2016 ČÉZAŘI 2016 NAŠI. Příloha: Bezpečnost práce v SD

HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD

2 / 2016

ČÉZAŘI 2016

NAŠI

Příloha: Bezpečnost práce v SD

Z OBSAHU aktuality 9

hobby je víc než hra 14 Cyklistické radosti Viktora Hrdiny Jízda na kole je pro ma‑ nažera útvaru controllingu Viktora Hrdinu hlavním koníčkem a prostředkem relaxace. Prozradil také svůj tip na ideální prázdninový cyklovýlet Bezručovým údolím do Krušných hor.

z míst, kde žijeme 34 Revitrans má nového pomocníka omezujícího znečištění komunikací Na DB funguje automatická průjezdná recirkulační myčka kol všech vozidel, která opouštějí dobývací prostor.

Rozhovor s náměstkem mosteckého primátora Markem Hrvolem Ptali jsme se na zpřístupnění jezera Most na místě zbytkové jámy hnědouhelného povrchového dolu a budování potřebné rekreační infrastruktury.

aktuality 10

sport 51

HORNICKÉ listy 2/2016

SD pečují o Střezovskou rokli Severočeské doly se v rámci kompenzačního opatření za úbytek biotopů při provádění hornické činnosti zavázaly k péči o přírodní památku Střezovská rokle u Března.

HORNICKÉ listy 2/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD

Vzpěrač Jan Zajan Seznamte se s držitelem tří českých rekordů a úřadujícím mistrem ČR ve vzpírání kategorie M 40 do 85 kg.

VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chom58utov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2016: 1. 7. 2016 UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2016: 20. 9. 2016. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz a mobilní aplikaci Hornické listy pro zařízení se systémem Android na Google Play https://goo.gl/eOk0rc 

Novela horního zákona přinese od roku 2017 zvýšení poplatků z vydobytých nerostů, poplatků za držené dobývací prostory a jejich nové rozdělení mezi stát a obce.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, čtenáři Hornických listů, dovolte mi ještě jedno a opravdu poslední ohlédnutí za rokem 2015. Po skončení auditních prací (ověřování účetnictví) jsme v květnu zveřejnili, že naše společnost Severočeské doly vykázala v roce 2015 provozní zisk před odpisy (EBITDA) 4,3 mld. Kč a jen o pár miliónů tak překročila roční rozpočet. Zisk po zdanění dosáhl 2,0 mld. Kč. Z pohledu financí to byl úspěšný rok. Slyšíme to z mnoha stran – energetika v Evropě hledá svou rovnováhu, možná spíše dno. Cena elektrické energie je pro nás hlavním faktorem, ovlivňujícím výsledek hospodaření. Většina našich prodejů je totiž právě vázána na vývoj ceny silové elektric‑ ké energie. Od druhé poloviny roku 2008 jsme byli svědky pádu ceny elektřiny z maxim kolem 88 €/MWh, který díky viditelnému zpomalení největších světových ekonomik přerostl v dlouhodobější sestupný cenový trend, a který se prozatím letos v březnu zastavil. Od března 2016, kdy cena spadla až na úroveň 22 €/MWh, cena elektřiny opět roste a nyní se pohybuje v rozmezí 27–28 €/MWh. Usuzovat na změnu trendu je ale poměrně obtížné, protože na trh s elektřinou působí celá řada těžko odhadnutelných vlivů. Kdyby‑ chom tak měli křišťálovou kouli. Bohužel, nemáme. Velmi důležité bude i jak se vyvine podpora obnovitelných zdrojů energie a trh s emisními povolenkami CO2. Pokud by trh s emisními povolenkami zkolaboval, cena elektřiny by mohla klesnout o cenu, kterou dnes povolenka stojí. Ta se aktuálně pohybuje kolem 6 € za 1 tunu CO2 vypuštěnou do ovzduší. Cena elektřiny naopak může vzrůst poté, co Evropská unie stáhne z trhu část povolenek, kterých je nyní na trhu masivní přebytek, a dosahuje téměř celou jejich jednoroční spotřebu. Evropa se snaží špatně fungující trh s CO2 zachránit. Počítá se se stahováním přebytečných povolenek z trhu od roku 2019 tak, aby se naopak vytvořil jejich mírný nedostatek. Tento krok by mohl být impulsem pro růst ceny povolenek a tím i ceny elektrické energie. Spolu s cenou emisních povolenek cenu elektrické energie ovlivňuje také cena černého uhlí. Od roku 2010 světové ceny uhlí každý rok klesaly jednak vlivem zpřísněných vládních regulací, ale také kvůli konkurenci levného zemního plynu. Někteří černouhelní těžaři už dokonce „krám“ zavřeli. V oblasti legislativy, která nás rovněž zajímá, je důležité rozklí‑ čování dopadu novely horního zákona již podepsané prezidentem, která nabude účinnosti 1. 1. 2017, na hospodaření naší společnosti. Důležitou změnou, kterou tato novela spolu s nařízením vlády o stanovení sazeb úhrad z vydobytých nerostů ze dne 16. 3. 2016 přináší, je zvýšení poplatků z vydobytých nerostů, poplatků za držené dobývací prostory a jejich rozdělení mezi stát a obce. V letech 2011–2015 jsme každý rok v průměru odváděli státu za vydobyté nerosty 34 mil. Kč, úhrada obcím za vydobyté nerosty a držené dobývací prostory činila 101 mil. Kč. Od roku 2017 budou dle našeho odhadu, v závislosti na odbytu a výhřevnosti uhlí, tyto poplatky přibližně 202 mil. Kč pro stát a 108 mil. Kč pro obce ročně. Celková výše odvodu se zdvojnásobí. Ale dost už špatných zpráv, máme tady léto. Je příliš brzo odhad‑ nout výsledky roku 2016, zavolejte mi v listopadu nebo v prosinci. Nicméně jsem přesvědčen, že se Severočeské doly pružně přizpů‑ sobí měnícím se podmínkám uvedeným v předchozích odstavcích a zůstanou i nadále finančně stabilní a prosperující firmou, jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v Ústeckém kraji. Přeji nám všem slunečné léto a spoustu energie do dalších dní. Jiří Postolka místopředseda představenstva a finanční ředitel

2/3

slovo ředitele

fotoeditorial

Noční provoz na homogenizační skládce uhlí DNT


Noční směna na skládkovém stroji KSS 4 000/3500 S10 v obsazení řidiče Gabriela Buchty (vpravo) a zámečníka Petra Pátka.

Ani členům posádky skládkového stroje KSS 4 000/3500 S11 řidiči Jiřímu Černému (vpravo) a zámečníku Leo Lekavému noční směny nikterak nevadí.

4/5 text: Tomáš Vrba, foto: Tomáš Vrba, archiv PRODECO

Moderní homogenizační skládka zahájila provoz v roce 2000. Od té doby tudy prochází veškerá uhelná produkce s rozdílnými kvalitativními parametry vytěžená v různých místech lomové lokality. Na skládce se promícháváním, které zajišťují dva skládkové stroje KSS 4 000/3 500 S10 a S11, snižuje rozptyl kvalitativních parametrů co do obsahu síry a popela tak, aby tušimické uhlí vyhovovalo požadavkům elektráren. Skládkové stroje provádějící zakládání nebo nakládku jsou v nepřetržitém provoze – během noční směny v průměru založí na depu 14 tis. t, zatímco na redepu 12 tis. t odtěží. Obsluhu zajišťují ve dvanáctihodinových směnách čtyři zkušení pracovníci. Práce na směny jim vyhovuje a rozhozeným biologickým rytmem rozhodně netrpí. „Na noční chodím od roku 1980, ať už to bylo na bagru nebo PVZ, takže jsem si na směny dokonale zvykl a vyhovují mi. Vždy se po noční celé dopoledne prospím a pak funguji naprosto normálně,“ uvedl řidič skládkového stroje Gabriel Buchta.

aktuality


Petr David v čele SD – Kolejová doprava

Od 1. července je Petr David zvo‑ len předsedou představenstva a ge‑ nerálním ředitelem SD – Kolejová doprava. Vystudoval Fakultu staveb‑ ní Českého vysokého učení tech‑ nického v Praze. S provozováním dráhy a drážní dopravy má dlouho‑ leté praktické i vědecké zkušenosti. Technologie a management v dopra‑ vě byly tématem jeho doktorandské a habilitační práce, které úspěšně obhájil na Dopravní fakultě Jana Pernera Pardubice a Fakultě do‑ pravní ČVUT v Praze. Během dvou desetiletí svého aktivního působení v Československých státních drá‑ hách, respektive Českých drahách zastával řadu řídících pozic, mimo jiné byl náměstkem GŘ pro správu majetku a dopravní cesty a členem představenstva ČD. Paralelně se vě‑ noval pedagogické činnosti. Jeho specializací byly obory Zasilatelství a přeprava, Management v dopravě, které přednášel na ČVUT v Praze a Univerzitě Pardubice. Jako docent pro obor Technologie dopravy a pře‑ prava, logistické technologie působil na Vysoké škole technické a ekono‑ mické v Českých Budějovicích. Jeho odbornou způsobilost potvrzuje na‑ příklad licence k provozování dráhy a drážní dopravy, nebo osvědčení zvláštní způsobilosti k činnosti ve výstavbě v oboru investorském a tituly Euromanager a Master of International Management.

Radostný konec školního roku v Braňanech Severočeské doly jsou tradičním partnerem Základní školy v Braňa‑ nech. Podílejí se nejen na rekonstruk‑ ci a modernizaci školní budovy, když zde v nedávné době pomohly například s modernizací jídelny, novou půdní ve‑ stavbou a hřištěm, ale ve spolupráci s obecním úřadem pořádají také řadu akcí pro zdejší školáky. Tradicí se staly výlety do zábavního parku Belantis, po‑ znávací cesty připomínající českou his‑ torii nebo zapojení dětí při transferech obojživelníků z předpolí sousedních DB.

Radost všem školákům udělaly určitě SD také 30. června, tentokrát netradiční oslavou konce školního roku. Ještě než se děti vrhly do nejrůznějších soutěží, zazpíval jim populární Marek Ztracený. Vrcholem zábavného dopoledne bylo poděkování jedničkářům ze všech tříd a předání kola žákyni deváté třídy Kate‑ řině Hajzlerové. Za píli a trvale výborné studijní výsledky převzala horské kolo v barvách Severočeských dolů z rukou generálního ředitele Iva Pěgřímka. Gra‑ tulaci připojili také braňanský starosta Petr Škanta, ředitel školy Petr Krato‑ chvíl a ředitel strategie a komunikace SD Rudolf Kozák. Zdá se, že tak vzniká další milá tradice, neboť už loni zde Ivo Pěgřímek obdaroval jednoho žáka za výrazné meziroční zlepšení výsledků v učení. Kdokoliv ze 115 braňanských školáků má tak šanci získat za vynika‑ jící prospěchové výsledky ve školním roce 2016/2017 opět pěkný a praktický dárek – kvalitní horské kolo. Letošní oceněná žákyně Kateřina Hajzlerová vnímala slavnostní předání daru jako úžasnou tečku za devítiletou školní do‑ cházkou v Braňanech. Po prázdninách bude pokračovat ve vzdělávání už na Střední pedagogické škole v Mostě. „Vážíme si dlouholeté podpory, která se netýká jen školy. Pro rozvoj Braňan jsou Severočeské doly strategickým partnerem,“ uvedl starosta Petr Škanta.

Tři otázky pro: Václava Kulíka

vedoucího provozního úseku ÚDUT DNT

Neodmyslitelnou součástí vašeho úseku je velkokapacitní skládka uhlí (VKS), kde už několik měsíců probíhá modernizace. Jak tato významná in‑ vestiční akce ovlivňuje jeho celkový chod? Na plánovanou modernizaci VKS, kte‑ rá začala loni v srpnu, jsme se připravili. Skládka doposud sloužila k vyrovnávání odbytu a zároveň umožňovala nakládku uhlí na kolovou dopravu. V rámci na‑ šeho úseku pak byly pro distribuci uhlí využity jiné dopravní cesty a homoge‑ nizační skládka. Vzhledem k nižším po‑ žadavkům odběratelů nemělo dočasné zastavení provozu VKS na plánovanou těžbu vliv. Jaké etapy modernizace VKS jsou už dokončené? Současně s VKS probíhala moderni‑ zace centrálního dispečinku, odkud se řídí veškerá těžební technika na DNT. Po jejím dokončení se sem postupně během května napojily všechny naše úseky – drtírna 1, drtírna 2, VKS a ho‑ mogenizační skládka, které tvoří hlavní technologický uzel DNT. Od začátku června probíhá zkušební provoz VKS s nastavováním parametrů modernizo‑ vaného skládkového stroje ZNKk 20/40. Pro deponizaci uhlí na jednotlivá depa

VKS bude využit systém Windrow, kdy se uhlí ukládá v podélných řádcích malé výšky. Při modernizaci došlo také ke zlepšení průchodnosti pásových do‑ pravníků VKS a skládkového stroje, a to použitím bočního labyrintového těsnění v přesypech. Celý komplex VKS bude dokončen v letos v listopadu. Na čem se bude ještě pracovat? V červenci se začalo realizovat pro‑ dloužení pásu S2, který původně vedl

od drtičů D15, DR25 a D45 na homoge‑ nizační skládku. Prodloužením vznikne násypné místo pro PVZ 2 500.14, které tak bude moci předávat uhlí z VKS na homogenizační skládku. To umož‑ ní začlenění velkokapacitní skládky do systému homogenizace a vylepší se podmínky pro zbilančňování uhlí s horšími kvalitativními parametry. Po montáži systému monitorování kva‑ lity budou na centrálním dispečinku k dispozici informace o obsahu síry a popela v těženém uhlí.

Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2016: leden až červen

Počet evidovaných úrazů 2016

2015

DB

22

20

DNT

8

Správa a. s. SD celkem

Rozdíl

Počet úrazů se záznamem

Rozdíl

2016

2015

+2

5

7

-2

9

-1

0

0

0

1

2

-1

0

1

-1

31

31

0

5

8

-3

Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.

6/7

aktuality

aktuality

Kontrolní dny na rekultivacích SD Orgány ochrany zemědělského půd‑ ního fondu, respektive odbory životního prostředí měst Chomutov, Kadaň, Most, Litvínov, Bílina, Duchcov a Teplice, zá‑ stupci Krajského úřadu ÚK a Minister‑ stva životního prostředí ČR pravidelně pořádají na rekultivovaných plochách DB a DNT kontrolní dny – komplexní terénní exkurze po zemědělských a lesnických rekultivacích. S aktuálními výsledky re‑ kultivačního procesu se tak seznamují i starostové a zastupitelé okolních měst a obcí. Na DNT ani letos nechyběli (zleva) Jiří Kujíček ze Spořic, Zdeněk Valenta z Března a Milan Živný z Droužkovic, kte‑ rým vedoucí oddělení rekultivací DNT Jiří Hráček zevrubně přiblížil nejen kra‑ jinotvornou koncepci uplatňovanou při rekultivaci na Tušimicku, úskalí zhruba 12letého rekultivačního cyklu a klasický postup pěstební péče, ale i plány bu‑ doucí vodní rekultivace, kdy bude po ukončení těžby zatopena zbytková jáma DNT vodou. Do programu exkurze patřila

také prohlídka procesu skrývání ornice z míst budoucího postupu dolu a její navážky na plochy určené k zeměděl‑ ské rekultivaci. Loni takto na DNT skryli 199 tis. m3 ornice, která byla rozpro‑ střena na 50ha ploše. „Kontrolních dnů na DNT se účastním pravidelně, takže

o zdejších rekultivovaných plochách mám relativně dobrý přehled. Je vidět, že celému procesu je věnována náležitá péče. Oplocenky a postřiky proti okusu, okopávání, vyžínání a hnojení jsou toho jasným důkazem,“ uvedl droužkovický starosta Milan Živný.

Na Radovesické výsypce můžete v létě potkat krutihlava


umístili sem bílinští ornitologové 80 pta‑ čích budek, vhodných mimo jiné i pro kru‑ tihlava. Letos se tady uhnízdilo 13 párů a vyvedlo 104 mláďat. Otevřená krajina, listnaté a smíšené lesy, jsou vhodným prostředím, kde najdou dostatek hmyzu pro krmení mláďat. Krutihlav obecný je v červeném seznamu ČR zařazen do ka‑ tegorie zranitelný druh, ve vyhlášce MŽP jako silně ohrožený druh. O to cennější je jeho opakovaný a početný výskyt na rekultivované vnější výsypce DB, kde se drobnému krutihlavovi – pojmenované‑ mu podle ohebného krku umožňujícího otočení hlavy až o 180° – mimořádně daří.

Rozlehlé rekultivované plochy vnější výsypky DB (téměř 14 km2) jsou ideálním prostředím pro řadu živočichů. Mezi zdejší obyvatele patří také krutihlav obecný – ohrožený ptačí druh, jehož počty v ČR neustále klesají. Ornitologové z Bílinské přírodovědné společnosti jeho výskyt na

Radovesické výsypce prvně zaznamenali v roce 2009. Od té doby se tady objevu‑ je opakovaně. Vrací se sem na začátku dubna ze svého zimoviště ve střední Af‑ rice, kam se zase zpátky v září odlétá. Protože mladý lesní porost neumožňuje přirozené hnízdění v dutinách stromů,

Nový zakladač pro Doly Bílina dodá PRODECO V souvislosti s perspektivou DB danou vládní úpravou limitu těžby bude na této lokalitě postupně obnovována dobývací tech‑ nika. Na konci loňského roku uzavřely SD s dceřinou společností PRODECO smlouvu na dodávku nového zakladače ZPDH 6 300.2CZ/Z 103 s výkonem 6 300 m3/h. PRODECO je tradičním doda‑ vatelem důlních technologií. Vyprojektovalo a uvedlo do provozu více než 140 velkostrojů. Nový ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 bude v pořadí už 85. zakladačem. Na DNT a DB je aktuálně v provozu 12 zakladačů. Pro nový zakladač už byl dokončen strojní pro‑ jekt a intenzivně se pracuje na elektro projektu. V tušimických a bílinských halách PRODECO začala výroba podvozkových částí. Hlavním manažerem je Rudolf Redlich (vpravo) a vedoucím projektantem Zdeněk Baloun. Zahájení montáže je plánováno na duben 2017. Dokončení a předání nového zakladače proběhne po‑ dle očekávání v říjnu 2018 na montážním místě Jana u Duchcova.

Společně proti prachu Na jarním veřejném zasedání monitorovacího výboru se v In‑ formačním centru Elektrárny Ledvice sešli signatáři iniciativy STOP PRACH, reprezentanti Protiprašného projektu SD a ob‑ čané měst a obcí sousedících s DB. Kromě členů odborného týmu vedeného Lubomírem Parohou z firmy Ascend vystoupili také zástupci SD: technický ředitel Walter Fiedler, výrobní ředitel Jiří Neruda a vedoucí přípravy území a rekultivací Milan Fraštia. Komentovali vybraná opatření, jež jsou součástí Protiprašného projektu (přemístění nakládky tříděného uhlí ledvické úpravny, vybavení nového objektu systémem zkrápění a centrálního od‑ sávání), průběh výsadby zeleně a pěstební péče na rekultivova‑ ných plochách v okolí DB. Velké pozornosti se těšila prezentace generálního ředitele Revitrans Tomáše Sedláčka (na fotografii), který mimo jiné přiblížil systém úklidu a čištění sousedních Ledvic, Chotějovic a Braňan.

Revitrans má pomocníka omezujícího znečištění komunikací Dceřiná společnost Revitrans provozuje na obou lokalitách SD 750 dopravních prostředků a 190 doplňkových mechanismů. Trvale usiluje o omezení hluku, prachu a znečištění komuni‑ kací. Novým účinným pomocníkem zamezujícím znečištění komunikací a prašnosti je automatická průjezdná recirkulační myčka kol všech vozidel, která opouštějí dobývací prostor DB. Mobilní myčka Tank 8 m je umístěna na nejfrekventovanějším výjezdu u vrátnice DB jih, kde funguje od začátku dubna. Díky technickým parametrům, kdy nosnost na nápravu dosahuje 15 t a šířka mycího roštu 2,9 m, zvládne umýt téměř všechna vozidla provozovaná v DB. Zařízení pracuje na principu okamžitého množství oplachové vody 10 tis. l/min. Voda přitom dopadá pouze na pneumatiky a boky vozidel, nikoliv na převodovky a motory. Tím nevzniká žádný nebezpečný odpad. Opláchnuté bláto z pneumatik se shromažďuje v kontejneru a následnou ekologickou likvidaci pak zajišťuje smluvní partner.

8/9

aktuality

aktuality

SD pečují o Střezovskou rokli

Střezovská rokle  od roku 1966 přírodní památkou  rozloha: 18,1 ha  nadmořská výška: 272 – 315 m  hloubka svahů: až 25 m  charakteristika: erozní činností vody byla vytvořena unikátní geomorfologie erozní strže  výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů

Kozinec dánský  nevelká asi 20 cm vysoká teplomilná a suchomilná rostlina z čeledi bobovitých  vyskytuje se v polosuchých travních porostech, na svazích v písčitých půdách  období květu: květen až červen  k věty tvoří krátké a husté hrozny v modrofialové až červenofialové barvě  patří mezi ohrožené druhy naší květeny  na jaře bylo ve Střezovské rokli vysázeno 26 rostlin transferovaných z míst budoucího postupu DNT

Východně od Března se nachází unikátní přírodní památka Střezovská rokle charakteristická strmými svahy pozoruhodných tvarů a výskytem cenné teplomilné vegetace. V posledních desetiletích zde docházelo k postupnému zarůstání nepůvodními náletovými dřevinami, erozi a degradaci půdy způsobené pesticidy a hnojivy z okolních polí a dokonce i k zakládání černých skládek. Severočeské doly se v rámci kompenzačního opaření za úbytek biotopů při provádění hornické činnosti nedávno zavázaly k péči o tuto přírodní památku. Střezovská rokle Přírodní památkou byla Střezovská rokle vyhlášena výnosem Okresního národního výboru v Chomutově v roce 1966. Toto opatření mělo ochránit unikátní strž vytvořenou erozní činností povrchové vody v měkkých miocenních sedimen‑ tech zdejší hnědouhelné pánve. Původní nezpevněné písky, jíly a uhelné sedimenty byly silné vodní erozi vystaveny už ve čtvrtohorách. Díky tomu se vytvořila rokle s teplomilnými stromy a keři. Byla domovem četných chráněných druhů ži‑ vočichů a hlavně rostlin, jako například kosatce žlutého, kociánka dvoudomého, kozince dánského, vemeníku dvoulistého nebo zeměžluči hořké. V teplomilných trávnících připomínajících step, které se dříve využívaly jako pastviny, ještě dnes najdeme zbytky dříve rozšířené kostřavy waliské, růže keltské a rozrazilu rozpro‑ střelého. I přes statut přírodní památky však od 60. let docházelo k zarůstání náletovými dřevinami a výsadbě nepů‑ vodních a nevhodných druhů dřevin, což mělo negativní vliv na vývoj chráněných rostlin. K udržení biodiverzity tohoto unikátního území bylo bezpodmínečně nutné začít s odstraňováním náletových dřevin a nevhodné lesní výsadby a zá‑ roveň občas pokosit travnaté plochy a nahradit tak absenci pastvy. Potřebné a nutné péče se v rámci kompenzačních opatření za úbytek biotopů při provádění hornické činnosti ujaly Severočeské doly. V loňském roce začala v rokli dceřiná společnost Revitrans realizovat nutnou asanaci – odstraňovat nežádoucí nepů‑ vodní náletové porosty a provádět údrž‑ bové sečení. Také letos počítají s dalším sekáním travnaté plochy a pokračováním údržby této přírodní památky.

 Zalévání nových stanovišť kozince dánského.  Výsadba probíhala pod dohledem zkušeného docenta Jiřího Cibulky (vlevo).

 Rekultivační specialisté Martin Kroupa (Revitrans) a Petra Próniková (SD) při sázení transferované rostliny ve Střezovské rokli.

Transfer kozince dánského Letos na jaře uskutečnil tým odbor‑ níků složený z vědeckých pracovníků České zemědělské univerzity v Praze, rekultivačních pracovníků SD a dceřiné společnosti Revitrans plánovaný trans‑ fer kozince dánského z míst budoucího postupu DNT u vrchu Farářka a Březen‑ ské nádrže. Jako vhodné náhradní sta‑ noviště byla vybrána Střezovská rokle, tedy místo kde se vyskytují chráněné druhy rostlin a živočichů, včetně kozin‑ ce dánského. Z jeho přenesených drnů vypěstovali botanici ČZU v kontejnerech a volné půdě 26 rostlin, které vysadili do náhradních lokalit ve Střezovské rokli. Celkem bylo pro 1–3leté rostliny kozince vybráno 7 stanovišť. Naši rekultivační specialisté Martin Kroupa a Petra Pró‑ niková věnují transferovaným rostlinám maximální pozornost. V případě sucha je zavlažují a pravidelně sledují jejich stav. Dobrou zprávou je, že všech 26 nově vysázených kozinců dánských neuschlo

a prosperuje. Kritickým obdobím budou prázdninové měsíce, ale díky příkladné péči rekultivačních pracovníků může‑ me věřit, že i toto období s nejvyššími teplotami přečkají přestěhované rostliny bez úhony. Obec Březno přemýšlí o zpřístupnění znovuobjevené přírodní památky Zhruba 18hektarový prostor Střezov‑ ské rokle s unikátní geomorfologií čeká v blízké budoucnosti kromě Severočes‑ kými doly prováděné asanace expan‑ zivních dřevin a stabilizace původních přírodních biotopů také vybudování naučné stezky se zastávkami, opatření informačními tabulemi a obnova polní cesty. To jsou záměry, které hodlá se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody zařadit do plánu zpřístupnění pří‑ rodní památky její bezprostřední soused a vlastník – obec Březno. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann

pracovní den

MŮJ pracovní DEN


12 rekultivačních hodin Lukáše Hamerleho

Skutečnost, že zahlazování následků hornické činnosti je nedílnou součástí těžebních operací, dokládá jeden typický pracovní den s Lukášem Hamerlem, technikem rekultivací z bílinského Revitransu. K výkonu své profese disponuje ideálními předpoklady – střední lesnickou školou a cennými zkušenostmi hajného chomutovských lesů. Přírodu má nejen rád, ale také jí dobře rozumí. Rekultivacím DB se intenzivně věnuje už devět let. Jeho záběr je široký. Se svým týmem se specializuje na technické rekultivace, zajišťování nejrůznějších investičních akcí (od odvodnění dna dolu, až po různá stabilizační opatření), ale také na kontrolu plnění plánu rekultivačních činností. Jeho pracovištěm zdaleka není jen předpolí či rekultivované výsypky, ale vlastně celý dobývací prostor DB. Právě pestrost činností a různorodost prostředí dělá jeho práci ještě více zajímavou. text a foto: Tomáš Vrba

07:15

12/13

rvní dnešní terénní P jízda po DB V práci jsem už zhruba dvě hodiny. Po ranních telefonátech s dispečinkem auto‑ dopravy a dodavateli, upřesnění dnešních úkolů se zástupcem vedoucího našeho úseku Janem Slukou a rozvozu mých kole‑ gů na jednotlivá pracoviště zajišťuji hladký rozběh prací. Na jižních svazích DB jsem řidiči buldozeru Robertu Erlitzovi blíže specifikoval jeho dnešní úkol – výstavbu komunikace k čerpací stanici Braňany III. Už dřív jsme právě tady realizovali napří‑ klad žebra stabilizačních opatření.

13:00

adovesická výsypka – R moje oblíbená lokalita Skrývání 30cm vrstvy ornice z předpolí DB a její transport na depo Ledvice, od‑ kud bude později přemístěna k finálnímu využití na nových rekultivovaných plo‑ chách, patří mezi naše stěžejní činnosti. Moc rád se věnuji biologickým rekulti‑ vacím, proto jsem dnes uvítal možnost zajet na Radovesickou výsypku. Pravi‑ delně tady kontroluji zdravotní stav zhru‑ ba desetiletých borovic. Vzrostlé stromy vnímám jako hmatatelný důkaz úspěchu našich rekultivačních snah.

17:05

áš úsek rekultivace N tvoří správný tým Rozvozy a svozy kolegů patří do mé pracovní náplně. Rád zdůrazňuji, že strojníky (zleva) Pavla Webera, Jaro‑ slava Roma a Jana Kříže považuji za skutečné profesionály, kteří ovládají potřebný grif a svědomitě plní zadané úkoly. Navíc u nás vždy platí férové vztahy i s širším okruhem kolegů, včetně představitelů vedení.

17:45

mým povinnostem K patří i administrativa Před koncem dnešní směny ještě v kan‑ celáři zpracovávám agendu, dopisuji sta‑ vení deník a volám svému protějšku ze zítřejší ranní směny Martinu Oktábcovi, jaké práce jsme provedli. Protože přálo počasí, dařilo se nám efektivně skloubit úkoly na všech stavbách, maximálně využít mechanismy, prostě stihnout co nejvíc práce. Protože do Bíliny dojíždím z Chomutova, kde s rodinou žiju, dostanu se domů až kolem sedmé hodiny večer. Ale zítra mě čeká volný den.

hobby je víc než hra

Cyklistické radosti Viktora Hrdiny


K volným letním dnům neodmyslitelně patří projížďky na kole. Ne každý je ale tak zdatným cyklistou jako manažer útvaru controllingu Viktor Hrdina. Ten během sezony najede zhruba 9 tisíc kilometrů a kolo je dlouhodobě jeho hlavním koníčkem a prostředkem relaxace. Jako tip na ideální prázdninový cyklovýlet krásnou přírodou z Chomutova Bezručovým údolím do Krušných hor vybral 40 km trasu, kterou doporučuje i pro rekreační cyklisty. Nechte se inspirovat!

Odkdy se vlastně cyklistice věnujete? Jako každý kluk jsem odmalička rád jezdil na kole. Nej‑ dřív jsem si tajně půjčoval favorita od staršího bráchy. V páté třídě jsem i já dostal vlastního vytouženého favorita. Intenzivněji jsem ale začal jezdit až po ukončení vysoké školy, když jsem se vrátil do Chomutova. To bylo v polovině 90. let, kdy byl u nás boom horských kol. Jedno jsem si hned pořídil a začal poměrně často jezdit. Jste organizovaný v cyklistickém oddíle a účastníte se také závodů horských kol? S partou podobných nadšenců jsme založili Cyklistický klub Chomutov a kromě pravidelných vyjížděk pořádali také lokální závody horských kol. Účastnil jsem se závodů, z nichž k mým nejoblíbenějším patřil Krušnohorský MTB Qwert maraton a Karlovarský bikemaraton. Teď jsem ale tyto soutěžní aktivity omezil, protože mám rodinu a volný čas pochopitelně věnuji především svým malým dětem. Na kole se ale snažím jezdit dál. Kolik najedete během cykli‑ stické sezony kilometrů? Už to zdaleka není tolik jako dřív, kdy jsem ročně najel kolem 9 tisíc kilome‑ trů. Přesto se s ohledem na pracovní a rodičovské povinnosti snažím vyrazit v týdnu několikrát na kolo,

Co vás na cyklistice baví? Být venku na vzduchu, v přírodě. Udr‑ žuje mě to v kondici a je to ideální pro pře‑ mýšlení. I když je cyklistika jednoznačně volnočasová aktivita, paradoxně na kole si nejlépe v klidu utřídím myšlenky týkající se pracovních záležitostí. Navíc při jízdě na kole odbourám nahromaděný stres a získám patřičný nadhled. Horizont vašich cyklistických cest je značně široký a neomezuje se pouze na náš region. Taky jste projel některé úseky prestižních cyklistických závo‑ dů Tour de France a Giro d'Italia. Co jste si vyzkoušel? Tour de France, Giro d'Italia a Vuel‑ ta - nejstarší a nejproslulejší etapové závody na světě jsou mojí vášní. Vzpo‑ mínám si, jak jsem ještě v dobách totality jako kluk sbíral každou zprá‑ vu a vystřihoval si články a obráz‑ ky z těchto legendárních cyk‑ listických podniků. Hltal jsem příběhy o mimořádných výko‑ nech, které v obtížných pod‑ mínkách předváděli takoví bor‑ ci jako Bernard Hinault a Greg LeMond, v pozdějších letech pak Miguel Indurain. Dnes si nenechám ujít

televizní přenosy z těchto velkých třítý‑ denních etapových závodů. Možnost pro‑ jet jejich horské úseky pro mě byla spl‑ něním velkého klukovského snu. Z těch nejznámějších stojí za zmínku stoupání na Col d'Izoard, Col du Galibier, Passo Giau, Passo Sella či Passo Fedaia ve výškách nad 2 000 m n. m. Jako kdybych šlapal do nebe! Tak jsem si připadal při stoupání do průsmyku na Col d'Agnel na italsko ‑francouzské hranici s nadmořskou výškou 2 744 m. Mým nejoblíbenějším je ale legendární stoupání do vyhledáva‑ ného lyžařského střediska Alpe d'Huez. I když je to jen 13 km dlouhé stoupání do výšky 1 850 m, tak lehký kopec to určitě není, za každou z 21 serpentin se silnice (ne)pěkně zvedne. Zmínil jste několik legendárních pro‑ fesionálních cyklistů. Kdo je vaším idolem? Jednoznačně Belgičan Eddy Merckx. Pětinásobný vítěz Tour de France z let 1969 až 1974 stále drží rekord v počtu vyhraných etap, když celkem 34krát nenašel přemožitele. Podle statistik má úctyhodnou bilanci v počtu vy‑ hraných závodů, když při každém třetím závodě své sportovní karié‑ ry suverénně zvítězil. Obdivuji ho hlavně pro jeho všestrannost a vy‑ trvalost. V sezoně se vždy účast‑ nil téměř všech závodů. Uspěl jak v jarních jednorázových klasikách, tak v třítýdenních etapových zá‑ vodech. To už se dnes nestává.

Současní závodníci se specializují na je‑ den či dva velké etapové závody a zbytek vynechávají. Určitě máte i českou nejoblíbenější trasu. Kam vede? Jsem patriot a nedám dopustit na naše Krušné hory. Proto mojí nejmilejší tra‑ sou je okruh Bezručovým údolím – tím nejhlubším a zároveň nejdelším údolím v Krušných horách. V údolní nivě řeky Chomutovky je krásná příroda s řadou zajímavostí, jako například přírodními rezervacemi Novodomské rašeliniště a Buky pod Kameničkou, nebo kamen‑ nou hrází Kamenička. Z Chomutova sem vede cyklostezka, pak se pokračuje kom‑ binací terénních lesních cest a cyklos‑ tezek podél Chomutovky a Tří mlýnů až na Horu sv. Šebestiána. Zpáteční cesta vede kolem rašeliniště a přehrady. Zhruba 40kilometrovou trasu s převýšením 450 metrů vřele doporučuji jako pěknou vy‑ jížďku vhodnou i pro víkendový rodinný výlet. Připravte si velkou svačinu a při‑ jeďte, určitě nebudete litovat. text a foto: Tomáš Vrba

14/15

alespoň na dvě hodiny, o víkendu pak i déle. Ideálním tréninkem může být i ranní jízda do práce nebo ranní běhání.

naši zaměstnanci

NAŠI


Letošní Čézary ze Severočeských dolů – Viliama Štajgera a Václava Trunečka – spojuje nejen svědomité plnění zadaných úkolů i aktivit nad rámec povinností, výjimečné pracovní úspěchy, profesionalita, dokonalá znalost problematiky těžby uhlí a skrývky podložená dlouholetými zkušenostmi z prostředí povrchových hnědouhelných dolů, ale také shodný začátek jejich aktivního působení na těžebních lokalitách Severočeských dolů v roce 1977.

Viliam Štajger vedoucí výroby – provoz lom DB Jeho dlouhá praxe, díky níž zná uhelný lom jako málokdo, začala v roce 1977, kdy jako čerstvý maturant strojní průmyslovky začínal na tehdejším VMG 2 – lomu Jirásek. Postupně vystřídal řadu profesí od kolejáře, revírníka, vedoucího úseku až po současnou pozici vedoucího výroby provozu lom. Neustále hledá možnosti, jak věci zlepšit. Proto se aktivně zapojil do boje proti prachu. Poté, co byly umístěny zkrápěcí atomizéry na přesypy uhelných odtahů, inicioval jejich montáž také na DPD se skrývkou. V současné době zde účinně omezuje polétavou prašnost 10 atomizérů.

Mimořádní lidé si zaslouží mimořádné ocenění Tradice ocenění nejlepších pracovní‑ ků Skupiny ČEZ soškou Čézara začala v roce 2005. Při zvládání náročného úkolu, jakým byla transformace regi‑ onálních energetických společností, se zrodila idea ohodnotit ty nejlepší za mimořádnou práci. Prvními nositeli nového ocenění byli pracovníci regio‑ nálních energetik, procesních dceřiných společností. Vlastní zaměstnanci jed‑ notlivých organizačních jednotek ČEZ se do prestižního seznamu Čézarů za‑ psali prvně v roce 2006. Do té doby přebírali sošku Čézara vždy během roadshow vrcholového managementu na různých místech republiky. Důleži‑ tým mezníkem v dosavadní historii od‑ měňování zaměstnanců byl rok 2008. Změnila se nejen soška Čézara. Místo původní plastiky vousatého bojovní‑ ka se sekyrou ze slovanské mytologie vytvořili mladí designéři Radim Babák a Ondřej Tobola moderně pojatou skle‑ něnou postavičku s paprsky, designem přesně odpovídající dynamické před‑ ní evropské energetické společnosti. Změn doznal i vlastní ceremoniál, který se ustálil do společného Víkendu Čé‑ zarů v atraktivním prostředí s bohatým doprovodným programem. Zároveň se mezi držiteli Čézara objevili v roce 2008 vůbec první zástupci z SD, a to Jiří Kol‑ man z DB a Bohumil Wimmer z DNT. Letošní ročník tedy už poosmé hostil

16/17

ČÉZAŘI dva nejlepší pracovníky Severočeských dolů – Viliama Štajgera a Václava Trunečka. Na to, jak probíhala letošní slavnost včetně následného víkendo‑ vého programu, i na jejich odbornou pracovní náplň jsme se zeptali přímo našich čerstvých laureátů. Můžete přiblížit vaši práci? V. T.: Jsem elektromechanikem skrývky DNT. Mojí pracovní náplní je, jak už je patrné z názvu, zajistit funkčnost a bez‑ problémový chod veškerého elektroza‑ řízení, které v našem úseku máme. Jde o 3 rýpadla, 3 zakladače, 36 poháně‑ cích stanic DPD v celkové 30km délce pasovky. Náš pracovní prostor je tedy poměrně rozsáhlý. Začíná u distribuč‑ ních stanic napájení a vede až k jed‑ notlivým velkostrojům. K zajištění bez‑ problémového chodu je nutné provádět pravidelnou údržbu a případné opravy. Proto k mojí práci patří také plánová‑ ní jednotlivých generálních oprav. Teď zrovna připravuji plánovanou generálku rýpadla KU 800.20/K K 106, která by měla proběhnout v roce 2018. Vloni se u nás úspěšně zvládla generální oprava včetně kompletní modernizace elekt‑ rovýzbroje zakladače ZP 6 800/Z 100. Nemusím zdůrazňovat, že i moje pro‑ fese je jednoznačně součástí týmové práce. V tom našem týmu se mohu opřít o dva elektromechaniky a zhruba 60 elektrikářů tušimické skrývky. V. Š.: Zjednodušeně řečeno, pracuji na tom, aby lom fungoval a dodával do úpravny v požadované kvalitě potřebné objemy uhlí dané požadavky odbytu. Uhelná sloj je u nás nerovnoměrně ulo‑ žená. Pracovní pláně rýpadel se pohy‑ bují v rozmezí od 17 až po 240 m n. m. Příkryvný poměr objemu skrývky vůči uhlí činí zhruba 5,8 m3/t. Podle para‑ metrů daných výhřevností a popelna‑ tostí těženého uhlí máme pět kategorií s označením T1 až T5. Proto je nutné mít přesně zmapovaný prostor a umět maximálně využívat technické mož‑ nosti dobývacích strojů. Dohromady používáme 7 rýpadel (4 na uhlí a 3 na skrývce), 4 uhelné a 1 skrývkový odtah

Václav Truneček mechanik úseku elektro – provoz skrývka DNT Od roku 1977 je pevně spjat s DNT. Původně vyučený elektromontér začínal jako elektrikář DPD, později elektrikář posádky velkostroje. Po rozšíření vzdělání – maturitě na střední průmyslové škole – byl mechanikem směny, elektrikářem‑zástupcem řidiče velkostroje, revírníkem. Od roku 2008 působí jako mechanik elektro. Své všestranné schopnosti a zkušenosti využil mimo jiné při zprovozňování rýpadel KU 800.8/K 77 a SchRs 1 320/K 110. Stále je ve skvělé formě a proto rád využil nabídky pokračovat v práci a předávat nasbírané bohaté zkušenosti mladší generaci.

naši zaměstnanci proslulý svým wellness centrem a roz‑ sáhlým golfovým hřištěm. Manželka si dopřála nejrůznější masáže. Společně jsme využili možnost prohlídky nedale‑ kého premonstrátského kláštera v Teplé s jeho unikátní knihovnou. V. Š.: Já jen doplním, že kromě golfu a masáží jsem si vyzkoušel segway. Protože mě zajímají auta, využil jsem příležitost a projel se elektromobilem. Novinka VW e‑ Golf, kterou poháněl elektromotor o výkonu 115 koní s mož‑ ností dobíjení i z běžné zásuvky, mě překvapila dobrou akcelerací a abso‑ lutně tichou jízdou.


a 2 zakladače. Vše musí dokonale fun‑ govat tak, aby se do úpravárenských hlubinných zásobníků dostalo vždy uhlí v požadované kvalitě i kvantitě. Do úse‑ ku lom na DB patří také sedmý skrývko‑ vý řez. Jeho úkolem je začištění uhelné sloje tak, aby docházelo jen k minimál‑ ním kvalitativním ztrátám. A takovou mojí libůstkou je pak odvodnění lomu, neboť voda se k nám do nejnižšího mís‑ ta celých DB přirozeně stále stahuje. Ctím zásadu, že fedrovat za sucha umí skoro každý, ale když je mokro, tak jen ten, kdo je na to dobře připraven. Pří‑ roda nám nadělila i tektonické poruchy a zvlnění hlavy uhelné sloje. Proto in‑ tenzivně spolupracuji nejen s vedoucí‑ mi jednotlivých provozních úseků, ale nutně také s přípraváři a měřiči. Kde proběhlo letošní slavnostní pře‑ dání cen s následujícím Víkendem Čézarů? V. Š.: Pozvání platilo na víkend 13. až 15. května. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v hotelu Ambassador na Václavském náměstí v Praze. Pak jsme se všichni přesunuli do Mariánských Lázní, kde jsme v luxusním wellnes ho‑ telu Esplanade prožili i s manželkami opravdu pěkný víkend. Kolik zaměstnanců ze Skupiny ČEZ bylo letos oceněno? V. T.: V letošním roce získalo Čézara 37 pracovníků jednotlivých divizí, dce‑ řiných společností a organizačních jednotek Skupiny ČEZ. Protože ČEZ má aktivity také v zahraničí, byli mezi

námi i pracovníci z Polska, Rumunska a Bulharska. Měli jste možnost setkat se s před‑ staviteli vrcholového managementu? V. Š.: Cenu nám osobně předal gene‑ rální ředitel ČEZ Daniel Beneš, který nám také v úvodním projevu poděkoval. Pozdravila nás i ředitelka divize správa Michaela Chaloupková. Přišli rovněž další členové představenstva ČEZ, na‑ příklad Tomáš Pleskač a Pavel Cyrani. Součástí vaší odměny byl tedy ten nevšedními zážitky nabitý víkend. Co vše jste stihli? V. T.: Program byl skutečně bohatý. Spoustu aktivit nabízel přímo náš hotel,

Pro titulní stránku Hornických listů jsme vás oba společně fotografovali na DB, kde byl pan Truneček vlastně hostem. Kolikátá to byla vaše návště‑ va a jaký je váš dojem z nejhlubšího hnědouhelného lomu v ČR? V. T.: Jsem tady potřetí. A vždycky mě udiví ta hloubka uložení uhelné sloje. Příkryvný poměr je tady oproti našemu Nástupu více než dvojnásobný. Sedm skrývkových řezů působí skutečně im‑ pozantně. Díky hloubce se jeví Bílina mnohem sevřeněji než DNT. Také prostor mezi vnitřní výsypkou a uhelným lomem je mnohem užší než u nás. Navíc v bu‑ doucím postupu lomu dojde k jeho další‑ mu zahlubování. Jsou tady prostě hodně složité geologické poměry. Proto oceňuji kolegu Vildu Štajgera, že vše dokonale zvládá, navíc s vyřazujícím optimismem. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, archiv ČEZ

Německé hnědé uhlí

chce dál plnit svoji zodpovědnou roli Letošní Den hnědého uhlí (Braunkohlentag) se 19. května v Postupimi zabýval perspektivami hnědouhelného průmyslu v rámci probíhající transformace energetického sektoru (Energiewende). Zároveň jasně odmítl ozývající se jednostranné požadavky na rychlý odchod Německa od uhlí a odsoudil nebezpečné blokády a další agresivní hrozby militantních aktivistů. Hnědouhelný průmysl potřebuje vyvá‑ žené rámcové podmínky „Chceme společně s politiky, vědci i odboráři pracovat na tom, aby byly na‑ staveny takové rámcové podmínky, které umožní domácímu hnědému uhlí dál pl‑ nit jeho roli v bezpečnosti energetických dodávek a produkci zaplatitelné elektřiny během probíhající usilovné transformace energetiky,“ prohlásil předseda sdružení německého hnědouhelného průmyslu DEBRIV Matthias Hartung. Zdůraznil, že hnědé uhlí má ve spolkových zemích Se‑ verní Porýní‑Vestfálsko, Sasko, Sasko ‑Anhaltsko a Braniborsko velmi dobré sociální i politické ukotvení. Je oceňováno jako dobrý zaměstnavatel a uznáváno jako významný faktor hospodářského růstu. Význam hnědého uhlí v Německu a ve zmíněných spolkových zemích se musí

při nadcházejících procesech rozhodování o energetické politice brát nediskriminač‑ ně a vyváženě v úvahu. Německé hnědé uhlí samozřejmě musí a může samo při‑ spět ke splnění národních i evropských cílů ochrany klimatu. DEBRIV však jasně a rozhodně odmítá jednostranné poža‑ davky na rychlý odklon od uhlí. Proč je politická situace a společen‑ ská diskuse kolem hnědého uhlí tak vyhrocená? Účastníci Dne hnědého uhlí se museli zabývat násilnou blokádou víc než tří tisíců aktivistů, která o svatodušních svátcích 13.–14. května nebezpečně zasáhla v lu‑ žickém revíru hnědouhelný lom Welzow a elektrárnu Schwarze Pumpe. Odpůrci uhlí z celého Německa i Evropy (včetně ČR) vstoupili do dobývacího prostoru

a obsadili provozní zařízení lomu. Tito ak‑ tivisté v bílých kombinézách protestovali proti spalování uhlí a také proti tomu, že švédská společnost Vattenfall chce svá hnědouhelná aktiva v Lužici místo nepro‑ dleného útlumu prodat českému EPH. Je‑ jich útočná akce vystavila pracovníky lomu a elektrárny, ochránce pořádku a nakonec i právní stát skutečně tvrdé zkoušce. Aktivisté nevystoupili ve Welzowě proti hnědému uhlí poprvé. Už v září 2013 tady obsadili koleje a bránili vlakům dodávat uhlí do sousední elektrárny. Podobnou akci podnikli loni v Porýní. Jaké jsou důvo‑ dy eskalace jejich násilných excesů? Hnutí má kořeny v boji proti civilnímu využívání jádra. Po uzavření německých jaderných elektráren ztratí jejich po desítky let uží‑ vaný obraz veřejného nepřítele na lesku a aplikují ho tedy rychle na uhlí. Nejde samozřejmě vůbec o výměnu názorů, ale jen o stigmatizaci hnědého uhlí. V tomto černobílém vidění přicházejí aktivisté se záplavou pseudovědeckých analýz a plá‑ nů na okamžitý odchod od těžby a užití uhlí. Sledují přitom cestu působivých mediál‑ ních inscenací. V pluralistické demokratické společ‑ nosti mohou existovat různé názory na to, jak může nebo má vypadat budouc‑ nost – včetně budoucnosti energetické. Musí však také existovat respekt a toleran‑ ce pro rozdílné názory a je nutné odmítat násilí a narušování práva. DEBRIV proto apeluje na zvrácení trendu eskalace násilí a na návrat k věcné výměně názorů. text: Tomáš Vrba foto: DEBRIV

Těžba hnědého uhlí v SRN 2015 (dle revírů – 178,1 mil. tun)

Porýní 53,5 %

Střední Německo 10,6 %

Lužice 35,1 %

Helmstedt 0,8 %

18/19

svět dolů

V dubnu prezentovali v bavorském Mnichově své novinky lídři svě‑ tového trhu stavebních a těžebních strojů. Ústředním tématem už 31. ročníku proslulého veletrhu byly ekologicky a ekonomicky efek‑ tivní stroje. Letošní Bauma přilákala téměř 580 tis. návštěvníků, kteří se ve venkovních a vnitřních expozicích seznamovali s produkty 3 423 vystavovatelů z 58 zemí, mezi nimiž nechyběli ani výrobci z Česka.

Totální stanice

Měřictví je nedílnou součástí aktivit stavebnictví a těžebního průmyslu, proto na veletrhu měli svá zastoupení přední výrobci přístrojů na měření a registraci měřených hodnot. Geodetické přístroje, přístroje GIS, referenční stanice a vážící systémy pro rýpadla v Mnichově předvedla jednička světového trhu – americký výrobce Trimble, jehož totální stanice a GNNS aparatury používají při zaměřování dolu a při vytyčování objektů měřiči na obou těžebních lokalitách SD.

Technika pro hlubinné doly

Dobývací a transportní stoje určené pro hlubinnou i povrchovou těžbu vystavoval významný polský výrobce KGHM ZANAM – včetně nejnovějšího kolového nakladače LHD LKP-0406 s obsahem lžíce 1,5 m3.

Dampry Volvo

Volvo patří k lídrům přepravy těžkých materiálů kloubovými dampry. U nás na DB provozuje Revitrans 10 vozů typu A35 a A40. Prezentovaný robustnější model A45G FS s nosností 41 t je z 95 % recyklovatelný. Jízdní vlastnosti předváděl na venkovní show u pavilonu značky Volvo.

Světová premiéra Tatry Phoenix Euro 6 10 × 10

Pohon všech kol 10 × 10 se zadní řiditelnou nápravou, americký motor Paccar o výkonu 510 koní (plnící emisní limity Euro 6), automatická sedmistupňová převodovka, vzduchem odpružený podvozek, užitečné zatížení 40 tun – to je novinka Tatry Trucks. Loni v Kopřivnici vyrobili 858 aut (o 37 více než v roce 2014). Většina produkce byla určena na export. Do roku 2020 chtějí výrobu zdvojnásobit na 1 800 vozů ročně. Na mnichovském výstavišti byla z výrobního programu vystavena jen dvě auta. Navzdory nevelkému prostoru expozice budily Tatry velký zájem.

Obří hydraulické rýpadlo PC 7000 od firmy Komatsu je určené pro povrchovou těžbu uhlí a mědi. Pohon 677tunového kolosu zajišťují dva motory, každý o výkonu 1 250 kW. Objem lžíce je 36 m3. A obří je také jeho cena 7 milionů eur. K ní je nutné připočítat sumu za zhruba dvouměsíční montáž, neboť díky gigantickým rozměrům se stroj dopravuje na místo nasazení po částech. Uznávaný japonský výrobce stavebních a dobývacích strojů už oslavil 95 úspěšných let. Novinka PC 7000 se však nevyrábí v Japonsku, nýbrž v Düsseldorfu, kde sídlí divize Komatsu Mining.

text a foto: Tomáš Vrba


Komatsu PC 7000 – gigantická hvězda veletrhu

HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD

2 / 2016

Bezpečnost práce v SD Í N ÁL A I C OH E SP ŘÍL P

DNT získaly již popáté nejvyšší ocenění za bezpečnost v hornictví Zlatý Permon, prestižní cena udělovaná Českým báňským úřadem za vynikající výsledky v oblasti bezpečnosti práce, byl znovu udělen Dolům Nástup Tušimice. V dosavadní čtrnáctileté historii oceňování získaly tedy DNT Zlatého Permona už pětkrát, a to v letech 2008, 2009, 2011, 2014 a 2015.

HORNICKÉ listy speciální příloha

 Zlatý Permon 2008 Prvního Permona pro DNT převzal od předsedy ČBÚ v Praze výrobní ředitel Jiří Neruda. K vítězství stačila bilance 14 pracovních úrazů, při meziročním snížení o 4 úrazy.

 Zlatý Permon 2009 Pět registrovaných úrazů zaručilo DNT opětovné vítězství v bezpečnostní anketě. Cenu převzal opět od předsedy ČBÚ Iva Pěgřímka generální ředitel SD Jan Demjanovič.

 Zlatý Permon 2014 Cena za bezpečnost se opět vrátila do Chomutova, kam ji za vynikající výsledek (1 zaevidovaný úraz) přivezl generálnímu řediteli SD Ivu Pěgřímkovi předseda ČBÚ Martin Štemberka.  Zlatý Permon 2011 DNT bodují potřetí. Celkem 14 registrovaných úrazů a radost ve tváři generálního ředitele SD Ivana Lapina, kterému Permona v Chomutově předal předseda ČBÚ Ivo Pěgřímek.

bezpečnost práce v SD 22/23

  Zlatý Permon 2015 Za vynikající výsledky v oblasti bezpečnosti práce získaly DNT popáté prestižní ocenění. V roce 2015 byl na DNT zaevidován 1 pracovní úraz s rekonvalescencí delší než tři dny. Generálnímu řediteli SD Ivu Pěgřímkovi cenu předal ředitel odboru hornictví ČBÚ Radim Mžyk. Slavnostnímu vyhlášení byli přítomni také (zleva) manažer útvaru těžba Pavel Smatana, výrobní ředitel Jiří Neruda, závodní lomů Milan Novotný a odborový inspektor BHP a PO Libor Nedvěd.

Rád bych pro všechny čtenáře HL připomenul, jak si osobně vážím svědomitého plnění naší firemní vize Efektivní a bezpečná těžba ze strany všech zaměstnanců i jak oceňuji výsledky v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Pátý Zlatý Permon je velkým úspěchem. Sám jsem před příchodem do SD působil několik let jako předseda Českého báňského úřadu a proto znám dobře všechny detaily přísných požadavků k získání tohoto celostátního ocenění. V široké konkurenci vítězí vždy jen ti úplně nejlepší. Společně s managementem SD uděláme všechno pro to, aby se naši zaměstnanci vždy vraceli z práce domů v plném zdraví. A za svůj vlastní odpovědný přístup k bezpečné práci si zaslouží velké uznání – a navíc určitě i dalšího Zlatého Permona pro barvy SD. Jsme jeden tým! Ivo Pěgřímek předseda představenstva a generální ředitel SD

bezpečnost práce v SD

Milan Novotný: Bezpečnost především Od roku 2008, kdy zastává pozici závodního lomů a zodpovídá za odborné a bezpečné vedení hornické činnosti na obou těžebních lokalitách SD, získaly DNT pětkrát nejvyšší cenu za bezpečnost v hornictví – Zlatého Permona. V roce 2012 byl jedním z iniciátorů strategie Efektivní a bezpečná těžba. I když se od té doby počet pracovních úrazů snižuje, zůstává pragmatikem a nespoléhá jen na dokonale propracovaný systém prevence pracovních úrazů v SD. „Hornická práce je různorodá, ovlivněná klimatickými a přírodními podmínkami. Proto stejně důležité jako přezkušování a ověřování znalostí z oblasti bezpečnosti práce je mít na zřeteli, že každý zaměstnanec ovlivňuje svoji vlastní bezpečnost a v případě úrazu nese zdravotní následky jen on sám,“ říká závodní lomů Milan Novotný. Můžete připomenout strategii Efek‑ tivní a bezpečná těžba? V roce 2012 došlo k meziročnímu ná‑ růstu počtu pracovních úrazů o 60 % a 23 evidovaných úrazů se záznamem pro nás bylo naprosto nepřijatelných. Ke zlepšení bezpečnostního standar‑ du SD a k trvalému snížení úrazovosti byla vytvořena nová strategie Efektivní

a bezpečná těžba. Naším cílem bylo, aby počty úrazů nepřesáhly pětiletý průměr. Nástrojem k dosažení této mety byla kromě většího důrazu na dodržování technologických postupů a bezpeč‑ nostních předpisů také hmotná zainte‑ resovanost zodpovědných pracovníků, kteří mají část prémiové nadstavby mzdy vázanou na ukazatel počtu úrazů. Jsem

Úrazovost v poměru k objemu vytěžených hmot 0,50

četnost úrazů v % (počet/mil. m 3 THM)

0,45

průměr v letech 2011–2015


0,40 0,35 0,30

0,28

0,25 0,20

0,47 0,40

0,15

0,29

0,10 0,05 0

2011

2012

2013

0,12

0,12

2014

2015

rád, že naše bezpečnostní strategie při‑ náší výsledky. A trend počtu úrazů má sestupnou tendenci. Na DB klesl počet úrazů zhruba na třetinu a DNT už druhý rok za sebou zaznamenaly pouze jeden pracovní úraz. I když jsme jako každý podnikatelský subjekt orientováni na vý‑ kon a zisk, vždy toho chceme dosáhnout bezpečným provozem našich dolů. Výsledky v bezpečnosti práce za loň‑ ský rok potvrdily, že nízká úrazovost se v SD stává standardem. Jaké jsou aktuální výsledky počtu úrazů za prv‑ ní pololetí roku 2016? Během prvních šesti měsíců letoš‑ ního roku jsme u našich zaměstnanců zaregistrovali pouze 5 úrazů se zázna‑ mem na DB. Na DNT nebyl stejně jako

loni v tomto období zaznamenán žádný úraz. DNT si tedy udržují stabilní vyni‑ kající úroveň úrazovosti. Ani výsledek na DB není špatný. Odpovídá loňskému výsledku a s ohledem na členitost a spe‑ cifičnost těžby a úpravy zdejšího uhlí lze i takový počet úrazů považovat za uspo‑ kojivý výsledek. To ale neznamená, že na DB nechceme na bezpečnosti práce ještě zapracovat a dosáhnout lepších výsledků. Jaké jsou nejčastější příčiny a zdroje úrazů? Jednoznačně převažuje manipulace s materiálem, břemenem a předměty. Následují pády zapříčiněné zakopnu‑ tím či uklouznutím. Proto je důležité dodržování zásad báňské přípravy

a mít bezpečný stav na pracovišti. Pro eliminaci úrazu v báňském provoze je potřeba dbát na úpravu pláně, řádné odvodnění atd. Na jaře získaly DNT za výsledky v oblasti bezpečnosti práce Zlatého Permona. Navzdory snižování počtu úrazů zůstává bezpečnost práce v SD stále žhavým tématem. Jak hodláte pokračovat a udržet nastolený trend? Jak jsem říkal, naše cesta je správ‑ ná. Nepředpokládám v dohledné době velké změny, ale nebráníme se dílčím vylepšením systému bezpečnosti práce v SD. Přál bych si, aby naši pracovníci nevěnovali bezpečnosti práce pozornost jenom proto, že to vyžaduje vedoucí. Ka‑ ždý máme svůj díl odpovědnosti, a proto

Milan Novotný závodní lomů SD Absolvoval Fakultu hornicko ‑geologickou na VŠB. V hornictví má 33letou praxi. Odbornost si rozšířil získáním osvěd‑ čení o odborné způsobilosti pro pro‑ jektování povrchových lomů a jako závodní lomu s těžbou nad 500 tisíc t. Od zavedení procesního řízení v roce 2008 zastává pozici závodního lomů DNT a DB. Za dlouholetý přínos k rozvoji čes‑ kého hornictví byl oceněn nejvyšším báňským oceněním – medailí Geor‑ gia Agricoly.

24/25

musíme mít bezpečnost každodenně na zřeteli. Systém bezpečnosti práce v SD věnu‑ je velkou pozornost školení zaměst‑ nanců v oblasti bezpečnosti a hygie‑ ny práce a nedílnou součástí je také kontrola dodržování bezpečnostních předpisů. V jakých úrovních probíhá školicí a kontrolní činnost? Základní kontroly pracoviště provádějí sami zaměstnanci a technici, kteří sledují své úseky. Jednou ročně se uskuteční na každém pracovišti veřejná prověrka bezpečnosti práce. Dodržování pravidel bezpečnosti práce kontroluje komise složená z inspektora, vedoucího úseku, zástupce odborů a vedení společnosti. Další kontroly jsou zaštítěny státní báň‑ skou správou. Báňští inspektoři z OBÚ v Mostě u nás provádějí namátkové i předem hlášené kontroly. Ročně jich je několik desítek a některé jsou i ně‑ kolikadenní. Jednou za tři roky prove‑ de OBÚ v Mostě komplexní prověrku. Nejvyšším stupněm kontroly ze strany státní báňské správy je pak generální prověrka. Ta se opakuje zhruba v pětile‑ tých cyklech. Loni v září se uskutečnila na DB a dopadla výborně. Školení pro‑ vozních zaměstnanců v dělnických pro‑ fesích probíhá každý rok a jednou za tři roky jsou prověřovány znalosti z oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany u všech zaměstnanců naší společnosti. Provozní technici obdrží po úspěšném ověření svých znalostí osvědčení k vý‑ konu technického dozoru. text a foto: Tomáš Vrba


Rozbory pracovních úrazů v provozech DB a DNT Rozbor pracovních úrazů podle délky trvání pracovněprávního vztahu v letech 2007–2015 na DB 55

Rozbor pracovních úrazů podle délky trvání pracovněprávního vztahu v letech 2007–2015 na DNT

53

55

50

50

45

45

40

40

35

35

30 25

20

20

30

26

25

23

20

15

15

8

2 6 – 10

11 – 15

16 – 20

21 – 25

26 – 30

31 – 35

36 – 40

40 +

Úrazovost podle dnů v letech 2007-2015 na DB 50

47

0

0 0 – 5

6 – 10

11 – 15

16 – 20

21 – 25

26 – 30

31 – 35

36 – 40

40 +

50

28

25

22

30

24

22

20

20

20

17

15

17

11

10

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

sobota

neděle

0

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

Vývoj počtu pracovních úrazů v letech 2010–2015 na DNT

35

35

32

12

12

sobota

neděle

10

10

Vývoj počtu pracovních úrazů v letech 2010–2015 na DB

30

30 25

25

23 21

20

20

23 20

16

14

15

15 11

11

10

10

5

5

0

10 5

40

30


10

5

Úrazovost podle dnů v letech 2007–2015 na DNT

40

0

13

11

10

10

7

5 0 – 5

15

15

10 0

29

25

2010

2011

2012

2013

2014

2015

0

8

2010

2011

2012

2013

1

1

2014

2015

V roce 2015 byl díky důslednému do‑ držování bezpečnostních předpisů na DNT registrován pouze jeden pracov‑ ní úraz se záznamem. Zároveň nebyla evidována žádná mimořádná událost podléhající ohlašovací povinnosti státní báňské správě. Příznivá bezpečnostní bilance loňského roku se na DNT týkala také evidence závažných pracovních úrazů, které by si vyžádaly hospitali‑ zaci postiženého na dobu delší než pět dnů. Takový případ totiž nebyl zaznamenán během loňského roku ani jedinkrát. Díky důslednému dodržo‑ vání pravidel vize Efektivní a bezpečná těžba bylo do‑ saženo pozitivních výsledků rovněž v počtu zameška‑ ných pracovních směn v přepočtu na jednoho zaměstnance, které představovaly pou‑ hých 0,016 směny na jednoho pra‑ covníka DNT. V roce 2015 zvládal veš‑ keré těžeb‑ ní a úpra‑ várenské operace na DNT profesionální kvalifikovaný tým 969 osob. Po zásluze tedy DNT už popáté bodovaly v kategorii Hornická činnost prováděná povrchovým způsobem – uhelný lom a za vynikající výsledky získaly prestižní ocenění za bezpečnost – Zlatého Per‑ mona. Cena za bezpečnost v hornictví se uděluje od roku 2002, a to v několika kategoriích a vždy za uplynulý kalendářní rok, subjektům podléhajícím dozoru stát‑ ní báňské správy jako projev uznání za dosažení vynikajících výsledků v oblasti bezpečnosti práce. Zřizovatelem žebříč‑ ku nejbezpečnějších hornických provozů jsou Český báňský úřad, Odborový svaz pracovníků hornictví, geologie a naftové‑ ho průmyslu a Odborový svaz Stavba ČR. Cenu propůjčuje a uděluje jménem všech zřizovatelů předseda Českého báňského úřadu. V dosavadní čtrnáctileté historii udělování Zlatého Permona získaly DNT toto ocenění už pětkrát.

Zmáhači ohňů v Dolech Bílina

Zmáhači ohňů Václav Kühnel (vlevo) a Petr Fridrich spolu pracují v jedné směně.

Zmáhači ohňů, nebo přesněji záparů vzniklých okysličováním uhlí, kdysi patřili mezi frekventované profese každého povrchového uhelného dolu. Dnes, kdy likvidaci ohně v báňském provozu provádějí hasiči a stará důlní díla likvidují báňští záchranáři, je pracovní pozice zmáhačů už spíše výjimkou. Na Dolech Bílina jsou v současné době zaměstnání tři zmáhači ohňů. Ještě předtím, než na počátku 20. století vznikla profese báňských záchranářů, existovali na každé šachtě tzv. ohňaři, jejichž úkolem bylo hlídat a chránit důlní díla před zárodky po‑ žárů. Ohňaři neboli zmáhači likvidovali zápary vzniklé okysličováním uhlí, pří‑ padně i vlastní požáry způsobené jeho samovznícením odnepaměti také při povrchovém dobývání hnědého uhlí. Představovali tak určitou formu hasičů.

V současné době, kdy jejich práci za‑ stávají příslušníci závodních hasičských sborů, jak je tomu například na DNT, je v moderních povrchových hnědouhel‑ ných velkolomech pravých zmáhačů už jen poskrovnu. V revíru jich pár najdeme ještě na velkolomu ČSA, a tři muži této specifické profese slouží také na DB. „Naše práce by se dala shrnout takto: kropení zápar, jejich zavážení pískem, vytváření dostatečného množství písku na depech v dobývacím prostoru a sa‑ mozřejmě zkrápění šachetních komu‑ nikací, čímž minimalizujeme prašnost,“ upřesňuje Václav Kühnel, zmáhač ohňů z DB. Tříčlenná parta kolegů zmáhačů doplněná řidičem nákladních aut se střídá ve dvanáctihodinových ranních směnách. Při likvidaci zápar využívají dvě cisterny (Tatru 815 s objemem 9 m3 a CAT 730 s 22 m3). Pro svoji činnost využívají i další techniku – pásový nakla‑ dač, buldozery a nákladní auta z Revit‑ ransu. Písek k zásypu zápar vybírají ze skrývkového nadloží na vnitřní výsypce. V nedávné minulosti, kdy postupovala porubní fronta přes hlubinný důl Mír, často pomáhali báňským záchranářům při uzavírání chodeb starých důlních děl. text a foto: Tomáš Vrba

26/27

Efektivní a bezpečná těžba na DNT


Jaromír Vrba: Mezi naše priority patří rozvoj odborné a fyzické připravenosti Ačkoli absolvoval zatím pouze prvních šest měsíců v pozici velitele HZS DNT, s likvidací požárů, požárními asistencemi, technickými a technologickými činnostmi v dobývacím prostoru DNT má bohaté, už dvacetileté zkušenosti. Jaromír Vrba patří ke šťastlivcům, kterým se podařilo zrealizovat velké přání z dětství – věnovat se profesi, o které vždy snili. V našem rozhovoru přibližuje nejen svoji hasičskou praxi a cíle dalšího zdokonalování odbornosti a fyzické zdatnosti 41členné hasičské jednotky. Od začátku roku velíte tušimickým hasičům. Podařilo se vám během této relativně krátké doby uplatnit nějaké nové postupy nebo zaměření? Šest měsíců je skutečně krátký časový úsek. Navíc, naše jednotka výborně fungovala za mého předchůdce Jaroslava Nováka, který mi předal spoustu zkušeností. Kladu velký důraz na fyzickou připravenost členů naší jednotky. Za tímto účelem jsme například pořídili běžecký pás, který slouží k výcviku fy‑ zické zdatnosti zaměstnanců při pohybu v dýchací technice. Ve spolupráci s personálním odborem SD se tak mohou naši hasiči účastnit nejrůznějších školení a kurzů odborné přípravy, jako je třeba kurz pro spojaře, ovládání dispečinku a radiostanic, nebo kurz řidiče vozidla dopravy nemocných a raněných organizovaný ústeckou nemocnicí. V prvním pololetí jsme také uskutečnili dvě neplánovaná prověřovací cvičení zaměřená na připravenost a akceschopnost jednotky, časy dojezdů na jednotlivá pracoviště a znalost příjezdových cest. Velmi mě těší, že z obou cvičení jsme vyšli se ctí a potvrdili tak naši profesionalitu a akceschop‑ nost. V SD máme výborné zázemí a pochopení pro naši profesi.


K úzkému okruhu spolupracovníků Jaromíra Vrby patří Marek Herčzík, inspektor bezpečnosti práce DNT.

Kladu velký důraz na fyzickou připravenost členů naší jednotky. Za tímto účelem jsme například pořídili běžecký pás k výcviku fyzické zdatnosti při pohybu v dýchací technice.

Vážím si výborné spolupráce s výrobním ředitelem Jiřím Nerudou, závodním lomů Milanem Novotným a vedoucím odboru BHP a PO Jiřím Kučerou. Určitě jdete sám svému mužstvu příkladem. Snažím se o to. I když těžiště mojí práce spočívá nyní především v administrativě, chci si dál udržovat fyzickou připravenost. Pro další odborný růst se pravidelně za‑ pojuji do speciálních seminářů, školení a kurzů. Letos jsem již absolvoval školení profesionálních řidičů, nebo kurz zaměře‑ ný na instrukčně metodické zaměstnání velitelů hasičských záchranných sborů podniků. Mým přáním a cílem je, aby od‑ bornost všech členů naší jednotky splňo‑ vala pokyn vydaný generálním ředitelem HZS ČR. Plánujete dovybavení moderní hasič‑ skou technikou? Jen špičková hasičská technika je zárukou spolehlivých zásahů. A právě takové technické vybavení máme u nás k dispozici. Většina byla pořízena v ne‑ dávných letech, navíc náš vozový park průběžně modernizujeme a rozšiřujeme o další potřebnou techniku. Naposledy to byl kontejner na pitnou vodu k doplňování pitné vody na velkostrojích. Můžete představit činnosti hasičů na DNT? Náš sbor má 41 členů a špičkové mo‑ derní technické vybavení - to zahrnuje pět cisternových stříkaček, technická

28/29 a velitelská vozidla, sanitu a věcné prostředky požární ochra‑ ny. Těžištěm naší činnosti jsou výjezdy k nejrůznějším druhům zásahů. Jejich počet se pohybuje v řádech stovek ročně. Loni jsme napočítali celkem 849 výjezdů. Nejčastěji se jednalo o tech‑ nické a technologické pomoci, požární asistence. K vlastním požárům jsme v roce 2015 vyjížděli celkem šestkrát, a to včetně výjezdů v rámci integrovaného záchranného systému. Na DNT obstaráváme také údržbu komunikací pro chůzi a údržbu zeleně. Pravidelně asistujeme jako požární hlídky při větších akcích, jako je například probouzení Březenského draka. Hasičský záchranný sbor DNT je součástí integrovaného záchranného systému. Kdy jste naposledy zasahovali na žádost krajského operačního střediska mimo dobývací prostor? Při těžké autonehodě, ke které došlo 29. dubna na křižovatce silnice I/13 a silnice vedoucí do Kadaně. Při srážce osobního auta a autobusu bylo zraněno 27 osob. Náraz autobus vymrštil na vedení parovodu, který se tím poškodil. Na místě zasahovaly tři vrtulníky a několik hasičských sborů. Naši hasiči se aktivně podíleli na přenášení raněných do vrtulníku a sanitek. Za svoji vysokou profesionalitu byla naše jednotka při vyhodnocení ce‑ lého zásahu pochválena ředitelem HZS ČR územního odboru Chomutov. Další závažnou dopravní nehodu osobního auto‑ mobilu řešila naše jednotka ve spolupráci s kadaňskými hasiči a PČR v blízkosti kolejiště SD – Kolejová doprava. text a foto: Tomáš Vrba

Těžištěm naší činnosti jsou výjezdy k nejrůznějším druhům zásahů. Jejich počet se pohybuje v řádech stovek ročně. Loni jsme napočítali celkem 849 výjezdů.

Jaromír Vrba velitel HZS DNT Už od školních let byl u dobro‑ volných hasičů v rodném Mašťově a pokračoval tak v rodinné hasič‑ ské tradici. Snil o tom, že se jednou stane hasičem z povolání. Proto úspěšně absolvoval obor provozní požární technik na SŠEaS. V roce 1996 se mu jeho dětské přání splnilo a stal se členem ha‑ sičského záchranného sboru DNT. Začínal jako hasič – strojník. Pozdě‑ ji, kdy už byl velitelem směny, si roz‑ šířil vzdělání na UJAK v Praze. Je držitelem odborné způsobilosti pro takticko‑strategické řízení u MV ČR a HZS ČR. Od 1. ledna 2016 zastá‑ vá pozici velitele jednotky. Jaromír Vrba je ženatý a má dvě dcery. Ve volném čase se věnuje rodině a rád cestuje. Podniká výpravy do příro‑ dy. V poslední době si oblíbil i jízdu na čtyřkolce.


Cena za bezpečnost v hornictví – Zlatý Permon V dosavadní čtrnáctileté historii udělování Zlatého Permona získaly DNT toto prestižní ocenění již pětkrát, a to v letech 2008, 2009, 2011, 2014 a 2015. Historie bezpečnosti a ochrany zdraví při práci sahá až do 18. století př. n. letopočtem. A co historie OBHP na DNT? Na období mezi „tehdy“ a „dnes“ se díváme s úctou a hrdostí. Minulost s přítomností spolu jdou téměř ruku v ruce a je velmi těžké je od sebe od‑ dělit. Přítomnost je totiž minulostí tvořena. Jinými slovy, historie je skutečně magistra vitae, tedy učitelkou života. Metody, způsoby a prostředky se možná lišily, ale cíl byl a je stále stejný, a to zajistit bezpečnost. „Oni“ tehdy odvedli úžasnou práci a za to jim patří dík. Zde je seznam bezpečnostních techniků, tak jak jsem se s nimi postupně setkával, respekti‑ ve spolupracoval od roku 1985: Luboš Soušek, Gabriela Kánská, Walter Fiedler st., Ivo Brabec, Vladimír Paleček, Václav Endal ml., Ivan Stehlík, Mikoláš Fedurca, Josef Terč, Zdeněk Macháň, Jiří Kalabis st. a Zdeněk Čermák. Z těch „novějších“ pak František Chmel, František Fialka a Jiří Kučera. Ale odložme pomyslnou knihu historie a podí‑ vejme se na současnost. Získání Zlatého Permona je pro nás do určité míry vždy překvapením. Těší nás, že náš původní cíl neustále se zlepšovat je oceněn odborníky. Ano, na počátku jsme opravdu jen chtěli pokračovat ve vytváření nových bezpeč‑ nostních standardů a posunout ještě dále jejich úroveň. A za to jsme nyní oceňováni. Na úspěchu je nejkrásnější, že po jeho dosažení jej máte ko‑ nečně před očima. Nezbývá než poděkovat všem zaměstnancům DNT za jejich přispění k získání Zlatého Permona. Pravdou je, že v lednu 2012 se přihodilo 8 úra‑ zů a z toho 7 jich bylo s pracovní neschopností. To byl impuls, abychom si sedli a začali hledat řešení, jak negativní vývoj úrazovosti zvrátit. Bylo to pragmatické rozhodnutí, které mělo za cíl jednak snížení úrazovosti a zároveň snížení počtu dní pracovní neschopnosti. V únoru 2012 jsem se sešel s vedoucími PÚ LOM, PÚ ÚDUT a PÚ OČV. Pracovní skupina 4 lidí byla vybrána záměrně, protože ne vždy platí, že všichni ti co mluví, mají také nejvíce co říct. Následně jsme pak o výsledku jednání informovali ostatní THP uhelných provozů a Zdeňka Čermáka, vedoucího odd. BHP a PO DNT. Nemohu a ani nechci nikomu radit, aby postu‑ poval podobně, ale jsem názoru, že když jste na pochybách, je nutné se vrátit k základům, protože i v prohrách se může skrývat výhra. Dílčí prohry jsou politováníhodné, ale ne neobvyklé a neúspě‑ chy (i ty dočasné) jsou součástí našeho života.

A protože se historie stále opakuje (i když pokaždé trochu jinak – aneb do stejné řeky se znovu nevstoupí), popsal jsem vedoucím provozních úseků postup sníže‑ ní úrazovosti na závodě uhelných lomů hospodářského střediska ÚDUT v letech 1986 - 1987. V té době bylo HS ÚDUT (dnes provozní úsek ÚDUT) vybráno jako pilotní projekt ke snížení úrazovosti. V roce 1985 pracovalo na HS ÚDUT 308 pracovníků a bylo registrováno 5 úrazů s pracovní neschopností. V roce 1986 pracovalo na HS ÚDUT 337 pracovníků a přijetím opatření ke sní‑ žení úrazovosti byl registrován pouze 1 pracovní úraz s pracovní neschopností, a to i přes uvedený nárůst pracovníků. V roce 1987 se počet pracovníků snížil na 332 a byl opět registrován 1 pracovní úraz s pracovní neschopností. Jednalo se tehdy o poměrně jednodu‑ chý soubor opatření, protože jak všichni víme, složitá opatření většinou stojí více a mají tendenci chovat se nezvykle v nejméně vhodnou chvíli. Soustředili jsme se tehdy na tři hlavní cíle, a to prevenci, šetření úrazů a zlepšení úrovně znalostí v oblasti BP a PO u zaměst‑ nanců. V roce 1985 byla drtírna na závodě uhelných lomů jasným poraženým, naopak v roce 1986 a 1987 se karta obrátila a v roli „outsidera“ se ocitla ostatní střediska závodu uhelných lomů. Stejně tedy jako v letech 1986 a 1987, tak i v roce 2012 jsme se chtěli vyvarovat slabině spočívající v tom, že člověk má často tendenci „uložit problém k ledu“ a že přeceňuje tzv. „léčivou schopnost času“. Negativní stav tím nikdy nezmizí, ale pouze se přesune. Snažili jsme se proto předpovědět všechny možnosti. V pře‑ kladu to znamená, že úspěchu docílíte jistěji, když se nebudete spoléhat na jeho vlastní tempo, ale ukážete mu i to svoje. Jestliže chce jakákoliv firma zůstat na minimální úrazovosti, je třeba změnit po čase systém. Když nejste ochotni systém změnit, nebo nejste ochotni změnit své cíle, tak tím co činíte, jen přestavujete tzv. pomy‑ slné židle na Titanicu. Navíc prostředí se stále mění s příchodem nových technologií. Standardy, které platí jeden rok, už ten další neplatí. Vše se mění a je to i dobře, protože jen díky změnám může vzniknout nový způsob myšlení. Proto jsme na uhelných pro‑ vozech soubor opatření z let 1986–1987 přizpůsobili podmínkám roku 2012. Věděli jsme, že jednoduché to nebude. Předpokládali jsme, že jasněji bude v tomto ohledu už vcelku brzy, v řádech týdnů. Ne, nebylo to žádné „má se za to“, ale prověřený systém. Bylo tu přesto velké ALE. Obhajovat tuto verzi bylo pro nás jako chůze po provaze, protože zda jste se trefili do černého, poznáte až s odstupem času. Po dostavení prvních úspěchů (zastavení nárůstu

bonusový systém, který v sobě zahrnuje předem stanovenou finanční odměnu pro každého zaměstnance za práci bez úrazu za určené období (finanční příspěvek do důchodového pojištění za čtvrtletí, přípla‑ tek ke mzdě a poukázky na služby). Mají zaveden „soutěžní systém“ mezi pracovní‑ mi kolektivy s kolektivními odměnami pro nejúspěšnější. Hodnocení je korigováno podle úrovně rizikovosti práce jednotlivých kolektivů. Slavnostní vyhlašování výsledků této soutěže se provádí za účasti vrcholo‑ vého vedení společnosti. Ale i na Dolech nástup Tušimice jsme dříve postupovali obdobně. Byl zde rovněž zaveden soutěžní systém mezi pracovními kolektivy s kolektivními finančními odmě‑ nami pro nejúspěšnější. Až do roku 1985 jsme prováděli čtvrtletní vyhodnocování tzv. soutěže na úseku OBP a to vždy pro první tři závodová střediska z každého závodu (závod skrývek Merkur a Březno, závod Prunéřov, závod uhelných lomů, závod důlně technických služeb). Pro upřesnění dodávám, že odbor BHP a PO pouze vyhodnocoval úrazovost, finanční odměnu pro jednotlivé kolektivy zajišťoval ekonomický odbor To co vidíme jako nejdůležitější část naší „mise bezpečnosti práce“, je udržet nastavenou laťku a posunovat ji stále výš. Hlavním faktorem tedy zůstává bezpeč‑ nost práce a ochrana zdraví našich za‑ městnanců na pracovišti. To je myslím asi ten největší benefit, který můžeme v oblasti BHP nabídnout. A jaký je náš cíl? Možná to zní zvláštně, ale naše cesta vlastně nemá cíl. Protože našim cílem je cesta - tedy bezpečná cesta. A v tom je rozdíl. A získání dalšího ocenění Zlatý Per‑ mon? Osobně si myslím, že to realizovat lze a umím si to i představit. Pablo Picas‑ so kdysi řekl, že všechno co si dovedete představit, je reálné. Tak proč ne? Jestli to bude, nebo nebude, není samo o sobě důležité, daleko důležitější je, aby lidé z práce odcházeli zdraví, tedy bez úrazů. Další motivací je i skutečnost, že za býva‑ lého vedoucího OBHP DNT Zdeňka Čer‑ máka (funkci vedoucího OBHP vykonával od roku 1992 do 29. 12. 2014) jsme získali celkem 4x ocenění a nyní pod vedoucím OBHP Jirkou Kučerou jsme získali první ocenění – motivace k překonání zde tedy je. A vývoj úrazovosti v letošním roce? Je za námi teprve polovina roku, takže těžko předjímat, jak se bude vyvíjet ta druhá. Ješ‑ tě není zcela vyhráno. I když s jistotou bych si vsadil na to, že úrazovost v porovnání

s rokem 2012 bude na DNT nižší (jsem v tomto pohledu optimista, nejsem tedy žádný profesionální prognostik). Ale o kolik to bude, to už bych spíš jen hádal. V roce 2014 a 2015 byla úrazovost velice nízká a bylo by tedy proto skoro nesmyslné hovořit i přes mírný nárůst úrazů o špat‑ ných výsledcích, ale spíše o mimořádně dobrých výsledcích v minulosti a sou‑ časném určitém návratu na dlouhodobě udržitelnější úrovně. V této souvislosti bych chtěl připomenout i slova profesora Romana Makariuse, že hornictví bylo, je a zřejmě bude povoláním nejenom těžkým, ale i značně nebezpečným. Dovolím si přidat pár řádků o tomto vý‑ znamném člověku. Naposledy jsme spolu hovořili dne 25. dubna 2014 v Mostě na 125. SKOKU PŘES KŮŽI. Při pozdravu jsme si podali ruce a profesor se (s elegancí jemu vlastní) omluvil, že vzhledem ke své zdra‑ votní indispozici zůstal sedět při pozdravu. Posadil jsem se také a chvíli jsme si spolu povídali. Během hovoru jsem přemýšlel, zda jsem již někdy potkal člověka s takovou autoritou a noblesou. Takového odborníka v oblasti správního a horního práva, histo‑ rie horního práva a oblasti bezpečnostních předpisů, osobu budící můj velký respekt, krátce řečeno - par excellence. Ale to je jen můj soukromý názor, který rozhodně nikomu nevnucuji. Vzpomněl jsem si i na naše první setkání v jeho kanceláři před‑ sedy ČBÚ v Praze. Rovněž se mi vybavila i profesorova známá věta ze zkoušek, která zněla: Horní právo je zákon a zákon se cituje – nevypráví svými slovy. Každý, kdo byl u pana profesora na zkoušce z horního zákona, si jistě na tuto větu vzpomene a dá mi za pravdu. Shoduji se s názorem mého kolegy profesora Aloise Adamuse z HGF TU‑VŠB vOstravě, že hornická veřejnost bude postrádat předního znalce historie a současnosti horního práva. Jedno rčení praví, že opatrnosti není nikdy dost. Slýcháme to ze všech stran. Málo si ale uvědomujeme, jak je pravdivé. A začít se dá zdánlivě maličkostmi, třeba tou nejobyčejnější – dávat na sebe větší pozor. Když pro nic jiného, tak kvůli svému zdraví. A protože úrazy jsou součástí života každého z nás, tak ať již rádi sportujete, tvoříte, nebo děláte cokoliv jiného – pro‑ sím, dělejte to bezpečně, respektive od‑ povědně. Protože bezpečnost je vlastně odpovědnost. Škoda, že tak prostý závěr má ke svému naplnění tak složitou a nesnadnou cestu. text: Marek Herčzík

30/31

úrazů) se k nám následně přidaly i skrýv‑ kové provozy. Vzhledem k tomu, že by pro‑ blém mohl nastat, pokud nám to nevyjde, měli jsme připravené celkem dvě varianty. Jinými slovy, pokud řekneme A, tak musí‑ me být připraveni i na to říct B. Samozřejmě, že všechna opatření mají svůj účel, a je od nich očekáván jakýsi výsledek a fungují i s určitou setrvačností. První varianta se týkala přímo šetření úrazů, odškodňová‑ ní úrazů a následného ověření znalostí bezpečnostních předpisů po ukončení pracovní neschopnosti zaměstnanců. Ta druhá varianta se týkala kontrolní činnosti. Následně jsme změnili i systém periodic‑ kého přezkušování z BP a PO. Zaměřili jsme se především na vytipované profese - osádky velkostrojů a řidiče PVZ. Vycházeli jsme z předpokladu, že čím vyšší úroveň odbornosti, tím vyšší úroveň bezpečnosti práce. Koncem roku 2013 pak následo‑ vala analýza situace a kontrola nastavení. V letošním roce máme již vytipované dal‑ ší činnosti, na které se chceme zaměřit. Jednou z nich je i zvýšení úrovně znalostí v požární ochraně. Se zajímavou variantou cesty ke snižo‑ vání pracovní úrazovosti jsem se seznámil 27. října 2009 ve středoněmecké hnědo‑ uhelné společnosti MIBRAG v Theißenu, kde jsem byl se závodním lomů Milanem Novotným na pracovním setkání bezpeč‑ nostních techniků. Byla zde konzultová‑ na problematika ochrany zdraví při práci, hygieny práce, požární ochrany a báňské legislativy. Jednalo se o komplex jednotli‑ vých opatření, který je v podstatě založen na velice častém upozorňování na proble‑ matiku BP, úrazovosti, udržování bezpeč‑ ného pracoviště a bezpečného chování zaměstnanců. Prvním opatřením je vytvá‑ ření povědomí osobní odpovědnosti všech zaměstnanců. Slogan „Hlavním úkolem všech vedoucích na všech stupních říze‑ ní je zajistit, aby jejich podřízení, kteří do práce přišli, i zdraví odešli“ je pravidelně zdůrazňován na všech poradách jako jed‑ noznačná priorita. Na schůzkách pracov‑ ních kolektivů (tzv. bezpečnostní mítink) se klade důraz na systematické opakování nutnosti dodržování bezpečnostních před‑ pisů všemi zaměstnanci. Dále byly insta‑ lovány zřetelné tabule s údaji o úrazovosti a výzvou k dodržování BP (toto jsme pak aplikovali i na obou lokalitách SD). Společ‑ nost MIBRAG také tiskne firemní plánovací diáře s upoutávkami na BP pro každého zaměstnance. Druhým opatřením je „Moti‑ vační program“. Jedná se o propracovaný


Bezpečnost práce v českém hornictví 2015 V loňském roce došlo v České republice při těžbě hnědého a černého uhlí, rud a ostatních surovin celkem k 510 pracovním úrazům, což bylo o 91 méně než v roce 2014. S výrazným poklesem pracovních úrazů byl zaznamenán také mírný pokles úrazů smrtelných, které se meziročně snížily o 2 na celkem 9 případů evidovaných v roce 2015. Pozitivních výsledků bylo dosaženo i v počtu nahlášených mimořádných událostí. Ty se podařilo meziročně snížit o 28 % na celkových 49 hlášení o mimořádné události.


Smrtelná úrazovost v ČR Celostátně bylo v loňském roce vy‑ kázáno 41 441 pracovních úrazů. Tento výsledek má trvale mírně klesající úroveň, což se však bohužel netýká počtu smrtel‑ ných pracovních úrazů, kterých naopak v Česku přibývá. Jen v roce 2015 přišlo při práci o život 122 lidí, a to zejména řeme‑ slníků a opravářů. Nejčastějším důvodem byly pády z výšky, ale umíralo se i při ob‑ sluze strojů a řízení motorového vozidla. Nejčastější příčinou smrtelného úrazu pak byl špatný odhad rizika a nebezpečný pracovní postup, práce bez oprávnění, nebo vykonávaná navzdory zákazu. Smrt se bohužel nevyhnula ani náročným čin‑ nostem, které zajišťují potřebné zdroje surovin. V českém hornictví bylo v roce 2015 zaznamenáno 9 smrtelných úrazů (o 2 méně než v roce 2014). Při dobývání černého uhlí zaplatili svým životem 4 lidé. Jeden smrtelný úraz vznikl při dobývání rud hlubinným způsobem a rovněž 1 smr‑ telný úraz nastal při dobývání ostatních

surovin povrchovým způsobem. Celkem k 3 smrtelným úrazům došlo při nakládání s výbušninami. Až 80 % smrtelných úra‑ zů v hornictví bylo způsobeno selháním lidského činitele nebo nedostatky v or‑ ganizaci práce. Zhruba 20 % smrtelných úrazů způsobují nepředvídatelná rizika hornické práce. Obecně pak zdroji smr‑ telných úrazů v roce 2015 byly nejčastěji oheň, horké látky a předměty, výbušniny, dále pak kontakt se strojním zařízením a dopravní prostředek. Úrazovost v hornictví Bilance úrazů u subjektů podléhající dozoru státní báňské správy vykázala v loňském roce 510 záznamů o pracov‑ ním úrazu a 49 hlášení o mimořádné události. Nejvíc pracovních úrazů bylo evidováno při těžbě ostatních surovin, zejména stavebních hmot, a při hrubé kamenické výrobě. Za těmito činnostmi následuje hlubinná těžba černého uhlí. Až na třetím místě v počtu evidovaných

Vývoj pracovní úrazovosti v oblasti těžby hnědého uhlí Rok

Celkový počet úrazů

z toho smrtelných

2010

171

-

2011

165

1

2012

151

-

2013

116

1

2014

156

2

2015

*84

-

Zdroj: Hornická ročenka 2014, *Zpráva o stavu bezpečnosti v hornictví 2015.

pracovních úrazů stojí povrchová těžba hnědého uhlí. Ze statistiky počtu úrazů ovlivněných délkou pracovního poměru a množstvím praxe jasně vyplývá, že nej‑ rizikovějším obdobím je první rok v novém zaměstnání. Proto je potřeba zapraco‑ vat na dalším zlepšení například formou intenzivnějšího nebo dlouhodobějšího dohledu již zkušeného kvalifikovaného pracovníka nad nově příchozím začáteč‑ níkem. Zajímavým aspektem je pak čet‑ nost vzniku úrazu během pracovní doby, kdy nejvíce úrazů v hornictví vzniká po třech hodinách na pracovišti, nejméně pak před koncem dvanáctihodinové smě‑ ny. A jaké byly nejčastější příčiny úrazů v roce 2015? Jednoznačně nejvíc úrazů způsobilo špatně nebo nedostatečně od‑ hadnuté riziko, následováno další nejčas‑ tější příčinou – nesprávnou organizací práce. Šetření příčin úrazů u jednotlivých zaměstnavatelů mimo jiné odhalilo, že z celkového počtu 510 pracovních úrazů došlo k 94 pracovním úrazům při chůzi. Možnost pracovního úrazu se týká nejen dělnických a provozních profesí Mylná je všeobecná představa, že hrozba vážného pracovního úrazu se týká jen pracovníků na stavbách, v do‑ lech a v nejrůznějších průmyslových pro‑ vozech, a že v kanceláři se vám nemůže nic stát. Pro zajímavost: Jen v roce 2015 se v ČR při výkonu práce zranilo také 55 vědeckých a odborných duševních pracovníků a 42 úředníků! text a foto: Tomáš Vrba

Seminář Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti Hornická společnost podkrušnohorské oblasti uspořádala, jako každý rok, odborný seminář k aktuální tematice – Jak se změní uplatnění hnědého uhlí na energetickém trhu ČR. Vzhledem k měnícím se podmínkám pro užití vybraných energetických surovin při výrobě elektrické a tepelné energie se mění rovněž pohled na využití hnědého uhlí, je třeba hledat jeho uplatnění i v neenergetických sektorech. Seminář byl rozdělen do dvou samo‑ statných tematických částí. První část se zabývala pravděpodobným vývojem trhu s hnědým uhlím v ČR, využitím uhlí v energetice a při výrobě neenergetic‑ kých produktů. Přednášky prezentovali Ladislav Pelcl, ředitel VUPEK – EKO‑ NOMY Praha a ředitelka VÚHU Most Marcela Šafářová. Účastníci byli se‑ známeni se stavem energetického trhu, s bilancí celkové spotřeby primárních energetických zdrojů při výrobě elektři‑ ny a tepla ve vazbě na současné i bu‑ doucí potřeby. Bylo konstatováno, že současné vyu‑ žívání tuzemského hnědého uhlí v ener‑ getickém hospodářství se dlouhodobě příznivě odráží v nízké dovozní energe‑ tické závislosti České republiky. Ve státní energetické koncepci se předpokládá postupný pokles podílu hnědého uhlí v energetických bilancích. Nelze opomenout skutečnost, že zhru‑ ba 1,84 mil. domácností je zásobováno teplem z centrálních energetických zdro‑ jů, kde topným médiem je uhlí. Druhá část semináře byla věnována problematice aktuálního stavu a oče‑ kávanému vývoji cen energetických komodit z hlediska současné reality. Hodnocen byl vliv na ceny, například rychle rostoucí výroba elektřiny z ob‑ novitelných zdrojů, rozsah nabídky pod‑ půrných služeb a jejich cen, cena silové elektřiny na evropských trzích a cenový vývoj povolenek CO2. Diskutována byla i otázka potenciálu hnědého uhlí pro výrobu klíčových che‑ mikálií, především v budoucnu. Uhlí má své využití i v technologickém procesu zplyňování, zkapalňování, při výrobě uh‑ líkatých adsorbentů.

Diskutována byla i otázka potenciálu hnědého uhlí pro výrobu klíčových chemikálií, především v budoucnu.

Přednášky přednesli Jiří Gavor, ředitel ENA Praha a Asociace nezávislých dodavatelů energií a Jaromír Lederer, vědecký ředitel Výzkumného centra UniCRE. Součástí semináře byla exkurse do laboratoří výzkumného centra UniCRE v Litvínově, v areálu Unipetrolu RPA (Rafinérie, petrochemie, agrochemie). Tato společnost dodává na trh například motorová paliva, topné oleje, asfalty, rafinérské produkty, saze, sorbenty aj. Exkurze zaměřená na jiný obor byla zajímavá, přínosná a inspirující. Semináře se zúčastnilo více než 40 posluchačů. Podle vyjá‑ dření většiny byl seminář velmi zajímavý a přinesl nové infor‑ mace a pohledy na využití hnědého uhlí. Ukázal rovněž, že při využití hnědého uhlí pro výrobu elektrické a tepelné energie je i přes klesající podíl v energetickém mixu aktualizované energetické politiky státu nutné upřesňovat pozici hnědého uhlí na trhu s energetickými surovinami a hledat nové oblasti jeho uplatnění v budoucnosti text: František Fraus, Jaroslava Šťovíčková foto: Lenka Vaidišová

32/33

svět dolů

z míst, kde žijeme

Marek Hrvol: Jezero Most zatraktivní a zpříjemní naše město Mostecký rodák, nejmladší viceprimátor v republice Marek Hrvol se rozhodl, že na rozdíl od řady vrstevníků zůstane po ukončení vysokoškolských studií v Mostě. Vstoupil do regionální politiky a úspěch v prvních volbách ho vynesl do čela radnice 70tisícového města těsně sousedícího s těžebními a chemickými průmyslovými komplexy a s vysokou nezaměstnaností. Energický náměstek mosteckého primátora se s velkým nasazením snaží dát městu novou, přívětivější tvář. Jedním z jeho velkých konkrétních témat je zpřístupnění jezera Most a vybudování potřebné infrastruktury. Jezero Most je už zhruba dva roky napuštěné, přesto je tam koupání zakázáno pod patnáctitisícovou po‑ kutou. Kdy bude podle vás reálné počítat s fungováním plnohodnotné příměstské rekreace podobně jako u nedalekého jezera Matylda? Zpřístupnění jezera Most veřejnosti se plánuje v létě roku 2018, po dokončení základní infrastruktury. Avšak cesta k pl‑ nohodnotné příměstské rekreaci s celko‑ vým vybudovaným zázemím a potřebným komfortem pro návštěvníky samozřej‑ mě bude pokračovat v delším časovém horizontu.

Zpřístupnění jezera Most veřejnosti se plánuje v létě roku 2018, po dokončení základní infrastruktury.

Jaké má město Most představy o re‑ kreačním areálu, který jednou na bře‑ hu jezera vznikne? Urbanistickou a ekonomicko ‑marketingovou studii využití jezera Most


V saském Zwenkau už jezero po těžbě hnědého uhlí od loňského roku slouží lidem.

má statutární město Most zpracovanou již od roku 2010. V sou‑ časné době probíhá výstavba základní páteřní komunikace kolem jezera (stavba Obnovení silnice III/2565 Most – Mariánské Radčice). Další projekty spolufinancované státem, jako například komunikace a inženýrské sítě v jižní části jezera Most či realizace pláží a plovoucích mol, se chystají v letech 2017 – 2018. Kolem jezera by dále měly být vybudovány cyklotrasy a obslužné komu‑ nikace. Po jejich dokončení je možné realizovat další rozvojové projekty. Projektová příprava probíhá v koordinaci se správcem stávajícího území jezera Most – Palivovým kombinátem Ústí nad Labem (PKÚ). Mostem vyhlášená veřejná zakázka na stavbu hlavních a vedlejších cest okolo jezera a vybudování inženýrských sítí počítá s realizací v roce 2017. Ministr Mládek ale nedáv‑ no uvedl, že převod pozemků z PKÚ na město Most by se pravděpodobně provedl až v roce 2019. Co by se v případě takového mezičasu mohlo u jezera dít? Stavba by měla být realizována v letech 2017 – 2018. Převod pozemků z Palivového kombinátu Ústí nad Labem na město by na termín realizace stavby neměl mít žádný vliv. Bude město Most ještě dál spolupracovat v nějaké formě s Palivovým kombinátem Ústí nad Labem? Statutární město Most dosud s PKÚ úzce kooperuje a s touto spoluprací uvažuje i do budoucna. Dokladem toho je skuteč‑ nost, že zástupci PKÚ jsou členy pracovního týmu k řešení problematiky jezera Most. Bylo by nerozumné tuto spolupráci jakkoliv ukončovat s ohledem na další vývoj území, jelikož PKÚ je subjektem, který má k této lokalitě nejvíce znalostí a podkladů. Máte možnost porovnání s jezery zbytkových jam po těžbě u nás a v zahraničí? Ano, právě ve spolupráci s PKÚ se snažíme odstranit veškeré nedostatky, které byly identifikovány například na jezeru Milada u Ústí nad Labem. To bylo zpřístupněno veřejnosti v červnu loňského roku. Ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou pak čerpáme inspiraci i v SRN, zejména v Sasku a lužickém

34/35 Jezero Most čeká po dokončení náročných projektů komunikací a inženýrských sítí vybudování pláží a mariny.

i středoněmeckém hnědouhelném revíru, kde byla po ukončení těžební činnosti vodou zatopena celá řada povrchových dolů. K čerpání znalostí nám i slouží také zahraniční cesty se Severočeskými doly. V loňském roce jsme tak s dalšími zastu‑ piteli navštívili například lokalitu Zwenkau u Lipska, kde vznikla celá nová jezerní krajina po povrchové těžbě hnědého uhlí. V okolí Mostu je několik rozmanitých příkladů úspěšné rekultivace těžbou poznamenané krajiny. Kromě jezera Most a autodromu jsou to také zato‑ pené malolomy Benedikt a Vrbenský (dnes Matylda). Nejvýznamnějším pří‑ kladem revitalizace je pak Hipodrom na rekultivované výsypce Velebudice. Dostihový areál nyní mění většinové‑ ho vlastníka. Jak se to dotýká města Mostu, jako minoritního vlastníka? Přesně tak vnímá areál Hipodromu i město - jako jednu z nejvýznamnějších ukázek úspěšně rekultivace území po těž‑ bě. Považujeme Hipodrom rovněž za pres‑ tižní značku pro město Most ve smyslu zvýšeného turistické zájmu a zlepšeného vnímání obrazu našeho složitého regionu. S ohledem na tyto skutečnosti budeme intenzivně jednat s novým majoritním

vlastníkem. Tím se stala společnost Charvát Group zastoupená jednatelem Jiřím Charvátem, který je mimo jiné pre‑ zidentem Jockey Clubu České republiky. Schůzka s novým majoritním vlastníkem o budoucím záměru s areálem naše město teprve čeká, avšak v tuto chvíli je jasné, že by Most o dostihový sport rozhodně přijít neměl. Toto využití areálu pro nás bylo, je a doufám, že i bude nadále prioritní. Jste nejmladším náměstkem primá‑ tora v ČR. V době zvolení do pozice druhého muže ve vedení města vám bylo 26 let. Co vás přimělo ke vstupu do komunální politiky? Ve veřejném sektoru jsem začal praco‑ vat přibližně před šesti lety, a to v neda‑ lekém městě Lom jako asistent starostky. Postupně mě ta práce začala více a více naplňovat. Již jsem uváděl několikrát, že pracovní zkušenosti z Lomu mi dodaly potřebné znalosti a povědomí o fungová‑ ní města, ale rovněž i pohled na vnímání ze strany politiků. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybych práci a úsilí, které vě‑ nuji Lomu, mohl jednou realizovat i u mě doma v Mostě. Zanedlouho přišla nabíd‑ ka od Severočechů kandidovat v Mostě a po chvilce přemýšlení jsem měl jasno.

Jsem rád, že i tak mladý člověk jako já může v komunální politice působit a pozi‑ tivně ovlivňovat život ve svém městě. Ten titul nejmladšího viceprimátora doufám přispěje k tomu, že přitáhne více mladých lidí do místní i celostátní politiky. Máte za sebou rok a půl v úřadu ná‑ městka primátora. Jaké cíle pro hor‑ nický Most považujete za prioritní a jak se je daří naplňovat? Priority jsou jasné, několikrát zmiňo‑ vané otevření a zprovoznění jezera Most, rekonstrukce budovy reprezentačního domu včetně rekonstrukce celého území centra města, které na to čeká již řadu let. Cílem je i rekonstrukce parku nad spor‑ tovní halou v rámci přeshraniční spoluprá‑ ce s městem Marienberg a rekonstrukce mostu u nemocnice. Chceme pokračovat ve výborných výsledcích hospodaření města a jeho organizací, dál vést úspěšná jednání s novými investory na průmyslové zóně Joseph a tím přispívat ke zřizování nových pracovních míst. A na závěr chci zdůraznit cíl nejdůležitější – zajištění ma‑ ximální bezpečnosti pro obyvatele města s ohledem na narůstající počet nepřizpů‑ sobivých občanů v celém regionu. text a foto: Tomáš Vrba


jezerní krajina po těžbě

Mostecko jako centrální část revíru dosahovalo s koncentrací 12 provozovaných hnědouhelných lomů nejen nejvyšších objemů těžeb, ale zároveň bylo oblastí s nejrozsáhlejšími zásahy hornické činnosti do krajiny. Tou vůbec nejmarkantnější jizvou byla likvidace středověkého královského města Mostu kvůli odtěžení 95 mil. t uhelných zásob. Po jejich vyuhlení zůstala obří zbytková jáma. Nyní, po napuštění vodou a následné revitalizaci okolí, se otevírá další etapa této těžbou poznamenané lokality, která se opět navrací lidem a krajině.

36/37

Jezero Most vodní plocha s příběhem

jezerní krajina po těžbě


Těžba uhlí na Mostecku Od poloviny 19. století se datuje skuteč‑ ný průmyslový rozvoj zdejší těžby, který souvisel s dokončením výstavby Ústecko ‑teplické dráhy směřující v prodloužení přes Duchcov až do Mostu. Už tehdy zde působilo několik stovek malých důlních podniků, které tak mohly pro odbyt své uhelné produkce využívat nové železniční spojení. Spotřeba uhlí rychle rostla a vy‑ volávala tlak na těžaře. Ti se postupně sdružovali do větších celků a vytvářeli nové těžební společnosti. První a největ‑ ší těžařskou společností byla Mostecká uhelná společnost založená roku 1871 Ví‑ deňskou směnečnou bankou. Mostecké uhlí snadno konkurovalo dražšímu kla‑ denskému. Navíc od 20. let k významným odběratelům nově přibyly elektrárny. Pří‑ mo v těsném sousedství Mostu byl v roce 1901 založen důl Richard, který do roku 1921 fungoval jako hlubinná šachta a poté těžil povrchově. Postup lomu do větších hloubek uložení uhelné sloje si vyžádal po‑ stupné zavádění parních rýpadel a parní úzkorozchodné kolejové dopravy. Jedno z prvních parních lopatových rýpadel firmy Menck‑Hambrok bylo nasazeno právě na Richardu. Roční objemy těžby se ve 20. le‑ tech pohybovaly kolem 400 tis. tun. V roce 1944, díky rozšíření počtu velkostrojů, pak dosáhly téměř 900 tis. t. Po osvobození se lom Richard stal základem budoucího

Těžba uhlí v lomu Most probíhala v letech 1970 až 1999. Celkem bylo v dobývacím prostoru vytěženo 107 mil. tun (z toho 95 mil. tun v uhelném pilíři pod městem a 12 mil. tun v dobývacím poli Kopisty).

lomu Ležáky začleněného do národního podniku SHD. V roce 1950 byla zahájena otvírka nového dobývacího pole, která předurčila budoucí rozvoj lokality. I když lom Ležáky vykazoval v ročních těžbách kolem 3 mil. tun, potřebám centrálně říze‑ ného socialistického hospodářství to bylo stále málo. Masivní objemy uhlí mělo proto zajistit otevření lomu Most, jako přirozené pokračování lomu Ležáky. Likvidace Mostu O zbourání města se jednalo už od počátku 60. let. Jeho osud stvrdilo

26. března 1964 usnesení vlády č. 180, kdy padlo konečné a nezvratné rozhod‑ nutí o likvidaci starého Mostu, odtěžení uhelného pilíře pod ním a také o výstavbě nového Mostu jako soběstačného okres‑ ního města s 56 tisíci obyvatel. Už v roce 1967 začaly první bourací práce. Zkáze města neušlo ani více než dvacet gotic‑ kých objektů, zmizely školy, nádraží, diva‑ dlo, ocelárna, keramické závody, pivovar… Zároveň v rychlém sledu s demoličními pracemi pokračovala výstavba nového města. Obojí v návaznosti na dokončení nového koridoru, kam byly do bezpečí

1920

1970

1975

Most je těsně sevřen několika malými povrchovými doly: Richard, Hrabák a Johan (na snímku). Objemy jejich těžeb se neustále zvyšují. Zahlubující se lomy a zvětšující se objemy výsypek tvoří charakteristickou podobu města.

Už třetím rokem trvá likvidace města a postupné stěhování jeho obyvatel do sídlišť v novém Mostě. Demolice trhavinou a nenávratné mizení historického města je všední realitou.

Od 30. 9. do 27. 10. probíhá úspěšný záchranný transfer gotického kostela, který tak unikl likvidaci na rozdíl od zbytku města. Kvůli vysoké koncentraci váhy na malý prostor byla demontována a separátně přestěhována kostelní věž.

Jen díky nim se podařilo přemístit 10 tis. tun historického zdiva architektonického skvostu z 16. století. Kostel během 28 dnů na speciálním kolejovém podvozku po obloukové transportní trase překonal 841,1 m s průměrnou rychlostí 2,16 cm/ min. Situaci znesnadňoval výskyt nezdo‑ kumentovaných starých báňských děl a bývalý povrchový důl, v němž byla situ‑ ována městská skládka. Od 27. října 1975, kdy byl přesun ukončen a objekt usazen na nové základy v blízkosti starobylého městského špitálu s kostelíkem sv. Ducha, se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie dominantou půvabného areálu, který alespoň částečně připomíná atmosféru starého Mostu.

30. září 1975 bylo trakční zařízení uvedeno do pohybu. Po 646 hodinách byl 27. října v 8:52 hodin přesun kostela ukončen.

Unikátní transfer kostela O záchraně pozdně gotického klenotu z roku 1517 postaveného věhlasným sta‑ vitelem Jakubem Heilmannem bylo roz‑ hodnuto záhy po potvrzení likvidace sta‑ rého města. Už v roce 1965 vypracovaly Báňské projekty Teplice studii přemístění děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přípravné práce (podbetonování celého objektu, vyztužení konstrukce) a vlastní posun, kdy se data o jakémkoliv pohybu přenášela z čidel v rozpěrách všech lodí a sloupů do měřicí centrály, by vydaly na samostatnou knihu o mimo‑ řádné dovednosti všech zúčastněných, zejména specialistů z Transfery Praha.

Zatápění zbytkové jámy Od počátku sanace bývalého lomu Most se počítalo pouze s vodní rekultivací, neboť pro alternativní suchou variantu nebylo dost potřebných zemin. Aktivní báňská činnost tady probíhala v letech 1970 až 1999. Celkem bylo vytěženo 107 mil. tun uhlí, pod vlastním intravilá‑ nem města 95 mil. tun. V rámci příprav‑ ných sanačních prací se zajistila těsnost dna budoucího jezera zakrytím zbytků uhelné sloje a upravila se břehová linie. Vlastní napouštění vodou z přivaděče z Nechranické přehrady a čerpací sta‑ nice z uzavřeného dolu Kohinoor začalo

v roce 2008. Už od roku 2002 se ale na dně budoucího jezera akumulovala voda ze srážek a vývěrů svahů lomu, takže při zahájení napouštění už měla vodní plocha rozlohu 21 ha a hloubku 21 m. V roce 2012 bylo dočasně napouštění ukončeno, neboť probíhaly opravy břeho‑ vé komunikace a výstavba stabilizačních prvků břehové linie. V květnu 2014 začalo opět dopouštění jezera až na konečnou požadovanou kótu stálé hladiny 199 m n. m., které bylo dosaženo v září 2014. Nyní jezero s hloubkou až 70 m a rozlohou přes 300 ha stále spravuje a udržuje Palivový

1986

2006

2007

Maximální roční těžba v lomu Most dosáhla 7,5 mil. tun uhlí a 12,3 mil. m3 skrývky. Na dobývací straně jsou na‑ sazena tři rýpadla KU 300 a jedno KU 800. Nadloží je ukládáno na vnější Střimické výsypce a výsypce lomu Ležáky zakladači ZP 6 600 a ZP 2 500.

Součástí prvotních sanačních prací byla například úprava břehové linie – stavba opevnění proti vodní abrazi způsobené vlnobitím – a vybudování obvodové komunikace.

Budování hlavního zdroje zatápění zbytkové jámy lomu Most. Vodou z řeky Ohře zásobuje budoucí je‑ zero přivaděč z Nechranické přehrady z průmyslového vodovodu Nechranice o celkové délce 4,9 km.

38/39

vyuhleného prostoru přeloženy všechny dopravní a inženýrské sítě (silnice, tram‑ vajová trať, řeka Bílina). Během necelých deseti let byla největší změna v historii města dokonána. Ačkoliv základním sta‑ vebním prvkem nově budovaného města byl litý beton a panely z místní betonárky, podařilo se v rámci daných možností dát alespoň novému centru – na rozdíl od betonové džungle sousedních sídlišť – přívětivou tvář s množstvím zeleně a po‑ zoruhodnou stavbou divadla (otevřeno v roce 1985). Jedinými pojítky s původním středověkým Mostem, jehož historie sa‑ hala až do 11. století, zůstala čtvrť Zahra‑ žany a přesunutý gotický kostel.

Mariánské Radčice

jezerní krajina po těžbě kombinát Ústí nad Labem a chystá se jeho převod městu Mostu. Pozemky, u nichž se nepočítá s komerčním využitím, by měly být předány bezúplatně, ostatní části pak za úplatu. Vše musí být sladě‑ no s přísnými pravidly EU o schvalování veřejné podpory. Konečné rozhodnutí o vlastníkovi jezera Most by mělo padnout nejpozději v roce 2019.


Konečná bilance Likvidace tak velkého a historicky cenného města, jakým byl starý Most, nemá v historii povrchové těžby v seve‑ ročeském revíru obdoby. Těžko bychom dnes mohli zjistit názor jeho obyvatel v 60. letech. Žádný oficiální průzkum veřejného mínění se pochopitelně ne‑ uskutečnil. Je ale dost možné, že drti‑ vé většině obyvatel, převážně horníků a dělníků, vyhovovalo přestěhování do nových bytů s ústředním topením. Navíc většina z nich nebyli rodáci, neboť vy‑ střídali původní obyvatelstvo německé národnosti odsunuté v roce 1945, a tak si ani nestihli vytvořit k Mostu, kam přišli za prací, citový vztah. Spasilo 95 mil. tun uhlí ležících pod Mostem národní hospodářství, nebo došlo k barbarské likvidaci historického sídla? text: Tomáš Vrba, foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann, archiv Oblastního muzea v Mostě

Záluží

Propadlina

Poštův rybník

Konobrž Venuše Pařid

Kopisty

Braňany

Jezero Most

Vrbenský

Starý Most

Želenice Matylda

Souš

Střimice

Nadrz České Zlatníky Rudolice

Obrnice

Most

Patokryje

Jezero Most v číslech:  2008 – 2014 napouštění zbytkové jámy

Benedikt Betynka

Vtelno přehrady  0,6 – 1,2 m3/s průtok vody z přivaděče z Nechranické Čepirohy

 309 ha plocha vodní hladiny  75 m maximální hloubka  70,5 mil. m3 objem vody  9 380 m délka břehové linie  199 m n. m. výška vodní hladiny

2008

2010

2014

24. 10. bylo za účasti primátora Vlastimila Vozky a minis‑ tra průmyslu a obchodu Martina Římana slavnostně za‑ hájeno napouštění jezera Most. Za realizaci celého pro‑ jetu zodpovídá Palivový kombinát Ústí n. L., který převzal veškeré sanační práce lokality lomu Most‑Ležáky.

Jezero má objem vody 69,8 mil. m3, obvod 8,8 km a ma‑ ximální hloubku 74 m, ale po dobu realizace dodateč‑ ných stabilizačních a optimalizačních zásahů břehové linie bylo napouštění dočasně přerušeno.

Po šesti letech je jezero Most napuštěno na požado‑ vanou hladinu 199 m n. m. Plochou 309 ha lehce přesa‑ huje Máchovo jezero (284 ha). V přehledu rekultivač‑ ních jezer je pak zatím druhé největší za sokolovským Medardem (490 ha).

jubilanti

Pracovního jubilea dosahují v DB:

30 let Bomberovičová Jana Bulantová Markéta

20 let Mlinařič Petr Haraus Roman Juriš Ján Pisinger Jaroslav Štěpánek Jaroslav Stuchlý Milan Sivák Robert Strnad Zdeněk

řidič velkostroje řidič velkostroje provozní zámečník provozní zámečník přestavbář PD zámečník velkostroje strojník v úpravně strojník v úpravně

30 let Žihla Jaroslav Jirásek Jiří Pavlíček Jiří

řidič velkostroje provozní elektrikář mechanik elektronických zařízení

PÚ – TU PÚ– TU Energetika

40 let Hýsek Boris Beneš Antonín Polák Miroslav Dupák Jiří Legeňová Eva Svoboda Roman

revírník řidič velkostroje vedoucí řidič velkostroje řidič velkostroje vážný mechanik elektronických zařízení

PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU PÚ – TU PÚ – ÚU Energetika

PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU PÚ – TU PÚ – TU PÚ – TU PÚ – ÚU PÚ – ÚU

Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Lohberger Pavel Dubický Ivan

provozní zámečník řidič velkostroje

Skrývka Skrývka

30 let Háša Karel Říhová Iveta Vašková Pavlína Kubíček Rostislav

mechanik úseku operátor PD sekretářka provozní zámečník

Lom Lom OŘV Skrývka

40 let Zálešál Vlastimil Klimpl Zdeněk Pliska Zbyněk

řidič velkostroje provozní elektrikář provozní zámečník

Lom Lom Skrývka

40/41

Jubilanti skupiny SD (duben – červen) VO podpory obchodu referent ekonomické podpory

OPO OEP

Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.: 20 let Hejda Jiří Vavřík Jiří 30 let Svoboda Radek 40 let Bureš Zdeněk

vulkanizér vulkanizér

provoz Tušimice provoz Tušimice

mistr strojní

provoz Tušimice

soustružník kovů

provoz Bílina

Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.: 20 let Pešl Jiří Štětina Jaroslav Urban Dušan 30 let Libertin Jiří Stehlík Pavel Pákozdy Viliam Boroš Štefan 40 let Tichý Jiří

řidič sil. mot. vozidel – nákl. řidič sil. mot. vozidel – nákl. řidič sil. mot. vozidel – nákl.

AUB AUB AUB

řidič sil. mot. vozidel – nákl. řidič sil. mot. vozidel– nákl. řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů

AUB AUB DDMB DDMB

řidič sil. mot. vozidel – nákl.

AUB

Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.: 20 let Lála Jan Krejčí Jiří

vlakvedoucí – ved. posunu‑voz. vlakvedoucí– ved. posunu

30 let Obr Jaroslav Zajícová Jitka

vlakvedoucí – ved. posunu obsluha velínu

PT PT

EPR EPR

Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 20 let Houdek Jiří

technik údržby VS

OIT

Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.

Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb

Jubilant Jan Žďárský


Uznávaný báňský odborník oslavil v červnu ve skvělé formě 80. narozeniny. Zkušeností z povrchového dobývání uhlí má jako málokdo, stejně jako dobrý přehled o všech těžebních lokalitách v revíru. K srdci mu přirostly nejvíc Doly Bílina. Tady začínal na počátku 60. let, postupně prošel celý provoz až po řídicí funkce. Později jako technický ředitel GŘ SHD a pak výzkumný pracovník úzce spolupracoval s DB i DNT. Založil a 18 let předsedal Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti (dříve VTS). Neustále sleduje situaci uhlí v globálním měřítku. Nestor českého hornictví Jan Žďárský je po zásluze držitelem nejvyššího resortního vyznamenání - medaile Georgia Agricoly. Vyřazuje z něj stavovská noblesa, optimismus a přirozený respekt k hornickým tradicím i úcta k moderně řízené současné těžbě v SD. Na různých provozních, řídicích a vě‑ deckovýzkumných postech jste v se‑ veročeském hnědouhelném revíru působil od roku 1960 celých 56 let. Patříte ke generaci tvůrců proměny způsobu těžby a techniky do dnešní podoby. Jak vzpomínáte na období začátků velkolomové těžby? Z dnešního pohledu považuji za štěstí, že jsem mohl být přitom. Do revíru jsem se dostal poprvé jako čerstvý absolvent ostravské VŠB na umístěnku v roce 1960. Mou první štací byl důl Liebig na Teplic‑ ku. Pracoval jsem postupně jako revírník,

vedoucí skrývky. Poté jsem přešel na lom Barbora, už jako vedoucí výroby. Přes pozici hlavního inženýra lomu Fučík a ře‑ ditele na Jirásku jsem byl v roce 1972 pověřen funkcí ředitele Dolů Julia Fučíka (DJF) v Bílině (nyní Doly Bílina). To bylo období, kdy se transformovala podoba teplicko‑bílinské části revíru. Malolo‑ my jako Liebig, Košťany, Barbora byly postupně douhleny. V rámci koncepce intenzifikace povrchové těžby vytvořily Báňské projekty Teplice vizi velkolomo‑ vé těžby, která byla připravována jako propojení lomů Jirásek a Maxim Gorkij,

čímž měla vzniknout jedna porubní fronta a velkolom, který by byl největším a nej‑ hlubším v celém revíru. Pamatuji si na ambiciózní plán s předpokládanou roční těžbou až 16 mil. tun. Za tím účelem byly na tehdejších DJF nasazovány první vel‑ kostroje výkonnostních technologických celků TC2 a později i TC3 a vybudována moderní úpravna uhlí v Ledvicích. I když uvažovaného objemu maximální těžby se nikdy nedosáhlo (a také v případě tech‑ nicky nejvýkonnějšího TC3 bylo realizová‑ no pouze jedno obří rýpadlo a zakladač), v hrubých obrysech fungují Doly Bílina

dodnes tak, jak bylo prognózováno tehdy v 60. letech. Jedna věc je připravení koncepce vel‑ kolomového provozu a druhá její re‑ álné uskutečnění. Nepochybně se při zavádění nové generace výkonné do‑ bývací techniky vyskytovaly problémy. Ano, problémy byly, a obrovské. Na Dolech Bílina se v rámci celého revíru vůbec prvně aplikovala rýpadla řady KU 800, potřebná k odklizu zvyšujících se objemů skrývkového nadloží. Zkušeb‑ ní provoz KU 800.1 začal v roce 1969, kdy zároveň probíhala montáž dalšího rýpadla KU 800. 3. Náběh obou těchto strojů nebyl vůbec úspěšný. Bylo nutné provádět nesčetné úpravy a opravy. Bylo to nesmírně náročné pionýrské obdo‑ bí nejen pro montážní pracovníky, ale především pro členy nově utvořených posádek, kteří s tak velkými stroji ne‑ měli žádné zkušenosti. Vzpomínám si, že zásadní problémy byly s převodovými skříněmi zdvihu a výsuvu kolesového vý‑ ložníku, s životností zubů a břitů korečků, špatným provedením lanovnic a nízkou životností lan. Značná poruchovost trá‑ pila také příslušné linky dálkové pásové dopravy. Pracovníci údržby DB a revír‑ ních strojíren KSK úzce spolupracovali na kompletní rekonstrukci špičky koleso‑ vého výložníku KU 800. 3. Díky velkému úsilí posádek – například bratrů Skálů, pánů Sloupa a Bendy, šikovných lidí z podniku jakými byli Jirka Jelínek nebo Vladimír Řehoř – a samozřejmě expertů z výzkumných ústavů a dalších specia‑ lizovaných pracovišť se postupně dařilo dostat nová rýpadla do relativně dobré kondice. V této souvislosti mě napadla jedna vzpomínka. Když se v roce 1976 na lomu Merkur v Tušimicích předávalo do provozu další KU 800.6, vykazovalo při přísné přejímce již „jen“ 200 závad, což byl v tehdejším měřítku výsledek velice uspokojivý. Jako výzkumný pracovník jste se ze‑ vrubně zabýval výskytem a možnost‑ mi dobývání pevných poloh kontinuální technologií v nadloží uhelné sloje v se‑ veročeské hnědouhelné pánvi. V 90. le‑ tech jste soustavně sledoval interakci mezi horninou a dobývacím strojem také na DNT. O co tam konkrétně šlo? Těžba na posledním skrývkovém řezu lomu Libouš na DNT byla často pozna‑ menána výskytem těžce rozpojitelných

 Jan Žďárský se rád vracívá na golfové hřiště v Oldřichově – výsledek příkladné rekultivace bývalého lomu Barbora, kde v 60. letech zahájil svoji hornickou životní pouť.  V roce 1953 po vyučení horníkem na hlubinném dole Československé armády v Karviné.

 Personální ředitel SD Josef Molek patřil mezi početné gratulanty k významnému životnímu jubileu. O všechny se pozorně starala paní Marie Žďárská, která je svému muži oporou už od společných studentských let na ostravské VŠB.

jílovců nebo karbonátů. S kolegy z VÚHU jsem tehdy posuzoval, jak řešit porucho‑ vost až destrukci klasických zubových korečků s rohovými břity a doufám, že jsme přispěli k celkové technické rekon‑ strukci velkostrojů a k specifikaci zadání nové dobývací techniky. Naše měření prokázala, že na rohovém břitu korečku se soustředí síla potřebná k prvotnímu rozpojení zeminy, což následně umož‑ ňovalo zpřesnit zadání požadavků na obměnu rozpojovacích orgánů rýpadel a řešení kusovitosti. Výborná spolupráce a přátelská atmosféra provázela četná jednání s Jiřím Nerudou, Josefem Hejs‑ kem, Vladimírem Andráškem, Martinem Vrublem a celou řadou dalších zkuše‑ ných profesionálů z DNT. Poznal jste řadu hnědouhelných dolů ve světě. Máte možnost srovnání. Jak z toho vycházejí naše povrchové lokality?

Měl jsem možnost se opakovaně se‑ známit s uhelnými ložisky v Německu, Polsku, Maďarsku, Španělsku, Bulhar‑ sku a řadě dalších míst. Každá těžební lokalita má svá specifika, ale přesto po‑ važuji velkolom Bílina za jeden z nejsloži‑ tějších, ať už z hlediska výchozích přírod‑ ních podmínek, nasazené technologie a vůbec rozsahu dobývání. Zažil jsem dobu, kdy se intenzivně hledaly příčiny, proč Bílina nejede tak, jak by měla. Pa‑ matuji i počátek 90. let s úvahami o jejím uzavření. Proto jsem rád, že dnes jsou DB v tak výborné kondici. Obzvlášť když je právě Bílina mojí srdeční záležitos‑ tí a nezbavil jsem se toho osudového propojení ani v penzi. Vážím si každé‑ ho setkání a fárání s našimi šikovnými následovníky – Novotným, Brabencem, Bílým, Dolejším, Štajgerem, Kohútem a celou řadou dalších znamenitých lidí. Všem přeji Zdař Bůh! text a foto: Tomáš Vrba

42/43

profil

z historie těžby uhlí na Bílinsku

Důl Rudiay I v Bílině Pokračování našeho historického seriálu vás zavede do vrchnostenských uhelných provozů rodu Lobkoviců na Bílinsku. Důl Rudiay prošel za téměř 200 let od roku 1751 četnými proměnami báňské technologie i svého názvu. Celkem dokázal vytěžit 8 mil. t bílinského hnědého uhlí. Historie tohoto dolu je velmi dlouhá, trvala 196 let. Důlní pole po celou dobu těžby uhlí patřilo majitelům bílinského zámku, tedy starobylému rodu Lobkovi‑ ců. Podle zápisů z roudnického archivu byl důl založen roku 1751 Ferdinandem Filipem z Lobkovic (1724–1784). Vývoj pojmenování dolu začíná názvem dosti nejasným a dle zachovaných map víme, že v roce 1808 se důl jmenoval Ru‑ diay. Již v roce 1830 měl název důl Ca‑ rolina (česky Karolina) na Rudiayských vrchnostenských provozech, v letech 1848 důl Rudiay a podobně v roce 1876 důl Carolina v Rudiay. Koncem 19. století se název ustálil na Rudiay. Od zprovoznění lobkovického dolu u Chudeřic měl pak již stálý název Rudiay I. Další změna však nastala v roce 1924, kdy byl přejmenován na Anna‑Berta a v roce 1939 opět na Ru‑ diay I. Poslední změna se odehrála roku 1947, kdy byl již povrchový důl opatřen názvem Maxim Gorkij. Měnil se nejen název. Vlastní důlní pro‑ voz se přemisťoval po dolovém poli v kruž‑ nici a byl v provozu celkem na 5 místech. Zpočátku fungoval jako hlubinný důl vede‑ ný štolou s portálem na katastrální parcele Bíliny č. 1125. Kolem roku 1850 byl v pro‑ vozu již hlubinný důl na katastrální parce‑ le Bíliny 1209/4, kde po opuštění lokality vznikla cihelna. Kolem roku 1872–3 vznikl třetí v provozu, již jako klasický hlubinný důl na katastrální parcele Bíliny č. 1195/1. Mapa důlního pole Lobkoviců u Bíliny v roce1880.

Letecký snímek dnešní povrchové situace a umístění historických důlních děl.

Další místo vzniklo kolem roku 1923–1924 na katastrální parcele Bíliny č. 1328/1, jako nakládací rampa s třídírnou u železniční vlečky. Poslední místo bylo vybudováno v letech 1935–1940 na katastrální parcele Bíliny č. 1332 v blízkosti sklárny Engels a skoro se vrátilo k původnímu místu z dob založení v roce 1751. Budovy areálu dolu Rudiay dodnes zčásti stojí a sídlí zde firma Humatex, která zpracovává kapucín.

Dolové pole se nacházelo na severozá‑ padním okraji města, za vrchem Větrák, proti starému bílinskému nádraží a zaují‑ malo 8 dvojitých a 10 jednoduchých důl‑ ních měr označených Carolina I až XVIII a 16 malých důlních měr. První těžba byla započata pravděpodobně na návrší zá‑ padně od staré cesty z Bíliny na Duchcov. U bývalého starého železničního nádraží bylo provozováno důlní dílo Carolina od

Křest dolu na Annu‑ Bertu 4. 7. 1924 za přítomnosti Zdenka Lobkovice a jeho manželky Anny‑ Berty.

Jediná kresba povrchového lomu Rudiay z roku 1945.

44/45

roku 1751. Přímo u cesty byla šachetní jáma a od ní vedly dvě větve hlavní štoly, které sbíraly vodu z vydobytých prostor i nových porubů. Východně přes cestu směrem k toku řeky byla vedena štola dlouhá 90 m a od ní dále vodní strouha až do řeky Bíliny. Důl byl pojmenován po kněžně Eleonoře Carolině Lobkovicové (1685–1720). Mapa z roku 1821 zazna‑ menává rozsah uhelných lomů západně u silnice na Duchcov. Pod pojmem lomy zde musíme mít na zřeteli spíše nehluboké odkryvy při výchozu uhelné sloje. Těžila se pouze svrchní část sloje do hloubky hladiny spodní vody. Mapa z roku 1830 má honosný název: Mapa přes veškerá uhelná díla v Rudiayských vrchnostenských provozech a jámy Caroliny. Na mapě je již zaznamenán rozsáhlý hlubinný důl s těžbou v několika patrech a hlavní dobý‑ vací metodou chodbicování. Kolem roku 1872–3 byl zprovozněn moderní hlubinný důl s parním těžním strojem a hloubkou 103 m. K dolu vedla vlečka z bílinského nádraží o délce až 1,2 km, která se změ‑ nou provozu zkracovala. V dolovém poli byla uložena jedna uhel‑ ná sloj o proměnlivé mocnosti 8–24 m. Největší hloubka dolu byla kolem 70 m pod povrchem, důl nebyl plynující a použí‑ valo se otevřené světlo. Geologická stavba zde byla poměrně komplikována beze‑ slojnými pásmy. V nadloží se nacházely vrstvy vodonosných písků - kuřavek, které několikrát zahrozily a došlo k průvalům do důlních děl, naštěstí bez obětí, jak je za‑ znamenáno roku 1897. Častěji docházelo k těmto událostem s nástupem moderní dobývací metody komorování, kdy při za‑ valování dotěžených komor se zpřetrhaly písčité vrstvy v důsledku propadu hornin do dutin po komorách. Rubalo se zde zá‑ sekovými komorami na zával. Vedle těžní

Firemní hlavička na dobovém dokumentu z roku 1895.

jámy byl důl ovětráván přirozeně dvěma výdušnými jámami. Těžební pole bylo celé přerubáno hlubinným způsobem a těžba uhlí se od roku 1906 snižovala, až byla ukončena v roce 1920. Od 1. dubna 1924 byla hornická činnost na dole obnove‑ na a modernizována. Z nedalekého za‑ staveného dolu Frauenlob u Ledvic byla zakoupena třídírna a postavena přímo u železniční vlečky a napojena úklonnou lanovkou do lomu. Na Prokopské slavnos‑ ti 4. července 1924 byl důl přejmenován na počest hraběnky Lobkovicové na důl Anna – Berta. Povrchová těžba závalo‑ vých polí začala postupně narůstat a bylo dosaženo ročních výkonů kolem 100 tisíc tun uhlí. V roce 1935 zahájil kníže Lobkovic výstavbu nového závodu na místě opuště‑ né sklárny Adler naproti hlavnímu nádraží v Bílině. Byla postavena nová moderní třídírna a nová závodní elektrárna. Pro‑ voz byl zahájen kolem roku 1940. Také se s těžbou uhlí začal využívat kapucín, jako surovina pro produkci ořechového mořidla ve vlastním chemickém provozu.

Během druhé světové války byl důl stále majetkem rodu Lobkoviců a pracovalo na něm kolem 330 horníků, kteří dosáhli těžby až 300 tisíc tun uhlí. Již v březnu 1946 byl znárodněný důl zařazen do národní‑ ho podniku Severočeské hnědouhelné doly. Za svoji skoro dvousetletou historii vytěžil zhruba kolem 8 milionů tun uhlí. Na šachetní slavnosti dne 26. října 1947 byl povrchový důl přejmenován na Maxim Gorkij. Poslední fáze těžby v dolovém poli probíhala povrchovým způsobem za pou‑ žití kolejové dopravy a lopatových rýpadel a vytěžila celé dolové pole směrem na důl Amalia II–III. Lom byl postupně zasypáván a v jižní části vznikla převýšená výsypka Větrák, která byla následně rekultivována v letech 1970 až 1994. Po rozhodnutí o vy‑ budování velkolomu Maxim Gorkij byl ma‑ lolom stejného názvu zastaven, dosypán a na zbývající nerekultivované ploše vznikl technický areál: dílny, sklady, montážní místo a kanceláře. text: Zdeněk Dvořák foto: archiv OMG Doly Bílina

tip na výlet

Horské louky na Zinnwaldu.

Vstup do dolu.

Zinnwald a jeho rudný důl Předpověď na letošní léto je velmi různorodá a tak vezměte tento tip na výlet jako příležitost kam se podívat, když prší, nebo je nesnesitelné horko. V obou případech budete spokojeni, neboť v tomto dole neprší, ale jen trochu kape, a teplota je stálá. Pokud vezmete s sebou malé děti, můžete navštívit bobovou dráhu a vaše rodinné renomé rázem vzroste. Technické zařízení dolu.

Začneme tedy příjezdem na Cínovec, kde na první kruhové křižovatce zamíří‑ te druhým výjezdem směrem na starý hraniční přechod. Pokračujete dál mírně z kopce, míjíte budovu staré celnice a po několika metrech přejíždíte státní hranici z českého Cínovce do německého Zin‑ nwaldu. Kostel je jak na německé, tak i české straně a oba jsou funkční. V tom na českém bude v neděli 17. července sousedská slavnost, malé neformální se‑ tkání lidí z obou stran hranice. My však pojedeme do dolu. Pokračujeme kolem druhého kostela, cesta se stáčí doprava a první odbočka doprava je cesta, po kte‑ ré půjdeme pěšky. Popojedeme asi 100 metrů, na pravé straně je veliké parkoviště,

kde zaparkujeme. Vrátíme se na zmiňo‑ vanou cestu a po ní mírně z kopce, mezi domy, a pak po loukách vejdeme do lesa. Po 300 metrech chůze lesem přijdeme na křižovatku. Ostře zahneme doprava a opět z kopce po dalších 300 metrech dojdeme k dolu. Typická budova na sebe prozradí, že je vstupní branou do hlubin‑ ného dolu, těžní věž však zde nehledejte. Po zakoupení vstupenek obdržíte pláš‑ těnky, lampy a můžete začít s prohlídkou. Nicméně dobrá obuv je přece jen vhodná, stejně jako v létě teplejší oděv. Teplota ve štolách je 8 stupňů. Historie osídlení sahá do 13. století. Osídlení i hornická činnost přišly na ně‑ meckou stranu Krušných hor z Krupky.

Podzemní jezero.

46/47

České strana byla osídlena již od polo‑ viny 13. století. Rozvoj a blahobyt na‑ stal díky bohatým nalezištím cínu. Od poloviny 15. století je doložena hlubinná těžba v největší, české části cínovec‑ kého naleziště. V menším, saském na‑ lezišti začala těžba cínu teprve v druhé polovině 16. století. Tyto nálezy cínové rudy byly důvodem pro založení horské obce Böhmisch Zinnwald (dnes Cínovec) a později saského Zinnwaldu. Tradiční hornictví se nejprve omezovalo jen na získávání cínových rud, od poloviny 19. století k tomu přibyla těžba rud wolfra‑ mových. Od roku 1890 k těženým rudám ještě přibyl zinnwaldit (lithiová slída), který se dobýval do konce druhé světové války. Po jejím ukončení byla těžba v saském Zinnwaldu pro vyčerpání zásob ukonče‑ na. Teprve v roce 1990 skončila činnost hlubinného dolu na české straně – na Cínovci. Od roku 1969 byla důlní díla na německé straně po mnoho let uzavřena. V letech 1990–1992 proběhla obsáhlá rekonstrukce, která zahrnovala zajištění štoly Bünau a dala vznik rozsáhlému hor‑ nickému návštěvnickému centru. Po celou dobu prohlídky musíme re‑ spektovat skutečnost, že profil chodby je nižší. Celá prohlídková trasa je osvětlena. Ke zhlédnutí jsou jak stará důlní čerpadla, tak i sál s velkými čerpadly a dmychadly, která zajišťovala chod dolu. Chodba po‑ kračuje a ocitáme se ve velké vydobyté komoře, na jejímž dně je průzračné jezero. Prostor je efektně nasvícen a dojem je impozantní. Blížíme se ke státní hranici, což dokazují nejen státní znaky, ale i brá‑ na mezi oběma doly. Vlastně je to jinak. Verze německého průvodce, kterou jsme slyšeli v loňském roce, uvádí, že v době

Odborný výklad průvodce.

Hraniční přechod v rudném dole.

nejvyšší těžby v dole, v šedesátých letech minulého století, rudná žíla pokračovala na českou stranu. Vedení německého dolu to neřešilo a úspěšně pokračovalo v těžbě v Čechách. Pochopitelně, aniž by někdo informoval českou stranu. Protože na české straně rovněž těžil rudu hlubinný důl, tak po jisté době Češi narazili na vy‑ těžený prostor. Následně německá strana musela získanou rudu nahradit. V té době tak šlo projít z Česka do Německa pod

Hornická svačina.

zemí. Nyní je důl na české straně zaplave‑ ný, a tak to už není možné. Zdá se vám to neuvěřitelné? Nevím, státní znaky, brána i odtěžený prostor tam je. Zajeďte a ze‑ ptejte se, jestli to je pravda. A slibovaná bobová dráha, ta je v Altenbergu, což je další městečko za Zinnwaldem, po levé straně ve svahu. V centru má velké par‑ koviště. Krásnou letní pohodu na všech vašich cestách. text a foto: Jan Říha Státní hranice v rudném dole.

tip na výlet

Hallstatt


7000 let těžby soli Malé městečko s necelou tisícovkou obyvatel je celosvětově proslulé nejen díky starobylé tradici těžby soli, která se stala zdrojem blahobytu, ale především pro svoji pohádkovou polohu na břehu křišťálově čistého jezera při úpatí alpského masivu Dachstein. Jedinečnost Hallstattu a výjimečnou historickou hodnotu jeho přírodní a kulturní krajiny stvrdilo zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO. Nejstarší dochované důkazy o zdejší těžbě soli jsou přes sedm tisíc let staré. Zejména pak ve středověku sůl z dolu Salzberg zásobovala po obchodních stezkách Evropu a přinášela nesmírné bohatství. Pro celý zdejší region označo‑ vaný jako Solná komora skutečně platilo, že sůl je nad zlato. Proto až do roku 1918 patřila těžba soli pod přímou správu císaře a salcburských arcibiskupů. Později byly doly zprivatizovány a význam těžby kvůli poklesu tržní ceny byl už méně rentabilní a postupně upadal. I přes citelný útlum těž‑ ba v Salzbergu – nejstarším solném dole na světě – dodnes pokračuje. S ročním objemem zhruba 750 tis. tun ji zajišťuje několik desítek horníků. Solné doly v Ha‑ llstattu, Altaussee a Halleinu tvoří páteř Solné komory v centrální části rakouských Alp. Všechny jsou dnes vyhledávanými turistickými cíli a přibližují historii těžby soli od pravěku až po současnost. Díky těžební činnosti se v Hallstattu podařilo několik zásadních objevů přibli‑ žujících místní historii. V roce 1734 obje‑ vili horníci solí dokonale mumifikované tělo pravěkého horníka – legendárního „muže v soli“. Fenomenální nález se podařil v roce 1846 tehdejšímu důlnímu inspek‑ torovi Johannu Ramsauerovi, který ná‑ hodně objevil rozsáhlé keltské pohřebiště z 8. až 4. století před naším letopočtem s ostatky více než 4 tisíc lidí. Tato lokali‑ ta s množstvím nálezů (šperky, nádoby, zbraně) dokumentuje blahobytné poměry obyvatel a přinesla do učebnic dějepisu pojem halštatská kultura s pravěkými po‑ čátky zpracování železa. Archeologické průzkumy na pohřebišti stále pokračují. Návštěva Solné komory – tiché a roman‑ tické krajiny jezer a hor – určitě stojí zato. text a foto: Tomáš Vrba

Hornická tradice

Prastaré hornické řemeslo zavedli v Solné komoře Keltové. Sůl byla a stále je pro Rakousko důležitým nerostem. Její 7000 let trvající těžba formovala životy a kulturu obyvatel. Fascinující „solný svět“ láká k poznávání starodávných tradic, technické i sociální historie hornictví.

Sůl nad zlato

S těžbou v Hallstattu začali už Keltové. Dodnes to připomíná jeho název - slabika hal znamená keltsky sůl. Nejprve byla sůl ceněna především pro své konzervační účinky, až později jako dochucovadlo. Význam alpské soli postupně upadal, když byla z evropského trhu vytlačována mořskou solí, nebo tureckou konkurencí soli kamenné. Život bez soli si dodnes nedokážeme představit. Spektrum použití je stále široké – od potravinářství přes chemický průmysl až po farmacii.

Muzeum v solném dole

48/49

V proslulé Solné hoře (Salzberg) se ve výšce 300 m nad Hallstattským jezerem ukrývá nejstarší solný důl na světě. Návštěvníkům přibližuje velkolepou historii 7000 let těžby soli. Trasu do útrob dolu zpestří lanovka, havířská skluzavka a důlní vláček.

Malebné městečko u jezera

Hallstatt je údajně nejkrásnějším městem na jezeře v Evropě. Rozprostírá se v nadmořské výšce 508 m na úzkém pruhu mezi stejnojmenným jezerem a vysokými horami. Domy zde připomínají ptačí hnízda přilepená ke skále nebo ke kůlům nad vodní hladinou. Také Hallstatt se stal obětí čínského plagiátorství. V roce 2012 byla v provincii Kuang ‑tung otevřena plně funkční kopie proslulého alpského městečka.

Alpská sůl

Zdejší přírodní sůl je víc než pouhý chlorid sodný. Obsahuje totiž 84 minerálií, a proto má blahodárný účinek na náš organismus. Oproti běžné kuchyňské soli údajně nezvyšuje krevní tlak a hlavně mnohem lépe chutná. Sůl s nerůznějšími příchutěmi je typickým suvenýrovým artiklem. Pro alpskou sůl ale do Hallstattu už jezdit nemusíte – je k mání i v našich supermarketech.

Nejstarší dřevěné schodiště

V Hallstattu mají nejen nejstarší solný důl, ale v něm i nejstarší schodiště na světě. Bylo objeveno během těžby v roce 2003. Jeho délka je 8 m, šířka 120 cm. Sloužilo k přemisťování horníků už v době bronzové. Dendrochronologický průzkum provedený vědci zemědělské univerzity ve Vídni prokázal, že dřevo pro schody bylo poraženo v letech 1344 až 1343 před naším letopočtem. Dřevěné schodiště nasáklé solí vydrželo neporušené v hlubině dolu tisíce let.

sport

Vzpěrač

PRODECO bodovalo v klání dračích lodí Druhou červnovou sobotu se na vodní ploše Matylda uskutečnil už pátý ročník největších amatérských závodů dračích lodí v ČR StarColor CUP. Celkem startovalo 36 posádek. Se zkušenými borci držel krok nováček soutěže – tým zaměstnanců PRODECO. Díky své skvělé kondici a taktice kapitána Tomáše Gärtnera dojel ve finálových jízdách na slušném 27. místě, což nebyla špatná premiéra.


Zatopená zbytková jáma malolomu Vrbenský u Mostu s vodní plochou téměř 40 ha je ideálním místem nejen pro příměstskou rekreaci a koupání, ale také pro provozování vodních spor‑ tů. Už popáté zde proběhly závody 12,5m otevřených kanoí opatřených dračí hlavou na přídi a ocasem na zádi. Historie dračích lodí má počátek už ve starověké Číně. Novodobá podoba zá‑ vodů pak vznikla v roce 1976 v Hong‑ kongu. Od té doby se jejich popularita lavinovitě šířila. Odhaduje se, že nyní se této disciplíně věnuje 50 milionů sportovců na celém světě. Patří mezi ně i parta nadšenců z PRODECO.

I když šlo o premiéru v závodech dračích lodí StarColor CUP, 21člen‑ ná posádka s kapitánem Tomášem Gärtnerem hladinu Matyldy pořádně rozbouřila. Tempo k co nejrychlejšímu zdolání 200 m trati udávala bubeni‑ ce Aneta Šťastná, která byla zároveň nejmladší členkou dračí posádky. No‑ váček závodů si vedl statečně a dojel na pěkném 27. místě. Navíc jeho stan v barvách PRODECO bodoval v soutě‑ ži o nejkrásnější dračí příbytek (zázemí závodníků). Skvělá zábava a umístění jsou příslibem pro účast týmu PRO‑ DECO v soutěži i příští rok. text a foto: Tomáš Vrba

Koordinátor staveb Jan Zajan z bílinského inženýringu PRODECO – úřadující mistr ČR ve vzpírání v kategorii M 40 do 85 kg – je v letošní sezoně v mimořádné formě. Borec teplického oddílu vzpěračů na dubnovém Mistrovství České republiky veteránů vytvořil hned tři nové české rekordy: v trhu neuvěřitelných 125 kg a v nadhozu pak 144 kg. To zároveň znamenalo nový rekord ve dvojboji (269 kg). Cenné body sbíral také v ostatních soutěžích ligy Masters. Pod vedením trenéra Václava Profta neustále vylepšuje techniku trhu i nadhozu a připravuje se na vrchol sezony – Mistrovství světa Masters 2016 v Heinsheimu. Vzpěračská kariéra Ke vzpírání nasměroval Jana Zaja‑ na už v dětství jeho otec, který se sám úspěšně věnoval silovému trojboji. Pod otcovským dohledem se tedy Jan začal v devíti letech učit základní techniku. Postupně úspěšně prošel všemi kate‑ goriemi – od starších žáků, dorostenců, juniorů, mužů až po současné Masters – veterány nad 35 let. Slibně našlápnutou kariéru, kdy v roce 1993 na mistrovství republiky porazil členy reprezentace, přerušila zhruba na rok léčba vážného úrazu. Po neplánované přestávce ale Jan Zajan opět začal trénovat a sbírat úspě‑ chy. Za zatím ten svůj největší považuje ocenění Sportovec roku Teplicka, které získal v roce 2012. Tehdy nejenže vyhrál na mezinárodním mistrovství republiky, ale svými vynikajícími výsledky během roku byl tahounem celého oddílu tep‑ lických vzpěračů a pomohl mu do první ligy. „Velký podíl na pozitivním vývoji mé sportovní kariéry má trenér Václav Proft. Znám ho už od malička. Na závody umí skvěle připravit i po taktické stránce. Díky tomu se mi daří porážet ty nejlepší borce z celé republiky. Sám bych se tak dobře připravit nedokázal. Pan Proft je zkrátka skvělý trenér. Stačí, když je na závodech se mnou, a už to jde samo,“ představil svoji trenérskou oporu vzpě‑ račský rekordman Zajan. V současné

Jan Zajan vzpěrač Datum narození: 20. 10. 1976 Výška/váha: 170 cm/77 – 82 kg Oddíly: SKV Teplice, Fitness Jiskra Bílina Největší dosavadní úspěchy: čtyři české rekordy – kategorie M 35 do 77 kg: nadhoz 140 kg; M 40 do 85 kg: v trhu 125 kg (2016), v nadhozu 144 kg (2016), ve dvojboji 269 kg (2016), MČR v juniorech, vítěz řady Velkých cen, účastník TOP 12 Havířov, MČR Masters – silový trojboj, bronz na MČR Masters v bench ‑pressu RAW. Několikanásobný mistr republiky v mužích a opora vzpěračského družstva Teplic byl v roce 2012 vyhlášen vítězem ankety Sportovcem roku. Největší cíl: získat medailové umístění na letošním mistrovství světa ve vzpírání Masters době po týdnech střídá intenzivní a vol‑ nější trénink a v posilovně tráví týdně buď 8, nebo 4 hodiny. K tomu přidává plavání a jízdu na kole. Samozřejmostí je také úprava jídelníčku. „Nejsem žádný výživový fanatik. Snažím se dodržovat zdravou výživu - k snídani bílý jogurt a vločky, z masa preferuji kuřecí. Jím ale běžně i ostatní věci. Jako aminokyseliny pro růst svalové hmoty užívám creatin a BCAA,“ doplnil Jan Zajan. Vrcholem sezony bude MS v Heinsheimu Po celou letošní sezonu se Jan pravi‑ delně účastní závodů mužské ligy a po‑ hárových soutěží ve vzpírání v kategorii M 40 do 85 kg v trhu a nadhozu. Navíc v rámci tréninku přidal i MČR v silovém trojboji, kde ve své kategorii Masters

Největší radost a největší fanynka: sedmiletá dcera Petra (Poštolka) opět bodoval. Vyvrcholením pak bude mistrovství světa ve vzpírání, které se uskuteční v německém Heinsheimu na začátku října. Optimální příprava a do‑ savadní letošní úspěchy jsou pozitiv‑ ními signály, že by také na MS mohl vystoupat na medailovou bednu. Pevná vůle a zarputilost jsou pro vzpěračského šampiona typické a netýkají se pouze sportu. Jan Zajan si při zaměstnání roz‑ šířil vzdělání. Po maturitě přijal nabídku a přešel z pozice zámečníka těžkých montáží do inženýrigu, kde je koordi‑ nátorem staveb. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, Petr Ditrich

Na MČR veteránů vytvořil Jan Zajan hned tři české rekordy.

50/51

Jan Zajan ve skvělé formě

FANDÍME SIMONĚ BAUMRTOVÉ

na XXXI. letních olympijských hrách v Riu de Janeiru

2016 ČÉZAŘI 2016 NAŠI. Příloha: Bezpečnost práce v SD

Recommend Documents