Číslo 1 2014/2015
Speciální hudební vydání
Když vás múza políbí
Okénko do historie
Ze života naší školy S mikrofonem v ruce Zábava Žákovský parlament
Michaela Plánková Jarda Schrom Denisa Harkabusová Jana Kovaříková Nela Dadejová 8. A a 8. B
Marie Havelková Lucie Redlichová Michaela Redlichová Eliška Švanigová 7. B
Milí čtenáři, už tradičně si můžete na stránkách našeho školního časopisu „Cihláček“ přečíst spoustu zajímavostí, které jsme pro vás v naší redakci přichystali. Ani letošní školní rok nebude výjimkou. I když toto číslo výjimečné je. Vytvořili jsme pro vás speciální hudební vydání. A víte proč? Protože právě skončil rok hudby. Naše redaktorská práce však ještě určitě nekončí, i když jsme toho už hodně udělali. Užili jsme si rozhovor s Michaelou Dolinovou a Ladislavem Ondřejem. Vyzpovídali jsme skupinu On the way, jejíž písničky možná znáte. Na hudební styly jsme se v duelu zeptali pana učitele Severy, který začal na naší škole učit letos. A také jsme se leccos dozvěděli o rozdílech ve výuce hudební výchovy na základní a základní umělecké škole. Ať se vám „Hudební Cihláček“ líbí a dobře čte! Vaše redakce Zeptali jsme se pana učitele Mazala na to, jaký je rozdíl učit na umělecké škole a na základní škole. Zajímalo nás, jestli výuku na základní škole hodnotí nějak záporně. Pan učitel nás potěšil. „Žádné zápory nejsou, já mám pouze klady,“ řekl nám. Dále nám řekl, že rozdíl mezi uměleckou školou a základní je ten, že na základní škole učí kolem dvaceti žáků, ale na umělecké se může věnovat individuálně každému žákovi. „Dále se snažím, aby to žáky bavilo. Hrajeme i různé hry, například rytmickou ozvěnu, ale učíme se tančit i společenské tance. Učit hudební výchovu na ZŠ mě velice baví, protože si u toho odpočinu.‘‘ Panu učiteli členové redakce moc děkují za rozhovor.
Nakoukněte spolu s námi do minulosti hudby… Začnu historií české hudby 70. až 80. let. Někde v polovině 70. let se k nám dostala disco hudba, která se hrála samozřejmě kde? Na diskotékách. Jako první v Česku se disco hudba objevila u české skupiny Diskobolos. Ke konci 80. let k nám do Česka přichází styly, jakými jsou punk a heavy metal (= těžký kov). Nejen v Evropě, ale už v Česku začal být oblíbený hlavně punk, tak začněme s ním. Do mladé generace se dostává punk, asi se jim zdál klasický rock a hard rock moc nudný. Samá kytarová sóla skoro po celou písničku. Vznikalo velké množství kapel, ale do Česka prorazila kapela Jasná Páka nebo třeba Pražský výběr. Hodně známá skupina, co hrála heavy metal byla skupina Citron nebo nová kapela Arakain. A přejděme ke skupině, která udělala díru do světa s rockovým stylem. Ano, jsou to Beatles. Jak skupina vznikla? Jak si založila jméno, které se tak moc proslavilo? V roce 1957 John Lennon založil skifflovou skupinu The Quarryman, a postupně se tak potkávali se členy Pauliem McCartneym, Georgem Harrisnem a Sucliffe. Přemýšleli nad jménem a napadlo je třeba „Johny and the moondogs". Anebo „The silver Beetles". Název skupiny The Beatles (jako tlukot bubnu) má mnoho verzí, jak mohlo vzniknout. Ale existuje tady možná pravdivá teorie. Když Lennon dělal rozhovor pro jeden časopis, řekl, že se mu zdál sen, ve kterém chlapík stojí na ohnivém kruhu a říká: „Od tohoto dne dále budete Beatles". Ale byl to prý jen vtípek... Na konec bych chtěl jen říct, že tohle není rozhodně vše. Hudební dějiny jsou rozsáhlé, jsou tu hudební styly, kapely a lidé, kteří se v oblasti hudby proslavili. Já si ale myslím, že dějepisu by stačilo. Děkuji za přečtení mého článku.
Jaroslav Schrom 8. B
Co Čech, to muzikant! Co pro mě znamená hudba? Co to vidím, notičku, a kratičkou linečku. Když se na tě podívá, obrátí se a utíká. Počkej, noto maličká, upadla ti nožička. Teďka skáčeš po lince, počkej, počkej, obrať se. Hráti noty není lehké, musíš se na ně podívat. Některé noty jsou ohebné. A teď je musíš umět zahrát. Na začátku linek klíč, hlavně neodcházej pryč. Nevíš, jak máš noty hrát? Tak ti hrozí velký pád.
Eliška Švanigová, 7. B Hudba má mnoho účelů! Zapomínat, připomínat, motivovat, rozveselit, zaznamenat pocity a události. Hudbou můžeš říct to, co cítíš. Někteří interpreti vyjadřují hudbou svou lásku, bolest, radost anebo smutek. Hudba nás také může motivovat při sportu nebo může sloužit k relaxování. Každý máme typ hudby, který nás vystihuje a který se nám líbí. Hudba patří neodmyslitelně ke zvláštním a výjimečným událostem.
Dominika Marušíková, 8. A Hudba pro mě znamená relaxaci. Když jsem naštvaný, i uklidnění. Dokáže mě povzbudit, ale i nakopnout, když se mi nic nechce. Dokáže mě potěšit, ale i pobavit. Když poslouchám hudbu, většinou se mi daří. Hudba mi pomáhá dosáhnout největšího výkonu.
Dominik Stejskal, 8.A Hudba pro mě znamená všechno. Vyjadřuje pocity, radost, smutek a něco o životě. Určitě všichni hudbu známe a posloucháme nějaké zpěváky, zpěvačky, skupiny. Hudba se šíří na internetu, v rádiu a v televizi. Je několik hudebních stylů, například dechovky, pop, hip hop, techno a tak dále. Není snad člověk, který by hudbu neposlouchal. Hudba, to je pocit, který máme rádi, určitě ho znají i tvoji kamarádi.
Adam Kaduk, 8. A
Hudba pro některé lidi znamená relaxaci, uklidní se u ní. Pro někoho představuje podporu, a když je někdo nervózní, tak mu to taky pomůže. Hudba je pro všechny. Každý si vybere, jakou chce poslouchat: rock, pop, rap, disko, dechovky… Hudba má i hodně funkcí. Hudba je pro všechny hodně důležitá.
Monika Bielčíková, 8. A Hudba je jediná věc, která mi pomáhá vyznat city. Dokáže za mě říct slova, která bych já nikdy říct nedokázala.
Adéla Vzorková, 8. A Hudba mě uklidňuje, když jsem nervózní. U hudby se dělá všechno líp. Dodává energii do dalšího dne nebo do nového života. Mně osobně se líbí hudba dynamická a spíše zábavná. Každá hudba dodává nějaké emoce. Buď šťastné, nebo naopak smutné. V dnešním moderním životě je hudba moderní.
Markéta Strnadová, 8. A Hudba pro mě znamená relaxaci, zábavu a poznávání něčeho nového. Hudba mi zlepší náladu a uklidní mě. Hudba je rytmus, zpěv, tóny…
Adéla Orságová, 8. A
Hudba H jako hudba U jako uklidnění D jako drama B jako báječná A co k tomu více dodat…
Katka Zbranková, 8. A
Cimbálová muzika Réva „Když se u nás chlapi poperou“ Tak tahle píseň zazněla dne 3. listopadu 2014 v tělocvičně naší školy. Zahrála nám ji, a také mnoho jiných písniček, cimbálová skupina ze Zlína. Kromě toho jsme se dověděli něco nového také z hudební teorie. Víte, co je to polyfonie? My už to víme – česky je to vícehlas, skladbu vytvářejí dva, tři, čtyři i více samostatných hlasů. Žádný z nich přitom není vedoucí. Tohle vystoupení na žáky určitě udělalo dojem a všichni by byli rádi, kdyby se na naší škole ukázali znovu.
Kelímkování (the cups song) Kelímek. Zcela obyčejná věc denní potřeby. Ale my, žáci 2. stupně, to tak nebereme. My kelímek používáme úplně k jiným věcem. V hudební výchově jsme začali vytvářet pomocí kelímků rytmus písně.
Ahoj, jsme noví redaktoři z časopisu Cihláček, který pravidelně vychází na Základní škole Cihelní. Tak trochu si letos vyzkoušíme práci skutečného redaktora. Proto se budete pravidelně jednou měsíčně setkávat s našimi postřehy na těchto stránkách. Dozvíte se nejen, co si myslíme o společenském dění našeho města, ale nahlédneme i pod pokličku naší školy. Čeká vás pestré menu. A i přestože se říká, že co se doma uvaří, se doma také sní, věříme, že výsledek redakční práce na naší škole bude chutnat i vám. Přejeme vám dobrou chuť. Milí čtenáři, také jste si v poslední době stejně jako redakce našeho školního časopisu položili otázku, co podniknout v těchto chladných dnech? Co třeba věnovat se kultuře? A kam se za kulturou vydat? Město Bruntál nabízí v tomto směru bohaté vyžití. Že nevíte, co si vybrat? Rádi vám dáme tip. Naši redaktoři se vypravili do kina a mohou vám doporučit zhlédnutí nového německého filmu „Fakjů pane učiteli“. Pokud máte rádi komedie, ale nepohrdnete ani romantikou, bude to pro vás to pravé. Mladý muž, který právě vyšel z vězení, vám ve filmu ukáže, jak jednoduché je dostat se na tu „správnou“ cestu. Jeho původní plán vykopat peníze z loupeže, vezme za své. Místo toho se napraví a stane se učitelem. Film se nám líbil, protože je ze školního prostředí. I když sprosté výrazy, které ve filmu znějí z úst hlavních hrdinů a které jsou dnes na denním pořádku, by se vám příliš líbit nemusely. Nemají je rádi ani naši učitelé. Ty potkáváme na školních chodbách dennodenně. Ale opravdového redaktora jsme ještě neviděli. A proto jsme oslovili odborníka, který má s touto prací bohaté praktické zkušenosti a novinářskému řemeslu skutečně rozumí. Na jednu z pravidelných schůzek naší redakční rady jsme si pozvali (šéf)redaktorku Našeho domova, paní Caletkovou, která nás alespoň teoreticky zasvětila do praxe. Pevně věříme, že se nám bude při psaní dařit nejen teorie, ale i praxe. To už však musíte posoudit sami Loučíme se s Rokem hudby… Nesem vám noviny… Tradičnější začátek bychom v čase blížících se Vánoc ani nevymysleli. Koledy patří neodmyslitelně k adventu. A letos dvojnásobně, a to proto, že právě vrcholí rok hudby. Věděli jste to? Žáci naší školy se to dozvěděli prostřednictvím Karaoke soutěže, která na naší škole proběhla. Ve zpěvu se spolu utkaly děti z prvního stupně. A my na druhém stupni jsme měli zase možnost zaposlouchat se do tónů cimbálu. Cimbálová skupina Réva navštívila naši školu s tradičně netradičním programem, díky kterému jsme si uvědomili, že existují různé hudební styly a jejich rozdílná předvedení. Možná by vás překvapilo, co všechno se dá na cimbál zahrát. I rocková píseň. Varhany, nebo elektrická kytara? Záleží na vás, čemu dáte přednost. Podle toho, jaký styl hudby se vám líbí. A na to, jakému typu písní propadli, jsme se zeptali také populárních pražských herců, Michaely Dolinové a Ladislava Ondřeje. Pro nás redaktory bylo interview se známými osobnostmi, které ochotně na naše otázky odpovídaly, skvělou zkušeností a dobrou motivací pro další redaktorskou práci. Herci nám prozradili, že poslouchají moderní hudbu, ale cizí jim není ani folklor. Řekli nám nejen o svých oblíbených hercích a hudebních žánrech, ale také to, jak se jim dohromady spolupracuje, jak to mají s učením se rolí a oblibou určitých skupin diváků. A navíc jsme z představení s poutavým názvem „Trapas nepřežiju, aneb Ten řízek nezvedej“ získali spoustu pro život důležitých informací o zásadách slušného chování. Program měl nejen vtipný název, ale také naučně zábavný obsah, který nám rozhodně pomůže nechovat se ve společnosti jako slon v porcelánu. Nechystáte se do společnosti, například do bruntálského divadla na nějakou kulturní akci také Vy?
Znáte On the way? Je to chlapecká hudební a velmi moderní rocková skupina, která se skládá ze čtyř členů (Marek Pešl, Matěj Jelen, Štěpán Jelen, Pepa Sedlák). Za krátkou dobu se dokázali vytáhnout až na špičku, mezi známější hudební skupiny. Mají mnoho fanynek i fanoušku různého věku. Hostovali i v dětském pořadu „Věříš si,“ v němž zazpívali svůj první hit Ta pravá. Každoročně hrají na Dnech města Bruntálu anebo jiných slavnostech. I když jsou velice zaneprázdnění koncerty, byli velice ochotní s námi udělat rozhovor. Redakce: Jak dlouho hrajete? On the way: No, asi 2 a půl roku Redakce: Jak vás to napadlo? On the way: Začali jsme hrát, abychom mohli balit nějaké holky. Redakce: Znali jste se i dříve? On the way: Znali jsme se jen tři, ale po nějaké době se k nám přidal i Pepa. Redakce: Kde zkoušíte? On the way: Zkoušíme u Jelenů ve sklepě v Nové Pláni. Redakce: Pro koho hrajete? On the way: Pro všechny naše fanoušky každého věku. Hlavně pro ty, kteří nás chtějí poslouchat a kterým se naše hudba líbí. Redakce: Co na to rodiče? On the way: Byli nadšení, netušili, co je čeká, ale nakonec se jim hudba líbí. Redakce: Kde všude jste hráli? On the way: Většinou po ČR, ale hráli jsme už i v Polsku nebo také na Slovensku. Děkujeme klukům z kapely On the way, za to, že si na nás udělali čas a byli ochotní odpovídat na naše otázky.
Trapas nepřežiju, aneb Ten řízek nezvedej Rozhovor s Michaelou Dolinovou a Ladislavem Ondřejem. Víte, kdo první vchází do dveří? Kdo komu podává ruku? Jak se chovat v kině? To vše, a ještě mnohem více o zásadách společenského chování, jsme se dozvěděli dne 11. 11. 2014 na divadelním představení, které jsme v podání pražských herců zhlédli v bruntálském divadle. Michaela Dolinová i Ladislav Ondřej byli ve svých rolích výborní a jako herci velmi ochotní poskytnout redakci našeho Cihláčku rozhovor. Pro nás redaktory to byla skvělá zkušenost a dobrá motivace pro další redaktorskou práci.
Rozhovor Redakce: Stal se vám při moderování nějaký trapas? Nebo přeřeknutí? Michaela Dolinová: Přeřeknutí nevadí, ale nejhorší je, když spleteš někomu jméno. Nebo jméno firem, to je trapas. (otáčí se na Ladislava) Ladislav Ondřej: Já musím souhlasit s Míšou, že když se něco moderuje, to jsou nejdůležitější ti sponzoři. Jinak člověk na tom jevišti musí vybruslit z jakéhokoliv přeřeknutí. Redakce: Jak těžké je pro vás naučit se text? Michaela Dolinová: Není to těžké. Je to těžké. Ale je to součást toho. Někdy u tohoto představení se mi stává, že mi na jednom místě permanentně pokaždé Láďa Ondřej napovídá. Já tam nikdy nevím, ale už jsem zjistila, že s tím počítám, že nevím a že mi vždycky napoví. Poznali jste to? Ladislav Ondřej: Divadelní představení, když se zkouší, tak je na to čas. Někdy je na to málo času, ale když si párkrát ten text fixuji i s pohyby, tak to jde. To je jedna věc, pak je zase jiná věc natáčení a různé další disciplíny, takže člověk se musí snažit a naučit všechno. Redakce: Pokud máte více rolí, nepletou se vám postavy? Michaela Dolinová: To je hodně častá otázka. A nemůže se to stát, že bych spletla postavu z různých her. Co to dneska hrajeme? Ne, my si děláme legraci. To se prostě nemůže stát. To je jako kdyby… Prostě se vám to stát nemůže. Nevím, k čemu to přirovnat. Redakce: Hrajete raději pro děti nebo pro dospěle? Michaela Dolinová: Já radši hraji pro dospělé, a když už pro děti, tak pro starší než pro děti mladší. I za tu cenu, že někdy mají různé hlášky. Ale člověk je musí zabavit a tam se to hodně vidí, že se nudí nebo jestli je to baví. Ladislav Ondřej: Já rád hraju pro děti, ale taky mám radši večerní představení. Komedie nebo nějaké dvouhodinové. Tam jsou zase fóry, které můžou pochopit jenom ti starší. Ale děti jsou super. Ta komunikace s nimi je super. Redakce: Kterou ze všech rolí máte nejraději? Michaela Dolinová: To se nedá říct. A vůbec to není o tom, že ta nejlehčí role je nejoblíbenější. Asi ta, která lidi nejvíce dojímá. Já si vzpomínám na role, kterými jsem dojímala lidi někdy až k pláči. A pamatuji si je víc než ty, které byly vtipné. Ladislav Ondřej: Já to ještě tak úplně nemůžu posoudit. Já totiž mám to představení s Míšou. A pak ještě máme jedno představení. To je právě komedie dvouhodinová celovečerní. A teď zkoušíme nové představení. Je to pro dospělé celovečerní dvouhodinová komedie a to je docela složité. Těším se právě na to představení, co teď zkoušíme. Jmenuje se to „Miky lhář“.
A jak se představení líbilo vám? Michaela Redlichová Představení se mi líbilo. Bylo vtipné, srandovní a zároveň naučné. Také se mi líbilo to, že byla jedna osoba „slušná“ (paní Dolinová) a jedna „srandovní“ (Ladislav Ondřej). Za samotné představení bych udělila pět hvězdiček a za ztvárnění postav také. Nejlepší je to, že mám s Láďou fotku Terezie Dendisová Toto divadelní představení bylo nezapomenutelné. Bylo vtipné i naučné, prostě super. Ladislav Ondřej je můj nejoblíbenější herec a je hlavně vtipný. Michaela Dolinová je taky bezvadná herečka. Oni dva tomu dávali všechnu energii. Tereza Navrátilová Tohle divadlo bylo o dobrém chování a bylo podáno zábavnou formou. Herci věděli, co dělají. Byli profesionálové. Díky zábavné formě jsem dávala pozor a zapamatovala jsem si hodně užitečných rad. Bylo vidět, že herci byli sami sebou a představení si užívali. Oliver Guzan Představení bylo vtipné. Měli nás, puberťáky, skvěle přečtené, jak se chováme. Mělo to svůj humor.
Ze života školního parlamentu Během měsíce září se připravovaly volby do školního parlamentu. V říjnu proběhly volby a náš parlament ožil. Zde jsou členové pro rok 2014/2015: Někteří členové mají v parlamentu danou roli, kterou si mezi sebou zvolili. Markéta Žáková = předseda Dominika Marušíková = místopředseda Štěpánka Kubová = zapisovatelka Nela Dadejová, Michaela Redlichová, Jaroslav Schrom = „novináři“ Barbora Nosková = kronikář Matěj Flekač, Martin Majer = rychlé spojky Adéla Matušková, Adéla Drabová = nástěnkářky Matěj Mikulka, Jakub Komárek =fotografové Ladislav Mikeš, Vojta Frank, Pepa Danyi, Valentína Repková, Kristina Urbánková Scházíme se každé pondělí v 7 hodin ráno.
Co máme za sebou? Prožitkový pobyt v Malé Morávce… „Kdo nezná sám sebe, zabloudí jak ve svém životě, tak ve světě samotném.“ Smyslem dvoudenního prožitkového pobytu, který jsme zahájili ve čtvrtek 9. 10. 2014 a který proběhl v Malé Morávce ve spolupráci s žákovským parlamentem ZŠ Janáčkovo náměstí Krnov, bylo stmelit žákovský parlament. Hlavním cílem bylo vybrat aktivity, které rozvíjejí osobnost každého žáka a budují kvalitní vztahy v žákovském parlamentu, včetně vztahů mezi učiteli.
Děti Dětem aneb Staňte se Ježíškem dětem z dětského domova v Lichnově Žákovský parlament uspořádal 2. 12. 2014 mezi žáky na II. stupni dobrovolnou sbírku a za vybrané peníze nakoupil společenské hry, které předal v posledním týdnu před vánočními prázdninami. Touto cestou bychom poděkovali všem dobrovolným dárcům. V České republice se do letošního projektu zapojilo třiapadesát dětských domovů s celkem 1. 260 přáními. Možná, že jste se také rozhodli zapojit do projektu.
Za Cihelní parlament zpracovaly novinářky: Nela Dadejová a Míša Redlichová
☻Hudební křížovka☻ 1. Co se děje na konci vystoupení? 2. Když předvádíš báseň nebo zpíváš je to… 3. Všichni jistě víte, že máme dva druhy klíčů. Houslový a… 4. Co leží, sedí nebo se vytahuje na lince? Kdo řídí orchestr při vystoupení? 5. Co leží na začátku notových linek? 6. Kdo skládá písně? 7. Co se hraje v rádiu a inspiruje vás to?
1. Který/á známý/á český/á zpěvák/čka má 75 let? a) Petr Kolář b) Karel Gott c) Helena Vondráčková
8. Karel Gott má a) syny b) nemá děti c) dcery d) dcery i syny
2. Jak se jmenuje 7. nota na obrázku? a) a b) d c) c
9. Jméno písničky, v níž se zpívá: „Pase je tam mysliveček“… a) Prší, prší b) Pec nám spadla c) Na tý louce zelený
3. Co musí být na začátku linek? a) tečka b) pomlčka c) klíč
10. Kolik je druhů klíčů? a) 3 b) 2 c) 1
4. Kolik linek má notová osnova? a) 7 b) 6 c) 5 5. Kolik mezer má notová osnova? a) 5 b) 6 c) 4 6. Čím dirigent ukazuje? a) hůlkou a taktovkou b) rukama a taktovkou c) hlavou a taktovkou 7. Kolik not existuje? a) nekonečně mnoho b) sto c) tisíc
Myslíte si, že jste Cihláček četli pozorně? Vyzkoušejte si to v naší soutěži! 1) Čemu dal pan učitel Severa přednost? Opeře, nebo rockovému koncertu? 2) Na kterých místech hrála skupina On the way? 3) Kdy se k nám dostala disco hudba? 4) Má Michaela Dolinová raději dětské, nebo dospělácké publikum? 5) Představení Trapas nepřežiju se zabývá: a) slušným chováním b) vařením c) kulturistikou
PS: Autory obrázků jsou naši deváťáci a https://www.google.com/imghp?hl=cs&gws_rd=ssl.
