Ku r ý r 25/2016 Občasný týdeník www.publicumcommodum.cz Ověřené i neověřené zprávy a komentáře. Můžete přispět svými postřehy a názory i vy . Příspěvky posílejte na adresu –
[email protected]. V dalším čísle Kurýra se jimi budeme zabývat. Nechcete-li Kurýra dostávat, sdělte nám to. Děkujeme.
Je nejvyšší čas starat se o svojí bezpečnost Pohled na bezpečnost se v každém případě v posledních týdnech jak v Česku, tak v Evropě, mění pod vlivem přibývajících teroristických činů, často nijak sofistikovaných, kterým stačí třeba jen obyčejný nůž. Je tedy logické, že se v Bratislavě na summitu lídrů zemí Evropské unie, mluvilo nejčastěji o otázkách bezpečnosti. Premiér Sobotka má dlouhodobě jasno – stačí vybudovat evropskou armádu, a hotovo. Jenomže řeč se mluví a pivo pije, jak říká známé úsloví. Vzhledem k tomu, že se situace v Eropě blíží každodenní realitě v Izraeli, není na škodu porovnat si, co pro svoji vlastní bezpečnost koná Izrael a počtem obyvatel srovnatelný stát – Český republika. Zmiňme se jen o těch nejzásadnějších oblastech. Je bez diskuse, že Izrael by dnes už neexistoval, pokud by neměl špičkové obranné technologie. Do mohutného náskoku před svými protivníky se dostal hlavně díky masivnímu financování. Jen v loňském roce šlo na obranu Izraele 18,6 miliardy dolarů, tedy zhruba 457 miliard korun. Pro srovnání – Česká republika v roce 2015 v této oblasti hospodařila s 43,4 miliardy korun a ještě jí na konci roku zbylo. Spolu s tím by se musela radikálně změnit i mentalita českých generálů, kteří jsou zvyklí jen plnit zadání politiků či Severoatlantické aliance. Zatímco pokud se někde v zahraničí rýsuje potenciální nebezpečí pro stát, izraelské tajné služby či speciální jednotky jdou do akce, aby hrozbu zavčas zničily. S ničím podobným nemá česká armáda zatím zkušenost. Bojovník kandiduje za SPO A to nemluvíme o trapném fiasku s agentem kontrarozvědky Martinem Psíkem, který naivně vletěl do pasti libanonských tajných služeb. Po únosu pětice Čechů stačilo pár minut u počítače a jeho pravá identita byla vyzrazena. Ministerstvo obrany totiž jeho jméno, služební zařazení i fotku mělo už šest let na resortním webu. Jednou z hlavních pojistek ochrany izraelského státu je deštník“ Iron Dome. Jeho střely Tamir dokážou zlikvidovat nepřátelské rakety ještě ve vzduchu a pro Českou republiku by mohly do budoucna posloužit jako ochrana před drony řízenými teroristy. Jenže provozovat takový systém je nad české možnosti. Jedna raketa Tamir stojí zhruba 100 tisíc dolarů. Navíc dnes libanonský Hizballáh a Hamás v Gaze připravují pokus zasypat Izrael salvami od padesáti do sto raket. Takovou kanonádu Iron Dome není schopen zastavit. Proto začali Izraelci vyvíjet program, který v letící smečce smrtících střel dokáže vyhodnotit jen ty mířící na domy či lidi. My jsme raketový deštník, který svého času nabízely Spojené státy, díky povyku militantních levičáků a neomarxistických spolků různých rusofilů, čerpajících finanční prostředky na svoji činnost především ze státních dotací pro nejrůznější neziskovky, odmítli. Místo radaru v Brdech se v tamních lesích dnes prohánějí daňci a srnci, což je sice přírodě milé, ale případě raketového napadení nám to bohužel moc nepomůže. Dokončení na str. 3
Bojovník kandiduje za SPO Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička, který je veden jako tajný agent ve složkách Veřejné bezpečnosti a tajil své členství v KSČ, kandiduje v podzimních krajských volbách za Stranu práv občanů, kterou vede senátor Jan Veleba. Ten uzavřel spojenectví s Tomiem Okamurou a do voleb jdou ve společné koalici. To se nelíbí předsedkyni kladenské buňky svazu Gabriele Havlůjové „Dnes jsem také obdržela informaci, že pan předseda Vodička kandiduje za stranu, která je v koalici s Tomiem Okamurou. Považuji to za skandální, že kandiduje zrovna za tuto stranu. I když je soukromou osobou, pořád zůstává předsedou svazu. Jak moc se bude věnovat bojovníkům, což by měla být jeho priorita, protože je jedním z mála placených funkcionářů,“ říká Havlůjová.
Babiš reaguje na jednání Poslanecké sněmovny (žvanírna a kecy), na jednání ve vládě ČR (když neschválíte, co chci, z vlády odejdu) a konec konců v řízení svěřeného ministerstva financí, kdy výdaje z rozpočtu považuje za peníze, které dává Andrej Babiš, nikoliv stát (řídí ministerstvo jako firmu, kde on je vlastníkem). Hnutí ANO na pokyn svého předsedy stále dokola opakuje obezličku, že zákon odrazuje od vstupu do politiky „ty úspěšné“, jako by úspěšnými tohoto světa byli výhradně majitelé fitrem, jako by neexistovalo jiné měřítko úspěchu než peníze. To všechno je známé. Co tentokrát překvapilo, byla skutečnost, že Babiš se jednání Sněmovny nezúčastnil, v ústraní jako trucovité dítě sledoval průběh schůze na televizní obrazovce. Po skončeném hlasování téměř uplakaně se ohradil proti označení za oligarchu a řekl se poradí o dalším postupu s právníky.
Uplakaný Babiš Andreje Babiše vyděsila jednotnost Poslanecké sněmovny při projednávání návrhu zpřísnění zákona o střetu zájmů i s některými omezeními pro podnikání členů vlády, které údajně podle předsedy klubu poslanců hnutí ANO Jaroslava Faltýnka zjevně míří na ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvítal, že si kvůli předpisu oligarchové musí vybrat buď členství ve vládě, nebo dotace, zakázky a vlastnictví médií. Zákon prošel téměř průřezově s podporou celého politického spektra, poslanci zákon schválili 135 hlasy, proti hlasovali jen poslanci ANO a dva nezařazení. Babiš po hlasování označil sněmovní většinu za "zoufalce, kteří nevědí, jak funguje svět". Jednání sociální demokracie považuje Babiš za zradu, vždyť Sobotka přecve od počátku věděl o jeho podnikání a nevadilo mu to při podpisu koaliční dohody. Podobně jako Dubček v osmašedesát plakal nad vojenským vpádem Sovětské ardmády do Československa a astále naříkal, že “tohle udělali právě mě.” Na tiskové konferenci pak Babiš odmítl, aby někdo jiný rozhodoval o tom, co smí vlastnit a jestli může do politiky. Jeho vyjádření jen dokumentuje jeho postoj k zákonům a k demokratickým mechanismům. Je to jakýsi individuální anarchismus, se kterým
Prezident Miloš Zeman už opatrně Babiše, jak jinak, podpořil, když při návštěvě Pardubického kraje prohlásil, že by se úspěšným starostům a úspěšným podnikatelům nemělo bránit, aby vstupovali do politiky a zůstávali v ní. Zeman také řekl, že zákony by se neměly přijímat kvůli jednomu člověku. Prezident, podobně jako v případě údajného článku Ferdinanda Peroutky se opět účelově „mýlí“. Zpřísněný zákon se netýká pouze Andreje Babiše (jako kdysi se tzv. Lex Schwarzenberg týkal pouze majetku jednoho šlechtického rodu), ale všech členů vlády, a rozhodně už nebrání úspěšným starostům či podnikatelům vstupovat do politiky.
Dokončení ze str. 1 S otázkou bezpečnosti bezprostředně souvisí třeba i současná víceletá sucha. Mnohem dřív než v obranné činnosti bychom se mohli od Tel Avivu inspirovat v systému hospodaření s vodou. Politici v České republice už dnes jsou si vědomi, že voda neteče z kohoutku automaticky a že do budoucna půjde o velmi vzácnou surovinu. Sladkou vodu získává Izrael z odsolovacích provozů na pobřeží Středozemního moře, více než 75 procent odpadní vody se recykluje a používá dále v zemědělství. K čištění splašků pomáhají například i technologie s UV zářením. Aby byl Tel Aviv v hospodaření s životodárnou tekutinou soběstačný, jen během posledních let proinvestoval v přepočtu více než 110 miliard korun. Tyto sumy jsou pro Česko z říše snů, na boj se suchem se zatím vyčleňují částky v řádech desítek a stovek milionů. Navíc výstavbu nových nádrží a přehrad, které by mohly problém řešit, blokují, díky svému zelenému fanatismu, anebo úmyslně, nejrůznější spolky a občanské iniciativy, které opět zásobuje ministerstvo Jiřího Dienstbiera mohutnými dotacemi. Je zřejmé, že Evropská unie se sice může váhavě a opatrně shodnout na výstavbě plotů a posílit ostrahu jižních hranic, ale to už je trochu pozdě. Proud migrantů do Evropy nezačal dnes, ani včera, ten tady je už dávno. Takže je samozřejmým požadavkem zajistit vnější hranice schengenského prostoru (to už mělo být dávno), ale je také nejvyšší čas začít se starat o svojí bezpečnost. Hušákův návrh, aby se domácnosti vybavily kromě kuchyňských robotů také kulomety a kalašnikovy je sice směšný, ale pokud ho bereme jako silně nadsazenou metaforu, jisté racionální jádro má. Premiér Sobotka uiž delší dobu hovoří o nutnosti zabepečit bezpečnosti občanů i státu. Hovoří, ale nic netvoří. Slova, slova, slova, dánský premiér Polonius Hamleta. "Slova, slova, slova...," odpovídá posměšně na Poloéniovu otázku dánský kralevic hamlet, ale rozhodně nemluví o knize, kterou čte, ale o slibech Poloniových. Nejspíš bychom mu měli připomenout jiný citát, tentokrát z Knihy Kazatel Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a nesplníš. (Kniha Kazatel, kapitola 5, verš 4). Což je zvlášť aktuální po Bratislavském summit, který Merkelová s Hollandem považují za úspěšný. Italský premier s nimi ovšem nesouhlasí a na tiskovku se nedostavil. Media ho ihned označila za brzdu jednotné EU. Viktor Orbán rovnou naštvaně prohlásil, že “Unie nezměnila svoji sebedestruktivní a naivní migrační politiku” a svolal do Budapešti summit balkánských států.
Já bych tam šel, náčelníku. Je to sice divnej svět, ale prej nás čekají s otevřenou náručí. Kdo má kopi, tomu postavěj sochu
Naše blogo sféra janderova.blog.idnes.cz ivanbednar.blog.idnes.cz
Chlubení se cizím peřím Zdá se, že premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) podlehl v poslední době zvláštní chorobě, která se lidově nazývá „chlubení se cizím peřím“. S velkou pompou a slávou oznámil Sobotka zahájení nového projektu Iniciativa 202020, který by měl spustit nové služby, zkvalitňující elektronickou komunikaci lidí a úřadů. Jenomže nový project v podstatě navazuje na to, co už zde bylo dříve a ůúspěšně vykonáno. "Není žádným tajemstvím, že máme velké zpoždění, velké mezery, ale i velké příležitosti. Elektronizace státní správy je cestou moderního a prosperujícího státu," uvedl Sobotka. Zlepšení pozice Česka v oblasti elektronické státní správy je též jednou z priorit nově jmenovaného vládního koordinátora pro digitální agendu Tomáše Prouzy. Česko podle něj v posledních letech zaostalo mimo jiné proto, že přestalo plnit některé dříve vzniklé iniciativy. Připomeňme oběma pánům, že tady existuje systém Czech POINT, v jehož rámci obecní úřady s rozšířenou působností, krajské úřady, notáři a další právnické osoby (např. provozovny České pošty a lokální pracoviště Hospodářské komory ČR s příslušným oprávněním) mohou lidem vydávat výpisy z katastru nemovitostí, z rejstříku trestů či živnostenského rejstříku. Na Czech POINTech lidé získávají veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních veřejných evidencích a registrech o jejich osobě, majetku a právech. Odpadává tak další obíhání po úřadech podle hesla bývalého ministra vnitra Ivana Langera „nemá obíhat občan, ale dokument“. Pokud si tohle premiér nepamatuje, mohl by jistě měl vědět, že o letošních Velikonocích oslavil Czech POINT další rok úspěšného provozu. Služby poskytuje už devět let! Začínal výdejem výpisů v papírové podobě. Později se k tomu
přidala autorizovaná konverze dokumentů, což přineslo rozvoj využití elektronických dokumentů, které mají stejné právní účinky jako dokument v listinné podobě. V další etapě pomohl Czech POINT při rozjezdu Informačního systému datových schránek, kterému dosud poskytuje podporu. Na Czech POINTu lze zažádat například o zřízení datové schránky, nebo zneplatnit přístupové údaje. Premiér zřejmě neví, že Czech POINT je nejpohodlnějším způsobem, jak z jediného místa komunikovat s úřady a institucemi. Byl odstartován 22. června 2005 a jeho největším propagátorem byl poslanec Ivan Langer (ODS), později ministr vnitra v Topolánkově vládě (ODS). Síť byla naplno spuštěna za jeho ministrování 28. ledna 2008. Ivan Langer totiž jako jeden z mála ministrů vnitra chápal, že ministerstvo vnitra není ministerstvem policie, ale že jeho úkolem je široká státní správa věcí civilních. Naproti tomu jsme v současné době svědky přímo učebnicového případu, kdy se činnost ministerstva vnitra zúžila jen na správu policie a snahu o její ovládnutí jako mocenského politického nástroje. Probíhající boj ministra vnitra Chovance a místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše není o ničem jiném než o ovládnutí policie. Czech POINT je prostě stabilní součást našeho eGovernmentu, který začal, marná sláva, zavádět Ivan Langer. Závidí nám ho mnoho sousedů z EU. Elektronizace státní správy totiž neznamená jen přesun všeho dění na internet, musí pamatovat i na občany, kteří nemohou, nebo nejsou schopni se státem komunikovat elektronicky. A od toho máme v České republice právě Czech POINT, kde občanovi poradí asistent kontaktního místa a zprostředkuje mu kontakt s veřejnou správou, který samozřejmě už probíhá čistě elektronicky. Pokud jsme tedy v nějakém zpoždění, jak přiznává jak premiér, tak vládní zmocněnec, jde toto zpoždění výhradně na vrub Sobotkovy vlády. Kdyby toho nebylo, byli bychom dnes mnohem dál a premiér Sobotka by seč mohl chlubit nějakým vlastním počinem než skutky vlád minulých. Ivan Bednář Ivanbednar.blog.idnes.cz
Dolínek nositelem medaile Pavla Béma
A máme věřit slibům, že to skutečně bude na jaře příštího roku? Sám Dolínek připouští, že bude záležet na shodě v koalici, která se tak často v ničem neshodne. To se probudili až nyní? Nejspíš Ano.
Nesmyslné rozhodnutí soudu v Haagu Jedním z velmi negativních projevů globalizace je skutečnost, že se někdy se na jednom konci světa rozhoduje o tom, co bude na jeho konci druhém.
Pamětní medaili Pavla Béma si zasloužil současný náměstek pražské primátorky pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD). Při hodnocení ročního provozu tunelového komplexu, který tvoří Bubenečský, Dejvický a Brusnický tunel. nešetřil superlativy. Denně prý projede tunely vice než 70 – 80 000 aut. Tunelový komplex je podle Dolínka naprosto funkční, a jeho největším přínosem je zklidnění dopravy a velkým přínosem je jeho pozitivní vliv na životní prostředí,“ Rekordní počet aut v jeden den padl letos 12. července, kdy Technická správa komunikací (TSK) napočítala v Brusnickém tunelu 94 500 vozů. Dosud Blankou projelo na 30 milionů aut. Šestikilometrový tunel Blanka navázal na tunel Mrázovka a Strahovský tunel. Společně tak tvoří nejdelší tunelový komplex ve střední Evropě. Hlavní město Praha, podle Dolínka, počítá s dostavbou takzvané severovýchodní části městského okruhu. Úředníci prý plánují nejpozději do jara roku 2017 vypsat výběrové řízení na projektanta, který by připravil pokračování tunelu. “Činíme reálné kroky pro výběr projektantů pro přípravu pokračování okruhu," uvedl náměstek. Záležet podle něj ale bude na shodě v koalici. Co dělali rok, po který je komplex v provozu? Co dělali rok předtím, když v Praze nastoupila koalice s Krnáčovou? Minimálně již dva roky mohli pokračování Blanky připravovat?
Je známá věc, že zahraniční politika Spojených států, byť v dobré víře, tak mnohdy způsobuje větší konflikty, než byly ty, které chtěla Amerika řešit. S jakousi nadřazenou suverénností se chovají i některé evropské orgány. Ne, nejde teď o některá notoricky známá nařízení Evropské komise, jedná se o rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu, který rozhodoval o filipínské žádosti o arbitráž ohledně teritoriálních nároků Číny v Jihočínském moři. Důvodem byly dlouhodobé spory mezi Čínou a Vietnamem, Tchaj-wanem, Malajsií nebo státem Brunej. Spory se týkají suverenity nad oblastmi Spratlyho a Paracelských ostrovů, v jejichž okolí se nachází celá řada skalních útvarů, útesů a písčin. Tchajwanský ministr zahraničí David Lee označil rozhodnutí soudu za naprosto nepřijatelné ze dvou důvodů. Jednak v textu soudního rozhodnutí je zcela chybně Čínská republika na Tchaj-wanu nazývána jako „tchajwanský orgán Číny“, což snižuje její status jako suverénního státu. A za druhé haagský tribunál zahrnul do svého verdiktu i ostrov Taiping ze skupiny Spratlyho ostrovů, který spravuje Tchajwan, ač vůbec nebyl součástí filipínské žádosti o arbitráž. Soud jej zahrnul do verdiktu jako „skálu“, na kterou se nevztahuje právo výlučné ekonomické zóny. Taiping je přitom největší ze Spratlyho ostrovů a splňuje všechny parametry definice „ostrova“ v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu. Haagští soudci by si měli minimálně zopakovat zeměpis, a pro jistotu i mezinárodní právo.
KRAJSKÉ a SENÁTNÍ VOLBY 2016 ODS: Zrušíme EET Již od 1. prosince 2016 začne v České republice fungovat systém elektronické evidence tržeb. Má jít o jeden z nástrojů boje s daňovými úniky. Vláda však pomocí EET nebojuje jenom s těmi, kdo daňové povinnosti obchází, ale zasahuje do práce stovek tisíců poctivých živnostníků a podnikatelů. V zemích, kde tento systém zavedli, se nezlepšil výběr daní. Naopak řada podnikatelů ukončila svou činnost. Elektronická evidence je velmi nákladná a jen pořízení pokladny pro drobného prodejce vyjde minimálně na 5 700 Kč. Náklady pro střední firmu se budou pohybovat kolem 450 000 Kč. Systém přitom sbírá citlivá data, která jsou snadno zneužitelná, a zaměstná 400 nových úředníků. Příklad: V Chorvatsku poklesl výběr DPH o 1 % v roce, kdy byla zavedena elektronická evidence tržeb. Po zavedení elektronické evidence tržeb v Chorvatsku klesl počet OSVČ o 9 %. Elektronická evidence tržeb je experiment, který poškodí české podnikatelské prostředí a přidělá mnoho práce poctivým podnikatelům. Ve většině vyspělých zemí západní Evropy nic podobného nefunguje, a proto celou tuto myšlenku odmítáme. Proto navrhujeme ZRUŠENÍ ELEKTRONICKÉ EVIDENCE TRŽEB
Snížíme tak administrativní zátěž podnikatelů a zlepšíme podnikatelské prostředí v České republice.
Ve vyspělých ekonomikách elektronickou evidenci tržeb nemají.
Desatero pravicové politiky 10/ Národ, národní stát, národní zájmy Národ v pravicovém pojetí je přirozeným společenstvím, spojeným na základě společného jazyka, kultury a historie. Národní stát - jako další přirozená komunita - se osvědčil jako dobrý nástroj pro svobodný rozvoj národní identity i ke správě věcí veřejných. Pouze on poskytuje odpovídající rámec pro prosazování českých národních zájmů, kterými jsou: pokračující euroatlantická spolupráce, evropská spolupráce na bázi volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, spolupráce se všemi zeměmi, založená na vzájemném respektu k národní suverenitě a hospodářské spolupráci, udržení zřetelně vymezené české národní identity. Pravice se bude vždy zasazovat o Evropu národních států, nikoli o evropskou federaci či evropský superstát.
Víte-li o někom, kdo by měl zájem Kurýra take dostávat, zašlete nám jeho e-mailovou adresu. Děkujeme Veřejný kurýr – občasný týdeník. Vydává spolek Publicum commodum. dobrovolné sdružení, které sdružuje své členy na základě společného zájmu o veřejné dění na úrovni obcí, krajů a států s vůlí stavět se proti negativním jevům, záměrům a činnostem, které život občanské společnosti a veřejné dění poškozují a ohrožují. Členové se věnují především problematice, která je spojená s obdobím II. a III. odboje, tj. historickému období 1938 – 1945 a 1948 až 1989. Místopředsedkyně Jaroslava Janderová. Odpovědný redaktor Ivan Bednář Archív starších čísel http://www.publicumcommodum.cz/index.php/verejny-kuryr-obcasny-tydenik
