2012

84

1

EDITORIAL Úvodní slovo předsedy sdružení Vážení přátelé betlémů, toto číslo časopisu má dvě hlavní nosná témata. Přináší rozsáhlé informace o vybraných či nově instalovaných betlémech, které je možné navštívit během letního cestování. Dále je věnována pozornost dubnové valné hromadě našeho sdružení, která se konala v souladu se stanovami po 3 letech. Již na titulní stránce i na mimořádné vnitřní barevné příloze přináší časopis obrázky velkého pohyblivého betlému v Horní Lidči, který byl poprvé zpřístupněn v uplynulém vánočním období. Z doprovodného textu se dozvíte o jeho pozoruhodném vzniku i neobvyklé expozici doplněné audiovizuálním pásmem. Doporučujeme jej k návštěvě – stojí to za to. Je snadno dostupný z nádraží (cca 10 min. chůze) a stojí za to se zastavit také v moderním kostele sv. Václava se samostatnou zvonicí, který je v bezprostředním sousedství samostatné budovy s expozicí betlému. Rovněž příspěvky od  dalších autorů nám nabízejí různé cíle při cestách za  betlémy po  naší republice. Na  betlémy Muzea Vysočiny v Jihlavě s instalacemi ve vyjmenovaných pobočkách tohoto muzea (podrobnosti i v článku v BaB č. 83) nás v erudovaném článku zve etnografka tohoto muzea paní PhDr.  Dana Nováková. Rovněž předseda „brněnské“ regionální pobočky p. Bohumír Andrle upozorňuje na betlémy či výjevy s touto tématikou, které lze shlédnout i v letním období, příp. po  celý rok. Pan PhDr.  Jan Tydlitát, který je nejen hlavním organizátorem pravidelných výstav „Betlémy Orlických hor“ (v r. 2011 byl realizován již XV. ročník), ale i  organizátorem dalších kulturních akcích na  Rychnovsku, nás ve svém příspěvku informuje o možnosti navštívit Soukenický betlém od řezbářky pí Jarmily Haldové. Betlém je nově upraven a trvale vystaven na Městském úřadě nedaleko náměstí v Rychnově nad Kněžnou. Do konce letošního roku vyjdou ještě dvě čísla časopisu s redakčními uzávěrkami 15. 9. a 15. 11. 2012. Jako každoročně bychom chtěli upozornit na adventní a vánoční výstavy betlémů, posílejte nám prosím k uveřejnění co nejdříve místa konání a termíny výstav. Vzhledem k tomu, že většinou jsou výstavní prostory zadány dlouho dopředu, neměl by to být problém. Na internetu se najde téměř všechno, ale musíme vědět, co chceme dohledat. Samotné pozvánky či plakátky, které se připravují později, bude možné zveřejnit

84

ročník 22 č. 2/2012

Z obsahu Muzeum Vysočiny Jihlava (2. část) 3 Náměty na cesty – Morava, Vysočina 10 Rychnovský soukenický betlém 11 Rychnovské dřevořezání 12 Vnitřní barevná příloha: Rychnovský soukenický betlém A Pohyblivý betlém – Horní Lideč B–D Nový pohyblivý betlém Horní Lideč 13 Představujeme nového předsedu 17 Moravská vesnička v Brně 18 Činnost pobočky „Jižní Morava“ 19 Seminář o restaurování v Telči 20 Informace pro členy sdružení 22 Usnesení valné hromady z 21. 4. 2012 22 Diskuze na valné hromadě 23 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 27. června 2012 Ing. Ludvík Mátl

2

84

na našich www stránkách. Činíme kroky k jejich častější aktualizaci. Valná hromada sdružení, která se poprvé konala v hlavním sále Muzea Labyrint divadla DRAK v Hradci Králové dne 21. 4. 2012, přinesla nové podněty pro činnost sdružení a  zvolila pro další funkční období činovníky sdružení. Podrobnosti jsou uvedeny v  usnesení z  valné hromady, která je zveřejněna v závěru časopisu. Přes slabou početní účast lze hodnotit valnou hromadu pozitivně, vydařila se úvodní prezentace věnované projektu Ministerstva kultury Databáze českých betlémů, stěhování Třebechovického muzea betlémů i projektu nové budovy tohoto muzea. Zájem byl i o solidní doprovodný prodej předmětů s betlemářskou tématikou. Co je však nejdůležitější – na  jednání valné hromady proběhla věcná a konstruktivní diskuze, která se nevyhýbala ani „bolavým“ a v minulosti nedořešeným problémům v činnosti našeho sdružení. Jednalo se, mimo jiné, i o způsobech, jak zefektivnit práci výboru a předsednictva, kde hlavní překážkou častějšího setkávání je zejména rozptýlení členů v podstatě po celé republice. Potěšitelné bylo, že na předsednictvu při volbě předsedy i  místopředsedů se volilo z  většího počtu kandidátů, to znamená, že byly vznášeny i protinávrhy. To je důležité zvláště pro budoucnost, sám svoje zvolení předsedou sdružení na nejbližší tříleté volební období vnímám a přijímám jako řešení sledující zachování kontinuity

s dosavadní činností, s tím, že by měly být dokončeny změny a záměry započaté již za předčasně zemřelého předsedy Ing. Radko Weignera. Sem patří i  posílení vedení sdružení novými, a  nebojme se říci i mladšími, schopnými lidmi, kteří jsou ochotni se pro práci ve sdružení angažovat. Jedním z cílů je opět dlouhodobě územně ukotvit sídlo sdružení (povinnost ze zákona), uspořádat archiv i příruční knihovnu sdružení. Dnes jsou tyto věci rozptýlené mezi bývalými i současnými funkcionáři sdružení. Myslím, že vytýčení našeho dalšího programu a konkrétních úkolů není složité, jde jen o to najít účinné cesty k jejich uskutečnění. O tom, že to jde, svědčí nespočet akcí realizovaných regionálními pobočkami či přímo centrálně sdružením. Pro příklad lze z minulosti připomenout úspěšné výstavy sdružení pořádané opakovaně v Hradci Králové i uspořádání XVII. světového kongresu UN-FOE-PRAE v  roce 2004 v  České republice. Máme na co navazovat. Myslím, že také víme, kde jsme se dopustili chyb a co jsme měli řešit rychleji, jinak nebo lépe. Udělalo se hodně, ale vždy se vtírá otázka, nemohlo-li se udělat ještě o něco více. Jak se bude sdružení dále rozvíjet je věcí celé členské základny, nově zvolený výbor a předsednictvo za to však nesou zvýšenou odpovědnost. Věřím, že se nám bude společně dařit. S přátelským pozdravem Ludvík Mátl předseda sdružení

Dosavadní předsedové Českého (Československého) sdružení přátel betlémů

1990–2005 PhDr. Vladimír Vaclík

(* 1925)

2005–2007 PhDr. Jiří Malina

2007–2011 Ing. Radko Weigner

od r. 2012 Ing. Ludvík Mátl

(1940–2010)

(1943–2011)

(*1952)

84

3

Betlémy v českých a moravských muzeích

Někdejší sláva jihlavského betlemářství ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě – 2. část PhDr. Dana Nováková, etnografka Muzea Vysočiny v Jihlavě V minulém čísle časopisu Betlémy a betlemáři měli čtenáři možnost získat, i když zkrácené, informace o  tradici stavění betlémů v  historické Jihlavě, která byla ukončena rokem 1945. V dnešním čísle bychom rádi ještě nastínili osud jihlavských betlémů po válce až do současnosti a seznámili se sbírkou betlémů ve zdejším muzeu.

Poválečný vývoj a současný stav   betlemářství v Jihlavě Po roce 1945 nastala v jihlavském betlemářství jiná situace než v  okolních betlemářských městech, jako byla Třešť a Třebíč. Při rychlém odchodu německého obyvatelstva z Jihlavy nebylo možné pomýšlet na transport objemných beden s rozsáhlými betlémy. Osud řady z  nich byl proto zpečetěn. Často byly zničeny nebo rozkradeny. Jiné zůstaly ukryty v  anonymitě a o jejich osudu se již nikdo nedozví. Další byly poskytnuty k prodeji, pouze malé množství se dostává po  částech a  v  neúplnosti do  sbírek jihlavského muzea. Jen skutečně málo celků se postupně přesouvá do  Německa nebo Rakouska původním majitelům nebo institucím. Pouze u několika z nich se podařilo vysledovat při sběru materiálů jejich osudy v zahraničí. Přes toto ne příliš optimistické zjištění, týkající se existence původních jihlavských betlémů, lze konstatovat, že v Jihlavě tato tradice úplně nevymřela. I v poválečném období se ve městě některé jihlavské betlémy v rodinách zachovaly. Nastalo několik nových variant dříve neznámých. Pár původních jihlavských betlémů zůstalo v českých nebo smíšených rodinách dále a stavěly se v dřívější podobě, i když často v menším rozsahu (např. rodina Musilova, Schwarzova, Brychtova, Antonů, Sedlákova).

Další variantou bylo, že se původní německé betlémy dostaly koupí nebo darem do české rodiny, často v torzovitém stavu a neúplné. S novým majitelem byly postupem času doplňovány a  rozšiřovány, často ale figurkami a  stavbami jiných autorů (nejčastěji třešťskými) a  betlém tak změnil poněkud podobu oproti původnímu (rodina Solařova, Polákova, Hronova, Kalných). Třetí skupinu tvořily rodiny, které si v  průběhu 2. pol. 20. století pořídily nový betlém od  zdejších regionálních řezbářů, jihlavských nebo z  nejbližšího okolí. Ojedinělé nebylo ani pořizování betlémů papírových, třebíčského typu, později i betlémů z jiných materiálů (šustí, keramika ap.) – rodina Kodetova, Markova, betlém dnes již zesnulého pátera Veselého. Čtvrtý typ betlémů, které se v  současnosti v Jihlavě a okolí nachází, jsou autorské betlémy pozdějších a  současných řezbářů a  betlémářů, kteří, i  když se původně nechali inspirovat jinými vlivy (staré jihlavské betlémy, třešťské betlémy, další regionální tvůrci ap.), si záhy vytvořili svůj osobitý styl. Své betlémy rozšiřují a doplňují do současnosti a často do své záliby zapojují i další členy své rodiny (již nežijící Metoděj Florian, P. Alois Kadlec, současní řezbáři Jiří Rychnovský, Jiří Musil, autoři staveb Zdeněk Kalný, Jaroslav Vyskočil). Po druhé světové válce má tedy jihlavské betlemářství zcela odlišný charakter. Již se nejedná

4

84

o masovou záležitost z 19. a 1. pol. 20. století, kdy betlém byl veřejnou chloubou nejedné jihlavské rodiny. Částečně po změně společenské situace v roce 1945 a politických poměrů v roce 1948 se betlemářství stává rodinnou záležitostí několika, především věřících, rodin a pro širokou veřejnost zůstává uzavřeno. Tento stav byl potvrzen i terénním výzkumem z konce 20. století a v současnosti. Po dlouhou dobu bylo jihlavské betlemářství opomíjenou oblastí, o kterou nebyl příliš velký zájem. Situace se změnila po revoluci v roce 1989, kdy i v Jihlavě se objevili první zájemci. Problematikou se začal intenzivně zabývat ing. Antonín Kokeš, který kontaktoval jednotlivé rodiny, které vlastnily betlémy zmíněných typů a pátral i po osudech bývalých jihlavských betlémů. Neváhal navázat styky i s některými institucemi a rodinami v Německu a Rakousku. Jeho výzkum probíhal na přelomu 90. let 20.stol do roku 2001, kdy zemřel. Zůstal po něm neutříděný, většinou rukopisný materiál, kterého se ujalo Muzeum Vysočiny v Jihlavě a shrnulo tyto poznámky do útlé práce s názvem „Jihlavské betlémy v minulosti a současnosti“, vydané za přispění Ministerstva kultury ČR v roce 2009. Kromě zde uvedených

informací jsou v  ní i  charakteristiky jednotlivých existujících betlémů, majitelů nebo tvůrců, kterých bylo možné se dopátrat (v té době cca 30 rodin) i  některé zajímavé osudy dřívějších betlémů. Situace se ale za posledních uplynulých 12 let od výzkumu již opět změnila. Bohužel mnozí zanícení starší betlemáři již zemřeli a jejich rodiny sice betlém vlastní, ale nestaví, takže o jeho osudu dnes již není povědomí. Někdy v publikaci zmiňované betlémy změnily majitele, v jednom případě došlo nešťastnou náhodou k poškození betlému. Někteří majitelé nestojí v dnešní době o popularitu. Muzeum Vysočiny v Jihlavě se snaží v rámci své činnosti dále mapovat situaci a dokumentovat čas od času dostupné majitele i autory. Nezbývá doufat, že i  v  dalších letech tento druh umění, které dokáže potěšit nejedno oko betlemáře i  náhodného diváka, v  Jihlavě úplně nezanikne a vyroste další generace pokračovatelů.

Betlémy ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě získané do r. 1945 Muzeum Vysočiny v Jihlavě společně se svými pobočkami vlastní rozsáhlý sbírkový fond betlémových figurek a  celků. Ve svém kompletu je tento soubor ojedinělý a právem zařazuje zdejší muzeum v této oblasti mezi přední místa naší republiky. Co do významu a částečně i rozsahu tohoto fondu se zdejší muzeum může srovnávat s muzei v Třebíči, Jindřichově Hradci nebo Třebechovicích pod Orebem.

Původní jihlavský betlém, rodina Schwarzova, podoba z r. 2006

84

5

Současný betlém Zdeňka Kalného, figurky různých autorů, stavby z kůry

Od  svého založení v  roce 1892 do  současnosti více či méně přicházely přírůstky betlémových celků ale i jednotlivin, takže v současné době má betlémový sbírkový fond v  Jihlavě 2840 položek figurek, staveb, rostlin a doplňků. Bohužel u dřívějších přírůstků nelze u všech s určitostí zjistit, v kterém roce do muzea přišly a  které konkrétně patří do  určitého celku. Většina předmětů není ani signovaná autorem nebo majitelem. Neúplné informace o původu a autorovi té které figurky a stavby však nijak nesnižují vypovídací a estetickou hodnotu daného fondu. V roce 1895 přichází do muzea první betlémový předmět – hrad od autora Jana Pokorného, tehdejšího kominického mistra. Zajímavý byl i  malý betlémek v  zasklené skříňce, který daroval Muzejnímu spolku v Jihlavě v roce 1896 majitel Jan Pulzer. Malé darované jesličky vyrobil tehdejší soukenický mistr Jan Friedl z Jihlavy v roce 1865. V  následujících letech 1897–1899 prodává muzeu majitel betlému Ambrož Wanitschek svůj komplet cca 169 kusů. Tím byl položen základ k muzejnímu betlému, který byl občas ve vánočním období vystavován Bylo potřeba doplňovat další figurky, a proto v následujícím období let 1899–1900 kupuje muzeum od řezbáře Františka Boudného z Brtnice přes 700 kusů, převážně ovcí a zvířat. Nedostatek staveb ve fondu vyřešilo muzeum koupí několika dalších kusů autora Jana Pokorného od majitele Josefa Zeitheima,

který v krátké době prodal do muzea i další zbytek svého betlému. Figurky řezali místní řezbáři Quais nebo Georg Klaus. Muzejní pracovníci navázali spolupráci v této době i se samotným výrobcem betlémových staveb J. Pokorným, který v letech 1900–1902 sem prodal i celý svůj betlém. V témže roce 1902 je registrován i další přírůstek 255 betlémových součástí, zde však není v přírůstkových knihách uveden žádný prodávající. Zajímavostí je, že 15 figurek z této série bylo kašírovaných, což svědčí o tom, že šlo o velmi letitou záležitost, neboť kašírované figurky se v  jihlavských betlémech objevovaly již kolem roku 1800 a dříve. V roce 1904 darovala do muzea betlém v počtu 145 kusů paní Aloisie Sadílková. Některé figurky byly opět kašírované. Až do  roku 1929 pak přibyly již pouze některé jednotliviny v podobě zámku neznámého autora a několika dřevěných kraviček betlémáře J. Pokorného. Zajímavější byl přírůstek betlému z kostelíka sv. Jana, ovšem údaje o jeho podobě a počtu částí tohoto celku bohužel opět z tehdejších zápisů v knihách nejsou patrné. Zato v  roce 1929 se do  zdejšího muzea dostaly staré jesle, zasklené a umístěné v nástěnné skříňce o velikosti 86 x 52 cm. Figurky byly z  vosku a  okolní dekorace z  papíru. Přenosné

6

84

jesličky převzal Muzejní spolek od Hanse Krcala, tehdejšího knihovníka v Jihlavě. Stejný dárce obohatil muzejní fond i několika dalšími raritami z  bývalého soukenického betlému, z  nichž zajímavé byly např. stromy, které měly lupení imitováno peřím. Stáří figurek bylo umístěno muzejními pracovníky do let 1780–1800. Ojedinělý přírůstek byl i v roce 1932, kdy jeden ze známých jihlavských betlémářů Karl Kabelatsch prodal muzeu svým způsobem zvláštní postní jesle, jejichž základ byl 100x50 cm a jednotlivé scény zachycovaly nejen narození Krista, ale i jeho utrpení od Poslední večeře až po Vzkříšení. Tyto jesličky před prodejem majitel celé zrenovoval a znovu postavil. Již ze zmíněné řezbářské rodiny Boudných pochází další nákup 32 dřevěných vyřezávaných figurek bez nátěru, což byla jakási změna v  dosavadním barevném fondu. Autorem byl Alois Boudný, žijící v  té době ve  Dřevěných Mlýnech u Jihlavy. Poněkud jiná situace nastává v  betlemářství v době 2. světové války. Válečné události a jejich vývoj zákonitě zatlačily tuto tradici do  pozadí. Následně negativně do jejího udržování zasáhl i odsun německého obyvatelstva z města.

Do muzea v těchto letech přichází jen několik přírůstků v neúplné podobě, bohužel bez bližších údajů o majitelích a autorech. V roce 1941 to bylo např. několik desítek staveb, figurek a  stromů, které byly darovány Městskou obcí jihlavskou jako pozůstatky z různých betlémových výstav. Následný obdobný dar v  témže roce obsahoval dalších cca 172 položek, bohužel ve značně poškozeném stavu. V roce 1945 bylo do muzea doručeno několik beden torza betlému autora J. Klementa. Jednalo se o  původně pohyblivý betlém se složitým mechanismem na  pohánění, neboť autor a  majitel byl jihlavský hodinář. Komplet byl ale neúplný a silně poškozený a nebyl již nikdy zprovozněn ani postaven. V  současné době je v muzeu již jen několik jednotlivých dílů a valná část byla časem pro svůj stav ze sbírek vyřazena. Dle vzpomínek starších pamětníků byl ale tento betlém v době své slávy v předválečném období v Jihlavě skutečnou raritou.

Muzejní přírůstky po 2. světové válce Chod dalších událostí a politický vývoj v naší republice v  dalších letech příliš nepřál oboru betlemářství, proto i přírůstky tohoto zaměření v této době nebyly žádné. Výjimkou byl rok 1957, kdy jihlavské muzeum získává betlémové předměty poněkud jiného charakteru než bylo obvyklé. Jednalo se o  tzv. „horácké štědrovečerní stádo“, které prodal do  zdejšího muzea známý

Torzo dříve pohyblivého betlému J. Klementa, 19.–20. stol., sbírkový fond Muzea Vysočiny Jihlava

84 národopisný horácký pracovník Vratislav Bělík z Rouchovan. Stádo obsahovalo 11 oveček a 1 pastýře a  bylo zhotoveno z  hliněného základu, obaleného vatou. O zvyku vystavovat tyto figurky do  oken vesnických stavení psal sám prodávající v roce 1958 ve Vlastivědném sborníku Vysočiny. Jednalo se o zvyk ryze lidový, typický pro oblast moravského Horácka, bez přímé vazby na městské betlemářství v Jihlavě, Třešti nebo Třebíči. Z původních starých jihlavských betlémů se do zdejšího muzea dostává v letech 1969–1970 skutečný skvost v  podobě starodávného betlému známé betlemářské rodiny Pettanů. Byl zakoupen od Stanislava Boudného a obsahoval 726 součástí. Obdobný „jihlavský betlém“ v počtu 12  kusů prodala do muzea paní Lenka Chalupová z Jihlavy v  roce 1987. Obsahoval obzvlášť malé figurky, které napovídaly, že se jedná opět o dílnu řezbářů Boudných.. Jeho součástí byla i celá hornická scéna s horníky, včetně horního díla s větracím otvorem. Posledním přírůstkem původního starého jihlavského betlému byla koupě od majitelky Evy Kubátové z roku 1998. Byl ale neúplný a skládal se ze 17 staveb a 61 figurek. Po roce 1989 přišla další etapa v betlemářské oblasti. Tento obor se opět ve větší míře prosadil do popředí zájmu široké veřejnosti. Bohužel se ale současně objevil i jev komerce a konzumního způsobu. Možnost získat do  muzejních sbírek nové betlémové přírůstky se podstatně zmenšila. Mimo jiné i z finančních důvodů. Muzeum Vysočiny v Jihlavě se proto zaměřilo v  posledních desetiletích v  rámci sbírkotvorného programu na dokumentaci především současné tvorby řezbářů z  Jihlavy a  blízkého okolí kraje Vysočina. V roce 1995 pořídilo z grantu, poskytnutého Ministerstvem kultury ČR, betlém pro novou muzejní expozici betlémů v Třešti a to betlém

7

třešťského současného řezbáře Jana Bukvaje, dále v témže roce malý stolní betlémek zdejší autorky Lenky Dvorníkové ze Štok. Při častých návštěvách betlémářů i kostelních betlémů na Jihlavsku objevili pracovníci muzea některé zvláštnosti, které doposud ve sbírkách nebyly zastoupeny. Jednalo se o velice působivé stavby orientálního města, mešit, chalup, domků ap. zhotovených z lepenky a březové kůry, které vyráběli manželé Musilovi z Jihlavy, sami zanícení betlemáři, a  paní Z. Nechvátalová. Na žádost muzea zhotovili pro výstavní účely v roce 1996 16 kusů těchto staveb, které umožnily vytvořit při prezentaci nový betlémově zajímavý celek. Tito autoři dnes již nežijí, ale velice dobře je nahradil i současný autor těchto staveb pan Zdeněk Kalný z Horního Kosova. Právě důvod časté prezentace a zájem o výpůjčky betlémů ze strany jiných organizací vedl muzeum k tomu, že v r. 2002 zakoupilo nebarvený betlém současného řezbáře Josefa Franze z Třebíče. Betlém se skládá z 26 dílů a figurek, je snadno sestavitelný a měří 2 m. Je ukázkou profesionální práce a preciznosti. Betlémy ze sbírek Muzea Vysočiny byly již mnohokrát prezentovány na výstavách v naší republice i v zahraničí. Ve fondu Muzea Vysočiny v  Jihlavě je i  několik desítek černobílých fotografií původních jihlavských betlémů z konce 19. a 1. pol. 20. století, bohužel ani zde není většinou bližší popis, datace a určení místa instalace.

Jihlavští řezbáři betlémů a tvůrci staveb Z německé strany to byla celá řada řezbářů, kteří obohatili mnohé jihlavské betlémy, dnes již ale nelze s určitostí jmenovat všechny tvůrce, neboť dostupné dobové literatury je velice málo. Dalším negativním momentem při určování autorství betlémů je i fakt, že prakticky většina figurek, rostlin a velké množství staveb nebylo autorem signováno. Zmiňujeme zde tedy jen ty nejznámější.

8

84 Typická stavba z lepenky z původního jihlavského betlému, 19. stol., sbírkový fond Muzea Vysočiny Jihlava

Byl to například sochař Franz Quais (zvaný Pokřivený Quais, 1829–1897), Anton Queis (1810–1870), Ambros Kőck – hřebíkář, Georg Klaus (zvaný Jirgerl), Franz Pettan starší a další. Vzhledem, k tomu, že první dřevěné betlémy v Jihlavě ale pocházejí podle dostupných dokladů už kolem období let 1780–1840, lze soudit, že zde musela být před zmíněnými autory ještě jedna generace řezbářů, dnes neznámých. Mistry ve svém oboru byli i výrobci staveb, domů, měst i dalších doplňků. Mezi nejznámější patřili: Johan a August Pokorni, Gustav Pfeiffer, Ignaz Unger, Hilarius Schindelka, Heinrich Indra, Karl Fischer, B. Miksche, dále pak: Kőgl, Gottlieb, A. Frühauf a další, jejichž neúplné signatury se občas na stavbách objevují. Známí byli i  někteří němečtí autoři malovaných pozadí. Mezi nejčastěji se vyskytující patřili například: Hilarius Schindelka, Franz Elstner, Heinrich Sattler, Franz Pettan mladší, H. Melion a J. Schneller. Tvorba zmíněných au-

torů spadá do posledních desetiletí 19. století až do doby konce 2. světové války (1945).

Řezbáři z rodiny Boudných Významné místo mezi dlouhodobě tvořícími autory betlémových figurek měli na  přelomu 19. a  20. století i  členové české rodiny Boudných, pocházející z nedaleké Brtnice u Jihlavy. Řezbářskou tradici rodiny založil děd Vavřinec, pokračoval v ní syn Jan. Měl šest synů, z nichž především dva – František a  Alois – navázali na umění svého otce. Výrazněji se ale prosadil hlavně Alois. Jana Boudného a jeho řezbářské umění můžeme obdivovat kromě řady figurek v  mnoha rodinných betlémech také v kostelním betlému v Brtnici, Měříně, ve Střížově, Zhoři u Jihlavy, v kostelíku sv. Jana Křtitele v Jihlavě a část figur i v kostele Matky Boží v Jihlavě. Brtnický betlém obsahuje přes padesát figurek vysokých 15–20 cm, kromě biblických postav oživují scé-

84 nu i místní zajímaví lidé, které řezbář důvěrně znal. Jan byl vyučen řezbářem a jeho figurky se vyznačují profesionalitou a uhlazeností. Jeho syn Alois Boudný (1866–1935) otci pomáhal a postupně na jeho práci navázal. Oba řezali betlémy do kostelů i pro soukromníky, nevelká odměna ale zdaleka nestačila na obživu celé rodiny. Vyráběli proto také kostelní sochy, ozdoby na rakve, anděly, kříže do domácností a dřevěné figurky pro děti sedláků. Svoje zboží prodávali nejen na brtnických jarmarcích, ale i po okolních vesnicích nebo také v Jihlavě. Alois již od dětství vyřezával na pastvě, kde sloužil jako obecní pastýř a velmi mistrně dokázal brzy spodobnit každý detail pasoucího se dobytka. Po  určité době se Alois vydal do světa a nechal se okouzlit i rakouským Štýrskem a Tyroly, které byly vyhlášenými betlemářskými centry. Zdejší figurky v  místních typických oblecích se širokými klobouky se rovněž objevily v jeho tvorbě. Po návratu domů občas pracoval i pro jihlavského řezbáře Franze Pettana staršího, nestačil-li vyřizovat své zakázky. První větší prací Aloise Boudného byl betlém pro třebíčského továrníka Zinkajzla, kdy za 150 figurek dostal 300 zlatých a od té doby vyřezal na 60 úplných betlémů pro kostely i soukromníky. Svoji tvorbu nijak neregistroval, takže dnes nelze zjistit jeho celou produkci. Začal vyřezávat kolem šedesátých let 19. století a končil ve třicátých letech 20. století. Pracoval pro různé české i německé betlémáře v Jihlavě i v Třešti a jeho figurky byly uznávaným pojmem v oblasti betlemářství zdejšího regionu. Ve větší či menší míře nechyběl snad v žádném betlému. Alois Boudný vyřezával nejraději domácí zvířata a zdejší vesnický horácký lid, často v místním kroji. Figurky z  lipového dřeva bývaly vysoké 6–8 cm, každou z nich dokázal vyřezat za jednu až dvě hodiny. Jeho figurky okouzlovaly až roztomilou naivitou a vypovídaly o skvělém pozorovacím talentu autora.

9

Ostatní betlémy, doplňky   a současní řezbáři Vedle zmiňovaných řezbářů z Jihlavy a okolí se v jihlavských betlémech objevovaly i figurky jiné provenience. Ze zahraničních míst je to především Ebensee, známé betlemářské středisko v rakouské Solné komoře. Z významných a známých betlemářských lokalit České republiky byly nejvíce zastoupeny východočeské Králíky. V  několika betlémech jihlavského typu se ve  větší či menší míře začaly již v  období 2. světové války a  po  ní objevovat také figurky z plastické hmoty, produkce firmy Lineol Werke, která v Jihlavě během 2. světové války vyráběla hračky jako přidruženou (krycí) výrobu německé strojírenské firmy BMW. Vedle hraček a miniaturních modelů s vojenskou tématikou, dřevěných a cínových hraček vyráběla firma i  zvířátka z  plastické hmoty. Jednalo se o lisovaný materiál (sádra a papír) vyztužený kovovou kostrou, často bohužel podléhající zkáze, neboť tyto výrobky se časem drolily. I když měla fa. Lineol Werke v nabídce svých dalších evropských filiálek i  betlémové motivy, v samotné Jihlavě tuto produkci nevyráběla. V jihlavských betlémech se proto objevily vždy jen figurky zvířátek či figurky světského charakteru, které sloužily původně jako hračky pro děti. Po skončení 2. světové války fa. Lineol Werke svoji činnost v Jihlavě ukončila. V poválečném období se v Jihlavě již takové množství tvůrčích autorů neobjevovalo. Přesto stojí za zmínku tvorba dnes již nežijícího Metoděje Floriána a P. Aloise Kadlece, ale i stále tvořících Jiřího Rychnovského z Malého Beranova nebo Jiřího Musila z Jihlavy, kteří jsou autory zcela originálních současných velkých betlémů. O nich i o dalších autorech, majitelích a osudech jihlavských betlémů se můžete dočíst ve zmiňované publikaci, kterou lze zakoupit mimo jiné i při návštěvě Muzea Vysočiny v  Jihlavě nebo jeho poboček, kam vás touto cestou srdečně zveme. n

10

84

Náměty na cesty pro betlemáře

Letní toulky po jižní Moravě a Vysočině Bohumír Andrle Pěkné počasí nás vybízí k cestování. Pro betlemáře je pěkný zážitek, uvidí-li nějaký pěkný betlém, třebaže není vánoční období. Proto vám nabízím několik typů, kde je možno vidět betlémy i v parném létě na jihu Moravy. V Baron Trenck Gallery u kapucínů na Kapucínském nám. 5 v Brně je od 1. 4. 2012 otevřena nová stálá expozice Moravská vesnička a  betlém. Přístupná je od  středy do  neděle v době od 10 do16 hodin. Expozice se nachází na nádvoří kláštera, vstup je uličkou vlevo vedle kostela – směrem k hrobce. Bližší informace: www.letohradekbrno.cz, www.barontrenckgallery.cz, www.vipakcebrno.cz V Brně také můžeme vidět na kazatelně gotického kostela sv. Jakuba pěkný reliéf Narození Páně a v minoritském kostele sv. Jana v kapli, v níž je Loreta a Svaté schody, ve vitrínách torzo barokního betléma s  oblékanými figurkami neznámého původu. Dále vám doporučuji při cestě kolem Jimramova se zastavit v budově bývalé katolické školy u sv. Jana na  náměstí v  Jimramově. Ve  stálé expozici v Síni rodáků Jimramovska s originálním dioramatem Broučků od nár. umělce Jiřího Trnky nalezneme expozice Život a dílo Jana Karafiáta, zdejšího rodáka, a Život na Vysočině s mechanickým betlémem místního řezbáře p. Pivoňky. Síň rodáku Jimramovska je přístupná v červenci a srpnu denně od 10 do12 a od 13 do15 hodin. Bližší informace na tel. č. 604 888 933 (pí Miroslava Procházková). V Pardubickém kraji na Chrudimsku při návštěvě Toulovcových maštalí mezi Prosečí a No-

vými Hrady ve Všivickém údolí nedaleko chaty Polanka se nachází v  pískovci vytesaný reliéf Svaté rodiny v jeskyni vytvořené v pískovcové skále, kterou v  2. polovině 19. století nechal udělat nadlesní novohradského panství Franz Knölle a novohradský farář P. Josef Pochyba. Na území města Olešnice na Moravě existuje několik unikátních kulturních památek, mezi nimiž na olešnickém náměstí dominuje nedávno opravený kostel sv. Vavřince, v jehož předsíni je celoročně vystaven betlém dovezený z Izraele přímo z města Betléma. Figurky vyřezané vždy z jednoho kusu olivového minimálně 200 let starého dřeva a též certifikát s datem 17. listopadu 2007, kdy byl tento betlém posvěcen v chrámu Narození Páně tamním duchovním správcem, a to přímo v deklarovaném místě narození Ježíše Krista v  jeskyni pod chrámem v  Betlémě. O tomto betlému byl zveřejněn článek s barevnými obrázky v časopise BaB č. 69 (str. 8). Další pěkný betlém nalezneme v poutním kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna. Jesličky, jejichž sošky z  lipového dřeva roku 1946–1950 zhotovil František Bartoš, akademický sochař v Hradci Králové, se nacházejí v boční kapli chrámu od roku 1970. Přeji všem, kdo se vydají na letní cesty za betlémy, mnoho pěkných zážitků.

Termíny vašich letošních betlemářských a vánočních výstav   posílejte k uveřejnění do redakce časopisu co nejdříve!

84

11

Pozvánka k návštěvě Rychnova nad Kněžnou PhDr. Jan Tydlitát Nová velkolepá hala Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou je od 8. května 2012 obohacena o zajímavý dekorativní prvek. Vitrína o délce 4 metrů, hloubce a výšce téměř půldruhého metru, nabízí všem příchozím návštěvníkům kouzelný pohled na Rychnovský soukenický betlém. Záměr dát městu vlastní betlém se rodil z podnětu Jana Šimáčka a tehdejší Okresní úřad na jeho realizaci poskytl finanční prostředky. Výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova na  něm pracovala po  dobu 4 let na  přelomu 2. a 3. tisíciletí. V roce 2010 jej obohatila o Nedvídkův mlýn, Ivanskou skálu, malíře Lumíra Nedvídka, poustevníka Ivana a vodníka Kristiánka a dalšími kulisami ho doplnila v průběhu této instalace. Betlém byl po několik let obdivován na několika výstavách betlémů ve velkém sále Společenského centra, krátce byl vystaven v  expozici Muzea Orlických hor, absolvoval krátkodobé výstavy mimo Rychnov n. Kněžnou a jinak odpočíval v  depozitáři muzea. Bylo mi

ho tam líto a tak ve mě uzrála myšlenka, dát mu možnost dlouhodobého umístění někde, kde by mohl potěšit a dělat ozdobu městu, kterému je určen. Jsem moc rád, že na  můj nápad slyšelo Muzeum i vedení města. Po loňské výstavě betlémů se pohádkové řezbářské dílo o  rychnovských soukenících, kteří udělali Ježíškovi kabátek, už do depozitáře nevrátilo. Připravovalo se na cestu k lidem. Do vitríny z truhlářské dílny Pavla Dušánka se postupně montovaly základové prvky, pak kulisy, nábřeží, koryta Javornického potoka

Hlavní aktéři instalace soukenického betlému (zleva): Josef Halda, Jarmila Haldová, dr. Jan Tydlitát a ing. Vladimír Homolka (doprovodné fotografie – autor článku)

12

84

a řeky Kněžné. Výtvarnice Jarmila Haldová začala malovat a vyřezávat další kulisy. Průběžně se instalovaly budovy a  jiné dekorace a  nakonec přišly na  řadu postavy soukeníků a  všech dalších darovníků včetně Svaté rodiny. Na celkové nové instalaci nese mimořádnou zásluhu Ing. Vladimír Homolka. Jako zapálený betlemář má velké zkušenosti z rychnovských výstav, bez jehož pomoci si jejich realizaci těžko dovedu představit a také na této akci se pořádně zapotil. Tak jak se podařilo postavit betlém v  hale Městského úřadu, tak by nemohl být instalován na  žádné výstavě. Prostor čtyřmetrové vitríny nás vyprovokoval k úmyslu obohatit průběžně tento betlém o další postavy. Už to máme s Jarmilou Haldovou promyšlené. Zkuste počítat teď a o letošních Vánocích se určitě nedopočítáte. Jsem rád, že už nemusíme závidět Třebechovicím. Máme svůj betlém, jiný a stejně krásný. Redakční poznámka: Tomuto betlému i jeho autorce byl věnován článek v BaB č. 72, str. 8.–11. Na barevné fotografii je ovšem ještě v původní méně rozsáhlé podobě.

Detail ze soukenického betlému, v popředí zpracování vlny a sukna na břehu řeky Kněžny

Rychnovské dřevořezání Premiéru mělo Rychnovské dřevořezání ve dnech 19.–24. června 2012 v areálu Kolowratského zámku, tohoto řezbářského sympozia se účastnili výtvarníci známí i z betlemářských setkání a to např. Josef Janouch, Štefan Hrudka, Oskar Podávka, Jan Rejman, Lada Rejmanová-Němcová a Petr Steffan (někteří jsou dlouholetí členové sdružení). Sympozium bylo zaměřeno na  téma „hračka pro malé i velké“. Součástí dřevořezání byl bohatý doprovodný program. Nedělního vyhodnocení sympozia se zúčastnili i zástupce Královehradeckého kraje, starosta města i „zámecký pán“ Jan Kolowrat Krakowský. Díla budou dlouhodobě vystavena na nádvoří zámku. Rychnovští by chtěli v příštích letech tuto akci opakovat a tak toto setkání považují za začátek tradice. Přejeme jim, aby se jim tento záměr vydařil. –red–

84

13

O novém Česko-slovenském pohyblivém betlému v Horní Lidči na Valašsku

Znamení betléma Josef Tkadlec, starosta obce Horní Lideč „Jsem poutník, stejně jako vy, kteří jste přišli nahlédnout do této krajiny, do dávných časů, ke kořenům toho, co v sobě dodnes nosíme. Pojďme a pozorujme, jak šel čas a kam vedly jeho cesty.“ Těmito slovy začíná příběh, který je možné prožít při návštěvě našeho betlému. Pohodlně se usaďte a sledujte filmový snímek, který předchází vlastní prohlídce betlémské scény. Pokusili jsme se propojit a spojit ten tajuplný vánoční příběh o narození Ježíška s naším krajem, krajem česko-slovenského pomezí, jeho lidmi, způsobem života, zvyky a událostmi, které psaly historii tohoto rázovitého koutu naší vlasti.

Odvážná myšlenka, stěží proveditelná, pokud by neexistoval ten úžasný fenomén, který nám v naší zemi předkové zanechali – betlém a s ním spojená betlemářská tradice. Přejeme si, aby se i náš nový mechanický betlém stal jakýmsi znamením, znamením naší doby, která nás sice nutí uhánět mílovými kroky, ale ve které se umíme také pozastavit, abychom mohli popřemýšlet, potěšit se, poučit se. Určité znamení v sobě nese každý betlém. Abychom jej objevili, je zapotřebí chtít a  být vnímavý. Začněme ale po pořádku, jak to všechno začalo. Pokusím se zavzpomínat. Horní Lideč je vesnička s  1400 obyvateli, zasazená Nová budova s expozicí betlému v Horní Lidči

do úpatí krásné kopcovité přírody, ověnčená lesními porosty tří pohoří. Jakoby se k ní skláněly a objímaly ji Vizovické vrchy, Javorníky i Bílé Karpaty. A na Slovensko je to od nás jak se říká: co bys kamenem dohodil. Myšlenka pořízení betlému spadá do  první poloviny devadesátých let minulého století. Do doby, kdy si lidčané vystavěli nový moderní kostel sv. Václava. Co by to bylo za kostel, kdyby vánoční atmosféru neumocňoval svou přítomností betlém? Tak jsme z časových i finančních důvodů pořídili jednoduchý betlém, který měl být provizorní. Řekli jsme si, že hned jak to bude možné, obstaráme betlém řádný, řekl bych

14

84

důstojnější, který by našemu kostelu více slušel. A tak jsem se začal zajímat o betlémy obecně. Při stavbě kostela jsem se seznámil s rodákem z  Horní Lidče P.  Janem Machačem, který svůj kněžský život prožíval převážně v  Čechách. S jeho jménem je spojen kostelík U sv. Matěje v Praze-Dejvicích. P. Machač zde založil tradici vánočního perníkového betlému, jehož překrásně zdobené figurky lákaly k prohlídce návštěvníky z  celého světa. Otec Machač byl velkým sběratelem betlémů a  velmi se mu myšlenka na  stavbu betlému v  jeho rodišti zamlouvala a podporoval ji. A tak se u nás opět o betlémech mluvilo čím dál tím víc. Dlouho a  z  různých úhlů pohledu jsem nad betlémem přemýšlel. Společně s manželkou jsme při našich dovolených v Čechách i na Slovensku navštívili mnohé zajímavé betlémy. Stále jsem objevoval nové a nové úchvatné prožitky, které vánoční příběh zasazený do daného kraje či prostředí člověku nabízí. Myšlenka na vznik betlému mě nakonec tolik okouzlila, že jsem začal uvažo-

vat o betlému jako samostatném díle, pro které postavíme i budovu a které bude sloužit nejenom obyvatelům Horní Lidče, ale také všem, kteří do naší vesnice zavítají. O stavbě takového rozsahu mělo smysl přemýšlet pouze za předpokladu, že se podaří zajistit finanční zdroje a nadšené spolupracovníky. Obojí se povedlo. Každý betlém je charakteristický dobou, ve které vznikal a také místem, kde se nachází. My jsme chtěli betlém, který by vypovídal o dnešní době, přál jsem si, aby byl pěkně nasvětlený, aby v něm zněly vánoční koledy, aby návštěvník vnímal i mluvené slovo. Betlém, který by potěšil, který by přinášel užitek širokému okolí. Proto jsme se rozhodli na  tom krásném betlémském příběhu návštěvníkům ukázat a propagovat nejznámější turistická místa Zlínského a  Trenčínského kraje. Proto také našemu betlému říkáme betlém Česko-slovenský, betlém, který vydává znamení o časech dávno minulých, o historii tohoto kraje, o zvycích, způsobu obživy. Při svém betlémském putování jsem vždy velmi obdivoval pohybující se figurky, proto jsem chtěl, aby i  náš betlém byl mechanický. Jak betlém rozpohybovat, to jsem si moc neuměl představit, ale můj bratr Zdeněk, zámečník, mechanik a  konstruktér v  jedné osobě vždy našel řešení a přesvědčil mě, že problémy spojené s  rozpohybováním figurek jsou technicky řešitelné. Pro stavbu betlému se Zdeněk stal klíčovou osobou. Vymyslel nejenom originální mechaniku, ale celkovou konstrukci tělesa betlému, způsob uchycení všech prvků včetně způsobu tvarování krajiny. Diskuzemi nad technickým řešením jsme strávili stovky hodin. Bez něho bych se nikdy do takové stavby nepustil. Na začátku jsem měl jenom obecnou představu, co vlastně chceme, seznámil jsem s ní paní Naďu Urbáškovou, scénáristku studia Telepace a televize NOE. Byla to ona, kdo vtiskl té mojí, ne moc konkrétní myšlence reálnější formu, vytvořila příběh, navrhla propojit betlémskou

84 scénu s filmovou projekcí a napsala scénář. Tohoto ojedinělého pojetí se chopil akademický architekt Jan Teisler a  navrhl konkrétní scénu do prostoru budovy. Nasvícení se ujal světelný designer Jan Plesník. Hodně diskuzí se vedlo nad způsobem propojení filmového snímku s vlastním tělesem betlému. Podařilo se to pomocí světelných efektů, které vytvářejí v  průběhu promítání barevné nálady a  dokreslující právě probíhající děj na plátně. Kamery a režie filmu se ujal Martin Žucha. Hudbu pro náš betlém zkomponoval pan Jiří Pavlica a nahrál ji se svým Hradišťanem. Spojení právě té podmanivé hudby s poetickými filmovými záběry, doplněnými o nadčasové mluvené slovo, vše světelně propojené s  krásou pohybujících se vyřezávaných postaviček a architektur – to je asi ten nejcharakterističtější rys našeho betlému. Všechny dílčí činnosti bylo potřeba spojit do jednoho počítačového programu, pan Karel Vajdík vše naprogramoval tak, že zmačknutím jednoho tlačítka spustíme celou scénu včetně filmového snímku. Přípravy a zkoušky trvaly dva roky. Vlastní stavba se musela stihnout za jeden

15

rok. Byla spolufinancována z prostředků Evropské unie v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Vytvořili jsme poměrně početný tým lidí, celkem se do díla zapojilo okolo padesáti osob, řezbářů bylo celkem šestnáct. Vzpomínám na setkání řezbářů v Třešti v roce 2010, kde jsem se vypravil se svým bratrem, sháněli jsme někoho, kdo má zkušenosti hlavně s mechanikou. A tam jsme se setkali s panem Kamilem Andresem, restaurátorem mechanických betlémů. Jeho rady a  názory na  naše pojetí betlému byly pro nás nesmírně důležité. Jeho prostřednictvím jsme se seznámili s  řezbáři Bedřichem Šilarem, Jirkou Kostihou či panem Rychnovským. Když se k nim přidali Zdeněk Matyáš, Milan Pařenica či řezbáři ze Slovenska Anton Kadura, Igor Prilinský a Tibor Vido, měli jsme základ řezbářského týmu hotový. Postupně se během roku přidávali další a další řezbáři. Čas neúprosně utíkal, jeden rok byl pro nás velmi krátkou dobou. S přibližujícími se Vánocemi 2011 rostlo napětí, zda vše stihneme. Stihli jsme to.

16

84

V betlému je možné shlédnout mimo jiné dřevořezby čtyřiceti nejzajímavějších míst Zlínského a  Trenčínského kraje, například Hostýn, Velehrad, hrad Buchlov, zámek Buchlovice, Radhošť, Trenčínský hrad, zámek Bojnice atd. Část betlému je vyhrazena také dřevěným stavbám z naší obce, Horní Lidče. Chtěli jsme alespoň tímto způsobem zachovat ty dřevěné stavby, o kterých si myslíme, že v reálném prostředí nemusí přežít v podobě, v jaké jsou nyní. V betlému můžeme obdivovat 220 figur, z  toho je 65 pohybujících se. Dřevěných architektur je více jak sto. Betlém jsme realizovali ve spolupráci s partnerskou obcí Dohňany na Slovensku, která se podílela na výrobě filmového dokumentu a částečně také zajišťovala vyřezávané architektury. Spolupráce našich obcí má již několikaletou tradici, realizovali jsme již několik společných projektů, ale spolupráce na betlému – to byla zcela mimořádná záležitost. Betlémská scéna je umístěna na  ploše 170 m², z toho samotný betlém má plochu 50 m². Konečnou úpravu betlémské krajiny provedla výtvarnice paní Jana Trubačová. Betlém byl pro veřejnost zpřístupněn o vánočních svátcích minulého roku. Máme otevřeno

každý den kromě pondělí, promítáme pravidelně každý den ve 14.00 hodin. Pro větší skupiny připravíme i  individuální prohlídku, doporučujeme telefonickou rezervaci. Velikou radost máme z počtu návštěvníků. Za pět měsíců jich k nám přijelo asi 7 tisíc. Podrobnosti se dozvíte na adrese: www.betlemhornilidec.cz nebo na telefonním čísle 737  701  047. Kapacita hlediště je 45 osob, filmová projekce trvá 30 minut a prohlídka také 30  minut. Tolik základní informace. Milí čtenáři, při návštěvě Valašska zavítejte také k nám, do  našeho betlému. Těšíme se na vás. n

Detaily betlému

84

17

Představujeme nového předsedu sdružení

O ústeckém betlemáři ing. Ludvíku Mátlovi Bývá zvykem blíže představit nově zvolené funkcionáře postupně v časopise a proto začněme, byť je mezi betlemáři sdružení dosti znám, předsedou Ludvíkem Mátlem. Členem sdružení je od  jeho založení v  roce 1990, kdy byl ustavující valnou hromadou zvolen předsedou revizní komise, na tomto postě působil po dvě volební období (více tehdejší stanovy neumožňovaly). Společně s dr. Vaclíkem a první pokladní pí Libuší Sedláčkovou se tak podílel na  prvních ekonomických krocích začínajícího sdružení. Později byl zvolen místopředsedou sdružení a podílel se zejména na organizačních záležitostech. Například v  90. letech společně s JUDr. Vladimírem Outratou z Prahy na přepracování Stanov sdružení i  navazujícího Organizačního řádu nebo na přípravě valných hromad zejména v  Pardubicích a  České Třebové. Tato místa prosazoval k  lepší dostupnosti železniční dopravou, kterou větší část vzdálenějších členů pro účast na valných hromadách používá. Od r. 2007 (od čísla 64) jako předseda redakční rady a zároveň redaktor (nikdo jiný se zatím nenašel) rediguje časopis Betlémy a betlemáři. Nově zvolený předseda je typickým ústeckým betlemářem a  stavět rodinné malované jesličky pomáhal již od dětství, samostatně betlémy různých velikostí staví od 15 let. V roce 1992 vystavoval v Berlíně rohový betlém od  nejstarších místních lidových malířů společně s dalšími betlémy z Městského muzea v Ústí nad Orlicí. V současné době pravidelně staví na Vánoce rozměrný rodinný betlém, který v uplynulých desePředseda ČSPB Ludvík Mátl (vpravo) s malířem ústeckých betlémů Jaroslavem Herainem

tiletích doplnil tvorbou současných ústeckých malířů Jiřího Knapovského, Josefa Procházky a  Jaroslava Heraina. Svůj zájem zaměřuje zejména na papírové a deskové malované betlémy i z jiných regionů naší republiky, částečně pro porovnání i na betlémy tištěné. Jmenovaný absolvoval Vysokou školu dopravní v  Žilině, obor provoz a  ekonomika železniční dopravy a  přes 30 roků pracoval na  železnici. Zpočátku jako výpravčí a  později v různých řídících funkcích na ředitelstvích drah v  České Třebové, Pardubicích a  Praze. Rád se věnuje cestování, turistice, železniční historii a filokartii ve vazbě na region. Po roce 1989 byl po tři volební období členem městského zastupitelstva, případně rady města Ústí nad Orlicí. Aktivně se podílí na činnosti Klubu přátel umění v Ústí nad Orlicí. Předseda je ženatý (manželka pochází rovněž z  betlemářské rodiny), má dva již dospělé syny, kteří se také věnují tradičnímu ústeckému betlemářství. Betlemáři přejí nově zvolenému předsedovi hodně zdaru v další práci ve prospěch Českého sdružení přátel betlémů. Ing. Václav Procházka

18

84

Nová stálá expozice rozměrného betlému v Brně

Stálá expozice Moravská vesnička a betlém Bohumír Andrle Do  Baron Trenck Gallery v  kapucínském klášteře v Brně se podařilo dlouhodobě zapůjčit celostátní raritu – tzv. Moravskou vesničku. Vesnička, jejímž autorem je Miroslav Mužík, znázorňuje všední život na  moravské vesnici na přelomu 18. a 19. století. Nechybí náboženské procesí, jarmark, venkovská zábava, zabíjačka, běžné denní pracovní aktivity jako sekání a řezání dřeva, mlácení obilí, praní prádla, kosení trávy, polní práce atd. Obyvatelé vesnice mimo jiné hodují u piva a jitrnic, tancují při muzice, hrají na hudební nástroje, prodávají zboží na tržišti, krmí drůbež, vymetají komín, orají půdu, včelaří nebo hrozí někomu holí … Prozatím vesnička čítá bezmála 500 postav, z  toho přibližně 200 pohyblivých, dále přes 320  zvířat (koně, krávy, kozy, ovce, prasata, slepice, kačeny, kočky, psy a další), 51 chalup, kostel, zámek s parkovým altánem, školu, hospodu a různé hospodářské objekty (stodoly, stá-

je, holubníky a jiné) či technické stavby a areály (například vodní i  větrný mlýn, pilu, cihelnu, kamenolom, vápenku). Z  řemesel je představeno například kovářství, kolářství, bednářství, truhlářství, brusičství, mlynářství, řeznictví, kominictví a další výrobní činnosti budou postupně podle plánu přibývat. Návštěvníci – zejména z řad dětí – získají během prohlídky mnoho zajímavých informací nejen k  životu na  venkově před zhruba 200 lety, ale především k řemeslům, která v mnoha případech vymizela a 21. století se nedočkala. Postupně budou do expozice doplňovány trojrozměrné ukázky – většinou výrobky představovaných řemesel, které si budou moci návštěvníci vzít do  rukou a prohlédnout si je bez vitríny a zblízka. Práce na miniaturní vesničce trvaly přes 11 roků (časová náročnost je odhadována přes 35 tisíc hodin) a dílo se bude neustále dotvářet a rozrůstat (co prostory galerie dovolí). Součástí expozice je – od stejného autora – betlém úctyhodných rozměrů (9,4 m délky), kde se nachází 430 figurek (postav a zvířat), z nichž zhruba 250 je pohyblivých. Velikostí je betlém jeden z  nejrozsáh-

Detaily vesničky

84

19

lejších v celé ČR a stále je rozšiřován. V českých betlémech neobvyklá písková barevnost krajiny, kamenité a  vyprahlé okolí chýše s  jesličkami jsou, jak potvrdili návštěvníci pocházející přímo z Izraele, velmi věrohodné a blízké skutečnému prostředí. Betlém je vystaven celoročně. Kde a kdy můžete expozici navštívit: Baron Trenck Gallery, Kapucínské nám. 5, na nádvoří kláštera vedle hrobky, vstup uličkou pod kostelem – denně od 9.30–16.30 hod. Bližší informace: www.letohradekbrno.cz, www.barontrenckgallery.cz, www.vipakcebrno.cz, www.moravskavesnicka.ic.cz

Z činnosti regionální pobočky Betlemáři jižní Moravy Bohumír Andrle – předseda pobočky Čas pokročil, betlémy jsme zase uložili k letnímu „odpočinku“ a zbývá nám jen vzpomínat a hodnotit co jsme prožili a vykonali v uplynulém období. Jistě že jsme viděli mnoho krásných výstav jako například v  Uherském Hradišti na východní Moravě nebo třeba v Praze. V Brně se již stalo tradicí, že jsou v  kostelích v  době od  Štědrého dne až do  Hromnic zpřístupněny historické betlémy. Letos se této akce zúčastnilo 17 kostelů. Betlemáři jižní Moravy také připravili nebo se aktivně zúčastnili některých výstav. Výstavu s názvem Betlémy ve vánočním zahradnickém aranžmá Lenky Mihulové z Drásova a Jana Kopřivy ze Šebrova s hodnotnými a zajímavými betlémy v galerii Diana v Tišnově, kterou připravil Zdeněk Jílek a  Společnost Art Periscope, zahájila velice pěkná vernisáž, za hojné účasti návštěvníků, se živým betlémem a  hudebním vystoupením Jiřího Helána a  dalších zpěváků. Výstavě dominoval malovaný betlém pražského malíře a grafika Ivana Svatoše. Další člen našeho sdružení Antonín Valena připravil již tradiční výstavu betlémů a vánočních pohlednic v  kostele Nanebevzetí Panny Marie

a sv. Václava ve Znojmě – Louka. V kulturním středisku v Kunštátě vystavovala Naděžda Parmová betlémy ze svých sbírek. Známý sběratel papírových betlémů Libor Pištělka ve Vlastivědném muzeu ve Švábenicích u Vyškova připravil výstavu Třebechovický betlém a Milostné Pražské Jezulátko. Kromě toho vystavoval betlémy ze svých sbírek v kulturním domě v Nesovicích a  v  Němčicích na  Hané. František Ondráček prezentoval svoji sběratelskou činnost v  Křenovicích u  Slavkova dále Viničných Šumicích a Gallery von Trenck v Brně u kapucínů. Josef Novotný připravil výstavu v  Tvorovicích (okr. Prostějov). Mirek Andrle spolupracoval již tradičně na výstavě ve Svitavách, Bystrém u Poličky, na hradě Svojanově a Baníně u Svitav. Letos 30. dubna naše pobočka ČSPB Betlemáři jižní Moravy si připomenula již desáté výročí trvání pobočky. Na příští sezonu se připravujeme mimo jiné ve spolupráci s Gallery von Trenck a  našimi členy výstava betlémů v  Letohrádku Mitrovských. Všem, kdo připravují výstavy a jinak se na práci betlemářů podílejí patří srdečný dík s přáním mnoha úspěchů v dalších letech. n

20

84

Cyklus restaurátorských seminářů Třebechovického muzea betlémů

Restaurátorský seminář „O mechanických betlémech“ Kamil Andres, Petra Jahnová Třebechovické muzeum betlémů pořádá přednášky a semináře. Pro širokou veřejnost je určen přednáškový cyklus s názvem Kouzlo mechanických betlémů, který už proběhl v Uherském Hradišti, v Ústí nad Orlicí a v Třebechovicích pod Orebem. Pro odborné pracovníky muzeí a majitele mechanických betlémů je určen pětiletý cyklus restaurátorských seminářů O mechanických betlémech. První seminář se konal na podzim roku 2010 v  Třebechovickém muzeu betlémů. Pro velkou účast byl tento seminář opakován. V  letošním roce byl seminář uskutečněn 25.  dubna 2012 v Telči ve spolupráci s místním muzeem, které je pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě. Seminář zahájila paní místostarostka Hana Müllerová, vedoucí telčské pobočky Muzea Vy-

sočiny Helena Grycová Benešová a Mgr. Silvie Dušková za Třebechovické muzeum betlémů. Dopoledne bylo věnováno restaurování papíru. BcA. Martina Lušková seznámila přítomné s  postupy při restaurování papíru a  s  preventivními opatřeními, která dokáží prodloužit životnost papíru až čtyřnásobně. Zaměřila se také na škůdce, kteří se papírem živí, od těch něko-

BcA. Martina Lušková přednášela o restaurování papíru (fota Kamil Andres)

84

21

Helena Grycová Benešová seznámila účastníky semináře s historií betlému manželů Vostrých, který se nachází v telčském muzeu

lika milimetrových až po  běžné hlodavce. Upozornila také na  nebezpečí plísní, které pod mikroskopem vypadají tak krásně, ale jejích působení na  papír má katastrofické následky. Na několika fotografiích předvedla restaurování papírových figur z betlému Gustava Simona z  Frýdlantu, na  jehož restaurování se nyní podílí několik restaurátorů včetně Kamila Andrese, který restauruje mechanické části tohoto betlému. Betlém je v péči restaurátorů od roku 2009 a jeho znovuotevření se plánuje na letošní rok. Na  závěr svého příspěvku BcA.  Lušková přiblížila účastníkům semináře pomůcky, které se používají při restaurování papíru. Odpolední program probíhal v telčském muzeu přímo u nově zrestaurovaného mechanického betlému manželů Vostrých, kde vedoucí telčského muzea Helena Grycová Benešová přiblížila přítomným historii tohoto betlému a úskalí, která provázela restaurování tohoto půvabného betlému. Program dále pokračoval přednáškou Kamila Andrese o restaurování mechanických betlémů. Rozdělil mechanické betlémy do několika kategorií podle použitého materiálu – papír, dřevo, keramika a poté se zaměřil na péči o tyto betlémy. Na  snímcích různých betlémů poukázal na  neodborné zásahy, které mohou vést k  po-

škození mechanických částí nepřiměřeným namáháním a nerovnoměrným rozložením pohybu jednotlivých výjevů, např. pokud je na  hřídeli několik vaček, je nutné rozfázovat jejich záběr tak, aby nezabíraly najednou, ale každá v jiný moment. Dalším bodem bylo nejčastější poškození konstrukce a složitost přístupu při restaurování k jednotlivým mechanikám. Následovala fotografická prezentace s  komentářem pana Andrese o  restaurování betlému manželů Vostrých, který několik let restauroval a v loňském roce v říjnu nově instaloval v místním muzeu. Práce to byla velice náročná, protože mechanika již nebyla plně funkční. Při restaurování byl betlém sestaven podle dobové fotografie a doplněn o kolotoč, který byl uložen v krabici pod betlémem. Závěr semináře byl věnován četným dotazům a komentářům k problematice péče o mechanické betlémy. Chtěli bychom poděkovat Muzeu Vysočiny v Jihlavě a městu Telč za umožnění pořádání semináře. Naše velké poděkování patří vedoucí telečského muzea paní Heleně Grycové Benešové za spolupráci při organizaci semináře. O konání dalších přednášek a seminářů se můžete informovat na webových stránkách Třebechovického muzea betlémů www.betlem.cz

22

84

INFORMACE

pro členy Českého sdružení přátel betlémů

Usnesení z 10. valné hromady Českého sdružení přátel betlémů, která se uskutečnila 21. dubna 2012 v Hradci Králové v Muzeu Labyrint divadla DRAK. Valné hromady se zúčastnilo 44 členůa 1 host (viz prezenční listina). Valná hromada schválila navržený program jednání a složení komisí: • mandátové: ing. Václav Procházka, Mgr. Zdeňka Kuntová, ing. Jiří Slabý • návrhové: Pavel Nenkovský, Jiří Škop, ing. Jaroslav Tesař • volební komise: Mgr. Milan Hornišer, ing. František Mach, Štefan Hrudka, PaedDr. Josef Ptáček Valná hromada (VH) Českého sdružení přátel betlémů (dále ČSPB) schválila: • zprávu výboru o činnosti za období mezi 9. VH (25. 4. 2009) a 10. VH včetně návrhů pro práci v dalším období (přednesla 1. místopředsedkyně ČSPB PhDr. Zita Suchánková) • zprávu o hospodaření za uvedené uplynulé období (přednesla Yvona Hubáčková) • zprávu revizní komise pro za uvedené uplynulé období (přednesla Mgr. Zdeňka Kuntová – s datem poslední revize provedené ke dni 18. 4. 2012). Valná hromada souhlasila s činností předsednictva a výboru ČSPB v uplynulém tříletém funkčním období a udělila mu absolutorium. VH dále schválila: 1. Změnu stanov ČSPB z 25. 4. 2009 v tomto rozsahu: • v čl. I. 2. Změnu sídla sdružení na nové adrese a to: Třebechovické muzeum betlémů, Masarykovo nám. 24, 503 46 Třebechovice pod Orebem • v čl. IV. 3b Předsednictvo volí ze svého

středu předsedu a 2 až 3 místopředsedy. 2. Výši členských příspěvků od roku 2013: řádný člen 250 Kč, důchodce 210 Kč, pro rodinné příslušníky bez nároku na časopis 60 Kč. 3. Cíle sdružení pro další období a to zejména: • rozšiřovat členskou základnu a tím zajišťovat ekonomickou i funkční stabilitu sdružení • aktivizovat regionální pobočky a případně rozšiřovat ČSPB o nové pobočky • rozšiřovat počet akcí pořádaných a spolupořádaných ČSPB s důrazem na jejich kvalitu • zapojit do tvorby časopisu BaB a dodávání příspěvků více členů sdružení • systematicky zadávat žádosti o granty a dotace z více zdrojů • rozšiřovat vzájemnou spolupráci s ostatními betlemářskými spolky a organizacemi s etnografickým zaměřením v ČR • připravit materiál pro světový kongres UN-FOE-PRAE • vyhodnocovat lépe po stránce kvalitativní i kvantitativní činnost sdružení • zpřehlednit databázi členů (životní výročí apod.) • konkretizovat přesné zodpovědnosti jednotlivých členů předsednictva (výboru) • přestěhovat knihovnu a archivní dokumentaci od dr. Vladimíra Vaclíka • větší pozornost věnovat webovým stránkám ČSPB a jejich průběžné aktualizaci • o aktivitách ČSPB více seznamovat a oslovovat především mladé lidi, kteří by tak průběžně doplňovali naši členskou základnu. Další podněty vyplývají z diskuze přítomných členů 10. Valné hromady – viz samostatná příloha tohoto usnesení č. 1.

84 Valná hromada zvolila na nové tříleté funkční období (2012–2015): 1. předsednictvo ČSPB: Mgr.  Silvie Dušková, Yvona Hubáčková, Jiří Škop, ak. malíř Jiří Škopek, Ing.  Ludvík Mátl a  PhDr.  Zita Suchánková podle stanov se stávají členy předsednictva všichni předsedové region. poboček. 2. Výbor sdružení ve složení: Ing. Ludvík Mátl, Mgr. Silvie Dušková, PhDr. Zita Suchánková, Pavel Nenkovský, Yvona Hubáčková, Bohumír Andrle a Jiří Škop. 3. revizní komisi ČSPB ve složení: Mgr. Zdeňka Kuntová, Mgr. Marta Jindrová a Antonín Valena Valná hromada ukládá předsednictvu a  výboru ČSPB: • realizovat cíle sdružení vyplývající ze stanov a organizačního řádu ČSPB se zaměřením zejména na cíle stanovené VH, • zabývat se i dalšími návrhy, náměty a připomínkami, obsaženými v  diskusních příspěvcích VH. Valná hromada ukládá revizní komisi • průběžně kontrolovat činnost předsednictva zejména v oblasti plnění usnesení VH a hospodaření. Za návrhovou komisi: Pavel Nenkovský (předseda), ing. Jaroslav Tesař, Jiří Škop V Hradci Králové dne 21. 4. 2012

Příloha č. 1 k Usnesení z valné hromady (diskuze) 1) Pavel Nenkovský se napřed omluvil, že v důsledku své dlouhotrvající nemoci se nemohl více jak celý rok 2011 věnovat činnost ve sdružení a poté předal VH pozdravení od  p.  Jiřího Cvešpera (momentálně se léčí v  lázních Karviná-Darkov) a  přečetl zprávu o  činnosti této severomoravské regionální pobočky. Vyzdvihl především práci s  mládeží v  betlemářské oblasti, dále snahu o zřízení dalších regionálních poboček v SM kraji a dále širokou spolupráci s polskými betlemáři. Pavel Nenkovský dále podal návrh na změnu stanov ve věci konání VH každoročně.

23

2) Dr.  Josef Ptáček – dotaz budeme-li usnášeníschopní při menší než 50% účasti členů. Toto vysvětlil ing. Ludvík Mátl, že i s tím samozřejmě stanovy počítají. 3) Pan Ladislav Dvorský z Nové Paky vznesl připomínku k nutnosti omlazení členské základny – v časopise BaB psát více o řezbářích, uvádět jejich počty a kontakty a dále do jednotlivých čísel BaB vkládat přihlášky. Ing. L. Mátl vysvětlil problém s gramáží zasílaného časopisu vzhledem k výši poštovného (i přesto se přihlášky občas vkládají). Navíc jsou přihlášky k dispozici ke stažení na webových stránkách ČSPB. 4) Ing.  Václav Procházka informoval, že cca 30 muzeí neplatí členské příspěvky, ale i  přes to musí konstatovat, že úbytek členské základny ČSPB je poměrně minimální. 5) Pí Danuše Slabá uvedla jako příklad ze své rodiny a to svého vnuka Vojtěcha Večeře a poukázala, že takovýmto talentům by se mělo ČSPB více věnovat, pochválit jejich snahu a činnost v oblasti betlemářství, dát jim adekvátní prostor na sympoziích pořádaných ČSPB apod. a tak přirozenou formou podporovat činnost mladých lidí v našem sdružení betlemářů. 6) Pan  Tomáš Bílek ze Znojma – na  webových stránkách by měla být uvedena i výše členských příspěvků a číslo konta ČSPB. 7) Pan Bohumír Andrle upřesnil obsah www stránek. V diskusi připomínané údaje na web stránkách jsou a lze je stáhnout. 8) MUDr. M. Bašeová se pro náročnost svého povolání omluvila z časté nepřítomnosti na předsednictvu a pozdravila jednání jménem Spolku sběratelů kuriozit z Prahy, kde sbírají „téměř cokoliv“ a na základě individuálních žádostí ochotně poskytnou informace, případně i výměnu. 9) Mgr. Alexandra Zvonařová vzpomněla na řezbáře v jejich regionu. Konkrétně pana Romana Galeka jehož betlém je uveden na obálce časopisu BaB č. 83. Dále pozvala přítomné na výstavy a na akci s názvem „Krýzův nožík“, seznámila přítomné s akcí „Betlémská hvězda“. Upozornila na skutečnost, že Jindřichohradecké muzeum je schopné pořádat nejenom výstavy tvůrcům s větším počtem exponátů, ale i vydat kvalitní katalog. 10) Dr. Josef Ptáček požádal o rozmnožení přihlášek během jednání VH a předání na stolek presenta-

24

84

ce k volnému odběru – toto obratem zabezpečila pí Hubáčková. 11) Ing. Jaroslav Tesař z Olomouce podotknul, že musíme mezi sebe přivést mládež a  oslovovat tím k  práci především vlastním příkladem, ukázkami, vysvětlováním apod. 12) PhDr. Vladimír Vaclík (čestný předseda sdružení ČSPB) vyslovil spokojenost nad probíhajícím jednáním a doporučil více „prodávat“ svoji práci, nestydět se za dobré výsledky a umět se ve správném čase a na správném místě pochlubit. Za zaznamenání stojí i jeho památná věta: „Betlemářství je ušlechtilá lidská činnost a  být betlemářem určuje náš přístup

Informace předsedy sdružení Pod patronací místopředsedkyně sdružení Mgr. Silvii Duškové se upravují www stránky sdružení na  dvojjazyčnou verzi s  rozšířením o  němčinu. Po  dobu rekonstrukce mohou být někdy naše stránky nepřístupné a proto je možné nahlížet na  prozatímní náhradní stránky: www.sdruzenibetlemaru.wz.cz Mgr.  Dušková může rovněž na stránky zavěšovat vhodné materiály a proto je možné je zasílat na její e-mail: silvieduskova@centrum.cz Pro členy předsednictva: Schůze se uskuteční v Hradci Králové v Divadle Drak v sobotu 13. 10. 2012 od 10 hodin.

k životnímu krédu a na to bychom měli být hrdí!“ Na  závěr svého vystoupení popřál všem přítomným účastníkům VH a  všem členům ČSPB „štěstí a zdraví do konce života“. 13) Pan B. Andrle seznámil s činností pobočky Jižní Morava (10 let činnosti), seznámil VH s výsledkem mediálně známé kauzy „Svitavský betlém“ (betlém bude již vystaven v  muzeu) a  pozval přítomné na akce jihomoravských betlemářů jako např. betlém na Kapucínském náměstí v Brně, betlém u sv. Jakuba, Olešnice, Vranov u Brna. Vše je možno najít na www. jmbetlemari.cz . Zapsali: Pavel Nenkovský, Jiří Škop, Jaroslav Tesař

Zveme na „Den dřeva“

4. srpna 2012 v prostorách Betléma   v Hlinsku Den dřeva v  Hlinsku se uskuteční v  sobotu 4. srpna 2012 v  památkové rezervaci Betlém (od  10 do  17 hodin). Večer od  19 hodin proběhne koncert skupiny Lokálka. Řemeslníkům (kteří jsou zaměřeni na  zpracování dřeva) budou k dispozici stánky. Součástí akce bude také doprovodný program na pódiu a různé soutěže pro děti i dospělé. Informace: www.hlinsko.cz

Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: matl.ludvik@seznam.cz , ale i CD-ROM nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: silvieduskova@centrum.cz nebo františek.odstrčil@seznam.cz.

Máte zaplacený členský příspěvek Českému sdružení přátel betlémů na rok 2012? Podrobnosti a složenku najdete v časopise BaB (číslo 83, str. 24). Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí

84

A

Rychnovský soukenický betlém; nahoře pravá a středová část se sv. rodinou; dole nový doplněk v levé části betlému, to je soutok Kněžny a Javornického potoka s Ivanskou skálou a Nedvídkovým mlýnem

Betlém v Horní Lidči – levá strana betlému

B 84

Betlém v Horní Lidči – levá strana betlému

84 C

Betlém v Horní Lidči – část pravé strany betlému (barevné fotografie poskytl autor článku)

D 84