2013/2014 č. 4
TÝDEN VODY
PŘÍBĚHY RECEPTY TIP NA VÝLET
ZAJÍMAVOSTI Z KRAJE
Obsah
Úvodník
Úvodník......................... 2
Milí čtenáři, I když se blíží konec školního roku a všichni už netrpělivě vyhlížíme prázdniny. Deváťáci jsou rádi, že mají po přijímacích zkouškách na střední školy. Naše redakce stále vymýšlí a píše nové články, aby zabavili své čtenáře o přestávkách, kdy se třeba zrovna nemusí učit nebo si dopisovat úkoly. Doufám, že se Vám další číslo časopisu ZÁŠKOLÁCI bude líbit a třeba nám dodáte nápad na další rubriku či článek. Přeji příjemné čtení! Jakub Kulda Šéfredaktor
Projektový den na SŠHL Frýdlant......................... 3 Cestujeme se ŽP ........... 4 Rozhovor....................... 4 Projektový týden vody .. 5 Trocha poezie ............... 5 Nový přítel .................... 6 Příběh o přátelství ........ 8 Horolezecké centrum Šutr ............................... 9 Zábava .......................... 9 Sudoku ...................... 9 Tajemná místa ............ 10 Recepty pro každého .. 11 Kmínové tyčinky ..... 11 Rumové kytičky....... 11 Palačinky ................. 11
2
Projektový den na SŠHL Frýdlant Ve středu ráno jsme jeli do Frýdlantu na SŠHL. Jela 4., 5., 6., 7. třída. Autobusy nás dovezly přímo před školu ve Frýdlantu! Šli jsme do jídelny a tam na nás čekala paní ředitelka. Ta měla uvítací proslov a pak nám nějaký pán přidělil asistentky, abychom věděli, kam máme jít. Naše asistentka nás zavedla na první aktivitu. 1. aktivita- Včely Šli jsme rovnou z jídelny do místnosti, kde byla paní, která nám povídala něco o včelách… Také nám říkala, jak včely přezimují. V úlu je jedna královna, a na tu se musí dávat největší pozor! Ta královna je označena barvou! Včelař má asi 5 barev a podle těch barev se pozná, jak je matička stará. Dozvěděli jsme se, jak se včelař dostane pro med. Pak nám také paní ukazovala oblek a nástroje, které musí mít každý včelař. Pak po skončení vyprávění, jsme se přesunuli do zadní strany místnosti a tam jsme si dělali malé testíčky na to, co nám paní povídala. Skoro celá třída měla stejnou chybu… Pak jsme si ze včelího vosku vyrobili různé dekorace třeba na větvičku! Bylo to zajímavé a naučné. 2. aktivita- Zvířata z Liberecké zoologické zahrady Pán s paní nám povídali o tom, abychom si nepořizovali zvíře, které nakonec dáme do útulku, nebo je vyhodíme na ulici. Pak nám ta paní dala hada na pohlazení, a kdo chtěl, mohl si ho i
pochovat… Pak paní vyndala pakobylky: Ty jsme si mohli vzít do ruky. Pak jsme dostali do ruky šváby (kdo chtěl). Jeden šváb syčel! Dalším zvířátkem byl malý zakrslý králíček. Moc se všem líbil. Tato aktivita se nám moc líbila hlavně zvířata! 3. aktivita- Zdobení stolů Museli jsme se rozdělit do skupin, ale všichni zůstali tak, jak byli ve skupinách ve škole. Po rozdělení do skupin si nás 4 číšníci rozdělili do skupin. Nás si vzal jeden kluk, který se vyučoval číšníkem. Jeden ze skupiny šel vyrobit dekoraci na stůl. Já jsem šla dělat menu. Filip a Tomáš se učili nosit dva talíře najednou a držet je přitom na jedné ruce a na té druhé jen jedním palcem. Byla to sranda s tím klukem…Furt si z něčeho dělal srandu! Tato aktivita byla nejlepší. 4. aktivita- Pečení Přišli jsme do kuchyně, kde nám paní, která nám pomáhala, ukázala, co kde máme, a jak to máme dělat. Rozdělili jsme se do dvou skupinek po 8 lidech! Jedna skupina byly holky a Marek a ta druhá skupina byli jenom kluci. Naučili jsme se uplést z těsta housku. Pak jsme si mohli udělat z těsta, co jsme chtěli. Někdo dělal šneka, někdo srdíčko atd. Čekali jsme, než se nám naše výrobky upečou, a mezitím jsme se mohli nasvačit! Pak když se nám naše výrobky upekli, dostali jsme je domů… Tato aktivita nás taky bavila! Řekla bych, že to byl pro nás všechny přínosný den. Zkusili jsme si plno činností, které běžně neprovádíme.
3
Cestujeme se ŽP Dne 20. 2. 2014 jsem měl možnost zúčastnit se výletu do Prahy, kde jsme navštívili Technické muzeum, Olympijský park na Letné (byl otevřen pouze od 7. 2. do 23. 2. 2014) a nakonec obchodní centrum Černý Most. Náš výlet začal v 6.45 na vlakovém nádraží v Raspenavě, odtud jsme se přesunuli na vlakové nádraží v Liberci, přeběhli jsme přes silnici na autobusové nádraží, kde na nás čekal autobus Student Agency, kterým jsme odjeli do Prahy, cesta trvala zhruba hodinu. Autobusem jsme dorazili na autobusové nádraží Černý Most, ze kterého jsme metrem odjeli na stanici Florenc, kde jsme přestupovali a pokračovali na stanici Vltavská, když jsme dojeli, tak jsme šli asi kilometr a půl do Technického muzea. V Technickém muzeu jsme si prohlédli všechny výstavy, které tam byly od dopravy až po architekturu. Dohromady jsme tam strávili asi 2 hodiny. Potom jsme ušli asi 500m na Letnou do Olympijského parku (OP). V OP se mi velice líbilo, jak měli vymyšlenou konstrukci, po které se dalo chodit a pozorovat celý park najednou, dále se mi moc líbilo, jak měli vymyšlené dráhy na běžky, brusle, lyže, boby, snowboard atd. Jediným mínusem bylo moc teplé počasí, což znamenalo všude strašně moc vody, ale za to pořadatelé
samozřejmě nemůžou, počasí nikdo neporučí.
protože
Když jsme odcházeli z OP, viděli jsme Sparťanský stadion (vůbec se mi nelíbil). Když jsme opět absolvovali cestu metrem zpět na stanici Černý Most, měli jsme ještě asi 1 hodinu a půl volného času, a tak jsme se šli podívat do Obchodního centra Černý Most. A nakonec jsme odjeli autobusem zpět do Liberce a pak zpět do Raspenavy, kam jsme dorazili kolem 20. hodiny. A na závěr bych všem doporučil navštívit Technické muzeum, protože si tam každý něco najde. Zdroje:www.ceskatelevize.cz;aktualne.cent rum.cz
Rozhovor s Jiřím Roušalem, který se zúčastnil olympiády v anglickém jazyce: 1) Jak ses těšil na tuto soutěž? No, že bych se těšil, to se říct nedá, ale měl jsem nervy. 2) Jaký si měl celkový dojem? Že to bude těžký, a že to nedokážu tak dobře, jako ostatní soutěžící. 3) Myslíš si, že byla velká konkurence? Jo, byla hodně velká. 4) Šel by si do toho znovu? Ne, asi už ne. 5) Jaké tam byly nevýhody? Hrozně dlouhé čekání!
4
Projektový týden vody Jak jistě víte tak v týdnu 24.3- 28.3 proběhl projektový týden na téma voda. Ve většině tříd proběhl způsobem, že se žáci rozdělili do skupin, a potom v nich pracovali celý týden. Většina učitelů přizpůsobila výuku na téma voda. Např. v 8. A o zeměpise vyhledávali řeky v ČR a zakreslovali je do slepé mapy, o matematice vypočítávali obsah studen ve škole, o českém jazyce a dějepise řešili problematiku pěstování růží v Keni a odčerpávání místních zdrojů pitné vody, o chemii a přírodopise dělali pokus na téma tvrdost, zákal, zápach a kyselost různých typů vody (kohoutková, dešťová, z louže a z řeky), o anglickém jazyce vyráběli protokol o místech v USA a Velké Británii spojených nějak s vodou, o fyzice dělali pokusy na vodivost kapalin. V pátek pak každá skupina zhodnotila celý týden a v pondělí o OSV to prezentovali ostatním ve třídě. Projektový týden vznikl ze světového dne vody 22. března a většině žáků se tento nápad velmi zalíbil tedy hlavně proto, že se nemuseli učit. Projektový týden sice neprobíhal ve všech hodinách, ale skoro každý učitel věnoval alespoň 1 hodinu. Mně osobně se nápad s projektovým týdnem velmi líbil a dozvěděl jsem se mnoho velmi
zajímavých věcí a vyzkoušel nové pokusy.
Trocha poezie Báseň o vodě Voda je dárkyně života, vlévá se do každého koryta. Díky ní žijeme, jenže jí si nevážíme. Každá slza jí patří, její život je stále kratší. Ustupuje kvůli nám a našim chemickým hrám. Dříve jsme ji rádi měli a s respektem k ní vzhlíželi. Teď jí opovrhujeme a na ni pozor nedáváme. Roní slzy každý den, jako déšť snáší se sem. Je to pro ni vše zlý sen se špatným koncem. Držela nad námi ochrannou ruku, jenže mi už nestojíme po jejím boku. Už nás jako její děti nebere. Jednou nás vlnou sebere. Jednou ukončí bolesti své, oslavou nad koncem rasy lidské. Její žal nás utopí, A to ve formě potopy. Lidé by se stydět měli, zato co jí způsobili.
5
Poslední černé dobilo srdce
Nový přítel 2. kapitola
Poslední černé dobilo srdce, meč zaražen byl až k lebce. Poslední padl. Byl jediný, který vládl. Jeho vláda skončila, rychle se s námi rozloučila. Tak jako kvítek vadl, on rychle padl. Víčka klesla, jeho žena naposledy hlesla. Černý byl zachvácen, a temnotě navrácen. Druhý čiré srdce měl, a za vše byl odměněn. Jeho srdce čistě bilo, všem do žil zase krev vlilo. Jeho zloba sílila, temnotu do srdce vlila, že mrtvou našel svou milou, tu pro kterou byl ochranou. Srdce temné se stalo, jeho mysl pohltilo. Dalším černým se stal, sebe už nehlídal. Zabíjel a plenil, už ničeho si necenil. Nové království založil, jenže všechny v něm povraždil. Země zčernala krví zalitá, v bolestech se zmítá. Stále někoho skrývá, těla, která jsou bílá. Mrtvá těla lidí, krysy kolem slídí. Smrt se jen usmívá, když další věčným spánkem usíná. Lidi po stovkách padají, další se spolu hádají. Nenávist zaseta byla, srdce lidí shnila. Čistý do temnoty propadl, všem živým duše ukradl. Již nebyl obyčejný král, když vůdcem mrtvých se stal.
Opíral se a sledoval, jak se k němu řítí zlatooká dívka s modrozelenou krystalovou dýkou. Pousmál se. Blížila se a vztek ji čiřil z očí. Byla kousek od něj. Připravila se seknout. Uhl, a hrot dýky se zarazil do stromu. Vytrhla ji a znovu se rozmáchla. Opět minula. Stále ji uhýbal. Jeho rychlost byla obrovská. Jako kdyby věděl, kam bodne. Rozmáchla se a zabodla do stromu skoro celou dýku. Škubala s ní, aby ji vytáhla, ale nedařilo se jí to. Přitom pohledu se musel smát. Dívka se na něj podívala. Zuřila. Rozběhla se k němu a začala mu dávat pěstí do hrudi. Smál se a přitom se díval, jak ho bila do hrudi. „A to mě má bolet?“ Uchechtl se a stále se na ni díval. Ještě více se rozzuřila a mlátila jako smyslů zbavená. Chytl ji za ruce. Dívka se začala vzpírat. Přitáhl si ji k sobě. Bleskla po něm rozzuřeným pohledem. Pousmál se. Vzpírala se, ale věděla, že nemá šanci. Přitáhl ji k sobě a sklonil se. Stále se na něj rozzuřeně dívala. Vztek jí však z obličeje pomalu mizel. Dýchal jí do tváře. Přiblížil se a políbil ji. Podiveně se na něj dívala. Dlouze ji políbil. Její rty… Jsou tak měkké. Ta chuť mi chyběla. Nemyslel jsem si, že se ještě někdy budeme líbat. Polevil v polibku. Dýchala mu do úst. Pociťoval velký nával tepla.
6
Prolomil ticho. „Tohle mi chybělo,“ pousmál se a opět ji políbil. Dívka se od něj odtrhla. „O čem to mluvíš?“ Zeptala se ho a snažila se vymanit z jeho sevření. „Ty to nevíš?“ Pobaveně se na ni zahleděl. Dívka zavrtěla hlavou. Sakra! Proč jsem to říkal! Svraštila obočí a zavrčela. Pousmál se a začal jí líbat krk. Přesunul se k lícím a pak ke rtům. Kousala ho do spodního rtu. Sám si přitom pomyslel. Bože! Tohle mi tak chybělo! Užíval si každou chvíli. Podíval se jí do očí. „Jak se jmenuješ?“ Zeptala se z nenadání dívka. Zajikl se. ,,Jmenuji se Yllen“. Dívka se na něj podezíravě pohlédla. ,,A Ty?“ Dívka mlčela. ,,Athra,“ potichu pronesla. ,,Athra,“ opakoval Yllen. ,,Víš, že mi to líbání s Tebou chybělo?“ Athra na něj pohlédla. ,,Cože?!“ vykřikla Athra. ,,No ano. Ty si to nepamatuješ?“ Podivil se Yllen. Athra zavrtěla hlavou. Yllen se pousmál. „To nevadí.“ Uchechtl se a pokračoval. „Však ty na to jednou přijdeš.“ Olízl se. Athra ho stále sledovala a pronesla: „Na co přijdu?,“ hleděla na Yllena, ten mlčel. Popošel ke stromu a vytáhl Athřinu dýku. Zadíval se na čepel a podal ji Athře. „Tak zase jindy.“ Usmál se a běžel k lesu. Athra se dívala, jak Yllen mizí v lese. Šípy v Artlonech se proměnili v prach. V Artlonově mase zbyl jen malý krystalek. Athra ho vzala do ruky. Sledovala,
jak se od něj odráží měsíční svit. Utřela z něj krev a dala ho do kapsy. Podívala se na nebe. Měsíce jí ozařovaly obličej. Sklonila pohled. Zadívala se směrem k lesu. Zapískala. V lese se ozval šum. Praskaly větve. Vyběhlo z něj něco obrovského. Modročerný C’saak. Hlava koně se spojením gazely, tělo podobné pumě. Z hlavy C’saakovi vedou dvě dlouhé trubicové uši. Na konci má chránicí chloupky. Modročerná kůže na C’saakovi dodává dojem důstojnosti a predátora. Silné končetiny jsou určené pro delší běhy, lezení po skalách a plavání. C’saakové mají dva ocasy a na konci každého mají dva ostny. Athra pohladila C’saaka a podrbala ho za uchem. „Chyběl jsi mi Rashi.“ Řekla a usmála se. Rash se na Athru podíval. „Taky tě rád vidím.“ Odvětil Rash. Rash byl jediný C’saak, kterého Athra viděla mluvit. „Co to bylo za chlapa Athro?“ „Vlastně ani nevím. Říkal, že se jmenuje Yllen.“ Rash zavrčel. ,,Říkáš Yllen?“ Athra se na něj nechápavě podívala. ,,No ano. Proč?“ Rash si odfrkl. ,,Jen tak.“ Odvětil a protáhl se. Athra mlčela a sedla si. Rash jí dal hlavu na klín. Athra se na něj podívala a podrbala ho. „Jako kdybych jméno Yllen už někdy slyšela, ale nevím kde.“ Rash se na ni podíval.
7
„Zkus si vzpomenout.“ Athra se pousmála. Dnes už ne Rashi. „Dobře Athro. A teď mě podrbej za ouškem.“ Dořekl a roztomile se na Athru podíval. Athra se začala smát. „Jak myslíš Rashi.“ Pousmála se podrbala Rashe za uchem. Rash zavřel oči a spokojeně se pousmál. Athra sledovala, jak se Rashovo tělo vzdouvá. Asi už spí, pomyslela si. Opřela se o kmen stromu a zavřela oči.
Příběh o přátelství Budu vám vyprávět docela poučný příběh. Byla jednou jedna holka a ta se jmenovala Sharlota. Příběh, který vám budu vyprávět, se stal před několika lety. Sharlotě bylo teprve 12 let. Chodila do základní školy v ulici jménem Vysoká, ale vysoká opravdu není. Do školy se jí chodit nechtělo, protože jí všichni nadávali a posmívali se jí. Říkali jí pizizubka, nebo tlustá Sharlotinka a to se jí vůbec nelíbilo. Mně by se to také nelíbilo.
rovnátka a ještě brýle. Jmenovala se Rita a také jí všichni nadávali. Sharlota a Rita se ještě neznaly, ale jednoho dne, když škola uspořádala talent show, se obě dvě přihlásily, že budou zpívat a ukážou, že jsou lepší, než se zdá. Těšily se a zároveň se bály, že to pokazí a že se jim budou smát, protože jsou občas nemotorné. Když vzadu v zákulisí čekaly, až na ně přijde řada, tak se potkaly a seznámily se. Když přišla řada na Sharlotu vešla na podium a v tu chvíli začala hrát muzika. Sharlota dostala trému, a tak nedokázala zpívat. Diváci (žáci ze školy) po ní začali házet rajčata a vše, co měli po ruce. Sharlota začala brečet. Rita ji uviděla a rozběhla se za ní. Začala zpívat ona tu písničku, totiž znala. Sharlota se po chvíli přidala. Hned všichni začali tleskat a kulit oči, protože zpívaly opravdu úžasně. Z toho vede ponaučení, že nemáme nic vzdávat a že správná kamarádka vždy pomůže. A taky nikdy nenadávejte lidem za to, jak vypadají, protože za to nemůžou!
Měla totiž rovnátka a byla trochu silnější. Ve škole byla ještě jedna holka a ta měla také
8
Horolezecké centrum Šutr Máte někdy mnoho energie, nebo se někdy doma nudíte, tak vyrazte do Liberce na umělou stěnu. Všechno vybavení si můžete půjčit, takže si s sebou nemusíte nic brát. V centru se dá lézt i bez jištění na samo jisticích cestách, ale je lepší si s sebou vzít někoho, kdo jistit umí. V centru je i restaurace, takže se tam můžete i najíst. Horolezecké centrum stojí v ulici Hrazená blízko Nisy. Pokud se vám v centru bude líbit, tak můžete navštívit podobnou stěnu v Jablonci nad Nisou, která je podobně vtipně pojmenovaná, a to Makak.
Zábava Sudoku
9
Tajemná místa Počínaje tímto číslem startuje v časopisu Záškoláci nová rubrika Tajemná místa! Vypravíme se v ní po stopách známých míst, kde panují nadpřirozené jevy, anebo záhadné úkazy. Hned na začátek se vydáme na VELIKONOČNÍ OSTROVY podívat se na zvláštní sochy, o kterých nikdo netuší, kde se zde vzaly!
Sochy Moai – věc, která nejvíce proslavila Velikonoční ostrov ve světě. A dodnes jsou jednou z největších záhad světa. Proběhlo mnoho výzkumných expedic, ale z výsledků všech se dá udělat jediný skutečný závěr, a to bez nadsázky: „Víme s naprostou určitostí pouze to, že zde sochy skutečně jsou. Vše ostatní jsou jen teorie a domněnky, které ale vždy mají nedostatky.“ A tak to opravdu je. Podívejme se proto nyní na to, co se o sochách tvrdí a co o nich říkají místní legendy. Snad přinesou určité vodítko pro správné nasměrování možného bádání. Dodnes si někteří lidé
myslí, že původní domorodci jen stěží mohli postavit tak obrovské sochy. Přesto to ale podle všeho byli právě oni. Jenže jak to dělali? A proč je těch soch navíc tolik? Momentálně jich je totiž napočítáno (včetně těch, které leží teprve rozpracované a nedokončené v místním lomu) a evidováno rovných 887! Vztyčených jich je ale přitom jen přes tři sta. Kdo je tedy postavil? Polynésané? Pak je záhadou, proč jsou takové sochy k nalezení pouze zde, a ne nikde jinde v Polynésii. Rakouský badatel a spisovatel Reinhard Habeck tak navrhuje, že sochy Moai mají cosi společného s civilizací Inků. Může tomu tak být? Samozřejmě se jako alternativa nabízí ta možnost, že nejde o jakési „kamenné strážce“, ale pouze jen o „obyčejné“ sochy. Pak je ale zase dobré se ptát, proč jsou téměř všechny sochy (krom sedmi) otočeny čelem do vnitrozemí, ne na oceán? Vzhledem k množství soch to totiž vypadá, že to není jen náhoda, ale má to nějaký konkrétní význam. Ale jaký? Převzato z: http://petrczernek.wordpress.com/20 13/07/24/rapa-nui-zahadnyvelikonocni-ostrov/ + fotografie
10
Recepty pro každého Kmínové tyčinky 250g hrubé mouky 80g cukru
Ze všech přísad vypracujeme těsto, vyválíme ho. Z těsta vykrájíme kytičky, které ještě teplé polijeme rumovou polevou. Zdobíme sekanými ořechy, nebo kandovaným ovocem. Kytičky necháme uschnout.
Palačinky
Špetka soli 1 vejce 1 prášek do pečiva Trochu mléka Suroviny smícháme a vytvoříme těsto tak, aby z něho šla vyválet tyčinka. Když máme hotové těsto, vyvalíme z něho tyčinky, které pak pomažeme vajíčkem a posypeme kmínem. Pečeme do červena.
Těsto 3 lžíce hladké mouky 1 lžíce polohrubé mouky 1 vanilkový cukr 1 vajíčko Mléka přidáme tolik, aby těsto nebylo ani husté ani tekuté ¼ lžičky kypřícího prášku
Rumové kytičky Těsto 160g másla 160g cukru 4 vejce Citronová kůra 160g mouky
Všechny přísady smícháme, připravíme si pánvičku, na kterou nalijeme malinko oleje. Pánvičku necháme rozpálit a pak na ni nalijeme těsto. Když je těsto zlatavé, otočíme ho. Takto si uděláme i zbytek palačinek. Palačinky můžeme namazat džemem, nutelou, nebo můžeme ozdobit zmrzlinou a šlehačkou.
2 lžíce kakaa Poleva 250g cukru 4 lžíce rumu Pár lžic vroucí vody
11
2013/2014 č. 4 Šéfredaktor: Jakub Kulda Zástupce šéfredaktora: David Horák Vedoucí redakce: Mgr. Lenka Zezulová Příběhy a poezie: Denisa Maturová, Tereza Davidová Redaktoři:Tereza Stehlíková, Tomáš Štětina, Otto Kučera, Dušan Pfohl, Eliška Huňáčková Děkujeme za Vaši přízeň!
12
13
