou se nepodestýlal dobytek pouze malím a dle toho byla také úroda. Pšenice se zde nesela. První pokus se pšenicí učinil Král, kterýž oženiv se s dcerou Tučkovou z Bezděkova tuto dostal od tchána a nasel. Pšenice se urodila a lidé ji seli. Čížkové a Novotný č. 49. Jinak se selo žito, trochu ovsa ječmen, proso a rosa. Žito vyrostlo jenom žitečko, sláma nízká, klásek malý. Půda nebyla dobře hnojena, úroda slabá. Pamatuji, že lidé jezdili na žně do Rakous, před Petrem a Pavlem. Když se vrátili byl čas na žně u nás. Prasat se pěstovalo málo. V místech kde stojí stodola marka? č. 24. byla vybírána hlína na stavbu na tak zvané báchory, ze byla postavena židovna, a tam v těch dolíkách se vždy z jara odbýval trh na? svině. Odkudsi z Moravy přijeli honáci, svině složili do těch dolíků, nasypali jim ovsa, nebo kukuřice (tehdy jsem viděl prvně kukuřici) a trh začal. Cena byla za soupaší? svini kolem 45 zlatých, nepřipuštěná stála 35 zl. Dávali bez peněz, pro které si přijeli kolem sv. Václava. Pokud pamatuji, byli cena byla dle stavu od 25-50 zl.
ponejvíce z těch kteří byli domkáři. Chalupník se nesnížil ku koupi v dolíkách. Jak jsem se zmínil úroda byla slabá. Stávalo se, že chalupníci chodili kupovat chléb a mouku před žněmi. Umělá hnojiva se ani nepoužívala. Byla drahá. Stalo se také, že lidé vybírali brambory, ty byly jak pečenky samý strup – bolavé. Na jednom poli, byly tak malé a bolavé, že je v hlině nebylo ani vidět. Tu majitel pozemku sbíral tyto plody zemské a házel je proti obloze s křikem: „Na sežer si to ty pacholku.“ Lidé s hrůzou utekli tehdy s pole. Byla bída, bylo zle o peníze. Jedné mrazivé neděle v únoru 1890 přijeli do vsi 2 kočáry v nichž seděli blahobytně vyhlížející panové semitského původu. Zajeli do dvora č 5. kočí dali koně do stáje a panstvo se odebralo do hostince Samkova Za chvíli vyšel starý Josef s bubnem a hlásil, že se bude šlusovat na cikorku, aby se zájemci dostavili do hospody. Něco nového v tom že v Řečanech n. Labem postavili sušárnu na cikorku se hovořilo již v loni. A lidé se scházeli, posedali, patáh? (potom?) nacpali dýmky a čekali. Po malé a krátké úvodní řeči jednoho cizince se osmělili a brali si šlus. 3-4-5 zl. s podmínkou že za ten obnos dodají do Přelouče Emlerovi cikorku. Kolik bylo udáno za metrák? nevím. A začala se pěstovat cikorka, jako náhražka kávy, kterou objevila Anna Hanáková? odněkud od Opavy, kteráž utrhla několik kořenů, dala je na plotnu upražit a káva byla chutná. V té době nastala písnička Vy páni sedláci, nebojte se nouze nasejte cikorku ona Vám pomůže Jak je to s cikorkou jaký je to hezký Oni nám stavějí na cikorku sušky Nešťastná? cikorka potřebuje hnoje ona nám vysílá všechny naše pole.
Škoda toho pole mohlo být pšeničky? cikorka vyrostla tak jako kaničky? A přišel nový druh rostliny do hospodářství a pomalu nastával převrat. Někomu se vyvedla, zaplatil šlus, úrok a ještě měl pár zlatých na zimu. Také byl popěvek Vítr fouká od Májovky ?olka kouká do cikorky, nejde to. Cikorka, nebo-li čekanka dala podnět ku stavbě sušáren, a byly to dosti velké stavební objekty. Začalo se stavět také mnoho nových domů, a byla sháňka po zednících. Vojáček zde také zasáhl, a radil rodičům, aby nenechávali své syny, kteří vychodili školu, doma, jako poháněče volů u dvora, ale aby je dali aspoň na řemeslo zednické, které nepotřebuje velký investiční kapitál, stačí mu kladivo, lžíce, závaží se šňůrou a kus zástěry. Dříve odjížděli chlapi na učení do Vídně, a tím byli ztraceni pro český národ. Česky mluvili ale mysleli rakousky. V Přelouči stavitel Rudolf přijímal učně zednické i tesařské. A tak pozvolna se budoucí pokolení, začalo věnovat řemeslům, aniž by se odcizilo rodné půdě. učňům se denně platilo denně 35-40 krejcarů Zde vykonal vliv oblíbeného učitele mnoho dobrého. Poněvadž se tísnilo, po domech mnoho rodin, třeba v jedné místnosti, (v č. 19 bylo ve světnici 5 rodin) poradil obecnímu zastupitelstvu, aby plochy obecní, které nenesly užitek, byly prodány těm kdož chtí stavět vlastní dům. A tak začal ruch stavební v obci, tak že v rozmezí 50 let vzrostla obec o 30 čísel = 87 Byla založena Reifeisenka propůjčovala na mírný úrok a občané měli své vlastní domky. Chudina se vzmáhala, sedláci ustrnuli na starých slaměných střechách2 2
1910 Byla velká průtrž mračen. V ?ilským byly vidět pouze koruny stromů, vše byl velký rybník.
P. Vojáček poukázal na nevhodnost záchodů a prosadil, že se u farské zahrady a takto? po celé délce školy pruh této; postavily se záchody na farské zahradě. Studna která byla proti dveřím výchozím na dvůr byla pak zaházená a vykopána nová. Tím že bylo odtrženo kus zahrady nastal mezi školou a farou očividný boj. Škola dostala kousek zahrady, farář vztek a Vojáček od části obyvatel nevděk. R. 1902 do Žďánic. Nyní se vratíme k válce. Starosta se projevil jako rakušák, jeho oblíbené rčení bylo: Já pán, já okresní hejtman. Proti jeho mínění nebylo, vlastně nesmělo býti námitek. Byly nařízeny rekvizice, obilí, brambor másla, dobytka. Starosta vystihl, svoji chvíli příhodnou. O tom by mohli vyprávěti staří, kteří v té době hospodařili na svých korečkách. Musím ještě odbočit do doby před válkou, aby se nezapomnělo na to, jak často si osud jedince zahraje s celou obcí. V r. 1906 bylo zde velké hnutí meliorační. Zdejší občané chodili do dalekého okolí, dělat drenáže, jak se tehdy
všeobecně říkalo na „trény“. Naše obec má většinu pozemků mokrých a jednalo se o utvoření melioračního družstva. V té době se musel dostavit k odvodu, jediný syn a budoucí majitel hostince, za třídu 2. Byl odveden. Rodiče jeho byli již starší a proto chtěli svou hospodu dáti do nájmu. Předvídavý starosta se stal nájemcem. Smlouva byla na 3 léta s podmínkou, vrátí-li se odvedenec z vojny, zruší se. Nájemce počítal s tím že veškeré výplaty dělníkům, budou v hospodě, a že utrží za nápoje, neboť každý si dá trochu kořalky a nikdo nebude sedět na prázdno. Odvedenec, nastoupil službu vojenskou, ale za několik měsíců po té, onemocněl, a byl propuštěn jako služby neschopný. Mezi tím se dály přípravy k utvoření družstva. Voják se však předčasně vrátil a vlivem starosty, se družstvo rozešlo. Do dnešního dne nejsou pozemky obce Lipoltic odvodněny.
V tom čase, zrodilo se nové řemeslo „čamrdářství“ výroba perleťových knoflíků. faktorem byl Valenta z Přelouče. Měl několik schopných dělníků, nabral nových učňů, ponejvíc z Turkovic a Sobolusk. I u nás bylo několik čamrdám ještě dnes je možno nalézati v Dolcích hromadu odpadků perleťových. Čamrdáři byli prodechnuti? novým duchem politickým, jako proletáři byli sociálními demokraty. V Přelouči byla zřízena škola měšťanská, kde se vyučovalo řezbářským pracím z mušlí perleťových. Z naší obce bylo také několik vyučenců, krásných prací. Dělnictvo se začalo probouzet, a četníci měli co dělat. Přeloučský lékař MDr. Srb Vlad. rozdával zdarma „Volnou myšlenské? poučení pro manžele od Suspruckého? arcibiskupa
ze zadu. Brožura vzbudila velký rozruch. ze strany nebo z leva, nebo z prava.
jak mají manželé souložit, zda z předu
a Zář?.To byly první noviny které se dostaly do rukou vesnického člověka, a táhly. Rakouská vláda si vzpomněla také na to, že má mnoho národů, a ti že mají málo zástupců v parlamentě. pokud vím, byl tam poslanec p. Prášek?, smutně proslulý aspirant na křeslo ministerské. I sželelo se vládě jejich dítek, a utvořila tak zvanou IV Kurii, právo hlasovací však měli jen ti, kdo platili daň 7? zl. r.č. čili 14 Korun. Bleskurychle se utvořili tři strany na venkově: Agrární, soc. demokratická a Křesťanskosociální. Agitace do stran byla ohromná. Do Lipoltic přijel se představit jako kandidát strany agrární Udržal, sedlák z Dolní Rovně. Získal zde hodně členů, a také ko?ešů, kteří jezdili po okolních vesnicích agitovat. Ve Zdechovicích byli biti
Za stranu soc.dem. kandidát do Lipoltic vůbec nepřišel. Za stranu Křest. socialistů Adámek, měl schůzi ve Zdechovicích kde byli naši občané vypískáni. Prošel Udržal. Začali nosit jetelové lístky a nadávat socanů a klerikálů či-li černoprdelníků. Události se rodily. Ze severu z Mostu přijeli do Poběžovic 2 bývalí havíři. Jak to již bývá, neměli občané na čtení času, a bylo jim líto za noviny dát krejcar, byla jejich jediná četba kalendář, neznali svět, a byli velmi povděčni tomu, že do jejich středu přišli lidé znalí světa, a tito 2 havíři velmi poutavě vyprávěli o kraji kde se kope uhlí, jaký je tam život a t.d. Na otázku z řad posluchačů, jaká je tam krajina, že taková jako tady, tamhle kopec, tamhle oupád, a tvrdili že se podobá
krajině zdejší a že tady uhlí také asi v zemi je nebo bude. Pověst o možnosti uhlí se brzo po celém okolí. Bylo ustaveno jakési družstvo uhlobaronů se základním vkladem 20 zl. takový kapitál dosáhl v době 1. měsíce 18 tisíc zl. z toho možno usuzovat, že horečka na rychlé zbohatnutí byla veliká velmi. Začalo se vrtat, báňský úřad v Kutné Hoře, vyžádal si z každých 10 m vzorky zemin, které se dávaly do dřevěných beden 1×1×0.1 m. Jak se hloubil val, klesala hladina spodní vody, a některé studny byly bez vody. Že se brala celá věc vážně, svědčila o tom ta okolnost, že v okolních lesích směrem na jih byly všude tabulky. Kutací právo Thun-Hoheusteina. Vrtalo se neúnavně, vzorky zemin se zasílaly do Kutné Hory, v sobotu bylo živo u Augusta až konečně, pramenpeněz úplně
vyschl, jako ta studně Vokálova, peníze se již nesehnaly a nastalo rozhádání, přijeli nějací bánští inženýři a bylo po vrtání, a po uhlobaronovu. Mezi tím, co se toto dálo Marie Tyllerová, při své návštěvě v Lipici u Nasavrk naučila se síťkování z vlasů které měli tehdy dobrý kurs. Při příchodu domů, ukazovala děvčatům nové zaměstnání které bylo na tehdejší poměry velmi výnosné a vyučila tomu svých několik přítelkyň. Stala se faktorkou, rozdělovala vlasový materiál a hotové síťky pak odesílala vedoucí firmě, a vyplácela mzdu za práci. Během několika měsíců naučila se síťkovat skorem veškerá děvčata jak v obci naší tak i v okolních obcích a faktor? dávala zaměstnání celkem asi 2000 mladých žen a dívek. Mladé síťkovaly, starší ženy i muži navazovali vlasy, a peníze se hrnuly do vesnic.
Bylo to tak výnosné zaměstnání že, ze závisti, že se faktorce Marii vede dobře, že žije blahobytně, začali se ucházeti o faktorství i obchodníci z okolí a i taková děvčata, která se styděla za práci domácí, jejichž rodiče měly služky. Síťkovalo se, čili jak se v hantýrce říkalo nocovalo se dlouho do noci, zmizely malé 4 linkové lampičky a zářily lampy 12 linkové. O peníze již nebyla taková nouze. Rozmohla se nebývalá paráda. Psal se rok 1914. V Sarajevě srbský student Gavrilo Principo dobře mířenou ranou z revolveru zastřelil následníka trůnu ferdinanda dEste a jeho paní a dne 26. července 1914 projížděla vesnicemi auta, byly lepeny ohromné plakáty s nápisy: My františek Josef I. z Boží milosti císař a t.d. vyhlašujem všeobecnou mobilizaci a do 12 hodin všichni vojáci s kufříky v rukou narukovali ku
svým plukům. I bylo pláče od žen a dětí a skřípění mužů zuby, ale každý táhl svůj osud jako mezek na záchranu své vlasti od Šumavy k Tatrám a od Krkonoš k Jadranu. Nadšení bylo tak úchvatné, že se na ??? objevily nápěvy: červený šátečku kolem se toč, my jedem na Srby nevíme proč. Důstojníci řvali jako pominutí, slibovali nápisy? a při nástupu do vlaků nesmělo na nástupiště přijíti obyvatelstvo. V Sedlicích u Kutné Hory manželka jednoho vojáka otce 4 dětí, prolezla plotem a s pláčem běžela se loučit s mužem a hejtman Reichetschlänger? ve zlosti rozsekl ženě šavlí hlavu, její muž puškou rozbil hejtmanovi hlavu, a tak se dálo to pověstné rakušácké vlastenectví tak všemi chválené, für Gott und Kaiser a zpívalo se nemelem nemelem.
Starostové obecní byli na výši slávy. Tehdejší náš starosta o sobě říkal: Já hejtman. A dle toho také jednal, maje oporu v četnictvu. Běda vojáčkovi který utekl na černo se rozloučit s rodinou před odjezdem? na frontu. Dověděl-li se starosta že je doma, přišel pro něj v průvodu četníka. Pro starostu nastaly časy blahobytu. Byly ??? Vše šlo prostřednictvím starosty. Lidé museli odvádět třeba sami neměli. Lepší kus dobytka zůstal u starosty ve chlévě pro dny příští. Na dvoře se popelily slepice, krůty a krocani se procházely po dvoře, nasypáno všude pšenice a lidé dávali do mlýna dle starého receptu ½ žita, ¼ ječmene ¼ směsky. Odváděli máslo a sami mastily Runerolem? Paní L. přinesla na dodávku máslo. Paní starostová „I Bože pí L. to je krásné máslíčko jako zlato.“ Pí L. odešla. Zdržela se v síni a slyšela pana starostu: „Panímámo dej to do trouby převařit.“
Někomu se bude zdát mé vyprávění zaostřené proti bývalému starostovi, zaručuji se však, že je doslova pravdivé, a jsou ještě živi lidé, kteří se na vše pamatují. Ty první stránky obecní kroniky psané až r. jsou psány zetěm pana starosty – hejtmana.
Vojáci se vrátily a život se stal proti dřívějším letům blahobytnějším. Roku 1922 byla zavedena elektřina. Rok za rokem plynul, až přišel rok 1939, kdy 15 března objevili se i v naší obci němečtí vojáci. A byl vyhlášen Protektorát, čemuž jsme ale říkali pro tentokrát.
Léta plynula, válka trvala. Ženy vojáků dostávali státní podporu, a byly spokojeny. Ba stalo se že jedna z těchto ve svatém zanícení vzdechla: Bože kdyby ta válka trvala 4 roky, to bychom si pomohly. Přišel říjen r. 1918, všude se rozléhal zpěv „a bouráme vesele, to Rakousko zpuchřelé. Na skále byla zapálena hranice, a na této byly spáleny emblémy císařské i s obrazem fr. Josefa který nesla na zádech industriální učitelka Pelešková. Byla vyhlášena R.Č.S. a provedena Iní pozemková reforma kterou řídila „Domovina
V kalendáři z r. 1938 mám zapsáno: dne 25. ledna v 8 h večer objevila se severní polární záře, u země jasně modrá, výše krvavě červená od země až do oblak šlehaly proudy světla. Střed její byl od severky na severozápadosever. Celá severní část oblohy byla v jednom ohni Úkaz tento trval do 9 hodin. 26. ledna 1938 ve 12 h bylo 14°tepla Báby viděly znamení na nebi a všude prodávaly staré sukně, že prý vojna bude. Ka? Havli?? v Křestu sv. W.
Přišla válka a přinesla heslo: Z práce roste hrb, ze šmeliny miliony. a tomuto heslu jsou dosud mnozí věrní. Do Lipoltic se přistěhoval Václav Janda policejní praporčík NN?. z Brna. Rodák z Turkovic ?soh kronik - podpis
