Šperkař 3/2014 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah: Ing. M. Frydrych: Palladium kov neznámý Ing. M. Frydrych: Cesta do Egypta Ing. M. Frydrych: Výroční schůze DUV GRANÁT v Turnově Ing. M Frydrych : Miserionové na dvoře Rudolfa II Ing. M Frydrydrych: Výstava zlatníka Jiřího Urbana BOHEMIA ZEMĚ DRAHOKAMŮ – Natrolit SEMINÁŘ: Užitkové a dekorativní kameny Ing. M. Frydrych: Zlato, zlato, zlato VZPOMÍNKA NA ŠPERKAŘE VRATISLAVA KARLA NOVÁKA Muzeum S a B v Jablonci n/N: V. Komňacký vystavoval Bakalářské a maturitní zkoušky Špérácký majáles Bakalaureáty Sjezd absolventů SUPŠ a VOŠ Pro dnešek Třicet let, deset dnů sympozií Miroslava Cogana RNDr. I. Turnovec: Ceny diamantů rostou RNDr. I. Turnovec: Trocha kamenářské historie Muzeum Skla a Bižuterie v Jablonci inovuje
str. 63 65 66 67 71 72 74 75 76 77 80 82 82 84 84 88 89 91 96
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych, Atelier PEGA Turnov, PhDr. M. Cogan MČR, Turnov, A. Hladký, Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2014 díl III.
1-61
Šperkař 3/2014
2-62
Šperkař 3/2014 Palladium – neznámý drahý kov Ing. Miloslav Frydrych
Němečtí zlatníci, známí svojí progresivní a novátorskou tvorbou, objevili pro šperkařství nový drahý kov – palladium. Zhotovují z něj, vedle stříbra, zlata a platiny, šperky nebývalé krásy a vkusu. Jsou to experimenty, které hledají novou barevnou škálu drahého kovu a jeho využití. Palladium je kov ze skupiny platinových kovů – platinoidů, mezi které patří palladium, osmium, iridium a ruthenium. Jde o kov objevený teprve nedávno, v roce 1803. Toho roku byla v Anglii otištěna zpráva „Palladium, neboli nové stříbro“, kde anonymní autor, který nový kov nazval podle objevené planetky, popisuje vlastnosti nového kovového prvku, který byl objeven při rafinaci platiny. Autor ani nedomyslel, jaký rozruch jeho článek způsobí. Jeden ze známých chemiků však pojal podezření, že jde o podvod. Skoupil nevelké zásoby palladia a když jej prozkoumal, zjistil že podezřelý nový kov je ve skutečnosti slitina platiny a rtuti – a celý tem humbuk je podvod! Anonymní objevitel zveřejnil oznámení, že vyplatí velkou odměnu tomu, kdo dokáže z platiny a rtuti vyrobit Palladium. Moderní alchymisté v chemických laboratořích v celé Evropě se pustili do práce, ale permutace prvku se nekonala – palladium z platiny nedokázali vyrobit. Anonym se rovněž odtajnil – byl jím W. Wollaston, chemik a mineralog, předseda Anglické královské vědecké společnosti. Rýžování a těžba z primárních ložisek se jevila jako nerentabilní. Hlavním zdrojem palladia jsou sulfidická ložiska mědi a niklu, kde se jako doprovodný kov nachází. Co se týká těžby, největším producentem je Rusko, které dodává nejméně 50 % palladia na světový trh. Rusko objem těžby neuvádí, ale odborníci odhadují jeho roční těžbu kolem 8 tun. Palladium je vysoce reaktivní kov, který se používá místo platiny jako katalyzátor výfukových plynů v automobilovém průmyslu. Jako monetární kov se používá velice omezeně. Palladiové mince jsou sběratelskou raritou.
3-63
Šperkař 3/2014 Palladiový šperk – prsten s diamantem
Ve šperkařství jej známe jako kov, který se používá k legování velice kvalitního bílého zlata, používaného v klenotnictví jako levnější náhražka platiny. Bílé zlato s palladiem, které je daleko měkči, než zlato legované s niklem. Má však vyšší bod tání. Palladium má podobné vlastnosti jako platina. Je to kov šedobílé barvy, dobře kujný a tažný. Bod tání 1554,9°C, spec. hustota 12,023g /cm3. Kupodivu je však jako drahý kov, vyjmenovaný v puncovním zákoně České republiky, kovem bezprizorním. V puncovním zákoně nemá vyznačené ryzosti a ani příslušné puncovní značky. Ani Videňská konvence pod níž spadají státy Britanie, Česko, Dánsko, Finsko, Holandsko, Irsko, Izrael, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Norsko, nemají pro palladium označení. Obrazové a ryzostní označení pro Palladium mají tyto evropské státy:
Stát
Ryzosti
Švýcarsko Rusko 850/000 Německo (bez puncovnictví Slovinsko Polsko 500/0000
999/000 + PD 500/000 500/000 850/000
850/000 850/000
V roce 1986 Moskevský výzkumný ústav hutnictví laboratorně odzkoušel novou slitinu kterou nazval Indpal. Co to je? Je to palladium legované indiem. Indium je snadno tavitelný kov bílé barvy, měkký a dobře tažný. Byl objeven v roce 1863 Ferdinandem Reichem a Hieronynem T. Rychterem ve spektru zbytků po zpracování zinkové rudy – sfaleritu. Podle modrého zbarvení spektrální čáry je podle indiga nazváno indium. Teplota tání 156,6° C specifická hustota 7,31g / cm3. Má využití v slaboproudé elektrotechnice pro tranzistory a polovodičové prvky. Indpal má zajímavé vlastnosti. Tažnost a kujnost slitiny india s palladiem je menší, zato však podle obsahu india se zbarvuje od citronově žluté až po světle modrou.
4-64
Šperkař 3/2014 Svojí barevnou variantností a vlastnostmi je vhodný pro šperkařství. Jeho použití je však omezené pro absolutní nedostatek india. Literatura: Vikipedie – kovy V Bouška, V Sobolevskij: Klenoty přírody. Planeta 1990 Puncovní úřad: Seznam puncovních značek platných na území ČR, Praha 1996. Puncovní zákon Č R z r. 2009 a vyobrazení punců států EU.
Cesta do Egypta Ing. M. Frydrych
Tříleté kontakty mezi zástupci Egypta a Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Turnově, při kterých byly ujasněny požadavky na zřízení šperkařského školícího střediska v Jižním Egyptě v Nubii, nedaleko od Asuánské přehrady. Tyto kontakty překonaly egyptskou politickou krizi. Vznikl projekt „Obnovy výuky šperkařství v Egyptě“. Historicky má Egypt tisíciletou tradici šperkařství a opracování kamenů. Je kolébkou civilizace a zlatnického a kamenářského umění, které lze obdivovat. Bohužel v posledních staletích bylo zlatnické a kamenářské umění pomalu zapomínané. Dnes je egyptské šperkařEgyptský chrám v Karnaku ství na velmi nízké úrovni a proto je zde „Projekt obnovy zlatnictví v Egyptě“, iniciovaný egyptskou firmou Azza Fahmy Design studio. V období od 24. 9. do 26. 10 byl realizován dvacetidenní intenzivní vzdělávací kurz v prostorách Azza Fahmy Design studio v Egyptě.
5-65
Šperkař 3/2014 Kurz vedli jako instruktoři dílenští profesoři Jaroslav Prášil a Jiří Kmošek z VOŠ v Turnově a dva pedagogové ze Studia Azza Fahmy. Kurzu se zůčastnilo osm egyptských studentů. Kurz byl zaměřen na prověření studentů v ovládání základních zlatnických a stříbrnických řemeslných technik. Po ověření teoretických znalostí a možností studentů bylo přistoupeno k realizaci vlastních návrhů, s použitím dekoračních technik: prořezávání (tzv. prolamování), filigránu, smaltování a tepání. Studenti se naučili zhotovování obrub a zasazování syntetických drahokamů. V kvalitním pracovním prostředí a v dobrých pracovních podmínkách vznikla různorodá řada šperků. Ve snaze naučit studenty zlatnickému řemeslu, bylo dosaženo dobrého výsledku. Vzniklo i nové pracoviště pro realizaci techniky smaltu. Vzestupná tendence školení se projevuje v nově zařízených učebních a pracovních třídách i když jsou pro školící profesory podmínky dosti na naše poměry neobvyklé. Jednak denní teploty dosahující až 40° C. V prostorách atelieru Azzo Fahmy se studuje a nedaleko se válčí. Přesto SUPŠ a VOŠ a Azza Fahmy plánují výměnnou stáž studentů. Výuka v Egyptě se bude rozšiřovat o nové obory – kovářství, kovotepectví, broušení přírodních kamenů a odlévání kovů. Práce, zhotovené v kurzu studenty, byly vystaveny během státní recepce na našem zastupitelství v Káhiře, kde se setkaly s velkým zájmem a příznivým ohlasem. Přejme Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné škole v Turnově a Azza Fahmy studio design hodně dalších úspěchů.
Výroční schůze Družstva umělecké výroby v Turnově. V sále hotelu Karel IV. v Turnově se konala 23. května 2014 výroční členská schůze, na které byly zhodnoceny dobré výsledky družstva za uplynulý rok 2013 a nástin práce pro rok 2014. Schůze se zúčastnili členové družstva. (FRY)
6-66
Šperkař 3/2014 Miseroniové na dvoře Rudolfa II. Ing. M. Frydrych
Nalézání a broušení drahých kamenů má v Čechách nejméně pětisetletou tradici. Na Ciboušově se již ve 14. století těžily jaspisy. Vybroušené pak zdobily v roce 1357 karlštejnskou kapli sv. Kateřiny. V roce 1365 byla inkrustace drahými kameny provedena v honosné kapli sv. Kříže, která byla postavena pro symboly císařské moci v karlštejnském hradě. Drahými kameny byla obložena i Svatováclavská kaple ve Svatovítské katedrále, kde se uchovávají korunovační klenoty českých králů. Znamená to, že broušení v Čechách Erb Miseroniho z Lisonu mělo již do příchodu italských Miseroniů na Pražský hrad svoji tradici. Avšak broušení drahokamů na úroveň uměleckého zpracování bylo pozvednuto až jejich příchodem na dvůr císaře Rudolfa ll. Jejich umění mělo zvýšit nádheru a lesk císařského dvora. Rodina Miseroniů pochází z italského Lisonu. S tímto šlechtickým predikátem se již setkáváme u Diviše Ferdinanda Eusebia rytíře z Lisonu, zakladatele renesančního broušení v Čechách. Rodina Miseronú byla velice významná již za svého pobytu v Miláně, kde měli svoji brusírnu drahokamů a provozovali i obchod s drahokamy. Otec Girolano Miseroni (1522 – 1584) vyučil řezbě do kamene své syny, kteří uplatnili svoje umění po celé Evropě, od počátku 16. století až do sklonku století 17. ovlivňovali kamenářství umělecky, technicky, ideově a obchodně. Ovládli všechny umělecké řezby do drahého kamene, jako jsou gemy, kameje, intaglie a commesa (mozaiky z drahokamů) plastické vybrušování pohárů a váz. Zhotovovali drahokamové inkrustace (tak zvané pietra dura), oltářní a drobné architektury. Byli
7-67
Šperkař 3/2014 současníky zlatníka Beneuta Celliniho. Jsou představiteli střední a pozdní renesance v broušení a glyptice v drahokamech. Drahokamy ze kterých Miseroni tvořili, byly především drahokamové odrůdy křemene – křišťál, záhněda, achát, jaspis, sardkarneol, onyx, karneol, lapis lazuli a zkamenělé dřevo, drahokamy které jim byly v Čechách blízké. Řezali a ryli i do nejvzácnějších drahokamů – rubínů, safírů a smaragdů. Rodina Miseroniů řezala, ryla a plasticky vybrušovala drahokamy snad pro celou Evropu. S pracemi Miseronů se setkáváme ve sbírkách Medičejských ve Florencii v galeriích paláců Pitti a Ufizi. V italských muzeích Degli argenti a Degli mineralogie. V Kunsthistorickém muzeu ve Vídni, v císařské pokladnici, v letním sídle císařů v Hofburgu a Rakouském muzeu pro užitnou kulturu. S pracemi rodiny Miseronů se setkáváme v královské rezidenci ve španělském Pradu a Escorialu, v Bavorské královské pokladnici, v mnichovské rezidenci a Pinakotéce, v Lichnštejnské knížecí sbírce ve Vaduzu, v zemském muzeu ve Stutgartu, v Amsterodamském muzeu, v pařížském Lovru, v Londýně, v Leningradské Ermitáži, v Zelené síni v Drážďanech.
Nákres a provedení tabernáklu (skřínky vykládané drahokamy pro hostie na oltář) od Diviše Miseroniho
8-68
Šperkař 3/2014 Ironíí osudu je, že nejméně z tvorby Miserionů zůstalo v Praze. Je to pochopitelné, protože rudolfínské sbírky byli za třicetileté války rozchváceny Švédy. Mnohé práce Miseroniů pak ještě byli přemístěny do nového císařského sídla ve Vídni. Zbytky honosného a vzácného díla Miseroniů jsou v obrazárně Pražského hradu. Je zde tabernákl zhotovený Divišem Miseronim. Ve Svatovítském pokladu se nachází kamej z lapisu lazuli rytá bratem Diviše – Oktáviem Miseronim. Mistrovské práce Miseronů zhotovené z horského křišťálu jsou v depozitáři UP Muzea v Praze. Díla Miseronů jsou i na zámku v Nelahovezci a i v zámeckých sbírkách v Rajci nad Svitavou. Jak již bylo uvedeno, rodina Miseronů pochází z Italie, kde bylo řezání drahokamů v první polovině 16. století na vysoké úrovni. Zakladatelem dlouho trvající tradice rodiny řezačů drahokamů byl prokazatelně Francesco Miseroni, který měl zlatnickou a brusičskou dílnu v Miláně. Rozmach milánské brusičské tvorby začíná rokem 1535. Vlivem mocenských a politických změn dochází k úpadku medičejské Florencie. Na sever od Alp vznikají nová kulturní centra. Posléze se stává dominantní císařská Praha. Na doporučení svých uměleckých rádců a předložených prací Miseronů – císař sám byl fascinován svým portrétem v rubínu velikosti nehtu (dílo přisouzené Janu Ambrožovi Miseronimu z r 1599). Z toho důvodu přizval bratry Miseroni na císařský dvůr do svých služeb. Do Prahy se dostala rodina Miseronů – špičkoví umělci v řezání drahokamů, kteří zde rozvinuli techniku a výtvarného zpracování drahého kamene na takovou úroveň, že nejen předčili vše co bylo do té doby vytvořeno a dosáhly úrovně, která po nich již dosažena nebyla. Miserionové zmodernizovali tehdejší české brusičství. Ve vybudované brusírně v Císařských mlýnech v královské oboře v Bubenči bylo k broušení použito vodní síly. Pohled na rodinu, na obraze Karla Škréty – rodinného přítele, Miseronů, dává nahlédnout i do brusičské dílny, která je v pozadí obrazu. Z rodiny Oktavia Miseroniho z Milána jsou pro Prahu významní bratři Diviš Miseroni, Ferdinand Eusebius Miseroni a Jan Oktavius Miseroni, kteří se usadili na pražském císařském dvoře. Z uvedených bratří je nejproslulejší
9-69
Šperkař 3/2014
Obraz od K. Škréty: Portrét rodiny Diviše Miseroniho
Oktavio Miseroni, který za pomoci svých bratrů překonal značné těžkosti a intriky, které byly u císařského dvora nezbytné. Tvořil nejen jako umělec, ale navrhoval a obstarával náročné a složité strojní zařízení brusírny. Divišovi, Jeronýmu a Ferdinandu Miseronimu byl 10. března 1653 potvrzen erb a šlechtický dědičný stav, který byl propůjčen jejich otci v r. 1508. Bratři Miseroniové se sžili s pražským prostředím, což dosvědčuje i jejich postoj při obraně Prahy proti švédským vojskům. Za organizování obrany proti švédskému vojsku byli povýšeni do vyššího šlechtického stavu – stali se vladyky. Posledním významným umělcem z rodiny Miseroniů byl syn Oktavia, Diviš Miseroni. Za svého krátkého života takřka z rozvalin znovu vybudoval kamenobrusičskou dílnu v císařském mlýně v Bubenči. Dosáhl nového vrcholu v řezbě drahého kamene. Nejslavnějším jeho dílem bylo vybroušení největšího smaragdu o váze 2 680 crt. (= 536 gr) do podoby flakonu. Z horského křišťálu vybrousil vázu více než 1 m vysokou. Zhotovil tabernáklovou skříň celou z českých drahých kamenů, kterou sám vytvořil podle vlastních představ. Již v době svého vzniku byly za tyto díla vypláceny závratné částky. Např. za křišťálovou vázu 20 000 zlatých, což představovalo v té době cenu slušného statku s obytným zámkem a vesnicí. Ta cena se rovnala pracnosti zhotoveného díla, jak sám Oktavius Miseroni, v dopise císaři uvádí, pracoval na středně velkém poháru z achátu více než rok.
10-70
Šperkař 3/2014 V současnosti jen malý šálek z jaspisu, připsaný Miseronimu, měl v r. 1972 na aukci v pařížském zámku Neuvilly vyvolávací cenu téměř 40 000 dolarů. Diviš se uplatňoval i ve funkci správce hradních sbírek. Opatroval slavnou rudolfínskou kolekci, z níž před Švédy uchránil prakticky většinu uměleckých předmětů z drahého kamene. Dnes jsou tyto předměty chloubou hradního pokladu v Hofburgu a kolekce Umělecko – historického muzea ve Vídni. Před hrozícím saským vpádem sám Diviš je odvezl do Vídně. Odvezl tam i České korunovační klenoty. Byl typickým renesančním všestranným umělcem nejenže tvořil umělecká díla ale také ze zabýval projektem usplavnění Vltavy a Labe. Zabezpečoval dostavbu kaple na Pražském hradě a dostavbu hradu. Zajišťoval zbudování mariánského památníku na Staroměstském náměstí (a strženého v roce 1918 za protihabsburských nálad) Zemřel 1. 7. 1661 ve věku 55 let a byl pochován v rodinné hrobce v kostele Máří – Magdaleny v Praze na Malé Straně. Po přestavbách kostela byla rodinná hrobka zrušena a ostatky se ztratily neznámo kam. Zůstalo jen jméno a jeho umělecké dílo. Divišem Miseronim, bylo zakončeno takřka dvěstěleté působení rodiny Miseronů na Evropské umění. Diviš Miseroni zemřel poměrně mlád a nestačil již své nezletilé děti vyučit tomuto umění. Miseronové, působící na císařském dvoře čtyř císařů – Rudolfa II., Ferdinanda II., Ferdinanda III. a císaře Leopolda (1680) se zapsali do historie broušení drahokamů nejen svoji významnou činností výtvarnou a uměleckou, ale i jako svědci událostí pohnuté doby – druhé pražské defenestrace, stavovského povstání a popravy českých pánů. Zažili období třicetileté války a období po vestfálském míru. Jsou součástí naší historie. Literatura: Zpravodaj Heraldika a genealogie 1982
Výstava zlatníka Jiřího Urbana K životnímu jubileu významného zlatníka Jiřího Urbana byla uspořádaná výstava z jeho autorské tvorby šperků, zlatnických objektů a kopií středověkých klenotů v klenotnici Muzea Českého ráje v Turnově. Výstava byla zahájena 6. března 2014 v 16.30 hod. ve vestibulu ředitelkou muzea pí. PhDr. Vl. Jakouběovou. Úvodní slovo pronesl PhDr. M. Cogan, který
11-71
Šperkař 3/2014 seznámil přítomné s životním průřezem tvorby Jiřího Urbana. Účast na vernisáži byla značná. Ve vestibulu muzea byla doslova hlava na hlavě a zůčastnili se jí významní zlatníci nejen z Turnova, zástupci DUV Granát i příznivci zlatnického umění Král zlatníků – Jiří Urban (tak byl nazván v titulu článku M. F. Dnes) měl co vystavovat a jeho celoživotní tvorba byla překvapením pro celou zlatnickou veřejnost. Výstavu těchto unikátních šperků, včetně císařské koruny Svaté říše římské, Svatováclavské koruny a Sedlecké monstrance z Kutné Hory, navštívilo do jejího ukončení více než čtyři tisíce návštěvníků muzea.
Ilustrační obrázky vystavovaných šperků
BOHEMIA – ZEMĚ DRAHOKAMŮ Natrolit Ing. Miloslav Frydrych
Již Bohuslav Balbín (článek o něm jsme zveřejnili ve ŠPERKAŘI č. 3 z r. 2012) ve své rozsáhlé encyklopedii popisuje (kolem r. 1650) tzv. „labský kámen“ který se nachází u Ústí n. Labem v náplavech Labe – jde zřejmě o jeden z druhů zeolitů. Do stejné skupiny – skupiny zeolitů – patří i NATROLIT, který se nachází v okolí Teplic v čedičových dutinách na hydrotermálních žilách. Na unikátní druh natrolitu z Mostu upozornil pan Ludvík Paseka. Jde o beztvarý homogenní druh. Je neprůhledný, příjemé medově béžové až medově
12-72
Šperkař 3/2014 načervenalé barvy s vysokým leskem po vyleštění. Hodí se pro výbrus šperkových kamenů – muglí, kabošonů a glyptiku. NATROLIT má chemickou značku Na2(Al2SiO3O10).2H2O.Tvrdost 5-6 Moseho stupnice a hustotu 2,2. Jde o silicit řadící se do skupiny zeolitů. Minerál NATROLIT se většinou vyskytuje jako krystalický. Krystaly jsou jednostranně zarostlé, dlouhé, sloupovité, tenké jehlicovité a vlasovité. Tvoří svazky a trsy radiálně paprsčité. Natrolit obsahuje poměrně hodně vázané vody – proto se nazývají druhy souhrnně zeolity. Název je odvozen z řeckého slova zeo = pěnit. Při nahřátí kámen „pění“ ztrácí svoji vázanou vodu, kterou po zchlazení zase nabývá. Výjimečnost tohoto beztvarého, nekrystalizovaného na-trolitu potvrzuje i posudek pí. Mgr. Petry Burdové z Národního muzea v Praze, z kterého cituji: „Masivní jemnozrnný až celistvý kámen béžově – světle hnědé barvy byl jednoznačně určen jako přírodní natrolit. Je to vzácná varianta jinak běžnějšího bezbarvého až bělavého krystalického natrolitu, který se nachází v podobě jehlicovitých krystalů. Masivní agregáty se v Čechách vyskytují se na jediné lokalitě Špičáku u Mostu, ve světě je známý také z jedné lokality ve Wurttenbersku v Německu.“ Literatura: Cornelia Sussiecková – Forneldová: MINERÁLY; Ikar 1995. Petra Burdová: Posudek. Ludvík Paseka: Foto glyptiky v natrolitu. Volná glyptika Evy Mrákotové v přírodním natrolitu
13-73
Šperkař 3/2014 Seminář – užitkové a dekorační kameny. Muzeum Českého ráje 17. 4. 2014
Pod záštitou doc. PhDr. Václava Zieglera CSc., předsedy správní rady geoparku Český ráj a organizátoryů České geologické služby a Muzea Českého ráje v Turnově, proběhl seminář zabývající se těžbou a užitím dekorativních kamenů. Tento seminář rozšířil poznatky ze stejnojmenné výstavy v muzeu. Seminář zahájil p RNDr. Tomáš Řídkošil a uvedl že jde o úzce specializovaný seminář. O úzké specializaci svědčí i účast 30 odborníků na semináři. V přednášce RNDr. Durdíkové byli přítomní seznámeni s užitím jednotlivých druhů žul, rul, vápenců, pískovců a mramorů nacházejících se na našem území. Seznámila je s jednotlivými druhy těchto dekorativních kamenů, jejich výskytů, těžby a příklady jejich použití v architektuře.
Obrázky štol na Měděnci; obrázek stříbrného přívěšku se skarnem
14-74
Šperkař 3/2014 Architekt RNDr. Jiří Koukal se zabýval použitím stavebních materiálů českých hradů, a klášterů. Upozornil na výjimečnost hradu Točník, který stojí na zlomu ortorul. RNDr. Ivan Turnovec ve své přednášce upozornil na kvalitní skarny použitelné i pro šperkařskou výrobu z v minulosti těženého Měděnce. (Přednáška RNDr. I. Turnovce bude zveřejněna v dalším čísle ŠPERKAŘE). RNDr. Drahuše Březinová se zabývala funerální tvorbou architekta Jana Kotěry. Z jakých kamenů jsou jím projektované hrobky a náhrobní kameny na pražských hřbitovech na Olšanech a Slavíně, i architektury mimo Prahu. PhDr. I. Šabenická se zabývala otázkou odkuď pocházejí podklady maleb středověkých mistrů deskových oltářů. Průzkumem nanofosílií v podkladech maleb a jejich rozborem, byly určeny křídové oblasti Dánska a Skandinávie. Křída určená pro účely podkladů k deskovým malbám se z těchto oblastí dostávala přes Německo (kde byla prokazatelně ve středověku používána) obchodní cestou do Čech, kde byla rovněž používána. RNDr. Tomáš Řídkošil seznámil se složením, výskytem a využitím šeříkového kamene – čaroitu. Sám se osobně zůčastnil vyhledávací expedice čaroitu na Severnim Urale. S přítomnými se podělil o zážitky s této cesty. Po odeznění přednášek následovala společná prohlídka vystavených exponátů s podrobným výkladem p. Řídkošila.
Zlato, zlato, zlato Ve středních Čechách se nachází nejméně deset míst s výskytem zlata, o které mají zájem zahraniční těžaři. Jílové, Mokrsko, Čelina, Vacíkov, Roudný , jsou místa, které jsou všeobecně známá. Některé lokality byly těženy již v době keltského a později i slovanského osídlení. Na Mokrsku byl v letech 1978 – 89 prováděn těžební průzkum, při němž bylo vyrubáno asi 21 km. důlních chodeb. Byla zde zjištěna zásoba asi 100 tun zlata ale také nadměrné množství jedovatého arzenu, který zlatonosná ruda obsahuje. Obyvatelé středních Čech jsou však proti jakékoliv těžbě. Těžba zlata by zničila životní prostředí a proto občané žádají rázné zamítnutí této těžby. Časopis Metropol – Jihočeský kraj, květen 2014
15-75
Šperkař 3/2014
VZPOMINKA NA ŠPERKAŘE VRATISLAVA KARLA NOVÁKA Narozen: 13.12.1942 v Praze. Zemřel: 12.2. 2014 v Jablonci n. N. Vratislav Karel Novák vystudoval Střední průmyslovou školu bižuterní v Jablonci n/N. V roce 1957 – 61 vystudoval na VŠ Uměleckoprůmyslové obor kov a šperk. Po roce 1994 se stal profesorem na této vysoké škole. V roce 2001 – 2007 byl čle- Anton Cepka (vlevo) a Karel Novák (vpravo) na nem rady fakulty užitého umění a desig- Vratislav sympoziu v Turnově nu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí n. / L. S Antonem Cepkou se sblížil v letech 2003 – 2007, kdy spolupracoval se vznikající Vysokou školou umění v Bratislavě. Od roku 2008 byl profesorem atelieru META/LL/UM – designu kovu a šperku na ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Zůstal však věrný Jablonci a regionu Severočeského Kraje. Karel Vratislav Novák byl jako výtvarník – sochař a šperkař neobyčejné aktivní o čemž svědčí řada autorských výstav v Česku, Slovensku, SRN, Japonsku, Rakousku a Polsku. Zúčastnil se zlatnických sympozií Šperk a drahokam (v r. 1993, 1996, 1998) v Turnově; Kov a šperk (2001) ve Smržovce; Letná dielňa (1993, 1994, 1995) Kremnica; SR, Lisboa (2004) Lisabon; Portugalsko. Společně s Antonem Cepkou vystavovali v Galerii Am Graben ve Vídni v r. 1988 a v r. 1990 (Cepka – Martini – Novák) na výstavě Die Kleine Dimension v galarii Torsten v Bröhan, SRN. Z desítek velkých kynetických plastik je neznámější metronom v Praze na Letné a monumentální Křišťálová věž v Sant Luis v Ohiu v USA. Metronom odměřil životní rytmus času i Karlu Vratislavovi Novákovi. Jeho tvorba jak v plastice, tak i ve šperku, rozvinula moderní kynetický konstruktivismus a tech-art. Jeho dílo je nezastupitelně spojené s druhou polovinou 20. století
(FRY)
16-76
Šperkař 3/2014 MUZEUM SKLA A BIŽUTERIE
Vystavoval Vladimír Komňacký V jabloneckém muzeu měl od 14.4. do 4.5. výstavu známý jablonecký šperkař-cizelér, výtvarný pedagog Střední umělecké a Vyšší odborné školy v Jablonci n. Nisou Vladimír Komňacký. Sám absolvoval Střední učiliště a Střední průmyslovou školu v Jablonci n/N v letech 1973 – 1979. Vystudoval VŠ Uměleckoprůmyslovou v Praze v atelieru sklářského výtvarnictví, který vedl Jozef Soukup. Zůčastnil se bezpočtu malířských i šperkařských výstav a také šperkařských sympozii v Turnově (1981, 1991, 2004) Smržovce (1996, 2001) v SRN (2004) a Bienale v Jablonci (2008). Současná výstava je průřezem jeho malířské a šperkařské tvorby. Ve špercích nadále rozvíjí šperky cizelované, které mají svůj svérázný rukopis. U pana Komňackého se prolínají malířské a šperkařské nspirace. Nelze opomenout ani jeho restaurátorskou práci na relikviáři sv. Maura, na které se podílel s ak. soch. A. Novákovou a P. Šumberou. V jeho špercích se projevuje jeho humorný sarkasmus (přívěšek český granát, přívěšek proti hrůze…) vyprávěčství příběhů (střepy dětských hrníčků).
Obraz V. Komňackého Předjaří na Ještědu a jeho brož Duch větru
17-77
Šperkař 3/2014
V začátcích své šperkařské tvorby vypráví komiksové příhody doplněné citoslovci.
18-78
Šperkař 3/2014 Pouští se i do rozměrných věcí, jako je řetěz primátora Jablonce n/N,
nebo stříbrná Archa Noemova – to jsou již stříbrnické kompozice.
Vladimír Komňacký tvoří vyprávěčský, někdy sarkastický, někdy dekorativní ale vždy polidštěný stříbrný šperk.
(FRY)
19-79
Šperkař 3/2014 BAKALÁŘSKÉ A MATURITNÍ ZKOUŠKY TECHNICKÁ UNIVERZITA Strojní a textilní v Liberci Po klausurních zkouškách, které se uskutečnily začátkem roku 2014, byly ve dnech 22.5. v Severočeském muzeu v Liberci byly již uspořádány tradiční „BAKALAUREÁTY“ – prezentace závěrečných prací studentů Katedry textilního designu (návrhy oděvů, bytových doplňků, textilií, tapiserie, prostorových objektů, skla a šperků) Technické univerzity Strojní a textilní byli zahájeny vernisáží 22.5. t.r. Vernisáž výstavy byla spojená s módní přehlídkou. O výstavě bakalářských prací budeme ještě informovat.
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě Celkem 31 studentů 4. ročníku školy vykonalo maturitní zkoušky. 5.- 6. 3 1014 byly přijaty grafické návrhy maturitních prácí. Po nich následovaly praktické práce – dílny, kde studenti zhotovili přijatý navržený objekt. Dílny byly ukončeny 30. dubna. Následovaly písemné práce z českého jazyka a literatury, matematiky, a volitelného cizího jazyka. Maturovalo celkem 31 studentů ze všech oborů z toho 6 studentů v oboru bižuterie a šperku.
Střední uměleckoprůmyslová škola a VOŠ v Turnově Po přijetí grafických návrhů byly slavnostně zahájeny 7. 2. 2014 maturitní zkoušky. Od 7. 4 do 23. 4. studenti podle oborů absolvovali praktické zkoušky – dílny, kde realizovali svoje grafické návrhy. 2. 5. – 15. 5. – proběhly písemné maturitní zkoušky z ČJ a literatury a volitelného cizího jazyka 21. – 22. 5. – ústní zkoušky z dějin umění a literatury 2. 6. – 10. 6. – ústní zkoušky a obhajoby dílenských maturitních prací Koncem měsíce byla absolventům předána maturitní vysvědčení.
20-80
Šperkař 3/2014
Ilustrační obr. maturitních prácí zlatníků
Studentům, kteří složili bakalářské a maturitní zkoušky přejeme úspěšný start do života.
21-81
(Redakce)
Šperkař 3/2014 ŠPÉRÁCKÝ MAJÁLES V turnovském Letním kině byl 22.5. zahájen Špérácký majáles. I já jsem tam byl a byla mi při vstupu přilepena bílá páska na zápěstí – znamení to příslušnosti ke Šperkařské škole. Majáles, pod heslem „Zpět do budoucnosti“ byl zahájen za veselého křepčení a juchání zůčastněných studentů a studentek a doprovodu hudebních skupin v 16.00 hodin a při dobrém jidle a pití skončil v pozdních večerních hodinách. Vystřídalo se osm bítových a rockových skupin jako jsou: Jana Šeflíčková, Matylda, Víťa a spol., Instantní banán, Retcher Beauty, Era Vulgaris, Hepaliska, Věc Makropulos. V podtextu hodně hlučných hudebních skupin se mi v hlavě tiše nesl nápěvek Gaudeanus igitur ……… radujme se dokuď jsme mladí. (FRY)
BAKALAUREÁTY 2014 Ing. Miloslav Frydrych Zahájení vernisáže, které se konalo 22. 5. v 166.00 hodin v Severočeském muzeu v Liberci, se těšilo vekému zájmu. Na zahájení se dostavilo hodně zájemců. Přišlo na 150 lidí, kteří se tísnili ve vestibulu muzea. Partnery tohoto projektu byla Technická univerzita v Liberci a Hochschule Zittau / Görlitz. Pan Palata ve svém zahajovacím proslovu zdůraznil, že k jubileu 20. výročí konání Bakalaureátů, který se koná za dobré spolupráce vedení Technické univerzity a Katedry odívání. Rovněž se po prvé zkoušky na bakalářské tituly uskuteční v budově nově zrekonstruovaného muzea. Po úvodu vystoupila zástupkyně hejtmana Severočeského kraje paní Hana Majerová, která vyzvedla velmi dobrou úroveň katedry a spolupráci s podobnými školami Česko – Německo – Polského trojmezí. Bylo konstatováno, že o bakalářský titul usiluje v oboru odívání 20 studentů, v oboru módních a bytových doplňků 3 studentky a jedna studentka v tapiserii. Šest studentů a studentek v oboru skla a skleněných objektů. Šperk předložilo ke zkouškám celkem 6 studentek.
22-82
Šperkař 3/2014
Po módní přehlídce bakalářských prací z oboru odívání byla otevřena výstava obhajovaných prací ve velkém sále muzea.
Ilustrativní obrázky šperkařských bakalářských prací
Repríza bakalářských prací byla jako součást krajských slavností 14. 6. 2014 od 17.00 hodin opět v Severočeském muzeu
23-83
Šperkař 3/2014 Sjezd absolventů Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Turnově ke 130. výročí jejího založení Ing. Miloslav Frydrych
V 10 hodin, před naší školou, ve Skálově ulici 23. května se vítali spolužáci z mnoha ročníků. Vítání bylo radostné, vždyť se tu scházeli spolužáci po více než pěti, deseti dvaceti i padesáti letech. Nás, z třídy již dříve narozených, se sešlo již jen sedm. Přijeli skalní spolužáci. Pani Pichtnerová přijela se s námi pozdravit až z Rakouska. Bohužel, někteří spolužáci, kteří to mají takřka „za rohem“, se nedostavili. Sedm mušketýrů po padesáti letech – tak by se ta naše účast asi dala nazvat. Účast ovlivnily i volby do Evropského parlamentu, které se v tomto termínu rovněž konaly. Přišli spolužáci z různých ročníků, s kterými jsme se znali – V. Hodík, Jiří Mašek, Milan Mlejnek, Vojta Záveský, Petr Hannig, Eva Mrákotová - Víšková ….. nedají se ani všichni vyjmenovat. Hlavně že jsme si měli co říci. Nás sedm si prohlédlo expozice a maturitní práce ve škole, školské práce v pokladnici turnovského muzea, práce brusičů v synagoze. Strávili jsme v družném hovoru zbytek večera na turnovské Střelnici, jak se od nepaměti říká kulturnímu středisku. Ani jsme nepostřehli přívalový déšť, který se Turnovem přehnal. Posezení skončilo a tak spolužáci na shledanou za dalších pět let.
PRO DNEŠEK V roce 1941 v časopise Odborný list dělníků klenotnických, zlatnických, stříbrnických a příbuzných oborů, ze dne 15. června byla redakcí publikována přednáška známého pražského zlatníka a spolupracovníka Odborného listu Jaroslava Janaty. Svoji přednášku pronesl ke studentům a profesorům Odborné školy šperkařské – dnes SUPŠ v Turnově 5. června 1941.
24-84
Šperkař 3/2014 Redakce časopisu vydala zkrácenou verzi přednášky o praktickém uplatnění se v oboru na téma : Všichni mladí a odhodlaní, máte tisíce možností ! s podtitulem: Umění je také: dobrý šperk udělat, dobře jej prodat a s lidmi umět jednat Náš spisovatel Karel Matěj Čapek-Chod řekl ve své knize Turbína: „Souchotinář a sebevrah umírají od neschopnosti žít a umírají neradi.“ Je to řečeno symbolicky a já bych k tomu dodal, že totéž platí o lidech slabé vůle. Tato slova platí také vám, posluchačům odborné školy šperkařské. My, když jsme odcházeli ze školy, nevěděli jsme, co nás čeká a proto se tak málo absolventů zapojilo do praktického života. Bylo nás v prvém ročníku 16 a absolvovalo školu 6; v oboru jsem dnes ale zůstal sám. Vracím se k výroku spisovatele Čapka-Choda a myslím, že totéž platí o lidech bez vlastní vůle. A co to znamená prakticky pevná vůle? To je, abyste vydrželi při přechodu ze školy do života. Pevná vůle je důležitá pro udržení se v životě. Neúspěch v povolání spočívá mnohdy na nesprávném rozhodnutí rodičů, kteří se mnohdy neptají, jestli se dítěti ve škole bude líbit a má-li k určenému povolání nutné předpoklady. Mnohý dělá zlatničinu jen proto, že ji dělal jeho děd a otec. A to je právě velká chyba. Nebojte se začít samostatně! Říká se, že každý začátek je těžký. To poznáte sami na sobě. Poznáte, že v každé dílně jsou jiné pracovní metody a jiný pracovní postup, poznáte, že praxe používá mnohdy jiné techniky než škola, poznáte, že je jiná technika u nás doma a jiná za hranicemi. Ale to nesmí nikoho odradit a být příčinou zatrpklosti. Vždyť máte mimo školu úžasné možnosti. Po absolvování musíte vydržet pár roků v zaměstnání, abyste si osvojili dílenskou zběhlost, neboť tu ovládat je nad jiné důležité. Ale musíte mít další cíl – váš cíl musí být vyšší a vyšší. Příkladem vám mohou být absolventi zdejší školy, s nimiž jsem se setkal nejen doma, ale i v cizině a kteří se velice dobře uplatnili. Opakuji: Zůstaňte na čas u pracovního stolu, ale mějte snahu, aby jste
25-85
Šperkař 3/2014 se dostali výše. Chci vás upozornit na možnosti, v jejichž rámci se můžete uplatnit. Můžete po delší praxi v prvé řadě zastávat místa dílovedoucích, neboť u nás téměř dílovedoucích nemáme. Výchova takových dílovedoucích (mistrů) je velice důležitá a patří do úkolů této školy. Každý nemá mnohdy tu inteligenci, aby mohl samostatně tvořit ale může být kontaktem mezi šéfem a dílnou a také mezi zákazníkem. Je to zvláště důležité tehdy, rozroste-li se podnik na 20 o více lidí, kdy šéf mnohdy nestačí vše sám řádně vést a je mnohdy unaven a vyčerpán. A právě pro místo dílovedoucího jste určeni také jednou i vy. Jak jsem se již zmínil, je po dílovedoucích veliká poptávka. Podnikatelé je hledali a hledají, i když jejich snahy jsou snad marné. Místa jsou dobře honorována, ale vyžadují vedle pracovních schopností a technické praxe také rozhled, schopnost a umění jednat s lidmi. Ale nestačí jenom krásný šperk vyrobit, ale také jej musíme umět prodat. V tom směru jsme daleko za cizinou. Uvádím jako příklad Rue de la Paix v Paříži, která je vlastně třídou šperků. Průmyslové školy odborné i umělecké v cizině jsou tak specializovány, že žáci i absolventi musejí prodělávat prodejní praxi a nastupují místo mnohdy nejprve jako prodavači. I nejlépe provedený a umělecky řešený šperk se často dost těžko prodává. Proto je tato prodejní praxe velmi důležitá, aby se zaměstnanec naučil chápat přání a záliby zákazníků a když se potom vrátí do dílny, aby je dovedl použít při práci a řešení úkolů. Prodávané zboží musí být líbivé a kupující musí vidět na šperku něco, co se mu líbí a co jej skutečně láká. Ano, umět jednat s lidmi. Nemyslím vtírat se do přízně, ale znám některé zlatníky, kteří nejsou velkými umělci, ale dovedou jednat s lidmi a jsou proto velmi oblíbení. Jestliže některý z vás bude prodělávat prodejní praxi, nelekejte se toho! Vaše pracovní schopnost se touto prací neotupí a doba kterou této praxi věnujete, není nikdy ztracena, neboť to vše brzy dohoníte. Znát zboží je u nás právě tak důležitou složkou vzdělání, jako u obchodních akademiků, kde je tento předmět zaveden jako povinný. Buďte průbojní! Snažte se proniknout i za hranice. V cizině je velmi mnoho velkých obchodních domů, které mají klenotnická oddělení.
26-86
Šperkař 3/2014 A co kdyby se vám podařilo stát se vedoucím takovéhoto oddělení? Můžete zastávat místo experta, který dělá nabídky a uzavírá obchody v zastoupení svého podniku. Další možnost, která se vám v rámci vašeho budoucího povolání naskytuje, je místo manipulanta – kresliče (designera). Můžete volně projevit svoji znalost a ukázat svůj vkus pro estetičnost, kdy dovedete např. předěláním starého šperku uspokojit i velmi náročného zákazníka. Často připadne tento velký úkol manipulantovi a záleží na něm, aby našel správné řešení. Práce se vám začne líbit, bude vás těšit a jste zapojen do oboru, neboť jste dosáhl také svých předpokladů a máte za sebou první křest. Další velikou možností vás všech je stát se samostatnými podnikateli. Staňte se polečníkem podniku, nebo si podnik (firmu) sám založte. Při zakládání vlastního podniku budujete na získaných zkušenostech. Nelekejte se případného neúspěchu a oželte i každou ztrátu, o které nebývá nouze, byť byla sebevětší. Získáte tím na zkušenosti. Nebojte se vykročit do světa, nebojte se jít do ciziny, i když neznáte dokonale cizí řeč. Ovšem učení jazyků věnujte největší péči. Učte se mluvit v celých větách. (Anglicky a německy se domluvíte po celém světě. Poznámka redakce.) Sledujte odborný tisk a literaturu. Chybí nám mnoho knih a odborných příruček, ať původních či přeložených. Kupte si knížky, pojednávajících o jednotlivých oborech vaší práce, sáhněte po každé možnosti a příležitosti, kde se můžete něčemu naučit. Sledujte pečlivě a pozorně i odborný tisk periodický, který vám poskytne mnohé cenné rady a přinese nové poznatky. Já sám stal jsem se spolupracovníkem odborného tisku, poněvadž jsem v něm viděl nedostatky, k jejichž odstranění podal jsem s ostatními pomocnou ruku. A tento odborný náš tisk potřebuje také spolupracovníky z nejmladší generace. A proto nejen odborný tisk čtěte, ale posílejte také své příspěvky. Najdete vždy pochopení a je mnoho věcí, v nichž vám můžeme dobře a užitečně poradit. Další důležitou podmínkou úspěchu je dobré chování. Nebýt vulgární. Znám mnoho lidí, kteří vyvolávají jenom hádky, štvanice a nesváry a velice těžko se s nimi pracuje, i když jsou ve svém oboru mistry. Škola
27-87
Šperkař 3/2014 jako výchovný ústav rozšiřuje vaši inteligenci. Nelibujte si v neseriozním jednání a pěstujte společenský styk. Zakládejte odborné kroužky, kde si rozšíříte vědomosti a společensky se obrousíte. Nestraňte se ani prázdninové práce jako praxe, nepřehlížejte ji; měla by být povinná. Každá újma, kterou přinesete na úkor své zábavy, se vám stonásobně vyplatí. Do práce jděte s chutí a mějte z ní radost. Stanovte si správný poměr mezi prací a zábavou. Mým úkolem bylo podat vám několik všeobecných pokynů a rad. Řiďte se jimi (Článek byl vydán před více než 70 lety. Z tohoto důvodu byl gramaticky i textově upraven. Redakce časopisu.)
Třicet let, deset dnů sympozií Miroslava Cogana. PhDr. Miroslav Cogan je kurátor a později i organizátor turnovských sympozií Šperk a drahokam, které soustřeďují výtvarníky – šperkaře z celého světa. Vroce 2014 to již bude v pořadí sympozium jubilejní – třicáté. V roce 1982 jako nováček Turnovského muzea Českého ráje spolu s PhDr. Věrou Vokáčovou se zůčastnil prvého sympozia Český granát a drahokamy v moderním šperku. Šperk, jako výraz uměleckého vyjádření, jej zaujal natolik, že se mu věnoval naplno. Byl kurátorem a organizátorem dalších sympozií . Sám o výstavě která k tomuto výročí 7-11. května 2014 byla instalována ve španělské Valencii píše: Výstava nazvaná Rajské ovoce – prací ze sympozií – proběhla v rámci mezinárodního setkání šperkařů pořádaného zdejší Vysokou školou výtvarných umění (ESAD). Během těchto pěti dní bylo zahájeno zdejší vysokou školou 34 výstav, naštěstí všechny blízko sebe, v historickém jádru města. Ty nejdůležitější z nich zůstaly ve třetím městě Španělska otevřeny déle, mezi nimi i výstava Rajské ovoce (Fruits of Paradise), která ve výběru 86 prací shrnula třicet let trvání turnovských šperkařských sympozií. Do prvního června ji mohli obdivovat návštěvníci Národního muzea keramiky a umění. Výstava sestávala ze dvou částí – prací, které vznikly v Turnově a navazují s ukázkami šperků ze sympozií, které
28-88
Šperkař 3/2014 Muzeum Českého ráje spolupořádalo v zahraničí v rámci tzv. travelling sympozií (putovních sympozií). Obě části charakterizovaly také koláže a fotografie přibližujících místa konání a atmosféru jednotlivých akcí, například v Lisabonu, Menorky, Bratislavy nebo Tarragony. V menším výstavním prostoru doprovázela naši výstavu přehlídka respektovaného rakouského umělce Petra Skubice a hlavně pozoruhodný projekt Hardened Tears (Ztvrdlé slzy) holandského galeristy Wima Wandekerchkove, který vystavil jantarové šperky od devatenácti významných evropských autorů, mimo jiné i Pavla Opočenského. O Turnově se ale také, kromě výstavy, hovořilo. A to v rámci cyklu přednášek, které jsme zahájili za velké pozornosti hostů i studentů hostitelské vysoké školy. Ta obdivuhodnou sérii výstav přispěla tou nejrozsáhlejší, nazvanou Vztahy (Aproximaciones), a to přehlídkou studentských prací zaslaných dvanácti vysokými školami, s nimiž ta valencijská spolupracuje v rámci evropského vzdělávacího programu Erasmus. Bylo mezi nimi například turecké Maden Studio Istambul, nebo bratislavská VŠVU, z českých vysokých výtvarných škol se bohužel nezůčastnila žádná, Z individualních výstav pak zasluhuje zmínku především černá kolekce monumentálních šperků, zhotovená z černě patinovaného dřeva, kterými se v Centru del Carmen prezentoval mexičan Jorge Mannila. Je třetí generací z rodiny mexických zlatníků, který ale již léta žije a vyučuje šperk v belgických Antverpách. Pod dojmen z vyzrálých působivých prací jsem jej na místě pozval k některému z příštích sympozií do Turnova. (Redakce)
Ceny diamantů porostou RNDr. I. Turnovec
Nejvíce diamantů (včetně technických) těží ročně sibiřská těžební firma Alrosa. Její manažeři v lednu uvedli, že ve výhledu na letošní rok jsou „mírně optimističtí“, a to i přes to, že v loňském roce 2013 cena technických diamantů stagnovala a došlo také k poklesu průměrné ceny diamantů vybíraných pro šperkovou výrobu o devět procent.
29-89
Šperkař 3/2014 Důvody k optimismu jsou podmíněny i celosvětovým politicko – ekonomickým vývojem. „Ceny surových diamantů by podle prognóz letos mohly stoupnout o pět až deset procent díky oživení poptávky po špercích a investičních diamantech v rozvinutých a rozvojových zemích“. Řekl pro agenturu Reuters šéf belgické diamantové lobby Antvespského světového diamantového centra (AWDC), Stépane Fischer. AWDC sídlí v belgických Antverpách a je soukromou organizací, která lobbuje za zájmy národního diamantového průmyslu. Podle AWDC více než 80 % všech zobchodovaných a 50 % vybroušených diamantů na světě prochází přes Antverpy.
Surový diamant
Průměrná cena surových diamantů stoupla v únoru při obchodování v Antverpách ve srovnání s loňským prosincem 2013 o celých osmnáct procent. Při tom světový trh s diamanty se loni dostal do tlaku kvůli zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů, které potlačily poptávku z Indie, největšího producenta drobnějších diamantů na světě. V letošním roce, od ledna, podle agentury Rapaport, která poskytuje informace o diamantových cenách a trzích s diamanty uvádí: „ Ceny broušených diamantů stouply nejvýše od počátku roku 2011. A to ve všech kategoriích díky
30-90
Šperkař 3/2014 vzrůstu objemu obchodů. Pozitivní vývoj na trhu s broušenými diamanty nahrává cenám surových diamantů. Ceny surových diamantů vzrostly již v prvním čtvrtletí tohoto roku. Za celý rok mohou stoupnout o pět až deset procent.“
TROCHA KAMENÁŘSKÉ HISTORIE RNDr. Ivan Turnovec
Krása hezkých nerostů okouzlila naše předky již ve starověku. Současní sběratelé jsou jejich pokračovateli. Přístup k zajímavým minerálům a dalším přírodninám používaným ve starověku byl z počátku mystický. Věřilo se, že kameny ovlivňují osudy svých nositelů a připisoval se jim velký význam. K oblíbené literatuře středověku patřily traktáty o kamenech a jejich významu, označovány byly jako „lithika“ (z řeckého lithos = kámen), nebo „lapidaria“ (z latinského lapis = kámen). Mezi ty zajímavé patří i De Lapidibus od Hildegardy von Bingen (1098-1179). Jde o čtvrtou knihu z jejího rozsáhlejšího díla Fyzika. Oddíl o drahých kamenech byl dokončen v roce 1150. Hildegarda byla od svých osmi let žákyní poustevnice Jutty von Spanheim z Disibodenbergu. Sama se pokládala za „prostého člověka“. Skutečností ale je, že její věhlas autorky básní, písní ale hlavně odborných traktátů z ní udělal důvěrnici mnohých německých knížat, biskupů, ale i samotného císaře. Nejproslulejší byla její práce Kniha o příčinách, podstatě a léčení chorob, hned za ní následoval soubor prací se souhrnným názvem Fyzika. Hmotný svět se v jejích dílech prolíná s metafyzickými idejemi, jak to odpovídá stavu vědomostí a filozofii její doby. Hildegarda uvažuje i nad otázkami vzniku drahokamů a jejich využitím. Není na škodu seznámit se s ukázkami z práce De Lapidibus. „Každý kámen má v sobě oheňň a vlhkost. Ďábel se drahokamů děsí, nenávidí je a pohrdá jimi. Připomínají mu totiž to, že se třpytily ještě dříve, než jej svrhli z klenby nebes a on přišel o velebnost propůjčenou mu Bohem.
31-91
Šperkař 3/2014 Na východě a všude tam, kde panuje velké horko, vznikají drahé kameny. Kopce jsou v těchto končinách rozpálené od sluneční záře jako sám oheň a řeky jsou tak horké, že se někdy vylejí, způsobují povodně a vystoupí až k vrcholkům kopců. Tehdy se vody dotknou sluncem rozpálených kopců a tam, kde se setká voda s ohněm, chrlí pěnu, jako je to při ohněm taveném železe nebo na kamenech, co v ohni tají. Za tři nebo čtyři dny tato pěna ztvrdne v kámen. Když povodeň ustoupí a vody se vrátí do svého koryta, uschne bahno, které zůstalo na různých vrcholech kopců v různém denním čase a při různé teplotě. Podle toho, za jakých podmínek utuhlo, získá bahno barvu a tvrdost, vzniknou z něho drahé kameny. Ty se potom jako rybí šupiny uvolní ze svých míst a padnou do písku. Když znovu nastanou povodně řek, zanesou mnohé z kamenů do vzdálenějších končin, kde je lidé nakonec najdou. Ty vrchy, ve kterých vznikají drahé kameny, se z dálky třpytí jako denní světlo. Drahé kameny tedy vznikají z ohně a vody. Proto mají v sobě též třpyt ohně a lesk vody, jakož i mnohé další síly a účinky, kterými lze dosáhnout mnoho užitečného. Jde o věci lidem prospěšné – podstata drahokamů vyhledává všechno čestné a užitečné, nenávidí zvrácenost a zlobu stejně, jako ctnosti opovrhují neřestí.“ Ve svém De Lapidibusu popisuje Hildegarda řadu drahých kamenů, které již byly v její době používány. Podíváme se na čtyři z jejích popisů, a to na diamant, červený karbunkul (jako který byl označován společně s rubínem a spinelem i granát), chryzolit (pod kterým se ale v jejím pojetí skrývá topas, nikoliv olivín) a konečně jaspis. „Diamant je vřelý. Pochází z určitých vrcholků na jihu, které jsou břidlicové a sklovité skoro tak jako některé krystaly. Z těchto skal občas vychází dunivý zvuk připomínající tlukot mohutného srdce. Protože diamant ještě předtím, než naroste, je již silný a tvrdý, rozestupují se skalní stěny a diamant se dostává v podobě oblého kamene do vody. Když se na tom samém místě znovu ve skále vytvoří diamant, je už menší a slabší než ten předchozí. Vždy když vystoupí řeky z břehů, odplaví nově vzniklé kameny do míst, kde je nalézáme. Karbunkul roste při zatmění Slunce. Jak je mu něco proti vůli, rád by se
32-92
Šperkař 3/2014 vypařil. Proto je někdy temný, když na Boží příkaz oznamuje hlad, mor nebo změny ve vládě. Tehdy Slunce zkoncentruje veškerou svou sílu na oblohu, zahřeje svým žárem Měsíc, probudí jej svým ohněm a začne samo znovu svítit. Právě v této hodině vzniká karbunkul. Proto má ve svém lesku oheň Slunce. Roste do té doby, než se Slunce znovu rozzáří. Jelikož k zatmění Slunce dochází jen zřídka, je karbunkul velmi vzácný a velká je i jeho síla. Musí se s ním zacházet velmi opatrně. Chryzolit roste pod vlivem sluneční záře a vlhkosti vzduchu odpoledne. Má v sobě oživovací sílu. Z toho důvodu, když dáme tento kámen do blízkosti mláďat ovcí nebo jiných zvířat, je to v důsledku síly kamene, že mláďata se začnou předčasně pohybovat a poskakovat. Jaspis roste tehdy, když se Slunce sklání k západu. Je prohřátý slunečním ohněm. Má však víc ze vzduchu než z vody nebo ohně. Rozličné zbarvení má proto, protože barva Slunce se často mění z důvodu, že zapadá do různých mraků. Jako lék je dobrý proti horečce a proti dně.“ Výše uváděné představy paní Hildegardy, pocházející z 12. století patří k nejucelenějším. Nejsou ale zcela původní. Jejich základy jsou daleko starší a pocházejí z jihovýchodní Asie (patrně z Indie a Barmy). Nejsou ostatně ani zcela absurdní, uvážíme-li, že je pravdou, že vlastnosti drahých kamenů i některých dalších minerálů jsou jedinečné a mohou ovlivnit i živé organismy. Skončila doba, kdy jsme podceňovali znalosti našich předků a prapředků. Možná že i díky historickým studiím se dozvíme o vzájemné kontinuitě nerostů a živých organismů více, než si zatím sami připouštíme. Vedle lapidářů se objevují i první seriozní práce popisující zajímavé minerály. Jedny z prvních využívaných kamenů byly rubíny, respektive kameny červené barvy. Všechny červené minerály se skrývaly pod názvem anthrakas (antrakas) nebo anthrakítidas (antrakitidas). Nazval je tak známý řecký filozof Theofrastos z Eresu na Lesbu (373-288 před n. l.), žák slavného Aristotela. Seznam Theofrastových spisů obsahuje přes dvacet titulů a třeba se z přírodních věd zabýval především botanikou, zabrousil i do říše nerostné ve spise Peri lithón (O kamenech).
33-93
Šperkař 3/2014 V latině byly červené kameny nazvány carbunculi (z latinského carbo – uhel). Název se poprvé objevil v textech vysokého římského správního a vojenského úředníka a vzdělance Gaia Plinia Secunda, zvaného Maior, to jest Starší (23-79 n.l.). První již skutečně analyticko odborný pohled najdeme až později u některých alchymistů. Odborné prvenství získal mezi evropskými vědci na tomto poli Georgius Agricola (1494-1555), vlastním jménem Jiří Bauer. Ve své době byl označován jako montanista, tak se tehdy říkalo odborníkům v hornictví a hutnictví kovů. Působil jako městský lékař v Krušných horách, ve městě Jáchymově, se slavnou hornickou tradicí. Jeho díla byla základem pro moderní mineralogii. Ve svém obsáhlém díle De Natura Fossilium Libri X., pojednává o minerálech a drahých kamenech. Knihu vydal nakladatel Forben v Basileji roku 1546 (volně přeložený název je Deset knih o povaze kamenů). Zdůrazňuje potřebu pěstovat přírodovědné znalosti o kovech a jejich sloučeninách a o použití. Sám říká: „Tyto věci daly především podnět k tomu, že jsem se usadil v rudnaté krajině.“ Jako prvý zavádí mezi kameny určitý systém. Již dříve, v jiném ze svých spisů (Bermannus, sive de re metallica dialogus - Forben, Basilej 1530) píše: „Minerály, které se neliší vzhledem a barvou, nejsou hned také z téže látky jako např. skleněné napodobeniny drahokamů“. Jeho kniha De Natura Fossilium je bez nadsázky první souborná kniha o nerostech a doslova v ní píše, že je třeba: „zkoumati rozdíly, vlastnosti a upotřebení hmot vykopávaných, tak řečených fossilií“. Nerosty dělí na čtyři třídy: země (terra), ztuhlý roztok (succus concritus), kámen (lapis) a kov (metallum). Na konci této jeho knihy se dočteme i o řezání a broušení drahokamů a také o jejich napodobování. V knize VI. na str. 272 jeho díla pak máme docela přesný záznam o výskytu českých granátů, které označuje jako carbunculi carchedonii in Boemorum agris (na českém území): „V Čechách 5 mil od Litoměřic na polích při cestě do Třebenic a také v okolí Želkovic, kolem 3 mílí od této lokality a na polích u Lotendorfu, kolem 10 mílí od města Mostu na cestě do Hory Sv. Kateřiny. ..“, a výčet lokalit pokračuje. Označení český granát, pro pyropy z Českého středohoří ještě v době Agricolově neexistovalo.
34-94
Šperkař 3/2014 On sám píše, že mladí jej nazývají granatus. Takže o granátu se již mluvilo, i když starší pisatelé jej označovali jako carchedonius. Toho označení se tehdy přidržoval i Agricola. Své postavení mezi drahými kameny dosáhl český pyrop až za vlády císaře Rudolfa II. Určováním se v té době zabývali přírodovědci – mineralogové. V krátké době se ale ukázalo, že pro určování a oceňování opracovaných drahých kamenů jen mineralogické znalosti nestačí. Bylo třeba mít i znalosti o technologii zpracovávání, o formách výbrusů a hlavně dokázat jednotlivé zpracované materiály poznat bez jejich porušení. Navíc k původní poměrně velice úzké skupince přírodních materiálů přibývaly stále nové suroviny. Mnohé se barevně podobají těm původním a ve výrobcích je začaly nahrazovat. Umožnilo to zvýšit výrobu, a snížit výslednou cenu šperků. Šperky se tak staly pro širší vrstvy obyvatelstva přístupnější. Ale v diferenciované společnosti kde bývalo vlastnictví určitého šperku zároveň prestižním znakem příslušnosti k určité vrstvě – příkladem mohou být achátové prsteny římských patriciů – znamenala inflace způsobená levnějšími náhražkami poptávku po pravosti kamenů zasazených ve špercích. Dnes jde hlavně o diamant a jeho napodobeniny, ale i ostatní klasické šperkové kameny. Pokud jde skutečně o kameny přírodní jsou měřítkem bohatství a tím i společenského postavení. Jedná o ty nejdražší, rubíny, safíry, smaragdy, alexandrity, ale nejen o ně. Určovat je třeba dnes i další parametr snižující hodnotu přírodních kamenů a to je stupeň jejich úpravy (zušlechťování). V současné době je upravováno velké množství těžených šperkových kamenů, zčásti v surovém stavu, ale hlavně po jejich vybroušení. Někdy hraje roli i způsob a doba opracování. Velký rozdíl je třeba v hodnotě ručně zhotovených antických kamejí ze sardonyxů a dalších křemenných i organických surovin oproti současným kamejím strojově rytým (ultrazvukem) nejen do minerálů, ale i do skla a sklokeramických náhražek. Gemologie, tento interdisciplinární obor, si ve světě začal získávat prestiž. K jeho obecnému uznání a vytvoření mezinárodních organizací došlo na počátku dvacátého století. Nejaktivnější je nyní mezinárodní organizace CIBJO (Confédération Internationale de la Bijouterie,
35-95
Šperkař 3/2014 Joaillerie, Orféevreie, des Diamants, Perles et Pierres), jde o Mezinárodní sdružení pro šperk, stříbrné zboží, diamanty, perly a barevné kameny. Sdružuje 20 států (Česká i Slovenská republika se do tohoto sdružení v současné době také hlásí), jde o Austrálii, Belgii, Brazilii, Dánsko, Finsko, Francouzsko, Holandsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Koreu, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Srílanku, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velkou Británii.
Muzeum SKLA A BIŽUTERIE v Jablonci n/N inovuje V Muzeu S a B se dokončuje modernizace stálých expozic. V upravených prostorách bude nejen expozice historického šperku a spinadel z velmi cenné sbírky Waldes, ale také peep show (obrázkový kaleidoskop). Perličkové akvarium, nebo náhrdelník vytvořený pro první kosmonautku světa Valentinu Těreškovovou. Modernizace za více než čtyři miliony Kč probíhala od loňského podzimu. Zásadnější je proměna expozic věnovaných bižuterii. Díky úpravám se muzeum bude v hlavní budově chlubit jednou ze svých nejcennějších sbírek Waldes, která mapuje podobu oděvního šperku uplynulých tří tisíciletí. Muzeum dá také více prostoru bižuterii z plastu a dřeva a vystaví i v minulosti populární céčka a korálkové závěsy. Nové expozice jablonecké Muzeum zpřístupnilo 31.5. 2014. (ČTK)
36-96
