2.1 Charakteristika jilmů Dendrologická a ekologická charakteristika jilmů

1. Úvod Jilmy jsou důležitou složkou našich lesů. Dnes je však jejich budoucnost nejistá. Během posledních desetiletí došlo k velkému ústupu jilmů v evropských zemích v důsledku tracheomykózního onemocnění známého jako grafióza nebo holandská nemoc jilmů. Proto v řadě nejen evropských zemích probíhají programy na záchranu jilmů. Všechny u nás domácí jilmy jsou velmi ohrožené druhy. Před rozšířením grafiózy bylo jilmové dřevo běžně používané. Uplatnění mělo především ve stavebnictví a výrobě ohýbaného nábytku. Zvolené téma diplomové práce mi bylo nabídnuto na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Téma vzniklo na základě požadavků praxe - polesí Tvrdonice, Lesní závod Židlochovice. Cílem této diplomové práce je provést inventarizaci rodu jilm na území polesí Tvrdonice, vyhodnotit růst a zdravotní stav jilmů na jednotlivých lokalitách a následně navrhnout management rodu pro praxi.

1

2. Literární přehled 2.1 Charakteristika jilmů 2.1.1 Dendrologická a ekologická charakteristika jilmů Čeleď: Jilmovité - Ulmaceae Dřeviny s jednoduchými, opadavými, někdy plovždyzelenými listy, nápadně dvouřadě rozmístěnými. Květenství jsou jednodomá. Asi 15 rodů se 150 druhy je rozšířeno na zeměkouli mimo nejchladnějších oblasti. Z toho 8 rodů roste pouze v tropech a subtropech a jsou pro naše území bez významu. Domácí rod je jen jeden: jilm - Ulmus. Z cizích jsou u nás vysazovány druhy rodů břestovec - Celtis a řidčeji také zelkova - Zelkova. Tři monotypické rody, Planera ze sev. Ameriky, Hemiptelea a Pteroceltis z východní Asie se u nás pěstují jen v nejlepších sbírkách; zcela vzácně je u nás zastoupen australsko - východoasijský rod Aphananthe, ač jde asi vesměs o dřeviny snášející naše podmínky (ÚRADNÍČEK 2004).

Jilm - Ulmus (starý latinský název našeho jilmu Ulmus minor. slov.: brest; rus.:vjaz, ilm; něm.:Ulme; angl.:Elm) Stromy

často

bez

průběžného

hlavního

kmene,

listy

opadavé

(zřídka

polovždyzelené), jednoduché, často nápadně nesouměrné, výrazně dvouřadě postavené. Květenství obojpohlavní ve svazečcích nebo hroznech vyrůstajících v paždí listů. Mnoho druhů kvete před rašením listů, ale jsou i na podzim kvetoucí druhy. Plod je tvořen nažkou s okrouhlým blanitým křídlem. Plody zjara kvetoucích druhů dozrávají ihned po odkvětu současně s rozvojem listů. Asi 18 druhů je rozšířeno v mírném pásmu severní polokoule. V Severní Americe zasahují jilmy na jih až do Mexika; chybějí však v pacifické části. Z Evropy postupují areály do severní Afriky. V Asii je areál rodu rozprostřen nejjižněji po Himaláj. Na našem území máme tři domácí druhy; jilm habrolistý - Ulmus minor (Ulmus carpinifolia), jilm horský (Ulmus montana) a jilm vaz (Ulmus effusa). Lidově se jilm místy nazývá "břest". Cizí druhy jilmu jsou v našich sbírkách naprostou vzácností, zřejmě proto, že semena podržují klíčivost jen velmi krátkou dobu a po přeschnutí jsou bezcenná. Zřídka se vyskytuje např. druh Ulmus parviflora z východní Asie, kvetoucí na podzim.

2

Řada druhů jilmů ve světovém areálu je vážně ohrožena onemocněním grafiózou. V Evropě likviduje grafióza postupně všechny jilmy druhů Ulmus minor a Ulmus glabra v lesních porostech i v parcích, včetně okrasných kultivarů; Ulmus laevis se jeví, jak

se

zdá,

mnohem

odolnější.

Velmi

odolný

je

západoevropský

jilm

Ulmus x hollandica, který navíc snáší nešetrné zacházení, obnažování a poškozování kořenů, hrubé seřezávání a je odolný proti znečištěnému ovzduší. U nás tento jilm zatím nebyl ve větší míře použit. Atraktivní je jeho zlatolistý kultivar ´Werdei´. V evropském i americkém lesnictví se postupně zavádějí různé odolné klony, kříženci nebo cizí odolné druhy. U nás došlo k pokusným výsadbám středoasijského druhu Ulmus pinnatoramosa, který je však menšího, stromkovitého vzrůstu a pro lesnictví asi bezvýznamný. Výběr proti grafióze odolných jilmů je nesnadný pro pochybné botanické určení řady velmi podobných taxonů. Často není jisté, zda jde o známý odolný druh, nebo o rezistentní rasu některého z běžných druhů. Zejména na Britských ostrovech, kde se jilmy dlouho tradičně pěstují a vybírají vhodné typy, jsou popsány jako druhy drobné taxony, v ostatní Evropě neznámé. Jejich skutečná botanická hodnota je nejistá (Umus foliacea Gilib., Ulmus minor Mill., Ulmus procera Salisb., Ulmus hollandica Mill., Ulmus elliptica Koch.). Věc znesnadňují nejen synonyma, ale i homonyma (Ulmus glabra Huds. = jilm horský; Ulmus glabra Mill. = jilm habrolistý). Rozlišit jilm habrolistý a jilm horský je někdy vskutku nesnadné. Proto také linnéovský druh Ulmus campestris slučoval oba uvedené druhy vjedno. Je třeba si všimnout délky řapíku: jilm habrolistý má list zřetelně řapíkatý, jilm horský má přisedlý list, často s laloky v horní části čepele. Růstové vlastnosti obou druhů se liší, pokud jde o kořenové výmladky; jilm horský je nikdy nemá, jilm habrolistý jimi oplývá. (ÚRADNÍČEK 2004).

3

2.1.2 Diagnostické znaky čeledi jilmovité Ulmaceae a rodu Ulmus Ulmaceae Mirbel - jilmovité 1a Listy na bázi se 3 dlanitě rozbíhavými žilkami; květy vyrůstají současně s listy, okvětí volné; plod peckovice; pupeny přitisklé..................……................…......Celtis b Listy se zpeřenou žilnatinou; okvětí do 1/2 - 3/4 srostlé; plod křídlatá nažka nebo oříšek; pupeny šikmo odstálé.....................................................….............................2 2a Listy asymetrické; květy vyrůstají před rašením listů; plod křídlatá nažka; kmen s rozpraskanou borkou...............................................................…….................Ulmus b Listy symetrické; květy vyrůstají na letorostech současně s listy; plod oříšek; kmen s +/- hladkou borkou....................................…….................……………..........Zelkova

Ulmus L. - jilm 1a Listy výrazně asymetrické, postranní žilky nejsou na konci vidličnatě větvené, zuby kupředu obloukovitě zahnuté; květní stopky 6 - 20mm dlouhé; nažky na okraji hustě brvité; šupiny pupenů se zřetelně tmavším okrajem (výška 8 - 35m; makrofanerofyt; kvete III - IV; 2n=28 - počet chromozomů). Lužní lesy, nivy větších potoků (nížiny až pahorkatiny); v teplejších krajích roztroušeně, často pěstovaný [U. effusa Willd].........................…..........…………………………............U.laevis Pallas, j.vaz b Listy mírně asymetrické, alespoň některé postranní žilky se před vstupem do zubů vidličnatě větví, zuby +/- přímé; květní stopky nanejvýš 3mm dlouhé; nažky na okraji lysé; šupiny pupenů stejnobarvé.....……………..............................................2 2a Listy svrchu hladké, lysé, báze delší poloviny listu nepřekrývá 5 - 15mm dlouhý řapík; semeno uloženo v horní polovině křídlaté nažky; okvětí i šupiny pupenů bělavě brvité, vzácněji lysé. Květy téměř přisedlé; listy na spodu často s červenými přisedlými žlázkami; větve nezřídka pokryty korkovými lištami (výška 2 - 30m, vzácně jen 0,5m; makrofanerofyt; kvete III - IV; 2n=28 - počet chromozomů). Světlé listnaté lesy, lesní pláště, křoviny (nížiny až pahorkatiny, vzácně podhůří); v teplejších

krajích

dosti

hojně,

výše

vzácně

[U.carpinifolia

Gled.]............…………………………..………...............U.minor Mill., j.habrolistý b Listy svrchu drsně chlupaté, báze delší poloviny listu překrývá krátký, jen 1 - 5mm dlouhý řapík; semeno uloženo +/-ve středu nažky; okvětí i šupiny pupenů rezavě chlupaté. Květy krátce stopkaté; listy na spodu drsně chlupaté; bez červených žlázek

4

(výška 10 - 40m, makrofanerofyt; kvete III - IV; 2n=28 - počet chromozomů). Suťové a stinné lesy, vzácněji lužní lesy (nížiny až hory); vzácný až roztroušený [U. scabra Mill., U. montana auct.]………………………U. glabra Huds., j. drsný (j.horský)

Výškové stupně:

nížiny, do 200 m n. m. (planární stupeň) pahorkatiny, 200 - 400 m n. m. (kolinní stupeň) podhůří, 400 - 700 m n. m. (suprakolinní a submontánní stupeň) hory, 700 - 1300 m n. m. (montánní a supramontánní stupeň) subalpínský stupeň, nad 1300 m n. m. (KUBÁT a kol. 2002)

2.1.3 Základní charakteristiky jednotlivých druhů Jilm habrolistý, polní, ladní - Ulmus minor Mill. (Syn.:Ulmus carpinifolia Gled., Ulmus glabra Mill., Ulmus foliacea Gilib., Ulmus campestris L. em. Huds., Ulmus suberosa Moench.) Strom 15 - 30(40) m vysoký, s hustou, nepravidelnou metlovitou korunou a výmladky na kmeni, někdy jen keř, kůra hnědošedá, brzy silná borka, černošedá, hluboce kostkovitě rozpukaná. Vytváří hojnost kořenových výmladků. Listy eliptické až obvejčité, nejširší +/- uprostřed, 5 - 9 (13) x 2 - 6 cm, 1 - 2x pilovité, na líci lesklé, lysé, nanejvýš v mládí řídce chlupaté, hladké, jen na výmladcích drsné, na rubu jen na žilnatině a v paždí žilek chlupaté, na ploše s přisedlými červenými žlázkami, s 9 - 12 páry žilek. Řapík 0,5 - 1,5 cm dlouhý. Letorosty lysé, nebo jen řídce chlupaté, se žlázkami, starší větvičky někdy s korkovými lištami. Pupeny drobné, tmavohnědé, lysé, nebo jen na okrajích šupin bělavě chlupaté, listové vejcovité, zašpičatělé, odstávající, květní skoro kulaté. Květy drobné, načervenalé, kratičce stopkaté, v hustých svazečcích. Kvete III - IV. Nažka hnědá, posunutá ke spodnímu okraji světle hnědého křídla, stopka 1 mm dlouhá. Plody dozrávají V - VI a opadávají. Geobiocenologická formule: 1-3 BC 4, 1-3 BD 2 (KOLIBÁČOVÁ, ČERMÁK, ÚRADNÍČEK 2002) Plodnost se u volně rostoucích jedinců dostavuje záhy, na výmladcích někdy již v 10 - 12 letech; v porostu stromy plodí ve 30 - 40 letech. Semenné roky se dostavují

5

v intervalu 2 - 3 let. Kvete před rašením listů, a až semeno dozrává, teprve se vyvíjí list. Zralé plody hned opadávají a klíčí. Klíčivost je slabá a trvá jen 2 - 3 měsíce. Přeschlé semeno již není schopno klíčení. Občas se stává, že semeno přeleží do dalšího roku. Semenáček má drobné, brzy opadávající děložní lístky; primární listy jsou symetrické, vstřícně postavené. V dalším růstu se teprve vyvíjejí typicky asymetrické a dvouřadě postavené listy. Jilm habrolistý roste od mládí rychle; jednoleté rostliny mohou dosáhnout 20 cm i více. Rychlý růst pokračuje do 20. až 40. roku a s trochu sníženou intenzitou trvá do 50 až 60 let. Kořenová soustava má v mládí kůlový kořen, později je srdčitá. Kořeny rostou jednak při povrchu, jednak zabíhají šikmo do hloubky. Dřevina je dobře v půdě zakotvena a netrpí vývraty. Pařezová výmladnost je silná a výmladky se bujně vyvíjejí. Jilm habrolistý tvoří silné kořenové výmladky, zejména po skácení kmene. Často vznikají kolem skáceného kmene celé skupiny odnoží. Z řízku špatně koření; rouby obstojně srůstají. Rozšíření: Jilm habrolistý je euroasijská dřevina. Areál v Evropě zabírá téměř celý kontinent s výjimkou chladného severu a severovýchodu. Zasahuje až do teplé části Skandinávie, odkud areál postupuje přes evropskou část Ruska a Ukrajiny stepními oblastmi k Uralu a Kaspickému moři. Na západě zabírá jižní část Britských ostrovů, je rozšířen v celé Francii a na Pyrenejském poloostrově. Zasahuje do Maroka, Alžíru a Tunisu. Zabírá všechny ostrovy ve Středozemním moři. Je zastoupen na Apeninském a Balkánském poloostrově, roste i v Malé Asii a v kavkazskoiránské oblasti. Dál k východu zabírá areál stepní, polopouštní a vysokohorské oblasti Asie. Výškově je jilm habrolistý uvnitř tohoto areálu diferencován ve dvě odlišné rasy. Jedna se šíří v lužních lesích podél toků větších řek, a to jak na severu, tak na jihu areálu. Druhá na lesostepních lokalitách, zejména ve středních a jižních částech areálu. Ve střední Evropě se rozšíření tohoto ekotypu týká pahorkatin; v jižní Evropě, Malé Asii

a

v kavkazském

areálu

vystupuje

až

do

nadmořské

výšky

kolem

1400 - 1600 metrů. Lesnicky významný je lužní ekotyp jilmu habrolistého; lesostepní ekotyp dosahuje menšího vzrůstu, má křivé kmeny a kvalita dřeva je horší. Po morfologické stránce se lesostepní ekotyp někdy odlišuje nápadně vyvinutými korkovými lištami na větévkách (var. suberosa). Druh nikdy netvoří čisté porosty, nýbrž jen příměs smíšených porostů. Na našem území je j. habrolistý rozšířen především v lužních lesích jako průvodce dubu letního a jasanu ztepilého či úzkolistého. Obsazuje tedy polohy v nížinách kolem 6

řek a jejich přítoků na území celého státu (Polabí, Poohří, úvaly Moravy, Dyje a Svratky). Lesostepní jilm habrolistý je rozšířen v teplých pahorkatinách, avšak jen tam, kde jsou živné půdy; chudé a kyselé podklady míjí. Obyčejně roste ve společnosti dubu zimního, břeku, šípáku, mahalebky a jiných teplomilných dřevin do výšek 400 - 500 metrů. Čím sušší a teplejší stanoviště, tím častěji zastihneme varietu s korkovými lištami. Lesostepní jilm habrolistý nejvíce utrpěl grafiózou. Ještě v padesátých letech bylo dostatek zachovalých jilmů v teplých doubravách a na lesostepích. V současnosti jsou odumřelé stromy již většinou vytěženy a druh se stal vzácností. Také v lužních lesích tento druh odumírá, avšak ústup je pozvolnější. Odumřelé jilmy habrolisté se nějakou dobu udrží ještě z kořenových výmladků, ale i ty posléze podléhají chorobě. Tak jsme v současnosti svědky toho, jak z našich lesních porostů mizí jedna z ušlechtilých dřevin. Ekologie: Jilm habrolistý má velkou schopnost snášet zástin. Zejména mladé exempláře dovedou využít i nepatrné množství světla. Zastíněné listy jsou rozloženy tak, aby se nepřekrývaly (listová mozaika). Ve stáří potřebuje více světla a je dřevinou polostinnou, jako ostatně i jiné dřeviny (buk, lípa, javor). V požadavcích na vláhu je velký rozdíl mezi lužním a lesostepním ekotypem druhu. Zatímco lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy, lesostepní ekotyp vydrží v podmínkách nedostatku vláhy a snese vysýchající mělké půdy, jsou-li dostatečně živné. V jižní Evropě se jako keř udrží se suchomilnou vegetací na půdách, které vyschnou a ztvrdnou na kámen. Přizpůsobení může jít tak daleko, že dřevina v létě shodí list a přejde do stádia klidu, má pak za rok dva letokruhy. Ostatně i v lužním lese roste jilm habrolistý často na půdách zjara sice zaplavených, v létě však vyschlých, ztvrdlých a rozpraskaných, když hladina vodního toku poklesne. Ve východní oblasti areálu roste i na zasolených půdách. Špatně snáší změny vodního režimu, způsobené odvodněním nebo regulací toku. V takových případech prosychá v koruně, chřadne a odumírá. Jilm habrolistý má vysoké nároky na výživnost půdy. Řadíme jej mezi náročné listnáče (podobně jako jasan, javor a lípu). Neroste na kyselých a chudých půdách; nevydrží na zrašeliněných podkladech. Je dřevinou subnitrofilní; s oblibou roste na půdách obohacených dusíkem. Nejlepší stanoviště jsou na minerálně silných, hlubokých, čerstvých a vlhkých půdách lužního lesa.

7

Klimatickým činitelům jilm habrolistý dobře odolává. Kvete sice velmi z jara, list však raší daleko později, až se zráním semen, a tak uniká vlivu pozdních mrazíků. Bývá však poškozován silnými mrazy, které mají za následek trhliny v dřevě a následnou tvorbu lišt. Citlivost na kouřové plyny je středního stupně. Upotřebení: Jilm habrolistý tvoří jen malou příměs našich lesů. Nicméně jeho vysoce jakostní, pevné, houževnaté dřevo s pěkným fládrem je vysoce ceněno na výrobu dýh. Užívalo se dříve v řezbářství, kolářství, při výrobě nábytku, vagónů, pažeb a při vodních stavbách. Podle barvy jádra rozlišovali dřevaři různé sorty. Dřevo lesostepního ekotypu platí za méně kvalitní. Jilmová kůra se používala ke tříslení. V některých částech areálu na jihu se sesekával klest na krmení. Korkové lišty jilmu habrolistého ze suchých stanovišť se zkoušely průmyslově zpracovávat. Staré exempláře jilmu habrolistého bývaly ozdobou parků. Vzhledem k citlivosti druhu na grafiózu však jilmy habrolisté vyhynuly a ani užití okrasných kultivarů nepřipadá téměř v úvahu (ÚRADNÍČEK 2004).

Jilm horský - Ulmus glabra Huds. (Syn.:Ulmus scabra Mill., Ulmus montana Stok., Ulmus excelsa Borkh., Ulmus corylacea Dumort.) Strom 20 - 30 (40) metrů vysoký, s široce vejcovitou, metlovitou korunou, s větvemi v ostrém úhlu nasazenými a kmenem bez výmladků, kůra šedohnědá, dlouho hladká, borka tmavohnědá až načervenalá, kostkovitě rozpukaná až šupinovitá. Listy obvejčité, nejširší v horní třetině, 7 - 16 x 4 - 10 cm, hrubě 2 - 3krát pilovité, dlouze ostře zašpičatělé, zvláště na koncích výhonů a na výmladcích 3 - 7cípé, na líci matně tmavozelené, lysé, drsné, na rubu světlejší, měkce chlupaté, s 15 až 23 páry žilek. Řapík 1 - 5 mm dlouhý, často překrytý jedním lalokem báze listu. Letorosty tmavě červenohnědé, silné, štětinatě rezavě chlupaté, až třetím rokem lysé. Pupeny značně větší než u jilmu polního, tmavohnědé, listové vejcovitě kuželovité, zašpičatělé, květní široce vejčité až kulaté, šupiny jsou obrvené, rezavě chlupaté. Květy drobné, hnědavé, kratičce stopkaté, v hustých svazečcích. Kvete III. Nažka hnědá, uprostřed nazelenalého křídla, stopka 1 - 2,5mm dlouhá. Plody dozrávají V a opadávají. Geobiocenologická formule: 3-5 C 3 (KOLIBÁČOVÁ, ČERMÁK, ÚRADNÍČEK 2002)

8

Kvete a plodí podobně jako jilm habrolistý, v porostech asi ve 40 letech. Rozkvétá zjara časněji a také dřív dozrává semeno. Klíčivost je zpočátku značná, rychle slábne a nevydrží dlouho. Přeschlé semeno velmi špatně klíčí. Semenáček má drobné, záhy opadávající dělohy a primární listy vstřícné a symetrické. Od mládí přirůstá dosti rychle, podobně jako jilm habrolistý. Výškový růst končí asi v 80 letech. Kořenová soustava je všestranně rozvinutá. Často směřují kořeny nejdříve po povrchu a pak do hloubky. Nápadně jsou vyvinuty zploštělé kořenové náběhy, pro druh velmi typické. Upevnění v podkladu je dobré. Pařezová výmladnost je silná. Jilm horský však netvoří kořenové výmladky, ani po skácení kmene. Nekořeňuje z řízků, dobře se roubuje. Rozšíření: Jilm horský je euroasijská dřevina. Na rozdíl od jilmu habrolistého je jeho areál posunut víc do chladnějších oblastí. Ve Skandinávii jde podél pobřeží Norska dále k severu až na 67° s.š. Je zastoupen na pobřeží Botnického zálivu a v jižní části Finska. Přes evropskou část Ruska zasahuje po okraji tajgy daleko k východu k Uralu. Na západě roste na Britských ostrovech, včetně Skotska. Z Pyrenejského poloostrova zabírá jen severní část. Je zastoupen ve vyšších polohách Apeninského a Balkánského poloostrova kromě jižních částí. Chybí na ostrovech Středozemního moře. Areál zasahuje do Malé Asie a na Kavkaz. Výškové rozpětí uvnitř areálu je značné. Na severu je to druh nížin a pahorkatin. Ve středu areálu sestupuje také do nižších poloh, avšak hlavní rozšíření je v nižších částech pohoří. V jihoněmecké pahorkatině roste ve výškách 200 - 700 m; v hercynských pohořích vystupuje na 900m; ve švýcarských Alpách dosahuje 1400m; v pohoří Balkánu roste až do 1600m a na Kavkaze snad až do 1900m. V kulturních oblastech na velkých rozlohách chybí a pokud je zastoupen, tak jen jednotlivě a ve skupinách s náročnými druhy. U nás jilm horský najdeme v lesích od nejnižších pahorkatin až do horských poloh, nejčastěji na vlhkostně příznivých suťových stráních a prameništích v pásmu dubovém a bukovém, obyčejně ve společnosti javorů, jasanu, a v nižších polohách také lípy. Přichází v úvahu také v lužním lese. V Českých zemích stoupá v Krušnohoří až na 750m; na Šumavě do 800m. V Karpatech na našem území vystupuje ještě o něco výše. Jeho zastoupení je nepravidelné a mezernaté a málokde najdeme porosty s vyšším zastoupením tohoto druhu. Často v lesích chybí, ale roste vysazen u selských stavení.

9

Jilm horský je stejně citlivý na onemocnění grafiózou jako jilm habrolistý a postupně hyne. Ve vlhkých horských polohách nicméně nemá onemocnění tak razantní průběh, a tak jilmy v horách na našem území stále ještě odolávají. Vysazen v suché teplé poloze hyne beznadějně rychle. Do budoucna je tedy třeba počítat s jeho trvalým ústupem, možná až do úplného vyhynutí. Ekologie: Jako ostatní druhy jilmů je to strom snášející silný zástin, zejména v mládí. K využití slabého světla vytváří dokonalou listovou mozaiku. V dospělém věku nároky na světlo stoupají. Má značné nároky na vláhu. Typická stanoviště jsou na prameništích, podmáčených suťových stráních a na půdách s blízkou hladinou spodní vody. V nižších polohách roste na vlhkostně příznivějších stinných svazích a v údolých. Proschnutí profilu v letním období nesnáší. Je velmi náročný na výživnost půdy. Nejvíc mu vyhovují minerálně silné, hluboké, svěží až vlhké půdy, obohacené dusíkatými látkami z organického opadu. Snese značnou příměs skeletu v půdním profilu. Netrpí pozdními mrazy a snese silné zimy za předpokladu dostatečné vlhkosti. Suchá vedra v létě a holomrazy v zimě mu však nesvědčí. Je citlivý na znečištěné ovzduší. Upotřebení: Zastoupení jilmu horského v našich lesích je nepatrné. Dřevo se neodlišuje od jilmu habrolistého, platí za velmi jakostní a má stejné využití (dýhy, nábytek, části vozů, vagónů, stavebních konstrukcí). V zahradnictví se pro okrasu vysazovalo několik atraktivních kultivarů, zejména "smuteční" jilm ('Pendula') a jilm s metlovitou hustou korunou ('Exoniensis'). Tyto kultivary jsou však stejně citlivé na grafiózu jako divoký druh a v teplých oblastech státu v parcích a zahradách vyhynuly. V chladných vlhkých polohách a ve stínu vydrží. Další využití kultivarů je proto pravděpodobně bez významu. Jilm horský se vysazoval také jako alejový strom ve vyšších polohách (ÚRADNÍČEK 2004).

Jilm vaz - Ulmus laevis Pall. (Syn.:Ulmus effusa Willd., Ulmus pedunculata Foug., Ulmus racemosa Borkh.) Strom 10 - 25 (35) metrů vysoký, s široce vejcovitou nepravidelnou korunou s převislými větvemi, s kmenem válcovitým nebo boulovitým, s hojnými kmenovými výmladky, kůra hnědošedá, hladká, borka šedohnědá, mělce podélně rozpukaná, odlupčivá v tenkých destičkách. Listy výrazně asymetrické, obvejčité až eliptické, nejširší uprostřed, 6 - 12 x 3 - 7 cm, 2x ostře pilovité, se zuby kupředu zahnutými, 10

dlouze ostře zašpičatělé, na líci leskle tmavozelené, roztroušeně přitiskle chlupaté až lysé, na rubu světlejší, hustě měkce chlupaté, se 12 - 20 páry +/- nevětvených žilek. Řapík 3 - 7mm dlouhý. Letorosty světle hnědé až červenohnědé, měkce chlupaté, později šedohnědé, lysé, lesklé. Pupeny dvoubarevné, listové štíhle kuželovité, ostře špičaté, květní široce vejcovité, šupiny skořicově hnědé, tmavě lemované, lysé. Květy drobné, nazelenalé až načervenalé, v řídkých svazečcích, dlouze stopkaté (6 - 18 mm). Kvete III - IV. Nažky světlehnědé, drobné, křídlo chlupaté, na okraji obrvené, na velmi dlouhých (až 4cm) stopkách. Plody dozrávají V a opadávají. Geobiocenologická formule: 1-3 BC 4 (KOLIBÁČOVÁ, ČERMÁK, ÚRADNÍČEK 2002) V porostech začíná kvést v 30 - 40 letech. Rozkvétá později než jilm habrolistý a jilm horský. Plodí bohatě skoro každoročně. Semeno má krátkou životnost a po přeschnutí již neklíčí. Klíčivost je zpočátku vysoká, ale rychle klesá. Semenáček má drobné dělohy, které záhy opadávají. Primární listy jsou jako u ostatních druhů jilmů vstřícné a symetrické. Vaz roste v mládí poněkud pomaleji než jilm horský a jilm habrolistý. Kořenová soustava je bohatě rozvinuta všemi směry. Na bázi kmene se často tvoří nápadně zploštělé, deskovité kořenové náběhy. Často několik kmenů dole srůstá a na kmeni jsou nádory a trsy výmladků. Výmladnost z pařezu je skvělá, ale kořenové výmladky se nevyskytují. Na kmeni bývá mnoho vlků. Rozšíření: Vaz má evropský areál, dost neobvykle rozložený. Na sever zasahuje k Baltickému moří a zabíhá odtud daleko do evropské části Ruska. Odtud směřuje hluboko do stepních oblastí na jihu a k západnímu pobřeží Černého moře. Zabírá severní část Balkánského a Apeninského poloostrova. Na západ zasahuje do střední Francie; na Britských ostrovech a na Pyrenejském poloostrově chybí. Ve vertikálním směru není areál příliš členěn. Roste zejména v nížinách kolem velkých řek a na aluviích menších toků přilehlých oblastí. V severní části areálu je to druh nížin. Ve střední části, např. v hercynské oblasti vystupuje asi na 350m. Na jihu jeho rozšíření jej nalezneme až do výšek asi 600m. Je to vzácnější dřevina, v porostech jen řídce zastoupená. U nás je vaz součástí stromového patra lužních lesů spolu s dubem letním, jasanem a jilmem habrolistým. Těžiště výskytu je tedy v úvalech velkých řek. Z oblasti lužních lesů zasahuje na aluvia do přilehlých pahorkatin. 11

Vaz byl vždy jen dřevinou vtroušenou do lužních lesů a při těžbě nebyl od jilmu habrolistého rozlišován. S účinky jilmové choroby se jeho zastoupení relativně zvýšilo, neboť mizí jilm habrolistý, zatímco vaz se zdá doposud odolný. Ekologie: Vaz je dřevina snášející zástin, zvláště v mládí, tak jako jilm habrolistý a jilm horský. Mladé rostlinky dovedou růst v hlubokém stínu, kde se větví do plochy tak, aby se listí navzájem nezastiňovalo. V požadavcích na vláhu má vaz velké rozpětí. Roste sice v lužních lesích s blízkou hladinou spodní vody a snáší dlouhotrvající záplavy, ale vydrží i tam, kde hladina v létě silně poklesne, půda vyschne, ztvrdne a popraská. V tom ohledu se podobá jilmu habrolistému. Vysazen na suchých půdách roste obstojně. Vaz řadíme právem mezi náročné listnáče jako jiné jilmy, poněvadž je vázán na hluboké živné půdy obohacené dusíkem. Snáší zasolené půdy a v tom ohledu předčí ostatní dva druhy. Upotřebení: Vaz představuje jen slabou příměs mezi dřevinami lužního lesa a jeho dřevo se zpracovává stejně jako dřevo jilmu habrolistého nebo horského. Platí však za méně kvalitní. Kmeny nebývají tak plnodřevné a mají různé vady. Kromě dřeva se dříve zpracovávalo také lýko. V sadovnictví má vaz bezvýznamné postavení. Nejsou více využívány žádné okrasné kultivary tohoto druhu (ÚRADNÍČEK 2004).

2.1.4 Pěstování jilmů Odhady zastoupení jilmů podle hospodářských souborů na základě Modelů hospodářských opatření (VÚHLM, 1991) uvádí jilmy pouze v přirozené skladbě pro hospodářský soubor 19/18 a to 20 %. V cílové skladbě modelu 1991 ani v návrhu 1994 (VÚLHM, 1994) již jilmy v žádném hospodářském souboru nefigurují. V současnosti ÚHÚL připisuje přirozené zastoupení jilmů pro celou ČR 0,5 %, přičemž aktuální stav je méně než 0,1 % a do budoucna by se v rámci ČR mělo zastoupení navýšit na 0,3 %. (www.uhul.cz). Šindelář (1996) sice zdůrazňuje zvýšení zastoupení ostatních listnatých dřevin, ale hlavně ve prospěch lip, javorů, jasanů a habru, dále olší, bříz, topolů, vrb a cizokrajných druhů jako je ořešák černý a trnovník akát. V nížinách, v nivách velkých řek mají jilmy těžiště výskytu v souboru lesních typů 1L - jilmový luh. Tyto porosty jsou co do druhové skladby, tak i prostorové výstavby velmi složité. Často se jedná o porosty dvou i tří etážové s bohatým keřovým patrem.

12

Díky bohatosti a vlhkosti jsou tyto porosty s vitální bylinnou vegetací (např. kopřiva dvoudomá, bršlice kozí noha). Tím jsou podmínky pro přirozenou obnovu dosti nepříznivé. Jakékoliv uvolnění porostu či redukci spodní stromové etáže a keřového patra vede často ke zmnožené bylinné vegetace, někdy i travní a zhoršení podmínek pro přirozenou obnovu jilmů semeny. Přesto se při umělé výsadbě dubu vyspělými sazenicemi na užších holých sečích zpravidla počítá s přirozenou obnovou ze semen nejen jasanů a javoru mléče, ale i jilmů. V mnoha případech se jilmy přirozeně obnovují úspěšně pomocí kořenových výstřelků (ŠINDELÁŘ, 1996), zejména jilm habrolistý (ÚRADNÍČEK, 2004). Při výchovných a obnovních pracích v porostech lužních lesů je nutné zvláště pečlivě dodržovat zásady hygieny, zejména čistoty tak, aby nevytvářeli podmínky pro šíření tracheomykozních onemocnění (ŠINDELÁŘ, 1996).

2.1.5 Grafióza jilmů Na území bývalé Československé republiky se grafióza jilmů s největší pravděpodobností objevila již koncem 20. let, ale první zprávy o jejím výskytu na našem území byly publikovány teprve začátkem 30. let. První na výskyt grafiózy upozornil prof. Peklo (Polák, 1932), který toto onemocnění našel v jilmových alejích v Praze a v Poděbradech. Ve 30. letech se objevují již četnější zprávy; podrobná studie o grafióze byla uveřejněna v Lesnické práci (Kalandra, Pfeffer 1935). Na objasnění příčin onemocnění jilmů mají zásluhy především holandští mykologové a fytopatologové. První zpráva o příčinách onemocnění byla uveřejněna v únoru 1921 (Spierenburgová), v níž autorka spojuje onemocnění s napadením bělokazem jilmovým a s několika druhy hub, z nichž za nejvýznamnější pokládá anamorfní druh Graphium penicillioides Cda. Tato houba byla Schwarzovou (1922) přejmenována na Graphium ulmi a podle tohoto druhu byla pak pojmenována i choroba „grafióza“. Souvislost s teleomorfním stadiem prokázala v četných pracích Buismanová (1928 - 1935). (JANČAŘÍK, 1999). V současné době je původce onemocnění zařazován do rodu Ophiostoma, jako O. ulmi (Buism.) Nannf. Rovněž anamorfní stadium je řazeno do rodu Pesotum jako P. ulmi (Schw.) Crane et Schoknecht, což je synonymum pro druh O. ulmi. Těmito základními pracemi byl odstartován systematický výzkum této nebezpečné a zhoubné choroby, která byla nazvána „holandská nemoc jilmů“ (anglicky Dutch Elm Disease, DED). Choroba se velmi rychle rozšířila po celé Evropě a přes veškerou snahu

13

amerických fytopatologů a jejich důrazné varování byla zavlečena koncem 20. let do Severní Ameriky na jilmových obalech (bednách) a již v roce 1930 byla zjištěna pracovníky výzkumné stanice Ohio v USA (JANČAŘÍK, 1999). Nové a velmi vážné nebezpečí vyvolal agresivní kmen či agresivní rasa původce grafiózy, která byla na jilmové kulatině zpětně zavlečena z Kanady do Evropy a prvně byla zjištěna v Holandsku v roce 1972. Později byla tato agresivní rasa vylišena Brassierem jako samostatný druh Ophiostoma novo-ulmi (JANČAŘÍK, 1999).

ŠÍŘENÍ CHOROBY Hlavním šiřitelem grafiózy jilmů je podkorní hmyz, především bělokazi, ale i řada dalších hmyzích vektorů, kteří buď na povrchu svého těla nebo uvnitř zažívacího traktu přenášejí spory a konidie houby. Souvislost onemocnění grafiózou s přenášením diaspor podkorním hmyzem při hlodání matečních chodeb i při úživném a regeneračním žíru byla prokázána u řady bělokazů, lýkohubů, u nosatců, tesaříků i dalších. Za nejdůležitější přenašeče choroby jsou pokládáni bělokaz jilmový (Scolytus scolytus Fabr.), bělokaz pruhovaný (Scolytus. multistriatus Marsh.) a bělokaz chlumní (Scolytus laevis Chapuis), dále lýkohub jilmový (Pteleobius vittatus Fabr.), lýkohub tečkovaný (Pteleobius kraatzi Eichhoff) a někteří další bělokazi, nosatec Magdalis armigera Geoffroy, tesařík Saperda punctata L. a řada dalších druhů podkorního hmyzu. Význam přenašečů je však značně rozdílný. Největší roli hraje rozšíření druhu, hustota jeho populace a jeho bionomie; samozřejmě daleko větší význam mají druhy, které mají dvě generace do roka (bělokaz jilmový, b. pruhovaný a b. malý), žijící na jilmu habrolistém a na vazu. Na jilmu drsném je nejdůležitější bělokaz chlumní, jediný z bělokazů na této dřevině, který má jedno pokolení do roka. Ostatní druhy mají již jen omezený a pomístní význam. Bylo zjištěno, že plodnice houby O. ulmi se objevují i na listech a v zelených, ještě nezdřevnatělých větvích, takže chorobu může přenášet i listožravý hmyz. Nezanedbatelné jsou i kořenové srůsty, jimiž se choroba může šířit v porostu od stromu ke stromu (JANČAŘÍK, 1999).

PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ Pro diagnostiku onemocnění jilmů grafiózou jsou důležité jak vnější, tak zejména vnitřní příznaky. Tracheomykózní onemocnění jilmů se velmi zřetelně projevuje vnějšími příznaky, které jsou v terénu dobře pozorovatelné a velmi nápadné. Pro přesnou diagnózu onemocnění jsou rozhodující příznaky vnitřní, které je možné zjistit 14

mikroskopickým vyšetřením v laboratoři nebo i řadou dalších podrobných laboratorních rozborů (detekce toxinů). Onemocnění jilmů grafiózou může mít trojí průběh: První je latentní, kdy je sice jilm již napaden, ale vnější příznaky se dosud neobjevily, ať už vzhledem ke krátké době po infekci, nebo i vzhledem k relativní odolnosti napadeného stromu. Latentní onemocnění se v terénu nedá zjistit a lze je prokázat pouze laboratorním vyšetřením. Chronický nebo akutní průběh onemocnění se projevuje vnějšími příznaky, které jsou poměrně velmi variabilní a ne vždy se všechny příznaky na nemocném stromě projeví. Mohou se také při povrchním pozorování částečně překrývat s příznaky vadnutí v důsledku dlouhodobého nedostatku vody (při dlouhotrvajícím suchém období). Při vadnutí z nedostatku vody usychají poměrně stejnoměrně listy na všech větvích, mladé, nezdřevnatělé výhony se svěšují a ohýbají a listy na nich zpravidla zasychají od špiček větví. Symptomy vadnutí z nedostatku vody bývají v podstatě standardní a syndrom vadnutí má vždy stejný charakteristický průběh; při letálním nedostatku vláhy usychá a odumírá celý strom najednou, usychající nebo odumřelé listy jsou v určitém stupni vývoje, stejnoměrně vyvinuté na všech větvích a stupeň jejich vývinu závisí na tom, ve kterém období jejich vývoje se projevil kritický nedostatek vody a vadnutí, usychání a celkové odumírání (JANČAŘÍK, 1999). Při tracheomykózním onemocnění jsou příznaky velmi mnohotvárné. I když se při systémové infekci stromů může projevit do značné míry na celém stromě vadnutí a odumírání, vždy zůstávají dlouhou dobu v koruně některé jednotlivé větve nebo jejich části s živými a zelenými listy, a některé větve dokonce znovu obráží. Objevují se adventivní výhony na kmenu a na silnějších kosterních větvích. Strom odumírá postupně, a to i při akutním průběhu onemocnění. V začátcích tracheomykózního onemocnění se syndrom choroby projevuje nejdříve nerašením některých pupenů, nebo na některých větvích raší pupeny opožděně, na jiných vyrůstají jen malé zakrnělé listy, na některých větvích mají listy odlišné zbarvení, nejčastěji do žluta, někdy i do hnědožluta, hněda a do bronzova, nebo se na nich objevují nekrotické léze, zejména nekrotické okraje listové čepele. V průběhu onemocnění během roku listy na některých větvích zasychají a odumírají, ale často neopadávají a zůstávají na větvích až do zimy. Na větvích, které odumřely před delší dobou, zpravidla v předchozích dvou nebo třech vegetačních obdobích, se často začíná odlupovat kůra. Odlupování a opad odumřelé kůry není na všech větvích v koruně stejnoměrný, ale postupuje tak, jak postupuje 15

odumírání jednotlivých větví. U stromů odumřelých v důsledku sucha se zpravidla odlupování kůry neobjevuje po odumření stromu vůbec (kůra zasychá a přischne ke kmenu) a zůstane-li strom delší dobu stát, pak je odlupování, pokud se vůbec vyskytne, téměř jednotné a na všech odumřelých větvích celkem stejnoměrné (JANČAŘÍK, 1999). Tracheomykózní onemocnění má ovšem své jedinečné a nezaměnitelné příznaky vnitřní. Hlavním, typickým a poměrně snadno zjistitelným příznakem při laboratorním mikroskopickém vyšetření je ucpávání vodivých pletiv, a to jednak myceliem patogenních endofytických hub, jednak thylami. Thyly jsou reakce na infekci patogenními houbami a působení jejich toxinů. Thyly jsou vychlípeniny doprovodných parenchymatických buněk, jimiž se napadený strom brání pronikání patogena vodivými elementy. Nejdůležitějším vnitřním příznakem tracheomykózního onemocnění je produkce toxických metabolitů (JANČAŘÍK, 1999). U grafiózy jilmů byl zjištěn toxin vadnutí proteinového charakteru, nazvaný ceratoulmin (Takai 1973). Houba však produkuje i další toxické látky, jako např. fenolické metabolity, polysacharidy či glykopeptidy a glykoproteiny, z nichž je intenzivně sledován mimo cerato-ulmin i peptidorhamnomannan. Toxické působení metabolitů má za

následek

jednak

barevné

změny

vodivých

pletiv,

jednak

hypertrofii

parenchymatických buněk, jakož i tvorbu gumovité a klejovité substance, která někdy vytéká z ran na povrch kmenů napadených stromů. U grafiózy jilmů je typické tmavé, hnědé koncentrické zbarvení letokruhů, zejména nejmladších letokruhů, které je velmi dobře patrné i pouhým okem na příčném řezu větvičkou napadeného stromu. Grafiózou však nemusí být infikovány všechny větve napadeného stromu, takže při vyšetřování příčiny onemocnění je třeba pečlivě vybrat nejvhodnější větvičky s typickými příznaky (vadnutí a kroucení listů, barevné změny listů, nekrotické léze a okraje apod.) a prošetřit vždy několik větviček z odumřelého stromu (JANČAŘÍK, 1999).

OBRANA PROTI GRAFIÓZE K podstatnému omezování choroby a ke snižování jejího dopadu vede systematické a opakované odstraňování jak silně napadených stromů, tak i odřezávání jednotlivých napadených větví, pokud možno hluboko do zdravého dřeva. Ovšem tyto metody musí jít ruku v ruce s bojem proti přenašečům grafiózy. Již od samotného zjištění vazby podkorního hmyzu na přenášení grafiózy byla proklamována zásada „obrana proti grafióze = obrana proti podkornímu hmyzu, proti kůrovcům“. Proto se obrana 16

koncentruje na likvidaci napadených stromů časně na jaře, jejich odkornění a spálení kůry a větví před dokončením vývoje podkorního hmyzu, tedy nejpozději do poloviny dubna. Dobré výsledky prořezávek se docilují tam, kde stupeň napadení jednotlivých stromů nebo porostů je nízký, poměrně slabý, tedy kdy jde o začátky napadení stromů. Vyvětvování a probírky odstraňují zdroje infekce za předpokladu, že se napadené poražené stromy ihned odkorní a kůra a napadené větve se ihned spálí. Na druhé straně stromy, odumřelé před delší dobou, z nichž již všechen podkorní hmyz vylétl, nejsou pro šíření grafiózy nebezpečné a zejména staré a mohutné doupné stromy lze v porostu ponechávat, protože poskytují hnízdiště pro řadu ptačích druhů. Důsledně dodržovaný program sanitárních opatření, včetně používání vhodných insekticidních látek, podstatně snížil výskyt grafiózy, resp. udržoval ji v nízkém stavu. Je nutno zdůraznit, že vždy šlo o zachycení začátku onemocnění, tedy o důsledné preventivní opatření od prvních příznaků onemocnění jilmů v dané oblasti (JANČAŘÍK, 1999). Do metod ochrany patří přímý boj proti přenašečům choroby. Přímý masový odchyt bělokazů pomocí feromonových pastí (s feromony Multilure a Multistriatin) ukázal, že ani odchyt mnoha milionů brouků neměl vliv na snížení grafiózy v dané oblasti. Biologické metody hubení bělokazů jsou dosud převážně ve stadiu výzkumu a vědeckého studia (JANČAŘÍK, 1999). Četné pokusy s hubením bělokazů háďátky &eoaplectana carpocapsae Weiser a Heterorhabditis bacteriophora Poinar, parazitujícími na larvách kůrovců, byly úspěšné v laboratoři a pokračují pokusy s jejich aplikací v terénu. Probíhaly a probíhají pokusy s potlačováním populace kůrovců pomocí houby Phomopsis oblonga, která kolonizuje kůru jilmů a působí zpoždění vývoje až uhynutí kůrovců, a navíc je kůra neatraktivní pro jejich nálet (JANČAŘÍK, 1999). Phomopsis oblonga (řád Diaporthales) je považován za přirozeného nepřítele grafiózy jilmů. Díky tomu, že obsazuje kůru a lýko jilmů, vytváří nepříznivé podmínky pro nálet a množení bělokazů (Scolytus spp.), kteří přenáší výtrusy ophiostomatálních hub, a tedy grafiózu (DVOŘÁK A KOL., 2006). Rovněž se využívají a studují houby Beauveria bassiana (Bals.) Vuill., Metarhizium anisopliae (Metsch.) Sorokin, Paecilomyces farinosus (Dicks:Fr.) Vuill., Verticillium lecanii (Zimm.) Viegas, nebo i některé směsi hub parazitující na larvách, jako je např. směs Trichoderma harzianum Rifai agg., T. polysporum Link Pers. a Scytalidium lignicola Pesante (JANČAŘÍK, 1999).

17

Mnoho velmi náročných pokusů a laboratorních testů bylo věnováno aplikaci fungicidních přípravků, kterých bylo otestováno několik stovek s různými výsledky. Slibně se sice projevily látky systémové, ale ukázalo se, že účinky jsou krátkodobé. I některé fungicidy, speciálně vyvinuté pro potlačování původce grafiózy, nedaly uspokojivé výsledky, takže od jejich používání se dnes již většinou upustilo. Fungicidy se používaly jak formou listové aplikace, tak i formou tlakových injekcí do kmene či gravitací nebo infuzí, popřípadě i postřikem nebo nátěrem kmenů. Rovněž mnoho testů bylo uskutečněno s nejrůznějšími organismy a jejich metabolity, především antibiotického charakteru. Z několika stovek screeningových testů se osvědčilo antibiotikum Polymyxin B; velmi mnoho testovaných látek nebylo ani v laboratorních pokusech in vitro účinné. Na druhé straně se ukázalo perspektivní využívání bakterií Pseudomonas fluorescens Migula a P. syringae van Hall, Bacillus subtilis (Ehrenb.) Cohn i některých dalších organismů, které byly v laboratorních testech poměrně značně účinné a ukázaly inhibiční vlastnosti. V tomto směru by bylo jistě velmi žádoucí ověření účinnosti biopreparátu ibefungin (na bázi Bacillus subtilis), který se ukázal jako velmi nadějný při letecké i pozemní (zálivkou) aplikaci zlepšením zdravotního stavu chřadnoucích dubových porostů. Proti grafióze jilmů však dosud testován nebyl (JANČAŘÍK, 1999). Vzhledem k nebezpečnosti a značnému hospodářskému dopadu je grafióza jilmů zahrnuta do karanténních škodlivých činitelů a i přes její značné rozšíření je nutné velmi přísně dodržovat pravidla vnější i vnitřní karantény a všechny karanténní legislativní předpisy. (JANČAŘÍK, 1999). Lze konstatovat, že metody ochrany jilmů proti grafióze jsou dosud sice jen omezené, ale jsou známé a lze je v ochraně jilmů využívat. Spočívají zejména v prevenci, v celkové ochraně jilmů před poškozením, poraněním a oslabením v prořezávkách a ve zdravotním negativním výběru napadených stromů, osazených podkorním hmyzem (likvidace zdrojů infekce) a konečně v celkové porostní hygieně a v sanitární péči. V neposlední řadě je zaměřena pozornost na pěstování druhů šlechtěných speciálně na odolnost proti grafióze. Řada zahraničních školek již nabízí odolné kultivary, ovšem jejich dlouhodobou odolnost bude nutno teprve cíleným pěstováním a pozorováním možná ještě delší dobu ověřovat (JANČAŘÍK, 1999). NEUMANN (1999) upozorňuje na výskyt zdravých a odolných jedinců a vnáší naději na záchranu rodu jilm v České republice.

18

2.1.6 Odolné kultivary jilmů Úsilí o vytvoření odolných kultivarů začalo v Nizozemí v roce 1928 a od druhé světové války pokračovalo nepřerušeně. Podobné programy byly zahájeny v Severní Americe (1937), Itálii (1978) a Španělsku (1990). Vývoj spočíval v křížení evropských druhů s asijskými nebo pouze v rámci asijských druhů. Asijské druhy mají přirozenou odolnost k tracheomykóznímu onemocnění jilmů. Po několika neúspěšných pokusech se v roce 1970 objevily odolné kultivary jilmů (www.wikipedia.com). Klony odolné i vysoce odolné byly vyšlechtěny v USA (MITTEMPERGHER, SANTINI, 2004), v Nizozemí (HEYBROEK, 1983) a Itálii (SANTINI a kol. 2004) a nyní jsou komerčně dostupné po mnoha terénních pokusech. Kultivary například s jilmem sibiřským (Ulmus pumila) dosahují v dospělosti poměrně malých velikostí. Některé kultivary jsou rovněž nepoužitelné pro podmínky v oblastech vlhčího oceánského klima Evropy a to především v důsledku vysoké vlhkosti půdy v zimním období. V Nizozemí se zabývali hybridizací jilmu himalájského (Ulmus wallichiana), který posloužil jako zdroj antihoubového (anti-fungal) genu a ve výsledku jeví větší toleranci vlhkého klima a dorůstá větších dimenzí. Od roku 2000 je k dispozici vysoce odolný kultivar vůči tracheomykoznímu onemocnění Ulmus 'Naugen' (Lutéce) vyšlechtěný z Ulmus moll, Ulmus glabra a Ulmus wallichiana (GIRARD, 2007). V Severní Americe se soustředili na vývoj spíše nemoci odolných jilmů na sušších stanovištích s velmi chladnou zimou. Výzkum se zaměřil na jilm americký (Ulmus americana) a byl vyvinut klon 'Valley Forge' (MITTEMPERGHER, SANTINI, 2004). Vývoj odolných jilmů sice trvá už několik desetiletí, ale zavedení těchto kultivarů do terénních podmínek bylo teprve nedávno. Jejich rychlost růstu a dimenze v pozdějších věkových stádií nelze předvídat s jistotou. Od roku 2005 běží program National Elm Trial, jenž je koordinován Colorado State University, a jeho cílem je zhodnotit silné a slabé stránky kultivarů starších 10ti let (www.wikipedie.cz).

19

2.2 Lokalizace a popis polesí Tvrdonice Polesí Tvrdonice je jedním z osmi polesí spadající pod Lesní závod Židlochovice. Lesní závod Židlochovice je přímo řízený lesní závod v rámci podniku Lesy ČR, s.p., spravující lesní majetek ve vlastnictví České republiky a určené drobné vodní toky. Polesí Tvrdonice leží na samých hranicích České republiky a Slovenska (obr. č. 1) v jižní části Jihomoravského kraje. Přirozenou hranici mezi státy tu tvoří řeka Morava (přílohy na CD / foto č. 1).

Obr. č. 1 - Mapa lokalizace polesí Tvrdonice

Polesí Tvrdonice se rozkládá na území západně od řeky Moravy, ze severu a západu ohraničené městem Hodonín a obcemi Lužice, Mikulčice, Moravská Nová Ves, Týnec, Tvrdonice, Kostice a Lanžhot a na jihu tvoří hranici silnice č. 425. Na obr. č. 2 je vidět rozdělení lesních komplexů dálnicí D 2 spojující Brno s Bratislavou a železničním koridorem mezi Břeclaví a slovenskou stanicí Kúty (přílohy na CD / foto č. 2). Celková plocha pozemků určených k plnění funkcí lesa polesí Tvrdonice je 2494,53 ha (LHP 2000 - 2009).

20

Obr. č. 2 - Mapa polesí Tvrdonice

2.3 Širší územní vztahy 2.3.1 Poměry klimatické Podle tříd klimatické regionalizace ČR dle MORAVCE - VOTÝPKY (1998) celé území spadá do třídy III, tj. průměrný počet dní s teplotou vzduchu 10˚C a vyšší je v rozmezí 160 - 177 dní, území s průměrným ročním úhrnem srážek do 580 mm a s obdobím beze srážek více jak 22 dní. Dle Klimatických oblastí Československa (QUITT, 1971) je území zařazeno do teplé T4 (tab. č. 1). Tab. č. 1 - Charakteristika klimatické oblasti dle Quitta: teplá T4 počet letních dnů: počet dnů s teplotou nad 10˚C: počet mrazových dnů: počet ledových dnů: prům. teplota v lednu: prům. teplota v červenci: prům. teplota v dubnu: prům. teplota v říjnu: prům. počet dnů srážek nad1 mm: srážkový úhrn ve vegetačním období: srážkový úhrn v zimním období: počet dnů se sněhovou pokrývkou: počet dnů zamračených: počet dnů jasných:

60 - 70˚C 170 - 180 100 - 110 30 - 40˚C -2 - -3˚C 19 - 20˚C 9 - 10˚C 9 - 10˚C 80 - 90 300 - 350 mm 200 - 300 mm 40 - 50 110 - 120 50 - 60 (QUITT, 1971)

21

Klimadiagramy na obr. č. 3 jsou z období 1961 - 1990 a 1991 - 2006 z meteorologické stanice Lanžhot. Ukazují, že v období 1961 - 1990 je zřetelné období sucha v letních měsících a s nástupem podzimu přichází období vydatnějších srážek. Aktuálnější data toto období sucha již nevykazují, protože srážek přibylo ve prospěch letních měsíců. Nejchladnější měsíc je leden a nejteplejší červenec.

Obr. č. 3 - Lanžhot - klimadiagramy

(Český hydrometeorologický ústav)

Tab. č. 2 - Lanžhot - extrémní vláhové a srážkové hodnoty průměrný počet dní se srážkami nad 1 mm 1961-1990 1991-2006

extrémní teploty [ºC] 1961-1990 1991-2006 max. min. max. min. leden 12,3 -30,1 16,1 -22,2 91,9 91,1 únor 18,3 -23,4 17,4 -20,7 březen 25 -20,5 21,7 -16,7 duben 28,2 -5,6 27,8 -7 3 nejdelší období se srážkami 0 mm květen 30,4 -2,2 32,9 0,4 25, 24, 24 dní 26, 25, 23 dní červen 32,4 0 36,9 2,7 červenec 35,9 2,8 35,9 5,2 srpen 35 2 38,3 5,4 září 32,2 6,2 30,6 0,5 říjen 27,8 -8,3 26,1 -8,4 listopad 20,9 -14,3 20 -14 prosinec 15,3 -20,7 15,3 -25,8 (Český hydrometeorologický ústav)

22

V tabulce č. 2 jsou uvedeny extrémní naměřené hodnoty pro období 1961 - 1990 a 1991 - 2006. Dále průměrný počet dní se srážkami nad 1 mm a počet dní ve třech nejdelších období se srážkami 0 mm.

2.3.2 Poměry hydrologické Hydrologický režim řek Moravy a Dyje byl v minulosti silně ovlivňován. Ať již kolonizací krajiny, která byla spojena s postupným odlesňováním území celého povodí, čímž došlo k narušení odtokových poměrů, přes rozvoj pastevectví a zemědělství ve středověku až po ovlivňování lesů v současnosti. Během 70. a 80.let 20. století došlo k výstavbám hrází a dalším vodohospodářským úpravám, jejichž cílem byla protipovodňová ochrana pozemků a obcí (přílohy na CD / foto č. 4 – 7). Lužní les byl však na povrchové rozlivy záplavových vod adaptován a díky těmto změnám začal les vysychat a měnit svůj charakter. Změny režimu řek také způsobily změny v dynamice přístupné vody a vzduchu v půdě. V průběhu 90. let 20. století, byl však postupně implementován projekt revitalizace lužních lesů na Jižní Moravě, který spočíval v umělém zaplavování území, čímž došlo ke zlepšení zdravotního stavu lesa (LORENCOVÁ, 2007).

2.3.3 Horniny a reliéf Podkladem jsou kvartérní písčitohlinité říční sedimenty místy s roztroušenými valouny. Občasné vyvýšeniny jsou pozůstatky starších říčních teras, případně byly vytvořeny navátými písky. Reliéf je tvořen plochou říční nivou s nadmořskou výškou 150 - 160 m (www.nature.cz).

2.3.4 Půdy Na místě bývalých mrtvých ramen se vyvíjí slatiny a slatinné zeminy. V půdním pokryvu jsou nejčastěji zastoupeny fluvizemě doplněné gleji a stagnogleji, na vyvýšeninách převažuje kambizem arenická (www.nature.cz).

23

2.4 Lesy na území Jihomoravského kraje Lesnatost Jihomoravský kraj patří v ČR k územím s nejnižší lesnatostí. Pozemky určené k plnění funkce lesa pokrývají v současnosti výměru asi 196 182 ha (stav k 31. 12. 2002). Průměrná lesnatost Jihomoravského kraje dosahuje 27,8 %, což je méně než celostátní průměr (33,5 %), lokálně však dosahuje i hodnot přes 40 %. Nejnižší lesnatost je v okrese Břeclav, kde lesní plochy zabírají pouze 16,4 % rozlohy okresu (http://vyzva.partnerstvi-jmk.cz/).

Hospodaření v lesích Lesní hospodářství jihomoravského kraje je doménou velkých podniků. Na více než 85 % lesů hospodaří ekonomické subjekty s více než 20 zaměstnanci nebo hospodařícími na více než 200 ha lesních pozemků. 70 % lesů Jihomoravského kraje obhospodařují Lesy České republiky s.p. Pokud jde o kategorie lesů, je zařazeno 68,6 % lesních porostů kraje mezi lesy hospodářské (ČR 76,8 %), 29,6 % připadá na lesy zvláštního určení (ČR 20,5 %) a 1,8 % na lesy ochranné (ČR 3,4 %). Zásoby dřeva v kraji činí 43 651,6 tis. m3, z nichž 30 373,6 tis. m3 připadá na lesy hospodářské. Jehličnaté lesy tvoří 2/3 dřevní zásoby kraje. Postupný přechod zemědělství v Jihomoravském kraji k nepotravinářské produkci a nevyhnutelné snižování podílu orné půdy jsou faktory posilující pozici lesnictví. Nevyhnutelná restrukturalizace zemědělství vytváří cenné možnosti pro zvyšování hospodářské úlohy lesnictví. Lze předpokládat zalesňování dále nevyužitelné zemědělské půdy. V kraji je doložitelný trend postupného zalesňování zemědělsky obtížně využitelných ploch. Rozsah tohoto zalesňování mírně převyšuje výměru pozemků trvale odnímaných z pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) pro různé účely investiční výstavby, případně pro těžbu surovin (http://vyzva.partnerstvi-jmk.cz/).

Druhová skladba Struktura lesních porostů Jihomoravského kraje se vyznačuje odlišným charakterem než jiné oblasti ČR. Procentuální poměr listnatých a jehličnatých porostů je zhruba 50:50, ale v jednotlivých okresech se výrazně liší. Z porostních ploch lesů Jihomoravského kraje o velikosti 191 285,8 ha je tvořeno 98 111 ha lesy jehličnatými, tj. podíl jehličnatých lesů činí cca 51 % oproti hodnotě 76 % za celou ČR. Listnaté lesy

24

zabírají 90 990 ha. Největší podíl jehličnatých lesů je v okrese Blansko (81 %), listnaté lesy dominují v okrese Břeclav (90 %). V ostatních okresech se tyto podíly pohybují mezi 40 - 60 %. Největší podíl v zastoupení dřevin má smrk ztepilý se 26,8 % jedinců s výčetní tloušťkou 12 cm a větší, borovice mají podíl 15,2 %, modříny 6 % (tab. č. 3). Jehličnanů celkem je necelých 50 %. Na listnaté dřeviny připadá 50,5 % jedinců, z nich jsou nejčastěji zastoupeny duby - 19,1 % všech stromů, dále buky - 6,7 %. Velký podíl na druhové skladbě Jihomoravského kraje má habr - 6,2 %, akát - 5,1 % a lípa - 4 %.

Tab. č. 3 - Podíl druhů dřevin (v % dle podílu jednotlivých dřevin ve stromovém inventáři) dřevina smrk ztepilý (d1,3 nad 12 cm) jedle borovice modřín douglaska ostatní jehličnaté

26,8 0,9 15,2 6,0 0,4 0,0

celkem jehličnaté

49,3

podíl (%)

dřevina dub buk habr javor jasan jilm akát bříza olše lípa osika topol vrby ostatní listnaté celkem listnaté

podíl (%)

19,1 6,7 6,2 1,8 2,3 0,3 5,1 1,2 1,9 4,0 0,3 0,4 0,4 0,9 50,6 (www.uhul.cz)

Porosty s podílem přirozené druhové skladby do 30 % zaujímají 44,5 % plochy, monokultury s podílem přirozené druhové skladby 31 - 50 % zaujímají 14,8 %. Lesní porosty se stupněm přirozenosti nad 71 % se vyskytují na 27,4 % plochy lesních porostů Jihomoravského kraje. Téměř 60 % lokalit Jihomoravského kraje je v nadmořské výšce 300 - 500 m, 15,7 % lokalit se vyskytuje v nadmořské výšce nad 500 m a 25 % lesních ploch se nachází v nadmořské výšce do 300 m. Relativně ekologicky stabilní lesní porosty se nacházejí na lužních stanovištích kolem větších řek, zejména Moravy, Dyje a ve východní části

25

regionu . Na okrese Hodonín a Břeclav, v oblasti vátých písků a štěrkopísků je téměř stoprocentně zastoupena borovice, případně dub. Se vzrůstající nadmořskou výškou stoupá zastoupení jehličnanů, v některých lokalitách jde i o čisté monokultury smrku (http://vyzva.partnerstvi-jmk.cz/).

2.5 Velkoplošná chráněná území na Tvrdonicku 2.5.1 Biosférická rezervace Dolní Morava Jedná se o nejmladší biosférickou rezervaci v České republice o něco málo větší než 300 km2 (www.rmm.cz). Celosvětová síť biosférických rezervací (BR) je pestrá mozaika jedinečných území, která vyhlašuje UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra (Man and the Biosphere - MAB). Svou podstatou nepůsobí jako rezervace, ale spíše jako biosférická rezerva, jak zní v tomto případě vhodnější překlad anglického výrazu biosphere reserve. Od klasických rezervací se ty biosférické liší zejména tím, že nejsou zaměřeny pouze na ochranu přírody, ale respektují a podporují ty lidské činnosti v krajině, které vedou k jejímu pozitivnímu trvale udržitelnému rozvoji. Jednotlivé články mezinárodní sítě BR mezi sebou spolupracují a vzájemně si pomáhají při plnění tří základních funkcí, které jsou společné všem BR: 1. péče o životní prostředí a zachování přírodní a kulturní různorodosti 2. podpora trvale udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje 3. podpora vzdělávání, výzkumu a výměny informací v otázkách ochrany přírody a kulturního a ekonomického rozvoje Ve světě je v současnosti více než 500 biosférických rezervací ve 100 zemích. Na území České republiky je šest BR - Šumava, Krkonoše, Křivoklátsko, Třeboňsko, Bílé Karpaty a Dolní Morava (obr. č. 4). V souladu se Sevillskou strategií vytváření a správy biosférických rezervací a Rámcovými stanovami Světové sítě biosférických rezervací přijatými na Mezinárodní konferenci o biosférických rezervacích v roce 1995 v Seville byla založena obecně prospěšná společnost Biosférická rezervace Dolní Morava, o. p. s. Výbor Mezinárodní koordinační rady programu UNESCO „Člověk a biosféra“ schválil na svém zasedání v Paříži ve dnech 8. - 11. července 2003 rozšíření Biosférické rezervace Pálava o Lednicko - valtický areál a Podluží s lužními lesy v oblasti mezi 26

Břeclaví, Mikulčicemi a soutokem řek Moravy a Dyje. Nově vymezené území dostalo název Biosférická rezervace Dolní Morava (přílohy na CD / foto č. 3). Úkolem této společnosti je: •

vytvářet vhodné podmínky pro udržitelný hospodářský rozvoj a územní management Biosférické rezervace Dolní Morava s ohledem na přírodní podmínky jejího území a její zonaci

•

podporovat ochranu přírody a krajiny, vědecký výzkum, monitoring, výchovu a vzdělávání

•

podporovat mezinárodní spolupráci

•

vést orgány ochrany přírody a krajiny, vlastníky, územní samosprávu a všechny ostatní zájmové skupiny a resorty k partnerskému přístupu při rozhodování o záležitostech Biosférické rezervace Dolní Morava

Světová síť biosférických rezervací UNESCO začala vznikat v sedmdesátých letech 20. století v rámci programu Člověk a biosféra. Cílem programu je zabezpečit trvale udržitelný rozvoj a ochranu vybraných cenných území celého světa. Zásady péče o BR formuluje Sevillská strategie (1995). Nové podněty pro tvůrčí rozvoj myšlenek Sevillské strategie přinesl Madridský akční plán (2008). Akční plán (2008 - 2013) OPS se bude ve své činnosti zaměřovat na následující oblasti v zájmovém území biosférické rezervace: 1) ochrana přírodní a kulturní různorodosti 2) vytváření modelů správného hospodaření v krajině a hledání metod udržitelného rozvoje 3) výzkum a vzdělávání 4) partnerská spolupráce

27

Obr. č. 4 - Mapa biosférických rezervací v České republice

(www.dolnimorava.org) 2.5.2 Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území evropského významu. Jejím prostřednictvím se chrání z evropského pohledu nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy živočichů a rostlin a nejcennější přírodní stanoviště. Cílem ochrany lokalit soustavy Natura 2000 je zachování nebo zlepšení jejich stavu, a tedy ochrana biologické rozmanitosti v rámci celé Evropské unie (dále EU). Každý stát EU je povinen podle stanovených kritérií vymezit odpovídající lokality a zajistit jejich ochranu. Soustavu Natura 2000 tvoří dva typy území, ptačí oblasti a evropsky významné lokality. Dle Směrnice o ochraně volně žijících ptáků 79/409/EHS má každý členský stát povinnost vyhlásit ptačí oblasti k ochraně ptačích druhů. Druhým typem území jsou evropsky významné lokality, podle Směrnice o ochraně přírodních stanovišť,

volně

žijících

živočichů

a

(www.ochranaprirody.cz).

28

planě

rostoucích

rostlin

92/43/EHS

Soutok - Podluží Polesí Tvrdonice spadá do soustavy chráněných území Natura 2000 na lokalitě CZ0624119 - Soutok-Podluží s celkovou rozlohou 9718 ha a návrhem kategorie ochrany CHKO (chráněná krajinná oblast). Jedná se o území v podmínkách ČR unikátní rozsahem a kvalitou porostů tvrdého luhu, přestože většina z nich byla ve druhé polovině 20. století nepříznivě postižena změnami hydrologických podmínek a zřízením obory. Značná část má charakter pralesovitých porostů, které tvoří nedělitelný komplex s dalšími typy biotopů. Z významných a vzácnějších druhů se v těchto porostech vyskytují např. hojně jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolius), jilm vaz (Ulmus laevis), místy jabloň lesní (Malus sylvestris) nebo hrušeň polnička (Pyrus pyraster). V porostech měkkých luhů se vyskytuje Leucojum aestivum. Z dalších významných biotopů se zde vyskytují acidofilní suché trávníky a panonské dubohabřiny. Celkově se v rámci EVL (evropsky významné lokality) vyskytuje více než 200 rostlinných taxonů Červeného seznamu, z toho 50 zvláště chráněných. Celé území má mimořádný význam také z pohledu zoologického. Je zde vymezeno několik lokalit s výskytem 17 druhů živočichů, jež jsou předmětem ochrany (např. kuňka ohnivá (Ophiogomphus cecilia), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), bobr evropský (Castor fiber). Území zahrnuje 15 naturových biotopů, z toho 4 týkající se lesních společenstev (tab. č. 4) (www.nature.cz).

Tab. č. 4 - Lesní biotopy na lokalitě Soutok - Podluží označení 91E0

91F0

91G0 91I0

biotop

rozloha [ha]

Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Panonské dubohabřiny Eurosibiřské stepní doubravy

29

96,9015

4947,3851

předmět ochrany ano

ano

113,3848 ano 9,4277 ne (www.nature.cz)

2.6 Charakteristiky lesních typů Tabulka č. 5 popisuje lesní typy, ve kterých rostly jilmy hodnocené dále v této práci.

Tab. č. 5 - Charakteristiky lesních typů AVB

Reliéf

Symbol

Lesní typ

1L1

Přirozená

poznámka

druhová skladba Jilmový luh

DB 26-34

Roviny,

s ostružiníkem

JS 26-34

údolní nivy 2, HB 1, LP 1,

ježiníkem na těžkých

DB 4, JL 2, JS

Hluboká, shora sypká půda,

JV

160-190 m n. m.

naplavených půdách 1L2

Jilmový luh bršlicový

DB 30, JS 26-

Roviny

DB 4, JL 2, JS

Hluboká kyprá půda,

na fluvizemi

34

mimo

2, LP 2, HB

155-190 m n. m.

Vyvýše-

DB 5, JL 2, LP

Hluboká, shora sypká

niny

2, HB 1, JS, JV, půda,

záplavy 1L6

Jilmový luh na hrůdech s hluchavkou

DB 24, JS 26

skvrnitou 1L9

Dubová jasenina

Nivy

(BO)

165-190 m n. m.

DB 4, JL 2, JS

Těžké, hlinitojílovité až

velkých řek 2, LP,JV

jílovitohlinité glejové půdy

(http://www.slpkrtiny.cz)

30

3.Metody a materiál Polesí Tvrdonice je charakteristické svým podélným tvarem. Nachází se na západním břehu řeky Moravy s přibližnou vzdušnou délkou 15 km a šířkou 2 km. Je to poměrně ucelený komplex lesa s několika vzdálenějšími lesními remízy. Terénnímu průzkumu předcházelo získání mapových podkladů a výpisu porostů se zastoupením jilmů. Tyto materiály byly poskytnuty v Židlochovicích v sídle Lesního závodu Židlochovice. Dalšími zdroji informací byly publikace uvedené v seznamu použité literatury. Terénní průzkum se skládal z inventarizace a hodnocení stavu jilmů a odběru semen pro stanovení jakosti osiva. a)

Inventarizace a hodnocení jilmů byla provedena v létě 2008. Skládá se ze dvou

částí. Hodnocení stromů s výškou do 5 metrů a hodnocení stromů s výškou nad 5 metrů. Stromy do 5 metrů byly řazeny do skupin v jednotné klasifikaci podle vitality a zdravotního stavu. U stromů s výškou nad 5 metrů se sledovaly základní charakteristiky, fyziologická vitalita, zdravotní stav a doplňkové charakteristiky. Některé stromy byly zaměřeny pomocí GPS. b)

Stanovení jakosti osiva bylo provedeno v květnu a červnu 2007. U semenného

materiálu se zjišťovala klíčivost čistých semen, klíčivost plných semen, energie klíčení plných semen a příčina nevyklíčení semene. .

3.1 Inventarizace a hodnocení stavu stromů Hodnocení stavu stromů má za účel získat popis stromu, zhodnocení jeho „biologického“ stavu, zhodnocení jeho „mechanického“ stavu, zhodnocení rizik, spojených s přítomností stromu na jeho stanovišti, a v neposlední řadě i odhad dynamiky budoucích změn. Přestože v rámci naší republiky vznikaly metodiky hodnocení stavu stromů spíše v návaznosti na potřeby zahradní architektury, celosvětově jsou orientovány spíše pragmaticky na potřeby hodnocení provozní bezpečnosti stromů. Hodnocení stavu stromů probíhá obecně ve třech krocích:

•

Vizuální šetření: jedná se o adspekční metody, kterými posuzujeme aktuální stav stromu na základě porovnání s určitým „ideálem“, nejčastěji myšleným.

31

•

Speciální metodiky vizuálního šetření: pro dané účely se používají stále ještě vizuální metodiky hodnocení, doplněné o interpretační schémata. Mezi nejpoužívanější postupy patří v anglicky mluvících zemích metoda VTA (Visual Tree Assesment, MATTHECK, 1991) a SIA (Static Integrated Assesment, WESSOLLY, ERB, 1998)

•

Přístrojový test: Podrobnější rozbor stavu s použitím některého z přístrojových testů (např. Endoskop, Silvatest, Teredo)

Pro základní inventarizaci je možné použít několik metodických přístupů sběru dat. Prvním je slovní popis stavu. Jedná se o prosté popsání jedince s vyjmenováním rizikových míst a dopadů, většinou doprovázen návrhem ošetření. Vhodné pro individuální posudky. Nevýhodou je nemožnost jakéhokoliv statistického zpracování. Dalším přístupem je využití evaluačních tabulek. Typickým způsobem hodnocení tohoto typu jsou schematické návody pro posouzení stavu stromu. Používají se především v anglofonní části světa - v USA a Velké Británii. Pomocí předtištěného evaluačního tiskopisu se detekují přítomné defekty a rizika stromu i okolí (např. STATHERS, ROLLERSON, MITCHELL, 1994). Formálně nejsou ustáleny ani normovány. Neumožňuje statistické zhodnocení. Pro větší soubory stromů se využívají různé metodiky založené na sběru dat o přítomnosti rozsahu zjištěných defektů pomocí kódového označení. Výhodou je možnost statistického zpracování získaných dat a efektivní a rychlý sběr, který je možné automatizovat. Nevýhodou může být omezení získaných informací výhradně na předepsaný rozsah evidovaných problémů. Hlavní oblasti, v nichž je smysluplné o stromech získávat data kvůli péči o ně jsou: základní charakteristiky fyziologická vitalita zdravotní stav provozní bezpečnost ohodnocování stromů ekologický význam (KOLAŘÍK A KOL., 2005) V následujícím textu jsou popsány stromové charakteristiky, které byly sledovány při terénních pracích ve vybraných porostech (obr. č. 64) a ze kterých vychází statistické hodnocení stavu stromů v této práci.

32

3.1.1 Hodnocení stromů s výškou do 5 m Stromy s výškou do 5 metrů byly rozděleny na 4 skupiny: 1

stromy do 1 metru výšky rostoucí blíže než 4 metry od paty jilmu s výškou nad 5 metrů

2

stromy do 1 metru výšky rostoucí dále jak 4 metry od paty jilmu s výškou nad 5 metrů

3

stromy do výšky 5 metrů rostoucí blíže než 4 metry od paty jilmu s výškou nad 5 metrů

4

stromy do výšky 5 metrů rostoucí dále jak 4 metry od jilmu s výškou nad 5 metrů

Hodnocení stromů do 5 m výšky U těchto jilmů byla použita klasifikace: 1

-jedinci kvalitou nadprůměrní, vitální, zdraví, bez poškození, s vysokou dynamikou růstu

2

-jedinci průměrní, stále ještě vitální, nemají již plné olistění, odumírají některé větve, se sníženou dynamikou růstu oproti č. 1

3

-jedinci podprůměrní, s malým přírustem, defoliace přesahuje 50 %, odumírají i silnější korunové větve, s velmi malou perspektivou do budoucnosti

4

-jedinci mrtví nebo odumírající s defoliace nad 90 %, nepřirůstaví, nelze s nimi již počítat v budoucnu

Jilm habrolistý se vyznačuje bohatou kořenovou výmladností. Pokud se nacházelo husté zmlazení, byly započítány a hodnoceny pouze nejlepší jedinci ve sponu přibližně 50 x 50 cm.

33

3.1.2 Hodnocení stromů s výškou nad 5 m U těchto stromů bylo provedeno podrobné hodnocení. Byly sledovány základní charakteristiky, fyziologická vitalita, zdravotní stav a doplňkové charakteristiky. Na základě vyhodnocení všech sledovaných charakteristik byly vybráni nejlepší jedinci pro jilm habrolistý a jilm vaz.

a) základní charakteristiky 3.A Druh:

Byly rozlišovány všechny tři druhy jilmů: jilm vaz, jilm habrolistý, jilm drsný.

3.B Výška:

Výška se měřila digitálním výškoměrem s ultrazvukovým dálkoměrem značky Vertex s přesností na celé metry.

3.C Výška nasazení koruny: Výška nasazení koruny je odhadnutá spodní úroveň, po kterou zasahují větve vytvářející obrys koruny. (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

3.D Obvod a průměr kmene:

Obvod byl měřen v prsní výšce 1,3 m pomocí

krejčovského metru a průměr byl následně vypočítán.

3.E Stromová třída: Hodnocení společenského postavení stromů pomocí Kraftovy klasifikace stromů (tab. č. 6). Určujícími faktory pro toto zařazení je výška stromu a utváření jeho koruny.

34

Tab. č. 6 - Kraftova klasifikace stromů Číselný

Stromová

kód

třída

1

Popis stromových tříd

Předrůstavý

Strom s mohutně vyvinutou korunou. Zřetelně ční nad hlavní vrstvu úrovňových stromů.

2

Úrovňový

Stromy této třídy se plně podílejí na horním korunovém

zápoji

porostu;

jejich

koruny

jsou

pravidelné (symetrické) a dobře vyvinuté. 3

Zčásti úrovňový

Stromy této třídy se rovněž podílejí na horním korunovém

zápoji,

ale

v porovnání

s hlavními

úrovňovými stromy mají už zřetelně méně dobře vyvinutou (zpravidla jednostrannou) korunu. 4

Podúrovňový

Stromy této třídy se už nepodílejí na utváření horního korunového zápoje nebo je jejich podíl na tomto

zápoji

jen

malý.

Vrcholky

stromů

podúrovňových, ustupujících, jsou však stále ještě volné a nejsou zastíněné větví či větvemi okolních stromů. Vrcholky ustupujících stromů zasahují hlavně do korunového prostoru, tvořeného spodními částmi korun úrovňových stromů. 5

Potlačený

Vršek

potlačených

stromů

už

není

v dotyku

s korunami hlavní části porostu. Vrcholky stromů této třídy jsou zcela zastíněné četnými větvemi sousedních stromů. (KOLAŘÍK A KOL., 2005) 3.F Klasifikace IUFRO - výška: 100 horní vrstva výška stromu je větší jak 2/3 horní výšky porostu 200 střední vrstva výška stromu je od 1/3 do 2/3 horní výšky porostu 300 spodní vrstva výška stromu je menší jak 1/3 horní výšky porostu (SIMON, VACEK 2007)

35

V terénu se zahuštěné porosty nejčastěji hodnotí buď jako

3.G Bonitace porostu:

celek, nebo rozdělené na menší části. Umělé dělení může být provedeno na stejně nebo nestejně velké úseky či plochy, vymezené podle výrazných přírodních či technických prvků, které porost protínají, ohraničují nebo jsou v něm umístěny. Dělení lze provést také podle hranice výrazné proměny kvality porostu, jasně patrné na první pohled (např. změna zdravotního stavu,

výškové

struktury,

půdorysného

tvaru,

přechod

monokultury na polykulturu) (KOLAŘÍK A KOL., 2005). Při bonitaci porostu se přihlíží k zastoupení stromů a keřů a jejich půdorysné a prostorové struktuře, jakož i k převažujícímu aktuálnímu zdravotnímu a pěstebnímu stavu přítomných dřevin. Výsledek hodnocení části nebo celého porostu pak odráží jeho biologický potenciál (BP), tj. perspektivu další existence jako prvotního předpokladu funkčního působení na daném stanovišti i v celém systému trvalé zeleně. K bonitaci porostů lze použít následující klasifikátor (BULÍŘ, nepublik., podle KAVKA ET AL., 1970):

BP1 - porost s velmi vysokým biologickým potenciálem - v jeho prostorové struktuře zcela dominují dospělé stromy, které jsou zdravé a vitální, keře jsou nebo nejsou přítomny. Stromy vlivem zápoje mohou mít asymetrické koruny, celkově jsou však dlouhodobě

perspektivní,

z hlediska

funkčního

působení

nepotřebují zásadní pěstební úpravu. BP2 - porost s vysokým biologickým potenciálem - ve struktuře převažuje stromové patro ve stadiu dospělosti, keře jsou nebo nejsou zastoupeny. Mezi stromy jsou jedinci vesměs zdraví a vitální, v menší míře se vyskytují exempláře více či méně zdravotně i habituálně narušené. Velká většina stromů je dlouhodobě perspektivní a má dobré předpoklady pro zachování stávajícího nebo žádoucího vývoje.

36

BP3 - porost se středním biologickým potenciálem - tvoří jej stromy a keře v různém poměru zastoupení a v různých vývojových stádiích, většina stromů je dlouhodobě perspektivní, avšak průměrné kvality, vyžadující pěstební úpravu, nebo je porost utvářen

převážně

sadovnicky

nadprůměrně

až

průměrně

hodnotným keřovým patrem s mozaikovitým výskytem stromů v dobrém až středně narušeném zdravotním stavu a vitalitě. BP4 - porost s nízkým biologickým potenciálem - podstatná část stromového porostu je stará bez dlouhodobé perspektivy, stromy jsou nemocné a poškozené, pěstební úprava je nutná, nebo je struktura porostu složená z převážně sadovnicky průměrných a

podprůměrných

keřů,

případně

s ojedinělým

výskytem

perspektivních i neperspektivních stromů. BP5 - porost s velmi nízkým biologickým potenciálem - většina stromů je stará až přestárlá a má krátkou nebo žádnou perspektivu, neboť jsou zdravotně i habituálně silně poškozené, intervence v podobě pěstebních úprav je nezbytná, nebo stromové patro v porostu zcela chybí a keře mají převážně podprůměrnou kvalitu. (KOLAŘÍK A KOL., 2005) Pro hodnocení tvaru koruny byla použita upravená metodika

3.H Tvar koruny:

venkovního sběru dat - Inventarizace lesů z www.uhul.cz. Do výběru tvaru korun je zahrnutý ještě navíc obvejčitý tvar koruny (obr. č. 5).

Obr. č. 5 - tvary korun

3.I Fyziologické stáří:

Pro potřeby hodnocení stromů je možné uvažovat věk

dřevin z poněkud jiného pohledu. Z hlediska potřeby zjištění míry poškození - a tedy předpokládané perspektivy jedince - není pro hodnocení příliš důležitý skutečný věk stromu, ale spíš

37

vývojové stadium, v němž se nachází. Namísto ,,věku’’ pak tuto charakteristiku označujeme jako ,,fyziologické stáří’’ dřeviny. Stupnice pro hodnocení pak může vypadat následovně: 1 nově vysazený jedinec, neaklimatizovaný 2 mladý aklimatizovaný strom ve fázi dynamického růstu 3 dospívající jedinec, dorůstající do velikosti dospělého stromu 4 dospělý jedinec, začíná se projevovat stagnace růstu 5 starý jedinec, projevuje se ústup koruny 6 senescentní jedinec - strom s postupně odumírající primární korunou Poslední dvě věkové kategorie se používají především při průzkumech zaměřených na hodnocení ekologického efektu stromů. Pro rozhodnutí, do které kategorie fyziologického stáří je třeba konkrétní strom zařadit, se používá dimenze (obvod) kmene. Vzhledem k různým charakteristikám dřevin je třeba rozlišovat i mezi hlavními taxony. Následující tabulka č. 7 pochází ze Specialist Survey Method (SSM; FAY, DE BERKER, 1997) vyvinuté pro English Nature:

Tab. č. 7 - Fyziologické stáří pro stupě 4, 5, a 6 Druh stromu s rozmezím obvodu kmene pro danou kategorii

Fyziologické stáří

Acer campestre, Taxus

Quercus spp.,

Acer pseudoplatanus,

baccata, Sorbus spp.,

Fraxinus excelsior,

Tilia spp., Aesculus

Betula spp., a další

Alnus spp., Pinus

hippocastanum,

míně vzrůstné druhy

nigra, Ulmus spp.

Castanea sativa, Populus spp., Fagus sylvatica, Salix spp., ostatní borovice a introdukované druhy

4

<2m

< 3,5 m

<4m

5

2 - 2,5 m

3,5 - 4 m

4 - 4,5 m

6

> 2,5 m

>4m

> 4,5 m (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

38

b) fyziologická vitalita Projevem vitality je například stupeň olistění, příp.

3.J Defoliace koruny:

defoliace (odlistění). Rozumí se jí ztráta asimilačního aparátu v porovnání s pomyslnou představou relativně zdravého jedince, rostoucího ve stejných stanovištních podmínkách (UHLÍŘOVÁ ET AL., 1996). Do hodnocení se nezahrnuje ztráta způsobená mechanickým způsobem,

podmíněným

např.

odlomením

větví,

větrem,

námrazou apod. Jedná se o nespecifický symptom poškození dřevin, které je způsobeno zpravidla více škodlivými faktory. Projevuje se zde vliv znečištění ovzduší, vodního stresu a kontaminace půdy, ale i řada biotických faktorů (listožravý hmyz, houbová či bakteriální onemocnění apod.). Hodnocení defoliace bylo zahájeno v lesním hospodářství v 70. letech 20. století. Ukázalo se jako vyhovující pro zjišťování především

industriálního

poškození

porostů.

Jedná

se

o hodnocení procentuální ztráty asimilačního aparátu (tedy listů nebo jehlic) oproti ideálnímu stavu. Projevuje se zde jak množství listů či jehlic, tak i jejich velikost (především v případě listů) a distribuce v rámci koruny. Jako doplňkový údaj může sloužit velikost listů, změny jejich zbarvení, příp. rozšíření nekróz. V případě barevných změn se rozlišují žloutnutí (chlorózy) a hnědnutí, odumírání (nekrózy). (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

3.K Prosychání koruny:

Jako další parametr fyziologické vitality je možné

evidovat prosychání koruny. U této charakteristiky je velmi důležité správně interpretovat, která část koruny prosychá a z jakého důvodu. Je nutné eliminovat vlivy příliš husté koruny, event. zástinu okolními stromy. Hodnotí se především vrcholová část koruny a její obvodový plášť. Používaná stupnice je následující:

39

0

prosychání nezjištěno

1

prosychání jedno- až dvouletých výhonů bez patrné tendence dynamického rozšiřování proschlých částí

2

prosychání silnějších větví, především v prostoru vrcholové partie koruny; patrná tendence dynamického ústupu koruny

3

více než 40 % objemu koruny prosychá, pokračující tendence

4

koruna z převážné části proschlá (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

3.L Stupeň vitality:

Fyziologickou vitalitu organizmu chápeme jako schopnost organizmu kompenzovat vnější i vnitřní vlivy bez výrazného a trvalého narušení funkčnosti jeho jednotlivých složek (ČABOUN, 1990). Dvě

základní

složky tohoto

parametru

jsou

odolnost

a pružnost. Vitalita stromu tedy odráží dynamiku průběhu jeho fyziologických procesů - jeho životaschopnost (životnost) a jeho schopnost reagovat na podněty, přicházející z jeho okolí. Hodnocení vitality se provádí vždy nepřímo a vychází ze skutečnosti, že strom, aby mohl žít, musí přirůstat a musí reagovat na vnější podněty. Projevy těchto procesů jsou pak chápány jako doklad o úrovni jeho vitality. Vitalita může být různá nejen u různých druhů na jednom stanovišti, ale mění se například i podle množství srážek v průběhu let. Je zřejmé, že ke změnám vitality dochází i v různých stádiích jednoho jedince. Při zařazování do stupňů vitality je proto třeba brát v úvahu jak druh stromu, tak i jeho fyziologické stáří (věk) a aktuální klimatické poměry (především bilanci srážek) (tab. č. 8). Míra vitality je tedy do značné míry relativní veličinou, vztahující se k danému okamžiku hodnocení. Vývoj pařezových či kořenových výmladků a sekundárních výhonů v koruně a na kmeni může u určité skupiny druhů také vhodně doplňovat obraz o vitalitě jedince. K prorašení tzv. sekundárních výhonů ze spících a adventních pupenů dochází buď následkem změny okolních podmínek (např. odkácení

40

sousedního stromu), nebo v důsledku nějakého typu stresu (poranění, snížení zásobování vodou). V případě stresové reakce se tak strom snaží eliminovat sníženou funkčnost asimilačních orgánů založením nových výhonů v níže položených částech koruny. Tab. č. 8 - Hodnocení stupňů vitality Stupeň vitality 0 - fáze explorace

Popis stavu Z vrcholových i postranních pupenů každoročně vyrůstají dlouhé výhony. Koruna je hustá, zaoblená a síťovitě zavětvená hluboko dovnitř koruny, bez vyčnívajících větví. Husté olistění bez větších mezer, zasahující opět hluboko do vnitřku koruny.

1 - fáze degenerace

Z terminálního pupene se ještě každoročně vyvíjejí dlouhé výhony (i když poněkud kratší), ze všech bočních pupenů vznikají téměř bez výjimky výhony krátké. Tím se zřetelně ochuzuje větvení a vznikají ,,rožně’’. Koruna je na okrajích roztřepená. V koruně se objevuje podíl suchých větví do 5 %. Ve vnitřku koruny je větvení - a tím i olistění - poměrně husté. Až do tohoto stupně převažují na okraji koruny ještě přímé a průběžné hlavní osy vrcholkových výhonů.

2 - fáze stagnace

Všechny pupeny včetně vrcholkových vytvářejí pouze krátké výhony. Tím prakticky ustává další větvení (krátké výhony se nevětví) a výškový přírůst stromu. Rovné a průběžné větve na okraji koruny chybí a jsou nahrazeny ,,pařátovitými’’ větvemi. Řetízky krátkých výhonů s chomáčem listů na konci se za vegetace snadno lámou. V důsledku toho se vnitřek koruny nápadně prosvětluje, výhony s listy jsou nahloučeny v tenké vrstvě na okraji koruny. Jejich chomáčovité uspořádání vede ke vzniku štětkovitých struktur a větších mezer v koruně.

3 - fáze rezignace

Vylamují se větší větve a odumírají celé partie koruny, včetně vrcholové. Pokračuje prosvětlování zbylých částí. Koruna se rozpadá na izolované ,,dílčí koruny’’ a kostrovatí. (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

41

c) zdravotní stav 3.M Stupeň zdravotního stavu:

Jedná se o zhodnocení stavu stromu z hlediska

narušení jeho kořenového systému, kmene a větví (tab. č. 9). Narušením je chápána přítomnost růstových defektů, zjištěná mechanická poškození a napadení patogenními organismy.

Tab. č. 9 - Hodnocení zdravotního stavu Stupeň

Označení

0

Výborný

1

Dobrý

2

Zhoršený

3

Výrazně zhoršený

4

Silně narušený

5

Havarijní

Charakteristika

defekty malého rozsahu bez vlivu na stabilitu nosných prvků narušení zásadnějšího charakteru, často vyžadující stabilizační zásah souběh defektů, vyžaduje stabilizační zásah, často snižuje perspektivu stromu bez možnosti stabilizace, zkrácená perspektiva akutní riziko rozpadu (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

3.F Točitost kmene:

Točitost vláken je určena velikostí odchylky mezi směrem vláken výřezu a přímkou rovnoběžnou s osou výřezu. Velikost odchylky se zaokrouhluje na celé centimetry. Točitost se vyjadřuje v centimetrech na metr. (vyhl.391/2003 sb.)

3.O Tlakové vidlice (defektní větvení):

Jedná se o úzké větvení, v němž není

prostor pro vytváření pevného propojení větví. Kůra, která je v normálním případě vytlačována mimo větvení a vytváří typický hřebínek, v případě tlakové vidlice zarůstá mezi větvemi, resp. větví a kmenem. Obě části vidlice jsou od sebe odděleny a nedochází k vytváření společného letokruhu. Plocha, která zajišťuje spojení obou částí vidlice, je tak zmenšena. Tím je také 42

k dispozici menší množství chemických vazeb pro přenos napětí a klesá pevnost spojení. Strom reaguje na tento stav tvorbou rozšířených ploch po stranách vidlice, které vytvářejí typický tvar připomínající uši. Dalším radiálním růstem výhonů dochází uvnitř

vidlice

ke

zvyšování

tlakového

napětí.

Spoj

je

destabilizován a stoupá pravděpodobnost jeho selhání. Vznik tlakových vidlic je také vázán na taxon, některé jsou k jejich tvorbě náchylnější (tab. č. 10). Evidence přítomných tlakových vidlic je velice důležitá, protože se jedná o defekt, v jehož důsledku dochází (obzvláště u některých taxonů) k největšímu podílu selhání zlomem. (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

Tab. č. 10 - Náchylnost k vytváření tlakových vidlic a pravděpodobnost selhání koruny v důsledku tlakových vidlic u vybraných rodů stromů (podle LONSDALE, 1999) Pravděpodobnost selhání koruny

Náchylnost k vytváření tlakových vidlic Rod

v důsledku tlakových vidlic

Aritmetický průměr

Rod

Aritmetický průměr

Alnus

1,77

Alnus

1,35

Quercus

1,93

Quercus

1,81

Ulmus

2,27

Betula

1,93

Betula

2,52

Ulmus

2,00

Acer

2,77

Acer

2,68

Fraxinus

3,32

Fraxinus

2,76

Populus

3,56

Populus

3,85

Salix

3,71

Salix

3,92

43

3.P Fevhodný tvar koruny:

Určitá míra excentricity je běžná pro všechny

stromy z důvodu nerovnoměrného osvětlení koruny (KUČERA, SKATTEROVÁ, 2000). Excentricita většího rozsahu je většinou výsledkem buď poškození (odlomení kosterní větve, části koruny), nebo zvýrazněného fototropního růstu. Dochází tak ke vzniku nevhodného typu zátěže nosných prvků. Vzhledem k vlastnostem dřeva jako materiálu je jako nevhodný typ zátěže chápáno především namáhání v krutu. Z tohoto pohledu jsou tedy problematické především případy výrazně asymetrických korun. Asymetrické

koruny

vznikají

často

v případě

kompetice

sousedních stromů o světlo. Excentrická

koruna

je

určitá

nedokonalost

ve

tvaru

a proporcích jednotlivých částí stromu. Může zvyšovat zatížení stromu a může být zdrojem vzniku porušení a trhlin. (KOLAŘÍK A KOL., 2005) 3.Q Poškození borky: Poškození vznikají působením vnějších faktorů. Je narušena kompaktnost stavby stromu, jeho ochranný kryt borkou, uzavřenost vnitřního prostředí stromu. O závažnosti rozhoduje jednak rozsah, jednak lokalizace poranění. Podle rozsahu může jít o povrchová poranění (stržení borky a obnažení lýka a dřeva) nebo o poranění, zasahující hlouběji do dřeva. Vážná jsou poranění, zasahující větší část obvodu kmene. Je jimi postižena vodivá funkce, při velkém rozsahu může dojít k úplnému přerušení zásobování vodou, minerálními látkami a asimiláty. Zároveň je uvolněna cesta pro vstup patogenních organizmů. Při hlubším poranění dřeva dochází k embolizaci vodivých cest a jejich vyřazení z provozu. Hlubší poranění, jako jsou trhliny a praskliny, mohou vyústit do vzniku dutin různého rozsahu. Nejnebezpečnější jsou poranění v místech, kde dochází ke sbíhání sil a vodivých cest, tedy ve větveních, v místech hlavního větvení a na bázi kmene. Dalším důvodem pro vznik trhlin může být lokální odumření kambia v důsledku přehřátí pletiv

44

slunečním zářením. Tento jev bývá označován jako korní spála a v průběhu dalšího tloušťkového přírůstu kmene vede ke vzniku podélných poranění, která mají vzhled trhlin. Tento typ defektu vzniká především u nově vysázených stromů s nedokonalou ochranou kmene, na horní straně větví dospělých stromů u druhů s tenkou borkou a v některých případech i na jižní straně stromů po náhlém uvolnění. (KOLAŘÍK A KOL., 2005)

3.R Poškození dřeva: Trhliny narušují celistvost kmene či větví. To má vliv na mechanické chování stromu. Zvyšuje se náchylnost k selhání především při namáhání krutem. Narušením celistvosti dochází ke snížení možnosti přenášet smyková napětí, která při torzním namáhání vznikají. Trhliny vznikají tehdy, když příčně působící napětí překonají pevnost materiálu. Nejznámější jsou tzv. mrazové trhliny. Vznikají tehdy, když se ochladí povrchové vrstvy dřeva a dojde k jejich smrštění, zatímco teplejší jádrové dřevo si zachová svůj objem. Vznikají silná tahová příčná napětí, která mohou zapříčinit vznik trhliny. Tahová pevnost dřeva ve směru kolmo na směr vláken je nejmenší ze všech, pohybuje se do 5 Mpa (POŽGAJ ET AL., 1997). Trhliny jsou vstupní branou pro infekci dřevokaznými houbami. Často se jedná o poslední viditelný symptom před finálním selháním celého stromu nebo jeho části. Dutiny vznikají jako následek rozkladu dřeva v důsledku činnosti dřevokazných hub. Vliv dutiny na mechanické chování stromu se liší podle jejího rozsahu a lokalizace. Důležité je, zda se jedná o dutinu otevřenou nebo uzavřenou. Uzavřené dutiny, pokud mají dostatečně silnou zbytkovou stěnu a pokud strom může reagovat dalším tloušťkovým přírůstem, nepředstavují velké riziko pro stabilitu stromu. Centrální dutiny je nutné chápat jako běžnou součást životní strategie některých druhů stromů od určitého vývojového stadia. 45

Otevřené dutiny jsou vždy větším problém pro provozní bezpečnost stromu než dutiny uzavřené. Vzniká také větší nebezpečí poškození bariérové zóny a reakčních zón působením člověka nebo biotických faktorů. Nicméně strom je schopen i otevřenou dutinu úspěšně stabilizovat vytvářením mohutných vrstev dřeva na okrajích dutiny. Kritické jsou dutiny na bázi kmene, kde je koncentrováno nejvíce sil. Hniloba

dřeva

je

nejmarkantnějším

projevem

aktivity

dřevokazných hub. Ta se projevuje nejen ve zhoršených fyzikálních a mechanických vlastnostech dřeva, tj. ve statické stabilitě dřeviny, ale také na celkovém zdravotním stavu a vitalitě dřeviny. (KOLAŘÍK A KOL., 2005) 3.S Faklonění stromu:

Náklon kmene může indikovat postupné vyvracení

stromu. U tohoto parametru je nutné brát v potaz skutečnost, že náklon kmene nemusí být způsoben výhradně v důsledku vyvracení stromu, ale že je - především u světlomilných taxonů často vyvolán fototropně pozitivním růstem (tedy vrůstáním koruny za světlem) (KOLAŘÍK A KOL., 2005). Zvolená hranice je odchylka 15º podélné osy kmene od svislé přímky.

3.T Oslabení kořenového systému: Stabilita kořenového systému je obecně dána třemi faktory: morfologií kořenového systému, defekty kořenového systému a fyzikálními vlastnostmi půdy. Stav kořenového systému je v rámci vizuálních posudků vždy hodnocen podle nepřímých metod Určitou modifikací geometrie kmene je tvorba kořenových náběhů. CROOK, ENNOS A BANKS (1997) shrnují, že obecně uznávaná funkce náběhů je mechanická. MATTHECK (1991) dává kořenovým náběhům funkci výztuhy, která slouží k přenosu a rozptýlení vznikajících sil z kmene na vertikální kořeny tak, aby se zabránilo rozštípnutí kořenů nebo jejich přetržení. Oproti srovnatelným stromům bez kořenových náběhů jsou podle

46

CROOK, ENNOS A BANKS (1997) stromy dvakrát lépe zakotveny. U stromů bez náběhů zajišťuje stabilitu kůlový kořen a kořeny na návětrné straně. Oproti tomu kořenové náběhy se zapojují do stabilizace jak na návětrné, tak závětrné straně. Jako rozhodující pro existenci kořenových náběhů uvádějí autoři výšku stromu. Čím větší a vyšší strom, tím častěji lze zaznamenat přítomnost náběhů. (KOLAŘÍK A KOL., 2005).

Hodnocení: 1 2

hniloba na bázi kmene předpokládané oslabení stability stromu z morfologie kořenových náběhů

3

předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, JS

4

předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, jiné druhy

5

bez zjevného oslabení kořenového systému

3.U Poškození grafiózou a podkorním hmyzem poškození grafiózou má za následek barevné změny vodivých pletiv a tvorbu gumové a klejové hmoty, která někdy vytéká z ran. Typické je tmavé, hnědé, koncentrické zbarvení letokruhů, nejčastěji nejmladších. Zbarvení je patrné pouhým okem na příčném řezu. Nejvhodnější pro rozbor jsou větvičky s příznaky vadnutí a kroucení listů, barevné změny listů, nekrotické léze apod. Více v kapitole 2.1.5. (JANČAŘÍK, 1999)

Z druhů podkorního hmyzu škodícího na jilmech lze jmenovat bělokaze jilmového (Scolytus scolytus (F.)), bělokaze pruhovaného (Scolytus multistriatus (Marsh.)), bělokaze malého (Scolytus pygmaeus (F.)) či lýkohuba jilmového (Pteleobius vittatus (F.)). (KŘÍSTEK, URBAN, 2004)

47

Mezi významné původce poškození kmene dřevin patří

3.V Poškození zvěří:

spárkatá zvěř, která poškozuje kmeny především ohryzem, loupáním a vytloukáním. Samotné mechanické poškození kmene je téměř vždy doprovázeno následnou infekcí sekundárně parazitickými dřevokaznými houbami (www.lescr.cz). Pro kontrolu vlivu zvěře na mladé jilmy byly v létě založeny 2 kontrolní a zkusné plochy pro jilm habrolistý a 1 pro jilm vaz. Nárost v nich se ohodnotil následující stupnicí: 1 jedinci kvalitou nadprůměrní, vitální, zdraví, bez poškození, s vysokou dynamikou růstu 2 jedinci průměrní, stále ještě vitální, nemají již plné olistění, odumírají některé větve, se sníženou dynamikou růstu oproti č. 1 3 jedinci

podprůměrní,

s

malým

přírustem,

defoliace

přesahuje 50 %, odumírají i silnější korunové větve, s velmi malou perspektivou do budoucnosti 4 jedinci mrtví nebo odumírající s defoliace nad 90 %, nepřirůstaví, nelze s nimi již počítat v budoucnu

d) doplňkové charakteristiky 3.W Štíhlostní koeficient

Poměr výšky stromu a jeho výčetní tloušťky d1,3.

Štíhlostní koeficient charakterizuje tvar kmene. Závisí na dřevině, stanovišti a věku (s věkem klesá, protože se zpomaluje výškový růst). Tento koeficient charakterizuje tzv. ohroženost porostu. (SIMON, VACEK, 2007) 3.X Kmenové výmladky:

Jsou charakteristickým rysem jilmů, hlavně vazu

a vytváří nezaměnitelný habitus stromu. Rozlišovány jsou 3 stupně, zaměřené ne tolik na zdravotní stav, ale spíše na schopnost stromu je vůbec vytvářet. Kmenové výmladky mají velký vliv na kvalitu dřevní hmoty kterou znehodnocují.

48

1

minimálně - strom výmladky na kmeni buď vůbec nemá, nebo jen málo, do 2 výmladků nebo malých trsů na 1 m délky kmene

2

málo - více výmladků než předešlý, číslo napsané křídou na kmen je ještě patrné z větší vzdálenosti a měření obvodu začíná být náročnější

3

hodně - kmen hustě orostlý výmladky, číslo napsané na kmen křídou je špatně viditelné, měření odvodu krejčovským metrem je náročné

3.Y Hnízda lesního ptactva Výskyt ptačího hnízda informuje o výběru stromu ke hnízdění. Zaznamenává se pouze počet hnízd.

49

3.2. Stanovení jakosti osiva Zkouška klíčivostí je jeden z předmětů České technické normy ČSN 48 1211; spadá pod kapitolu Kvalita semenného materiálu - Zkoušky kvality semen. Zkouškou klíčivosti jilmů (Ulmus) se zjišťuje počet čistých semen, která za příznivých podmínek a za dobu 14 dní vyklíčí a pravděpodobně se vyvinou v normální a zdravé semenáčky. Doporučený začátek sběru semenného materiálu jilmů je 20. května. Metodika zkoušky klíčivosti dle ČSN 48 1211 pro jilmy (Ulmus spp): substrát

semena zakličovat na povrch filtračního papíru

teplota

inkubace při střídavé teplotě (16 hodin ve tmě při teplotě 20˚C ± 2˚C a 8 hodin na světle při teplotě 30 ± 2˚C), nebo inkubace při stálé teplotě 20˚C ± 2˚C

energie klíčení první počítání po 7 dnech klíčivost

po 14 dnech poslední počítání = ukončení zkoušky klíčivosti

poznámka

oplodí se může odstranit

Hodnocení klíčivosti: Hodnoty pro energii klíčení získáme při prvním počítání (jilm po 7 dnech) a pro klíčivost při posledním (po 14 dnech = ukončení zkoušky). Za normálně klíčící jsou považována semene, u nichž lze očekávat podle jejich zdravých děloh a kořínků, případně zdravých kořínků a částečně poškozených děloh, že z nich vyrostou normální zdravé semenáčky. Za normálně klíčící se u druhů s epigeickým klíčením (jilm) považují semena, jejichž nepoškozený primární kořínek společně s hypokotylem je 4 x delší než je délka semene. Semena a semenáčky, napadené houbami se hodnotí jako normálně klíčící, pokud je zřejmé, že zdrojem nákazy není hodnocené semeno. Jako abnormálně klíčící se hodnotí semena s mechanicky nebo fyziologicky poškozenými dělohami, kořínkem, hypokotylem, epikotylem nebo primárními listy zjevně bránícími vývoji zdravého semenáčku (kořínek - zakrnělý, poškozený, zaškrcený,

sklovitého

zbarvení,

s negativním

geotropismem;

děložní

lístky - deformované, zduřelé, mechanicky poškozené, chybějící, nekrotické, nezbarvené, sklovitého zabarvení). Dále semena s kořínkem, který proniká poškozeným osemením místo otvorem klovým, semena, která klíčí napřed dělohami

50

místo primárním kořínkem a infikovaná semena, u kterých je zřejmé, že nákaza pochází z hodnoceného semene. Normálně klíčící semena se odstraňují při každém počítání, abnormálně klíčící se ponechávají až do konce zkoušky klíčivosti. Po ukončení zkoušky klíčivosti se nevyklíčená semena vyhodnotí a zjistí se počet semen svěžích, tvrdých, mrtvých, prázdných a napadených hmyzem. Svěží semena jsou nevyklíčená semena, která na konci zkoušky klíčivosti zůstala pevná a zdravá (často se zelenými dělohami), a je pravděpodobné, že vyklíčí v normální semenáček. Tvrdá semena jsou nevyklíčená semena, která zůstala na konci zkoušky klíčivosti tvrdá, protože nebyla schopna přijmout (absorbovat) vodu. Mrtvá semena jsou nevyklíčená semena, která jsou na konci zkoušky klíčivosti měkká, s rozkládajícím se vnitřním obsahem, a nejsou schopna vyklíčit v normální zdravý semenáček. Prázdná semena jsou semena úplně prázdná nebo se zbytky rostlinných pletiv, která nelze rozlišit na embryo a endosperm a ve kterých není rozlišitelná embryonální dutina. Semena napadená hmyzem jsou semena s např. výletovými otvory, požerky, zbytky trusu, obsahující různá vývojová stadia hmyzu.

51

Kvalita semene lesních dřevin se posuzuje podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 82 z roku 1996 (tab. č. 11). Třída kvality se určuje podle klíčivosti nebo životnosti plných semen (tab. č. 12).

Tab. č. 11- Kvalita semene jilmů dřevina Čistota Podíl v%

Klíčivost

Hektolitrová

Hmotnost Počet

Počet

plných

(životnost)

hmotnost

1000

semen

čistých

nevysušených semen v g semen klíčivých

v%

semen v %

plodů v kg

ks čistých čistých

v 1 kg semen v 1 kg

Jilmy (Ulmus

40

30

45

7

13,0

77 000

13 800

spp.) Výsledky zkoušky klíčivosti se porovnávají s průměrnou hodnotou klíčivosti dle normy ČSN 48 1211.

Tab. č. 12 - Klíčivost nebo životnost čistých plných semen Třída kvality Dřevina jilmy (Ulmus spp.)

I

II

III

nad 70 %

51 - 70 %

20 - 50%

Skladování a výsev nižší než třída III není ekonomický (ČSN 48 1211)

52

4. Výsledky a diskuse 4.1 Vyhodnocení inventarizace jilmů Celkem bylo zaznamenáno 6 058 jilmů. Z toho 3 618 jilmů habrolistých (141 nad 5 m výšky, 3 477 do výšky 5 m) a 2 440 jilmů vazů (595 nad 5 m výšky, 1 845 do 5 m výšky). Byly statisticky hodnoceny samostatně podle druhů (j. habrolistý, j. vaz,). V rámci druhu dále v tloušťkových třídách po 5 cm a růstem na lesním typu (1L1, 1L2, 1L6, 1L9).

4.1.1 Jilmy s výškou do 5 m Data pro tyto stromy vychází z ohodnocení 3477 jilmů habrolistých a 1845 jilmů vazů. Jilm habrolistý sice vyniká bohatou kořenovou výmladností, ale v případě tohoto pozorování kvantita postrádá kvalitu. Jak uvádí obr. č. 13, polovina jedinců byla podprůměrná (47 %) či odumírající nebo mrtvá (3 %). 15 % jilmů habrolistých bylo zařazeno do první skupiny, tedy jedinci kvalitou nadprůměrnou, vitální, zdraví, bez poškození, s vysokou dynamikou růstu. Ve vzdálenosti větší než 4 metry od jilmu s výškou nad 5 metrů bylo zastoupení nadprůměrných a průměrných stromků větší na lesním typu 1L1 než na lesním typu 1L9 (obr. č. 65). Nárost rostoucí blíže než 4 metry od jilmu vyššího než 5 metrů byl kvalitnější naopak na lesním typu 1L9 než na lesním typu 1L1. Celkově bylo nejvíce jedinců jilmů habrolistých do výšky 5 metrů nalezeno v lesním typu 1L9 s podprůměrnou kvalitou ve vzdálenosti do 4 metrů od jilmu s výškou nad 5 metrů (tab. č. 13). U jilmu vazu jedinci podprůměrní, odumírající a mrtví tvoří 34 %, naopak průměrní a nadprůměrní tvoří 66 % (obr. č. 14). U nárostu jilmu vazu nebyla pozorována závislost kvality stromku na lesním typu (obr. č. 65). V lesním typu 1L6 nebyl nalezen ani jeden vaz s výškou do 5 metrů (tab. č. 14).

53

Tab. č. 13 - jilm habrolistý - četnost dřevin podle kvality jedince, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem jilmům vyšším 5 m kvalita jedince 1 2 3 4

lesní typ 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

Vzdálenost jedince do 4 m od Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m jilmu s výškou nad 5 m celkem výška do 1 m výška 1 - 5 m výška do 1 m výška 1 - 5 m 113 98 51 42 521 71 67 38 41 231 154 76 78 1226 148 131 197 211 169 169 153 236 1621 187 351 211 145 25 24 17 3 109 8 20 10 2

1 - jedinci kvalitou nadprůměrní, vitální, zdraví, bez poškození, s vysokou dynamikou růstu 2 - jedinci průměrní, stále ještě vitální, nemají již plné olistění, odumírají některé větve, se sníženou dynamikou růstu oproti č. 1 3 - jedinci podprůměrní, s malým přírustem, defoliace přesahuje 50 %, odumírají i silnější korunové větve, s velmi malou perspektivou do budoucnosti 4 - jedinci mrtví nebo odumírající s defoliace nad 90 %, nepřirůstaví, nelze s nimi již počítat v budoucnu

Tab. č. 14 - jilm vaz - četnost dřevin podle kvality jedince, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem jilmům vyšším 5 m kvalita jedince

1

2

3

4

Vzdálenost jedince do 4 m od Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m jilmu s výškou nad 5 m lesní typ celkem 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9

výška do 1 m výška 1 - 5 m výška do 1 m výška 1 - 5 m 39 102 9 2 227 31 56 1

12 312 3

14 100

108 77 1

95 169 13

129 91

78 9

70 3 1

10 2

3

0

3

18 129 1 65 38 3

999

591

41 2 28 5

1 - jedinci kvalitou nadprůměrní, vitální, zdraví, bez poškození, s vysokou dynamikou růstu 2 - jedinci průměrní, stále ještě vitální, nemají již plné olistění, odumírají některé větve, se sníženou dynamikou růstu oproti č. 1 3 - jedinci podprůměrní, s malým přírustem, defoliace přesahuje 50 %, odumírají i silnější korunové větve, s velmi malou perspektivou do budoucnosti 4 - jedinci mrtví nebo odumírající s defoliace nad 90 %, nepřirůstaví, nelze s nimi již počítat v budoucnu

54

jilm habrolistý 1000 Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška 1 - 5 m

četnost

800 600

Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška do 1 m

400 200

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška 1 - 5 m

0 1

2

3

4

1

1L1

2

3 1L9

4

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška do 1 m

kvalita jedince lesní typ

Obr. č. 5 - četnost jedinců podle výšky, lesního typu, kvalitě a umístění v porostu

jilm vaz

četnost

600 500

Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška 1 - 5 m

400

Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výškado 1 m

300

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška 1 - 5 m

200

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m ,výška do 1 m

100 0 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 1L1

1L2

1L6

1L9

kvalita jedince lesní typ

Obr. č. 6 - četnost jedinců podle výšky, lesního typu, kvalitě a umístění v porostu

55

Obr. č. 7 - podíl stromů do výšky 5 m dle kvality

Obr. č. 8 - podíl stromů do výšky 5 m dle kvality

4.1.2 Jilmy s výškou nad 5 m

a) základní charakteristiky

4.A Četnost inventarizovaných jilmů nad 5 m výšky Nalezené jilmy habrolisté byly zastoupeny v 7 tloušťkových třídách (tab. č. 15). Největší podíl četností byl v lesním typu 1L1 v tl. třídě 11 - 15 cm (obr. č. 9). Nejvyšší podíl jilmů habrolistých v lesním typu 1L9 byl v tl. třídě 11 - 15 cm. Jilmy vazy se vyskytují v tl. třídách až do 111 - 115 cm (tab. č. 16). Největší četnosti jsou v lesních typech 1L1 a 1L9. Pro 1L1 je maximum nalezených jedinců v tl. třídě 16 - 20 cm a pro 1L9 je to v třídě 11 - 15 cm. V lesním typu 1L2 bylo nalezeno pouze 5 jilmů a v 1L6 17 jedinců nad 5 metrů výšky. Od tloušťky 51 cm je ve všech lesních typech a tloušťkových třídách po 5 cm podíl jilmů vazů 1 % a menší (obr. č. 10). Jilmy drsné uváděné v Lesním hospodářském plánu (2000 - 2009) nebyly nalezeni.

56

Obr. č. 9 - četnost dřevin na lesních typech podle tloušťky

57

Tab. č. 15 - jilm habrolistý - počty stromů v lesních typech podle tloušťky tl. třída 0-5 cm

lesní typ 1L9 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 16-20 cm 1L9 1L1 21-25 cm 1L9 1L1 26-30 cm 1L9 31-35 cm 1L1 51-55 cm 1L9 celkem

Tab. č. 16 - jilm vaz - počty stromů v lesních typech podle tloušťky

četnost 1 7 13 40 22 23 19 5 5 3 1 1 1 141

tl. třída

lesní typ 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 1L2 16-20 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 21-25 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 26-30 cm 1L6 1L9 1L1 31-35 cm 1L6 1L9 1L1 36-40 cm 1L9 1L1 41-45 cm 1L9 1L1 46-50 cm 1L6 1L9 1L1 51-55 cm 1L9 1L1 56-60 cm 1L6 1L9 1L1 61-65 cm 1L9 1L1 66-70 cm 1L6 1L9 1L1 71-75 cm 1L9 1L1 76-80 cm 1L6 1L9 1L1 81-85 cm 1L9 101-105 cm 1L9 111-115 cm 1L9 celkem

58

četnost 9 25 62 78 78 1 1 70 36 3 2 38 22 1 2 11 19 5 14 13 14 9 9 7 2 11 5 7 2 2 6 3 5 2 1 1 7 3 1 1 2 2 1 1 1 595

Obr. č. 10 - četnost dřevin na lesních typech podle tloušťky

59

4.B Hodnocení růstu (průměr, výška) Růstová křivka jilmu habrolistého je pouze do hodnoty tloušťky 55 cm (obr. č. 11), což je maximální změřený průměr u tohoto druhu na polesí Tvrdonice. Střední výška jilmu habrolistého má pro tento průměr hodnotu 14 metrů. Růstové křivky jilmu habrolistého jsou na lesních typech 1L1 a 1L9 velmi podobné.

Výškový přírůst se u jilmu vazu zpomaluje plynule po celou dobu růstu. Při tloušťce 60 cm dorůstá průměrné výšky 20 metrů (obr. č. 12). Z počátku je růstová křivka pro oba druhy stejná (např. pro průměr 20 cm odpovídá střední výška 9 metrů). V následujícím vývoji je patrný pokles výškového přírustu jilmu habrolistého oproti vazu. Výškové grafikony ukazují velkou podobnost růstu na lesních typech 1L1 a 1L9 pro jilm habrolistý i pro vaz. Pro lesní typy 1L2 a 1L6 jsou výsledky z nedostatku dat pouze orientační.

Obr. č. 11 - výškový grafikon

Obr. č. 12 - výškový grafikon

60

4.C Výška nasazení koruny Pro jilm habrolistý se délka koruny stromů na obou lesních typech příliš neliší (obr. č. 67). V lesním typu 1L1 a tloušťkové třídě 6 - 10 cm je průměrná výška 6,3 metru a průměrná délka koruny 2,4 metru (tab. č. 17). V téže tloušťkové třídě v lesním typu 1L9 je průměrná výška 6,2 metru a průměrná délka koruny 3 metry. Poměr délky koruny k výšce stromu je u nejpočetnějších tloušťkových tříd jilmu habrolistého na lesních typech 1L1 a 1L9 velmi podobný. Ve výčetní tloušťce jilmu habrolistého do 15 cm jsou průměrné hodnoty délky koruny vždy menší než délka kmene po korunu. Jilmy vazy mají v lesním typu 1L9 a tloušťkou 11 - 15 cm průměrnou výšku 6,9 metru a průměrnou délku koruny 3 metry (tab. č.18). Stejně početnou skupinou jsou jilmy vazy v lesním typu 1L1 s tloušťkou 16 - 20 cm a dosahují zde průměrné výšky 8,8 metru a průměrné délky 4 metry. Největší průměrná délka koruny u vazu je 23 metru na lesním typu 1L9 a v tloušťkové třídě 101 - 105 cm. U jilmů vazů s tloušťkou nad 40 cm měla koruna stromu větší podíl na celkové výšce stromu na lesním typu 1L1 než na lesním typu 1L9 (obr. č. 68) Výška nasazení koruny pro oba druhy se s menšími výkyvy pohybuje okolo poloviny výšky stromu. Než závislost na druhu a lesním typu je patrná závislost na výšce a průměru. Čím vyšší a silnější jedinec, tím koruna zaujímá větší podíl na výšce stromu. Tab. č. 17 - jilm habrolistý - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída 0-5 cm 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

lesní typ

výška stromu (m)

nasazení koruny (m)

délka koruny (m)

1L9

6,0

5,0

1,0

1L1

6,3

3,9

2,4

1L9

6,2

3,2

3,0

1L1

6,3

3,9

2,4

1L9

7,1

3,6

3,5

1L1

9,0

4,6

4,4

1L9

8,5

3,6

4,9

1L1

13,8

5,8

8,0

1L9

10,2

4,0

6,2

1L1

9,0

3,3

5,7

1L9

10,0

8,0

2,0

31-35 cm

1L1

7,0

2,0

5,0

51-55 cm

1L9

21,0

9,0

12,0

61

Tab. č. 18 - jilm vaz - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída 6-10 cm 11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm

lesní typ

výška stromu (m)

nasazení koruny (m)

délka koruny (m)

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9 1L9

6,9 5,8 7,5 6,9 8,8 9,0 6,0 7,9 9,5 8,5 9,5 8,9 11,0 10,0 10,0 10,9 13,7 10,4 14,4 14,0 16,2 18,9 18,4 18,6 13,0 22,0 23,4 23,3 23,0 20,5 24,8 24,3 24,8 16,0 27,0 31,0 25,6 22,0 23,0 26,0 27,5 22,5 16,0 28,0 25,0

4,4 3,4 4,4 3,9 4,8 5,0 4,0 4,0 4,5 4,0 3,0 4,3 5,7 4,0 5,0 4,8 7,4 5,0 6,3 6,8 7,7 7,3 9,1 8,1 4,5 10,0 11,6 13,3 5,0 9,5 9,7 8,7 9,0 7,5 10,0 19,0 11,4 12,0 4,0 14,0 15,0 6,0 10,0 5,0 6,0

2,5 2,4 3,1 3,0 4,0 4,0 2,0 3,9 5,0 4,5 6,5 4,6 5,3 6,0 5,0 6,1 6,3 5,4 8,1 7,2 8,5 11,6 9,3 10,5 8,5 12,0 11,8 10,0 18,0 11,0 15,1 15,6 15,8 8,5 17,0 12,0 14,2 10,0 19,0 12,0 12,5 16,5 6,0 23,0 19,0

62

4.D Obvod kmene U jilmu habrolistého má 99 % stromů průměr do 50 cm (obr. č. 13). Pouze jeden jilm habrolistý měl výčetní průměr kmene větší než 50 cm (tab. č. 19). U jilmu vazu činí podíl stromů s průměrem do 50 cm 95 % (obr. č. 14). V lesním typu 1L9 byly změřeny dva stromy s výčetním průměrem nad 100 cm (tab. č. 20). Tab. č. 19 - jilm habrolistý - četnosti stromů dle průměru průměr lesní typ do 50 cm 51-100 cm 1L1 79 1L9 61 1

nad 100cm

Tab. č. 20 - jilm vaz - četnosti stromů dle průměru lesní typ do 50 cm 1L1 255 1L2 6 1L6 12 1L9 270

průměr 51-100 cm 22 4 24

nad 100cm

2

jilm habrolistý 1%

43% 56%

do 50 cm ,1L1 do 50 cm ,1L9 51-100 cm ,1L9

Obr. č. 13 - podíl stromů dle výčetního průměru

63

jilm vaz 4% 0,7%

0,3% do 50 cm ,1L1

4%

do 50 cm ,1L2 do 50 cm ,1L6 43%

do 50 cm ,1L9 51-100 cm ,1L1 51-100 cm ,1L6

45%

51-100 cm ,1L9 nad 100cm ,1L9 2%

1%

Obr. č. 14 - podíl stromů dle výčetního průměru

Hodnocení výšky a společenského postavení v porostu 4.E Kraftova klasifikace stromů Úrovně a nadúrovně dosahuje 20 % jilmů habrolistých (obr. č. 15). Naopak 66 % jich roste v podúrovni nebo je potačených. Na lesním typu 1L1 se v podúrovni nacházelo 58 % (obr. č. 69). Na lesním typu 1L9 rostlo v podúrovni více než tři čtvrtiny jilmů habrolistých (obr. č. 70). V lesním typu 1L9 nebyl nalezen žádný jilm habrolistý v nadúrovni (tab. č. 21). Vazů zasahuje do nadúrovně pouze 0,3 % jedinců (obr. č. 16). Necelých 64 % jich roste v podúrovni nebo je potlačených. V lesním typu 1L1 tvořila podúroveň polovina zjištěných jilmů vazů(obr. č. 71). Na lesním typu 1L9 měla podúroveň dvoutřetinové zastoupení (obr. č. 74). Pouze dva jilmy vazy měly korunu zasahující do nadúrovně. Oba rostly v lesním typu 1L9 (tab. č. 22) Z pohledu společenstevního postavení stromu v porostu podle Krafta spadá u obou druhů více než polovina jedinců do podúrovně. Do horní vrstvy, nadúrovně a úrovně, zasahuje přibližně pětina všech jilmů.

64

Tab. č. 21 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle Kraftovy stupnice tl. třída

lesní typ

0-5 cm

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm suma

1L1 1L9 celkem

1

2

2

1 2 9 6 2

3

3

5 5

rozdělení dle Krafta 3 4 1 6 2 9 2 26 1 15 9 9 2 17 1 1 1 4 1 2 1 1 1

15 8 23

65

13 7 20

45 47 92

5

1

1 0 1

Tab. č. 22 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle Kraftovy stupnice rozdělení dle Krafta tl. třída 6-10 cm

lesní typ

1

2

3

4

5

3

6

7

2

16

5 2

8 1

41 73

1L1

11

14

53

1L2

1

1L1 1L9

11-15 cm

16-20 cm

1L1 1L9

1

1L6

21-25 cm

1

1L9

3

1

64

2

1L1 1L2

10 3

6 1

16

2

2

36

5

12

2

1L6

2

1L9 1L1 26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm 41-45 cm

46-50 cm

51-55 cm

3

1L2

1

1L6 1L9

2

3

2 6

1

1L1

1

9

8

1

1L6

1

4

1L9

10

4

1L1

7

5

12 4

1 3

1L9 1L1

1 2

1L9

9

1L1

5

1L6

1

1

1L9

1

8

1L1 1L9

4 4

1 3

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

2

1L9

3

1L1

2

81-85 cm

1

3

1 2

1

1L6

1

1L9

1

1L1

6

1

1L9

2

1 1

1L6 1L9

1 2

1L1

2

1L9 101-105 cm

1L9

111-115 cm

1L9

suma

1

3

1L1 76-80 cm

1

2

1L6

1L9 1L1

1

2

1L1 56-60 cm

8 1

1 1 1

1L1

0

51

63

143

20

1L2 1L6

0 0

4 5

2 2

0 9

0 0

1L9

2

42

48

201

5

celkem

2

102

115

351

25

66

jilm habrolistý 1%

4% 16%

1 2 14%

3 4

65%

5

Obr. č. 15 - podíl dřevin - Kraftova stupnice

jilm vaz 4,2%

0,3% 17,1%

19,3%

1 2 3 4 5

59,1%

Obr. č. 16 - podíl dřevin - Kraftova stupnice

4.F IUFRO (dílčí část pro hodnocení výšky) Více než polovina všech jilmů habrolistých se nachází ve spodní třetině výšky porostu. Horní třetiny dosáhlo 18 % (obr. č. 17). U jilmu vazu jsou podíly účasti jilmů ve všech třech vrstvách porostu rovnoměrné. Nepatrně víc (37 %) jich zasahuje jen do druhé třetiny výšky porostu (obr. č. 18).

67

Z pohledu klasifikace výšky metodou IUFRO jsou mezi druhy jilmů značné rozdíly. Především v podílu jedinců rostoucích v první třetině výšky porostu.

Tab. č. 23 - jilm habrolistý, klasifikace výšky metodou IUFRO podle lesních typů lesní typ

IUFRO 1 [ks]

IUFRO 2 [ks]

IUFRO 3 [ks]

1L1 1L9

14 11

27 11

38 40

Tab. č. 24 - jilm vaz, klasifikace výšky metodou IUFRO podle lesních typů lesní typ

IUFRO 1 [ks]

IUFRO 2 [ks]

IUFRO 3 [ks]

1L1 1L2 1L6 1L9

101 6 5 81

90 0 8 125

86 0 3 90

jilm habrolistý

10% 28%

IUFRO 1 (1L1) 8%

IUFRO 1 (1L9) IUFRO 2 (1L1)

19%

IUFRO 2 (1L9) IUFRO 3 (1L1)

27%

8%

Obr. č. 17 - podíl dřevin - metoda IUFRO

68

IUFRO 3 (1L9)

jilm vaz

IUFRO 1 (1L1) IUFRO 1 (1L2)

15%

IUFRO 1 (1L6)

17%

1%

IUFRO 1 (1L9)

1%

0%

IUFRO 2 (1L1)

1%

IUFRO 2 (1L2)

14% 14%

IUFRO 2 (1L6) IUFRO 2 (1L9) IUFRO 3 (1L1)

15%

21%

IUFRO 3 (1L2)

1% 0%

IUFRO 3 (1L6) IUFRO 3 (1L9)

Obr. č. 18 - podíl dřevin - metoda IUFRO

4.G Bonitace porostu Zinventarizované porosty byly zařazeny do tří bonitací porostu: 1 porosty s velmi vysokým biologickým potenciálem 2 porosty s vysokým biologickým potenciálem 3 porosty se středním biologickým potenciálem Bonitace porostu byla provedena u každého stromu, tudíž se v jedné porostní skupině mohlo vyskytnout více bonitací porostu. Jilm habrolistý celkově roste ve všech třech bonitacích porostů rovnoměrně. Porosty s velmi vysokým biologickým potenciálem - 39 %, porosty s vysokým biologickým

potenciálem

-

33

%,

porosty

se

středním

biologickým

potenciálem - 28 % (obr. č. 19). Při dělení na lesní typy jilm habrolistý roste nejvíce v porostech s velmi vysokým biologickým potenciálem v lesním typu 1L9 se 40 zaznamenanými stromy. Dále v porostech s vysokým biologickým potenciálem v lesním typu 1L1 se 38 jedinci (tab. č. 25). 51 % jedinců jilmu vazu a jejich okolní část porostu byly ohodnoceny jako porosty s vysokým biologickým potenciálem (obr. č. 20). Na lesním typu 1L1 převažují porosty se středním biologickým potenciálem. V lesním typu 1L9 s výskytem jilmu vazu převažují porosty s vysokým biologickým potenciálem.

69

Žádná část porostů v lesních typech 1L2 a 1L6 nebyla zařazena mezi porosty s velmi vysokým biologickým potenciálem (tab. č. 26).

Tab. č. 25 - jilm habrolistý - četnosti výskytu dřevin podle bonitace porostu v rámci lesních typů lesní typ

1 [ks]

2 [ks]

3 [ks]

1L1 1L9

15 40

38 8

26 14

Tab. č. 26 - jilm vaz - četnosti výskytu dřevin podle bonitace porostu v rámci lesních typ lesní typ

1 [ks]

2 [ks]

3 [ks]

1L1 1L2 1L6 1L9

37 0 0 38

100 0 16 182

139 6 0 77

jilm habrolistý

10%

11% 1 1L1 1 1L9

18%

2 1L1 28%

2 1L9 3 1L1

6%

3 1L9 27%

Obr. č. 19 - podíl dřevin podle bonitace porostu v rámci lesních typů

70

jilm vaz

1 1L1 13%

6%

1 1L9

6%

2 1L1 17% 23%

2 1L6 2 1L9

3%

3 1L2 3 1L1

1% 31%

3 1L9

Obr. č. 20 - podíl dřevin podle bonitace porostu v rámci lesních typů

4.H Tvar koruny U jilmu habrolistého má zvýšený podíl tvar válcovitý (25 %), vlajkovitý (16 %) a vejčitý (14 %),(obr. č. 21). Až na tvar polokulovitý se 2 % se zbylé tvary korun vyskytují s podílem 6 - 12 %. (tab. č. 27). Nelze tedy říci, že by jilm habrolistý ve zkoumaných porostech upřednostňoval konkrétní tvar koruny. Spíše převažují tvary s těžištěm uprostřed koruny 43 % (elipsovitý, válcovitý, kulovitý). U jilmu habrolistého nebyla zjištěna závislost tvaru koruny na lesním typu. S přibývající četností v tloušťkových třídách roste spektrum zjištěných tvarů korun (obr. č. 75). Nejčastější tvar koruny jilmu vazu je rovněž válcovitý 30 %, následuje obvejčitý 19 % a vlajkovitý 14 % (obr. č. 22). Ostatní tvary koruny se kromě kuželovitého s 1 % vyskytovaly v rozmezí 5 - 10 %. Vaz tvoří často (44 %) korunu s těžištěm v horní polovině koruny (polokulovitý, vlajkovitý, deštníkovitý, obvejčitý). Zpočátku má jilm vaz snahu tvořit tvar koruny vejčitý, polokulovitý a vlajkovitý. Později, od tloušťky 36 cm, převládá válcovitý tvar koruny (obr. č. 75). Ze sledovaných tvarů koruny jilmů se vyjma dvou (koruna vřetenovitá a poschoďovitá) nacházely v určitém zastoupení všechny. Jilm habrolistý i vaz vytváří velké spektrum tvarů korun. Válcovitý tvar převažuje u obou druhů.

71

Obr. č. 21 - podíl tvarů koruny

Obr. č. 22- podíl tvarů korun

72

Tab. č. 27 - jilm habrolistý - četnost výskytu tvaru koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů tvar koruny tl. třída

lesní typ

0-5 cm

1L9

6-10 cm

1L1 1L9

11-15 cm 16-20 cm

elipsovitý kuželovitý válcovitý vejčitý kulovitý polokulovitý vlajkovitý deštníkovitý obvejčitý 1 2 1

1L1

5

2

13

2

2

4

1

5

3

2

1L1

3

2

5

5

2

2

8

3

3

1

3

1

1L1 1L9

26-30 cm

2

1

suma

1

2

1L1

1

1L9

31-35 cm 51-55 cm

3

1L9 1L9

21-25 cm

2

1

4

14

5

2

2

3

1

2

1

3

1

1 1

1

1

1

1

1

1L1

1

1L9

1

1L1

3

6

18

8

10

1

19

6

8

1L9

5

4

17

12

7

2

4

5

6

celkem

8

10

35

20

17

3

23

11

14

73

Tab. č. 28 - jilm vaz - četnost výskytu tvaru koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů tvar koruny tl. třída

lesní typ

6-10 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm

elipsovitý 1 3 1 9 7

12 4 3

kuželovitý

1

1

5 1

válcovitý

vejčitý

8 18 13 22

3 8 4 7

6 7

1 4 10

1 6 7

1 5

kulovitý 1 1 8

polokulovitý 1 2 8 3

vlajkovitý 1 2 23 15 18 1

deštníkovitý 4 1 2 4

obvejčitý 2 7 7 28 10

8 2

2 5

17 6

1 3

10 4

1

1 3 1 1 1 1 1

6 2 1

14

8

2 1

1 5 1

1

1 2 3

1

1 1 1 1 1

1 1

2 6 1 9 7 7 9 5

1 2 2 1 2 1

2 2

2 2 4

1

1 1

74

Tab. č. 28 - pokračování - jilm vaz - četnost výskytu tvaru koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů - pokračování tl. třída 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm suma

tvar koruny lesní typ

elipsovitý

1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9

2

kuželovitý

vejčitý

3 2 6 4 4 2 1 3 3

3 1

2

válcovitý

polokulovitý

vlajkovitý

1 1

deštníkovitý

obvejčitý

1

1

1 1 1 1

1

1

1

1

1 1

1

1

1

6 1

1 1 1

1 1

1 1

1L9

2 1 1 1

1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 celkem

kulovitý

1 18 3 0 38 59

2 0 0 4 6

95 0 6 74 176

35 0 3 17 55

.

75

16 2 0 24 42

7 0 0 25 32

48 1 2 34 85

20 0 2 9 31

35 0 3 71 109

4.I Fyziologické stáří Nalezené jilmy nad 5 m, u kterých se posuzovalo fyziologické stáří, byly zařazeny do třech skupin ze šesti sledovaných: 2. mladý aklimatizovaný strom ve fázi dynamického růstu 3. dospívající jedinec, dorůstající do velikosti dospělého stromu 4. dospělý jedinec, začíná se projevovat stagnace růstu Téměř dvě třetiny jilmů habrolistých jsou ve stádiu mladých aklimatizovaných stromů (obr. č. 23). Mezi mladé stromy jilmu habrolistého jsou řazeny téměř všechny stromy s průměrem do 15 cm (obr. č. 77). V tloušťkové třídě 16 - 20 cm se vyskytují většinou jak mladí aklimatizovaní jedinci, tak dospívající stromy. Od průměru 21 cm do 35 cm se u jilmu habrolistého objevují pouze dospívající jedinci a v tloušťkové třídě 51 - 55 cm je zaznamenám jeden dospělý strom. Přechod od mladého aklimatizovaného jedince k dospívajícímu stromu je pro lesní typ 1L1 i 1L9 hlavně v tloušťkové třídě 16 - 20 cm. Ve zkoumaných porostech nebyl nalezen žádný starý ani senescentní jilm habrolistý (tab. č. 29). U vazu jsou v rozmezí 21 - 40 cm výhradně dospívající stromy (obr. č. 78). Přechod k dospělým stromům je v tloušťkovém intervalu 41 - 50cm. Od 51 cm se jilm vaz vždy řadil vývojově mezi dospělé stromy. Více než polovina vazů je ve stáří dospívajících jedinců, u kterých se začíná projevovat stagnace růstu (obr. č. 24). Dospělých se začínajícím ústupem koruny bylo 75 jilmů vazů (tab. č. 30). Fyziologické stáří stromu nezávisí na lesním typu. Z hodnocení vyplývá, že fyziologické stáří úzce souvisí s průměrem jedince. Tab. č. 29 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle stupnice fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída 0-5 cm 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm

stupně fyziologického stáří lesní typ 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

celkem

1

2

3

1 7 13 36 22 5 7

4

4

18 12 5 5 3 1 1 1

91

76

49

1

5

6

Tab. č. 30 - jilm vaz - četnost dřevin dle stupnice fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů stupně fyziologického stáří tl. třída

lesní typ

6-10 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9 1L9

11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

1

2 9 25 49 73 22

3

13 5 56 1 1 43 32 4 2 36 22 1 2 11 19 5 14 13 14 6 6 2 1 1

27 3

2

210

77

310

4

3 3 5 1 10 5 7 2 2 6 3 5 2 1 1 7 3 1 1 2 2 1 1 1 75

5

6

Obr. č. 23 - podíl dřevin dle

Obr. č. 24 - podíl dřevin dle

fyziologického stáří

fyziologického stáří

b) fyziologická vitalita

4.J Defoliace koruny Polovina jilmů habrolistých vykazovala defoliaci menší než 25 % (obr. č. 25). 85 % všech jilmů habrolistých má defoliaci do 50 %. Zbylých 15 % připadá na stromy se ztrátou asimilačního aparátu nad 50 %. 13 stromů jilmů habrolistých bylo s defoliací nad 75 % (tab. č. 31). To je více než počet stromů s defoliací 51 - 75 %, kterých bylo 9.V lesním typu 1L9 byl od tloušťky 11 cm větší podíl stromů s defoliací nad 50 % než v lesním typu 1L1 (obr. č. 79). U vazu je situace obdobná, jenom s větším, 60 % podílem stromů s defoliací do 25 % (obr. č.26). Jilmů vazů s poškozením do 25 % bylo 358, což je více než dvojnásobek druhé nejpočetnější skupiny stromů s defoliací 26 - 50 %, kterých bylo 147 stromů (tab. č. 32). Stromy, s pouhým čtvrtinovým a menším objemem listoví oproti plnému, teoreticky možnému olistění se vyskytovaly do 8 %. Defoliace nad 50 % byla celkově pozorována více u stromů s výčetním průměrem do 50 cm (obr. č.80). Pro oba druhy byl společný podíl stromů s defoliací nad 50 %. Takto poškozených stromů bylo 15 % (přílohy na CD / foto č. 13 – 16).

78

Tab. č. 31 - jilm habrolistý - četnost stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů defoliace tl. třída 0-5 cm

lesní typ

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm celkem

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

0-25 %

26-50 % 1 3 5 12 6 11 6 4 1 1

3 7 26 10 9 8 1 1 2 1 1

51-75 %

76-100 %

1 1 1 2 1 1

1 4 2 4

1

2

1 69

50

79

9

13

Tab. č. 32 - jilm vaz - četnost stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

defoliace lesní typ 0-25 % 26-50 % 51-75 % 76-100 % 1L1 1 2 6 1L9 15 7 1 2 1L1 37 14 2 9 1L9 44 19 5 10 1L1 59 10 6 3 1L2 1 1L6 1 1L9 37 17 9 7 1L1 24 7 3 2 1L2 2 1 1 1L6 1 1 1L9 22 11 4 1 1L1 12 7 1 2 1L2 1 1L6 1 1 1L9 8 2 1 1L1 10 7 1 1L6 5 1L9 7 5 2 1L1 10 2 1 1L9 7 6 1 1L1 8 1 1L9 5 1 2 1L1 3 3 1 1L6 2 1L9 7 3 1 1L1 4 1 1L9 5 2 1L1 2 1L6 2 1L9 5 1 1L1 1 2 1L9 2 1 2 1L1 2 1L6 1 1L9 1 1L1 4 3 1L9 2 1 1L1 1 1L6 1 1L9 1 1 1L1 1 1 1L9 1 1L9 1 1L9 1 358

80

147

42

47

Obr. č. 25 - podíl stupňů defoliace

Obr. č. 26 - podíl stupňů defoliace

4.K Prosychání koruny Prosychání koruny nebylo zjištěno pouze u jednoho jilmu habrolistého (tab. č. 33). 7 jilmů habrolistých mělo korunu převážně proschlou. Jasně dominuje podíl stromů s prosycháním silnějších větví, s tendencí dynamického ústupu koruny, kterých je 70 % (obr. č. 27). 5 % jilmů habrolistých mělo korunu převážně proschlou. Korunu převážně proschlou měly jilmy habrolisté více na lesním typu 1L9 (obr. č. 81). Dvě třetiny jilmů vazů mělo koruny, ve kterých prosychaly silnější větve (obr. č. 28). Pětině vazů prosychaly pouze jedno- až dvouleté výhony. Tabulka č. 34 uvádí 33 stromů s korunou převážně proschlou. Nejvíce stromů s prosycháním jedno- až dvouletých výhonů bylo zaznamenáno v lesním typu 1L1 a tloušťkou 16 - 20 cm v počtu 30 stromů. Jilmy vazy s tloušťkou 6 - 10 cm měly na lesním typu 1L1 výrazně proschlejší koruny než stromy na lením typu 1L9 (obr. č. 82). Mezi druhy je velká podobnost podílů stupňů prosychání koruny. Silnější větve prosychaly u více než dvou třetin stromů. Stromů s proschlým více než 40 % objemem koruny bylo okolo 15 % (přílohy na CD / foto č. 35).

81

Tab. č. 33 - jilm habrolistý - četnost stupňů prosychání koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů stupně prosychání koruny tl. třída lesní typ 0-5 cm 1L9 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

31-35 cm 51-55 cm celkem

0

1

1

1

2 1 2 11 30 13 18 12 5 2 2 1 1 1

3 1 7 4 2 2

19

82

99

3

4

2 1 2 2 1 4

1 2 2 1

2 1

1

15

7

Tab. č. 34 - jilm vaz - četnost stupňů prosychání koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída

stupně prosychání koruny

lesní typ 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 1L2 16-20 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 21-25 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 26-30 cm 1L6 1L9 1L1 31-35 cm 1L6 1L9 1L1 36-40 cm 1L9 1L1 41-45 cm 1L9 1L1 46-50 cm 1L6 1L9 1L1 51-55 cm 1L9 1L1 56-60 cm 1L6 1L9 1L1 61-65 cm 1L9 1L1 66-70 cm 1L6 1L9 1L1 71-75 cm 1L9 1L1 76-80 cm 1L6 1L9 1L1 81-85 cm 1L9 101-105 cm 1L9 111-115 cm 1L9

0

celkem

1

1

1 1 4 14 14 30

11 6

7 3

3 2 3 2 2 2 2 1 1 1 3 1 1 2

1

2 1 18 37 49 41 1 1 43 27 3 2 27 16 1 2 7 16 2 10 10 12 7 7 7 1 9 2 5 2 1 3 3 2 2 1 1 6 3 1 1 2 1

3 1 1 4 8 7

4 6 2 7 6

12 1 1

5 2

4 1

2

1

2 1

1 1

1 3

1 1

1 1 117

83

394

50

33

Obr. č. 27 - podíl stupňů prosychání

Obr. č. 28 - podíl stupňů prosychání

koruny

koruny

4.L Stupeň vitality 57 % jilmů habrolistých bylo zařazeno do stupně vitality č. 2, tedy stromy ve fázi stagnace, kdy ustává výškový přírůst a prosvětluje se vnitřek koruny (obr. č. 29). Stromy ve fázi degenerace jsou druhou nejpočetnější skupinou s podílem 34 % u jilmu habrolistého. Ve fázi explorace, kdy je rychlý růst, nebyl nalezen žádný mladý jilm habrolistý s průměrem do 10 cm (tab. č. 35). V nejpočetnějších tloušťkových třídách se neprojevil rozdíl ve stupních vitality mezi lesními typy 1L1 a 1L9 (obr. č. 83). Ve fázi stagnace byla téměř polovina jilmů vazů (obr. č. 30). Se 42 % následují stromy ve fázi degenerace. Ve fázi rezignace bylo 48 jilmů vazů (tab. č. 36). Ve zkoumaných porostech se neprojevila odlišnost mezi lesními typy v podílu četností stromů s různým stupněm vitality (obr. č. 84). Ve fázi explorace se nachází necelé procento u obou druhů. V místních porostech je téměř úplná absence jilmů s rychlým růstem výhonů a plným olistěním. Rezignujících jedinců s rychlým prosvětlováním korun je okolo 8 %.

84

Tab. č. 35 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů stupně vitality tl. třída lesní typ 0-5 cm 1L9 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

31-35 cm 51-55 cm celkem

0

1 3 5 13 10 6 8

1

1

2

3

1 4 8 24 9 15 9 5 3 2

2 3 2 2

80

11

2

1 1 1 2

48

85

Tab. č. 36 - jilm vaz - četnost dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída

stupně vitality

lesní typ 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 1L2 16-20 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 21-25 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 26-30 cm 1L6 1L9 1L1 31-35 cm 1L6 1L9 1L1 36-40 cm 1L9 1L1 41-45 cm 1L9 1L1 46-50 cm 1L6 1L9 1L1 51-55 cm 1L9 1L1 56-60 cm 1L6 1L9 1L1 61-65 cm 1L9 1L1 66-70 cm 1L6 1L9 1L1 71-75 cm 1L9 1L1 76-80 cm 1L6 1L9 1L1 81-85 cm 1L9 101-105 cm 1L9 111-115 cm 1L9

0

celkem

2

1 2 12 27 32 39

1 1

1 29 14 1 19 10 1 1 5 9 3 6 6 4 5 3 2 4 2 4

1 1 1 1 2

1 1

2 1 11 26 37 38 1

3 6 2 9 8

31 19 4 1 17 9

10 2

1 5 9 2 8 6 10 4 5 5 2 7 3 3 2 2 4 3 4 2

2 3

1

1

1

5 3 1 1 1 1 1 1 1

249

86

294

48

Obr. č. 29 - podíl stupňů vitality

Obr. č. 30 - podíl stupňů vitality

c) zdravotní stav 4.M Stupeň zdravotního stavu Dobrý zdravotní stav mají dvě třetiny jilmů habrolistých (obr. č. 31). Stromů s výborným zdravotním stavem bylo nalezeno 16 %. Celkem 117 jilmů habrolistých mělo výborný nebo alespoň dobrý zdravotní stav (tab. č. 37). Havarijních jilmů habrolistých bylo 8 stromů. Porosty v lesním typu 1L9 vykazovaly větší podíl stromů se zhoršeným, výrazně zhoršeným, silně narušeným a havarijním zdravotním stavem jilmů habrolistých než v lesním typu 1L1 (obr. č. 85). V dobrém zdravotním stavu bylo téměř 80 % jilmů vazů (obr. č. 32). Výborný zdravotní stav mělo pouze 6 %. Tabulka č. 37 uvádí akutní riziko rozpadu pro 30 stromů. 21 stromů z těchto 30 havarijních stromů mělo průměr do 15 cm. Jilmy vazy v lesním typu 1L1 a výčetním průměrem do 10 cm měly zdravotní stav zhoršený až havarijní v téměř 80 % (obr. č. 86). Pro jilm habrolistý i jilm vaz je společný velký podíl stromů s dobrým zdravotním stavem. Téměř desetina jilmů má zhoršený zdravotní stav a okolo 8 % má ještě horší zdravotní stav (výrazně zhoršený, silně narušený a havarijní).

87

Tab. č. 37 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů stupně zdravotního stavu tl. třída lesní typ 0-5 cm 1L9 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

31-35 cm 51-55 cm celkem

0 2 4 4 6 3 3

22

1

2

1 4 11 32 14 14 10 2 1 3 1 1 1 95

1 1 1 2 1 4

3

4

5

1 1

1

1 2 2 1

1

2

12

88

2

2

2

8

Tab. č. 38 - jilm vaz - četnost dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída

lesní typ 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 1L2 16-20 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 21-25 cm 1L6 1L9 1L1 1L2 26-30 cm 1L6 1L9 1L1 31-35 cm 1L6 1L9 1L1 36-40 cm 1L9 1L1 41-45 cm 1L9 1L1 46-50 cm 1L6 1L9 1L1 51-55 cm 1L9 1L1 56-60 cm 1L6 1L9 1L1 61-65 cm 1L9 1L1 66-70 cm 1L6 1L9 1L1 71-75 cm 1L9 1L1 76-80 cm 1L6 1L9 1L1 81-85 cm 1L9 101-105 cm 1L9 111-115 cm 1L9

celkem

stupně zdravotního stavu 0

1 3 13

1 3

4

1

1 1 2 1

1 3

2

1

1 2 23 51 65 52

2 1

3

2 4 13 1

1 56 28 2 2 34 15 1 2 9 17 5 11 11 9 8 7 6 1 11 2 7 2 2 4 3 4 2 1 1 6 3

8 2 1

4

1

2

1 2 1

5 6 2 8 5

2 1

4 1

2

1

1 1

1

1 1

2

1

1 1

1

1 1 1 2

1 1 1 1

38

470

48

89

3

6

30

Obr. č. 31 - podíl stupňů zdravotního

Obr. č. 32 - podíl stupňů zdravotního

stavu

stavu

4.N Točitost Pozorováním bylo zjištěno, že jilmy na dané lokalitě nemají tendenci k točitosti kmene (tab. č. 39 - jilm habrolistý a tab. č. 40 - jilm vaz). Byly zaznamenáni pouze dva jilmy vazy na lesním typu 1L6 a 1L1 s výraznější točitostí (odchylka vláken byla větší než 5cm na 1m délky kmene). Tab. č. 39 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle výskytu točitosti kmene podle lesních typů lesní typ 1L1 1L9

točitost kmene pod 5 cm na 1 m délky kmene nad 5 cm na 1 m délky kmene 79 62

Tab. č. 40 - jilm vaz - četnost dřevin dle výskytu točitosti kmene podle lesních typů lesní typ 1L1 1L2 1L6 1L9

točitost kmene, odchylka vláken od podélné osy pod 5 cm na 1 m délky kmene nad 5 cm na 1 m délky kmene 276 6 15 296

1 1

90

4.O Tlakové vidlice Každý desátý jilm habrolistý vytvářel ve zkoumaných porostech tlakovou vidlici (obr. č. 33). Polovina nalezených jilmů habrolistých s tlakovou vidlicí měla tloušťku 11 - 15 cm (tab. č. 41). Ve většině případech tlaková vidlice vyrůstala ve výšce do 5 m výšky kmene. Sklony k vytváření tlakových vidlic měly jilmy habrolisté větší na lesním typu 1L9 než na lesním typu 1L1 (obr. č. 87). 15 % jilmů vazů mělo tento nevhodný typ větvení (obr. č. 34). Téměř všechny byly na kmeni ve výšce do 10 metrů výšky kmene (tab. č. 42). 8 stromů mělo toto větvení na kmeni více než jednou. Z 57 tlakových vidlic do 5 metrů se jich 26 nacházelo na jilmech vazech na lesním typu 1L1 s tloušťkou do 25 cm. Podíl jilmů vazů s tlakovou vidlicí byl větší v lesním typu 1L1 než u stromů v lesním typu 1L9 (obr. č. 87). Ze zkoumaných druhů měl jilm vaz v inventarizovaných porostech větší tendenci tvořit tlakové vidlice.

Tab. č. 41 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle výskytu tlakových vidlic výška tlakové vidlice od paty kmene tl. třída 0-5 cm 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

lesní typ

0-5m

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

1

31-35 cm 51-55 cm celkem

6 - 10 m

11 - 15 m

16 - 20 m

20 m a více nezaznamenána

7 12 39 17 22 18 5 4 3

1 1 5 1 1 1 1

1 1 12

1

128

91

Tab. č. 42 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle výskytu tlakových vidlic výška tlakové vidlice od paty kmene tl. třída 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm

0-5 11 - 15 lesní typ m 6 - 10 m m 16 - 20 m 1L1 2 1L9 3 1L1 5 1 1L9 2 1L1 9 2 1L2 1L6 1 1L9 8 1 1L1 8 2 1L2 2 1 1L6 1 1L9 2 1L1 2 3 1L2 1 1L6 1L9 1 1 1L1 1 1 1L6 1 1L9 1 2 1 1L1 1 1 1L9 1L1 1 3 1L9 1 1L1 1L6 1L9 2 1 1L1 1L9 1 1L1 1 1L6 1 1L9 1 1L1 1 1L9 1 1L1 1 1L6 1 1L9 1 1L1 2 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9

20 m a více

1L9

1L9 celkem

nezaznamenána 7 22 56 76 67 1 0 61 26 1 1 36 17 0 2 9 16 4 10 11 14 5 8 7 2 8 5 6 1 1 5 2 4 1 0 0 5 3 1 1 2 2 1

2x a více na 1 kmeni

3

1

1

1 1

1

1

57

27

1

1

92

0

1 509

8

Obr. č. 33 - podíl tlakových vidlic

Obr. č. 34 - podíl tlakových vidlic

4.P Nevhodný tvar koruny 78 % jilmů habrolistých mělo korunu bez jakékoliv deformace (obr. č. 35). 9 % bylo s korunou excentrickou a 7 % byly deformace způsobeny sousedním stromem. Deformace koruny postihla jilmy habrolisté hlavně na lesním typu 1L1 (obr. č. 89). V tomto lesním typu se do výčetního průměru 15 cm vyskytovaly koruny excentrické a s jinými deformacemi (např. pokřivený tvar koruny bez průběžného kmene) (tab. č. 43). Od tloušťky 16 cm převažovalo ovlivněný koruny jilmů habrolistých sousedními stromy. Rovněž u jilmu vazu byly více než tři čtvrtiny stromů bez deformace koruny (obr. č. 36). 10 % deformací koruny bylo způsobeno jinými deformacemi. Z 61 jilmů vazů, u kterých byla zjištěna nespecifikovaná deformace koruny, bylo 21 stromů s tloušťkou 11 - 20 cm na lesním typu 1L1 (tab. č. 44). Na obr. č. 89 lze pozorovat poměrně vysoký podíl ostatních deformací koruny v početném lesním typu 1L1. U jilmu vazu spíše než závislost deformace koruny na lesním typu se projevila vazba na výčetní průměr. S růstem jilmů vazů klesal celkově podíl stromů s deformací koruny. Každý čtvrtý jilm má z různého důvodu určitou deformaci koruny. Deformacemi trpí nejvíce dospívající jilmy a tloušťkou 11 - 20 cm na lesním typu 1L1.

93

Tab. č. 43 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle hodnocení deformací koruny deformace koruny tl. třída lesní typ

0-5 cm 1L9 1L1 6-10 cm 1L9 1L1 11-15 cm 1L9 1L1 16-20 cm 1L9 1L1 21-25 cm 1L9 1L1 26-30 cm 1L9 31-35 cm 1L1 51-55 cm 1L9 celkem

excentrická

ovlivnění korunou sousedního jasanu

ovlivnění korunou jiné jiného deformace druhu stromu

2 11

1 1 1

1 1 1

7 2 1 1

1

bez deformací 1 4 13 21 21 20 18 3 4 2 1 1 1

13

5

94

4

9

110

Tab. č. 44 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle hodnocení deformací koruny deformace koruny tl. třída

ovlivnění lesní typ korunou excentrická sousedního jasanu

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm

celkem

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9 1L9

ovlivnění korunou jiné jiného deformace druhu stromu

2 10 4 4

1 4 2

1 13 6 18 1

3

7 2

1 1

4 1

2 1

6 1

1 1 1

2

1

5 2 4

1

3 2 2

1 2

1

1 2 2

1

1

1 1 1

1

22

37

95

15

61

bez deformací 9 22 33 62 50 0 1 55 32 4 1 29 19 1 2 8 14 3 12 12 10 7 9 4 2 11 5 6 2 2 5 3 4 1 1 1 6 3 1 1 2 2 1 1 1 460

jilm habrolistý 9%

excentrická

4% 3% 6%

ovlivnění korunou sousedního jasanu ovlivnění korunou jiného druhu stromu jiné deformace bez deformací

78%

Obr. č. 35 - podíl deformací koruny jilm vaz 4%

6%

excentrická 3% ovlivnění korunou sousedního jasanu

10%

ovlivnění korunou jiného druhu stromu jiné deformace bez deformací 77%

Obr. č. 36 - podíl deformací koruny

4.Q Poškození borky Obrázek č. 37 ukazuje, že u 90 % jilmů habrolistých nebylo poškození borky zjištěno nebo bylo v rozsahu, kdy lze očekávat jejich zahojení. U 4 % stromů bylo poškození borky v takovém rozsahu, kdy bylo nereálné předpokládat její zahojení. Stopy podkorního hmyzu byly u 6 % jilmů habrolistých. Jilmy habrolisté s trvalým poškozením borky (tj. s poškozenou borkou hmyzem a nebo u kterých nelze očekávat zavalení rány) se nacházely ve větším podílu u stromů v lesním typu 1L9 (obr. č. 91).

96

U jilmu vazu je situace obdobná jako u jilmu habrolistého. Je zde ale větší podíl stromů s poškozením borky, kdy došlo k obnažení dřeva v rozsahu, že strom pravděpodobně nezvládne ránu zacelit a zůstane část kmene bez borky (obr. č. 38). Těchto jilmů vazů bylo nalezeno 36 (tab. č. 46). Rozsáhlejší poškození borky, které strom pravděpodobně nezahojí, se vyskytovaly u jilmů vazů na lesních typech 1L1, 1L6 a 1L9 (obr. č.92). Takto poškozené stromy měly výčetní průměr do 55 cm (přílohy na CD / foto č. 31 – 33).

Tab. č. 45 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle poškození borky kategorie poškození tl. třída 0-5 cm

lesní typ

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm celkem

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

1

2

3

4

5

1 1 1

1

3

1 1

1 1

1

2

1

1 1

2 2 2 2

1

1

pošk. nezaznamenáno 1 6 9 32 20 19 16 4 2 3 0 1 1

3 4 5 6 9 114 1 - poškození zahojené 2 - drobná poškození, do 100 cm2, pravděpodobně se zahojí 3 - rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, pravděpodobně se zahojí (úzká ale dlouhá poškození) 4 - rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, nelze očekávat zahojení 5 - výskyt požerků podkorního hmyzu (rod bělokaz, lýkohub atd.), odpadávání borky

97

Tab. č. 46 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle poškození borky tl. třída

lesní typ

6-10 cm

1L1

11-15 cm

kategorie poškození 4

pošk. nezaznamenáno 5

1L9

1

2

2

20

1L1

1

1

5

55

5

2

61

6

1

71

1

0

1

1 61

1

1L9

2

2

1

3

7

1L1

16-20 cm

21-25 cm

1L2 1L6 1L9

1

1L1

1

2

1

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm

4 3

61-65 cm 66-70 cm

1L6

1

1

1

1

36

1

14 1

3

5

1L1 1L2

3

4

1L6

1

1

1L9

2

1

1L1

2

76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

2

0

1

15

1L6

5

1L9 1L1

2 1

3

2

1L9

10 9 14

1L1

1

8

1L9

1

8

1L1

1

6

1L6 1L9

1

1

1

1L1

2 8 5

1L9

1

6 1

1

1L6

2

1L9 1L1

6 3

1L9

5

1L1

2

1L6

1

1L9

71-75 cm

32 2

1L1

56-60 cm

5

1L2 1L9

26-30 cm

4

1

1L1 1L9

1

1L1

1

0 6 3 0

1L6

1

1L9

2

1L1

2

1L9

1

1L9

1

1L9

1 13

11

8

36

1 - poškození zahojené 2- drobná poškození, do 100 cm2, pravděpodobně se zahojí 3 - rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, pravděpodobně se zahojí (úzká ale dlouhá poškození) 4 - rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, nelze očekávat zahojení 5 - výskyt požerků podkorního hmyzu (rod bělokaz, lýkohub atd.), odpadávání borky

98

29

498

Obr. č. 37 - podíl poškození borky

Obr. č. 38 - podíl poškození borky

4.R Poškození dřeva 92 % jilmů habrolistých je bez trhlin, dutin a hniloby dřeva (obr. č. 39). Jak uvádí tabulka č. 47, nebyl monitorován ani jeden jilm habrolistý s dutinou. Nejrozšířenější poškození dřeva jsou trhliny. Poškodily dřevo u 5 % jilmů habrolistých. Dřevo jilmů habrolistých do výčetní tloušťky 20 cm je různě poškozeno do 20 % u obou lesních typů (obr. č. 93). Téměř 95 % jilmů vazů neměly znaky poškození dřeva (obr. č. 40). 12 vazů mělo dřevo poškozené měkkou hnilobou (tab. č. 48). Největší podíl trhlin a dutin dřeva jilmů vazů byl zaznamenán na stromech s výčetní tloušťkou od 26 do 55 cm (obr. č. 94). Největší počet jilmů vazů s trhlinou dřeva byl v lesním typu 1L9 s tloušťkou 11 - 15 cm (tab. č. 93). Poškozením dřeva rostoucích stromů je zasaženo do 8 % všech stromů. Trhliny tvoří největší podíl tohoto poškození.

99

Tab. č. 47 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle poškození dřeva poškození dřeva tl. třída 0-5 cm

lesní typ trhliny dutiny

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm celkem

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

hniloba měkká

1 1 1

hniloba tvrdá

1

1 1

2

1

1

1

7

0

3

100

1

bez poškození 1 6 11 39 22 20 18 5 3 3 0 1 1 130

Tab. č. 48 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle poškození dřeva tl. třída 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

poškození dřeva lesní typ trhliny dutiny 1L1 1L9 1 1L1 1 1 1L9 6 1L1 1L2 1L6 1L9 2 1L1 1 1L2 1L6 1L9 1L1 2 1L2 1L6 1 1L9 1 1L1 1 1L6 1L9 1L1 1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9 1L9 19

hniloba měkká

hniloba tvrdá

1 1

1

1

1

2 1

1 1 1 1

1

1

12

101

1

bez poškození 9 24 60 71 77 1 1 67 35 4 2 37 20 1 1 9 17 5 12 11 14 9 8 6 2 9 5 6 2 2 6 3 5 2 1 0 7 3 0 1 2 2 1 1 1 562

Obr. č. 39 - podíl poškození dřeva

Obr. č. 40 - podíl poškození dřeva

4.S Naklonění stromu Jisté omezení ve stabilitě vlivem naklonění stromu (zvolená hranice 15º) má 11 % jilmů habrolistých (obr. č. 41). Nakloněné stromy převažovaly u mladých stromů do výčetního průměru 20 cm (obr. č. 95). Naklonění 9 % vazů bylo větší než 15º (obr. č. 42). Podíl nakloněných vazů převažoval v lesním typu 1L1 (obr. č. 96). Podíl nakloněných jilmů vazů byl nepatrně nižší než u jilmu habrolistého.

102

Tab. č. 49 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle naklonění stromu (odchylka svislé přímky od podélné osy kmene) tl. třída

lesní typ

0-5 cm

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

31-35 cm 1L9 51-55 cm celkem

naklonění stromu pod 15º 1 7 12 33 19 22 17 5 5 2 1 1

nad 15º

1 7 3 1 2

Tab. č. 50 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle naklonění stromu (odchylka svislé přímky od podélné osy kmene) tl. třída

lesní typ

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm

1

21-25 cm

1 126

15

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm

nad 15º

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1

21

1

1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9

1 2 10 15 4 13 11 13 9 8 4 2 11 5 7 2 2 5 3 5 2 1 1 7 3 1 1 2 2 0

101-105 1L9 cm 111-115 1L9 cm celkem

103

naklonění stromu pod 15º 9 23 55 75 68 1 1 65 29 4 2 37

0

2 7 3 10

5 7

1

1 3 1 1 2 1 1 3

1

1 1

1 543

52

Obr. č. 41 - podíl nakloněných stromů

Obr. č. 42 - podíl nakloněných stromů

4.T Oslabení kořenového systému Na oslabení kořenového systému živého stromu lze usuzovat pouze nepřímým pozorováním (přílohy na CD / foto č. 20 – 28). V tomto případě se sledovala hniloba na bázi kmene, tvar kořenových náběhů a blízká (paty stromů do 1 m od sebe) přítomnost jiného stromu. Touto metodou nebylo zjištěno oslabení kořenového systému u 93 % jilmů habrolistých (obr. č. 43). 10 jilmů habrolistých mělo určitým způsobem oslaben kořenový systém (tab. č. 51). U 6 stromů to bylo způsobené blízkostí rostoucího jasanu. Hnilobou báze kmene byly postiženy 2 % jilmů habrolistých. Poškození kořenového systémů jilmů habrolistých bylo identifikováno na lesních typech 1L1 a 1L9 v rozmezí výčetního průměru 6 - 25 cm (obr. č. 97). 88 % jilmů vazů mělo pravděpodobně normálně vyvinutý kořenový systém (obr. č. 44). 9 % stromů mělo kořeny ovlivněné rostoucím sousedním stromem. Z celkového počtu 52 jilmů vazů, jež měly oslabený kořenový systém sousedním stromem, to bylo ve 39 případech způsobeno jasanem (tab. č. 52). U 7 jilmů vazů naznačovali kořenové náběhy vývoj kořene v jednom či ve dvou směrech (proti sobě v jedné ose postavených kotevních kořenů). U vazů do tloušťky 40 cm bylo předpokládané poškození kořenového systému největší v lesním typu 1L9 (obr. č. 97). Přibližně každý desátý jilm má oslabený kořenový systém.

104

Tab. č. 51 - jilm habrolistý - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle zjištění oslabení kořenového systému kategorie oslabení kořenového systému tl. třída 0-5 cm

lesní typ

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm celkem

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

1

2

3

4

1 7 12 38 19 20 19 5 4 3 1 1 1

1

1

1

2 3 1

1

6

1

3

5

0

131

1 - hniloba na bázi kmene 2 - předpokládané oslabení stability stromu z morfologie kořenových náběhů 3 - předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, jasan 4 - předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, jiné druhy 5 - bez zjevného oslabení kořenového systému

105

Tab. č. 52 - jilm vaz - četnost dřevin v tloušťkových třídách a lesních typech dle zjištění oslabení kořenového systému kategorie oslabení kořenového systému tl. třída

lesní typ

6-10 cm

1L1

11-15 cm

1L1

16-20 cm

1

2

3 1

8

1L1 1L2

1

4

2

10

3

54

2

1

33 4

1

2

22

1L2

1

1L6

2 1

1L9

2

36-40 cm

1L1

1

41-45 cm

1L1

1

1L9 1L1

1 1

1

9

1L9

1

11 12

1

1

66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

12 8 2

8 4

1

10

1L6

2

1L1 1L9

5 1

6

1L1 1L6

1

1L9

61-65 cm

17 4

1

1L9

56-60 cm

2 31

4

1L1

1L1 1L6

51-55 cm

73 1

1L2

1

46-50 cm

64

1 1

1L9

31-35 cm

57 5

1L6

1L6 1L9

5 22

5

1L9

1L1

26-30 cm

4

9

1L9

1L9

21-25 cm

3

1

2 1 5

1L1

3

1L9

5

1L1

2

1L6 1L9

1 0

1

1L1

7

1L9

3

1L1

1

1L6

1

1L9 1L1

2 2

1L9

1

1L9

1

1L9

1 14

7

39

13

1 - hniloba na bázi kmene 2 - předpokládané oslabení stability stromu z morfologie kořenových náběhů 3 - předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, jasan 4 - předpokládané oslabení blízkostí sousedního stromu, jiné druhy 5 - bez zjevného oslabení kořenového systému

106

522

Obr. č. 43 - podíl oslabení kořenového systému

Obr. č. 44 - podíl oslabení kořenového systému

4.U Výskyt tracheomykózního onemocnění a podkorního hmyzu Toto hodnocení nebylo provedeno na všech stromech, ale pouze tam, kde bylo možné odebrat vzorek dřeva (většinou větve) pro zjištění grafiózy. Pro zjištění poškození hmyzem i grafiózou by bylo nutné prohlédnout celý strom, hlavně odumřelé větve. Následující hodnoty představují tedy minimální počty poškození vyskytujících se v porostech. Hodnoty se vztahují na 85 jedinců jilmu habrolistého a 298 vazů (přílohy na CD / foto č. 10 – 12). U jilmu habrolistého bylo bez poškození 72 % stromů (obr. č. 45). Pobytové stopy hmyzu byly zaznamenány na 11 % jedincích. Grafióza se vyskytovala u 16 % vzorků. Na jednom stromě bylo zaznamenáno poškození jak grafiózou, tak podkorním hmyzem (tab. č. 53). Větší podíl jilmů habrolistých poškozený hmyzem a grafiózou byl v lesním typu 1L9 (obr. č. 99). Zcela zdravých jilmů vazů bylo 70 % zkoumaných stromů (obr. č. 46). Žír podkorního hmyzu se nacházel u 10 % stromů. Výskyt grafiózy byl u 20 % vzorků. Největší podíl vazů poškozených grafiózou měly stromy rostoucí na lesním typu 1L1 (obr. č. 100). Grafiózou byly více poškozeny jilmy vazy. To nesouhlasí s tvrzením, že se jilm vaz zdá být zatím odolný této chorobě (ÚRADNÍČEK, 2004). Podíl poškozených jilmů hmyzem je téměř shodný pro oba druhy.

107

Tab. č. 53 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída

lesní typ

0-5 cm

1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm celkem

poškození hmyz grafióza hmyz+grafióza 1 2 2 2

1

1 5 2 1 2 1 2

9

14

2

108

1

bez nálezu 1 4 7 18 7 8 9 3 3 1

61

Tab. č. 54 - jilm vaz - četnost dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída

lesní typ

6-10 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9

11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

poškození hmyz grafióza 4 1 2 5 8 2 6 1 6 1

1

bez nálezu 0 11 29 30 29 1 0 22 12 1 0 16 4 1 1 1 7 2 3 7 5 4 7 3 1 3

1

1 0

1 1 2 1 1 1

14 7

6 3

3 5 2 1 2

1

hmyz+grafióza

1 1 3

1

0 1 1

1L9 30

60

109

208

Obr. č. 45 - podíl poškození

Obr. č. 46 - podíl poškození podkorním

podkorním hmyzem a grafiózou

hmyzem a grafiózou

4.V Poškození zvěří Kontrola vlivu zvěře byla provedena na dvou zkusných a kontrolních plochách pro jilm habrolistý a na jedné zkusné a kontrolní ploše kontrolní a zkusné ploše pro jilm vaz. Během zimy 2008/2009 došlo k takovému poškození všech tří oplocení, že nebylo možné vyloučit okus zvěří i na původně oplocených plochách. Proto jsou data hodnocena společně jako neoplocený nárost před zimou i po zimě 2008/2009. Pro hodnocení stromků byla použita stupnice kvality stromů do 5 metrů výšky (viz. kap. 3.1.1). U jilmu habrolistého k původním pouze průměrným a nadprůměrným jedincům před zimou 2008/2009 přibylo 9 % podprůměrných stromků po zimě 2008/2009 (obr. č. 49). U jilmu vazu činila tato změna 38 % rovnoměrně na úkor podílu průměrných a nadprůměrných jedinců (obr. č. 50). Jilm vaz byl na pokusných plochách poškozen více než jilm habrolistý. Na jilmu vazu byly trojnásobné škody zvěří než na jilmu habrolistém. Jilm habrolistý má velkou kořenovou výmladnost. Kolem ještě nedospělých stromů se vyskytuje ve velmi hojném počtu. Zvěř nepoškodí všechny stromky a ty mohou pokračovat ve vývoji.

110

Tab. č. 55 - poškození zvěří oplocené + neoplocené před zimou 2008/2009

kvalita habrolistý vaz

po zimě 2008/2009

1

2

1

2

3

24 6

24 10

22 3

20 7

4 6

Obr. č. 47 - podíl kvality stromků

Obr. č. 48 - podíl kvality stromků před

před zimou 2008/2009

zimou 2008/2009

Obr. č. 49 - podíl kvality stromků

Obr. č. 50 - podíl kvality stromků

po zimě 2008/2009

po zimou 2008/2009

d) doplňkové charakteristiky 4.W Štíhlostní koeficient Čím je štíhlostní koeficient vyšší, tím je kmen stromu plnodřevnější a zároveň méně odolný na působení vnějších vlivů (vítr, námraza, ledovka, sníh). Stromy se štíhlostním koeficientem pod 100 lze považovat za odolné, pod 50 jako velmi odolné.

111

Průměrná hodnota štíhlostního koeficientu jilmu habrolistého je v tloušťkové třídě 6 - 10 cm přes 70 (tab. č. 56). Nejmenší jilm habrolistý s tloušťkou do 5 cm byl výrazně přeštíhlen. Hodnotu štíhlostního koeficientu měl 145. S růstem tloušťky má tento parametr sestupnou tendenci (obr. č. 51). V tloušťkové třídě 31 - 35 cm je již hodnota štíhlostního koeficientu pod 40 pro oba lesní typy. 44 % jilmů habrolistých mělo hodnotu štíhlostního koeficientu pod 50 (obr. č. 53). Pouze 3 jilmy habrolisté a to v lesním typu 1L9 měly hodnotu větší než 100 (tab. č. 58). Jilm vaz má zpočátku průměrnou hodnotu štíhlostního koeficientu přibližně 70 (tab. č. 57). Od tloušťky 21 cm již průměrná hodnota štíhlostního koeficientu pro všechny zaznamenané lesní typy nepřekračuje hodnotu 50 a má nadále sestupný trend (obr. č. 52). Téměř dvě třetiny jilmů vazů měly hodnotu štíhlostního koeficientu pod 50 (obr. č. 54). V lesních typech 1L2 a 1L6 měly jilmy vazy hodnoty štíhlostních koeficientů v intervalu 51 - 100. Vývoj průměrné hodnoty štíhlostního koeficientu během růstu je pro oba druhy jilmů téměř stejný. Zpočátku relativně vysoká průměrná hodnota záhy klesá a v dospělosti nepřekračuje hodnotu 50.

Tab. č. 56 - jilm habrolistý - průměrné hodnoty štíhlostních

koeficientů

podle

lesních

typů

a tloušťkových tříd lesní typ tl. třída 0-5 cm 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 51-55 cm

1L1 72 48 52 63 31 21

1L9 145 79 57 50 44 35 38

112

(Tab. č. 57) jilm vaz - průměrné hodnoty štíhlostních koeficientů podle lesních typů a tloušťkových tříd lesní typ tl. třída 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm 31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm

1L1

1L2

72 58 50 41 40 42 37 41 39 45 39 39 24 35 29

1L6

45 35 36

1L9 65 53 44 40 40 43 42 44 46 45 42 39 44 31 36

36 43 37 32

27 35 40 34

28

19 27 23

jilm habrolistý

160 štíhlostní koeficient

140

1L1

120 100

1L9

80 60 40 20 0 0-5 cm 6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

51-55 cm

průměr

Obr. č. 51 - křivky průměrných hodnot štíhlostního koeficientu podle lesních typů

113

jilm vaz 1L1 1L2 1L6 1L9

80

štíhlostní koeficient

70 60 50 40 30 20 10 0

111-115 cm

101-105 cm

81-85 cm

76-80cm

71-75 cm

66-70 cm

61-65 cm

56-60 cm

51-55 cm

46-50 cm

41-45 cm

36-40 cm

31-35 cm

26-30 cm

21-25 cm

16-20 cm

11-15 cm

6-10 cm

průměr

Obr. č. 52 - křivky průměrných hodnot štíhlostního koeficientu podle lesních typů

Tab. č. 58 - jilm habrolistý - rozdělení četností štíhlostních koeficientů podle lesních typů lesní typ 1L1 1L9

do 50 [ks]

51 - 100 [ks]

nad 100 [ks]

40 22

39 37

0 3

Tab. č. 59 - jilm vaz - rozdělení četností štíhlostních koeficientů podle lesních typů lesní typ 1L1 1L2 1L6 1L9

do 50 [ks]

51 - 100 [ks]

nad 100 [ks]

177 0 0 194

98 6 16 102

0 0 0 2

114

jilm habrolistý

2% 28%

26%

do 50 1L1 do 50 1L9 51 - 100 1L1 51 - 100 1L9

16%

nad 100 1L9

28%

Obr. č. 53 -podíl četností hodnot štíhlostního koeficientu podle lesních typů

jilm vaz 0,3% 17%

do 50 1L1 29,7%

3%

do 50 1L9

1%

51 - 100 1L1 51 - 100 1L2

16%

51 - 100 1L6 51 - 100 1L9 33%

nad 100 1L1

Obr. č. 54 - podíl četností hodnot štíhlostního koeficientu podle lesních typů

4.X Kmenové výmladky Jilm habrolistý husté kmenové výmladky vytvářel pouze v 10 % případů (obr. č. 55). Naopak malé pokrytí kmene kmenovými výmladky bylo ve třech čtvrtinách kmenů. Jilmy habrolisté s minimálním množstvím kmenových výmladků rostly výhradně v lesním typu 1L9 (obr. č. 101). Jilm vaz má silné sklony vytvářet husté kmenové výmladky. Hustě orostlé kmeny byly ve více než polovině případů (obr. č. 56). Pouze v 17 případech bylo 115

pokrytí kmene kmenovými výmladky minimální (tab. č. 61). Ve zkoumaných porostech nebyl zaznamenán vliv lesního typu na celkový podíl množství kmenových výmladků u jilmu vazu (obr. č. 102). Oba druhy jilmů se v tendenci vytvářet kmenové výmladky výrazně liší. Jilm habrolistý je spíše nevytváří, jilm vaz má k jejich růstu velké sklony.

Tab. č. 60 - jilm habrolistý - četnost dřevin dle výskytu množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů výskyt kmenových výmladků tl. třída lesní typ 0-5 cm 1L9 6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm 21-25 cm 26-30 cm

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9

31-35 cm 51-55 cm celkem

minimálně

málo

hodně

7 8 36 14 20 13 1 2 2 1 1

1 5 1 3 3 2 4 1 1

1

2 5 4 2

1 14

116

105

22

Tab. č. 61 - jilm vaz - četnost dřevin dle výskytu množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů tl. třída lesní typ výskyt kmenových výmladků minimálně

6-10 cm 11-15 cm 16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm 36-40 cm 41-45 cm 46-50 cm 51-55 cm 56-60 cm 61-65 cm 66-70 cm 71-75 cm 76-80 cm 81-85 cm 101-105 cm 111-115 cm celkem

1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L1 1L6 1L9 1L1 1L9 1L9 1L9

5 2 1 3 1 2 1 1 1

málo 4 8 27 28 34

28 23 3 1 12 13 1 1 4 5 7 3 2 3 2 4 6 1 6 1 2 2 2 1 1 4

1 1

17

117

241

hodně 5 12 33 49 41 1 40 13 1 25 9 1 7 13 5 7 10 12 6 6 3 2 5 4 1 1 2 4 1 3 2

3 3 1 1 1 1 1 1 1 337

Obr. č. 55 - výskyt kmenových výmnladků

Obr. č. 56 - výskyt kmenových výmnladků

.

4.Y Hnízda lesního ptactva Zde uvedené hodnoty v tabulce č. 62 jsou pouze ilustrativní, protože v hustých porostech je již od výšky 5 m snadné hnízdo přehlédnout. Lze ovšem uvést, že jilmy jsou využívány lesním ptactvem pro hnízdění minimálně na 5 % u jilmu habrolistého (obr. č. 57) a 3 % u jilmu vazu (obr. č. 58) (přílohy na CD / foto č. 39). Tab. č. 62 Četnost výskytu hnízda lesního ptactva na jilmech vyšších 5m s hnízdembez hnízda jilm habrolistý jilm vaz

7 19

134 576

Obr. č. 57 - výskyt hnízda

Obr. č. 58 - výskyt hnízda

lesního ptactva na stromech

lesního ptactva na stromech

vyšších 5 m

vyšších 5 m

118

4.1.3 Největší stromy Na lesním typu 1L9 měl jilm habrolistý největší výčetním průměr 55 cm. Byl zároveň i nejvyšší (21 m). Na lesním typu 1L1 byl nalezen jilm habrolistý s největším průměrem 34 cm a výškou pouze 7 metrů. Nejvyšší měl 16 metrů a průměr 21 cm. Například v CHKO Poodří byl v roce 2003 nalezen největší jilm habrolistý s výčetním průměrem 74 cm a výškou 19 metrů (ŘÍČAN, 2005). Největší naměřený výčetní průměr jilmu vazu byl 111 cm (výška stromu 25 m) Nejvyšší nalezený jilm vaz měl výšku 32 metrů (výčetní průměr 78 cm) Oba rostly na lesním typu 1L9. Na lesním typu 1L1 byl největší jilm vaz s průměrem 81 cm a výškou 24 metrů. Na lesním typu 1L2 měl největší jilm vaz průměr pouze 28 cm a výšku 10 metrů. Největší změřený jilm vaz rostoucí na lesním typu 1L6 měl výčetní průměr 76 cm a výšku 26 metrů. V porovnání s CHKO Poodří jsou tyto jilmy vazy menší. Tam byl změřen největší průměr jilmu vazu 159 cm (výška stromu 23 metrů) a největší výška 33,5 metru (průměr 61 cm) (ŘÍČAN, 2005).

4.1.4 Výběr nejkvalitnějších jedinců V tabulce č. 9.1 jsou vypsány stromy, které měly nejlepší zdravotní stav s minimem sledovaných druhů poškození. Hlavními kritérii pro zařazení stromu do seznamu byla defoliace do 50 %, prosychání silnějších větví v koruně do 40 %, výborný nebo dobrý stupeň zdravotního stavu a byl zaměřen pomocí souřadnic GPS. Jmenované stromy nebyly přeštíhlené, nakloněné, neměly točitost kmene, tlakové vidlice, poškození kůry a dřeva, dutiny, nalezenou grafiózu ani požerek hmyzu. Jmenováno je 9 jilmů habrolistých s obvodem od 21 do 92 cm a výškou do 10 m. V srpnu 2008 u nich byla diagnostikována defoliace od 15 do 45 %. Pouze jeden strom ze jmenovaných měl korunu ovlivněnou vedle rostoucí lípou. Stromy byly bez jakéhokoliv vnějšího poškození. Jilmů vazů je uvedeno celkem 24. Obvody vybraných stromů jsou v rozmezí 100 - 245 cm. Výškově jsou stromy velice variabilní. Nejnižší jilm vaz z vybraných měl výšku 12 metrů, nejvyšší pak 32 metrů. Všechny uváděné jilmy vazy měly normální růst. Těchto 33 stromů je různého vývojového stádia. Mnoho z nich by bylo možné využít v budoucnu pro sběr semenného materiálu. Proto je nezbytné nadále monitorovat jejich zdravotní stav. Nutné je tento velice skromný seznam nadále doplňovat. 119

4.2 Stanovení jakosti osiva Osivo pro stanovení jakosti osiva bylo získáno sběrem ze země (tab. č. 63). Při zkoušce klíčivosti vyklíčilo 47 % semen jilmů habrolistých (obr. č. 59). To je mírně nad průměrem uvedeným v ČSN 48 1211. Podíl prázdných a tvrdých semen byl 5 % (obr. č. 62). Semen svěžích bylo 1 %. Energie klíčení plných semen za 7 dní byla 45 % (tab. č. 64). Během prvních sedmi dní vyklíčilo nejvíce semen jilmu habrolistého ve vzorku číslo 1. Klíčivost plných semen byla 49 %. Klíčivost

jilmu

vazu

byla

mírně

podprůměrná

(43

%)

oproti

ČSN 48 1211 (obr. č. 59). Zjištěná energie klíčení plných semen měla hodnotu 41 % (tab. č. 64). 54 % semen jilmu vazu bylo mrtvých (obr. č. 63). Podíl svěžích semen byl 1 %. U vzorku číslo 9 a 10 vyklíčilo během prvních 7 dní 45 semen. Zkouškou klíčivosti nebyly zjištěny výrazné odchylky hodnot od průměru uváděného v ČSN 48 1211 (přílohy na CD / foto č. 40). Norma pro rod jilm uvádí průměrnou

klíčivost

čistých

semen

45

%.

Jilm

habrolistý vykazoval

u sledovaných charakteristik mírně vyšší hodnoty než jilm vaz. Semena, na kterých byla provedena zkouška klíčivosti, byla zařazena do III. třídy kvality podle ČSN 48 1211 pro oba druhy. Jejich sběr a skladování je ještě ekonomické. Tab. č. 63 - přehled porostů a druhů použitých ke sběru semen číslo vzorku 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

porost

druh

způsob sběru

903E01 903E01 914B2 914B2 915H9 941A10 915A10 922D10 921B10 916E16 917A10

jilm habrolistý jilm habrolistý jilm habrolistý jilm habrolistý jilm habrolistý jilm habrolistý jilm vaz jilm vaz jilm vaz jilm vaz jilm vaz

sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země sběr ze země

120

Tab. č. 64 - zkouška klíčivosti semen ∑ vyklíčeno č. vzorku

za 7 dní 3.6.2007 52 49 38 45 50 28

za 14 dní 10.6.2007 55 54 38 47 53 33

262

280

44 44 35 45 45 31

47 51 38 46 47 32

suma

200

214

průměr

40

43

1 2 3 4 5 6

druh j. habrolistý j. habrolistý j. habrolistý j. habrolistý j. habrolistý j. habrolistý

datum sběru 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007

počet semen poč. zk. 27.5.2007 100 100 100 100 100 100

nevyklíčená semena

suma průměr 7 8 9 10 11

j. vaz j. vaz j. vaz j. vaz j. vaz

25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007 25.5.2007

100 100 100 100 100

Ek 52 49 38 45 50 28

44 44 35 45 45 31

40

K 55 54 38 47 53 33

47 51 38 46 47 32

43

Ekpl 55 52 39 46 52 29

45 46 35 46 45 31

41

Kpl 59 57 39 48 55 34

49 54 38 47 47 32

44

svěží

tvrdá mrtvá

prázdná

1 0 2 0 0 1

2 0 1 0 0 0

36 40 57 50 40 63

6 6 2 3 4 3

4

3

286

24

0

0,7 0 0 3 0 1

0,5 0 0 0 0 0

47,7 44 61 46 52 67

4 5 1 2 1 0

0 0 0 0 0 0

4

0

270

9

0

0,8

0

54

1,8

0

Ek - energie klíčení čistých semen, K - klíčivost čistých semen, Ekpl - energie klíčení plných semen, Kpl - klíčivost plných semen

122

nap. hmyzem třída kvality ČSN 48 1211 0 II 0 II 0 III 0 III 0 II 0 III

klíčivost př.6, vyhl.82/1996

45 45 45 45 45 45

II III III III III

45 45 45 45 45 45

III

45

III

klíčivost zjištěná

48

47

průměrná hodnota ČSN 48 1211

47

46 45

45

[%]

45

44 43

43

42

41 j. habrolistý

j. vaz

Obr. č. 59 - průměrná klíčivost plných semen

80

jilm vaz

70

jilm habrolistý 60

[%]

50

47 43

45 41

49 44

40 30 20 10 0 K

Ekpl

Kpl

(K - klíčivost čistých semen, Ekpl - energie klíčení plných semen, Kpl - klíčivost plných semen) Obr. č. 60 - zkouška klíčivosti semen

123

50 49 48

47 45

46

klíčivost čistých semen 44

44 [%]

43

42

energie klíčení plných semen klíčivost plných semen

41

40 38 36 j. habrolistý

j. vaz

Obr. č. 61 - klíčivosti a energie klíčení podle druhů

jilm habrolistý

4%

47% 47%

1%

vyklíčeno svěží tvrdá mrtvá prázdná nap. hmyzem

1%

Obr. č. 62 - podíl vyklíčených a nevyklíčených semen

124

jilm vaz 2%

43%

54%

1%

Obr. č. 63 - podíl vyklíčených a nevyklíčených semen

125

vyklíčeno svěží tvrdá mrtvá prázdná nap. hmyzem

5. Fávrh managementu rodu jilm Přirozená obnova se objevuje především u jilmu habrolistého, který se vyznačuje

bohatou

kořenovou

výmladností.

Kvalitou

průměrných

a nadprůměrných jedinců, potenciálně využitelných do budoucna, je však pouze polovina. Jilm vaz se zmlazuje semeny i pařezovými výmladky, nedosahuje však takových počtů jako jilm habrolistý. Kvalitou vhodné pro další péči jsou dvě třetiny z nich. Zvěří je poškozován hlavně jilm vaz.

Návrh managementu: 1. Průběžně inventarizovat) jilmy (včetně souřadnic GPS) vhodné pro sběr osiva a zabezpečit jejich ochranu. 2. Osivo získávat z místních rodičovských stromů. Nejlépe jej neskladovat a hned po 24 hodinovém máčení vyset na záhony (MAUER, 2003). Při sběru dbáme, abychom nepoškodily kmen a větve. Vhodný je sběr ze žebříků, horolezeckými technikami či z vysokozdvižných plošin. 3. Pro umělou obnovu používáme silné sazenice a vysazujeme tak, abychom dosáhli jednotlivého smíšení. 4. Zasázené plochy oplocujeme silnějším pletivem a pravidelně kontrolujeme. 5. Buřeň ožínáme vícekrát do roka dle potřeby. Nesmíme dovolit úplné zarostení kultury buření. Pak mladé stromky chřadnou, dochází k deformacím váhou buřeně a velkým škodám při ožínání. 6. O nejkvalitnější jedince v přirozené obnově pečujeme individuální ochranou proti zvěři. Tuto péči věnujeme mladým stromkům v počtu okolo 10 na hektar. 7. Při výchovných těžbách klademe důraz na zdravotní výběr jilmů. 8. Při plánování pěstebních zásahů podporovat vznik přirozené obnovy. Nesmíme dovolit rozvoj buřeně ještě pod mateřským porostem. 9. Při plánování a provádění mýtních těžeb zachovávat přirozenou obnovu.

126

10. Dbáme na technologickou kázeň při kácení a přibližování dříví tak, aby nedocházelo k poškození stojících stromů. 11. Veškeré těžební zbytky odvážíme z lesa, případně pálíme. 12 Pravidelně vyhodnocujeme zdravotní stav populace jilmů. 13 Pro podrobné vyhodnocení grafiózního onemocnění a napadení podkorním hmyzem je nutné odebrat vzorky uschlých větví vysoko v korunách stromů. 14 Podezření na další zhoršování zdravotního stavu jilmů konzultovat se specialisty. Např. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně nebo Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech.

127

6. Závěr Práce vznikla v souvislosti s velkým úhynem jilmů na našem území a potřebou pravidelného hodnocení růstu a zdravotního stavu přežívajících jilmů. Zájmovým územím předkládané práce je polesí Tvrdonice spadající pod Lesní závod Židlochovice. Terénní šetření bylo provedeno v letech 2007 - 2009. Cílem této diplomové práce bylo provést inventarizaci dřevin z rodu jilm, vyhodnotit růst a zdravotní stav jilmů na jednotlivých lokalitách a následně navrhnout management rodu pro praxi. Hodnocení bylo zaměřeno na všechny nalezené jedince rodu jilm. Stromy v rámci druhu byly rozděleny na dvě části. U stromů do výšky 5 metrů se posuzoval pouze druh a celková vitalita. U stromů nad výšku 5 metrů byly vyhodnoceny následující charakteristiky: druh, výška, nasazení koruny, průměr kmene, společenské postavení stromu (Kraftova klasifikace, klasifikace IUFRO pro výšku), bonitace porostu, tvar koruny, fyziologické stáří, defoliace koruny, prosychání koruny, stupeň vitality, stupeň zdravotního stavu, točitost kmene, tlakové vidlice, nevhodný tvar koruny, poškození borky, poškození dřeva, naklonění

stromu,

oslabení

kořenového

systému,

poškození

grafiózou

a podkorním hmyzem, poškození zvěří, štíhlostní koeficient, kmenové výmladky a výskyt hnízda lesního ptactva. Poloha některých stromů byla zaměřena pomocí souřadnic GPS. Dále byla provedena zkouška klíčivosti semenného materiálu. Celkem bylo popsáno 6 058 jilmů. Z toho 3 618 jilmů habrolistých (141 stromů s výškou nad 5 metrů a 3 477 s výškou do 5 metrů) a 2 440 jilmů vazů (595 stromů s výškou nad 5 metrů a 1 845 s výškou do 5 metrů). Jedinci jilmu drsného nebyli nalezeni. Jilm habrolistý sice oplývá velkou tvorbou přirozeného zmlazení z kořenových výmladků, ale polovina počtu malých stromků je kvalitou podprůměrná. Jilm vaz má méně početné, ale kvalitnější zmlazení. Jilm habrolistý ve zkoumaných porostech celkově nedorůstal takových průměrů a výšek jako jilm vaz. Většina jedinců obou druhů je mladých nebo dospívajících a roste v podúrovni porostů. Zde často dochází vlivem okolního porostu k deformacím koruny jilmů.

128

U přibližně 85 % jilmů habrolistých i vazů se v korunách objevují uschlé silnější větve. Defoliaci do 25 % má polovina jilmů habrolistých a téměř dvě třetiny vazů. Ztrátou listoví nad 75 % je postiženo téměř deset procent stromů obou druhů. Zhoršený až havarijní zdravotní stav má 17 % jilmů habrolistých a 16 % jilmů vazů. Tlakové vidlice se objevují v korunách u 10 % jilmů habrolistých a 15 % jilmů vazů. Umístění tlakových vidlic je ve většině případech do 5 m výšky kmene. 19 % jilmů habrolistých a 16 % jilmů vazů má nebo měl určité poškození borky, které může být vstupní branou houbové infekce. Pokud bylo u jilmů poškozeno i dřevo, nejčastěji se jednalo o trhliny. Stabilita stromu může být narušena nakloněním kmene a oslabením kořenového systému. Výrazně nakloněných bylo 11 % jilmů habrolistých a 9 % jilmů vazů. Předpokládané oslabení kořenového systému mělo 7 % jilmů habrolistých a 12 % jilmů vazů. Nejčastěji bylo toto oslabení způsobeno kořenovým systémem blízkého stromu. Grafióza postihla šestinu jilmů habrolistých a pětinu jilmu vazů, ze kterých byly odebrány vzorky. To nesouhlasí s tvrzením literárních pramenů, že se jilm vaz zdá být zatím odolný této chorobě. Nebyla nalezena souvislost mezi výskytem podkorního hmyzu a tracheomykózním onemocněním. Je nutný další podrobnější výzkum této choroby se zaměřením na odběr vzorků proschlých větví z korun. Zvěř poškodila na zkusných plochách 9 % jilmů habrolistých a 38 % vazů. Jilm habrolistý je schopen eliminovat škody okusem velkým množstvím kořenových výmladků. Kmenové výmladky vytváří hlavně jilm vaz. Více než polovina kmenů vazů byla pokryta velkým množstvím výmladků. Ty částečně snižují kvalitu dřevní hmoty a její zpeněžení. 85 % jilmů habrolistých nebylo vůbec nebo bylo jen málo porostlých kmenovými výmladky. Zkouškou klíčivosti byla stanovena průměrná klíčivost jilmu habrolistého 47 % a jilmu vazu 43 %. Hlavní příčinou nevyklíčení semen byl vysoký podíl mrtvých semen ve všech vzorcích.

Výsledkem podrobného průzkumu jilmů je seznam 33 nejzdravějších jilmů. Tyto stromy by bylo vhodné do budoucna nadále monitorovat a vyhodnocovat jejich zdravotní stav a neustále k nim přiřazovat další kvalitní a zdravé jedince. 129

Závěrem je třeba zdůraznit, že tímto není inventarizace jilmů na polesí Tvrdonice uzavřena. Je nutné pravidelné hodnocení růstu a zdravotního stavu v několikaletých intervalech a porovnávat je se staršími daty.

130

7. Summary The basic idea for this thesis is hidden in necessity of regular inventory of Elms, because of widespread etiolation of this kind of tree. The area of interest inside this labour is Tvrdonice forest district, fall in Židlochovice forest enterprise. The field work was realize in period 2007 - 2009. The aim of this thesis was to achieve Elmtrees inventory, evaluate Elm´s habit, grow and health status in a particular habitats. Then introduce silvicultural management. Evaluation consist of all Elms that was found. Within the surveyed Elm´s species trees was separeted in two parts. First, trees with height lesser than 5 metres (evaluation of tree species and common vitality). Second, trees with height more than 5 metres. For this trees was identify next characteristics: species, height, crown start, diameter in breast height, social conditions (Kraft classification, IUFRO classification for height), site class, crown design, physiological age, defoliation, crown drying, vitality class, health class, wood sinuosity, breakdown branching, ineligible crown design, hurt of bark, hurt of wood, tree attach, root weakness, frequency of Dutch elm disease and bark beatles, injure by game, slight coefficient, stem branching, frequency of bird´s nest, define of position by GPS coordination for some trees. Next part of evaluation was to find out seed germination for local population. 6 058 Elmtrees was described. 3 618 pieces of Ulmus minor (141 pieces higher than 5 metres, 3 477 pieces lower than 5 metres) and 2 440 pieces of Ulmus laevis (595 pieces higher than 5 metres, 1 845 pieces lower than 5 metres). Taxon Ulmus glabra wasn´t found. Ulmus laevis has big energy for natural breeding by root system, but half of this small trees is below quality average. Ulmus laevis can´t produce so much small trees, but small trees have good quality. Ulmus laevis don´t grow to so big heights and diametres like Ulmus laevis. Most of trees of both species is in young or pubescent state growing under main level of stand. 85 % of Elmtrees have quite big dead branches. Defoliation lesser than 25 % have half of Ulmus minor and almost two thirds Ulmus laevis. Defoliation higher than 75 % have almost tenth of Elmtrees. Worse and wrecking health class have 17 % of Ulmus minor and 16 % of Ulmus laevis.

131

19 % of Ulmus minor and 16 % Ulmus laevis had or have some hurt of bark. It could be gate for fungy infection. Either the wood can be hurt. In most cases it was crack. Tree stability can be impair for examle by tree attach or root weakness. Tree attach greater than 15º has 11 % Ulmus minor and 9 % Ulmus laevis. Expectancy of root weakness have 7 % Ulmus minor and 12 % Ulmus laevis. It is most often caused by root from nearby tree. One sixth of Ulmus minor and one fifth of Ulmus laevis have tracheomycosis disease. It doesn´t correspondate with some literature, that says that Ulmus laevis is quite immune to this disease. There wasn´t found any corelation between occurence of Dutch elm disease and occurence of bark beatles. It is necessary to realize detailed investigation of tracheomycosis disease. Especialy to analyze dead branches inside in crowns. In sample plot 9 % of small Ulmus minor and 38 % of small Ulmus laevis was damage by game. Ulmus minor can eliminate this damages by great amount of small trees that grow from roots. Average germination was determined by germination test. The value for Ulmus minor was 47 % and for Ulmus laevis it was 43 %. The main reason of failure of germination was that the seed was dead. In the conclusion, it is necessary to point out, that inventory will never be finished. It is needed to regularly evaluate Elmtrees growing and health condition and compare it with older data.

132

8. Použitá literatura CROOK, M. J., ENNOS, A. R., BANKS, J. R., 1997. The function of buttress roots: a comparative study of the anchorage system of buttressed (Aglaia and Nephelium ramboutan species) and non-buttressed (Mallotus wrayi) tropical trees, Journal of Experimental Botany 314, str. 1703 - 1716

ČABOUN, V., 1990. Alelopatia v lesních ekosystémoch, Veda, vyd. SAV, Bratislava

ČUPA, P., Biosférická rezervace Dolní Morava, dostupné na World Wide Web: http://www.rmm.cz/regiom/2006/Bio_Cupa.pdf

DVOŘÁK, M., HUBÍLKOVÁ, V., PALOVČÍKOVÁ, D., JANKOVSKÝ, L., 2006. Nové poznatky o chřadnutí jilmů, Lesnická práce, č. 3

FAY, N., DE BERKER, N., 1997. Specialist Survey Method, English Nature, London

GIRARD, S., 2007. Dossier: L'orme: nouveaux espoirs? Forêt entreprise No. 175, Juillet 2007, Institut pour le developpement forestier, Paris

HEYBROEK, H. M., 1983. Resistant Elms for Europe. In Burdekin, D. A. (Ed.) Research on Dutch elm disease in Europe. For. Comm. Bull. 60. pp 108 - 113

JANČAŘÍK, V., 1999. Grafióza jilmů, Lesnická práce, č. 10, dostupné na World Wide Web: http://www.env.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/6d13b004071d0140c12 569e700154acb/207902ca9df40b17c12569c30062a65d?OpenDocument

KAVKA, B. ET AL., 1970. Krajinářské sadovnictví, SZN, Praha, 580 s.

133

KOLAŘÍK, J. A KOL., 2005. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, II. díl, 2. doplněné vydání, Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 6, Vlašim, 710 s., ISBN 80-86327-44-2

KOLIBÁČOVÁ, S., ČERMÁK, P., ÚRADNÍČEK, L., 2002. Dendrologie cvičení 1, 1.vydání, Brno, 198 s., ISBN 80-7157-619-0

KREJČÍŘ, R., Poškození kmenů těžbou a spárkatou zvěří, dostupné na World Wide Web: http://www.lescr.cz/publikace/Sanatex%20VS.htm

KŘÍSTEK, J., URBAN, J.,2004, Lesnická entomologie, 1. vydání, Academia, Praha, 445 s., ISBN 80-200-1052-1

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. jun., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J., ŠTĚPÁNEK, J. a kol., 2002. Klíč ke květeně České republiky, 1.vydání, Academia, Praha, 928 s., ISBN 80-200-0836-5

KUČERA, B., SKATTER, S., 2000. Tree breakage from torsional wind loading due to crown asymetry, Forest Ecology and Management

LORENCOVÁ, H., 2007. Humusové poměry a biologická aktivita lužních lesů, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, ISBN 978-80-228-17-60-8

MATTHECK, C., 1991. Trees - the mechanical design, Springer Verlag, New York

MITTEMPERGHER, L., SANTINI, A., 2004. The history of elm breeding. Investigacion agraria: Sistemas y recursos forestales 13(1): 161-177

MORAVEC, D., VOTÝPKA, J., 1998. Klimatická regionalizace České republiky, vydání 1, Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy, 87 s

NEUMANN, J., 1999. Záchrana jilmu, Lesnická práce, č. 7

134

POŽGAJ, A., CHOVANEC, D., KURJATKO, S., BABIAK, M., 1997. Štruktúra a vlastnosti dreva, II. vydanie, Príroda, Bratislava

QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 s.

ŘÍČAN P., 2005. Inventarizace a management rodu Ulmus v CHKO Poodří, Diplomová práce, MZLU v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Brno

SANTINI A., a kol., 2004. Elm breeding for DED resistance, the Italian clones and their wood properties. Invest Agrar: Sist. Recur. For (2004) 13 (1), 179-184

SIMON, J., VACEK, S., 2007. Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů, vydání první, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav hospodářské úpravy lesů, Brno, 122 s.

STATHERS, R. J., ROLLERSON, T. P., MITCHELL, S. J., 1994. Windthrow handbook for British Columbia forests, B. C. Min. For., Victoria, B. C. Working paper 9401

ŠINDELÁŘ, J., 1996. Zajištění podílu listnatých dřevin v druhové skladbě lesů v České republice. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 36 s., Met.zeměd.Prax.

UHLÍŘOVÁ, H. A KOL., 1996. Symptomy poškození lesních dřevin, MZ ČR a Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště-Strnady

ÚRADNÍČEK, L., 2004. Lesnická dendrologie II. (Angiospermae), 1. vydání, Brno, 170 s., ISBN 80-7157-760-X

WESSOLLY, L., ERB, M., 1998. Baumstatik und Baumkontrolle, Patzer Verlag

135

ČSN 48 1211: Lesní semenářství - Sběr, kvalita a zkoušky kvality semenného materiálu lesních dřevin, 2006, Český normalizační institut, Praha

VYHLÁŠKA 82 ze dne 18. března 1996, O genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin

VYHLÁŠKA 391 ze dne 31. října 2003, kterou se stanoví podrobnosti o označování, měření a klasifikaci dříví

Klimatická data pro stanici Lanžhot (1961 - 2006), Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno, 2009

Inventarizace

lesů,

Metodika

venkovního

sběru

dat,

verze

6.0,

platnost od 1. 7. 2003, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, dostupné na World Wide Web: http://www.uhul.cz/il/metodika/metodika6/kap_2_6_0.pdf

http://www.dolnimorava.org/ http://maps.google.com/ http://www.lesycr.cz/cs/ http://www.mapy.cz http://www.nature.cz http://www.ochranaprirody.cz/ http://www.uhul.cz/ http://vyzva.partnerstvi-jmk.cz/. (Strategie rozvoje Jihomoravského kraje) http://www.slpkrtiny.cz/download/certifikace/lhp-lesni-typy-lo35.pdf http://www.wikipedia.com/

136

9. Přílohy Seznam příloh: Obr. č. 64

Mapa inventarizovaných porostů na polesí Tvrdonice

Obr. č. 65

jilm habrolistý - podíl jedinců podle kvality, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

Obr. č. 66

jilm vaz - podíl jedinců podle kvality, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

Obr. č. 67

jilm habrolistý - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 68

jilm vaz - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 69

jilm habrolistý - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L1

Obr. č. 70

jilm habrolistý - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L9

Obr. č. 71

jilm vaz - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L1

Obr. č. 72

jilm vaz - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L2

Obr. č. 73

jilm vaz - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L6

Obr. č. 74

jilm vaz - podíl dřevin dle Kraftovy stupnice na lesním typu 1L9

Obr. č. 75

jilm habrolistý - poměr tvarů koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 76 jilm vaz - poměr tvarů koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů Obr. č. 77

jilm habrolistý - podíl dřevin dle stupnice fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 78

jilm vaz - podíl dřevin dle stupnice fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 79

jilm habrolistý - podíl stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 80

jilm vaz - podíl stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 81

jilm

habrolistý -

podíl

stupňů

tloušťkových tříd a lesních typů

137

prosychání

koruny podle

Obr. č. 82

jilm vaz - podíl stupňů prosychání koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 83

jilm habrolistý - podíl dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 84

jilm vaz - podíl dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 85

jilm habrolistý - podíl dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 86

jilm vaz - podíl dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 87

jilm habrolistý - podíl dřevin dle výskytu tlakových vidlic podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 88

jilm vaz - podíl dřevin dle výskytu tlakových vidlic podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 89

jilm habrolistý - podíl dřevin dle hodnocení deformací koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 90

jilm vaz - podíl dřevin dle hodnocení deformací koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 91

jilm habrolistý - podíl dřevin dle poškození borky podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 92

jilm vaz - podíl dřevin dle poškození borky podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 93

jilm habrolistý - podíl dřevin dle poškození dřeva podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 94

jilm vaz - podíl dřevin dle poškození dřeva podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 95

jilm habrolistý - podíl nakloněných stromů podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 96

jilm vaz - podíl nakloněných stromů podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 97

jilm habrolistý - podíl dřevin dle oslabení kořenového systému podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 98

jilm vaz - podíl dřevin dle oslabení kořenového systému podle tloušťkových tříd a lesních typů 138

Obr. č. 99

jilm habrolistý - podíl dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 100

jilm vaz - podíl dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 101

jilm habrolistý - podíl dřevin dle množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů

Obr. č. 102

jilm vaz - podíl dřevin dle množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů

Tab. č. 65

nejkvalitnější jedinci

139

Obr. č. 64 – Mapa inventarizovaných porostů na polesí Tvrdonice

140

jilm habrolistý 100%

(%)

80%

4 3 2 1

60% 40% 20% 0% 1L1

1L9 do 1 m

1L1

1L9

1L1

1-5m

1L9

1L1

do 1 m

1L9 1-5m

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou výškou nad 5 m nad 5 m lesní typ výška umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

Obr. č. 65 - podíl jedinců podle kvality, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

jilm vaz 100%

(%)

80%

4 3 2 1

60% 40% 20% 0% 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 1L1 1L2 1L6 1L9 do 1 m

1-5m

do 1 m

Vzdálenost jedince nad 4 m od jilmu s výškou nad 5 m

1-5m

Vzdálenost jedince do 4 m od jilmu s výškou nad 5 m

lesní typ výška umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

Obr. č. 66 - podíl jedinců podle kvality, lesního typu, výšky a umístění jedince vzhledem k jilmům nad 5 m výšky

141

jilm habrolistý

20

výška (m)

15

10

5

0 LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

1L1

1L9

16-20 cm

kmen pod korunou

1L1

1L9

21-25 cm

1L1

1L9

26-30 cm

1L1

31-35 51-55 cm cm

koruna

Obr. č. 67 - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

142

1L9

jilm vaz 35 30

výška (m)

25 20 15 10

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

kmen pod korunou

46-50 cm

51-55 cm

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

koruna

Obr. č. 68 - průměrné hodnoty výšky stromu, nasazení koruny a délky koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

143

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0

1L1

5

101-111105 115 cm cm

Obr. č. 69 - podíl dřevin dle Kraftovy

Obr. č. 70 - podíl dřevin dle Kraftovy

stupnice na lesím typu 1L1

stupnice na lesím typu 1L9

Obr. č. 71- podíl dřevin dle Kraftovy

Obr. č. 72 - podíl dřevin dle Kraftovy

stupnice na lesím typu 1L1

stupnice na lesím typu 1L2

Obr. č. 73 - podíl dřevin dle Kraftovy

Obr. č. 74 - podíl dřevin dle Kraftovy

stupnice na lesím typu 1L6

stupnice na lesím typu 1L9

144

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

1L1

1L9

16-20 cm

1L1

1L9

21-25 cm

elipsovitý

kuželovitý

válcovitý

vejčitý

polokulovitý

vlajkovitý

deštníkovitý

obvejčitý

Obr. 75 - poměr tvarů koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

145

1L1

1L9

26-30 cm

kulovitý

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100% 80%

(%)

60% 40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

46-50 cm

51-55 cm

kuželovitý

válcovitý

vejčitý

polokulovitý

vlajkovitý

deštníkovitý

obvejčitý

146

61-65 cm

66-70 cm

kulovitý

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

56-60 cm

elipsovitý

Obr. č. 76 - poměr tvarů koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

1L1

11-15 cm

1L9

1L1

16-20 cm

2

3

1L9

21-25 cm

1L1

26-30 cm

4

Obr. č. 77 - podíl dřevin dle stupňů fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů

147

1L9

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm 41-45 cm

2

46-50 cm

3

51-55 cm

4

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

56-60 cm

Obr. č. 78 - podíl dřevin dle stupňů fyziologického stáří podle tloušťkových tříd a lesních typů

148

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0%

LT 1L9 průměr 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

0 - 25%

1L1

1L9

16-20 cm

26 - 50%

51 - 75%

Obr. č. 79 - podíl stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů

149

1L1

1L9

21-25 cm

76 - 100%

1L1

1L9

26-30 cm

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

0-25%

36-40 cm 41-45 cm

26-50%

Obr. č. 80 - podíl stupňů defoliace podle tloušťkových tříd a lesních typů

150

46-50 cm

51-75%

51-55 cm

56-60 cm

76-100%

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

81-85 cm 101-111105115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0%

LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

1L1

11-15 cm

1L9

1L1

16-20 cm

0

1

2

1L9

21-25 cm

3

4

Obr. č. 81 - podíl stupňů prosychání koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

151

1L1

1L9

26-30 cm

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

0

41-45 cm

1

2

46-50 cm

3

Obr. č. 82 - podíl stupňů prosychání koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

152

51-55 cm

4

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý

100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

1L1

11-15 cm

1L9

1L1

16-20 cm

0

1

1L9

21-25 cm

2

3

Obr. č. 83 - podíl dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů

153

1L1

1L9

26-30 cm

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

0

41-45 cm

1

46-50 cm

2

Obr. č. 84 - podíl dřevin dle stupnice vitality podle tloušťkových tříd a lesních typů

154

51-55 cm

3

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

0% 101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% 1L9

LT průměr

0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

1L1

11-15 cm

0

1L9

1L1

16-20 cm

1

2

3

1L9

21-25 cm

4

5

Obr. č. 85 - podíl dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů

155

1L1

1L9

26-30 cm

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

0

36-40 cm

1

41-45 cm

2

46-50 cm

3

51-55 cm

4

5

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

56-60 cm

Obr. č. 86 - podíl dřevin dle stupňů zdravotního stavu podle tloušťkových tříd a lesních typů

156

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

0% 101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0%

LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

0-5m

6 - 10 m

1L1

1L9

11-15 cm

11 - 15 m

1L1

1L9

1L1

1L9

16-20 cm

21-25 cm

16 - 20 m

20 m a více

1L1

26-30 cm

nezaznamenána

Obr. č. 87 - podíl dřevin dle výskytu tlakových vidlic podle tloušťkových tříd a lesních typů

157

1L9

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

0-5m

26-30 cm

6 - 10 m

31-35 cm

11 - 15 m

36-40 cm

41-45 cm

46-50 cm

16 - 20 m

51-55 cm

61-65 cm

66-70 cm

nezaznamenána

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

56-60 cm

20 m a více

Obr. č. 88 - podíl dřevin dle výskytu tlakových vidlic podle tloušťkových tříd a lesních typů

158

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% 1L9

LT průměr 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

1L1

1L9

16-20 cm

bez deformací ovlivnění korunou sousedního jasanu jiné deformace

1L1

1L9

21-25 cm

1L9

26-30 cm

excentrická ovlivnění korunou jiného stromu

Obr. č. 89 - podíl dřevin dle deformací koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

159

1L1

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz

100%

80%

(%)

60%

40%

6-10 cm

11-15 cm

bez deformací

16-20 cm

21-25 cm

excentrická

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

46-50 cm

ovlivnění korunou sousedního jasanu

Obr. č. 90 - podíl dřevin dle deformací koruny podle tloušťkových tříd a lesních typů

160

51-55 cm

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

ovlivnění korunou jiného stromu

76-80 cm

81-85 cm

jiné deformace

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

LT průměr

1L9

0%

1L1

20%

101-111105115 cm cm

jilm habrolistý 100% 80%

(%)

60% 40% 20% 0%

LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

1L1

1L9

16-20 cm

1L1

1L9

21-25 cm

1L1

1L9

26-30 cm

5 - výskyt požerků podkorního hmyzu (rod bělokaz, lýkohub, krasec atd.) sloupávání borky 4- rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, nelze očekávat zahojení 3- rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, pravděpodobně se zahojí (úzká ale dlouhá poškození) 2- drobná poškození, do 100 cm2, pravděpodobně se zahojí 1 - poškození zahojené pošk. nezaznamenáno

Obr. č. 91 - podíl dřevin dle poškození borky podle tloušťkových tříd a lesních typů

161

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

46-50 cm

51-55 cm

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

5 - výskyt požerků podkorního hmyzu (rod bělokaz, lýkohub, krasec atd.) sloupávání borky 4- rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, nelze očekávat zahojení 3- rozsáhlejší poškození, nad 100 cm2, pravděpodobně se zahojí (úzká ale dlouhá poškození) 2- drobná poškození, do 100 cm2, pravděpodobně se zahojí 1 - poškození zahojené pošk. nezaznamenáno

Obr. č. 92 - podíl dřevin dle poškození borky podle tloušťkových tříd a lesních typů

162

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0% LT průměr

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0%

LT 1L9 průměr 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

bez poškození

1L1

1L9

11-15 cm

trhliny

1L1

1L9

16-20 cm

dutiny

1L1

1L9

21-25 cm

hniloba měkká

Obr. č. 93 - podíl dřevin dle poškození dřeva podle tloušťkových tříd a lesních typů

163

1L1

1L9

26-30 cm

hniloba tvrdá

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

bez poškození

26-30 cm

31-35 cm

trhliny

36-40 cm

41-45 cm

dutiny

46-50 cm

56-60 cm

61-65 cm

66-70 cm

hniloba tvrdá

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

51-55 cm

hniloba měkká

Obr. č. 94 - podíl dřevin dle poškození dřeva podle tloušťkových tříd a lesních typů

164

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

Obr. č. 95 - podíl nakloněných stromů podle tloušťkových tříd a lesních typů

165

Obr. č. 96 - podíl nakloněných stromů podle tloušťkových tříd a lesních typů

166

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% 1L9

LT průměr

0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

1L1

11-15 cm

5

1L9

1L1

16-20 cm

1

2

1L9

21-25 cm

3

1L1

26-30 cm

4

Obr. č. 97 - podíl dřevin dle oslabení kořenového systému podle tloušťkových tříd a lesních typů

167

1L9

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

5

36-40 cm

41-45 cm

1

46-50 cm

2

51-55 cm

56-60 cm

3

Obr. č. 98 - podíl dřevin dle oslabení kořenového systému podle tloušťkových tříd a lesních typů

168

61-65 cm

4

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% 1L9

LT průměr

0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

bez nálezu

1L1

1L9

16-20 cm

hmyz

grafioza

1L1

1L9

21-25 cm

1L1

1L9

1L1

1L9

26-30 cm

3135 cm

5155 cm

hmyz+grafioza

Obr. č. 99 - podíl dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů

169

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

LT průměr

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

bez nálezu

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

hmyz

46-50 cm

51-55 cm

grafioza

56-60 cm

61-65 cm

71-75 cm

76-80 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

66-70 cm

hmyz+grafioza

Obr. č. 100 - podíl dřevin dle výskytu poškození hmyzem a grafiózy podle tloušťkových tříd a lesních typů

170

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

1L9

0%

1L1

20%

81-85 cm 101-111105 115 cm cm

jilm habrolistý 100%

80%

(%)

60%

40%

20%

0% LT průměr

1L9 0-5 cm

1L1

1L9

6-10 cm

1L1

1L9

11-15 cm

minimálně

1L1

1L9

16-20 cm

málo

1L1

1L9

21-25 cm

1L1

1L9

26-30 cm

hodně

Obr. č. 101 - podíl dřevin dle množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů

171

1L1

1L9

31-35 51-55 cm cm

jilm vaz 100%

80%

(%)

60%

40%

6-10 cm

11-15 cm

16-20 cm

21-25 cm

26-30 cm

31-35 cm

36-40 cm

41-45 cm

minimálně

46-50 cm

málo

51-55 cm

56-60 cm

hodně

Obr. č. 102 - podíl dřevin dle množství kmenových výmladků podle tloušťkových tříd a lesních typů

172

61-65 cm

66-70 cm

71-75 cm

76-80 cm

81-85 cm

1L9

1L9

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L1

1L9

1L1

1L9

1L6

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L6

1L2

1L1

1L9

1L1

LT průměr

1L9

0%

1L1

20%

101-111105 115 cm cm

Tab. č. 65 - nejkvalitnější jedinci jilm vaz porost

datum

druh výška

a

zmlazení v okolí

obvod Kraft

IUFRO

b

c

d

tvar koruny

e

f

g

h

i do výšky1m

výška 1-5 m

souřadnice GPS hnízdo

9

mN

mHAE

mE

915C10 15.8.2008

v

28

9

222

2

1

2

35

2

válcovitý

2

4

1

málo

915H9

15.8.2008

v

26

11

150

2

1

2

35

2

elipsovitý

2

4

1

málo

-1209818,60 157,98 -569163,39

915H9

15.8.2008

v

15

5

120

3

1

2

15

2

vejčitý

1

3

1

hodně

915H9

15.8.2008

v

10

3

113

4

2

2

25

2

válcovitý

2

3

1

hodně

915H9

15.8.2008

v

12

4

100

4

2

2

15

2

válcovitý

1

3

1

hodně

921B10

6.8.2008

v

23

6

223

3

1

2

30

2

obvejčitý

2

4

1

hodně

921B10

5.8.2008

v

26

6

179

3

3

3

5

2

obvejčitý

2

4

1

hodně

921B10

6.8.2008

v

21

10

169

3

1

2

25

2

elipsovitý

1

4

1

málo

921B10

5.8.2008

v

24

6

165

2

1

2

15

2

obvejčitý

2

4

1

málo

-1210939,25 158,17 -573524,68

921B10

5.8.2008

v

26

14

157

3

1

3

15

2

elipsovitý

1

4

1

hodně

-1210766,95 138,60 -573573,15

921B10

5.8.2008

v

23

8

153

3

1

2

45

2

elipsovitý

1

4

1

hodně

-1210952,45 161,16 -573539,90

921B10

5.8.2008

v

17

9

127

3

1

2

20

2

válcovitý

2

3

1

hodně

-1210930,75 160,46 -573536,31

921B10

-1209713,83 166,72 -568197,90 5

4

-1209616,15 148,35 -568230,35

6

-1209672,76 166,72 -568193,65

-1209636,08 176,61 -568230,21

-1210799,63 167,82 -573645,65 ano 8

2

-1210778,68 159,92 -573612,81 -1210791,92 152,03 -573663,67

5.8.2008

v

15

3

113

3

1

2

15

2

vlajkovitý

1

3

1

hodně

-1210556,73 168,31 -573571,38

922D10 13.8.2008

v

32

22

245

2

1

2

40

2

válcovitý

1

4

1

málo

-1211939,62 189,54 -572486,11

922D10 13.8.2008

v

25

14

168

3

1

3

10

1

válcovitý

1

4

1

málo

-1211901,51 161,21 -572595,02

922D10 13.8.2008

v

27

20

160

2

1

2

35

2

válcovitý

2

4

1

málo

-1211993,89 167,70 -572832,31

922D10 13.8.2008

v

22

8

150

3

1

2

5

1

válcovitý

1

4

1

málo

922D10 13.8.2008

v

25

12

132

2

1

2

15

1

válcovitý

1

4

1

málo

2

922D10 13.8.2008

v

26

10

131

2

1

2

20

2

válcovitý

1

4

1

málo

1

924D13 14.8.2008

v

14

4

113

3

1

2

15

1

válcovitý

1

3

1

hodně

-1213180,20 129,84 -572601,97

924D13 14.8.2008

v

13

8

110

3

1

2

25

2

obvejčitý

1

3

1

málo

-1213211,40 168,85 -572648,97

924D13 14.8.2008

v

14

5

102

4

2

3

30

2

vejčitý

2

3

1

hodně

-1213156,54 172,02 -572418,62

931G17 14.8.2008

v

26

9

160

2

1

3

25

2

válcovitý

1

4

1

hodně

-1213075,53 151,53 -574514,73

931G17 14.8.2008

v

25

8

139

2

1

3

25

2

válcovitý

1

4

1

málo

-1213056,96 162,11 -574528,98

173

-1212096,69 168,85 -572597,81 -1212003,58 162,91 -572835,12 3

-1212049,99 167,84 -572684,46

Tab. č. 65 - pokračování - nejkvalitnější jedinci jilm habrolistý porost

datum

druh výška

a

obvod Kraft

zmlazení v okolí

IUFRO

b

c

d tvar koruny

e

f g

h

914B2 15.8.2008

h

5

2

29

3

1

3

35

2

vejčitý

2

2 1

málo

914B2 15.8.2008

h

7

5

22

2

1

3

20

2

válcovitý

2

2 1

ne

914B2 15.8.2008

h

5

4

21

2

1

3

20

2

válcovitý

2

2 1

málo

914B2 15.8.2008

h

6

3

31

3

1

3

15

2

obvejčitý

2

2 1 minimálně

915H9 15.8.2008

h

9

3

73

4

3

2

45

2 polokulovitý

2

3 1

hodně

915H9 15.8.2008

h

11

4

92

4

2

3

25

2

vejčitý

1

3 1

elipsovitý

i

souřadnice GPS

do výšky1m výška 1-5 m hnízdo ano 1

6

mN

mHAE

mE

-1209969,44 158,98 -569976,24 -1209836,24 171,37 -569925,51

4

6

1

1

hodně

25

30

-1209645,89 175,38 -568244,99

x

-1209840,85 143,91 -569914,87 ano

-1209945,85 162,51 -570003,12 -1209583,87 163,18 -568261,18

915H9 15.8.2008

h

10

3

64

4

2

2

15

2

1

3 1

málo

6

922D10 13.8.2008

h

7

2

49

4

2

2

40

2 polokulovitý

1

2 1

málo

8

5

-1211989,88 155,15 -572819,62

922D10 13.8.2008

h

7

4

36

4

3

3

25

2 polokulovitý

1

2 1

málo

10

4

-1211639,24 162,68 -572424,29

druh – h - jilm habrolistý, v - jilm vaz a - výška nasazení koruny b - bonitace porostu c - defoliace d - prosychání koruny e - stupeň vitality f - fyziologické stáří

-1209623,01 150,49 -568242,01

g - stupeň zdravotního stavu h - kmenové výmladky i - nevhodný tvar koruny (x - ovlivnění sousední lípou) Jmenované stromy nebyly přeštíhlené, nakloněné, neměly točitost kmene, tlakové vidlice, poškození kůry a dřeva, dutiny, nalezenou grafiózu ani požerek hmyzu.

174