MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
MGR. LUKÁŠ DAMBORSKÝ advokát
Nejvyšší soud České republiky prostřednictvím Městského soudu v Praze Slezská 9 120 00 Praha 2
V Praze dne 27. 6. 2014 ke sp.zn. 1 VSPH 58/2014 (MSPH 89 INS 30831/2013) Insolvenční navrhovatel-věřitel: Společenství Na Kozačce 6, IČ: 27104486 Se sídlem Na Kozačce 6, 120 00 Praha 2 Právně zastoupen: Mgr. Lukášem Damborským, advokátem č.ev. ČAK 08900 se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 Dlužník: Marcel Zmek, nar. 27. 8. 1962 bytem Bavariaring 32, 803 36 München, Německo (Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2)
Dovolání navrhovatele proti výroku I. a II. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 58/2014-A-29 ze dne 14. 4. 2014 Přílohy: Plná moc ze dne 10. 6. 2014 Vyjádření navrhovatele ze dne 16. 4. 2014, které tvoří nedílnou součást tohoto dovolání Usnesení MS v Praze sp. zn. 47 Cm 309/2010, kterým MS v Praze rozhodl, že žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne 23. 1. 2014 se zamítá (relevantní pasáž je zvýrazněna) Dohoda o posečkání se splatností dluhu ze dne 22. 10. 2013 (u dlužníka pro jistotu není uvedeno žádné bydliště)
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ 1, 110 00 Praha 1, e-mail:
[email protected], IČ: 66246709, ČAK: 8900
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
I. 1. Navrhovatel obdržel dne 29. 4. 2014 usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 58/2014A-29 ze dne 14. 4. 2014, kterým Vrchní soud v Praze potvrzuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne č.j. MSPH 89 INS 30831/2013-A-19 ze dne 17.12.2013, kterým Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel byl Vrchním soudem v Praze současně poučen, že proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze. II. Přípustnost dovolání 2. Navrhovatel podává v zachované lhůtě dovolání proti výroku I. a II. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 58/2014-A-29 ze dne 14. 4. 2014, neboť výroky napadeného usnesení spočívají na nesprávném právním posouzení věci, a to z níže uvedených důvodů. V souladu s § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „OSŘ"), „je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak". Výroky napadeného usnesení bylo odvolacím soudem rozhodnuto o potvrzení Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2. Jedná se tak o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí1. Výroky napadeného usnesení navíc závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání povinné je tak přípustné. 3. S přípustnosti dovolání po novele OSŘ účinné od 1. ledna 2013 se vyčerpávajícím způsobem vypořádal NS ČR ve svém usnesení sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 30. 5. 2013. Navrhovatel z uvedeného usnesení cituje následující relevantní pasáže: „I. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (uplatněném dovolatelem). Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva:
1
K tomu blíže viz důvodová zpráva k novele OSŘ č. 404/2012 Sb., dle které je způsobilým předmětem dovolání mimo jiné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, [……].
2
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami dle § 238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího. II. Podmínka, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým se odvolací řízení končí“ (§ 237 o. s. ř.), již nezahrnuje požadavek, aby šlo o rozhodnutí odvolacího soudu „ve věci samé“, takže za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle § 238 o. s. ř.) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. [……] Dovolání může být podáno, nestanoví-li zákon jinak, proti každému rozhodnutí (rozsudku nebo usnesení meritornímu či jen procesní povahy) odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, neboť jím bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Způsobilým předmětem dovolání tedy je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, [……] Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z uvedeného vymezení vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní (odvíjet se od výkladu občanského zákoníku, obchodního zákoníku nebo jiného hmotného práva, včetně jejich ústavněprávních souvislostí) nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). Dovolání je pak přípustné, pokud se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ I citovaná důvodová zpráva dokládá, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. není (od 1. ledna 2013) budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (uplatněném dovolatelem). Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami dle § 238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího. Podmínka, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým se odvolací řízení končí“ (§ 237 o. s. ř.), je v dané věci splněna. Tento předpoklad již nezahrnuje požadavek, aby šlo o rozhodnutí odvolacího soudu „ve věci samé“ (srov. i výše citovanou důvodovou zprávu), takže za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle § 238 o. s. ř.) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí.„ 3
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
III.
K předchozímu průběhu řízení 4. Navrhovatel podal návrh došlý soudu dne 1. 11. 2013, kterým se domáhal zjištění úpadku Marcela Zmeka (dále dlužník). 5. Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že nemá v České republice trvalý pobyt ani bydliště, neboť má trvalý pobyt ve Spolkové republice Německo na adrese Bavariaring 32, Mnichov. Dlužník dále uvedl, že nemá na území České republiky soustředěny hlavní zájmy, jeho hlavní zájmy jsou soustředěny na území členského státu EU – Itálie, kde provozuje zemědělskou činnost a potravinářství, v České republice se již téměř několik let vůbec nezdržuje, majetek, který mu na území České republiky zbyl, tvoří tři jednotky zapsané na LV č. 7244 v k.ú. Vinohrady a několik podílů v obchodních společnostech, které již nevyvíjejí žádnou činnost. Dlužník nemá na území České republiky žádnou provozovnu, a proto navrhl, aby soud insolvenční řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu. Ke svému vyjádření dlužník připojil seznam majetku2 a závazků. Z tohoto seznamu vyplynulo, že kromě nemovitostí označených navrhovatelem v ČR dlužník vlastní automobil registrovaný ve Spolkové republice Německo, nemovitosti v Itálii. Dále dlužník vlastní obchodní podíly ve společnostech v České republice: a) Casa Viola, s.r.o., IČ: 27181162 b) POLYLUX ENERGY, s.r.o., IČ: 28961609 c) R.G.Z., společnost s ručením omezeným, IČ: 25106601 d) ŠAFAŘÍKOVA 2000, s.r.o. v likvidaci, IČ: 26160153, e) TROJANOVA s.r.o., IČ: 26492776 Dále dlužník vlastní obchodní podíly ve společnostech v Itálii: a) TENUTA PIANDAIA S.R.L. (společnost s ručením omezeným) b) SOCIETA´ AGRICOLA CASAVERDE S.R.L. (společnost s ručením omezeným) 6. Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 30831/2013-A-19 ze dne 17.12.2013 zastavil insolvenční řízení (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že ze sdělení Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví soud zjistil, že tato nemá za dlužníkem žádné pohledávky; ze sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny soud zjistil, že tato rovněž nemá za dlužníkem žádné pohledávky, dlužník není evidován jako samoplátce. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že tato nemá za dlužníkem žádné pohledávky, dlužník nikdy nebyl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná ani jako zaměstnavatel – fyzická osoba, není příjemcem důchodu ani mu nejsou vypláceny žádné dávky nemocenského pojištění. Ze sdělení Finančního úřadu pro hl.m. Prahu soud zjistil, že tento rovněž neeviduje žádné splatné neuhrazené pohledávky za dlužníkem. Z evidence živnostenských oprávnění soud zjistil, že dlužník není držitelem živnostenského oprávnění, z výpisu z Obchodního rejstříku soud zjistil, že dlužník je jednatelem a společníkem ve společnosti Trojanova, s.r.o., sídlem Trojanova 342/18, Praha 2, společníkem ve společnosti 2
Uvedená tvrzení o majetku nedoložil žádným důkazem
4
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
ŠAFAŘÍKOVA 2000, s.r.o. v likvidaci, sídlem Praha 2, Trojanova 342/18, společníkem ve společnosti R.G.Z., s.r.o., sídlem Trojanova 342/18, Praha 2, jednatelem a společníkem společnosti POLLYLUX ENERGY, s.r.o., sídlem Trojanova 342/18, Praha 2, společníkem společnosti Casa Viola, s.r.o., sídlem Trojanova 342/18, Praha 2, a členem představenstva společnosti Vítkov Building, a.s., sídlem Na Kozačce 6/1288, Praha 2. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v daném případě z vyjádření dlužníka i z dalších zjištění dle soudu vyplynulo, že v době zahájení insolvenčního řízení nebyly hlavní zájmy dlužníka soustředěny v České republice, neboť dlužník má trvalý pobyt ve Spolkové republice Německo a rozsáhlé majetkové a obchodní zájmy v Itálii, kde dlužník podniká v oboru zemědělské výroby a potravinářství. Tuto skutečnost měl soud za osvědčenou seznamem majetku a závazků, který dlužník předložil a výslovně prohlásil, že je správný a úplný, a z něhož vyplývá, že dlužník v Itálii vlastní množství pozemků a obchodních podílů v italských obchodních společnostech. Nepřímo tuto skutečnost podporuje i zjištění, že dlužník nemá v České republice trvalý pobyt a neprochází evidencí zdravotních pojišťoven, ani správy sociálního zabezpečení. Zájmy dlužníka v České republice jsou omezeny na vlastnictví několika bytových a nebytových jednotek a účast v několika obchodních společnostech. V řízení dle Městského soudu v Praze nebylo dále osvědčeno, že dlužník má na území České republiky provozovnu. Dlužník v České republice nepodniká na základě živnostenského ani jiného oprávnění osobně ani za pomoci dalších osob. Soud tedy dospěl k závěru, že ke dni podání insolvenčního návrhu není dána ve věci dlužníka pravomoc v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení České republiky k zahájení hlavního insolvenčního řízení ani územního úpadkového řízení. Soud proto řízení v souladu s ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 427 insolvenčního zákona zastavil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 1 písem c) o.s.ř., podle kterého žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje. Argumentoval zejména tím, že ze zjištění soudu nelze dovodit, že v době zahájení insolvenčního řízení neměl trvalé bydliště v České republice a hlavní ekonomické zájmy dlužníka nebyly soustředěny v České republice, a nelze dovodit z pouhého tvrzení dlužníka, aniž by předložil jakékoli důkazy, že tento má rozsáhlé majetkové a obchodní zájmy v Itálii. Z výpisu z veřejného rejstříku vyplývá, že dlužník podniká na území České republiky od počátku devadesátých let. Byl vlastníkem nebo statutárním orgánem přibližně ve dvaceti právních subjektech, přitom uváděl, že má trvalé bydliště v České republice na adrese Trojanova 18, Praha 2. Dlužník začal účelově a nepravdivě tvrdit, že na území České republiky nemá trvalý pobyt ani bydliště a že trvalé bydliště má na území Spolkové republiky Německo až v rámci soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 47 Cm 309/2010 za účelem zmaření účinků náhradního doručení platebního rozkazu. Navrhovatel má za to, že dlužník po celou dobu včetně doby podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení bydlel a bydlí na adrese Trojanova 18, Praha 2. Za tímto účelem navrhl vyslechnout svědka Dmitry Egortseva, který je sousedem dlužníka a advokáta JUDr. Josefa Cupku, který má advokátní kancelář na adrese Trojanova 18, Praha 2. Rovněž ve všech společnostech založených dlužníkem na území České republiky, kde dlužník působí jako společník nebo statutární orgán, uváděl a uvádí dlužník adresu Trojanova 18, Praha 2. Dlužník měl a má prokazatelně dlouhodobé příjmy minimálně z pronájmu bytových a nebytových jednotek na adrese Na Kozačce 6/1288, Praha 2. 5
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Navrhovatel rovněž má za to, že tvrzení dlužníka, že má rozsáhlé majetkové a obchodní zájmy v Itálii v oboru zemědělské výroby a potravinářství, je nepravděpodobné. Dlužník má středoškolské textilní vzdělání a na území v České republice podniká ve společnostech, jejichž předmětem podnikání byla převážně realitní činnost, obchodní činnost a pohostinství. Dlužník svá tvrzení ničím nedokládal a své vlastnictví k nemovitostem údajně vlastněným v Itálii neprokázal. Rovněž nedoložil daňová přiznání z podnikání v Itálii. Navrhovatel nemůže vyloučit, že si dlužník za finance, které dluží podnikatelům v České republice, pořídil v Itálii pozemky za účelem podnikání, aby se vyhnul splácení dluhů v České republice ve snaze věřitelům co nejvíce ztížit vymáhání jejich pohledávek. Nelze však dovodit, že hlavní zájem dlužníka se nachází na území v Itálii. Uvedené počínání dlužníka lze pouze kvalifikovat jako pokus o obcházení zákona. Závazky dlužníka vůči věřitelům v České republice jsou výrazně vyšší, než závazky dlužníka vůči věřitelům sídlem v Itálii, jeho nepochybné závazky v České republice činí 40,575.1287,10 Kč, závazky dlužníka vůči italským věřitelům tvrzené dlužníkem činí v přepočtu 16,828.089,Kč. Dále navrhovatel založil Sdělení ČR – České správy sociálního zabezpečení k výzvě soudu ze dne 21.1.2014 ke sp zn. MSPH 95 INS 36829/2013 ve věci dlužníka TROJANOVA, s.r.o., IČO 26492 776, se sídlem Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2, jejímž jediným podílníkem, jednatelem a zaměstnancem byl a je dlužník. Z uvedeného sdělení je zřejmé, že dlužník byl minimálně ještě v lednu 2013 zaměstnancem společnosti TROJANOVA, s.r.o., což rovněž zcela vylučuje pravdivost jeho tvrzení, že léta na území České republiky nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost. Pokud dlužník tvrdí, že na území České republiky prakticky léta nepodniká, ale podniká v Itálii, tak by měl uvést, na jaké adrese v Itálii podniká. V souvislosti se skutečností, že Městský soud v Praze své rozhodnutí zdůvodnil prakticky pouze a jen tvrzením dlužníka, že v ČR nepodniká a že má hlavní ekonomický zájem v Itálii, což dlužník doložil pouhým tvrzením o vlastnictví několika pozemků neznámého určení, výměry a hodnoty, navrhovatel poukázal na nevěrohodnost dlužníka, kterou konstatoval Obvodní soud pro Prahu 2 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 26C 110/2010 ze dne 29. 12. 2011, ve svém rozsudku, ve kterém mimo jiné uvádí, že soud neuvěřil svědecké výpovědi pana Marcela Zmeka, neboť je v rozporu s tím, co svědek právními písemnými úkony projevil. Rovněž poukázal na zcela nepravdivé prohlášení dlužníka, že se v České republice již více let téměř vůbec nezdržuje, majetek, který mu na území ČR zbyl, je jen zůstatkovým majetkem. Dále poukázal na tvrzení dlužníka, že pohledávka Bohumila Duška ve výši 12.378.695,-Kč s příslušenstvím současné době je pohledávkou nesplatnou, neboť dohodou ze dne 22. 10. 2013 došlo k odložení splatnosti na dobu do 30. 6. 2014, kdy je předpoklad, že bude zcela uspokojena druhým hlavním dlužníkem společností TROJANOVA s.r.o..“ Navrhovatel poukázal na skutečnost, že vzhledem k výši závazků, které dle tvrzení dlužníka společnost TROJANOVA s.r.o. má, a to společnosti Sberbank CZ, a.s., IČ: 25083325 částku 15.888.257,10 Kč s příslušenstvím, je zcela zřejmé, že tvrzení dlužníka, že společnost TROJANOVA s.r.o. nevyvíjí žádnou další činnost je nepravdivé, neboť lze si těžko představit, že bez vyvíjení další činnosti by společnost byla schopna splatit svůj závazek ve výši 28.266.952,10 Kč (kdyby uvedenými prostředky disponovala, jistě by své závazky již uhradila). Dále navrhovatel poukázal na skutečnost, že dlužník insolvenčnímu soudu zapřel svůj závazek po splatnosti, navíc vykonatelný ve výši 2 808 335,- Kč a příslušenství vůči Vladimiru Beckovi, Hybernská 1012/30, Nové Město (Praha 1), 11000 Praha, RČ/IČO: 540301/0635, jak vyplývá z listiny nazvané Exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 126 XE-887/2013 -9 ze dne 17. 10. 2013, kterou založil navrhovatel. 6
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Pokud se jedná o místo hlavního zájmu dlužníka, stěžovatel poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 VSOL 171/2008-A-30 KSBR 40 (26) INS 3469/2008 2 VSOL 171/2008-A-30 ze dne 22. dubna 2009, jako jedno z klíčových kritérií pro určení stanovil, že by již při uzavírání smlouvy, z níž dotčený závazek vyplynul, měli být věřitelé schopni předvídat, v kterém státě by případně řízení proběhlo. Navrhovatel rovněž poukazoval na skutečnost, že pokud se jedná o pojem resp. definici hlavního zájmu dlužníka, tuto samo Nařízení ES č. 1346/2000, o insolvenčních řízeních nevysvětluje. Pomocnou ruku nám podává bod 13 recitálu (Tzv. recitál je text, který předchází samotným ustanovením nařízení a představuje významnou interpretační pomůcku.) touto definicí: „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, by mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami“. Z uvedených skutečností tvrzených navrhovatelem a jím navrhovaných důkazů dle navrhovatele jednoznačně vyplývá, že v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení dlužník spravoval své zájmy z území ČR. Navrhovatel je přesvědčen z výše uvedených důvodů, že ke dni podání insolvenčního návrhu je ve věci dána pravomoc (v terminologii Nařízení příslušnost) soudů České republiky k zahájení hlavního insolvenčního řízení popř. územního úpadkového řízení. Největší objem závazků dlužníka je vůči věřitelům na území ČR, všechny závazky vůči věřitelům v ČR vnikly na území ČR. Dlužník nepochybně má bydliště a pobývá na území ČR, a na území ČR prokazatelně podniká, (i) ať již jako fyzická osoba (pronájem bytů a nebytových prostor na adrese Na kozačce 6, 120 00 Praha 2), (ii) nebo prostřednictvím společnosti TROJANOVA s.r.o., jako majitel 100 % podílu a jednatel, když sám dlužník ve svých vyjádřeních zaslaných soudu deklaroval smělý podnikatelský záměr uhradit závazky prostřednictvím společnosti TROJANOVA s.r.o. v objemu cca 28.266.952,10Kč s příslušenství. Z výše uvedených důvodů navrhovatel navrhnul, aby odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 3 IZ a napadené usnesení změnil tak, že řízení o insolvenčním návrhu dlužníka se nezastavuje. 8. Dlužník ve svém vyjádření ze dne 4. 4. 2014 mimo jiné tvrdil, že v ČR se prakticky od března 2011 trvale nezdržuje, a pokud se dlužník zdržuje v ČR, pak je vždy ubytován v hotelu. Dlužník na území ČR několik let nepodniká, a nedosahuje žádných příjmů, z těchto důvodů též dlužník jako daňový rezident nepodává ani přiznání k dani z příjmů v České republice - o vydání tohoto potvrzení dlužník žádal, avšak ze strany správce daně mu bylo sděleno, že takové potvrzení se nevystavuje. Dlužník tvrdil, že společnosti v ČR, které vlastní, vůbec nepodnikají, a mají pouze zůstatkový majetek. Dlužník dokumenty v Italštině dokazoval, že hradí sociální a nemocenské pojištění v Itálii. 9. Vyjádření dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 7.4.2014 bez jediné přílohy, na které se dlužník ve svém vyjádření odvolával. 10. Navrhovatel se obrátil na odvolací soud, aby mu umožnil nahlédnout do spisu, aby se mohl seznámit s přílohami vyjádření dlužníka, neboť se che k vyjádření dlužníka vyjádřit předtím, než odvolací soud o odvolání rozhodne. Odvolací soud informoval navrhovatele, že přílohy budou obratem zveřejněny v insolvenčním rejstříku. 7
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
11. Přílohy byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku 15. 4. 2014. 12. Navrhovatel se vyjádřil dne 16. 4. 2014. Navrhovatel ve svém vyjádření, ke kterému odvolací soud nepřihlížel, neboť rozhodl před jeho podáním, vyvrátil argumenty dlužníka a navrhl další důkazy k prokázáním nepravdivosti tvrzení dlužníka. Navrhovatel svoje vyjádření ze dne 16. 4. 2014 zakládá jako přílohu tohoto dovolání, která tvoří nedílnou součást tohoto dovolání, a na její obsah odkazuje, jako na část obsahu dovolaní. 13. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 18. 4. 2014 s tím, že bylo vydáno 14. 4. 2014. 14. Vrchní soud v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že „V daném případě z vyjádření dlužníka i z dalších zjištění dle soudu vyplynulo, že v době zahájení insolvenčního řízení nebyly hlavní zájmy dlužníka soustředěny v České republice, neboť dlužník má trvalý pobyt v Spolkové republice Německo a rozsáhlé majetkové a obchodní zájmy v Itálii, kde dlužník podniká v oboru zemědělské výroby a potravinářství. Tuto skutečnost měl soud za osvědčenou seznamem majetku a závazků, který dlužník předložil a výslovně prohlásil, že je správný a úplný, a z něhož vyplývá, že dlužník v Itálii vlastní množství pozemků a obchodních podílů v italských obchodních společnostech. Nepřímo tuto skutečnost podporuje i zjištění, že dlužník nemá v České republice trvalý pobyt a neprochází evidencí zdravotních pojišťoven, ani správy sociálního zabezpečení. Zájmy dlužníka v České republice jsou omezeny na vlastnictví několika bytových a nebytových jednotek a účast v několika obchodních společnostech. V řízení nebylo dále osvědčeno, že dlužník má na území České republiky provozovnu. Jakkoli vymezení pojmu provozovna v Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, nepodařilo se prokázat, že dlužník vykonává na území České republiky jakoukoliv nikoliv přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Skutečnost, že dlužník má majetkové účasti v obchodních společnostech a vlastní v České republice nemovitý majetek sama o sobě tuto definici nenaplňuje. Dlužník v České republice nepodniká na základě živnostenského ani jiného oprávnění osobně ani za pomoci dalších osob. Soud tedy dospěl k závěru, že ke dni podání insolvenčního návrhu není dána ve věci dlužníka pravomoc v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení České republiky k zahájení hlavního insolvenčního řízení ani územního úpadkového řízení. Soud proto řízení v souladu s ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 427 insolvenčního zákona zastavil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 1 písem c) o.s.ř., podle kterého žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 15. Dále ze seznamu majetku soud zjistil, že dlužník vlastní pozemky Itálii, a to v obcích Citvitella In Di Chiana a Pergoine Valdarno, dále vlastní obchodní podíly ve společnostech se sídlem v Itálii, a to TENUTA PIANDAIA S.R.L. (společnost s ručením omezeným), se sídlem Pergine Valdarno (AR), Localita´ Casanovalta 1, cap 52020, na který připadá vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 15.000,- EUR, tj. obchodní podíl o velikosti 100 %, SOCIETA´ AGRICOLA CASAVERDE S.R.L. (společnost s ručením omezeným), se sídlem Pergine Valdarno (AR), Localita´ Casanovalta 1, cap 52020, na který připadá vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 10.000,- EUR, tj. obchodní podíl o velikosti 100 %. Do insolvenčního řízení podal dosud přihlášku pohledávky pouze navrhovatel. 8
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Z daňových dokladů připojených dlužníkem k vyjádření k odvolání vplývá, že daňové přiznání podává v Itálii a jako daňový poplatník zde platí sociální a důchodové pojištění. 16. Odvolací soud dále uvedl, že „Podle § 427 insolvenčního zákona vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví. Přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství, na nějž uvedené ustanovení odkazuje, je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen „Nařízení“). Článek 3 Nařízení nazvaný „Mezinárodní příslušnost“ stanoví, že: 1) Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. 2)Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu. 3)Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními. 4)Územní úpadková řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního úpadkového řízení podle odstavce 1 pouze tehdy, a) pokud úpadkové řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo b) pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny. Dle článku 2 písm. h) Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí „provozovnou“ jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Z citovaných ustanovení vyplývá, že v daném okamžiku může přitom existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a tedy pouze soudy jednoho z členských států Evropské unie jsou v té době příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Soudy jiného členského státu než toho, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, mohou zahájit územní úpadkové řízení (po zahájení hlavního řízení či ještě před tím - za podmínek stanovených v článku 3 odst. 4 Nařízení - jako vedlejší řízení) pouze za předpokladu, že na jejich území má dlužník provozovnu definovanou v článku 2 písm. h) Nařízení. V daném případě z výše uvedených zjištění, jež se podávají z obsahu spisu, jednoznačně vyplývá, že v době zahájení daného insolvenčního řízení byly hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území Itálie, kde rovněž podává daňové přiznání a podílí se na sociálním pojištění, přitom trvalé bydliště má ve Spolkové republice Německo. V rozhodném okamžiku podle Nařízení nebyly k zahájení hlavního úpadkového řízení dlužníka příslušné soudy v České republice, protože dlužník na území České republiky zjevně nemá ani provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h) Nařízení, proto není dána příslušnost soudů České republiky k zahájení jejího insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení dle článku 2 a 4 Nařízení.“
9
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
17. K odvolacím námitkám navrhovatele, podle nichž dlužník má v České republice nemovitý majetek, odvolací soud uvádí, že skutečnost, že se některý majetek dlužníka nachází na území České republiky k zahájení insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení nestačí. Stejně tak ani skutečnost, že dlužník je společníkem či jednatelem v několika obchodních společnostech nevede k závěru, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu výše citovaného nařízení. Tvrzení, že dlužník bydlel na adrese Trojanova 18 v Praze 2, rovněž neosvědčuje, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h/ uvedeného nařízení. Nebylo přitom prokázáno, že by dlužník ne uvedené adrese v Praze 2 v době zahájení řízení bydlel. Z uvedeného je zřejmé, že v době podání insolvenčního návrhu nebyly u dlužníka dány podmínky k tomu, aby bylo jeho insolvenční řízení u soudu České republiky zahájeno (vedeno). Soud prvního stupně postupoval správně, když pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a speciální úpravy uvedené v ust. § 427 insolvenčního zákona řízení zastavil, a proto odvolací soud dle § 219 napadené usnesení potvrdil.
IV. 18. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř je dána od 1. ledna 2013 v případě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srovnej Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 30. 5. 2013). 19. Přípustnost dovolání mimo jiné navrhovatel dovozuje z usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13. 20. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 772/13 dne 28. 3. 2013 (řešící vyčerpání dovolání podle § 237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., jako podmínku přípustnosti ústavní stížnosti), vyložil podmínky posouzení přípustnosti a včasnosti ústavní stížnosti v návaznosti na účinnost novely Občanského soudního řádu a zákona o Ústavním soudu č. 404/2012 Sb., která od 1. 1. 2013 změnila pojetí přípustnosti dovolání v občanském soudním řízení. Navrhovatel z uvedeného usnesení cituje relevantní závěry týkající se přípustnosti dovolání v případě porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a interpretace ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu: „11. Ústavní soud zastává názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. [……] může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. V opačném případě by totiž byla jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.). 10
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
12. Ve vztahu k ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., dále Ústavní soud podotýká, že ačkoliv převzalo dikci § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, jehož výklad se s ohledem na existenci více dovolacích důvodů omezoval toliko na otázky hmotného práva, jeho nové znění je třeba interpretovat šířeji, a to ve spojení s pojmem "otázek hmotného nebo procesního práva" podle § 237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.. Takto vymezený dovolací důvod se týká nesprávného posouzení věci nejen z hlediska práva hmotného, nýbrž též práva procesního, a tudíž zahrnuje i výše uvedené "vady řízení" ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, je-li s nimi spojena existence příslušné právní otázky. Je patrné, že nejde o změnu, která by ve srovnání s právní úpravou dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zužovala rozsah uplatnitelných dovolacích důvodů. Obdobným způsobem vymezovala jejich rozsah i judikatura Ústavního soudu, která vedle účelu tohoto typu dovolání, jímž bylo (a stále je) sjednocování judikatury obecných soudů, kladla důraz i na povinnost dovolacího soudu poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, jež je pro soudní moc jako celek výslovně vyjádřena v čl. 4 Ústavy České republiky [srov. např. nález ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. II. ÚS 182/05 (N 227/47 SbNU 973)].“
Z Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13 dne 28. 3. 2013 lze dovodit v souvislosti s dalšími argumenty, odkazy na odbornou literaturu a judikaturu Ústavního soudu a NS ČR, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ve svých důsledcích představuje rovněž porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, spadá pod přípustný dovolací důvod dle § 241a odst. 1, neboť jakákoliv námitka (důvodná) spočívající v tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím či postupem odvolacího soudu je otázkou právního posouzení věci. 21. Navrhovatel spatřuje důvodnost svého dovolání v tom, že napadené rozhodnutí soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Navrhovatel v dovolání vymezuje několik otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, navíc navrhovatel zdůrazňuje, že ve všech otázkách hmotného a procesního práva, vytýčených v dovolání, odvolací soud současně postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (především čl. 36 odst. 1.). Navrhovatel podotýká, že navíc v případě všech otázek zásadního právního významu formulovaných žalovaným pro toto dovolání, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, odvolací soud současně postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod
11
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
(především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy.
A) Odvolací soud porušil právo navrhovatele na spravedlivý proces, neboť usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.4.2014, č.j. 1 VSPH 58/2014-A-29, bylo vydáno pouze na základě ničím nedoložených tvrzení nevěrohodného dlužníka3 a neprůkazných dokumentů v Italštině. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť k němu dospěl pouze a jen na základě prakticky ničím nedoložených tvrzení dlužníka, na jehož nevěrohodnost navrhovatel poukázal a jehož nevěrohodnost doložil důkazy. Je evidentní, že dlužník je předlužen, má eminentní zájem na tom, aby čeští věřitelé se museli domáhat svých pohledávek v rámci insolvenčního řízení v Itálii, neboť dlužník získá čas, aby své majetky řízeně předvedl na třetí osoby, a oficiálně se zbavil svých majetků, jak to činí v ČR v případě závazku vůči panu Duškovi, kdy údajná pohledávka pana Duška ve výši 4.500.000,-Kč narostla o různé sankce na částku 12.378.695,-Kč (resp. 15.888.257,10Kč), kterou dlužník uznal formou exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, a obratem byla na majetek dlužníka zahájena exekuce. Exekuce byla zcela náhodou zastavena 10 dní před podáním návrhu na insolvenci na základě Dohody o posečkání se splatností, kterou se pozastavuje splatnost všech pohledávek do 30. 6. 2014. Uvedenou dohodou dlužník prokazoval, že v době podání návrhu na insolvenci dne 1.11.2013 nebyl předlužen. Soudy mají rozhodovat na základě důkazů i v rámci řízení o insolvenčním návrhu, a ne na základě pouhých ničím nedoložených tvrzení. Odvolací soud se vůbec nevypořádal ve svém rozhodnutí s tvrzením navrhovatele, pokud se jedná o jím uváděné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Odvolací soud se rovněž vůbec nevypořádal ve svém rozhodnutí s interpretačním pravidlem (na které poukazoval navrhovatel), pokud se jedná o místo, kde jsou soustředěny hlavní ekonomické zájmy dlužníka, které podává bod 13 recitálu (Tzv. recitál je text, který předchází samotným ustanovením nařízení a představuje významnou interpretační pomůcku.) touto definicí: „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, by mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami.“, a to za situace, kdy navrhovatel navrhoval důkazy svědeckými výpověďmi sousedů dlužníka na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2, které měly prokázat, že dlužník v době podání návrhu na insolvenci trvale bydlel na této adrese, na které nepřetržitě bydlí od počátku 90-tých let minulého století.
Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na článek autora Pavla Vrchy nazvaný K odůvodnění rozsudku4 podle § 157 odst. 2 až 4 o. s. ř. str. 20 a násl., z něhož cituje: „V rozhodovací praxi bývá poměrně často zjišťován nesprávný postup soudů při odůvodňování rozhodnutí v tom směru, že soudy opomíjejí vypořádat se s právní argumentací procesně neúspěšného účastníka řízení, která kromě vlastní prezentace právně kvalifikačního pohledu, jak by měla být věc rozsouzena, povětšinou obsahuje i odkazy na tvrzenou relevantní judikaturu, jež takto prezentovaný právní názor má argumentačně podporovat. Ústavní soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy s případnou 3
Navrhovatel mimo jiné založil v rámci svého odvolání důkaz o nevěrohodnosti dlužníka, a to rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26C 110/2010 ze dne 29. 12. 2011. V rámci tohoto řízení byl dlužník vyslýchán jako svědek, a soud jej považoval za nevěrohodného, a výslovně uvedl, že neuvěřil jeho svědecké výpovědi, neboť je v rozporu s tím, co svědek právními písemnými úkony projevil. 4
Uvedené se vztahuje rovněž na usnesení
12
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. Uvedl dále, že argumentuje-li účastník řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se obecný soud s těmito názory v těchto pramenech uvedenými argumentačně vypořádat, případně i tak, že vysvětlí, proč je nepovažuje pro danou věc za relevantní. Jen tak může být odůvodnění rozhodnutí soudu přesvědčivé a jen tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný je výklad práva ten, který soud zvolil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03 – následující citace doplněna stěžovatelem: „Argumentuje-li účastník řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se obecný soud s názory v těchto pramenech uvedenými argumentačně vypořádat případně i tak, že vysvětlí, proč je nepovažuje pro danou věc relevantní. Jen tak může být odůvodnění rozhodnutí soudu přesvědčivé a jen tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný výklad práva je právě ten výklad, který soud zvolil. [……] Pokud tedy odvolací soud opomenul, [……], ve své argumentaci zcela opomenul právní argumentaci účastníka řízení a nadto do svého odůvodnění pojal v podstatě ne dosti srozumitelný závěr, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. podobně výše cit. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 176/96).“ Porušení práva na spravedlivý proces je rozhodně kvalifikovaným dovolacím důvodem. Stěžovatel cituje k uvedené problematice relevantní judikaturu: Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1437/07 ze dne 9. ledna 2008: „Pokud soud odmítne provedení důkazu, je nezbytné odmítnutí návrhu důsledně odůvodnit, v odůvodnění reagovat na námitky uplatněné účastníkem řízení i ve vazbě na ostatní skutečnosti, které vyšly najevo, a rovněž pochyby nevyvolávajícím způsobem zdůvodnit závěry učiněné na základě skutkového stavu, zjištěného bez provedení odmítnutých důkazů. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy, což platí zvláště za situace, kdy je účastníku řízení vytýkáno neunesení důkazního břemene, přičemž je zřejmé, že v důsledku postupu soudů mu tato možnost ani v plném rozsahu nebyla dána.“ Navrhovatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť nebyly provedeny jím navržené důkazy prokazující, že dlužník v době podání návrhu měl trvalé bydliště v ČR, ze kterého řídil své podnikatelské aktivity na území ČR. Navrhovatel navrhl provést důkaz výslechem svědků, kteří jsou vlastníky bytových a nebytových jednotek, nebo jejich nájemci na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2. Soud navržený důkaz bez relevantního zdůvodnění neprovedl. Navíc odvolací soud porušil navrhovatelovo právo na spravedlivý proces, resp. jeho součást rovnost zbraní, neboť odvolací soud se neumožnil vyjádřit se stěžovateli k vyjádření dlužníka, před svým rozhodnutím. Vrchní soud nejdříve zveřejnil v insolvenčním rejstříku proti všem zvyklostem pouze podání dlužníka bez příloh tohoto podání, na které se dlužník v podání odvolával. Následně se navrhovatel obrátil na Vrchní soud v Praze, aby mu umožnil nahlédnutí do spisu, aby se mohl adekvátně k vyjádření dlužníka vyjádřit, a reakcí odvolacího soudu bylo, že tento v insolvenčním rejstříku dodatečně zveřejnil rovněž přílohy vyjádření dlužníka. Navrhovatel se vyjádřil k vyjádření dlužníka obratem poté, co po urgencích navrhovatele Vrchní soud až dne 15. 4. 2014 zveřejnil přílohy podání dlužníka v insolvenčním rejstříku. Vrchní soud ale rozhodl již dne 14. 4. 2014, aniž přihlédl k vyjádření navrhovatele ze dne 16. 4. 2014. Navrhovateli nebylo umožněno, aby se k vyjádření dlužníka a v něm nepravdivým tvrzením mohl
13
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
vyjádřit před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze o odvolání. Navrhovatel ve svém vyjádření všechny argumenty dlužníka vyvrátil.
Svým nezákonným procesním postupem jak soud prvního stupně, tak odvolací soud upírá navrhovateli právo na spravedlivý proces a výrazně mimo jiné narušuje princip kontradiktornosti a rovnosti zbraní a dalších stěžejních principů níže uvedených a dále rozvedených v tomto dovolání. Tento protiprávní postup soudu prvního stupně a odvolacího soudu poškozující navrhovatele dosahuje ústavněprávního rozměru.
Soud prvního stupně své rozhodnutí učinil pouze a jen na základě důkazně nedoloženém tvrzení dlužníka, a aniž by umožnil se navrhovateli k tvrzením dlužníka jakkoli vyjádřit. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu
prvního stupně, aniž se ve svém rozhodnutí jakkoli relevantně5 vypořádal s argumentací a důkazy předloženými navrhovatelem (soud prvního stupně rozhodl pouze na základě nedoložených tvrzení dlužníka, ke kterým navrhovateli nebylo umožněno před rozhodnutím soudu prvního stupně se ani vyjádřit). Právo na spravedlivý proces zahrnující mimo jiné princip kontradiktornosti a princip rovnosti zbraní, je součástí Listiny základních práv a svobod. Komentované vydání Listiny základních práv a svobod, nakladatelství Wolters Kluver, 1. Vydání z roku 2012, autorů Wagnerové, E., Šimíčka, V., Langáška, T. a Pospíšila, I. a kol. - k čl. 36 (Právo na spravedlivý proces), str. 728, uvádí mimo jiné následující: „8. Právo na spravedlivý proces zahrnuje celý komplex práv jednotlivce, který se váže k procesní ochraně jeho práv a oprávněných zájmů. Obsahuje v sobě celou řadu dílčích principů, které ve svém souhrnu vytvářejí spravedlnost řízeni: [……] (b) zákonem stanovený postup a upravený proces, (c) spravedlivé rozhodnutí, „9. Na tyto „páteřní“ součásti práva na fair proces se váží další dílčí zásady, některé výslovně garantované v hlavě páté Listiny6 či v Úmluvě7 [……] - rovnost zbraní - zákaz libovůle a - právo na náležité odůvodněni, - hodnoceni důkazů v takové podobě, aby se skutková zjištění nedostala do extrémního nesouladu s provedenými důkazy, - opomenuté důkazy, - právo na verifikaci pravosti a vypovídací hodnoty důkazu či - vyloučeni překvapivých rozhodnutí - k principu rovnosti zbraní, str. 778, uvádí mimo jiné následující: „Doktrína „rovnosti zbraní“, ačkoli nebyla zprvu bezvýhradně přijata (viz odlišné stanovisko V. Ševčíka k nálezu Pl. ÚS 15/01), je nyní Ústavním soudem pravidelně dávána do souvislosti s rovností účastníků řízení (tento pojem k srpnu 2011 zmiňovaly téměř dvě desítky nálezů v právních větách a v odůvodnění o něm hovořilo přes sto nálezů; nejméně
5
Navrhovatel používá výraz relevantně
6
Listina základních práv a svobod, vyhlášená zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, republikovaná usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod 7 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb
14
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
dvanáct nálezů zmiňuje současně rovnost zbraní a čl. 37 odst. 3 Listiny) Princip rovnosti zbraní, equality of arms, l´égalité des armes, je nyní součástí mnoha set rozhodnutí ESLP, argumentujících čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a je nepochybné, že je jednou z esenciálních součástí práva na spravedlivý proces.“ V insolvenční řízení, které se sice vyznačuje určitými specifiky, strany rovněž musí mít vždy přiměřeně rovné postavení. Kontradiktornost aktivizuje strany při shromažďování důkazů. Kontradiktornost civilního procesu spočívá v úsilí o dosažení společensky žádoucího výsledku sporu. Soud prvního stupně měl minimálně poučit navrhovatele, že hodlá na základě prohlášení dlužníka návrh na insolvenci zastavit, a odvolací soud měl vyzvat navrhovatele, aby se k vyjádření dlužníka k odvolání vyjádřil, popř. mu tuto možnost alespoň umožnit tím, že rozhodne v přiměřené době od zveřejnění vyjádření dlužníka včetně jeho příloh v insolvenčním rejstříku, a to vše za situace, kdy nelze navrhovateli vytknout, že by v průběhu řízení nepostupoval s respektem k zásadě Vigilantibus iura skripta sunt, když na vyjádření dlužníka reagoval během jednoho dne, od okamžiku zveřejnění jeho příloh v insolvenčním rejstříku. Navrhovatel považuje za porušení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, porušení práva na náležité odůvodnění rozhodnutí soudů, takový postup soudů, že soudy mají za prokázané, že hlavní ekonomické zájmy dlužníka jsou v Itálii, pouze a jen ze skutečnosti, že dlužník pouze tvrdí, že v Itálii vlastní pozemky (aniž by dlužník o jejich vlastnictví předložil jediný důkaz, a niž by znaly jejich hodnotu, výměru a určení), a pouze tvrdí, že vlastní podíly ve 2 společnostech v Itálii, a že v Itálii platí sociální a nemocenské pojištění, a léta má trvalé bydliště v Německu, a na území ČR se prakticky léta nevyskytuje, nepodniká, a nemá žádné příjmy, a naopak je podle soudu nepostačující k prokázání, že dlužník má hlavní ekonomické zájmy v ČR popř. stálou provozovnu, když navrhovatel důkazně prokázal, že dlužník vlastní lukrativní nemovitosti v Praze (které dlouhodobě pronajímá), dále že vlastní podíly v 5-ti společnostech v ČR, z nichž nejméně společnost TROJANOVA s.r.o. musí vyvíjet ekonomickou činnost, neboť dlužník se v říjnu 2013 zavázal, že jím vlastněná společnost TROJANOVA s.r.o., ve které je rovněž jediným jednatelem, uhradí do 30. 6. 2014 jeho dluhy ve výši desítek miliónů Kč, navíc kdy navrhovatel prokazuje, že dlužník v době podání návrhu na insolvenci má trvalé bydliště v Praze, a že je krajně nevěrohodný, neboť např. ve výkazu závazků zaslaném insolvenčnímu soudu neuvedl svůj závazek ve výši 2 808 335,- Kč s příslušenstvím vůči panu Vladimíru Beckovi. Tento závazek byl v době, kdy dlužník podával na soud prohlášení o svých závazcích, po splatnosti a vykonatelný. To vše za situace, kdy dlužník prohlásil, že po dobu několika let na území ČR nepodniká, a na území ČR nedosahuje žádné příjmy, jak dle dlužníka vyplývá ze skutečnosti, že nepodává na území ČR daňová přiznání k dani z příjmu. Uvedený postup soudů vede rovněž k jejich nepřezkoumatelnosti a k vadnému postupu pokud se jedná o hodnocení důkazů dle § 132 OSŘ. Soudy nemohou své závěry ani v řízení o insolvenčním návrhu odůvodnit tak, že dlužník prohlásil, pravdivě tvrdí (tvrzení se nerovná důkaz) a tečka a ignorovat tvrzení, důkazy, které překládá navrhovatel, nevypořádat se s právními předpisy, resp. výkladovými pravidly, na které odkazuje navrhovatel, a nezaujmout žádné stanovisko k judikatuře, kterou zmiňuje navrhovatel. A navíc se nevypořádat se zcela evidentní nevěrohodností dlužníka a jeho tvrzení, a to vše za situace, kdy rozhodnutí soudů jsou fakticky zdůvodněna pouze a jen tvrzením a prohlášením dlužníka. 15
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
K náležitostem odůvodnění usnesení navrhovatel cituje z článku Pavla Lavického nazvaného „Odůvodňování usnesení v civilním řízení soudním“ – publikovaného dne 30. 1. 2009 v Právním fórum, LIT32259CZ : „povinnost soudu odůvodnit své rozhodnutí sleduje určité společné cíle (transparentnost, kontrolovatelnost, vyloučení libovůle), a to bez ohledu na formu soudního rozhodnutí [……] „neodůvodněné usnesení je nepřezkoumatelné; tam, kde je možný přezkum jiným orgánem, musí být rozhodnutí odůvodněno.“ Pokud se jedná o následky nevyhovujícího odůvodnění soudního rozhodnutí odvolacího soudu, navrhovatel cituje z uvedeného článku autora Pavla Vrchy: “součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je i právo účastníka řízení na takové odůvodnění soudního rozhodnutí8, které jasně a srozumitelně dává odpovědi na všechny skutkové a právně relevantní otázky, jež souvisejí s předmětem soudní ochrany, tj. s uplatněním nároků a obranou proti takovému uplatnění. Povinnost řádně a korektním způsobem odůvodnit rozhodnutí vyplývá rovněž z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva svobod. Potřeba řádného odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývá také z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jakož i z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“, „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“).“, Navrhovatel si je vědom skutečnosti, že dovolání dle OSŘ ve znění účinném od 1. 1. 2013 lze v souladu s § 241a odst. 1 ((ve znění účinném do 31. 12. 2012 se jednalo o § 241a odst. 2 písm. b)) podat „pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“ Jak z dosavadní rozsáhlé judikatury NS ČR vyplývá, nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí byla v případě posuzování přípustnosti dovolání dle znění OSŘ účinném do 31. 12. 2012 posuzována dle § 241a odst. 2 písm. a) jako dovolací důvod spočívající v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nepřezkoumatelnost je evidentně otázkou právní, přesněji otázkou procesního práva. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva. Navrhovatel příkladně uvádí rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 284/2010 ze dne 29. listopadu 2011, ze kterého cituje: „Absence řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem znemožňuje dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost a řízení trpí vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný pod číslem 10 v sešitu 3/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze); ve svých důsledcích představuje rovněž porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný pod číslem 12/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). [……] Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zrekapituloval skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, včetně těch, které zaujal ve vztahu k procesní obraně žalovaných, a vylíčil mimo jiné i námitky, jimiž žalované zpochybnily správnost právních závěrů soudu prvního stupně [……]K těmto námitkám zpochybňujícím právní posouzení věci soudem prvního stupně však odvolací soud neučinil žádné závěry a ani se alespoň formou odkazu neztotožnil s právním 8
Autor nepoužívá výrazu rozsudek, nýbrž rozhodnutí, což je širší pojem zahrnující rovněž usnesení.
16
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
posouzením soudu prvního stupně. Protože se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal ani s jedinou z četných námitek, [……], a ve svém právním posouzení je ponechal oproti ostatním námitkám zcela stranou, jako kdyby uplatněny vůbec nebyly, je jeho rozhodnutí v tomto rozsahu nepřezkoumatelné a dovolací soud je pro popsanou vadu, která zatěžuje odvolací řízení, neměl možnost věcně přezkoumat.“
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu představuje rovněž porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak vyplývá z odborné literatury (viz výše uvedená citace z článku autora Pavla Vrchy), a jak bylo opakovaně judikováno jak Ústavním soudem, tak NS ČR, navrhovatel příkladně uvádí: -
Rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3783/2008 z 15. prosince 2010, ve kterém NS ČR dospěl k závěru, navrhovatel cituje: „Případná absence řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem znemožňuje dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost a řízení trpí vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srovnej rozsudek Vrchního sudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/9341/93, uveřejněný pod číslem 10 v sešitu 3/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze); ve svých důsledcích představuje rovněž porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný pod číslem 12/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
- Sb. ÚS sv. 36 N 7/2005 – ÚS sp. zn. II. ÚS 393/03, navrhovatel cituje: „Tím, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí jakkoliv nezabýval svým rozhodnutím ohledně nepřiznaného příslušenství pohledávky, zatížil tak rozhodnutí vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů (zejména ustanovení § 157 odst. 1 o. s. ř.) i zásad, vyjádřených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Uvedené vady činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a současně i neústavním ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ B) Navrhovatel je přesvědčen, že následující závěry obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu jsou rovněž nepřezkoumatelné: i. „K odvolacím námitkám navrhovatele, podle nichž dlužník má v České republice nemovitý majetek, odvolací soud uvádí, že skutečnost, že se některý majetek dlužníka nachází na území České republiky k zahájení insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení nestačí.“
Uvedený závěr odvolacího soud je nepřezkoumatelný. Dle navrhovatele není zřejmé, jak odvolací soud k takovému závěru dospěl, neboť
navrhovatel v odvolacích námitkách mimo jiné výslovně uváděl, že dlužník na území ČR nemovitý majetek nejen vlastní, ale že s ním rovněž podniká, že pronajímá byty a nebytové prostory na adrese Na kozačce 6, 120 00 Praha 2. Navrhovatel souhlasí s odvolacím soude, že vlastnit majetek na území České republiky k zahájení insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení by za určitých okolností nemuselo stačit. Navrhovatel však tvrdil a prokazoval, že dlužník s nemovitým majetkem podniká, neboť jej dlouhodobě pronajímá, což je podstatný rozdíl. 17
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Navíc na jedné straně je pro odvolací soud postačující, že dlužník tvrdí, že vlastní nemovitosti v Itálii a podniká v zemědělství, na území ČR se léta téměř nevyskytuje, nepodniká a nemá žádné příjmy. Takže v případě dlužníka jsou jeho pouhá tvrzení o vlastnictví nemovitostí s prohlášením o podnikání pro soud dostačující. Na druhé straně je pro soud nedostačující tvrzení navrhovatele důkazně doložené, že dlužník vlastní lukrativní nemovitosti v Praze, které dlouhodobě pronajímá. Kdyby soud dal navrhovateli přiměřený prostor pro reakci na tvrzení dlužníka, nabídl by navrhovatel, jak to učinil ve svém podání ze dne 17. 4. 2014, další důkazy k prokázání, že uvedené nemovitosti v Praze dlužník dlouhodobě od roku 2005 do současnosti pronajímá, a z pronájmu dosahuje nemalých příjmů. Jak je uvedený postup soudu principiálně nesprávný a nezákonný až absurdní dokumentuje následující: Navrhovatel zakládá listinu Usnesení MS v Praze sp. zn. 47 Cm 309/2010, kterým MS v Praze rozhodl, že Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne 23.1.2014 se zamítá. Z uvedené listiny vyplývá, že dlužník pan Zmek tvrdí, že v roce 2012 jeho příjmy
z podnikání v zemědělství v Itálii činily 3.037,-EUR a příjmy z pronájmu nemovitostí v ČR 168.000,- Kč. Navrhovatel navrhuje důkaz soudním spisem vedeným u MS v Praze č.j. 47 Cm 309/2010. V rámci uvedeného soudního řízení dlužník Marcel Zmek požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud jej vyzval, aby mimo jiné soudu sdělil své příjmy. Dlužník uvedl, že příjmy za rok 2013 nemůže upřesnit, neboť za rok 2013 bude mít zpracováno daňové přiznání až v červnu 2014. Z uvedeného je rovněž mimo jiné evidentní, že dlužník uváděl nepravdivé tvrzení, že v roce 2013 (dlužník dokonce uváděl, že po dobu několika posledních let) byly jeho hlavní ekonomické zájmy na území Itálie, a že v ČR nemá ani stálou provozovnu, a nedosahuje žádných příjmů, když v jiném řízení ještě v dubnu 2014 tvrdí, že nezná výši svých příjmů v roce 2013. Jak tedy mohl tvrdit, že jeho hlavní ekonomické zájmy jsou na území Itálie. Navrhovatel cituje z usnesení MS v Praze č.j. 47 Cm 309/2010, kterým soud rozhodl tak, že žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne 23. 1. 2014 se zamítá. Navrhovatel cituje z odůvodnění: „Usnesením č.j. 47 Cm 309/2010-264 ze dne 7.2.2014 soud vyzval žalovaného k předložení vyplněného „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce" (dále jen „prohlášení11) a doložení uváděných skutečností.“ „Na výzvu žalovaný9 reagoval zasláním vyplněného prohlášení, v němž uvedl, že
podniká v zemědělství v Itálii, v roce 2012 dosáhl příjmů ve výši 3.037,9
Pan Zmek – doplněno navrhovatelem
18
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
EUR, daňové přiznání za rok 2013 žalovaného dosud nebylo zpracováno. Žalovanému plynou příjmy z pronájmu nemovitostí (bytové jednotky a nebytového prostoru) nacházejících se v Praze na Vinohradech (ve výši 168.000,- Kč ročně) a v Itálii (3.105,- EUR ročně).“ Dlužníkovy příjmy za rok 2012 byly následující:
Příjmy dosažené na území ČR: - z pronájmu nemovitostí vlastněných dlužníkem 168.000,- Kč Příjmy dosažené na území Itálie: - Z pronájmu nemovitostí – 3.105,-EUR - Ze zemědělské činnosti – 3.688,27 EUR Celkem 6.793,27 EUR (uvedená částka odpovídá částce 95.362,80Kč přepočteno kursem vyhlašovaným ČNB ke dni 31.12.2012 – 25,140Kč/1EUR). Z uvedeného je zcela evidentní, že dlužník měl v roce 2012 stálou provozovnu na území ČR, a vzhledem ke skutečnosti, že se v jeho majetkových poměrech, jak vyplývá z výpisu z KN v roce 2013, ani v roce 2014 nic nezměnilo, nadále má stálou provozovnu na území ČR, a rovněž má hlavní ekonomické zájmy na území ČR, neboť jeho příjmy z podnikatelské činnosti na území ČR jsou vyšší, než na území Itálie, a z insolvenčních soudů si dělá legraci, když navíc v rámci tohoto řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 argumentoval, že léta nepodniká na území ČR s tím, že na území ČR nemá žádné příjmy a nepodává na území ČR žádná daňová přiznání. Z výše uvedeného je nepochybné, že je dána příslušnost soudů v ČR, k zahájení insolvenčního řízení, jak tvrdil a prokazoval, a tvrdí a prokazuje navrhovatel. Navíc v této souvislosti je nezbytné poukázat na naprostou nevěrohodnost dlužníka, který v rámci MSPH 95 INS 36829/2013 prohlašoval, že na území ČR několik let nepodniká a nemá žádné příjmy a jako důkaz uváděl, že nepodává daňové přiznání finančním úřadům v ČR. Navrhovatel cituje: „Z těchto důvodů též dlužník jako daňový rezident nepodává ani přiznání k dani z příjmů v České republice - o vydání tohoto potvrzení dlužník žádal, avšak ze strany správce daně mu bylo sděleno, že takové potvrzení se nevystavuje.“ Navrhovatel k prokázání, že dlužník nadále uvedené nemovitosti v roce 2013 a 2014 pronajímal a pronajímá, navrhuje výslech správce budovy Na
19
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Kozačce 6, Praha 210, ve které se nacházejí nemovitosti ve vlastnictví dlužníka. Z uvedeného důkazu Usnesení MS v Praze sp. zn. 47 Cm 309/2010, kterým MS v Praze rozhodl, že Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne 23.1.2014 se zamítá, vyplývá, jak neopodstatněné a právně nezdůvodnitelné je posuzovat místo hlavního ekonomického zájmu dlužníka a otázku existence provozovny na území ČR pouze a jen na základě prohlášení dlužníka, který ve svých prohlášeních adresovaných soudu uváděl řadu neopravdivých skutečností, na což navrhovatel upozornil. ii.
Stejně tak ani skutečnost, že dlužník je společníkem či jednatelem v několika obchodních společnostech nevede k závěru, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu výše citovaného nařízení.
Uvedený závěr odvolacího soudu je rovněž nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, z jakých důkazů resp. skutečností odvolací soud dospěl k uvedenému závěru, s výjimkou nepravdivých tvrzení naprosto nevěrohodného dlužníka. Navrhovatel tvrdil a tvrdí, a prokazoval a prokazuje, že dlužník musí minimálně prostřednictvím společnosti TROJANOVA s.r.o., ve kterém vlastní 100 % podíl, a je jediným jednatelem, podnikat, jinak by logicky nemohl splatiti do 30.6.2014 závazek, ke kterému se zavázal Dohodou o posečkání ze dne 22. 10. 2013. Navrhovatel ve svém odvolání mimo jiné namítal následující, pokud se jedná o závěr soudu ad ii.: Dlužník mimo jiné v seznamu závazků ze dne 21. 11. 2013 uvádí: „2) Bohumil Dušek, Výše závazků: 12.378.695,-Kč s příslušenstvím, Důvod existence závazku: -jedná se o pohledávku z titulu půjčky poskytnuté společně a nerozdílně ve prospěch dlužníka a dále společnosti TROJANOVA s.r.o., IČ: 26492776, se sídlem Praha 2, Trojanova 342/18, PSČ: 12000, ve výši 4,500.000,- Kč, kdy celková pohledávka 12,378.695,- Kč sestává smluvního úroku, úroku z prodlení a smluvních pokut a dalšího příslušenství; -v současné době je pohledávka nesplatná, neboť dohodou ze dne 22. 10. 2013 došlo k odložení splatnosti na dobu do 30. 6. 2014, kdy je předpoklad, že bude zcela uspokojena druhým hlavním dlužníkem společností TROJANOVA s.r.o..“ Uvedené tvrzení dlužníka, vyvrací jeho jiné tvrzení, a to že „dlužník se v České republice již více let téměř vůbec nezdržuje, majetek, který mu na území ČR zbyl, je jen zůstatkovým majetkem — v podstatě se omezil již jen na 3 jednotky zapsané na LV č. 7244 v k.ú. Vinohrady a na několik obchodních podílů v obchodních společnostech, které v zásadě již nyní nevyvíjí další činnost,“ učiněné ve vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu dne 21. 11. 2013.
10
Jak navrhovatel již navrhoval ve svém podání ze dne 16. 4. 2014
20
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Dlužník sám uvádí, že společnost TROJANOVA s.r.o. dluží společnosti Sberbank CZ, a.s., IČ: 25083325 částku 15.888.257,10 Kč s příslušenstvím. Pokud by do 30. 6. 2014 měla Bohumilu Duškovi uhradit částku 12.378.695,-Kč s příslušenstvím, jednalo by se celkem o částku 28.266.952,10 Kč plus příslušenství. Je zcela zřejmé, že tvrzení dlužníka, že společnost TROJANOVA s.r.o. nevyvíjí žádnou další činnost je nepravdivé, neboť lze si těžko představit, že bez vyvíjení další ekonomické činnosti by společnost byla schopna splatit svůj závazek ve výši 28.266.952,10 Kč (kdyby uvedenými prostředky disponovala, jistě by své závazky již uhradila). Dlužník, který je vlastníkem 100 % podílu ve společnosti TROJANOVA s.r.o. a jediným jednatelem, si musí být vědom, že bez vyvíjení další ekonomické činnosti by nebyla společnost schopna své závazky do 30. 6. 2014 splatit. Je zcela evidentní, že tvrzení dlužníka o nečinnosti společnosti TROJANOVA s.r.o. musí být zcela účelově nepravdivé. Jak jinak, než v důsledku intenzivní ekonomické činnosti, by společnost TROJANOVA s.r.o. byla schopná splatit své závazky. Navrhovatel na uvedenou skutečnost ve svém odvolání výslovně poukazoval. Stěžovatel zde zmiňuje navíc rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 1285/2004, ze dne 28. února 2006, ve kterém se NS ČR podrobněji zabýval nepřezkoumatelností rozsudku soudu prvního stupně, a ve kterém dospěl k následujícím závěrům: „Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále uvedeno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR/C. H. Beck, pod označením C 45 zaujal právní názor, že o nepřezkoumatelný rozsudek jde i tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy a jestliže ze závěrů soudu ohledně různých sporných položek není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. K obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 15, III. dílu, č. 122. V těchto případech pak nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování nebo jeho doplňování odvolacím soudem a nezbývá, než takové rozhodnutí podle § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srovnej rozsudek 21
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1993, pod číslem 19). Pokud tak odvolací soud neučiní (a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí či změní), zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Je pravdou, že odvolací soud své rozhodnutí nepostavil na provedených důkazech, ale pouze na tvrzeních dlužníka, ale i v tomto případě se měl i těmito rozpory v tvrzeních dlužníka v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, a ne svoje rozhodnutí odůvodnit tak, že zredukuje tvrzení navrhovatele (např. v tom směru, že skutečnost, že se některý majetek dlužníka nachází na území České republiky k zahájení insolvenčního řízení ani jako územního úpadkového řízení nestačí, stejně tak ani skutečnost, že dlužník je společníkem či jednatelem v několika obchodních společnostech nevede k závěru, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu výše citovaného nařízení) a navíc se jeho právní argumentací a jím nabízenou judikaturou vůbec nezabýval, stejně tak věrohodně relevantně nezdůvodnil odmítnutí provedení důkazů navrhovaných navrhovatelem. C) Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí, ani v jeho odůvodnění vůbec nevypořádal mimo jiné s následující argumentací a judikaturou zmiňovanou navrhovatelem:
-
Pokud se jedná o místo hlavního zájmu dlužníka, Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 VSOL 171/2008-A-30 KSBR 40 (26) INS 3469/2008 2 VSOL 171/2008-A-30 ze dne 22. dubna 2009, jako jedno z klíčových kritérií pro určení stanovil, že již při uzavírání smlouvy, z níž dotčený závazek vyplynul, měli být věřitelé schopni předvídat, v kterém státě by případně řízení proběhlo. Jak z řízení ve věci pohledávky JUDr. Baránka za dlužníkem, tak JUDr. Cupky za dlužníkem jednoznačně vyplývá, že dlužník v okamžiku vzniku závazku uváděl svoji adresu v ČR Praha 2, Trojanova l8, PSČ 120 00.
-
Pokud se jedná o pojem resp. definici hlavního zájmu dlužníka, tuto samo Nařízení ES č. 1346/2000, o insolvenčních řízeních nevysvětluje. Pomocnou ruku nám podává bod 13 recitálu (Tzv. recitál je text, který předchází samotným ustanovením nařízení a představuje významnou interpretační pomůcku.) touto definicí: „místo, kde jsou soustředěny
hlavní zájmy, by mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami“. Z uvedených skutečností tvrzených navrhovatelem a jím navrhovaných důkazů jednoznačně vyplývá, že v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení dlužník spravoval své zájmy z území ČR. Navrhovatel navrhnul v odvolání důkazy, svědčící o skutečnosti, že dlužník v době podání návrhu na insolvenci bydlel v ČR na adrese Praha 2, Trojanova l8, PSČ 120 00, a to svědka pana Dmitry Egortseva, nar. 27. 7. 1967, bytem Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2, který je sousedem dlužníka od roku 2007, kdy od společnosti Trojanova s.r.o. (ve vlastnictví dlužníka) koupil byt. Dle pana Egortseva dlužník v bytě na adrese Praha 2, Trojanova l8, PSČ 120 00 bydlí nepřetržitě od roku 2007 do současnosti, a na adresu Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2 je dlužníkovi doručována rovněž pošta. Navrhovatel dále navrhnul za stejným účelem vyslechnout JUDr. Josefa Cupku, bytem Lomená 499/3, Střešovice, 162 00 Praha 6, který má advokátní kancelář na adrese Praha 2, Trojanova l8, PSČ 120 00. 22
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Poté, co se navrhovatel seznámil s vyjádřením dlužníka k odvolání navrhovatel zkontaktoval většinu vlastníků a nájemců bytů v domě na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2, a všichni, které se mu podařilo zkontaktovat, potvrdili, že dlužník na adrese Trojanova 18 bydlí několik let11 dokonce si vzpomněli, že v létech 2012 a 2013 s ním ve společné domácnosti několik měsíců na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha bydlela družka s cca 1 ročním dítětem (dlužník před sousedy prezentoval dítě jako svoji dceru), a že rozhodně na této adrese dlužník bydlel do konce roku 2013, navrhnul výpovědi svědků JUDr. Josefa Cupky, Dmitry Egortseva, Ekateriny Egortseva, Ing. Petra Treglera, Mgr. Radana Melky, Mgr. Jana Zachariáše, všichni s doručovací adresou Trojanova 18, 120 00 Praha 2.12
V. Z důvodů výše uvedených v tomto dovolání navrhovatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu napadené tímto dovoláním zrušil, popř. změnil tak, že řízení o insolvenčním návrhu dlužníka se nezastavuje a navrhovateli přiznal náklady řízení. Společenství Na Kozačce 6
11
Např. pan a paní Egortsevovi se nastěhovali v roce 2007, (to již v domě dlužník bydlel) a v domě do současnosti nepřetržitě bydlí 12 Jak navrhovatel již navrhoval ve svém podání ze dne 16. 4. 2014
23
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
47 89 Cm MSPH INS309/201030831/2013-A-35
Usnesení Městský soud v Praze rozhodl asistentkou soudce JUDr. Ing. Pavlou Řezáčovou v práv n í proti
věci žalobce: (doplnit údaje o žalobci a žalovaných dle č i 1) o odvolání žalovaného
rozsudku na zaplacení 8.500.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou takto:
Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků ze dne 23.1.2014
r,
se z a m í t á .
Odůvodnění: Odvoláním ze dne 23.1.2014 žalovaný napadl rozsudek č.j. 47 Cm 309/2010-240 ze dne 13.12.2013, kterým soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz č.j. 47 Cm 309/2010-9 vydaný dne 23.9.2010 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Usnesením č.j. 47 Cm 309/2010-264 ze dne 7.2.2014 soud vyzval žalovaného k předložení vyplněného „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce" (dále jen „prohlášení11) a doložení uváděných skutečností. Na výzvu žalovaný reagoval zasláním vyplněného prohlášení, v němž uvedl, že podniká v zemědělství v Itálii, v roce 2012 dosáhl příjmů ve výši 3.037,- EUR, daňové přiznání za rok 2013 žalovaného dosud nebylo zpracováno. Příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení žalovaný nepobírá. Žalovanému plynou příjmy z pronájmu nemovitostí (bytové jednotky a nebytového prostoru) nacházejících se v Praze na Vinohradech (ve výši 168.000,Kč ročně) a v Itálii (3.105,- EUR ročně). Žalovaný je majitelem osobního automobilu Audi Q7 v hodnotě cca 300.000,- Kč, vlastní nemovitosti v Praze na Vinohradech (byt a dvě nebytové jednotky) a velké množství pozemků v Itálii. Žalovaný je majitelem obchodních podílů pěti společností se sídlem v České republice, dvou společností v Itálii a má pohledávky za třetími osobami v celkové výši 2.341.020,- Kč. Žalovaný označil šest osob v pozici svých věřitelů. Měsíční výdaje žalovaného (daně, pojistné na sociální a zdravotní pojištění, místní poplatky, hypotéka) činí částku celkem ve výši 6.793,27 EUR; žalovaný má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti. Podle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen ,,OSŘ“) na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Podle ustanovení § 138 odst. 2 OSŘ přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
z citované právní úpravy vyplývá, že k tom u, aby soud přiznal účast 'v osvobození od soudních poplatků, m usí být doloženo, že celkové majetkové porn Č / Stečné jsou natolik neuspokojivé, že na splnění poplatkové povinnosti v plné výši nelze 7 U°aStníka osvobození od soudních poplatků je pak možné pouze za zcela v ý jim ečn ý ch w poplatková povinnost je svou povahou povinností daňovou, a na její případné p ro m iň ť ' musí být nahlíženo jak o na krajní m ožnost, kdy by v důsledku objektivní nemožnosti Pr° si potřebné prostředky bylo účastníkovi znem ožněno uplatňovat nebo bránit své ' soudu. Zároveň platí, že přiznání osvobození přichází v úvahu pouze za p ř e d p o k E ° ‘U žadatel přesvědčivě doloží své tíživé pom ěry. K tom u je nezbytné, aby o nich soudu předloží úplné a pravdivé inform ace a žádnou důležitou okolnost nezamlčel. Institut osvobození od soudních poplatků m ohou tedy v zásadě využít pouze osoby zcela nemajetné, jež nejsou z objektivních důvodů schopny si finanční prostředky opatřit.
V daném případě žalovaný vlastní jednak dvě nebytové jednotky a byt v Praze na Vinohradech, jednak řadu pozem ků v Itálii. Hodnotu nemovitostí žalovaný ani přibližně nevyčíslil, je však evidentní, že se jedná o majetek vysoké hodnoty. Přestože žalovaný neuvedl výši současných příjm ů z podnikání (vyčíslil pouze výši příjmů za rok 2012). s ohledem na tvrzenou výši m ěsíčních výdajů žalovaného (celkem 6.793,27 EUR) je zřejmé, že žalovaný musí dosahovat tom u odpovídající výše příjmů. Žalovanému nadto plynou vysoké příjmy z pronájmu nem ovitostí. Ačkoli žalovaný označil šest svých věřitelů, splatnost některých závazků žalovaného dosud nenastala, žalovaný část svých závazků neuznává ani netvrdí, že by své závazky nebyl schopen splácet. Z neúplných tvrzení žalovaného nelze učinit kvalifikovaný závěr o jeho celkových příjmových a m ajetkových pom ěrech respektive o hodnotě jeho majetku a výši jeho příjmů. Tato skutečnost jde přitom zcela k tíži žalovaného, neboť je v plné míře na něm, aby soud o splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků spolehlivě přesvědčil. V případě žalovaného však evidentně nejde o osobu nemajetnou, která by si nebyla schopna z objektivních důvodů opatřit finanční prostředky. Soud nemůže k argumentům uváděným žalovaným přihlédnout i z důvodu požadavku obecné spravedlnosti, neboť zaplacené soudní poplatky (stejně jako daně) představují zdroje příjmů veřejných rozpočtů, mohlo by tak docházet ke zvýhodňování občanů, kteří se do tíživé situace dostali vlastní vinou. např. vysoce nezodpovědným chováním ve finančních záležitostech či rozmařilým způsobem života, na úkor ostatních daňových poplatníků, a to vzhledem k tomu, že osvobození od soudních poplatků je svým charakterem osvobozením od daňové povinnosti. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 OSR, proto žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Při nesplnění základní podmínky odůvodňující možnost přiznání osvobození od soudního poplatku (majetkové poměry účastníka řízení) se soud nezabýval otázkou existence dalšího předpokladu pro osvobození (úspěšnost uplatňování práva). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
MGR. LUKÁŠ DAMBORSKÝ advokát Vrchní soud v Praze
Náměstí hrdinů 1300 140 00 Praha 4 V Praze dne 15. 4. 2014 ke sp.zn. 1 VSPH 58/2014 (MSPH 89 INS 30831/2013) Insolvenční navrhovatel-věřitel: Společenství Na Kozačce 6, IČ: 27104486 Se sídlem Na Kozačce 6, 120 00 Praha 2 Právně zastoupen: Mgr. Lukášem Damborským, advokátem č.ev. ČAK 08900 se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 Dlužník: Marcel Zmek, nar. 27. 8. 1962 bytem Bavariaring 32, 803 36 München, Německo (Trojanova 342/18, 120 00 Praha 2) (dále jen „Dlužník“) Právně zastoupen: Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Praha 5, Smíchov, Nádražní 58/110 zapsán v seznamu advokátů vedeném ČAK pod č. 4793 Ferenc a spol., advokátní kancelář
Vyjádření navrhovatele k vyjádření dlužníka
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ 1, 110 00 Praha 1, e-mail:
[email protected], IČ: 66246709, ČAK: 8900
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Přílohy: Smlouva o půjčce založená v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 Exekutorský zápis sp. zn. EZ 19/12 založený v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 Vyúčtování fondu oprav a nákladů vlastníků bytů v domě Na Kozačce 6/1288, Praha 2 za rok 2006 až 2013, ze kterého vyplývá, že uvedené byty a nebytové prostory dlužník vlastní a že jsou dlužníkem pronajímány (mimo jiné ze spotřeb médií rozúčtovaných na jednotlivé bytové a nebytové jednotky) LV č.7244 pro k.ú.Vinohrady, obec Praha 2 LV č.1323 pro k.ú.Vinohrady, obec Praha 2 Podání ze dne 8.4.2014 učiněné v rámci insolvenčního řízení vedeného u MS v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 podané navrhovatelem Společenství pro dům č.p. 342, Trojanova, Praha 2 Přihláška pohledávky SBERBANK v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 I. 1. Navrhovatel považuje za vhodné se vyjádřit k vyjádření dlužníka ze dne 4. 4. 2014, a uvést jeho některá tvrzení na pravou míru. Pokud se jedná o tvrzení dlužníka, že „pokud se dlužník zdržuje v ČR, pak je vždy ubytován v tomto hotelu - jedná se o potvrzení z doby od 13. 3. 2011 do 9. 12. 2013“ navrhovatel k tomu uvádí, že uvedené tvrzení je účelové a logicky nepravdivé, a to z následujících důvodů: -
Hotel označený dlužníkem se nachází cca 400 m od luxusně vybaveného bytu patřícího společnosti TROJANOVA s.r.o. 100 % vlastněné dlužníkem o výměře cca 200m2 na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2.
-
Alibi s bydlením v hotelu je u dlužníka zejména v oblibě, a je jakýmsi modem operandi, pokud se jedná o prokazování alibi dlužníka, a to že se buď na nějakém místě nacházel, nebo naopak že se na nějakém místě prakticky vůbec nevyskytuje. Dlužník v řízení u MS v Praze sp. zn. 47 Cm 309/2010 se snažil prokazovat, že v určité době nemohl být v Praze, neboť téhož dne se ubytoval v hotelu v Mnichově, který se nachází cca 500 m od jím tvrzeného trvalého bydliště ve Spolkové republice Německo, Bavariaring 32, 80336 München.
2. Dlužník, který jak vyplývá z tohoto řízení a z insolvenčního řízení společnosti Trojanova s.r.o., prostřednictvím společnosti Trojanova s.r.o. do poloviny roku 2013 vlastnil dva nadstandardně vybavené luxusní byty, z nichž každý má výměru cca 200 m2, v současnosti již jen jeden byt, a tvrdí, že se ubytovával v hotelu, který se nachází cca 400 m od domu na adrese Trojanova 18, a platil za hotel. Uvedené tvrzení dlužníka a údajné důkazy neprokazují, že dlužník nemá hlavní ekonomický zájem na území ČR. 3. Navrhovatel navrhnul řadu svědků v předchozích podáních, a další v tomto podání navrhuje (celkem 6 svědků), kteří mohou dosvědčit, že dlužník v domě na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2 bydlel ještě koncem roku 2013.
Uvedené tvrzení dlužníka a prokazování, že dlužník bydlel v hotelu v Praze v určitém období v souvislostmi se všemi okolnostmi a důkazy navrženými navrhovatelem, je paradoxně dalším důkazem toho, že dlužníkovy hlavní ekonomické zájmy jsou soustředěny na území ČR, jinak by nemusel přicházet 2
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
s tak nesmyslným tvrzením o bydlení v hotelu resp. předstíráním bydlení v hotelu. 4. Pokud se jedná o tvrzení, že „přestože si navrhovatel dal tak velkou práci s nalezením všech možných dokladů, nenašel žádný novější doklad, který by osvědčoval bydliště dlužníka v ČR i to dost nasvědčuje tomu, že je to dlužník, kdo v této věci uvádí pravdu“, nelze hodnotit toto jinak, než jako cynické, neboť dlužník začal uvádět adresu trvalého bydliště v SRN v souvislosti se svojí účelovou obranou proti fikci doručení směnečného platebního rozkazu v březnu 2011 (navrhovatel podrobněji rozvádí v předchozích podáních). - Dlužník právě a jen v souvislosti s uvedeným řízením začal účelově tvrdit v březnu 2011, že trvalé bydliště má léta v Mnichově (aby zmařil fikci doručení směnečného platebního rozkazu na adresu Trojanova 18, 120 00 Praha 2). Do dne 10. 3. 2011 (Plná moc udělená dne 10.3.2011 Marcelem Zmekem, r.č. 620827/0508, bytem Praha 2, Trojanova 342/18, PSČ: 120 00, pí Radce Soběslavské, r.č. 785322/3332, za účelem nahlížení do spisu v řízení, v rámci kterého byl vydán směnečný platební rozkaz1) ve všech úředních i neúředních dokumentech léta uváděl trvalé bydliště bytem Praha 2, Trojanova 342/18, PSČ: 120 00. O pět dní později dne 15. 3. 2011 uděluje dlužník plnou moc Mgr. Tomáši Ferencovi, advokátu a v plné moci uvádí adresu bytem Spolková republika Německo, Bavariaring 32, 80336 Munchen, aby jej zastupoval ve směnečném řízení a od tohoto okamžiku začíná nepravdivě čistě účelově tvrdit, že má trvalý pobyt na uvedené německé adrese v Mnichově od dob emigrace v roce 1985, a že se v Česku téměř vůbec nevyskytoval a nevyskytuje. 5. Navrhovatel si dal práci a mezitím zjistil následující skutečnosti: - že mimo jiné na shromáždění SVJ pro Společenství pro dům č.p. 342, Trojanova, Praha 2, konaného dne 10. 11. 20112 dlužník nesouhlasil s umístěním kamer ve společných částech domu s tvrzením, že kamery by narušovaly jeho soukromí, protože v bytě na adrese Trojanova 18, Praha 2 trvale bydlí. Důkazy: Výslech svědků přítomných na tomto shromáždění: JUDr. Josef Cupka Dmitry Egortsev Ing. Petr Tregler Všichni s doručovací adresou Trojanova 18, 120 00 Praha 2 JUDr. Vojtěch Suchánek z AK JUDr. Vojtěch Suchánek Celetná 11, Praha1 (řídil shromáždění vlastníků)
- Navrhovatel zkontaktoval většinu vlastníků a nájemců bytů v domě na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2, a všichni, které se mu podařilo zkontaktovat, potvrdili, že dlužník na adrese Trojanova 18 bydlí několik let,3 dokonce si vzpomněli, že v létech 2012 a 2013 s ním ve společné domácnosti několik měsíců na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha bydlela družka s cca 1 ročním dítětem (dlužník před sousedy prezentoval dítě jako svoji dceru), a že rozhodně na této adrese dlužník bydlel do konce roku 2013.
1
Důkazy založeny v předchozích podáních navrhovatele
2
V hotelu údajně dlužník bydlí již od března 2011
3
Např. pan a paní Egortsevovi se nastěhovali v roce 2007, (to již v domě dlužník bydlel) a v domě do současnosti nepřetržitě bydlí,
3
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Důkazy: Výpověď svědků: JUDr. Josef Cupka Dmitry Egortsev Ekaterina Egortseva Ing. Petr Tregler Mgr. Radan Melka Mgr. Jan Zachariáš Všichni s doručovací adresou Trojanova 18, 120 00 Praha 2 5. Zajímavé je rovněž tvrzení dlužníka, že „Z těchto důvodů též dlužník jako daňový rezident nepodává ani přiznání k dani z příjmů v České republice - o vydání tohoto potvrzení dlužník žádal, avšak ze strany správce daně mu bylo sděleno, že takové potvrzení se nevystavuje.“ S tak kuriózní obrannou argumentací se jak navrhovatel, tak ani jeho právní zástupce, doposud nesetkali. Dlužník fakticky argumentuje, že když podniká na území ČR
nezákonně a neplatí daně, tak se o podnikání ve skutečnosti nejedná. Dlužník zcela nepochybně od roku 2005 do poloviny roku 2013 mimo jiné vlastnil 2 bytové a 2 nebytové jednotky v domě na adrese Na Kozačce 6/1288, Praha 2. V současné době na uvedené adrese vlastní pouze 1 bytovou a 2 nebytové jednotky. Všechny uvedené jednotky nepřetržitě od roku 2005 pronajímá. Jedná se o následující jednotky: x bytová jednotka 1288/3 v domě čp.1288 v katastrálním území Vinohrady, obec Praha 2, číslo LV 7244, Katastrální úřad pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha x bytová jednotka 1288/1 byla v roce 2013 prodána Ing.Vítovi Spálenskému (LV 13313) – x nebytový prostor 1288/103 v domě čp.1288 v katastrálním území Vinohrady, obec Praha 2, číslo LV 7244, Katastrální úřad pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha x nebytový prostor 1288/104 v domě čp.1288 v katastrálním území Vinohrady, obec Praha 2, číslo LV 7244, Katastrální úřad pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha Jedná se o další důkaz, že dlužník měl v době podání insolvenčního návrhu hlavní ekonomické zájmy v ČR. Proč, kdyby tomu tak nebylo, by nepravdivě argumentoval, že v době podání insolvenčního návrhu neměl žádné příjmy v ČR, resp. že neměl nikdy žádné příjmy na území ČR. Důkaz: LV č.7244 pro k.ú.Vinohrady, obec Praha 2 LV č.1323 pro k.ú.Vinohrady, obec Praha 2 Výslech Ing. Tomáše Novotného ze společnosti REALTOM, s.r.o., se sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 – Vinohrady – správce domu Na Kozačce 6/1288, Praha 2 Vyúčtování fondu oprav a nákladů vlastníků bytů v domě Na Kozačce 6/1288, Praha 2 za rok 2006 – 2013, ze kterého vyplývá, že uvedené byty a nebytové prostory dlužník vlastní a že jsou dlužníkem pronajímány (mimo jiné ze spotřeb médií rozúčtovaných na jednotlivé bytové a nebytové jednotky) 6. Rovněž je krajně nepravděpodobné, aby dlužník buď působil, nebo působí celkem ve 20-ti společnostech na území ČR jako jednatel, prokurista, předseda představenstva, předseda dozorčí rady apod., a za celé období za svoji činnost neobdržel žádnou odměnu, stejně tak jako neobdržel žádný zisk z žádné z cca 20-ti společností, které vlastnil, nebo spoluvlastnil, nebo doposud vlastní. 4
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
7. Dovolává – li se účelově dlužník daňového domicilu v Itálii, ani to ho nezbavuje povinnosti platit mimo jiné daň z příjmu z nemovitého majetku na území ČR. Navrhovatel cituje ze Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku z roku 1985: „Článek 8 Příjmy z nemovitého majetku 1.Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.“
Tvrzení dlužníka, že nepodává daňové přiznání k dani z příjmů v České republice, není důkazem, že dlužník nemá hlavní ekonomické zájmy na území ČR. 8. Uvedené skutečnosti výše uvedené svědčí o absolutní nevěrohodnosti dlužníka a jeho tvrzení, stejně tak jako následující, a maximálně zpochybňují tvrzení dlužníka, že hlavní ekonomické zájmy má mimo území ČR.. Dlužník se snaží uměle vzbudit zdání, že v ČR prakticky nepobýval, nepodnikal ani nepodniká, a to přesto, že ještě do konce roku 2013 prokazatelně bydlel na adrese Trojanova 18, 120 00 Praha 2. Dlužník se zcela účelově zbavuje majetku v ČR prostřednictvím velice pochybné půjčky, která se znenadání objevila v průběhu žalobních sporů iniciovaných věřiteli JUDr. Luďkem Baránkem o 8.500.000,-Kč s příslušenstvím a JUDr. Josefem Cupkou, o 1.000.000,-Kč s příslušenstvím. Dlužník si údajně od pana Bohumila Duška měl půjčit v hotovosti částku 4.500.000,-Kč. K dnešnímu dni dlužná suma 4.500.000,-Kč z údajné smlouvy o půjčce prostřednictvím sankcí, jejichž výši žalovaný blahosklonně uznal formou exekutorského zápisu sp. zn. EZ 19/12 ze dne 09. 11. 2012 se svolením k vykonatelnosti, 4 narostla na částku 12.378.695,-Kč (resp. 15.888.257,10Kč ), a denně její výše narůstá o nesmyslné další smluvní pokuty, včetně smluvních pokut ze smluvních pokut. K podání insolvenčního návrhu činila již 15.888.257,10Kč (dle údajů dlužníka). Přesto, že z uvedené dlužné sumy pan Dušek neobdržel z vedených exekucí žádnou částku, zcela náhodou dne 22.10.2013 (10 dnů před podáním návrhu na insolvenci) uzavírá dlužník s Bohumilem Duškem Dohodu o posečkání se splatností, kterou se pozastavuje splatnost všech pohledávek do 30. 6. 2014. Uvedenou dohodou dlužník argumentuje, že není v insolvenci, neboť jeho závazek vůči panu Duškovi není splatný. 9. Dlužník tvrdí, že společnosti v ČR, které vlastní, vůbec nepodnikají, a mají pouze zůstatkový majetek. Z Dohody o posečkání se splatností vyplývá, že dluh pana Duška, který s příslušenstvím již činí 15.888.257,10Kč (dle údajů dlužníka), bude uspokojen z majetku společnosti TROJANOVA s.r.o., která má nesplacenou hypotéku ve výši 10.378.088,47Kč s příslušenstvím vůči SBERBANK5 (dlužník ručí za úvěr společnosti TROJANOVA s.r.o. a dalších závazků, jak vyplývá z insolvenčního návrhu. Z výše aktiv (nemovitosti ve vlastnictví TRAJANOVA s.r.o. tvrzených dlužníkem) jednoznačně vyplývá, že prodejem těchto aktiv nelze v plné výši s příslušenství uspokojit závazky (minimálně 30 mil. Kč) bez tohoto, aniž TROJANOVA s.r.o. vyvíjela podnikatelské aktivity. 4
Uvedenou vyšší částku uvádí dlužník ve svém podání nazvaném Seznam závazků
5
Informace z insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013
5
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
10. Navrhovatel podotýká, že hodnota aktiv dlužníka v ČR navíc výrazně převyšuje hodnotu tvrzeného majetku v Itálii, což rovněž svědčí o skutečnosti, že v době podání insolvenčního návrhu byly hlavní ekonomické zájmy dlužníka soustředěny na území ČR. Navrhovatel podrobněji rozvádí v předchozích podáních. Důkazy: Smlouva o půjčce založená v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 Exekutorský zápis sp. zn. EZ 19/12 založený v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 Dohoda o posečkání se splatností ze dne 22. 10. 2013 – založena ve spise 11. Tvrzení dlužníka o hlavním ekonomickém zájmu dlužníka v Itálii doložená údajnými daňovými přiznáními z Itálie v souvislosti s dalšími (nespornými) skutečnostmi velice pokulhávají. Povinný tvrdí, že v Itálii podniká a měl tam sám, nebo prostřednictvím společnosti, kterou vlastní příjem za rok 2012 příjem ve výši 200.000,-EUR (v dané době ekvivalent cca 5 mil. Kč) a současně nebyl schopen splatiti svůj údajný dluh z půjčky vůči panu Bohumilu Duškovi ve výši 4.500.000,Kč, který narostl z důvodu jeho nesplacení na současných 12.378.695,-Kč (resp.15.888.257,10Kč) a denně narůstá. Přitom se jej dlužník údajně pokouší umořovat majetkem v ČR a současně tvrdí, že hlavní ekonomické zájmy má v Itálii. Je to zjevný nesmysl. Kdyby dlužník vydělával v Itálii, jak tvrdí, nenechal by své dluhy, které dokonce nepopírá, dojít až do stádia exekucí na rozsáhlé majetky v ČR v hodnotě desítek mil. Kč, když je zcela zřejmé, že exekucemi získá rozhodně po odečtení všech nákladů nižší výnosy, než přímým prodejem. 12. Z logiky věci hodnota majetku resp. hodnota ekonomických zájmů dlužníka v Itálii nebude příliš vysoká, když žalovaný se vystavuje enormně vysokým ztrátám kvůli nesplacené údajné půjčce ve výši 4.500.000,-Kč, a náklady již s náklady exekuce vzrostly více než o cca 250 % nominální hodnoty půjčené částky. 13. Uvedený postup – exekuce z titulu exekutorského zápisu s přivolením k vykonatelnosti rovněž se jeví jako důkaz skutečnosti, že hlavní ekonomické zájmy dlužníka v době podání insolvenčního návrhu byly v ČR. Dlužník se zbavuje nemovitostní přes exekuce, neboť kdyby je řádně prodal, bude se evidentně jednat o ekonomickou činnost, neboť část nemovitostí je mimo jiné ve vlastnictví společnosti TROJANOVA s.r.o., která podniká v realitní činnosti, a prodej nemovitostí je realitní činností. Navrhovatel předkládá soudu podání ze dne 8.4.2014 učiněné v rámci insolvenčního řízení vedeného u MS v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013, podané navrhovatelem Společenstvím pro dům č.p. 342, Trojanova, Praha 2, z něhož žalobce cituje: „Dlužník (TROJANOVA s.r.o., jejímž jediným vlastníkem a jednatelem je dlužník Marcel Zmek – doplněno navrhovatelem) zde úmyslně uvádí zcela nepravdivé a matoucí
informace.“ „Navrhovatel má za to, že přístup dlužníka ve věci plnění jeho zákonných i soudem uložených povinností zcela koresponduje s jeho přístupem k celé věci a ke svým dluhům. Jeho prioritou je zdržování, oddalování a obstrukce, tedy vše co znemožňuje včasné a řádné plnění jeho závazků a to jak vůči věřitelům, tak i vůči soudu a státním orgánům.“ Uvedené dokumentuje rovněž, že dlužník je zcela nevěrohodnou osobou, která je ochotna tvrdit cokoli, aby nemusela plnit své závazky, a to i smyšleného tvrzení o hlavních 6
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
ekonomických zájmech v Itálii a trvalém bydlišti ve Spolkové republice Německo a tvrzení dlužníka, že jeho hlavní ekonomický zájem není na území ČR, je krajně nevěrohodné. Důkaz: Podání ze dne 8.4.2014 učiněné v rámci insolvenčního řízení vedeného u MS v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 36829/2013 podané navrhovatelem Společenství pro dům č.p. 342, Trojanova, Praha 2 14. Pokud se jedná o důkazy založené dlužníkem ve vyjádření k odvolání, které byly zveřejněny v Insolvenčním rejstříku dne 15.4.2014, navrhovatel se k nim vyjadřuje následovně. Ze založených důkazů vyplývá, že elektroměr byl společností PRE odpojen dne 19. 11. 2013. Insolvenční návrh byl podán dne 1. 11. 2013. Je evidentní, že odpojení elektroměru je účelovou reakci dlužníka, aby mohl tvrdit, že se na území ČR nezdržuje, proto zde nemůže mít hlavní ekonomické zájmy. Pokud se jedná o dokumenty v Italštině, těm navrhovatel nerozumí, a domnívá se, že by dlužník měl důkazy předkládat v autorizovaném překladu, aby jim soud mohl porozumět a aby se k nim mohl navrhovatel kvalifikovaně vyjádřit. Uvedené opětovně ilustruje nezbytnost a naléhavost, aby insolvenční řízení probíhalo u příslušného soudu na území ČR, kde v době podání insolvenčního návrhu byly soustředěny hlavní ekonomické zájmy dlužníka (z důvodů uvedených navrhovatelem v tomto a předchozích podáních). Navíc všechny tvrzené a prokázané závazky dlužníka po splatnosti jsou vůči věřitelům se sídlem nebo bydlištěm na území ČR. Představa, že by věřitelé museli všechny důkazy prokazující jejich pohledávky překládat do Italštiny, jenom proto, že dlužník předstírá, že má hlavní ekonomické zájmy v Itálii, je z hlediska insolvenčního zákona, logiky, stejně tak jako hospodárnosti, a ochrany základních lidských práv věřitelů, absurdní a nepřijatelné. 15. Skutečnosti a důkazy uvedené navrhovatelem v tomto a v předchozích podáních jednoznačně dokumentují, že hlavní ekonomické zájmy dlužníka byly a jsou včetně doby podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení na území ČR, a jeho tvrzení o hlavních ekonomických zájmech na území Itálie je účelově smyšlené. Jediným cílem dlužníka je znevýhodnit věřitele v ČR, kterým dluží peníze, (kteří byli a jsou v dobré víře, že k plnění jejich závazků dlužníkem dojde na území ČR, kde dlužník podnikal a podniká), a snaha dlužníka znemožnit resp. výrazně ztížit a časově oddálit vymáhání pohledávek věřiteli se sídlem na území ČR za dlužníkem. II.
Z důvodů uvedených v odvolání a z výše uvedených důvodů navrhovatel navrhuje, aby odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 3 IZ a napadené usnesení změnil tak, že řízení o insolvenčním návrhu dlužníka se nezastavuje.
Společenství Na Kozačce 6
7
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35
Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Městský soud v Praze dle vyhlášky 259/2012 Sb.
Pořadové číslo zprávy: 135928 / 2014 Ev. číslo: cee9427d-08da-415e-9c80-fe19101aa8f6 Druh podání: Datová zpráva z ISDS ID zprávy: 209249024 Věc: Dovolání ________________________________________________________________________________________________________ Odesílatel: ID schránky: Osoba:
nm3htri Typ datové schránky: PFO LUKÁŠ DAMBORSKÝ Adresa: Václavské náměstí 846/1, Mgr. LUKÁŠ DAMBORSKÝ, 11000 Praha, CZ advokát, ev.č. 8900 ________________________________________________________________________________________________________ Dodáno do DS dne: 27.06.2014 23:06:46 Odesláno do DS dne: 27.06.2014 23:06:45 Č.j. příjemce: MSPH 89 INS 30831/2013 Č.j. odesílatele: Sp.zn. příjemce: Sp.zn. odesílatele: Lhůta končí: K rukám: Ne Číslo zákona: Paragraf v zákoně: Odstavec paragrafu: Písmeno v paragrafu: ________________________________________________________________________________________________________ Ověření obálky: Podepsal: Sériové číslo certifikátu: Antivirový test: Elektronický podpis:
Značka je platná Informační systém datových Vystavil: schránek - produkční prostředí 17481f Platnost: Proběhl v systému ISDS Obsah podání: Časové razítko:
PostSignum Qualified CA 2 16.10.2013 - 05.11.2014 OK Platné (připojeno 27.06.2014 23:06:45)
Certifikát: Ověřeno na základě CRL z 27.06.2014 19:38:04 Datum a čas autom. ověření: 27.06.2014 23:09:54 ________________________________________________________________________________________________________ Počet podaných příloh:4 Číslo přílohy Výsledek 1 Podpis je platný
Název příl. Identifikace podepisující CRL osoby 2014-06-27 Dovolání.pdf CRL z Mgr. Lukáš Damborský 27.06.2014 / 1711f8 / 19:38:04 23.09.2013 - 23.09.2014 dohoda o posečkání se splatností.pdf
Identifikace T vystavitele certifikátu
U
K
P
R
A
C
V
PostSignum Qualified A CA 2
A
N
*
-
A
-
-
2 Podpis není připojen A N N (žádný podpis). 3 Usnesení MS v Praze sp. zn. 47 Cm 3092010.pdf Podpis není připojen A N N (žádný podpis). 4 Vyjádření navrhovatele ze dne 16. 4. 2014.pdf Podpis není připojen A N N (žádný podpis). Čas ověření příloh: 27.06.2014 23:09:54 Ověření příloh: ověřováno automaticky ________________________________________________________________________________________________________ Vysvětlení stavů při ověření příloh (vztaženo vždy k datu a času dodání): Stav "?" znamená, že systém tuto operaci ještě neprovedl, ale provedena bude Stav "-" znamená, že systém tuto operaci neprovádí Stav "!" znamená, že systém tuto operaci nemůže provést Stav "*" znamená, že bylo ověřeno proti CRL z uvedeného data. T Technické parametry1:
A=splňuje
N=nesplňuje
U Uznávaný elektronický podpis / značka:
A=připojen
N=nepřipojen
K Kvalifikované časové razítko:
A=připojeno
N=nepřipojeno
P Uznáv. el. podpis kvalif. cerfikát (platnost):
A=platný
N=neplatný
R Kvalifikované časové razítko (platnost):
A=platné
N=neplatné
A Akreditovaný poskytovatel certifik. služeb2:
A=ano
N=ne
C Kvalifikované časové razítko:
A=platné
N=neplatné
V Vytvořeno před zneplatněním certifikátu:
A=ano
N=ne
MSPH 89 INS 30831/2013-A-35 1 Technické 2
parametry – velikost, formát, škodlivý kód. Stav "Z"(Zahraniční) = certifikát není od české certifikační autority
Kontrola podpisů a razítek byla provedena na základě CRL seznamů platných k datu a času ověření datové zprávy.
