Co je v plánu v roce 2013 na faře Představení dětí k 1. sv. přijímání Ohlédnutí za duchovní obnovou
Českorajské zpravodajství Nové recepty Zprávy z Charity
2/2013 Botička… Jeden malý chlapec, jmenoval se Filip, si Velikonoce nespojoval se vzkříšením, ale se smrtí. Bylo to kvůli tomu, co se přihodilo o velikonoční neděli jeho jediné kočce, která mu kdy patřila. Koťátko se jmenovalo Botička a bylo staré 6 týdnů. Botička se jmenovalo proto, ţe bylo celé černé, ale tlapky byly naopak celé bílé, skutečně jako botičky. Botička bydlela v papírové krabici na verandě a spávala na polštářku. Filipova maminka trvala na tom, ţe Botička se napřed musí mnoha věcem naučit, neţ ji pustí do světa. Konečně ten den nastal a byla to právě velikonoční neděle. Botička byla vpuštěna na dvůr a na zahradu. Napřed očichala svůj první lístek trávy, máchla packou po narcisu a plíţila se k malému motýlu. V té chvíli za Filipem přišli jeho kamarádi a teď se to stalo. Jeden z kamarádů měl s sebou bohuţel teriéra, který Botičku okamţitě zavětřil a zaútočil. Filip vykřikl a vrhl se k Botičce. Ta uţ ale byla v psí tlamě a ten s ní třepal jako s ponoţkou. Děti kolem ječely, poskakovaly a bezmocně sledovaly celou scénu. Konečně pes upustil koťátko na trávu a odběhl. Botička uţ ale byla mrtvá. Malý Filip se celé odpoledne modlil za zázrak. Přece se v kostele mluvilo o tom, jak Pán Jeţíš vstal z mrtvých, proč by tedy nemohl pomoci jeho koťátku. Pořád nevěřil tomu, co se stalo, měl pocit, ţe to není pravda. Aţ nakonec po mnoha dnech musel uznat, ţe Botička je mrtvá. Od té doby měl Velikonoce spojené vţdy se smrtí. Botička byla nenávratně pryč. Filip nakonec vyrostl v dospělého muţe a i jeho víra se stala dospělou. V jednom roce ho opustili tři velcí přátelé. Jeden z nich byl důchodce v plné síle, který se náhle svalil na parkovišti vedle svého auta. Další byla čtyřicetiletá ţena, která zahynula při
autohavárii. A nakonec jeho velký kamarád, který se utopil. Jako dospělý uţ ale Filip viděl všechny tyto události jinak. Uţ věděl, ţe Velikonoce nemají poslední slovo. Ţe nic není konečné, ani smrt. I smrt je moţné zvrátit. Jestliţe tenkrát v Jeruzalémě byl hrob skutečně prázdný, můţe to Bůh zopakovat a zopakuje to ve velkém. To, co bylo nenávratné, bude vráceno. Znovu uvidíme své přátele a všechny ty, kteří nás předešli. Smrt nemá poslední slovo. Poslední slovo bude mít vzkříšení a ţivot. To se naučil Filip. Jako malý tomu ještě nerozuměl a měl pocit, ţe jsou v ţivotě skutečnosti, které jsou nenávratně pryč. Jako dospělý pochopil, ţe nic není nenávratně ztraceno, všechno lze zvrátit, protoţe vzkříšení bude mít poslední slovo! Boţí láska si uţ najde způsob, jak všechno překonat. Bůh nedovolí, aby smrt zvítězila. Ať není výzvou jenom velikonoční neděle, ale i kaţdý den našeho ţivota. Vţdyť na věčné velikonoce se připravujeme dnes, zítra i kaţdý den našeho ţivota. Přeji Vám krásné proţívání velikonočního období. P. Pavol Sandánus
Pohřeb: Věra Kosková, 5. 3. 2013, Nekoř, 87 let. Jan Kulhavý, 27. 3. 2013, Těchonín, 74 let. Bohumil Novotný, 4. 4. 2013, Nekoř, 86 let. Křest Kristián Josef Beneš, 9. 3. 2013, Těchonín.
Chtěla bych Bohu poděkovat za 53 let společného ţivota se svým manţelem Josefem Lehkým. A svým dcerám Janě a Květě za vypravení pohřbu. Děkuji moc! Růžena Lehká
Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů.
Bohoslužba Eucharistická Po přímluvách začíná bohosluţba eucharistická. Středem slavení se stává oltář, na kterém se zpřítomňuje oběť kříţe. Bohosluţba má tři části. Její struktura odpovídá úkonům a slovům Krista při Poslední večeři. -
Jeţíš vzal chléb – to je naše příprava darů 2
-
Jeţíš vzdal díky – to představuje eucharistická modlitba Jeţíš lámal a dával svým učedníkům – tomu odpovídá svaté přijímání.
Příště pokračování
P. Pavol Sandánus
… Proţíváme nejkrásnější svátky naší víry - Velikonoce. Proto chci ze srdce poděkovat všem, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhají naší farnosti. Poděkování patří všem kostelníkům, kteří se starají o chod kostela, abychom měli pokaţdé všechno přichystané na slavení nejsvětější oběti, mše svaté. A nejen to, za všechno co dělají, odhazování sněhu v zimním období a taky všechny práce, které se týkají kostela. Děkuji varhaníkům, kytaristům a zpěvákům, kteří nás doprovázejí hraním a také zpěvem. Dále děkuji ministrantům, kteří pomáhají při liturgii. Děkuji za sluţbu akolytům, ţenám a chlapům, kteří se starají o úklid kostelů, těm kteří perou kostelní prádlo a všem ostatním, kteří se starají o kněţské hroby a výzdobu kostelů. Děkuji nejen všem novým členům pastorační a ekonomické rady, ale i předchozím členům za pomoc při řešení společných starostí ve farnosti. Paní Janě Krskové, bych poděkoval za sestavování farního časopisu Zvony a všem, kteří svými příspěvky obohacujete obsah časopisu. Rodině Králových za spravování farní hospůdky po mši svaté v neděli, dále poděkování patří i všem, kteří pomáháte s výukou náboţenství, misijním klubkem a všemi duchovními aktivitami. Děkuji všem, kteří pamatujete v modlitbách za farnost, za naše společenství, abychom mohli tvořit malé společenství církve, farní rodiny. Pán Bůh poţehnej a odměň všechny dobrodince, kteří pamatují nejen na chod farnosti při sbírkách o nedělích, ale i mimořádných sbírkách, ze kterých se opravují farní objekty, jak kostely ve farnostech, tak fara v Nekoři. Upřímné díky patří všem Vám, na které jsem zapomněl, moc si cením a váţím Vaší práce, kterou jistě děláte z lásky k církvi a své farnosti. P. Pavol Sandánus
Kontrasty – jaro zrada hřích tma smutek strach ticho
x x x x x x x
a přece ještě zima, láska odpuštění (vykoupení) světlo radost vítězství jásavé ALELUJA 3
...tohle všechno jsou symboly proţívaných velikonoc pro KŘESŤANA. Připravit a vést obřady pro celé farní společenství je úkol nelehký. Do jisté míry záleţí na kaţdém z nás, jak se zapojíme, aby slavnost byla skutečnou slavností. Pan farář vyslovil nejeden dík těm, kteří se aktivně zapojili. Já si nesmírně cením sluţby kostelníka, není vidět ani slyšet a přece je v kostele dlouho před obřady a poslední také odchází. A ministranti v prokřehlých rukách drţí statečně ty ledové svícny... Na nás je, abychom ještě poděkovali panu faráři. Nejen, ţe nám připomínal a dal prostor ke svátosti smíření. V jeho reţii proběhly obřady všech dní důstojně a slavnostně. Zastavili jsme se v tom kolotoči všedních dní, abychom s Jeţíšem zakusili velikost Boţí lásky, oběti, odpuštění a vzkříšení. Pane faráři, ještě jednou, DĚKUJEME. Tonča V.
Postní obnova byla moc hezká a povzbudivá! Měl jí P. PhDr. Radek Martínek z Pardubic. Drobný, sympatický, veselý, s trochou černého humoru. Mluvil o tom, ţe duchovní ţivot není o výkonu. O tom kolik se pomodlíš desátků…. Jsme před Bohem stejně nedokonalí a neřekneme mu nic nového, před ním jakoby koktáme. Je důleţitější modlit se nedokonale, neţ podávat výkony… Duchovní ţivot je o tom, být s Bohem, je o vztahu a ne výkonu. Náš ţivot má velkou hodnotu, protoţe za něho Bůh zaplatil ţivotem vlastního Syna. Nepochybujme o smyslu našeho ţivota. Nezakopávejme hřivny, které jsme od Boha dostali. Bůh má k dispozici naše ruce, nohy a hlavu, přes které jedná ve světě, pomáhá a slouţí druhým. Dávat se více k dispozici Bohu. Nemáme nedostatek Boţí přízně, ale nedostatek odvahy chtít něco dělat. Kdyţ se připravujeme na svátost smíření, zamysleme se nejprve nad dobrem v našem ţivotě. Nechme se zasáhnout Boţí láskou a Jeho dary (jsem šťastná, mám dobrého manţela, děti, přátelé, ţivou farnost…) Velkým hříchem je, ţe nevidím Boţí dary ve svém ţivotě. Přisuzuji větší význam hříchu neţ dobru. Hřích je vlastně blbost. Něco nerozumného, co ohroţuje to, co funguje. Kaţdý drobný úspěch, odolání hříchu je třeba vidět a radovat se i z malých vítězství. Vidět obdarování a pak uvidím ty zbytečné blbosti. Svaté příjímání je posilou na cestě. Mše svatá je nejúčinnější pro boj se zlem. Vydej se jistotě láskyplného vztahu, který Bůh s tebou má! Aneta. „…Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad souţení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na poráţku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, ţe ani smrt ani ţivot, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani ţádná moc, ani výšiny ani 4
hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáţe nás odloučit od lásky Boţí, která je v Kristu Jeţíši, našem Pánu.“ Řím 8,18 – 39 V DUCHOVNÍM ŢIVOTĚ NEMUSÍME PODÁVAT VÝKONY. Bůh je velkorysý. V modlitbě beze slov můţeme odpočívat, odevzdávat se mu. Bůh je také partnerem. Předpokládá to VZÁJEMNÝ ŢIVÝ VZTAH. PŘIJMOUT PRAVIDLA, ZNAMENÁ BRÁT SVOBODU VÁŢNĚ. Hřích je blbost. Demokracie v rodině je blbost. „Člověk je stvořen proto, aby chválil Pána a tak spasil svoji duši“. Symbolem naší víry je kříţ, nikoli pohovka. Určité nepohodlí k ţivotu, i duchovnímu ţivotu, patří. Marie Pomikálková
V sobotu 16. března 2013 jsem se zúčastnila duchovní obnovy v Letohradě. Vedl ji trapista Karel Satoria, nyní farář působící v Dobříši. Jednalo se spíše o přednáškový blok, obnova uţ byla na kaţdém z nás, na zaţití a zvnitřnění doma. Co mě ihned upoutalo, byla osobnost přednášejícího, veselé oči, zaujatý projev, opravdovost, promyšlenost. Procítěnost předávaných myšlenek vyzařovala z něho samého, stejně jako jeho zřetelné člověčenství. Prostě to o čem svědčil, on opravdu ţije. Ráda se s vámi podělím o některé, pro mě inspirativní podněty, ač je to vlastně proti duchu slyšeného, neb jedno z hlavních poselství znělo, ţe spíše neţ slovy má křesťan být rozpoznán svými činy – lidskostí ve stylu Jeţíše. Nejprve o postu, první křesťané tuto 40ti denní přípravu na Velikonoce proţívali jako intenzivní obnovu křestních závazků, přípravu nejen katechumenů, ale hlavně společenství křesťanů, to jediné totiţ ztotoţňovali s pojmem církev a mělo být něčím, do čeho je moţné člověka vnořit, garantem, ţe ze společenství bude moci čerpat. Ţe i skrze ně můţe sjednotit svůj ţivot s Jeţíšem. Společenství i má víra je to, o co máš právo se opřít. Ty potřebuješ v určité situaci vidět „můj dobrý boj“. Stejně tak Škola lásky sv. Benedikta říká: „ Mlč a miluj“, ve smyslu obdarovávej toho druhého tím, čím ţiješ, ne slovy. Slova jsou zdrojem neporozumění. Postoj zbytnění lásky, je neomylné. Ne nadarmo se říkává“ příklady táhnou“, beze slov tě mám strhávat pro vztah s Bohem. P. Satoria se do kláštera k trapistům vydal do Francie aţ v 38-mi letech. Jak sám říká, to uţ má člověk ţivot zmapovaný. A najednou je vše jinak. I pro něj to nebylo snadné. Trapisté kladou velký důraz na ţivot ve společenství. Na rozdíl třeba od 5
kartuziánů, kteří projdou-li přípravou, dostanou kartouzku a poté uţ jsou krom společných modliteb v kostele vlastně stále sami. To také není pro kaţdého. Trapisté naopak nemají programově soukromí, jen stůl mezi ostatními stoly spolubratrů, společné loţnice, přepáţkou jsou pouze odděleni ti, co chrápou. Je to náročné na snášenlivost. Inspirativní je např. jejich vyznávání vin. Mniši si nesmí mezi sebou nic vytknout, to je dobré pro odstup od problému, korekci sebe sama, zapření sebe sama, i jako poţadavek vnitřní hygieny - zpracovat nevoli v tichu, je to náročné. Jednou za 3 měsíce pak má kaţdý povinnost říct na sebe před druhými 3věci, kterých se dopustil proti komunitě (nejde tedy o intimní veřejnou zpověď) a pěti bratrům dát také zpětnou vazbu v tom, co jim do té doby nemohl říct a vadí mu. Smysl je samozřejmě vzájemná pomoc být lepším. Má to však slabinu, jak později nahlédl. Často dlouhý čas s druhým nepromluvíte, neb bratří je tam mnoho a příleţitostí nemnoho a pak ho znáte jen jako toho, kdo vás obvinil. Při pobytu v jiném klášteře poznal jiné uchopení téhoţ. Bratr má příleţitost ti něco vytknout jen tehdy, kdyţ před tím o tobě uvede něco pozitivního. Pokud sis nevšiml také něčeho pěkného, tak mlč. P. Satoria říkal, ţe se tato praxe také velmi odráţela na ţivotě celé komunity, která byla mnohem radostnější. Zmiňoval také studia morální teologie v Čechách, která byla spíše teologií nejrůznějších selhání…ve Francii by stejnému oboru slušel název teologie činu. Ve smyslu činu lásky. Lásce pak rozumí jako vůli orientované k dobru. Dobro je pak pro člověka to, co mu pomáhá, aby byl, čím je. Aby se rozvinul v celé své kráse, ve svých schopnostech, moţnostech. Miluji-li, pak dávám druhému to, čím mu pomáhám k tomu, aby se uskutečnil. Láska je přitakávání, já spolu s tebou usiluju o to, co je dobré. Nebezpečím je pak to, ţe se snaţím v druhém uskutečňovat své představy o dobru pro něj a tím ho válcuju. A jak tímto způsobem mohu milovat Boha? Tím, ţe mu umoţním, aby byl tím, čím chce být. Mou láskou. Aby skrze mě miloval tím, co dělám. Já lásku nevlastním, dostávám ji od Něj a zviditelním ji tím, ţe ji proměním v čin. Umoţním tak Bohu, aby byl láskou mých činů. Abych byl v jednotě s Ním skrze své konání. Ţivot je cestou, na které se uskutečňuje to, čím, kým se mám stát. Dobro tedy není nějaká ikona, k níţ směřuju a stále jí nedosahuju, ale je nestále přítomné aktuálně v tom, co dělám. Kaţdým svým činem jsem schopen vnímat Boha. V kaţdém okamţiku jsem volán vidět a proţívat Boha. Dám-li tomu okamţiku, té práci, činu, to, co mu náleţí, v míře, jíţ jsem schopen. Jedině tím jsem schopen zjevit Boţí přítomnost Co je pro mě dobré dnes, nemusí být pro mě dobré zítra, člověk roste, vyvíjí se. I ten druhý vedle mě, to zamezuje nálepkování druhého, nevíme, kam se posunul. V tichém jednotícím společenství s Bohem umoţňuju, aby se Boţí přítomnost projevovala ve skutečnostech mého ţivota. Nemáme Boha uprošovat, ale umoţňovat mu vstoupit do našeho ţivota. Neţádejme o něco menšího, neţ nám chce dát. 6
Kaţdá modlitba je vyslyšena do té míry, do jaké jsme sjednoceni s Ním. Sjednocení často narušují nevítané myšlenky. Nejčastěji starosti o druhé. Ďábel je inteligentní, ví, ţe ničím menším by naši pozornost od Boha neodvedl. P.Satoria doporučuje, kdyţ si to uvědomíme, říci:„ Je tvůj“. Předat starost o druhé Bohu. Tím vlastně to, co naše spojení mělo narušit, vztah s Bohem, naopak posílí, umoţní opět být v jeho přítomnosti. Kontemplace, naladění na Boţí přítomnost, to, co nabízí křesťanská spiritualita, je něco podobné dobré náladě. Není to odtrţené od naší práce, neruší mě to v jakékoli sebenáročnější činnosti. Jen to objevit „Dělej, co děláš“, vydej se tomu. Vše máš jako dar, i kdyţ k tomu přispěješ, ani na ty své schopnosti nemáš nárok, dostal jsi je. Uč se dávat jako Bůh. Boţí styl dávání je anonymní, a tak přirozený, ţe Bůh jako dárce není vidět. Zmizí a tím riskuje, ţe ho přehlédneme, nedoceníme. I proto tak často říkáme: „To já!“ (jsem ti zařídil, jsem zvládl…) Vidět ţivot v jeho kráse, dešifrovat v něm dávajícího se Pána Boha, to je vrcholná křesťanská spiritualita. Procitat v realitě. Kéţ se nám to daří. Lenka Konopková
7
V neděli 7.4 byly představeny děti z naší farnosti, které se připravují k 1. sv. přijímání. Jsou to Toník Kareš, Vendulka Venclová, Šimon Krsek, Jáchym Zamazal a Vašík Šuman. Z Těchonína na přípravu dojíţdí Krystýnka Břinčilová, Tobiáš Leicht a Daniel Trejtnar. Přípravu vede velmi zodpovědně náš pan farář Pavol. Je vidět, ţe mu na dětech záleţí. Děti se začaly připravovat uţ 22. února a musí si projít celkem deseti lekcemi. A věru není to nic jednoduchého. Jako přihlíţející rodič bych často nechtěla být tázána. P. Pavol má na kaţdou hodinu připravený jeden pracovní list s tajenkami, doplňovačkami, úkoly, otázkami. Z mého pohledu k přípravě děti přístupují s vervou sobě vlastí, se svojí dětskou logikou, fantazií, obavami ale i očekáváním. Jejich odpovědi jsou často velmi nápadité. Koho z nás dospělých by napadlo na otázku, jak můţete někomu těţce ublíţit odpovědět: „Kdyţ někomu zaviruju počítač“. Slavnost 1. sv. přijímání se chystá na 9. června. Tak ať se na ni s Boţí pomocí všichni dobře připravíme. Jana Krsková
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenstvíLk 10,25-37; Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 8
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Suďme opatrně ty, kteří na cestě polomrtvého obešli. Měli omluvu. Falešnou sice, ale měli. Mysleli si totiţ, ţe sluţba Bohu ţádá nebo alespoň dovoluje, zanedbat člověka. My děláme totéţ, ale ne uţ pro sluţbu Bohu, ale kvůli sobě, kvůli pohodlí… V newyorské ulici Qeens zastavili dva mladící 28 letou pomocnici v domácnosti Kity Genovese. Jeden z nich ji popadl ruce, druhý jí vzal kabelku s týdenní výplatou. Ostatní probíhalo jako vţdy při takových příleţitostech. Volání o pomoc, bodnutí do prsou, kabelka s penězi a útěk z kruhu diváků, kteří se při tom seběhli. Policie přišla, právě kdyţ ţena umírala. Zjistilo se, ţe této události přihlíţelo asi 40 lidí, aniţ by někdo z nich hnul prstem k její záchraně. Jejich odpovědi na otázku, proč nepomohli, se navlas podobají těm, kterými se hájíme my, kdyţ nám něco podobného vyčítají: „Kdybych se do toho zamíchal, mohlo by to pro mě skončit také zle. Mám dost svých starostí, nemám rád vyšetřování, svědectví. Nechci se plést do cizích věcí. Neznal jsem tu ţenu….“ Bratře, sestro, v Kristově podobenství byli tři. Jeden z nich zastavil. Tady jich bylo čtyřicet a nenašel se nikdo. Všichni měli výmluvu…nebo všichni mysleli jen na sebe. Zdá se, ţe jsme dnes o mnoho slabší neţ ti v podobenství. Ale nezapomeňme, ţe čím kdo hřeší, tím bývá i trestán. Jednou nás přepadne ten nejzlodějštější zloděj – smrt. Moţná v noci v bytě, moţná za bílého dne na ulici…. Nebudeme-li prokazovat milosrdenství, třebas s vlastní škodou a rizikem, nebudeme-li pomáhat milosrdně těm, které přepadl zloděj pokoje, ctí, dobrého jména, ani nás se pak neujme, podle vlastní výpovědi, Boţský Samaritán. Ten totiţ řekl, ţe: „….jen milosrdní dojdou milosrdenství.“ Připravil Jiří Pomikálek
Č Neb jsem nestačila udělat tradiční rozhovor, přicházím se zpravodajstvím a zdravím čtenáře ze Skalan, z Českého ráje, kde teď dlíme v zrekonstruovaném patře nad manţelovými rodiči. Svému jménu víska nezůstává nic dluţna, neb neţ je přerostou vysázené borovice, ční se nám nad domem mohutné skály. Lézt se po nich dá a výhled odtamtud je moc pěkný. Jinak obyvatelstvo tvoří cca 20domů, převáţně důchodci. Dětí je tu slovy pět a všechny starší neţ naše Kačka. Jen asi o kilometr dál bydlí stejně stará Johanka. S její maminkou Bárou, která patří k starousedlíkům, jsem se uţ trochu skamarádila. Je to muzikantka a s manţelem a svou původní rodinou stojí za většinou kulturních akcí v obci a okolí. Bohuţel, ať uţ šlo o adventní zpívání, masopust či velikonoční obchůzku a posezení, vţdy se nám to krylo s Nekoří, kde se, co si budeme povídat, 9
stále cítím víc doma. Stran osazenstva je to tu zajímavé z češtinského hlediska. Seznámila jsem se s paní Douhou, měří o facku víc neţ já, o kus dál s řečnou paní Tichou, nad námi bydlí paní Holá, která má stále ještě vlasů dost a úplně nahoře paní Tlustá, která je hubená jak lunt. Co to je lunt si zjistěte. Prostě zvláštní to kraj. Bářina sestra Doubravka starostuje ve vedlejší obci Vyskři a její pětiletý synek nese taky zajímavé jméno, v občance bude mít Vlk Václav Bulva. Teď mu říkají Vlček. Je fakt, ţe v Německu se nad Wolfem nikdo nepozastavuje. O dva roky mladší sestřička je Venuše. Ale jsou tu i běţná příjmení, soused je Mlejnek. Soukromě mu říkáme „kočičí král, či kočičák „. Nehledejte v tom ţádnou kulišárnu. Pán je to hodný, jen nějak neuhlídal reprodukci svých koček a kol domu, a logicky nejen jeho, mu jich teď pobíhá kol dvanácti. Kdyţ se mrouskají, jeden se nevyspí. Je to rachot. A to ještě jaro vlastně nezačalo. Zajímavý kraj je tu i z přírodovědného hlediska, uţ jsem tu viděla poţehnaně sojek, na které u nás jeden těţko narazí a v pangejtu jim tu rostou brsleny. Jejich naţky s plody jsou pěknou dekorací do truhlíků k podzimní výzdobě. Barevně nelze neobdivovat Boţí odvahu, kombinace růţové a oranţové je neobvyklá a sluší právě brslenu. A teď v zimě, kdyţ jsem obráţela s kočárem dennodenně své tři trasy, tak kdyţ to pro sníh nešlo terénem a musela jsem se drţet silnic, pozorovala jsem na poli pasoucí se srny, vyhrabávají si ve sněhu zelenou řepku stejně jako kol Nekoře. Ale krom nich tu byly k vidění cca 3 měsíce ve vysokém sněhu i dvě krávy se dvěma telaty. Při přehánění z jedné pastviny na jinou utekly a marně se je snaţili vrátit do stáda a kravína. Kdyţ na mě koukaly z příkopu, kde přeţvykovaly vyčuhující suchou travinu, vypadaly dost zlověstně, hned jsem přidala do kroku. Viděla jsem totiţ honáka s uspávačkou, jak se přiblíţil na 100m a jak ho zmerčily, vyvinuly aţ neuvěřitelnou fyzičku a zdrhaly jak laňky. Kde je jim konec věru nevím, jen jsem zaslechla, ţe jim občas přece jen přihodili seno na bílé planiny, neb na rozdíl od srn, nejsou ve vyhrabávání tak zběhlé. Starousedlíci to komentovali, ţe pak nemá druţstvo krachovat, kdyţ se jim tu potuluje 80tisíc a neřeší to. To víte, je tu celá řada soukromých zemědělců a pasoucí se krávy, koně, ovce na kaţdém kroku. A kaţdý tomu rozumí. O místních prázdnotou zejících kostelíčcích, krajových specialitách a kulturních památkách nahusto, třeba zas příště. Lenka Konopková
„Jděte, získejte za učedníky všechny národy!“ (srov. Mt 28, 19) Sobota 23. března nebyla jen tak nějaká obyčejná sobota. My, mladí ze všech koutů diecéze, jsme se sjeli do Hradce Králové společně oslavit 28. Světový den 10
mládeţe. Z našeho ţambereckého vikariátu jsme se na cestu vydali společně. Kvůli odjezdu vlaku jsme se nevyhnuli brzkému rannímu vstávání, ale bohatý program, který nás čekal, stál za to. Diecézní setkání bylo zahájeno ve Filharmonii, kde také probíhal dopolední program. Scénka a video se symbolikou zapalování světla víry byly krásným úvodem. Nechybělo slovo na den v podání seminaristů, ani obohacující katecheze otce Jana Uhlíře. Představili se nám vikariátní kaplani pro mládeţ a jejich věrní pomocníci, zástupci mládeţe. Celé dopoledne hudebně zpestřovala VeKa (= Vesmírná kapela). Po duchovním nasycení následovalo občerstvení v jiţ klasické podobě baget a pitíček. Na odpoledne pro nás bylo připraveno hned několik aktivit. Na své si přišli milovníci sportu, deskových her, stejně jako všichni, kteří nepohrdnou akčními hrami ve městě. Jednou z nabídek byl také muzikál Tarsan v podání souboru Spojené farnosti. Ale nenechte se zmást. Hlavní hrdina se nehoupal na liánách, byl jím totiţ Pavel z Tarsu. Odpoledne bylo také moţné účastnit se modlitby chval, adorace, kříţové cesty nebo přijmout svátost smíření. S odbitím třetí hodiny přišlo krásné vyvrcholení celého setkání. Všichni jsme se sešli k slavení mše svaté v katedrále Svatého Ducha, která se zaplnila do posledního místa. Hlavním celebrantem byl otec biskup Jan Vokál. O hudební doprovod se postaraly scholy z Polné a z Lázní Bělohrad. Společným symbolem všech letošních setkání mládeţe v českých a moravských diecézích je byzantský kříţek, který kaţdý z nás dostal. A tak jsme se všichni rozjeli z hlavního města naší diecéze zpátky domů s kříţkem na krku. Velký dík patří všem, kteří setkání připravovali nebo se na něm jakkoli podíleli, setkání se opravdu vydařilo! Ale také bych chtěla poděkovat všem z naší farnosti, kteří se setkání účastnili. Jelo nás celkem 8 a pro většinu to bylo jejich první - tak věřím, ţe je to muselo stát spoustu odvahy. Doufám, ţe se opět za rok sejdeme v takto hojném nebo ještě větším počtu :) Klára Faltusová
V loňském čísle farního zpravodaje Zvony jsem napsal, co nás čeká z oprav ve farnosti v letošním roce. Zvony na kostele sv. Mikuláše Jak jsem jiţ psal, tak v roce 2010 bylo opraveno odbíjení a zvonění po přepětí bleskem. Protoţe v květnu 2012 odpadlo srdce z menšího zvonu z roku 1985 je nutné, abychom předělali i mechanickou část. Náklady na převěšení menšího zvonu, činí 62 273,- Kč. (Částka se o něco navýší, cena je z roku 2012 a v letošním roce je o 1% větší DPH.) Obecní zastupitelství v Nekoři schválilo 30 000,- Kč na opravu menšího zvonu, který není památkově chráněn. Zůstávající částku potřebujeme vybrat, abychom mohli uskutečnit toto dílo. 11
Na větší gotický zvon jsem ţádal o dotaci z Pardubického kraje z programu podpory stavební obnovy a restaurování kulturních památek a drobných objektů památkového charakteru. Náklady na převěšení většího gotického zvonu, činí 95 645,- Kč. Vyhodnocení ţádosti probíhalo v měsících únoru a březnu. Doposud nemám vyjádření Pardubického kraje. Fara Co se týče fary, tak bych chtěl opět v letošním roce pokračovat v opravě místností v přízemí za nynější kanceláří. Mnozí z vás byli osobně v poslední místnosti, která je vymalována tmavě červenou aţ černou barvou, kde uprostřed místnosti je čínský drak. Tato barva nepatřila na omítku, protoţe barva natřením vsáklá do omítky. Proto se značná část omítky musí osekat, aby se mohla nahodit nová omítka a místnost zprovoznit pro farní pouţití. Kromě omítky je zapotřebí nový podkladný beton, nová dlaţba, sníţit strop a nová elektroinstalace. Celková oprava bude činit: 80 000,-Kč. Co vznikne s bývalé čajovny? Kancelář s knihovnou. Z nynější kanceláře vznikne modlitební místnost na setkávání s menšími skupinami a zvláště v zimním období bude prostor pouţíván během týdne jako kaple. Účet u Fio banky: 2400195555/2010 je nyní určen zvláště na opravu zvonů v Nekoři. Proto můţete přispívat i bankovním převodem a na vyţádání Vám vystavím doklad o přijatém daru. V nynějším novém čísle zpravodaje Zvony dostáváte i sloţenku, prosím vás o štědrost. Ze zkušenosti vím, ţe kdyţ jsme finančně štědří, tak Pán nám to odplatí mnohonásobně a to různými způsoby. Prosím nejen o štědrost nyní v těţké finanční době, ve které ţijeme, ale také o modlitby, abychom mohli i dalším generacím předat to, co jsme jiţ vybudovali a společně vybudujeme. S vděčností žehnám Váš P. Pavol Sandánus
Jeden den jsem se vracela z práce s jedinou myšlenkou – teplý čaj, klid a do peřin. Uţ jen ta představa mě léčila. Jenţe pryč jsou ty časy, kdy mi maminka nosila do postele čaj s medem, teplý vývar a natřepávala polštář. Teď uţ je štafeta na mně a podle mých zkušeností i těch z vyprávění, maminky prostě nemarodí. Někdy mi přijde, ţe na sobě máme takovou tu visačku, jako je na oblečení - se symboly: fungují do 40C°, můţete je pořádně vyţdímat, trvanlivý materiál. Přesto jsem to zkusila. Pro lepší pocit jsem si do postele vzala poslední kníţku Tomáše Halíka. Bláhově jsem si myslela, ţe mě to asi nějak zachrání. Hm, moc jsem toho nenačetla, takţe tip na kníţku bude aţ v dalších Zvonech, zato mám několik zajímavých postřehů. Určitě je znáte, odškrtávejte se mnou: 12
1. Děti mají neuvěřitelnou vlastnost v krátkých pravidelných intervalech stále něco nutně potřebovat. 2. Kdyţ ale potřebujete náhodou něco vy, nemůţete se nikoho široko daleko dovolat. 3. Je velmi malá hranice mezi tím, kdy své děti nesmírně milujete a kdy je máte chuť přetrhnout. 4. Do postele se vejde hóódně hraček, her a kníţek. 5. Stále je málo jídla. 6. Často máte pocit, ţe se vám spíše přitíţilo. 7. I jako velký odpůrce amerických pohádek vezmete na milost Myšáka Stuart Little 8. Modlitba o zdraví je velmi vroucná. Přeji vám, ať nestůněte. Příště asi napíšu, jak se léčí tatínkové. Jana Krsková
Setkání rodin domácí hospicové péče (tisková zpráva ze dne: 11. 3. 2013) V roce 2012 doprovodily sestřičky Oblastní charity Ústí n.O. ke konci ţivota 72 pacientů. 26. února 2013 proběhlo setkání rodinných příslušníků těchto pacientů z celého regionu. „Víme o vás, pozůstalých, kteří jste o svého blízkého obdivuhodně pečovali, a právě pro vás toto setkání je,“ řekla v úvodu organizátorka akce, vrchní sestra Petra Kaplanová. Ve středisku Oblastní charity Ústí nad Orlicí se sešlo 16 lidí, kteří se doma nezištně starali o své nemocné blízké. Přítomné povzbudil letohradský farář Václav Vacek a Petra Kaplanová vyjádřila všem obdiv, úctu a poděkování za spolupráci. Pro všechny zde byl vytvořen prostor k setkání s druhými i ke sdílení emocí. Mnozí vyjádřili své pocity smutku, ztráty energie a chuti do ţivota, obavy z komunikace s druhými lidmi. Některé z těchto obětavých lidí tísnily dokonce i pocity viny vůči sobě samým za to, ţe mohli udělat víc, neţ udělali. Sestřičky kaţdého ujistily, ţe výčitky nejsou namístě, protoţe jejich – často dlouholetá - péče byla maximální. Jedna paní to dokumentovala na svém příběhu: „Maminka mi zemřela v náručí. Pořád se mi omlouvala za to, ţe vyţaduje péči. Ale my jsme to přece dělali rádi! Celou dobu jsme věděli, ţe se máme rádi, a ţe jsme vděční za to, co jsme v ţivotě jeden pro druhého udělali. I kdyţ jsme si to neřekli slovy, všichni jsme to věděli.“ Své zkušenosti připojili i další: „Kdyţ maminka onemocněla, vzal jsem si dovolenou na ošetřování. Říkal jsem si, ţe to bude tak na 14 dní, ale bylo z toho 9 let. Po celou dobu mi sestřičky pomáhaly.“ 13
„ Dcera měla babičku ve velké oblibě, ale bydlí daleko. Prosila mě, ať jí zavolám, aţ bude babička umírat. Jednou se zčistajasna dcera objevila ve dveřích a všichni jsme se divili, co tam dělá. Babička ji pohladila a zanedlouho zemřela… Starali jsme se o maminku střídavě tři a určitě nás to semklo jako rodinu…“ Při setkání zazněla také slova díků na adresu sestřiček. * Díky vám jsme si maminku mohli nechat doma a díky vám to bylo krásné. Bez vaší pomoci bychom to nedokázali. * Manţel byl ţertýř, ale denně mi říkal, jak má sestřičky rád, a co by si bez nich počal… * Děkuji za váš báječný vztah, který jste měli k mamince i k celé naší rodině. Měli jsme ve vás velkou oporu a jistotu… I kdyţ se plakalo, nebylo to smutné setkání. Nad smutkem totiţ převládl fakt, ţe všichni udělali pro své nejbliţší, co mohli, ţe se s nimi důstojně rozloučili, ţe si slovy nebo skutky vzájemně poděkovali za ţivot, a proţili poslední společné okamţiky v okruhu svých nejbliţších. Setkání uzavřel 90letý pan Dykasta, který se 10 let staral o svoji ţenu: „Manţelka měla Alzheimerovu chorobu. Jednou spadla a já ji zvedal ze země. Tehdy jsem si uvědomil, jak mi mám rád… Věřím, ţe mě Pán Bůh nechal tak dlouho naţivu, abych se o ni mohl postarat…“ V atmosféře určitého negativismu ve společnosti jsou tu tedy dvě obyčejné dobré zprávy: 1. Řada lidí se s naprostou samozřejmostí doma stará o své nemocné blízké. 2. Charita je připravena – ve spolupráci s lékaři a zdravotními pojišťovnami – těmto lidem poskytnout profesionální zdravotní péči i lidskou podporu. Speciální pomůcky pro handicapované Oblastní charita Ústí nad Orlicí nabízí k zapůjčení speciální pomůcky pro handicapované občany, které jim usnadňují pohyb v přírodě. Speciální pomůcky umoţňují lidem se zdravotním handicapem zaţít to, co je pro většinu z nás samozřejmostí – radost z pohybu a objevování krás našeho regionu. Díky partnerství v projektu MAS ORLICKO, MAS NAD ORLICÍ a MAS POHODA venkova „Orlické hory pro všechny“ byla pořízena tato speciální vozítka: - elektrický skútr - tandemové kolo - tandemová tříkolka (el. pohon) - kolo s rampou pro invalidní vozík (el. pohon) Více o charitní ošetřovatelské sluţbě a domácí hospicové péči najdete na www.uo.charita.cz Iva Marková Oblastní charita Ústí nad Orlicí Na Kopečku 356 561 51 Letohrad tel. 465 620 249,
[email protected] 14
moukou vysypané remosky a pečeme zhruba 30 minut (dle typu remosky). Můţeme péct i klasicky v troubě. Zdobíme šlehačkou, kterou zakápneme vaječným koňakem.
Vinný koláč 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek červeného vína, 1 hrnek pískového cukru, 2 polévkové lţíce kakaa, 1 a půl kávové lţičky skořice, 1 kostka másla, 4 vejce, 2 vanilkové cukry, 1 prášek do pečiva, špetka soli, tuk a hrubou mouku na vymazání a vysypání remosky či pekáče. Ţloutky, cukr a změklé máslo vyšleháme do pěny. Postupně přidáme kakao, skořici, vanilkový cukr, prášek do pečiva a mouku. Promícháme a přilijeme červené víno a znovu dobře promícháme. Z bílků vyšleháme tuhý sníh, který opatrně vmícháme do těsta. Hmotu nalijeme do tukem vymazané a
Jarní nádivka s játry 30dkg drůbeţích jater, 15dkg vařeného uzeného masa, 10dkg strouhanky, 5dkg másla, 2 vejce, sůl, pepř, petrţelku. Játra podusíme na másle, poté nasekáme nadrobno. Z bílků si vyšleháme sníh. Všechno zamícháme. Nádivkou můţeme naplnit kuře nebo krůtu, ale můţeme péci i samostatně v zapékací míse. Dobrou chuť přeje Aneta.
Ve dnech 10. -18. srpna 2013 se v klášteře ve Vyšším Brodě bude konat 10. ročník školy duchovní hudby Convivium. Je určeno zájemcům o aktivní provozování duchovní hudby, zejména pokročilým amatérským a začínajícím profesionálním zpěvákům, sbormistrům a varhaníkům. Účastníci Convivia budou pracovat ve společné části a v dělených specializovaných třídách. Doprovodný program je přichystán také pro děti, takţe se mohou účastnit i rodiny s dětmi. Cena kursu pro aktivního účastníka včetně ubytování a stravy je 4000-5000 podle typu ubytování. Pořadatelem je Společnost pro duchovní hudbu ve spolupráci s komunitou Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod. Smyslem Convivia je rozšířit povědomí o podstatě a uplatnění duchovní hudby, nabýt zkušenost s jejím prováděním v autentickém prostředí a zkušenost s méně známým repertoárem duchovní hudby a v neposlední řadě setkání lidí se zájmem o aktivní provozování duchovní hudby. Letos se nabízí opět výběr z několika seminářů pod vedením zkušených lektorů: Více informací a přihlášku najdete na stránkách www.convivium.cz 15
biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. vikariátní setkání mládeže v Nekoři: pátek 19.4 v 18.00 hod. ministrantská schůzka: sobota 27.4.; 25.5: 10.00 hod setkání seniorů: středa 24. 4. a 29.5: 16.00 hod. setkání misijního klubka: pátek 17.5: 16.30 hod. mše svatá pro děti: pátek 17.5: 18.00 hod. Den matek-společné posezení: pátek: 17.5: 19.00 hod májové pobožnosti: při kaţdé mši svaté přes týden; o nedělích v 15.00 hod. v kapličce v Údolí. pouť Celné: 15.5, mše svatá: 15.30 hod. pouť Bořitov: 19.5, mše svatá: 11.00 hod. Noc kostelů Nekoř: 24.5 (bliţší program bude upřesněn) Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři, kaţdý pátek po mši svaté na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní.
ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
