Co si přečtete v tomto čísle: Z kázání pátera Výprachtického Rozhovor s novoknězem Milošem Pachrem Bowling s Magdalénou
Vánoční bohosluţby Adventní rozjímání Pozvánka na Vánoční příběh
Vánoce
5/2014
Kaţdý den budou „Vánoce“! Uprostřed noci, kdyţ všechno spalo, se na okraji společnosti narodilo v chudé rodině dítě. Kaţdodenní obyčejná událost. A přesto tato 2000 let stará událost kaţdoročně obnovuje svět. Čím to je, ţe ještě dnes se dotýká srdcí lidí? Do touhy po naplnění mých lidských potřeb, po přijetí a uznání se vším, co mě jako člověka vytváří, s mými omezeními a hranicemi, bez mého jakéhokoliv přičinění, se zkušeností, ţe tato touha nebude moci být zcela naplněna, se zkušeností mnohonásobného omezení a viny - do toho všeho přichází Bůh Člověk. Na naše přání, obavy a souţení se nedívá shora, nedívá se na to zvnějšku, ale dívá se nevinně dětským pohledem bez odsuzování, s důvěrou přímo do našich srdcí. Dítě ovinuté plenkami leţí v jesličkách. Bůh není přítomen ve velkých a mimořádných věcech, ale především v malých, nenápadných, kaţdodenních a pro nás samozřejmých událostech: v láskyplném úsměvu, v něţném gestu, v dobrém slově a především tam, kde je přítomna bolest, slzy a těţké ţivotní zkoušky. Den za dnem v našem ţivotě, v kaţdém člověku, v malém i velkém, v chudém i v bohatém, ve slabém i silném je vţdy Bůh Emanuel = „Bůh s námi". Proto můţeme hluboko v našich srdcích oslavovat to, ţe se Bůh stal člověkem, i kdyţ nám není zrovna do oslavování, jelikoţ je náš ţivot právě plný utrpení, trápí nás zranění a naše touhy nedochází naplnění. Tomuto Bohu, který je přítomen v dítěti, se můţeme beze strachu otevřít. Jemu se můţeme ukázat takoví, jací ve skutečnosti jsme, „nazí a
obnaţení". Můţeme si přiznat hanbu a hřích, zaţít smutek, odloţit strach a nabýt důvěru. Neboť tento Bůh - dítě se na mě dívá jako na dítě - nechce se mi posmívat, ale miluje mě navzdory mým hříchům. K němu se mohu utíkat sám před sebou. Začněme tedy nový rok s radostnou zvěstí narození Boţího dítěte. Přeji Vám radostné a šťastné Vánoce úspěšný i Bohem poţehnaný rok 2015 přeje a ţehná P. Pavol Sandánus
Liturgické okénko Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů. Lámání chleba, Beránku Boţí Po pozdravení pokoje následuje lámání chleba. Tento úkon konal Kristus při Poslední večeři a za časů apoštolských se stal označením pro celé slavení eucharistie. Lámání chleba souviselo a praktickou potřebou rozdělit velký kus chleba pro ty, kteří jej budou přijímat. Obřad lámání chleba má hlubokou symboliku, o niţ mluví sv. Pavel v 1. listě Korinťanům: „Protože máme účast na jednom chlebě, stáváme se jedním tělem.“ Účast na jednom chlebě ţivota je zdrojem naší vzájemné lásky a jednoty. Dnes pouţíváme při mši svaté většinou malé hostie. Symbolika lámání se týká jen velké hostie, kterou kněz láme na více částí a podává alespoň několika věřícím. Lámání je také znamením Jeţíšovy oběti, jeho vydanosti. Malý úlomek proměněné hostie kněz vpouští do kalicha s Krví Páně, aby se naznačilo spojení Těla a Krve ve Zmrtvýchvstalém Kristu. Potichu říká: „Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.“ Lámání chleba doprovázíme zpěvem Beránku Boţí. Vzývání se opakuje tak dlouho, kolikrát je třeba, neţ se opakuje třikrát, naposledy s prosbou „Daruj nám pokoj.“ Voláním Beránku Boţí se obracíme k Jeţíši Kristu. Připomínáme si jeho obětní smrt. Drahou krví Krista, pravého velikonočního Beránka, jsme byli vykoupeni. Celebrant se na přijímání připravuje tichou modlitbou, ve které prosí: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mě ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého; ať vždycky miluji tvá přikázání a nikdy se od tebe neodloučím.“ Můţe pouţít i jinou, kratší modlitbu stejného obsahu. Příště pokračování. 2
Slavnost rodinného společenství Příprava štědrovečerní večeře Před večeří společně chystáme slavnostní stůl. Přikryjeme jej slavnostním ubrusem a ozdobíme větvičkami s jehličím. Na ubrus můţeme dát několik stébel slámy na památku Kristova narození na slámě betlémských jeslí. Na stůl poloţíme Písmo svaté a postavíme svíčku. Na přípravě se pokud moţno podílí všichni členové rodiny. Je hezkým zvykem přichystat jedno místo navíc, které můţe symbolizovat místo pro Pána Jeţíše. Můţe se tím vyjádřit také ochota přijmout "pocestného" k štědrovečernímu stolu nebo můţe připomínat naše blízké, kteří nemohou být s námi nebo jiţ zemřeli. Předloha štědrovečerní modlitby v rodině Tato modlitbu slouţí jako pomůcka nebo návrh. Jednotlivé části si můţete upravit podle potřeby (např. věku dětí apod.), případně přidat to, co se před štědrovečerní večeří modlíváte. Kdyţ na kostelní věţi zazvoní „Anděl Páně“ (nebo ve stanovený čas), všichni se shromáţdí ve slavnostním oblečení u štědrovečerního stolu, a zapálí svíci. V místnosti můţe zůstat přítmí. Na úvod je moţné zazpívat píseň: "Ejhle Hospodin přijde…" (kancionál, č. 101), kterou uzavíráme Advent, dobu očekávání. Pak se rodina společně pomodlí modlitbu „Anděl Páně“ (kanc., č. 005): Ve jménu Otce…Anděl Páně… Otec rodiny (nebo jiná osoba) uvede slavnost rodinného společenství. Děkujeme Bohu Otci za to, ţe před dvěma tisíci lety poslal na svět svého Syna Jeţíše Krista, který se narodil v betlémském chlévě jako bezbranné dítě. Tuto radostnou událost pro celé lidstvo popisuje evangelium sv. Lukáše (Lk 2,1-14). Úryvek evangelia přečtěte z bible nebo misálku. Po evangeliu některý z rodičů pokračuje těmito nebo vlastními slovy: Dnes chceme společně proţít – Slavnost rodinného společenství, den narození našeho Pána Jeţíše Krista a připomínáme si událost, kdy se stal jedním z nás. Stal se naším bratrem, abychom se mohli stát Boţími dětmi. Odtud pramení naše velká radost, která dnešní noc a celé vánoční svátky obklopuje celý svět. Neţ si popřejeme poţehnané svátky Pánova narození, prosme nebeského Otce za pokoj ve světě i 3
v lidských srdcích, aby si všichni lidé uvědomili, ţe jsme jedna velká rodina a všichni jsme povoláni k lásce. Prosíme, ať Bůh svou milostí poţehná naši vzájemnou rodinnou lásku a porozumění. Nebeský Otče, dej, ať se Kristus narodí v srdci kaţdého z nás. Členové rodiny si navzájem popřejí milostiplné svátky, dají si znamení pokoje (pozdravení nebo políbení) a pak mohou společně zazpívat vánoční píseň nebo koledu (např. Narodil se Kristus Pán… kanc. č. 201). Pokračuje se modlitbou přímluv a díků. Lze pouţít následující nebo se modlit vlastními slovy. Je vhodné, aby se na nich podílela celá rodina. Kristus, Syn věčného Otce, nám svým narozením a ţivotem v rodině Marie a Josefa dal příklad vzájemné lásky. Proto ho prosme: /Odpověď:/ Pane, naplň nás svým pokojem! Pane, ty jsi svým ţivotem v nazaretské rodině posvětil rodinný ţivot; posvěť svou přítomností i naši rodinu. Ty jsi nám dal příklad modlitby, lásky a plnění Otcovy vůle; posvěť naši rodinu svou milostí a dej nám plnost svých darů. Ty jsi ve všem hledal slávu svého Otce; pomáhej nám, ať je tvůj nebeský Otec uctíván i v naší rodině. Ty jsi prokazoval dobro všude, kam jsi přišel; upevňuj v naši rodinu svornost a vzájemnou lásku. Ty jsi těšil zarmoucené a mírnil bolesti lidí; proměň zármutky naší rodiny v radost. Ty jsi řekl: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“; chraň vzájemné pouto naší manţelské lásky, ať zůstává pevné a neporušené. Rodiče a děti mohou přidat další vlastní prosby nebo díky. Všechny naše prosby i ty nevyřčené, všechny naše radosti i bolesti nyní odevzdejme Bohu Otci v modlitbě, kterou nás naučil náš Pán Jeţíš Kristus: OTČE NÁŠ…
MODLITBA PŘED ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘÍ /je možné zazpívat místo ní píseň před jídlem/ Boţe, ty jsi poslal na svět svého Syna, aby se stal člověkem, a poznal radosti a obtíţe ţivota lidské rodiny. Shlédni na naši rodinu shromáţděnou kolem štědrovečerního stolu, která prosí o tvé poţehnání. Ochraňuj nás a posiluj svou mocí. Prosíme o vše, co potřebujeme k dobrému ţivotu. 4
Naplň nás duchem svornosti, ať ţijeme ve spojení s Kristem a vydáváme mu ve světě svědectví. Neboť on s tebou ţije a kraluje na věky věků. Amen Po štědrovečerní večeři nenásleduje modlitba po jídle. Rodinné společenství vytvořené kolem stolu má dál pokračovat u vánočního stromku rozdílením dárků, zpěvem koled a radostí z krásy Štědrého večera. Pokud to podmínky dovolí, mohou se manželé později ještě sami společně pomodlit a celá slavnost vrcholí účastí na "půlnoční" mši svaté. Rodiny s malými dětmi samozřejmě mohou ještě využít odpolední mši svatou. Pavol Sandánus
Advent Završení cyklu roku. Den je krátký, noci dlouhé. Tíha ţivota na člověka doléhá, slunce je daleko a všude tma a zima. Svět není v dobrém stavu. Ale člověk má šanci rozehřívat tu ledovou krustu přírody a ţivota svým srdcem. Advent, čekání na narození dítěte, na ten největší Boţí dar. Kaţdou neděli zapalujeme o svíčku víc a prosvěcujeme temnotu. Více a více světla pomáhá našim duším překonávat smutné chvíle. Naše ţivoty jsou stále čekání na světlo, na proměnu našich bytostí. Trpělivost a víra nás nesou a pomáhají v našem snaţení. Konečně přichází vytouţený den narození dítěte. Opět sahám po Cherubském poutníkovi Angela Silesia: „Byť Kristus tisíckrát narodil se v Betlémě, jsem ztracen, když nenarodí se ve mně.“ Ten kaţdoroční svátek vţdy nám znovu nabízí očistit svou duši, protoţe milostiplná doba vánoční nám dává úkol udělat pro sebe i druhé něco dobrého. Vánoce jsou čas pravdy. Posvátné období. Blíţí se konec roku. Ohlédněme se za uplynulými měsíci, co se nám povedlo a co ne. Je čas poděkovat Bohu za ten velký dar ţivota, za milost odpuštění a naděje, ţe v novém roce můţe v nás ţít větší láska. Vybrala Helena Rýznarová 5
Z kázání P. Výprachtického A Maria o tom rozvaţovala Lk 2,15-20 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Velmi rozšířenou a nebezpečnou chorobou dnešní doby je nechuť přemýšlet, zahloubat se nad událostmi v nás a kolem nás a brát z nich poučení. Jestliţe je ţivot škola, pak si musíme přiznat, ţe většina z nás ji zanedbává. Dnešního člověka myslet bolí. Raději si volíme jiné, aby mysleli za nás. Ale jak myslí? Píší články, dávají rozhlasové a televizní relace,… A my kupujeme rádia, televizory, noviny a mechanicky přebíráme jejich názory a rozumy. Tím se zásadně lišíme od Panny Marie, o které nám evangelium říká, ţe uchovávala všechna slova a uvaţovala o nich ve svém srdci. 6
Naše první chyba je, ţe neuvaţujeme o tom, co se stalo kolem ní, jak velice se Bůh poníţil kvůli nám, kdyţ vstoupil do našeho pozemského ţivota, kdyţ se dal po narození poloţit do chléva a za první heroldy si vybral tehdy nejopovrhovanější společenskou vrstvu – pastýře. A jen zřídka myslíme na podmínku svého štěstí, kterou dal Bůh zaznít jásavým zpěvem andělů do ticha betlémské noci. A druhá chyba je, ţe nezachováváme ve svém srdci slova, která nám diktuje Bůh ústy duchovních pastýřů jako podmínku časného i věčného blaha. A nezamýšlíme se nad všemi událostmi, jako jsou loučení, setkání, naděje i zklamání, nemoci a smrti, pohromy i milá překvapení, kterými nám dává Bůh na vědomí svou vůli a projevuje svou laskavou pozornost. Ať je předsevzetí, které si nyní na počátku nového roku učiníme, znatelným krokem k větší podobnosti s Marií v tom, co o ní řeklo evangelium:“Zachovávala ve svém srdci všechny tyto řeči a zamýšlela se nad nimi…“ vybral Jiří Pomikálek
Rozhovor s novoknězem Milošem Pachrem V neděli 30. 11. zde slouţil mši svatou novokněz Miloš Pachr. V současné době působí na Hoře Matky Boţí v Hedeči u Králík. Jak se jaderný fyzik dostane ke kněţské sluţbě? O duchovní dráze jsem přemýšlel od dětství. Zároveň jsem ale vnímal, ţe nejsem typ vhodný pro klasickou sluţbu ve farnosti. Jinou cestu jsem přitom neviděl, ta se otevřela aţ po revoluci, kdy se k nám začaly vracet muţské řeholní řády a hlavně bylo moţné svobodně cestovat do zahraničí. Začal jsem tedy hledat takovou formu zasvěceného ţivota, která by byla v souladu s tím, co jsem vnímal uvnitř. Navíc jsem, spolu s postgraduálním studiem fyziky, začal dálkově studovat teologii. Fyzika a matematika mě pak duchovně inspirují dodnes. Je mi totiţ dost blízké motto sv. Anselma: „Věřím, abych rozuměl“. Principy bytí, jak je studuje metafyzika, se zrcadlí i v méně fundamentálních sférách, zcela jistě pak v těch, kterými se zabývá matematika či fyzika. Věda s vírou rozhodně není ve sporu, dle mého názoru je tomu přesně naopak. Co vám v poslední době udělalo radost? Tak třeba pozvání tady k Vám, do Nekoře… Jak se vám ţije v Králíkách v klášteře? Jsem tam spolu s P. Karlem Moravcem. Přáním pana biskupa je, aby to místo duchovně opět oţilo a o to se také snaţíme. Přes léto se tam na různých pobytech, exerciciích atd. střídalo hodně lidí, kapacita byla vyčerpána občas aţ na samou hranici. Zrovna teď tam byli animátoři… V současnosti probíhají stavební úpravy mající za cíl mimo jiné rozšíření ubytovací kapacity. 7
Máte nějakou oblast, které se chcete jako kněz speciálně věnovat? Zajímají mne současné formy poustevnického ţivota. Ten je v kodexu kanonického práva rámcově vymezen několika málo kánony. Ty fixují pouze esenci, konkrétní způsob pak jiţ musí hledat kaţdý sám. Podotýkám, ţe moderní poustevník vůbec není nějakým anachronismem, nýbrţ naopak je prototypem člověka přímo a záměrně usilujícího svým vlastním ţivotem odpovídat na otázky tak hluboce existenciální, ţe před nimi většina lidí uhýbá, pokud to jen jde. Tím, ţe poustevník zvoleným způsobem ţivota důsledněji neţ jiní eliminuje moţnost dočasného utišení své touhy po ţivém Bohu čímkoli konečným, prokazuje skrytou, a o to cennější, sluţbu svým bliţním. Jak tedy vypadá ţivot poustevníka? V praxi pak jde o to, jak v současných podmínkách zachovat a ochránit náročný poustevnický ideál, aniţ by se omezil prostor svobody ducha pro poustevnický způsob ţivota tak typický. Jinak řečeno, jak dnes ţít dva charakteristické prvky poustevníků všech dob: radikalitu výlučného zaměření na Boha a vnitřní svobodou ducha v rámci prostoru vytyčeného příslušnými církevně-právními normami a články katechismu. Vemte si, ţe ţivá tradice poustevnického ţivota byla na několik století přerušena. Přitom poustevnická spiritualita zaţívá v současné době obnovu jak v západní Evropě, tak v Americe. Lidé v dnešním světě totiţ ztrácí kontakt sami se sebou, natoţpak s Bohem. A cítí to… Poustevny pak zájemcům nabízejí moţnost ticha, samoty a modlitby - osvědčených prostředků, jak být sám sebou a disponovat se k přijetí milosti. Katolický kněz-poustevník navíc můţe zprostředkovat jak Eucharistii, tak udělit svátost smíření. Jinak svojí přítomností pouze utváří prostor ticha a samoty jak po duchovní tak materiální stránce. Je třeba myslet i na nevěřící: ti, pokud podobný prostor nenaleznou u křesťanů, budou hledat jinde… Co byste vzkázal našim nekořským farníkům? Snad to, co jsem zmínil jiţ na začátku: totiţ, aby si nenechali od nikoho namluvit, ţe víra je něco iracionálního. Je to přesně naopak - vědecké poznání není něco, co by bylo s vírou v rozporu, víra je však nutný předpoklad poznání, jeţ to vědecké dalece přesahuje. A pak něco k adventnímu zamyšlení:„Nejdokonalejší cestou ke Kristu je Panna Maria“. Děkuji za rozhovor a milé setkání Filip Mikyska 8
Bowling pro děti 17. 11. jsme se vydali na bowling do Jablonného nad Orlicí. Bowling byl místo prázdninového výletu, který se tenhle rok bohuţel neuskutečnil. Sešlo se nás tam 14 dětí a 4 dospělí. Byli jsme tam jak divadelníci, tak flétničky. Hráli jsme na dvou dráhách po devíti lidech dvě hodiny. Dráhy byly trochu křivé, ale to vůbec nevadilo, protoţe bylo moc hezké se koukat, jak někomu jela koule po kraji a náhle se vyrovnala a shodila několik kuţelek. Kluci si tam kupovali chipsy a hodovali. Bylo to moc prima, i kdyţ byly jenom dvě dráhy a 18 lidí, takţe jsme si moc nezahráli, ale aspoň jsme si mohli popovídat. Od 9. 11. jsme se zase začali scházet na faře a cvičit jak divadlo na Štědrý den, tak flétničky. Uţ se moc těším, aţ budeme v kostele na Štědrý den hrát Vánoční příběh. Marie Karešová
Duchovní obnova v Jánských lázních Hlad po lásce Velmi často máme chudé ve svém domě a nevíme o tom. Myslíme si, že být hladový znamená nemít chleba. Ještě mnohem trpčí je hlad po lásce. Osamělost se šíří stále víc. Chudé musíme hledat nejdříve ve svém domově, pak u sousedů, na ulici a na celém světě. Kristus nás poslal do tohoto světa, abychom byli jeho láskou a jeho soucitem. Matka Tereza Na konci listopadu jsem měla moţnost zúčastnit se víkendové duchovní obnovy, kterou vedl P. Jan Rybář. Původně měl obnovu vést úplně někdo jiný, jenţe tomu se to na poslední chvíli nehodilo a nikomu se nechtělo ho zastoupit. Proto P. Rybář říkal - s humorem jemu vlastním- ţe není herec, ţe je jen ochotník, protoţe ochotně přijal tuto sluţbu. Velice hezky a srozumitelně dokázal hovořit. Vybírám jen pár myšlenek. Mluvil o tom, proč vůbec Bůh poslal Jeţíše na zem. Jeţíše by poslal, i kdybychom nezhřešili. Bůh se nám chtěl dát poznat, chtěl nám ukázat cestu a cíl, chtěl, abychom věděli, ţe nás miluje - a to ho stálo ţivot. Bůh je Láska. Bůh se nám v Jeţíši tak přiblíţil, abychom se ho nebáli, ale přistupovali k němu s důvěrou. Bez důvěry ani nemůţe existovat láska, jen strach a nejistota. Ale tak se nemůţe dojít k duchovnímu ţivotu. Člověk je určen k tomu nejvyššímu, ale nejnáročnějšímu: umět se dát. Je určen k radostnému sebedarování. Tohle musí pochopit a přijmout. Takový se nemůţe 9
narodit. K tomu musí vyrůst, k tomu se probojovat. Protoţe mu ale rozum káţe prosadit se, uplatnit se, předvést se, udělat kariéru, vyniknout, je ohroţen nebezpečím ego-centrismu, kterým se však jeho duch a srdce nemůţe naplnit. Jenţe člověk to dlouho neví a bloudí. Potřebuje pomoc, výchovu, morálku. Křesťanství je místo, kde najde chuť i sílu a naučí se tomu: vydat se rád a celý - lásce k Bohu i člověku. U někoho to trvá déle neţ cesta k doktorátu věd. A to nejdůleţitější: ţe se Bůh chce člověku dát i osobním vztahem-přátelstvím. Společenství církve můţe dát člověku "milost" - milostné poznání, ţe o něho Někdo stojí, ţe o něho Někdo má zájem, ţe ho Někdo nepochopitelně miluje. K tomuto poznání nestačí jen inteligence, k tomu je třeba víra, protoţe věřící uvaţuje srdcem. Vztah - láska- je pro něho to podstatné. Je tu ovšem nevýhoda: láska je neviditelná, vztah se nedá ohmatat, zváţit, změřit… P. Jan Rybář sepsal knihu s názvem Kam jdeme? Původně ji vůbec psát nechtěl, ale napsal ji na ţádost matky pěti synů. Momentálně se touto kníţkou v době adventní probírám. Není moc silná, ale má hluboké myšlenky a hlavně nutí k přemýšlení. Pokud by měl někdo zájem, ráda ji zapůjčím. Hana Tauchmanová
Dar Byla tuhá zima. Pastýři se hřáli u ohně. Rozrušila je zpráva o narození nového krále, kterou jim právě zvěstovala zářivá okřídlená stvoření. Chtěli ho navštívit, vzdát mu čest a vyprosit si u něj zdraví a pokoj. I Filip, chlapec, který byl u pastýřů v učení, slyšel andělskou zvěst a uţ přemýšlel, jaký dárek přinese dítěti do Betléma. Ale kdyţ půjdou všichni pastýři, kdo bude hlídat ovce? Přece je nemohou nechat samotné! Všichni chtěli novorozeného krále vidět. Jeden pastýř dostal nápad – ovce bude hlídat ten, kdo má nejlehčí dárek. Přinesli k ohni váhy. První pastýř poloţil na váhu velký dţbán plný mléka a přidal těţký kus sýra. Druhý přinesl ohromný koš jablek. Třetí s námahou dovlekl na váhu objemnou otep větví a roští, které mohly vytápět stáj hezkou řádku dní. Zbýval jen Filip. Chlapec se smutně díval na svou lucerničku, jediný majetek, co měl. Byl to dárek, který chtěl přinést malému králi. Ale byl tak lehký! 10
Chvilku váhal. Pak se s rozhodnutím posadil i s lampou v ruce na váhy a řekl: „Já jsem dárek pro krále! Novorozené dítě určitě potřebuje někoho, kdo by mu lucernu nosil.“ Kolem ohně se rozhostilo hluboké ticho. Pastýři hleděli na chlapce na váhách – jeho slova je ohromila. Jedno bylo jisté: Filip rozhodně nebude muset hlídat ovce. Dar jsi ty, ne věci, které přinášíš. Z knihy Květiny pro duši (Bruno Ferrero)
Poezie Vánoční píseň Jaroslav Seifert Rolničky slyším, slyším hlasy, myslím si: Kdo to přijel asi? Dlouho uţ neviděl jsem sáně, a proto touţím dychtivě podívat se zas jednou na ně, pohladit koně po hřívě. Však venku nikdo. Jenom vrána do pola sněhem zasypána.
Vţdyť je to ona, myška malá, jeţ s Kristem Pánem v seně spala a viděla, jak Marie Panna uţ dlouhou cestou umdlévá a klesá k zemi uplakaná na trochu slámy do chléva. A viděla, jak s nebe rázem andělé slétali se na zem.
A slyším hudbu. Nechám všeho, jdu přivítati neznámého. Kdo je to? Slyším, někdo troubí, housle se ozvou k tomu vráz i basa, která zpívá zhloubi. Nic, jenom tma a ticho v domě opírají se silou o mě.
teď je u mne. Pode dveřmi tou škvírou chodí ke mně, věř mi. A od těch dob mi takhle hrají, rolničky slýchám v tento čas, okna mi květy rozkvétají a s nebe slýchám krásný hlas. Ne obyčejný, ale svatý, kdyţ do tmy ráno vyjdu vraty a spěchám sněhem na roráty.
A v koši u psacího stolu hryţe si myška. My dva spolu známe se dávno. Tiše vklouzla tak jednou ke mně. Od těch dob je pokoj stále plný kouzla. Jen, prosím, neplaš, nerozzlob tu přítelkyni malých dětí, umí tak krásně vyprávěti.
11
GoPlay hiStory Na tyto letní prázdniny jsme si jako rodina dělali malé, lehké, ale hezké plány. Toto nelehké zadání přesně splňovala hra, kterou připravilo diecézní centrum pro mládeţ. Hra se jmenovala GoPlay hiStory a byla vymyšlena k 350. výročí zaloţení naší diecéze pro rodiny, mládeţ i jednotlivce. Trvala od 12. dubna do 12. října. My, nadšenci v hledání kešek (schránky s pokladem), jsme zajásali! A dokonce se tím vyřešilo naše stálé dilema. A to mezi většinou rodiny touţící proţívat adrenalin a dobývat kešky ze všech houští a skrýší naší země, a mnou, touţící i po troše kultury. Tato hra byla totiţ poznávací. Přesně 58 schránek s hracími kartami bylo umístěno na známá, méně známá i úplně zapadlá místa naši diecéze. Minimální počet nalezených schránek k tomu, abychom se mohli zapsat do slosování, bylo 15. Z těch nejbliţších jsme hledali třeba v Ţamberku, Letohradě, V Klášterci nad Orlicí. Z těch vzdálenějších v Králíkách, Slatiňanech, Chrudimi. Celkem jsme nalezli 18 schránek na krásných místech a kaţdé to místo máme spojené s něčím, s čím jsme nepočítali. Hned na prvním stanovišti v Litomyšli jsme zaţili úsměvnou situaci. Je důleţité vědět, ţe jednou z hlavních podmínek hledání je nenápadnost! Nesmí vás nikdo vidět! Prostě ţádný vyvolávání „uţ to mám!“, mávání nalezenou schránkou nebo nápadné zírání celé rodiny do jednoho místa. Všechny nás teda pobavila scéna, kdy kolem ukryté schránky mohutně krokovala rázná ţena s rozpaţenými paţemi s mapou v jedné ruce a kompasem v druhé. A počítala si nahlas. Od té doby se tato rodina stala našim úhlavním soupeřem. Moc rádi také vzpomínáme na Jedlovou v Orlických horách. Z kostela svatého Matouše jsme pospíchali nahoru k lanovce. Moje pospíchání nebylo dost rychlé a tak nám poslední lanovka ufrnkla před nosem. Za to jsme stihli pořádnou bouřku a za mohutného burácení a důkladného promáčení jsme sjíţděli sjezdovku. Všichni aţ na dotykový mobil jsme to ve zdraví zvládli. No a pak třeba v Klášterci nad Orlicí jsme navštívili hrob Aničky Tomanové (Chudobky z Orlických hor), který je celý poset chudobkami, v Rychnově nad Kněţnou děti rozhoupaly zvon Kryštof (největší soukromý zvon v naší republice). Na Homoli u Chocně jsme museli trpělivě čekat, neţ z místa odejde zamilovaná dvojice, v Podskalí nás pozorovala řidička valníku s koněm, a tak jsme jako dlouho svačili. A v Neratově jsme si špatně přečetli nápovědu a místo venku jsme hledali v kostele mezi kameny, hlavně nenápadně. Hru jsme si prostě moc uţili. No a hlavně jsme taky doufali v první cenu – víkend na Erlebachově boudě. Tu jsme tedy nevyhráli. Ale, vyhráli jsme cenu druhou a to zahradní kroket. 12
A protoţe další podmínkou bylo, ţe kaţdého hledání se musí účastnit vţdy celá rodina, máme v letní sbírce 18 krásných výletů všech pospolu. A vy víte, jak je někdy těţké všechny členy k společnému výletu přemluvit. A tak si o Vánocích něco všichni zahrajte, buďte pospolu a vůbec nevadí, kdyţ nevyhrajete první místo. Jana Krsková
Pro děti Písmena se pomíchala? Přijdete na to, co dostanou děti v šesti dárcích k Vánocům? 1. Ţ N
2.
Í
K E
K
4. T E
K
N
A
K
S
A P
Y
L
5. V E
M
D
E D
Í
R U
6. K O Č
Í
B L
T A
P 3.
A
E
A
K
N
U
S
Pro zasmání Potkají se dvě myši: „Představ si! Mám nového kamaráda! Tady mám jeho fotku!“ „Vţdyť je to netopýr!“ „Padouch! Mně říkal, ţe je pilot.“
Úklid fary Úklid kaţdé skupiny proběhne do soboty prvního týdne v měsíci. Uklízí se předsíň, chodba, chodba směrem ke kotli, sál, místnost s fotbálkem (kalčetem), toaleta a úklidová místnost. Oprášíme pavučiny, vlhkým hadříkem otřeme stoly, lavice a fotbálek (kalčetem). Vyluxujeme koberec, vytřeme dlaţbu, umyjeme toaletu, umyvadlo a výlevku. Vyleštíme skleněné vitríny. 13
Prosím, abychom dodrţovali termín úklidu. Do soboty prvního týdne v měsíci. Prosinec 2014 Leden 2015 Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec
rodiny pastorační rada senioři modlitba matek skupina otců náboţenství mládeţe misijní klubko hosp. rodiny hospůdka po pouti rodiny pastorační rada senioři modlitba matek
zodp. osoba: Brůnová Anna zodp. osoba: Bednářová Iva zodp. osoba: Faltusová Marie zodp. osoba: Venclová Marta zodp. osoba: Mikyska Filip zodp. osoba: Pomikálek Jiří zodp. osoba: Karešová Štěpánka zodp. osoba: Venclová Antonie zodp. osoba: rodina Králová zodp. osoba: Brůnová Anna zodp. osoba: Bednářová Iva zodp. osoba: Faltusová Marie zodp. osoba: Venclová Marta
Úklidové pomůcky: 2x koště, 2x kbelík, 2x hadr na podlahu, 2x hadřík mikrovlákno, prachovka, prostředek na mytí, prášek na umyvadlo, dezinfekční přípravek na toaletu, okena, papírové utěrky.
Vánoční bohoslužby 2014 NEKOŘ kostel sv. Mikuláše, biskupa Štědrý den 24.12.2014
15.30 hod. - mše svatá pro rodiny s dětmi 22.00 hod. - půlnoční mše svatá
Boţí hod vánoční - 25.12.2014 8.00 hod. - mše svatá Svátek sv. Štěpána - 26.12.2014 8.00 hod. - mše svatá Svátek Svaté Rodiny - 28.12.2014 8.00 hod. - mše svatá s obnovou manţelských slibů. sv. Silvestra I., papeţe - 31.12.2014 17.00 hod. - mše svatá Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2015 8.00 hod. - mše svatá TĚCHONÍN kostel sv. Markéty, panny a mučednice Boţí hod vánoční - 25.12.2014 Svátek Svaté Rodiny - 28.12.2014 Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2015
9.45 hod. - mše svatá 9.45 hod. - mše svatá s obnovou manţelských slibů. 9.45 hod. - mše svatá
SOBKOVICE kostel sv. Prokopa, opata Boţí hod vánoční - 25.12.2014 11.00 hod. - mše svatá 14
Svátek Svaté Rodiny - 28.12.2014 Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2015
11.00 hod. - mše svatá s obnovou manţelských slibů. 11.00 hod. - mše svatá
STUDENÉkostel sv. Anny Svátek sv. Štěpána - 26.12.2014
9.45 hod. - mše svatá
VLČKOVICEkaple Narození Panny Marie Svátek sv. Štěpána - 26.12.2014
11.00 hod. - mše svatá
Pozvánka na Vánoční příběh Kaţdý z nás si pod pojmem Betlém představí něco trošku jiného. Betlém nám symbolizuje narození Jeţíše Krista, našeho Spasitele. Téměř kaţdá česká rodina má dřevěný či rozkládací betlém na místě, kde je krásně vidět. Za to ţivý betlém nám mnohem více připomene, jak to opravdu ve skutečnosti bylo. Hlavně pro děti je ţivý betlém velkým záţitkem. A proto i letos děti z naší farnosti od začátku listopadu chodí na zkoušky na faru, učí se texty a řeší, jaký kostým bude vhodný. Pro mě osobně je tato příprava s dětmi velkým obohacením v období adventu. Srdečně Vás tedy zveme 24. 12. 2014 v 15:30 na mši svatou do kostela svatého Mikuláše v Nekoři, kde děti své představení předvedou. Hrají: Maruška a Toník Karešovi, Vendula a Filip Venclovi, Anastázka a Šimon Krskovi, Doubravka Mikysková, Samuel a Jáchym Zamazalovi, Bětka a Aneţka Hubálkovi Další z našich adventních potěšení je příprava flétniček, která probíhá přibliţně stejně jako příprava na Vánoční příběh. Budeme chodit ve střech skupinách od Vejrova aţ k Bredůvce. Přijdeme Vás poveselit 20.12 1014 domů s koledou a přáním do nového roku. Magdaléna Tomanová
„Máte-li dojem, že se vám něčeho v tomto světě nedostává, neprodleně to poskytněte prvnímu, koho potkáte“. E. Tolle 15
Srdečně jste zváni: ţehnání betlémů: 25. 12. v Nekoři Svátek sv. Rodiny, obnova manţelských slibů: 28.12. Tříkrálová sbírka: 10.1. koledování a zpívání u betléma: 4. 1.: po mši svaté v Nekoři Zjevení Páně: ţehnání vody, křídy, kadidla a zlatých předmětů: Nekoř: 6. 1.: 18.00 hod. Ţehnání domů a bytů je místem, kde rodina utváří svůj domov. Podle Kristova příkazu mají učedníci vnášet do domu pokoj a poţehnání (Lk 10,5). Bůh sám přebývá tam, kde je opravdová láska a kde „dva nebo tři zůstávají v jeho jménu“. Pozemský domov je předobrazem nebeského domova. Den ţehnání domu má být svátkem rodiny. Kdo má zájem o poţehnání domu nebo bytu, ať se mi nahlásí rodina do svátku sv. Štěpána 26. prosince. setkání misijního klubka: 9. 1., 13.2, 13. 3.: 16.30 hod. mše svatá pro rodiče s dětmi: 9. 1., 13.2, 13. 3.: 18.00 hod. ministrantská schůzka: 10. a 24. 1., 14. a 28. 2., 14. 3.: 10.00 hod pastorační rada: 13. 1.: 19.00 hod. setkání seniorů: 28. 1., 25. 2., 25. 3.: 15.00 hod. adorace za farnost, rodiny, mládeţ, děti a na další úmysly: kaţdý pátek v kostele v Nekoři po mši svaté Upozornění: Může nastat ještě změna v kalendáři farnosti. Platí to, co bude vyhlášeno v ohláškách při mši svaté v neděli. Přejeme vám, milí čtenáři Zvonů, za celou redakci, ať si Vánoce krásně a plně prožijete a v novém roce potkáváte dobro, krásno a pokojno. ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] . Korektura textu Lenka Konopková
Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
