2015 Křesťanská ZŠ a MŠ NOE Zborovské náměstí Pardubice

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

Křesťanská ZŠ a MŠ NOE Zborovské náměstí Pardubice

10-11/2015

Boží požehnání do dalších dnů a vše nejlepší! Narozeniny v prosinci oslaví

Tabačanová Jindřiška Vopeláková Dagmar Oplištilová Veronika

40 let 85 let 30 let

Stezku života mi dáváš poznat, vrcholem radosti je být s Tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho! Ž 16:11

06.09.2015 13.09.2015 20.09.2015 27.09.2015 04.10.2015 11.10.2015

S B Í R K Y Kasička NOE: 17.09.2015

4 134,00 Kč 2 458,00 Kč 3 664,00 Kč 7 798,00 Kč 1 773,00 Kč 5 398,00 Kč

18.10.2015 25.10.2015 01.11.2015 08.11.2015 15.11.2015 22.11.2015

3 342,00 Kč 4 953,00 Kč 6 216,00 Kč 4 229,00 Kč 7 110,00 Kč 9 536,00 Kč

1 000,00 Kč

03.11.2015

1 760,00 Kč

2

Úvodník

Jakou tvář nastavit? V jedinečném kázání na hoře Ježíš pozlacuje do té doby stříbrné pravidlo „oko za oko, zub za zub“ slovy: „Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. (Mt 5:39)“ Jinými slovy uklidňuje naše rozvášněné emoce. Nechceme si nechat líbit ubližování, na tož křivdy, které se nám dějí. To je přirozené a lidské. Máme hluboko v sobě zakořeněno ono „oko za oko, zub za zub“. Kristem jsme však vedeni, abychom napodobovali Krista. On nám neodplácí stejnou měrou, ale je vůči nám milosrdný a milostivý. Nastavuje vlastní druhou tvář, aby nás získal a naše srdce mohla být proměňována v láskyplné náruči, kde Boží pokoj rozpouští naší touhu po pomstě. Maje před sebou tato Kristova slova, píše Augustin: „Je možné a mnohdy i správné dle Kristových slov nastavit svoji druhou tvář. Nicméně nikdy nám není dovoleno nastavit tvář druhého.“ Augustinova slova zastavují a nutí k přemýšlení. Ano. Víme a mnohdy i umíme nastavit druhou tvář. Jsme ochotni snášet bezpráví a příkoří. Žel někdy se stává, že nastavujeme ne tu svou druhou tvář, ale tvář druhého. Kdy se to děje? No. Obrazně řečeno, když místo sebe nabízíme druhého. Po každé, když přehazuji vinu na druhého. Po každé, když se vymlouvám na druhého. Po každé, když za mou chybu trpí druhý člověk. Moji milí, kéž nám náš Otec dává v Kristu Ježíši odvahu přijmout rozhořčenou ránu a v síle Kristovy lásky nastavit druhou tvář – tu svou. V tu chvíli se sjednocujeme s Kristem, jak píše apoštol Petr: „V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. (1Pt 2:19.21)“

Martin Tabačan

3

Z kapitánského můstku… 1. PO JAKÉ CESTĚ PŮJDEME? Pravidelně se na pracovních setkáních věnujeme otázce Cesty obnovy (celocírkevní akce pro revitalizaci sborů). Uvědomujeme si, že je dobře povědět si, jak na tom jsme. Diskutovali otázky vize sboru; týmu, který připravuje obnovu; jak vitálním jsme sborem atd. Na této cestě má každý sbor přiděleného vlastního průvodce. S vděčností přijímáme, že průvodcem Archy bude současný předseda Rady CB bratr Daniel Fajfr. Nyní je před námi rozhodování o tom, jak sestavit tým lidí, kteří by byli pověřeni přípravou této obnovy. Prosíme o modlitby za moudrost Ducha a budeme rádi za vaše podněty, neboť se jedná o proces, do kterého je zapojen celý sbor. Těší nás také, že naším hostem bude poslední neděli v únoru bratr John Wenrich z USA, který je zakladatelem Cesty obnovy. Bratr bude sloužit výkladem Božího slova a také proběhne po bohoslužbě setkání se staršími sboru. 2. FUSION ANEB KOHO POŠLU A KDO NÁM PŮJDE Lednovým hostem bude bratr Milan Szturc z Havířova, který je vedoucím Fusionu ČR. Kromě výkladu Božího slova nám bratr přiblíží Fusion jako takový. Pro Fusion (misie prostřednictvím hudby) stále hledáme vedoucího. Máme obdarované a ochotné lidi, kteří se chtějí zapojit do této služby, ale zatím se nepodařilo zajistit hlavního vedoucího. Prosím o vaše modlitby v této otázce. 3. RADA ŠKOLY NOE V NOVÉM K 1. září 2015 byla staršovstvem ustanovena nová Rada školy NOE ve složení: Samuel Jindra, Pavel Kamp, Jiřina Knaiflová, Petr Kotas, Martin Tabačan (všichni CB). A za ekumenu jsou v Radě: Antonín Forbelský (ŘKC), Marie Dusilová (SŽ), Lenka Svobodová (ČCE) a Marek Výborný (ŘKC). Věříme, že nová Rada školy bude přínosem pro fungování školy NOE obdobně jako rada předchozí. 4. ROZTRHNUTÝ PYTEL S NOVÝMI ČLENY SBORU Během října a listopadu měli starší sboru možnost vést rozhovory s lidmi vstupujících do sboru (celkem 5 lidí). V poslední době bylo obvyklé, že křtěnci a noví členové byli mládežníci. Radostnou výjimkou byl Martin Čermák a věříme, že další budou následovat, protože většinu lidí v předkřestní přípravě tvoří právě „ne-mládežníci“. Je radostí vnímat a vidět, že Bůh nejedná pouze v životech mládežníků (za což jsme vděční), ale dotýká se a proměňuje srdce i těm, kdo jsou dříve narození.

4

5. PODPORA MARIUPOLU Během října jsme odesílali do dětského domu Obnovlenie dary ve výši 50.000 Kč. Děkujeme všem ochotným dárcům za jejich dary. Vnímáme, že nyní je potřeba finanční darů i modliteb nejen za práci Iriny Klimové větší. Celý dětský domov se přestěhoval na nové místo a je třeba objekt a nejbližší zázemí připravit pro plný provoz. 6. WEB SBORU V NOVÉM Aktuálně se pracuje na úpravě webových stránek, aby bylo možné pohodlněji zobrazovat stránky i na mobilních zařízeních. Zároveň s tím jsme zřídili vlastní doménu pro náš sbor. Nově je možné dohledat webové stránky na adrese www.archapardubice.cz. Máte-li nějaké podněty pro webové stránky, neváhejte se obrátit na sestru Danielu Kampovou anebo bratra Martina Tabačana. 7. JAK TO BUDE S BUDOVOU PRO NOE? V první polovině letošního roku jsme kontaktovali vedení provincie Salesiánů Dona Boska s dotazem na odkup části budovy pro školu NOE. Důvodem bylo nájemné, které se stále navyšuje. Při plném devítiletém provozu školy dosahuje výše nájemného přes 2 mil. korun za rok. Škola je schopná finančně toto utáhnout. Nicméně si uvědomujeme, že je lepší tyto peníze investovat do koupě než jen do nájemného. Přínos totiž není jen finanční, ale také i provozní a věříme, že i duchovní. Během podzimu proto došlo k několika setkáním v této otázce a výsledkem je to, že vedení provincie souhlasí s odkupem části budovy. Nyní se jedná o ceně, proto vás prosíme o modlitby, abychom došli shody ve výši ceny. Budujeme stejné Boží dílo, tak ať jej smíme budovat v Božím pokoji. 8. STUDIJNÍ VOLNO V dubnu 2016 bude mít bratr kazatel studijní volno. Není to dovolená, ale volno od běžných povinností. Náplní tohoto období je vždy studium konkrétního zadání. Bratr kazatel se bude v rámci studijního volna věnovat otázce pastorace, doprovázení a koučinku.

5

Z lodního deníku… 9. MODLITEBNÍ SETKÁNÍ STARŠOVSTVA Starší pravidelně zvou na svá modlitební setkání jednotlivé složky sborové práce. V září s sešli k rozhovoru a modlitbám se sestrou Pavlou Trott (maminky s dětmi), v říjnu následovalo setkání s vedoucími besídek a v listopadu setkání s vedoucími dorostu. Modlitební setkání starších sboru probíhá každé třetí pondělí v měsíci. 10.

MODLITEBNÍ SETKÁNÍ RING

Během podzimu proběhla dvě modlitební setkání za Duklu a školu NOE (září a listopad). Obě setkání byla velkým povzbuzením i díky tomu, že je zde prostor pro osobní přímluvy a společné nesení břemen. Tato setkání probíhají pravidelně jednou za dva měsíce vždy třetí neděli od 17:00. Další setkání bude 17. ledna 2016 od 17:00 11.

BOHOSLUŽBA SE KŘTY

Stále vnímám jako velikou milost, že v Arše smíme dvakrát do roka mít bohoslužbu spojenou s křty. Naposledy byli křtěni Tereza Bečková, Helena Sytko a Štěpán Žouželka. Zároveň s nimi se členy sboru stali Sandra Bornová a Martin Čermák. 12.

HOSTÉ V ARŠE

V podzimních měsících jsme mohli v Arše uvítat další bratry kazatele. Jmenovitě Jakuba Škarvana (CB Mladá Boleslav), Daniela Kvasničku (CB Litomyšl) a Tomáš Grulicha (Network Praha). Bratři byli posledními hosty v letošním kalendářním roce a rozšířili tak paletu hostů, které jsme mohli blížeji poznat. Rádi bychom i v příštím roce pokračovali se zvaním hostů na čtvrtou neděli v měsíci. 13.

SENIORÁTNÍ SETKÁNÍ

Ve středu 14. října proběhlo v Arše seniorátní setkání. Nově byli přítomní bratři Martin Grohman (CB Chrudim) a Rosťa Staněk (CB Česká Třebová), kteří začínají sloužit na sborech v našem seniorátu. Hostem byl bratr David Novák, který mluvil o Cestě obnovy. V živém a podnětném rozhovoru jsme mohli přemýšlet nad vitalitou sborů CB. Znovu se ukazuje, že v různých sborech si uvědomujeme potřebu znovu si definovat proč jsme vlastně tady. 14. NEJRYCHLEJŠÍ MLÁDEŽ CB Na konci října se naše mládež účastnila konference BrodFest (bývalý Sjezd mládeže CB). Pro mládežníky to bylo nejen povzbuzení duchovní, ale také i vztahové. Velkou měrou k tomu přispělo obhájení prvenství ve štafetě. Naše mládež tak smí prožívat hlubší jednotu s Kristem i sebou navzájem. 6

Neděle 8.listopadu 2015 – bohoslužba se křty

Noví členové sboru

Svědectví ELISS SYTKO Už od malička mě rodiče vychovávali v křesťanské víře. Každý den jsem četla dětskou Bibli a poznávala nové a nové příběhy. Nikdy jsem nepochybovala o Bohu. Těšila jsem se na nedělní besídku. Na kamarády. Na učení veršíku a jak to budu říkat na shromáždění. Hlavně potěšit rodiče. Byli pro mě všechno, hlavně dokonalí. V přibližně v pěti letech jsme se začali stěhovat. Poznávala jsem nové kultury, lidi, šikanu, násilí. Občas to bylo náročné. Vždycky jsem to ustála díky Bohu. Šel čas a usadili jsme se v České republice. Jednou večer při rodinné modlitbě na nás sešel Duch Svatý. Celá rodina brečela a vyznávala hříchy. Byl to moment, kdy jsem měla jasno, jak chci prožit svůj život s Bohem. Jak je svatý a milostivý. Po roce jsme se přestěhovali do Pardubic. Začala jsem chodit do Archy. Našla si hodně kamarádu z okolí. Hlavně nevěřících. Přestala jsem číst Bibli. Nepotřebovala jsem ji, když už jí mám přečtenou a vím všechno, říkala jsem si. Chvílemi jsem zas nemohla přestat plakat, jak se stydím za sebe a jak potřebuji Boha. Další den party, kluci…Cítila jsem, že takhle to nejde. Hledala jsem, co mi v životě přinese smysl. Nechtěla jsem si přiznat, že je to Bůh. 7

V létě jsem jela na English camp. Posední večer byl labyrint. Vyznávali jsme svoje hříchy. Zasáhla mě Boží láska. Konec mého já. Začala jsem chodila na Alfa kurzy. Jen mě to víc utvrdilo. Rozhodla jsem se Ho následovat takovou, jaká jsem a všechno předkládat Jemu. Rozhodla jsem se pokřtít po dalším campu. Pozoruju, že čím víc jsem s křesťany, tak jsem blíž k Ježíši. Chci být člen jeho církve! SANDRA BORNOVÁ Musím přiznat, že si vlastně ani nepamatuji na dobu, kdy bych v Boha nevěřila. Mamka se s námi modlila před spaním už od malička a já jsem to brala prostě tak, že Bůh je, že existuje. Byla to pro mě samozřejmost a cítila jsem k němu úctu. Spolu s mamkou jsem modlila za ostatní lidi, naší rodinu a odříkávala andělíčka, Otčenáš, Zdrávas. Jak jsem potom rostla, brala jsem to tak i nadále. Jednou jsem se vracela spolu s dědou a sestrou autobusem z Awany a požádala jsem Pána Ježíše, aby vstoupil do mého srdce. Nevím kolik mi tehdy bylo, vím jen, že jsem byla hodně malá, mohlo mi být tak šest nebo sedm, ale pamatuji si ten úžasný a šťastný pocit, který mnou projel. Trval jen chvíli, ale mně připadal velmi dlouhý a nikdy jsem se necítila šťastnější, takže jsem pak litovala, když zase vyprchal a snažila jsem se ho v sobě udržet co nejdéle a co nejlépe si ho zapamatovat. V devíti letech jsem onemocněla streptokokem, kterého jsem se zbavovala asi rok, a až do osmnácti se semnou potom táhla zvláštní nemoc, kdy jsem nemohla pořádně jíst. Každý rok to bylo horší. Doktoři si se mnou nevěděli rady a dělali mi stále ty samá vyšetření. Už si nepamatuji, jak jsem se tehdy chovala, a jakým způsobem jsem působila na ostatní děti kolem sebe. Vím jen, že kvůli nemoci mi bylo často zle, a že jsem se bála ukázat bolest, a proto jsem radši ukazovala sílu. Díky tomu většina mích vrstevníků netušila, že je mi zle, ale asi si mysleli, že machruju. Většina lidí mě navíc srovnávala s mým bratrem, o kterém ale také vědí málo. Následkem toho jsem si v deseti prošla trojí šikanou, takže jsem se uzavřela do sebe. Ale nepřestala jsem Bohu důvěřovat a modlila jsem se za uzdravení. Abych však mohla být úplně uzdravena (včetně psychiky) musela jsem ve své nemoci padnout až na úplné dno. To se stalo v prvním roce na střední škole, kdy jsem už nemohla jíst vůbec nic kromě rýže a ovoce, protože zbytek jsem zvracela. Tehdy se za mě modlilo hodně lidí a já jsem se z ničeho nic začala uzdravovat. První se začal uzdravovat vnitřek (duše) a já se konečně začala smát. Bůh mi poslal do cesty tři doktorky, které mi hodně pomohly, a ta poslední mě letos doléčila. Teď už jsem zdravá a během nemoci jsem se toho hodně naučila a vím, že Bůh byl celou dobu se mnou. Myslím si, že po mně chce jediné. Ne abych mu sloužila, jak jsem se za to často modlila, ale abych prostě žila. Ale to je pro mě hodně těžké, protože nevím jak, a musím se tomu učit. Skutečně žít a netrpět je pro mě nezvyk, vzhledem k množství let, které jsem v nemoci strávila. Má nemoc pro mě byla jako smrt a teď mám život, ale nevím co s ním, takže žiju a čekám, co se bude dít dál, co mi Bůh bude sdělovat a kam mě pošle.

8

TEREZA BEČKOVÁ Pocházím z nekřesťanské rodiny, a proto jsem nikdy o Bohu a křesťanství nějak hlouběji nepřemýšlela. U nás v rodině nechodí nikdo do kostela, a tak jsem se nikdy k otázkám víry nedostala, a ani se o nic takového nezajímala. Celé své dětství jsem byla hodné dítě, rodiče se mnou neměli nikdy problémy. Ve škole mi to šlo, měla jsem kamarády, chodila jsem na tancování. Pak přišel přechod ze základní školy na gymnázium. Člověk si stěží zvykl na nové prostředí, a už tady byl konec prváku. Tenkrát jsem si říkala, že by bylo fajn jet o prázdninách někam, kde bych si mohla zlepšit svou angličtinu. Na internetu jsem našla stránky English Campu a okamžitě jsem se rozhodla, že tam musím jet! Vidina seznámení se s Američany a společně strávený týden mě naprosto nadchly. Hned po příjezdu na camp jsem se cítila jak v jiném světě. Všichni lidé kolem byli velmi přátelští a otevření. Byla jsem tenkrát šokovaná, že tam byli mladí lidé, kteří tvrdili, že věří v Boha a mají vztah s Ježíšem. Všechno mi to přišlo zajímavé, nicméně jsem si říkala, že to není nic pro mě. Po English Campu jsem začala chodit do mládeže. Ráda jsem se účastnila sobotních setkání, na kterých jsem poslouchala se zájmem programy o příbězích z Bible, o Bohu a Ježíši. Mládežníci mluvili o tom, jaké je to žít s Bohem, a co všechno s ním v životě prožívají. Začala jsem si říkat, že to přeci nemůže být jen tak, že ta jejich víra přeci nemůže být výmyslem, když jsou pro Boha tak zapálení. Půl roku po chození do mládeže jsem se tedy rozhodla, že se začnu modlit a prosit Boha, aby se mi dal poznat. Od té doby mi přišlo, že se můj život stává lepším. V tu dobu jsem si myslela, že jsem se plně odevzdala Bohu, ale teď zpětně vím, že jsem pořád ještě čekala na nějaké větší znamení shůry, které by mě ve víře v Boha zcela utvrdilo. Když jsem začala třetí rok na gymnáziu, začalo to jít všechno z kopce. Raději než na mládeži jsem byla s kamarády ze třídy na různých akcích. Když jsem se modlila k Bohu, přišlo mi, že mluvím do prázdna. Tenkrát jsem si začala myslet, že když pocházím z nevěřící rodiny, tak to má asi tak zůstat. Přišlo mi, že nemůžu mít místo u Boha, že se nemůžu změnit, když pocházím z nekřesťanského prostředí. Celou dobu, kdy jsem do mládeže nechodila, jsem ovšem uvnitř sebe cítila, že je to všechno špatně. Mládež mi začala hodně chybět, ale bála jsem se vrátit, protože jsem si myslela, že jsem všechny zklamala. Stejně tak jsem to měla s Bohem. Cítila jsem, že se k němu chci vrátit, ale bála jsem se, že jsem ho natolik zklamala, že mě nikdy nepřijme. Modlila jsem se proto tedy za odpuštění a toužila po změně. Na začátku tohoto léta jsem odjela na svůj třetí English Camp a věřila jsem Bohu, že tam mi dá rozřešení všech mých problémů. Hned jeden z prvních večerů mě zasáhlo svědectví jednoho Američana, který vyprávěl o svém mládí, kdy pro něj bylo těžké rozhodnout se mezi životem s Bohem a životem, kdy chodil na party a pil alkohol. On se tenkrát rozhodl pro Boha a jeho život se pak neuvěřitelně změnil. Při jeho svědectví jsem si říkala, že já se právě nacházím v podobné situaci jako on tenkrát. A to, že jsem mohla slyšet jeho svědectví o tom, jak se rozhodl pro Boha, jsem chápala jako nabídku Boha, abych se k němu vrátila, že je tady pořád šance se pro něj rozhodnout. Neváhala jsem ani chvíli a odevzdala svůj život Kristu. Řekla jsem si, že už nechci svůj život dělit na život s Bohem a život bez Boha.

9

Po English Campu jsem se vrátila nadšená z toho, že jsem konečně mohla dát svůj život Bohu a že Ježíš mi dal sílu smést všechno to, co se za celý minulý rok stalo. Od té doby se cítím mnohem více otevřená ke svému okolí, hlavně doma a ve škole. Před spolužáky už nemám problém mluvit o své víře v Boha, o čtení Bible. Důležitou roli v mém životě hraje mládež, ve které se snažím aktivně zapojovat a pomáhat. Mám touhu šířit dál radostnou zprávu o Kristu a nemůžu se tak dočkat dalších mládežnických akcí, na které budeme zvát nevěřící mladé lidi. Pokud se v mém životě objevují nějaké problémy, nenechávám se ochromit strachem, ale věřím, že Bůh mi pomůže a vyvede mě z mého trápení. MARTIN ČERMÁK Minulý život V mém „minulém“ životě jsem byl pyšný. Vyrůstal jsem v rodině, kde se o Bohu ani víře nemluvilo. Mé dětství bylo poznamenáno tím, že jsem neměl dobrý vztah s otcem, ale vždy jsem o jeho pozornost a přízeň bojoval (až později jsem zjistil, že jsem nevlastní). Mé úspěchy zůstávaly nedoceněny a to mne dovedlo až k tomu, že jsem stal v mnohém odkázaný sám na sebe a začal jsem na sebe být pyšný. Při dosahování svých cílů jsem přestal brát ohled na druhé. Pýcha mě dovedla až k tomu, že jsem byl sám sobě bohem a upřednostňoval jsem své vlastní zájmy před všemi, i před vlastní rodinou. Považoval jsem se za výjimečného a rozdílný názor jsem většinou netoleroval. Pýcha a netolerance mne dovedly až k tomu, že jsem byl své ženě nevěrný a život se mi začal vymykat z rukou. Obrácení Své ženě jsem ublížil a dohnal ji až k tomu, že po čase požádala o rozvod a odstěhovala se. Můj život se zastavil, byl jsem naprosto paralyzovaný a postupně jsem se ocitl až na samém dně, má pýcha byla postupně zlomena. Všude kolem sebe jsem hledal pomoc, ale bez úspěchu. Požehnáním pro mne bylo, že jsme potkali Radka s Dášou. Radek s Dášou s námi začali pracovat, ale ani jejich úsilí ze začátku nikam nevedlo. Až jednoho dne mi zavolala naše společná známá Lída, že by si se mnou chtěla promluvit. Byl jsem skeptický, ale se schůzkou jsem souhlasil. Během rozhovoru se mne zeptala, jestli se může pomodlit a já jsem stále s nedůvěrou souhlasil. Lída se modlila za celou naši rodinu, za manželku, za děti a hlavně za to aby mne Bůh oslovil a ukázal mi moji cestu. A stalo se něco zvláštního, zalil mne hřejivý pocit a zcela jasně jsem uslyšel vnitřní hlas, který mi říkal, že mojí jedinou šancí je vydat se po cestě, která se mi nyní otevírá. Pokud se této cesty budu držet získám opět stabilitu do svého života. Tuto výzvu jsem přijal a ještě ten samý večer jsem se poprvé sám modlil, žádal jsem Ježíše Krista za odpuštění svých hříchů a pomoc při řešení své situace. Přečetl jsem si první kapitoly z Nového zákona. Téměř ihned se začal můj život proměňovat.

10

Nový život Začal jsem se pravidelně modlit, začal jsem číst v bibli a začal jsem kontrolovat své chování a vystupování, začal jsem více naslouchat svému okolí a naučil jsem se tolerovat cizí názory. Na sezení s Radkem a Dášou jsem začal chodit s vírou a Bůh začal pracovat i v našem vztahu, vánoční období jsme strávili společně jako rodina a chvíli potom jsme se sestěhovali zpět k sobě. Cítím, že se zlepšil nejen můj vztah s manželkou, ale i vztah s dětmi. Začali jsme navštěvovat Archu, kde jsme poznali mnoho nových lidí, kteří s námi sdílejí svoji víru, což je pro mne ještě i dnes zvláštní, ale příjemný pocit. Změnil jsem práci, a tím jsem získal více času pro rodinu a zároveň jsem vyslyšel povolání do služby v klubu AWANA, kam dnes všichni docházíme. Jak Bůh koná, dokládá i skutečnost, že jsem se po 35ti letech setkal se svým biologickým otcem, druhým bratrem a jeho rodinou. Děkuji Bohu, za všechny, kdo nám pomáhají. Děkuji, že mi poslal Lídu, která mne přivedla na cestu víry. Děkuji že naší rodině poslal Radka s Dášou, kteří nám stále na naší cestě pomáhají. Děkuji Bohu, že nad námi drží ochrannou ruku. ŠTĚPÁN ŽOUŽELKA Jsem z polověřící rodiny. Moje mamka chodila do Archy, už když jsem byl malý a můj taťka je nevěřící. I tak jsem, ale už od mala jezdil na církevní akce jako Awana tábor nebo sborové dovolené. Celou tu dobu jsem pořád přemýšlel kdo, že to z rodičů má asi pravdu. Ani s jedním z nich jsem se o víře moc nebavil. Jediný čas, kdy jsem přemýšlel, jak to vlastně je, bylo právě na táborech a občas v neděli v besídce. Takhle to šlo tak nějak až do dorostu. Tam jsem začal mít o všem pochybnosti. Začal jsem přemýšlet, jestli všechno není jen pohádka. Bylo to jako na houpačce. Po dorostu jsem šel do mládeže. Tam mi všechno začínalo dávat smysl a viděl jsem působení Boha v mém životě. Pořád jsem, ale čekal a prosil Boha, aby se mi dal ukázat nějakým osobním zážitkem. Nic nepřicházelo. Až na mém druhém English campu jsem při labyrintu cítil, že první krok musím udělat já. A tak jsem svůj papír se svými sepsanými hříchy dal na kříž připravený campový kříž. Jak rok šel dál, tak jsem se od Boha spíš vzdaloval a znovu ho prosil, aby se mi dal ukázat. A tak přišel další English camp. Tam jsem den před koncem zažil něco nepopsatelného. Pocit jistoty a to, že teď vím co od života očekávat. Od té chvíle, už vím, že se na Boha můžu spolehnout. On tu pro mě bude pořád.

11

Škola NOE O ČEM JSTE SE MOŽNÁ DOSLECHLI … … A MY K TOMU NECHCEME MLČET Malý začátek, postupný rozvoj a nadějný výhled – to je stav, ve kterém se nyní nachází křesťanská škola NOE. Zpočátku byla škola NOE kombinací prvních kroků víry a experimentu. Tomu odpovídal i skromný začátek pronájmu jedné třídy a jednoho kabinetu. A absence zázemí, které má každá standardní škola – jídelnu po ruce, hernu školní družiny, vybavenou zahradu či sportoviště. Jak škola roste, jsou její pracovníci nuceni řešit provozní a prostorové zázemí čím dál více. Dokud bylo dětí 10 nebo 20, vždycky se pár bot a bund „prostě někam vešlo“. Pracovníci hygieny „přimhouřili“ oko nad spojenou třídou a hernou družiny v jedné učebně. Pedagogové zaťali zuby a denně převáděli skupinu dětí na oběd do jiné školy a zpět – za každého počasí, za jakékoliv nálady. Ale to, co jakž takž funguje s 20 dětmi, už nefunguje s 80 žáky. Najednou začnete narážet na to, že nepropojenost budovy se zahradou znamená složitý přesun na bezpečnost i čas. Začnete narážet na to, že potřebujete místo nejen na učení – třídy, ale i prostor na skladování pomůcek a učebnic. Jedna polička na všechno (jako v začátku) už prostě nestačí. A pak si začnete lámat hlavu s další věcí. Zjistíte, že přestává být únosné jen k současným učebnám vždy pronajmout a předělat jednu další učebnu, kde zrovna je v budově místo. Potřebujete koncepci, představu celé úplné školy. Kde co bude? Aby žáci necestovali nesmyslně po budově – od příchodu do šatny, přes přesuny po učebnách, po cestu na oběd až do školní družiny, kde si je rodiče mohou vyzvednout tak, aby byl zajištěn minimální pohyb cizích osob po budově. A napadá vás hned další věc. Jestliže chcete místo, kde škola roste, plně přizpůsobit jejímu provozu, nese to investice do rekonstrukcí a vybavení. To nese další otázky. Bude pronajímatel souhlasit s takovými zásahy do jeho objektu? A kdo je bude hradit? Škola, která je v objektu pouze v nájmu? Nebo pronajímatel, který má třeba trochu jiné představy o finální podobě objektu? Další věcí, kterou jako škola řešíme, je samotné nájemné. Uvažujeme, zda by nebylo výhodnější finance, které na nájemné dáváme, použít k nákupu vlastní budovy. To by nám rozvázalo ruce ohledně koncepčního nakládání s celou budovou a vytvoření takového prostoru školy, který by splňoval efektivní provozní, stavební i bezpečnostní standardy běžných škol. Na základě všech těchto úvah jsme se po domluvě s radou školy a zřizovatelem odhodlali oslovit Salesiánskou provincii, zda by vůbec bylo možné o odkupu části budovy, kde je nyní škola v nájmu, zdálky uvažovat. Považujeme za zázrak a troufám si říct i Boží znamení, že salesiáni odpověděli, že jsou otevřeni o odkupu jižní a východní části budovy jednat! Není to totiž obvyklé. Katolická církev odprodává svůj majetek minimálně. Stojí tedy před námi PŘÍLEŽITOST získat pro rozvoj školy prostor s DOSTATEČNÝM POTENCIÁLEM pro její fungování. 12

A nejen to! Sníme o škole jako o komunitě. Místu, kde to žije i mimo vyučování. Místu, kde jsou si pracovníci školy, děti, rodiče a sbor blízko. A nejen to, nahlížíme na školu jako na místo, kde se lidé mohou setkat s živým Bohem. A setkání s Bohem může změnit lidský život! Křesťanská škola není jen místem pro vzdělávání. Je to také místo velké hromady různých lidských potřeb, které může naplnit jenom Bůh. My ty potřeby denně vidíme – neztratit naději i přes zdravotní handicapy, prožít vysvobození ze zkušenosti s okultismem, najít své povolání jako rodič a věnovat svým dětem dostatek pozornosti, zaplnit prázdnotu svého života něčím jiným než materiálním a seberealizačním či intelektuálním dostatkem. Úkolem školy je ale prvotně vzdělávání. Mysleli jsme si, že škola bude těsně napojená na sbor, jehož úkolem je právě zvěstovat evangelium a přivádět lidi k Bohu. Mysleli jsme si, že lidé z Noe „nějak“ přijdou do Archy. Ale oni nepřicházejí. Nepřišli dosud, za čtyři roky fungování školy, takže „nějak“ to nefunguje. Ze školy na Duklu je to do Polabin daleko (až za řekou Labe :-) Není tedy čas vyjít za nimi? Za těmi, kteří potřebují Boha, aniž by si to uvědomovali. Ale my to víme. Necháme je v tom? Položme si tedy otázku? Nepřichází s PŘÍLEŽITOSTÍ odkoupit budovu pro školu i PŘÍLEŽITOST začít sborovou práci na Dukle? Vždyť prostory budovy skýtají možnost pro OBOJÍ! Pro učení ve všedních dnech a pro sborové akce odpoledne a o víkendu, nehledě na prostor pro bohoslužby. Není čas SKLOUBIT svá poslání? Poslání školy vzdělávat a vychovávat s posláním církve přivádět lidi k Bohu? Možná nevíme jak, ale na tom v tuto chvíli nezáleží. Teď je chvíle ptát se – Bože, voláš nás za těmi lidmi, kteří posílají své děti do školy Noe? Voláš nás na to místo? Jestli nás jako sbor volá, ukáže nám to. Pošle lidi, pošle nápady, pošle prostředky. To není naše starost. Naší HLAVNÍ STAROSTÍ je vědět, KDY A KDE NÁS BŮH CHCE MÍT. Za přípravnou skupinu v otázce odkupu budovy a školu NOE Markéta Chmelová

ZŠ NOE - Den otevřených dveří 17.listopadu 2015

13

Akce v listopadu a v prosinci 29. 11.

18:00

Večer modliteb a chval

30. 11.

18:00

Klub deskových her

4. 12.

18:00

Adventní kavárna

5. 12.

9:00

Pečení vánočního cukroví - info. P. Miláčková

7. 12.

18:00

Pracovní setkání starších sboru

13.12.

9:30

Bohoslužba, večeře Páně Výstava betlémů, hraček a her

14. - 27.12. 14. 12.

17:00

Vernisáž výstavy - pěvecký sbor Carmina

19. 12.

9:00

Generálka dětské vánoční slavnosti

20. 12.

9:30

Dětská vánoční slavnost

24. 12.

23:00

Štědrovečerní bohoslužba

25. 12.

9:30

Vánoční bohoslužba

27.12.

9:30

Pravidelná nedělní bohoslužba

31. 12.

19:00

Silvestr - bohoslužba a volný program

3. 1.

9:30

Novoroční bohoslužba

3. 1.

17:00

Tříkrálový koncert

14

Schrána na desky Desatera v dějinách Božího lidu Sedmý příběh schrány se udál v době, kdy izraelské království vstoupilo do zlatého věku. Králem nad celým Izraelem byl David. Hned po svém pomazání za krále musel čelit nájezdům Pelištejců. A protože se radil s Hospodinem, v bojích vítězil. Ukončil vítězná tažení zahájená Jozuem a zmocnil se celé země Bohem zaslíbené Abrahamovi o deset staletí dříve. Neušlo jeho pozornosti, že Boží schrána je v Kirjat-jearimu na nepatřičném místě, a zatoužil ji přenést do hlavního města. 7. DAVID PŘENESL SCHRÁNU DO JERUZALÉMA David, pravnuk Rút a nejmladší z osmi synů Jišaje, vyrůstal v Betlémě v Judských horách. Kraloval nejdříve v Chebronu nad Judou a poté třiatřicet let nad celým Izraelem v Jeruzalémě. Město bylo jeho osobním záborem asi v roce 1002 př. Kr. Přes 200 let nedokázali Izraelité Jeruzalém dobýt, Davidovi se to povedlo, poněvadž se před každým bojem radil s Hospodinem. Nejdříve obsadil skalní návrší Sijón, na němž stála pevnost Jebuzejců. Zde se usadil, částečně opravil hradby, a postavil pro sebe královský palác. Od posledního vladaře města koupil pozemek, aby na něm postavil příbytek pro schránu svědectví. Přenesení schrány z Kirjat-jearimu nezačalo dobře. Příčinou nezdaru bylo nesprávné přenášení schrány. Lévijci ji nenesli na ramenou, ani se před jejím zvednutím nemodlili, jak Bůh kdysi přikázal Mojžíšovi. Schránu dokonce vezli na novém povozu, jako před lety Pelištejci, když vraceli schránu do Izraele. Uza a Achjó, synové Abinadabovi, řídili nový povoz, král David a třicetitisícový zástup před nimi tančil za doprovodu hudebních nástrojů. Spřežení se splašilo a vybočilo z cesty. Schrána se naklonila a Uza přitom zahynul. David se polekal a pomyslel si: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“ (2 S 6, 9) Proto schránu dopravili do domu Obéd-edóma Gatského, kde zůstala tři měsíce. A poněvadž Hospodin celému jeho domu žehnal, Davida to velmi potěšilo a rozhodl se Boží schránu do Jeruzaléma přenést. Pro schránu měl připravené místo na pevnosti Sijón, na hoře Mória, 40 metrů nad městem. Bylo to krásné místo na skále, kde stál Davidův cedrový palác. A právě v jeho blízkosti postavil pro schránu stan setkávání. Ke stanu směřoval se schránou průvod lévijců, hudebníků, vojáků a starších. Král David tančil před schránou, především však před Hospodinem, oblečen jen lehce, nikoliv jako král. Vždyť pravým králem byl Hospodin! Lévijci vynesli schránu na Sijón a umístili ji na příslušném místě ve stanu, který David připravil. On dobře věděl, že tím nejslavnějším v Jeruzalémě nemá být jeho palác, jeho trůn, ale „Boží schrána, při níž se vzývá jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad cheruby.“ (2 S 6, 2) Přenesením schrány do Jeruzaléma David vydal okolním národům svědectví, že jako král i celý izraelský národ uznávají Boha za skutečného Krále Izraele. Ladislav Vopelák Literatura: 1. Bible, Český ekumenický překlad, Česká biblická společnost 2006. 2. Ilustrovaná encyklopedie Bible, editor otec Michael Collins, Knižní klub 2013. 3. Paul Johnson, Dějiny židovského národa, Rozmluvy, 2007. 4. Miloš Bič-Petr Pokorný, Co nevíš o Bibli, Česká biblická společnost 1997.

15

Biblické hory 9 Hora Karmel – kdo je zde B(b)ohem?! Místo děje: Hora Karmel (hebr. zahrada, či úrodná země) je nejvyšší hora (hřeben) vápencového horského masivu dlouhého asi 50 km, táhnoucího se od jihu k severozápadu a spadajícího prudce do vln Středozemního moře v oblasti dnešního přístavu Haifa. Nejvyšší vrchol měří asi 540m a někde na tomto vrcholu se odehrál duchovní zápas o to, kdo je pravým Bohem v Izraeli. Dnes v těchto místech stojí největší karmelitánský klášter Stella Maris, který je světovým centrem tohoto řádu, a pod klášterem v podzemí je jeskyně, kde se prý skrýval Eliáš a také se zde podle legendy ukryli Josef a Marie s malým Ježíšem, při svém návratu z exilu v Egyptě. Doba děje: roky 874 – 852 př. K. – doba vlády krále Achaba (1.Král. 16 – 18 kap.) Hlavní postavy: a) na jedné straně izraelský král Achab, jeho manželka Jezábel (dcera krále Týru a Sidónu – tedy Féničanka), 450 proroků týrského boha Baala a 400 proroků kenaanské bohyně Ašéry b) na druhé straně osamocený Boží prorok Eliáš c) je zde shromážděn i lid izraelský, který byl ve velké převaze, ale neví, na kterou stranu patří. Důkaz: Eliáš vyzývá shromážděný národ: “Je-li Hospodin Bohem, následujte ho. Jestliže Baal, jděte za ním. A lid mu neodpověděl ani slovo!“ (1.Král.18, 21) Politická a hospodářská situace Izraele: Vláda krále Achaba se vyznačovala hospodářskou i politickou prosperitou – opevnil izraelská města, v metropoli Samaří dělal velké úpravy zvláště na svém paláci, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Zahraniční politiku upevňoval přes svoji rodinu – viz manželka Jezábel, která byla Féničanka a Féničané právě na území dnešního Libanonu ovládali pobřeží Středozemního moře a tedy námořní dopravu a obchod. Svoji dceru Achab vdal za judského krále Jórama a dalšího spojence měl v damašském králi Benhadadovi, kterého vojensky porazil, ale ušetřil mu život. Náboženská situace: Tady už to bylo horší. Ono dobro národa nespočívá jen v příznivé hospodářské a politické situaci, ale především v tom, v jakém je národ duchovním a morálním stavu a kam ho elita národa (král, prezident, poslanci…) vede. Král Achab zcela podlehl vlivu své manželky a zavedl uctívání fénického boha Baala, a dokonce mu vystavěl v Samaří chrám. Bible říká, že nebylo před tím horšího krále (co se bezbožnosti týká), nežli Achaba. On nezakázal uctívání Hospodina, ale postavil vedle něho Baala, a asi uvažoval, že bude rozumné být za dobře s oběma. A lidé ať si vyberou. Vždyť máme náboženskou svobodu.

16

Ale běda, když někdo něco řekne proti Baalovi, tak s ním ministr vnitra zatočí! A Jezábel už tu taktiku likvidace Božích proroků začala praktikovat. Co na to Hospodin? On mlčí. Zdálo se, že jakoby už nebyl. Jen vzkázal po Eliášovi bezbožnému králi, že bude kruté sucho – nebude ani déšť, dokonce ani rosa. Další 3 roky Hospodin mlčí a Eliáš se musí skrývat, protože je to on, kdo za tu zkázu může – tedy podle Achaba a Jezábel. Po 3 letech posílá Hospodin Eliáše za Achabem, podruhé ho oslovuje a pak dochází k onomu slavnému shromáždění na hoře Karmel, kde bylo jasně deklarováno, že Baal neexistuje a Baalovi proroci jsou poraženi na hlavu. A Hospodin se zjevuje jako živý Bůh spalující ohněm promočenou oběť. Konečně i shromážděný lid prohlédne a volá: „Jen Hospodin je Bohem!“ A co my? Asi bychom rádi prožívali takový Karmel, tj. viditelný důkaz Boží přítomnosti a svrchovanosti každý den, nebo alespoň každou neděli. Ale ono se někdy spíše zdá, že Bůh o nás neví. Bůh zdánlivě mlčí, ale On vidí, On pozoruje, jak žijeme, jak jsme mu věrni, jaká je naše víra, jak plníme sliby jemu dané, zda nesloužíme i jiným „bohům“, nežli jemu. Ep. Židům 1,1: „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků. V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu…“. Řekl bych, že náš Karmel, to je takové „novozákonní trojhvězdí“: Betlém, Golgata, prázdný hrob. Na skutečném Karmelu se projevila Boží moc skrze oheň a meč (smutný konec Baalových proroků). Na našem „Karmelu“ se projevila Boží láska, slitování a otevřená náruč (radostný začátek věčného života). Díky Bohu za to. P.S. Tak jsem, milí přátelé, vyčerpal všechny důležité starozákonní hory, možná jsem vyčerpal i vás, pokud jste vydrželi všechny ty výstupy na hory se mnou absolvovat. Byl to dlouhý seriál a já osobně jsem při tom zažil mnohé požehnání i poučení i krásné vzpomínky třeba na to, jak jsme stáli s mojí manželkou na okraji Karmelu, kochali se pohledem na Haifu a vedle nás hrál izraelský muzikant na trubku českou hymnu. Těch vzpomínek by bylo mnoho, vždyť jsou zde i novozákonní hory (Hora pokušení, blahoslavenství, proměnění aj.). Nevím, možná ještě bude pokračování, nebo třeba někdo jiný. Nevím. Závěrem chci ještě připomenout, že téma a některé myšlenky k jednotlivým horám jsem čerpal ze série kázání br. kazatele J. Asszonyiho z brněnského sboru, a to vše s jeho svolením. Vladimír Lukáš

17

Co je nového v Elimu. Dovolte mi několik slov o tom, co se v poslední době událo v Elimu. Víte asi, že s účinností NOZ pro nás vyplynuly určité nové povinnosti, které bylo nutno splnit do konce tohoto roku. Hlavně to je změna názvu a upravení stanov, které mají odpovídat novým podmínkám. Po více nežli půlročním jednání s notářem se nám v posledních dnech podařila registrace změn u Rejstříkového soudu (zatím nepravomocné). Takže je zde nový název našeho sdružení – nyní již tedy spolku: ELIM Pardubice, křesťanská společnost pro diakonii, z.s. Změna tedy spočívá v jednom písmenku v názvu – už nejsme občanské sdružení (o.s.), ale zapsaný spolek (z.s.). Pro úplnost ještě složení výboru spolku: Vladimír Lukáš – předseda výboru Eva Widenská – místopředseda výboru Petr Kalvach ml. – člen výboru V Seniorklubu nás čekají letos ještě setkání ve středu 2.12. (videosnímek Švýcarsko), v pondělí 7.12. přednáška našeho oblíbeného hosta doc. Krejčího o Holandsku – království sýrů a růží, další setkání ve středu 9.12. (videosnímek Kanada) a Vánoční seniorklub ve středu 16.12., kdy nám poslouží také děti ze školy a školky NOE. Srdečně zveme všechny. A zveme také na Výstavu betlémů (14.12.-27.12.), kterou organizujeme společně se sborem a budeme vděčni i za pomoc při stěhování mobiliáře i při pořadatelské službě. Za výbor Elimu – V. Lukáš

Přijďte si vybrat do našeho knihkupectví vánoční dárek. nabízíme ‒ ‒ ‒ ‒ ‒ ‒ ‒

řadu zajímavých knih a nových titulů, CD, DVD, ZPĚVNÍKY, HESLA JEDNOTY BRATRSKÉ, BIBLE v různých překladech a vazbách, BIBLE s výklady KALENDÁŘE, mapy, pohledy, magnetické záložky do knih, atd.

Úsporný vánoční dárek – EXPRES MENU – který zakoupíte v kavárně

18

Služby CB Kázání v mp4 a textové podobě Nahrávky biblických hodin v mp4

……………………………….

www.cb.cz/pardubice

……….………………………

kancelář Archy

Knihovna

Irena Hambálková Eva Heinová Dagmar Kalvachová D. Martin Hambálek Dagmar Kalenská Alois Blažek Petra Jindrová Marek Kalvach Petr Kalvach Jiří Čermák

(půjčování knih vždy po shromáždění)

Prodej knih a hudby, Kavárna Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Chválící skupinka Kancelář sboru Pracovník kanceláře, pokladník Varhanní doprovod

Marie Kampová Daniel Chráska

tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel.

461 100 142 777 505 987 737 342 615 774 319 418 606 723 207 775 770 680 774 291 093 736 466 891 777 043 356 730 617 153 731 143 403 732 157 375 602 412 877

NOE – Křesťanská základní škola a mateřská škola FINANČNÍ DARY NA POTŘEBY ŠKOLY můžete posílat na účet školy: Číslo účtu: 2200446559/2010 Fio banka, a.s. Konst. Symbol: Variabilní symbol pro ZŠ: 99 a dále rodné číslo bez čísla za lomítkem Variabilní symbol pro MŠ: 88 a dále rodné číslo bez čísla za lomítkem Do poznámky uveďte Vaše číslo telefonu.

ELIM

P a r d u b i c e o. s.

křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii Výbor pobočky:

Vladimír Lukáš – předseda Petr Kalvach ml. Eva Widenská

Struktura činnosti. Kavárna a knihkupectví - vedoucí Dagmar Kalvachová (Dubinská) Seniorklub - vedoucí Vladimír Lukáš, zástupce - Petr Kalvach st. Číslo účtu (pro vaše případné sponzorské dary). 3368788389/0800

19

Pravidelná setkání NEDĚLE

Modlitební chvíle Bohoslužba Bohoslužba

09:00 hod. Archa, kavárna 09:30 hod. Archa, velký sál 09:15 hod. Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

Seniorklub Studium Bible

16:45 hod. 18:15 hod.

Archa, kavárna Archa, malý sál

ČTVRTEK

Klub maminek Awana klub Studium Bible

09:00 hod. 17:00 hod. 18:30 hod.

Archa, sudé týdny Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

Dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

Mládež

18:00 hod.

Archa, malý sál

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

Číslo účtu sboru CB Pardubice 2000380583 / 2010 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách používejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby. dary, desátky 68........ úhrada táboru dětí 11........ kauce centrální telefonní sítě CB 22........ úhrady akcí mládeže 33........ dary pro kurz Alfa 44........ dary na financování zahraniční misie 55........ úhrady Awana klubu 66........ dary pro potřebné 77........ dary pro křesťanskou školu NOE 99........

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích.

Církev bratrská- Archa Pardubice Lonkova 512 540 09 Pardubice [email protected] www.cb.cz/pardubice

Kazatel Martin Tabačan tel. 774 134 301 [email protected]

Starší sboru Pardubice Radomír Kalenský tel. 606 788 791 [email protected] Marek Kalvach tel. 736 466 891

[email protected] Dagmar Kalvachová Pol. tel. 736 658 176 [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 [email protected] Daniel Pirkl tel. 777 876 926 [email protected] Jakub Řehák tel.775 322 268 [email protected]

Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu.

Kvasín

Martin Tabačan [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected]

Pavel Oplištil tel. 733 102 168

[email protected]

Uzávěrka příštího čísla leden 2016. Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

20