občasník farností Kunín, Nový Jičín a Šenov u N.Jičína
3/2013
D uchovní S lovo ... Obsah Duchovní Slovo ...
2
Zeptali Jsme Se…
3
Ohlédnutí Za Primicí A Farním Dnem ...
5
Ohlédnutí duchovního správce
5
Ohlédnutí oslavence
6
Ohlédnutí farníka
8
Napsali Jste Nám ...
9
Ohlédnutí za městskými slavnostmi
9
Kunínská pouť - slavnosti jiřinek
9
Rozlučka s otcem Dušanem
9
Lev oděný v purpuru
10
Vzpomínka na Dolomity 2013
13
Fotbalové setkání křesťanů
14
Po stopách Dominika Bilímka.
14
Pozvání ...
16
Čtvrteční setkání maminek MaMOáza,
16
Pozvánka na setkání mladých
16
Pouť důvěry s bratry z taizé
16
Z Naší Knihovny
17
Ve Zkratce Z Farností ...
17
Co jsme prožili
17
Co nás čeká
17
Zamyšlení Na Závěr ...
18
Farníček ...
18
Zeptali jsme se dětí
18
Malý testík pro šikovné hlavy z cizích slov
18
Obrázek pro ty menší - Rodina
20
Výlet malé schóly
20
Svátost smíření a bohoslužby o dušičkách
20
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých: 20 Mše svaté a obřady za zemřelé:
20
Příležitost k sv. zpovědi k získání milostí pro naše zemřelé: 20
číslo 3/2013 vychází 27.10.2013 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 556 707 698, e-mail: farnost.nj@cs-net web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail:
[email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
V katechismu se praví, že očistec je místo, kde duše trpí časné tresty za hříchy, za které v tomto životě ještě dosti neučinily. Jeden z našich teologů praví toto: Že existuje očistec, dosvědčuje nám písmo svaté jak Starého, tak i Nového zákona. Ve druhé knize Makabejské čteme: „Jest svaté a spravedlivé myšlení za mrtvé se modlit, aby hříchu byli zproštěni“ (2Mak 12,45). V evangeliu sv. Matouše čteme podobenství o hospodáři, který se svými služebníky činí vyúčtování. A tam je zmínka o žaláři, do kterého byl uvržen služebník nemilosrdný – dokud by nezaplatil až do posledního halíře (Mt 18,34). Tento žalář nazývají svatí Otcové očistcem. Jde o čistotu ohněm lásky. Bůh takto připravuje duši dosud plně neočištěnou na plné patření v nebi. Jak málo víme o tom, v čem spočívá očistcový oheň, tak málo také víme o délce trvání tohoto očišťování. Modlíme-li se za duše v očistci a získáváme-li jim odpustky, ponecháváme vše milosrdenství Božímu, jak a kdy přijme k sobě duši v očistci trpící. Otcové druhého vatikánského koncilu připomínají: Tento posvátný sněm přijímá s velikou uctivostí úctyhodnou víru našich předků o životním společenství s bratry, kteří jsou v nebeské slávě nebo se očišťují po smrti (Lumen g.čl.51). O ohni očistcovém víme nesmírně málo. Je to stav očišťování, jímž duše po smrti procházejí, až konečně jsou hodny patření na Boha. Pro nás je nejdůležitější, že jim můžeme pomáhat modlitbou, almužnami a především obětí mše svaté. Svatá Kateřina Sienská, Učitelka církve, píše: Věřím, že vedle blaženosti svatých v nebi neexistuje větší blaženost než radost duší v očistci. Očistcový oheň jest tedy tajemstvím lásky Boží. Krásně to vyjádřil dominikánský teolog Yvo Congar slovy: „Za závojem lidské smrti je všechno už jen milost“. Snad právě proto budeme uskutečňovat slova naší dojemné písně: Na dušičky vzpomínejme, z očistce jim pomáhejme, budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat, umírat… Otec Michal Petr
Z eptali J sme S e … Rozhovor připravil Antonín Urban
V letošním létě odešel od nás do Libhoště stávající vikář otec Dušan a přišel otec David. Při této příležitosti jsme mu položili několik otázek. Otče, byl jste někdy dříve v našem městě či dokonce v naší farnosti? Několikrát jsem Novým Jičínem projížděl, když jsme s rodiči jezdívali do Olomouce, když jsem ještě byl mladší, ale do kostela jsem se poprvé podíval až 6.7.2013, kdy jsem přijel na primici Vašeho novokněze P. Jakuba Dominika Štefíka. A to jsem již věděl, že zde budu působit jako farní vikář. A to jsme byl i poprvé představen v Novém Jičíně. Ale několik málo farníků jsem již znal z dřívější doby. Začněme však s otázkami pěkně od Adama. Můžete nám něco prozradit o Vaší rodině a dětství? Pocházím z Karviné, kde jsem celé dětství vyrůstal, ale narodil jsme se v Havířově. Bydlel jsem v bytě a měli jsme zahradu, tak celý rok bylo co dělat Mám jednu sestru, která je o rok starší než já a jmenuje se Monika. Pokřtěn jsem byl jako malé dítě a pravidelně jsme v neděli chodili do kostela. Jaké záliby, koníčky máte? Mezi mé koníčky paří akvaristika, a kdo by přišel ke mně do pokoje, našel by stolitrové akvárium, které mi slouží k tomu, abych mohl u něj relaxovat. Dalším mým velkým koníčkem je pěstování pokojových rostlin. Tento koníček způsobil, že jsem v semináři vyfasoval službu zdobení seminární kaple. Nikdo nemohl pochopit, že je to úplně něco jiného, ale nakonec jsem se i to naučil. Co nejraději čtete? To je jednoduché – knihy . Ale mám rád životopisy světců, ve kterých může člověk hledat nějaké povzbuzení a příklad pro svůj život. Co jste studoval, případně dělal před rozhodnutím o cestě ke kněžství? Předtím, než jsem nastoupil do kněžského semináře, jsem studoval střední průmyslovou školu v Karviné. Poté jsem přemýšlel, co dále a rozhodl jsem se pro Vysokou školu Báňskou v Ostravě, kde jsem vystudoval na strojní fakultě tříletý bakalářský obor Provoz a řízení v energetice. Poté jsem navázal ještě magisterským studiem, ale to byl již rok, ve kterém jsem přemýšlel o kněžství a vstupu do semináře. A po tomto roce jsem nastoupil do konviktu (nultý ročník v semináři). Co nebo kdo Vás nejvíce v životě formovalo? Myslím si, že nejvíce mě formoval Bůh samotný, i když k tomu potřeboval jiné lidi nebo věci a situace. Co Vás vedlo k rozhodnutí ke kněžství? Myslím, že na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Je to
něco mezi mnou a Bohem, co mě přesvědčilo o tom stát se knězem, ale to bych si rád nechal sám pro sebe. Který předmět jste měl nejraději na bohoslovecké fakultě, na které profesory nejraději vzpomínáte? Mezi mé oblíbené předměty patřila spiritualita a bylo to spojeno i s vyučujícím, který je hlubokým člověkem a měl nám vždycky co říci. Ale rád vzpomínám na všechny profesory. Na jaké téma jste dělal Vaši diplomovou práci, a proč jste si vybral právě toto téma? Svou diplomovou práci jsem psal na téma – Krize v životě a působení kněze (inspirace Janem od Kříže a Terezií z Lisieux). Tuto práci jsem psal na katedře Spirituální teologie. Toto téma jsem si vybral na základě své zkušenosti, kdy jsem zažil odchod jednoho kněze z kněžství. 3
A naopak, co Vám nejméně šlo či Vás nejméně bavilo? Co mě nejméně bavilo byly jazyky. Na jazyky hlavu nemám a nebylo jich zrovna málo. Během studií se musí zvládnout čtyři jazyky. A to živý jazyk (já měl angličtinu), latinu, řečtinu a hebrejštinu. A jeden semestr se sešly všechny jazyky najednou, tak někdy jsem již nevěděl, jakým jazykem promlouvám. Jak budete vzpomínat na život v semináři? Jen v tom nejlepším. Byla to krásná léta, i když někdy náročná, strávená v přípravě na kněžství. Ze semináře jste odešel do služby jáhna. Můžete nám něco říci o předchozím Vašem působišti, co Vás tam nejvíce zaujalo? Jako jáhen jsem byl ustanoven ve farnosti Kobeřice. Je to 4
jiná farnost než je farnost Nový Jičín, poněvadž se jedná o vesnickou farnost, kde do kostela chodí mnoho lidí a víra je pro ně součástí života, i když se někdy jedná jen o tradiční víru. Mohl jsem hlouběji poznat běžný chod farnosti od toho teoretického, co jsme se naučili na fakultě, po praktické věci, které se týkají farnosti. Každý člověk, tedy i kněz má určité vlohy, které by měl především rozvíjet. Co je Vaší největší vlohou, kterou můžete jako kněz využít v pastoraci? Na tuto otázku by museli odpovědět lidé, kteří mě znají, protože některé vlohy si člověk ani sám neuvědomuje. Který světec je Vám nejbližší? Je jich několik, kteří jsou mi blízcí. Na prvním místě je to nejspíše svatý Jan Maria Vianey, k jehož cti jsem slavil svou primiční mši svatou. Ale je ještě spousta jiných, kteří jsou mi něčím blízcí - svatý Václav (biřmovací patron), blahoslavená Matka Tereza, svatý Augustýn, svatý otec Pio atd. Který úryvek či části Písma Vás nejvíce oslovují? Asi nemám žádný takový úryvek, protože je to živé slovo a v každé části života může člověka oslavit něco jiného. A často jsou to právě úryvky, které promlouvají jen určitou chvíli, kdy to člověk potřebuje a to stačí, aby jej to nakoplo jít dále. Závěrem. Biskup si volí při nástupu do svého poslání heslo, jaké heslo byste si (kdyby si jej volili farní vikáři), zvolil Vy? Asi bych řekl, že by to bylo heslo z mé primiční pozvánky: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.
O hlédnutí Z a P rimicí A F arním D nem ... Ohlédnutí duchovního správce Otec Alois
Letošní farní den 2013 byl o to složitější, že byl spojen s mimořádnou událostí naší farnosti, a to byla primice otce Jakuba Dominika Štefíka, našeho rodáka. Měli jsme představu, jak celý den bude vypadat a jak bude probíhat postupný program od primiční mše sv. až po setkání farníků a hostů s primiciantem na zimním stadionu. Ale kolik přijde lidí na pohoštění, jak se vše organizačně zvládne, jestli nebude nějaký chaos, to opravdu nikdo nevěděl a z toho možná bylo i určité očekávající napětí a nervozita. Co považuji za směrodatné, byly modlitby za našeho novokněze a tím i za celý farní den. Bylo to mnoho zrnek růženců, přes které se děti, dospělí věřící, ano i celé rodiny zapojili do tohoto řetězce sepjatých rukou, které byly potřebné, ba nutné. Za to patří všem veliké díky a myslím si, že je to projev toho, že věříme v Boží pomoc a blízkost, bez které by to prostě nemohlo být. Další, co bych chtěl uvést, je několik desítek organizátorů a dobrovolníků, kteří nezištně pomáhali ať při přípravách, mebo i při samotném farním dnu. Obdivoval jsem, kolik ochotných rukou zůstalo na konci farního dne, aby se vše uklidilo a připravilo na pondělní odvoz ze stadionu. Nechci tady nikoho jmenovat, ale všem patří znovu veliké díky. A také především tyto farníky to více sjed-
5
notilo a dalo dohromady. Což bylo vidět v pondělí večer, kdy se nás sešlo několik desítek na faře, abychom vše zhodnotili a mohli jsme být spolu. Příjemné bylo i to, že na tomto setkání byl s námi i náš novokněz Jakub. A ještě bych chtěl poděkovat také všem, kteří i finančně podpořili farní den. Z celkového počtu farníků navštěvující naše kostely to možná byla slabší třetina, ale vše se zaplatilo, ať dar, který jsme připravili společně otci Jakubovi ve formě obrazu novojičínského náměstí (farnost Šenov a Kunín měly připraveny svůj dar pro primicianta), tak také pohoštění a další výdaje, které nebyly malé. Bez této Vaší štědrosti a obětavosti, někdy z podstaty, by se nemohlo vše uskutečnit. A konečně také velké díky panu Furmánkovi za vstřícnost nabídky zimního stadionu, který zajišťoval bezpečné zázemí při jakémkoliv počasí, jakéhokoliv množství lidí a vše, co je potřeba k tomu, aby se lidé cítili spokojeni a mohli se vzájemně sejít tak, jak nám to bylo umožněno. Možná, že bych měl ještě někoho vzpomenout, ale výše jsem řekl, že nikoho nebudu konkrétně jmenovat. Pokud jsem jmenoval pana Furmánka, tak aspoň někteří víte, proč to dělám. Ale ještě bych chtěl něco konkrétně připomenout, a to velký zájem při přípravách farního dne farníků z Kunína ale i ze Šenova a pak jejich pomoc, možná proto, že farníci z N. Jičína také pomáhali při primici otce Vlastimila v Kuníně před třemi roky. Farní dny v našich farnostech mají již nějakou tradici. Jsou velkou příležitostí k tomu, aby nás více sjednotily dohromady, abychom byli víc spolu a více si uvědomili, že patříme k sobě a že nás dal a dává dohromady ve farní společenství náš Pán Ježíš.
Ohlédnutí oslavence Otec Jakub Dominik Štefík
6. červenec 2013 se nesmazatelně vryl do mého života jako den velké radosti a vděčnosti. Tento den, kdy jsem mohl slavit svou první mši svatou s rodnou farností, okolními farníky, farníky z jáhenského působiště a mnoha poutníky a hosty byl jistě nejen pro mě krásný. Dovolte mi podívat se na tento den z několika rovin. Tou první, kterou jsem zřejmě nejvíce vnímal, je Boží působení. Jistěže jsem pociťoval Boží přítomnost ve svém životě, ale nějak více jsem si mohl tuto skutečnost uvědomit při svátosti svěcení v ostravské katedrále a posléze také při slavení primiční mše svaté. Mohl jsem si více uvědomovat, že to není pouze má zásluha, ale prakticky po celý život 6
mě Bůh nějak vedl přes různá má rozhodnutí, ať už dobrá či hůře volená, právě k tomu dni, kdy na mne otec biskup vložil své ruce a já se stal Kristovým knězem, a kdy jsem slavil první mši svatou ve svém rodišti. Uvědomil jsem si, jak velkým darem je pro mne má rodina, z níž jsem vyšel a jíž jsem vděčný za dar života, víry a výchovy. Druhá rovina je praktická stránka primičního dne. Možná si někdo říká, že toho zas až tak moc k přípravě nebylo, ale opak je pravdou. Zajistit program, občerstvení, výzdobu, liturgickou stránku, dopravu, úklid… není zrovna málo. Příprava měla několik fází. Vzdálená začala někdy již kolem Vánoc, kdy se vybíral termín primiční mše svaté a kdy se začalo nahlas přemýšlet, jak takový den může vypadat. Ta bližší pak pokračovala po Velikonocích, kdy se vytvářel tým dobrovolných organizátorů. Jsem Bohu velmi vděčný za tyto lidi, s nimiž jsem mohl přípravu primice absolvovat a musím jim velice poděkovat za vše, co pro tento den udělali, obětovali a připravili. Bez jejich pomoci by se organizace takovéto události dala těžko zvládnout. Neméně důležitou fází byl les sepjatých rukou, které nejen tento den, ale celou dobu mého studia a formace doprovázel modlitbou. Jim chci také upřímně poděkovat! Třetí rovina přípravy primice byla spjata s významným výročím města Nový Jičín, což jsme nechtěli opomenout. Spolupráce s panem starostou, zastupiteli města či lidmi pracujícími v kulturní oblasti města měla velký vliv na uskutečnění primičního dne. Vstřícnost vedení města i organizací, které poskytly prostory pro konání akce, byla pro mne velkou pomocí. Díky kontaktům se správ-
7
cem zimního stadionu se podařilo připravit důstojné a pro velký počet hostů postačující prostředí pro setkání a oslavu farního dne. Vím, že ne všechno bylo dokonalé a jednoduché, ale vím, že všichni, kdo se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě, organizaci a průběhu primičního dne, byli odměněni radostí a dobrým pocitem. Věřím, že tato událost „naši“ farnost o trošku víc posílila a sjednotila. Díky všem, kdo se jakkoli zapojili do příprav tak krásného, byť náročného dne. Primice je nádherným dnem v životě kněze, z něhož by měl čerpat po celý svůj život obdobně jako manželé ze svatebního dne. Někdy se vracím ve svých myšlenkách k tomuto dni a nemohu téměř ani uvěřit, že to všechno „už“ proběhlo, že „už“ nebude žádná schůzka, žádné vyřizování, žádný telefonát, žádný stres… Tehdy jsem si říkal, ať už ten den nastane; dnes si říkám, škoda, že už je pryč. Jistě že to bylo náročné, ale krásné. Kéž prožíváme více takových dní, kdy můžeme děkovat, radovat se a slavit, kdy můžeme být spolu a uprostřed nás je Bůh, který nás sjednocuje a raduje se s námi.
Ze zá b ře ž s k é f a r n os ti v Os tr avě vš em vyprošuji Boží pože hn án í! Ohlédnutí farníka Výskalová Adéla
Člověk by si řekl, že tomu není tak dávno, kdy jsme společně slavili primiční mši svatou s o.Jakubem Dominikem Štefíkem. Avšak už jsou to 4 měsíce… Tento slavnostní den byl spojen s farním dnem, který pokračoval na zimním stadioně. Moc ráda vzpomínám na sobotní červencové ráno. Celá naše rodina s velkým nadšením se probouzela do krásného slunného rána a chystala se na slavnostní den. Když jsme přicházeli k farnímu kostelu, s velkou vděčností jsem děkovala Pánu za to, že po dlouhé době máme v Novém Jičíně novokněze. A bylo vidět, že za tento dar přišlo poděkovat mnoho farníků. Následně jsme se všichni přesunuli na zimní stadion, kde nám otec Jakub udělil novokněžské požehnání. Perfektně připravený program, nejen pro dospělé, ale i pro děti a spousta dobrot dotvářely příjemnou atmosféru farního dne. K tomu všemu jsme si báječně popovídali a setkali se i s těmi, které jsme dlouho neviděli. I přesto, že jsme každý rok byli zvyklí prožívat farní den na zahradě u Španělky, musím říct, že letošní volba zimního stadionu byla správná. Pro tak velký počet lidí nám poskytl dostatečné zázemí nejen pro organizátory, ale všechny účastníky. Patří tedy ještě jednou velký dík za poskytnutí těchto prostor a všem, kteří se jakoukoliv pomocí podíleli na přípravách a realizaci farního-primičního dne. Myslím si, že se tento den s Boží pomocí vydařil a všem se líbil. A co na závěr? Jsem moc ráda, že jsem mohla spolu se svou rodinou povzbudit kamaráda-vrstevníka otce Jakuba na začátku kněžské cesty a následně prožít krásné odpoledne s ostatními farníky. Pán Bůh zaplať za tento den. 8
N apsali J ste N ám ... Ohlédnutí za městskými slavnostmi Antonín Urban
Křesťan žije v určitém občanském společenství, v našem případě ve městě. Jeho posláním je svědčit o Kristu způsobem života a rozdávat křesťanskou naději, ale také sdílet se svými spoluobčany radost a bolest. Z tohoto pohledu obdivuji nového svatého otce Františka, který přináší v tomto směru nový svěží vítr. Nemusíme však chodit až do Říma. Mám obvykle tu čest, že spolu s otcem Aloisem doprovázím našeho otce biskupa Františka Václava při různých společenských událostech, spojených s městem. I náš otec biskup uměl navazovat bezprostřední kontakt s lidmi, a to jak prostými, tak i vedoucími různých zahraničních delegací (žasl jsem, jak často mluvil v jejich rodném jazyce). Pan Polách z muzea překvapil otce biskupa tím, že daleko na severu je ostrov pojmenovaný po bývalém novojičínském děkanu Prokopovi. Mne zas překvapili mnozí lidé, jak stáli o to, aby se s otcem biskupem vyfotografovali. Všichni však víme, že až jednou přijdeme do brány nebeské, nebude se nás svatý Petr ptát, kolik máme fotografií s biskupem, ale jak jsme žili, jak jsme o Kristu svědčili, jak jsme křesťanskou víru dokázali lidem v tomto sekularizovaném světě přiblížit.
Kunínská pouť - slavnosti jiřinek Anna Bajerová
Kostel byl přístupný k prohlídce v sobotu 14.9. Vrcholem oslav byla neděle 15. září, kdy slavila naše farnost pouť svátku Povýšení svatého Kříže. Za celou přípravu patří tvůrcům výzdoby poděkování.
Rozlučka s otcem Dušanem Magda Kočnárová
Dostala jsem za úkol zavzpomínat na ,,rozlučku“ s otcem Dušanem a dělám to ráda, protože to byl pro mě moc krásný den. Bylo fajn, že se rozloučení posunulo na konec prázdnin, všichni se už vrátili z dovolených a měli jsme čas připravit se na tento den. Bylo sice náročné dát se dohromady a něco vymyslet, ale stálo to za to úsilí. Myslím, že jsme se ten den sešli jako rodina na oslavu. V kostele jsme prožili dojemné a hluboké chvíle před Pánem, kdy otec Dušan předával kostel a farnost do rukou otce Davi-
V r. 2004 se zrodila myšlenka oživit v Kuníně tradici jiřinkových slavností. Důvodem k návratu těchto oslav byl velký. Poslední zámecký kaplan a první kunínský farář P. Josef Turek (1783 - 1850) byl první šiřitel jiřinek v českých zemích. Letos se přípravy a aranžmá v kostele ujal p. Ing. Jaroslav Kubálek z místního zahradnictví a jeho tým. Desítky váz naaranžovaných jiřinek všech možných barev a velikostí zdobily interiér kostela a prostranství před kostelem. 9
da. Každý donesl něco dobrého, u špekáčků bylo veselo, kytara hrála a u veselé scénky jsme se všichni nasmáli. Konečně byl čas popovídat, kdo se jak měl na dovolené a bylo nám spolu moc dobře. Ten den jsem byla opravdu pyšná na to, že patřím do této farnosti, že jsme se sešli skoro všichni a téměř každý udělal něco pro to, aby ten den byl krásný. A byl.
Lev oděný v purpuru Radek Polách, Jaroslav Zezulčík
Slavná pontifikální mše k oslavě 150. výročí narození Jeho Eminence Lva kardinála Skrbenského z Hříště, rodáka z nedalekého zámku v Hukovicích, zahájila oslavy výročí narození kardinála, na něhož se v jeho rodném kraji pozapomnělo. Mše se uskutečnila v neděli 30. června 2013 v chrámu Povýšení svatého Kříže v Kuníně u Nového Jičína a v 15.00 hodin ji celebrovala Jeho Excelence mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Oslavy představovaly jeden z vrcholů letošní sezóny na zámku v Kuníně. Po bohoslužbě Jeho Excelence zahájila na zámku výstavu, věnovanou osudům a působení kardinála Skrbenského, nazvanou: „Lev oděný v purpuru“. Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště (1863-1938), 29.pražský arcibiskup, 9.arcibiskup v Olomouci, se již ve svých 38 letech stal kardinálem. Jeho působení na arcibiskupském stolci zastavila vážná automobilová nehoda, po které se stáhl do ústraní. Málokdo dnes tuší, že se tento významný a oblíbený duchovní narodil 12.června 1863 na malém, dnes již polozapomenutém a rozpadlém zámku v Hukovicích, jako potomek starého moravského šlechtického rodu a syn majitelů zámku Leonie, svobodné paní Czeikové z Badenfeldu (1838-1911) a Filipa, svobodného pána z Hříště (1838-1908). Výstava veřejnosti představila řadu unikátních před10
mětů, zapůjčených z arcibiskupských paláců z Prahy a Olomouce, mezi nimi také nejstarší kardinálské roucho dochované na území Českých zemí, bohatě zdobená paramenta z obou arcibiskupských paláců, mimořádně zdobné livreje sloužících arcibiskupa Lva Skrbenského, kolekce portrétů nebo také skvostné barokní ornáty a monstranci, věnované předky kardinála Skrbenského kostelu v nedalekých Hustopečích nad Bečvou.... Reprezentativní výstava Muzea Novojičínska byla pořádána pod záštitou Jeho Excelence mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, ve spolupráci s pražským a olomouckým arcibiskupstvím a dalšími institucemi. Po svém ukončení zamíří do Dolní Dlouhé Loučky, kde kardinál 24.prosince 1938 na tamním zámku Německého řádu umírá. Následně je plánováno, že výstava navštíví také oba arcibiskupské paláce v Praze, v Olomouci a rovněž poutní místo Velehrad. Když se manželům Philippovi, svobodnému pánu Skrbenskému z Hříště (*5.3.1830 Opava – †21.3.1908 Vídeň) a Leonii rozené Czeike von Badenfeld (*12.8.1838 Vídeň – †9.12.1911 Vídeň) narodil 12.března 1863 prvorozený syn Leo (Lev), bylo proč na zámku v Hukovicích oslavovat. Vždyť byl na světě další pokračovatel starobylého rodu. Rodnou obec však zanedlouho všichni spolu opustili, poněvadž finanční situace tvrdě naléhala k úsporám nejen u c. k. komořího a majora rakouské armády. Rodina se odstěhovala na zámek Czei-
ků z Badenfeldu v Dřevohosticích, které ještě v 17. století starší linii Skrbenských z Hříště patřil. Právě zde prožil mladý Lev Skrbenský své dětství a mládí. Gymnaziální studia absolvoval nejprve u benediktinů v Kremsmünsteru, poté na státním gymnáziu v Kroměříži, které v roce 1882 zakončil maturitní zkouškou. Jeho dalším cílem bylo studium práv v Innsbrucku. V letech 1882-1884 jej zastihla všeobecná branná povinnost a jako dobrovolník sloužil u dragounského pluku č. 6 Albrechta, prince pruského. Jeho vnitřní zbožný cit jej posléze dovedl počátkem října 1885 k odchodu do kněžského semináře v Olomouci. Zde byl také v červenci 1889 kardinálem Bedřichem Egonem, landkrabětem z Fürstenberga, vysvěcen na kněze. Primice slavil 14.července 1889 v dřevohostickém farním chrámu. „Lev ,svobodný pán ze Skrbenských byl posvěcen na kněze a měl v dřevohostickém kostele sloužit první mši. To se nesmělo obejít bez oslavy. Děvčata ve škole byla vyzvána, aby se k této slavnosti oblékala bíle a hlavy ověnčila vě-
nečky. Bohuška i Slávinka byly skvělé, maminka se již o to postarala. Paní učitelce Masaříkové, která měla na starosti špalír družiček, se jejich zjev však nehodil do programu a zařadila obě děvčátka kamsi dozadu, kde měla být uschována zrakům mladého kněze. Co se však nestalo? Po mši, když primiciant uděloval svoje kněžské požehnání a rozdával na památku dětem obrázky, vztáhl nejdříve ruku k dětem stojícím vzadu, k Bohušce a Slávince. Syn vznešeného rodu neznal kastovní rozdíly jako paní učitelka.“ Jako kooperátor nastoupil poté ve farnosti Dub nad Moravou, významném poutním místě. Dubský probošt Štěpán Palásek uvedl mladého kněze do duchovní správy a následně jej vyslal do Říma. Zde Lev Skrbenský z Hříště vykonával funkci kaplana v hospici Santa Maria del Anima a pokračoval zde ve studiích církevního práva na Gregoriánské univerzitě. Od září 1892 do ledna 1894 působil jako kaplan v Moravské Ostravě a v Uherském Ostrohu na panství Liechtenštejnů. Po složení farní zkoušky v roce 1893 se následujícího roku stává farářem v Melči na panství Razumovských poblíž Opavy. Jednalo se o bývalé statky Skrbenských z Hříště. Pro plnění vyšších úkolů byl v roce 1896 zvolen do olomoucké metropolitní kapituly a v roce 1898 se stal proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži. Nato v říjnu 1898 nastoupil jako farář v kroměřížském kostele u sv. Mořice. V září 1899 byl instalován jako sídelní kanovník olomoucké kapituly. Jako blesk z čistého nebe poté přišlo jmenování do Prahy... Když v červnu 1899 zemřel pražský arcibiskup František kardinál de Paula Schönborn (*24. 1. 1844 Praha – †25. 6. 1899 Sokolov), jmenoval 15. září téhož roku císař František Josef I. za jeho následníka celkem překvapivě Lva Skrbenského z Hříště. Papež Lev XIII. (*2. 3. 1810 Carpineto Romano – † 20. 7. 1903 Řím) potvrdil svým listem 14. 12. 1899 Lva Skrbenského z Hříště na postu arcibiskupa. Biskupské svěcení přijal 6. ledna 1900 v katedrále sv. Václava v Olomouci. Intronizace – slavnostní vjezd do královské Prahy se odehrála v sobotu 13. ledna 1900, když se duchovenstvo, zástupci šlechty 11
a představitelé nejvyšších úřadů shromáždili v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve dvě hodiny odpoledne přijel nový arcibiskup vlakem z Olomouce do Prahy. Na státním nádraží Praha (dnešní Masarykovo nádraží) jej přivítali dva členové metropolitní kapituly a starosta královského hlavního města Prahy JUDr. Jan Podlipný, odkud se vypravili na Malou Stranu k vykonání všech příslušných ceremonií. Následující den 14. ledna 1900 byl v katedrále sv. Víta nový arcibiskup slavně intronizován. Lev Skrbenský z Hříště nastoupil na pražský stolec jako padesátý šestý biskup a dvacátý devátý arcibiskup. Jako arcibiskup pražský nabyl zároveň knížecí hodnosti a titul primas království Českého a metropolita Čech. Rok poté 15. dubna 1901 byl papežem Lvem XIII. kreován kardinálem Svaté církve titulem u sv. Štěpána na Celiu. Za svého působení se zúčastnil všech významných událostí v Praze, mezi nimi státních návštěv císaře Františka Josefa I., svěcení mnoha nových chrámů a dalších. Založil v Praze – Bubenči arcibiskupské gymnázium s kolejí Tovaryšstva Ježíšova. Pro svou mírnou povahu, vystupování a laskavost byl v Praze velmi oblíben. Stal se také c. k. tajným radou, členem panské sněmovny na říšské radě v hlavním městě Vídni, v letech 1899 – 1913 poslancem zemského sněmu Království českého s virilním hlasem. Roku 1903 byl jmenován čestným rytířem a nositelem velkokříže Řádu Maltézských rytířů a roku 1910 nositelem velkokříže uherského řádu sv. Štěpána. Tradičně od dob císaře Karla IV. jako arcibiskup pražský zastával post papežského legáta pro celé České království a bamberskou, míšeňskou a řezenskou diecézi. Dále byl rovněž kancléřem obou bohosloveckých fakult při Vysokém učení pražském. Před vypuknutím první světové války pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště jako předseda vedl jednání biskupské konference v rakouské části monarchie. Zahájení války bylo v přímém rozporu s jeho postojem – nehájil válečné úsilí státu. Mírný a laskavý arcibiskup nebyl vhodným partnerem tehdejšímu vojenskému velení a posilování občanské povinnosti 12
k vojenské službě. Když byl v roce 1916 uprázdněn olomoucký arcibiskupský stolec po smrti kardinála Františka Salomona Bauera (*26. 1. 1841 Hrachovec – †25. 11. 1915 Olomouc), vyvinuly vojenské kruhy tlak na císaře Františka Josefa I., aby přesunul pražského arcibiskupa na Moravu. A skutečně se tak 18. ledna 1916 stalo a kardinál Lev Skrbenský z Hříště byl postulován zpět na svou rodnou Moravu, kam se osobně toužil i přes prosby mnoha Pražanů vrátit. Přestože postulace nebyla zcela jednomyslná, byla papežem Benediktem XV. dne 5. května 1916 stvrzena. Brněnský biskup Pavel, hrabě Huyn (*17. 2. 1868 Brno – †1. 10. 1946 Bolzano) se stal arcibiskupem pražským. K slavnostní intronizaci kardinála Skrbenského z Hříště v olomoucké katedrále sv. Václava došlo 2. července 1916. Stal se tak devátým a posledním metropolitou moravským, který byl zvolen svobodnou volbou olomoucké kapituly. Jeho episkopát byl narušen vznikem Československé republiky v roce 1918, se kterým se neztotožnil. Kněžstvo bylo silně ochromeno novým režimem a vznikalo odpadlické hnutí s církví československou, které vyústilo v rozsáhlé změny v uspořádání katolické církve. Těmto změnám se nevyhnul ani olomoucký arcibiskupský stolec. Poměry nově vzniklé Československé republiky měly silný antihabsburský a antiklerikální charakter, se kterým bylo těžké se vyrovnat. Navíc oba arcibiskupové pocházeli původem ze šlechtických rodin. Pražský arcibiskup Pavel, hrabě Huyn, odjel ihned začátkem listopadu 1918 do Říma, kde následujícího roku rezignoval na post pražského metropolity. Taktéž arcibiskup Skrbenský z Hříště byl rezervovaný z nově vzniklého státu a k novým poměrům vydal 21. června 1920 pastýřský list. Navíc při své cestě z biskupské konference 10. července 1919 se mu poblíž obce Červenky stala automobilová nehoda, při které utrpěl těžká poranění včetně zlomené nohy. Tento úraz jej omezoval při chůzi a znesnadňoval vykonávání správy celé diecéze. Jeho zdraví však již bylo nejen fyzicky, ale i duševně podlomeno. Vše vyústilo 30. září 1920, kdy podal rezignaci olomoucké kapitule. Jeho
le sv. Václava, v křestní a náhrobní kapli sv. Jana Křtitele pod hlavní věží v hrobce olomouckých arcibiskupů.
Vzpomínka na Dolomity 2013 A.Tylichová
odchod z arcibiskupského stolce znamenal také odchod z veřejného života. Jeho první cesta mířila na zámek Krásné Březno poblíž Ústí nad Labem, který byl od roku 1911 ve vlastnictví jeho mladšího bratra Jana Skrbenského z Hříště, podplukovníka ve výslužbě. Ve třicátých letech odešel na zámek Dolní Dlouhá Loučka poblíž Uničova, který byl střediskem Řádu Německých rytířů. Jeho odchod je spojen se sílícími finančními požadavky ze strany jeho rodiny a bujícími národnostními rozepřemi v příhraničních regionech. Jeho mladší bratr
Dne 16.8.2013 vyrazila od novojičínské fary skupina mladších i starších „turistů“ na 8-denní pobyt v Dolomitech. Organizátorem a průvodcem celého pobytu byl otec Alois, za což mu patří velké poděkování. Dalším duchovním, který nás doprovázel, byl otec Vlastimil Krajčovič. Ubytováni jsme byli v pastoračním domě Velehrad (pdvelehrad.cz), v malebné obci St. Martin v údolí Gsies, poblíž hranic s Rakouskem. Neodmyslitelnou součástí naší výpravy byli také ti, kteří se starali o naše žaludky přípravou a výdejem snídaní, svačin a teplých večeří. Asi každý, kdo navštíví Dolomity, si odnáší nejen krásné fotografie, ale především neopakovatelné zážitky z výletů a túr po okolí. Dolomity skrývají mnoho krásných míst, takže i ti, kteří jezdí pravidelně, mohli navštívit nová místa. Já jsem patřila k těm, kteří jeli poprvé. Líbila se mi všechna navštívená místa. Každé mělo své kouzlo a lišilo se od toho předchozího. První den jsme věnovali procházce v okolí, prohlídce kos-
Jan si v roce 1942 zažádal o česky znějící predikát z Hříště změnit na von Kirwein-Spielsdorf. Emeritní arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště na statcích Německých rytířů našel klid a pohodu, milovaly jej děti, které si zkracovaly cestu ze školy přes zámeckou zahradu. Lev Skrbenský z Hříště měl vždy po ruce pár bonbónů a drobných mincí, aby děti obdaroval. Na zámku v Dolní Dlouhé Loučce také na Štědrý den 24. prosince 1938 zemřel. Jeho ostatky byly 30. prosince 1938 pochovány v olomoucké katedrá13
telů a hřbitova v St. Martin a nákupu pohledů v informačním centru. Následující den jsme zvolili náročnější trasu na Dürrenstein (2839 m) a vůbec jsme toho nelitovali. Z vrcholu jsme měli krásný výhled na údolí a další horské hřebeny. Na túry jsme se vydávali spíše v menších skupinkách podle zájmu a zdatnosti. Na výběr bylo několik tras. Zkušenější procházeli náročnější úseky jištěnými cestami - via ferrata, méně zdatní mohli použít lanovku nebo kyvadlovou autobusovou dopravu. Ačkoliv Dürrenstein byla má nejvyšší zdolaná hora, ostatní dny jsme se také nedali zahanbit. Navštívili jsme místo bojů 1. světové války Lagazuoi s tunely po vojácích, poutní místo Kreuzberg s rodištěm misionáře Číny Josepha Freinademetze, prošli jsme okružní trasu kolem Tre Cime-srdce Dolomit. S posvátnou bázní jsme vzhlíželi k horským velikánům a zvláště na Tre Cime jsme vzpomínali na zesnulého bohoslovce. předposlední den jsme si udělali túru krásnou přírodou kolem Croda da Lago. Poslední den patřil romantické procházce kolem horského jezera Pragser Wildsee. Ti, kteří měli večer ještě dost elánu, mohli posedět na terase u sklenky vína, zahrát si hry, podívat se na film, nebo se projít po okolí. Pro ty, kteří kromě těla chtěli posílit i svého ducha, sloužili kněží každé ráno mši svatou. Velmi jsem oceňovala také společnou modlitbu breviáře, růžence a možnost adorace. Jsem ráda, že se letos výjezd do Dolomit uskutečnil, mohli jsme si odpočinout v krásné přírodě, zažít mnoho nečekaného a poznat nové přátele z farnosti i širšího okolí.
Fotbalové setkání křesťanů Antonín Urban
V neděli 6.října se díky Jirkovi Fojtů uskutečnilo fotbalové utkání novojičínských farníků s farníky z Lubiny. Výsledek nebyl důležitý (zveřejnil bych jej, kdyby to dopadlo opačně…), důležitější byla atmosféra a neformální setkání farníků mezi sebou i s duchovními (kopřivnický kaplan dokonce hájil barvy našich soupeřů, a to 14
velmi dobře). Farnost netvoří jen duchovní, ale všichni. Proto si dovolím malou výzvu. Věřím, že takovéto utkání nebylo naposled (i když našim mladým farníkům přeji příště snadnějšího a méně sehraného soupeře). Proto by bylo příště i velmi dobré, aby se přihlásili i bývalí ministranti, ale třeba i kluci, kteří stojí vzadu v kostele a řekli – my jsme také farníci a fotbal trošičku umíme, proto Vám chceme pomoci. Kontakt na Jirku není těžké nalézt. Pokud byste jej nenašli, můžete tak učinit i přes naši redakci či faru. (kontakty jsou na webu www.fnj.cz)
Po stopách Dominika Bilímka. Pavel Wessely
Jistě nikomu z Novojičínských neuniklo, že si naše město v letošním roce připomíná sedmisté výročí první zmínky o jeho existenci. V roce, kdy se slavilo 500. výročí, se zde 23. února narodil Adolf Josef Bilimek. Po vystudování gymnázia vstoupil v klášteru Neukloster u Vídně do cisterciáckého řádu, kde po vysvěcení za kněze přijal jméno Dominicus – bylo to křestní jméno jeho otce. V klášteru měl možnost věnovat se přírodním a fyzikálním vědám a díky své úžasné píli a talentu se poměrně brzy stal profesorem na klášterním gymnáziu, pak na vojenských uni-
verzitách v Heinburgu, Krakově, Eisenstadtu a posléze na významné Tereziánské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Tam potom jako profesor náboženství a přírodovědy zaujal arcivévodu Maxmiliána Rakouského, který jej vyzval ke spoluúčasti na cestě do Mexika roku 1865. Maxmilián co by už mexický císař umožnil Dominikovi Bilimkovi rozsáhlou badatelskou činnost, jejíž bohaté výsledky daly podnět k založení národního mexického muzea. Současně byl i v kontaktu s Novým Jičínem, do jehož nově zakládaného muzea přispěl četnými velmi vzácnými exponáty. Po svém návratu se stal P.Bilimek opatem v Miramare a zároveň ředitelem císařského muzea na tamním zámku. V rámci svého soustavného přírodovědného studia podnikal četné cesty do mnoha zemí Evropy a znovu ještě pak do Mexika. Svůj vztah k rodnému Novému Jičínu vyjádřil mimo jiné i tím, že nemalou finanční částkou podpořil výstavbu zdejší nemocnice. Stal se spoluzakladatelem spolku Novojičínských ve Vídni, který si vzal za svůj hlavní cíl podporovat studenty původem z našeho města na jejich studiích v tehdejším hlavním městě monarchie. Coby někdejší kanovník nejstaršího rakouského kláštera Heiligenkreuz (v roce 2007 jej navštívil sv. Otec Benedikt XVI) byl Dominik Bilimek po své smrti roku 1885 pochován na tamním hřbitově. Členům Klubu rodáků a přátel Nového Jičína při svém letošním putování po stopách významných krajanů se podařilo s pomocí Otce Romana Nägele, archiváře kláštera Heiligenkreuz, jeho hrob nalézt a položit kytici dovezenou z jeho rodného města. Společně s P.Romanem se pak pomodlili za tuto málem zapomenutou osobnost původem z Nového Jičína.
P ozvání ... Čtvrteční setkání maminek MaMOáza, Pavlína Koutná
MaMOáza, otevřené společenství maminek (babiček) a malých dětí, které se pravidelně společně modlí (jsme zapojeny do Hnutí modliteb matek), společně hoduje, společně křepčí, společně tancuje, společně zpívá a notuje, společně tvoří (nejen z písku na dvoře), a navzájem se vyučuje...a roste....a mnohem víc... Bohu dík!, Srdečne zve všechny (pra)rodiče a předškolkáčky ke společnému „spolčování“ pod vedením Ducha sv. vždy ve čtvrtek dopoledne (cca 9h - 11h) do farní klubovny. 15
„Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.“ (Franz Kafka)
lium. Více informací a registrace (do 31.11.) na Pozvánka na setkání mladých www.taize.fr pořádané ve spolupráci s komunitou TAIZÉ. 5.–17. 11. 2013 v PRAZE Anna Tylichová
Od pátku do neděle se účastníci zapojí do společných modliteb s meditativními zpěvy, nasloucháním Božímu slovu a modlitbou v tichu. Stejně jako v Taizé budou na programu biblické úvody, sdílení ve skupinkách, semináře a společné jídlo. Ubytováni budou v rodinách pražských farností a sborů. Více informací a přihlášky (do 31.11.) na www.dnyduvery.cz Ti kdo mají chuť, čas a hlubší zájem, mohou také jet na:
Pouť důvěry s bratry z Taizé. 28.12. 2013 až 1.1. 2014 ve ŠTRASBURKU
Zúčastnit se pouti důvěry ve Štrasburku znamená: ... modlit se zpěvem i v tichu ve městě, které je symbolem smíření, ... vydat se s desetitisíci mladých lidí z Evropy i odjinud na cestu hlubšího porozumění víře, ... zakusit pohostinnost rodin Alsaska a Bádenska, ... setkat se s lidmi, kteří uprostřed výzev dneška žijí evange16
Z N aší K nihovny ... Marie Šindlářová
Za svetlom –
Dejiny spásy v Starom Zákone - Anton Botek
Světlo = poselství = evangelium. Takové světlo lidstvu zazářilo teprve v Novém zákoně - nedokázali bychom mu však plně porozumět, kdybychom ho nenapojili na zjevení Starého zákona, se kterým tvoří jediné dějiny spásy. Texty v knize jsou doslovné úryvky z Bible, poznámky pak nejen vysvětlují uvedené statě, ale kromě toho i poukazují na vztah biblických událostí k dějinám tehdejšího kulturního světa, se kterým vyvolený národ přicházel do styku. Vše je doplněné mnoha fotografiemi biblických míst, schematickými mapkami a ilustracemi. Tato nevelká kniha se nám může stát průvodcem - a to nejen v závěru Roku víry. /Mons. ThDr. Anton Botek byl významný slovenský kněz, překladatel, šéfredaktor slovenských Katolických novin až do jejich násilného zrušení v roce 1948, který výrazně působil v teologii, náboženské a národní osvětové činnosti. Prošel vězněním, po tajné emigraci v době totality žil převážně v Římě, deset let i v Kanadě. Jeho nejvýznamnějším dílem je celý překlad Bible – kniha Za svetlom je jednou částí této práce. Tyto překlady se doporučují i pro práci při katechizaci mládeže i dospělých. V roce 2011 jsme si připomněli jeho nedožité sté narozeniny./
V e Z kratce Z F arností ... Co jsme prožili
* 29.6. v ostravské katedrále byl vysvěcen na kněze otec Jakub Dominik Štefík. * 30.6 celebroval slavnostní mši sv. v kunínském kostele otec arcibiskup Jan Graubner, metropolita moravský, u příležitosti 150. výročí narození hukovického rodáka pana kardinála Lva Skrbenského z Hříště, arcibiskupa v Praze a pak v Olomouci. Po mši následovalo otevření výstavy k tomuto výročí na kunínském zámku * V sobotu 6.července sloužil svou primiční mši svatou náš novokněz Jakub Dominik Štefík. Po mši svaté následoval farní den. * V sobotu 27.7. se uskutečnila cyrilometodějská pouť na Radhošť * 7.září při příležitosti 700 let oslav města celebroval mši svatou v novém Jičíně otec biskup František Václav Lobkowicz.
* 28.9. proběhla tradiční cyklopouť zakončená mší sv. v Kuníně. * Ve dnech 1. a 2.10. se na náměstí uskutečnila putovní výstava za obnovu práva dítěte na život od početí pořádaná občanským sdružením Stop genocidě. Doprovodnou petici podepsalo 475 lidí. * 6.10. se odehrálo fotbalové utkání mezi farnostmi Lubina a Nový Jičín. * 19.10. putovali naši farníci na Svatohubertskou pouť na sv.Hostýn.
Co nás čeká
* 9.11. Sv.Martinská husa - Šenov * 10.11. Poutní mše sv. Šenov u N.Jičína. * 30.11. Děkanátní setkání dětí v N.Jičíně - Loučce. * 6.12 .po mši sv. Mikulášská nadílka (bude upřesněno)
... Z amyšlení
na závěr .
Alžběta Ludmila Burová
Zde je Bůh,který roztáčí svět pohybem lásky,zde je Bůh,který tě zve k tanci lásky,v němž se prolíná nebe a země,milost a přirozenost,božské a lidské,Boží trojice s trojicí ctností,jimiž vtančíme do věčnosti.Věčnost není hřbitovní klid,věčnost je věčný pohyb,tanec lásky. (Tomáš Halík:“Chci,abys byl“)
17
F
A
R
N
í
č
E
K
Připravuje Tereza Adamcová
Zeptali jsme se dětí Prožili jsme primiční mši svatou, kterou sloužil Jakub Dominik Štefík – ten se rozhodl na své cestě životem, stát se knězem – čím bys jednou chtěl/a být ty? A proč? Šimon 5 let: Pilotem stíhačky, protože jsou hezky barevné. Natálka 6let: Doktorkou, protože mám ráda děti. Tomáš 7let: Hasičem, protože mám pravé hasičské oblečení. Martin 4roky: Hasičem, protože se mi líbí hasičská výbava a pomáhat druhým. Anička 3roky: Chtěla bych pracovat na počítači, protože mám ráda maminku a Františka. Oslavili jsme 700let našeho města, při narozeninových oslavách, dostává oslavenec dárky – co bys dal/a nebo přála/a takovému městu za dárek? Šimon: Kytičku a všechno Nejlepší Nový Jičíne!!! Natálka: Los, přeji mu, aby se mělo hodně dobře. Tomáš: Výběr na nové auto. Přeju mu hodně štěstí. Martin: Hasičské auto. Anička: Dala bych mu Mikešku (pozn. Maminky – Mikeška je Aniččina nejoblíbenější kočička) modrou se zeleným ocáskem, Vlajku, jablíčko. Přála bych všechno zdraví, nejlepší, štěstí. Máme za sebou prázdniny plné zážitků – vzpomeneš si ještě na nějaké zajímavé místo, které jsi navštívil/a nebo třeba na nějakého zajímavého člověka, kterého jsi potkala/a o prázdninách? Šimon: Potkal jsem Kubu ze školky na náměstí. Natálka: Byla jsem u tety na prázdninách. Tomáš: Byli jsme v Ostravě v 5D kině. Martin: Já jsem byl ve Velkém Mederu a koupal jsem se v teplé vodě. Anička: Zajímavé místo – Koclířov. Zajímavý člověk – Tonička, Bětuška, Natálka, Viktorek, teta Pavla, co umí vařit polívku s knedlíkem a červenou omáčku. Prožili jsme taky společně Farní den – dokázal/a bys vysvětlit kdo je to farník? Šimon: Farník je pán, vlak nebo stíhačka? Nevím co to je. Natálka: Farník – my všichni. Tomáš: Martin Anička Farník je kněz co dělá mši nebo majitel fary. : Farnici jsme my, co chodíme do kostela. : Farník je pan farář, kostelník a Rozárka (kamarádka) ze Starého Jičína.
Malý testík pro šikovné hlavy z cizích slov 3.Lekcionář 1.Konsekrace a) Člověk, který čte u ambonu a) Proměnění chleba a vína v Tělo a Krev Krista b) Kniha se čteními a evangelii k bohoslužbě slova b) Svěcení křestní vody c) Kniha přímluv c) Svěcení velikonočního oleje 2.Koncelebrace a) Svěcení svatých olejů b) Návštěva biskupa c) Společné slavení eucharistie více kněžími 18
4.Křižmo a) Směs olivového oleje a balzámu b) Slunečnicový olej c) Schránka na hostie
5.Parusie a) Nemoc b) Seslání Ducha sv. c) Očekávání druhého příchodu Krista
6.Homilie a) Výklad textu Písma svatého b) Čtení c) Modlitba Řešení: 1a,2c,3b,4a,5c,6a
Obrázek pro ty menší - Rodina
Výlet malé schóly Eliška Plánková
Sraz jsme měli v neděli u fary. Než jsme všichni přišli, u dveří ležel nějaký dopis. Na obálce bylo napsané: Malá schola.Nebylo napsané od koho je, ale říkal nám, že se na nás dívá shora. Nebyl to ani otec Alois ani otec David. V tom dopise bylo napsané, že máme jít tam, kde je kopec na kopci. Tak jsme šli na Puntík. A jak jsme šli, tak na Lamberku byl zápas. Chvilku jsme šli fandit, ale museli jsme si pohnout, protože v tom dopise bylo napsané, že pro nás něco má. Procházeli jsme přes pole, menším lesem a rybníkem přes můstek. Nakonec jsme museli najít místo s překvapením. Netrvalo ani chvilka a už jsme to našli. Byly to voňavé malé mýdlové růžičky. Byly tam barvy bílá, oranžová a červená. Jaký svatý má spojitost s růží? No přece Terezie z Lisieux. Slíbila, že z nebe bude sypat růže. Byl to moc skvělý výlet s Malou scholou.
19
Svátost
smíření a bohoslužby o dušičkách
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých: Tuto milost je možno získat každý den v období l.-8.11., za předpokladu že v ten den: -jsme ve stavu posvěcující milosti a přijmeme sv. přijímání -pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoli modlitbu -navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé l. listopadu odpoledne a 2.11. celý den je možno podmínku modlitby za zemřelé učinit v kostele (Otče náš… a Věřím v Boha…), k tomu je potřeba splnit ostatní výše uvedené podmínky Pro získání milostí je potřeba také přijmout sv. smíření a to může být i před tímto obdobím nebo kdykoliv v tomto období. V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme pro duše v očistci neplnomocné odpustky.
Mše svaté a obřady za zemřelé: čtvrtek 31.10. se slavností Všech svatých: 17.00 hod. Kunín a Šenov u N.Jičína pátek 1.11. 6.45 a 17.00 hod. Mše sv. farní kostel N.Jičín sobota 2.11. 7.30 hod. mše sv. farní kostel N.Jičín, 8.30 hod. Žilina, 9.00 hod. Kunín a 9.30 hod. Šenov u N.Jičína Pobožnost za věrné zemřelé 2.11. 9.00 hod. na hřbitově v Šenově u N.Jičína, 15.00 hod. na hřbitově v N. Jičíně u zadního centrálního kříže a v Kuníně a Žilině po sobotní mši sv.
Příležitost k sv. zpovědi 27.10 - 3.11.2013 k získání milostí pro naše zemřelé: neděle 27.10. farní kostel N.Jičín při dopoledních mších sv., od 8.30 hod. v Kuníně, 17.30-18.20 hod. Španělská kaple pondělí 28.10. 6.15-7.30 hod. farní kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. kostel Nej.Trojice N.Jičín úterý 29.10. 6.15-7.30 hod. farní kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. Španělská kaple středa 30.10. 6.15-7.30 hod. farní kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. Španělská kaple čtvrtek 31.10. 6.15-7.30 hod. farní kostel N.Jičín, 6.15 hod. Kunín, 16.30 hod. Šenov u N.Jičína, 17.00-17.50 hod. Španělská kaple pátek 1.11. 6.15-8.00 a 16.30-18.00 hod. farní kostel N.Jičín sobota 2.11. 7.00-8.30 hod. farní kostel N.Jičín, 7.45-8.20 hod. Žilina neděle 3.11 při dopoledních mších sv. ve far.kostele N.Jičín, 17.45-18.20 hod. Španělská kaple V ostatní dny se zpovídá vždy půl hodiny před mší sv.
