2013. učitelské noviny. Navrhovaná změna pravidel přijímání je reakcí na doporučení ombudsmana

eny

založ

1883

23/2013 ročník 116 4. červen

učitelské noviny týdeník pro učitele a přátele školy

KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY? Navrhovaná N h á změna ě pravidel id l přijímání ři je reakcí na doporučení ombudsmana

7

10

14

20

PATŘÍ RODINNÉ STŘÍBRO NA VEDLEJŠÍ KOLEJ?

PRVNÍ DÁMA PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY

ELI, ZKRATKA PRO ČESKÝ CERN

INSPIRUJME SE DUÁLNÍM SYSTÉMEM

cena 39 Kč www.ucitelskenoviny.cz

Úvodník

OBSAH 4–6 Téma týdne KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY? Navrhovaná změna pravidel přijímání je reakcí na doporučení ombudsmana.

7 Analýza PATŘÍ RODINNÉ STŘÍBRO NA VEDLEJŠÍ KOLEJ? Základní umělecké školy si zaslouží nejen úctu, ale i podporu.

8–9 Zeptali jsme se NESCHÁZEJÍ JENOM PENÍZE, ALE I JASNÁ UCELENÁ PŘEDSTAVA Školské odbory o kariérním systému.

10–11

Profil PRVNÍ DÁMA PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY

Eva Opravilová komentuje aktuální situaci v mateřinkách.

12

Jak to vidí

Jiří Zlatuška:

PŘEVZDĚLANOST NEHROZÍ

13

Odborníci radí

Miloslav Hubatka:

MYŠLENKOVÉ MAPY

14–16

Reflexe ELI, ZKRATKA PRO ČESKÝ CERN

Superlaser je největším vědeckým projektem naší historie.

18

Sonda LOGO PRO VŠECHNY PŘÍLEŽITOSTI O nevšedním nápadu ZUŠ z Prahy – Hostivaře.

Koho odmítnout? S trochou zpoždění spor vzplanul nad doporučením ombudsmana o přijímání dětí do mateřských škol. Ten jím obrazně řečeno káral ředitelky, že se dopouštějí diskriminace. A diskriminují některé děti obsahem kritérií, na základě kterých rozhodují o nepřijetí dítěte do mateřinky. Kdo tedy bude přijat do mateřské školy, ptáme se v Tématu týdne. Jenže – kritizujte ředitelky, když jim nic jiného než vybírat prostě nezbývá. Je hezké citovat tu jeden, tu druhý zákon, když hlásí své děti stovka rodičů a vy máte zrovna jen dvacet míst. A všichni jsou z místa, protože je jasné, že přespolní nemá za současného přetlaku nárok, ať si ochránce mává právem, jak chce. Ale toto právo žádného místního politika do funkce v dalších volbách nezvolí, to se dá čekat jen od voličů. A to od voličů, kteří mají místní právo volit. Některé mateřinky prostě vzaly ombudsmanovo doporučení na vědomí a jely dál podle svého, jiné se snažily v rámci možností a v rámci mantinelů, které si dohodly se zřizovatelem, dosavadní pravidla poupravit tak, aby byla méně napadnutelná. Ta nenapadnutelnost je důležitá, rozhoduje se ve správním řízení, takže proti nepřijetí dítěte se velmi často rodiče odvolávají. Pak rozhoduje kraj, který se dívá, jestli byla při tomto rozhodnutí dodržena předem vyhlášená pravidla. Na městském úřadu Prahy 9 jsou přesvědčeni, že našli elegantní cestu z rébusu ven. Tím směrem je skoro cimrmanovský úkrok stranou. Rodiče přihlásí své děti jako dřív, pak se udělá onen úkrok stranou a o zařazení dítěte (tedy ne o přijetí k předškolnímu vzdělávání ve správním řízení) do mateřské školy rozhodne zřizovatel ve své samostatné působnosti. A pak udělá úkrok zpět, předá seznam ředitelce, která všechny vybrané děti přijme ve správním řízení. Tedy – všechny vybrané děti jsou přijaty, žádné odvolání ke krajskému úřadu se nekoná. A rodiče nevybraných dětí se mohou odvolat – ke zřizovateli.

Diskriminační výhrady ombudsmana asi tenhle postup neřeší. Ombudsman dokonce říká, že je to celé špatně. Možná nakonec bude muset rozhodnout soud, protože městská část se odvolává na svou povinnost uspokojovat zájmy svých občanů (i děti jsou občané) s tím, že požadavky zákona školského na poskytování předškolního vzdělávání by plnila v nezměněné formě jako doposud. Celá hádka o tom, kdo toho ví méně, by ale vůbec nevznikla, kdyby před několika lety stát respektoval signály o blížící se populační vlně, která byla v ostrém rozporu s počty míst v předškolních zařízeních. Pořád nebyly (a pořád nejsou) peníze, mateřinky se bezhlavě rušily. A když pak ředitelky vymýšlejí kritéria pro přijímání dětí, tlučou se kartou diskriminace… Konečně, diskriminovány by se mohly cítit i základní umělecké školy, které proti nastaveným pravidlům pro „právo“ na oborové normativy mají zůstat na „vedlejší koleji“ krajského financování. Tímto problémem se zabýváme v rubrice Analýza. Když už se zmiňuji o penězích – zatímco ministerstvo školství nechce mluvit o tom, co už připravilo pro zavedení kariérního systému pro učitele, odbory mají pocit, že kromě peněz chybí i jasná představa, jak na to. V rubrice Zeptali jsme se to říká místopředsedkyně školských odborů M. Vondráčková. Jasná představa, jak na to, ovšem nechyběla v Dolních Břežanech, kde se staví světově unikátní laserové vědecké centrum ELI Beamlines, našly se konečně i peníze, díky Evropě. Kdyby se vás na to žáci ptali, informace najdete v Reflexi UN. Radmil Švancar

19 Sonda … A ZAČÍT ZNOVA Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků, získala letošní Cenu Olgy Havlové.

20 Zrcadlo praxe INSPIRUJME SE DUÁLNÍM SYSTÉMEM 21 Zrcadlo praxe Ad KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY? 22 Ze zahraničí 24-25 Kaleidoskop 26-27 Dopisy

Kresba: Václav Hradecký

Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy

Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883 Uzávěrka čísla 31. 5. 2013

3

4

TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO: ARCHIV

Téma týdne

KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY? Navrhovaná změna pravidel přijímání je reakcí na doporučení ombudsmana V naprosté většině republiky stále trvá převis poptávky po místech v mateřinkách nad nabídkou, řadu dětí je nutné z kapacitních důvodů odmítat. I když městská část Prahy 9 počet míst v mateřských školách průběžně zvyšuje, bylo tu letos nutné odmítnout asi čtvrtinu dětí, říká vedoucí odboru školství městské části Prahy 9 Martin Odehnal, se kterým jsme o změně pravidel pro přijímání dětí do zdejších mateřinek hovořili. Co kritizuje ombudsman Přijímání dětí do mateřských škol je v posledních letech ovlivněno doporučením ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského. „Problém je v tom, že on posuzuje řadu nepřijetí prismatem článku 33 Listiny práv a svobod, kde se říká, že každý má

právo na vzdělání. Veškeré další okolnosti (například zda rodič kvůli nepřijetí dítěte přijde o zaměstnání) podle něho nejsou podstatné a není možné je zařadit mezi kritéria pro přijetí, protože jinak by se jednalo o diskriminaci,“ vysvětluje M. Odehnal. Jenže kritéria výběru jsou potřebná,

Odpověď Úřadu veřejného ochránce práv na dotazy UN Řeší změna připravená městským úřadem Prahy 9 otázku přijímání dětí do mateřských škol tak, aby tento proces odpovídal zákonům a nebyl diskriminující? Změna připravovaná Úřadem městské části Prahy 9 je jednoznačně v rozporu se zákonem. Navrhuje totiž přenést usnesením zastupitelstva pravomoc z ředitele (státní správa) na zřizovatele (samospráva), jinými slovy, samospráva chce rozhodnout, že si sama převezme pravomoc, která je svěřena státu. Dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě spadá do samostatné působnosti pouze právo zřizovat či rušit předškolní zařízení, nikoliv rozhodovat

o přijetí či nepřijetí dětí ke vzdělávání do těchto zařízení. O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje výlučně ředitel školy, a to dle školského zákona a správního řádu. Ředitel školy, ať už ji zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o přijetí dítěte z pozice orgánu státní správy, nikoliv z pozice samosprávy (bez ohledu na to, že je zřizovatelem samospráva!). V daném případě by tedy městská část podzákonným právním předpisem vyloučila použití školského zákona (a zákon je z podstaty věci nadřazen podzákonnému právnímu předpisu), a převedla by si na sebe pravomoc, kterou zákon svěřuje státu. To samozřejmě možné není, a nastíněné řešení je tedy nezákonné.

alespoň dokud nebude dostatek míst v mateřinkách pro všechny děti. Podle M. Odehnala jdou argumenty ombudsmana někdy až za hranu zákona – tvrdí například, že ředitelka musí upřednostnit při přijímání dítě v roce před

Příklady, které pan Odehnal uvádí na osvětlení svých závěrů a k městskou částí připravované změně, jsou scestné a nejen karikují celý problém a degradují funkci, kterou zastávám, ale odborně degradují i jeho samotného. Nechci je rozebírat, jsou sotva uvěřitelné. Snad jen k jeho údivu, že „stanovisko ombudsmana dovedeno ad absurdum znamená, že i na obecní byt by měl právo kdokoli“, musím podotknout, že na obecní byt má skutečně právo kdokoli, nejen občané Prahy 9, jak se nejspíš domnívá. Navíc obec nemůže obsadit obecní byt, který je v jejím vlastnictví, zcela podle svého, ale musí tak činit ve smyslu zákona, jehož znění je věcí státu, nikoli městské části. Musí se řídit zákonem a v problematice mateřských škol nejde o nic jiného.

Téma týdne

5

MARTIN ODEHNAL: Proč chceme (mimo jiné) změnit způsob přijímání dětí do mateřských škol „Pokud je při rozhodování o přijetí do mateřské školy znevýhodněno dítě, jehož matka/otec je na mateřské/rodičovské dovolené, jedná se o diskriminaci.“ (Základní informace k rozhodování ředitelů a ředitelek o přijímání dětí k předškolnímu vzdělání – bod č. 9 z doporučení ombudsmana.) Příklady pro ilustraci: 1. Mateřská škola X, na 25 volných míst se hlásí 80 dětí. Všech 80 má podle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo na vzdělávání, leč školka není nafukovací, takže ředitelka musí 55 dětí odmítnout. Jedno z kritérií přijetí je věk: v případě rovnosti bodů má přednost starší uchazeč. Doporučení veřejného ochránce práv si zde významně protiřečí: „Je proto na zvážení ředitele/ ředitelky mateřské školy, zda a jakým způsobem bude kritérium věku v případě své mateřské školy uplatňovat.“ Omyl! To není nic na zvažování – buď

nástupem do základní školy „bez dalšího“, cituje. To ale znamená, že by měla „povinně“ přijmout i dítě mimopražské v tomto věku. To jde podle něho za hranu školského zákona. Ten v § 34 odst. 4 stanoví: „Pokud nelze dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky přijmout z kapacitních důvodů, zajistí obec, v níž má dítě místo trvalého pobytu, zařazení dítěte do jiné mateřské školy.“

Jsem si vědom, že pojem „vzdělávání“ v obecné rovině představuje proces, který vede ke „vzdělání“. Závěry ve stanovisku odboru školství MČ Praha 9 nicméně v tomto ohledu ustrnuly na jednoduchém (a ve své podstatě chybně použitém) gramatickém výkladu. Je pravda, že zatímco školský zákon mezi oběma pojmy rozlišuje, ustanovení článku 33 Listiny základních práv a svobod užívá toliko pojmu „vzdělání“, resp. „právo na vzdělání“, což je však zapříčiněno především nezbytnou obecností. Listina je obecnou normou, která reguluje lidská práva v mnoho oblastech života

Dítě A, věk 4 roky 201 dní, matka je na mateřské dovolené s dvouletým sourozencem, na péči o děti radostně participují prarodiče ze strany otce i matky. Dítě B, věk 4 roky 200 dní, matka má po skončení rodičovské dovolené s tříletým druhým dítětem nůž na krku: nenastoupí-li do zaměstnání, její pracovní poměr skončí, ztratí práci. Prarodiče žijí na opačném konci republiky, žádnou alternativní možnost hlídání dítěte nemá.

zaměstnancům dostává prostřednictvím rozpočtů krajů (resp. hl. m. Prahy) normativní „státní“ peníze. Je to tedy zařízení, které zřizuje městská část v samostatné působnosti. Finance vkládané do provozu mateřských škol a zejména investice jdou z majetku městské části, tím pádem s ním má také z Ústavy právo nakládat. „Stanovisko ombudsmana dovedeno ad absurdum znamená, že i na obecní byt by měl právo kdokoliv – s tím, že stát třeba přidá na platy domovníků,“ poněkud paroduje vedoucí odboru. A připomíná článek 101 Ústavy, který v odstavci 3 zakotvuje právo obcí na vlastní majetek a v odstavci 4 omezuje právo státu zasahovat do činnosti územních samosprávných celků

a terminologickou košatost nechává na prováděcích zákonech. „Právo na vzdělání“ v sobě nicméně implicitně obsahuje všechny okamžiky rozhodné pro dosažení vzdělání, tedy přijetí ke vzdělávání, samotné vzdělávání apod. Tuto skutečnost lze ostatně demonstrovat například u Listinou garantovaného „práva na bezplatné vzdělání v základních školách“, které se samozřejmě vztahuje i na „vzdělávání“ v základních školách. To, že je „vzdělávání“ v předškolních zařízeních ve své podstatě výkonem práva na „vzdělání“ dle Listiny zdůrazňuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 2.5. 2012, Č.j.: 1 As 35/2012 – 40). Doporučení ochránce bezpochyby zákon o hlavním městě Praze respektuje (z do-

Dítěti B se dramaticky zhorší životní podmínky. Matka přijde o nejen o současné zaměstnání, ale i o jakoukoli šanci získat nějaké jiné (z týchž důvodů, proč o to stávající přišla). Hmotná situace celé rodiny je po skončení výplaty rodičovského příspěvku kritická, matka se namísto plátcem daní stane příjemcem sociálních dávek. Předškolní vzdělávání jejího dítěte bude mít nadále formu obcházení pracovišť Úřadu práce ČR a nákupů v nejlevnějších výprodejích. Zarámované znění čl. 33 odst. 1 Listiny o právu na vzdělání pro každého může svému děcku pověsit nad postýlku.

pouze na situace, kdy to vyžaduje ochrana zákona, a navíc jen způsobem stanoveným zákonem. Ústavní ochrana obecní samosprávy je podle něho nepochybně „řádově“ silnější než pouhé doporučení veřejného ochránce práv – a stejně silně chrání samosprávné pravomoci zakotvené v zákonu o hl. m. Praze před neodůvodněně extenzivním výkladem školského zákona.

Nadšení převyšuje erudici? Navíc podle něho ombudsman ve svém doporučení zaměňuje mateřské školy (předškolní zařízení), o kterých mluví zákon o hlavním městě Praze v § 18 odst. 1 písm. b), a předškolní vzdělávání, o kte-

tazu, ani ze stanoviska MČ Prahy 9, není patrné, proč by tomu tak být nemělo). Ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě stanoví, že do samostatné působnosti městských částí spadá oprávnění zakládat, zřizovat a rušit … předškolní zařízení, a úkoly vyplývající z funkce jejich zakladatele a zřizovatele. Jinými slovy, dle zákona o hlavním městě může městská část rozhodnout o tom, že zřídí nebo zruší mateřskou školu. Ovšem v samotném procesu zřizování nebo rušení školy se už musí řídit školským zákonem; stejně tak fungování školy se řídí školským zákonem. Potvrdil to ostatně i Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „poskytování vzdělání, jímž je i vzdělání předškolní, je podle školského zákona veřejnou službou…. Jestliže hodlá určitý subjekt vzdělávání

▲

Vychází doporučení ochránce z nesprávných premis (nerozlišuje vzdělání a vzdělávání) a respektuje také zákon o hl. městě Praze?

2. Ředitelka musí rozhodnout o zaplnění posledního volného místa, a to ze dvou uchazečů:

Podle doporučení ombudsmana musí být přijato dítě A, jinak jde o diskriminaci. Jeho matka může vysedávat na pískovišti, radovat se z pohledu na to, jak její capart za plotem mateřské školy vesele skotačí s dětmi C, D, E a F, a klábosit s jejich maminkami, které jsou v obdobné situaci jako ona.

▲

Ombudsman si podle M. Odehnala asi plně neuvědomuje, že mateřské školy nejsou zařízením státním, ale obecním (v tomto případě městské části). Obec plně financuje jak budování mateřských škol, tak i jejich provoz – pouze na platy

je kritérium vyhlášeno, a pak platí beze zbytku, nebo vyhlášeno není. V opačném případě zruší rozhodnutí ředitelky odvolací instance ve správním řízení (pomíjím oblíbené obviňování ředitelek z přijímání úplatků, které by se zde přímo nabízelo).

Téma týdne

6

▲

rém hovoří školský zákon ve zmíněném § 34. Zákon o hlavním městě Praze dává městským částem oprávnění zakládat, zřizovat a rušit předškolní zařízení v rámci své samostatné působnosti, a to „pro uspokojování potřeb občanů městských částí“. Podle M. Odehnala má tedy městská část ze zákona pravomoc rozhodovat o tom, jak co nejlépe reagovat na představy jejích občanů, co považují za dobré, a co ne. A není možné připustit, aby se její občané třeba při přijímání dětí do mateřských škol dostali na vedlejší kolej, k čemuž při striktní aplikaci doporučení ombudsmana může reálně docházet. M. Odehnal upozorňuje ještě na jeden problém, který z doporučení plyne. Listina základních práv a svobod dává sice právo na vzdělání každému – má ho čtyřdenní dítě i devadesátiletý dědeček. To ale neznamená, že mají všichni právo na vzdělávání v mateřské škole. „Abych to ilustroval plasticky, byť i samozřejmě zjednodušeně: nikomu nelze upírat právo na půllitr piva. Vymáhat toto právo je ale možné až tehdy, kdy bude zákonem určen hostinský, který vám ho musí natočit,“ lapidárně vysvětluje M. Odehnal. Vztaženo na předškolní vzdělávání – to je podle školského zákona poskytováno „zpravidla“ od 3 do 6 let, ale teprve v posledním roce před zahájením povinné školní docházky vzniká právní nárok těch, kteří o něj projeví zájem. A povinnost naplnění tohoto nároku je pak vložena na bedra zřizovatele – obce, v níž má dítě trvalé bydliště. „Nechci se pouštět do války s ombudsmanem, JUDr. Varvařovského si pro mnohé jeho aktivity vážím, ale zdá se, že tým jeho mladých právníků, jejichž nadšení dosud poněkud převyšuje jejich odbornou erudici, mu k podpisu tentokrát připravil text právně dosti problematický,“ říká.

Mateřské školy a předškolní vzdělávání „Odlišujeme přijímání do mateřské školy a přijímání k předškolnímu vzdělávání, což se ombudsmanovi nepodařilo. Jsou

▲

jako veřejnou službu poskytovat, musí tak činit v souladu se školským zákonem a musí být zapsán příslušným orgánem do školského rejstříku.“ Rozhodování o přijetí či nepřijetí dítěte není totéž jako rozhodování o zřízení či zrušení školy. Kdo rozhoduje o přijímání dětí, to opět stanoví školský zákon, a v tomto případě je to ředitel školy, který tímto aktem vykonává státní správu, tj. pravomoc státu (byť je zřizovatelem školy samospráva). Není proto jasné, v čem vidí pan Odehnal nerespektování zákona o hlavním městě Praze, jestliže se přijímání dětí řídí školským zákonem. Nepovažuji (stejně jako ochránce) právo na vzdělání za absolutně nadřazené, jak uvádí pan Odehnal. Pouze konstatuji,

to rozhodnutí, která se řídí různými zákony – školským a zákonem o hlavním městě Praze. Stavíme se proti tomu, že by smyslem mateřské školy bylo pouze poskytování předškolního vzdělávání, jak tvrdí ombudsman. Podle nás je prioritní, aby mateřské školy uspokojovaly potřeby občanů městské části. Díky tomu například budou moci zejména matky po mateřské dovolené nastoupit zpět do zaměstnání a o své místo nepřijdou. Takové věci jsou pro naše občany pochopitelně nesmírně důležité,“ vysvětluje M. Odehnal. Není podle něho možné, aby zřizovatel – v tomto případě městská část – nebral v úvahu při výběru dětí, které budou do mateřské školy přijaty, potřeby zdejších občanů. Aby mohl být tento záměr naplněn, dostanou všechny mateřské školy zřizované Prahou 9 nové zřizovací listiny, v nichž bude preambule vycházející nikoliv ze školského zákona jako doposud, ale ze zákona o hlavním městě Praze. Tedy – zdůrazní se cíl uspokojování potřeb zdejších občanů. Předškolní vzdělávání je pak součástí naplňování tohoto uspokojování potřeb občanů. Systém přijímání se tedy pozmění. Dnes rodiče podávají žádost ředitelce mateřské školy, která o přijetí či nepřijetí rozhodne na základě kritérií, které sama určila. A protože se jedná o rozhodování právního subjektu ve správním řízení, rodiče nepřijatých dětí jsou o tomto rozhodnutí písemně informováni. Zřizovatel do tohoto procesu de jure nemůže nijak mluvit. Podle nových pravidel sice rodiče také podají žádost o přijetí dítěte do rukou ředitelky mateřské školy, ta ale soubor všech žádostí postoupí zřizovateli (nebo budou žádat přímo městskou část, o tom se ještě bude rozhodovat) a zřizovatel určí v samostatné působnosti na základě kritérií, která sám stanoví (podobně jako se rozhoduje o přidělení obecního bytu, v tomto případě budou kritéria konzulto-

že ředitel mateřské školy rozhoduje ve správním řízení (přezkoumatelném správním soudem) o přijetí či nepřijetí dítěte, nikoli rodiče. Nelze proto brát například zaměstnanost rodičů paušálně jako kritérium pro přijetí dítěte (nebo pro znevýhodnění jiného). Zaměstnanost rodičů však lze zohlednit v konkrétních odůvodněných případech jako podpůrné kritérium, jak je v doporučení ochránce výslovně uvedeno. Toto je však na správním uvážení ředitele školy, nikoli na vůli zřizovatele. Celá úvaha pana Odehnala svědčí o tom, že nechápe smysl mateřských škol, což je s ohledem na jeho funkci na pováženou. Smyslem existence mateřské školy není to, aby matka mohla jít do práce a nebyla propuštěna. Mateřská škola má

vána s ředitelkami mateřinek), které děti budou umístěny do jeho předškolního zařízení. Tento proces nebude ve správním řízení, nepodléhá tedy přezkumu podle jeho pravidel. A všechny tyto „umístěné“ děti pak budou do mateřské školy přijaty. Tak budou tedy ve správním řízení přijaty všechny umístěné děti. Vypadá to jako hra se slovíčky a kličkování mezi paragrafy. M. Odehnal tvrdí, že jde o nastavení systému tak, aby nebyl ombudsmanem napadnutelný, a zároveň aby vyhovoval jak rodičům a dětem, tak zřizovateli, a v neposlední řadě i ředitelkám mateřských škol. „Všechny jsem je s plánovanou změnou seznámil a výsledkem bylo ulehčení, že jim městská část bere velmi problematickou kompetenci, která jim v době přijímání zabírala týdny času a znamenala nejen spoustu práce, ale i nezbytnost vést velmi nepříjemná jednání s odmítnutými rodiči. To zmizí, rozhodovat bude komise zřizovatele,“ vysvětluje M. Odehnal. ● Názor místopředsedkyně APV na str. 21

vzdělávat, napomáhat vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělání a poskytovat pedagogickou péči. Nic samozřejmě nebrání městské části nebo kterékoli obci, aby zřídila zařízení, které bude sloužit jako odkladiště dětí po dobu, kdy jsou rodiče v zaměstnání, ale funkci takového zařízení nelze zaměňovat s funkcí mateřské školy zřizované podle školského zákona. To by snad měl vedoucí odboru školství vědět.

Zástupce ombudsmana JUDr. Stanislav Křeček

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS

Analýza

7

PATŘÍ RODINNÉ STŘÍBRO NA VEDLEJŠÍ KOLEJ? Základní umělecké školy si zaslouží nejen úctu, ale i podporu Nic ještě není rozhodnuto, o všem budeme jednat – ujišťují pracovníci ministerstva školství. Nejspíš i proto, že se zejména k návrhu nové podoby financování regionálního školství zvedla ze školského terénu docela silná vlna připomínek. Jen zdánlivě v nich zaniká ta, která zmiňuje způsob, jímž by měly být v budoucnu financovány základní umělecké školy. Ty, kterými se oprávněně chlubíme. Ty, které nemají ve světě obdoby. Ministerstvo školství zařadilo základní umělecké školy do takzvaného druhého proudu. Znamená to, že zatímco školy prvního proudu, nebo přesněji „základní vzdělávací linie“ (mateřské, základní a střední školy) by se měly dostat pod tzv. „oborový normativ“ (70 % pevné částky), ty „ostatní“ (tedy ZUŠ, školní družiny, školní kluby, školní jídelny, ubytování a další) by měly být financovány nadále podle krajských normativů, tedy ze zbývajících 30 %. I když by to pro zušky nemusela být zase tak velká novinka, budí roztrpčení.

Financování svépomocí Ministerský návrh směřuje k tomu, aby ZUŠ byly zařazeny do skupiny školských zařízení s nižšími nároky na financování. Jako by už dnes nepatřily ke školám s nejnižšími finančními nároky na rezort. Od státu dostávají pouze částku určenou na platy pedagogů. Všechno ostatní – provoz, učební pomůcky a podobně – hradí samy výběrem od rodičů. A to učební sa p pomůcky, mezi něž patří také hudební n nástroje, rozhodně nejsou levnou záležitostí. Tak se stává, že škola zakoupí například klavír za půl milionu, který se ovšem v okamžiku, kdy dostane inventární číslo, stává majetkem zřizovatele, tedy kraje, obce, potažmo státu. Z Základní umělecké školy tedy nejenže na svém provozu státu finance šetří, ale n ještě jeho majetek zhodnocují. je

Zuška je důležitý začátek Z

Cesta zpátky S přehlížením se totiž naše „rodinné stříbro“ nesetkává poprvé. Původní základní hudební školy se v šedesátých letech minulého století změnily na lidové školy umění (k hudebnímu oboru přibyly ještě tři další – výtvarný, taneční a literárně dramatický), aby byly v 70. letech v době normalizace přesunuty ze školského zákona do zákona o školských zařízeních. Byly tedy zařazeny do stejné skupiny jako v dnes navrhované novele. Až po listopadu 1989 se podařilo vrátit tehdejším „liduškám“ jejich oprávněné postavení. S novým názvem Základní umělecká škola jako by se smazalo jejich ponížení, znovu byly zakotveny ve školském zákoně jako součást na sebe navazujícího uměleckého vzdělávání. Přesto se nad jejich financováním čas od času vznášel Damoklův meč. To když se na nich různí našeptavači při sestavování školského rozpočtu snažili ušetřit. A že těch případů nebylo málo.

vzdělávacích programů začít pracovat již od září 2012.

Také ZUŠ mají RVP Dnes MŠMT říká, že do první vzdělávací linie zařadilo jen ty školy, které mají svůj RVP. Nevšimli si jeho pracovníci, že ZUŠ ho mají od roku 2012 také? Že si ho na zakázku státu sestavily v garanci ministerstva školství více méně vlastními silami, bez velkého humbuku, zato s vysokým nasazením. Navíc díky perfektní organizaci mohly podle svých školních

Př Přehlédnout nelze ani fakt, že hustá síť zušek se všemi jejich pobočkami pravidelzu ně vyhledává talenty i v těch nejmenších n obcích. Kolik tak dobře připravených stuo dentů by asi získaly konzervatoře a střední d umělecké školy, kdyby ekonomická zátěž u přinutila ZUŠ skončit? Statistika říká, p ž 98,2 % žáků, kteří vystudují střední že umělecké školy, jsou absolventi základních u uměleckých škol. Kdo spočítá ty, kteří prou šli vzděláváním a kultivací zušek, aniž by šl se stali profesionálními umělci, ale umění se pro ně stalo koníčkem? Dodnes ovlivňuje jejich chování, naplňuje jejich životy.

Ještě je čas vrátit ZUŠ jejich místo Ano, základní umělecké školy stojí tak trochu bokem linie, která vede od mateřských škol po střední. Jejich žáci už v systému školství jednou zahrnuti jsou. Znamená to ale, že patří na vedlejší kolej? ●

Z 487 základních uměleckých škol je 42 soukromých a 3 církevní. Jejich hustá síť pokrývá celou Českou republiku také díky 1120 detašovaným pracovištím. Více než 230 000 žáků vyučuje 10 131 učitelů.

8

TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO: ARCHIV M. VONDRÁČKOVÉ

Zeptali jsme se

Školské odbory o kariérním systému:

NESCHÁZEJÍ JENOM PENÍZE, ALE I JASNÁ UCELENÁ PŘEDSTAVA Pokolikáté se už zase vrací otázka kariérního systému? Od půlky devadesátých let, od projektu Učitel, se tyto snahy objevují ve vlnách a pokaždé se rozbíjejí na vlnolamu nedostatku peněz. Ministr školství P. Fiala se k tématu ještě nechce vyjadřovat, UN ani nedostaly od tiskového odboru zprávu, kdy bude téma zralé pro to, aby byla veřejnost oficiálně informována. Kariérní systém ovšem pochopitelně zajímá i školské odbory. Za ně by se přípravných prací měla účastnit místopředsedkyně ČMOS pracovníků školství Markéta Vondráčková, se kterou jsme o odborovém pohledu hovořili. Jak hodnotíte dnešní kariérní systém? V současnosti žádný systém kariérního růstu neexistuje. Máme zákon o pedagogických pracovnících, který další vzdělávání ukládá. Kolegové se tedy vzdělávají, ale většinou z toho nic kromě dobrého pocitu sami nemají. Navíc je toto vzdělávání povětšinou jen nahodilé, neexistuje systém, který by nesl prvky motivace pro pedagogy, aby toto vzdělávání vyhledávali. Vědí, že získají další znalosti, vědo-

mosti, zkušenosti, dobře. Pro žáky to je důležité, pro práci samotného pedagoga také, ale jednoznačně a průhledně si tím nijak nebudují svoji kariéru. A to je špatně. Realita současného „kariérního růstu“ je taková, že absolvent z vysoké školy nastoupí na místo učitele a dostane jedenáctou nebo dvanáctou platovou třídu. Nezáleží ale na tom, jestli se účastní

nějakého dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, ale pouze na rozhodnutí ředitele a na tom, jestli má dost finančních prostředků (i když rozdíl nástupního platu 250 korun zase není nijak závratný). Tedy – formálně jde o to, zda dokáže začínající učitel pracovat samostatně, zda nepotřebuje uvádějícího učitele. Ne že by DVPP neexistovalo, ředitel má povinnost zpracovat plán DVPP a pedagog, který je do něho zařazen, má povinnost se ho účastnit. Není však žádná návaznost na systém odměňování, učitelé nemají nárok na zvýšení nějaké složky platu v závislosti na úspěšném absolvování „povinného“ DVPP a na aplikování nových znalostí do výuky. Vyhláška o DVPP vyšla v roce 2005, její novela pak o rok později. Problém je, že současně s ním měl být zaveden i kariérní řád (nebo systém, jak se dneska spíše říká), který by dal povinnost pracovat na svém odborném a profesním růstu na straně jedné, ale i nárok na finanční ocenění při úspěšném plnění tohoto požadavku na straně druhé. Ministerstvo školství se o kariérní systém snaží už dlouho… Různé projekty a pokusy se průběžně objevují od poloviny devadesátých let minulého století. Příliš se od sebe neliší, ono je problém v této oblasti vymyslet něco zcela nového a objevného. Jednou se mluví o standardech, jindy o atestacích, ale podstata je stejná – splnění určitých požadavků v určitých fázích kariérního růstu. A neliší se od sebe ani důvody, proč žádný ze systémů nespatřil světlo světa – a to je nedostatečné zafinancování takového systému. Chci zdůraznit, že neodmítáme myšlenku kariérního systému, naopak. Podle nás je to nesmírně důležité pro perspektivu a jistotu každého učitele. Slovenský model byl zhruba přede dvěma lety spuštěn s velkou slávou, žádné nadšení ale nevyvolal. Slovenská zkušenost ukázala, že není příliš šťastné stavět na získávání kreditů. Odstar-

Zeptali jsme se

Kariérní systém zatím neexistuje, říká M. Vondráčková. Stoprocentně to vlastně neplatí, nabízí se specializační studium, které je vyjmenováno ve vyhlášce o DVPP (tato vyhláška sice v názvu kariérní systém zmiňuje, ale v textu mu je věnován jeden vágní odstavec) a funkční „ředitelské“ studium. Jenže – to je naprosto nedostatečné a týká se to pouze relativně úzké skupiny pracovníků školství. Navíc nárokovost specializačního příplatku není stoprocentní – nárok vzniká až v okamžiku, kdy ředitel školy aplikování informací z tohoto studia po učiteli žádá (tedy nestačí, když je bude využívat při práci s žáky). Takže tvrzení místopředsedkyně školských odborů je vlastně na místě.

tování tohoto systému vyvolalo mezi učiteli hon za kredity (sice v předepsaném vzdělávání a předepsaných tématech). A podle získaných kreditů se procentuálně zvyšuje plat. Nejde tedy o příplatek k tarifnímu platu, o kterém se mluví u nás. Problém byl i v tom, že množství získaných kreditů nutně neodráželo náročnost studia nebo využitelnost znalostí. Nebylo jasně nastaveno, jaké standardy a obsah má ta která úroveň vzdělání naplňovat. Na Slovensku se ovšem systém za pochodu upravuje. V současnosti jsou tato kritéria formulovaná. Slovenské odbory se do vzdělávání v rámci kariérního systému velmi intenzivně zapojily. Chystáte se taky kariérní vzdělávání nabízet? A není pak střetem zájmů, že na jedné straně mají odbory chránit zaměstnance v pracovněprávní oblasti, a na straně druhé by vlastně selektovaly, kdo si v zaměstnání může polepšit a kdo ne? Jistě, i my chceme toto vzdělání poskytovat prostřednictvím společnosti Českomoravská vzdělávací, s.r.o. Je to zajímavá možnost. Ale nemyslím si, že by to byl střet zájmů. Chceme hájit práva zaměstnanců ve školství, ale nemůžeme se stavět za ty, kteří neplní požadavky dané zákonem o pedagogických pracovnících a následnými vyhláškami. Odborová a vzdělávací činnost se nekříží. Naopak – pokud pracovník splní tyto požadavky a ředitel by třeba nechtěl jeho nárok uznat, pak bychom měli v rukou potřebné podklady pro to, abychom se za něho mohli postavit. Aby mohly odbory tímto vzděláváním něco vydělat, musí získat akreditaci od ministerstva školství, které je často terčem odborové kritiky. Není to pro odbory svazující? Kritizujeme některé neuvážené kroky ministerstva školství, to je pravda. Ale i ministerstvo je vázáno zákony, a pokud splníme všechny požadavky, není možné, aby nám akreditaci upřelo. Ani si nemyslím, že by chtělo touto cestou jít. Pokud by se to stalo (ale tomu nevěřím), vnímali bychom to jako šikanu a máme právníky, kteří by to dokázali vyřešit. Byla jste za odbory delegována do koordinačního týmu pro přípravu kariérního řádu. Jaké informace jste zatím v rámci této pracovní skupiny dostali?

Byla jsem do něho jmenována v polovině března, od té doby se ale nic nedělo. Jmenovací dekret zní velmi vznešeně: členka koordinačního výboru realizovaného v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost… Žádné jednání neproběhlo, žádné informace jsem nedostala, neznám své kolegy v tomto týmu. Školské odbory mají zájem na obsahu, kterým chce MŠMT kariérní systém naplnit, požádali jsme proto o zorganizování přednášky a vedoucí projektu M. Trunda skutečně přišel a velmi dobře přípravu kariérního systému prezentoval. Ale v rámci koordinačního týmu jsme zatím informace nedostali. Třeba není co koordinovat. Víte, co byste měli koordinovat? Těžko říci. Snad výstupy pracovní skupiny či pracovních skupin, které by měly na přípravě kariérního systému a standardů profese učitele pracovat. Neoficiálně ale pochopitelně informace sháním. Jaký je váš názor na připravovaný systém? Je v něm spousta neznámých. Není jasné, co bude obsahem druhého až čtvrtého kariérního stupně. O prvním stupni víme, že by to mělo být jakési zaváděcí období, to měly i předchozí návrhy. Ale i to je na vodě – dokud nebudou jasně definovány a přijaty standardy učitele, pak vlastně není možné ke kariérnímu systému říci skoro nic. Třeba i proto je ministerstvo školství tak skoupé na slovo. Zatím to vypadá, že systém nebude stavět na atestacích, ale na stupních. A vedle nich by existovaly vzdělávací cesty, které by neměly na plnění jednotlivých kariérních stupňů zásadní vliv. Kariérní cesty – šlo by zřejmě spíše o DVPP, jak ho dneska známe. Pro dějepisáře třeba prohlubování znalostí v oboru. Nebo i doplnění vědomostí z jiných oblastí. Ale postup do vyššího kariérního stupně by předpokládalo pravděpodobně splnění vzdělávání, které by vycházelo z definovaných standardů. Zatím ale můžeme jen spekulovat, jasné slovo nemáme. Známe názvy jednotlivých stupňů, ale ne obsah. Mělo by jít o výkon standardních učitelských činností ve druhém stupni, expert pedagogické teorie a praxe by byl třetím stupněm a čtvrtým

pak expert pedagogické teorie a praxe – mentor. Nezníte příliš optimisticky? Proč bych měla? Ministerstvo neposkytuje oficiální informace o obsahu, ale to by se dalo třeba pochopit. Ale hlavně nevypadá to, že by se jakkoliv změnila situace se zafinancováním kariérního systému. A na nedostatku peněz přece všechny předchozí projekty zaměřené na toto téma zkrachovaly. Kariérní systém a definování standardů jsou připravovány v rámci IPn… Je to tak – a v roce 2014 by měl být k dispozici výstup. My se ale obáváme, že pak už do něho nebude možné zasáhnout, snad bude možné diskutovat, ale to je tak všechno. Proto jsme požádali MŠMT právě o semináře, kde se o projektu mluví a členové našich profesních sekcí slova autorů projektu slyší. Vyšli nám vstříc a semináře proběhly. Ale podle odpovědí na otázky, které z pléna padají, máme pocit, že je spousta zásadních věcí nejasných. O to víc ale jsem nervózní, že nejsou k dispozici podklady pro koordinační výbor. Přitom se hovořilo o tom, že kariérní systém by měl platit od roku 2014. Ano, dneska už se mluví o roku 2015, ale vždyť to je z hlediska závažnosti tématu už taky „za chvíli“. Proto mám pocit, že ani tento termín není reálný. Jaké nejasnosti vnímáte? Nezpochybňujeme rozložení kariéry do jednotlivých stupňů. Ale nejasnosti skutečně jsou. Například – kdo bude rozhodovat o zapojení se do kariérního systému? Ředitel, nebo sám učitel, nebo nějaké tabulky? Bude účast povinná? Když zůstane stát pedagog stranou, bude sankcionován? Kdo bude mít v první fázi zavádění projektu nárok na vyšší kariérní stupeň? Dostanou druhý všichni starší na školách automaticky, nebo budou muset něco plnit – stanou se z nich tedy „začínající“? S kolika pedagogy v kariérním systému se na jeho počátku počítá? Kolik to bude znamenat z hlediska financí? Bude skutečně každý stupeň představoval pro pedagoga 5000 korun měsíčně? Zase jste tedy u peněz? Pochopitelně. Náš odborový svaz bude důrazně proti tomu, aby byl kariérní systém spuštěn bez správně spočítaného objemu finančních prostředků. A střednědobé výhledy ministerstva financí nedávají důvod k nějakému optimismu. Přerozdělovat menší nebo i současný objem peněz nějakým novým způsobem by znamenalo pro mnoho pedagogů snížení příjmů, proti tomu se budeme určitě stavět. Ale stejně – paradoxně si myslím, že důležitější než finance je jasná ucelená představa. A ta podle mého stále chybí, proto bude i s tímto kariérním systémem problém. ●

9

10

Profil

TEXT A FOTO: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

PRVNÍ DÁMA PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY Mateřské školy jako by žily ve stínu. Mluvit se o nich obvykle začne, až když se jich dotknou problémy. Hodně dětí, málo dětí, nedostatek kapacit, zbytečně mnoho volných míst… Nakonec si se vším poradí. Co jim taky zbývá. Neprávem přehlížené, tvořivé, pracovité, ambiciózní. V naprosté většině neustále připravené dokazovat, že jsou nejen předstupněm, ale základním kamenem vzdělávání. Kdybychom se porozhlédli po světě, zjistili bychom, že naše předškolní výchova patří už dlouho k těm nejuznávanějším, nejpropracovanějším. I když by to asi nepřiznala, velkou zásluhu na tom má doc. PhDr. EVA OPRAVILOVÁ, CSc., z katedry primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze. V poslední době se objevují názory, které stavějí mateřské školy do problematické situace. „Učitelky v mateřských školách dělají to, co dělaly vždycky – snaží se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí věnovat dětem,“ říká Eva Opravilová. „Občas do jejich práce vstoupí nové impulzy, občas sklouznou do staré rutiny, ale život ve škole plyne v pohodě. Boje se odehrávají někde jinde – ve sdělovacích prostředcích, mezi různými více nebo méně zainteresovanými odborníky. Do práce mateřských škol vstupují nové úkoly, ke kterým se učitelky musejí nějak postavit. Teď jde o to, jestli je možné tyto úkoly řešit individuálně, selským rozumem, nebo jestli je nutné mít na všechno plošné opatření, pokud možno zakotvené v zákoně. Ke zkreslenému obrazu práce mateřských škol přispívají některé zavádějící výklady. Například konstatování, že mateřské školy přispívají k nárůstu odkladů povinné školní docházky. Je logické, že si učitelka všimne, jestliže má dítě problémy. Její první cesta pak vede za rodiči, aby se domluvili, co dál. Že by si v době, kdy je v mnoha školách nedostatek míst, potřebovaly nahánět klienty, je směšné. Umělé a navíc ještě hodně fousaté jsou podle mne i debaty o vztazích mezi mateřskými a základními školami. Učitelky obou stupňů škol vždycky věděly, že na sebe musejí navazovat. Jestli je návaznost konkrétně zachycená v dokumentaci, už není tak podstatné. Podstatné je, aby se obě instituce dívaly na dítě jako na človíčka, který se může jejich prostřednictvím někam posunout, a dokázaly se domluvit, jak mu v tom budou pomáhat. Tím, že vznikne seznam činností a dovedností, které musí dítě v určitém úseku života zvládnout, nic nevyřešíme.“

Někteří učitelé základních škol si stěžují na příliš rozvolněný režim bez pravidel, který dětem v mateřinkách umožňuje, aby si dělaly, co chtějí. „Hodnoty i normy se změnily v celé společnosti. To není jen otázka mateřské školy, ale i rodiny, která dnes dětem nastavuje daleko méně pravidel a povinností než dřív. Společnost to podporuje: nevaž se, odvaž se, můžeš všechno zkusit, všechno ti půjde. Ano, pravidla ve školách jsou mnohem volnější, ale ani ta nejliberálnější by bez nich nefungovala. Naše studentky dělaly před časem průzkum, v němž se jedna otázka týkala právě pravidel. Ukázalo se, že v mateřských školách je nastavená mají, často je vytvářejí spolu s dětmi. Každá škola si musí vytvořit svůj režim dne, ale není to teď a povinně.“ Před několika lety začala za nesouhlasu značného množství mateřských škol vznikat spojená zařízení mateřské a základní školy. Časem se vzájemné vztahy uklid-

nily. Zdaleka ale ne všechny. Nabízí se otázka, zda to bylo rozumné rozhodnutí. „Základem je, jestli je spojení škol funkční. Zejména v menších lokalitách je to často jediné možné řešení. Ovšem zdůvodnit to tím, že se ušetří, není správné. Pokud spojením škol nevzniknou lepší podmínky pro spolupráci, postrádá smysl. Musíme si uvědomit, že skutečná spolupráce vzniká, až když pro ni lidi dozrají. Když jsou psychicky připraveni na to, že si budou vzájemně naslouchat. V Drážďanech jsem před časem navštívila opravdu netradiční předškolní zařízení a přiznám, že mne šokovalo. V jedné velké budově se pohybují děti od jednoho roku do šesti let. Oddělení nejsou stanovena, každý se hlásí, ke komu zrovna chce. Provoz tu je od 6.00 do 19.00. Prý aby mohli vyhovět rodičům

Ačkoli Eva Opravilová patří k nejvýraznějším osobnostem současné předškolní výchovy, být učitelkou v mateřské škole její sen nebyl. Věnovat se malým dětem začala spíš z pragmatických důvodů. Studovala pedagogiku a psychologii souběžně na Pedagogické a Filozofické fakultě UK. Aby se alespoň částečně vyhnula ideologickým tématům, zaměřila se na výchovu a vzdělávání nejmenších. Dva roky působila v mateřské škole v Praze 10. Po aspirantuře začala pracovat v Ústavu pro učitelské vzdělávání UK, který zajišťoval pedagogický servis pro různé fakulty. Vzdělání pro učitelky, které se věnují dětem předškolního věku musela pracně vybojovat. Tehdy byla předškolní pedagogika pouze součástí přípravy budoucích učitelů středních pedagogických škol. Až v roce 1970 se díky ní vrátil na Pedagogickou fakultu UK obor učitelství pro mateřské školy, který zde byl předtím jen krátce v roce 1946. Díky ní dodnes získaly vysokoškolské vzdělání stovky učitelek mateřských škol. V roce 2009 získala Medaili MŠMT I. stupně za dlouhodobou vynikající pedagogickou, výzkumnou a publikační činnost a celoživotní popularizaci předškolní pedagogiky.

Profil

Co pro mne znamená Eva Opravilová ZORA SYSLOVÁ,

LÍDA ŠPRACHTOVÁ,

Pedagogická fakulta MU, Brno První, co mi vytane na mysli, je – první dáma předškolní pedagogiky v České republice. Absolvovala jsem u ní nejen magisterské, ale i doktorské studium, a nakonec jsem se stala její kolegyní jak v profesní organizací (APV), tak v profesním životě – jako vysokoškolská učitelka. Již několik let mám tedy možnost zblízka naslouchat jejím názorům, které mě vždy fascinovaly. Zejména nadhled, který si udržuje při sledování vývoje českého předškolního vzdělávání v porovnání s dalšími zeměmi. Ale samozřejmě, že jen „nesleduje“ vývoj a nestojí stranou. Sama je aktivní aktérkou a tvořitelkou podoby české předškolní pedagogiky. A to už neuvěřitelně dlouhou dobu. Neznám nikoho, kdo by tak dlouho a intenzivně něco budoval a ovlivňoval. Obdivuji její energii a vytrvalost, s jakou ke všemu přistupuje. Zejména pak její neuvěřitelný dar formulovat hluboké odborné myšlenky s lehkostí „lidového vypravěče“.

ředitelka MŠ Sokolovská, Praha 8, místopředsedkyně Asociace předškolní výchovy Poprvé jsem ji potkala na přijímacích zkouškách do 1. ročníku denního studia předškolní pedagogiky PedF UK v roce 1972. Atmosféra přijímacího pohovoru nebyla moc příjemná. Později jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata s ohledem na to, že mám smysl pro experimentování. Studium předškolní pedagogiky mě oslovilo na celý další život. Soukromý i profesní. Přednášky paní docentky mi otevíraly obzory. Dítě, jeho svět, jeho potřeby, jejich uspokojování, hračka, podmínky, nezastupitelná rodina… V jejím podání to všechno bylo jako dobrodružství. Naučila mne vnímat dítě jako jedinečnou, neopakovatelnou osobnost. Vidím ji ještě dnes, jak kráčela chodbami brandýské fakulty – nádherná sebejistá žena, v sukni barvy královské červené, v bílé halence, široký pás, na hlavě vyčesaný bohatý ohon vlasů barvy obilí. Byla mi oporou i v mých osobních trablech. Vždycky

s různou pracovní dobou. Každé dítě však má přesně vymezený čas, který v zařízení stráví, od toho se také odvíjí poplatek. Všechno je otázka dohody. Určitě to pro nás není vzor k následování, ale je vidět, že i to se dá ošetřit, když se lidé domluví na pravidlech. Není nutné hledat vždy jednotné řešení. A ještě do něho školy nutit.“ Rodiče stále častěji žádají po mateřské škole, aby děti seznamovala s cizím jazykem, obvykle s angličtinou. Cizí jazyk je však i ve vysokoškolské přípravě učitelek mateřských škol jen výjimečně. „Musíme si uvědomit, že studovat učitelství pro mateřské školy souběžně s kvalifikací pro výuku cizího jazyka je jak pro studentky, tak pro vysokou školu příliš náročná záležitost. Na druhou stranu si myslím, že by cizí jazyk ve specializaci pro vzdělávání dětí předškolního věku mohly nabízet lingvistické katedry. V poslední době se zdůrazňuje seznamování dětí s cizím jazykem prostřednictvím rodilého mluvčího. Nikoli výuka, ale zcela přirozený kontakt založený na hrách, písničkách, pohybových aktivitách. Přesto si myslím, že i tohle je módní záležitost. Ale zaráží mne, že ještě nikdo neudělal relevantní průzkum, jak se seznamování dětí s cizím jazykem už v předškolním věku později projeví. Zda se vůbec nějak projeví.“ Ministerstvo školství teď pracuje na revizi RVP PV. Ve školách se diskutuje, zda KOVy (konkretizované očekávané výstupy) jsou potřebné, nebo ne. „Hlavní problém spočívá v tom, že učitelky jsou opět vedeny k tomu, že mají něco plnit, vypracovávat, plánovat, hodnotit,

projektovat. Osobně si myslím, že mají především pracovat s dítětem. Naslouchat mu, rozumět mu, citlivě je vnímat. Obávám se, že leckde se dítě uprostřed soustředěného sledování a plnění požadavků a norem ztrácí. Učitelka vidí v první řadě úkol a hledá cestu, jak jej splnit. Pro citlivé učitelky, které potřeby děti stále ještě vnímají, to musí být frustrující situace. Má s dětmi pracovat tak, jak to cítí srdcem, nebo se soustředit na to, aby měla všechny doklady v pořádku? Pobavilo mne, když jsem si přečetla, že „v integrovaných blocích se v mateřských školách hodně chybuje, protože někdy se třeba jenom cvičí“. Jako by neexistovaly dny, kdy jdou učitelky s dětmi na pěší výlet a na louce si zahrají na honěnou. Copak k tomu musejí povinně recitovat básničky? Jiná skupina si na stejném výletě sedne na mez a učitelka dětem vypráví pohádku. Obě skupiny se spokojeně vracejí domů. Po týdnu se třeba zážitky z výletu objeví v dětských kresbách. To máme učitelkám vyčítat, že se s integrovaným blokem papírově dostatečně nevypořádaly? Pořád hledáme něco nového, co tu ještě nebylo. Zbytečně konstruujeme umělé situace a zapomínáme přitom na přirozený život.“ Chybějí metodiky, je slyšet skoro na každém setkání učitelek mateřských škol. Některé se vracejí k těm starým, jiné volají po nových. „Žádná reforma kalendáře nezkrátí dobu těhotenství. Stejně tak doba, kterou je třeba věnovat tomu, aby se dítě naučilo písničku nebo tělesný úkon, je stále tatáž. Ale je pravda, že nových materiálů moc nevychází, a když, tak recyklované. Přitom nad některými momenty bychom se měly

je plná pochopení. Udržuje si nadhled nejen ve věcech osobních, ale zejména profesních. Děkuji jí za vše, co jsem od ní získala.

VĚRA JAKOUBKOVÁ, ředitelka MŠ Na Výšinách, Praha 7, členka rady Společnosti pro předškolní výchovu Silná osobnost, bez níž si předškolní pedagogiku nedovedu představit. Kdykoli jsem se ještě jako začínající učitelka dověděla, že má někde přednášku, okamžitě jsem se na ni vypravila – a byla jsem nadšená. Pokaždé jsem si přinášela do své praxe spoustu námětů k přemýšlení. Díky ní jsem se později přihlásila k vysokoškolskému studiu předškolní pedagogiky. Po celou dobu mne dr. Opravilová inspirovala svým nadšením. Její zásluhy o předškolní vzdělávání i o vzdělávání učitelek mateřských škol není možné pominout, stejně jako o zakotvení předškolního vzdělávání do školského zákona. Vždycky byla a je iniciátorem proměn, vždycky myslela hodně dopředu.

zamýšlet. Ale změnil se vztah k metodikám. Dřív jsme je chápali jako předepsaný vzor, jako povinnost. Kdo něco zkoušel dělat po svém, měl špatné svědomí. Pak se najednou řeklo: metodiky zahoďte, všechno dělejte jinak! Ale to taky nejde. Je nutné odlišit metodiky založené na nutných procesech, na nepominutelných pravidlech, od atraktivních nápadů. Mateřské školy potřebují obojí. Jako základ znalost zákonitostí mateřskoškolské didaktiky, která platí neustále a moc se nemění. Zajímavé nápady by však vždycky měly s obecnou metodikou korespondovat. Někdy žasnu, co všechno dokážou různé vzdělávací agentury mateřským školám nabídnout jako inovaci a metodiku.“ Na jedné straně MŠMT konkretizuje očekávané výstupy, na druhé stát podporuje vznik dětských skupin, které se nemusejí řídit ničím. „Jsem přesvědčená, že společnost nesmí rezignovat na kvalitu vzdělávacích cest, které dětem nabízí. Není pravda, že soukromé školky neposkytují vzdělání, jak se někdy interpretuje. Vzdělání poskytují už tím, že se jejich pracovnice dětem nějak věnují, komunikují s nimi. Mateřské školy jsou oproti soukromým v nevýhodě, neustále pod tlakem – legislativy, exekutivy, rodičů. Myslím, že ten tlak je zbytečný. Učitelky jsou dostatečně odpovědné, někdy až přepečlivé. Jsou to zralé ženy, které mají kus práce za sebou. Když jsou věčně poučované a kritizované, moc podnětné to pro ně není. Ti, kteří vydávají různé pokyny, by na to měli pamatovat a spíš se snažit posílit prestiž mateřských škol.“ ●

11

12

Jak to vidí

TEXT A FOTO: XXXXX

PŘEVZDĚLANOST NEHROZÍ V úvahách kolem českého školství se v různých podobách objevuje obava z převzdělanosti. Objevuje se v různých formách a bývá vztahována k různým stupňům vzdělávací soustavy. U vysokoškoláků se poukazuje na vysoké počty maturantů, kteří pokračují studiem na vysoké škole. V souvislosti se státní částí maturitní zkoušky a neúspěchem vysokého procenta adeptů na získání maturitního vysvědčení – čerstvě třeba v souvislosti s pětinovou neúspěšností u státní maturity z matematiky – se objevují obavy z toho, zda i na středních školách a některých učebních oborech nestuduje příliš vysoký počet žáků, který snižuje možnou kvalitu závěrečné zkoušky. Objevují se i výtky reagující na pláč některých podniků kvůli nedostatku vyučených pracovníků, kteří by v nich mohli nastoupit. Údajný nedostatek některých zejména technických profesí na trhu práce vede politiky k oživování představ o potřebě preference některých oborů studia nebo jejich lepšího financování.

Jiný trh práce mění podobu vzdělávání Trend prodlužování školní docházky, oddalování nástupu do zaměstnání i vyšší podíl obecných znalostí umožňujících ve větší míře širší rozhled, ale vyžadujících při nástupu do konkrétního zaměstnání jistý čas na zapracování, vyplývá z podstatných změn na trhu práce v uplynulých dvou dekádách i celkové změně charakteru ekonomiky z převládající průmyslové produkce realizované ve velkých podnicích na ekonomiku založenou většinově na sektoru služeb a rozvoji malých a středních podniků. Specifika sektoru služeb vyžadují často vyšší stupeň sociálních dovedností a často i jazykové schopnosti, které v dřívější minulosti mohly být zbytné. Snižuje se výrazně počet pracovníků potřebných pro výrobní činnosti, protože rutinní a opakující se práce je ve velké míře nahrazována automatizací a mechanizací. Zvyšuje se naopak podíl pracovníků zapojených do operativního řízení, výzkumu a vývoje či finančních operací,

a tím i nároky na jejich širší vzdělání. Často je to spojeno i s nároky na vlastní iniciativu pracovníků tam, kde se používají metody organizace práce založené na spolupráci a iniciativě namísto dřívějších příkazových modelů. Skutečnost, že malé a střední podniky nahradily někdejší velké továrny, vede i k větší různosti potřebných pracovních činností, pro které je praktická výchova obtížnější, než bývala v dobách, kdy se žáci nebo učni připravovali na práci s jedním druhem zařízení. Potřeba zaučení absolventů při nástupu do konkrétní práce je tak přirozeným důsledkem, nikoli anomálií. Zdánlivé obtíže zaměstnavatelů s málo prakticky připravenými pracovníky by neměly směřovat do změn studijního nebo učebního zaměření tak, aby vyhovovalo konkrétnímu zaměstnavateli, ale měly by být naopak k dispozici nástroje, kterými budou zaměstnavatelé zainteresováni k zapracování nových pracovníků a převodu obecně připraveného adepta na kvalifikovaného zaměstnance.

Větší důraz na rozvoj všeobecných znalostí V administrativní práci přináší automatizace řady činností ještě výraznější změnu práce i předpokladů pro kariérní uplatnění. Úředníci jsou nahrazováni analytiky a výrazně se zvyšují nároky na dobré zvládnutí práce s informačními systémy a nástroji výpočetní techniky. I tento aspekt proměňuje potřeby obecného vzdělání, které poskytuje škola před nástupem do práce. V řadě činností to vede k přirozené potřebě získat kvalifikaci na vysokoškolské úrovni, přinejmenším bakalářského stupně. Nářek nad tím, že vysokoškoláci často nastupují na místa, kde dřív stačil středoškolák, je často způsoben přehlížením těchto kvalitativních změn. Širší rozhled poskytovaný vzděláním je totiž v těchto změněných podmínkách nutností, nikoli zbytečným luxusem. Neobstojí ani často uváděná výhrada o práci „mimo obor“. Různost profesních potřeb často vylučuje úzké zaměření na konkrétní obor a větší důležitost má rozvoj všeobecných a v různých kontextech uplatnitelných a přenositelných znalostí či dovedností. Ty jsou ve výraznější míře poskytovány všeobecně zaměřeným studiem.

Víceletá gymnázia nebyla pro elitu ani v minulosti Těžko obstojí i výhrady k nedostatku potřebných schopností mezi studentskou populací a nutně zhoršenou úrovní,

kterou větší účast na vyšším vzdělání přináší. Dobře je to vidět při pohledu na strukturu školství u nás za první republiky, kdy se podobné tendence objevovaly v souvislosti se všeobecným gymnaziálním vzděláním. Kritici rozšiřování gymnázií, zejména pak gymnázií víceletých, se často odvolávají na údajnou skvělou úroveň a výběrovost, kterou gymnázia měla za první republiky. Celková historická čísla dnes nejsou běžně k dispozici, ale výmluvná je situace například brněnského školství z té doby. Ve třicátých letech se v Brně ročně rodilo zhruba 3000 dětí, což je o dvacet procent méně než dnes, zhruba třetina obyvatelstva přitom mluvila německy a jejich děti tedy navštěvovaly německé školy. Na území Brna na konci třicátých let působilo 16 středních škol a počet otevíraných tříd prvních ročníků osmiletých studií se pohyboval kolem 30–35. Ve školním roce 1938–9 bylo v Brně celkem dvanáct(!) osmiletých gymnázií s českým vyučovacím jazykem a vedle nich jedna reálka, která dosud nebyla transformována na gymnázium (před 2. světovou válkou docházelo na základě poptávky i uplatnění absolventů k transformaci reálek na všeobecná gymnázia). Počet nastupujících studentů na všeobecně zaměřená víceletá gymnázia ještě na začátku Protektorátu převyšoval polovinu brněnského populačního ročníku, teprve v roce 1941 došlo k vynucené redukci česky studujících na polovinu. I tyto protektorátní počty však poskytovaly lepší příležitost získat všeobecně zaměřené středoškolské vzdělání, než mají v důsledku uplatňovaných koncepcí omezování gymnázií brněnské děti dnes. Převzdělanosti se nemusíme obávat. Změny našeho vzdělávacího systému by měly naopak všeobecné vzdělání v co nejvyšší míře podporovat a usilovat o vnitřní zkvalitnění i zlepšení motivací žáků tam, kde výsledky neodpovídají mezinárodním srovnáním. Omezování možností dosahovat vyššího vzdělání by mělo negativní důsledky jak v oblasti přípravy na profesní uplatnění, tak v omezení dopadů vzdělání jako faktoru posilujícího společenskou spravedlnost.

Jiří Zlatuška, ředitel Centra vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích FI MU

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.

Odborníci radí

MYŠLENKOVÉ MAPY Mohl by někdo vysvětlit, co jsou to myšlenkové mapy a jak se dají ve škole využít? Myšlenkovou mapu můžeme popsat i jako grafické znázornění projektu, problému, struktury systému aj. Protože všechny uvedené pojmy bývají složitější nebo obsahují více aspektů, položek, struktur a podstruktur, pak i jejich grafické znázornění je složitější, členitější a „košatější“. Při samotné tvorbě se pak postupuje několika způsoby. Nejčastější a nejpoužívanější jsou dva. 1. Jádro, tedy hlavní pojem problému, je nahoře a směrem dolů se dále dělí a člení, tak jak to jeho struktura vyžaduje. 2. Jádro je uprostřed a stromovitě se dělí do větví a podvětví, kterých může být více a paprskovitě z toho jádra vycházejí. Samozřejmě může nastat i situace, kdy je středů – jader více, například dvě, ale celková struktura MM a její interpretace je potom složitější. Důležitým aspektem a přidanou hodnotou MM je fakt, že jednotlivé větve mohou znázorňovat i ryze subjektivní pojmy, pocity, specifické hodnoty, individuální postoje aj. Potom se MM stává velmi individuální záležitostí anebo zachycuje velmi specifické aspekty popisovaného problému. Tyto aspekty by se v běžném schématu nebo popisu vytrácely, byly by hůře pochopitelné anebo přímo zmatečné. Příkladem je zřeba MM „Můj rok“. Jádro je daný rok. První čtyři větve jsou roční období. Další podvětve jsou jednotlivé měsíce. Až potud je MM univerzální a může být i skoro u všech stejná. (Liší se například jen v detailech – barvy, velikost, styl, umístění větví…) Osobní, tedy ryze individuální podobu potom nabývá v okamžiku, kdy k jednotlivým měsícům přidávám to, co je pro mě osobně typické, co plánuji a co měsíce charakterizují. V tuto chvíli je MM skutečně odrazem mého myšlení a hodnot, postojů, plánů… Před několika lety mi na jednom z prvních školení o myšlenkových mapách jedna paní učitelka okomentovala obsah přednášky pouhým mávnutím ruky, že to je jasné, taková schémátka kreslí žákům také. Skutečně dobrá myšlenková mapa ale není prosté schéma, je to graficky provedený otisk vašich myšlenek, hodnot či cílů. Nejde jen o grafické znázornění

nějakého členění nebo struktury. MM je mnohem subtilnější a individuálnější ztvárnění. Odráží se v ní nejen naše myšlenky, ale i hodnoty, postoje, priority a v neposlední řadě u některých map i pocity nebo emoce. Dobrá myšlenková mapa je odrazem našeho já. Proto, i když zadám žákům nebo i dospělým osobám jednotný úkol a zadání, nikdy nenajdu dvě stejné mapy. Nikdy! Podobné? Snad. Jen do určité míry. Myšlenkové mapy můžeme využít ve školství několika způsoby. Mohou to být učitelé, kteří je použijí pro výklad, procvičení příslušného učiva. Mohou je však použít pro svoji vlastní potřebu, při plánování školních akcí, projektů nebo i vzdělávacích cílů. Pro žáky jsou myšlenkové mapy výzvou v podobě aktivní metody, která může významně pomoci v procesu „učení se“. Rád bych zdůraznil jednu z předností myšlenkových map. Je to významná a úspěšná pomoc pro žáky s poruchami učení. Relativní jednoduchost, komplexnost a grafická podoba myšlenkové mapy při správném použití a při přiměřeném nasazení ve výuce může této skupině našich žáků výrazně pomoci. Záměrně jsem nasadil myšlenkové mapy do výuky jako pomoc nadaným, ale významnější podporu a pomoc poskytly tyto mapy žákům s určitým hendikepem. Prověřil jsem si tuto skutečnost v testu. Při klasickém výkladu a zápisu látky do sešitu byl výsledek testu standardní. Byly zde jedničky i horší známky. Výsledek byl rozložen v klasické „gaussovce“. Pokud ale byla látka zapisována jako myšlenková mapa, zápis byl tedy v podobě jednoho obrázku, pak konečné výsledky testu byly diametrálně odlišné. Známky byly pouze ve spektru 1–3, ale těch jedniček bylo výrazně více a ještě navíc přibylo testů bez jediné chyby. V testu a následné klasifikaci se totiž žáci z těch horších známek „přestěhovali“ mezi úspěšnější. A nemusím říkat, že to byli žáci slabší a hlavně žáci se zmíněnými poruchami učení, kterým klasický textový zápis nevyhovoval, tedy i proces samotného učení byl méně úspěšný. Je však nutné skutečně zdůraznit, že MM jako metoda učení není všemocná a univerzální. Nelze ji využít vždy a všude, ale je záhodno ji přidat do svého portfolia metod a forem výuky. Musí se ovšem i správně tvořit a využívat.

Myšlenková mapa (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky s vyznačením souvislostí. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů. Jedním z prvních uživatelů byl novoplatónský filozof Porfyrios z Tyru (asi 232–304). (Wikipedie)

U MM v dlouhodobém hledisku pozoruji ještě jeden aspekt. Je to určitý černobílý postoj k nim. Lidé jim buďto přijdou na chuť, a tím pádem je začnou aktivně používat, anebo je vyzkouší, a pokud je neosloví, pak je záhy opouští a jejich využití je spíše ojedinělé než systematické. V práci ředitele si své uplatnění myšlenkové mapy najdou také. Ve strategickém řízení i plánování. Silnou stránkou je již zmíněná výhoda v tom, že vidíte jednotlivé detaily, aspekty daného problému, ale zároveň jej vidíte jako celek včetně vzájemných vazeb a souvislostí. Dobře udělaná myšlenková mapa může být potom váš ŠVP, roční plán, strategie a koncepce školy, zápis na poradu nebo mapa jako rozklad nějakého problému či projektu. Co myslíte, čemu dají vaši podřízení nebo i nadřízení přednost? Jedné vhodně, barevně a přehledně vyvedené MM nebo několikastránkovému materiálu? (Třeba zápisu z porady, jednání, popisu projektu…) Budou jej vůbec číst? A jak pozorně? Moje zkušenost je, že dají přednost myšlenkové mapě. Dlouhé texty šly stranou a veškerá diskuze se točila kolem mapy. A čím byl problém složitější a náročnější, tak tím více to platilo. A ještě byla diskuze plodnější a efektivnější. Ani ČŠI neměla s myšlenkovými mapami problém, naopak jsem zjistil, že i mezi školními inspektory jsou přívrženci a znalci myšlenkových map.

Miloslav Hubatka, ředitel ZŠ JUDr. Josefa Mareše a MŠ, Znojmo

13

14

TEXT: PETR HUSNÍK FOTO: ELI BEAMLINES, VIZUALIZACE: BOGLE ARCHITECTS

Reflexe

ELI, ZKRATKA PRO ČESKÝ CERN Superlaser je největším vědeckým projektem naší historie Energii koncentruje ve formě úzkého svazku světla dopadajícího na velmi malou plochu, kde s neuvěřitelnou přesností taví, řeže, obrábí nejrůznější materiály, rozbíjí částice hmoty pohybující se rychlostí světla anebo taky docela obyčejně snímá muziku ve vašem CD přehrávači. Pro tyhle a řadu dalších unikátních předností se stal laser v mnoha oborech lidského konání, zejména v průmyslu a medicíně, nenahraditelným pomocníkem. Bez nadsázky se dá říct, že po více než půlstoletí od svého sestrojení výrazně změnil náš svět. A měnit ho bude dál, a to pravděpodobně i za masivní české účasti. Kousek od Prahy totiž vyrůstá supermoderní vědecké centrum, jehož označení, ELI Beamlines, si dobře zapamatujte. Česko má díky němu šanci stát se za čtyři roky laserovou velmocí. Samá nej… Nejvýkonnější, nejintenzivnější a vůbec světový, hlavně takové přívlastky dostává vědecké centrum, které se staví ve středočeských Dolních Břežanech v rámci evropského projektu financovaného z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. V jeho útrobách bude instalováno, jak ukazuje i vizualizace, hned několik laserových systémů nejen různých typů, ale hlavně dosud nevídaných parametrů, jejichž cena včetně stavby budov a pořízení podpůrných technologií dosáhne zhruba sedmi miliard korun. Když se lasery instalované v centru vzájemně spojí, dramaticky vzroste škála experimentálních možností, a to nejen pro fyziku, ale i pro biologii, lékařství nebo materiálové vědy. Vítejte v největším vědeckém projektu v historii Česka. „ELI Beamlines umožní další zapojení české vědy do mezinárodního prostředí a vytváří pro náš fyzikální výzkum obrovskou příležitost k růstu. Vidím to jako jedinečnou šanci,“ konstatoval premiér Petr Nečas (sám vzděláním plazmový fyzik), když loni v říjnu poklepal na základní kámen stavby. Ano, je to zřejmě jedna z nemnoha šancí, jak za evropské peníze vybudovat něco skutečně pořádného.

Sestry a bratři Pro pořádek je třeba hned na začátku uvést dvě důležité skutečnosti. Zaprvé laser ELI není, respektive nebude, v Dolních Břežanech sám. Součástí velkého evropského financování je totiž ještě jeden menší, takříkajíc sesterský projekt nazvaný HiLase. Ten se od ELI Beamlines vymezuje nejen tím, že se pro něj opodál staví samostatná budova, ale liší se především svým zaměřením. Projekt HiLase

za 800 milionů korun se specializuje na vývoj vysokoenergetických laserů, které by měly najít využití přímo v aplikovaném výzkumu a průmyslu, například pro technologie mikroobrábění, testování odolnosti optických materiálů, řezání, sváření, odstraňování povlaků a laserové vyklepávání. Vědci z ELI si od projektu HiLase slibují, že se díky němu podaří vytvořit určité, na trhu se dosud nevyskytující laserové technologie, které pak mohou implementovat a dále rozšířit v ELI Beamlines, jehož doménou bude především výzkum jako takový, byť samozřejmě také v praxi využitelný. Zadruhé. ELI Beamlines má ještě dva mladší bratry. V Maďarsku a Rumunsku. Půjde o silný tým, který postavila Evropské unie na myšlence, že by bylo užitečné pomoci špičkové vědě i ve východní části kontinentu.

A tak v Rumunsku vzniká centrum, které se bude specializovat na jaderný výzkum, to maďarské bude založeno na tzv. attosekundové fyzice (atto naznačuje, že jde práci s optickými pulsy s ultrakrátkou vlnovou délkou). České ELI je však univerzálnější. V jeho útrobách budou sofistikované technologie vytvářet jak světelné svazky například gama či rentgenového záření, tak svazky částic – protonů nebo elektronů. Ale to už zase trochu předbíháme. Zajímavé je také to, že ELI se po ukončení projektu zřejmě v roce 2017 stane součástí konsorcia evropských výzkumných infrastruktur (ERIC), což je jakási obdoba ženevského CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum). Na jeho řízení a financování se pak budou podílet členské státy tohoto konsorcia. Naproti tomu HiLase, který by měl začít fungovat o dva roky dřív než ELI, čeká jiný osud – po dokonče-

Reflexe

15

hají takovým tryskem, že je může zachytit jen takto svižné zařízení. Dodejme, že femtosekundové lasery, které se dnes používají například v očním lékařství, pracují s ultrakrátkými optickými impulsy, jejichž energie je v krátkém časovém úseku soustředěna do velmi malého prostoru. Šedý zákal nebo rohovku samozřejmě v Dolních Břežanech léčit nebudou, přesto výsledky jejich práce by měly být využitelné i na poli lékařství.

Jak to celé vlastně funguje

Učitelům fyziky a vůbec přírodních věd, kteří chtějí proniknout hlouběji do tajů laserových technologií, Daniel Kramer doporučuje unikátní internetovou encyklopedii www.rp-photonics.com.

ní zůstane dál pod křídly Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který v současnosti zastřešuje i velký projekt ELI Beamlines.

Laserům se v Česku už daří „Jedním z hlavních důvodů, proč se Česko stalo domovským přístavem pro projekt ELI Beamlines, byla dlouhodobá zkušenost českých vědců s výkonnými laserovými technologiemi,“ říká Daniel Kramer, mladý specialista v oblasti optiky, který ještě donedávna úspěšně bádal v CERNu a nyní pracuje jako vedoucí výzkumného týmu ELI Beamlines. „Například od roku 2000 funguje v ústavech Akademie věd v Praze Na Slovance obří jódový laserový systém, jeden ze tří největších laserů v Evropě. V tomto badatelském centru známém pod zkratkou PALS se provádějí unikátní výzkumy, jejichž výsledky se pravidelně objevují na stránkách prestižních vědeckých časopisů.“ D. Kramer upozorňuje, že jeden z dalších „pražských“ laserů dosahuje neuvěřitelného výkonu 25 terawattů! I to je ale stále řádově méně, než jaký výkon se plánuje instalovat v Dolních Břežanech. V ELI Beamlines si totiž stanovili výkonový strop na 10 petawattů. Bezkonkurenčně

nejvíc ze všech laserů na světě! Pokud vám přípona peta nic moc neříká, pak si k jedničce připište patnáct nul a dostanete se k číslu, které… zkrátka které je na hony vzdálené naší každodenní zkušenosti. Projekt ELI Beamlines je podle D. Kramera přímo úžasný. Říká, že díky němu u nás vzniká první světové laserové centrum ojedinělých parametrů. Ve speciálních místnostech tady zanedlouho najdeme několik ultrarychlých, takzvaných femtosekundových laserů (femto znamená mocninu 10-15 neboli jednu biliardtinu), které jsou kombinovatelné v nejrůznějších experimentech. „V budoucnu bychom měli získat i nejvýkonnější laser v řádu 10 petawattů, který dokáže vystřelit paprsek až jednou za minutu. Ve světě dosud vědci používají lasery s podobnými energiemi s repeticí (taktem) 30 minut, přičemž dosavadní rekordní výkon je 1,3 petawattů. Proč takové přestávky? Po výstřelu svazků se zařízení musí dlouho chladit,“ vysvětluje D. Kramer i hledisko časové efektivity práce se superlaserem. Rychlost pulsů v řádu femtosekund je klíčová věc, protože bez ní by laser zjednodušeně řečeno nestihl sledovat například chemické reakce, které dost často probí-

Daniel Kramer, třiatřicetiletý fyzik specializující se mimo jiné na optiku, pracoval téměř sedm let v centru jaderného výzkumu CERN v Ženevě. Z původní prázdninové stáže se vyklubal doktorát a nakonec kariéra vědce v hlavním městě světového výzkumu. Přesto dal CERNu nedávno vale a přestěhoval se zpátky do Čech. Dokonce na přesun získal prostředky z evropského projektu, jehož smyslem bylo přetáhnout vědecké špičky ze zahraničí do Dolních Břežan. Ale peníze prý nebyly důvodem k návratu, to by prý zůstal ve Švýcarsku. ELI Beamlines je pro něj příležitost předvést kreativního ducha pravého badatele, obrovská výzva, jaká se už v životě nemusí opakovat. Kolegové v CERNu zprvu nad jeho rozhodnutím kroutili hlavou, když je ale seznámil s projektem superlaseru, uznali, že jde o skvělou nabídku.

▲

Zkratka ELI by se měla stát novým synonymem pro slovo výkon. Považte: podle odhadů vědců dosahuje výkon všech elektráren na světě zhruba 4,5 terawattu (tera neboli 1012). V ELI Beamlines však počítají s výkonem (pulsem energie) až 10 petawattů. Obrovská energie je nutná

Reflexe

16

▲

k tomu, aby se ELI dostal tak hluboko do nitra hmoty, do její základní struktury jako žádný jiný laser na světě. Jak ale takové zařízení zapojit obrazně řečeno do zásuvky a nemít za ní na drátě minimálně několik Temelínů v řadě? „Vtip je v tom, že koncentrujete energii do velmi malé jednotky času. Budicím zdrojem laserů jsou výbojky nebo diody, které ale tak velký výkon samy o sobě nevytvoří. Musíte použít něco, co vám energii laicky řečeno stlačí neboli zhustí v čase na úroveň femtosekund, a tomu ‚něčemu‘ se říká časový kompresor pulsů. Když se všechno povede, petawatty jsou na světě. Samozřejmě už na začátku celého procesu musíte mít nashromážděné dostatečné množství elektrické energie – to vám obstará vysoký počet kondenzátorů, v nichž se postupně nakumuluje energie, která se poté v jednom správném okamžiku vybije,“ vysvětluje D. Kramer. Unikátní je také cesta paprsku od začátku až do konce neboli od zdroje do terče. Lasery v ELI v budoucnu vygenerují mohutný primární paprsek ve tvaru čtverce 20 x 20 centimetrů, který však uletí za dobu 10 femtosekund vzdálenost pouze několika mikrometrů. Dál tento podivný světelný čtverec o nicotné tloušťce nedoletí. Skončí totiž v náruči dokonalé optiky, která ho zkoncentruje na miniaturní plošku na terči, kde proběhnou přesně takové částicové interakce, o které vědcům právě jde.

První laser spatřil světlo světa v roce 1960 díky úsilí amerického vědce Theodora H. Maimana. Ovšem prvním, kdo popsal fyzikální princip laseru, nebyl nikdo jiný než sám Albert Einstein.

D. Kramer si hodně slibuje i od práce se svazky částic, které se svou podstatou liší od světelného záření. Takový „částicový“ laser produkující například svazky protonů může způsobit revoluci třeba v médiích dnes hojně zmiňované protonové terapii sloužící k léčbě nádorových onemocnění. „Problém současných protonových center je v tom, že používají konvenční neboli elektromagnetické urychlovače protonů. Celé zařízení je velmi těžké, drahé a nákladný je i jeho provoz. My bychom chtěli nahradit konvenční urychlovač na generování protonových svazků právě laserem, díky němuž by bylo zařízení cenově mnohem dostupnější. Kolem pacienta se dnes musí otáčet obrovské rameno vážící kolem 500 tun, které zahýbá a transportuje svazek směrem k nádoru. Pokud bychom použili laser, rameno by neslo jen lehká zrcadla,“ uvádí D. Kramer.

Na co si superlaser posvítí

Podle něj dosud nedostupných možností superlaseru mohou využít i biologové. Pomocí laserů prý půjde například zjišťovat struktura makromolekul – výsledkem pak může být obrázek proteinů v 3D provedení.

Jestliže se lasery v projektu HiLase zaměří na aplikovaný výzkum, třeba pro účely extrémně přesného obrábění různých materiálů, do ELI Beamlines, jak už bylo řečeno, bude koncentrován primárně základní výzkum. Součástí plánovaného portfolia činností budou experimenty zaměřené třeba na biofyziku či molekulární fyziku anebo materiálový výzkum.

Na své si v ELI přijdou i další obory. Například laboratorní astrofyzika. Superlaser podle D. Kramera bude schopen simulovat procesy odehrávající se při výbuchu supernov. Již zmíněný proces zhuštění energie v čase a prostoru totiž v podstatě takovou malou hvězdu „vyrobí“, vždyť intenzita na konci paprsku laseru o výkonu 10 pe-

tawattů může dosáhnout ekvivalentu výkonu zářícího z povrchu našeho Slunce o rozměrech 10 x 10 centimetrů. A to už je pořádná porce energie!

Ruce si mnou i stavebníci Na pozemcích, kde má vyrůst špičkové výzkumné pracoviště, dosud probíhaly demoliční a terénní práce (včetně vykopání jámy hluboké téměř 10 metrů o rozměrech fotbalového hřiště). Samotná stavba začne v nejbližších dnech, skončí na jaře 2015 a v dalších dvou letech pak bude probíhat instalace a vyladění výzkumných technologií. Na konci května byl vyhlášen vítěz tendru za 1,8 miliardy korun určených na stavební pokrytí hlavní fáze budování centra. Stalo se jím sdružení firem Metrostav, VCES a OHL ŽS. Požadavky na stavebníky budou naprosto mimořádné: vibrační stabilita, odolnost proti ionizujícímu záření, vysoký stupeň variability umožňující umístění a další rozvoj experimentálního vybavení, které v celosvětovém měřítku nemá obdoby. Fyzikální ústav jako objednatel však věří dosavadním zkušenostem vítězných firem. Ve stejné době byla uzavřena ještě jedna dohoda, a to kontrakt na vývoji jednoho ze čtyř plánovaných laserů (L3) za 1,1 miliardy korun s prestižní kalifornskou vědeckou laboratoří. Nejuznávanější laserový fyzik současnosti Wolfgang Sandner při příležitosti podpisu smlouvy uvedl, že věří v to, že se ELI stane Mekkou světového laserového výzkumu. Co k tomu dodat? ●

18

Sonda

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

LOGO PRO VŠECHNY PŘÍLEŽITOSTI Kreativci, kteří v reklamních agenturách vytvářejí nejrůznějším firmám logo, se řídí nepsanými, zato uznávanými pravidly. Například že by mělo vyjadřovat hlavní charakter firmy, podle něhož by ji bylo možné identifikovat. Mělo by být snadno zapamatovatelné a dlouhodobě neměnné… Přesto se občas vyplatí postavit zákonitosti na hlavu. Dokladem je nové logo, které si vytvořila Základní umělecká škola sídlící na Trhanovském náměstí v Praze – Hostivaři. Cesta k němu nebyla snadná, zato inspirativní.

Začátek tohoto školního roku znamenal pro všechny základní umělecké školy vstup do práce podle školního vzdělávacího programu, který si vytvořily. Když se proměňuje obsah vzdělávání, proč by se od stejného data nemohla změnit i vizualizace školy? – řekli si v hostivařské zušce. Rozhodli se, že nové by neměly být jen webové stránky školy, ale i její logo. „Jsme umělecká škola, logo z vlastních zdrojů bude nejlepší,“ vysvětloval ředitel školy Jiří Stárek, proč nejdřív oslovil učitele a žáky. „Jenže pořád jsem nebyl spokojený. Nechtěl jsem se dostat do pasti, že logo bude čtyřmi barvami symbolizovat čtyři umělecké obory nebo smyčec propíchávat malířskou paletu. Tomu jsem se chtěl vyhnout. I když návrhy žáků byly mnohem vtipnější než návrhy učitelů, ani v nich jsem pro školu nic vhodného nenašel. Ale probírat se jimi byla velká zábava.“ Další kroky vedly k profesionálům do reklamních agentur. Ani tady ale nebyl J. Stárek s výsledkem spokojený. A to by se případná cena počítala ve statisících! „Setkání s profesionály mi umožnilo nahlédnout jejich práci pod pokličku, minimálně k zásadám, které agentury při vytváření loga dodržují. Třeba že logo musí dobře vypadat na tiskovinách i na webu,

že by mělo odpovídat filozofii firmy… Postupně jsem si je zapsal do hlavy. Pak jsem jednou nemohl v noci spát, což se ředitelům často stává, a jak jsem tak přemýšlel o tom, co všechno už jsme bez úspěchu vyzkoušeli, napadl mne bláznivý nápad. Všechny ty profesionální zásady grafických studií postavíme na hlavu! Už jsem nedospal. Sedl jsem si ke stolu a začal jedno pravidlo za druhým řadit do sloupce a ke každému jsem přiřazoval opak. Že logo nesmí používat nikdo jiný? Naše logo bude moci používat každý. Že logo musí vyjadřovat charakter dané organizace? Ne… Vtom se mi rozsvítilo. Podoba nového loga začala dostávat konkrétní obrysy.“ Zřizovatelem školy je hl. m. Praha, jehož logo rámuje čtverec. Čtverec proto bude rámovat i logo ZUŠ. Když nemá vyjadřovat charakter firmy, bude čtverec prázdný. Jen na základnu postavíme stručný název ZUŠ HOSTIVAŘ. „V ten moment se nápady začaly sypat. Logo si může půjčit a dotvořit každý. Učitelé pro akce své i svých žáků, pro výstavy, koncerty, divadelní nebo taneční představení. Stejně tak si mohou logo vypůjčit žáci – na koncert, žákovskou knížku nebo samolepku. Na internetových stránkách školy se může logo obměňovat podle roč-

ních období, podle akcí, na které se škola připravuje.“ Když představil nápad kolegům, zavládla spokojenost. Hlavně s tím, že si každý může logo dotvořit podle svého. Trvá to prý maximálně pět minut. Po technické stránce dotáhli představu tak daleko, že na webové stránky školy umístili odkaz Vytvořte si naše logo. Připojili k němu nejen radu, jak na to, ale také možnost zapojit se svým logem do soutěže. Autora nebo autorku nejlepšího žákovského loga ředitel v závěru školního roku vždy odmění. „Porušil jsem i hlavní zásadu loga – nezaregistroval jsem si ho. Důvod byl jednoduchý. Za chvíli bychom se mohli z autorských zákonů a různých vyhlášek zbláznit. Nikdo už nebude tvořit, všichni budou jenom kontrolovat, jestli druhý netvoří podobně. Přiznám, že kolegové mne varovali, že by logo mohl někdo zneužít nějakým nevhodně vsazeným obrázkem. Na druhou stranu – neumím si představit účinnější reklamu než skandál, který udělal někdo jiný. Vždyť by to byl výborný PR! Mám radost, že se žádný vulgarismus nebo sexismus v naší minigalerii zatím neobjevil. Jen jeden vtípek, portrét politika s bublinou u pusy.“ Tři čtvrtě roku už logo žije svým vlastním životem. V poslední době ho využili například výtvarníci, když připravovali svoji akci do Noci kostelů. Nebo muzikanti, když se chystali na festival Petrovické jaro. Letos už běží podeváté. Svým programem, na němž vystupují žáci hostivařské ZUŠ i dospělí umělci, které zve radnice Petrovic, kopíruje světoznámý festival Pražské jaro. „Letos přijeli také zahraniční hosté z partnerských škol – z Polska, Slovenska a Chorvatska. Každý najde ve své složce dokumenty s naším logem, které jsem doplnil motivem jejich měst. Je to můj projev úcty k nim, poděkování, že vážili cestu k nám, že spolu se dvěma našimi velkými orchestry vystoupí v novém kulturním sále petrovického Domu občanské vybavenosti.“ Jak se zdá, navzdory ujišťování, že všechny zásady tvorby loga škola postavila na hlavu, jednu dodržela do puntíku. Co jiného tak výstižně charakterizuje firmu – tedy základní uměleckou školu – než tvořivost? ●

TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO A BOXY: ARCHIV VÝBORU DOBRÉ VŮLE – NADACE OLGY HAVLOVÉ

Sonda

…A ZAČÍT ZNOVA Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků, získala letošní Cenu Olgy Havlové, kterou každoročně uděluje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Ředitelka VDV Milena Černá říká, že A. Jančíková byla vybrána mezi čtyřiadvaceti nominovanými hlavně proto, že ač se sama musí vyrovnávat se zdravotním postižením, rozhodla se efektivně pomáhat druhým. Při slavnostním předávání ceny Alena Jančíková prohlásila, že největší starostí je přesvědčování úředníků… „Problém je, že úředníci nemají zkušenosti s neziskovým sektorem a už vůbec ne s komunikací a prací s lidmi s postižením,“ vysvětluje pro UN. Mezi tyto úředníky zahrnuje i sociální pracovníky a posudkové lékaře. Zvlášť v poslední době, kdy byla vydána nová pravidla pro přiznávání výše sociálních dávek, důsledkem povrchního a „přísnějšího“ pohledu na člověka s postižením přišli tito lidé leckdy o tisíce korun. Ano, stát ušetřil, ale zajímal se někdo, jak se změnila kvalita života lidí s postižením?

Cenu poprvé vyhlásila Olga Havlová v roce 1995, aby upozornila na život lidí se zdravotním postižením. „Jejich síla překonávání překážek, která často chybí i zdravým lidem, je pro nás velkou inspirací,“ řekla v roce 1995 Olga Havlová. Kromě ocenění vynikajících jednotlivců v péči o lidi se zdravotním postižením je cílem slavnostního udílení Ceny Olgy Havlové také propagace úlohy nestátních neziskových organizací, jakož i poděkování dárcům, spolupracovníkům a dobrovolníkům, kteří činnost Nadace Olgy Havlové umožnili. Olga Havlová by se letos dožila 80 let.

„Když se na mě člověk bez dostatečných informací a zkušeností podívá, vidí, že sice sedím na vozíku, ale pohybuji se na něm velmi dobře, působím samostatně. Ale vůbec netuší, co se za tímto obrazem skrývá,“ upozorňuje A. Jančíková. Jako předsedkyně České asociace paraplegiků se snaží situaci ovlivnit – jedná například na ministerstvu práce a sociálních věcí. „Argumentuji příběhy lidí, které osobně znám, argumentuji i svým příběhem. Dozvídám se, že posudkoví lékaři mají dvě atestace a jsou to lidé na pravém místě. To je možné, ale musí se držet špatně nastavené legislativy,“ říká čerstvá nositelka Ceny Olgy Havlové. A M. Černá doplňuje: „Problém je v tom, že lékaři vidí jen

diagnózu, nevidí, jak ten člověk, kterého mají před sebou, žije, s jakými problémy se musí potýkat. A také vidí jeho aktuální zdravotní stav a neuvažují o možnostech jeho rozvoje.“ Česká asociace paraplegiků se orientuje zejména na lidi, kteří přišli o možnost běžného pohybu kvůli úrazu nebo nemoci. „Díky bohu jich je mezi školáky málo, i když dopravní nehody a poranění při sportu se nevyhýbají ani jim,“ říká A. Jančíková. Ptám se na návraty do školy. A. Jančíková téma rozšiřuje – návraty do běžného života. A podotýká, že jsou velmi obtížné. Podporuje vzájemnou pomoc lidí s podobným zdravotním postižením. Jinak bere člověk náhle upoutaný na vozík slova o tom, že to zvládne, od jiného vozíčkáře než třeba od psychologa, který po rozhovoru vstane a odejde po svých, myslí si předsedkyně Českého svazu paraglegiků. Psychoterapeuti by se tedy měli podle ní rekrutovat z okruhu lidí, kteří museli zvládnout podobné problémy, které čekají jejich klienty. Psychoterapie by pak byla podle názoru A. Jančíkové podstatně účinnější. Nejlepší integrační cesta je spojit se se skupinou lidí s podobným zdravotním postižením, jezdit s nimi na výlety, na hory. „To moc pomáhá k tomu, aby člověk svoji situaci zvládl,“ říká předsedkyně Českého svazu paraglegiků. I návraty do školy jsou pro lidi po úrazu páteře, kvůli kterému se pohybují pomocí vozíku, těžké. Mnohdy se nechtějí do stejného prostředí vracet, mají zábrany, raději hledají jiné prostředí. Nejde tedy pouze o bariéry stavební, které musí překonávat, ještě horší jsou bariéry psychické. A. Jan-

číková říká, že prostě člověk v okamžiku „vyfasuje“ zcela jiné tělo, dívá se na svět z výšky metr dvacet, a leckdy se prostě nechce vrátit do míst, kde dřív normálně chodil… „Mně se stal úraz na konci střední školy. Studovala jsem v Bruntále, škola byla ve starém klášteře, hodně bariér. Ředitel mi tehdy umožnil složit rozdílové zkoušky, abych se mohla vrátit do své třídy, abych nemusela opakovat čtvrťák. To bylo super, spolužáky jsem znala a nebyl pro mě problém požádat je o pomoc,“ vzpomíná A. Jančíková. Ne vždy se ale podaří člověku po úrazu se do školy vrátit, často podle A. Jančíkové nedokončí vzdělání, což ještě zhoršuje jeho možnost uplatnění. Mnohdy stále nevědí, že se mohou obrátit na Českou asociaci paraplegiků, která jim je schopna poradit, pomoci. „Víte, člověk musí za svým úrazem udělat tlustou čáru a začít znova, ale odjinud. Je to nesmírně těžké, ale dá se to zvládnout,“ říká A. Jančíková. ●

Česká asociace paraplegiků CZEPA je neziskovou organizací lidí po poranění míchy a sdružuje členy z celé ČR. Sdružení vychází z přesvědčení, že člověk na vozíku může a má právo žít kvalitním a aktivním životem – v rodině, v zaměstnání, s volným časem vyplněným zájmy a koníčky, stejně jako všichni ostatní lidé bez hendikepu… Posláním organizace je hájení práv a zájmů vozíčkářů po poškození míchy, usiluje o dosažení jejich plnohodnotného života a ovlivňuje systém zdravotní a sociální péče v ČR.

19

Zrcadlo praxe

20

…

Ze stanoviska ředitelů technických středních škol Královéhradeckého kraje

INSPIRUJME SE DUÁLNÍM SYSTÉMEM Předkládáme otázku: Není vhodné se inspirovat systémem odborného školství aplikovaným ve Spolkové republice Německo, tedy v zemi, na kterou je výrazně navázána česká ekonomika, a v zemi, kde je trvale nejnižší nezaměstnanost mladých lidí a absolventů škol? V Německu se kromě docházky do školy na teoretické vyučování samozřejmě budoucí absolventi odborného školství připravují v rámci praktického vyučování ve firmách, se kterými uzavírají smlouvy po ukončení základní školy. V Česku se již téměř 15 let mluví o smluvním vztahu firmy a žáka, prozatím bez výsledku s odvoláním na svobodnou volbu dalšího profesního působení. Copak v SRN „porušují“ institut této tzv. svobodné volby? Ředitelé středních odborných škol s technickým zaměřením považují „duální vzdělávání“ v odborném školství za nezbytné. Mělo by ho provázet zavedení příslušných legislativních změn s tím, že řešení pomocí evropských projektů (např. „POSPOLU“, ve kterém školy nemohou být odpovědným realizátorem) pouze odvádí pozornost od skutečné problematiky. Velmi málo se v médiích a ve výstupech různých představitelů hovoří a píše o tom, že německé firmy mají povinné členství v hospodářských (HVK) nebo dalších komorách, které vytvářejí technologická centra, ve nichž se žáci v rámci učebních plánů příslušných oborů učí tomu, co jim naopak nemohou nabídnout jednotlivé firmy, protože je logické, že celé znalostní a dovednostní portfolio

oboru je daleko širší než předmět činnosti dané firmy. Celý systém má stanoven výukové plány ve všech třech částech výuky, jedná se tedy spíše o „triální“ systém než duální, a to je třeba zdůraznit. Podstatnou částí vzdělávacího systému jsou mistrovské zkoušky s titulem „Meister“. Jejich úspěšné absolvování umožňuje další oborové vyšší vzdělávání. O této vysoce hodnocené kvalifikaci se zatím v Česku vůbec nediskutuje. Místo toho se věnujeme nekonečným diskuzím o podobě státní maturity, která naopak zcela nelogicky má za úkol sjednotit všechny střední školy od gymnázií přes čtyřleté odborné obory s maturitní zkouškou až po nástavbová studia, která by k transformaci na mistrovské zkoušky se všemi dopady do českého kvalifikačního systému byla v první fázi poměrně vhodnou platformou. Navrhovaná východiska: ● vytvoření technologických center (obdoba těch německých) v současných centrech odborného vzdělávání a jejich využití pro odbornou výuku dalších středních škol, ● zavedení institutu mistrovské zkoušky

Ředitelé technických škol Královéhradeckého kraje ke státní maturitě Neúspěch řady studentů ve společné části maturitní zkoušky z matematiky ředitelé chápou jako velmi problémový stav, který je třeba řešit už v základních školách, včetně celkového přístupu žáků a studentů k tomuto předmětu až po navazující řešení problematiky výuky matematiky ve středním vzdělávání, a kladou si za jeden z koncepčních cílů tento stav pozitivně změnit. Velmi negativně vnímají strukturu témat ve společné části maturitní zkoušky z českého jazyka v rámci písemné práce. „V celém portfoliu se neobjevilo jediné téma s akcentem na odborné zaměření středních škol (odborný popis, popis pracovního postupu, expertní výklad, téma z běžně používané písemné komunikace v obchodním styku apod.), vedle toho se objevila témata (č. 4 a č. 9), o jejichž smysluplnosti a důležitosti pro generaci maturantů si dovolujeme intenzivně pochybovat. Srovnání smyslu například zařazení problematiky „gothic“ a například popisu pracovního postupu z našeho pohledu vyznívá poměrně jednoznačně a svědčí pouze o tom, že výběr témat provádějí osoby s akcentem mimo realitu potřeb společnosti.“

a její implementace do právního systému ČR, ● vytvoření právního prostředí umožňujícího podpisy smluvních vztahů mezi firmami a žáky a jejich zákonnými zástupci, ● praktické vyučování v prostředí firem minimálně ve 3. ročníku (v 1. ročníku adaptace na danou profesi, obor, profesně-sociální příprava v rámci odborných škol, v 2. ročníku možnost volby mezi praktickým vyučováním ve škole nebo na pracovištích firem), ● příprava zákona o odborném vzdělávání (příklad Slovensko) se systémovým zahájením dané problematiky s definicí požadované úlohy, kompetence firem a vzdělávacích zařízení s cílem vytváření větší rovnováhy mezi reálnou poptávkou a nabídkou pracovních sil v jednotlivých segmentech hospodářství. Jsme rovněž toho názoru, že počet RVP tříletých a potažmo čtyřletých oborů středního vzdělání s odborným zaměřením se může snížit s akcentem na redukci akcelerované brzké specializace, kterou lze rovněž aplikovaně řešit v rámci školních vzdělávacích programů ve vazbě na spolupráci s profesními partnery a na regionální potřebu. Za velmi nutnou a nedílnou součást odborného vzdělávání považujeme získávání specializovaných odborných kvalifikací a certifikátů (oblast dopravy, strojírenství, manipulační techniky, elektrotechniky, grafiky, zemědělství, výpočetní techniky – ECDL) ve spolupráci s profesními partnery, sdruženími a akreditovanými institucemi. ●

Zrcadlo praxe …

připravil RADMIL ŠVANCAR

Ad KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY? V Tématu týdne na str. 4–6 jsme přinesli protichůdná stanoviska ke způsobu přijímání dětí do mateřských škol. Přinášíme tedy ukázku současného znění zřizovací listiny mateřské školy v Praze 9 a návrh na její znění nové. O problému jsme také hovořili s Ludmilou Šprachtovou, místopředsedkyní Asociace předškolní výchovy a ředitelkou MŠ Sokolovská v Praze 8 – Libni. „Souhlasím s doporučením ombudsmana v tom, že mateřská škola poskytuje předškolní vzdělávání. Za tohoto předpokladu by ale musela pokrývat veškerou poptávku po tomto vzdělávání, a to za současné situace není reálné. Zřizovatelé a potažmo stát nevytvořili mateřským školám podmínky pro to, aby mohly přijmout všechny děti, které se k předškolnímu vzdělávání hlásí. Pokud není k dispozici dostatečný počet míst, pak je standardní (a docházelo k tomu i v minulosti), že jsou nastavena určitá hlediska výběru dětí, které budou do mateřské školy přijaty. Tím vstupuje do popředí její druhá funkce – a to je funkce sociální. Zohledňuje se tedy, nakolik je pro

ZE STÁVAJÍCÍ ZŘIZOVACÍ LISTINY MATEŘSKÉ ŠKOLY Vymezení účelu a předmětu činnosti 3.1. Hlavním účelem činnosti příspěvkové organizace je poskytování předškolního vzdělání podle příslušných ustanovení školského zákona, vyhlášky MŠMT č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů a dalších právních předpisů upravujících oblast předškolního vzdělávání, 3.2. Předmětem činnosti příspěvkové organizace je: a) poskytování předškolního vzdělávání v souladu s příslušnými ustanoveními školského zákona a dalších právních předpisů upravujících oblast předškolního vzdělávání, b) nabídka kroužků se zaměřením na zdravý citový, rozumový a tělesný rozvoj dětí, c) zajištění školního stravování a závodního stravování.

rodinu z hlediska pracovního a ekonomického toto přijetí podstatné. Souhlasím s tím, aby přednost při přijetí měly děti matek, které by jinak ztratily práci. Se skutečností, že ombudsman ve svém doporučení toto hledisko vylučuje a označuje jako diskriminační, nesouhlasím, je to neznalost reality. Jeho doporučení dokonce nahrává vzniku hlídáren podle pravidel ministerstva práce a sociálních věcí, které ve své podstatě rezignují na systémové předškolní vzdělávání a koncepční přípravu na vstup do základní školy.

Z NÁVRHU NOVÉ ZŘIZOVACÍ LISTINY MATEŘSKÉ ŠKOLY: Vymezení účelu a předmětu činnosti 3.1. Hlavním účelem činnosti příspěvkové organizace je uspokojování potřeb občanů Městské části Praha 9 v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 3.2. K naplňování tohoto účelu: a) napomáhá ke skloubení rodinného a pracovního života občanů Městské části Praha 9 tím, že zařazuje přednostně děti, pro jejichž rodinu by nezařazení dítěte do mateřské školy mělo negativní dopad na jejich socioekonomický status, b) zařazeným dětem poskytuje možnost přijetí k předškolnímu vzdělávání, které podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů a vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. 3.3. K předškolnímu vzdělávání se přijímají děti, které k 31. 8. kalendářního roku, v němž začíná školní rok, dosáhnou věku nejméně tří let. Mladší dítě je možno přijmout pouze v případě volné kapacity a za podmínky, že je ředitelka školy s to zajistit bezpečný provoz pro všechny přijaté děti. 3.4. Předmětem činnosti příspěvkové organizace je: c) poskytování předškolního vzdělávání v souladu s příslušnými ustanoveními školského zákona a dalších právních předpisů upravujících oblast předškolního vzdělávání, d) nabídka kroužků se zaměřením na další formy podpory zdravého citového, rozumového a tělesného rozvoje dětí, e) zajištění školního stravování.

Za současnou situaci může stát, který nevytvořil podmínky pro to, aby se zřizovatelé a mateřské školy mohli připravit na současný populační boom. Jistě, argumentuje se tím, že počet dětí zase bude klesat. Ale kolik bude v té desetileté populační vlně poškozeno dětí a rodin? Problematická je i absolutní přednost předškolních dětí bez ohledu na bydliště – podle ombudsmana by dítě odkudkoliv mělo obsadit místo, které je potřeba pro dítě z našeho městského obvodu. To by mohlo vyvolávat velké napětí a zhoršovat už tak špatnou možnost rodičů z naší městské části (tedy „z obce“, „z obvodu“) vybírat si předškolní zařízení podle obsahu vzdělávacího programu. V přijímacích kritériích, které sestavujeme v dohodě se zřizovatelem, je bydliště alespoň jednoho z rodičů v naší městské části jednou ze zásadních podmínek – a je to obecně přijímané kritérium. Rodiče se nyní obracejí na ředitelky mateřských škol jako na toho, kdo je zodpovědný za nedostatek míst a nepříjetí jejich dítěte. Z tohoto hlediska by mohlo být přesunutí kompetencí k formulování pravidel pro zařazení dětí a jejich výběr do mateřské školy (podle zákona o hl. m. Praze) na zřizovatele pomocí. Na straně druhé cítím tuto změnu jako oslabení kompetencí a postavení už tak slabé role ředitelky mateřské školy. Z tohoto hlediska se mi navrhovaná změna zřizovatelské listiny a přesouvání kompetencí nelíbí, měla bych pocit, že se stanu jen úředníkem bez možnosti rozhodnutí. Nastavená obecná hlediska pro přijetí totiž nemohou postihnout všechny aspekty situace rodiny a individualitu dětí, podle kterých se v některých případech (zejména u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami) také rozhoduje. ●

21

22

Ze zahraničí

TŘI PODOBY ITALSKÉHO SYSTÉMU UČŇOVSTVÍ Systém učňovství v Itálii byl nedávno znovu reformován legislativním nařízením, které vstoupilo v platnost v dubnu 2012, pozměňuje a reorganizuje předchozí legislativu zvláště tím, že zavádí některé nové prvky do tří druhů používaných smluv: • Učňovství vedoucí ke kvalifikaci a profesnímu diplomu se zaměřuje na mladé lidi ve věku 15–25 let. Umožňuje učňům dokončit povinné vzdělávání (v Itálii trvá 10 let – do 16 let věku) nebo získat profesní kvalifikaci či diplom po 3 nebo 4leté profesní přípravě (úroveň ISCED 3). Učňovství je řízeno regiony a autonomními provinciemi, které na základě dohod podepsaných na konferenci státu a regionů ustavily 21 učebních profilů pro 3letou profesní přípravu a 21 technických profilů pro 4letou přípravu. Profily vycházejí z Národního seznamu kvalifikací, které se již ve vzdělávání používají. Vzdělávací činnosti probíhající v podnicích i mimo ně trvají minimálně 400 hodin ročně. O dalším vzdělávání v podniku se rozhoduje v kolektivním vyjednávání – viz profesionalizační učňovství. • Profesionalizační a řemeslnické učňovství je určeno lidem ve věku 18 až 29 let. Umožňuje učňům získat profesní kvalifikaci absolvováním 3leté profesní přípravy (5leté v případě řemeslnického

oboru). Profesní příprava je rozdělena do dvou oblastí: základní příprava (120 hodin v průběhu 3letého období), kterou řídí regiony a autonomní provincie a poskytují ho instituce odborného vzdělávání a přípravy, a profesionalizační příprava, která je poskytována přímo podniky v souladu s opatřeními stanovenými dohodami v rámci kolektivního vyjednávání. • Učňovství ve vysokoškolském vzdělávání a výzkumu umožňuje učňům získat diplomy terciární úrovně (ISCED 4 nebo 5), nebo dokonce doktorský stupeň (ISCED 6). Získané kvalifikace studentům umožňují pokračovat ve studiu v rámci školského systému nebo pokračovat v profesionalizační přípravě vyžadované pro vstup do regulovaných povolání. Regiony a autonomní provincie se sociálními partnery a veřejnými vzdělávacími institucemi rozhodují o tom, jak má být profesní příprava organizována, aby byla v souladu s kurikuly vzdělávacího systému, a rozhodují o délce trvání smluv.

RUSKÉ MATURITY ZAČALY SKANDÁLEM Státní maturity v Rusku minulý týden začaly zkouškami z ruštiny, neobešly se ale bez skandálu. Kvůli časovému posunu se totiž na internetu objevily správné odpovědi už v době, kdy největší část maturantů ještě spala. Tentokrát se nad situací rozlítil i premiér Dmitrij Medveděv. „Občas lituji, že nemáme jen jedno časové pásmo, protože na Dálném východě složili zkoušky, samozřejmě vše vrhli na síť a pak začalo opisování,“ postěžoval si šéf vlády.

„Pracujeme na tom, sledujeme všechny případy. Zjistit identitu trvá hodinu až dvě,“ prohlásila Jekatěrina Ščeglenková ze školské správy na ruském Dálném východě.

„Dříve se znalost jazyka prověřovala plnocennou slohovou prací, ale teď je hlavním úkolem jen zaškrtat správné odpovědi. Školáci prakticky přestali číst. Proč taky, když si ráno v den zkoušky lze na komunitních sítích koupit správné odpovědi?“ povzdychla si televize Rossija 24.

Jednotná státní zkouška, jak se v Rusku státní maturitě říká, představuje od roku 2009 nejen závěrečné vysvědčení ze střední školy, ale v zásadě i „přijímačky“ na vysoké školy. Na počtu bodů získaných v nynějších testech závisí i šance maturantů dostat se na lepší univerzity, a tak si k vytouženému maximu sta bodů někteří vypomáhají i podfuky. Zabránit se jim v tom snaží i 30 000 takzvaných „společenských pozorovatelů“. Povinné jsou zkoušky z ruštiny a matematiky, další jeden či dva předměty si maturant vybírá ze seznamu devíti předmětů; tradičně nejpopulárnější bývá občanská nauka, fyzika a dějepis. čtk

Komunitní síť „VKontakte“ na žádost ministerstva školství načas zablokovala půldruhému milionu uživatelů přístup k maturitním otázkám a odpovědím. Úředníci ministerstva školství hrozí, že hříšníky vypátrají a potrestají: maturitu jim zruší a k reparátu je nepustí. Loni takto potrestali 122 středoškoláků.

V souladu s novým nařízením byla možnost uzavírat učební smlouvy rozšířena i na pracovníky registrované v tzv. seznamech mobility, kterým umožňuje se kvalifikovat nebo rekvalifikovat, a také na pracovníky ve veřejném sektoru. V průběhu posledních několika let klesá počet uzavřených učebních smluv. Nejnovější dostupné údaje se týkají učňů přijatých dříve, než vstoupila v platnost nová legislativa. V první polovině roku 2011 bylo zaměstnáno celkem 160 916 učňů. K největšímu poklesu došlo v odvětví výroby, dopravy a komunikací. Poznámka na konec: Systém učňovství v Itálii se podobá francouzskému systému tím, že se učňovství používá i ve vysokoškolském vzdělávání. S tím souvisí i terminologie. Pro nás nezvyklé adjektivum profesionalizační se používá v obou zemích. Profesionalizaci lze chápat jako proces, v němž jednotlivec získává kompetence k výkonu povolání. Tím, že se zdůrazňuje význam profesních zkušeností a způsobilostí získávaných v pracovních situacích, roste i váha zaměstnavatelů, po nichž se požaduje, aby v procesu profesionalizace jednotlivců hráli spolu s institucemi profesní přípravy významnou aktivní úlohu. V některých případech mohou profesní přípravu nahradit různými formami podnikového vzdělávání. Anna Konopásková, NÚV

PODVÝŽIVA PRÝ SNIŽUJE SCHOPNOST UČIT SE Až čtvrtina dětí planety může mít kvůli podvýživě problémy při učení. Tvrdí to britská charitativní organizace Save the Children. Uvádí v ní, že nemá-li dítě možnost jíst kvalitně, může to vážně poškodit jeho schopnosti naučit se číst a psát. Podvýživa u dětí také vyvolává nezvratné poškození organismu – děti jsou menší a slabší, jejich mozek se nerozvíjí naplno. Zpráva vychází ze studia tisícovek dětí v Etiopii, Indii, Peru a Vietnamu. Autoři dospěli k závěru, že mezi osmiletými dětmi, jejichž růst byl omezen kvůli podvýživě, bylo ve srovnání se správně živenými dětmi o 19 % více těch, které dělaly chyby při čtení jednoduchých vět typu Slunce je horké nebo Mám rád psy. V dospělosti se pak jejich schopnost učit se sníží až o 20 %. čtk

Inzerce

23

POSTOJE ČESKÝCH ŽÁKŮ, UČITELŮ A RODIČŮ V ŠETŘENÍ TIMSS 2011 Na jaře roku 2011 se uskutečnil hlavní sběr dat mezinárodního šetření TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study), které zjišťovalo výsledky v matematice a přírodních vědách u žáků 4. a 8. ročníků. Šetření TIMSS 2011 se účastnilo celkem 631 zemí z celého světa spolu se 14 územně samosprávnými celky. V České republice proběhlo šetření pouze mezi žáky 4. ročníků. Zapojilo se do něj 177 základních škol, více než 4500 žáků a téměř 500 učitelů a ředitelů škol. Šetření je součástí projektu Kompetence I, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Tento článek se zaměřuje na postoje žáků, učitelů a rodičů. Šetření TIMSS 2011 obsahovalo kromě testů i dotazníkové šetření. Dotazníky v mezinárodních šetřeních pomáhají popsat vzdělávací prostředí konkrétních zemí, a to od úrovně vzdělávací soustavy až po úroveň žáka.

Žákovské dotazníky Pomocí žákovských dotazníků byly zkoumány postoje žáků k jednotlivým předmětům. Žáci odpovídali například na otázky, jak je baví učit se matematiku/přírodovědu, jak mají tyto předměty rádi, jak rádi chodí do školy nebo zda si budou podávat přihlášky na víceletá gymnázia. Uveďme si zde některé z postojů českých čtvrťáků. Oblibu matematiky naznačuje uvedený graf. Obliba školy je ze zúčastněných zemí nejmenší právě v České republice (stejně je na tom Rakousko). Rádo chodí do školy pouze 72 % žáků, přitom mezinárodní průměr činí 86 % (nejraději chodí do školy děti v Portugalsku, Turecku a Rumunsku). České dívky (82 %) chodí do školy raději než chlapci (63 %). Pokud jde o přihlášky ke studiu na víceletém gymnáziu, jedna 1 Za Belgii se šetření účastnila pouze vlámská část. Velkou Británii v šetření reprezentovala Anglie a Severní Irsko, jež jsou uváděny jako dva samostatné státy.

třetina žáků odpověděla, že si přihlášku podávat nebude. Více než polovina žáků (56 %) odpověděla, že ještě není rozhodnuta. Pouhých 13 % žáků si tedy přihlášku podávat bude.

Průměrný výsledek 540 530 Rádi

Učitelské dotazníky Z učitelských dotazníků bylo získáno mnoho informací například o složení pedagogických sborů, o postojích učitelů nebo o způsobu výuky. V České republice vyučují většinu žáků 4. ročníků ZŠ ženy, celých 95 %. Stejné nebo vyšší zastoupení žen mají státy jako Itálie, Litva, Maďarsko, Polsko, Rusko a Slovinsko. Opačná situace je například v Anglii, Finsku, Norsku nebo v Nizozemsku. V rámci evropských zemí a členských zemí OECD patříme společně s Německem podle průměrné délky praxe k zemím, které mají učitele spíše vyššího věku, s dlouhou praxí. Podíl žáků, které vyučují učitelé ve věku 40 – 49 let je 40 %, ve věku 50 – 59 let se jedná o 28 %, 30 – 39 let 18 %, do 29 let věku učí 12 % a ve věku nad 60 let pouhá 2 %. Nejvyšší dosažené vzdělání učitelů je velmi závislé na vzdělávacích systémech konkrétních zemí a požadavcích na jejich vzdělání pro výuku žáků na daném stupni školy. Zde je však zajímavé, že Česká republika patřila v šetření mezi země s největším podílem žáků, které vyučují učitelé s dokončeným magisterským studiem (Slovensko 99 %, Polsko 96 %, ČR 93 %, Finsko 81 % a Rusko 79 %).

Rodičovské dotazníky Dotazníky pro rodiče testovaných žáků byly zaměřené na získání podrobnějších informací o rodinném zázemí žáků. Obdobná šetření dokazují silnou závislost výsledků žáků právě na jejich rodinném zázemí. V šetření TIMSS 2011 popisuje kvalitu zázemí žáka ukazatel domácí zdroje pro učení, který vychází z odpovědí žáků i jejich rodičů. Žáci uváděli počet knih v domácnosti, zda mají vlastní pokoj a připojení na internet. Rodiče uváděli

520 510 500

43%

Celkem rádi 37%

Neradi 19%

490 480 počet dětských knih v domácnosti, své nejvyšší dosažené vzdělání a své povolání. Pro tento ukazatel byla zkonstruována škála a na základě dosaženého skóru vznikly tři kategorie – mnoho zdrojů (v domácnosti je v průměru více než 100 knih a více než 25 dětských knih, připojení na internet a žák má navíc vlastní pokoj, alespoň jeden z rodičů dokončil vysokou školu a alespoň jeden má odborné povolání), nějaké zdroje a málo zdrojů. V České republice pochází z rodin s mnoha zdroji cca 18 % žáků a 81 % z nich žije v rodinách s nějakými zdroji. V rodinách s málo zdroji se nachází velmi málo žáků, jejich podíl nepřesahuje ani 2 %. Z dotazníků také vyplynulo, že v porovnání s ostatními zeměmi je v České republice podprůměrné zastoupení žáků, jejichž alespoň jeden rodič má dokončenou vysokou školu. V ostatních ukazatelích je zastoupení českých žáků naopak nadprůměrné (například vlastní pokoj má 58 % žáků). Bližší informace o výsledcích šetření, včetně Národní zprávy TIMSS 2011, naleznete na www.csicr.cz. Realizační tým Kompetence I, Česká školní inspekce

Nabídka řešitelům projektů ESF Redakce Učitelských novin nabízí řešitelům projektů, které jsou spolufinancovány Evropským sociálním fondem, placený prostor formou článku, a to s výraznou 75procentní slevou oproti běžné inzerci. Kontakt pro zájemce na tel. 224 931 450, [email protected] .

24

Kaleidoskop

ČSSD CHCE POSLEDNÍ ROK ŠKOLKY POVINNÝ Sociální demokraté chtějí povinný poslední rok školky, s veřejností hodlají pak debatovat o zavedení výuky cizích jazyků pro předškoláky, řekl senátor a expert ČSSD na školství Marcel Chládek. Zároveň zahájil program Pojďme změnit školství společně, kde chce s odborníky i laiky diskutovat o problémech ve vzdělávání. Na podobném programu by se podle něj měly shodnout všechny politické strany. Chládkův návrh na zavedení povinného posledního ročníku školky ale například poslanec Walter Bartoš (ODS) označil za „typické socialistické šlápnutí vedle“. Místopředsedkyni LIDEM Dagmar Navrátilové se naopak návrh líbí, chce jej prosadit poslaneckou iniciativou. Tento týden Chládek zahájí debatu právě o mateřských školách. Jejich nedostatečnou kapacitu chce řešit převedením nevyčerpaných peněz z evropských fondů na obnovu a stavbu školek. Obce by prý také měly mít možnost půjčit si na budování školek z nově zřízeného bezúročného státního fondu. Řešením mají být podle něho i montované stavby, které se dají postavit rychle a po odeznění baby boomu by mohly sloužit například seniorům. Na webu sociální demokracie budou moci lidé také hlasovat o otázce, zda

zavést v posledním ročníku mateřských škol výuku cizích jazyků. „Byl bych pro,“ uvedl M. Chládek. Je ale podle něho zároveň nutné zlepšit přípravu pedagogů. Na vyhodnocení otázky bude vždy měsíc. Témata, jako jsou například dostupnost základních škol, problematika učňovského školství nebo státních maturit, chce také Chládek řešit na tzv. národních kulatých stolech. Bude na ně kromě odborníků na školství zvát také studenty a rodiče. Cílem je prý vytvořit společný program, který budou respektovat všechny politické strany. U ODS ale Chládkovy plány narazily. „Povinná předškolní docházka nevyřeší problém sociálně vyloučených rodin. Ty si svou omluvu najdou. Jediní, koho ČSSD postihne, jsou zodpovědní rodiče, kteří chtějí péči o děti věnovat maximum a chtějí je na školu připravit sami,“ myslí si W. Bartoš. Upozornil také, že už dnes mají školky povinnost přednostně přijímat děti do posledních ročníků. Lepším řešením péče o předškoláky by prý byly firemní školky nebo takzvané dětské skupiny. Jsem připravena pokusit se poslaneckou iniciativou tuto důležitou změnu prosadit ještě do konce stávajícího volebního období. Uvidíme, zda se naplní senátorova slova o nadstranickosti tohoto problému a k mému návrhu se jeho strana aktivně připojí,“ komentovala návrh na povinný poslední ročník školky D. Navrátilová. čtk

ČESKÉ BUDĚJOVICE OPĚT PŘISPĚJÍ PRVŇÁČKŮM Každá českobudějovická základní škola získá na vybavení žáků prvních tříd od města účelovou dotaci na nákup učebnic a učebních pomůcek. Letos bude částka činit 400 korun na žáka, loni to bylo 600 Kč. Do prvních tříd českobudějovických škol by mělo v září nastoupit celkem 1070 dětí, podpora tak město vyjde celkem na 428 000 korun, řekl po jednání rady náměstek primátora Petr Podhola (ČSSD). Částka je pro nadcházející školní rok nižší. Je to z toho důvodu, že ministerstvo školství téměř dvojnásobně zvýšilo finanční prostředky školám na takzvané ostatní neinvestiční výdaje, ze kterých jsou mimo jiné placeny i nákupy učebnic,“ řekl P. Podhola. Ze stejné kolonky ale školy vedle pomůcek platí celou řadu dalších položek: od nemocenské pedagogů po nákup oděvů do kuchyně, vysvětlil. V žádném případě na školách není dostatek peněz, proto město bude v podpoře pokračovat, dodal náměstek. Do 47 prvních tříd základních škol v Českých Budějovicích by mělo 1. září nastoupit 1070 dětí, což je téměř stejně jako loni. Město zřizuje 14 základních škol, z čehož dvě mají jen třídy od prvního do pátého ročníku. Navštěvuje je 7420 dětí, budovy mají kapacitu 10 320 školáků. čtk

SOUTĚŽ SING A SONG ZNÁ SVÉ VÍTĚZE Po dobu dvou měsíců nacvičovaly děti z mateřských a základních škol anglické písničky, s nimiž pak soutěžily v hudebním projektu Sing a Song. Úspěšný druhý ročník namotivoval přes 500 malých zpěváků, kteří bojovali v pěti kategoriích. Děti nahrávaly své výkony na videa, z nichž odborná porota vybrala ta nejzajímavější. Volba nebyla jednoduchá, jelikož se porovnávalo celkem 88 hudebních klipů. Pro děti byly připravené zajímavé výhry, jako jsou hračky od Bambule, vstupenky do Dinoparku, hudební nástroje či letní tábor s angličtinou Wattsenglish. Soutěže se mohl zúčastnit úplně každý, kdo spadal do dané kategorie. Proto videoklipy nepřicházely jen ze škol. Soutěž ale nebyla primárně zaměřená jen na zpěv. Cílem bylo podpořit atraktivní výuku angličtiny a pomoci dětem překonat ostych z vystoupení v cizím jazyce.

Marek Kadlec, organizátor soutěže a ředitel společnosti Wattsenglish, která se zabývá výukou angličtiny předškoláků a žáků 1. stupně ZŠ. „Jsme rádi, že jsme tímto projektem podpořili výuku anglického jazyka, bez kterého se dnes již málokdo obejde.“

„Těší nás, že zájem o druhý ročník byl opět obrovský. Hudební vystoupení byla propracovaná do všech detailů, bylo vidět, že si to užívaly nejen děti, ale také rodiče a učitelé,“ okomentoval výsledky

Pestrost videí byla skutečně velká. Někdo se sám doprovázel na hudební nástroj, jiní šli cestou animovaného klipu. Speciální kategorii, nejvíce zhlédnuté video na Youtube, vyhrála ZŠ Chalaba-

lova s písničkou The Solar System Song, ve které děti představily jednotlivé planety sluneční soustavy. Největšímu zájmu se těšila kategorie „skupinka základní škola“, kde se vítězkami staly dvě slečny říkající si Duo Cups. Soutěžily s písní Cups a ne náhodou zvolily plastové kelímky jako doprovodný nástroj. Spojení cizího jazyka a zpěvu ukázalo dětem, jak se mohou snadno zlepšovat v angličtině. Radost, která z videí čiší, je toho důkazem. koh

Kaleidoskop

PŘÍLEŽITOST PRO FOTOGRAFY Více než stovka programových vystoupení a zážitků pro fotografy začátečníky i poloprofesionály čeká na zájemce ve dnech 8.–9. června na Open-air FOTO festivalu v Českém Krumlově. Připraveny budou nejen fotozážitky a přednášky, ale především praktické dílny, v nichž se propojuje teorie s praxí. Lektor se může díky omezenému počtu účastníků naplno věnovat každému z nich. Stačí si z pohodlí domova vybrat dílnu, zarezervovat si ji a pak si vyzvednout na místě odpovídající vstupenku. Vyplatí se sledovat nabídku na webu a plánovat dopředu. Součástí edukativního systému jsou i fotoporadny, kde budou odborníci z přineseného snímku hodnotit a doporučovat, jak se vyvarovat případných chyb. Takřka v každé lokaci bude pro inspiraci výstava či ukázka z tvorby fotografa, který na OAFF přednáší či je úzce spjat s tématem. Příjemnou formou, jak se dozvědět něco nového, je i setkání s autorem. V každé lokaci je pro volné focení připravený fotogenický program, jako je třeba snový cirkus, bikeři na ulici, břišní tanečnice, pohádkový les či kapely a jiné zážitky. Ve vybraných lokacích bude možnost zapůjčení nejen modelů a modelek, ale také světelné techniky. Noční focení nabízí zcela nové možnosti fotografického vidění. Program se odehrává celkem v sedmnácti lokacích, několik jich je přímo na zámku. Zdejší mincovna je vzdělávacím centrem určeným nejen pro ty, kteří s focením začínají a dozví se tu úplné základy, ale i pro zkušené fotografy, kteří si chtějí vyzkoušet kalibraci monitoru, práci se softwarem na úpravu fotografií či se dozvědět informace o focení pod vodou. Ve Střední umělecko-průmyslové škole můžete fotografovat nejen mladé umělce při tvorbě, ale těšit se můžete i na moderní studio, 3D fotografii, fotoexpedice, portrétní fotografii a umělecký akt. Pro nefotografující návštěvníky a celé rodiny je připraven kulturní program ve Festivalovém centru a ve Family park (více na www.foto-festival.cz). dob

DĚTI Z HRANIC BUDOU MÍT DELŠÍ PRÁZDNINY Na druhém stupni Základní školy Šromotovo v Hranicích na Přerovsku finišují v těchto dnech závěrečné písemné práce. Škola totiž rozdá vysvědčení svým žákům už v polovině června. Důvodem je rozsáhlá rekonstrukce budovy, která začne začátkem června. Výjimku schválilo ministerstvo školství. Náklady na rekonstrukci se podle zástupců města vyšplhají na zhruba 12 milionů korun. Předčasné ukončení školního roku v těchto dnech pociťují učitelé i žáci. Děti z nejvyšších ročníků druhý den obhajují absolventské práce. Ukončení školního roku 14. června se týká pouze žáků druhého stupně. „Velká rekonstrukce se týká výměny všech oken a zateplení budovy. Firma začíná s pracemi 1. června, nyní jim uvolňujeme východní část. Třídy z tohoto místa se stěhují do staré budovy, do poloviny června tak bude druhý stupeň sídlit, kde se dá. Od 15. června je však potřeba uvolnit celý pavilon, proto druhý stupeň končí,“ řekla zástupkyně ředitele školy Miluše Kučírková. Po návratu z prodloužených prázdnin budou školáky čekat nová okna, ale i venkovní dveře, opravená střecha a nová fasáda. Škola bude také zateplena. čtk

FINÁLE SOUTĚŽE ČESKO MÝMA OČIMA Výtvarná soutěž Česko mýma očima s podtitulem Vzkaz pro mého kamaráda do Norska byla věnovaná partnerství se skandinávskými zeměmi a nově vznikajícím projektům spolupráce a přátelství škol České republiky a států EHP / Norska. Témata představila české tradice a lidovou slovesnost v podobě ryze českých pohádkových příběhů a postav, které děti v Norsku neznají, krásná místa v České republice, architektonické skvosty a památky, díky nimž si diváci ve Skandinávii lépe představí naši zemi. Poslední téma je představením osobností z českých dějin, ale i současnosti, osobností z oblasti umění, vědy, historie či politiky. Názvy témat a jednotlivých kategorií byly: I. kategorie: 1. stupeň ZŠ (1.–5. roč.) – POSTAVA Z MÉ OBLÍBENÉ ČESKÉ POHÁDKY

II. kategorie: 2. stupeň ZŠ (6.–9. roč.) – MÍSTO V ČESKÉ REPUBLICE, KTERÉ MÁM RÁD III. kategorie: střední školy (1.–4. roč.) – OSOBNOST Z ČESKÉ HISTORIE, KTERÉ SI VÁŽÍM Soutěž motivovala k účasti děti a mládež všech věkových kategorií z celé České republiky. Nejmladšímu účastníkovi jsou 4 roky, nejstaršími výtvarníky jsou studenti středních škol a gymnázií. Vedle sebe se ocitly nádherně zpracované obrázky a výtvarné projekty talentovaných mladých výtvarníků, na kterých lze nalézt Cipíska, Krakonoše a českého Honzu, ale také Krtečka i s jeho tvůrcem panem Milerem, Jana Žižku, Václava Havla či Jaromíra Jágra a bezpočet krásných obrazů míst a staveb v České republice. Organizátoři zaregistrovali 7215 děl různých výtvarných a textilních technik, keramiky a koláží, z nichž největší část – téměř 5344 soutěžních příspěvků bylo tematicky věnováno českým pohádkám a známým pohádkovým

postavám, 1554 děl bylo ve II. kategorii a 251 portrétů ve III. kategorii. Vznikl tak jedinečný soubor, který je svědectvím nevšedního zájmu mladých lidí předvést a ukázat světu krásy a hodnoty České republiky. Z velkého počtu velmi dobrých prací bylo vybráno 30 nejlepších finalistů v každé ze tří věkových kategorií. Vybrané práce se staly součástí velké výstavy Česko mýma očima, která bude výstavním projektem prezentovaným v ČR i v zahraničí. Její premiéru uvidí návštěvníci ve Žďáře nad Sázavou, a to na slavnostním večeru při příležitosti zahájení festivalu norsko-české kultury Květy hvězd dne 22. června 2013 v Městském divadle ve Žďáře nad Sázavou. Na tomto večeru budou vyhlášeny výsledky a umístění účastníků, uděleny budou ceny ve zlatém, stříbrném a bronzovém pásmu pro jednotlivce a cena pro nejlepší školní kolektiv (informace o finalistech naleznete na webových stránkách soutěže: http:// www.kulturnimosty.cz/n/soutez/). mos

25

26

Dopisy

BRITEM NA VLASTNÍ KŮŽI Koupit si hamburger a kolu, poprosit ke svačině o jablko místo mandarinky, požádat učitele, aby zopakoval otázku – běžné věci, nad nimiž žák druhého stupně nemusí dlouze přemýšlet. Co když ale tohle všechno musí zvládnout v zemi, kde si nevystačí se svým mateřským jazykem? Více než šedesát dětí z pardubické Základní školy Závodu míru si právě takovou zkušeností prošlo během devítidenního poznávacího a výukového zájezdu do hrabství Sussex v jižní Anglii. Atraktivní program pobytu nabízel dvě celodenní návštěvy Londýna, během nichž děti dílem prošly, dílem metrem a lodí projely nejvýznamnější části britské metropole a viděly její nejznámější pamětihodnosti – nultým poledníkem v Greenwich počínaje a korunovačními klenoty v Tower of London konče. Pravděpodobně největší ohlas pak sklidila návštěva muzea voskových figurín Madame Tussauds. Londýn však nebyl jediné město, které děti poznaly. Pravé anglické počasí ukázalo svoji sílu jen jednou, jinak každodenním odpoledním výletům přálo. Přímořská města okouzlovala svými promenádami s typickými plážovými budkami,

moly a oblázkovými plážemi. Děti pozorovaly žraloky a karety v mořském akváriu v Brightonu, v Hastings prozkoumávaly jeskyně, které svého času skýtaly útočiště pašeráckým tlupám. V Portsmouth se vžily do role námořníků Nelsonovy lodě Victory ve slavné bitvě u Trafalgaru. Nejsilnějším zážitkem byla pro většinu účastníků procházka po sluncem zalitých bílých útesech Beachy Head, tyčícími se nad modravými vodami kanálu La Manche. Nedílnou součástí pobytu byla i část dopolední, kterou vyplnila výuka angličtiny se zkušenými anglickými lektory. Náplní šestnácti lekcí byla především skupinová práce a různé formy her, které nenásilným způsobem rozšiřují a upevňují slovní zásobu a nutí studenty ke komunikaci ve studovaném jazyce. Závěrem kurzu obdrželi všichni účastníci pamětní certifikát. Zvláštním bonusem pak bylo, že škola byla umístěna v areálu nejstaršího funkčního letiště ve Velké Británii, v městečku Shoreham-by-the-sea, přičemž budova letiště ve stylu art deco je dobře známa fanouškům filmu podle Agathy Christie Smrt v oblacích. V Shorehamu, Storringtonu a Steynningu – třech městečkách, kde byli studenti ubytováni, se naskýtala možná nejdůležitější a nejautentičtější možnost, jak uplatnit teoretické znalosti anglického jazyka v praxi, a tou byla ranní a hlavně večerní setkání se členy hostitelských rodin. Tento způsob bydlení má jistě i své stinné stránky, komfort pětihvězdičkového hotelu lze očekávat jen velmi těžko, pro mladé adepty cizího jazyka má však nedocenitelné výhody. Hotelový recepční vás po večeři nevezme do stájí, abyste s ním nakrmili koně, nebude s vámi u televize fandit Premiere League, ani si s vámi před spaním nezahraje scrabble. A že vám anglická maminka nezabalila do obědového balíčku sendvič? Jaká krásná příležitost procvičit zdvořilostní otázku pomocí modálního slovesa „could“, kterou jste při hodině angličtiny probírali zrovna minulý týden! Podtrženo sečteno, cesta trajektem tam a tunelem zase zpátky byla pro pardubické žáky důležitou a zdá se, že i příjemnou životní zkušeností. Hodně z nich už jistě přemýšlí, která místa ve Velké Británii navštíví příště. Magda Pomajzlová, ZŠ nábřeží Závodu míru 1951, Pardubice

OLYMPIÁDA TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH 2013 Ve středu 22. května byly slavnostním slibem zahájeny již jedenácté Olympijské hry pro tělesně postižené, jejímiž hlavními organizátory byla Základní škola pro tělesně postižené na Dostojevského ulici v Opavě, Základní škola Englišova, Opava a Statutární město Opava. Neuskutečnily by se bez širší spolupráce a podpory. Náš dík patří především hlavním sponzorům Ostroji, a. s., Opava, který celou akci zaštítil po finanční stránce, Statutárnímu městu Opava, které nám bezplatně poskytlo tak skvělé zázemí, jakým je Víceúčelová hala v Opavě, Slezské pekárně za koblížky a firmě Kofola z Krnova za nápoje pro závodníky. Všechny zúčastněné přivítala ředitelka základní školy pro tělesně postižené Mgr. Silvie Häuserová. Sportovce přišli pozdravit Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., primátor města Opavy, 1. náměstkyně primátora Ing. Pavla Brady, náměstek primátora Daniel Žídek, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Daniel Havlík, za odbor školství Magistrátu města Opavy Ing. Tomáš Kozelek a Martin Koky, za Os-

troj, a. s., Marcela Kusynová a Miluška Bonakovská, za Léčebné a rehabilitační centrum, s. r. o., Opava MUDr. Jan Němec a manažerka Bc. Dana Polová, za TJ Sokol Petr Szalacsi, člen komise Rady kraje pro vyrovnávání příležitostí zdravotně postižených a sociální politiku, a Ing. Čestmír Duda, starosta TJ Sokol Opava. Armádu ČR a její 532. prapor elektronického boje zastupoval plukovník Ing. Pavol Babic. Více než stovka sportovců – od těch nejmenších z Mateřské školy Eliška v Opavě, přes žáky základních škol z Opavy, Hlučína, Krnova, Kopřivnice a Ostravy až po „dospěláky“ ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v Opavě – si zasoutěžila ve třech disciplínách: hodu míčkem, běhu na 30 m a skoku z místa. Aby své síly mohl prokázat opravdu každý bez ohledu na svůj hendikep, byly vytvořeny i jejich alternativy – hod raketkou, pytlíkem na cíl, jízda slalomem a dojezd mechanického vozíku na jeden záběr.

ZŠ Englišova. Na setkání s nimi se vždycky těšíme. Olympiáda tělesně postižených patří již mezi tradice naší školy. Jde o akci většího rozsahu, kde je základním předpokladem úspěchu týmová spolupráce pedagogů. Vyžaduje si dlouhodobou přípravu a stojí spoustu úsilí. Za jiskřičky štěstí v dětských očích nám to však stojí. Tak za rok zase – sportu zdar!

Plynulý chod celého klání spolu s pedagogy zajišťovali příslušníci Armády ČR a žáci

Vanda Tomová

Dopisy

O SPOLUPRÁCI VENKOVSKÝCH MÁLOTŘÍDEK Kabinet ředitelů neúplných škol, který pracuje při Středisku volného času a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Doris Šumperk, slaví v letošním roce 15. narozeniny. Za tu dobu se stal oblíbeným místem setkávání většinou ředitelek málotřídních škol ze Šumperska a Zábřežska, ale přidaly se také další kolegyně, například z Jesenicka a Bruntálska. Zpočátku jsme se scházeli a spojenými silami hledali řešení společných problémů, vyměňovali si zkušenosti, společně se dále vzdělávali a získávali inspiraci. Velmi nám to pomáhalo v naší ředitelské samotě, protože ředitel málotřídky je opravdu na spoustu věcí docela sám. Mít okruh kolegů, na které je možné se obrátit v případě potřeby, bylo a je k nezaplacení. Mezi některými školami se navíc rozvinula další spolupráce i mezi učitelkami a žáky. Toto vše v různých podobách přetrvává dodnes.

Scházíme se dvakrát ročně na jarním a podzimním setkání vždy na jiné škole, která se ujme hostitelství. Ta potom zajišťuje program. Často bývají zařazovány diskuze k aktuálním tématům, jsou zvány zajímavé osobnosti, zajišťovány přednášky a nabídky spolupráce, besedy, vystoupení žáků, ukázky práce škol, výstavy, prohlídky, vycházky do okolí atd. Každé setkání nabídne vždy něco jedinečného, zajímavého a inspirativního. Již řadu let se nám daří pořádat tzv. pracovní zájezdy do zajímavých škol a míst mimo náš region. Navštívili jsme ZŠ v Řeznovicích (1999), dále ZŠ Olomouc-Droždín (1999), ZŠ Rokytno (2001), ZŠ Valtice (2003), ZŠ Ivančice a ZŠ Ochoz u Brna (2004), ZŠ Zlaté Hory (2005), ZŠ Suchý důl (2008), ZŠ Stará Ves u Přerova (2009), ZŠ Písečná (2010), ZŠ Bory (2011), ZŠ Karlova Studánka (2011) a ZŠ Stará Ves u Rýmařova (2013). Všechny nás něčím zaujaly, obohatily a všude jsme zažili přátelská

přijetí. Měli jsme tak mnoho příležitostí ke srovnávání, získávání zkušeností, čerpání námětů a navazování nových kolegiálních vztahů i rozšiřování tolik potřebného přehledu a nadhledu. Letošní pracovní zájezd (3. 5. 2013, 33 účastníků) zamířil do ZŠ a MŠ Stará Ves u Rýmařova. Paní ředitelka Eva Staňková, která zde pracuje teprve třetím rokem, nám se svým týmem a dětmi připravila opravdu nevšední zážitky. Její školička „z konce světa“ dokázala a stále dokazuje úžasné věci. Absolvovali jsme zde seminář na téma „Nebojme se komunitních projektů“ a přímo v praxi jsme viděli jejich neobyčejné výsledky. Byli jsme nadšeni hudebním programem, úrovní spolupráce školy, obce i místních obyvatel, prostředím, vřelým přijetím i milými dárečky. Všichni jsme se domů vrátili mnohem bohatší a všem ze školy ve Staré Vsi tímto ještě jednou děkujeme. Alena Vokurková, ředitelka ZŠ a MŠ Bohdíkov, za Kabinet ředitelů neúplných škol při Středisku volného času a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Doris Šumperk

ŽIJÍ MEZI NÁMI A ČASTO O NICH ANI NEVÍME „Cože? Já tě neslyším! Můžeš mi to zopakovat, prosím?“ Tyto věty se staly nedílnou součástí života lidí, kteří trpí nedoslýchavostí. Nedoslýchavost neomezuje pouze osoby postižené tímto hendikepem, ale i celou společnost. Jak správně komunikovat s takovými lidmi? Jak je začlenit do běžného života? Přijmout je bez podmínek mezi sebe, nebo je vyčlenit na okraj společnosti a nechat je žít ve vlastním světě? Odpověď na tyto otázky přineslo žákům 1. ročníku oboru Sociální činnost SOU a SOŠ SČMSD, Znojmo netradiční setkání. Paní Moniku Bednářovou znají ve škole všichni jako oblíbenou učitelku odborného výcviku kosmetiček a málokoho by napadlo, že právě jí se téma nedoslýchavosti bezprostředně dotýká. Monika Bednářová si s žáky

povídala velmi otevřeně. Na základě vlastní zkušenosti jim nastínila zápory, ale také klady tohoto znevýhodnění. Přiblížila jim svůj život a poradila, jak komunikovat s neslyšícím a jak se správně chovat v jeho přítomnosti. Žáci si mohli prohlédnout a osahat kompenzační pomůcky neslyšících a na cokoli se zeptat. Bez rozpaků se zapojili do diskuze a sami přispívali svými zkušenostmi a poznatky. Ve třídě vládl klid, zaujetí, zájem a pochopení. Přínos setkání nanejvýš výstižně shrnula slova jedné z přítomných studentek: „Beseda byla bomba. Tohle nám určitě dalo mnohem víc než nějaké papouškování definic a pouček. Bylo to doopravdy a ze života.“ Lucie Pláňková, vedoucí oboru Sociální činnost

LEŤ, VLAŠTOVKO, LEŤ Žáci ZŠ a MŠ ve Valašském Meziříčí, Křižná 782 se zapojili do soutěže časopisu ABC s názvem VLÁDCE NEBES. Zúčastnili se jí všichni žáci naší školy. První část zápolení proběhla 17. května 2013. Každý účastník si vyrobil vlaštovku z papíru podle návodů v časopise ABC. Soutěžní vlaštovka nesměla být jakkoli upravována. Turnaj byl rozdělen na kvalifikaci a semifinále, každý závodník měl tři hody papírovou vlaštovkou. Do semifinále postoupilo 10 nejlepších. Ti bojovali o tři první místa. Výsledky jsme odeslali koordinátorce této akce. Absolutní vítěz bude určen ve finále, které proběhne 1. června 2013 v Praze. Strávili jsme zajímavé dopoledne. I když se do finále v Praze nedostaneme, soutěživost nás neopustí. Bohumila Valášková, ZŠ a MŠ Valašské Meziříčí, Křižná

ŽÁCI SE ÚSPĚŠNĚ PROSAZUJÍ JIŽ BĚHEM STUDIA Žák čtvrtého ročníku maturitního oboru Stavebnictví na Střední škole stavební a technické v Ústí nad Labem Marek Demjanovič zpracoval pro obec Malečov kompletní studii na revitalizaci sběrného dvora. Jako škola jsme na našeho maturanta velmi hrdi, protože studie se zastupitelstvu a radě obce Malečov velmi líbila. A protože byla zpracována vysoce profesionálně, bude také realizována. Na základě této práce vznikne v obci Malečov sportovní a kulturně-společenské centrum pro volnočasové aktivity (obsahuje víceúčelové hřiště, dopravní hřiště, naučnou stezku apod.). Autorovi studie přijel do školy osobně poděkovat starosta Malečova Petr Kůstka. Vítězslav Štefl, ředitel školy

27

28

inzerce

V ČESKÉ REPUBLICE PROBĚHL HLAVNÍ SBĚR DAT PRO TALIS 2013 V březnu jsme čtenáře Učitelských novin informovali o tom, že v České republice probíhá hlavní sběr pro Mezinárodního šetření o vyučování a učení (TALIS) 2013. Jedná se o šetření s dotazníkem pro učitele vyučující na 2. stupni základních škol a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií a pro ředitele škol, na kterých tito učitelé působí. Jeho cílem je poskytnout vhled do situace učitelů a škol v různých zemích, umožnit mezinárodní srovnání a případně dát impuls k některým pozitivním změnám. Šetření navazuje na jeho první vlnu, která proběhla v roce 2008 bez účasti ČR. Od 4. března do 5. května 2013 proběhl hlavní sběr dat, kterého se zúčastnilo celkem 220 škol. Výběr škol pro účast v šetření, včetně náhradních škol, provedla společnost Statistics Canada v létě

roku 2012 na základě podkladů dodaných národním centrem. Jednalo se o náhodný stratifikovaný výběr. V těchto 220 školách vyplnili dotazník v českém či anglickém jazyce všichni oslovení ředitelé a 98,3 % z celkového počtu učitelů, kteří byli pro účast vybráni a splňovali definici zkoumané populace. Ve všech školách se přitom šetření zúčastnila alespoň polovina vybraných učitelů a ředitel školy, což byl jeden z požadavků. Z učitelů, kteří dotazník nevyplnili, jich většina dotazník ani vyplnit nemohla, např. z důvodu dlouhodobé nemoci či změny rozvrhu s počátkem 2. pololetí (tj. že oproti očekávání již v době sběru dat nevyučovali na nižším sekundárním stupni). Vyskytl se i případ, že učitel neovládal češtinu ani angličtinu na takové úrovni, aby mohl dotazník vyplnit. Lze

tedy konstatovat, že Česká republika zaznamenala velmi vysokou účast a s přehledem splnila požadované nároky pro zařazení dat do mezinárodní databáze TALIS 2013. Rádi bychom tímto poděkovali všem školním koordinátorům, kteří měli sběr dat na jednotlivých školách na starost, za skvělou spolupráci a také všem respondentům za jejich ochotu dotazník vyplnit a za čas, který mu věnovali. První mezinárodní zpráva z šetření bude k dispozici v polovině roku 2014 a do konce roku 2014 pak bude zveřejněna i národní zpráva. Obě zprávy budou k dispozici na stránkách www.talis.cz a www.csicr.cz/cz/O-nas/Mezinarodni-setreni/TALIS. Vendula Kašparová, národní koordinátorka TALIS 2013

TECHNIKA VE ŠKOLE – PROJEKT OP VK Od března 2012 je na ZŠ Mánesova 485, Stříbro, realizován projekt s registračním číslem CZ. 1.07/1.1.30/01.0016 s názvem Technika ve škole. Cílem projektu je modernizace vzdělávacího systému školy, motivace žáků ke vzdělávání v technických oborech, zavedení technického vzdělávání ve škole, obohacení výuky o exkurze a zájmové činnosti. Projekt obsahuje 4 klíčové aktivity: E-learning a technika – záměrem této aktivity je zapracování učiva do e-learningové podoby a zbudování moderní multifunkční učebny.Výstupem bude vytvoření webového portálu s 88 e-learningovými kurzy. Podpora zájmové činnosti – projektem bude zrealizován kroužek pro zvídavé žáky. Exkurze, dětské kempy – cílem této aktivity bude realizace 8 exkurzí do podni-

ků a 3 dětských kempů, které budou obsahovat aktivity na rozvoj zájmu o technické a přírodovědné vzdělávání. Vzdělávání pedagogů, realizace workshopů – cílem je zajistit odbornou připravenost pedagogického sboru v e-learningovém systému Moodle. V prvním roce realizace projektu se podařilo vybudovat moderní multifunkční učebnu, která je využívána pro výuku technických prací, fyziky, přírodovědy a práci v zájmových kroužcích. Od září 2012 začaly ve škole pracovat z finančních prostředků projektu dva zájmové kroužky Malý vědec – pro žáky 1. st. a kroužek ICT – učíme se s Moodlem pro žáky 2. st. Bylo zrealizováno školení pedagogů v e-learningových kurzech a 5 pedagogů již vytvořilo 32 kurzů z fyziky, přírodovědy, biologie a technic-

kých prací. Vytvořené kurzy jsou přístupné žákům školy při výuce i při domácí přípravě na www.moodlestribro.cz. Žáci 2. stupně absolvovali v rámci projektu exkurzi do pivovaru v Chodové Plané a do závodu Kermi ve Stříbře a při další exkurzi navštívili Techmanii v Plzni a ZOO v Plzni. Žáci 1. stupně byli také na exkurzi v Techmanii. Na podzim 2012 se uskutečnil dětský kemp jako praktické cvičení z biologie. Máme ještě jeden rok na to, abychom splnili zbylé klíčové aktivity dané projektem.Díky projektu získají žáci mnoho nových dovedností a vztah k technickým oborům.Projekt také podpoří profesní růst a kvalifikovanost pedagogů. Bližší informace můžete získat na www.zs-manesova.cz. Za projektový tým Mgr. J. Brožová