Březen-duben
2/2015 Ekumena v Luži
Křtiny
Křižujete se?
Výročí Jana Pavla II.
Mýty o církvi 3
K roku eucharistie: Svatostánek na Chlumku
Dvouměsíčník farnosti Luže
Večer mladých
Básnička
CHLUMEČEK 2/2015
DOKONÁNO JEST! Požehnaná chvíle, nad níž větší není, kterou těžko chápe zatemnělý duch, když kněz šeptá svatá slova Proměnění a z nebeské slávy sklání se k nám Bůh! Kdy Golgotská Oběť naše hříchy platí, spravedlnost Boží Láskou přemáná, svatým Chlebem zase duším život vrátí, sytí je a sílí, v žití pomáhá! V ztichlém chrámě nyní čas se zastavuje, do věčnosti hlubin propadá se duch. A posvátný pocit duši naplňuje, vždyť je na oltáři sám náš Pán a Bůh! (Jindřich Soukal)
Chlumeček číslo 2/2015 (Březen-duben) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), P. Jirásko (PFJ), Š. Kostelecká (ŠK), Lenka Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.4.2015. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail:
[email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2
Úvodník
CHLUMEČEK 2/2015
Až se přiblížíš ke svatostánku, vzpomeň si, že On.... na tebe čeká již dvacet století. (Sv. Josemaría Escrivá - Cesta č. 537) Milí čtenáři našeho časopisu, prožíváme krásné období, kdy se chystáme na Velikonoce. Velmi dobře do tohoto času zapadne téma, nad kterým chci přemýšlet. Inspirací je Národní eucharistický kongres. Jistěže nelze od sebe oddělovat Vánoce a Velikonoce. Jedno nelze odtrhnout od druhého. Tady je na místě mluvit o růstu či zrání, člověk musí stále růst v mnoha oblastech lidského života. Velikonoce a doba, která nás na tyto svátky připravuje, možná není tak přítažlivá a krásná jako svět vánočních svátků. S Velikonocemi obvykle nemáme takovouto zkušenost. I když čtenáři časopisu dobře znají samotný průběh katolické bohoslužby, snad jen připomenu, že první části bohoslužby se mohl účastnit v prvotní církvi kdokoliv. V druhé části tomu bylo jinak. Katechumeni (nepokřtění) a velcí hříšníci museli odejít. Nakonec dobře víme, že i samotná první Mše svatá se konala v úzkém kruhu učedníků a měla rodinný rámec. Do první části bohoslužby patří vyznání víry. Tam se sice člověk k něčemu hlásí, ale stále je jen v rovině řeči, to jest významu a smyslu. Zatímco v první části bohoslužby se jednalo o sdělení a vyznání, kdežto teď se bude jednat o tajemství samo. Tajemství dnes většinou znamená tajnosti - to, co někdo utajuje a skrývá – a nejspíš dobře ví proč. Naší předkové s tím měli špatné zkušenosti, a tak jsou mnozí lidé i dnes k tajemství nedůvěřiví. Tuší v něm nějakou špinavost, kterou je naopak potřeba vynést na světlo. O taková „tajemství“ zde rozhodně nejde: církev je přece neskrývá, nýbrž zvěstuje a hlásá. Tajemství to jsou proto, že přesahují běžnou lidskou zkušenost, a tím i možnosti lidské řeči a intelektu. Vezměme si krásnou hudbu: například Bacha nebo gregoriánský chorál, naše schopnosti duše zmlknou a snaží se zachytit tuto dokonalou a krásnou věc, a to každý po svém včetně intelektu. Ten v ní nenajde nic, co by se dalo potvrdit, nebo popřít, ale živí se jí. Není víra přilnutí tohoto druhu? Velmi snadno to můžeme degradovat. Jde o přijetí a nazírání. Dnes už jsme opatrnější a tušíme, že hluboké a vážné věci se nedají vyjádřit jinak, než třeba básnickým slovem, obrazem nebo symbolem. Symbol nemusí být jen slovo nebo obrázek, ale také třeba gesto nebo jednání. Když si lidé podávají ruku, když se objímají, když chodí s vlajkami po ulicích nebo nosí na hřbitov květiny a zapalují svíčky. Lidé tím vyjadřují něco, co vyslovit nejspíš neuměli, a ostatní tomu většinou rozumějí. I rituály se mohou vyprázdnit, i gestem se dá něco předstírat, ale úplně stejné to je třeba s řečí. Lidská řeč může být lží. Můžeme mluvit od srdce, anebo také jinak. V bohoslužbě se spojuje obojí, řeč a rituály. Ve mši svaté se to střídá. V první části lidé poslouchají, pokud neusnou, ale jsou tam také společná gesta, modlitba, pokleknutí, povstání, průvod. strana 3
Úvodník
CHLUMEČEK 2/2015
V bohoslužbě nemohu vynechat kněze, který je hostitelem a obětníkem. Postavení kněze při mši sv. nevyplývá z jeho schopností, ale na základě pověření – ze svěcení k této službě. Kněz není jen moderátorem, protože on sám přináší oběť a rozděluje její plody. Když se účastníme mše svaté, pak vidíme na vlastní oči, že se nejedná jen o slova, myšlenky, ale o věci tak základní a obyčejné jako je chléb a víno (jídlo). Jsou to věci, jakými se každý člověk udržuje na živu a v dobré náladě. Tomu každý rozumí. Ten, kdo se účastní, je obdarováván. Vlastně to znamená, že nežiji sám ze sebe, ale z toho, co přijímám a dostávám. V hospodě musím zaplatit, „abych nezůstal nic dlužen“, ale u Pána Boha tomu tak není. Společný pokrm na prvním místě vyjadřuje radost, že máme co jíst, ale pak také vyjadřuje pevné fyzické společenství nezávislé na citech a náladách. To žádná řeč nedokáže, to je asi původní smysl přípitků při svatbě či obchodních smlouvách. Na rozdíl od myšlenek a přesvědčení, která jsou individuální a jen omezeně sdělitelná, je křesťanský život také život ve společenství – proto se modlíme „Otče náš“ a ne jenom „můj“. Toto společenství má také svou „hmotnou“ stránku, i když je to viditelné znamení neviditelných milostí. Ježíš to vyjadřuje velmi zřetelně. „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět“ (Lk 22,15), protože jen hmotné jednání vytváří skutečné společenství, a tak zakládá jakousi společnou skutečnost, která není jen názorová a není jen nadějí. Při poslední večeři se něco velmi důležitého stalo: „Vezměte a jezte, toto jest moje tělo“ (Mt 22,22), „neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26,28). Tělo a krev se zde jistě nemyslí v jejich fyziologickém smyslu, který by tenkrát nikoho ani nenapadl. Tak jako „nebe a země“ znamenají celý vesmír, znamená „tělo a krev“ úplného a živého člověka v celé jeho jedinečné skutečnosti, která zde zaručuje platnost této smlouvy, že každý může doufat v odpuštění hříchů. Živý člověk vždycky žije z nějaké lásky a naděje, která se nenapravitelným hříchem ztrácí. Výhled na smrt může člověka zbavit života, a to tím, že došel k přesvědčení, že udělal něco, co se už nedá napravit a změnit. Slavení mše svaté v sobě nese velikou naději, „život“, byť se to děje nezvyklým způsobem – nedá se to nijak definovat a ani úplně prohlédnout a pochopit. Nejde o iluze, i když je to vyjádřeno symbolem, On je zde skutečně, stačí Krista přijmout, opravdu v něj uvěřit. Je to tajemství vykoupení a vysvobození. Proto sv. Jan říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“. Pro člověka, kterému se poštěstilo nedělní bohoslužbu skutečně přijmout, se tím ale mnoho věcí mohlo změnit. Mohl se na sebe podívat jinýma očima. Neodchází sám, ale s Ježíšem Kristem i s podporou jeho společenství. Takový člověk není ponechám sám sobě, svým pochybnostem a strachu, ale může se opřít o naději, která přemáhá smrt. Váš otec Josef Jan Sokol – Proč chodíme do kostela?
strana 4
Pozvánka
CHLUMEČEK 2/2015
POZVÁNKA NA DIECÉZKO
strana 5
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 2/2015
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA 274. Co reprezentuje eucharistie v životě církve? Ona je pramenem a vyvrcholením celého církevního života. V eucharistii vrcholí posvěcující činnost Boha vůči nám a náš kult vůči Němu. Zahrnuje všechno duchovní dobro církve: samého Krista, naši Paschu. Eucharistie vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Prostřednictvím slavení eucharistie se již připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život. 275. Jak je nazývána tato svátost? Nezbadatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými názvy, jež připomínají její zvláštní aspekty. Nejobvyklejší jsou: eucharistie, mše svatá, večeře Páně, lámání chleba, slavení eucharistie, památka utrpení, smrti a vzkříšení Pána, svatá oběť, svatá a božská liturgie, svatá tajemství, nejsvětější Svátost, svaté přijímání. 276. Jaké místo zaujímá eucharistie v božském plánu spásy? Ve Staré Úmluvě byla eucharistie předpověděna především velikonoční večeří, kterou Židé každý rok slavili s nekvašeným chlebem na připomínku náhlého osvobozujícího odchodu z Egypta. Ježíš ve svém učení ji ohlašuje a ustanovuje ji, když slaví se svými apoštoly Poslední večeři během velikonoční hostiny. Církev věrna příkazu Pána: To čiňte na mou památku! (1 Kor 11,24) vždy slavila eucharistii, především v neděli, v den Ježíšova vzkříšení. 277. Jak probíhá slavení eucharistie? Má dvě velké části, které tvoří jediný obřadní úkon: bohoslužbu Slova, která zahrnuje hlásání Božího slova a naslouchání mu (Božímu slovu); eucharistická liturgie, která zahrnuje obětování, eucharistickou modlitbu (anaforu), v níž jsou slova proměňování, a přijímání. 278. Kdo je služebníkem slavení eucharistie? Právoplatně svěcený kněz (či biskup), který jedná v osobě Krista Hlavy a jménem církve. 279. Které jsou podstatné a nutné prvky, aby se realizovala eucharistie? Je to obilný chléb a hroznové víno. 280. V jakém smyslu je eucharistie památkou Kristovy oběti? Eucharistie je památka v tom smyslu, že aktualizuje a zpřítomňuje účinným způsobem oběť, kterou Kristus přinesl Otci, jednou pro vždy na kříži ve prospěch lidstva. Obětní charakter eucharistie se ukazuje v samých slovech ustanovení: Toto je moje tělo, které se za vás vydává a Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá (Lk 22,19-20). Oběť na kříži a oběť eucharistie jsou jedinou obětí. Totožná je oběť i obětující, odlišný je pouze způsob přinášení oběti: krvavý na kříži, nekrvavý v eucharistii. (Pokračování příště)
strana 6
Z naší knihovny
CHLUMEČEK 2/2015
VIA LUCIS Jindra Jarošová Na začátku letošní postní doby jsem dostala knihu, která velmi poutavě vypráví příběh hluchoslepé dívky. Přiznám se, že se mi do čtení moc nechtělo, čekala jsem líčení strastiplného života. Ale opak byl pravdou. Celá kniha je o velké vůli, odhodlání, statečnosti, trpělivosti a pokoře, radosti ze života, rodičovské lásce a pevném přátelství obohacovaném vzájemnými posilami. Nikde se neobjevil stesk natož výčitka Bohu. Celý její život byl naplněn spíše vděčností a radostí. Vše se dozvídáme z dopisů, které píše svým přátelům již od velmi útlého dětství. Helena Kellerová se narodila v Americe v roce 1880, v necelých dvou letech se zázrakem dostala z těžké horečnaté nemoci, následkem však ztratila sluch i zrak. Helenka užívá jen hmat, chuť a čich. Jsou chvíle, kdy je šťastná, ale kdy jí chybí další impulzy - Helenka touží po komunikaci. Rodiče ji tedy v sedmi letech najdou učitelku, slečnu Sullivanovou. Zde je třeba říci, že tato obětavá a vynalézavá žena dokázala dítěti zprostředkovat svět pomocí hmatu, základem byla prstová abeceda vkládaná do dlaně. Postupně Helenku učí všemu poznání včetně jazyků (Helena ovládá tedy kromě rodné angličtiny i němčinu, francouzštinu, latinu a řečtinu, s oblibou čte filosofická díla v orginále, samozřemě braillovým písmem). Přenese se dokonce i přes nejtvrdší oříšek - matematiku včetně geometrie. Motivována snahou dorozumět se se sourozenci a spolužáky se naučí mluvit a odezírat hmatem! S celoživotní podporou geniální učitelky Helena vystuduje vysokou školu (a to se píše rok 1902)! Helena si její zásluhy plně uvědomuje a je vděčná i za spoustu dalších přátel: kněží, lékařů, spisovatelů (např. Mark Twain) a básníků. Ve 13 letech zorganizuje dobročinný „čaj“ na podporu útulku, ve kterém žije chlapec stejně postižený jako ona. Když ji trápí pochybnosti, povzbudí ji její přítel biskup Phillips Brooks slovy: „Dej do dobrého díla celé své srdce, mé dítě, pak se nemůže nic nezdařit“. Intenzivní prací pro výchovu a vzdělání postižených naplnila potom zbytek života. Chtěla metody slečny Sullivanové předat dál, měla pocit, že dítěti, které trpí stejnou vadou „dokáže poskytnout, aby duší vidělo a srdcem rozumělo“. Říkala: „Všechny jejich těžkosti jsou pro mne lépe pochopitelné, neboť znám temnotu, kterou vidí, a ticho, které slyší. Cestu, po které musí jít, jsem sama prošla; vím, kde jsou ona obtížná místa, i jak se přes ně dostat... Naším nejhorším nepřítelem nejsou vnější okolnosti, s nimiž zápasíme, nýbrž nerozhodný duch...V každém případě jsem ráda, že mám svůj podíl na životě, ať už je veselý nebo smutný - ostatně (dodává s úsměvem) na ty problémy nejsem přece sama.“ strana 7
Mše za ochranu života
CHLUMEČEK 2/2015
K jejím koníčkům patří plavání, loď řídí podle proudění a směru větru, miluje jízdu na kole i na koni. Hudbu, zvláště varhanní, vnímá vibracemi, plete, vyšívá a šije... Helena je přesvědčena, že v modlitbě „nemáme prosit o úkoly, které jsou přiměřené našim silám, ale o sílu, která odpovídá našim úkolům. Doporučuji tuto knihu si přečíst, zvláště teď v postní době. Mne velmi obohatila: postojem k životu, uvědoměním si toho, co je opravdu důležité, bez čeho se mohu obejít. A hlavně: být Bohu vděčná. (Johana Jirásková)
MŠE SV. ZA OCHRANU LIDSKÉHO ŽIVOTA „Cítím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože to je válka vedená proti dítěti - přímá vražda nevinného vykonaná samotnou matkou. A když dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme po jiných lidech chtít, aby se nezabíjeli navzájem? (...) Země, která potraty povoluje, neučí lidi milovat, ale používat násilí k dosažení svých cílů. A proto je potrat úhlavním nepřítelem lásky a míru. Spousta lidí se zabývá problémy dětí v Indii, v Africe, kde některé umírají hladem. Jiní jsou zase znepokojeni násilím po celých Spojených státech. Je dobře, že se tím zabývají, ale často se ti stejní lidé nestarají o milióny těch, kteří jsou zabiti na základě záměrného rozhodnutí jejich vlastních matek. Potrat je největším nebezpečím míru na světě, protože lidi zaslepuje.“ Matka Tereza, z projevu ve Washingtonu v roce 1994. Naše farnost se připojí k duchovnímu boji za ochranu lidského života, zastavení zla potratů a všech praktik vedoucích k zabíjení nenarozených dětí. Mše sv. na tyto úmysly budou slouženy v kostele sv. Bartoloměje: 25. března a 3. května. V neděli 22. března se na tyto úmysly budeme také modlit při adoraci. Na adrese http://modlitbyzanejmensi.cz můžete najít aktuální přehled mší svatých za ochranu lidského života v naší zemi, modlitebních aktivit a aktuální úmysly. Jsou zde i akutní prosby o modlitby za právě řešené případy v poradně pro ženy čekající nečekaně dítě Aqua vitae. (Lucie Motlová)
strana 8
Ohlasy – Ekumenické setkání
CHLUMEČEK 2/2015
EKUMENICKÉ SETKÁNÍ Ve čtvrtek 5.2. v 18.00 jsme se sešli ke každoročnímu modlitebnímu ekumenickému večeru v kostele sv. Bartoloměje. Vstupního slova se ujal hostitel P. Josef Hubálek prostřednictvím textu z Řím 15,7: „Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus v slávě Boží přijal vás." Text hlavního čtení přednesl kazatel lužských adventistů Čestmír Šťovíček, šlo o matoušovský rodokmen - Mt 1,1-17. Zpěvem a hudbou doprovázela kapela složená z violoncella, houslí, hoboje a varhan. Zazněly zpěvy z Taizé: Každý den Pán mi sílu dává, Blízko je Pán a jeho den, Staňte se solí a Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu svou. Kázání se ujala kazatelka lozických evangelíků Rut Kučerová. Vzala si na paškál Ježíšův rodokmen. Jsou tam zapsána pouze jména, co jméno, to příběh. Rodokmeny, jak je známe, začínají nějakým nejstarším slavným předkem a rozvětvují se. Tady je to naopak, všechna jména, všechny příběhy se sbíhají v Ježíši. On je ten vrchol. A kdyby ten rodokmen dále pokračoval, byly by v něm i naše jména a příběhy. I my patříme do Jeho rodokmenu. Neškrtá se v něm, nevynechává. O tom svědčí i ty 4 uvedené ženy, pěkné výtečnice. Támar v přestrojení nevěstky svedla svého tchána, Rachab prostitutka, Rút pohanka a přistěhovalkyně, Betsabe svedla krále Davida. Ale autor nám dává na srozuměnou, že do Ježíšova rodokmenu patří všichni. Křesťané, budhisté, muslimové, ateisté. I my. Až se budete cítit osamělí, opuštění, že nikam nepatříte, vzpomeňte si, že vaše jméno a váš příběh je uveden v Ježíšově rodokmenu, patříte k Němu. (PFJ)
strana 9
Ohlasy – Pochod pro život
CHLUMEČEK 2/2015
Program: 12.00 missa tridentina v kostele sv. Gabriela v Holečkově ulici kanovník Metropolitní kapituly P. Jan Gerndt 12.30 řeckokatolická liturgie v katedrále sv. Klimenta v Karlově ulici biskup Ladislav Hučko, apoštolský exarcha 12.30 pontifikální mše svatá v kostele sv. Jiljí v Husově ulici Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský 14.15 zahájení Národního pochodu pro život na Mariánském náměstí 14.30 průvod centrem Prahy: Mariánské náměstí - Platnéřská - Křižovnická - Smetanovo nábřeží Národní třída - 28. října - Václavské náměstí 16.00 závěrečný program u sochy sv. Václava strana 10
Ohlasy – Křtiny
CHLUMEČEK 2/2015
KŘTINY 1.2.2015 byla na Chlumku pokřtěna Sára Marie Zahrádková. Přejeme jí i rodičům neustálou Boží blízkost, ať už bude zde, či na druhé straně světa.
strana 11
Ohlasy – Jubileum Jana Pavla II.
CHLUMEČEK 2/2015
VÝROČÍ JANA PAVLA II. Dne 2. dubna 2015 uplyne 10 let od smrti svatého Jana Pavla II., jedné z největších osobností katolické církve 20. století. Připomeňme si v této nepokojné době, kdy dochází k pronásledování a vraždění nejen křesťanů, jaké kroky, které se zapsaly do historie, sv. Jan Pavel II. podnikl za svého pontifikátu. K těm nejdůležitějším patří náprava vztahů s židy a muslimy a zahájení vzájemného dialogu, v němž dodnes pokračují jeho nástupci. Jan Pavel II. stál v čele katolické církve 27 let, a byl tak druhým nejdéle sloužícím papežem v historii. Za tu dobu podnikl bezprecedentních 104 zahraničních cest a navštívil země, do nichž žádný papež před ním nezavítal, a mnohé z nich s cílem dosáhnout usmíření mezi křesťanstvím, judaismem a islámem. Už rok po svém nástupu přijel v roce 1979 do Turecka. Následovala historicky první návštěva muslimského Maroka, Mali, Súdánu, Tuniska a řady dalších afrických zemí. V roce 1986 jako první papež vstoupil do synagogy. Tehdy to bylo v Římě, ale o 14 let později navštívil i Svatou zemi a palestinská území a v Jeruzalémě také nejposvátnější místo judaismu, Zeď nářků. Do štěrbiny mezi dva tisíce let starými kvádry vložil lístek, na němž vyjádřil hluboký zármutek nad genocidou Židů za druhé světové války, a zašel i do památníku obětem holokaustu Jad Vašem. I když v Jeruzalémě byl před ním už v roce 1964 Pavel VI., soucit s oběťmi nacistického vraždění slyšeli židé z úst papeže poprvé. Neméně historický krok podnikl Jan Pavel II. už o šest let dříve – navázal oficiální vztahy mezi Svatým stolcem a Státem Izrael. V roce 2000 podnikl i první papežskou návštěvu Jordánska a Egypta, kde mimo jiné nabídl smíření koptské církvi, která se od západního křesťanství odtrhla v pátém století. Zvlášť významná byla jeho cesta do Sýrie v roce 2001. Doprovodil ji řadou symbolických vstřícných gest a projevů, které položily základ novým vztahům s muslimy. V Damašku navštívil jako první papež mešitu, navíc v doprovodu syrského velkého muftího. Ve své řeči pak zdůraznil, že křesťané a muslimové se dlouhá staletí jen uráželi a přehlíželi, a je proto čas si odpustit a zahájit éru dialogu, vzájemné úcty a partnerské spolupráce. To není zdaleka celý výčet papežových cest s cílem spojit věřící všech náboženství. Kromě jiného se v roce 1986 v Itálii uskutečnila historicky první společná modlitba katolíků, evangelíků a pravoslavných křesťanů s židy, muslimy, buddhisty, hinduisty, šintoisty a věřícími dalších vyznání. (Lucie Motlová) Na Zelený čtvrtek biskup Jan Vokál uloží v katedrále ostatky svatého Jana Pavla II., který chrám v roce 1997 navštívil. Bude to v den 10. výročí papežova úmrtí. strana 12
Ohlasy – Znamení kříže
CHLUMEČEK 2/2015
Modlitba za MÍR - aktuální modlitba od sv. Jana Pavla II. Modlím se k Tobě, Tvůrce přírody i člověka, pravdy a krásy! Slyš můj hlas - vždyť je to hlas všech obětí všech válek a všeho násilí mezi jednotlivými národy; slyš můj hlas, když Tě prosím a vlož do srdcí všech lidí moudrost míru, sílu spravedlnosti a radost ze společenství; slyš můj hlas - vždyť mluvím jménem mnoha lidí v každé zemi a v každé epoše dějin, kteří nechtějí válku a jsou připraveni kráčet cestami míru; slyš můj hlas a uděl nám rozumnost a sílu, abychom vždy dokázali odpovědět na nenávist láskou, na spravedlnost naprostou věrností spravedlnosti, na bídu sebezáporem, na válku mírem. BOŽE, SLYŠ MŮJ HLAS A UDĚL SVĚTU SVŮJ TRVALÝ POKOJ A MÍR!
ZNAMENÍ KŘÍŽE Často si všímám, jak nedbale se někteří v kostele křižují. Leckdy ani nejde poznat, že jde o znamení kříže, je to spíš nějaké takové ledabylé tečkování, chvatné klikyháky, či odhánění much. V této souvislosti mě zaujal text z knížky Romana Guardiniho: O posvátných znameních. Zamysleme se nad ním. Děláš znamení kříže a děláš je řádně. Ne nějaké zmrzačené, chvatné, při němž člověk neví, co má znamenat. Nikoliv, řádné znamení kříže, zvolna a veliké, od čela k hrudi, od jednoho ramene ke druhému. Cítíš, jak tě zcela objímá? Useber se řádně; všechny své myšlenky a celou svou mysl useber do tohoto znamení, jak postupuje od čela k hrudi, od ramene k rameni. Potom to cítíš: Obepíná tě zcela, tělo i duši, soustřeďuje tě, žehná a posvěcuje tě. Proč? Je to znamení všehomíra, a je to znamení vykoupení. Na kříži vykoupil náš Pán všechny lidi. Křížem posvěcuje člověka, zcela až do posledního vlákna jeho bytí. Proto jej děláme před modlitbou, aby nás spořádal a usebral, aby soustředil naše myšlenky a srdce i vůli k Bohu. Po modlitbě, aby v nás zůstalo, co nám Bůh daroval. V pokušení, aby nás posilnil. V nebezpečí, aby nás chránil. Při žehnání, aby naše duše přijala v sebe plnost Božího života a aby v ní všechno bylo zúrodněno a posvěceno. Mysli na to, kdykoliv děláš znamení kříže. Je to znamení ze všech nejsvětější. Dělej je řádně; zvolna, veliké, s rozmyslem. Pak obejme celé tvé bytí, postavu i duši, tvé myšlenky i tvou vůli, smysl i srdce, konání i odpočinek, a vše bude v něm posilněno, poznamenáno, posvěceno, v síle Kristově, ve jménu trojjediného Boha. (MD) Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá. Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral. Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky. Tak hned volá: „Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!“ „Ech, cože?“ „No, vždyť jste se pokřižoval!“ „Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku – brýle, poklopec, peněženka a hodinky.“ strana 13
Ohlasy – Mýty a fakta
CHLUMEČEK 2/2015
MÝTY A FAKTA O KATOLICKÉ CÍRKVI Zakořeněné historické polopravdy a mýty o bitvě na Bílé hoře r. 1620 a jejích následcích. Nejen ve výuce dějepisu, ale v celém povědomí českého národa je bitva na Bílé hoře vnímána jako národní tragédie, konec české státnosti, svobody a začátek všeho zlého. Doba byla opravdu velmi zlá a těžká a rozvrácená Evropa načínala svou temnou kapitolu historie v podobě třicetileté války, která vedla ke zpustošení celých zemí a vyvraždění třetiny až poloviny obyvatelstva nejvíce postižených regionů. Nicméně nic není černobílé a trvale jsou nám podsouvány polopravdy a zkreslený výklad historických okolností. Kdyby bitva dopadla obráceně, tak české země mohly dopadnout ještě hůře - ale to je jen spekulace. Před Bílou horou se podle údajů historiků ke katolické víře hlásilo v Čechách zhruba 10 procent česky mluvícího obyvatelstva, na Moravě 30 procent. Habsburkové na základě Augsburského míru přivedli do země jezuity, kteří kromě snahy o návrat obyvatelstva ke katolické víře s sebou přinesli i vyšší vzdělanost. Ti se však stali trnem v oku nekatolíkům a vůči nim vzrůstala značná zášť, živená především jejich pastorační úspěšností a též jistým výjimečným postavením. Polopravda první - Pobělohorská germanizace Je nám podsouváno, že kdyby bitva dopadla jinak, tak by v Čechách nedošlo ke germanizaci národa. Tomu tak opravdu není – ke germanizaci by došlo tak jako tak, možná ještě ve větší míře. Stavovské povstání totiž bylo vedeno zejména Němci! Německá protestantská Unie byla hlavním spojencem vzbouřenců proti císaři Ferdinandovi, král Bedřich Falcký, jehož povstalci zvolili, byl němec. Katolická strana měla za spojence především Italy a Španěly, kteří veleli císařskému vojsku, nikoli němce. Historikové Josef Pekař a jiní, mezi nimi i francouzský protestant Ernest Denis, považují vítězství katolíků na Bílé hoře za vítězství románské kultury nad germánskou - německou. O nějaké germanizaci v důsledku bitvy tedy nemůže být řeči. Vzbouření českých stavů nebylo v žádném případě národnostní vzpourou – ve velké míře česká šlechta mluvila německy a také se s němci spojila. Jednalo se o mocenské zájmy stavů, kdy císař Ferdinand II. chtěl centralizovat moc a omezit pravomoci silné šlechty. Navíc na Bílé Hoře bojovali na obou stranách žoldnéři, takže se v žádném případě nejednalo o „české vojsko“. Centralizace moci do rukou panovníka byl však logický posun. Od vlády slabších panovníků - Jagellonců - byla moc v českých zemích převážně v rukou šlechty a moc panovníka byla značně omezena. Habsburkové se však snažili tento trend zvrátit, centralizovat moc a uchopit ji pevně ve svých rukou. Doba jim v tom byla nakloněna, neboť právě po Třicetileté válce zůstávaly velmocemi pouze ty státy, které absolutními monarchiemi byly. Tento přesun moci však samozřejmě vyvolával značnou nelibost u stavů. strana 14
Ohlasy – Mýty a fakta
CHLUMEČEK 2/2015
Byl to opět náš historik Josef Pekař, který poukázal na to, že kdyby nebylo Bílé hory, Češi by se stali součástí protestantské Evropy a luteránský (rozuměno německý) vliv by je spolkl. Bílá hora tedy češtinu i národ spíše zachránila. Jakkoli příznaky germanizace a národního utlačování se v tomto období objevují, nemají nic společného s výsledky bitvy na Bílé hoře, ani s historickými událostmi, které po 8. listopadu 1620 následovaly. Polopravda druhá - Násilná rekatolizace Je pravdou, že katolické náboženství bylo roku 1627 uzákoněno jako jediné, s výjimkou židovského v ghettech, a protestantismus postaven mimo zákon. Rekatolizace tedy nesporně probíhala. Jenže jednali protestanté v zemích svého vlivu jinak? Katolíci i protestanté podepsali roku 1555 v Augsburgu dohodu, jež zněla "cuius regio, eius religio", tedy "čí země, toho náboženství". České země náležely katolickým Habsburkům, ve smyslu této zásady měli tedy právo své náboženství nadekretovat zbytku obyvatelstva. Je pravdou, že v zemích koruny české platil Rudolfův majestát z r. 1609, zajišťující svobodu vyznání. Nicméně tento majestát byl podepsán pod nátlakem stavů, výměnou za podporu Rudolfa proti bratru Matyášovi, která mu ale stejně nebyla nic platná. Rudolf svého podpisu záhy litoval, ale než jej stačil zrušit, byl nucen abdikovat ve prospěch právě bratra Matyáše. Platnost majestátu zrušil definitivně císař Ferdinand II. právě po bitvě na Bílé Hoře. Je nutno si přiznat, že mnohdy bylo násilí použito. Přesto je nutné doplnit, že katolické církevní autority neschvalovaly násilí a násilnou rekatolizaci. Protestoval proti němu pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach, který odmítal i vyhánění nekatolíků a jezuita Roderigo Arriaga, jenž vyučoval na pražské univerzitě a jiní. Taková ale byla doba - protestanté v letech 1618 - 1620 si počínali stejně násilně, ne-li ještě hůř. Totálně zdevastovaná svatovítská katedrála a kruté umučení sv. Jana Sarkandera jsou toho dokladem – a to se jednalo o pouhé dva roky jejich vlády. A to, jak zacházely Anglie, severoněmecká knížectví, Švédsko a další protestantské země na svém území s katolíky, bylo podstatně horší a brutálnější než rekatolizace českých zemí. Polopravda třetí - Germanizace a katolíci, zejm. jezuité Katolíci a zejména jezuité jsou vykreslováni jako škůdci národa a kolaboranti s Habsburky. Přitom obranu národa proti pozdější germanizaci naopak vedli katolíci, a to zejména jezuité. Započali ji koncem 17. století už Bohuslav Balbín a Václav Matěj Šteyer, o sto let později Stanislav Vydra, Gelasius Dobner, Václav Fortunát Durych a další. Spojovali obranu češství s obranou katolictví proti germanizační a proticírkevní politice osvícenského vídeňského dvora. K tomu připočtěme stovky bezejmenných vlasteneckých venkovských kněží, lidových písmáků a dalších. Počátky českého národního obrození jsou spjaty s obranou pravověrného barokního prořímského katolicismu. Být dobrým katolíkem a zároveň dobrým Čechem, vlastencem, bylo tedy naopak naprosto logické a samozřejmé. strana 15
Ohlasy – Mýty a fakta
CHLUMEČEK 2/2015
Polopravda čtvrtá - Pražský mariánský sloup na Staroměstském náměstí Tento krásný sloup nebyl vztyčen na oslavu bitvy na Bílé Hoře, ale jako poděkování za záchranu Starého města Pražského před vpádem Švédů v r. 1648. Tehdy se zorganizovala skupina obránců, složená z nevycvičených měšťanů, řemeslníků a studentů Univerzity Karlovy, kteří vytvořili mariánskou legii. Postavili se odhodlaně dobře vycvičené a vyzbrojené profesionální armádě švédského království. Obránce vedl jezuita P. Jiří Plachý. Jeho vysoká téměř dvou metrová postava vyčnívala nad hlavy bojovníků. Obránci města se rozhodli za každou cenu uhájit vstup do města přes Karlův most. Zde se tehdejší hrdinové postavili mnohonásobné přesile. Když jim docházely síly, obraceli oči k nebi a prosili o pomoc Boží a přímluvu Panny Marie. Byl vysloven slib, že odvrátí-li s její pomocí nepřátelská vojska a zachrání tak Prahu před zničením, postaví té, na kterou se v nejtěžších chvílích obraceli o pomoc, jako výraz vděku a poděkování za ubránění města, sloup s její sochou na vrcholu v centru města na Staroměstském rynku. Ne jako symbol vítězství, ale na poděkování a vděčnost za pomoc a ochranu v nejvyšší nouzi. Proto ji zobrazili ne jako Pannu Marii Vítěznou, ale Immaculatu, Neposkvrněnou. Doufali v nemožné, doufali v zázrak. A skutečně se tenkrát v Praze zázrak stal. Pražané své staré město pražské před mnohem silnějším nepřítelem uhájili. Pražané svůj slavný slib, daný v největší tísni dodrželi. Bohužel byl sloup nepochopitelně stržen rozvášněnými davy jako symbol Habsburské monarchie 3.11.1918. Byl stržen rozvášněným davem v čele s anarchistou Frantou Sauerem. Symbolem monarchie, Habsburků a Bitvy na Bílé Hoře ale nikdy rozhodně nebyl. Dej Bůh, že znovu bude stát a žehnej těm, kteří dlouhodobě a vytrvale usilují o jeho obnovu – viz www.marianskysloup.cz. Polopravda pátá - Doba tzv. Temna Po útrapách a běsnění třicetileté války přichází naopak rozvoj duchovní i materiální. Objevuje se baroko, které mění nejen tvář měst, ale vytváří dodnes krásnou a typickou tvář české krajiny, proslulou zejména sakrálními památkami. Přichází rozvoj vzdělanosti - nelze tedy hovořit o době temna. Na venkově vyučují piaristé mladé nadané venkovské děti v obou zemských jazycích a pro pedagogickou práci používají doporučení a učební metody protestanta Jana Amose Komenského. To, že je jazyk český méně používán, není důsledek oné bitvy. Však také Josef II. vydává edikt o tom, že všichni obyvatelé říše mají právo naslouchat slovu Božímu v jazyce mateřském. Čerpáno z internetu – wikipedia, catholic encyclopedia, články PhDr. Malého, Prof. Pekaře, kniha Thomase Woodse – Jak katolická církev budovala západní civilizaci. (Pavel Remeš) strana 16
Ohlasy z kůru (pro náctileté) ¨
CHLUMEČEK 2/2015
♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫
VEČERY MLADÝCH V CHRUDIMI Vše začalo mší svatou, která se uskutečnila v 6 hodin večer. Po ní jsme přešli na faru, kde nás pohostili teplým čajem a buchtami. Zde nám byla vysvětlena pravidla seznamovací hry. Následovalo krátké občerstvení a sestra Anežka Bednářová se svou prezentací, ve které jsme se věnovali historii Školských sester de Notre Dame. Dále se v prezentaci zaměřila na téma adorace: zda-li to nás mladé baví, jestli vůbec víme, jak adorovat a mnoho dalších užitečných otázek. Ve druhé polovině jsme byli rozděleni do skupinek, kde jsme se měli podělit se svými odpovědi na dva závěrečné dotazy. První zněl, jestli dokážeme adorovat, a druhý, co nás na prezentaci nejvíce zaujalo. Na samý konec našeho setkání jsme se sešli ve farní kapli, kde jsme prožili krátkou, ale příjemnou adoraci. (Áďa Tesařová)
strana 17
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 2/2015
Ahoj holky a kluci! Milé holky a kluci, máme tu postní dobu, která trvá 40 dní. Než v neděli po prvním úplňku přijdou Velikonoce, chceme se dobře připravit. Hledáme, co je v našem životě opravdu důležité. Je to přátelství s Ježíšem a druhými lidmi. Víš, čím takové přátelství roste? Tím, když si něco odřekneme. Odříci si můžeme hraní na počítači, televizi, sladkosti, návštěvu v zábavním parku, nakupování věcí, které nutně nepotřebujeme. Tomu se říká PŮST. Peníze, jídlo a čas, které takto ušetříme, dáme tomu, který to potřebuje. Prosíme Boha za sebe a druhé lidi. To vrací našim srdcím prostotu a radost. Také Ježíš se postil, žil ve veliké skromnosti a modlil se, 40 dní na poušti. Vyber to, co nám pomáhá očistit naše srdce. Ostatní přeškrtni.
strana 18
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 2/2015
Projdi s marnotratným synem jeho cestu, která začíná rozloučením s tatínkem a končí návratem do jeho náruče. Celý příběh najdeš v 15. kapitole Lukášova evangelia.
Převzato z www.deti.vira.cz strana 19
Informace
CHLUMEČEK 2/2015
INFORMACE Mše sv. pro děti v roce 2015: pondělí 2.2.,9.3.,13.4.,4.5.,1.6. Termíny přípravy na 1. sv. přijímání: 7.2., 22.2., 21.3., 12.4., 25.4., 16.5. na faře v Luži. Zpověď 30.5.2015. Misijní koláč: V neděli 15. března 2015 se naše farnost zapojí do Misijního koláče. Prosíme šikovné ženy a maminky o napečení dobrot, které budeme po mši sv. nabízet za dobrovolný dar. K dispozici budou také nové misijní materiály. Za Vaši pomoc a štědrost předem děkujeme. Půst nespočívá jen v tom, že si odříkáme něco, co máme rádi, ale například i v tom, že vynaložíme námahu, abychom nabídli něco „dobrého“ druhým a oni zase svým příspěvkem v rámci Misijního koláče umožnili chudým zlepšit jejich životní podmínky, udělat jim radost. V roce 2014 Misijní koláč vynesl přes 1 milion Kč. Upřímné díky všem, kdo jakkoliv pomohli! Národní pochod pro život: sobota 21.3.2015, Praha. Program: 12.30 pontifikální mše svatá v kostele sv. Jiljí v Husově ulici, Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský. 14.15 zahájení Národního pochodu pro život na Mariánském náměstí 14.30 průvod centrem Prahy: Mariánské náměstí - Platnéřská - Křižovnická Smetanovo nábřeží - Národní třída - 28. října - Václavské náměstí 15.30 závěrečný program u sochy sv. Václava Diecézní setkání mládeže: Sobota 28.3.2015 Hradec Králové. Modlitba za pronásledované křesťany: Každý pátek před večerní mší sv. se v naší farnosti modlíme za křesťany, kteří trpí pronásledováním. V této době je mnoho křesťanů, kteří trpí pronásledováním v mnoha, mnoha a mnoha zemích: modleme se za ně ze srdce a s láskou. Kéž pocítí živou a útěšnou přítomnost Vzkříšeného Pána. Děkujeme za společenství modlitby.
strana 20
