2012

Law, Economics, History, Political Science, Linguistics, International Relations

Vol 1/2012

European Offroads of Social Science je recenzovaný odborný vědecký časopis. Časopis je preferenčně zaměřen na širší oblast témat sociálních věd. Preferována jsou zejména témata interdisciplinárního charakteru a témata s mezioborovým přesahem svého využití. Cíleně je také podporována publikační činnost mladých vědeckých pracovníků a odborných prací vytvořených v

mezinárodní

spolupráci.

Všechny

publikované

vědecké práce jsou také veřejně dostupné na stránkách www.euoffroads.cz European Offroads of Social Science is a peer reviewed scientific journal aimed mainly at publishing social science papers either containing views of multiple branches of science or leading to an application within the realms of multiple areas of interest. We encourage young researchers into publishing with us and prefer papers based on international collaboration. All works published are also freely available on-line at www.euoffroads.cz

Redakční rada časopisu: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Martin Boháček, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy doc. JUDr. Mikuláš Sabo, CSc. Ekonomická univerzita v Bratislavě doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. Ing. Ladislav Jakl, CSc. Metropolitní univerzita Praha doc. MUDr. Valér Džupa, CSc. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze doc. MUDr. Václav Báča, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze Šéfredaktor: Ing. David Leiss Vysoká škola ekonomická v Praze

Obsah str. 2

Adéla Šeredová Purschová

Academic Perspective of Ecofeminism

str. 14

Nicole Grmelová

Alternativní mechanismy řešení podnikatelských sporů

str. 24

Josef Malý, Josef Taušer

Audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví a jeho využití při ocenění nehmotných aktiv

str. 32

Petr Valenta

Zastřený pracovní poměr – „švarcsystém“

str. 44

Hana Wimrová

Sociální aspekty využívané v marketingové komunikaci

str. 52

Lubomír Augustín

Věda a antivěda – kritická recense


Academic Perspective of Ecofeminism Adéla Šeredová Purschová Charles University in Prague

Abstract: The purpose of this contribution is to introduce an environmental approach called ecofeminism from the academic and empirical perspective and to find relevant theories within social sciences based on empirical research, which justify the fundamental idea of ecofeminism – that the environmental issues are also women´s issues and the women´s issues are also environmental issues. Afterwards I will show the relevance of this idea in practice by way of particular examples in the area of economy and development policy, which illustrate that exploitation of the environment has a negative impact primarily on women, especially in the Third World, in aspects of their lives as poverty, child care, health, racism or sexual violence. On the theoretical level I will focus on anthropological concepts of connection between women and nature, on relation between ecofeminism and deep ecology and on ecofeminist analysis of world economic system and criticism of current socio-economic relations and economy oriented on rapid economic profit, short-term productivity and linear development. On the practical level I will illustrate the relevance of ecofeminism on several case studies focusing on the impact of global economy on women.

Keywords: Ecofeminism, gender, women, environment, ecology, nature

4


1 Introduction Ecofeminism is as a set of theoretical approaches based on a symbolic connection between women and nature, between male dominance of women and nature, between exploitation of the environment and women’s subordination. Ecofeminism is not just an ideology, it has also its academic basis. Ecofeminism came on the cultural scene in North America and Europe in the early 1970s. Ecofeminism, broadly presented, is convergence of the ecological and feminist analyses and movements. Ecofeminism, likely ecology and feminism is heterogeneous and has distinguishable components. While ecofeminists share a basic awareness of connections between women and natural world, there are different entry points and distinct sets concerns, orientations and political goals. People come to ecofeminism from many directions, and have taken in to other places, disciplines and actions1. Because ecofeminism was such an interesting avenue of exploration, it drew reflections from many academic disciplines. People in philosophy, sociology, political science, religion, ethics, economics and environmental and gender studies shaped the ecofeminist discourses. In academic circles, ecofeminism began to be understood in four ways – as the history of women – nature associations, as a lens through which many disciplines (sociology, psychology, technology etc.) could be refocused, as an alliance within ecological, social and political movements and as a way of seeing how women´s concerns (poverty, childcare, ethnicity, sexual violence, health etc.) are related to the beliefs about what is natural or to environmental degradation. Academics were active in advancing ecofeminist theory, representing mainly the conceptual, symbolic and cultural associations between women and nature2. Ecofeminists study the question of origins of domination of both women and natural world and these two combined. These factors, data and theories are put together into a cluster of analysis that sheds some light on the quest for origin. Ecofeminism is focused on historical roots and possible sources of current problems3. Ecofeminism has two levels – theoretical and empirical. The theoretical level uses cultural-symbolic approach focused on the associations between women and nature, the empirical level concerns the negative impact of exploitation of the environment and women ‘s subordination on women in different parts of the world and seeks the ways how to eliminate this impact.

2 Theoretical level The cultural-symbolic approach is based on the idea that women and nature are historically and conceptually connected. It seeks the roots of ecological crisis and their relation to roots of women´s subordination. The cultural-symbolic approach involves different levels of deep analysis and it concerns physical, psychological, social and spiritual assumptions, what is understood as a natural in particular cultures and societies. It also looks into symbols hidden under interpersonal relations within particular societies. The dominance as a modus of relations is according to the ecofeminist theory contained in many societies and represented in some aspects of social life as family, sexuality, education, decision making, economic relations or approach to the environment. The association between gender and nature is always a part of ecofeminist theories, however,

1 2 3

EATON, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075, p. 15 EATON, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075, p. 17 EATON, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075, p. 58

5


particular patterns of this association depend on particular culture, context and historical era4. Ecofeminist theory also concerns role of language at women´s and nature subordination. Many expressions are used commonly for women and nature – mother, virgin, fertile, open-handed, to rape her, to uncover her secret etc. One of the most systematic ecofeminist theories developed in academic circles is a concept of an American anthropologist Sherry Ortner, which has been described in the study Is Female to Male as Nature Is to Culture? Ortner is convinced about universal women´s subordination and she looks into three main problems: 1. The universal fact of culturally attributed second-class status of women in every society. 2. Specific ideologies, symbolizations and socio-structural arrangements pertaining to women that, vary widely from culture to culture. 3. Observable details of women´s activities, contributions, powers, influence etc. often at variance with cultural ideology5. Ortner has used three main indicators for identifying the women´s subordination in particular cultures – informants´ statements, symbolic devices and social-structural arrangements. According to Ortner there are three main reasons, why women are regarded as closer to the natural world. 1. Women´s physiology seen closer to nature. Woman´s body seems to doom her to a mere reproduction of life, the male, in contrast, lacking natural creative functions, must assert their creativity externally, artificially, though the medium of symbols and technology. 2. Women´s social role seen as closer to nature. Mother and their children, according to cultural reasoning, belong together. Mother is the obvious person for childcare, as an extension of her natural nursing bond with her children and she is confined to the domestic family group – woman´s place is in her home. Woman´s association with small children contributes to the view of her as closer to nature, because small children are regarded as closer to nature than culture – they do not speak, they do not understand social duties, responsibilities and morals. 3. Women´s psyche seen as closer to nature. Because women´s socialization is under other way than the men´s one, feminine personality tends to be involved with concrete feelings (vs. relative abstractness), things and people, rather than with abstract entities – it tends to particularism and personalism6. Another American anthropologist Peggy Sanday has attempted to explore systematically a relation between the approach of particular cultures to women and to nature. She has pointed that in societies where the forces of nature are sacralized, there is a reciprocal flow between the power of nature and the power inherent in women. The control and the manipulation of these forces is left to women and to sacred natural symbols. Sanday calls the societies with this type of relation between women and nature as inner orientated. On contrary in societies where the death, destruction and animality are sacralized, men mostly dominate, because men hunt animals, kill other people at warfare, make weapons for these activities and pursue power that is out there. Sanday calls this type of society outer orientated. She is convinced that the reason, why one society is inner and another outer orientated, lies in environmental conditions. She argues that the environment, human subsistence activities and sex differences provide the clues that shape people´s conception of creative power and their orientation to nature. People weave their fantasies about power from their perception of the forces most responsible for what they conceive to be necessities of life. If the forces revolve around migration and the pursuit of animals, an outer orientation becomes prominent. If nature satisfies the people´s perception of their primary needs, an inner orientation takes precedence7. 4 5 6 7

6

EATON, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075, p. 29 ORTNER, S. Is Female to Male as Nature Is to Culture? In ROSALDO, M.; LAMPHERE, L. Woman, Culture and Society, 1st printing. Stanford: Stanford University Press, 1974, ISNB 0-8047-0851-7, p.68 ORTNER, S. Is Female to Male as Nature Is to Culture? In ROSALDO, M.; LAMPHERE, L. Woman, Culture and Society, 1st printing. Stanford: Stanford University Press, 1974, p. 74-81 SANDAY, P. Female Power and Male Dominance: On the Origins of Sexual Inequality, 2nd printing. Cambridge:


3 Practical level Empirical approach is based on daily, material and experienced aspects of women´s lives. The everyday life of women, especially in the Third World, has become more difficult because of the environmental crisis. It means a worse availability of food and water and a declining function of the local agriculture. These problems have more serious impact on women, because they are responsible for the households, for nutrition and health of their children. Empirical approach also concerns causes of environmental problems such deforestation, water pollution or corporate control over land and links the everyday life with broader aspects, which cause these problems – for example the relation among agriculture policy, pesticides and human health. Empirical approach also looks into decision of making processes, world trade system, consumerism, militarism, development policy and social instability. It is focused on socio-political and economic structures, which cause women´s poverty, economic powerlessness and environmental problems8. Ecofeminist Karen Warren has defined three main bases of empirical ecofeminism: 1. feminism, 2. science, development and technology, 3. local problems. She illustrates these bases on particular situations, which show how the empirical approach is used. For example in North India in 1974 local women have successfully protected trees, which should have been cut down and substituted by monoculture of eucalypt trees planted for commercial reasons. It was not only an action for saving trees, but also an action for saving women´s everyday needs. The women depended more on these trees than men. The trees were necessary elements for their household economies: food, fuel, fodder, products for the home (including building materials, household utensils, gardens, dyes, medicines) and income9. Women are the primary sufferers of environmental degradation and forest resource depletion. There is also problematic assumption of orthodox forestry that the outsiders know the best. The outsider has the requisite technical expertise to solve the problem of the lack of trees in Third World countries. But it is insider most inside the culture. For example many women in India are the best experts, because local women are the primary users of the forest commodities10. Example of serious impact on women could be the fact that globalization is the trend of total domination over all natural resources, labor forces and all other resources by corporations which are set up for one single purpose, that of increasing profit. Meanwhile the subsidy programs in rich countries continue operating. For example, the U.S. government subsidizes, that is grants subventions to the production of cereals. Then the multinational corporations produce cereals in the U.S. with considerable support. Then the U.S. government buys these cereals produced as a result of subsidies and, under the guise of aid program, it sells them cheap for example to the Philippines, India etc., thus destroying local producers. It also concerns primarily women as persons, who are responsible for households, alimentation and health of their families and women as numerous local producers, for whom the agriculture is only source of subsistence11. However the environmental problems do not concern just women in Third World countries, but also women from ethnic minorities or native people communities living in Western countries. Many ecofeminists also points out the phenomena of environmental 8 9 10 11

Cambridge University Press, 1981, ISBN 0521280753, p. 5-7 EATON, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075, p. 28 WARREN, K.; ERKAL N. Ecofeminism: women, culture, nature, 1st printing. Bloomington: Indiana University Press, 1997, ISNB 0253210577, p. 5-6 WARREN, K.; ERKAL N. Ecofeminism: women, culture, nature, 1st printing. Bloomington: Indiana University Press, 1997, ISNB 0253210577, p.8-9 GROSSHOLTZ, J. International corporations and the growth of their influence on natural and economic resources. In Diverse women for diversity, Life is not for sale, 1st printing, Praha: Agentura Gaia, 2000, p. 9

7


racism. For example in U.S. Native America women face unique health risks because of presence of uranium mining on or nearby reservations. Two million tons of radioactive uranium trailings have been dumped on Native American lands. Reservations across the U.S. are targeted sites for hazardous waste incinerators, disposal and storage facilities. Three out of every five African American, over 8 million of the 15 million Hispanic and over half of all Asian Pacific Islanders and American Indians live in communities with one or more uncontrolled toxic waste sites. 75% of residents in the rural Southwest, mostly Hispanic, drink pesticide contaminated water. The nation´s largest hazardous-waste landfill, receiving toxins from 45 states, is in Emelle, Alabama, which is 79,9% African American. Women are more likely to take on these problems than men precisely because the home has been defined as a woman´s domain12. Within the empirical approach is also possible to find many researches focused on different attitudes toward the environment of men and women. It this context is important to mention for example the article „Gender and Environmental Risk Concerns“ (1996) by Debra J. Davidson and William R. Freudenburg from University of Wisconsin-Madison. The research findings publicated in this article show that women tend to be more interested in technology and the environment than men, but it is not universal, and that women express stronger concern than do men about the health, safety and technological risk13. William Freudenburg also showed in the study “Risk and Recreancy: Weber, the Division of Labor, and the Rationality of Risk Perceptions” (1993) that women less trust the institutions responsible for protecting the environment14. The study “Gender, Values, and Environmentalism” (2002) written by Thomas Dietz, Linda Kalof and Paul Stern shows that women have stronger beliefs than men about consequences for self, others, and the biosphere, but there is no gender difference in the strength of value orientations. They have got an evidence from a survey of 349 college students15. Thomas Dietz and Paul Stern also published the article called “The Value Basis of Environmental Concern” (1994) which shows, that women have higher level of empathy, altruism, and personal responsibility, which make them more interested in environmentalism as a way to protect not only themselves and their families, but also other people, the ecosystem and non-human life. The authors Jean T. Blocker and Douglas L. Eckberg show in the study “Environmental Issues as Women’s Issues: General Concerns and Local Hazards” (1989) that women are no more concerned than are men about general environmental issues, but are significantly more concerned about the local environmental issues. Their research was focused on gender differences in concern toward general and local environmental issues. They for example pointed out while mothers of small children in the sample express less concern about the effects on the economy of implementing environmental controls, fathers are more concerned about these effects. Other key finding of the study is that women are more concerned about environmental problems that create risks for their health and safety, especially at the local level16. The same authors have also written the study “Gender and Environmentalism: Results from the 1993 General Social Survey” (1993). They have worked with data from 1993 General 12 13 14 15 16

8

WARREN, K.; ERKAL N. Ecofeminism: women, culture, nature, 1st printing. Bloomington: Indiana University Press, 1997, ISNB 0253210577, p. 11 DAVISON, D.; FREUDENBERG, W. Gender and Environmental Risk Concerns: A Review and Analysis of Available Research. In Environment and Behavior, 1996, volume 28, issue 3, pp. 302-39, ISSN: 0013-9165 FREUDENBURG, W. Risk and Recreancy: Weber, the Division of Labor, and the Rationality of Risk Perceptions. In Social Forces, 1993, volume 71, issue (4), pp. 909-32, ISSN: 0037-7732 DIETZ, T. ; KALOF, L; STERN, P. Gender, Values, and Environmentalism. In Social Science Quarterly, 2002, volume 83, issue 1, pp. 353-64, ISSN: 0276-1742 BLOCKER, T. ; ECKBERG. D. Gender and Environmentalism: Results from the 1993 General Social Survey. In Social Science Quarterly, 1997, volume 78, issue, pp. 841-58, ISSN: 0276-1742


Social Survey with aim to explore gender differences in environmental concern in more depth. The 1993 survey includes over forty items measuring environmental beliefs, attitudes and actions, from which they derived environmental orientation indexes. They find that while women show more personal concern than men, they no more participate in environmental actions than men. The authors conclude that there are a few gender differences in environmental orientation, but these are not strong or consistent, and they do not extend to actions17. Many findings of this type of researches were used in the survey of Institute for Women’s Policy Research in 2003. The aim of this survey was to better understand women’s attitudes toward the environment, to improve their activism around environmental issues, to find effective strategies for engaging women in environmental activism and potential partners among women’s organizations for building a coalition around environmentalism. The report also provides an outline of next steps for research to further our understanding in all these areas18. The authors pointed out several key findings. About women’s attitudes toward the environment they found that most men and women support increased government spending for the environment, however women are less likely than men to support environmental spending cuts. Similar proportions of men and women support more government spending for environmental protection, however women are more likely than men to support maintaining current levels. They have got the data from the American National Election Study, biennial survey of political attitudes and behavior with over 1,500 respondents19. The authors also poinetd out that women are less sympathetic to business than men when it comes to environmental regulation, but they are also more likely to have no opinion about this issue. Close to half of both women and men think tougher regulations are needed to protect the environment. Women, however, are more likely than men to reject the notion that environmental regulations are overly taxing on business. As of 2000, just 12 % of women, compared with 21% of men, agree at all with the statement that these regulations are too burdensome. At the same time, women are much more likely than men to have no opinion at all on this question. Almost 29 % of women say they don’t know how they feel about it. This compares with just 16 % of men, thers have also found that women know less about environmental issues and political issues in general20. In area of environmental activism the study showed that women have more positive feelings about environmental activists than men do. When asked to place themselves on scale of 0 to 100, with 0 indicating the most negative and 100 indicating the most positive feelings toward environmentalists, women were more likely than men to be in the highest range, 80 to 100. In contrast, they were about half as likely as men to place themselves on the lower end of the scale, under 4021. According to this research both women and men reject “jobs versus the environment” as a false choice. Most women and men see creating jobs and protecting the environment as compatible policy goals. When asked to assess the relative importance of “protecting the environment ” versus “ maintaining jobs,” both women and men are most likely say “other,” “neither,” or “it depends.” Women are slightly less likely to choose sides than men are. If they do answer, both men and women are more likely to support protecting the environment over 17 18 19 20 21

BLOCKER, T. ; ECKBERG. D. Gender and Environmentalism: Results from the 1993 General Social Survey. In Social Science Quarterly, 1997, volume 78, issue, pp. 841-58, ISSN: 0276-1742 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.1 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.4 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.6 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.7

9


maintaining jobs22. The authors of this study concluded, that there is little research on the specific environmental issues that appeal to women. Beyond generalizations about the importance of health, safety, and a focus on local issues, researchers know little about the specific issues within environmentalism that interest women. Mostly because of data constraints, few studies have delved into support for environmental issues beyond the broad generalizations noted here. A tailored and targeted poll or focus groups on women’s pro-environmental attitudes would allow more analysis of their interests and concerns for different types of issues23. Some interesting research on women´s approach to the environment we can also find in The Czech Republic. Czech environmental activist Marie Haisová tries to answer several question on this issue in MBA dissertation work „Sustainable way of life and the feminine approach“ (1998). The aim of her research was to identify the effect of female approach on the sustainable way of life, and to analyse the female share in strategic and managerial roles within society and to see if people think whether or not there are the differences between male and female ways of behaviour relating to the sustainability of life. She was looking for answers to these questions: Is it possible that the topic of environment and ecology will have higher priority when more women will be in strategic and decision making positions? Do people perceive mankind as male and female with different qualities related to sex? Who is responsible for the low proportion of women in the government and enterprise management and for their high proportion in the schools, shops and services? What is perceived as the order of priorities among different fields? Why do women take so little part in public life?24 The object of the research were female and male way of behaviour, perception, culture, tradition, understanding and thinking.25 The survey research occupies a variable, intermediate position somewhere between ethnography and experimental research. Descriptive survey is to ensure that any subsequent assessment of the attributes of the population are accurate and the findings are generalisable - in other word, they have population validity. Tha author chose four strategies: experiments, action research, quasi experiments, survey research and ethnography.26 The part of this research was questionnaire focused on people’s opinions about gender issues and the task division between men and women; also on social priorities and perceptions of differences between male and female.27 60 questionnaires were distributed equally between men and women. The questionnaires were sent by mail, distributed personally and handed to citizens on the street, in order to distribute the questionnaire over as wide as possible a spectrum of respondents. 43% questionnaires were returned.28 The author concluded, that the respondents are certainly aware of gender differences as regards position in society. They regard women’s prospects as much better in social service and charity fields than in government or business. They consider that for women to succeed they must exploit sex appeal and social contacts rather then get a higher education. This 22 23 24 25 26 27 28

10

CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.8 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research, p.12 HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.9 HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.10 HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.12-14 HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.32 HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.33


admittedly low participation of women in government and business is associated to two main factors: their lack of time due to housework and child care duties, their own attitudes which stop them coming forward. There is an idea that tradition or culture is important, and this could embrace the two factors just mentioned as well as many others. It is not usually thought that men directly deter women. On household commitments we find that in most households men take at least some part in many domestic tasks, while leaving certain others to the women. Most men and women consider this situation to be just. When asked about ways to increase women’s participation in positions of responsibility, most people favour education aimed at changing the attitudes of both women and men. They do not favour quota systems on government regulation. However, it emerges clearly that for most respondents, this low participation of women is not a major issue. As they are very concerned about the environment and consumerist lifestyles, it might be inferred that they do not tend to see having more women in positions of responsibility as a vital way of achieving change in these areas. But this remains to be confirmed. Despite these findings, those responding to the survey do not appear to regard women as inherently less capable of taking responsibility, nor to discriminate between sexes when electing people to office. They are prepared to at least think about ways to get more women into decision-making positions. However, for them it is at present not one of their biggest concerns. Even though respondents regard interpersonal relations as of great importance for society, they mostly see feminism as a ‘movement’ and not, apparently, as having to do with the ways in which women and men relate to each other. The majority does not see women’s status as an issue in their daily life, and they accept a household division of labour that they see as holding women back in business and public life. This whole complex of attitudes requires much more in-depth exploration. A final point worth making is the almost universal lack of awareness of Agenda 21. This is particularly noteworthy given the high educational level of this sample, and their strong concerns about the environment and consumerism.29 The interesting qualitative research also provided Czech gender scientist Iva Šmídová. She attempted to survey, if the men working in the environmental field are more gender sensitive than other men. However the research did not confirmed her hypothesis. Most of her respondents were very conservative in gender issues. The main aspect determining their values was not their concern about environment, but it was their social status. Most of them were from upper middle class. Their main values were power, control and success.30

4 Dominance or equality The important part of ecofeminist practice is an analysis of world economic system and criticism of current socioeconomic relations and economy oriented on rapid economic profit, short-term productivity and linear development. Well known ecofeminists criticizing current economic relations are Indian philosopher Vanada Shiva and German sociologist Maria Mies, who have written a book Ecofeminism (1993), which compares links environmental and social problems in Western countries and in Third World countries. Vandana Shiva is convinced that ideology of dominance has been developed in parallel with colonialism and globalization. By Marie Mies there exists a connection between ideology of dominance, male dominance and market economy. 29 30

HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998, p.63-64 ŠMÍDOVÁ I. Jiní muži : alternativní životní dráhy mužů v České republice: dissertation. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra sociologie, 2004

11


Scientific revolution gave birth to technological inventions necessary for warfare and conquest, and violence became a key word and a key method by which New Man established his domination. Mies argues that the economic progress in Europe is to a large extent the result of colonial looting. Nowadays large groupings (NAFTA, EU, MERCOSUR etc.) removed the causes of wars among rich countries supposedly; however, the global system of world trade promoted by WB, IMF and WTO ignites a new type of wars all over the world, particularly in Third World countries, the former Soviet Union, the Middle East and, unfortunately, even in Europe.31 A well known evolutionary economist Hazel Henderson has said that the Persian Gulf War is good for the economy. Women, children and nature are always the main victims of neocolonial wars. That is why women must ask whether it is enough to take care of the war victims and organize humanitarian help or whether we should challenge the global system of the so-called free trade which evidently brings about wars. In sense of criticism of dominance, hierarchy and anthropocentrism ecofeminism is very close to deep ecology. Both ecofeminism and deep ecology put forward a new conceptualization of the Self. Some ecofeminists call for self-realization and identification with all nature places, emphasis on the whole, at the expense of the independent being. Some ecofeminists also put more emphasis on the problem of androcentrism rather than anthropocentrism. Ecofeminism denies abstract individualism and embraces the interconnectedness of the living world; relationships, including our relationship with non-human nature, are not extrinsic to our identity and are essential in defining what it means to be human.32

5 Summary We showed the ecofeminism as an academic field, which is divided into theoretical and practical level. On theoretical level I mentioned two key anthropological works relevant for this issue – two researches focused on preliterate and local societies. The first one points out that women are symbolical and historical connected with nature and that women have lower social status, because nature is subordinate to culture. The author is convinced that this fact is pan-cultural and it has impact on gender inequality also in current Western society. The second work compares many societies and survey their approaches to women and and nature. The author points out that the difference in approaches lies in environmental conditions. She argues that the environment, human subsistence activities and sex differences provide the clues that shape people´s conception of creative power and their orientation to nature. Societies where the forces of nature are sacralized, there is a reciprocal flow between the power of nature and the power inherent in women. On practical level I showed ecofeminism based on daily, material and experienced aspects of women´s lives. The everyday life of women, especially in the Third World, has become more difficult because of the environmental crisis. It means a worse availability of food and water and a declining function of the local agriculture. These problems have more serious impact on women, because they are responsible for the households, what I demonstrate on several examples. I also mentioned researches focused on different attitudes toward the environment of men and women in current Western society. Some of these researches show, that women tend to be more interested in technology and the environment than men, that women express stronger concern than do men 31 32

12

MIES, M. The global system of free trade is a neocolonialist world war. In Diverse women for diversity, Life is not for sale, 1st printing. Praha: Agentura Gaia, 2000, p. 11 WARREN, K.; ERKAL N. Ecofeminism: women, culture, nature, 1st printing. Bloomington: Indiana University Press, 1997, ISNB 0253210577


about the health, safety and technological risk or that women less trust the institutions responsible for protecting the environment. According these researches women also have stronger beliefs than men about consequences for self, others, and the biosphere, but there is no gender difference in the strength of value orientations. In the last chapter I focused on ecofeminist criticism of world economic system and economic relations.

6 Conclusion Ecofeminism is often perceived just as an ideology or an essencialist approach, which idealizes the association between women and nature. However, how it has been shown, ecofeminism also has its academic backround in many disciplines. It is important to perceive a symbolic dimension of the association between women and nature, because in contemporary Western society there is very difficult to say that women are closer to nature than men. Women as well as men live in a consumerist and hierarchical world and their attitude to the nature and environment often depends on individual interests and characters. It is also important to know that one of the ideological sources of ecofeminism is deep ecology, which rejects the hierarchical approach to the environment – humans are perceived as an integral part of nature regardless of their sex. On the practical level, ecofeminism significantly contributes to the co-operation among women from different parts of the world, between women from Western society and Third World countries at solving environmental problems. Ecofeminism for example exposes a multiplicity of material and an economic association between women and agriculture, land, availability of and access to fuel and water. Many challenges also bring the researches focused on women´s approaches to the environment. These researches show particularly women´s interest in local environmental issues and problems. However these researches are provided in current Western society, the finding show the similarities with anthropological researches focused on preliterate or local societies, where women are also closer to home than men and more interested in local issues. It is probable that women´s concern about local issues is caused by gender segregation of social and economy life. However well know phrase of Scottish biologist and sociologist Patrick Geddes says “Think global, act local” – which in this context means, that the the environment protection should be gender balanced. It is important to involve women with their experience with local problems into strategic decision-making in area of environment on global level – it also the goal of Agenda 21. The chapter 24 of this document „Global Action for Women Towards Sustainable & Equitable Development“ emphasizes women’s participation in national and international ecosystem management and control of environment degradation and requires involvement of women in economic and political decision-making,which is critical to the successful implementation of Agenda 21. We also showed the findings on anthropological research of Peggy Sanday focused on approaches of particular societies to women and nature. The basis for this research were preliterate and local societies, which Sanday devided into outer and inner orientated societies. In these sense it is possible to classify Western society as more outer than inner orientated. However it could be ineresting to survey the approaches of particular Western countries to women and environment – for example if does exist any link between emphasis of gender equality and environmental protection in area of values, law, institution ect.

13


Literature BEAUVOIROVÁ, Simone. de. Druhé pohlaví, 3rd printing. Praha: Orbis, 1967, ISNB not found BLOCKER, T. ; ECKBERG. D. Environmental Issues as Women’s Issues: General Concerns and Local Hazards. In Social Science Quarterly, 1989, volume 70, issue 3, pp. 586-9, ISSN: 0276-1742 BLOCKER, T. ; ECKBERG. D. Gender and Environmentalism: Results from the 1993 General Social Survey. In Social Science Quarterly, 1997, volume 78, issue, pp. 841-58, ISSN: 0276-1742 CAIAZZA, A. ; BARRETT, A. Engaging Women in Environmental Activism: Recommendations for Rachel’s Network [online]. 2003. Washington, D.C.: Institute for Women’s Policy Research. Website: http://www.iwpr.org/pdf/I913.pdf Daly, M. Beyond God the Father: toward a philosophy of women’s liberation, 3rd printing, London: Women´s Press, 1986, ISBN 0704339935 Daly, M. Gyn/Ecology: The Metaethics of Radical Feminism, reprinting. Boston: Beacon Press, 1990, ISBN 0807014133 DAVISON, D.; FREUDENBERG, W. Gender and Environmental Risk Concerns: A Review and Analysis of Available Research. In Environment and Behavior, 1996, volume 28, issue 3, pp. 30239, ISSN: 0013-9165 DIETZ, T. ; KALOF, L; STERN, P. Gender, Values, and Environmentalism. In Social Science Quarterly, 2002, volume 83, issue 1, pp. 353-64, ISSN: 0276-1742 DRAŽILOVÁ, D.. Ekofeminismus, gender a environmentalismusmyšlení. In FORMÁNKOVÁ, L.; RYTÍŘOVÁ, K. ABC feminismu, 1st printing. Brno: Nesehnutí, 2004, pp. 215–225, ISNB 80903228-3-2 Eaton, H. Introducing ecofeminist theologies, 1st printing, London: Continuum International Publishing Group, 2005, ISNB 0567082075 FREUDENBURG, W. Risk and Recreancy: Weber, the Division of Labor, and the Rationality of Risk Perceptions. In Social Forces, 1993, volume 71, issue (4), pp. 909-32, ISSN: 0037-7732 GAARD, G. Ecofeminism: women, animals, nature, 1st printing. Philadelphia: Temple University, Press, 1993, ISBN 0877229899 Griffin, S. Woman and nature: the roaring inside her, 4th printing. San Francisco: Sierra Club Books, 2000, ISNB 1578050472 GROSSHOLTZ, J. International corporations and the growth of their influence on natural and economic resources. In Diverse women for diversity, Life is not for sale, 1st printing, Praha: Agentura Gaia, 2000, pp. 10 – 12, ISBN not found 14


HAISOVÁ, M. Sustainable way of life and the feminine approach: dissertation. Praha: Sheffield Hallam University, Masarykův ústav vyšších studií, 1998 Hoagland, S. L.; Frye, M. Feminist interpretations of Mary Daly, 1st printing. 2000. University Park: Penn State Press, 2000, ISNB 0271020199 KICZKOVÁ, Z. Príroda: vzor žena!? Hľadanie alternatív v ekofeminizme, 1st printing. Bratislava: Aspekt, 1998, ISBN 8096758535 Merchant, C. The death of nature: women, ecology, and the scientific revolution, 4th printing. San Francisco: Harper, 1990, ISBN 0062505955 MIES, M. The global system of free trade is a neocolonialist world war. In Diverse women for diversity, Life is not for sale, 1st printing. Praha: Agentura Gaia, 2000, pp. 13 – 14, ISNB not found Mies, M; Shiva, V. Ecofeminism, 4th printing. Halifax: Fernwood Publications, 1993, ISBN 1856491552 ORTNER, S. Is Female to Male as Nature Is to Culture? In ROSALDO, M.; LAMPHERE, L. Woman, Culture and Society, 1st printing. Stanford: Stanford University Press, 1974, pp. 67 – 88, ISNB 0-8047-0851-7 Ruether, R. New woman, new earth: sexist ideologies and human liberation, 3rd printing. Boston: Beacon Press, 1997, ISBN 080706503X SANDAy, P. Female Power and Male Dominance: On the Origins of Sexual Inequality, 2nd printing. Cambridge: Cambridge University Press, 1981, ISBN 0521280753 Shiva, V. Close to home, 3rd printing. London: Earthscan, 1994, ISNB 1853831905 Sturgeon, N. Ecofeminist natures: race, gender, feminist theory, and political action, 1st printing. London: Routledge, 1997, ISNBN 0415912490 ŠMÍDOVÁ I. Jiní muži : alternativní životní dráhy mužů v České republice: dissertation. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra sociologie, 2004 WARREN, K.; ERKAL N. Ecofeminism: women, culture, nature, 1st printing. Bloomington: Indiana University Press, 1997, ISNB 0253210577 WARREN, K. The Power and the Promise of Ecological Feminism. In POJMAN, L.; POJMAN, P. Environmental Ethics: Readings in Theory and Application, 5th printing, Belmont, CA: Thomson Wadsworth, 2008, pp. 33-48, ISBN 978-0-495-09503-3

15

Nicole Grmelová

Alternativní mechanismy řešení podnikatelských sporů1 Alternative Resolution of Commercial Disputes Nicole Grmelová Vysoká škola ekonomická v Praze

Abstrakt Většina podnikatelů si představuje pod alternativním řešením sporů pouze rozhodčí řízení, popřípadě nově prosazující se mediaci, která donedávna v oblasti občanskoprávních a obchodněprávních sporů postrádala v českém právním řádu zákonnou úpravu. Paleta alternativních mechanismů řešení sporů se neomezuje jen na uvedené instrumenty, ale zahrnuje také ombudsmanské instituce na vnitrostátní i evropské úrovni a díky legislativní činnosti Evropské unie a následným prováděcím opatřením členských států zahrnuje celou řadu podnikatelské veřejnosti méně známých nástrojů, jako jsou sítě FIN-Net a SOLVIT. Cílem tohoto příspěvku je objasnit, v čem spočívají kompetenční rozdíly mezi uvedenými nástroji mimosoudní ochrany podnikatelských subjektů a s jakou účinností mohou být tyto instrumenty podnikatelům nápomocné při řešení sporů se státními orgány (ombudsmanské instituce a síť SOLVIT), popřípadě při řešení sporů s úvěrovými institucemi (síť FIN-Net).

Abstract Most businessmen believe that the alternative dispute resolution (ADR) mechanisms are limited to arbitration or mediation. The latter has lacked a specific legal regulation in the field of civil and commercial disputes in the Czech legal order until recently. However, the range of ADR instruments is much wider, comprising also ombudsman institutions on both national and EU level, and due to EU legislation and subsequent national implementing measures of the Member Sates also less known tools, such as the FIN-Net and SOLVIT networks. The aim of this paper is to clarify the different powers of these ADR mechanisms and to specify how efficiently these instruments may assist businessmen in resolving disputes with public administration (ombudsman institutions and the SOLVIT network), and with credit institutions (the FIN-Net network).

Klíčová slova Podnikatelé, veřejný ochránce práv, ADR, FIN-Net, SOLVIT

Keywords Entrepreneurs, ombudsman, ADR, FIN-Net, SOLVIT 1

16

Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu IGA VŠE Aktuální problémy práva v podnikatelském prostředí v ČR a EU, č. F2/15/2012.

Alternativní mechanismy řešení podnikatelských sporů Alternative Resolution of Commercial Disputes

1 Úvod Evropský veřejný ochránce práv v návaznosti na vlastní zkušenosti se špatnou orientací jednotlivců v mimosoudních opravných prostředcích na úrovni EU, vedoucí k řadě nepřípustných stížností podnikatelů podaných jeho úřadu, se v souvislosti s diskusemi o návrhu evropské ústavní smlouvy jako pozorovatel Konventu2 zasazoval o to, aby nová ústava systematicky, přehledně a podrobně upravila všechny možnosti opravných prostředků. Tento požadavek však zůstal nevyslyšen a nepromítl se ani do později přijaté Lisabonské smlouvy3. Evropský veřejný ochránce práv se domníval, že by ústavní smlouva měla respektovat zásadu „kde je právo, tam je opravný prostředek“,4 a měla by tak upravit nejen odkaz na možnost soudní ochrany, což nyní činí článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, ale měla by také obsahovat samostatnou kapitolu obsahující výčet všech dostupných, tedy i mimosoudních opravných prostředků.5 Ve snaze dosáhnout právního zakotvení opravných prostředků evropský veřejný ochránce práv nepochybně vycházel z nedostatečné znalosti občanů Evropské unie o možnostech soudního a mimosoudního vymáhání svých práv.6 Návrh ústavní smlouvy rovněž vycházel z toho, že by se evropskému veřejnému ochránci práv dostalo přehlednějšího věcného zařazení (v současné době je v primárním právu součástí ustanovení o Evropském parlamentu) v části věnované občanství a základním právům (Článek I-10) a v části věnované demokratickému životu Unie (Článek I49). Jako pozorovateli Konventu se evropskému veřejnému ochránci práv podařilo prosadit do znění Listiny základních práv EU ustanovení článku 41 o právu na řádnou správu, o které se ve své následné praxi opíral, a ustanovení článku 42 o právu na přístup veřejnosti k dokumentům orgánů a institucí EU,7 představující častý důvod stížností podnikatelů čelících odepření přístupu k dokumentům orgány a institucemi EU.8 O zviditelnění mimosoudních prostředků nápravy a nástrojů poskytujících další informace o Evropské unii se však musel postarat evropský veřejný ochránce práv sám. Za účelem dosažení tohoto cíle zřídil na vlastních internetových stránkách interaktivního průvodce, který slouží jako určitý rozcestník, navádějící potenciální stěžovatele na věcně příslušná místa.

2 3 4 5 6

7 8

DIAMANDOUROS, N. Reflections on the Future Role of the Ombudsman in a Changing Europe, In EUROPEAN OMBUDSMAN ET AL, The European Ombudsman: Origins, Establishment, Evolution. Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 217-232. ISBN 92 95022-85-8, str. 225. HOYO RODRIGO, J. El defensor del pueblo europeo, In ÁLVARO CONDE, E.; GARRIDO MAYOL, V. (eds.) Comentarios a la Constitución Europea, Valencia: Tirant la Blanch, 2004, str. 1295-1315. ISBN 8484562336, str. 1310. V anglickém originále „Where there is a right there is a remedy.“ SÖDERMAN, J. The Early Years of the European Ombudsman. In THE EUROPEAN OMBUDSMAN ET AL, The European Ombudsman. Origins, Establishment, Evolution. Commemorative volume published on the occasion of the 10th anniversary of the institution, Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 90-102. ISBN 92 95022 85-8, str. 102-103. Z průzkumu zadaného evropským veřejným ochráncem a Evropským parlamentem je patrné, že občané EU nejsou informování v dostatečném rozsahu ani o svých „ústavních“ právech vyplývajících z Listiny základních práv EU. Nelze se následně divit tomu, že o mimosoudních opravných prostředcích nemají ani nejmenší zdání. Výroční zpráva Evropské komise o dodržování Listiny základních práv EU za rok 2010 (KOM(2011)0160 v konečném znění) uvádí, že podle výše uvedeného průzkumu se 72% dotázaných občanů EU necítí být dostatečně informováno o svých právech, která jim přináší Listina základních práv EU. Viz také Tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv ze dne 18. března 2011, EO/11/6. DIAMANDOUROS, N. Reflections on the Future Role of the Ombudsman in a Changing Europe, In EUROPEAN OMBUDSMAN ET AL, The European Ombudsman: Origins, Establishment, Evolution. Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 217-232. ISBN 92 95022-85-8, str. 226-7 Viz např. GRMELOVÁ, N. Přístup veřejnosti k dokumentům orgánů a institucí EU v teorii a praxi. In Současná Evropa, 2011, roč. III, č. 1. str. 33-55. ISSN 1804-1280.

17

Nicole Grmelová

I přes zavedení interaktivního průvodce na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv je většina stížností, které tento kontrolní orgán obdrží, nepřípustná, a spadá do pravomoci jiného alternativního mechanismu řešení sporů. Často se dokonce o žádný spor nejedná a stěžovatel pouze potřebuje nějaké informace týkající se práva Evropské unie. Z výročních zpráv evropského veřejného ochránce práv a z jeho internetových stránek vyplývá, že mezi tyto alternativní mechanismy řešení sporů a nástroje poskytování informací o právu EU patří zejména vnitrostátní nebo regionální veřejní ochránci práv, SOLVIT a Síť pro mimosoudní řešení finančních sporů (FIN-Net). O těchto mimosoudních nástrojích je pojednáno níže v pořadí, ve kterém na ně evropský veřejný ochránce práv odkazuje stěžovatele s jejich nepřípustnou stížností nejčastěji.

2 Vnitrostátní nebo regionální veřejní ochránci práv Vnitrostátní nebo regionální veřejní ochránci práv tvoří Evropskou síť veřejných ochránců práv, jejíž plnoprávným členem je také Petiční výbor Evropského parlamentu.9 Evropskou síť veřejných ochránců práv, která vznikla již v roce 1996,10 tvořilo v roce 2011 více než 90 úřadů v 32 evropských zemích. Kromě členských států EU jsou zastoupeny také země Evropského hospodářského prostoru a kandidátské země. Každý z těchto úřadů jmenoval jednoho svého zástupce, který odpovídá za styk s evropským veřejným ochráncem práv.11 Za Českou republiku je členem této sítě český veřejný ochránce práv. Počet stížností, se kterými jsou stěžovatelé u evropského veřejného ochránce práv odkázáni na tento úřad, činí podle sdělení zaměstnankyně příslušné pro styk s veřejností za roky 2009-2011 asi deset stížností za rok. Jedná se však vesměs o stížnosti občanů-nepodnikatelů na domnělý nesprávný úřední postup českých vnitrostátních orgánů.12 Zdá se tedy, že podnikatelé si nejsou vědomi skutečnosti, že i jim může v řadě případů český veřejný ochránce práv pomoci v případě, že české orgány vůči podnikatelům aplikují nesprávně právo EU. Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto příspěvku se autorka omezí na srovnání hlavních rozdílů týkajících se pravomocí a pracovních postupů evropského veřejného ochránce práv a jeho českého protějšku. První zásadní odlišnost mezi těmito kontrolními orgány lze spatřit v přítomnosti, popřípadě absenci jejich ústavního zakotvení. Úřad evropského veřejného ochránce práv byl zřízen přímo primárním právem, právní základ jeho existence tudíž vychází z „ústavního“ práva. Naopak český veřejný ochránce práv v české ústavě zmíněn není a jeho zřízení je upraveno na úrovni obyčejného zákona. Rozdílný je i výčet orgánů, na jejichž nesprávný postup si mohou oprávněné osoby stěžovat. Zatímco český veřejný ochránce práv je příslušný pro šetření stížností proti českým orgánům státní správy, z jeho působnosti jsou vyňati prezident republiky a vláda, Parlament, Nejvyšší

18

9

10 11 12

Petiční výbor Evropského parlamentu na své internetové stránce výslovně odkazuje na oblasti, ve kterých se mají oprávněné osoby obracet na evropského veřejného ochránce práv: „Vezměte prosím na vědomí, že otázky týkající se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí EU je třeba adresovat evropskému veřejnému ochránci práv.“ Viz http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/00533cec74/Petitions.html [cit. 2012 12 02]. Článek 5 Statutu ukládá evropskému veřejnému ochránci práv povinnost spolupracovat se svými protějšky v členských státech. http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/enointroduction.faces [cit. 2012-12-02] Údaj sdělený v rámci emailové korespondence se zaměstnankyní úřadu českého veřejného ochránce práv, Mgr. Ivou Hrazdílkovou, ze dne 20. dubna 2012.


kontrolní úřad, zpravodajské služby České republiky, orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů (§ 1 odst. 7 zákona č. 349/1999 Sb. ze dne 8. prosince 1999, o veřejném ochránci práv, v platném znění), přičemž stížnostmi se zabývá i v případě, že se dotčené osoby dovolávají porušení pravidel práva EU. Evropský veřejný ochránce práv je povolán k šetření stížností oprávněných osob (fyzických osob s bydlištěm a právnických osob se sídlem na území EU) směřujících proti jednání nebo opomenutí orgánů a institucí Evropské unie. Nejčastější stížnosti podnikatelů předkládané tomuto kontrolnímu orgánu se týkají již zmíněné oblasti odepírání přístupu k dokumentům orgánů a institucí EU, ale také pozdních plateb Evropské komise za provedené veřejné zakázky.13 Evropský veřejný ochránce práv je tedy povolán šetřit stížnosti proti orgánům a institucím EU, není však oprávněn zasahovat do činnosti vnitrostátních orgánů jednotlivých členských států. Ve srovnání se svým českým protějškem se však jeho činnost vztahuje i na parlamentní orgán EU. V případě, že vnitrostátní nebo regionální veřejní ochránci práv nedisponují dostatečnou expertízou při výkladu práva EU, který potřebují při projednávání konkrétních případů, mohou se obrátit s žádostí o poskytnutí písemného výkladu práva EU na evropského veřejného ochránce práv. Tento zvláštní postup zavedený v rámci Evropské sítě veřejných ochránců práv se však zatím výrazným způsobem neetabloval. Český veřejný ochránce práv jej dosud nevyužil. V roce 2008 bylo členy Evropské sítě veřejných ochránců práv učiněno pouze osm dotazů,14 v roce 2009 byl evropskému veřejnému ochránci zaslán toliko jeden dotaz15 a v roce 2010 jen tři dotazy.16 Ze statistických údajů za rok 2011 vyplývá, že za toto období obdržel evropský veřejný ochránce práv rekordní počet jedenáctí dotazů od vnitrostátních a regionálních protějšků, které se týkaly zejména čtyř svobod jednotného vnitřního trhu, ale také práva životního prostředí a právní úpravy v oblasti zemědělství.17 Prováděcí předpisy evropského veřejného ochránce práv nestanoví, zda je výklad práva EU poskytovaný tímto kontrolním orgánem závazný pro jeho vnitrostátní protějšky ve stejném rozsahu jako je tomu například v řízení o předběžné otázce, kde jsou vnitrostátní soudy vázány výkladem práva poskytnutým soudními orgány EU.18 Vzhledem k tomu, že zřizovací smlouvy povolávají k závaznému výkladu práva EU výslovně soudní orgány EU, lze předpokládat, že výklad poskytnutý kanceláří evropského veřejného ochránce práv nebude pro jeho vnitrostátním protějšky závazný. Z hlediska pracovních postupů těchto kontrolních orgánů spatřuje autorka zásadní rozdíl

13 14 15 16 17 18

Viz např. GRMELOVÁ. N. Contribution of the European Ombudsman to Limiting Late Payment by the European Commission. In: GRUNDMANN, S.; ATAMER, Y. M. Financial Services, Financial Crisis and General European Contract Law. The Netherlands: Kluwer Law International BV, 2011. s. 309-324. ISBN 978-90-411-3526-1. Evropský veřejný ochránce práv. Výroční zpráva, 2008, Evropská unie, 2009, ISBN 978-92-9212-176-1, str. 21. Evropský veřejný ochránce práv. Výroční zpráva, 2009, Evropská unie, 2010. ISBN 978-92-9212-199-0, str. 18. Evropský veřejný ochránce práv. Výroční zpráva 2010, Evropská unie, 2011. ISBN 978-92-9212-253-9, str. 63. Evropský veřejný ochránce práv. Výroční zpráva, 2011, Evropská unie, 2012. ISBN 978-92-9212-299-7, str. 65. Názvy rozsudků v řízení o předběžné otázce upraveném v článku 267 SFEU mohou vyvolávat nesprávný dojem, že se spory mezi jednotlivci zabývá Soudní dvůr zcela běžně. Jako příklad lze uvést proslulé rozsudky citované snad všemi základními učebnicemi o právu EU, jako je Costa v. ENEL nebo van Gend en Loos. Ve skutečnosti však tyto osoby nebyly žalobci před Soudním dvorem EU, ale žalobci před vnitrostátními soudy, které na základě mechanismu předběžné otázky žádaly o výklad práva EU, popřípadě o výklad slučitelnosti aplikovatelné vnitrostátní normy s právem EU, takže „spor“ mezi účastníky původního řízení byl řešen v plném rozsahu na vnitrostátní úrovni, nikoliv před Soudním dvorem EU, jehož role se v případě mechanismu předběžných otázek omezuje na výklad práva EU, který je pro tázající se vnitrostátní soud závazný.

19

Nicole Grmelová

v tom, že šetření evropského veřejného ochránce práv jsou vedena zásadně veřejně s tím, že jméno stěžovatele – fyzické osoby je uvedeno pouze v podobě iniciál v zájmu ochrany osobních údajů. U právnických osob je stěžovatel uváděn pod svojí plnou obchodní firmou popř. názvem zapsaným v příslušném rejstříku. Stěžovatel však může požádat úřad evropského veřejného ochránce práv o důvěrné prošetření své stížnosti. Pravidlem je však zveřejnění postupu projednávané stížnosti na internetové stránce evropského veřejného ochránce práv. To má přispívat ke zvýšení transparentnosti jednání orgánů a institucí EU. Přestože zvýšení transparentnosti postupů českých orgánů státní správy by bylo také mimořádně žádoucí, je šetření českého veřejného ochránce práv prováděno zásadně neveřejně.19 Na jeho internetové stránce tudíž nemůžeme vyhledat podrobnosti o jednotlivých případech, které byly předmětem šetření tohoto kontrolního orgánu. Naopak zveřejnění skutkových okolností případu a jeho řešení je spíše výjimečné a je považováno za určitý druh „sankce“,20 kterou pro nemožnost uložení skutečného postihu na základě zákona o veřejném ochránci práv, ukládá český veřejný ochránce práv orgánům státní správy, které nebyly ochotny dobrovolně následovat doporučení tohoto kontrolního orgánu. Ke vztahu mezi českým veřejným ochráncem práv21 a jeho evropským protějškem doplňuje Sládeček důležitou poznámku, a to skutečnost, že evropský veřejný ochránce práv není odvolací instancí ve vztahu k českému veřejnému ochránci práv. Stejně jako v případě řízení o předběžné otázce, které se uplatňuje mezi vnitrostátními soudními orgány a Soudním dvorem, jedná se i zde o princip spolupráce, nikoliv o vztah nadřazenosti orgánů EU vůči orgánům vnitrostátním. Součástí této spolupráce mezi vnitrostátními a regionálními veřejnými ochránci práv na straně jedné a úřadem evropského veřejného ochránce práv na straně druhé je také pořádání pravidelných konferencí, které poskytují platformu pro diskusi a sdílení osvědčených postupů mezi zúčastněnými stranami. Ze souhrnné zprávy o činnosti českého veřejného ochránce práv za rok 2011 je patrné, že se zúčastnil 8. výroční konference vnitrostátních veřejných ochránců práv členských států EU a kandidátských zemí pořádané evropským veřejným ochráncem práv v Kodani ve dnech 22. a 23. října 2011,,. 22, 23 Stěžuje-li si tedy podnikající fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky na nesprávný úřední postup českých orgánů státní správy související s aplikací předpisů práva EU, je k projednání této stížnosti příslušný český veřejný ochránce práv, nikoliv jeho evropský protějšek. Společným znakem českého i evropského veřejného ochránce práv je doporučující a tedy soudně nevymahatelný charakter jeho rozhodnutí, kterým uzavírá projednávanou stížnost. I přes chybějící právní závaznost konečného rozhodnutí veřejných ochránců práv je však míra dobrovolného splnění navrhovaných doporučení velmi vysoká, takže odpadá případný další krok spočívající v exekuci, který je častý v případě soudního řízení, pokud rozsudek vynesený

20

19 20 21 22 23

Viz §7 odst. 2 zákona. Viz §20 odst. 2 písm. b) zákona. SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2001, str. 43. Veřejný ochránce práv. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv 2011, Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2012, str. 96. Pro srovnání lze uvést, že slovenský úřad veřejného ochránce práv poskytuje ve své Zprávě o činnosti (obdoba Výroční zprávy českého veřejného ochránce práv) z března 2011 daleko podrobnější údaje o činnosti Evropské sítě veřejných ochránců práv. Viz strana 71 Zprávy [online] [cit. 2012-04-25]. Dostupná z: http://www.vop.gov.sk/files/File/spravy_o_ cinnosti/Sprava_marec_2011.pdf.


v nalézacím řízení není splněn dobrovolně.

3 Síť SOLVIT Název sítě SOLVIT vznikl spojením dvou anglických slov „solve“ a „it“, a znamená tedy doslovně „vyřeš(te) to“. Jedná se o systém pro online řešení sporů při aplikaci pravidel vnitřního trhu. Právním základem pro vytvoření SOLVIT není žádný závazný právní předpis. Jeho vytvoření a fungování vychází z doporučení Komise C(2001)3901 o účinném řešení sporů na vnitřním trhu („SOLVIT“)24 a z doporučení Komise ze dne 7. prosince 2001 o zásadách pro používání sítě SOLVIT.25 SOLVIT je přístupný bezplatně ve všech členských státech EU a zemích Evropského hospodářského prostoru s účinností od července 2002. Mohou se na něj obracet fyzické i právnické osoby v přeshraničních sporech s vnitrostátními orgány jiného členského státu (např. přístup k veřejným zakázkám, překážky při uvádění zboží a služeb na trh v jiném členském státě EU, vrácení DPH zaplacené v jiném členském státě EU apod.).26 V České republice spravuje síť SOLVIT Ministerstvo průmyslu a obchodu. Při řešení sporu spolupracuje domácí centrum sítě SOLVIT s odpovědným centrem SOLVIT v zahraničí, přičemž cílové lhůty pro vyřešení problému činí deset týdnů. České centrum SOLVIT mohou kontaktovat podnikatelé v českém jazyce neformálním způsobem, faxem, telefonicky, emailem popř. vyplněním online formuláře na internetové stránce http://ec.europa.eu/solvit/site/index_cs.htm. Pokud podnikatelům centrum SOLVIT nedokáže pomoci, pokusí se navrhnout jiný způsob řešení jejich problému nebo sporu.27 Podle sdělení českého centra SOLVIT ze dne 18.08.2008 „SOLVIT vede v žebříčku úspěšnosti při řešení problémů českých podnikatelů v zahraničí. Neformální komunikace s administrativou členských států EU se zdá být nejúčinnějším řešením problémů českých podnikatelů v zemích EU.“28 České centrum SOLVIT je výslovně uváděno i ve výroční zprávě monitorující činnost všech center SOLVIT za rok 2010 v souvislosti s projednáváním většího počtu případů týkajících se podnikatelů ve srovnání s jinými zúčastněnými státy. Tento údaj je připisován skutečnosti, že české centrum SOLVIT slouží současně jako vnitrostátní kontaktní místo pro produkty,29 které informuje podnikatele o technických normách použitelných na vybrané produkty. Příklady úspěšně vyřešených problémů mezi podnikateli a státními orgány z jiného členského státu se týkají zejména uznávaní odborné kvalifikace a prodlení při vracení DPH českým subjektům polskými orgány daňové správy. Vzhledem k tomu, že fungování sítě SOLVIT je založeno na spolupráci mezi orgány státní správy jednotlivých participujících států, není řešení navrhované

24 25 26

27 28 29

KOM(2001)0702. Úř. věst. L 331, 15.12.2001, str. 79. Ve výroční zprávě o fungování sítě SOLVIT za rok 2010 byly identifikovány jako hlavní problémové oblasti pro podnikatele na vnitřním trhu volný pohyb zboží, služeb a zdanění (12% všech případů). I přes relativně nízký počet případů týkajících se podnikatelů došlo v roce 2010 k výraznému nárůstu řešených sporů souvisejících s volným pohybem služeb o 30% z 28 na 37 případů. Nevyřešené případy vyžadovaly legislativní změnu v těch členských státech, jejichž provedení směrnice o službách bylo opožděné. U volného pohybu zboží byl zaznamenán ve srovnání s rokem 2009 dokonce nárůst případů o 64%. Uvedená Výroční zpráva je k dispozici v elektronické podobě na: http://ec.europa. eu/solvit/site/docs/solvit_2010_report_en.pdf [cit. 2012-12-02]. http://ec.europa.eu/solvit/site/about/index_en.htm [cit. 2012-12-02]. http://www.mpo.cz/dokument48866.html [cit. 2012-12-02]. European Commission, Internal Market and Services. SOLVIT 2010 Report, str. 12.

21

Nicole Grmelová

sítí SOLVIT pro zúčastněné subjekty právně závazné, v praxi však bývá bez obtíží akceptováno. Podle Výroční zprávy Evropské komise o aplikaci práva EU za rok 2010 činí míra dobrovolného splnění doporučení sítě SOLVIT 90% a průměrná délka řešení sporu pouhých deset týdnů.30

4 Síť pro mimosoudní řešení finančních sporů (FIN-Net) Tato síť byla spuštěna v únoru 2001 pro spory týkající se finančních služeb.31 Kromě členských států EU má tato síť své zastoupení také v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandě. Právní základ pro fungování tohoto alternativního nástroje řešení sporů představuje v současné době směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu.32 Uvedená směrnice byla provedena do českého právního řádu mimo jiné novelizací zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, kterým byla implementována už dřívější směrnice EU ve stejné oblasti. Český zákonodárce se však rozhodl neomezit pravomoc finančního arbitra pouze na přeshraniční finanční spory, ale rozšířil jeho působnost také na čistě vnitrostátní finanční spory. Pravomoc finančního arbitra je vymezena v § 1 uvedeného zákona, v platném znění, následovně: K rozhodování sporů mezi a) poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb, b) vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz, c) věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, d) investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu, je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“). Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu. Činnost finančního arbitra se týká podnikatelů jak v jejich aktivní roli klientů finančních institucí, tak v jejich pasivní roli jakožto úvěrových institucí, na jejichž (ne)činnost si mohou navrhovatelé stěžovat. Na rozdíl od předchozích mechanismů mimosoudního řešení sporů však mohou být důsledky řízení před finančním arbitrem v případě, že nedojde ke smírnému vyřešení sporu, o které finanční arbitr vždy přednostně usiluje, daleko tíživější. Nález vydaný finančním arbitrem totiž představuje exekuční titul za podmínek §17 citovaného zákona, podle kterého je doručený nález v právní moci, pokud jej již nelze napadnout námitkami. Nález je soudně vykonatelný podle občanského soudního řádu, jakmile uplyne lhůta k plnění. Není-li v nálezu

22

30 31 32

Evropská komise. Dvacátá osmá zpráva Komise o kontrole uplatňování práva EU (2010). KOM(2011)0588 v konečném znění, str. 11. HARDEN, I. When Europeans Complain. The Work of the European Ombudsman. In DASHWOOD, A; SPENCER, J. (eds.) The Cambridge Yearbook of European Legal Studies, 2000. Vol. III, Oxford: Hart Publishing, str. 199-237. ISBN 7-84113-361-2, str. 205. Úř. věst. L 319, 5.12.2007, str. 1.


stanovena lhůta k plnění, je nález vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

5 Shrnutí S výjimkou evropského veřejného ochránce práv nevykazuje žádný z nástrojů mimosoudního řešení sporů analyzovaných výše „ústavní zakotvení“ v primárním právu EU. O uvedení přehledu těchto mechanismů přímo v primárním právu usiloval evropský veřejný ochránce práv v souvislosti s přípravou návrhu evropské ústavy, který však nebyl schválen.33 Uvedené nástroje mimosoudního řešení sporů byly vytvořeny jak na základě závazných pramenů (směrnice)34 tak na základě nezávazných pramenů sekundárního práva (např. doporučení Komise v případě sítě SOLVIT). V praxi se však zdá, že nástroje napomáhající mimosoudnímu řešení sporů mohou být velice efektivní i v případě, že postrádají jakýkoliv „ústavní“ či „zákonný“ základ pro svoji existenci, jak prokazuje například úspěšné řešení sporů prostřednictvím sítě SOLVIT.

6 Závěr Autorka se domnívá, že Evropská komise navrhuje příliš mnoho nových nástrojů, aniž by veřejnost dostatečně informovala o stávajících mechanismech mimosoudního řešení sporů. Jako příklad z nedávné praxe Evropské komise odpovídající této tendenci lze uvést zavedení nového portálu s anglickým názvem „European eJustice Portal“,35 který obsahuje dílčí informace o soudním systému členských států a o mediaci, čímž de facto duplikuje stejné informace dostupné již delší dobu prostřednictvím Evropského soudního atlasu.36 O jakýchkoliv dalších prostředcích mimosoudního vymáhání práva, popř. poskytování informací týkajících se práva EU však tento nový portál mlčí. Na rozdíl od Evropské komise se propagační činnosti mimosoudních mechanismů řešení sporů věnuje s daleko větším úsilím evropský veřejný ochránce práv, který v roce 2011 publikoval ve všech úředních jazycích Evropské unie informační brožurku s názvem „Problémy s EU? Kdo Vám může pomoci?“.37 V této patnáctistránkové publikaci se snaží úřad evropského veřejného ochránce práv podat alespoň základní přehled o vlastní činnosti, ale také o působnosti Evropské sítě veřejných ochránců práv, Petičního výboru Evropského parlamentu, Evropské komise, Evropského inspektora ochrany údajů, sítě SOLVIT, Evropských spotřebitelských center i poradenských portálů Your Europe a Europe Direct. Informovanost veřejnosti o alternativních mechanismech řešení sporů rozšiřuje také interaktivní

33 34 35 36 37

SÖDERMAN, J. The Early Years of the European Ombudsman. In THE EUROPEAN OMBUDSMAN ET AL, The European Ombudsman. Origins, Establishment, Evolution. Commemorative volume published on the occasion of the 10th anniversary of the institution, Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 90-102. ISBN 92 95022 85-8, str. 103. Síť FIN-Net vznikla na základě výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES. https://e-justice.europa.eu/home.do?action=home [cit. 2012-12-02]. Evropský soudní atlas je k dispozici na internetových stránkých generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost. Uvedená publikace je k dispozici na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv v elektronické podobě. V tištěné podobě ji lze bezplatně objednat prostřednictvím služby EU Bookshop.

23

Nicole Grmelová

průvodce na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv. Podle Výroční zprávy Evropské komise o uplatňování Listiny základních práv EU za rok 2011 se jedná o velice užitečný nástroj, který využilo v uvedeném roce 22 000 jednotlivců. Interaktivní průvodce „odfiltroval“ 80% nepřípustných stížností. Ze zbývajících případů spadalo v roce 2011 přibližně 1300 věcí do kompetence Evropské sítě veřejných ochránců práv a pouze 700 případů do působnosti evropského veřejného ochránce práv.38

Literatura Diamandouros, N. Reflections on the Future Role of the Ombudsman in a Changing Europe, In European Ombudsman et al, The European Ombudsman: Origins, Establishment, Evolution. Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 217-232. ISBN 9295022-85-8. Harden, I. When Europeans Complain. The Work of the European Ombudsman. In Dashwood, A; Spencer, J. (eds.) The Cambridge Yearbook of European Legal Studies, 2000. Vol. III, Oxford: Hart Publishing, str. 199-237. ISBN 7-84113-361-2. Hoyo Rodrigo, J. El defensor del pueblo europeo, In Álvaro Conde, E.; GARRIDO MAYOL, V. (eds.) Comentarios a la Constitución Europea, Valencia: Tirant la Blanch, 2004, str. 1295-1315. ISBN 8484562336. Sládeček, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2001. Söderman, J. The Early Years of the European Ombudsman. In The European Ombudsman et al, The European Ombudsman. Origins, Establishment, Evolution. Commemorative volume published on the occasion of the 10th anniversary of the institution, Luxembourg: OPOCE, 2005, str. 90-102. ISBN 929502285-8.

38 European Commission. Directorate General for Justice. 2011 Report on the Application of the EU Charter of Fundamental Rights. Luxembourg: OPOCE, 2012, str. 73.

24


25

Josef Taušer Josef Malý

Audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví a jeho využití při ocenění nehmotných aktiv Intellectual Property Audit and Valuation of Intangible Assets Josef Malý, Josef Taušer Vysoká škola ekonomická v Praze

Abstakt Článek se zabývá možnostmi oceňování nehmotných aktiv s využitím informací získaných v rámci tzv. auditu průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Jde o metodu, kterou lze využít k získání a utřídění informací o nehmotném majetku, jímž firma disponuje. Audit je prováděn v rámci interview s předními technology, právníky a komerčními specialisty firmy. Jejich odpovědi jsou ukládány do databáze. Takovým způsobem prováděný audit musí mít nutně subjektivní charakter, protože je založen na názorech konkrétních osob. Objektivní data týkající nehmotných aktiv mohou však být získána na základě jejich bodového ocenění, které získáme algoritmickým prováděním některých postupů umožňujících určení technologického a tržního potenciálu jednotlivých prvků průmyslového vlastnictví.

Abstract Article analyses and discusses the role of intellectual property audit in valuation of intangible assets. It is a method to acquire and sort out the information on intellectual property of the company. Audit is based on qualitative interviews with technology specialist, lawyers and commercial specialists of the company. Although the interviews provide us with highly subjective data, there are also methods and approaches which enable us to get more objective and comparable information based on patent scores, technology scores and market scores.

Klíčová slova Oceňování nehmotných aktiv, audit duševního vlastnictví, patenty, licence, technologický potenciál

Keywords Valuation of intangible assets, IP audit, patent score, technology score

26

Audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví a jeho využití při ocenění nehmotných aktiv Intellectual Property Audit and Valuation of Intangible Assets

1 Úvod Oceňování nehmotného majetku je velmi potřebné zejména při přípravě akvizice firmy. Určujeme „vnitřní sazbu licenčních poplatků“, které mají odrážet přínos nehmotného majetku k hodnotě firmy, jež je předmětem akvizice. Máme-li provést ocenění jednoho nebo jen několika prvků nehmotného majetku, jednoho nebo několika patentů, lze k tomuto ocenění využít řady známých metod nebo přístupů.1 Je-li nutno připravit ocenění celé řady prvků průmyslového a jiného duševního vlastnictví, jde o úkol podstatně náročnější, a to z hlediska vynaložených finančních prostředků i času, který je nutno tomuto ocenění věnovat. Je však možno využít zjednodušený přístup a určit hodnotu každého prvku průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Cílem této statě je analyzovat možnosti ocenění nehmotného majetku s využitím tzv. auditu průmyslového a jiného duševního vlastnictví.

2 Faktory, které ovlivňují hodnotu nehmotného majetku Při oceňování nehmotných statků jsou významné zejména následující veličiny: 1. Velikost a růst trhu, na kterém jsou prodávány výrobky či služby, v nichž jsou využita technická řešení chráněná patenty, užitnými a průmyslovými vzory firmy. 2. Určení tržního podílu, který zaujímají na trhu výrobky a služby, v nichž jsou využita technická řešení chráněná patenty, užitnými a průmyslovými vzory firmy. 3. Stanovení dodatečné hodnoty, kterou vytváří nehmotný majetek zvýšením přínosů nebo poklesem nákladů u firmy. 4. Určení podílu poskytovatele licence na přínosech nabyvatele licence. Výše uvedené veličiny 1 až 4 mohou být promítnuty do dvou stupnic, jimiž lze popsat komerční hodnotu příslušného průmyslového vlastnictví: 1. Technologický potenciál průmyslového vlastnictví. 2. Tržní potenciál průmyslového vlastnictví. Vyspělé průmyslové vlastnictví, zejména technická řešení uplatněná na příslušných finálních výrobcích či ve službách mají značný potenciál k tomu, aby firma zaujala se svými produkty vyšší podíl na trhu. Majitel takovéhoto vlastnictví má mnohem silnější vyjednávající pozici s potenciálním nabyvatelem licence. Vysoce kvalitní průmyslové vlastnictví stimuluje růst veličin uvedených v bodech 2 – 4. Vysoký podíl na trhu se vztahuje k veličině 1. Graficky můžeme vyjádřit technologický a tržní potenciál každého prvku průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Takovým způsobem můžeme získat hlubší pohled na jednotlivé prvky tohoto vlastnictví, zejména na jeho přínos k vytváření dodatečné hodnoty pro firmu. Grafické znázornění rovněž odhalí, které prvky tohoto vlastnictví vyžadují další péči, aby dodatečnou hodnotu začaly vytvářet, a také na ty, které je nutno z portfolia firmy nějakým způsobem vyloučit. Grafické vyjádření se sestává ze čtyř částí – kvadrantů, jak je ukázáno na obrázku níže. 1

MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy,know-how, ochranné známky. 1.vydání, Praha:C.H.Beck,2002

27


Graf 1. – Technologický a tržní potenciál prvků průmyslového vlastnictví

Zdroj: Vlastní zpracování Horní pravý kvadrant ukazuje klastry s vysokým technologickým a tržním potenciálem. Tyto klastry jsou schopny napomoci k vytvoření značné dodatečné hodnoty. V mnoha případech jsou tyto klastry spojeny se základním sortimentem výrobků a služeb, se kterými firma vstupuje na trh. Poskytnutí licence k prvkům z těchto klastrů by mělo být spíše výjimečné. Licence by měla být poskytnuta pouze na teritoria, na která firma se svými výrobky a službami nemůže z různých důvodů vstoupit. Klastry, které nalezneme ve spodním pravém kvadrantu, jsou charakteristické vysokou technologickou vyspělostí, kterou se však dosud nepodařilo uplatnit ve výrobcích nebo službách na trhu. Na tyto tržní mikrosegmenty by se měla firma zaměřit anebo uvažovat o prodeji licence. Horní levý kvadrant ukazuje, že výrobky a služby, které firma prodává, zaujímají na trhu významnou pozici, avšak postrádají jistou technologickou vyspělost. Firma by měla uvažovat o investicích do tohoto průmyslového vlastnictví a měla by se pokusit přesunout tyto klastry do pravého horního kvadrantu. Nemá-li firma k dispozici finanční prostředky na takové investice, měla by uvažovat o vytvoření strategické aliance s vhodným partnerem či o vhodné struktuře financování takové investice. Klastry z horního levého kvadrantu je možno rovněž bezplatně postoupit jiným institucím. Výhody tohoto postupu je možno spatřovat především v příznivém průběhu cash flow, protože firma bude zcela jistě platit nižší daně. Klastry ve spodním levém kvadrantu představují nízký technologický i tržní potenciál. Tuto skutečnost je třeba nejprve prověřit. Je-li tomu opravdu tak, pak je možno tyto klastry či jejich jednotlivé prvky rovněž věnovat jiným institucím. Nyní je zřejmé, jak může grafické znázornění napomoci řídícím pracovníkům v rozhodnutích, která by měla vést k vytvoření dodatečné hodnoty pro firmu.

28


3 Získání vstupních dat V další stati se budeme věnovat tomu, jak získáme vstupní veličiny pro grafické znázornění. Základním nástrojem je zde tzv. audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Informace získané z provedeného auditu, a zejména bodové hodnocení přiřazené k jednotlivým patentům (patent score) mají subjektivní i objektivní povahu. Využijeme jich ke kalkulaci tržního potenciálu každého klastru. Agentura Standard and Poor´s sestavila ke stanovení bodového hodnocení technologií (technology score) následující rovnici: TS = K1 (bodové ohodnocení získané z databáze) + K2 ( bodové ohodnocení patentů) Audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví obsahuje i stanoviska expertů, která jsou vždy subjektivní. Databáze, v níž jsou uloženy a setříděny všechny dostupné informace o průmyslovém a jiném duševním vlastnictví firmy, mohou pomoci k vyhledání potenciálního nabyvatele licence, mohou zobrazit i probíhající porušování patentů, poskytnout údaje o alternativních technologiích, o rozsahu patentových nároků, uvést alternativní odvětví v průmyslu, zemědělství či ve službách, v nichž by bylo možno průmyslové vlastnictví využít, charakteristiku trhů i naznačit problémy, které jsou technická řešení schopna vyřešit. Mohou shrnout všechna důležitá data o průmyslovém a jiném duševním vlastnictví tak, abychom mohli určit technologický potenciál (technology score) pro každý klastr. Technologický potenciál (bodové hodnocení technologie) odvozený z databáze určíme tak, že každému poli v databázi přiřadíme určitý počet bodů. Např. 30 bodů přiřadíme databázovému poli, které se týká možného porušování patentů, a to za situace, když dotazovaní experti jsou toho názoru, že jeden či více patentů v klastru je porušováno třetími osobami. 20 bodů je přiřazeno poli nazvaném patentové nároky, jsou-li dotazovaní experti přesvědčeni, že patentové nároky (patent claims) v patentech, které jsou součástí klastru, jsou formulovány příliš široce. 10 bodů může být přiděleno, prohlásí-li dotazovaní experti, že existují firmy, které by o uvedené patenty v klastru měly zájem, či existují trhy, které by bylo možno s využitím průmyslového a jiného duševního vlastnictví obsaženého v klastru oslovit. 40 bodů udělíme, obsahuje-li klastr významné knowhow. Je využito specifického algoritmu, který je určen v závislosti na druhu informací, které jsou považovány za nejvíce relevantní. Analýza citlivosti (sensitivity analysis) může být využita ke zpřesnění algoritmu. Analýza citlivosti se obecně pokouší určit rozhodující klíčové proměnné faktory, které rozhodují o příznivém nebo nepříznivém vývoji daného jevu. Určíme: 1. závislost zkoumaného jevu na faktorech, které jej ovlivňují, 2. nejpravděpodobnější hodnoty těchto faktorů, 3. změněné hodnoty těchto faktorů a jejich vliv na daný jev (za předpokladu neměnnosti ostatních faktorů.), 4. nejvýznamnější faktor a naopak nejméně citlivý faktor pro průběh daného jevu.

29


4 Bodové hodnocení Databáze vytvořená po provedeném auditu průmyslového a jiného duševního vlastnictví nám poskytne dostatek informací ke stanovení či úpravě technologického potenciálu – bodového ohodnocení technologie (technology score). Bodové ohodnocení patentů (patent score), do něhož jsou promítnuty četné informace, jako např. počet vydaných patentů, počet vydaných patentů za poslední 2 roky, charakter těchto patentů či údaje o jejich vlastnících, zejména jedná-li se o tzv. společné patenty. Bodové ohodnocení patentů má objektivní povahu. Není tedy závislé na názorech příslušných expertů, ale na objektivně zjistitelných skutečnostech. Vztah klastrů k jednotlivým trhům lze znázornit graficky. Vztah klastrů k jednotlivým trhům musí být ovšem zachycen ještě před tím, než začneme určovat bodové ohodnocení jednotlivých trhů. Opět využijeme informace, které jsme shromáždili v průběhu provádění auditu, a informace, které jsou běžně dostupné. Jednotlivé body na obrázku znázorňují bodové ohodnocení technologie a bodové ohodnocení trhu pro každý prvek průmyslového a jiného duševního vlastnictví nebo klastr. Takto sestavené grafické schéma představuje nástroj k vytvoření modelu, s jehož pomocí určíme bodové ohodnocení jednotlivých trhů (market score). Patentová analýza může vyústit ve zjištění, že je možné využití technických řešení i v dalších tržních segmentech. Informace z databáze získané auditem průmyslového a duševního vlastnictví mohou být kvantifikovány. Bodové ohodnocení trhů (market score, MS) je odvozeno z následujícího algoritmu: MS = Patentová aktivita x vědeckovýzkumný „patentový“ trend. Musejí však platit dva předpoklady: 1. Patentová aktivita má vztah k výzkumu a vývoji dané firmy. 2. Výzkum a vývoj v dané firmě je nasměrován na výrobky či služby, s nimiž firma hodlá vstoupit na nově vznikající trhy či na trhy rozsáhlé. V USA pro většinu odvětví v průmyslu platí, že firmy se stejným nebo podobným zaměřením vydávají přibližně stejné prostředky do výzkumu a vývoje, aby získaly na nové technické řešení patent. Jedná se o prostředky v rozmezí jednoho až pěti miliónů USD na jeden patent. Jedná-li se o trh, na němž se uplatňují výrobky nebo služby jednoho průmyslového odvětví a na těchto výrobcích či službách jsou uplatněna technická řešení, na která bylo ročně uděleno 1 000 patentů, lze odhadnout, že výdaje na výzkum a vývoj v tomto odvětví činily jednu až pět miliard USD. Firmy investují prostředky do výzkumu a vývoje s cílem získat technologie, které budou využity na výrobcích či ve službách, od nichž se očekává, že budou v budoucnu generovat značné příjmy. V odvětví firmy vynakládají jisté procento ze svých příjmů na aktivity v oblasti výzkumu a vývoje. Toto procento nám umožňuje zjistit, jaké příjmy očekávají. Investuje-li firma do výzkumu a vývoje ročně 100 mil. USD, což představuje 5 procent jejích příjmů, lze usoudit, že očekává od výrobků či služeb, v nichž jsou výsledky výzkumu a vývoje uplatněny, roční tržby 30


ve výši alespoň 2 miliardy USD. Jakmile jsou tato čísla určena, znamená to, že je určen i počet patentů, které je třeba v daném čase získat k tomu, aby produkty, chráněné těmito patenty, výše uvedené tržby zajistily. Patentová aktivita je důležitá jak pro příslušné klastry, tak i pro trhy či tržní segmenty. Pro jistá technická řešení jsou v databázi vyhledány počty již udělených patentů v určitém čase. Na základě patentové aktivity v minulosti lze plánovat patentovou aktivitu do budoucna. Takovým způsobem získáme představu i o trendech v investování do výzkumu a vývoje. Lze usuzovat, že klesají-li počty udělovaných patentů, klesají rovněž výdaje na výzkum a vývoj. Tento trend ukazuje, že tržní segmenty se zmenšují nebo dokonce mizí. Roste-li počet udělovaných patentů, rostou zcela jistě i výdaje na výzkum a vývoj, a trh, na němž jsou prodávány produkty, chráněné těmito patenty, se zřejmě zvětšuje. Trend v patentové aktivitě představuje významný faktor při zjišťování bodového ohodnocení trhů. Podrobně jsou otázky kvality jednotlivých patentů i patentové aktivity rozebrány ve statích IPRoadmap to Value2 a How to Make Investors Understand the Value of IP Assets3 z časopisu Les Nouvelles, Journal of Licensing Executives Society.

5 Závěr Jednou z metod, kterou lze využít k získání a utřídění informací o nehmotném majetku, jímž firma disponuje, je provedení auditu nehmotného majetku. Tento audit je prováděn v rámci interview s předními technology, právníky a komerčními specialisty firmy. Jejich odpovědi jsou ukládány do databáze. Takovým způsobem prováděný audit musí mít nutně subjektivní charakter, protože je založen na názorech konkrétních osob. Objektivní data týkající se patentů mohou však být získána na základě jejich bodového ocenění, které získáme algoritmickým prováděním některých postupů. Využití těchto algoritmů vede ke zjištění například licenčního potenciálu příslušného patentu(ů) v podobě jejich bodového ohodnocení. Do tohoto bodového ohodnocení je promítnut počet citací příslušného patentu, doba jeho platnosti včetně celé řady běžně dostupných informací. Zjištění výše bodového ohodnocení patentů firmy vede i ke stanovení licenčního potenciálu patentového portfolia firmy. Licenční potenciál patentového portfolia firmy je dán např. výši příjmů, které komercializace tohoto portfolia může přinášet. Výsledky auditu i výše bodového ohodnocení představují významný zdroj informací k přípravě plánu, jehož cílem je získání dodatečné hodnoty z efektivního využití patentového portfolia firmy. Získaná data je nutno připravit do také podoby, aby mohla sloužit řídícím pracovníkům ke správným rozhodnutím. Zpracování těchto dat však může být velmi obtížné, zejména z hlediska metodologického. Patentová aktivita je proto důležitá jak pro příslušné klastry, tak i pro trhy či tržní segmenty.

2 3

DRINKWATER, D.: IP Roadmap to Value, In Les Nouvelles, Journal of the Licensing Executives Society March 2003, s. 27-30 FABRY, B., ERNST, H.: How to Make InvestorsUnderstandtheValueof IP Assets In Les Nouvelles, Journal of the Licensing Executives Society,Volume XL No. 4, December 2005

31


V mnoha případech tvoří patentové portfolio společně s know-how, s ochrannými známkami a dalšími prvky průmyslového a jiného duševního vlastnictví ochranu předmětné technologie. V takovém případě užíváme termín „svazek“ průmyslového a jiného duševního vlastnictví, svazek neboli klastr. K jeho vymezení často vede audit průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Dynamická tržní matice zachycuje ve schématu klastry na vertikální ose a trhy na ose horizontální a představuje nástroj k vytvoření modelu, s jehož pomocí určíme bodové ohodnocení jednotlivých trhů (market score). Tuto tabulku můžeme považovat za matici odrážející vztah mezi klastry a trhy. Patentová analýza může vyústit ve zjištění, že je možné využití technických řešení i v dalších tržních segmentech. Informace z databáze získané auditem průmyslového a duševního vlastnictví mohou být kvantifikovány. Pro jistá technická řešení jsou v databázi vyhledány počty již udělených patentů v určitém čase. Na základě patentové aktivity v minulosti lze plánovat patentovou aktivitu do budoucna. Bodové ohodnocení tržních segmentů je odvozeno z algoritmu, v rámci kterého bereme v úvahu jak patentovou aktivitu, tak vědeckovýzkumný trend.

Literatura Drinkwater, D.: IP Roadmap to Value, In Les Nouvelles, Journal of the Licensing Executives Society, March 2003, str. 27-30 Fabry, B., Ernst, H.: How to Make Investors Understand the Value of IP Assets In Les Nouvelles, Journal of the Licensing Executives Society, Volume XL No. 4, December 2005. Granstrand, O. - Holgersson, M.: Innovation and Intellectual Property Cases – Cases in Management, Economics, Law and Technology, Chalmers University of Technology, Sweden 2011. JAZAIRY, A. Impact of Collaborative Innovations on Intellectual Property and Future Trends in Intellectual Property. In Les Nouvelles, September 2012 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2002 MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2003, str. 18. Tento příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze MSM6138439909 „Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky“.

32


33

Petr Valenta

Zastřený pracovní poměr – „švarcsystém“ Undeclared employment – „švarcsystém“ Petr Valenta Hospodářská komora České republiky

Abstakt Článek přibližuje některé aspekty týkající se nelegálního zaměstnávání v České republice, konkrétně zastřeného pracovního poměru, označovaného často také jako „švarcsystém“. Tato problematika se stala v poslední době poměrně diskutovaným tématem, a to především kvůli změnám v legislativě, kde je od začátku roku 2012 zastřený pracovní poměr explicitně označen jako nelegální, dále v souvislosti se zvýšenými sankcemi, které za porušení předpisů v této oblasti nově hrozí, a také s větší četností kontrol příslušných správních úřadů, které v souvislosti s touto problematikou probíhají. Cílem článku je proto stručně vymezit legislativní pozadí této problematiky, přiblížit konkrétní požadavky, které jsou v tomto ohledu orgány státní správy po zaměstnavatelích požadovány a shrnout konkrétní doporučení, která by zaměstnavatelé v této oblasti měli vzít v praxi v potaz. Článek dále shrnuje pohled na zastřený pracovní poměr z hlediska daňové problematiky, v rámci které je toto téma diskutováno již delší dobu, a v článku je na několika příkladech ilustrována i poměrně rozsáhlá judikatura rozvíjející dílčí aspekty této problematiky, která se postupně vytvořila.

Abstract The article is focused on some specific aspects related to illegal employment in the Czech Republic, namely specific kind of undeclared employment, often known as “švarcsystém”. This issue has recently become quite a hot topic, mainly due to changes in legislation, where from the beginning of 2012 the undeclared employment is explicitly marked as illegal, considering also the context of increased sanctions for violation of the regulations and with more frequent inspections of the relevant authorities. The aim of this article is therefore to briefly define the legislative background of this issue, present the specific necessities in this regard required by government from employers and summarize specific recommendations that employers in this area should take into account in practice. This article also deals with undeclared employment from the point of view of tax issues, in which relation this topic has been discussed for some time and on a few examples is also illustrated case law laying down partial aspects of the issue that has gradually developed.

Klíčová slova Právo zaměstnanosti, pracovní poměr, nelegální zaměstnávání, zastřený pracovní poměr

Keywords Labour law, employment, illegal employment, undeclared employment

34

Zastřený pracovní poměr – „švarcsystém“ Undeclared employment – „švarcsystém“

1 Úvod Za zastřený pracovní poměr – „švarcsystém“ je obecně označována situace, kdy existuje mezi zaměstnavatelem a fyzickou osobou obchodněprávní, nebo jiný obdobný vztah, na základě něhož je však vykonávána závislá práce. Z pohledu pracovního práva jde o nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou.1 Nejčastěji jde o situaci tzv. „zaměstnání na živnostenský list“, tedy případ, kdy je určitá pracovní činnost naplňující znaky závislé práce vykonávána na základě obchodněprávního vztahu podnikatel-podnikatel. Tuto situaci si do doby, než byla řešena legislativně a následně i mediálně v řadě případů dotčení „zaměstnanci“ pracující na živnostenský list ani sami neuvědomovali.

2 Pojem zastřený pracovní poměr a závislá práce v českém právu Samotný pojem „závislá práce“ je definován v § 2 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce,2 jako práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být dále vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Zákoník práce dále v § 3 ukládá, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (není-li upravena zvláštními právními předpisy, jako je například zákon o služebním poměru). Základními pracovněprávními vztahy jsou pak podle zákoníku práce pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Naplňuje-li tedy určitá činnost znaky závislé práce, neměla by být vykonávána na základě obchodněprávního vztahu (na živnostenský list) ale v řádném pracovněprávním vztahu. Tímto však nejsou běžné obchodněprávní či občanskoprávní vztahy nijak dotčeny a nenaplňujíli výše uvedené znaky závislé práce, je možné je bez jakýchkoliv omezení vykonávat. Jejich nejčastějším modelem mohou být různé jednotlivé či opakující se zakázky, například různé druhy outsourcingu, či dočasná výpomoc ve stavebnictví anebo zemědělství (více k této problematice viz část judikatura). Je však třeba si také uvědomit, aby příslušná činnost, nejde-li pouze o nahodilou činnost, vykazovala znaky podnikání dané příslušnými právními předpisy a byla také jako podnikání realizována. Příslušnými právními předpisy je v tomto případě především zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník,3 podle kterého se dle § 2 podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podobná je i definice živnosti upravená v § 2 zákona 455/1991 Sb., živnostenského zákona,4 kterou se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

1 2 3 4

Stanovisko k nové definici nelegální práce [online]. 2012 [cit. 2012-10-01]. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/vyklady/svarcsystem Zákon č. 262/2006 Sb., ze dne 21. dubna 2006, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., ze dne 5. listopadu 1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 455/1991 Sb., ze dne 2. října 1991, živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů

35

Petr Valenta

Švarcsystém, tedy výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, je dle § 5 písm. e), bod 1 zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,5 s účinností od 1. ledna 2012 považován za nelegální a je posuzován jako přestupek. Zároveň byly citelně zvýšeny pokuty, které za vykonávání této činnosti hrozí. U fyzických osob, které závislou práci vykonávají, hrozí postih až do výše 100 000 Kč podle § 139 odst. 3, písm. c) zákona o zaměstnanosti. Právnickým osobám, které výkon nelegální práce umožní, pak hrozí podle § 140 odst. 4 zákona o zaměstnanosti pokuta až do výše 10 000 000 Kč, nejméně však 250 000 Kč. Do problému se švarcsystémem se z pozice „zaměstnavatele“ může dostat jak právnická osoba vystupující jako zaměstnavatel, tak fyzická osoba (OSVČ) vystupující jako zaměstnavatel a v teoretickém případě i fyzická osoba nepodnikající, která může jako zaměstnavatel také figurovat. Naopak v roli „zaměstnance“ se do problémů se švarcsystémem může dostat pouze fyzická osoba, obchodní společnost v žádném případě.

3 Povinnost předložit příslušné smluvní dokumenty Podle § 136 zákona o zaměstnanosti je zároveň právnická nebo fyzická osoba povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat (tedy příslušné pracovní smlouvy či dohody). Tyto doklady musí být podle současné právní úpravy písemné, jinak jsou neplatné. Jejich nepředložení v průběhu případné kontroly je pak dle pokynu generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce6 zaznamenáno jako výkon nelegální práce podle příslušných ustanovení zákona o zaměstnanosti. Toto opatření pak bylo ještě tiskovou zprávou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR7 upřesněno tak, že každý zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že na jeho pracovištích pracují pouze lidé, kteří mají řádně uzavřený pracovní poměr, nebo dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti. To se týká i detašovaných pracovišť jako je například stavba či pole. V případě stálých provozoven může existenci příslušné smlouvy prokázat sám zaměstnavatel, který bude mít příslušné doklady k dispozici. K výraznému posunu však došlo následně v otázce výše uvedené velmi kontroverzní absolutní nemožnosti dodatečného prokázání existence pracovně právního vztahu. Došlo ke všeobecné shodě, na základě které byla akceptována možnost dodatečného prokázání řádného pracovního vztahu ve správním řízení. Jako důkazní prostředek by měla stačit nejenom pracovní smlouva, či dohoda, ale i prokázání řádných odvodů pojistného za příslušné zaměstnance, kopie výplatních pásek a podobně, neboť dříve avizovaná nemožnost prokázání dané skutečnosti postrádala logičnosti, například v případech, pokud si zaměstnanec příslušnou smlouvu vzít pouze

36

5 6 7

Zákon č. 435/2004 Sb., ze dne 13. května 2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Metodický pokyn generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce č. 01/2012 ze dne 31. března 2012 [online]. 2012 [cit. 2012-10-01]. Státní úřad inspekce práce. Dostupné z: http://www.suip.cz/_files/suipfeefeadbe0c28e543c18f7810ea6f30c/mgi-01_2012_pokyn-%C2%A7-136-zamestnanost.pdf Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 3. dubna 2012, Bezpodmínečná povinnost právnické nebo fyzické osoby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu [online]. 2012 [cit 2012-10-01]. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12728/ tz_030412a2.pdf


zapomněl. V takovémto případě dodatečně prokázané existence řádného pracovněprávního vztahu pak není daná skutečnost posuzována jako neprokázaný pracovněprávní vztah, ale pouze jako administrativní pochybení.8 Vzhledem k tomuto se doporučuje, aby všichni zaměstnanci a osoby vykonávající činnost na základě dohod konaných mimo pracovní poměr měli u sebe k dispozici kopie příslušných smluv vždy. U osob, které realizují závazky z obchodněprávních, či jiných vztahů tato povinnost ze zákona nevyplývá, ale s ohledem na předcházení případných problémů se doporučuje, aby byly schopny doložit existenci daného právního vztahu příslušnými smlouvami či jinými dokumenty také.

4 Jak je možné se zastřenému pracovnímu poměru vyhnout v praxi V praxi byly s pojmem „závislá práce“ velké výkladové problémy již v dřívější době, a to v souvislosti s daňovou problematikou, proto Ministerstvo financí ČR zpracovalo již v roce 2005 pokyn,9 ve kterém vymezilo nejčastější znaky závislé činnosti: • plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností, • fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec, • odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovně-právním vztahu, • materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu, • vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo prostřednictvím spolupracující osoby. Vzhledem k řadě diskuzí souvisejících se zvýšenou intenzitou kontrol ze strany inspekčních orgánů pak Státní úřad inspekce práce dne 12. března 2012 zveřejnil své sdělení10 k záležitosti výkonu závislé práce. V tomto sdělení tento úřad vymezil znaky, jejichž splnění definici závislé práce nenaplňuje a danou činnost je možné vykonávat i v obchodněprávním či občanskoprávním smluvním vztahu. Jde především o následující znaky, které je třeba splnit pokud možno kumulovaně: • dodavatel při práci používá své vlastní pracovní prostředky (kancelář, výpočetní techniku apod.), • dodavatel nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby,

8 9 10

KAŠPÁREK, M. Opravdu musí mít zaměstnanec v kapse pracovní smlouvu? [online]. 10. 7. 2012 [cit 2012-10-01]. Patria Online. Dostupné z: http://www.patria.cz/pravo/2105116/opravdu-musi-mit-zamestnanec-v-kapse-pracovnismlouvu.html TREZZIOVÁ, D. Náměstek ministra financí, Pokyn č. D-285 k aplikaci §6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a vymezení tzv. závislé činnosti, čj. 53/ 79 983 /2005 – 532 [online]. 2005 [cit 2012-10-01]. Česká daňová správa. Dostupné online: http://cds2005.mfcr.cz/ttfs.php?url=36/2005%20FZ.&date=-2 Informace Státního úřadu inspekce práce k záležitosti výkonu závislé práce, [online]. 12. 3. 2012 [cit 2012-10-01]. Státní úřad inspekce práce. dostupné online: http://www.suip.cz/_files/suip-8435da0d3a9a7dde05624ab4f66e4fd1/informacesuip-k-nelegalni-praci.pdf

37

Petr Valenta

•

dodavatel poskytuje zakázky tímto způsobem více firmám, apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství).

Podpůrnou informací pro posouzení výkonu závislé práce je také skutečnost, zda u objednatele díla pracují na totožných pozicích vedle osob pracujících na základě obchodní smlouvy i zaměstnanci objednatele s pracovními smlouvami nebo dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro vyhodnocení konkrétního případu je pak podle Sdělení Státního úřadu inspekce práce vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba (obchodní zástupce, mandatář, zprostředkovatel, zhotovitel díla, resp. potenciální „zaměstnanec“) pro druhou smluvní stranu (zastoupeného, mandanta, objednatele díla, resp. potenciálního „zaměstnavatele“) vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce či nikoli.

5 Konkrétní tipy a doporučení při uzavírání příslušných smluv Zaměstnavatelé, kteří se chtějí vyhnout problémům při spolupráci s OSVČ, by měli své smlouvy formulovat tak, aby druhá smluvní strana služby, respektive dílo (konkrétní zakázku), dodávala s tím, že ve smlouvě by měl být stanoven pouze termín dodání a předmět plnění (a samozřejmě také jejich přesná specifikace odpovídající konkrétním aspektům daného plnění). OSVČ by měla činnost vykonávat vždy vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a na své vlastní náklady, neměla by tedy například nijak vystupovat jménem objednatele, využívat vizitky s firmou a logem objednatele, využívat pracovní pomůcky a oděv objednatele. Dodavatelská OSVČ by ani nijak neměla figurovat v například v interním telefonním seznamu či v interním pracovním organigramu objednatele. Velmi pádným argumentem pro případ, že nejde o švarcsystém, je také fakt, že daná OSVČ vykonává činnost pro více objednatelů. Lze také smluvně stanovit OSVČ povinnost být pojištěn proti škodám způsobeným odběrateli. Dále lze doporučit, aby se smluvní strany v příslušných smlouvách, u kterých by mohly mít obavy, zda nepůjde o nelegální výkon závislé práce, vyhýbaly pojmům a formulacím, které by byly typické pro smlouvy pracovní, jako je například určení druhu a místa práce, pracovní doby, výkon práce výhradně pro objednatele, povinnost OSVČ řídit se pokyny objednatele či jeho zaměstnanců a podobně. Problém je také s vymezením odměny, která by měla být ideálně určena za dodané dílo, či poskytnutou službu jako celek, nikoliv hodinovou sazbou. Dohodnutá odměna by měla být vyplácena v časových termínech určitým způsobem navázaných na odvedené dílo, nikoliv například ve dvanácti pravidelných platbách vyplácených navíc ve výplatních termínech obvyklých pro výplatu platů a mezd zaměstnanců. Má-li být odměna OSVČ stanovena hodinovou sazbou, měla by být doba, po kterou OSVČ činnost vykonávala, stanovena na základě podkladů a evidence dodané od samotné OSVČ, nikoliv na základě podkladů dodaných objednatelem. Cena by pak měla být stanovena dodavatelem 38


a měla by být přiměřeně vyšší než je odměna za obdobnou činnost vykonávanou zaměstnanci. Smluvnímu ujednání by pak vždy měl odpovídat i skutečný stav daného vztahu, který kontroloři při kontrolách také posuzují.

6 Postup jednotlivých subjektů v případě kontroly Případná kontrola musí být plně v souladu s veškerými právními předpisy, především zákonem číslo 251/2005 Sb., o inspekci práce,11 který upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Státní úřad inspekce práce a jednotlivé inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a dalších aspektů. Dokladem o pověření k výkonu kontrolní činnosti samotného inspektora je jeho služební průkaz. V průběhu kontroly je inspektor podle § 7 zákona o inspekci práce mimo jiné oprávněn: • • •

zajišťovat doklady; jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů, odebírat k rozboru nezbytně nutné množství vzorků materiálů, látek nebo výrobků, jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit, nařizovat provedení měření, prohlídek, zkoušek nebo revizí.

Samotný inspektor pak má podle § 8 zákona o inspekci práce mimo jiné následující povinnosti, které musí dodržovat v průběhu kontroly a v souvislosti s ní: • • • • • • • • 11

prokázat se při výkonu kontroly svým průkazem inspektora, informovat příslušný odborový orgán nebo radu zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci o zahájení kontroly, jestliže u kontrolované osoby působí, chránit práva a právem chráněné zájmy kontrolované osoby, zachovávat mlčenlivost o totožnosti toho, kdo podal podnět k provedení kontroly, zabezpečit řádnou ochranu pořízených kopií částí dokladů a jejich výpisů a zajištěných originálních dokladů proti ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití, vrátit neprodleně kontrolované osobě zajištěné doklady, pominou-li důvody jejich zajištění; o pořízení kopií částí dokladů a pořízených výpisech provést záznam do protokolu o provedené kontrole, zjistit při kontrole skutečný stav a doložit kontrolní zjištění, pořídit o výsledku kontroly dílčí protokol a protokol; dílčí protokol musí být součástí protokolu, Zákon č. 251/2005 Sb., ze dne 3. května 2005, o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

39

Petr Valenta

•

•

seznámit kontrolovanou osobu s obsahem protokolu a předat jí jeho stejnopis; seznámení s protokolem potvrzuje kontrolovaná osoba podpisem protokolu. Odmítne-li se kontrolovaná osoba seznámit se s protokolem nebo seznámení sním potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v protokolu, zachovávat mlčenlivost o osobních údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním tajemství, o kterých se při výkonu kontroly dověděl.

Kontrolovaná osoba je pak v průběhu kontroly povinna vytvořit podmínky k výkonu kontroly, je povinna poskytnout součinnost odpovídající oprávněním inspektora, dále je kontrolovaná osoba povinna v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze své činnosti a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly a oprávnění zaměstnanci, popřípadě zástupci kontrolované osoby, jsou povinni se na žádost inspektorů dostavit v určeném termínu k projednání výsledků kontroly.

7 Daňové aspekty spojené s problematikou zastřeného pracovního poměru Z daňového hlediska nedošlo v právní úpravě vymezení závislé činnosti k žádným změnám a pro účely výběru daní z příjmu realizují finanční úřady kontroly naplňování znaků závislé činnosti u OSVČ již dlouhodobě. Příjmy ze závislé činnosti zaměstnanců je totiž třeba zdanit dle § 6 zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů.12 Za příjmy ze závislé činnosti se podle odst. 1) písm. a) tohoto zákona považují příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce a příslušná daň je odváděna zaměstnavatelem prostřednictvím měsíčních záloh. Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti musí být naopak zdaněny podle § 7 zákona o daních z příjmu a platí pro jejich určení odlišná pravidla, která jsou díky možnosti využít nákladové paušály pro daného poplatníka daleko příznivější a jeho objednatele se nedotknou vůbec. Poměrně výrazné odlišnosti jsou také v platbě odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Ke skutečnosti, že jde o výkon závislé práce konané, mimo pracovní poměr tak může dospět i správce daně v rámci své kontroly, kde posoudí veškeré aspekty daného vztahu. V takovémto případě pak při překvalifikování podnikání na závislou činnost hrozí zaměstnavateli doměření daně z příjmu, včetně úroků a penále a včetně sankce za nepodání vyúčtování daně za příslušného zaměstnance. Postihy připadají v úvahu i pro neodvedené pojistné na sociální a zdravotní pojištění.

8 Judikatura vymezující zastřený pracovní poměr Jelikož je z daňového hlediska výkon závislé práce mimo pracovní poměr kontrolován již dlouhodobě, existuje vzhledem k mnoha sporům této oblasti i řada judikátů, které výklad jednotlivých prvků daného vztahu ještě více upřesňují. Pokud se OSVČ ve své roli ocitla dobrovolně, není podle jednoho z judikátů důvod se 12

40

Zákon č. 586/1992 Sb., ze dne 20. listopadu 1992, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů


švarcsystému bránit. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn: 7 Afs 72/2008-9713 bylo konstatováno, že „pokud se smluvní strany rozhodnou, v souladu s obecnými principy, jako je smluvní svoboda, dobrá víra, nezneužívání ekonomicky silnějšího postavení atd., do právního vztahu vstoupit se všemi důsledky z toho plynoucími a dojde k jeho skutečné realizaci, nejedná se o právní úkon zastření“. Např. zastření pracovně-právního poměru. „Jinak by tomu ovšem bylo, pokud by (v daném případě) stěžovatel např. přiměl k uzavření smluv o dílo druhou stranu za pomoci ekonomického nátlaku, zneužívaje jejich faktické ekonomické závislosti, a přiměl je tak uzavírat takovou smlouvu, kterou ve skutečnosti neměli zájem uzavřít.“ Na druhé straně vydal Nejvyšší soud rozsudek pod sp. zn. 21 Cdo 920/2010,14 v němž při zkoumání platnosti výpovědi pro nadbytečnost dle tehdejšího zákoníku práce, zák. č. 65/1965 Sb., mimo jiné označil „rámcovou smlouvu o přepravě osob a věcí“ uzavřenou dle obchodního zákoníku za simulovaný právní úkon zastírající platnou pracovní smlouvu, a to s odůvodněním že, „závislá práce“ může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu. Právní úprava dle názoru soudu tedy „neomezuje povinnost uzavřít pracovněprávní vztah pouze na běžné úkoly zaměstnavatele, ale na všechny činnosti, které jsou kvalifikovány jako „závislá činnost“. Dobrovolností nebo ekonomickým nátlakem ve výše uvedeném smyslu se tento soud nezabýval. K podobnému závěru došel i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí 1 Afs 124/2009-75,15 týkajícím se výpomoci v zemědělské činnosti, kde byla shledána daná činnost jako závislá, tedy naplňující znaky švarcsystému, a soud dospěl k závěru, že měla být realizována v rámci pracovněprávního vztahu a vyvodil z toho patřičné důsledky ve vztahu k dani z příjmu. Jinak se nabízejí i další řešení dané situace, jako je např. uzavření dohod mimo pracovní poměr, agenturní zaměstnávání anebo též outsourcing. Ústavní soud se tímto zabýval v rozsudku ÚS 69/0316, kdy svého času za určitých podmínek uznal outsourcing za jedno z možných řešení. V tomto případě si dotčená společnost najímala externí účetní, se kterou měla uzavřenou mandátní smlouvu. Spolupráce se společností trvala několik let. Tato účetní pracovala v prostorách společnosti a na technickém a programovém vybavení patřící společnosti (počítač, účetní software). Účetní byla odměňována paušální částkou. Ústavní soud ve svém stanovisku dospěl k závěru, že daný obchodní vztah není švarcsystém. Podstatným hlediskem, ale nikoliv jediným, pro posouzení této věci byla i skutečnost, že stěžovatelka vykonávala činnost účetní i pro jiné subjekty a ne výhradně pro daného objednatele. Sama skutečnost, že svoji činnost vykonávala stěžovatelka v prostorách společnosti a na hardware a za použití software této společnosti, ještě nezakládá poměr obdobný pracovnímu poměru. Jakkoliv je odpovědnost mandatáře za případné škody objektivní, je otázkou přesné potřeby mandanta a zvláště jeho zájmu na ochraně firemních dat, zda striktně vyžaduje takovou praxi, případně dobrovolně poskytuje mandatáři prostory a vybavení pro účely vedení účetnictví. Tímto způsobem si totiž může mandant zajistit vyšší ochranu proti ztrátě či poškození účetních dokladů pro případ dlouhodobé nemoci či vypovězení mandátní smlouvy. Daným rozsudkem 13 14 15 16

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 7 Afs 72/2008-97 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2011, č.j. 21 Cdo 920/2010 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. dubna 2010, č.j. 1 Afs 124/2009-75 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, č.j. ÚS 69/03

41

Petr Valenta

tak bylo celkem jasně judikováno, že jde-li o dodávky externích služeb přímo nesouvisejících s činností dodavatele, tedy outsourcing, o švarcsystém se nejedná. Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku 2 Afs 62/2004-7017 ze dne 28. 4. 2005 zabýval také výkonem závislé práce ve stavebnictví, kde v tomto případě stavební společnost proplácela na základě písemných dohod faktury za zednické práce, vedení stavby a výkon technického dozoru dodavatelům a na základě finanční kontroly ji byla doměřena daň ze závislé činnosti. Společnost se však bránila u soudu a argumentovala tím, že se nejednalo o činnost trvalého rázu, šlo o činnost částečně nezávislou a specifické povahy pro stavebnictví. Nejvyšší správní soud tento argument nakonec potvrdil a judikoval tak, že jde-li o částečně nezávislou, relativně krátkodobou činnost ve stavebnictví, nejedná se o švarcsystém.

9 Shrnutí Problematika zastřeného pracovního poměru představuje téma, které je v poslední době v České republice poměrně intenzivně diskutováno. K tomuto přispělo především jasné legislativní vymezení ilegálnosti tohoto jevu, zvýšené sankce a četnější kontroly. Ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí ČR mělo zavedení těchto opatření znamenat krok, který měl tuto problematiku lépe vymezit a zamezit tak dosavadní situaci, kdy tento nežádoucí jev nebyl až na hledisko daní z příjmu nijak výrazně postihován a byl velmi rozšířen, což mělo poměrně výrazný dopad na pokřivení vzájemných obchodních vztahů především v oblasti subdodávek a v neposlední řadě také na příjmy státního rozpočtu. Zvolené řešení však není optimální, neboť bylo zavedeno velmi narychlo, jeho legislativní vymezení není pro zaměstnavatele příliš jasné a srozumitelné a především neodstraňuje hlavní příčinu, která negativní jev zastřeného pracovního poměru způsobuje, a to rozdílné výše daňových odvodů a především odvodů na zdravotní a sociální pojištění, které jsou při pracovních a obdobných poměrech oproti odvodům OSVČ daleko vyšší. Problémy se zastřeným pracovním poměrem by tak mělo odstranit až nové nastavení celého systému, které se připravuje a v rámci kterého se plánuje zavedení nových forem právních vztahů upravujících pravidelnou výpomoc, které by byly daleko pružnější a lépe využitelné než současné pracovně právní vztahy a zároveň by došlo ke sblížení výše odvodů vyplývajících z pracovněprávních vztahů, těchto nových systému a z podnikání OSVČ, čímž by hlavní důvod pro využívání zastřeného pracovního poměru odpadl.

10 Závěr Výše uvedený text shrnuje skutečnosti týkající se zastřeného pracovního poměru – švarcsystému a v žádném případě není možné jej považovat za závazný a vyčerpávající návod k řešení této problematiky, ze kterého by plynula jakákoliv právní odpovědnost. Uvedené aspekty je třeba posuzovat vždy v konkrétních souvislostech, které se mohou odlišovat a mohou tak být vhodná i jiná řešení. V případě kontroly pak závisí na vyhodnocení dané situace konkrétním inspektorem. Závazný výklad dané problematiky a konkrétních situací pak může dát pouze soud. 17

42

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2005, č.j. 2 Afs 62/2004-70


Zdroje Stanovisko k nové definici nelegální práce [online]. 2012 [cit. 2012-10-01]. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/vyklady/ svarcsystem Metodický pokyn generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce č. 01/2012 ze dne 31. března 2012 [online]. 2012 [cit. 2012-10-01]. Státní úřad inspekce práce. Dostupné z: http://www. suip.cz/_files/suip-feefeadbe0c28e543c18f7810ea6f30c/mgi-01_2012_pokyn-%C2%A7-136zamestnanost.pdf Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 3. dubna 2012, Bezpodmínečná povinnost právnické nebo fyzické osoby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu [online]. 2012 [cit 2012-10-01]. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12728/tz_030412a2.pdf KAŠPÁREK, M. Opravdu musí mít zaměstnanec v kapse pracovní smlouvu? [online]. 10. 7. 2012 [cit 2012-10-01]. Patria Online. Dostupné z: http://www.patria.cz/pravo/2105116/opravdumusi-mit-zamestnanec-v-kapse-pracovni-smlouvu.html TREZZIOVÁ, D. Náměstek ministra financí, Pokyn č. D-285 k aplikaci §6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a vymezení tzv. závislé činnosti, čj. 53/ 79 983 /2005 – 532 [online]. 2005 [cit 2012-10-01]. Česká daňová správa. Dostupné online: http://cds2005.mfcr.cz/ttfs.php?url=36/2005%20FZ.&date=-2 Informace Státního úřadu inspekce práce k záležitosti výkonu závislé práce, [online]. 12. 3. 2012 [cit 2012-10-01]. Státní úřad inspekce práce. dostupné online: http://www.suip.cz/_files/suip8435da0d3a9a7dde05624ab4f66e4fd1/informace-suip-k-nelegalni-praci.pdf Podklady ze semináře: Problematika zastřeného pracovního poměru, 16. května 2012, Hospodářská komora České republiky

Zákony Zákon č. 262/2006 Sb., ze dne 21. dubna 2006, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., ze dne 5. listopadu 1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 455/1991 Sb., ze dne 2. října 1991, živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 435/2004 Sb., ze dne 13. května 2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 251/2005 Sb., ze dne 3. května 2005, o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., ze dne 20. listopadu 1992, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 43

Petr Valenta

Judikatura Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 7 Afs 72/2008-97 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2011, č.j. 21 Cdo 920/2010 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. dubna 2010, č.j. 1 Afs 124/2009-75 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, č.j. ÚS 69/03 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2005, č.j. 2 Afs 62/2004-70

44


45

Hana Wimrová

Sociální aspekty využívané v marketingové komunikaci The social aspects used in marketing communication Hana Wimrová Vysoká škola ekonomická v Praze

Abstakt Sociální marketing je odvětvím, které v České republice nemá příliš dlouhou historii, je poměrně novým trendem v české marketingové komunikaci. Jedním z hlavních problémů tohoto typu komunikace je mnohdy jeho tvůrčí obsah, který se dotýká mimo jiné otázek morálky a etiky. Inspirací pro vytvoření smysluplného a fungujícího modelu v České republice mohou být a jsou úspěšně probíhající kampaně zaměřené na sociální marketing v USA a v dalších ekonomicky vyspělých státech. Sociální marketing je ve světovém měřítku respektovanou součástí marketingového mixu. Často využívaným přístupem je provázání sociálního marketingu s propagací výrobku nebo služby, v sofistikovanějším pojetí funguje sociální marketing pro účely ovlivňování sociálního chování. Na zmiňovanou problematiku můžeme hledět z různých úhlů pohledu: psychologicky, právně, ekonomicky, eticky.

Abstract The social marketing trend does not have a very long tradition in the Czech Republic. One of the key problems of this type of communication is the creative inside which is touching ethical and moral problems. Inspiration for a correctly working model in the Czech Republic could be currently successfully running campaigns in the USA and the other western countries. In a worldwide ratio the social marketing is respected part of the marketing mix. The connection of the social marketing with the certain product or service is commonly used practice. In the more sophisticated approach the social marketing works to influence of social behaviour. We can use the different points of view on mentioned problems. It could be psychology, law, economics and ethics.

Klíčová slova Sociální marketing, reklama, regulace, etika, komunikace, charita

Keywords Social marketing, advertising, regulation, ethics, communication, charity

46

Sociální aspekty využívané v marketingové komunikaci The social aspects used in marketing communication

1 Úvod Myšlenky Philipa Kotlera a Geralda Zaltmana o sociálním marketingu se objevují poprvé v sedmdesátých letech 20. století v USA. Pod pojmem sociální marketing byla rozuměna strategie, která používá marketingových principů a technik pro podporu změn chování cílových skupin s cílem zlepšení společnosti a budování trhů výrobků nebo služeb. Princip těchto úvah je v optice dnešní doby v zásadě jednoduchý: sociální marketing je srovnávám s marketingem komerčním. Komerční instituce prodávají své produkty, sociální organizace své ideje. V obou případech hovoříme o ovlivňování chování cílové skupiny. Komerční marketing chce ovlivnit chování cílové skupiny ve prospěch komerčních cílů, sociální marketing chce oproti tomu ovlivnit sociální chování ve prospěch určité cílové skupiny nebo obecného dobra. Nadace a komerční společnosti se snaží v současné době přizpůsobit postupující finanční krizi, která zpomaluje dárcovské aktivity. Na druhou stranu se objevuje nová generace energických a kreativních dárců.

2 Sociální marketing v komunikaci neziskových organizací Sociální marketing může mít různé formy. U neziskových organizací spočívá sociální marketing v nasazení marketingových metod a opatření v organizacích sloužících společnému dobru. Strategie používá marketingových principů a technik pro podporu změn chování cílových skupin s cílem zlepšení společnosti.1 Tyto snahy nabývají na významu v souvislosti s ubýváním podpory státu a veřejné správy. Marketing pro cíle a ideje obecného dobra sleduje svými kampaněmi změnu postojů nebo chování (např. kampaně proti šikaně na školách). Při realizaci reklamních kampaní pro neziskové organizace je častým problémem, že těmto organizacím schází velká témata stěžejního významu. Ta, která by se jimi mohly stát (například drogy) jsou v naší zemi tématem příliš kontroverzním, a ne vždy přijímaným a podporovaným. Na straně neziskového sektoru dále schází kreativita a jednotný přístup při vymýšlení témat. Na straně komunikačních agentur, které se ujímají realizace projektů, je naopak kreativita poměrně nadměrná. Zapomíná se velmi často na problém, který je třeba řešit a výsledek se pak míjí účinkem. Často jsou podceňované cíle kampaně, jež jsou spojeny s efektivním systémem řešení problematiky. Cíle kampaní mohou být různé: zvýšení užívání komunikované služby, zvýšení reakcí na uvedených kontaktech, snížení výskytu jevu komunikované problematiky, spontánní znalost kampaně atd. Nezbytné jsou analýzy kampaní z hlediska pohledu zacílení kampaně, zvolených aspektů sdělení (barvy, piktogramy, fotografie, objem textu), analýzy sdělení z pohledu užití výzvy ke změně a například analýzy sdělení z pohledu zvoleného mediálního plánu (rozhlas, televize, tisk, outdoor, internet atd.). V ekonomicky a morálně vyspělé společnosti jsou reklamní kampaně spjaté se sociálními otázkami na běžném programu dne. Tématicky můžeme například hovořit o těchto skupinách problémů: společenské vztahy, zdraví, vzdělání. V USA již například proběhly s úspěchem reklamní vzdělávací a alarmující kampaně s touto tématikou: dětské astma, nedostatek času, který otec tráví se svým dítětem, týrání dětí, dětská obezita, problém adopce „náctiletých“, problém alkoholu za volantem u studentů. Dále se jedná o témata, kde reklama může přispět v boji proti zločinu, drogám, AIDS, 1

KOTLER, P. Moderní marketing: 4. evropské vydání, 1. vyd. Praha: Grada, 2007, ISBN 978-80-247-1545-2.

47

Hana Wimrová

alkoholismu, zneužívání dětí, může podpořit úsilí o lepší životní prostředí, bezpečnější silniční provoz nebo pomoci invalidním spoluobčanům. Témata jsou v ideálním případě pečlivě volena na základě precizních výzkumů v oblasti sociální problematiky. Po důkladné analýze je zvoleno téma, na které je z nějakého důvodu nutné upozornit. Spektrum těchto kampaní je velmi široké a jde napříč celým spektrem sociálních problémů. Existují společenské oblasti, které dnes bez charity, sponzorování a dárcovství mohou existovat jenom stěží. Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že cílovou skupinu donutí k pomoci zpravidla mimořádná situace. Příkladem těchto akcí může být například sbírka pro Srí Lanku, povodně v ČR apod. K akci dále donutí silný příběh2. Pokud potenciální dárce zaregistruje kampaň, ještě ovšem nutně neznamená, že na daný účel také přispěje. Velkou úlohu samozřejmě hrají ostatní faktory – např. mediální zviditelnění akce. Silnou stránkou některých projektů je také využití známých osobností. Kampaně by měly primárně napomáhat změnit myšlení lidí v tom směru, že pomáhat je normální a naprosto samozřejmé a že skutečná pomoc spočívá v trvalé a koncepční pomoci potřebným. Cílem kampaní by tedy měla být změna v myšlení lidí a změna jejich postojů k problémům společnosti. Kampaně by měly donutit přemýšlet a popohnat cílovou skupinu k nějaké akci. Pro podobné typy projektů pracují odborníci, prestižní výzkumné a reklamní agentury apod. např. v USA bez nároku na honorář. Být tvůrcem těchto kampaní je ve vyspělých ekonomikách prestižní záležitostí.

2 Sociální marketing z pohledu komerčních subjektů Poměrně rozšířený je marketing komerčních subjektů se sociálními komponenty. Přístup komerčních subjektů spočívá jak ve zdůrazňování sociální odpovědnosti komerčního subjektu, tak ve zdůrazňování dlouhodobých aspektů podnikání - tzv. udržitelný rozvoj. V popředí zájmů především stojí profilace subjektu a jeho zisk. Hovoříme o strategii spojení sociálního marketingu a propagace výrobku či služby. Sociální marketing se zabývá přímo komunikací spolupráce firemního dárce a neziskového projektu. Firma přidá sociální téma do své zavedené marketingové komunikace. Tím, že se firma postaví na stranu neziskového projektu a otevřeně svou podporu komunikuje svým zákazníkům (v případě celoplošné reklamy široké veřejnosti), pomáhá zvyšovat důvěryhodnost neziskových projektů v očích české veřejnosti. Vztahy klientů k firmě se stávají osobnější, protože vidí firmu také v jiné roli - v roli společensky odpovědné. V neposlední řadě se spotřebitel může rozhodnout, zda projekt také podpoří. Dostane se k němu informace, kterou by jinak musel složitě hledat. Sociální marketing tak funguje na principu win–win-win (všichni zúčastnění něco získávají). Zařazení sociálního tématu do marketingové komunikace není záležitostí velikosti firmy a výší obratu, ale otázkou společenské odpovědnosti firem.3 Firma i nezisková organizace si v tomto případě rozšiřují okruh sympatizantů (zákazníků, klientů, dárců), a to formou společné marketingové kampaně. Navíc aktivně zapojují zákazníky do procesu spotřebitelského rozhodování. Je využívána reklama, PR a ostatní marketingové nástroje. Firmám umožňuje odlišit se od konkurence a zvýšit prodej, pro neziskové organizace znamená nový finanční zdroj a zviditelnění. Reklama musí v takovém případě zřetelně komunikovat konkrétní výnos na charitu z každého prodaného výrobku či společné kampaně. Nezbytné je 2 3

48

MEDIAN: Výzkum mezi populací ČR, zpracováno pro: Nadace Sirius, Praha, srpen 2008 KOTLER, P. Marketing od A do Z., Praha: Management Press, 2003, ISBN 80-7261-082-1.


dále vhodně a pečlivě zvolit neziskového partnera a příjemce výnosů kampaně a zvážit citlivost takového spojení. Je to ale ovšem pohled, který vyhovuje firmám a je vytvořen především v zájmu komerčních subjektů. Že tento typ komerční komunikace má své výsledky ukazují také výzkumy (65% zákazníků by si koupilo raději výrobek (službu), který je spojen s dobrou věcí, 24% zákazníků by si tento výrobek koupilo i kdyby byl dražší, 35% zákazníků by reklamu, ve které by firma upozornila na veřejně prospěšný projekt, vnímalo velmi pozitivně a 25 % zákazníků připouští, že by byla touto reklamou ovlivněna při koupi).4 Výzkum v evropském kontextu měl podobné závěry (92 % evropských obchodních manažerů považují inovace a kreativitu za klíč k vytvoření konkurenceschopné organizace, 76 % souhlasí, že zavedení společenské odpovědnosti firem může zvýšit inovace a kreativitu uvnitř firmy, 78 % věří, že začlenění sociálního marketingu do firemní strategie způsobí zlepšení výkonů, 73 % souhlasí, že tato forma komunikace může výrazně zvýšit ziskovost).5 Z výzkumů dále vyplývá, že využití sociálních aspektů v komunikaci ovlivňuje poměrně zásadně spotřebitelské chování (92 % zákazníků bere v úvahu důležitost firemních příspěvků neziskovým organizacím, 90 % mladých lidí uvedlo, že by změnilo značku spojenou s dobrou věcí, za předpokladu stejné ceny a kvality, 60 % tázaných spotřebitelů plánovali v roce 2004 během období prázdnin koupi výrobku, jehož část výnosů dotuje určitý projekt či neziskovou organizaci.77 % žen a 64 % mužů v roce 2003 bralo v úvahu firemní podporu během období prázdnin, 48 % amerických a britských dotázaných spotřebitelů odpovědělo, že v minulosti byli motivováni kampaněmi propojenými se sociálním marketingem ke změně značky, užití výrobku, vyzkoušení nového produktu nebo získání informací o výrobku.6 28 % britské veřejnosti v roce 1998 uvedlo, že při koupi výrobku považují za důležité, pokud se firma prezentuje jako společensky odpovědná. V roce 2002 toto číslo vzrostlo na 44 %. 86 % zákazníků vnímá image firmy pozitivněji, pokud vědí, že dělá dobrou věc.7

3 Ovlivňování spotřebitele jako součást komunikace Ovlivňování je jednou ze základních forem a důležitou součástí komunikace.8 Z psychologického hlediska se jedná o proces změny v myšlení lidí. Pokud pomocí komerčního sdělení ovlivňujeme cílovou skupinu (např. argumenty), nemáme stále jistotu, že jsme skutečně dosáhli kýženého cíle (tedy přesvědčení). Není ovšem stále jisté, zda námi zvolený cílový subjekt skutečně vykoná, co je po něm vyžadováno (zakoupí výrobek, půjde k volbám nebo podpoří konání nadace). Dalším a ještě ambicióznějším cílem ovlivňování je změnit celkový postoj člověka k určitému problému. Jedince můžeme ovlivňovat a přesvědčovat mnohými způsoby, ale je to mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo. Počet přesvědčovacích technik je vysoký a je často determinován motivací zákazníka. Podaří-li se připravit komunikační strategii, která je v relevanci s motivací

4 5 6 7 8

CZECH DONORS FORUM Průzkum veřejného mínění [online]. 8/2006 [cit. 2007-06-18]. Dostupné z: http:// www.donorsforum.cz/sluzby-a-projekty.html FASTFORWARD RESEARCH [online]. 2002 [cit. 2007-06-18]. Dostupné z: http://www.fastforwardresearch.com/home.html ENVIRONICS: Globální CSR Monitoring ve 20 zemích, [online]. 2001 [cit. 2008-01-15]. Dostupné z: http://www.causemarketingforum.com ENVIRONICS: Globální CSR Monitoring ve 20 zemích, [online]. 2001 [cit. 2008-01-15]. Dostupné z: http://www.causemarketingforum.com SEVERIN, J., WERNER, J., TANKARD, J. jr. Communication Theories: Origins, Methods and Uses in the Mass Media. New York: Addison Wesley Longman, Inc. ISBN 10: 0801333350

49

Hana Wimrová

osoby, kterou chceme přesvědčit, účinek sdělení bude mnohem lepší. Nebezpečí pro spotřebitele z tohoto způsobu komunikace mnohdy pramení z toho, že spotřebitel může být v některých případech ovlivňován, aniž by věděl, že vůbec ovlivňován je. V tomto procesu opravdu již nezáleží na tom, zda chceme zvýšit prodej nějakého výrobku, jako představitelé ekologické organizace donutit někoho k recyklaci odpadu nebo podpořit obyvatele Srí Lanky, které zasáhla vlna tsunami. V celkovém kontextu se jedná o snahu vyprovokovat cílovou skupinu k akci a vyvolat tím pokud možno výše zmiňovanou změnu chování. Spolu s vývojem technologií a zvyšující se silou médií jsou navíc používány stále agresivnější reklamní praktiky, které na potenciálního spotřebitele útočí ze všech stran. Zároveň povědomí o reklamních praktikách u spotřebitelů oproti minulým obdobím vzrostlo a spotřebitel je opatrnější a v tomto směru informovanější. Spotřebitel se také vyvíjí v čase a do budoucnosti se předpokládá, že bude stále kritičtější, náročnější a více nedůvěřivý.9

4 Sociální marketing a „motiv strachu“ Jak bylo řečeno, na spotřebitele působí celá řada vlivů, které ovlivňují jeho chování. Při rozhodování, jakou komunikační strategii zvolit, je proto pro firmy velmi důležité tyto vlivy poznat. Jedná se například o vnější sociální vlivy, osobní dispozice jedince (ekonomická situace, estetické vnímání, …), charakteristiku jedince a jeho duševní vlastnosti (procesy vnímání, pozornost, učení, motivace apod.). Metody využívané v současné komunikační praxi mnohdy balancují na hraně práva, a to s jediným cílem: zaujmout a lépe, originálněji, nápadněji a účinněji zasáhnout cílovou skupinu. Je použito klasických prostředků a emociálních apelů – správně zvolená hudba hudbu, pozitivní humor, příjemné a vhodné barvy. Tyto prostředky hrají svou důležitou roli při vytváření pozitivního postoje k reklamě. Poměrně často je v komerčních i sociálně orientovaných sdělení využíván motiv strachu. V těchto případech se pak již zadavatelé mohou pohybovat na hraně z etického či legislativního hlediska. Přiměřená intenzita strachu opravdu může vést spotřebitele k pocitu napětí a k aktivaci jeho pozornosti. Prezentace nějaké hrozby a jejích negativních důsledků na spotřebitele (a případná informace jak se tomuto nebezpečí vyhnout) může motivovat k odpovídajícímu chování jedince a také být krátkodobě účinná. Jedním ze způsobů, jak tedy zaujmout ve vyšší míře spotřebitele, je využití strachu v komerčním sdělení. Reklama využívající motiv strachu je poměrně častá - propaguje léky, hygienické prostředky, pojištění, automobily, zmiňované sociálně laděné projekty a vše další možné. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a změně a doplnění některých dalších zákonů ve svém paragrafu č. 3 odst. 3 mimo jiné říká, že reklama nesmí prvky využívající motivu strachu obsahovat. Na reklamu obsahující motiv strachu dopadají také obecné právní zásady, jak jsou chápany naší právní kulturou v historickém vnímání práva. Jedná se především o používání tzv. poctivého obchodního styku a zásadu dobrých mravů.10 Navzdory těmto faktům je metoda využití strachu využívána poměrně hojně v komerční komunikaci české i světové. Využití motivu strachu je pak v různých komunikačních sděleních naplněno v různé míře. Eseje a odborné práce na téma „Strach v reklamě“ sice existují, ale je zde patrná absence seriozního výzkumu této problematiky, a to jak na české, tak světové úrovni. Není tedy ani prokazatelně dokázané, nakolik jsou takové motivy v reklamním sdělení vůbec účinné. 9 10

50

VYSEKALOVÁ, J. Prezentace Psychologie a reklama, Praha. 21. 4. 2009 HAVEL, B. K aplikovatelnosti dobrých mravů v obchodním styku [online]. 2010 [cit. 2011-02-12]. Dostupné z: http:// www.obchodni.juristic.cz:


Komunikační sdělení z oblasti sociálního marketingu spadají do oblastí, kde se můžeme setkat s vizuály navozující motiv strachu (děti nemocné rakovinou, týrané ženy apod.). Tyto kampaně se snaží svou specifickou a diskutabilní cestou o jediné – pomoci potřebným. K tomu využívají ve větší míře zobrazení reálné situace. Zadavatelé a tvůrci reklamního sdělení se obhajují v případě obhajoby těchto praktik tím, že situace taková skutečně je, nejde o žádný výmysl a tak většinou kampaně prochází bez silnějších represí nebo ve stylu „kde není žalobce, není ani soudce“. V duchu myšlenky „který bídák by žaloval někoho, kdo chce pomoci nemocným dětem“? Navzdory této argumentaci se ale stále pohybujeme na tenké hraně zákona a samozřejmě etiky. To je patrně důvod, proč jsou některé z těchto kampaní označovány za kontroverzní. Desítky let „charitativních“ zkušeností z USA ukazují, že mnohdy vlídný a humorný pohled v komunikaci s cílovou skupinou přinese více užitku než ztrápené obličeje dětí týraných nebo nemocných rakovinou. Na následujícím vizuálu č. 1 „Hádej, kdo měl dnes v práci špatný den?“ je řešen smutný a přes city komunikovaný problém týraných dětí.11 Další příklad (č. 2) ukazuje pozitivnější přístup v komunikaci (bez využití motivu strachu). Jedná se o podporu adopce „nátiletých“: „Nemusíš vždy být perfektní rodič“. Stačí, že tě mám! A to i za cenu nepovedeného dortu.12

Obrázek 1: Hádej, kdo měl dnes v práci špatný den? Obrázek 2: Nemusíš být perfektní, abys byl perfektní rodič Dalším příkladem sociálním směrem zaměřené kampaně je kampaň UNICEF (č.3): dojemný, smutný a na city útočící vizuál charitativní kampaně Dortík na novinách (vyhublé a očividně hladovějící dítě v Africe).13 Ačkoliv však kampaň „Dortík“zaregistrovalo 19% cílové skupiny, pouze 6% této cílové skupiny skutečně přispělo.14 Následující příklady (4,5) ukazují na rozdílné kreativní pojetí zadavatelů reklamy - americké 11 12

ADCOUNCIL: kampaň Stop using words that hurt, [online]. 2001 [cit. 2001-08-17]. Dostupné z: http://www.adcouncil.org/Our-Work/Current-Work/ Safety/Bullying-Prevention ADCOUNCIL: kampaň You don´t have to be perfekt to be a perfekt parent, [online]. 2001 [cit. 2001-08-17]. Dostupné z: http://www.adcouncil.org/Our-Work/Current-Work/Family-Community/Adoption-from-Foster-Care

13 14

UNICEF: kampaň Dortík na novinách, [online]. 2008 [cit. 2008-08-17]. Dostupné z: //http: www.unicef.cz, www.youtube.com MEDIAN: Výzkum mezi populací ČR, zpracováno pro: Nadace Sirius, Praha, srpen 2008

51

Hana Wimrová

společnosti zabývající se osvětou u dětského astmatu, či Světového potravinového programu upozorňujícího na stálý problém hladovění ve světě.

Obrázek 3: UNICEF: Dortík na novinách

Obrázek 4: Dětské astma: vizuál Jako ryba na suchu 15 Obrázek 5:Světový potravinový program: vizuál Večeře16

5 Závěr Na předcházejících řádcích jsem se pokusila nastínit problematiku sociální reklamy a vývoj jejího využívání v České republice. Není pochyb, že se jedná o reklamu mnohdy kontroverzní a v mnoha případech po stránce etiky skutečně problematickou. Jasné také je, že tento typ 15 16

52

ADCOUNCIL: kampaň Childhood Asthma, [online]. 2001 [cit. 2001-08-17]. Dostupné z: http://www.adcouncil.org/Our-Work/Current-Work/Health/Childhood-Asthma OSN PRAHA: kampaň Co kdyby takhle vypadala vaše večeře? [online]. 2006 [cit. 2007-03-12]. Dostupné z: http://www.osn.cz/humanitarni-otazky/


reklamy po svých prvních nesmělých krůčcích jistě v českém marketingu využíván nadále bude. Je spravedlivé říct, že v některých případech skutečně může být přínosem nejen pro svůj samotný účel, ale přínosem i pro dárce, kteří se rozhodnou pomoci dobré věci. Podobná forma komunikace si rozhodně ale zaslouží vzdělaného a kritického spotřebitele na straně jedné a vzdělaného a zákony respektujícího zadavatele na straně druhé. Ten by si měl rozhodně položit otázku: „Jaké efektivní nástroje sociálního marketingu zvolit, abychom citově nevydírali?“ Zkušenosti ze zahraničí ukázaly, že vizuály sociálně pojatých kam paní nemusí útočit takovými motivy, které primárně vzbuzují strach a obavy. Mnohdy humor, nadsázka či jiná forma sdělení prokáže zadavateli stejnou službu, aniž by se dostal do sporu se zákonem, resp. porušil Zákon 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.17 Metody využívané v současné komunikační praxi mnohdy balancují na hraně práva.

Literatura FORET, M. Marketingová komunikace. Brno: Computer Press a.s, 2006, ISBN 80-251-1041-9 KOTLER, P. Moderní marketing, 4. Evropské vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, ISBN 987-80-247-1545-2 VYSEKALOVÁ, J., KOMÁRKOVÁ, R. Psychologie reklamy. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2000, ISBN 80-247-9067-X VAVREČKA, J. Veřejnoprávní aspekty samoregulace reklamy a obchodních praktik na území EU. Praha: TROAS, 2011, ISBN 978-80-904595-2-6 KOTLER, P. Marketing od A do Z. Praha: Management Press, 2003.ISBN 80-7261-082-1

17

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (ZoRR)

53

Lubomír Augustín

Věda a antivěda – kritická recense Science and AntiScience – critique Lubomír Augustín AK Petr Raschel

Abstract Kritická recense knihy nositele nobelové ceny, G. Holtona - Věda a antivěda, která byla poprvé publikována v roce 1993 v nakladatelství Harvard University Press představuje retrospektivní pohled na vývoj vědy v Evropě i Spojených státech od konce 19. století. Autor velmi citlivě dokumentuje vize, poslání a výsledky velikánů vědy, kteří se dostávají do vzájemných konfrontacích a neopomíjí představit odborné názory nové generace následovníků, která se často hrdě hlásí ke svým učitelům mezi nimiž nechybí český rodák, akademik E. Mach. Kniha upoutá svým hlubokým intelektuálním záběrem, především v rovině přírodních věd, nicméně s jasným přesahem a reálnými dopady do jiných vědeckých odvětví jako je filozofie, matematika, fyzika, ale i rétorika nebo antopologie, která jsou v průběhu dějin atakována tzv. antivědou.

Abstract Nobel´s price laureat, G. Holton and his book „Science and Anti-science“ published by Harvard University Press in 1993 represented retrospective point of view science evolution in Europe and United States as of end of the 19 century. Writer is very sensitive proving by evidence visions, missions and grand old mans results, and their interpersonal confrontations and he doesn´t marginalize well-researched views of the new generations followers, which is proudly notify to their teachers including czech professor, academician E. Mach. Deep and intellectual book´s format will engage, first of all in the natural science level, however with clear overlap and real impact to the others branches of science as a philosophy, mathematics, physics, but also rhetoric or anthropology, which are atacking by anti-science during the history.

Klíčová slova Věda, antivěda, E. Mach, teorie relativity, filozofie, fyzika, rétorika

Keywords Science, anti – science, E. Mach, theory of relativity, philosophy, physics, rhetoric

54

Věda a antivěda – kritická recense Science and AntiScience – critique

1 Úvod Kniha Geralda Holtona „Věda a Antivěda“, přeložena do češtiny v roce 1999, vydaná v ČR v nakladatelství AV ČR (ISBN 80-200-0717-2) s finanční podporou Nadace Český literární fond byla poporvé vydána v anglickém originálu „Science and Anti-Science“ u nakladatelství Harvard University Press v roce 1993. Její název je až příliš inspirativní a postupně odkrývá mnoho tajemného, mj. ve vazbě na obrovskou plejádu více či méně erudovaných pohledů na svět a vše co s ním souvisí, především z pohledu filozofie, fyziky, mechaniky, ale také zcela překvapivě i rétoriky. Úvodem bych se rád zastavil u autora výše cit. knihy, jímž je Gerald Holton, dnes emeritní profesor Harvardské university. Jmenovaný se narodil v roce 1922 v Berlíně a vyrůstal ve Vídni před emigrací v roce 1938. Studoval na technologickém institutu v Oxfordu, v roce 1941 získal bakalářský titul na Wesleyan University a následně v roce 1942 magisterský titul na téže univerzitě. Doktorský titul obdržel v roce 1948 na Harvardu pod vedením nositele nobelové ceny za fyziku, pan P.W. Bridgmana, který se profesně zajímal o historii a filozofii vědy. Gerald Holton je členem Americké společnosti pro fyziku, Americké společnosti pro filozofii a také Americké společnosti pro umění a vědy. Kromě toho je zakladatelem čtvrtletníku „Daedalus“. Jmenovaný byl mnohokrát oceněn, a to např. cenou A. Gemanta, Sartona nebo A. Paise. Kniha „Věda a Antivěda“ je co do své formální stránky publikací o rozsahu 214 stran, které jsou rozděleny do šesti kapitol. Obecně lze říci, že kniha se snaží najít odpovědi na nejrůznější otázky jako jsou např. charakteristické znaky tradiční vědy, co je cílem vědecké činnosti, jak protivědecká nebo tzv. alternativní nebo antinacionální hnutí mohou atakovat vědu, tedy zda vědy podlehnou rozkladu nebo zda směřují ke splynutí do jednoho koherentního celku, atd. Zcela nepřehlédnutelnou a specifickou metodou, kterou autor knihy použil je komparace (konfrontace) názorů vědců navzájem nikoli však v rovině abstraktní, ale zejména prostřednictvím vzájemné korespondence a názorů odborníků, kterých je v knize zmíněných několik desítek mezi nimiž nechybí takové osobnosti jako je Albert Einstein, Thomas Jefferson a další velikáni. Zlatou nití prvních kapitol je však nepřehlédnutelný fyzik, profesor Ernst Mach, rodák z Chrlic u Brna, který strávil necelých 30 let své praxe na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě a jeho odborně-vědecké názory, které bez nejmenších pochybností zjevně ovlivnily nejen mnoho vědců z Evropy, ale také ze zámoří. G. Holton ve své knize pro nezaujatého čtenáře uvádí relativně povzbudivá fakta když jeho celková prezentace se dá definovat jako filozofie empirismu a logického pozitivismu. Úvodem je velice vhodné upozornit na několik elementárních a zároveň fundovaných poznámek překladatele. Především jde o to, že za pojem „science“ je v knize považována přírodověda, resp. konkrétně v kontextu s angloamerickým významem „fyzika“, tedy nikoli „věda“ v nejobecnějším významu jak ji dnes můžeme volně přeložit z angličtiny. Ke slovu se však dostává také historie a filozofie vědy. 55

Lubomír Augustín

Jako poslední poznámku bych úvodem zmínil, že tato recense vychází zejména z popisněinformativního aspektu, který je doplněn analyticko-kritickými poznámkami (na konci jednotlivých kapitol) a v neposlední řadě z kritéria hodnotícího, které je zviditelněno převážně v závěru této recense. Formální stránka knihy je velice dobrá, dostatečně přehledná, a to včetně rozvržení textu a označení názvu kapitol, nicméně stylistika textu nepatří mezi nejjednoduchší.

2 Kritická recense První kapitola knihy popisuje Ernesta Macha jako „učitele“, který měl hluboký vliv na myšlení dalších vědců jako např. H. Poincaré nebo P. Duhem. Již méně je známo, že E. Mach byl dle některých zpočátku nepublikovatelným outsiderem, volnomyšlenkářem, který spíše inklinoval myšlením k pragmatismu a otevřenému empirismu Spojených států, než k Rakousku – Uhersku. E. Mach spolupracoval také s laiky mezi nimiž vynikl např. vydavatel P. Carus (1852-1919) z Illinois, který měl zásluhu na tom, že články (např. Populárně vědecké přednášky 1895) a díla (např. Dějiny Mechaniky) E. Macha byla zpřístupněna v angličtině a tím se dostal do povědomí za „velkou mlákou“. Prvním velkým vědcem, který E. Mach za mořem ovlivnil byl Wiliam James (1842–1910) profesor filozofie a psychologie (např. dílo „Základy psychologie“) na Harvardově univerzitě, který se s E. Machem v roce 1882 osobně setkal v Praze, přičemž vzájemné přátelství potvrzuje mnoho dopisů, které jsou dnes uloženy v originálech v knihovně výše zmiňované university. W. James však přispěl nejvíce k rozvoji vědy tím, že propracoval Machovou diskusi Newtonových názorů. Jiným pokračovatelem Machovi „linie“ byl Jacques Loeb (1859-1924), pracovník Rockefellerova ústavu v New Yorku se zájmem o tropismus a umělou partenogenezi (např. dílo „Mechanická koncepce života), který vycházel z Machovho díla „Dějin Mechaniky“ a jejichž přátelství trvalo více než deset let. Styčným pilířem první kapitoly je poukázání na snahu, resp. výzvu celosvětových vědců na přelomu let 1911 a 1912, vytvořit „Společnost pro pozitivní filozofii“. Cílem společnosti bylo oslovit všechny badatelé zajímající se o filozofii, za účelem uvedení všech věd do živoucího spojení a rozvíjet sjednocující pojmy a usilovat o vytvoření úplné koncepce zbavené rozporů. Z nejznámějších signatářů lze zmínit kromě E. Macha, např. A. Einsteina, S. Freund nebo J. Poppera. První kapitola pak poukazuje ještě na několik velikánů, jejichž práce a díla byla ovlivněna E. Machem (např. dílo „Poznání a omyl“). Ze všech je vhodné zmínit např. B. F. Skinnera (19041990), který při psaní své doktorské práce poměrně striktně aplikoval Machovy poznatky vědy jako např. „reflex“ nedotčených organismů nebo např. jeho kritickou metodu, apod. Ze všech dalších obdivovatelů E. Macha lze zmínit Philippa Franka (1884-1996), nástupce A. Einsteina na univerzitě v Praze jako jednoho z nejaktivnějších členů Vídeňského kruhu, který se zajímal o nejužší sblížení filozofie a vědy na straně jedné a eliminaci tradiční nejasnosti a obstruktivity filozofie na straně druhé. Byl to právě on, který E. Machovi také srozumitelněji přiblížil Einsteinovou teorii relativity. V listopadu 1928 byl vytvořen spolek E. Macha jako oficiální fórum Vídeňského kruhu, který si stanovil za cíl dále rozvíjet a rozšiřovat vědecký světový názor a docílit sjednoceného souboru vědění. V červnu 1936 se konal Mezinárodní kongres pro jednotu vědy na téma „Problém kauzality“. První kapitola knihy je skutečně bohatá na informace, které osloví každého, jemuž historie vědy není zcela lhostejná. Je zajímavá o to více, že jako ústřední postava této kapitoly (E. Mach) 56


vystupuje člověk, jehož kvality byly pro vědu a její další vývoj zcela nezpochybnitelné a o němž bylo někdy v zahraničí napsáno více než–li doma. Druhá kapitola knihy představuje vztah E. Macha a A. Einsteina (pracoval v Praze v letech 1911 – 1912), který je poměrně polemický. Korespondence mezi jmenovanými začala v roce 1909. Pro oba jmenované bylo charakteristické, že zastávali spíše evoluční než revoluční proud modelu rozvoje vědy a A. Einstein se netajil tím, že byl obdivovatelem „svého učitele“. Jistá míra zásluh E. Macha na objevu teorie relativity je poněkud sporná a nejednotná. Ve své poslední předmluvě v knize – „Základy fyzikální optiky“ (pozn. vyšla pět let po smrti) – E. Mach již poměrně zřetelně odmítl teorii relativity jako dogmatickou. Zůstává však dodnes otázkou, zda předmluva nebyla doplněna jeho synem Ludwigem. E. Mach ačkoli starý a nemocný, pořád agilný a odhodlaný se pořád angažoval ve vědeckých sporech, ale s tím deficitem, že přiznal pouze elementární znalosti matematiky. Určitým zprostředkovatelem mezi E. Machem a A. Einsteinem byl P. Frank, který se snažil teorii relativity zprostředkovat zájemcům, kteří neovládali moderní matematické modely a to tím, že se vyhnul použití zrádné druhé odmocniny záporné hodnoty obsahující „t“. Tato kapitola, ačkoli je velice zajímavá, ponechává mnoho otazníků mezi velikány vědy, které jsou snad omluvitelné spíše nemocí a stáří E. Macha, než – li neznalostí. Druhá kapitola knihy působí velice zajímavě, někdy až jako detektivní zápletka, nicméně na některé otázky s největší pravděpodobností již nikdy pravdivou odpověď nedostaneme. Tato část knihy je ozdobena invariantními vzorci v „časoprostoru“, jímž běžný laik nebude rozumět. To však není překážkou dalšího ozřejmění faktů s překvapivými závěry. Třetí kapitola knihy je velice podnětná, jelikož pojednává nejen o relativitě, ale také o rétorice. Již Aristoteles uvedl, že nejžádoucnější ze všech pouček je „úplný důkaz“. Za tzv. „aktivní rétoriku“ se považuje prosazování tvrzení. Tzv. „reaktivní rétorikou“ se obecně rozumí přijetí nebo odmítnutí tvrzení. Autor poukazuje na ukázkový případ Nielse Bohra a jeho dílo „O složení atomů a molekul“, které mělo jak mnoho přívrženců, tak i odpůrců, např. Lorentze. Autor knihy poukazuje na dvě možné roviny, cesty autorů: a) práce vědce pokračuje ve stylu tzv. „samomluvy“, která má svůj původ v jeho předchozí práci, b) aktuální práce vědce naznačuje jeho potenciální směr. Jinými slovy, autor se zabývá při analýze vědy také z uhlu pohledu rétoriky prosazování tvrzení, v níž se autor publikace rozdvojuje do dvou hereckých postav, které se na téže scéně podílejí na dvou různých samomluvách (vnitřní, tj. se svou minulou nebo současnou prací – herec 1- a práci budoucí – herec 2 -). Einsteinova teorie nebyla přijata všemi ihned, ale pozvolna. Navíc, někteří teorii relativity přejímali chybně nebo ji reinterpretovali (např. H. Minkowsky). Některými nebyla teorie relativity přijata vůbec (např. H. A. Lorentz). Trvalo šest let, než se v roce 1911 objevila první učebnice teorie relativity od M. Laueho. Jeden z prvních autorit, který uznal Einsteinovou teorii relativity i když s výhradami, byl M. Planck. Tedy proč právě rétorika? No především proto, že první článek samotného A. Einstein porušil ve skutečnosti tehdejší rétoriku prosazování tvrzení ve fyzice, mj. i tím, že postrádal bibliografické reference. A. Einstein si dobře uvědomoval rozdílnost názorů fyziků a to těch, kteří zapadají do mechanického obrazu nebo spíše do obrazu elektromagnetického. Nicméně, vítězství jednoho nebo druhého by ho neuspokojovalo. Třetí kapitola zaujme čtenáře při hlubším zamyšlení především rozdělením a podáním toho, co a jak si vědci sdělovali v minulosti navzájem a také jakou formou a prostředky sdělovali vědci své poznatky a přesvědčení veřejnosti. Slovy dnešní, moderní vědy lze říci, jaké marketingové 57

Lubomír Augustín

nástroje vědci používali a zda byli účinné. Představit si dnes vysoce odborný článek bez referencí, resp. poznámkového aparátu by bylo ve vědecké obci v nejširším významu jen stěží představitelné. Čtvrtá kapitola opisuje Jeffersonovský výzkumný program. Autor publikace připomíná, že se jednalo o prezidenta USA v letech 1801 až 1809, jehož zájmy byly nejen politické, ale také filozofické s odkazem na takové velikány jako byli F. Bacon, J. Lock nebo I. Newtona. T. Jefferson byl zvolen prezidentem Americké filozofické společnosti. V Jeffersonových spisech je několik stovek odkazů na encyklopedie, které jmenovaný velice preferoval a dále uváděl, že bude-li vědecká informovanost dostatečná, všechny lidské těžkosti a neduhy ustoupí serióznímu využívání lidské inteligence. T. Jefferson spatřoval dva základní cíle vědy, a to: a) úplnější porozumění přírody, b) svobodu a štěstí člověka. Ze všech aktivit tzv. Jeffersonovho programu je vhodné zmínit program důkladného prozkoumání severoamerického kontinentu za rozšíření hranice vědy. Seznámit američany s jejich úrodní zemí, vědou, svobodou nebo následným výzkumem v oblasti jaderné fyziky v Itálii z roku 1929 pod vedením Fermiho, resp. také např. pod hlavičkou J. Cartera vytypování otázek základního vědeckého výzkumu. Vědní politika narážela na dva základní fenomény, s nimiž se setkáváme i v dnešní době, tj., rostoucí finanční náklady na rozvoj vědy a na straně druhé, omezující finančními útlumy. Finance a věda jsou veličiny, které nelze od sebe oddělit. Z uvedené kapitoly zjevně vyplývá, že otázky financování byly, jsou a budou i nadále předmětem vášní všech zúčastněních. Ne jinak je tomu i po několika desetiletích v ČR. Kapitola pátá se věnuje rozepří o konci vědy, která reflektuje dva protikladná stanoviska. To první zdůrazňuje skutečnost, že vědy ze své podstaty směřují ke konečnému rozkladu tzv. „bankrotu vědy“, naopak druhé preferuje názor, že vědy jsou předurčeny k tomu, aby se nakonec propojili do jediného souhrnu koherentního porozumění všem jevům. Jinými slovy, v průběhu historie vědy se objevují názory, že vývoj vědy může mít etapy stagnace (někdy sestupů), ale ve své podstatě v průměru je ve vědě stálý přírůstek a vede to k sjednocení vědy (Gesamtwissenschaft). Věda je tedy autonomní činnost, která se jako řeka rozvětvuje a po nějakém čase spojuje k totálnímu, holistickému porozumění přírodních zákonitostí. Je zde tedy prvek progrese a kumulace směřující k určitému cíly, který není ovlivněn zvenčí. Jiní, tzv. cyklisté, vycházejí spíše z biologické metafory dětství, dospělosti, stáří a smrti vědy, přičemž vliv vnějších jevů je podstatný. Tento proud má své zastoupení u vědců především mezi historiky a ve společenských vědách. Velice významným představitelem „cyklistů“ je Oswald Spengler s dílem „Zánik Západu“, který uvádí, že každé velké kultury lidstva, např. čínská, arabská, řecko- římská byly nejen stejně hodnotné, ale každá z nich je dramatem s analogickou strukturou (střídáním ročních období), přičemž západní civilizace není v tomto ohledu výjimkou. O. Spengler uvádí, že věda „nalehne na svůj vlastní meč“ v roce 2000, přičemž rozklad vědy byl spatřován již v roce 1918. O. Spengler ke zkáze vědy dodává, že lidstvo nikdy nechtělo analyzovat a dokazovat, ale chtělo pouze věřit. V poslední fází vědy budou na vzestupu ekonomie, politika a technologie. Co nelze O. Spenglerovi upřít je citlivý důraz, pojítko v původu mezi vědou a náboženstvím. Za jednoho z největších linearistů lze pokládat A. Einsteina, který vědu přirovnal ke chrámu, 58


který má mnoho rozmanitých křídel. Co přivedlo vědce do chrámu, ptá se A. Einstein? Především dva motivy: a) touha uniknout ze všedního shonu běžného světa, b) vytvoření jasné a zjednodušené představy o světě (zjednodušený redukcionismus). Takový redukcionismus je možné aplikovat na každý přírodní jev. K objevení zásadních zákonům však nevede (pouze) cesta logická, ale cesta intuice. A. Einstein dále vyslovuje zajímavou myšlenku, a to že naše omezená mysl může pronikat za vnější zdání, aby rozpoznala několik málo univerzálních zákonů. Co tedy motivuje lidi zabývat se vědou bez předem zaručených úspěchů? Vědec je naplněn citem, bezprostřední nutností, jako je to např. u božské úcty nebo zamilovanosti, nikoli v úmyslném rozhodnutí nebo programu. Logika a intuice jsou tedy kompatibilní, a to naopak od názoru O. Spenglera. Dělat vědu znamená pracovat nejen s analýzou, syntézou, logičnosti, ale také s vírou a estetikou. Věda je tedy mobilizací celého spektra našich talentů a tužeb. Einsteinova idea Boha však není biblická, jak bychom mohli očekávat, ale jeho názor se spíše odvozuje od Spinozi jako nutná připomínka toho, že věda si po současnost udržela známku oné jednoduché, nediferencované totality, která motivuje naše lidské pátrání po vysvětlení. Pro A. Einsteina je tedy věda vzrušující činností bez předem zaručených algoritmů. Autor knihy poukázal ještě na jeden zajímavý vědecký proud, který existuje na pomezi výše zmíněných cyklistů a linearismů a nejlépe ho vystihuje fyzik P. H. Anderson. Ten upozorňuje na tzv. hierarchickou strukturu vědy, která zásadně nedovoluje redukci na jeden soubor fundamentálních zákonů. Otázkou zůstává, který z výše nastolených modelů v budoucnu převáží a zda-li vůbec alespoň jeden z nich. Každopádně, autor podává čtenářům srozumitelnou argumentaci modelů, přičemž u každého lze najít svá pozitiva. Poslední, šestá kapitola je nazvaná antivěda jako fenomén. Autor se v ní snaží vypořádávat s antivědou jako „fenoménem“, jehož úkolem je nelegitimizovat tradiční vědu v jejím nejširším smyslu. Prvním tzv. delegitimizátorem vědy představuje moderního filozofa, který tvrdí, že věda si nemůže nárokovat více než statut jednoho ze „sociálních mýtů“. Druhou skupinu představují tzv. odcizení intelektuálové, kteří jsou ponížení a opuštěni. Třetí skupinu představují názory těch, kteří se shodují v tom, že jedním z největších hříchů moderního myšlení je koncept objektivity dosažitelných dat. Poslední skupinu reprezentují radikálové, kteří tvrdí, že dnešní fyzika je pouze „úbohý model pro samotnou fyziku“. Pro fyziku tvoří věda osudnou závadu androcentrismu, který nás spolu s vírou dovedl do bodu, kdy je voláno po radikálnější, intelektuálnější, morálnější, političtější revoluci. Všem je však společný strach z moderní vědy a technologií. Nepřátelství k vědě indikuje odpor proti světovému názoru, kterému bychom mohli přiřadit adjektivum „moderní“, nikoli však lepší. Modernismus se v uvedeném kontextu prolíná ve dvou rovinách, a to sociologie a historie idejí. Transkulturně moderního člověka pak představují čtyři základní kritéria: a) vzdělanostní zúčastněnost, b) smysl pro osobní výkonnost, c) autonomnost a nezávislost, d) otevřenost vůči novým idejím a zkušenostem. Autor knihy v poslední kapitole dále rozvádí 28 bodů osnovy „obrazu světa“ od Weltbilda, z nichž bych upozornil např. na ty, z nichž vyplývá, že mapa mysli není nutně koherentní, základní 59

Lubomír Augustín

sestava představ není nutně stálá v čase, žádný obraz světa není doopravdy protivědecký, vědecký obraz světa je pevně zakotvenou součástí uvnitř obecného obrazu světa jedince, věda může být strategicky využívána i v protivědeckých hnutích, které mají politické cíle. Bylo by proto vhodnější používat pojmu „alternativní věda“ než „antivěda“ (astrologie, mysticismus). Z dalších bodů bych zmínil např. antitémata, která jsou typická pro alternativní obraz světa, a ta mohou být v čase jak posilována, tak i oslabována (např. uznání některých výroků papežem J. Pavlem II. odmítnutých u soudu s Galileem), nebo skutečnost, z níž vyplývá, že vědecké a politické složky mají tendenci ke vzájemnému přizpůsobování se a posilování. Modernismus je tedy pojem, který je schopen stálých přeměn a prochází vždy v závislosti na čase arénou od tradičního, přes klasickou modernu až do postmodernismu. S určitou mírou nadsázky by se dalo říci, že v minulosti za modernistu bylo možné považovat jezuity a postmodernistu Galilea. Nejzákladnějším aspektem vědecké metody je to, že přes osobní vášně a extázi při její aplikaci jsou získávané výsledky zcela invariantní vůči soukromým tužbám nebo individuálním rozdílům vědátorů. Tradiční věda tedy preferuje neosobní přístup, což je pro paravědu neakceptovatelné, jelikož ta je oslavou „osobního“ a „svědomí“. Modernismus z pohledu filozofa pak představuje přechod z humanismu do racionalismu. Mezi položky, které charakterizují moderní obraz světa lze zahrnout např. vysoké postavení pro objektivitu, antiindividualismus, orientace na důkaz, hledání autonomie, skepticismus vůči autoritě, otevřenost k debatám, kosmopolismus, globálnost, atd. Autor knihy nezapomíná upozornit na projev V. Havla, který jmenovaný přednesl na světovém ekonomickém fóru v Davosu pod názvem „Konec moderní éry“, z něhož dovozuje, že hlavním soužením člověka vychází ze zdroje racionality a kognitivního myšlení a tradiční věda není schopna najít různé alternativní zdroje k odvrácení naši záhuby. Jaký bude trend následujícího souboje, resp. konfliktu mezi vědou a antivědou? Autor rekapituluje 3 možné zákroky: a) zákrok tradiční – podpora rodičů a učitelů, abychom zabránili rozvoji antivědy, b) zákrok méně intenzivní – jehož podstatou je trvalé úsilí o vzdělávání dospělých /např. Open university/, c) nejjednoduchší zákrok – jehož podstatou je upozorňovat a odhalovat neúspěchy paravědy. Je velice důležité, aby uvedené tři zákroky byly dále diskutovány, rozvíjeny a realizovány. Z minulosti lze již pouze na okraj uvést, že jakmile se nacisté dostali k moci, ihned začali protěžovat antivědy, jako např. astrologii, Hitlerovou „světovou ledovou teorii“, apod. Kulturní problém však vždy způsobí propojení antivědy s politickou mocí často pro glorifikaci populismu, vášně a někdy, žel i násilí.

3 Závěr Závěrem bych chtěl uvést, že text celé knihy je velice zajímavý, podnětný a v neposlední řadě také inspirativní nejen pro přírodovědce, ale také laiky či odbornou veřejnost nejenom přírodovědeckého vzdělání, ale také oborů psychologie, matematiky, logiky, práva, antropologie (chování amerických indiánů) nebo literatury a pedagogiky. Osobně se domnívám, že kniha osloví čtenáře reálně v tom, že ukazuje velmi trnistou cestu rozvoje vědy a její ovlivňování. Velice často formou či řetězením jednotlivých poznámek, 60


připomínek, glos, aspektů, metod věd navzájem od Descarta až po dnes skrze pravdivé příběhy neobyčejných lidí, který pro lidstvo přinesli dar, který nelze v současné době ocenit penězi. E. Mach byl symbolem své doby, nicméně s postupným rozvojem vědy bylo čím dále zřetelnější, že Mach nevěnoval s největší pravděpodobností dostatečně náležitou pozornost logice a matematice. Naopak, obecně byla vyzdvižena jeho antimetafyzická tendence, především pro sociální a kulturní život. Někteří ho přirovnávali k osvícenským osobnostem 18 století. Je vhodné také podtrhnout, že E. Mach nikdy neměl koherentní, kategorizovatelnou a časově neměnnou „filozofii“, což způsobilo, že se mnoho jeho následovníků přiklánělo k jeho fragmentům nebo verzím jeho filozofického proudu. Je vhodné si uvědomit, že počátkem 20. století bylo Německo ovládáno spíše kantovským idealismem, přičemž skupiny ve Vídni a v Praze hledaly spojence spíše ve Velké Británii, Francii nebo ve Spojených státech (pozn. především C. S. Pierc, M. R. Cohen a A. C. Benjamin), které v průběhu několik desetiletí vytěžily z evropské někdy politicky nucené emigrace filozofů. Ve 4060 letech ve Spojených státech sílilo za podpory Rockefellerova nadace hnutí za vědeckou filozofii pod heslem „Jednota vědy“, které vyvrcholilo založením „Ústavem pro jednotu vědy“, který se prezentoval a často odkazoval na svého duchovního otce, E. Macha a jeho fenomenalistický monismus. O. Spengler uvádí, že věda „nalehne na svůj vlastní meč“ v roce 2000. Je tomu skutečně tak? Myslím si, že ne tak docela. Vědecké poznatky z nejrůznějších vědných disciplin šokují lidstvo svými objevy a dokazují, že věda není ani zdaleka vyčerpána (pozn. autora recense - např. kmenové buňky, apod.). Po přečtení knihy lze vydedukovat, že Machův duch skutečně nalezl své místo, ale spíše v novém, americkém empiricko-filozofickém světě, než-li doma s cílem odstranit hranice mezi separovanými vědami a tím připravit půdu pro nový způsob filozofování. Kniha obsahuje několik desítek vysoce erudovaných poznámek pod čarou, které odkazují nejen na osobní komentáře autora, originální díla vědců, ale rovněž na dopisy velikánů od konce 19. století. Knihu vřele doporučuji všem, kteří si chtějí prohloubit své odborné znalosti a obohatit svůj celospolečenský rozhled, tedy nejenom vědeckým pracovníkům. Kniha působí obsahově vyváženě až na první kapitolu, která je ve srovnání s ostatními kapitolami až příliš obsáhlá, nicméně o to více hutnější. Čtení to však v žádném případě není jednoduché. Čtenáře text nutí přemýšlet což je pozitivní pro separaci a následnou koherenci podnětů ze své praxe. I samotného autor této recenze četba velice obohatila, i když jeho profesní profil se orientuje spíše na právo a ekonomiku. Knihu si lze běžně vypůjčit v knihovnách, koupit v antikvariátu, ale nelze vyloučit, že ji zájemci mohou v novějším vydání získat běžně v dostupných knihkupectvích. Mnohem jednoduchší a stručnější recensi lze nalézt např. v Čs. časopisu pro fyziku, č. 5-6/1996.

61

Autoři: Adéla Šeredová Purschová Charles University in Prague Nicole Grmelová Vysoká škola ekonomická v Praze Josef Malý, Josef Taušer Vysoká škola ekonomická v Praze Petr Valenta Hospodářská komora České republiky Hana Wimrová Vysoká škola ekonomická v Praze Lubomír Augustín AK Petr Raschel

ISSN 1804-6592 TROAS, s.r.o

2012

Recommend Documents