Royal Alpine club
Račenka 2012/2013
Belogradčik—Rajtr a Kůň Metodici v Ailefroide
2
Royal Alpine club
Obsah Honza Šabata
rac.xf.cz Račenka vychází pro členy a hosty klubu v prosinci 2012
Sezóna 2012 . . . . . . . . . . . .
4
Výsledky WRC 2012 . . . . .
6
Virt, Kekrt
Aiguille du Midi . . . . . . . .
8
Komanč, Hokři, Šabata
Jizerské 1000 . . . . . . . . . . .
12
Jirka Šabata
Gokyo . . . . . . . . . . . . . . . .
20
Olda Hokr
Kalymnos . . . . . . . . . . . . . .
24
Roman Eder, Boženka
Skialpy . . . . . . . . . . . . . . . .
28
Boženka Valentová
Verdon & spol. . . . . . . . . .
31
Dalibor Gut
Albánie . . . . . . . . . . . . . . .
35
Zdeněk a Lenka Sedláčkovi
Turecko . . . . . . . . . . . . . . .
38
Kalendář akcí . . . . . . . . . . .
42
Fotky Míra Michlík
Pierra Menta . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
Jakub Nepustil
Belogradčik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Honza Šabata
Vosolova Svatba . . . . . . . . . . . . . . . .
3
Pierra Menta . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
Jan Virt
Midi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9-10
Honza Šabata
Jizerky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12-19
Slávek Hokr
Jizerky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
Jirka Šabata
Nepál, Indie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20-23
Olda Hokr, Honza Kábrt
Kalymnos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25-27
Honza Kábrt
Skialpy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28-30
Honza Kábrt, David Šabata
Arg.zrcadlo, Verdon . . . . . . . . . . . . .
31-34
Gut, Sedláček
Albánie, Turecko . . . . . . . . . . . . . . . .
35-41
Míra Michlík
Argentinské zrcadlo . . . . . . . . . . . . .
44
3
Račenka 2012/2013
Sezóna 2012 .Uplynulá sezóna byla ve znamení několika rodinných událostí. Svatbu slavili Eliška se Štěpánem, Zuzka s Marcem a Pepa s Jitkou. Pak ještě jedny křtiny – na svého jmenovce Svárovského byl nejvíc hrdý Olda Hokr. Kromě lyžování, cyklistiky, skialpů a orienťáků zbyl čas i na lezení. Asi nejhodnotnější výstupy má Radek Kekrt. Dvě cesty na Midy (Rebufat a Contamine), … . Za zmínku určitě stojí prvovýstup „7 starých uličníků“ VIIb v bulharském Belogradčiku pod vedením Míry Michlíka. Vydařený byl i červencový zájezd do Francie s vylezenými cestami do 6b ve Verdonu a na Pierra Mente a pěknými výstupy ve Švýcarsku na 14 délkové plotně „Argentinské zrcadlo“. Nával byl letos na Kalymnosu. Největší ambice měl asi Honza Štykar, který se na jaře se Šárkou pustil do sedmiček. Největší zářijová skupina pod vedením téměř domorodce Brťáka se spokojila s cestami do 6b. O sportovních výkonech říjnové skupiny nejsou zprávy, ale řečtí, britští a čeští celníci nebyli zrovna důslední, takže Broučkovy přírodopisné sbírky se opět rozrostly. Některé tradiční oddílové akce měly dost slabou účast, např. Hoří skály a Poslední slanění, snad to příště bude lepší. Soutěž „Tlama roku“ letos nebyla obsazená. Zato po úspěšném transportu vrtulníkem ze skialpové túry založila Boženka „Air club“ Pokud má někdo z dřívějška podobné zážitky, může se Božence hlásit. Tak vzhůru do nové sezóny.
4
Honza Šabata
Royal Alpine club .
Pierra Menta
5
Jeseníky běžky
11.února
Jizerský LOB
14.ledna
Boudec Choust Novohr. Ká rokle ník Hory
Krko noše
Krušné hory
Jizerky
Liš
ka
OBPH orienťák
,
19,74
6
##
5
18
18
,
,
,
,
,
,
13 16,84
19,21
4
23 14,21
23 14,21
9
,
19 15,26
,
5
,
,
,
20,43
##
,
,
,
19,17
19,92
,
,
,
17,28
17,28
19,92
20,43
,
,
,
5
,
,
17,91
,
15
20,
20,19
21,21
16,08
19,74
18,95
,
1
4
,
,
,
1
,
19,47
16,08
34 11,32 ## 18,75 20 31 12,11 7 16,25 6 34 11,32 10 13,08 20
3
19,02
10
,
,
18,36
12
19,02
10
,
,
15,
18,21
17,28
20
17,89
15,63 17 , 13
21,15
26 13,42
9
14 16,58
1
8
18,21
17,89 14 11,88 13 , 18,95 7 , 20, 2
5
9
19,23
18,9
,
21,21
1
11
,
19,74
2
### 19,47
20, ,
1 24,
,
,
3
1
20,
2
19,38
6
16,88
19,2 ## 18,75
10 11, ### 19,2
1 26,55 5 16,
3 23,43
10 20,
10,
,
,
3 24,
,
2 24,
,
,
,
,
,
, ,
3 24,
,
15,
9 17,14
15
, ,
,
,
22 12,5 13 20,
,
5 16,36
5 16,36 15 19,8
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
6 15,
,
,
,
,
7 15,25
,
9 13,18
,
,
7 15,25
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
4 21,05 2 19,
10 20, 10 10,88
17,5 ## 24,
22 12,5 13 20,
8
9,
,
,
3 23,43
11 9,65
,
11 9,65
,
5 18,43
4 21,05
,
,
1 26,55
7 14,55 11 20, 12
,
5 18,57
,
8 13,64
,
26 11,07
7 17,86 4 24,
29
19 13,57
2 19,09 8 24,
,
6 18,21 1 24,
2
19,6
18,8
17,6 3
6
3
,
8
,
,
17,2
17,6
,
,
,
,
,
17 12,1
17 12,1
8
7
18 11,58
,
,
,
18,8 7
15,63
,
,
12,5
16,25
16,25
15,
15,
18,13
4
,
,
18,13
14 11,88
7
9
9
4
14 11,88
8
13
,
,
4,38
15,63
4,38
18,75
16,88
18,75
16,8 11 13,75
21 9,38 17 4
19,38
17,2 11 13,75
19,2
21 9,38 17
2
4
7
9
8
3
17 14,29 10 20, 10 10,88 8 13, 18 11,58 11 13,75
20 13,21 8 24,
2 19,64
1
87 17,5
50 25,9
44 28,7
50 25,9
76 20,3
,
,
21,
,
87 17,5
9
,
21,
,
, ,
44,1 18 39,2
9
,
18 39,2
18,2 63 23,1
,
,
,
,
,
,
,
22,1 66 23,1
,
44,1 81 18,9 17,4 73
10,
,
24,9 13 41,3
,
12,
22,1 66 23,1
12,
,
,
,
,
17,
35, 35,
44 28,7
23
17,4 73
,
,
28,1 23
13 18,27 63 23,1
14
7
18
39
##
35
7
35
20
18
1
23.6. 15.září 06.října_ 20.října__ 16.-17.11. 5 spurcc 25 a 33 km 6,5 hod. 35km/45 7 hodin 7 hodin tů cca 70 km cca 70 km 5 hodin 3+7 hod. poř. body poř. body poř body poř. body po bod poř body poř. body poř body poř. body poř. body
6
14.dubna_ 21.dubna 12.květ 09.červn
Voděrad. bučiny
210,85 173,52 160,97 160,06 148,49 132,43 130,05 129,31 126,16 125,13 110,12 108,92 107,01 106,91 104,96 104,35 102,86 99,80 99,15 97,77 96,90 96,46 94,75 88,13 84,35 80,06 77,25 75,47 73,77
bodů WRC
součet
Viktor Slavík Zdeněk Sedláček Vláďa Weigner Honza Kábrt Tomáš Hájek Honza Šabata Jiřina Krauskopfová Olda Adámek Libor Gut Petr Panec Franta Vondráček Štěpán Plašil Helena Vondráčková Milan Komanč Horký Hynek Urban Honza Štykar Lída Šabatová Boženka Valentová Vláďa Martinovský Ondřej Plašil Pepa Vosol Jakub Sýkora Eva Hájková Lenka Sedláčková Šárka Tesková Jitka Vosolsobě Pavla Brůhová Miroslav Michlík Zdeněk Mikan
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 30
World Rač Cup Račenka 2012/2013
,
,
19,23
7
24
,
,
,
24
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
14,1
,
,
,
,
17 15,79
17 15,79
7
,
,
,
23
,
,
,
18,9
11
,
,
20,43
3
,
,
17,94
,
15 11,25
,
,
,
,
,
14
,
17,94
,
20,43
3
14
,
,
,
,
,
,
,
,
,
5,
,
,
11 17,37
39
12,18
25
,
12,18
,
13,85
,
## 19,47
,
## 19,47
12,18
,
,
,
9
,
,
,
,
,
17,28
17
,
,
,
,
,
,
15,63
21
,
,
## 18,75
15,63
21
7,53
,
,
19,23
15,36
,
,
14,62 22 , 7
,
5
8
16,92
,
,
7,26
14 16,58
37
38
,
,
,
,
,
,
,
,
27 10,71
,
,
,
,
,
,
,
18 13,93
,
,
,
,
,
,
## 19,29
,
,
,
,
## 19,29
,
,
,
,
,
10 11,82
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
## 24,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
2 24,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
, ,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
9,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
## 23,43
## 23,43
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
13 8,13
12
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
3 18,
,
4 17,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
8,75
,
,
8,75
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
22 7,18
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
16,8 11 13,75
22 7,18
9
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
24 5,18 16
,
,
24 5,18 16
9,03
,
9,03 103 5,6
24,9 13 41,3
,
,
,
,
,
,
,
18,2
,
,
17,
,
,
,
,
13 18,27
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
81 18,9
,
,
,
,
,
,
,
,
,
42 28,7
,
,
,
76 20,3
,
92 15,4
,
,
,
## 41,3
,
26,5 49 26,6
23 16,57
14
20
2
23 16,57
22 16,73 62 23,1
22 16,73 62 23,1
40
##
10 19,87 42 28,7
40
72,02 67,80 66,20 62,01 55,46 55,46 54,60 53,10 50,86 41,30 41,00 37,49 37,23 35,71 33,32 32,48 31,65 30,55 30,50 28,70 25,43 25,12 25,12 24,00 23,43 23,43 21,96 20,43 18,90 18,90 18,27 17,37 15,79 15,79 14,10
Helena Mertová Slávek Hokr Martin Šebánek Petra Štykarová Alena Hokrová Olda Hokr Karel Berndt Marie Hokrová Olga Mikanová Tomáš Horský Jan Šír Elena Berndtová Radek Chlumský Renáta Kleinová Marie Kuhajdíková Jitka Fašungová Dana Gutová Tomáš Krauskopf Martin Mráz Eva Hokrová Zuzana Husarovičová Jan Šercl Radka Šerclová Jiří Tichý Pavouck Libor Hnyk Kamila Hnyková Jiří Suchomel Marc Hebestreit Petr Valenta Tereza Šabatová Jaroslav Abé Šťastný Pepis Koudelka Markéta Svárovská Luboš Svárovský Libor Handl 31 33 34 35 38 38 40 41 42 49 51 52 53 57 59 60 62 63 64 65 71 72 72 78 84 84 95 101 120 120 126 148 176 176 204
Royal Alpine club
2012
Račenka 2012/2013
Aiguille du Midi Rébuffat-Baquet: 6a, TD, 200m La Contamine: 6c/7a, TD+, 200m Termín: 19.8. - 23.8. 2012 Itinerář: Den 1: Příjezd do Chamonix Výjezd lanovkou na Aiguille du Midi, sestup na Col du Midi a postavení stanu Den 2: Lezení na Aiguille du Midi - Rébuffat-Baquet Den 3: Lezení na Aiguille du Midi - La Contamine (první 3 délky) Sjezd lanovkou do Chamonix - kemp v Les Bossons Den 4: Přejezd do Itálie - Valle dell'Orco Den 5: Lezení ve Valle dell'Orco Odjezd do ČR Do Chamonix odjíždíme raději už v sobotu večer, namísto plánované neděle. Je to hlavně z důvodu dobrého počasí, které je v Chamonix takovou vzácností. Původní nedělní odjezd byl kvůli tomu, abychom se vyhnuli víkendovým zácpám na cestě, nakonec se však ukázalo, že v případě pěkného počasí je úplně jedno, jestli je všední den nebo víkend, lidí bylo stejně kvanta. Není ani divu, vzhledem k jasné obloze, která trvala celé čtyři dny a vysokým teplotám. Nebýt ledovce pod námi, připadalo mi lezení jako někde ve Španělsku. Co se týče množství lidí, už v průvodci upozorňovali, že je cesta jedna nejlezenějších vůbec, v celé oblasti Mont Blancu. Důvodů je hned několik. K nástupu na cestu se lze dostat z lanovky na Midi za necelých dvacet minut, cesta je relativně krátká a do jižní stěny svítí téměr po celý den slunce. Po příjezdu do Chamonix parkujeme na velkém parkovišti u lanovky na Midi a po přebalení batohů a rozdělení materiálu si jdeme dát poslední dobrý dlabanec v restauraci kousek odtamtud. Kolem třetí hodiny už fičíme nahoru, scházíme na Col du Midi a rozbíjíme tábor na tři dny. Druhý den se nám daří vstát až kolem šesté a jakmile dojídáme snídani, jsou už u nástupu do cesty čtyři dvojky. Chválíme se, jak jsme šikovný, a jak jsme totálně prokaučovali výhodu spaní ve stanu u nástupu. Každých dvacet minut se z lanovky vyvalí další davy, a my se jdeme cpát spolu s nimi. Pod nástupem předstíráme, že nám ostatní vůbec nevadí, stejně tak, jako my jim. Za hodinku čekání už konečně držíme skálu. Radek leze první délku za 5, bohužel ne
8
Royal Alpine club
Radek v první délce pod převisem (5c) moc dlouhou, jen na balkonek o deset metrů výš, kde je opět frontička. Druhá délka vede pod převis nádhernou lehkou spárkou, kterou střídá krátká pasáž plotnou, zajištěnou jedním nýtem. To se už dostávám ke štandu před klíčovou délkou, kde jsme nuceni opět čekat. 3. délka je známá jako takzvaná spára „S“, neboli „La Fissure S“ za 5c/6a. Délka je opravdu pěkná, položená spára pěkně bere, někdy je na několik prstů, ale dají se používat stupy kolem. Následující délky jsou kolem 5c/5b, většinou spárky. V horní čtvrtině se trochu ztrácíme. Některé pasáže se nám vůbec nezdají za 5c, jak píše průvodce, asi jsme vlezli do nějaké varianty, což vzhledem k množství cest, v jižní stěně Midi, není vůbec těžké. Konec dolézáme variantou Perroux vedoucí vhloubením doprava, a potom hrankou za 6b, odjištěnou třemi nýty. Po slanění balíme materiál a valíme si to rovnou do restaurace na Midi, kde doplňujeme tekutiny. Lanovka končí, restaurace se zavírá a my scházíme, dostatečně zničení nazpět ke stanům. Následující den se probouzíme přeci jenom dřív, spalo se nám o poznání lépe, aklimatizace proběhla. Máme v plánu ještě jednu cestu v jižní stěně Midi, La Contamine, ale poslední délka je za 6c+/7a a jsme trochu utahaný z předchozího dne, tak tomu moc šancí nedáváme. Chce-
9
Račenka 2012/2013
Radek dolézá 3. délku (5c)
10
Místní morálová klasika - Fessura della Disperazione
Royal Alpine club me si to hlavně osahat a zjistit, co v Chamonix znamená spára za 6b. Pod stěnou jsme pár minut před sedmou, přesně ve chvíli, kdy se z lanovky vyvalil první dav. Pro nástup do La Contamine volíme levou variantu za 6a. To, že davy pod námi polezou Rébuffata a vyhnou se težší La contamine byla mýlka. Za několik minut jsou u nás na štandu dva mladí Švýcaři, které pro klid v duši, pouštíme před nás. Další délka za 6a a je lehčí, než na první pohled vypadá. Krásná, prstová spára se leze vpravo a potom se stáčí obloukem doleva (tři skoby) k dalšímu štandu. Čekají nás dvě těžší délky za 6b, přes prstové, až otevřené spáry, okořeněné nepříjemným převískem. Zakládat se dá celkem dobře, ale převísek lezu za A0, Nad převískem je to stále poctivé lezení. Do otevřené spáry nejdou vkládat žáby, musím to jít na sokola. Konečně, po 45m na dalším štandu. Další délky již nelezeme a slaňujeme. Pomalu balíme stan a zanedlouho sjíždíme lanovkou do Chamonix, kde si dáváme pořádné jídlo a přesouváme se do kempu v Les Bossons, kde nás vítá teplá sprcha, zelená tráva a pivko. Druhý den přejíždíme do italského údolí Orco. Plni očekávání na vyhlášené Evropské Yosemity, jak píšou v průvodci, plánujeme jednu spáru za druhou. Přejezd trvá necelé dvě hodiny a za chvíli již stanujeme v kempu La Peschera, nacházejícím se hned pod sektorem Sergent. V povečer ještě blbneme na bouldrové spáře za 6b.... V sektoru Sergent chceme hlavně zkusit vyhlášenou spáru Incastromania (6a/R1/25m), a potom se uvidí. Od rána je pěkné počasí, valíme to do kopce a zanedlouho stojíme u spáry, která nás na první pohled docela vyděsila. Vypadá, jak když Zorro sekne do hladké skály a udělá v ní „Z“. Po sesbírání odvahy do ní nalézám, v hlavě si pořád opakuju, je to přeci za 6a, to musíš dát...Spára je moc hezká, v první třetině se do ni vejde půlka žáby, potom se trochu rozšíří na celou žábu a položí doprava. Poslední pasáž je vertikální, lezu ji trochu žábou, trochu na sokola a potom už lehkým dolezem ke štandu. Bohužel v ní na první pokus dvakrát sedím, protože v nejtěžším místě nenacházím toho správného frienda a nateče mi. Mezitím, co ji zkouší Radek, odpočívám a na druhý pokus, s již založeným jištěním, ji dávám. Plný nadšení a zbytkového adrenalinu, hledám v průvodci další spáru. Při průzkumu terénu procházíme kolem místní klasiky historického významu, Fessura della Disperazione. Široká spára bez možnosti jištění, za předpokladu, že s sebou zrovna nemáte friendy velikosti...tak třeba příště. Nakonec lezeme ještě jednu cestu za 6a+, která obsahuje i koutové lezení a spáru v lehkém převisu. Po slanění se začíná hodně zatahovat a zanedlouho přichází slušná bouřka, před kterou se jen tak tak schováváme do auta. Předpověď má být špatná i na další dny, takže se rozhodujeme odjet ještě ten samý den Klasifikace nám v Orcu připadala celkem tvrdá. Třeba se nechtějí zahanbit, když si říkají evropské Yosemity.
Jan Virt Spolulezec: Radek Kekrt. 11
Račenka 2012/2013
Jizerské tisícovky 2012 Pokus 1 Znáte Jizerky? Jistě ano, horská střediska, rozhledny, z Jizerské magistrály snad každý metr. Tak by odpověděla většina lyžařů v Jizerských horách. Ale co takhle vydat se po jizerských tisícovkách, na kolika jste již byli? Je jich 14, snad symbolicky stejně jako světových osmitisícovek. Zdolat je je podobná výzva jako pro dobyvatele nejvyšších vrcholů. Na výpravu jsem se vydal s partou kolem Zdeňka Sedláčka. Ten poskytl úvodní informace a jako profesionální vůdce smečky i mapy se zakreslenými vrcholy, resp. kontrolními body, v neposlední řadě i chalupu jako výchozí tábor. Akci jsme naplánovali na lednové víkendové dva dny. Předpověď počasí byla nadějná, polojasno, jen množství nového přemrzlého sněhu mohlo být překážkou. Ráno vyrážíme směr Smědava. Je příjemný mrazivý den, bezvětří. Nabíráme výšku po Štolpišské silnici. Odbočujeme po žluté, stoupáme přímo k vrcholu Smědavské hory. Tady už není žádná stopa, jen panenská krajina, kterou snad
12
Royal Alpine club
vyzdobil Mrazík svou mocnou berlou Mrazilkou. Těžce zdoláváme mohutné závěje. Jsme na skalním vrcholu, označení průchodu, vrcholové foto, očima hledáme náš další cíl – Polední kameny. Pouštíme to hlubokým sněhem, turistická značka je zavátá, v množství skal je obtížná orientace. Každý si hledá svoji cestu závějemi mezi skalními kupami. Rozcestník s kontrolou je téměř zapadán sněhem. Nezbytné foto a frčíme dál. Dalším cílem je Holubník, cestou přejíždíme frekventovanou Jizerskou magistrálu. Jak je nám dobře v naší samotě… Na Holubníku je mohutná vrcholová skála, foto bez lidí je působivé. Cesta na Ptačí kupy je poměrně členitá, kličkujeme mezi smrčky, kontrola je na úpatí u rozcestníku. Odtud zpět přes Holubník a plochou, ale náročnou Černou horu na Sněžné věžičky s malou skalní vyhlídkou na vrcholu. Ty jsou cca kilometr od cesty z Kristiánova na Čihadla a určitě tu musí být krásně i v létě. Frčíme se občerstvit na Knajpu, už si to zasloužíme. Na Kneipě je jen kousek, asi nejnudnější vrchol. Teď nás ale čeká dlouhé stoupání na Jizeru. Na vrcholu srub a nad ním mohutný skalní masiv s vyhlídkou a vrcholovým křížem. Rozhled je úžasný. Stmívá se a nás čeká ještě jeden vrchol, Milíře. Za úplné tmy stoupáme polootevřeným terénem. Krosíme mohutnými závějemi. Bez velkých komplikací za svitu čelovek nacházíme vrcholovou skalku. Vlivem zmrzlého sněhu některým jedincům přestává fungovat vázání, ale to jsou maličkosti. Sjíždíme hlubokáčem na cestu
13
Račenka 2012/2013
k Protržené přehradě. Užíváme si to, za chvíli jsme na Souši a tam čeká bohatá večeře. V neděli nás čeká ještě 5 vrcholů. Je příjemně, bez velkých potíží zdoláváme Bukovec, šplháme na Jelení stráň, Smrk po Nebeském žebříku, Černý vrch nad Smědavou s nádhernými výhledy na Jizeru a Soušskou přehradu a na závěr, opět za tmy, snad nejnáročnější skalní sněhové kupy - Zámky. V cíli akce se shodujeme, že náš pohled na Jizerky dostal opět nový, hlubší rozměr. Smrk (1124 m) - nejvyšší hora české strany Jizerských hor, výšlap po Nebeském žebříku Jizera (1122 m) s mohutnou vrcholovou skalní kupou, panoramatický rozhled Černá hora 1085 m), v hlubokém sněhu dala zabrat Smědavská hora (1084 m) plochý vrchol se skalkou v panenském terénu Holubník (1071 m) hřeben s fotogenickou vrcholovou skálou Sněžné věžičky (1070 m) pohádkové skalní věžičky na vrcholu
14
Royal Alpine club Černý vrch (1026 m) s Čertovým kamenem, nádherný rozhled Jelení stráň (1018 m) lehce přístupný vrchol, krásná hřebenovka na Pytlácké kameny Ptačí kupy (1013 m) na lyžích nejlépe dosažitelné od Holubníku Na Kneipě (1013 m), v blízkosti známá osvěžována Knajpa Polední kameny (1006 m) v bludišti skal bez jediné stopy, nejnáročnější na orientaci Bukovec (1005 m) čedičový vrch nad osadou Jizerkou Milíře (1003 m) skalka mimo značené cesty Zámky (1002 m), snad 2m sněhu, nejnižší, ale možná nejtěžší tisícovka Akci předcházela pečlivá příprava mapových podkladů a stažení dostupných internetových informací, ráno pak samotná volba strategie, s sebou dostatek jídla a pití na celý den a nezbytně i čelovky pro noční jízdu. Optimálním východiskem je osada Jizerka, při dvoudenní akci ujedete cca 70 km.
Komanč Pokus 2 Letošní Bogan se 10.2. zkřížil s naším pravidelným dolomitovým sjezdováním, kde nás bylo snad pět jeho občasně pravidelných účastníků. Přemýšlel jsem o nějakém větším běžkovacím výletu, než vypukne jaro, a na račích stránkách jsem zahlédl zprávičku a fotky o sedmi statečných. Prolustroval jsem weby, mj. i zajímavý článek Volodi (dříve a opět nyní AKA), a bylo jasno: českých 1000 jizerských v jednom dni. Snadno se řekne… Studuji mapy, letecké snímky
15
Račenka 2012/2013 s porosty, předpovědi počasí a stavy sněhu. Lákám Oldu a Milana. Probíráme společné časové možnosti, chvíli si říkám, že to snad zkusím i sám. Počasí, kdy máme volno, je pořád na nic. V posledním týdnu je skoro předjaří, střídá se slunce, teplo, déšť, i na horách. Jo mimochodem, račáci, víte, co je to házení perel sviním? Vaše neúčast na Hynkově tréninku na Jasoně-Drsoně o vítězném únoru (viz nástěnka)! Skvělé 18 km dlouhé bahenní koupele v Kokořínském Dole, čtěte jd.xf.cz.. Tak jsme si to tedy dali s Oldou místo běžek. To jsme si dali, do úterka mě všecko bolelo. Výhled počasí má na sobotu dobré okno. Vyhlašuji odjezdovou pohotovost. Olda je ještě celý bolavý a nechce být brzdou. Je sobota 3.3. Je 7 hodin ráno a s Milanem vyrážíme z úplně zaledněného parkoviště na Smědavě. Stoupání po cestě s urolbovaným manšestrem jako na alpské sjezdovce je v pohodě. Ale za chvíli po odbočení na Smědavskou horu
16
Royal Alpine club se ukáže, jaké to dnes doopravdy bude. Po denních deštích a nočním mrznutí je mimo strojově upravovanou stopu na povrchu tvrdá ledová krusta. Takže odpichovat obouruč nebo obezřetně přibruslovat. Je to tak tvrdé, že lyže nedělají vůbec žádnou stopu. Mírné kopce jdou nahoru i dolu. V prudším stoupání sundáváme lyže a pěšky, prudší sjezdy se snažíme za hrozného rachotu plužit. Když už je rychlost přílišná, dělám preventivní pády nebo skáču po okolních vánočních stromcích. Často jdeme i dolů pěšky. Kolem poledního to na Sluncem osvětlených plochách jde lépe, lyže trochu zabírají. Dálnice s projetým povrchem kolem Knajpy jsou vítaným ulehčením, avšak těch lidí ve slunečnou sobotu… Ve vysokých porostech, kde není sníh tak spojený, a kolem poledního i na změklých prudkých svazích obouváme sněžnice. Trasu jsem pěkně naplánoval, většinu úseků někdo z nás už jel. Ale při přechodu z Milíře na Černý vrch jsme se pěkně vypekli. Podle plánu jsme pokračovali k severovýchodu, částečně slalomem mezi vánočními stromky a pak kus na sněžnicích na lyžařskou cestu a k zelené značce. Hlavní cesta jasná, ale jen jedna osamělá značka na stromě, žádná odbočka. Pojíždíme s geopeskou sem a tam, ale ani odbočku ani nějaké odbočující stopy nikde nevidíme. Dobrá, tedy znovu do sněžnic, vpřed, sledovat gps a najít mostek přes Bílou Desnou. Křižujeme údolíčko, dolů, nahoru, podle gps několikrát překřížíme zelenou značku, mostek nikde. A Bílá Desná je asi dva metry hluboko zaříznutá ve
17
Račenka 2012/2013
sněhové vrstvě. Nacházíme slabší místo v bariérách, seskočíme na malou travičku na břehu, přes kameny ve vodě hop hop a dva metry kolmo vzhůru. Znovu do lyží a za chvíli nacházíme správnou lesní cestu, avšak bez značky, která nás dovedla na používanou lyžařskou trasu. Tento necelý kilometr nám vzal asi ¾ hodiny. Dál je to stará písnička. Ve stopě v upravovaných cestách to vcelku jede, uprostřed se dá přibruslit. Jinde je to hrozné. Krátce kolem poledne to změklo, ale brzo zase zmrzlo, jako by tam kanci ryli bukvice. Takže mnohokrát preventivní pády ve sjezdech, objímání smrčků, lyže přes rameno, nahoru i dolů. Od Zámků se začíná seřit a tak ještě rychle do lomu pod Bukovec. Za tmy vpadneme do hospody Sklárny. Nutně potřebujeme orazit. Dívám se na Milana, zdá se mi, že toho má po krk. Opatrně sonduji, zda by se na to teda nechtěl vyprdnout. Ale při představě, že by se do toho měl pouštět znovu, tak to chce dorazit. Jsem nakonec rád, i když bych ho asi v tu chvíli moc nepřemlouval. Ostatně na Smědavu přes Smrk je to skoro stejně jako bez Smrku. Dáváme si nealko pivo a borůvkové knedlíky. Ten třetí už do mne nešel, musel by vystřídat předchozí příchozí. Necelá hodina odpočinku je znát, my mladí kluci rychle regenerujeme. Trochu bláhově přimázneme, ale na ten zmrzlý hrubáš je to stejně zbytečné. Nasazujeme čelovky a vyrážíme do tmy. Zbývá převážně bez lyží v rozrytém koridoru 13. Jelení Stráň. Pak dlouhý mírně klesající přejezd pod Zelený kámen. V rozbité stopě s čelovkou dost dobré. Předěl, konečně zase dobrá stopa. Pod Nebeským žebříkem strkáme lyže za stromky a hrabeme se zmrzlým korytem do poslední-
18
Royal Alpine club ho 14. kopce. Ve 22 hodin stojíme na vrchu rozhledny. Milane, díky za společnost. Všude se svítí. Měsíc, Venuše, Jupiter, Frýdlant, Raspenava a naše čelovky. Ještě Nebeským rygolem k lyžím a noční prázdnou dálnicí rachotíme (místy s kopce podle gps 30km rychlostí) na Smědavu a pak do Zeleného údolí na základnu. Pivo, koupel, postel. Podle mapy asi 61 km, podle gps asi 64 km.
Slávek Hokr Pokus 3 A do třetice. Vyprovokováni Hokry a ideálními jarními podmínkami jsme v polovině března zkusili zdolat tisícovky v jednom dni. Slavnostní start byl z Prahy ve 4 hodiny ráno, ostrý start ve stopě z parkoviště pod Bukovcem asi 6:30. Na začátek jsme zvolili Zámky, nechtělo se mi opakovat lednové bloudění za tmy. Pak Hnědý vrch, odtud kolem Smědavy jsme najeli na lednovou sobotní trasu. Jestli to byla ideální trasa nevím, protože jsme šli celkem třikrát kolem Knajpy, ale zachránilo nás to od smrti žízní. Od auta jsme nesli oba po 1,5 l tekutin a stejné množství jsme dotankovali na Knajpě. Bohužel to byla limonáda s umělými sladidly. Po 11 vrcholech a sjezdu na Smědavu bylo jasné, že můj morál na Hokry nemá a Smrk nedáme. Bez sladkých tekutin se mi začaly plést nohy, takže jsme vynechali i Jelení stráň. Na 12. vrchol Bukovec jsem musel být hnán bičem druhou polovinou družstva teprve po té, co jsme vypili termosku kafe u auta. Po cestě domu jsem za volantem kupodivu neusnul, takže po 19 hodinách jsme byli zpátky v Praze. Na závěr bych chtěl hluboce smeknout před Radkou Tkáčikouvou, která v jednom dni oběhla jizerské tisícovky na české i polské straně
Honza Šabata 19
Račenka 2012/2013
Gokyo 2012 Útržky z treku aneb návrat na Gokyo po 13 letech V nevlídném počasí vystupuji na boční morénu a jsem na Mont Blancu – 4880 m. V noci je v lodgi mínus 8 stupňů. Noc v mrazáku. Velmi rádi vstaneme v 4:30 a před 5.hodinou vycházíme.Venku je as 12 pod nulou. Ruce i nohy mi mrznou, dědku. Všichni jsme tu za Marfušu. Nahoru na Gokyo docházíme tři – Eva, Zbyněk a já v 7:30 a jsme tak akorát nadoraz. Je totální azuro- Cho Oyu, Mt.Everest, Lhoce, Lhoce Shar, Nuptse, Makalu. Foto do kalendáře. Moc už se nezdržujeme a po 20 minutách mažeme dolu. V 9 hodin jsme dole. Po snídani opouštíme Gokyo Resort a čeká nás cesta do Lukly. Po několika dnech problémů mi dala pokoj střeva. Asi přestanu platit příspěvky do klubu posránků. Na odbočce BC – Gokyo potkáváme oddíl vojáků. Vůbec mám dojem více vojenského státu. Více vojáků, více check pointů. Maoisti to vzali do ruky. V Namche Bazaru spíme 2 noci, protože do odletu z Lukly máme rezervu. Ráno se fotíme se starou paní domu. Ukazuje fotky na stěně a říká, že je sestrou Tenzinga Norkeye. Je to docela uvěřitelné. Pak v zástupech sestupujeme k mostu na soutoku pod Namche. Tuhle část cesty je třeba hlavně přežít. V Jorsale opouštíme hranice NP Sagarmatha. Opět potkáváme vojáky. Odpoledne 20. dubna docházíme do Lukly. Lukla už je dlouhá jako Tota Helpa. Ubytujeme se v Budha lodge, odkud jsme vycházeli 9.dubna. Na ukončení si dáváme slavnostní pivo. Ráno jsme v 6 na letišti. Na první pohled chaos, ale kupodivu vše funguje. Jsme odbaveni. První přilétá letadlo Budha Air a brzy za ním i naše z Tara Ama Dablam Air. Nastupujeme a před
20
Royal Alpine club
sedmou hodinou se odlepíme ze startovní dráhy. Z počátku je dost oblačnosti a hodně to hází. Pak se let uklidní a je dobře vidět hřeben Himalájí. Za půl hodiny přistaneme v KTM. Na zítřek se nominujeme na rafting na řeku Trisuli. Odpočinek, korzo pro městě. Koláč a kafe. Je 31 stupňů. Proti příletu před 12 dny se výrazně oteplilo. Holky si chválí, ale mi realističtí škarohlídi říkáme, že tady hnusný vedro. Další den pro raftingu jdeme do Jirkovi a Věřiny oblíbené Tibetské restaurace. Chceme vyzkoušet Čang – rýžové pivo/víno/kvas. Tady ale mají Tonbu. To je varianta ze zkvašeného prosa, která se zalévá horkou vodou 4x nebo 5x a pije speciálním kovovým brčkem. V jeho spodní části je jen štěrbina, aby se nasávala jen tekutina. Připomíná to nakyslé víno. Řečeno s Buškem: „Zprvu jen kyslé, zdá se“. Ale čím dál, tím víc se tomu přichází na chuť. 24.4. odlétáme do Dilí. V Indie strávíme ještě 4 dny v Dilí a Agře. Odtud pravidla dálničního provozu v Indii. Sobotu 28.4. cestuje z Dilí domů. Přistání ve Vídni atraktivní, protože na displeji před každým sedadlem je obraz z přední kamery. Do Prahy letíme vrtulovým letadle asi pro 80 lidí. Cestou mi nechtějí zastavit v Budějovicích, a tak budu muset z Prahy vlakem.
Jirka Šabata. 21
Račenka 2012/2013
22
Royal Alpine club
Několik pravidel z indické dálnice. Dálnice má několik výrazných znaků: • cyklisti jsou většinou jen v rámci města a kromě křižovatek nejsou v rychlém pruhu • traktory jezdí i v rychlém pruhu, mimo osídlení většinou jen v pomalém • jezdí se i v protisměru po krajnici, to když nemají jinou možnost, a to bylo dost často • slona jsme na dálnici potkali jen jednoho a ten šel spořádaně po krajnici ve správném směru a jako jediný asi dodržoval pravidla • auta jezdí zásadně v rychlém pruhu a předjíždějí pomalým pruhem. Takže šofér by tady měl raději sedět vlevo ( v Indii se jezdí vlevo) • motorové tříkolky ťukťuk, kam se za řidiče vejdou 3 cizinci, jezdí obsazené 10-12 Indiány
Jirka Šabata.
23
Račenka 2012/2013
Kalymnos Krátká zpráva o výpravě Poslední zářijový týden vyrazila současná i bývalá RAČ doplněná výběrem Alpinů na dovolenou na řecký ostrov Kalymnos. Volba padla na tento ostrov pro jeho jednoduchou dosažitelnost v sezóně (zadní voj s Broučkem o 14 dní později to měl ovšem po sezóně na několikrát přes celou Evropu) a zejména kvůli zprávám minulých návštěvníků o spoustě cest se spoustou nýtů. Obojí se ukázalo pravdou. Přes 60 oblastí, každá s více než desítkou vynýtovaných cest. Nejatraktivnější oblasti s obtížnými (přes 7) výstupy byly sice kvůli festivalu NorthFace za páskou jen pro registrované za 40 E, zbyla ale více než polovina ostatních oblastí s lidskými obtížnostmi dostupnými našim lezcům výkonným (6b, c) i rekreačním (6a, obr.1). Celkem dosáhlo ostrova 16 mužů a žen, vesměs po dvojicích rozmanitého pohlaví, pouze Náčelník, jak mu přísluší, měl sebou tříčlenný harém. Činnosti po dosažení ubytovacího prostoru, zajištěného šikovatelem Jakubův u ubytovatelky paní Popiny a jejích 7 koček probíhaly každý den stereotypně podle denního rozvrhu zaměstnání: • 7 budíček, mořská koupel (někteří), • 7.45 nástup na motocykly *1) a přesun do vybraných lezeckých oblastí, • 9.15 – 12.30 hromadné vylezení (obr 2) průměrně 9 cest *2) průměrné obtížnosti 6a, • 12.30 – 14 Mythos *4) v taverně u moře, __________________________________________________________ *1) Malý motocykl byl součástí výbavy ubytovací buňky dvojice (obr. 5) a jízda na něm byla činností, která byla pro většinu dobrodružnou novinkou. Jezdilo se totiž bez výcviku a bez zajištění, místní komunikace nemají nýty ani háky a zakládání vlastního do výmolů je zoufale pomalé. *2) Cesty vesměs kolem 30 metrů *3) takže Hokři s 50 m lany často končili cestu obratně využívajíce řešení následující logické horolezecké úlohy: Jak se dostane živ a zdráv dolů horolezec, který uvízl na 80 m vysoké věži s 60 m lanem a slaňovací kruh je jen na vrcholu a ve 40 m. *3) Nechceme hanět obrovskou záslužnou práci kultivátorů ostrova ale 95 % cest bylo jednodélkových přes to, že stěny a úbočí skal nabízely dvoj až čtyřnásobné možnosti. *4) Mythos je mýtické řecké pivo kvality srovnatelné s běžnými českými pivy 24
Royal Alpine club
25
Račenka 2012/2013
• • • •
14 – 17 odpolední lezení průměrně 4 cesty průměrné obtížnosti 5c+ (Hokři), pokračování v taverně u moře (kruh kolem náčelníka), 18 Mythos na lavičce u 4 m hlubokého kontejneru na odpad, 18.30 mořská koupel spojená s pozorováním západu slunce do moře, 20 večerní činnost, Retsina apod., výběr další lokality.
Dni se podobaly jako vejce stejnému vejci, obloha bez mráčku, maximální odpolední teploty kolem 25°, ve černí Retsina kolem 7°. K vybo čení z obvyklého denního pořádku došlo jednou kvůli panoramatické okružní cestě kolem ostrova, jednou kvůli návštěvě obrovské díry Sikati s převislými krápníkovitými stěnami pro vrcholnější lezce a jednou se neprováděl přesun po kolech ale loďkou na blízký ostrůvek Telendos, kde bylo lezecky totéž ale s jinými mořskými panoramaty a kozami. Celkově probíhala výprava klidně, největší dobrodružství se odehrálo hned na počátku p ř i p ř i s t á n í v nárazovitém větru takže přistávací dráha 10 m pod letadlem byla z uličky mezi sedadly viditelná střídavě z oken po obou stranách. Druhým a posledním vybočením z klidného průběhu pak bylo náhlé vykvetení kaktusu během konzumace mořských plodů. *
Olda Hokr 26
Royal Alpine club
Foto
27
Račenka 2012/2013
Skialp kolem Berniny aneb rychlá cesta z hor Zakončení lyžařské sezóny jsme naplánovali na týden po velikonocích do oblasti kolem Berniny. Akce se zúčastnili členové ACA (Martin, Jarda a Roman), RAČ (Boženka, Honza, Zdeněk, Jířa) a Horoguru Ivana a David. Počasí bylo nejisté už před odjezdem, ale řekli jsme si, že urveme co půjde. V sobotu ráno jsme vyrazili ve třech skupinách směrem na St. Moritz. Jak jsme postupně dojížděli do Pontresiny, přesouvali jsme se na první noc do hotelu Roseg. Druhý den ráno jsme vyrazili na naši první základnu, chatu Coaz Hütte (2610 m). To jsme ještě nevěděli, že bude i poslední. Na Velikonoční pondělí jsme si na rozdýchání vybrali vrchol Il Chapütschin (3386 m). Počasí bylo parádní, sníh pro sjezd byl ale trochu nevypočitatelný, takže jsme se občas váleli. Odpoledne jsme pak u chaty potrénovali záchranu z trhliny. Večer jsme od osazenstva chaty (Slovenky na brigádě) zjišťovali sněhové podmínky v okolí. Bohužel, letos bylo sněhu celkově málo, takže všechny svahy natočené k jihu už byly nesjízdné. Předpověď na další den byla zatím dobrá, tak jsme se rozhodli zůstat a využít relativně dobrý sníh v této oblasti. V úterý jsme vyrazili na vedlejší vrchol La Muongia (3415 m). Cesta nahoru byla tentokrát trochu dobrodružnější, při přechodu ledovce jsme radši vytáhli lana.
28
Royal Alpine club
Stopa byla místy úplně zafoukaná, ale Martin jí vždycky vyčuchal. Kolem poledne jsme dorazili na velkou vrcholovou plošinu a ten, kdo chtěl mít opravdový vrchol, se ještě vyškrábal na dvacetimetrovou skalní špičku. Při sjezdu od vrcholu si Boženka vyvrátila koleno, takže jsme nechtěně otestovali i rychlost švýcarských záchranářů. A byli opravdu rychlí. Za čtvrt hodiny už Boženka letěla do blízké nemocnice v Samedanu. Zbytek výpravy se vydal zpátky na chatu a Honza se Zdeňkem pokračovali do údolí pro Boženku a potom domů. Začal se zvedat vítr a my jsme věděli, že nás ráno čeká to samé.
Roman Eder Tolik stručně člen ašské sekce Roman Eder, a teď pro doplnění já: Skialpinistický výlet připravil Jirka Škrdland, stejně pečlivě jako vloni, zřejmě však s pocitem, že jsme již zkušení skialpinisté a můžeme dobývat švýcarské kopce kolem Berniny. Při sjezdech a kličkování mezi trhlinami se někteří z nás dost zapotili. Na místo srazu do Pontresiny jsme přijeli jako poslední, protože odjezd naší posádky z Prahy ve složení Zdeněk Sedláček, Honza byl opožděn v důsledku toho, že Zdeněk seděl u šicího stroje a šil si štulpny. Vzpomněla jsem si na těsně porevoluční výlet na Mont Blanc, jehož start byl opožděn proto, že si Zdeněk došíval spacák…. dejavú… Před odjezdem jsem přemluvila Honzu, aby pěkně navoskoval skluznice lyží. Výsledkem bylo, že výstup na Il Chapütschin jsme museli hned zkraje přerušit, sjet zpět na chatu a skluznice odrbat kartáčem, který nám laskavě zapůjčil chatár. Vr-
29
Račenka 2012/2013 chol jsme dobyli, ale se zpožděním a bez panenských sjezdů, protože kopec nám rozryli kamarádi. Koleno při sjezdu jsem si fakt ukroutila po téměř statickém pádu způsobeném napnutím lana po pádu dalšího člena lanového družstva. Každé neštěstí je ale k něčemu dobré - nikdy bych nevěřila, kolik radosti tím způsobím kamarádům, hlavně Zdeňkovi: Přivolání vrtulníku, balení do žďáráku od Zuzanky… od budování záhrabu je odvrátil jen rychlý přílet vrtulníku, který se mnou odfrčel do nemocnice. Přistání na střeše, vyšetření, berle a pozdě odpoledne rozloučení, že prý se mohu odebrat do svého hotelu. Vysvětlování, že Coaz Hütte ve výšce 2.610 m n.m. je mimo mé možnosti personál neoblomilo, a tak volám Honzovi, aby si pro mne přijel. Kamarády zjevně ruším v líčení hrdinských činů při záchranné akci a následně odvolávám Honzu a Zdeňka od právě servírovaného jeleního guláše. Čeká je několik hodin cesty, nepříjemný sjezd od chalupy, pak pochod placatým údolím s nedostatkem sněhu, nicméně kolem deváté hodiny přijíždí do nemocnice, a pak už jen cesta domů, do lékárny, do Ústřední vojenské nemocnice….člověk by nevěřil, co se dá za jeden den stihnout. P.S.: Air Club Rač přijímá nové členy, vážní zájemci se mohou hlásit na sekretariátu ČHS. PP.S: Coaz Hütte je chalupa, na které za mlada sloužil Milan Krauskopf!
Boženka Valentová
30
Royal Alpine club
Verdon a spol. Je začátek prázdnin, a protože věrozvěsti upálili Husa, je před námi 8 dnů volna za pouhé tři dny dovolené. Jedeme do Ailefroide (oblast Ecrins) – vloni tam byli Liberečáci a je to tam prý úplně nejlepší. Je nás 8 kusů s neobvykle nízkým věkovým průměrem, který se podařilo srazit náčelníkovi a Jakubovi Nepustilovi tím, že vzali na výlet své potomky. Ailefroide je daleko a tak rozkládáme cestu na dva dny, do kterých nám ovšem Míra Michlík -abychom cestou nezlenivěli - naordinoval zdolání Miroir d´ Argentine (kousek od Ženevského jezera). Docela krátký nástup (tak hoďka) a pak 400 m lezení v SZ stěně, hladké jak zrcadlo (samozřejmě že stříbrné, jak by podotkl Olda Hokr), která dala celému vápencovému kopci jméno. Náčelník s Olgou a za nimi i my jsme zvolili cestu Papageno, jejíž nejtěžší úvodní metry (5c) jsme zdolali s heslem lepší živé prase než mrtvý horolezec. Pak už šlo vše hladce jako po zrcadle s výjimkou bloudění mezi nýty (kdo to asi byl?) a poslední délky, jejíž správný směr nikdo z nás netrefil. Na vrcholovém hřebínku jsme Mírovi vše odpustili – krásná plotna, nádherné lezení. Po úmorném sestu-
31
Račenka 2012/2013
pu skáčeme do aut a vyrážíme do cílové destinace, kde nás čeká velká dvojka Vikouš s Janou Müllerovou a doprovodem. V kempu, kam přijíždíme lehce po půlnoci, nás kromě kamarádů čeká i hnusné počasí, které nás nutí strávit další den střídavým studováním předpovědi počasí a nacvičováním záchrany padlého horolezce pod dohledem Jakuba a Míry, kteří právě nabyli čerstvých znalostí na kurzu ČHS. Předpověď nic moc a tak troubíme k ústupu na jih a do tepla, do Verdonu. Déšť a mlhu střídají levandulová pole a odpoledne už trénujeme na krátkých cestách vedle kaňonu. Zabrat dostává hlavně David Šabata, kterého kromě kroků za 6 demoralizuje Klára, která cestu vytáhla a tvrdí, že je to fakt lehké.
32
Royal Alpine club
Ubytováváme se v malém domácím kempu v la Palud – sur -Verdon, kde je recepce zřízena v bývalém chlívku, a pak následují typické verdonské dny: Budíček, snídaně, odjezd do vybrané lokality, sfárání do dolu a pak upřímná snaha vyškrabat se ven a vyhnout se tak několikahodinovému pochodu v lezečkách kaňonem, kdyby to snad nahoru nešlo; čekání na nejpomalejší horníky (kdo to asi byl?), návrat do kempu, vaření, konzumace, družná zábava, večerka, a tak furt, s výjimkou jednoho dne, kdy dobrovolně vyrážíme na výlet kaňonem. Většina výpravy si zapsala do lezeckých deníčků docela těžké výstupy, my jsme se soustředili hlavně na to, abychom vyfárali. Dovolená se blíží ke konci. Na cestu domů nasazujeme již osvědčený
33
Račenka 2012/2013 model s vloženým dobytím dalšího kopce, opět Mírou vybraným Pierra Menta v oblasti Beaufortain, 50 km od Šamonic. Cca 4 – 5 délek pěkného zajištěného lezení na skalní zub v nadmořské výšce 2.700 m n.m., s drobnou vadou na kráse v podobě více než tří hodinového nástupu včetně traversu sněhového pole, kde se někteří ztratili (kdo to asi byl?). No a pak dolů, domů, do lékárny, do Podolí, pardon, do Liboce… Osoby a obsazení (lezeckých dvojek): Míra Michlík a Jakub Nepustil, Honza Šabata a Olga Mikanová, David Šabata a Klára Nepustilová, Honza Kábrt a Boženka Valentová.
Boženka Valentová
Argentinské Zrcadlo 34
Royal Alpine club
V sedle přes sedla Albánie
Scházíme se v Brně, stará parta, která jela vloni Ukrajinské Poloniny: Honza Šír, Zdeněk Sedláček, Tomáš Hájek a dědek Gut. S cestovkou Kurdna se nám to moc líbilo a tak jedeme znova. Cesta autobusem ubíhá s Gambrinusem docela pohodově a tak jsme po 5 až 10 pivech a dvou přespáních v sedlech kol. O Albánskejch cestách necestách jsme už něco slyšeli a skutečnost je ještě tvrdší. 40% albánský makadam, 20% těžký terén, 40% albánský asfalt. Slovo albánský je nutno podtrhnout. Albánský asfalt je horší než naše polňačka, makadam je převážně z vápence a ten, jak víme, ochmataný i uježděný klouže. Takže do kopce podkluzuje a občas ustřelí, z kopce je pěkně o hubu. Těžký terén je na hranici sjízdnosti. Nahoru dost tlačíme a dolů se dost bojíme. Svodidla neznaj, jen pěkný betonový patníky – bloky. A tak už by bylo lepší rovnou dolu do propasti. Hory však mají hezký, asi je to poslední divočina v Evropě. Když jsme slyšeli, že délka etap je 60 až 80 km, zdálo se nám to trochu málo, ale brzy jsme schladli. 10 až 12 km do kopce (albánský povrch), to samé z kopce, zápěstí bolej, že musíš občas zastavit, aby ti ty zk…. šutry nevyrazily řidítka z ruky. Naštěstí výhledy stojej za to, takže to tak nevadí. Odpružená vidlice je samozřejmostí, ale všechno nevezme. Celoodpružeňák je pěkná výhoda, ale i tak zadek trpí. Pak někde oběd, většinou pstruzi a albánský celkem dobrý pivo. A odpoledne to samé. Akorát dojezd do cíle je už údolím po celkem lepších cestách, občas i 35
Račenka 2012/2013
36
Royal Alpine club
s k oupač k am i v čisté řece. Nejhorší je, že jsme si vybrali období kdy i tady bylo 35 stupňů celsia, takže tam bylo 40 stupňů. Délka etap se bohužel k ažd ým dn em prodlužuje a tak přituhuje. Poslední etapa má asi 85 km. Po obědě v posledním kopci už toho má dědek Gut pěkně dost. Když už se začínám pěkně motat, protože ty tři litry jsem už od oběda vypil, přichází malý zázrak. Zdenda, který jede přede mnou a obětavě mě doprovází, volá pojeď, nebudeš tomu věřit . Naštěstí Albánci jsou docela fušeři a tak potkáváme prasklé potrubí z kterého prýští voda. Prostě odvážnému štěstí přeje. Do sedla je to už jenom 10km a to už prostě dám. Dolů je to taky vopruz, fakt se bojím, že neudržím řidítka a dám si do držky. A tak zastavujeme a fotíme krásné západy slunce (máme alespoň záminku) a pak už město Kruje s luxusním asfaltem i na naše poměry, poslední kopec a hotel a sprcha a chlast slast (pivo). Díky Zdenku, ale dojel jsem to.
Dalibor Gut
37
Račenka 2012/2013
Turecko 12-22. 10. 2012 Honza Štykar a Libor Kříž vyhlásili lezecko turistický zájezd do Turecka. Dohromady jede Honza Štykar, Libor Kříž, Dalibor Gut s Danou a Jenda Sedláček s Lenkou a Zuzkou. Na Mnichovské letiště jedeme dvěma autama, a protože Honza šetří, nechává auto v podivné vesnici vzdálené několik kilometrů od letiště. Jenda se rozhodl že raději zaplatí parkovné, a použije oficiální parkoviště, ale protože po půlnoci stejně nejezdí spoj na terminál, měli jsme to dál než kluci. Neměli jsme moc času na přípravu a jedinou organizační schůzku, která byla u Gutů, Sedláčci zmeškali. Honza s Liborem mají v plánu nějaké lezení v pohoří Aladaglar, výstup na Demirkazik, přechod sedla, potom prohlídku Kapadokie a v závěru výstup na sopku Erciyes Dadi. Počítáme s letní horskou turistikou. Po příletu do Adany jsme se ten samý den autobusem přesunuli na úpatí pohoří Aladaglar. Na korbě vozíku zapřaženého za traktorem se svezeme do vesnice Demirkazik. Přespíme na zahradě místního „horského vůdce“. Anglicky se s ním nedomluvíme, ale kupujeme mapu, která vypadá jak „Ladovy omalovánky“. Další informace jsou mizivé a ani se nic nedozvíme od výběrčího poplatku do národního parku. Celý den stoupáme strmým kaňonem, nádherné výhledy a krásná příroda. Spíme pod kopcem Demirkazik. Honza s Liborem vyrážejí ráno v 7:00, aby vylezli na vrchol. My vyrážíme v poledne a jdeme klukům naproti do sedla. Vzhledem k zanedbané přípravě, jsme nezkoumali počasí a tak Jsme trochu
38
Royal Alpine club
zaskočení, kolik sněhu je ve strmém kuloáru, kterým stoupáme nahoru. V keckách sních poněkud zebe. Druhý den podle omalovánek plánujeme další postup a volíme dvoudenní trek přes 3 sedla který je značen zelenou barvou. Jídla a benzínu máme stěží na více jak dva dny. Stoupáme dolinou s krásnými výhledy na okolní štíty. Poslední výšvih do sedla jde přes strmé suťovisko kde nakonec vytáhneme lano. Nahoře zjistíme, že sestupová cesta, v mapě kreslená jako turistická, je ve skutečnosti vysněžený žlab. Neodpovídající obuv vylepšujeme Igelitovými taškami, svazujeme všechna lana a Dana má konečně příležitost se seznámit se slaňováním včetně přesednutí u uzlu. Nakonec slaňujeme 3 délky. Druhou dolinou stoupáme do ještě vyššího a strmějšího sedla, ze kterého vzdušným hřebínkem vylezeme na vrchol. Odměnou je nádherný pohled, na všechny strany zasněžené vrcholy a údolí. Z vrcholu vidíme dolinu 7 jezer kam šupem sestoupíme a u největšího z nich stavíme stany. Těžko hledáme místečko bez sněhu. Všechno co zůstalo před stanem je ráno zmrzlé na kost včetně Liborových ponožek. Dojedli jsme poslední jídlo, došel benzín ve vařiči a brzo ráno vyrážíme. Těšíme se, že za chvíli přeběhneme poslední sedlo a budeme v zelené sluncem zalité krajině. Po několika hodinách stoupání dolinou stojíme v údolí pod horou Emler 3750m, která se po přehodnocení měření v nedávné době stala nejvyšší horou této oblasti. Krátce se dohadujeme, jestli přelezeme levé nebo pravé sedlo. V mapě jsou obě cesty kreslené jako turistické. Jdeme vpravo. Když vylezeme v závěru doliny do místa sedla, kde tušíme sestupovou cestu, nevidíme nic, co bychom chtěli slaňovat, natož scházet. Sněhový kuloár je končí nepřehledným prahem. Následuje diskuze co dále. Dalibor Gut navrhuje návrat do doliny a úprk k nejbližší vesnici. Marně se mu snažím vysvětlit že na mapě v telefonu vidím vesnici vzdálenou 50km. Po 39
Račenka 2012/2013
40
Royal Alpine club návratu do Prahy se mi tento předpoklad potvrdil. Na argument, že nemáme jídlo nám Dalibor od nabízí jednu čínskou polívku nějakou energetickou tyčku. Nemáme jídlo, benzín, mapu, nefungují telefony, jsme poměrně utahaný, začíná se kazit počasí naopak máme nedostatečnou výzbroj a Daně se točí hlava, protože na ní Libor schodil nějaký kámen při výstupu. Rozvijí se bouřlivá diskuse co dál a Zuzanka trefně podotýká že takhle podobně začínají všechny příběhy v Schubertovi. Nakonec Honza navrhuje, že se pokusíme vytraverzovat strmými sněhy pod Kayacrk do druhého sedla, které možná bude schůdné. Honza si bere Danu na lano a ostatní opatrně před nimi postupují ve strmém sněhu. Napětí z očekávání dalšího z nás padá ve chvíli kdy se ve vzdáleném sedle zjeví dvě postavy s koněm a psem. Mimochodem jsou to jediné lidské bytosti, co jsme za poslední 3 dny viděli. Honza s Liborem orazí vrchol a pelášíme sestup 2000m převýšení do vesnice Demirkazik . Po ubytování v místním hotýlku povečeříme a těšíme se do Kapadokie. Rozsáhlé skalní oblasti, s úžasnými příbytky vytesanými do věží ze sopečného tufu. Jeden den procházíme část skalního města a druhý den si půjčujeme motorky a jedeme se podívat do jednoho z podzemních měst. Místní atrakcí je přelet Kapadoakie v horkovzdušného balónu v době ranního svítání, aby se turisti mohli kochat krásou skladního města zezhora. Pro nás to byla taky úchvatná podívaná na oblohu plnou balónů. Během dvou dnů jsme zapoměli na strádání předchozích dnů a Honza nabídl další cíl. Sopka Erciyes Dadi. Jelikož v Turecku prakticky nemají mapy a průvodce jsou velice strohé, takže se Libor pustil do skenování internetu. Na zajímavé stránce http://www.pohora.cz našel poměrně praktické informace podle kterých jsme absolvovali výstup. V půjčovně jsme vyměnili motorky za terénní vůz Aro 4x4, které nás mělo odvézt k nástupu na další dobrodružství. Po pár minutách jízdy se ukázalo, že nás Aro stěží vyveze do prudšího kopce a přepravní rychlost nebyla závratná. Další útrapy, jako že jsme se do auta sotva vešli, se smazávali s přibližujícím se panorama vyhlédnuté sopky. Jelikož naše Aro nebylo ochotno stoupat do kopce zalehli jsme u spodní stanice lanovky a brzy ráno vyrazili na sopku Erciyes Dadi 3900m s převýšením výstupu 2000m. Celkem pohodově jsme se dosápali pod vrcholový blok, který lezecky jen Honza s Liborem. Ještě večer se vracíme do Kapadokie, unavení ale spokojení. Druhý den ráno balíme, přesouváme se do Adany a vrháme se do nákupního kolotoče a procházíme místní tržiště a starou část města. Zdeněk s Liborem se nechali zlákat nabídkou koupele v pravých tureckých lázních. Závěrem mohu říci, že jsme byli ohromně spokojeni s výletem do Turecka a vřele jej doporučujeme.
JendaJenda-Zdeněk a Lenka Další prezentace na http://rac.gnome.cz/__Zdenek/2012-10_Turecko_video .
41
Račenka 2012/2013 KALENDÁŘ AKCÍ RAČ 2013
5.1.
Holý vrch - první slanění
HO Bohnice
svařené víno a tradiční horolezecký seminář
12.1.
Jizerky - zimní orienťák
organizátor:
Jenda Sedláček
9.2.
Jeseníky - Boganův memoriál
organizátor:
Vláďa Weigner
8.-10.3.
Krkonoše - Strážné
organizátor:
Lída Šabatová
6.4.
Otevírání skal
organizátor:
Mirek Michlík, Alpin 1
13.4.
Voděradské Bučiny
organizátor:
Pepa Vosol, Jitka Postránecká
27.4.
Boudecká rokle
organizátor:
Karel Berndt, HK Mšeno
18.5. ??
Choustník-memoriál L. Koubíka
organizátor:
P.Koubík, Vl.Martinovský, Pavouk
???
Jasoň & Drsoň
organizátor:
Hynek Urban, David Hart
24.-26.5. ?
Hokří skály
organizátor:
Slávek Hokr
8.6.
Novohradské Hory
organizátor:
Libor Hnyk
14.9.
Krušné hory
organizátor:
Vláďa Weigner
horo
WRC běžky LOB
WRC běžky lyže OB
WRC MTB-O
WRC MTB-O
WRC MTB-O skorelauf horo
WRC MTB-O
WRC MTB,horo
5.10.
Jizerské hory
WRC
organizátor:
Zdeněk Sedláček
MTB-O
19.10. ?
Hon na lišku
organizátor:
Viktor Slavík
9.11.
Heřmáneckej Voryjenťák
organizátor:
Mirek Michlík, Alpin 1
15.-16.11.?
Orienťák pražských horolezců
organizátor:
Nehasilové
30.11.-1.12.
Poslední slanění
???
všichni členové, hosté a přátelé RAČe
42
WRC horo OB noční OB
WRC horo OB horo, MTB voda, lyže
RAČ
Royal Alpine club
leden Po
únor
březen
2013 duben
květen
červen
7 14 21 28
4 11 18 25
4 11 18 25
1 8 15 22 29
6 13 20 27
3 10 17 24
Út 1 8 15 22 29
5 12 19 26
5 12 19 26
2 9 16 23 30
7 14 21 28
4 11 18 25
St 2 9 16 23 30
6 13 20 27
6 13 20 27
3 10 17 24
1 8 15 22 29
5 12 19 26
Čt 3 10 17 24 31
7 14 21 28
7 14 21 28
4 11 18 25
2 9 16 23 30
6 13 20 27 7 14 21 28
Pá 4 11 18 25
1 8 15 22
1 8 15 22 29
5 12 19 26
3 10 17 24 31
So 5 12 19 26
2 9 16 23
2 9 16 23 30
6 13 20 27
4 11 18 25
1 8 15 22 29
Ne 6 13 20 27
3 10 17 24
3 10 17 24 31
7 14 21 28
5 12 19 26
2 9 16 23 30
červenec srpen
září
Po 1 8 15 22 29
5 12 19 26
2 9 16 23 30
Út 2 9 16 23 30
6 13 20 27
St 3 10 17 24 31
7 14 21 28
Čt 4 11 18 25
říjen
listopad
prosi-
7 14 21 28
4 11 18 25
2 9 16 23 30
3 10 17 24
1 8 15 22 29
5 12 19 26
3 10 17 24 31
4 11 18 25
2 9 16 23 30
6 13 20 27
4 11 18 25
1 8 15 22 29
5 12 19 26
3 10 17 24 31
7 14 21 28
5 12 19 26
Pá 5 12 19 26
2 9 16 23 30
6 13 20 27
4 11 18 25
1 8 15 22 29
6 13 20 27
So 6 13 20 27
3 10 17 24 31
7 14 21 28
5 12 19 26
2 9 16 23 30
7 14 21 28
Ne 7 14 21 28
4 11 18 25
1 8 15 22 29
6 13 20 27
3 10 17 24
1 8 15 22 29
Sleva pro členy a hosty horolezeckého klubu RAČ Firma SPkolo, jejíž majitele znáte z různých cyklistických a orientačních akcí včetně našeho klubového seriálu WRC, poskytuje našim platícím členům a hostům na prodej zboží a práci v cykloservisu velkou slevu: Sídlí v Olbrachtově ul.1 blízko Budějovického nám.
• 10% na zboží • 15% na servis a vybrané produkty • Na výrobky Specialized dle druhu zboží (zkuste, co s Michalem nebo Romanem ukecáte :-) Nárok na slevu se kontroluje podle aktuálního stavu seznamu na klubových stránkách – viz „kontakty“ Otevírací dobu, informace o prodávaných výrobcích a zajímavosti z různých akcí klubu SPkolo se dozvíte na jejich stránkách – odkaz logo v hlavičce na webu Rače.
43
Račenka 2012/2013
44